Pionýrské minimum. studijní text k přípravě na kvalifikaci

Pionýrské minimum studijní text k přípravě na kvalifikaci

Pionýr P IONÝRSKÉ

MINIMUM

s. 2 z 38


MINIMUM

s. 3 z 38

POZNÁNÍ ”Pionýr je pracovitý, učí se.” jeden z Ideálů Pionýra

Pionýrské minimum studijní text k přípravě na kvalifikaci

Pionýr je objevitel nových cest, směrů a hlasatel pokrokových myšlenek; značí ideu hledání, touhy po poznání; zkráceně vystihuje zásadu být moderní, průkopnický. Naše sdružení chce svojí prací plně dostát významu tohoto pojmu.

- 2006 -


MINIMUM

s. 4 z 38


MINIMUM

s. 5 z 38

Úvod Rozhodl/a ses pracovat v Pionýru. Buď vítán/a mezi námi. Vážíme si tvého odhodlání, protože žádná dětská organizace se nemůže obejít bez nadšených, obětavých a cílevědomě pracujících dospělých. Naše cíle jsou vysoké. Vychovávat spolu se školou, rodinou a celou veřejností děti v době, která je dobou spěchu, techniky a hluku. Není naším úkolem přebírat roli jakéhokoli partnera, ale přáli bychom si je nezastupitelně doplňovat. Naším cílem je rozvíjet dovednosti a schopnosti, které děti mají. Naučit je, jak poznávat názory druhých a přemýšlet o nich, jak se ovládat a samozřejmě umět se zastat lidí, kteří jsou bezbranní a slabší. Dát dětem příležitost, aby mohly objevovat krásu a tajemství přírody. Chceme z nich vychovat lidi čestné, statečné, vnímavé, iniciativní. Vidíš, že naše konečné cíle jsou nemalé. Mnohé z nich si děti do své paměti nevštípí během několika dnů či týdnů, protože jim to nedovoluje jejich rozumová vyspělost ani životní zkušenosti. Musíme respektovat potřeby dítěte. Je zapotřebí velké trpělivosti a shovívavosti, když se nesoustředí nebo vyrušují. Hry musíme připravovat takové, které budou protkány zajímavými informacemi z oblasti vědy, hudby, sportu, brannosti, atd., upoutat jejich pozornost barvitým vyprávěním a samozřejmě jít příkladem. Začátky jsou vždy těžké, a tak abychom ti je usnadnili, je připravená tato publikace, která ti pomůže získat základní informace o Pionýru, jeho Ideálech a činnosti, ale také o zásadách bezpečnosti či první pomoci. Také se bez obav můžeš obrátit na nás, zkušenější členy Pionýra. Určitě ti poradíme. Na závěr bychom ti chtěli popřát hodně úspěchů v budoucí práci. Přijdou různá zklamání, na ta se musíš připravit, ale přijdou i radosti. A když kolem sebe uvidíš rozesmáté či napjaté obličeje dětí, které ti věří a váží si tě, uvědomíš si, že tvoje práce má smysl.

S přáním zdaru!

autoři


MINIMUM

s. 6 z 38


MINIMUM

s. 7 z 38

1. Poslání Pionýra Žádné společenství nevniká náhodně, každá lidská pospolitost, partou počínaje a nadnárodní společností konče, vzniká proto, že v určitém okamžiku a místě jsou lidé, kteří tento svazek potřebují, a proto ho vytvářejí. Je-li někde více vodních ploch, vznikne tam pravděpodobně organizace rybářů. Sice individuální záliba, ale protože je společná, přiměje jednotlivce, aby se spojili, protože jim to usnadní prosazení určitého „společného“ zájmu. Nástroje k tomu budou volit různé, podle povahy řešených jevů …, ale budou spolupracovat. Jistě jde o velmi zjednodušený příklad, ale každá lidská organizace si určuje již při svém vzniku alespoň základní cíle, kvůli nimž byla založena a cesty, jimiž k nim bude směřovat. Sdružení Pionýr tvoří děti, které mají mnoho různých očekávání: chtějí se něco zajímavého naučit, hledají kamarády, touží po romantice, dobrodružství, po společně prožité legraci či se nějak odlišit od ostatních. Současně ji představují dospělí, kteří v práci v Pionýru nalézají radost, uspokojení, pocit splněné povinnosti, uspokojení z naplnění potřeby předat dále vlastní zkušenosti a podobně. Shodli se na obecných pravidlech a principech, zaznamenaných v oficiálních dokumentech Pionýra i neméně významných zásadách bytí základních kolektivů – klubů, oddílů a pionýrských skupin. Přesvědčili se, že společně je jim lépe. 1.1. Cíle a základní prostředky „Pionýr je demokratické, dobrovolné, samostatné a nezávislé sdružení dětí, mládeže a dospělých. Zabývá se osvětovou, výchovnou, vzdělávací, charitativní činností; obhajobou a uspokojováním zájmů a oprávněných potřeb dětí a členů sdružení. Podporuje tvorbu a naplňování zejména sociálních, kulturních a sportovních programů především s ohledem na ochranu práv dětí a rozvíjení jejich zájmové činnosti. Hlásí se k „Úmluvě o právech dítěte“ a „Listině práv a svobod“ a podílí se na naplňování jejich zásad. Podporuje českou státnost a vede své členy k aktivnímu občanství a kladným morálním hodnotám. Umožňuje svým členům i dalším účastníkům svých aktivit uspokojovat zájmy a potřeby prostřednictvím všestranné činnosti v různorodých, převážně dětských, kolektivech při pravidelné celoroční činnosti, prázdninových a dalších volnočasových aktivitách, včetně mezinárodních. Nabídkou aktivního využití volného času dětí a mládeže pomáhá v boji proti kriminalitě, různým druhům závislostí a dalším sociálně patologickým jevům působícím na děti a mládež. Svoji činnost zabezpečuje zejména prostřednictvím práce dobrovolných pracovníků.“ citace ze Statutu Pionýra Jde o velmi zhuštěná, stručná, a tudíž o poněkud stroze vyjádřená základní východiska celého sdružení. Přes zdánlivou velebnost až důstojnost výše napsaných slov a ovšem i možnou formálnost není složité si představit i zcela uskutečnitelné věci, například: • vedení k určitému životnímu režimu, k péči o tělesnou kulturu, k samostatnosti v životě, při pobytu v přírodě, schopnosti poskytnout první pomoc atd., poznávání přírody a její ochrany, novinek ve vědě a technice, poznávání konkrétních pracovních postupů…; • zdokonalování návyků mravního chování, využívání všech možností výchovy v kolektivu a vyrovnávání osobnosti jednotlivce s vazbou ke kolektivu, reagování i na nepříjemné dotazy dětí;


MINIMUM

s. 8 z 38

•

navštěvování a poznávání historie v místě, ve městě, v kraji, neopomíjení veřejně prospěšné práce; • poznávání zcela jednoduchých (rukodělných) činností či uměleckých děl i poznávání různých způsobů tvorby…; – tedy zcela praktické činnosti. Použité výrazy mohou opravdu někdy svádět i k formalismu, ale to jen tehdy, když si za nimi nepředstavíme nic konkrétního a vnímáme je pouze jako klišé. Uveďme si příklady: Demokracie – členem Pionýra se může stát každé dítě i dospělý občan bez rozdílu sociálního postavení, národnosti, politické příslušnosti a náboženského vyznání. Zdůrazňujeme podíl dětí na rozhodování a řízení svého kolektivu, stejně jako zásadu, že problémy řešíme jednáním. Nezávislost – Pionýr je nezávislý na politických stranách, hnutích a ideologiích. S žádnou politickou stranou není svázán, se všemi se však snaží v součinnosti řešit problémy, které ovlivňují postavení a záležitosti dětí. Dobrovolnost – Pionýr je dobrovolné sdružení dětí, mládeže a dospělých, vychází z dobrovolné činnosti svých členů. Otevřenost – Pionýr hájí zájmy a potřeby dětí a mládeže, podporuje tvorbu a naplňování řady rozmanitých programů právě s ohledem na potřeby všech dětí a mládeže. Zabývá se i osvětovou či charitativní činností a je otevřen i pro nečleny, kteří se mohou účastnit jeho činnosti. Pionýr není uzavřen či zahleděn sám do sebe – spolupracuje s organizacemi dětí a mládeže u nás i za hranicemi. Samostatnost – kolektivy v Pionýru samostatně rozhodují o konkrétním obsahu činnosti, normách života a své vnitřní organizaci. Kolektivy si určují svoji konkrétní strukturu, obsah a systém činnosti, vlastní znak, název, slib a další jednotící prvky. A čerpají přitom z obecných připravených nabídkových programů Pionýra. Různorodost – Pionýr umožňuje svým členům uspokojovat své zájmy a potřeby prostřednictvím různorodých kolektivů (smíšené – chlapecké – dívčí, věkově prostupné – stejnorodé, všestranně – zájmově zaměřené, oddíly – kluby – sekce apod.), mnoha postupů i způsobů činnosti. Kolektivy se mohou na základě svého rozhodnutí sdružovat ve vyšší trvalé či dočasné celky. Rozmanitost – Pionýr své poslání spatřuje ve vytvoření podmínek pro uspokojování zájmů svých členů prostřednictvím rozmanité činnosti (sportovní, turistické, kulturní, umělecké, technické, mezinárodní, přírodovědné atd.). Díky této rozmanité nabídce Pionýr umožňuje svým členům zdokonalovat svoje vědomosti a dovednosti. Vnímáme-li ony ušlechtilé pojmy prakticky, přijdeme na to, že oficiální dokumenty Pionýra jsou zcela uskutečnitelným návodem na jednání.


MINIMUM

s. 9 z 38

IDEÁLY PIONÝRA Příkladem jsou třeba Ideály Pionýra. A opět je možné říci: samotný pojem ideál budí pocit vznešenosti. Přesto si za úředními pojmy lze představit zcela reálné události či kroky… SLOVNÍ VYJÁDŘENÍ

VĚTNÉ VYJÁDŘENÍ

Poznání

„Pionýr je pracovitý, učí se.“

- poznej sám sebe; - objevuj krásu a dobro; - osvoj si vědění, znalosti a dovednosti;

Pravda

„Pionýr chrání pravdu a plní dané slovo.“

- konej a hraj čestně; - chraň pravdu a dané slovo; - buď upřímný a spravedlivý;

„Pionýr je přítelem všech dětí.“

- poznávej názory druhých a přemýšlej o nich; - chraň přátelství, dopřej sluchu druhým; - buď ohleduplný a kamarádský;

„Pionýr je statečný a kamarádský, pomáhá ostatním.“

-

Přátelství

Pomoc

Překonání

„Pionýr je čestný a spravedlivý.“

VYSTIŽENÍ, MÍNĚNÍ

pomáhej nezištně a z přesvědčení; chraň a pomáhej bezbranným a slabším; zastaň se utlačovaných; rozvíjej solidaritu ze strádajícími a trpícími dětmi všech kontinentů;

- překonej sám sebe, své špatné vlastnosti a návyky; - nauč se ovládat sám sebe, buď tělesně zdatný; - buď statečný ve slovech i činech, překonávej překážky;

Příroda

„Pionýr chrání přírodu a život na Zemi.“

- objevuj krásu a tajemství přírody; - chraň přírodu a život na Zemi; - uč se žít v souladu s přírodou;

Paměť

„Pionýr má rád svou zem.“

- pamatuj osudů a odkazu svého národa; - chraň památky minulosti; - poznávej dějiny lidstva;

JEDNOTÍCÍ PRVKY Každý by měl také vědět, že v Pionýru existují sjednocující znamení, která se užívají. Bližší popis i naznačení využití je v následující tabulce (viz následující strana), zde jen krátké shrnutí: Základní: PIONÝR – název, který používají všichni členové a všechny jednotky organizační výstavby jako základní jednotící prvek. Jeho užívání se závazné pro všechny členy a organizační jednotky Pionýra.


MINIMUM

s. 10 z 38


MINIMUM

s. 11 z 38

Další: ZNAK; LOGO; MASKOT; POZDRAV; SOUČÁSTI ODĚVU (šátky, košile, trička, apod.); ZNAČENÍ (nášivky, odznaky a domovenky, apod.). O jejich užívání rozhoduje příslušný kolektiv či orgán Pionýra. PRÁVA A POVINNOSTI Organizace může být organizací, jen když která se musejí dodržovat. Mezi ta skutečně hlavní člena: PRÁVA PIONÝRA - používat jednotící prvky Pionýra; - hmotně podporovat sdružení; - vystoupit ze sdružení; - účastnit se činnosti. -

všichni vědí, že existují základní pravidla, a výchozí nesporně patří práva a povinnosti POVINNOSTI PIONÝRA uskutečňovat ideály a cíle sdružení; hájit čest sdružení; registrovat se; naplňovat Program Pionýra; platit členské příspěvky.

JAK PŘES TOHLE VŠECHNO NA DĚTI … aneb všechno jsou to pěkná slovíčka, ale za nimi je potřebné vidět určitého kluka či dívku… A tak, i když tato kapitola nebude – vzhledem k nedostatku prostoru – nijak rozsáhlá, neznamená to ovšem, že si ji není třeba přečíst, a že je méně důležitá než ostatní. Snaží se přiblížit některé základní postoje k dětem, na které by se opravdu nemělo zapomenout. Blíže a více je možné se dozvědět v dalších formách přípravy. Být vzorem a zároveň kamarádem Vedoucí, instruktor, kuchař, zdravotník či zásobovač na táboře, zkrátka každý starší člověk, ať chce nebo ne, vědomě či nevědomě, je vždy vzorem pro své svěřence, pro děti. Na tom není nic neobvyklého, právě naopak. Takový člověk, byť si to mnohdy neuvědomuje, má velký vliv a často nedoceněnou moc nad výchovou a chováním dítěte. Děti jsou někdy až neskutečně učenlivé. Zvláště rychle se učí tomu, co by zrovna umět či vědět nemusely. Každý dospělý by si měl uvědomit, že je neustále pod lupou svých malých pozorovatelů, kteří jej zkoumají a berou si z něj jeho přednosti, ale i neduhy. Pochopitelně zvlášť patrné je to v rodinách. Dítě se naučí stejnému způsobu chování a jednání, používá stejná slova, která denně doma slyší od svých rodičů. Ti se pak někdy hrozně diví, když jejich potomek řekne sprosté slovo a to především v nevhodnou chvíli. Všichni jsme určitě od rodičů slyšeli: „Kde to to dítě vzalo?“ nebo také „Po kom to dítě je?“ No, na to je vcelku jednoduchá odpověď. Tak právě tohoto by si měl být vědom každý dospělý, který je ve styku s dětmi. Zkrátka: „Dobré vychování je nade vše.“ a to platí úplně pro všechny.


MINIMUM

s. 12 z 38

Chovat se slušně, ale neznamená být vůči dětem strohý, přehnaně autoritářský, mít k nim odstup. Takový člověk by u dětí nepochodil a určitě by nepřátelskost ze strany dětí i brzy poznal. Každý člověk pracující s dětmi by měl mít určité vlastnosti jako: trpělivost, citlivost, obětavost, schopnost vcítit se, vnímat prožitky druhého, důvěryhodnost, vlídnost a také alespoň malinkatou hravou dětskou dušičku. Na co nikdy nezapomínat? Pro někoho, hlavně pro začátečníky, je mnohdy těžké skloubit dohromady, jak být autoritou, vzorem a kamarádem. Tohle se člověk nenaučí z knížek a pouček, ale jen v praxi. Je těžké říkat, kdy se chovat víc tak a kdy víc onak. Vždy to záleží na dané situaci a na tom, jak já, jako dospělý zareaguji. Ale určité úkony, typy chování a reakce by měly být pro dobrý vzor osvědčené a vždy platné: • plnění slibů – pokud se něco slíbí, je třeba to také splnit. Určitě každého naštve, pokud má něco slíbeno a nedostane to. Také to znamená neslibovat nic, co nelze splnit. Stává-li se někomu často, že zapomene, co komu řekl a přislíbil, tak ať si to píše. Na tom není nic ostudného. Právě naopak, děti si pak takového člověka váží, vědí, že je na něj spolehnutí, obrací se na něj a berou jej jako „fér“ člověka. • pravdomluvnost – že malá lež neuškodí? Někdy to pravda je, ale každý si musí dávat pozor, aby se z malých lží nevyklubala jedna velká. Rovné jednání je základem každého vztahu. A hlavně, člověk, který si neustále něco vymýšlí, se brzy chytí do vlastní klícky a vše vyjde najevo. Pořekadlo: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“, nevzniklo jen tak náhodou. Pravda někdy bolí, a tak by měla být podána vhodnou formou a ne na člověka – dítě, hned spustit, mohlo by se stát, že se dítě odradí a už nebude mít k člověku dobrý vztah. Někdy se může stát, že člověk „šlápne vedle“, že řekne něco, co není pravda, že dítěti ukřivdí. V tomto případě by se měl umět omluvit, i když je to pro dospělého mnohdy velmi nepříjemné. • spravedlnost pro všechny – samozřejmě se stává, že některé dítě je víc sympatické, je víc oblíbené než jiné. Avšak na paměti by všichni měli mít, že jsou zde i ostatní děti. Vyskytne-li se nějaký problém, je nutné vyslechnout nejprve všechny strany a až poté vynášet soudy, aby se náhodou nestalo, že někomu ublížíme. Také se stává, že i mezi samotnými děti se vyvine jistá hierarchie, někdo je šéfík a jiný je terč posměchu. Dobrý vedoucí tohle vycítí a včas tomu udělá konec, nějaká nadřazenost se zkrátka netoleruje. I když je toho ještě mnohem víc, co by starší měli dodržovat - být rozhodní, mluvit stručně, jasně, umět od dětí získávat náměty a využívat je, nepovyšovat se nad ně a podobně. Není na světě stejných dětí … Člověk musí mít stále na paměti, že každé dítě je jiné, „z jiného těsta“, proto by se měl snažit je co nejvíce poznat. Mají rozličné koníčky a záliby, různé vlastnosti a schopnosti. A tak by se požadavky měly individuálně upravovat, aby odpovídaly právě na ono jedno dítě nebo se k tomu alespoň přiblížily. Jedná se o tzv. individuální a věkové zvláštnosti. Věkové zvláštnosti vyplývají z vývoje dítěte od narození do dospělosti a projdou si jimi všechny děti. Obvykle se dělí podle


MINIMUM

s. 13 z 38

období: kojenecké, batolecí, předškolní … starší školní věk. Individuální vlastnosti vycházejí z nervové soustavy, z vrozených anatomickofyziologických rozdílností organismu. Právě individuální vlastnosti jsou odlišné u každého dítěte, řadíme sem: zájmy, rozumové schopnosti, vůli, pozornost, citovou stránku, fantazii, vlohy, paměť atd. Musíme také rozlišovat individuální vlastnosti chlapců a dívek. O individuálních zvláštnostech se může mluvit vždy jen v souvislosti se zvláštnostmi věkovými, protože spolu úzce souvisí. Je téměř jisté, že osmiletá holka nebude mít stejné záliby, ani povahu a schopnosti jako patnáctiletý kluk. Dostanou-li stejný úkol, tak jeden to zvládne hravě a pro druhého to bude něco nepřekonatelného. Dítě, které bude neustále prohrávat, bude zklamané a může se stát, že pak zcela rezignuje a veškerou snahu hodí za hlavu. To může každý pozorovat i sám na sobě, když člověku něco nejde, tak to prostě nedělá. Málokdo má vůli opakovaně překonávat neúspěch. Jenže dospělý si vše již dokáže nějak zdůvodnit, obhájit, dítě to neumí, a pak je to pro něj opravdu a bolestné. Přiměřenost požadavků Začátečníci (často i vedoucí), i když to mnohdy myslí dobře, mají na děti nepřiměřené požadavky, které mohou vést až k poškození zdraví dětí (úpal, teplota, vyčerpanost...), ale horší je, že může být poškozena i jejich psychika (neustálý strach, pokoření, bezmocnost...). V podstatě veškerá spolupráce s dětmi záleží na jejich věku, možnostech, schopnostech, povaze, ale v mnohém je to hlavně na dospělém, na tom, jak s dětmi jedná, jak se k nim chová, jak dítě povzbudí, co po něm požaduje, zda je umí pochválit. Vše se dá shrnout asi takto: chovej se tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě. Dospělý člověk, který si vybíjí své komplexy na dětech, snaží se ukázat, že on je lepší, upřednostňuje své vlastní potřeby nad potřebami ostatních, není dospělou osobností. Jen člověk, který tohle hodí za hlavu, se stane skutečně vyzrálou, dospělou osobností, kamarádem a vhodným vzorem. Spolupodíl dětí Když už je řeč o spolupráci mezi dospělým a dítětem, je také třeba zdůraznit, že nejen starší a dospělí mají vlastní názory, představy, programy a nápady. Samozřejmě je mají i děti a tak by se na to nemělo zapomínat! Vždyť přeci činnost v oddíle či tábor je pro děti, ne pro dospělé a hlavně děti mají mít krásné vzpomínky. Zapojit je do realizace programu, hry, přípravy plánu, … Vše může být maličko zdlouhavější, než kdybychom si to zorganizovali sami, ale pro děti to bude jistě zábavné a určitě tuto práci díky své fantazii i o něco obohatí. Zároveň to bude i poučné, protože se děti naučí pracovat jak samostatně tak spolupracovat v kolektivu1. Vždy je nezbytné mít na paměti, že dobrý vedoucí jenom nevelí, ale vede – učí děti přiměřeně zasahovat do dění, organizování a života oddílu.

1

To je zvlášť podstatné dnes, kdy příliš je často zdůrazňován individualismus. Vedle toho je ovšem poptávka po týmové spolupráci, která se nikde neučí. Oddíl je pro získání těchto dovedností jedinečným prostředím.


MINIMUM

s. 14 z 38

1.2. Uspořádání Jak už jsme uvedli – jakékoli dobré myšlenky však zůstanou jen v podobě představ, nebudou-li existovat pravidla či normy, kde budou jednak zapsány a jednak budou i základním návodem na přístupy k řešení problémů a zajištění běžného chodu sdružení. OBSAH ČINNOSTI Už byla řeč o Programu Pionýra, což je základní dokument, pro jehož stručnou charakteristiku je možné uvést: Kdo jsme, oč usilujeme a kam směřujeme. Program Pionýra vytváří však jen základní rámec pro obsah činnosti. Velká odpovědnost je v Pionýru přenesena zejména na vedoucí oddílů, kteří jsou – v součinnosti s dětmi – hlavními tvůrci dění v oddílech či klubech. Proto jsou v Pionýru připraveny různé nabídkové programy činnosti, výchovné projekty, soutěže a akce, kterých je možné se účastnit či z jejich podkladů čerpat při sestavování vlastních plánů činnosti. Nabídka by měla pomoci instruktorům a vedoucím v jejich práci, inspirovat je. Programy jsou rozděleny podle zaměření, například: Výpravy za poznáním - všestranné; Robinsonův ostrov – turisticko-tábornické; Modrá planeta – ochrana přírody, přírodověda; Olympijské kruhy – sportovní; Apollónovy hry – kulturně-umělecké. Ke každému programu se váží postupové otevřené soutěže: Pionýrská stezka, Tábornická stezka, Pionýrský Sedmikvítek a další. Vedle toho jsou k využití připraveny i konkrétní výchovné projekty. Ty jsou zase přizpůsobeny například různým věkovým kategoriím – projekt „Malíčci“ se „Zápisníkem zvířátek“ je určen nejmladším dětem, jiné, například „Roman“ či „Pionýrské stupně“ pro starší pionýry, „Robinsonův ostrov“ zase oddílům, které se zaměřují na turistiku a tábornictví. Tyto projekty nabízejí vlastně podněty do plánů práce na činnost během celého roku...). Pro individuální rozvoj jsou připraveny odznaky odborností. Zde uvádíme pouze výchozí přehled k celé oblasti obsahu činnosti. Pro lepší orientaci v dané problematice byla vydána řada publikací a materiály pro děti (Zápisník zvířátek, Zápisník cestovatele...), hry (Tábornická pexesa) a samozřejmě soutěžní řády a pravidla vážící se k jednotlivým soutěžím (Pravidla tradičních rekreačních sportů). Bližší informace najdeš na webových stránkách www.pionyr.cz, na Ústředí Pionýra v ČR a nebo u svého vedoucího PS.

ORGANIZAČNÍ ZAJIŠTĚNÍ Dále existuje dokument Statut Pionýra, o kterém už také byla řeč. Ten zase vymezuje možnosti členství, pojmenovává organizační postupy, popisuje funkční organizační strukturu, vymezuje základní odpovědnost (i ekonomickou) a podobně. Bez stanovení obecných oprávnění a závazků, výkonné a co nejúčelnější organizační výstavby a podobně, zkrátka bez soustavy, která umožňuje uskutečnění programových myšlenek, či hovoří o podpoře neboli vytváření podmínek pro jejich provádění, by slova zůstala jen prázdnými pojmy. Struktura organizace v Pionýru je schematicky naznačena na následující straně.


MINIMUM

s. 15 z 38


MINIMUM

s. 16 z 38

Pionýrský oddíl Pionýrský oddíl (dále jen oddíl) je základní organizační jednotkou sdružení. Jeho účelem je zajišťovat pravidelnou, systematickou, celoroční výchovnou činnost kolektivu dětí a mládeže. Za pravidelnou je považována práce uskutečňovaná v průběhu školního roku nejméně jednou za měsíc. Na organizování, zajištění a řízení činnosti oddílu se mohou podílet instruktoři nebo zástupci vedoucího oddílu. Při vykonávání těchto činností jsou podřízeni vedoucímu oddílu. Instruktory oddílu a zástupce vedoucího oddílu do funkce jmenuje a odvolává výkonný orgán zakladatele na návrh vedoucího oddílu. Na řízení činnosti oddílu se podílejí jeho členové, zejména při rozhodování o programu činnosti, přípravě jednotlivých akcí, stanovení vnitřní organizační struktury oddílu, přijímání nových členů, udělování vyznamenání, odměn, ocenění a trestů. Pionýrská skupina (PS) Pionýrská skupina je organizační jednotkou sdružení. Jejím účelem je řídit a organizačně, informačně a ekonomicky zajišťovat jak činnosti oddílů a klubů, které registrovala, tak společnou činnost členů pionýrské skupiny, která může být orientována i na neorganizované děti a mládež. Členy pionýrské skupiny jsou členové sdružení, kteří jsou u této pionýrské skupiny registrováni. Pionýrská skupina je tvořena nejméně 15 členy ve věku do 26 let a současně nejméně dvěma členy staršími 18 let s kvalifikací stanovenou vnitřní směrnicí sdružení, z nichž jeden je vedoucím pionýrské skupiny a jeden hospodářem pionýrské skupiny. Má řadu orgánů, například:, radu pionýrské skupiny, která je tvořena všemi vedoucími oddílů, zástupci vedoucích oddílů a instruktory a dále členy volených orgánů pionýrské skupiny – těm všem náleží hlas rozhodující2. Řídí činnost pionýrské skupiny; volí a odvolává vedoucího pionýrské skupiny, hospodáře pionýrské skupiny, revizora pionýrské skupiny, volí a odvolává další členy vedení PS či vedení pionýrské skupiny, schvaluje roční rozpočet, účetní závěrku a jiné. V čele PS je vedoucí pionýrské skupiny, který je statutárním orgánem pionýrské skupiny,tzn. že je oprávněn za pionýrskou skupinu jednat ve všech věcech. S ním úzce spolupracují: hospodář PS – ten zajišťuje zejména vedení hospodářské a účetní agendy pionýrské skupiny; eviduje, opatruje a spravuje majetek pionýrské skupiny; a dále revizor PS a delegát pionýrské skupiny – člen územně příslušné krajské rady Pionýra; zastupuje pionýrpionýrskou skupinu v krajské radě Pionýra; je povinen podílet se na její činnosti a přitom hájit a prosazovat oprávněné zájmy pionýrské skupiny.

2

Jednání Rady pionýrské skupiny se mohou zúčastnit i další členové PS, ovšem pouze s hlasem poradním. Současně se však musí připomenout, že instruktoři, tj. ti mladší 18 roků, kteří pracují u oddílů, byť nedosáhli plnoletosti hlas rozhodují na jednání Rady PS mají.


MINIMUM

s. 17 z 38

Pionýrské centrum (PC) Pionýrské centrum (dále jen centrum) je zvláštní organizační jednotkou sdružení. Jeho účelem je řídit a organizačně, informačně a ekonomicky zajišťovat jak činnosti oddílů a klubů, které registrovalo, tak společnou činnost členů sdružení centrem registrovaných, která může být orientována i na neorganizované děti a mládež, pokud tak zakladatelé určí. Krajská organizace Pionýra (KOP) Krajská organizace Pionýra je organizační jednotkou sdružení, která působí na území příslušného kraje. Jejím účelem je řídící, organizační, informační a ekonomické zajištění činnosti pionýrských skupin, pionýrských center a oddílů, které registrovala a jejich společné činnosti, včetně činností orientovaných na neorganizované děti a mládež. Má tyto orgány: výroční zasedání krajské organizace Pionýra, které je nejvyšším orgánem, schází se nejméně jedenkrát za tři roky a tvoří je zástupci všech pionýrských skupin, pionýrských center a oddílů, které registrovala. Dále krajskou radu Pionýra tvořenou zástupci organizačních jednotek. Ti se schází nejméně dvakrát ročně. Krajská rada Pionýra zejména řídí činnost krajské organizace Pionýra mezi jednáními výročních zasedání a činnost svého výkonného výboru KRP. V čele je předseda krajské rady Pionýra, který je statutárním orgánem krajské organizace Pionýra, tzn., že je oprávněn za ni jednat ve všech věcech. Předseda obstarává chod organizace v běžných záležitostech. Má kolem sebe další spolupracovníky, například hospodáře – ekonoma krajské rady Pionýra, který je členem výkonného výboru krajské rady Pionýra, další členy VV KRP a revizní komisi krajské rady Pionýra, kterou řídí předseda revizní komise KRP. Celostátní úroveň Sdružení Pionýr má tyto orgány: • Výroční zasedání Pionýra; je nejvyšším orgánem sdružení Pionýr a je svoláváno předsedou České rady Pionýra na návrh ČRP zpravidla jednou za tři roky. Účastní se ho zástupci všech pionýrských skupin, pionýrských center. Rozhoduje o změnách Statutu a programu sdružení, hodnotí a plánuje činnost sdružení, volí a odvolává předsedu a místopředsedy České rady Pionýra. • Česká rada Pionýra (ČRP) je tvořena členy – delegáty KOP a rozhoduje mimo jiné o vnitřních směrnicích sdružení, rozpočtu a závažných ekonomických otázkách, zejména určení výše odvodu členského příspěvku, zřízení, udělování a odnímání vyznamenání atd. • Předseda Pionýra, který je statutárním orgánem sdružení Pionýr, tzn. že je oprávněn za organizaci jednat ve všech záležitostech; může být do funkce zvolen nejvýše ve dvou funkčních obdobích po sobě jdoucích. Ten bezprostředně spolupracuje se dvěma místopředsedy Pionýra, kteří ho mohou zastupovat na základě jeho písemného pověření, ekonomem Pionýra a dalšími členy Výkonného výboru České rady Pionýra (VV ČRP), jež je výkonným orgánem České rady Pionýra, uskutečňuje usnesení Výročního zasedání Pionýra a České rady Pionýra, řídí činnost sdružení Pionýr mezi jednáními České rady Pionýra. Samostatným orgánem je rovněž Revizní komise Pionýra, v čele s předsedou Revizní komise Pionýra. Další vrcholnou institucí je Nejvyšší rozhodčí komise, která řeší zásadní spory.


MINIMUM

s. 18 z 38

1.3. Hra jako základní výchovný prostředek ÚVOD Moudré babičky říkávaly: „Když si dítě nehraje, je asi nemocné.“ To je zhuštěné vyjádření významu hry v životě dítěte. Dítě při hře napodobuje své okolí – vidí-li, že se doma jeho rodiče hádají, samo se hádá při hře na tatínka a na maminku; stane-li se svědkem dopravní nehody, hraje si se svými autíčky na dopravní nehody; je-li často bito, samo bije mladší a slabší děti; běží-li v televizi a v kinech filmy o Indiánech, hraje si na Indiány (pokud do jeho hry rušivě nezasahují dospělí svým schvalováním nebo zakazováním). Příkladů napodobení ve hře lze uvést bezpočet. Nejmasovější a nejvýmluvnější jsou mnohé televizní pořady, či dnes stále se rozšiřující hry na osobních počítačích. V řadě z nich je „pouze zobrazen život“, často nic nemravného a nevkusného. Některé filmy (detektivky, dramata, dokumenty) ukazují sice život jaký je, ale se všemi absurdnostmi, krutostmi a nesmyslnostmi jako jsou války, vraždy, mučení, ponižování. Dětský divák však sleduje jenom sled událostí (děj) – ví přesně, jakým způsobem srazil hrdina nepřítele, pozoruje smrtelné křeče vojáka ve válečném filmu, fandí sympatickému herci, ať dělá v rámci scénáře cokoliv. Stačí jen chvíli pozorovat dětskou hru a poznáme spoustu věcí: • Zda se děti sešly náhodou nebo zda jde o začínající partu; • Kdo a proč je jejich přirozeným vůdcem; • Kdo by jím chtěl být a nemůže – i proč nemůže (je slabší, méně výbojný, méně bystrý, ale věčně oponuje, protestuje, vytváří zvláštní podskupiny) • Kdo má smysl pro fair play a kdo chce vyhrát i za cenu podvodu; • Kteří členové skupiny jsou si bližší, kteří se naopak nemají rádi atd. Využíváním her v pionýrské činnosti učíme děti poctivosti, ukázněnosti, smyslu pro kamarádství, pro společnost, ohleduplnosti k mladším. Hry odnaučují sobectví a rozvíjejí i fyzickou zdatnost. Komenský připomíná, že navíc dávají hráčům možnost samostatného rozhodování ve chvílích, kdy jim nemá kdo poradit a tím vzít za rozhodnutí zodpovědnost. Aby hry mohly splnit tyto úkoly musí být zajímavé, zaměstnávat všechny členy kolektivu, splnit nezbytné požadavky na pohyb a myšlení, musí umožnit vítězství, musí být přiměřené věku dětí a jejich schopnostem, jejich délka musí být taková, aby udržela hráče v napětí. Rádi bychom se s tebou podělili o určité zkušenosti z oblasti zpracování her. Při organizování her platí heslo: „Buď vždy připraven.“ dvojnásob. Pokud s tebou nebude spolupracovat počasí a ani děti, bylo by dobré mít nachystané náhradní hry. Máš-li ve výběru hry jasno, nezapomeň si promyslet věty, kterými dětem vysvětlíš pravidla. Nesmyslné koktání děti nezaujme, nebudou se soustředit a především je nepochopí, tím pádem veškeré úsilí spojené s chystáním her přijde vniveč, nehledě na rozmrzelé a zklamané děti. Pokud jsi byl úspěšný a děti pochopily pravidla, dalším složitým úkolem je správné rozdělení povinností. To znamená nevyzdvihovat své oblíbence při každé příležitosti. Ostatním by to přišlo líto a ztratili by o hru zájem. Při členění hráčů do skupin si samozřejmě „kapitánové“ vybírají ty nejschopnější a nejoblíbenější. Proto v porovnání sil se pravděpodobně jedno mužstvo ocitne v nevýhodě. Bude tedy lepší, když vše zvážíš podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nezapomeň


MINIMUM

s. 19 z 38

také spravedlivě rozhodovat o průběhu hry, pokud je nutná přítomnost soudce. Úspěchem a následně zdařilým opakováním může být také správný výběr doby, kdy skončit. Pokud hra nemá v pravidlech stanovenou délku, končíme ji ve chvíli, kdy pozorujeme na dětech únavu. Každou hru musíme dokončit a vyhlásit vítěze, jinak děti ztratí o činnost zájem a příště pak budeme jen obtížně vymýšlet motivaci další hry, která by je upoutala. Pro lepší přehled jsme se pokusili zásady pro organizaci a řízení her shrnout: 1. Motivace ke hře. 2. Vysvětlení pravidel (smysl a podstata hry). 3. Vymezení prostoru (místo srazu po hře). 4. Stanovení doby hry (délky trvání), způsob zahájení a ukončení. 5. Rozdělení hráčů. 6. Stanovení rozhodčích a vedoucích. 7. Zdůraznění bezpečnosti a šetření přírody, zařízení, majetku a podobně. 8. Po ukončení hry zhodnotit průběh, vyhlásit výsledky (případně před odměny). Ve hrách často soutěží družiny o nestejném počtu členů. Je lépe, když některé dítě bude v méně početné družině hrát dvakrát, než když je přeřadíme do jiné družiny, jiného kolektivu, abychom vyrovnali počty. Dítě je členem družiny, dává svoje síly, schopnosti a dovednosti ve prospěch kolektivu a přeřazení vyvolává nepříjemné pocity a nakonec i spory mezi dětmi o podílu na vítězství nebo prohře. Také vylučování dětí v déle trvajících hrách není vhodné a je lépe je nahradit trestnými body, systémem zástav a podobně. I po důkladné přípravě se může stát, že se hra dětem nelíbila. Určitě to není podnět k tomu, aby ses rozhodl už nikdy neexperimentovat. I chybami se člověk učí. Tedy vzhůru do toho! To, co se děti naučí hrou, si budou dlouho pamatovat. Hra je jednou z nejvýznamnějších metod pionýrské činnosti, jejím smyslem je výchova k práci a odpovědnosti. Ve škole se chlapci a děvčata málokdy učí formou hry, ale na pionýrské schůzce nebo jiné akci to musí být pravidlem. Her je obrovské množství, proto se třídí. Variant členění je pochopitelně mnoho, například podle počtu hráčů, podle potřeby pomůcek (hry s míčem, s kuličkami, s mincemi…), podle věkových kategorií, podle výchovného poslání (rozvíjející smyslové vnímání, paměťové, naukové...). Nám pro začátek postačí rozdělení podle prostředí, kde si hrajeme, které se nejčastěji uvádí takto: A. Hry v klubovně (místnosti) B. Hry v tělocvičně C. Hry na ulici D. Hry na hřišti E. Hry v přírodě F. Hry ve vodě


MINIMUM

s. 20 z 38

Paměť je šálivá, a proto stojí za to si hry zapisovat, pro začátek postačí do zápisníku, později se oplatí vytvořit si kartotéku. Od začátku je však potřebné zavést si určitý systém. PŘÍKLADY A. HRY V KLUBOVNĚ (MÍSTNOSTI) 1) Smyslové hry Která je sladší: Každý hráč má slámku. Na stole jsou připraveny láhve. V jedné je čistá pitná voda, v každé další je vždy o jednu kostku cukru víc. Láhve mají čísla neodpovídající množství cukru. Každý hráč ochutná ze všech láhví slámkou, a pak zapíše pořadí od nejsladší k bezchuťové. Podle věku dětí použijeme 3 – 5 lahví. Vítězí, kdo určí správné pořadí. Mince: Každý hráč dostane sáček s 10 mincemi. Během 1 minuty je má roztřídit na hromádky podle hodnot. Zdatnější mohou ještě spočítat celkovou hodnotu. Za každou správně roztříděnou hodnotu je 1 bod. 2) Písňové hry Kdo dřív: Vedoucí napíše známou píseň bez prvního verše na lístky. Na každý lístek jeden verš. Sbalené lístky rozdá dětem a na povel je nechá rozbalit. Vítězí ten, kdo začne zpívat píseň, kterou poznal podle svého verše. Kdo vydrží: Soutěží dvě družiny. Každá dostane téma (např. voda – koně, květiny – města, jména dívčí – chlapecká…) Skupiny zpívají střídavě jednu nebo dvě sloky (podle dohody). Vítězí ta skupina, která zná více písní, obsahující dané téma. 3) Taneční hry Kolem židlí: Uprostřed místnosti vytvoříme kruh ze židlí. Je jich o jednu méně než tančících párů. Podle hudby tančí páry kolem židlí. Při přerušení melodie se tanečnice rychle snaží sednout na volnou židli. Na kterou židle nezůstane, je vyřazena i s partnerem. Vedoucí odstraní jednu židli a hra pokračuje až zůstane vítězný pár. Na sochy: Dvojice tančí podle hudby, když vedoucí přeruší hudbu, musí tančící strnout 10 sekund jako sochy. Vedoucí vyřadí dvojice, které se pohnuly a hudba pokračuje. Vítězí dvojice, která vydrží v kole nejdéle. 4) Hry s tužkou Rýmovaná: Každá skupina dostane dlouhý pruh papíru. První člen napíše verš. Jeho poslední slovo napíše na nový řádek a přeloží papír tak, aby bylo vidět jen poslední slovo. Pak pokračuje stejným způsobem další hráč, až se všichni vystřídají. První verš může připravit vedoucí, který také stanoví téma (např. jak jsme tábořili, jak jsem vařil první oběd, příhoda z výletu…). Vítězí skupina, která je dříve hotova. Skupiny si navzájem vymění svá „díla“ a vedoucí oddílu je postupně všem přečtou. Slepý počtář: Hráči si zaváží oči. Vedoucí řekne řadu číslic (např. 2151942). Hráči mají minutu na to, aby napsali pod sebe co nejvíce kombinací těchto číslic tak, aby byly čitelné. Úkol mají ztížen tím, že musí psát kombinace se zavázanýma očima. Vítězí ten, kdo jich napíše nejvíc.


MINIMUM

s. 21 z 38

5) Štafety S jídelní miskou: Každá skupina má jídelní misku plnou vody. Každý z hráčů má postupně přeběhnout s miskou k metě. Vrátit se zpět a předat misku dalšímu. Až se všichni vystřídají, přeměří vedoucí vzdálenost hladiny od okraje misky. Vítězí skupina, která vylila nejméně vody. Míč mezi koleny: Každá družina má míč. Hráč k metě skáče snožmo s míčem mezi koleny (nebo mezi kotníky). Po dosažení mety podá míč dalšímu a vrací se na své místo. Vypadne-li míč, vrací se hráč do výchozího místa a pokračuje znovu. Vítězí rychlejší skupina. 6) Hry s využitím znalostí Literární: Vedoucí má připraveny lístky s písmeny abecedy. Zamíchá je, jeden vytáhne a ukáže soutěžícím skupinám. Skupiny mají střídavě říkat na dané písmeno názvy knih. Která skupina vydrží nejdéle, získá bod. Čísla: Na lístcích jsou napsány číslice (např. od 1 do 30). Vedoucí je zamíchá a jeden lístek vytáhne. Odpovídá ten, kdo se první přihlásí. Kdo zná datum, název knihy atd., které začínají vylosovanou číslicí, přihlásí se. Za správnou odpověď získává bod. Byla-li odpověď nesprávná, odpovídá ten, kdo se hlásil další. (číslice 3 – Tři zlaté vlasy děda Vševěda) 7) Odhady Minuta: Hráč má zavázané oči a dostane stopky. Sám si je pustí a podle svého odhadu je za minutu zastaví. Vítězí ten, jehož odhad je nejpřesnější. Jak je daleko: Hráči stojí v řadě a vedoucí určuje předměty, které jsou před nimi. Hráči zapisují vzdálenosti v dohodnutých jednotkách (cm, dm). Nakonec se vzdálenosti přeměří a za odchylku o každý cm (dm) je 1 trestný bod. 8) Drobné hry Mravenci: Na povel vyběhnou hráči do nejbližšího okolí. Kdo se během určené doby vrátí s největším počtem mravenců na stéble trávy, vítězí. Kdo zůstane: Vedoucí vyznačí na zemi kruh o poloměru od 1 do 3 metrů. Uvnitř stojí volně rozptýlené skupiny. Na povel se snaží jedna druhou vytlačit z kruhu. Vítězí skupina, které zůstane aspoň jeden hráč v kruhu. Obměny: soupeře lze z kruhu dostat přetahováním nebo vynášením. B. HRY V TĚLOCVIČNĚ Opičí dráha: V prostoru tělocvičny se rozestaví různé tělocvičné nářadí (kůň, koza, lavička, švédská bedna atd.) Úkolem dětí je překonat tyto překážky v co nejkratší době. Vítězí ten, kdo má nejlepší čas a splnil všechny zadané úkoly. (skok přes kozu, šplh na laně …) Všichni proti všem: Všechny děti se rozprchnou po území, které je určeno ke hře. Vedoucí mezi ně hodí míč. Ten, kdo první získá míč, má právo bít do kohokoli, kdo je poblíž. Pokud však míč nezasáhne „cíl“ a spadne na zem, ten, kdo míč zvedne, střílí po protihráčích. Tento proces se opakuje do té doby, dokud nezůstane pouze jeden hráč - vítěz.


MINIMUM

s. 22 z 38

C. HRY NA ULICI Výměna předmětů: Každý soutěžící dostane určitý předmět ( např. špendlík, zápalku, neplatnou jízdenku). Jeho úkolem je chodit v daném místě (ulice, čtvrť, město) a pokusit se vyměnit tento předmět za hodnotnější a tento proces se opakuje, dokud neuplyne doba shánění. (např. 20 min). Vítězem je ten, kdo získal nejhodnotnější předmět. Najdi uprchlíka: V této hře si děti hrají na detektivy. Od vedoucího dostanou popis člověka kterého mají najít. Postava se musí nacházet na daném území a děti by ji neměly znát (není tedy vhodné, aby hledaly osobu ze svého okolí). Pokud ji najdou, „uprchlík“ si zapíše jméno dítěte, nebo mu nenápadně předá věc papírek s číslem, která dokazuje, že byl dopaden. Po uplynutí času se soutěžící setkají na smluveném místě s vedoucím a předají mu papírky. První tři nejrychlejší detektivové vyhrávají. D. HRY NA HŘIŠTI Hřištěm může být i louka, zatravněný prostor, břeh řeky, prostě rovná bezpečná plocha, která svými rozměry vyhovuje zvolené hře. Podsekávaná: Hráči vytvoří velký kruh, rozestoupí se na upažení vpravo nebo vlevo. Ve středu utvořeného kruhu leží menší gumový míč. Jeden z hráčů stojí uprostřed kruhu. Drží provaz ( provaz musí být aspoň o půl metru delší, než je poloměr kruhu), na jehož volném konci je připravená zátěž (např. pytlík s pískem). Krouží provazem pod nohama hráčů, kteří uhýbají tím, že nadskočí. Kdo je provazem zachycen, snaží se co nejrychleji z provazu vyprostit a běží do středu kruhu pro míč. Mezitím se ostatní rozběhnou všemi směry ve vyznačeném prostoru. Zachycený se snaží zasáhnout některého hráče míčem. Zasažený jde na místo středního. Pokud se zachycený nestrefí je sám středním. Královské křeslo: Jeden člen skupiny je králem. Ostatní se rozdělí na dvojice, uchopí se za ruce a utvoří stoličku. Král si na ni sedne. Dvojice s ním oběhne metu a vrátí se zpět. Král přesedne na další stoličku a vše se opakuje. Vítězí skupina, jejíž král absolvoval na všech křeslech celou dráhu. E. HRY V PŘÍRODĚ 1) Hry na pochodu Přines: Během pochodu v nepravidelných intervalech volá vedoucí určité pojmy (např. smrková šiška, suchá větvička, dubový list…) a pionýři se snaží co nejrychleji jmenovaný předmět najít a přinést. První tři získají postupně 3, 2 nebo 1 bod. Vyhrává kdo získá nejvyšší počet bodů. Stopaři: V nepřehledném lese jde vedoucí před oddílem a ostatní se plíží za ním. Občas se vedoucí zastaví a ohlédne se. Koho uvidí, dostane trestný bod. Kdo má tři trestné body, je vyřazen. Po určité době, např. po 15 minutách, vedoucí zapíská. Všichni opustí svůj úkryt a co nejrychleji běží k vedoucímu. Kdo doběhne první, vítězí.


MINIMUM

s. 23 z 38

2) Hry na táboře nebo na tábořišti při výletech a výpravách Kdo uteče, vyhraje: Na táborovém náměstí jsou tři zajatci, kteří se mají pokusit o útěk. Jsou hlídáni dvojicemi strážců umístěných ve stanech vzdálených od sebe po 10 metrech. Každý strážce má 1 míček a nesmí se pohybovat z místa. Podaří-li se zajatcům do 15 minut utéct z obležení, aniž jsou sami zasaženi míčkem, vítězí. Orientace: Vedoucí ukáže na mapě bod. Pionýr má během tří minut mapu zorientovat a najít daný bod v terénu. Při splnění úkolu se boduje za každých 5 sekund pod 3 minuty +1bod, za každých 5 sekund nad 3 minuty –1 bod. 3) Noční hry Najdi cestu: Vedoucí odvede po večerce oddíl asi 200 m od tábora a pouští družiny po dvou minutách zpět. Akci opakuje a vzdálenost zvyšuje na 300 – 500 m. Hru ukončí smluveným signálem. Skupina, která zabloudila, dává o sobě vědět smluveným signálem, zůstane na místě, na kterém zjistila, že neví, kudy dál a čeká, až ji záchranáři najdou. Přepalovaní provázku: Dvojice rozdělají oheň maximálně dvěma zápalkami a roztopí jej tak, aby se co nejrychleji přepálil papírový motouz ve výši až 1 m nad zemí. 4) Hry na sněhu Terče: Vedoucí vyznačí přímou dráhu svahem po spádnici a kolem ní umístí v několikametrových vzdálenostech terče. Každý jezdec na saních má stejný počet sněhových koulí a jeho úkolem je strefit se za plné jízdy do terčů. Počet zásahů stanoví pořadí. 5) Hry na ledě Zvoneček: Hraje skupina. Jeden z hráčů má zvoneček a snaží se ostatním ujet. Když se mu to nedaří, předá zvoneček nejbližšímu hráči, který se stává pronásledovaným. Vítězí držitel zvonečku, který uniká pronásledovatelům aspoň dvě minuty. Sbíraná: Na úseku dlouhém 30 metrů, poskládá vedoucí 5 – 10 předmětů. Hráči postupně jedou trasou, sbírají předměty a vezou je do cíle. Vítězí ten, kdo nejrychleji přiveze všechny předměty. F. HRY VE VODĚ Hřištěm bude vodní plocha. Hry jsou určeny neplavcům. Dbáme na zajištění bezpečnosti. Mořští koně: Ve vodě po prsa vytvoří dvojice hráčů jezdce a koně. Jezdci sedí koním na ramennou. Dva jezdci se postaví čelem k sobě a snaží se svého soupeře shodit do vody. Vítězí ten, kdo zůstane na koni. Možno provádět také jako vylučovací závod. Zvítězí dvojice, jejíž jezdec zvítězil ve všech soubojích. Rytíři: Na očištěnou kládu se posadí dva rytíři. Každý má v rukou tyč dlouhou jako smetáková hůl. Na jejím konci je uvázaná hadrová koule. Vzájemně se snaží pomocí tohoto náčiní shodit z klády do vody. Hra je zajímavější, hraje-li se na tekoucí vodě. Musí být tolik vody, aby jezdci nedosáhli nohama na dno. Vítězí, kdo se udrží na kládě.


MINIMUM

s. 24 z 38

I hrát si se člověk učí, stejně tak se každý organizátor učí hry tvořit či připravovat. Každému se nezřídka přihodí, že přes pečlivou přípravu, s níž si dal takovou práci, hra nezaujme. Zklamání bývá ještě větší u často osvědčených her, které ovšem zrovna v tu chvíli či tomuto kolektivu „nesednou“. Příčin neúspěchu však může být mnoho, ale zde chceme zdůraznit jeden, na který se občas zapomíná, a činí tak nezřídka v zápalu hry i vedoucí – smysl hry musíme vnímat ve hře samé ne jen v konečném výsledku… Co tím myslíme? Například fotbal se nemusí hrát jen kvůli vítězství, ale i pro radost ze hry, pohybu,… Při takovémto chápání hry a (opakovanému) vysvětlování dětem učíme i snášet prohry, protože nelze jen vyhrávat. A už vůbec se nesmí vyhrávat za každou cenu! Poznámka na závěr: Pedagogové, psychologové i náhodní diváci dětských her se náhle s úžasem přesvědčují o tom že dětské hry jsou dnes plné nepochopitelné krutosti, ran, zbraní, malých supermánků, kterým je navíc mnohdy z domova vše dovoleno a kteří si zjednávají odmalička právo a pravdu i úctu tvrdou ranou pěstí. Divíme se, proč na sebe děti při svých hrách tak rády míří zbraněmi, včetně nabitých vzduchovek a malorážek, jak to, že dochází k úrazům, a jen málokdy si uvědomujeme, kde to všechno mohlo mít počátek...


MINIMUM

s. 25 z 38

2. Bezpečnostní předpisy pro práci s dětmi 2.1. Obecně a v určitých činnostech Bezpečnost dětí je první požadavek, který na naši práci kladou rodiče. Sebepoutavější a sebezajímavější činnost ztrácí smysl, jestliže při ní dojde ke zranění nebo úrazu. Vedoucí nebo instruktor ztrácí důvěru rodičů i dětí, nedokáže-li zajistit dostatečnou míru bezpečnosti. Nedostatečný dohled, přecenění sil dětí i svých vlastních, nepozornost, nedodržování dopravních předpisů, nedbalost vedoucích aj. bohužel i v pionýrské činnosti již zavinilo několik vážných úrazů. Než napravovat úrazy – nehody (někdy to ani dost dobře nejde), je lepší jim předcházet. Slovo prevence pochází z latiny a znamená soubor všech opatření. Obecně lze tedy říci, že jde o předcházení čemusi neblahému, škodlivému, ochrana před něčím. Často také ani my, dospělí, mnohá rizika vůbec nedoceňujeme, mnohdy nás některé z možných rizik ani nenapadne. Opatrnost při práci pionýrských kolektivů není proto jen jedním z požadavků na vedoucí a instruktory, ale vlastně na všechny, kteří s dětmi přicházejí do kontaktu – je to jejich základní povinnost! Při každém druhu činnosti musíme počítat se všemi možnostmi nebezpečí, které nesmíme v žádném případě podcenit! Při přípravě každé akce uvážíme, co všechno by se mohlo stát a jak tomu dokážeme zabránit. Ale i při sebelepší snaze může dojít k porušení zásad bezpečnosti a vzniknou tak škody. Nejčastěji bývají porušovány zásady při plaveckém výcviku, při vodních sportech, při přesunech kolektivů a při rozdělávání ohně, při práci s nástroji. Před každou akcí, které se zúčastní buď celý oddíl nebo družina, je vedoucí povinen upozornit děti na možná nebezpečí, která by mohla při činnosti nastat, a určit podle potřeby podmínky přesunu kolektivu, stanovit pravidla pro bezpečné plnění úkolů, jako např. přecházení frekventovaných míst, nastupování do vlaku atd. Hovoříme-li tedy o bezpečnosti práce, máme na mysli určitá pravidla či zásady, které by měly v co největší možné míře vyloučit nebo omezit ohrožení života či zdraví osob, majetku, přírody a životního prostředí. Přesuny oddílu: • chodci smějí jít po krajnici nebo při okraji vozovky nejvýše dva vedle sebe a to v případě, že neohrozí nebo neomezí silniční povoz; • vozovku přecházíme kolmo ke směru silničního provozu rychle a s přesvědčením, že lze bezpečně přejít; • organizovaná skupina (pochodující útvar) smí jít nejvýše ve dvojstupech a musí být doprovázena osobou starší 15 let způsobilou řádně dohlížet ; • vozovky může být použito jen tehdy, nemůže-li útvar jít po chodníku nebo po levé krajnici vozovky; • za snížené viditelnosti musí být útvar vpředu po obou stranách označen bílým neoslňujícím světlem, vzadu po obou stranách červeným světlem; • vedoucí pochodujícího útvaru má právo zastavovat vozidla při přecházení vozovky.


MINIMUM

s. 26 z 38

Vodáctví • výcviku se mohou zúčastnit pouze plavci; • posádka lodí musí mít plovoucí vesty; • zákaz výcviku při nebezpečném stavu vody; Rozdělávání ohně • jiskry nesmějí ohrožovat stany, nesmějí odletovat na zápalný povrch půdy; • v blízkosti ohniště je nežádoucí výskyt slámy, suchého listí a trávy, jehličí, lesní kultury; • v blízkosti ohniště musí být zdroj vody; • oheň po jeho využití musí být dokonale uhašen; • je nutné zajistit dobrou podložku a ohraničení ohniště (volně na skále, na písku, na kamení, v zemi a v případě, že je to nemožné, ohraničit ohniště kameny, poleny apod.). Při práci s nástroji • nástroje přenášíme nejlépe v koženém krytu; • nožem řežeme vždycky od sebe, nikdy nesmíme řezat směrem k ruce, která drží dřevo, zkušení a zruční řemeslníci řežou směrem k sobě, rukou obrácenou dlaní vzhůru; • nástroj musí být vždy ostrý, proto jej nikdy nepoužíváme k jiný účelům, než ke kterým je určen; • nůž, sekerku apod. nedáváme nikdy do ohně. Plavecký výcvik • vyznačit prostor pro plavce a neplavce; • na velkých vodních plochách při vnějším okraji je nutná loďka s pracovníkem, který musí mít k dispozici záchranný pás s 10 m pevného provazu; • do vody děti vstupují ve skupinách nejvýše po deseti a pod vedením dospělého pracovníka, který je celou dobu s dětmi ve vodě a udržuje skupinku pohromadě. 2.2. Pojištění Přes veškerou opatrnost se občas přihodí nějaká nepříjemná událost, například dojde k úrazu. Proto je potřebné vědět, že existují různé formy pojištění, které mohou řešení následků ze vzniklého problému ulehčit. ÚRAZOVÉ POJIŠTĚNÍ Nejvýznamnějším pojistným zajištěním naší činnosti je pojistná smlouva uzavřená mezi Českou radou dětí a mládeže3 a Generali Pojišťovnou a.s.4 Je to Smlouva na úrazové pojištění pro členy pojistníka a další osoby. Rozsah pojištění: Pojišťovna je povinna zaplatit škodu vzniklou úrazem a to zejména: při veškerých akcích a schůzkách; při přípravě a při aktivní účasti na kulturních akcích; při tělovýchově; 3 4

Pionýr je členskou organizací České rady dětí a mládeže Aktuální stav pro r. 2006


MINIMUM

s. 27 z 38

při turistických a rekreačních akcích v ČR a v zahraničí; při krátkodobých brigádách organizovaných pojistníkem, pokud nevznikne nárok na plnění pojistné události podle zákona o pracovních úrazech; při společných cestách pořádaných pojistníkem z místa bydliště nebo pracoviště pojištěných osob do místa činností uvedených v předešlých bodech a zpět; při výkonu funkce jednotlivých funkcionářů organizace.

Pojištěné osoby Pojištěnými osobami jsou nejen členové sdružení, ale také osoby, které se připravují na vstup do sdružení a účastní se akcí pořádanými těmito sdruženími. Dále jsou pojištěny osoby, které doprovázejí účastníky akcí (např. organizátoři, funkcionáři, vedoucí oddílů, hospodářští pracovníci) a nečlenové, kteří se aktivně účastní akcí. Hlášení pojistných událostí Pojistnou událost za pojištěného oznámí pojistiteli příslušné pojištěné sdružení na tiskopisu pojistitele “Oznámení o úrazu“. Na něm příslušné pojištěné sdružení potvrdí, že zraněný byl v době úrazu pojištěnou osobou, že k úrazu došlo při činnosti, na kterou se vztahuje pojištění podle této Smlouvy. Tiskopisy musí být řádně a pravdivě vyplněny, opatřeny razítkem pojištěného sdružení a podpisem dvou statutárních zástupců přímo pojištěným sdružením pověřených. Bez předložení těchto dokumentů pojistitel neposkytne pojistné plnění. Pojistná událost musí být řádně doložena lékařským potvrzením. Uzná-li pojistitel nárok na pojistné plnění a stanoví jeho výši, je pojistné plnění splatné do 15 dnů ode dne, kdy bylo ukončeno šetření nutné ke zjištění rozsahu povinnosti plnit. Uzná-li pojistitel nárok na pojistné plnění co do důvodu a šetření není skončeno v zákonné lhůtě, je pojistitel povinen na žádost osoby oprávněné k přijetí pojistného plnění poskytnout přiměřenou zálohu. POJIŠTĚNÍ

ODPOVĚDNOSTI

Další významnou pojišťovací dohodou je rámcová pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu (opět mezi ČRDM a Generali Pojišťovnou a.s.). Smlouva obsahuje: pojištění obecné odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za škodu z provozní činnosti; pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání (odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli). Předmětem pojištění: Pojištění se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu způsobenou jinému na životě, zdraví, poškozením, zničením věci nebo ztrátou věci krádeží vloupáním nebo loupeží, za jinou majetkovou újmu vyplývající ze škody na životě, zdraví a jinou majetkovou újmu vyplývající ze škody na věci jejím poškozením, zničením, ztrátou věci krádeží nebo loupeží.


MINIMUM

s. 28 z 38

Pojištěným se rozumí: vedoucí kolektivu dětí a/nebo mládeže ČRDM a/nebo členské organizace ČRDM; dobrovolník; ČRDM a/nebo členské organizace ČRDM. Tento typ pojištění není zajišťován celkově, ale musí si ho každý zajistit přes pionýrskou skupinu a uhradit pojistnou částku. CESTOVNÍ

POJIŠTĚNÍ

Třetí smlouvou uzavřenou mezi ČRDM a Generali Pojišťovnou a.s. je Pojistná smlouva pro cestovní pojištění pro členy jednotlivých sdružení pojistníka a další oprávněné osoby. Rozsah pojištění: léčebných výloh v zahraničí; osobních věcí a zavazadel; odpovědnosti za škodu. I toto pojištění není zajišťováno celkově, ale musí si ho každý zajistit přes zastoupení pojišťovny a uhradit pojistnou částku. Bližší podrobnosti a novinky týkající se pojištění znají vedoucí pionýrských skupin.


MINIMUM

s. 29 z 38

3. První pomoc a základy hygieny 3.1. Obecné zásady první pomoci I když dodržujeme všechny zásady bezpečnosti, nelze nikdy vyloučit úraz. Každá osoba, která se stane svědkem úrazu, je povinna poskytnout první pomoc podle svých znalostí. První pomocí rozumíme soubor jednoduchých opatření, které mají zajistit u osoby s náhlou poruchou zdraví (úraz, srdeční příhoda, mdloba apod.) zajistit zachování života a zamezit dalšímu zhoršování zdravotního stavu, tj. překlenout časový interval mezi vznikem úrazu a předáním postiženého odbornému ošetření. V zásadě rozlišujeme: technická PP – odstranění příčiny (vypnutí el. proudu, vyproštění zraněného z auta, vytažení tonoucího z vody) laická PP – poskytuje osoba, svědek na místě nehody bez pomůcek odborná PP – poskytuje školený personál záchranné jednotky (RZP) Dle statistik je první pomoc na místě úrazu poskytována jen ve 30 % případů. Takto řada lidí zbytečně umírá na místě vzniku úrazu či náhlé poruchy zdraví jen proto, že jim není poskytnuta pomoc. Obecnou zásadou je, poskytujeme první pomoc i cizí osobě tak, jako by šlo o osobu nám nejbližší. Při náhlé poruše zdraví: zjišťujeme stav postiženého, poté dle stavu a vážnosti poranění voláme RZP – tel: 155, poté zajišťujeme postiženého tak, aby nedošlo ke zhoršení jeho stavu, tj. poskytujeme první pomoc. Po předání postiženého odbornému ošetření následně informujeme rodiče, Policii ČR aj. – podle situace. 3.2. První pomoc u osob s náhlou poruchou zdraví 3.2.1. Základní životní funkce – oživování Pro přežití jedince při náhlé poruše zdraví je nejdůležitější zajistit dostatečné prokrvení mozku. Nervový systém je nejcitlivější na nedostatek kyslíku. Při poruše prokrvení mozku, která trvá déle než 4 minuty, dochází k rozvoji nezvratných změn vedoucích ke smrti mozku (= smrt jedince). Proto každá náhlá příhoda, která vede k poruše funkce krevního oběhu nebo dýchání (zajištění dopravy okysličené krve do mozku) způsobuje poruchu funkce mozku porucha vědomí) až jeho smrt. Základní životní funkce jsou: Vědomí – člověk při vědomí má otevřené oči, reaguje na oslovení nebo bolestivý podnět. Bezvědomí je projevem poruchy funkce mozku. Dýchání – klidově dospělý člověk dýchá přibližně 12–15 x za minutu. Sledujeme výdechový proud (ucho před ústy) a pohyb hrudníku Tep – je projevem funkce srdce, tj. že krev proudí tepnami od srdce do těla. Zjišťujeme pohmatem 2–3 prsty na krkavice nebo v třísle. U každé osoby s náhlou poruchou zdrav. Stavu nejprve kontrolujeme životní funkce, poté přistupujeme k ošetření dalších poranění. Porucha oběhu (úraz elektrickým proudem, srdeční příhoda) vede rychle ke ztrátě vědomí a zástavě dechu. Stejně tak porucha dýchání (tonutí, vdechnutí cizího tělesa) vede podle závažnosti různě rychle k poruše vědomí eventuálně i k zástavě dechu. Při obnovování životních funkcí postupujeme vždy stejně – podle pravidla ABC (hovoříme o resuscitaci = oživování)


MINIMUM

s. 30 z 38

A – (airways) – obnovení průchodnosti dýchacích cest - záklon hlavy (pozor na poranění páteře!!!) - úder mezi lopatky (při vdechnutém cizím tělese) - trojhmat – záklon hlavy, předsunutí spodní čelisti a otevření úst - vyčištění dutiny ústní, odstranění cizích těles B – (breathing) – dýchání - zahajujeme 2 rychlými vdechy, sledujeme přitom zdvihání hrudníku, při velkém odporu DC zkontrolujeme záklon hlavy, dýcháme z úst do úst obsahem plic volného nádechu ve frekvenci 15x za min., u kojence z úst do úst a nosu současně objemem ústní dutiny a tváří s frekvencí 20–30 za minutu (novorozenci)

C – (circulation) – oběh - při nehmatných pulsacích na krku a v třísle nutno zahájit nepřímou srdeční masáž – provádíme při dolním okraji hrudní kosti vlevo plochou dlaně ruky – (nutno prakticky ukázat a nacvičit) ve frekvenci 100 za minut.

Při kombinaci používáme vždy poměr stlačení a vdech 15:2, u dětí do 8 let 5:1 a u novorozenců 3:1. Nutno kontrolovat průběžně dech a puls – zda se obnovují základní životní funkce. Oživování lze ukončit pouze při úplném vyčerpání zachránců nebo samozřejmě po předání postiženého lékaři zdravotní služby. Pokud dojde k obnovení dýchání tepu, pacienta ukládáme do stabilizované polohy, která zabraňuje vdechnutí zvratků, zajišťujeme protišokovými opatřeními – aby nedocházelo k zhoršování kritického stavu postiženého a až do převzetí lékařem pravidelně kontrolujeme stav životních funkcí.


MINIMUM

s. 31 z 38

3.2.2. Krvácení Krvácením rozumíme únik krve z cév buď navenek nebo do tělních dutin. Ztráta krve ohrožuje postiženého nedostatečným zásobením orgánů těla kyslíkem, při vykrvácení dochází k nezvratným změnám a smrti. Rozlišujeme krvácení: - tepenné – stříká nebo pulsuje proud jasně červené krve, samo se nezastaví; - žilní – obvykle tmavší krev pomalu plynule vytéká, poranění velkých žil může také vést k vykrvácení; - vlásečnicové – drobné krůpěje krve – „odřenina“, staví se samo; nebo: vnější – při poranění souvislosti kůže nebo sliznic; vnitřní – krvácení do dutiny břišní, hrudní, mozku, kloubů atd. – pozor na tupá poranění břicha a hrudníku. Příznaky velké ztráty krve jsou: rychlý tep nad 100/min, puls nitkovitý, špatně hmatný, bledost, studené opocené končetiny, slabost a mdloba při postavení, později porucha vědomí, povrchní nepravidelné dýchání až smrt. První pomoc: stavění krvácení, 5T, autotransfusní poloha – zdvižené dolní končetiny nad úroveň srdce, sledování životních funkcí a RZP. - Obecně stavění krvácení – u krvácení vlásečnicového nebo slabého žilního postačíme s ošetřením rány – dezinfekce, krytí náplastí nebo obvazem. U silného krvácení žilního a u tepenného nejprve přikládáme tlakový obvaz. Čas lze v nouzi získat stisknutím tepny přímo v ráně 2–3 prsty, stejně tak krvácení omezí stisknutí tepny proti kosti v tzv. tlakovém bodě. - Škrtidlo nakládáme pouze při selhání ostatních metod nebo při amputaci – jen na končetinách a vždy ve formě pruhu (pásek, pruh látky). Zvlášť upozorňujeme: - na krvácení z nosu – předklon hlavy, studený obklad na zátylek a kořen nosu; gelaspon do nosu lze, ale nutno zabránit vdechnutí krve, při přetrvávání vždy k lékaři; - na krvácení z ucha – savý krycí obvaz, 5T, k lékaři.


MINIMUM

s. 32 z 38

3.2.3. Rány Ranou rozumíme porušení souvislosti povrchu těla. Může být bodná, sečná, řezná, tržná, kousnutí atd. První pomoc: obecně u ran – očistit okolí, nejlepší je čistá tekoucí chladná voda (chlad snižuje bolest), dezinfekce rány (peroxid vodíku, septonex), její posouzení – stavění krvácení, cizí tělesa odstraňujeme, jen když v ráně volně plavou nebo jsou na povrchu – lze je odstranit krycím materiálem, jinak nelze – může dojít k těžkému krvácení nebo dalšímu poranění. Následuje krytí rány sterilním obvazem, znehybnění části těla a při vážnějším poranění zajištění odborného ošetření. Jednotlivě upozorňujeme: - při kousnutí zvířetem – základní ošetření a pokud možno zajistit zvíře a vždy vyhledat lékaře; - hadem – nutno zaškrtit končetinu tak, aby neodtékala krev, zdvihnout, a znehybnit, zaznamenat čas zaškrcení, a zajistit rychlé ošetření lékařem;

-

-

-

vosou, včelou apod. – pozor na alergie – projev – kožní vyrážka, dušnost, slabost, bledost, projevy šoku, bezvědomí – podat Dithiaden, Zyrtec nebo jiné antihistaminikum, 5T, k lékaři dle stavu, sledování životních funkcí, postižená místa chladit; klíště – nevytahovat násilím, šetrně pomocí mastného základu vazelína, framykoin mast a podobně, postupně vykýveme, místo ošetříme jako ránu a desinfikujeme např. Jodisolem. Po čase (48 hodin) ránu zkontrolujeme, při nejistotě navštívíme lékaře, po skončení akce (tábora) oznámíme rodičům (a oznámení zdokumentujeme); popáleniny – vždy chladíme ihned, nejlépe studenou tekoucí vodou, dokud chlazení nepřináší úlevu, poté sterilně kryjeme a k odbornému ošetření; omrzliny – rozmrazíme vlažnou vodou, netřeme ničím, ponecháváme v teple a klidu; zahříváme pouze tělesným teplem; poleptání – stejný postup, ne protilátku, ale čistou vodu, krytí a k lékaři; poranění oka – výplach borovou vodou nebo čistou pramenitou, opthalmoseptonex, krytí, navštívit odborného lékaře.


MINIMUM

s. 33 z 38

3.2.4. Zlomeniny a poranění kostí a kloubů Různá poranění pohybového ústrojí se projevují často shodnými příznaky: otok, bolestivé omezení hybnosti dané končetiny, krevní výron – modřina, porucha funkce končetiny, změna a deformace jejího tvaru U zlomeniny může navíc být neobvyklá pohyblivost částí končetiny proti sobě nebo i viditelná zlomená kost – při otevřené zlomenině. Při ošetření nutno zlomeninu znehybnit – snižuje to riziko poranění měkkých tkání, krvácení a v neposlední řadě i snižuje bolest. Je třeba znehybnit oba sousedící klouby, pokud je to možné, pomocí dlahy – Kramerova (drátěný žebřík), nebo i hůlka od lyží, prkno apod. Je nezbytně nutné pečlivě podložit místa otlaku – hlavně nad kosti. (nutno prakticky předvést a nacvičit) Při podezření na zlomeninu vždy k lékaři! Při pádech z výšek s následnými bolestmi v zádech nutno postiženého obracet zcela omezeně jen v nezbytných případech (5T), transport na tvrdé podložce – dveře a podobně. Není vyloučeno poranění páteře – je tedy třeba zraněným nepohybovat a zajistit absolutní klid.


MINIMUM

s. 34 z 38

3.2.5. 5T, polohování Pod pojmem 5T rozumíme soubor tzv. protišokových opatření – jejich cílem je zabránit zhoršování zdravotního stavu postiženého vnějšími vlivy (zima, hluk, bolest, žízeň) – proto: Teplo – nenechat na zemi, přikrývku pod i na postiženého; Ticho – zajistíme klidné prostředí; Tekutiny – nedáváme napít, jen dokud s jistotou nedošlo k poranění hlavy, hrudi a břicha, navlhčíme oschlé rty a ústní dutinu (též tlumí žízeň); Tišení bolesti – nedáváme prášky, ale např. chlazení popáleniny, znehybnění zlomeniny, zdvižení končetiny s poraněním – snižuje prokrvení, otok a bolest dané oblasti; Transport – zajištění přesunu k ošetření k odborníkům. Doprovod – „živá berla“ při lehčích poraněních HKK, lýtka, hlavy sedadlo ze dvou rukou + kolem ramen, rautekův manévr atd. Polohování Stabilizovaná poloha – pro dýchajícího postiženého s pravidelnou srdeční činností, slouží k udržení otevřených dýchacích cest a zabraňuje vdechnutí zvratků a zapadnutí jazyka na zádech - bez podložení na tvrdé podložce při poranění páteře, znehybnění hlavy; - s podloženou hlavou u poranění hlavy při vědomí, při poranění očí; - s nepodloženou hlavou a zdviženými končetinami při hrozícím šoku; - na tvrdé podložce s nepodloženou hlavou a DKK v kyčlích a kolenou v 90 při poranění pánve; - bez podložení hlavy s podloženými DKK bez dotyku pat při bolestech břicha při zachovalém vědomí, při dušnosti zdvižení horní poloviny těla; na břiše - s podloženým čelem a rameny min. o 10–20 cm pro usnadnění dýchání při krvácení z dutiny ústní, poranění zad a hýžďí (popáleniny, zhmožděniny) Polohování a transporty je nutno pečlivě nacvičit! 3.2.6. Shrnutí U osob s náhlou poruchou zdraví postupujeme vždy stejně: - stav životních funkcí; - volání RZP (kdo, kde, kolik a jaká zranění); - resuscitace dle pravidla ABC; - stavění krvácení; - znehybnění zlomenin; - ošetření dalších poranění; - 5T; - kontrola stavu postiženého až do předání.


MINIMUM

s. 35 z 38

3.3. Vybavení lékárny Malá brašna první pomoci by měla obsahovat: dezinfekci (raději 2 druhy – peroxid + septonex a podobně) sterilní krytí, obvazy, náplasti, elastické obinadlo, pinzetu, jednorázové rukavice, zavírací špendlíky, léky proti alergickým záchvatům, trojcípý šátek.

3.4. Dárcovství krve Podle zákona č. 586/1992 Sb. v platném znění o daních z příjmů. §15 odst. 8 stanoví odpis nezdanitelné části základu daně z důvodu daru na zdravotnické účely a konkrétně u jednoho odběru bezpříspěvkového dárce krve ve výši 2.000,- Kč. A podle § 124 odstavec 1, Hl. 3 část II. Zákoníku práce stanoví nárok na volno ze zaměstnání z důvodu jiných úkonů v obecném zájmu, jde např. o dárcovství krve. Projekt Pionýra Zdravá pionýrská krev Cílem tohoto projektu je darovat krev a získávat prvodárce – rozšiřovat a popularizovat darování krve a získávat k této činnosti další mladé lidi. Je to aktivita určená pro pionýry od 18 let. Centrálně akce proběhla již několikrát. Ale jinak řada PS postupuje samostatně, dle termínů odběru, který je vázán na zdravotní únosnost této činnosti – čtyřikrát ročně se pionýři objednají na transfúzní stanici a darují krev, svou příslušnost k Pionýru osvědčují tričky, která se při této příležitosti nosí. Příkladem centrálně doporučeného průběhu byl 5. prosinec 2001. Tento den měl v sobě určitou symboliku – rok 2001 byl vyhlášen Mezinárodním rokem dobrovolníků a 5. prosinec je navíc Mezinárodní den dobrovolníků, akce se tehdy účastnilo 300 pionýrů.


MINIMUM

s. 36 z 38

3.5. Osobní hygiena Hygiena je soubor požadavků a pravidel zdravého způsobu života. Děti mají zpravidla základní hygienické návyky zažité z domova. Našim cílem a upřímně řečeno ani v našich silách není učit děti základních zásadám hygieny, ale musíme je upevňovat a prohlubovat. Proto je nutné základní pravidla znát a řídit se jimi, neboť vždy platí – vedoucí, instruktor, jakýkoli dospělý jde dětem příkladem a sám nesmí zásady hygieny porušovat, ale má se jimi řídit. Čistota a upravenost není jen krasovědné přání, ale důležitý činitel. Proto si vždy všímáme, v jakém stavu děti jsou. Malého špindíru stojí za to poslat bez rozpaků se umýt. Totéž platí pro upravenost oděvu. Používáme-li kroj, jsou pravidla daná zpravidla zcela jednoznačně, ale dát najevo nelibost nad jeho vzhledem pravidelnému umazanci (byť „jen“ ve sportovním tričku) není projevem krajně svědomitého hygienika, ale dobrého vychovatele. Vždy je ovšem třeba dbát na vhodnou formu takového sdělení. Při výpravách či na táboře dbáme zejména na to, aby: si děti před každým jídlem umyly ruce; na umytí rukou nikdo nezapomínal po použití hygienického zařízení; ovoce a zelenina byla vždy omytá; každé dítě mělo svůj ručník a svůj kartáček na zuby, mýdlo, pastu atd.; ráno i večer se na mytí používala vlažná voda (večer přitom nevynecháme ani nohy); zuby byly vyčištěny nejméně dvakrát denně – ráno a večer. Děti tuto naši důslednou péči nebudou možná přijímat úplně s nadšením, ale musíme jim vysvětlovat, že jde o jejich zdraví. Špína je matkou nakažlivých onemocnění, průjmů, plísňových onemocnění a podobných. S osobní hygienou souvisí hygiena obouvání a odívání. Oděv především chrání tělo před velkými rozdíly teploty a pomáhá udržovat stálou tělesnou teplotu. Chrání ovšem naše tělo také před znečištěním a drobnými úrazy. Proto oděv musí dovolovat volný pohyb a volíme jej podle pracovní činnosti (jiný bude pracovní oděv, jiný vycházkový, cvičební apod.) a podle počasí. Oděv a prádlo udržujeme v čistotě. Stejně dbáme i na vhodnou a činnosti přiměřenou obuv. Nezapomínáme ani na pokrývku hlavy. Na dodržování hygieny musíme vždy dohlížet.


MINIMUM

s. 37 z 38

Obsah

1. Poslání Pionýra

…

s.

7

1.1.

Cíle a základní prostředky

…

s.

7

1.2.

Uspořádání

…

s.

14

1.3.

Hra jako základní výchovný prostředek

…

s.

18

…

s.

25

2. Bezpečnostní předpisy pro práci s dětmi 2.1.

Obecně a v určitých činnostech

…

s.

25

2.2.

Pojištění

…

s.

26

…

s.

29

3. První pomoc a základy hygieny 3.1.

Obecné zásady první pomoci

…

s.

29

3.2.

První pomoc u osob s náhlou poruchou zdraví

…

s.

29

3.2.1. Základní životní funkce - oživování

…

s.

29

3.2.2. Krvácení

…

s.

31

3.2.3. Rány

…

s.

32

3.2.4. Zlomeniny a poranění kostí a kloubů

…

s.

33

3.2.5. 5T, polohování

…

s.

34

3.3.

Vybavení lékárny

…

s.

35

3.4.

Dárcovství krve

…

s.

35

3.5.

Osobní hygiena

…

s.

36

Použitá literatura: Hofbauer, B.: pracovní texty Holý, F., Holý, M.: Hry na přírodu a s přírodou. Praha 1986. Krtička, K.: Cesta odhodlání. Praha 1972. Martínek, P. a kol.: Kvalifikace oddílového vedoucího. Praha 1988. Nejezchleb, B. a kol.: Minimum. Praha 1981. Nejezchleb, B. a kol.: Minimum. Praha 1984. Nejezchleb, B. a kol.: Získej bronz. Praha 1974. Srnský, P.: Základní norma zdravotnických znalostí. Praha 2001 Zapletal, M.: Hry na hřišti a v tělocvičně. Velká encyklopedie her (3.díl). Praha, Leprez 1997. Zapletal, M.: Hry v klubovně. Velká encyklopedie her (2.díl). Praha, Leprez 1996. Zapletal, M.: Hry v přírodě. Velká encyklopedie her (1.díl). Praha, Leprez 1995. Zapletal, M.: Hry ve městě a na vsi. Velká encyklopedie her (4.díl). Praha, Leprez 1998.

Závěrečná poznámka: Tento materiál vnikl úsilím širokého kolektivu spoluautorů, kteří větším či menším dílem přispěli k jeho tvorbě: Petra Aronová, Mgr. Martin Bělohlávek, Bc. Kateřina Brejchová, Mgr. Irena Černá, Eva Gažáková, Aleš Horčička, Pavla Janovská, Martina Krátká, Jiří Let, Mgr. Jiří Tomčala. Poděkování připojuji i našim předchůdcům - autorům jiných statí či publikací, z nichž jsme se inspirovali, zejména PhDr. Hynku Gregorovi, PhDr. Břetislavu Hofbauerovi, CSc., Mgr. Karlu Krtičkovi, PhDr. Pavlu Martínkovi, Borku Nejezchlebovi, Miloši Zapletalovi – díky nim jsme měli v řadě případů ulehčenou práci. K pracovnímu textu se vyjádřili a cennými radami k jeho doplnění přispěli: Mgr. Jana Čiháková, Milena Kořínková, MUDr. Jakub Jandík, PaedDr. Jiří Roth, Mgr. Jaroslava Rampouchová, MUDr. Jitka Suská. Použity byly ilustrační obrázky p. Vladimíra Perglera a p. Karla Prokeše. V úctě k nim všem Mgr. Martin Bělohlávek spoluautor a koordinátor projektu garant Ústředního pionýrského vzdělávacího centra


MINIMUM

s. 39 z 38

Poznámky:


MINIMUM

s. 40 z 38

Pionýrské minimum, studijní text přípravě na kvalifikaci Vydal  Pionýr jako účelovou vzdělávací publikaci pouze pro vnitřní použití Praha 2006 2. vydání

Pionýrské minimum. studijní text k přípravě na kvalifikaci

Recommend Documents