Přínos systému sociálních dávek ke snižování chudoby

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Přínos systému sociálních dávek ke snižování chudoby

Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Jitka Dušková, Ph.D.

Bc. Veronika Otřísalová

Brno 2013

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Telnici 25. 5. 2013

……….……………………………….. Podpis

Na tomto místě bych ráda poděkovala zejména Ing. Jitce Duškové, Ph.D., která se ochotně ujala vedení této diplomové práce a vždy mi vyšla vstříc při poskytování odborných rad a cenných připomínek. Dále děkuji Ing. Veronice Antošové za metodickou pomoc a konzultace při zpracování dat.

Abstrakt Otřísalová, V. Přínos systému sociálních dávek ke snižování chudoby. Diplomová práce. Brno, 2013. Diplomová práce hodnotí a diskutuje úspěšnost systému sociálních dávek v ČR při realizaci jeho primárního cíle, tj. eliminace chudoby. Hodnocení je založeno na komparaci příjmové situace domácností před a po přijetí sociálních dávek a následné kvantifikaci redukce příjmové chudoby. Kromě redukce chudoby je dále zjišťováno, jaký podíl dávek obdrží chudé domácnosti a jaký podíl obdrží tyto domácnosti navíc vůči nastavené hranici chudoby. Jde o analýzu cílenosti a efektu přelití (tzv. spillover). Veškeré analýzy jsou provedeny na datech výběrového šetření SILC za období 2005 – 2011. Systém sociálního zabezpečení dosahuje poměrně vysoké úspěšnosti v redukci míry chudoby, méně však v případě cílenosti a efektu přelití. Po sociálních dávkách ve společnosti nadále zůstává až 7 % chudých domácností. K nejohroženějším přitom patří domácnosti s třemi a více dětmi a neúplné domácnosti. Ty jsou ze strany systému sociálního zabezpečení z dlouhodobého hlediska nedostatečně chráněny, přestože již v roce 2005 vláda prohlásila, že opatření sociální politiky zaměří především na ně. Klíčová slova: míra chudoby, mezera chudoby, efektivnost, cílenost, efekt přelití, sociální dávky, SILC

Abstract Otrisalova, V. Contribution of system of social benefits to elimination of poverty. Diploma thesis. Brno, 2013. This diploma thesis judges and debates succes of system of social benefits in Czech republic related with its primary goal, i. e. elimination of poverty. The assessment is based on comparison of income situation of households before and after social benefits and subsequent quantification reduction of income poverty. Apart from reduction of poverty is detected what proportion of social benefits are received by poor households and what proportion these households receive above their poverty line. This is analyse of targeting and spillover. All of the analysis are made with dates of survey called SILC for period 2005 – 2011. Social security system achieves relatively high success in area of elimination of poverty, however less in case of targeting and spillover. After social benefits there are in society 7 % poor households. Most endangered are households with three and more childern and incomplete households. These households are not enough protected by social security system in the long run, notwithstanding that in 2005 czech government said, that precaution will be targeted especially on them. Key words: poverty rate, poverty gap, effectiveness (efficiency), targeting, spillover, social benefits, SILC

Obsah SEZNAM ZKRATEK ...................................................................................................................7 1

ÚVOD .........................................................................................................................9

2

CÍL PRÁCE A METODIKA ................................................................................................11

3

SYSTÉM SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V ČR...........................................................................13 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

4

VYMEZENÍ SYSTÉMU SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ............................................................... 13 SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ .................................................................................................. 18 STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA ........................................................................................ 21 SOCIÁLNÍ POMOC .................................................................................................... 24 PROBLEMATICKÉ ASPEKTY DÁVEK SYSTÉMU SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ................................. 25 KONCEPT EFEKTIVNOSTI SOCIÁLNÍCH DÁVEK......................................................................29

4.1 4.2 4.3 4.4 5

EFEKTIVNOST SOCIÁLNÍCH DÁVEK ................................................................................ 29 CHUDOBA .............................................................................................................. 30 BECKERMANŮV MODEL EFEKTIVNOSTI SOCIÁLNÍCH DÁVEK................................................. 35 METODIKA HODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI SOCIÁLNÍCH DÁVEK ................................................ 37 ELIMINACE CHUDOBY PROSTŘEDNICTVÍM SYSTÉMU SOCIÁLNÍCH DÁVEK V ČR ...........................42

5.1 5.2 5.3 5.4

ÚČINKY CELKOVÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK NA CHUDOBU VE SPOLEČNOSTI ............................... 43 ÚČINKY CELKOVÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK NA CHUDOBU VYBRANÝCH TYPŮ DOMÁCNOSTÍ ........... 52 ÚČINKY JEDNOTLIVÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK NA CHUDOBU VE SPOLEČNOSTI ........................... 57 ÚČINKY JEDNOTLIVÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK NA CHUDOBU VYBRANÝCH TYPŮ DOMÁCNOSTÍ ....... 61

6

DISKUZE ....................................................................................................................67

7

ZÁVĚR.......................................................................................................................80

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY........................................................................................85

9

SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ .......................................................................................91

PŘÍLOHY..............................................................................................................................93

6

Seznam zkratek

Seznam zkratek ČR

Česká republika

ČSSZ

Česká správa sociálního zabezpečení

ČSÚ

Český statistický úřad

DHN

dávky hmotné nouze

DO

ostatní důchody

DPP

dávky pěstounské péče

DSP

dávky sociální potřebnosti

DSV

důchody starobní a vdovské (vdovecké)

EJ

ekvivalentní jednotka

EU

Evropská unie

EU-SILC

The EU-Statistics on Income and Living Conditions

HDP

hrubý domácí produkt

JSP

jiné sociální příjmy

MEP

medián ekvivalentního příjmu

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

NEM

dávky nemocenského pojištění

NEZ

podpora v nezaměstnanosti

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

OSSP

ostatní dávky státní sociální podpory

PB

příspěvek na bydlení

PD

příspěvek na dopravu

PŘD

přídavek na dítě

PSP ČR

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

RP

rodičovský příspěvek

SD

sociální dávky

SILC

Statistics on Income and Living Conditions

SP

sociální příplatek

SSD

systém sociálních dávek 7

Seznam zkratek

SSP

státní sociální podpora

SZ

sociální zabezpečení

SSZ

systém sociálního zabezpečení

Vcizp

Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených

ŽM

životní minimum

8

Úvod

1 Úvod Chudoba je fenomén dotýkající se každé doby a každé společnosti. Je to pojem, pod kterým si každý může představit něco jiného. Zatímco jeden se může cítit chudý, druhý se ve stejné situaci může cítit bohatý. Obecně jsou za nejchudší považovány rozvojové země, ale chudoba není pouze stav, kdy člověk postrádá prostředky pro uspokojení svých základních potřeb. Za chudobu je považován i stav, kdy člověk tyto potřeby uspokojovat může, ale ne ve stejné míře, jako lidé kolem něj. Chudý není jen ten, kdo nemá dostatek peněz, může to být také ten, kdo nemá přístup ke vzdělání, zdravotní péči nebo jiným službám či statkům, které jsou standardem v dané společnosti. V současnosti je chudoba jednou z nejdiskutovanějších otázek vyspělých zemí a často je spojována s důsledky světové globalizace. Ta na jedné straně podněcuje ekonomický růst a přináší jedincům ve společnosti blaho, na druhé straně je příčinou řady nerovností a nespravedlností, které si žádají nápravu v rámci sociální spravedlnosti. Opatření vedoucí k prevenci chudoby či k jejímu zmírnění jsou dnes realizována na poli EU, na úrovni jednotlivých států, ale také na půdě mezinárodních organizací jako jsou OECD nebo skupina Světové banky. Každý vyspělý stát garantuje svým občanům právo na přiměřenou životní úroveň a využívá k tomu více cest - od poskytnutí základního vzdělání, přes zdravotní péči až po redistribuci peněžitých dávek. Především poslední z uvedených bývá nejčastěji spojováno s pojmem sociální stát a s redistribucí finančních prostředků od bohatých k chudým, od bezdětných k rodinám s dětmi, od zdravých k nemocným. Redistribuce finančních prostředků se stává základním nástrojem sociální politiky v boji s chudobou. V ČR probíhá tato redistribuce prostřednictvím sociálního systému, kterému byly položeny základy počátkem 90. let v době transformace české ekonomiky. S tou byla spojována hrozba propadu velké části populace do chudoby. Vznikl proto systém záchranné sociální sítě založený na poskytování sociálních dávek, který později vykrystalizoval do tří pilířů souhrnně označovaných jako systém sociálního zabezpečení. Těmito pilíři jsou: sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. Smyslem dávek tohoto systému je nahradit nebo doplnit příjem jedinci (nebo domácnosti), který se ocitl v složité životní situaci, která mu nedovoluje příjem zajistit vlastními silami. Pokud zjednodušíme chudobu na problém nedostačujících příjmů, pak lze za chudé považovat ty, jejichž příjmy nedosahují určitě příjmové linie (hranice chudoby). Sociální výdaje v podobě nejrůznějších dávek ale neúměrně zatěžují státní rozpočet a je obecně známo, že zájem celé populace účastnit se systému založeného na sociální solidaritě, který je zaměřen především ke skupinám s nízkými příjmy, je nízký. Proto by se nemělo zapomínat ani na sociální důsledky pro plátce povinné solidarity. Jak uvádí Mareš a kol. (2001: 27), příjmy a výdaje sociálního systému by měly být v sociální rovnováze. Neměly by nikoho nadmíru zvýhodňovat nebo omezovat či poškozovat. Např. přílišná štědrost starým lidem postihuje ve svých důsledcích plátce daní. Výdělečně činné generace a jejich rodiny se

9

Úvod

musí uskromňovat v uspokojování svých potřeb vznikajících při životním startu, zakládání rodiny a výchově dětí. Základní dilema každého systému sociálního zabezpečení je „potřeba udržet širší skupiny populace nad hranicí chudoby v podmínkách rostoucích sociálních nerovností, a přitom současně omezovat výdaje veřejných rozpočtů“ (Sirovátka, 2000: 18). Vláda ČR se v posledních letech snaží sociální výdaje omezovat zejména prostřednictvím řady reforem zaměřených na pomoc těm nejvíce potřebným, tedy nejchudším. Zda se jí to daří, a zda při tom nedochází k zanedbávání ochrany dalších skupin populace, lze zjistit až s určitým časovým zpožděním. V zájmu každé vlády (a všech nositelů sociální politiky) by proto mělo být při daných nákladech sociálního zabezpečení dosažení co nejvyšší účinnosti opatření cílených zejména na oblast prevence a zmírňování chudoby. Současně by měly být analyzovány příčiny úspěchu i neúspěchu jako vodítka pro budoucí směr sociální politiky. Jak tedy přispívá systém sociálních dávek ke zmírňování chudoby v ČR a do jaké míry se daří plnit cíle sociální politiky v otázce chudoby, se pokusí objasnit tato diplomová práce.

10

Cíl práce a metodika

2 Cíl práce a metodika Hlavním cílem diplomové práce je ověřit, zda a do jaké míry je současný systém sociálních dávek v ČR úspěšný při eliminaci chudoby. Pro splnění tohoto cíle je nutné zodpovědět následující výzkumné otázky: -

jaká je příjmová situace domácností,

-

jak se vyvíjela v posledních letech chudoba a jak byla ovlivněna sociálními příjmy,

-

jaký podíl sociálních dávek se dostane k chudým a jaký podíl chudí obdrží navíc,

-

pro které typy domácností mají sociální dávky největší význam a do jaké míry u těchto domácností redukují chudobu,

-

které dávky sociálního systému nejvíce přispívají k redukci chudoby.

Naplnění těchto cílů vyžaduje sestavení vhodné metodiky pro měření účinnosti sociálních transferů při eliminaci chudoby a následné provedení kvantitativní analýzy za účelem zodpovězení výše uvedených otázek. V diplomové práci jsou užity tyto metody: deskripce, analýza, syntéza, indukce, abstrakce, metoda logicko-systematická, historická metoda a komparace. Metoda deskripce je nejvíce zastoupena v třetí kapitole, která vymezuje systém sociálního zabezpečení. Tato kapitola popisuje aktuální a předchozí systém dávek v ČR s cílem poznat jeho základní principy zejména ve vztahu k chudobě. Dané poznatky jsou nezbytnou teoretickou základnou pro provedení následné kvantitativní analýzy. Čtvrtá kapitola je založena na studiu základního konceptu efektivnosti sociálních transferů, který nastínil Beckerman (1979a a 1979b) a jenž byl rozpracován dalšími autory (Mitchellová, 1991; Deleeck a kol., 1992). Za pomoci metod deskripce a analýzy jsou nalezeny základní metody a postupy, které lze aplikovat v této práci s ohledem na možnosti zdrojových dat. Následuje navržení metodiky pro hodnocení účinnosti sociálních dávek ve vztahu k eliminaci chudoby. Metodika je vyvozena na základě poznatků z předchozí kapitoly a využívá zejména metodu syntézy a do jisté míry i metodu abstrakce. V páté kapitole jsou aplikovány veškeré uvedené metody. Jde o rozsáhlou kvantitativní analýzu, která se skládá z částí na sebe navazujících, přičemž využívá logicko-systematickou metodu. Z dalších metod převažují analýza, syntéza a komparace. V každé části této kapitoly jsou vyvozovány dílčí závěry, které se přenáší do částí následujících. Metoda historická je použita zejména při hodnocení vývoje vybraných ukazatelů v čase. Zdrojová data, která byla použita pro zpracování této části diplomové práce, jsou popsána níže.

11

Cíl práce a metodika

V šesté kapitole jsou diskutována omezení práce, použité metody a jejich alternativy, získané výsledky práce a výsledky obdobných prací. Převažuje metoda indukce, syntézy a komparace. V poslední kapitole, sedmé, jsou uvedeny závěry. Zdrojová data Primární zdroj dat pro zpracování diplomové práce tvoří Výběrové šetření příjmů a životních podmínek domácností (SILC) za období let 2005 – 2011, což je maximální délka období, pro která jsou data SILC dostupná. Výběrové šetření příjmů a životních podmínek domácností je modifikací celoevropského šetření EU-SILC a od roku 2005 jej každoročně zajišťuje ČSÚ. Toto šetření přináší dlouhodobě srovnatelná data o ekonomické a sociální situaci domácností (ČSÚ, 2012 a). Šetření SILC je využito z důvodu, že umožňuje mj. získávat reprezentativní údaje o úrovni a rozdělení příjmů v jednotlivých typech domácností a následně zkoumat míru ohrožení příjmovou chudobou. S využitím těchto dat lze zkoumat takové ukazatele, které nejsou jinak zjistitelné nebo jen velmi obtížně. Výběrovou jednotkou pro výše uvedené šetření je byt. Jednotkami zjišťování jsou tzv. hospodařící domácnosti tvořené osobami společně uhrazujícími náklady na své potřeby, které ve vybraném bytě obvykle bydlí. V šetření se využívá tzv. rotační panel, kdy jsou vybrané domácnosti opakovaně navštěvovány v ročním intervalu po dobu čtyř let, přičemž každoročně se jich zhruba jedna čtvrtina obmění. Toto dlouhodobější sledování vybraných domácností umožňuje pozorovat změny a vývoj jejich sociální a ekonomické situace (ČSÚ, 2012a). Mezi základní statistické proměnné pro účely zpracování této práce patří čistý příjem domácnosti (tj. příjem po zdanění a všech zákonných odvodech), životní minimum domácnosti a sociální příjmy. Některé proměnné jsou ve výběrovém souboru zjišťovány souhrnně za celý rok (např. příjmy), jiné v měsíční výši (životní minimum). Pro následnou práci s daty byly všechny proměnné přepočítány na měsíční hodnoty a v některých případech převedeny na ekvivalentní jednotku domácnosti podle metodiky Eurostatu, která je podrobněji popsaná dále. Je třeba si uvědomit, že údaje získané z výběrového šetření SILC reflektují vždy situaci za předchozí rok. To znamená, že např. výsledky za rok 2005 odráží situaci domácností v roce 2004. V kvantitativní analýze (kapitola šestá) je proto sledované období označeno jako období 2004 – 2010.

12

Systém sociálního zabezpečení v ČR

3 Systém sociálního zabezpečení v ČR Záměrem této kapitoly je podat základní informace o systému sociálního zabezpečení (dále jen SSZ) v ČR, především pak nastínit účel jednotlivých pilířů tohoto systému a popsat jednotlivé sociální dávky jako nástroj redistribuce finančních prostředků při naplňování principu sociální solidarity. Nejdříve je vymezen SSZ jako nástroj sociální politiky státu při prevenci a eliminaci chudoby a faktory, které tento systém nejvíce ovlivňují. Následuje popis jednotlivých pilířů, na kterých je SSZ v ČR postaven, a které lze ztotožnit se systémem sociálních dávek (dále jen SSD). Jednotlivé dávky jsou zařazeny v těchto pilířích a jejich charakteristika je omezena na jejich základní účel (tj. komu dávka náleží, z jakého titulu a zda se jedná o dávku, která má nahradit či doplnit vlastní příjem). Na závěr kapitoly jsou uvedeny problematické aspekty SSD, které bezprostředně ovlivňují míru, do jaké dávky plní svůj účel. Z pohledu této práce je za tento základní účel považována podpora příjmové situace domácností (či jedinců) a zabránění tak možnému propadu do pásma chudoby.

3.1 Vymezení systému sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení (dále jen SZ) nebo SSZ, může být chápán jako prostředek, pomocí kterého sociální politika státu plní své záměry nebo může být se sociální politikou přímo ztotožňován. Sociální politika státu má řadu definic a je možné ji vymezit v širokém1 či úzkém pojetí. Pro účely této práce ji budeme chápat v tom nejužším pojetí jako „soubor opatření v oblasti důchodového zabezpečení, nemoci, sociální péče a pomoci rodinám s dětmi“ (Galvas a Gregorová, 2000: 13). SSZ lze označit za nejdůležitější nástroj, kterým se realizuje sociální politika státu (Wildmannová, 2005: 18). Jde o systém, který se na území ČR formoval zejména v návaznosti na vytvoření záchranné sociální sítě, která byla výsledkem ekonomické a sociální reformy z počátku 90. let. Záchranná sociální síť měla chránit pomocí dávkového systému širokou vrstvu obyvatel před chudobou, která hrozila po zahájení procesu ekonomické transformace z centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní (Kotýnková, 2007: 19). V současnosti má SSZ širší cíle, než jenom prevenci a zmírňování chudoby. Podle Wildmannové (2005: 22) je základním cílem SSZ „poskytnout rodinám a jednotlivcům jistotu, že úroveň a kvalita jejich života neklesne v rizikové sociální anebo ekonomické situaci“.

1

Autoři nabízí řadu definic, jejichž obsah je více či méně stejný. Jako příklad lze uvést široké pojetí podle Večeři (1995: 35), který sociální politikou rozumí „určitou koncepci společnosti a s ní související základní sociální ideje dotýkající se i ekonomických a politických vztahů ve společnosti“.

13


V literatuře se lze setkat s mnohými pokusy o vymezení SSZ, jak z užšího, tak z širšího hlediska. Předkládané definice jsou však často abstraktní a dovolují čtenáři, aby je přizpůsobil svým domněnkám2. Pro účely této práce bude SSZ vymezen konkrétně a věcně jako systém hromadně organizovaných plateb (příjmových redistribucí), který je aktivován v předem dohodnutých sociálních situacích a pro své příjemce plní úlohu náhradních nebo vyrovnávacích příjmů (Konopásek, 1998: 18 – 19). Za základní sociální situace3 (resp. sociální události) byly v soustavách SZ postupně uznány: chudoba, invalidita, nemoc a úraz, závislé dětství a mládí, mateřství a rodičovství, stáří, smrt živitele a nezaměstnanost (Večeřa, 1995: 110).

Faktory ovlivňující sociální zabezpečení V odborné literatuře je identifikována celá řada faktorů, které bezprostředně působí na vývoj sociální politiky, resp. na SSZ. Tyto faktory ovlivňují především finanční možnosti SSZ a tím pádem i rozsah a úroveň vyplácených dávek. Lze uvést tři základní faktory: ekonomický vývoj, demografický vývoj a společensko-politické faktory (Krebs a kol., 2007; Arnoldová, 2007; Galvas a Gregorová, 2000). Demografický vývoj je jedním z nejvýznamnějších faktorů, který je potřebné respektovat a zohledňovat při koncipování jednotlivých opatření zejména z dlouhodobého hlediska. Do značné míry předurčuje výši a složení jednotlivých dávek SSZ, které se vážou na konkrétní skupiny obyvatelstva. V současné době se jeví jako největší problém v demografii ČR stárnutí populace, které zasahuje prakticky všechny sféry národního hospodářství (ovlivňuje náklady na penzijní zajištění, sociální služby nebo zdravotní péči). Na jedné straně to znamená úbytek ekonomicky aktivních obyvatel a s tím i zdrojů pro financování SSZ, a na druhé straně zvyšování podílu osob s nárokem na odchod do starobního důchodu a tedy růst nákladů SSZ4 (Arnoldová, 2007: 44). Jak uvádí Tomeš (2010: 230), pokud roste podíl starých lidí v porovnání k aktivnímu obyvatelstvu, pak rostou průměrné sociální náklady na jednoho aktivního obyvatele, a pokud současně neroste dostatečně HDP, tak se zvyšuje podíl sociálních nákladů na HDP. Počet možných uchazečů o zabezpečení ve stáří má tedy bezprostřední vliv na úroveň tohoto zabezpečení u jednotlivců, kterým vznikl nárok na starobní důchod.

2

Jako příklad lze uvést užší pojetí podle Krebse a kol. (2007: 162), který pod pojmem SZ rozumí důchodové zabezpečení a s ním určité sociální služby nebo širší pojetí podle Večeři (1995: 109), který pod SZ řadí „právní, finanční a organizační nástroje a opatření, jejichž cílem je kompenzovat nepříznivé finanční a sociální důsledky různých sociálních událostí nebo situací, které jsou jako takové sociálním státem uznány, nebo takovým sociálním situacím předcházet“. 3

Za sociální událost, též také sociální riziko, jsou považovány „právem známé situace, s nimiž právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, pomocí nichž lze předejít, zmírnit nebo překonat tíživou životní situaci způsobenou takovou událostí“ (Krebs a kol., 2007: 161). 4

Dosud jsou finanční prostředky na starobní důchody a další sociální dávky čerpány výhradně z daní odváděných ekonomicky aktivní částí obyvatelstva a to průběžně bez vytváření rezerv pro budoucnost. To bylo umožněno především začleňováním početně silnějších poválečných ročníků do pracovního procesu. Úspory ve výdajích na vzdělání a rodinné přídavky (v důsledku úbytku dětské složky) nebudou schopny vyrovnat zvyšující se náklady na penzijní systémy (Arnoldová, 2007: 47). V roce 2007 činil podíl starobních důchodců k zaměstnaným kolem 30 %. Do roku 2020 se odhaduje, že dosáhne téměř poloviny (Krebs a kol., 2007: 169).

14


Vedle stárnutí populace se ukazuje jako závažný problém existence takových pracovních úvazků, s kterými není spojen vznik povinnosti odvádět pojistné na SZ. Jde o zkrácené úvazky, které jsou upřednostňovány zejména ženami z důvodu péče o dítě nebo jiného člena rodiny. Pro tyto ženy to znamená omezení budoucí příjmové podpory ze strany státu a pro SSZ omezení možného zdroje finančních prostředků (Krebs a kol., 2007: 168 - 169; Arnoldová, 2007: 44). Ekonomický vývoj je faktor ovlivňující zejména tvorbu a úroveň SSZ, což vyplývá z faktu, že sociální zabezpečení užívá k přerozdělování prostředků vytvořených právě v ekonomice. Zvláště velký vliv má na SSZ fáze hospodářského cyklu. V dobách ekonomického poklesu je pro SSZ vážným problémem zejména růst nezaměstnanosti, který na jedné straně omezuje přítok peněz do SSZ a na druhé straně aktivuje automatické stabilizátory v podobě výplaty různých sociálních dávek. Také dochází k poklesu příjmů, z kterých jsou odváděny daně a pojistné na SZ. V době konjunktury naopak příjmy do SSZ přibývají a ubývá těch, kteří potřebují svoji situaci řešit příjmovou podporou5. Důležitá je také míra inflace, která zvyšuje životní náklady obyvatel a snižuje reálnou výši sociálních dávek, jejichž případná valorizace nenastává bezprostředně při růstu inflace, ale s časovým zpožděním v závislosti na rozhodnutí vlády (Krebs a kol., 2007: 166 - 167; Arnoldová, 2007: 50; Galvas a Gregorová, 2000: 46). Společensko-politické faktory determinují přístup k sociálním otázkám. Politické faktory ve svém důsledku ovlivňují chování a roli státu, člověka i zaměstnavatele. Otázka SZ je klíčovou zejména v období voleb a liší se v závislosti na převládající ideologii. Žádné větší změny v oblasti SZ nemohou být prosazeny bez potřebné politické podpory, protože všechna zásadní opatření jsou schvalována ve formě zákonů (Krebs a kol., 2007: 167 - 168; Arnoldová, 2007: 52; Galvas a Gregorová, 2000: 46).

Pilíře sociálního zabezpečení v ČR Soustavy SZ (nebo také solidaritní redistributivní modely) byly zpočátku omezeny pouze na specifické situace (např. pracovní úrazy) či sociální skupiny (např. státní úředníky). Po 2. světové válce však sílila tendence k univerzalizaci schémat, dávek a služeb a SZ bylo uznáno jako právní závazek státu vůči svým občanům. Na počátku 90. let v rámci probíhající sociální a ekonomické reformy vykrystalizovala koncepce SZ postavená na třech základních pilířích: sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc (Potůček, 2001: 11). Prakticky je SZ v těchto pilířích naplňováno poskytováním materiálních a sociálních příjmů, sociálních služeb (poradenství, pečovatelská služba, aj.) a sociálního azylu (Wildmannová, 2005: 19).

5

Galvas a Gregorová (2000: 46) uvádí, že pro SSZ je důležitější sociální složení obyvatelstva, tj. kolik občanů je v určité sociální situaci odkázáno na společenskou pomoc a kolik z nich je schopno tuto situaci překonat vlastními prostředky než např. úroveň HDP či výše průměrné mzdy.

15


Obrázek 1 znázorňuje pilíře SSZ v ČR, přičemž jednotlivá procenta udávají podíl obyvatel, kterých se tyto pilíře týkají6.

Sociální zabezpečení

I. pilíř

II. pilíř

III. pilíř

Sociální pojištění

Státní sociální podpora

Sociální pomoc

(100 % )

(60 %)

(4 % )

Obrázek 1: Struktura sociálního zabezpečení v ČR Zdroj: Arnoldová (2012: 10 – 11).

Krebs a kol. (2007: 163) uvádí, že všechny tři systémy jsou relativně samostatnými celky, které se odlišují ve třech hlavních aspektech: jakou sociální situaci řeší, jaké zdroje jsou použity k financování dávek a jak jsou zabezpečeny organizačně. Blíže jsou tyto tři pilíře popsány v následujících podkapitolách.

Dávky systému sociálního zabezpečení Dávkami obecně rozumíme „majetkové převody ve prospěch jiného, mohou to být peníze nebo věci. Jsou nástrojem povinné (obligatorní) nebo dobrovolné (fakultativní) redistribuce prostředků ve prospěch těch, kdo jsou potřební a jejich potřeby byly společensky uznány“ (Tomeš, 2010: 338). Předmětem této práce jsou dávky peněžité (souhrnně označované jako sociální dávky, popř. sociální příjmy nebo transfery), proto je výklad omezen pouze na ně. Sociální dávky lze definovat jako „obnosy vyplácené těm, kdo na ně mají nárok, nebo jimž byly přiznány úředním výrokem, nebo jimž byly poskytnuty jako dar – zpravidla od nestátních subjektů“. Lze je členit podle nároku na dávku, podle návratnosti plnění anebo podle podpůrčí doby. Podle nároku na dávku rozeznáváme dávky obligatorní nebo fakultativní. V prvním případě vzniká nárok splněním zákonných podmínek, v druhém případě na dávky vzniká nárok úředním výrokem7. Z hlediska návratnosti mohou být peněžité dávky poskytnuty jako návratné (např. manželská půjčka) či nenávratné. Podle podpůrčí doby rozlišujeme dávky jednorázové (vyplácené najednou, např. porodné a pohřebné) a dávky opakované (poskytované pravidelně a ze stále stejného důvodu) (Tomeš, 2010: 339 - 340).

6

První pilíř, tzv. pojistných systémů, se týká všech obyvatel, i když si pojistné nehradí (např. stát hradí pojistné za studenty, důchodce, apod.) Arnoldová (2012: 10 – 11). 7

Tyto dávky jsou obvykle hrazeny z veřejných financí a jsou podmíněny okolnostmi, které musí být prověřeny úřední osobou, např. chudobou, tj. absencí příjmu a majetku (Tomeš, 2010: 339 - 340).

16


SSD představuje jeden z nástrojů sociální politiky8 a základní prostředek, kterým jsou naplňovány záměry jednotlivých pilířů SSZ. Jde o nástroj, který má vedle ostatních nástrojů sociální politiky realizační charakter9 (Arnoldová, 2007: 38)10. Sociální dávky reagují především na chudobu11 – ať je již jejich cílem „udržet chudé na živu“ než si sami budou schopni pomoci anebo „zajistit jim určitý standard podobný standardu převážné části populace“ (Mareš a kol., 2001: 9). Jsou významným nástrojem při zabezpečování práva na přiměřenou životní úroveň12, tj. takovou životní úroveň, která by občanovi a jeho rodině zajistila zdraví a blaho, tzn. výživu, ošacení, byt, lékařskou pomoc a další nezbytná sociální opatření (Tomeš, 2001: 29). Účinky těchto transferů na eliminaci chudoby vyplývají z řady charakteristik SSZ, zejména z vymezení nároků na dávky a z výše dávek. Tím je ovlivněn rozsah redistribuce a její cílenost jak podle typů domácností (horizontální redistribuce), tak podle úrovně příjmů (vertikální redistribuce) (Sirovátka, 2000: 19).

Životní minimum Jednou ze základních dávek13 garantovanou státem je základní příjem (též sociální mzda) poskytovaný jedincům a rodinám na úrovni životního minima (dále jen ŽM). Každý jedinec má od narození nárok na příjem odpovídající jeho základním potřebám (bez testování práce nebo prostředků) a výše tohoto příjmu pak odpovídá definici chudoby, kterou společnost přijme (Večeřa, 1995: 114). ŽM není a nikdy nebylo fyzicky vyplácenou dávkou. Jde pouze o kritérium k posouzení příjmové nedostatečnosti domácnosti nebo jedince, na základě kterého je přiznána dávka, popř. její výše. Podle § 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále jen Z 110/2006) je ŽM „minimální společensky uznanou hranicí peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb“. ŽM plní rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze (viz dále) i jako sociálně-ochranná veličina (Integrovaný portál MPSV, 2011a). Vedle ŽM zákon od roku 2007 definuje také existenční minimum14, které představuje „minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití“.

8

Nástroje sociální politiky můžeme definovat jako „soubory opatření, jimiž subjekt sociální politiky realizuje věcný obsah své sociální politiky, tj. opatření regulativní a ochranné (policie), zabezpečovací (dávky) a služby rehabilitační“ (Tomeš, 2010: 332). 9

K dalším nástrojům sociální politiky, které mají realizační charakter lze zařadit sociální služby, věcné dávky, účelové půjčky, úlevy a výhody (Arnoldová, 2007: 38). 10

Převzato z publikace Žižkové (ŽIŽKOVÁ, J., Funkce a nástroje sociální politiky. Sociální politika. 20, 1994, č. 3, s. 11.)

11

Vedle zmírňování chudoby je důležitým úkolem dávek zmírňovat příjmovou nerovnost ve společnosti (Sirovátka, 2000: 36) 12

Právo na přiměřenou životní úroveň je jedním z nezadatelných lidských práv sociální doktríny v ČR (Socioklub, 2007). 13

Vedle životního a existenčního minima je za dávku garantovanou státem považována minimální mzda (Arnoldová, 2012: 41). 14

Existenční minimum se společně s životním minimem používá při zjišťování nároku na dávky, které zabezpečují adresnou pomoc rodinám s dětmi ve stanovených sociálních situacích (Integrovaný portál MPSV, 2011a).

17


Až do konce roku 2006 bylo ŽM podle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, dvousložkové. Stanovovalo hranici hmotné nouze občana, resp. domácnosti, pro nezbytné náklady na zajištění výživy a ostatních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost (tj. především na bydlení). Od 1.1.2007 vstoupil v platnost nový zákon (Z 110/2006), který změnil ŽM z dvousložkového na jednosložkové. Tímto zákonem byla z částky ŽM vyloučena ta část, která vymezovala náklady na bydlení15 a ŽM se snížilo (MPSV, 2008a).

3.2 Sociální pojištění Pojmy sociální pojištění, spolu se státní sociální podporou a sociální pomocí, označují hlavní soustavy nástrojů sociální ochrany16. Povinné pojištění označuje institucionální systém, kterým stát nutí občana, aby se povinně zajistil pro případ budoucího sociálního rizika (Tomeš, 2010: 35). Sociální pojištění je „výrazem sociální odpovědnosti občanů k sobě a své rodině“ (Krebs a kol., 2007: 164), a to jak vnucené (povinné pojištění), tak dobrovolné (Wildmannová, 2005: 19). Občané formou pojištění odkládají část své spotřeby pro případ budoucí nejisté sociální události spojené se ztrátou příjmů z výdělečné činnosti z důvodu mateřství, ošetřování člena rodiny, nemoci, invalidity, nezaměstnanosti, stáří nebo ztráty živitele. Charakteristické pro tento pilíř je, že má zabezpečovat jedince či rodiny v předvídatelných životních situacích (Potůček, 2001: 11) a udržet přiměřeně dosažený životní standard, tj. v dohodnuté výši a po dohodnutou dobu (Večeřa, 1995: 110). Tento pilíř SSZ je, jak napovídá jeho název, financován z prostředků vybraných na pojistném, na které přispívají zaměstnanci, zaměstnavatelé a stát17 (Večeřa, 1995: 112 - 113). V současné době jsou v ČR provozovány dva systémy, které naplňují definici sociálního pojištění18. Jsou to systém důchodového pojištění, který upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 220/2011 Sb. (dále jen Z 155/1995) a systém nemocenského pojištění, který je upraven zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen Z 187/2006). Zdrojem financování těchto systémů je pojistné na SZ, na které přispívají zákonem vymezení účastníci. Pojistné se řídí v ČR zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a podle § 1 tohoto zákona je určeno na výplatu dávek důchodového pojištění, nemocenského pojištění a podpory v nezaměstnanosti.

15

Část výše ŽM určena na krytí nezbytných nákladů spojených s bydlením je nově řešena v systému SSP poskytováním nově koncipovaného příspěvku na bydlení a v systému hmotné nouze doplatkem na bydlení (Arnoldová, 2012: 46). 16

Termín sociální ochrana zahrnuje všechny soustavy sociálních systémů, tj. obligatorní i fakultativní. Jde o pojem souhrnně označující soustavy sociální bezpečnosti i soustavy sociální péče a služeb (Tomeš, 2010: 33). 17

Stát hradí příspěvky za občany, kteří z objektivních důvodů nejsou zapojeni do výdělečné činnosti (např. nezaměstnaní, důchodci, aj.) (Večeřa, 1995:112 - 113). 18

Někteří autoři do tohoto pilíře ještě řadí zdravotní pojištění a úrazové pojištění zaměstnanců (Průša, 2007: 14). Plnění z těchto typů pojištění však nejsou předmětem této práce, a proto nejsou blíže popsány.

18


Dávky důchodového pojištění Z důchodového pojištění se poskytují tyto důchody: starobní, invalidní, vdovský (vdovecký) a sirotčí (Z 155/1995, § 4, odst. 1). Starobní důchod Starobní důchod lze považovat za základní a nejčastější dávku důchodového pojištění, na kterou má jedinec nárok po dosažení důchodového věku19 a stanovené doby pojištění (Z 155/1995, § 28). Jejím účelem je nahradit příjem ekonomicky neaktivním občanům z důvodu stáří. Invalidní důchod Invalidní důchod je dávka, která má nahradit či doplnit příjmy jedinci kterému „z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti“ (Z 155/1995, § 39, odst. 1) trvající déle než 1 rok (Z 155/1995, § 26). Invalidita jako sociální událost má na zřeteli zejména ekonomické hledisko, tedy změnu v životní úrovni zdravotně postiženého, zvýšené náklady na jeho život a možnosti jeho ekonomického uplatnění (Tomeš, 2010: 216). Pozůstalostní důchody Mezi pozůstalostní důchody patří důchod vdovský (vdovecký) a důchod sirotčí. Úmrtí živitele a současně člena rodiny znamená hluboký zásah do způsobu života rodiny. Z hlediska sociální události jde o ekonomické ohrožení pozůstalých, jež může ve svém důsledku vést až k rozpadu rodiny. Základním účelem pozůstalostního důchodu je zabezpečit po úmrtí člena rodiny pozůstalým přiměřenou životní úroveň (Tomeš, 2010: 252).

Dávky nemocenského pojištění Z nemocenského pojištění se poskytují dávky pro případ dočasné pracovní neschopnosti, nařízené karantény, v těhotenství a mateřství a ošetřování člena domácnosti nebo péče o něj (Z 187/2006, § 1). Nemocenské Nemoc (nebo úraz) se stávají sociální událostí ve chvíli, kdy jedinec z důvodu poruchy svého zdraví potřebuje pomoc jiné osoby, peněžitou pomoc nebo institucionální pomoc (službu). Sociální událostí jsou ekonomické důsledky, které nemoc vyvolá, tj. následný pokles či zánik příjmů z ekonomické činnosti a ohrožení životní úrovně jedince a jeho rodiny (Tomeš, 2010: 212 - 213). Účelem dávek je tedy kompenzovat příjem, který zaměstnanci z důvodu dočasné pracovní neschopnosti uchází (Kahoun a kol., 2009: 126). 19

Je nutné rozlišovat mezi „důchodovým věkem“ a „věkem skutečného odchodu do důchodu“. V prvním případě je důchodový věk vymezen zákonným předpisem, v druhém případě se jedná o skutečný věk, ve kterém došlo k zanechání výdělečné činnosti (Tomeš, 2010: 233).

19


Peněžitá pomoc v mateřství Dávky v mateřství jsou cílené na zdraví a sociální potřeby ženy, nikoliv dítěte. Ve vysokém stupni těhotenství a v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě vznikají náklady na zdravotní péči, dochází ke ztrátě výdělku vyvolané potřebným pracovním volnem a vzniku nákladů spojených s adaptací na nového člena rodiny. Z hlediska sociálního zabezpečení jde tedy o sociální událost vyžadující ochranu ženy (Tomeš, 2010: 242 – 243). Ošetřovné Úkolem ošetřovného je nahradit ušlou mzdu zaměstnanci, který pečuje o dítě nebo jiného člena domácnosti, který onemocněl nebo utrpěl úraz a vyžaduje péči jiné osoby (Z 187/2006, § 39, odst. 1). Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství má nárok žena, která pracuje v prostředí, které by mohlo ohrozit plod nebo její mateřskou funkci a z tohoto důvodu je převedena na jinou pracovní pozici (Arnoldová, 2012: 166). Účelem této dávky je kompenzovat snížený příjem, který je obvykle spojen s jinou pracovní pozicí.

Podpora v nezaměstnanosti Nezaměstnanost je považována za negativní jev s širokými ekonomickými a sociálními důsledky. S ohledem na cíl práce se zde budeme zabývat pouze sociálními důsledky, které se staly předmětem politiky zaměstnanosti a vysloužily si ochranu skrze SSZ. K nejvýznamnějším sociálním důsledkům nezaměstnanosti lze zařadit: vliv na životní úroveň (dlouhodobá ztráta pracovního příjmu může vést k chudobě), vliv na rodinu (pokles příjmů vede k narušení rodinných zvyklostí a partnerských vztahů), vliv na strukturaci a vnímání času (čas přestává být důležitý, je naplňován nudou a pasivními nebo i společensky nežádoucími aktivitami) a konečně vliv na fyzické a psychické zdraví (ztráta sociálního statusu, prestiže, ztráta sebedůvěry, apod.) (Wildmannová, 2005: 116). Nejenom tyto sociální důsledky vedou státní politiku zaměstnanosti k opatřením, jež se snaží nezaměstnanost zmírňovat. Vedle rozvoje infrastruktury trhu práce a podpory vytváření nových pracovních míst (aktivní politika zaměstnanosti), je jedním z těchto opatření i zabezpečení životních podmínek nezaměstnaných (pasivní politika zaměstnanosti) (Wildmannová, 2005: 117). Sociální událost podle Tomeše (2010: 282) není být nezaměstnán, ale nemít zdroje obživy a možnost získat je na trhu práce. Kompenzaci těchto zdrojů po přechodnou dobu umožňuje podpora v nezaměstnanosti (případně podpora při rekvalifikaci), která se řídí zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen Z 435/2004).

20


3.3 Státní sociální podpora Státní sociální podpora (dále jen SSP) je výrazem státem organizované solidarity. Vychází přitom z předpokladu, že většinu sociálních potřeb si zabezpečí občan vlastními silami a stát přispívá pouze tam, kde na to občan nestačí, tj. v případě celospolečensky uznané sociální události. Na rozdíl od sociálního pojištění tento pilíř vznikl s cílem zabezpečit jedince či rodiny v těch situacích, na které se není možné předem připravit (např. mateřství, rozvod rodiny, apod.) (Večeřa, 1995: 110). Sociální podpora se používá tam, kde rámec pojištění je úzký nebo z jiného důvodu nepoužitelný pro zajištění sociální stability a bezpečnosti občana (Krebs a kol., 2007: 165). Dávky nejsou ani chudinskou podporou (viz hmotná nouze níže), ale ani sociálním pojištěním (nejsou podmíněny statusem zaměstnance). Systém SSP lze chápat jako integrální součást celé soustavy SZ, přičemž jeho specifikem je zprostředkování dávek směřujících k demograntům20 (Potůček, 2001: 12 - 14). SSP je zejména nástrojem sociální redistribuce, která probíhá mezi bezdětnými rodinami a rodinami s dětmi a mezi občany s vyššími příjmy a občany s nižšími příjmy (Arnoldová, 2007: 82). Lze ji označit za nejširší sociální solidaritu financovanou z daní prostřednictvím státního rozpočtu (Arnoldová, 2007: 92).

Dávky státní sociální podpory Dávkami SSP se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích (zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů; dále jen Z 117/1995; § 1, odst. 1). Dávky SSP zohledňují příjmovou i sociální situaci rodiny, přičemž základním kritériem pro přiznání nároku či určení výše dávek je ŽM, které se porovnává s příjmy, kterých domácnost či jednotlivec dosahuje (Arnoldová, 2007: 511 – 512). Zákon o SSP vymezuje dvě skupiny dávek – dávky poskytované v závislosti na výši příjmu (tzv. testované dávky), mezi které patří přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a porodné21 a ostatní dávky (tzv. netestované dávky), kam patří rodičovský příspěvek a pohřebné (Z 117/1995, § 2). V minulosti patřily mezi testované dávky SSP také sociální příplatek22 příspěvek na dopravu23 a mezi netestované dávky byly řazeny dávky pěstounské péče24 a příspěvek na školní pomůcky25.

20

„Demogrant je pojem, označující příslušnost ke specificky vymezené skupině (kategorii) osob, které mají nárok na sociální dávku nikoli z titulu (pojištěného) zaměstnance či jeho rodinného příslušníka nebo (chudého) občana, nýbrž právě jen z příslušnosti ke skupině. Tato skupina se odlišuje od jiných skupin specificky vymezenými a uznanými potřebami, které má tato dávka pokrývat. Příslušné dávky se proto nazývají kategorizované dávky“ (Potůček, 2001: 12). 21

Porodné se stává příjmově testovanou dávkou až novelou zákona 117/1995 Sb., o SSP platnou od 1. 1. 2011. Do této doby šlo o dávku poskytovanou nezávisle na výši příjmu. 22

Sociální příplatek byl zrušen novelou zákona 117/1995 Sb., o SSP s účinností od 1. 1. 2012.

23

Příspěvek na dopravu byl zrušen novelou zákona 117/1995 Sb., o SSP s účinností od 1. 1. 2004.

24

Dávky pěstounské péče jsou od 1. 1. 2013 řešeny v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Od 1. 1. 2013 přestávají být tedy dávkami SSP.

21


Přídavek na dítě Přídavek na dítě je opakující se dávkou a nárokem dítěte. Je základní a dlouhodobou dávkou určenou rodinám s dětmi, jejímž účelem je pomoci krýt náklady spojené s výchovou a výživou dětí (Integrovaný portál MPSV, 2012). Rodiny s dětmi mají dlouhodobě nižší životní úroveň ve srovnání s bezdětnými rodinami, proto se stát snaží tuto skutečnost alespoň zčásti kompenzovat (Goldmann, 2006: 30). Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek je dávka určená rodiči, který nemůže být výdělečně činný z důvodu osobní péče o dítě anebo je jeho výdělečná činnost z tohoto důvodu omezená. Dávka je určená ke krytí nákladů potřebných k zajištění výživy a ostatních základních potřeb v době, kdy rodič celodenně pečuje o malé dítě (Goldmann, 2006: 31). Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení je jedinou dávkou SSP, u které není vznik nároku podmíněn péčí o dítě nebo porodem (Kahoun a kol., 2009: 302). Jedná se o opakovanou dávku, která slouží ke krytí nákladů spojených s bydlením rodinám nebo jednotlivcům s nízkými příjmy. Příspěvek se poskytuje s přihlédnutím k příjmům a počtu osob, které v bytě bydlí, bez ohledu na skutečné náklady na bydlení (Goldmann, 2006: 31). Porodné Porodné je jednorázová dávka náležící ženě, která porodila dítě (a to i v případě, že se narodilo mrtvé nebo zemřelo po porodu). V případě, že zemřela matka, je porodné nárokem otce anebo osoby, která dítě převzala do trvalé péče do jednoho roku věku dítěte (Kahoun a kol., 2009: 311). Účelem této dávky je krýt zvýšené náklady spojené s narozením dítěte (Goldmann, 2006: 32). Pohřebné Pohřebné je jednorázová dávka sloužící k úhradě nákladů spojených s vypravením pohřbu dítěti nebo rodiči dítěte (Z 117/199, § 47, odst. 1, 2).

25

Příspěvek na školní pomůcky byl zrušen novelou zákona 117/1995 Sb., o SSP s účinností od 1. 1. 2008.

22


Dávky pěstounské péče Účelem dávek pěstounské péče (dále jen DPP) je finančně podpořit některé formy náhradní rodinné výchovy, konkrétně pěstounskou péči (případně předpěstounskou) a poručenství. DPP jsou celkem čtyři: příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla (Kahoun a kol., 2009: 306). Příspěvek na úhradu potřeb dítěte je opakující se dávkou nahrazující dítěti výživné, na které má za normálních okolností nárok vůči svým rodičům26. Odměna pěstouna je opakující se dávkou a nárokem pěstouna, kterému bylo dítě svěřeno do péče a náleží za každé dítě převzaté do pěstounské péče. Příspěvek při převzetí dítěte je jednorázová dávka, která má sloužit k úhradě mimořádných nákladů vzniklých pěstounovi v souvislosti s převzetím dítěte (např. na nákup ošacení, obuvi a dalších věcí osobní potřeby). Příspěvek na zakoupení motorového vozidla je jednorázová dávka, která náleží pěstounovi, který má v péči alespoň čtyři děti, pokud zakoupil osobní motorové vozidlo nebo zajistil jeho celkovou opravu, přičemž vozidlo není používáno pro výdělečnou činnost (Kahoun a kol., 2009: 306 – 310). Sociální příplatek Cílem sociálního příplatku bylo pomoci rodinám s nízkými příjmy a zdravotně postiženým členem krýt náklady spojené se zabezpečováním potřeb jejich dětí. Výše dávky odrážela nejen příjmy rodiny, ale i stupeň postižení dítěte a rodiče (Integrovaný portál MPSV, 2011). Příspěvek na dopravu Příspěvek na dopravu byl určen dítěti, které mimo místo obce, kde bylo hlášeno k trvalému pobytu, plnilo povinnou školní docházku anebo se soustavně připravovalo na budoucí povolání na střední nebo vysoké škole. Dávka dítěti náležela za každý kalendářní měsíc mimo července a srpna (Z 117/1995, § 27, ve znění platném do 31. 12. 2003). Příspěvek na školní pomůcky Tato dávka náležela jednorázově dítěti nastupujícímu do první třídy základní školy a měla přispívat na úhradu školních pomůcek (Z 117/1995, § 33, ve znění platném do 31. 7. 2007).

26

Biologičtí rodiče se nemohou zprostit vyživovací povinnosti vůči svému dítěti, proto jsou povinni poukazovat soudem stanovené částky výživného příslušnému orgánu SSP, který dávku vyplácí (Kahoun a kol., 2009: 309).

23


3.4 Sociální pomoc Sociální pomoc přichází na řadu tehdy, nachází-li se jedinec (rodina) v situaci sociální nebo hmotné nouze a není-li schopen či nemůže se o sebe postarat (Potůček, 2001: 12). Může to být bezmocnost fyzická, ale i duševní (např. alkoholismus, drogy) nebo jejich kombinace (Arnoldová, 2007: 92). Systém sociální pomoci se uplatňuje v situacích, kdy nejsou k dispozici jiné zdroje, které by mohly jedinci (rodině) pomoci překonat jejich tíživou situaci. Zahrnuje jak věcné, tak peněžité dávky, ale také služby (sociální péče). Poskytnutí sociální pomoci je podmíněno individuálním posouzením sociální situace občana, zejména zhodnocením příjmové a majetkové situace a možnostmi jejich zlepšení (Večeřa, 1995: 112). Cílem tohoto pilíře je pomoci člověku vrátit se zpět do stavu sociální suverenity (Arnoldová, 2007: 92). Sociální pomoc je v ČR upravena od roku 2007 zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen Z 111/2006). Zjednodušeně lze podle tohoto zákona za stav hmotné nouze považovat situaci, kdy příjmové a majetkové poměry jednotlivce nebo rodiny nedovolují uspokojit základní životní potřeby a současně není možné z objektivních důvodů tyto poměry zlepšit (např. z důvodu věku, zdravotního stavu, živelní pohromy, apod.) (§ 2). Od roku 1991 do roku 2006 upravoval pomoc osobám s nedostatečnými příjmy zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti27, ve znění pozdějších předpisů. Řešení sociální pomoci prostřednictvím tohoto zákona však bylo nevyhovující, neprovázané a roztříštěno do mnoha dalších předpisů. Mimo to vytvářelo sociální past tím, že za poměrně snadno splnitelných podmínek garantovalo příjem na úrovni, na kterou především rodiny s více dětmi a nízkou kvalifikací nemohly reálně pomocí příjmů z výdělečné činnosti dosáhnout. Tyto dávky se nazývaly dávkami sociální potřebnosti (Arnoldová, 2011: 131). Sociální pomoc se zaměřuje především na staré občany, těžce zdravotně postižené, standardní i nestandardní rodiny, společensky nepřizpůsobivé občany a občany, kteří potřebují zvláštní pomoc (Goldmann, 2006: 36). V současnosti jde o moderní formu pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, která má tyto osoby motivovat k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb. Je jedním z opatření, kterými ČR bojuje proti sociálnímu vyloučení a vychází z principu, že každá osoba, která pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá (MPSV, 2013a). Finančním zdrojem tohoto pilíře SZ je státní rozpočet (Z 111/2006, §4, odst. 3).

Dávky sociální pomoci Cílem dávek sociální pomoci, resp. pomoci v hmotné nouzi, je sociální pomoc při poklesu příjmu, především však prevence chudoby (Sirovátka, 2000: 27). Patří sem příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. V prvních dvou případech jde o opakované dávky, ve třetím případě jde o dávku jednorázovou (Z 111/2006, §4, odst. 1, 2).

27

Termín sociální potřebnost byl nahrazen termínem hmotná nouze přijetím zákona 111/2006, Sb. o pomoci v hmotné nouzi.

24


Dávky sociální pomoci doplňující příjem do hranice částky živobytí28 nastupují až po započtení dávek státní sociální podpory (Sirovátka, 2000: 27). Příspěvek na živobytí Příspěvek na živobytí je dávka, která pomáhá při nedostatečném příjmu jedinci či domácnosti. Nárok na tuto dávku vzniká ve chvíli, kdy příjem tohoto jedince či domácnosti nedosahuje po odečtení nákladů na bydlení částky živobytí (Z 111/2006, §21, odst. 1, 2). Doplatek na bydlení Doplatek na bydlení je dávka, kterou obdrží vlastník nebo nájemce bytu poté, co jeho příjem zvýšený o příspěvek na bydlení nedosahuje po odečtení nákladů na bydlení částky živobytí (Z 111/2006, §33, odst. 1, 7). Výše této dávky je stanovena tak, aby po zaplacení odůvodněných nákladů na bydlení (tj. nájmu, služeb s bydlením spojených a nákladů za dodávky energií) zůstala osobě či rodině alespoň částka živobytí (MPSV, 2013a). Mimořádná okamžitá pomoc Mimořádná okamžitá pomoc je dávka, kterou obdrží osoba v situaci, kterou je nutné bezodkladně řešit a nemá k vyřešení této situace dostatek vlastních prostředků. Jde např. o situace, kdy hrozí vážná újma na zdraví a osoba nemá nárok na jiné dávky SSZ, v případě živelní pohromy nebo návratu osob vracejících se z vězení či dětských domovů, apod. (MPSV, 2013a).

3.5 Problematické aspekty dávek systému sociálního zabezpečení Sociální stát, resp. SSD každého vyspělého státu, je v odborné literatuře často kritizován. Vyčítá se mu např. destrukce ochoty lidí spoléhat se v nouzi (a nejen v nouzi) především na sebe a svoji rodinu (tj. oslabení motivu k hledání a přijímání placeného zaměstnaní), vyčítá se mu také přeměna chudých, ale aktivních občanů v pasivní klienty (výsledkem je past chudoby), kritizuje se stálá expanze a nákladnost systému, ovlivňování chování jedinců a další. Kritikové poukazují také na zneužívání celého systému jeho klienty – tedy na čerpání sociálních dávek osobami, kterým k tomu chybí oprávnění („nepraví chudí“), ale i na jeho politické zneužívání (populistické zahrnutí osob, které pomoc sociálního státu nepotřebují mezi osoby oprávněné je požadovat). Zastánci sociálního státu si naopak všímají nevyužívání sociálních dávek těmi, kdo oprávnění k jejich čerpání mají (Mareš, 2001a: 3).

28

Částka živobytí představuje částku životního nebo existenčního minima, případně jejich modifikaci (Z 111/2006, § 24).

25


Na tomto místě je nastíněna problematika stanovení výše ŽM, jakožto základního kritéria, od kterého se odvíjí nárok na dávku, popř. její výše, dále problém zneužívání a nečerpání dávek vyplývající z porušení principu cílenosti a na konec budou nastíněny některé souvislosti valorizace sociálních dávek. Podle řady autorů (Mareš, 2001a; Sirovátka, 2001; Durdisová, 2005; aj.) lze považovat tyto aspekty za hlavní determinanty úspěšnosti sociální politiky při eliminaci chudoby v ČR.

Problematické aspekty životního minima Určení výše ŽM je z hlediska hledání rozhraní sociální nezbytnosti dávek a společenské štědrosti velmi citlivé. Je nutné, aby nepůsobilo demotivačně na pracovní výkon a nesnižovalo snahu pracovníků setrvat na trhu práce. Příliš vysoká částka ŽM (např. v rodinách s větším počtem dětí) může vést k tzv. pasti chudoby (viz dále), kdy je výhodnější pobírat sociální příjmy, popř. je kombinovat s činnostmi v šedé ekonomice, než se aktivně účastnit na trhu práce. Kromě toho vysoké ŽM neúměrně vyčerpává státní pokladnu (Večeřa, 1995: 114 - 115). Životnímu minimu, tak jak je konstruováno v ČR, lze zejména vytknout fakt, že nepřihlíží k rozdílnosti životních nákladů v různých teritoriích státu a znevýhodňuje tak životní podmínky chudých především ve velkých městech (Žižková, 2001: 44). Problematika stanovení výše ŽM má mnohem širší souvislosti, než je jeho funkce v podobě hranice chudoby nebo kritéria pro přiznání sociálních dávek. Na jeho základě se též odvozuje minimální mzda nebo minimální důchod. Zvyšování ŽM a následné zvyšování minimální mzdy může působit nivelizačně, kdy dochází k přibližování výše minimální a průměrné mzdy a následně tak působí demotivačně na pracovní výkon (nebezpečí pasti chudoby a nezaměstnanosti). Navíc může docházet ke zvyšování nezaměstnanosti z důvodu poklesu poptávky po práci při jejím zdražení (Večeřa, 1995: 117).

Past chudoby Jedním z požadavků kladených na SSZ je, aby distance mezi sociálními příjmy a příjmy z výdělečné činnosti stimulovala ekonomickou výkonnost a nevytvářela situace označované jako past chudoby nebo také past nezaměstnanosti. Jedná se o situaci, kdy rozdíl mezi životem z odměny za práci a životem ze sociální podpory není výrazný a tudíž není důvod se těmto pastem vyhýbat (Arnoldová, 2007: 38)29. Dlouhodobý „život na dávkách“ určitých sociálních skupin může vést ve svém důsledku k vyloučení nejen z trhu práce (odhady nezaměstnanosti dosahují 80 – 90 %), ale i ze společnosti. Jedním ze způsobů jak tento jev omezit je „cílené nastavení sociálních dávek tak, aby jejich výše motivovala nezaměstnané k hledání, přijetí a udržení zaměstnání a vytěsnila z okruhu příjemců ty, kteří tam nepatří nebo patřit nemusí“ (Durdisová, 2005: 30).

29

Převzato z publikace Žižkové (ŽIŽKOVÁ, J., Funkce a nástroje sociální politiky. Sociální politika. 20, 1994, č. 3, s. 11.)

26


Problém nečerpání sociálních dávek O nevyužívání sociálních dávek se obecně hovoří jako o „indikátoru jedné z forem krize efektivnosti sociálního státu, která spočívá v tom, že nedosahuje svých cílů“. Vedle neoprávněných příjemců a žadatelů sociálních dávek („nepraví chudí“) totiž existují i lidé, kteří svá oprávnění na ně nerealizují. Je tomu tak proto, že o nich buď nevědí anebo nepociťují potřebu je uplatnit (ať z důvodu jejich nízkého efektu30, stigmatizace31 anebo proto, že je to pro ně administrativně náročné). Mezi osoby, které dávky nevyužívají, patří mnohdy ty nejchudší osoby, mimo jiné proto, že jsou chudí i informačně a nemají schopnost informace zpracovat, vyhodnocovat či jednat s úřady32 (Mareš, 2001a: 3 – 4).

Cílenost sociálních dávek To, zda jsou dávky zneužívány nebo naopak nečerpány jsou dvě strany jedné mince a obojí je otázkou cílenosti SSD (Mareš, 2001a: 4). Otázka cílenosti úzce souvisí s tím, nakolik sociální systémy plní funkci ochrany proti chudobě a jak jsou transfery v těchto systémech nákladné (Sirovátka, 2000: 19). Rostoucí riziko chudoby, které doprovází (post)moderní společnosti s globalizovanou ekonomickou soutěží je možné účinně a bez rostoucích nákladů řešit pomocí dávek cílených převážně jen ke skupinám s nízkými příjmy33 (Sirovátka, 2001: 32). Princip cílenosti, nebo také adresnosti znamená, že dávka je poskytnuta těm, kteří ji „opravdu potřebují“. Z hlediska sociálního vnímání jde tedy o chudé a o přerozdělování od těch, kdo mají více, k těm, kdo mají méně. Adresnosti dávek je poté dosahováno prostřednictvím testů potřebnosti (žadatel o dávku musí např. prokázat, že jeho příjem nedosahuje stanovené hranice)34 (Konopásek, 1998: 155). Porušení tohoto principu jednoduše představuje situaci, kdy jsou dávky alokovány ve prospěch skupin s vyššími příjmy (Sirovátka, 2000: 19).

30

Získaná podpora v podobě sociálních dávek nemusí být dostatečně vysoká, aby vykompenzovala náklady jejího získání (Mareš, 2001: 15). 31

Stigmatizací se v souvislosti se sociálními dávkami rozumí, že jejich příjemce považuje pobírání dávek za zostuzující a za ztrátu hrdosti (Mareš, 2001: 15). 32

Nevyužívání dávek však nemusí plynout pouze z povahy klientů. Jak uvádí Mareš (2001: 29), „úředníci se drží převážně litery předpisů a ani oni, ani úřad nekladou žádný důraz na práva klientů v procesu vyřizování žádosti – možnost odvolání, srozumitelné informace (nikoliv jen citování předpisů) spojené s hledáním cest, termínů, apod.“ Je to i otázka nastavení a způsobu administrace SSD, kdy nečerpání dávek se zvyšuje s mírou komplexnosti a složitosti SSD, s množstvím a nejasností pravidel (Mareš, 2001: 32). 33

Jde o tzv. vertikální redistribuci, tj. redistribuci finančních prostředků od vyšších příjmových skupin k nižším.

34

Naproti principu cílenosti stojí princip univerzálnosti, podle něhož je dávka vyplacena bezpodmínečně, bez nutnosti podrobovat se jakýmkoli testům a kontrolám. Zjednodušeně to znamená, že univerzální dávka je vyplácena všem příslušníkům určité demografické kategorie a to ve stejné výši (Konopásek, 1998: 155).

27


Valorizace dávek V prostředí rostoucí cenové hladiny by mělo být snahou každé vlády udržet reálnou úroveň SSZ (reálnou výši sociálních dávek) tak, aby nedocházelo k oslabení zamýšlených efektů sociální politiky, jako je právě prevence chudoby, anebo aby nedocházelo ke ztížení situace těch, jež se v chudobě nachází. Z tohoto důvodu vláda může rozhodnout o valorizaci částky životního a existenčního minima a s nimi souvisejících dávek po naplnění valorizačních podmínek35. Kritickým faktorem je zde „možnost“ rozhodnutí, nikoliv povinnost, jak tomu bylo před rokem 2008. Původní princip automatické valorizace dávek nezohledňoval stav veřejných financí a nekontrolovatelně tak zvyšoval mandatorní výdaje státního rozpočtu (MPSV, 2007). Zrušení tohoto principu však znamená, že skutečné náklady domácností, které se ocitly v obtížné situaci, nejsou pro vládu podstatné, protože o tom, kolika penězi jim pomůže, rozhodne podle toho, kolik jí zbude poté, co uspokojí potřeby pro ni důležitějších skupin (PSP ČR, 2007). Úroveň SSZ tak závisí nejen na zákonem stanovených podmínkách pro provedení valorizace, ale také na stavu státní pokladny a orientaci dané vlády (levice vs. pravice). Je zřejmé, že omezení automatické valorizace dávek může snadno ohrozit reálnou úroveň příjmů rodin a jednotlivců, v jejichž příjmech hrají sociální dávky nezastupitelnou roli.

35

Pro zachování reálné úrovně ŽM může vláda vždy k 1. lednu přistoupit k jeho zvýšení podle skutečného vývoje spotřebitelských cen, a to tehdy, přesáhne-li růst nákladů na výživu a na ostatní základní osobní potřeby ve stanoveném období 5 %. Toto zvýšení může být za mimořádných okolností provedeno i v jiném termínu (Z 110/2006, § 9).

28

Koncept efektivnosti sociálních dávek

4 Koncept efektivnosti sociálních dávek V této kapitole je představen koncept měření efektivnosti sociálních dávek (tj. měření účinnosti dávek při eliminaci chudoby), který vychází z práce Beckermana (1979a a 1979b) a na něj navazujících autorů (Mitchellová, 1992; Sirovátka, 2000, Deleeck a kol., 1991). Nejdříve je vymezen pojem efektivnost sociálních dávek a dále chudoba a možnosti jejího měření. Rozsah předkládaných informací, zejména v části zabývající se chudobou, je přizpůsoben potřebám, které plynou z prezentovaného konceptu. Na závěr kapitoly je uveden a popsán model efektivnosti sociálních transferů, který slouží jako základ pro navržení metodiky kvantitativní části této práce.

4.1 Efektivnost sociálních dávek Efektivnost (nebo také efektivita36) je abstraktní pojem, který není v odborné literatuře jednoznačně definován a jeho význam se může lišit podle toho, ke které zkoumané oblasti či systému se vztahuje. Samuelson a Nordhaus (2007) si např. pod pojmem efektivnost představují „takové použití ekonomických zdrojů, které přináší maximální úroveň uspokojení dosažitelnou při daných vstupech a technologii.“ Z definic různých autorů (Samuelson a Nordhaus, 2007; Mankiw, 1999; Fialová, 2004) vyplývá jeden společný rys, a to, že jde o vztah mezi vstupy a výstupy, přičemž výstupu je dosaženo za pomoci co nejnižšího množství vstupů anebo je s daným množstvím vstupů dosaženo co největšího výstupu. Efekty SSZ jsou výsledkem procesu, který má několik úrovní. Ty lze popsat pomocí modelu prezentovaného Mitchellovou (1991: 13)37 následovně (obrázek 2). Vstupy = pojistné , daně a další zdroje státního rozpočtu

Produkt =

SSZ, resp. SSD

Výstupy = velikost a rozsah sociálních dávek

Výsledek (účinky) =

redukce chudoby

Obrázek 2: Proces distribuce sociálních dávek při zmírňování chudoby Zdroj: Mitchellová (1991: 13), upraveno autorem diplomové práce38.

36

Někteří autoři rozlišují mezi pojmy efektivnost a efektivita (Sirovátka, 2000), jiní ne (Mareš a kol., 2001). Rozdíl mezi těmito pojmy není jednoznačně vymezen, ani ustálen, proto v této diplomové práci budou oba pojmy považovány z hlediska svého významu za shodné. 37

Vlastní překlad.

38

Mitchellová (1991: 13) zahrnuje pod vstupy kromě daní také transferové platby, ty by však měly představovat podle názoru autorky diplomové práce výstup ze systému sociálního zabezpečení.

29


Vstupy v podobě finančních zdrojů (ať už jde o pojistné na sociální zabezpečení, daně nebo jiné zdroje státního rozpočtu) jsou transformovány v SSZ do podoby sociálních dávek a to na základě zákonem stanovených kritérií. Tato kritéria pak ovlivňují velikost a reálný rozsah dávek ve skupinách příjemců (resp. počet oprávněných příjemců). Konečný výsledek tohoto distribučního procesu je pak snížení chudoby (případně nerovnosti) ve společnosti. Je zřejmé, že tento výsledek je (jak bylo popsáno v předchozí kapitole) ovlivněn řadou faktorů, jako např. demografickým či ekonomickým vývojem, ale také nastavením SSZ, zejména jeho cíleností. Pokud hovoříme o efektivnosti sociálních dávek, pak touto efektivností rozumíme míru, do jaké dávky naplňují svůj primární účel. Ten byl v předchozí kapitole vymezen jako prevence, resp. zmírnění příjmové chudoby. Efektivnost sociálních dávek je tedy pro účely diplomové práce chápána jako rozsah, ve kterém tyto dávky snižují míru chudoby ve společnosti.

4.2 Chudoba Definovat chudobu není snadný úkol. Na chudobu se lze dívat z mnoha úhlů a ten, kdo se cítí být chudý, může být podle jiného bohatý. Mezi autory lze nalézt řadu definic. Jako příklad lze uvést vymezení chudoby podle Krebse a kol. (2007: 107), které svým obsahem pokrývá a doplňuje definice chudoby jiných autorů (Ringen, 1987: 144 – 145; Tomeš, 2010: 254): „Chudoba je stav, který je důsledkem nerovného přístupu k rozdělovanému bohatství společnosti, k jejím materiálním zdrojům, kdy životní podmínky a uspokojení základních potřeb není v potřebné míře zabezpečeno dostatečnými zdroji (příjmy nebo statky) a kdy tyto příjmy nelze z nějakých objektivních příčin zvýšit (např. kvůli stáří, invaliditě či péči o dítě) a kdy občan nedisponuje ani jinými zdroji či majetkem, který by mu umožnil získat prostředky ve výši, která je společností uznána jako minimální.“ Chudoba je relativní v čase i prostoru. Jaký druh životní situace bude označen právě jako chudoba, záleží na sociálních a ekonomických okolnostech a úrovni prosperity společnosti v dané chvíli. Chudoba je pozvolná, proto nelze jednoduše říci, zda jsou jedinec nebo domácnost chudí nebo ne. Lze učinit rozdíl mezi těmi, jejichž finanční situaci je nejistá, ale nejsou ještě vyloučeni ze svého standardního způsobu života. Dále mezi velmi chudými, kteří žijí permanentně ve stavu potřeby (ať finančního nebo materiálního zajištění) a nakonec mezi lidmi, kteří žijí na pokraji společnosti, jako např. bezdomovci. O chudobě lze také říct, že je vícerozměrná. Projevuje se ve všech oblastech života, jako jsou příjmy, bydlení, vzdělání, zdraví, a další (Deleeck a kol., 1992: 2 - 3)39. Pro účely této práce je chudoba výlučně pojata jako chudoba příjmová, neboť jde o nejsnáze měřitelné a v praxi nejčastěji využívané hledisko.

39

Vlastní překlad.

30


Koncept chudoby Existuje celá řada způsobů jak měřit a následně monitorovat chudobu. Je to důsledek toho, že chudoba je sociální konstrukt. Jak uvádí Mareš a kol. (2001: 9 – 10), různé koncepty chudoby umožňují tytéž osoby jednou mezi chudé zahrnout a po druhé je z chudoby vyloučit. Stačí přejít od jednoho konceptu k druhému a neznamená to jen změnu obsahu chudoby, tj. určení kdo je chudý, ale i jejího rozsahu, tedy počtu chudých ve společnosti a těch, kteří mají z titulu své chudoby právo či nárok na podíl z redistribuce prováděné prostřednictvím sociálního státu. Je nutné rozlišovat minimálně mezi chudobou objektivní a chudobou subjektivní. Zatímco subjektivní chudoba je založena na hodnocení vlastní životní situace jedincem či domácností, koncept objektivní chudoby vychází ze sociálněekonomických informací o souborech domácností a není tedy přímo závislý na mínění těch, kteří se cítí být chudými. V tomto případě je chudoba určena autoritou (nejčastěji státem) při respektování makroekonomických souvislostí dané země. Podle tohoto konceptu může vláda jednoduše oddělit chudé od nechudých podle jednoznačně dané příjmové linie nazývané hranice chudoby (Krebs a kol., 2007: 108 – 109). V souvislosti s hranicí chudoby se lze také setkat s pojmem pásmo chudoby, jehož horní hranici určuje právě daná příjmová linie. Domácnosti, jejichž příjmy se nachází v tomto pásmu, považujeme za chudé (Durdisová, 2005: 32). Koncept objektivní chudoby lze dále rozdělit na chudobu absolutní a relativní. Cílem absolutního přístupu je nastavit standard založený na požadovaném minimu jedince či domácnosti bez ohledu na průměrný standard ve společnosti (Mitchellová, 1991: 28)40. Hranice chudoby je tedy dána příjmovým minimem, které dovoluje uhradit základní potřeby v dané společnosti41 (Krebs a kol., 2007: 109). Naproti tomu relativní přístup se snaží nastavit takový standard, který je úměrný k daným podmínkám ve společnosti nebo jejímu očekávání (Mitchellová, 1991: 28)42. Chudí tedy uspokojují své základní životní potřeby, ale jsou ve společnosti handicapovaní a jsou z ní do jisté míry vyloučeni, protože nemohou své potřeby uspokojovat způsobem, který je v dané společnosti považován za minimálně nezbytný (Žižková, 2001: 44). Chudoba je dnes v ČR, stejně jako v jiných vyspělých zemích, v zásadě chudobou relativní. Není spojována s fyzickým přežitím, ale chudí jsou ti, kteří jsou hmotně deprivovaní v důsledku řady příčin, tradičně zejména v důsledku nedostatečného přístupu k příjmům a k bohatství (v budoucnu spíše v důsledku nedostatečného přístupu ke vzdělání a informacím) (Žižková, 2001: 44).

40

Vlastní překlad.

41

Může jít o subsistenční minimum, které představuje prostředky pro holé přežití (v ČR je dáno existenčním minimem). Definici však také odpovídá životní minimum, které je v ČR jako hranice chudoby oficiálně uznáno. 42

Vlastní překlad.

31


Hranice chudoby Hranice chudoby je kritérium, podle kterého lze určit, zda je domácnost nebo jednotlivec chudý či ne. Není možné vymezit jednu správnou a definitivně platnou hranici chudoby, pod kterou jsou domácnosti a jejich členové nesporně chudí. Lze aplikovat a hodnotit různé hranice chudoby v závislosti na účelu, pro který chceme chudobu měřit (vědecké účely, politické účely, aj.). Jak bylo uvedeno výše, hranice chudoby představuje jakousi příjmovou linii. Pokud tedy domácnost nebo jednotlivec svými příjmy této hranice nedosahují, jsou považováni za chudé. S využitím takto vymezené hranice chudoby lze poté hovořit o příjmové chudobě43. Existuje celá řada způsobů, jak určit hranici chudoby. Nejčastěji se lze setkat s metodou rozpočtovou, statistickými a relativními metodami, zákonnými (resp. politickými) metodami, subjektivní metodou nebo s indexy deprivace (Deleeck a kol., 1992: 3) 44. Tyto způsoby pak korespondují vždy s jedním z konceptů chudoby, který byl popsán v předchozích odstavcích. Blíže jsou popsány první tři uvedené metody, neboť jde o nejčastější způsob určení hranice chudoby používaný v praxi řady zemí a jsou aplikovány v této práci. Rozpočtová metoda je založena na výběru koše statků a služeb, jež jsou považovány za nezbytné (např. jídlo, oblečení, vybavení domácnosti, aj.), přičemž hranice chudoby je určena náklady na jejich pořízení. Výhoda této metody spočívá především v principu přímosti (napřed definování jistého minima standardu ve společnosti, potom určení úrovně potřebných zdrojů). Nevýhodu lze spatřovat v tom, že obsah koše může být volen libovolně (Deleeck a kol., 1992: 3)45. Zákonné nebo politické metody určují hranici chudoby jako minimální příjem, který je nastaven systémem sociálního zabezpečení nebo daňovými předpisy. Výhoda této metody spočívá v tom, že jde o absolutní hodnotu, která se zdá být již politicky ověřená. Nicméně zákonné minimum ne vždy reflektuje společenské potřeby. Odráží spíše jiné okolnosti, jako jsou např. možnosti (nebo spíše omezení) vládních rozpočtů a předpokládané dopady na trh práce (Deleeck a kol., 1992: 4)46. Statistické nebo relativní metody definují hranici chudoby ve vztahu k makroekonomickým indikátorům (často v procentním vyjádření těchto indikátorů). Jako příklad lze uvést národní důchod na hlavu, průměrný příjem, medián disponibilního příjmu domácnosti anebo ekvivalentní příjem domácnosti. Tato metoda je (jako jediná) schopna spolehlivě měřit změny a rozdíly ve velikosti a složení chudých (nebo spíše v nízkopříjmových skupinách), což je její největší předností. Poskytuje méně či více srovnatelné hranice chudoby pro země s různou úrovní ekonomického a sociálního rozvoje. Nevýhodou této metody je to, že volba úrovně a ekvivalenční stupnice hranice chudoby je převážně libovolná. Někteří

43

V literatuře se lze setkat s různým pojetím chudoby. Může jít o chudobu příjmovou, ale také chudobu v oblasti vzdělání, zdraví, bydlení, informační chudobu, aj. (Deleeck a kol., 1992: 2 - 3). 44

Vlastní překlad.

45

Vlastní překlad.

46

Vlastní překlad.

32


považují relativní hranici chudoby spíše za hrubé měření příjmové nerovnosti než měření chudoby (Deleeck a kol., 1992: 4)47. Životní minimum, které je v ČR považováno za oficiální hranici chudoby, nese prvky rozpočtové i zákonné (resp. politické) metody a vzhledem ke své konstrukci jej lze označit jako absolutní hranici chudoby. V předchozí kapitole byly diskutovány problematické aspekty určení této hranice chudoby. Třetí uvedený způsob, tj. relativní a statistické metody, pak odpovídají způsobu vymezení hranice chudoby podle EU (viz dále). Tuto hranici lze označit jako relativní hranici chudoby.

Měření chudoby Vymezením hranice chudoby je možné zjistit celkový rozsah chudoby ve společnosti. V praxi se využívá celá řada způsobů, jak chudobu měřit. Chudobu lze zjišťovat absolutně (jako počet chudých domácností nebo jednotlivců), relativně (jako podíl chudých domácností nebo jednotlivců na celkové populace), popř. lze měřit mezeru chudoby (též hloubku chudoby), která vypovídá o intenzitě příjmové nedostatečnosti chudých. Nejčastěji využívaný indikátor pro měření chudoby je počet chudých, popř. míra chudoby (anglicky head-count). V prvním případě představuje tento ukazatel počet osob, v druhém podíl populace, pod danou hranicí chudoby a může být založen na jednotlivých typech jedinců, skupin či domácností (Mitchellová, 1991: 36)48. Přestože je tento indikátor často prezentovaným měřítkem díky své jednoduchosti, má řadu nedostatků, které jsou v literatuře široce diskutovány. Koncept počtu chudých (popř. míry chudoby) není možné využít při srovnávání mezi zeměmi, v čase nebo mezi různými typy domácností. Samostatné užití tohoto konceptu totiž může být velmi zkreslující. Podíl populace pod hranicí chudoby může být přibližně stejný ve dvou zemích, ale v jedné z těchto zemí mohou být příjmy chudých mnohem dále od hranice chudoby než v druhé zemi. Protože tento indikátor nepostihuje průměrné příjmy ani jejich rozložení mezi obyvatelstvem, znemožňuje srovnávání i mezi různými skupinami obyvatel. Zatímco jedna skupina obyvatel nemá vůbec nic, průměrné příjmy druhé skupiny se mohou nacházet těsně pod hranicí chudoby. Tento fakt znemožňuje hodnotit politiky ve vztahu k plnění cíle, kterým je pomoci chudým dostat se na vyšší životní úroveň (Beckerman, 1979a: 8)49. Další dva významné nedostatky spatřuje Mitchellová (1991: 36)50 v tom, že je ukazatel vysoce citlivý na nastavenou hranici chudoby, a že nedokáže zachytit přesun příjmů od těch, kteří se nachází pod hranicí chudoby směrem k těm, kteří se nachází nad ní.

47

Vlastní překlad.

48

Vlastní překlad.

49

Vlastní překlad.

50

Vlastní překlad.

33


Výše zmíněné nedostatky řeší ukazatel zvaný mezera chudoby (anglicky poverty gap). Někdy se lze setkat i s označením příjmový deficit (Mareš, 2001a: 35) nebo hloubka chudoby (Tomeš, 2010: 258). Mezeru chudoby lze jednoduše definovat jako „sumu finančních prostředků, které je potřeba k doplnění příjmů všech chudých domácností k tomu, aby se dostaly nad hranici chudoby“ Sirovátka (2000: 38). Stejně jako předchozí koncept měření chudoby, i mezeru chudoby lze vyjádřit absolutně (v peněžních jednotkách) nebo relativně (v procentech) vůči vymezené hranici chudoby. Beckerman (1979b: 263)51 rozlišuje mezeru chudoby po přijetí dávek a mezeru chudoby před jejich přijetím. Domácnosti považuje za chudé po přijetí dávek tehdy, je-li jejich příjem po přijetí dávek stále pod hranicí chudoby. Mezera chudoby po přijetí dávek je pak rovna rozdílu mezi příjmem po přijetí dávek a hranicí chudoby. Obdobně můžeme odvodit mezeru chudoby před přijetím dávek. Pokud odečteme všechny dávky z disponibilního příjmu, získáme příjem před přijetím dávek. Je-li tento příjem nižší než hranice chudoby, považujeme domácnosti za chudé před přijetím dávek a mezera chudoby se rovná rozdílu mezi příjmy před přijetím dávek a hranicí chudoby. Při hodnocení efektivnosti SSZ, resp. SSD, je nutné zvážit, který z konceptů pro toto hodnocení využít. Každý totiž vypovídá o něčem jiném. Tento rozdíl lze vysvětlit následovně. Uvažujme dvě skupiny obyvatel – důchodce a nezaměstnané. Průměrná mezera chudoby připadající na jednoho důchodce před transfery činí 6 700 Kč, průměrná mezera chudoby připadající na jednoho nezaměstnaného před transfery činí 3 500 Kč. Po přijetí transferů dojde k redukci mezery chudoby u důchodce na 300 Kč a u nezaměstnaného na 1 200 Kč. V obou případech transfery přispěly k redukci chudoby. Kdybychom měřili chudobu optikou konceptu počtu chudých (resp. míry chudoby), nebylo by možné rozpoznat rozdíl ve velikosti mezery chudoby vybraných skupin obyvatel, kteří i po transferech zůstávají pod hranicí chudoby. Hodnoty počtu chudých mohou signalizovat snížení podílu obyvatel žijících pod hranicí chudoby, ale již se nedozvíme, zda nastalo zlepšení v celém segmentu chudých, nebo jestli se situace zlepšila např. jen u skupiny, která se nacházela těsně pod hranicí chudoby. Výše uvedené hledisko konceptu mezery chudoby poskytuje také výhodu pro účely analyzování dopadu různých sociálních programů. Určením velikosti mezery chudoby jakékoliv skupiny obyvatel před poskytnutím dávek a po jejich přijetí lze odvodit absolutní částku, prostřednictvím které lze mezeru chudoby eliminovat. Tato suma je poté přímo srovnatelná s hodnotou příslušných dávek, tedy částkou, kterou mají obdržet ti, jež se nachází pod hranicí chudoby (Beckerman, 1979a: 9)52. V souvislosti s těmito koncepty měření chudoby lze poukázat na ještě jeden důležitý fakt, který je významný zejména pro analýzu sociální politiky. Pokud jsou politické cíle koncipovány tak, jak často jsou, tj. ve smyslu maximalizace počtu osob s příjmy nad hranicí chudoby, potom je nejlepší cesta distribuce částky určené k tomuto cíli dát ji těm, kteří jsou nejméně chudí

51

Vlastní překlad.

52

Vlastní překlad.

34


(nachází se těsně pod hranicí chudoby). Tímto způsobem může být nad hranici chudoby pozvednuto mnohem více lidí. Pokud je cílem politiky pomoci těm nejchudším, potom by bylo vhodné poskytnout sociální transfery těm, kteří mají největší mezeru chudoby a nesoustředit se výhradně na redukci počtu chudých (tj. dostat co nejvíce lidí nad hranici chudoby). Volbou měřítka chudoby tak lze usuzovat na ne příliš vhodné politické cíle (Beckerman, 1979a: 9)53.

4.3 Beckermanův model efektivnosti sociálních dávek V roce 1979 představil Beckerman v rámci své studie Poverty And The Impact Of Income Maintenance Programmes koncept, v němž definoval nový způsob měření efektivnosti sociálních transferů při zmírňování chudoby54 (Beckerman, 1979b). Jeho přístup ilustruje55 obrázek 3. Z Příjem domácnosti

y C

B

Hranice chudoby

D Příjem po transferech

Y1

Příjem před transfery

Y0

A

0

p1

p0

Chudí po transferech

x

Domácnosti řazené vzestupně podle příjmu

Chudí před transfery

Legenda:

A+B+C= A+B= A+D= D=

celkové výdaje na transfery celková suma transferů přijatá chudými před transfery mezera chudoby před transfery mezera chudoby po transferech

Obrázek 3: Beckermanův model efektivnosti transferů Zdroj: Mitchellová (1991: 80) 56

53

Vlastní překlad.

54

Podobná metodologie byla rozvinuta několika autory v USA, jako byli např. Weisbrod (1970), Plotnick a Skidmore (1975). Beckermanův přístup je však považován za reprezentativní a nejvíce rozpracovaný model efektivnosti sociálních transferů v otázce redukce chudoby. 55

Grafické znázornění tohoto konceptu je pouze ilustrativní, proto nemusí linie nutně odpovídat skutečnosti.

56

Převzato z publikace Beckermana (1979a: 53).

35


Grafická podoba modelu prezentovaná Mitchellovou (obrázek 3) se nijak neliší od původní verze Beckermana, Mitchellová však model doplnila o příkladnější označení os a poskytla podrobnější popis, který je uveden dále. Na ose y sledujeme peněžní příjem domácnosti, na ose x sledujeme počty domácností, které jsou vzestupně řazeny podle výše svého příjmu. Domácnosti, které klasifikujeme jako chudé před přijetím transferů, představují na ose x úsek 0 – p0. Velikost jejich mezery chudoby odpovídá vzdálenosti přímky Y0Z a hranice chudoby. Oblast A a D tedy reprezentují celkovou mezeru chudoby před transfery (Mitchellová, 1991: 80)57. Po transferech se chudé domácnosti nachází v oblasti vymezené na ose x úsekem 0 – p1. Velikost mezery chudoby těchto domácností odpovídá vzdálenosti přímky Y1Z a hranice chudoby. Tato oblast je v modelu vymezena písmenem D (Mitchellová, 1991: 80-81)58. Domácnosti, které se dostaly nad hranici chudoby po přijetí transferů, odpovídají na ose x vzdálenosti p1 - p0. Vzdálenost jejich příjmů od hranice chudoby představuje rozdíl mezi přímkou Y1Z a hranicí chudoby. Oblast B reprezentuje rozsah, ve kterém transfery dostaly tyto domácnosti nad hranici chudoby. Pokud bychom považovali za nejvíce efektivní způsob řízení výdajů poskytnout je domácnostem do výše odpovídající hranici chudoby, ale ne za ni, pak lze oblast B považovat za určitou úroveň neefektivnosti. Projevuje se zde tzv. efekt přelití59, anglicky označovaný jako spillover (Mitchellová, 1991: 81)60. Důležitou oblast v modelu představuje oblast C. Její velikost odpovídá transferům, které obdržely domácnosti, jež před transfery nebyly považovány za chudé (Mitchellová, 1991: 81)61. Jde o selhání v cílenosti transferů, která byla vymezena v předchozí kapitole. Z výše prezentovaného modelu Beckerman (1979a: 54) vyvozuje tři základní ukazatele62, pomocí kterých lze hodnotit dopady (efekty) sociálních transferů na chudobu ve společnosti, a které jsou použity v této práci. Prvním je vertikální výdajová efektivnost (vertical expenditure efficiency), která je v této práci dále označovaná jako cílenost sociálních transferů a odpovídá vztahu (A+B)/(A+B+C). Druhým ukazatelem je přeplatek (spillover), nebo také efekt přelití, který odpovídá vztahu B/(A+B). Poslední ukazatel, efektivnost při snižování chudoby (poverty reduction efficiency), odpovídá efektivnosti sociálních dávek, jak byla vymezena v předchozí kapitole a lze ji vyjádřit dvojím způsobem. Tato efektivnost může být vyjádřena jako redukce míry chudoby, která odpovídá vztahu p1p0/0p0 nebo jako redukce mezery chudoby vyjádřená podílem A/(A+D). 57

Vlastní překlad.

58

Vlastní překlad.

59

V českém jazyce bychom mohli k tomuto termínu najít také ekvivalent v podobě „přeplatku“, neboť se jedná o částku, kterou domácnosti obdrží nad stanovenou hranici chudoby. Překlad v podobě „efektu přelití“ si autorka diplomové práce nenárokuje jako obecně platný či jediný správný. 60

Vlastní překlad.

61

Vlastní překlad.

62

Autor neuvádí stupnici, která by jasně definovala, zda je dosažený výsledek dobrý či ne (tedy, zda lze hodnotit danou politiku či program kladně nebo záporně), proto lze tento koncept vč. ukazatelů nejlépe využít v rámci komparativních analýz, např. v čase, mezi zeměmi či různými skupinami obyvatel.

36


4.4 Metodika hodnocení efektivnosti sociálních dávek Tato podkapitola se věnuje metodice hodnocení efektivnosti sociálních dávek a je vytvořena na základě předchozích teoretických poznatků. Jsou zde popsány ukazatele a přístupy, pomocí nichž bude v kvantitativní části této práce zjišťován přínos systému sociálních dávek ke snižování chudoby. Efektivnost sociálních transferů Z konceptu efektivnosti sociálních dávek vyplývá, že efektivnost dávek je zjišťována ve vztahu k příjmové chudobě, tedy chudobě objektivní. Příjmová chudoba totiž umožňuje identifikovat nárok jedince či domácnosti na určitý typ sociální dávky (a pro účely sociální politiky následně spočítat počet osob či domácností s tímto nárokem a náklady na uspokojení těchto nároků) (Mareš, 2002: 51). Hodnocení účinnosti sociálních dávek při eliminaci chudoby je založeno na komparaci příjmů před transfery a po transferech vůči definované hranici chudoby, tedy srovnání příjmové chudoby před a po sociálních dávkách. Míra, do které se podařilo pomocí navýšení příjmů o transfery redukovat chudobu, je ztotožňována s efektivností sociálních transferů. Chudoba je měřena pomocí míry chudoby a mezery chudoby (viz dále). Příjem po transferech je totožný s aktuálním disponibilním příjmem definovaným podle Eurostatu (2012)63 jako: „součet peněžních příjmů obdržených každým členem domácnosti z pracovní činnosti, investic, sociálních dávek a jakýchkoliv dalších zdrojů. Daně a příspěvky na sociální pojištění jsou z této sumy odečteny“. Příjem před transfery je pak definován jako celkový disponibilní příjem po odečtení transferů. V této práci jsou využity dvě varianty hranice chudoby. Jednak česká oficiální hranice, která je ztotožňována s částkou ŽM a jednak neoficiální hranice stanovená podle metodiky Eurostatu. Za chudé jsou podle české oficiální hranice chudoby považovány ty domácnosti, jejichž měsíční disponibilní příjmy nedosahují měsíční částky ŽM domácnosti64. Podle metodiky Eurostatu to jsou domácnosti, jejichž ekvivalentní příjem65 (viz níže) je nižší, než je hodnota nastavená jako 60 % mediánu národního ekvivalentního příjmu (Eurostat, 2011)66. V případě ŽM je nutné sledované období rozdělit na dvě etapy. První etapu tvoří roky 2004 – 2006, jedná se o období do změny konstrukce ŽM67. Druhou etapu tvoří roky 2007 – 2010. Změna v konstrukci ŽM způsobuje nekonzistentnost výsledků v čase, proto je třeba provést v některých případech interpretaci zvlášť pro každou etapu. Hranice chudoby podle 63

Vlastní překlad.

64

Podle definice životního minima uvedené v předchozí kapitole se jedná o souhrn částek jednotlivých členů domácnosti. 65

Ekvivalentní příjem lze ztotožnit s příjmem na ekvivalentní jednotku (EJ) domácnosti.

66

Vlastní překlad.

67

S účinností od 1.1.2007 byla z částky životního minima vyloučena ta jeho část, která vymezovala nezbytnou výši nákladů k bydlení (MPSV, 2008). Došlo tedy ke snížení životního minima, jehož dopady jsou zachyceny v šetřeních SILC až od roku 2008.

37


Eurostatu poskytuje výsledky, které jsou srovnatelné v čase i prostoru, neboť se jedná o relativní koncept chudoby. S použitím obou typů hranic chudoby je možné poukázat na případné odlišnosti, které různé koncepty chudoby přináší a vliv těchto odlišností na závěry ohledně účinnosti SSZ. Z výše uvedených důvodů je však kladen důraz zejména na interpretaci výsledků získaných podle metodiky Eurostatu. Ekvivalentní příjem je celkový disponibilní příjem domácnosti po zdanění dělený ekvivalentní velikostí domácnosti. Ekvivalentní velikost domácnosti68 se stanovuje na základě modifikované stupnice OECD, která dává váhu 1,0 prvnímu dospělému, 0,5 dalším osobám ve stáří 14 let nebo více, které žijí v domácnosti, a 0,3 každému dítěti mladšímu než 14 let. Výsledná hodnota je poté přiřazena každému členu domácnosti (Eurostat, 2012) 69. Ze souboru všech domácností seřazených vzestupně podle tohoto ekvivalentního příjmu se poté určí medián, což je „prostřední hodnota, která dělí statistický soubor na dvě stejně četné poloviny“ (Hindls a kol., 2007: 27). Hranici chudoby zjistíme vynásobením mediánu ekvivalentního příjmu a koeficientu 0,6. Na základě počtu domácností, které odpovídají kritériím uvedeným výše, lze zjistit míru ohrožení příjmovou chudobou neboli míru chudoby. Tu zjistíme jako podíl těchto domácností na jejich celkovém počtu. Přehled o četnosti domácností, které se nacházejí pod hranicí chudoby, uvádí tabulka 1. Tabulka 1: Tabulka rozdělení četností

Celkový počet domácností

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

4 351

7 483

9 675

11 294

9 911

9 098

8 866

Před sociálními dávkami Domácnosti s příjmy < ŽM

1 855

3 268

4 095

4 360

3 718

3 383

3 313

Domácnosti s příjmy < 60 % MEP

2 094

3 678

4 716

5 474

4 664

4 364

4 319

Po sociálních dávkách Domácnosti s příjmy < ŽM

93

163

161

49

32

37

35

Domácnosti s příjmy < 60 % MEP

294

486

578

628

611

591

629

Legenda: ŽM = životní minimum, MEP = medián ekvivalentního příjmu

Zdroj: SILC 2005 – 2011, vlastní výpočet.

68

Ekvivalentní velikost reflektuje rozdíly ve složení a velikosti domácností. Výpočet těchto jednotek je konstruován tak, aby odrážel existenci tzv. úspor z rozsahu, tj. úspor na nákladech na předměty a služby, které slouží většímu počtu členů domácnosti (domácí spotřebiče, elektřina, apod.) (Statistika a my, 2012: 20). 69

Vlastní překlad.

38


Mezera chudoby se zjistí jako rozdíl hranice chudoby a ekvivalentního příjmu domácnosti. Z důvodu, že výše ŽM je pro každou domácnost individuální (na rozdíl od hranice vymezené Eurostatem), je nutné tuto hranici přepočítat na EJ domácnosti (stejně jako u disponibilního příjmu). Následně jsou hodnoty mezer chudoby jednotlivých domácností sečteny a vyděleny počtem domácností, jejichž příjmy se nacházely pod hranicí chudoby. Můžeme tak hovořit o průměrné mezeře chudoby. V absolutním vyjádření hodnota odpovídá příjmům, které domácnostem chybí, aby se dostaly alespoň na hranici chudoby. V analýzách je taktéž využito relativní vyjádření mezery chudoby jako podíl mezery chudoby vůči nastavené hranici chudoby. Mezera chudoby je zjišťována před dávkami i po dávkách. Rozdílem těchto dvou hodnot lze zjistit, jak moc se díky sociálním dávkám podařilo tuto mezeru redukovat. Podílem tohoto rozdílu a mezery chudoby před dávkami získáme odpověď v relativním vyjádření. Doplňkové ukazatele Efektivnost dávek je klíčový ukazatel zjišťovaný v této práci. Je však doplněn i dalšími indikátory, které umožňují komplexnější pohled na působení SSZ na chudobu ve společnosti. Jde o cílenost dávek a efekt přelití (spillover), které byly zvoleny na základě teoretických východisek. Cílenost dávek je počítána v procentuálním vyjádření jako podíl dávek na všech sociálních transferech, který obdržely pouze ty domácnosti, jejichž příjmy nedosahovaly před přijetím sociálních transferů hranice chudoby. Cílenost je určena jednak souhrnně pro všechny domácnosti a jednak na základě domácností členěných podle příjmových decilů. Decil je statistická veličina, která dělí soubor na deset přibližně stejně obsazených částí a zjišťuje se ze souboru vzestupně řazených hodnot (Hindls a kol., 2007: 27), v tomto případě ekvivalentního příjmu. Spillover, neboli efekt přelití, je počítán jako podíl sociálních transferů na transferech, které obdrželi chudí ve vztahu k hranici chudoby navíc. Tento podíl je taktéž vyjádřen procentuálně. Přístupy k prováděným analýzám Efektivnost sociálních dávek je zjišťována jak pro sociální příjmy celkem, tak pro jednotlivé druhy sociálních transferů a současně jsou sledovány dopady těchto dávek na chudobu ve společnosti i chudobu vybraných kategorií domácností. Seznam těchto transferů a jejich zkratek použitých dále v textu obsahuje tabulka 2. Tabulka neobsahuje všechny dávky, které poskytuje nebo v minulosti poskytoval SSZ. Jde o seznam dávek, které byly zjišťovány ve sledovaném období v šetření SILC.

39


Tabulka 2: Přehled sociálních příjmů zjišťovaných v šetření SILC 2005 - 2011

Zkratka

Sociální příjem dle dotazníku SILC

Typ dávky zahrnutý v sociálním příjmu

SD

Sociální dávky

Sociální dávky celkem (zahrnuje všechny níže uvedené)

DSV

Důchody starobní a vdovské (vdovecké)

Starobní a vdovský (vdovecký) důchod

DO

Důchody ostatní

Sirotčí a invalidní důchod

NEM

Dávky nemocenského pojištění

Nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, podpora při ošetřování člena rodiny

NEZ

Podpora v nezaměstnanosti

Podpora v nezaměstnanosti, příspěvek na rekvalifikaci

PŘD

Přídavek na dítě


SP

Sociální příplatek


PB

Příspěvek na bydlení


PD

Příspěvek na dopravu


DPP

Dávky pěstounské péče

Úhrada potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla

RP

Rodičovský příspěvek


OSSP

Ostatní dávky SSP

Pohřebné, porodné

DSP

Dávky sociální potřebnosti

Dávky sociální péče, příspěvek na výživu dítěte, dávky sociální péče v mimořádných případech

DHN

Dávky hmotné nouze

Příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc

JSP

Jiné sociální příjmy

Dávky, které respondent nedokázal identifikovat, dále odchodné a výsluhové příspěvky vyplácené u některých druhů povolání, příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách a další dávky a příspěvky pro rodiny s dětmi, staré a těžce zdravotně postižené občany, vyplácené většinou obecními úřady.

Zdroj: SILC 2005 - 2011, vlastní zpracování.

Pro hlubší pohled na efektivnost dávek jsou sledovány dopady sociálních transferů na vybrané kategorie domácností. Pro účely této práce jsou zvoleny kategorie domácností podle typologie EU (resp. Eurostatu), podle pracovní aktivity a doplňkově podle vzdělání. Na základě tohoto členění lze zjistit, které typy domácností jsou nejvíce ohrožené chudobou. Významné je především sledování výsledků podle kategorií domácností, jak je definuje EU a podle ekonomické aktivity. Každému typu dávky lze při hodnocení její účinnosti ve vztahu k redukci chudoby, přiřadit typ domácnosti, pro kterou je tato dávka primárně určena (lze tak např. zjistit do jaké míry podpora v nezaměstnanosti redukuje chudobu v domácnostech nezaměstnaných). Vzdělání je důležitý determinant příjmů a tedy chudoby, proto je zařazeno doplňkově i toto hledisko.

40


Druh domácnosti dle EU70 (na rozdíl od národní definice)71 není založen přímo na rodinných vztazích, ale jedná se spíše o „ekonomickou“ typologii založenou na počtu dospělých a počtu závislých dětí v dané domácnosti. Podmínkám pro závislé dítě vyhovují všechny děti do 17 let včetně a dále děti ve věku 18 - 24 let, pokud v době šetření nepracovaly a žily v domácnosti s alespoň jedním svým rodičem (ČSÚ, 2012b). Pracovní aktivita dělí domácnosti na pracující - zaměstnané a nepracující - nezaměstnané, důchodce a ostatní. Do pracujících - zaměstnaných byly zařazeny osoby, u nichž převažovala v rozhodném období pracovní činnost, vč. studentů, důchodců a osob pobírajících rodičovský příspěvek s pravidelnými příjmy ze závislé činnosti či podnikání. Za nepracující - nezaměstnané se považovaly osoby, které převažující část roku neměly zaměstnání, ale pracovat chtěly. Nepracujícími důchodci byly osoby, které pobíraly jakýkoliv důchod (kromě sirotčího), zároveň neměly buď žádné anebo jen minimální příjmy z pracovní činnosti, resp. doba pobírání důchodu byla delší než 6 měsíců. Ostatní zahrnují osoby pečující o domácnost, o nemohoucího člena domácnosti nebo jinou blízkou osobu, osoby žijící z majetku a ostatní osoby bez vlastních příjmů, které nebylo možno zařadit do žádné z předchozích skupin (ČSÚ, 2012b). Z hlediska vzdělání jsou domácnosti členěné do tří kategorií. Domácnosti s nízkou úrovní vzdělání (oba partneři mají základní vzdělání nebo jsou bez vzdělání), domácnosti se střední úrovní vzdělání (aspoň jeden z partnerů dosáhl středoškolského vzdělání nebo se vyučil), domácnosti s vysokou úrovní vzdělání (aspoň jeden z partnerů dosáhl vysokoškolského vzdělání nebo vystudoval vyšší odbornou školu) (ČSÚ, 2012b). Pro komplexnější pohled na danou problematiku je sledován také kumulativní efekt dávek na míru chudoby ve společnosti a také u konkrétních kategorií domácností. Při hodnocení efektivnosti transferů na chudobu se přitom postupuje tak, že se nejprve změří chudoba před sociálními transfery a pak jsou postupně započítávány jednotlivé typy sociálních příjmů podle logiky sociálního systému (Trbola a Sirovátka, 2006: 6). Na prvním místě jsou tedy uvedeny důchody (starobní a vdovské/vdovecké), dále ostatní důchody (sirotčí a invalidní), následují dávky nemocenského pojištění, podpora v nezaměstnanosti, pravidelné dávky SSP (rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče), poté dávky systému pomoci v hmotné nouzi a následně jednorázové dávky SSP (pohřebné, porodné). Na konec jsou zařazeny jiné sociální příjmy jako neidentifikovatelné dávky. Na základě této analýzy je zjištěno, jak který typ dávky přispívá k redukci chudoby po předchozí dávce.

70

Vedle přístupu EU (resp. Eurostatu) je v praxi využíván i přístup OECD, který používá vlastní členění domácnosti na základě podobných kritérií jako přístup EU. 71

Viz kapitola „Diskuze“.

41

Eliminace chudoby prostřednictvím systému sociálních dávek v ČR

5 Eliminace chudoby prostřednictvím systému sociálních dávek v ČR Vlastní práce, tedy kvantitativní analýza hodnotící účinky sociálních dávek ve vztahu k eliminaci chudoby, je členěna do čtyř podkapitol. V první podkapitole je provedena příjmová analýza všech domácností a je sledováno, jak celkové sociální příjmy domácností ovlivňují míru chudoby ve společnosti. Je zjišťována efektivnost (resp. efektivita) dávek a dále jsou analyzována kritéria, která ji přímo ovlivňují. Jsou to mezera chudoby, cílenost a spillover (tj. efekt přelití). Aby bylo možné zhodnotit, jak celý SSD přispívá k redukci chudoby ve společnosti, je analýza provedena pro období let 2004 – 2010 (sledované období odpovídá šetření SILC 2005 – 2011, tj. maximální délka, kterou umožňují data z tohoto výběrového šetření analyzovat). Druhá podkapitola se zabývá efektivností celkových sociálních příjmů u vybraných kategorií domácností. Vzhledem k tomu, že ve sledovaném období data nevykazují výkyvy (hodnoty příjmů v čase spíše pomalu rostou), jsou podrobněji analyzovány pouze roky 2004 a 2010 (SILC 2005 a 2011), aby bylo možné porovnat vývoj před a po sociálních reformách. Při interpretaci výsledků bude kladen důraz zejména na rok 2010 (SILC 2011), protože přináší nejaktuálnější informace. Třetí podkapitola je zaměřena na analýzu konkrétních dávek sociálního systému a zkoumá, do jaké míry jednotlivé dávky přispívají k redukci míry chudoby ve společnosti. I zde je z důvodů uvedených výše analýza provedena pro hraniční roky 2004 a 2010. Poslední, čtvrtá podkapitola, se účinky jednotlivých dávek zabývá hlouběji, a z důvodu omezeného prostoru této práce je provedena pouze pro nejaktuálnější dostupná data, tj. pro rok 2010. V této části kvantitativní analýzy je zkoumáno, jak jednotlivé sociální dávky redukují chudobu u vybraných typů domácností a pro které typy domácností mají tyto dávky z hlediska zmírňování příjmové chudoby největší význam (resp. zda dávky naplňují svůj účel ve smyslu nahrazení/doplnění příjmu).

42


5.1 Účinky celkových sociálních dávek na chudobu ve společnosti Chudoba je v této práci chápána jako objektivní příjmová chudoba, proto je nejdříve provedena analýza příjmové situace domácností a následně jsou vyhodnoceny dopady celkových sociálních dávek na chudobu ve společnosti.

Příjmová situace domácností Obrázek 4 prezentuje složení domácností podle výše měsíčních disponibilních příjmů (tabulka s výsledky pro všechny příjmové intervaly vč. kumulativních četností je uvedena v příloze A v tabulce 17). 100,00

Interval příjmů (v Kč)

90,00 80,00

45 001 a více 40 001 - 45 000 35 001 - 40 000 30 001 - 35 000 25 001 - 30 000 20 001 - 25 000 15 001 - 20 000 10 001 - 15 000 5 001 - 10 000 0 - 5000

70,00 60,00 % 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obrázek 4: Domácnosti podle výše měsíčních disponibilních příjmů na EJ domácnosti Zdroj: SILC 2005 – 2011, vlastní výpočet a zpracování.

Největší skupinu domácností tvoří ty, které pobírají příjmy v rozmezí 10 001 – 15 000 Kč měsíčně. Jedná se až o 40 % domácností. Podíl těchto domácností se ve sledovaném období udržuje na přibližně stejné úrovni. Druhou nejpočetnější skupinou domácností jsou ty, jejichž příjmy se pohybují v rozmezí 5 001 – 10 000 Kč. Počet těchto domácností klesá. Zatímco v roce 2004 se jednalo o 41,23 % domácností, v roce 2010 této výše příjmů dosahovalo pouhých 12 % domácností. Opačný vývoj je zaznamenán u domácností s příjmy od 15 001 Kč do 20 000 Kč. V roce 2004 těchto příjmů dosahovalo 13,24 % domácností, v roce 2010 to bylo již 24,37 %. Podobně dochází ke zvyšování podílu domácností s příjmy od 20 001 Kč do 25 000 Kč, jejichž podíl se od roku 2004 více než zdvojnásobil.

43


Tyto výsledky vypovídají o příznivém vývoji příjmové situace většiny domácností. Na jedné straně ubývá domácností s nejnižšími příjmy a na druhé straně dochází ke zvýšení podílu těch domácností, jejichž příjmy lze v porovnání s ostatními označit jako nadprůměrné. Je však zřejmé, že výsledky jsou ovlivněny inflací (viz dále). Tabulka 3: Vývoj vybraných ukazatelů příjmové situace domácností na EJ domácnosti

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Měsíční disponibilní příjem

Kč

12 232

12 629

13 620

14 627

15 872

16 496

16 818

Bazický index

%

100,00

103,25

111,35

119,58

129,76

134,86

137,49

Měsíční sociální příjmy

Kč

4 387

4 683

5 039

5 509

5 779

6 123

6 262

Bazický index

%

100,00

106,72

114,84

125,57

131,71

139,57

142,74

Podíl sociálních příjmů na disponibilních příjmech

%

35,87

37,08

36,99

37,67

36,41

37,12

37,24

Životní minimum

Kč

4 810

4 985

5 118

3 813

3 802

3 800

3 792

Podíl životního minima na disponibilních příjmech

%

39,32

39,47

37,58

26,07

23,96

23,03

22,55

60 % MEP

Kč

6 300

6 575

7 089

7 679

8 314

8 661

8 813



Z tabulky 3 je zřejmý rostoucí trend průměrných příjmů domácností. Zatímco v roce 2004 činil měsíční příjem na člena domácnosti 12 232 Kč, v roce 2010 dosahoval hodnoty 16 818 Kč, což představuje téměř 40% nárůst. U průměrných sociálních příjmů na člena domácnosti zaznamenáváme podobný vývoj. Tyto příjmy v roce 2004 činily měsíčně 4 387 Kč a v průběhu šesti let vzrostly téměř o 43 % na hodnotu 6 262 Kč. Sociální příjmy tvořily po celé sledované období více než jednu třetinu disponibilních příjmů domácností. Je tedy zřejmé, že jsou důležitou složkou příjmů domácností a významným faktorem ovlivňujícím jejich životní úroveň. Při hodnocení příjmové situace domácností je nutné zohlednit vývoj cenové hladiny, jejíž růst, jak známo, snižuje kupní sílu peněz a ovlivňuje tak přímo reálné příjmy domácností. Vývoj inflace v letech 2004 – 2010 zachycuje tabulka 4. Tabulka 4: Vývoj indexů spotřebitelských cen; bazický rok 2005 (v %)

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Míra inflace

2,8

1,9

2,5

2,8

6,3

1,0

1,5

Bazický index

98,1

100

102,5

105,4

112,1

113,3

114,9

Zdroj: ČSÚ, 2013.

Přestože dochází od roku 2004 k pozvolnému nárůstu cenové hladiny, zaostává tento růst za nárůstem disponibilních a sociálních příjmů. Lze tedy konstatovat, že se domácnostem od roku 2004 daří udržovat minimálně stejnou životní úroveň. Z hodnot bazických indexů

44


disponibilních příjmů domácností a sociálních příjmů si lze také povšimnout, že sociální příjmy rostou v celém období ve srovnání s disponibilními příjmy rychleji. Z objemu sociálních dávek, které domácnosti ve sledovaném období obdržely, však nelze rozhodnout, zda je to způsobeno jejich valorizací (tedy zda jde o snahu SSZ udržet životní úroveň domácností v prostředí neustále rostoucí cenové hladiny) anebo tím, že na dávky aspiruje více domácností. Zatímco hranice chudoby určená jako 60 % MEP se vyvíjela (logicky) shodně jako příjem na člena domácnosti, zcela odlišný trend můžeme pozorovat u ŽM, které vymezuje českou oficiální hranici chudoby. Od roku 2007 ŽM na EJ domácnosti klesá. Více než 20% pokles hodnoty ŽM v roce 2007 reflektuje již zmíněnou změnu v konstrukci ŽM, která nabyla účinnosti 1. 1. 2007, a která z jeho výše vyloučila náklady související s bydlením. Pokud porovnáme hodnoty ŽM s vývojem míry inflace, můžeme konstatovat, že částka ŽM je soustavně podhodnocována, což se stejným způsobem projevuje i v míře chudoby (čím nižší hranice chudoby, tím větší pravděpodobnost, že ji domácnost svými příjmy překročí a nebude hodnocena jako chudá). Kromě zmíněné změny v konstrukci ŽM zde sehrává roli také opožděná valorizace. Výše ŽM se neměnila od roku 2007 do roku 2011, jak dokládají tabulky 19 a 20 v příloze A.

Míra chudoby příjmově ohrožených domácností Tabulka 5 informuje o míře chudoby domácností na základě srovnání jejich disponibilních příjmů (tj. po obdržení sociálních dávek) vůči dvěma vymezeným hranicím chudoby. Tabulka 5: Domácnosti ohrožené chudobou po sociálních dávkách (v %)

ŽM Bazický index 60 % MEP Bazický index

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2,14

2,18

1,66

0,43

0,32

0,41

0,39

100,00

101,91

77,85

20,30

15,11

19,03

18,47

6,76

6,49

5,97

5,56

6,16

6,50

7,09

100,00

96,12

88,41

82,29

91,24

96,14

104,99



Pokud považujeme za hranici chudoby ŽM, podíl chudých domácností je velmi malý. Ve sledovaném období nepřesahuje míra chudoby hodnotu 2,18 % a od roku 2007 nedosahuje ani 0,5 %. V druhé etapě sledovaného období se projevuje více než 80% pokles míry chudoby, který reaguje na změnu ve výši ŽM. Její snížení totiž umožnilo absolutně většímu počtu domácností vystoupit z pásma chudoby. Vypovídací schopnost výsledků je omezena snižující se relací ŽM k disponibilním příjmům a jeho opožděné valorizaci, proto lze výsledky považovat za podhodnocené. Zcela jiné výsledky přináší míra chudoby podle hranice v podobě 60 % MEP. Po celé období se pohybuje v rozmezí 5,56 – 7,09 %. Jelikož jde o relativní vymezení chudoby bez vlivu jakýchkoliv legislativních změn, jak tomu bylo v případě ŽM, je možné zohlednit i případný

45


dopad ekonomického vývoje na míru chudoby. Lze si povšimnout, že do roku 2007 míra chudoby pozvolně klesá. Zvrat však nastává v roce 2008, od kterého míra chudoby naopak roste. Tento vývoj lze přisoudit hospodářské krizi, jejíž počátky se datují právě ke konci roku 2008. Zejména lze uvést dopady krize na zaměstnanost, která je klíčovým faktorem v otázce finanční soběstačnosti všech domácností. V roce 2004 činila míra nezaměstnanosti 8,3 % a až do roku 2008 pozvolně klesala na hodnotu 4,4 %. Zvrat nastal v roce 2009, kdy došlo k jejímu růstu na hodnotu 6,7 % a v roce 2010 dosáhla dokonce 7,3 % (ČSÚ, 2013). Při srovnání výsledků dosažených podle české oficiální hranice a výsledků dosažených podle hranice chudoby nastavené Eurostatem, si lze na základě hodnot bazického indexu povšimnout protichůdného vývoje. Zatímco v prvním případě dochází k poklesu míry chudoby, v druhém případě ukazují výsledky na její růst. Toto zjištění potvrzuje již výše zmíněný fakt, že se změnou konceptu chudoby, se mění i počet chudých a tím pádem i míra chudoby ve společnosti. Nadále však bude kladen důraz na výsledky získané s použitím hranice chudoby v podobě 60 % MEP. Pokud bychom hodnotili úspěšnost sociální politiky v boji s chudobou na základě výše uvedených výsledků (zejména těch, které přinesla hranice chudoby v podobě ŽM), můžeme konstatovat, že sociální politika tento svůj cíl naplňuje úspěšně. Nelze však jednoznačně tvrdit, že tyto výsledky byly dosaženy díky sociálním transferům. Sociálním dávkám sice nelze upřít dominující roli mezi nástroji sociální politiky používanými v boji s chudobou, ale vedle nich jsou tu také např. opatření v oblasti vzdělání nebo politiky zaměstnanosti. Je třeba si uvědomit, že např. nezaměstnanost je faktor, který na míru příjmové chudoby působí bezprostředně. Abychom zjistili skutečný vliv sociálních dávek na eliminaci chudoby ve společnosti, je třeba se ptát: „Kolik domácností by bylo chudých v případě absence sociálních příjmů a kolik z nich se dostalo díky sociálním dávkám z pásma chudoby?“ Na první část otázky odpovídá tabulka 6, na druhou část pak tabulka 7. Tabulka 6: Domácnosti ohrožené chudobou před přijetím dávek (v %)

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

ŽM

42,63

43,67

42,33

38,60

37,51

37,18

37,37

Bazický index

100,00

102,44

99,28

90,55

87,99

87,22

87,65

48,13

49,15

48,74

48,47

47,06

47,97

48,71

100,00

102,13

101,28

100,71

97,78

99,67

101,22

60 % MEP Bazický index



Míra chudoby je před přijetím sociálních dávek značná. V případě hranice chudoby nastavené jako ŽM dosahuje hodnot od 37,18 % do 43,67 %. Na první pohled by se mohlo zdát, že chudoba sledovaná podle ŽM vykazuje klesající trend. Pokud však sledujeme období ve dvou etapách, jak bylo zdůvodněno na začátku kapitoly, jedná se pro každou etapu téměř o konstantní vývoj. Konstantní vývoj vykazuje také chudoba sledovaná podle metodiky

46


Eurostatu, která na rozdíl od ŽM eliminuje nekonzistentnost výsledků v čase. Poměr domácností ohrožených chudobou se pohybuje kolem 48 %, přičemž variační rozpětí výsledků jsou pouhé 2 p. b. Na první pohled je zřejmé, že přibližně polovina všech domácností by byla ohrožena příjmovou chudobou v případě absence SSD. Chudoba prezentovaná v tabulce 6 je však pouze teoretickou situací. Je nutné vzít v úvahu změny v chování ekonomických subjektů (ať jednotlivců či domácností jako celku). Sociální dávky mohou totiž snižovat motivaci k ekonomické aktivitě a změny chování lze v tomto směru jen těžko kvantifikovat. Pokud by podpora ze strany státu nebyla garantovaná, lze se domnívat, že by míra chudoby dosahovala zcela jiných hodnot. Někteří by byli motivování více pracovat, jiní by z důvodu např. svého zdravotního stavu byli odkázáni pouze na péči a finanční zajištění ze strany rodiny. Jestli by tedy ve společnosti bylo méně chudých nebo naopak více, nelze jednoznačně říci.

Redukce míry chudoby pomocí sociálních dávek Výsledky uvedené v tabulce 7 informují o tom, jaký podíl chudých domácností se podařilo pozvednout nad hranici chudoby po obdržení sociálních dávek. Tabulka tedy informuje o úspěšnosti distribuce sociálních dávek ve vztahu k eliminaci příjmové chudoby. Tabulka 7: Redukce míry chudoby prostřednictvím systému sociálních dávek (v %)

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

ŽM 1.0

94,99

95,01

96,07

98,88

99,14

98,91

98,94

Bazický index

100,00

100,03

101,14

104,09

104,37

104,13

104,17

60 % MEP

85,96

86,79

87,74

88,53

86,90

86,46

85,44

Bazický index

100,00

100,96

102,08

102,99

101,09

100,58

99,39



Pomocí navyšování příjmů chudých domácností se daří eliminovat chudobu relativně na vysoké úrovni. Při sledování chudoby podle ŽM vidíme, že zatímco v roce 2004 se dařilo podíl chudých domácností snížit téměř o 95 % (první etapa sledovaného období), v posledních letech sledovaného období je úspěšnost téměř 100% (druhá etapa sledovaného období). Při užití této hranice chudoby však nesmíme zapomínat na to, že její výše, vyjádřená v peněžních jednotkách, je v porovnání s disponibilními příjmy domácností relativně malá (jak dokládá tabulka 3). Drtivá většina domácností nemá problém svým rozpočtem tuto příjmovou linii překročit a vystoupit tak z pásma chudoby. Pokud sledujeme redukci chudoby ve společnosti po přijetí sociálních dávek podle metodiky Eurostatu, vidíme, že se po celé sledované období daří udržovat na téměř konstantní úrovni 85 % (v jednotlivých letech se redukce chudoby neliší o více než 3 p. b.). Lze se tedy ptát, co brání 100% eliminaci příjmové chudoby, považujeme-li za prvořadý cíl SSZ chudobě předcházet. Nabízí se několik odpovědí. Buď není výše dávek dostatečná, resp. potřeba dávek

47


je příliš vysoká (1), nebo zde hraje roli nevyužití dávek (2), anebo jsou dávky špatně cílené, tj. dávky obdrží domácnosti, které nejsou ohroženy příjmovou chudobou (3). V prvním případě se jedná spíše o otázku velikosti přídělu prostředků na sociální politiku ze státního rozpočtu. Za nedostatečnou výší dávek však může stát i nastavení SSD, tzn. způsob, podle jakého je vyhodnocována oprávněnost a výše dávky. Důležitou roli zde hraje právě výše ŽM, které je základem pro odvození oprávněnosti a výše řady dávek. Podíl ŽM ve vztahu k disponibilním příjmům domácností rok od roku klesá a znemožňuje tak řadě domácností na dávky „dosáhnout“. Jak velká je potřeba dávek (tj. mezera chudoby) chudých domácností, je popsáno v následující podkapitole. Druhý důvod, nevyužití dávek, může mít původ v prosté nevědomosti či neinformovanosti potenciálních příjemců dávek anebo je získání dávky (pro některé jedince) administrativně příliš náročné. Třetí uvedený důvod, tj. nedostatečná cílenost, spočívá v tom, že dávky obdrží ti, jež je nepotřebují (tzn. ti, co nejsou považování podle daného konceptu chudoby za chudé). Do jaké míry jsou dávky sociálního systému cílené ve vztahu k příjmové chudobě, je analyzováno dále.

Mezera chudoby příjmově ohrožených domácností Dosud provedená analýza byla založená na kvantifikaci počtu chudých domácností (anglicky head-count), nedozvíme se však, jak daleko se chudí nachází pod hranicí chudoby. Odpověď na otázku: „Jaký příjem domácnosti chybí k tomu, aby se vymanila z pásma chudoby?“ přináší koncept zvaný mezera chudoby (anglicky poverty gap). Nejdříve je provedena analýza příjmové situace domácností ohrožených chudobou před a po přijetí sociálních dávek (tabulka 8), následně je zjištěna efektivnost dávek, tj. redukce mezery chudoby po dávkách (tabulka 9). Tabulka 8: Měsíční příjmy na ekvivalentního člena v domácnostech ohrožených chudobou

Před dávkami

Po dávkách

ŽM

60 % MEP

ŽM

60 % MEP

Kč

Kč

Kč

∆%

Kč

∆%

2004

1 272

1 239

6 404

404

5 012

304

2005

1 305

1 260

7 087

443

5 276

319

2006

1 129

1 343

7 359

552

5 669

322

2007

406

1 381

3 807

837

6 142

345

2008

329

1 439

3 423

939

6 715

366

2009

365

1 634

4 680

1 183

6 776

315

2010

308

1 664

4 528

1 368

6 951

318



48


Levá část tabulky 8 udává měsíční příjmy na EJ chudé domácnosti. Je zřejmé, že tyto příjmy (ať se jedná o první nebo druhou etapu sledovaného období) mohou stěží uspokojit základní lidské potřeby. Zejména, jde-li o příjmy chudých podle ŽM v druhé etapě sledovaného období. V pravé části tabulky sledujeme, jak se příjmy chudých zvyšují po přijetí sociálních dávek. Relativní změna těchto příjmů po dávkách podle ŽM vykazuje v čase rostoucí trend. Zatímco v roce 2004 podle ŽM vzrostly průměrné příjmy po dávkách o 404 %, v roce 2010 tento nárůst představoval 1 368 %. Odlišné výsledky přináší sledování průměrných příjmů chudých domácností po dávkách podle metodiky Eurostatu. Ty jsou ve srovnání s hranicí podle ŽM stabilnější a variační rozpětí nedosahuje více než 62 p. b. V roce 2004 činil nárůst příjmů po dávkách 304 %, v roce 2010 příjmy vzrostly o 318 %. Je více než zřejmé, že sociální dávky hrají nezastupitelnou roli v rozpočtech chudých domácností a bez státní podpory by tyto domácnosti nemohly v současné době „přežít“. Tabulka 9: Efektivnost sociálních dávek podle konceptu mezery chudoby v příjmově ohrožených domácnostech

Mezera chudoby na EJ Před dávkami ŽM

Redukce mezery chudoby

Po dávkách

60 % MEP

ŽM

60 % MEP

Kč

ŽM

60 % MEP

Kč

%

Kč

%

2004

3 036

5 061

1 966

1 288

1 069

35,23

3 773

74,55

2005

3 704

5 315

1 799

1 299

1 904

51,42

4 016

75,56

2006

3 931

5 746

2 038

1 419

1 894

48,17

4 327

75,30

2007

2 970

6 298

1 765

1 537

1 204

40,56

4 760

75,59

2008

2 996

6 874

1 634

1 599

1 362

45,45

5 275

76,74

2009

3 181

7 027

1 686

1 885

1 495

47,00

5 142

73,17

2010

3 261

7 149

1 612

1 863

1 649

50,57

5 287

73,95

Legenda: ŽM = životní minimum, MEP = medián ekvivalentního příjmu, EJ = ekvivalentní jednotka (tj. ekvivalentní člen domácnosti)


Levá část tabulky 9 udává absolutní mezeru chudoby před dávkami i po dávkách. Absolutní mezera chudoby tak reflektuje intenzitu chudoby domácností, které se v ní nachází. Pravá polovina tabulky podává informaci o výsledném dopadu sociálních příjmů na mezeru chudoby příjmově ohrožených domácností, jinak řečeno, informuje o dosažené míře uzavření mezery chudoby. Absolutní částka, o kterou byla mezera chudoby redukována, odpovídá v podstatě hodnotě sociálních transferů, kterou přijaly domácnosti (resp. ekvivalentní člen) ohrožené chudobou. Při sledování chudoby podle ŽM se ve sledovaném období podařilo eliminovat mezeru chudoby v rozmezí od 35,23 % do 51,42 %. Podstatně lepších výsledků dosahuje distribuce sociálních dávek, uvažujeme-li hranici chudoby podle metodiky Eurostatu. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo v roce 2008, kdy se podařilo chudobu redukovat o 76,74 %, nejhorší výsledek přinesl rok 2010 s redukcí mezery chudoby o 73,17 %. Rozdíl v těchto dvou výsledcích je však zanedbatelný.

49


Při pohledu na výsledky dosažené v této analýze je patrné, že ve společnosti zůstává řada domácností, kterým ani sociální dávky nepomohou k tomu, aby se dostaly z pásma chudoby. Sociální dávky mnohdy nedoplní ani polovinu příjmů nutných k dosažení hranice chudoby (v případě ŽM), v případě 60 % MEP by domácnosti potřebovaly navíc nejméně 1/3 toho, co obdržely. Přitom jde o ty nejchudší, kteří ve společnosti jsou. Zda toto „selhávání“ sociální politiky souvisí s porušením principu cílenosti, je analyzováno dále.

Cílenost sociálních dávek Z dosavadních výsledků je zřejmé, že mezera chudoby se mění v závislosti na nastavené hranici chudoby. Pokud je však mezera chudoby proměnlivá, jsou proměnlivé i potřebné zdroje sociálního zabezpečení. Z tohoto hlediska tedy nelze rozhodnout o tom, zda je eliminace příjmové chudoby po distribuci sociálních dávek nedostatečná z důvodu relativně velké mezery chudoby anebo z důvodu relativně nízkých zdrojů, které jsou nutné k jejímu uzavření. Lze se však ptát, zda se dávky dostávají k těm, kteří je skutečně potřebují a zda přijetím dávek nedochází k překročení hranice chudoby. V prvním případě mluvíme o otázce cílenosti, v druhém pak o efektu přelití (spillover). Z tabulky 10 je patrné, že cílenost v poskytování dávek se v čase příliš nemění (opět je nutné sledované období pomyslně rozdělit na dvě etapy 2004 – 2006 a 2007 – 2010, tj. před a po změně v konstrukci ŽM). Tabulka 10: Cílenost sociálních dávek (v %)

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

ŽM

70,69

72,00

70,66

64,36

64,06

63,66

64,26

60 % MEP

81,68

82,46

82,54

81,63

81,71

81,71

82,28



Při sledování chudoby podle ŽM je zřejmé, že z celkového objemu transferů se k chudým dostaly pouhé dvě třetiny těchto dávek. Při porovnání těchto výsledků a míry chudoby dosahované po dávkách je patrné, že s poklesem míry chudoby ve společnosti klesá i adresnost dávek. To znamená, že k těm, co zůstávají chudí, se dostává čím dál tím méně prostředků a princip cílenosti je porušován. Podle hranice chudoby nastavené jako 60 % MEP dosahuje cílenost konstantní úrovně ve výši 80 %, což je příznivější výsledek, než v případě české oficiální hranice chudoby. Je to však způsobeno tím, že tato hranice chudoby je několikanásobně vyšší, než je česká oficiální hranice chudoby a za chudé je považováno větší procento domácností. Čím vyšší je počet chudých domácností, tím snazší je i zacílení sociálních dávek na tyto domácnosti.

50


Hlubší pohled na cílenost sociálních dávek přináší tabulka 11. Zde je každému příjmovému decilu přiřazen podíl sociálních dávek z jejich celkové sumy. Tabulka 11: Rozložení sociálních příjmů podle decilů disponibilních příjmů na EJ domácnosti (v %)

Příjmový decil

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

průměr

1

8,61

8,63

8,99

9,35

9,82

8,97

8,36

8,96

2

12,54

12,01

12,45

12,96

12,92

11,82

12,47

12,45

3

13,75

13,30

13,65

13,47

14,28

13,50

12,74

13,53

4

13,94

13,84

13,94

14,76

14,17

13,55

13,82

14,00

5

13,75

14,40

14,17

12,73

12,93

12,97

13,26

13,46

6

12,42

12,34

11,68

11,75

10,43

11,63

11,20

11,63

7

9,00

9,26

9,15

8,11

7,91

9,08

9,14

8,81

8

6,66

6,38

6,62

7,03

7,14

7,53

7,22

6,94

9

5,24

5,52

5,03

5,50

5,92

5,69

5,90

5,54

10

4,09

4,32

4,31

4,35

4,49

5,27

5,88

4,67


Sledujeme-li rozložení sociálních dávek v jednotlivých příjmových decilech, je patrné, že se úroveň dávek v těchto decilech v čase příliš nemění. Prvních 10 % domácností s nejnižšími disponibilními příjmy obdrží přibližně 9 % z celkové sumy sociálních dávek. Od druhého příjmového decilu se podíl dávek zvyšuje, přičemž největší část z nich obdrží domácnosti zařazené ve čtvrtém příjmovém decilu. Přestože od pátého příjmového decilu podíl poskytnutých dávek klesá, je jejich úroveň ve srovnání s prvními třemi decily velice podobná. Posledních 10 % domácností obdrží necelých 5 % ze všech poskytnutých dávek. Tyto výsledky vysvětlují ne příliš vysokou cílenost sociálních dávek na nejchudší domácnosti, která již byla prezentována v tabulce 10. První tři decily nejchudších domácností obdrží přibližně stejný podíl sociálních dávek jako pátý, šestý a sedmý příjmový decil. Na příkladu roku 2010 to znamená, že domácnosti zařazené v prvním decilu, který je vymezen příjmy od -567 Kč72 do 9 446 Kč obdržely stejný podíl sociálních dávek jako domácnosti zařazené v sedmém decilu s disponibilními příjmy od 16 142 Kč do 18 310 Kč. Příjmové intervaly jednotlivých decilových tříd pro celé sledované období jsou uvedeny v příloze A v tabulce 18. Je zřejmé, že cílenost nemůže nikdy dosáhnout 100 %. Je to proto, že podmínkou přídělu sociální dávky není čistě fakt, zda je domácnost nebo jednotlivec chudý. Primárním úkolem SSZ je sice prevence chudoby, případně zmírnění jejich následků, ale mimo to je snahou tohoto systému i udržovat dosaženou životní úroveň, podporovat rodiny s dětmi, rodiny se zdravotně postiženým členem, apod. Lze předpokládat, že sociální dávky, které obdrží nejbohatší 72

Údaje o čistých příjmech domácností ve výběrovém šetření SILC obsahují i záporné hodnoty. Od celkového hrubého příjmu domácnosti se odečítají jednak daně a sociální pojištění, ale také peněžní transfery, které daná domácnost poskytla nějaké jiné soukromé domácnosti, které ovšem nemusejí pocházet z příjmů daného roku, ale například z úspor, a proto jsou vyšší, než je příjem domácnosti v daném roce. Následkem toho je pak čistý příjem domácnosti záporný (Šárka Šustová, e-mailová komunikace ze dne 22.4.2013).

51


domácnosti, jsou převážně dávkami nemocenského pojištění, popř. rodičovským příspěvkem, jejichž nárok není podmíněn testováním příjmů. Nízký podíl sociálních dávek u domácností s nejnižšími příjmy může být způsoben tím, že tyto domácnosti nejsou chudé jen příjmově, ale mnohdy jsou chudé také informačně. Neví o existenci určitých dávek nebo je pro ně příliš administrativně náročné sociální dávky na úřadě vyjednat.

Spillover (efekt přelití) Dávky na jedné straně doplňují příjmy chudých domácností a pomáhají tak dosáhnout příjmu odpovídajícího alespoň hranici chudoby, na druhé straně část těchto dávek „přeteče“. Tento efekt (spillover) umožňuje domácnosti získat finanční prostředky vyšší, než je jejich skutečná potřeba vzhledem k nastavené hranici chudoby. Jedná se v podstatě o přeplatek na sociálních dávkách. Tabulka 12: Efekt přelití (spillover) u chudých domácností (v %)

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

ŽM

45,34

45,94

48,99

66,29

68,80

70,22

70,95

60 % MEP

25,81

26,41

26,34

25,73

25,23

26,13

26,51



Tabulka 12 přináší zajímavé výsledky ohledně působení tohoto efektu ve sledovaném období. Podle chudoby určené jako ŽM obdrží chudé domácnosti v druhé etapě sledovaného období navíc přibližně 70 % hodnoty přijatých dávek. Zcela jiné výsledky přináší pohled podle metodiky Eurostatu. Budeme-li považovat za hranici chudoby 60 % MEP, pak zhruba ¼ všech dávek, které obdržely chudé domácnosti, zvýšila jejich příjmy nad úroveň, která postačovala k vymanění se z pásma chudoby. Efekt přelití úzce souvisí s porušením principu cílenosti. Přeplatek na sociálních dávkách by totiž mohl být využit ve prospěch těch, kteří i po přijetí dávek zůstávají nadále chudí, jak bylo zjištěno v analýze mezery chudoby příjmově ohrožených domácností.

5.2 Účinky celkových sociálních dávek na chudobu vybraných typů domácností Dosud prováděná analýza nezohledňovala demografické složení domácností ani jejich ekonomickou aktivitu. Proto budou domácnosti nyní rozděleny podle přístupu EU, podle pracovní aktivity a podle vzdělání. Významné je především sledování výsledků podle kategorií domácností, jak je definuje EU a podle ekonomické aktivity. Na základě tohoto členění lze zjistit, které typy domácností jsou nejvíce ohrožené chudobou a měly by být centrem zájmu sociální politiky. Jako důležitý determinant úrovně příjmů domácností a tím pádem i chudoby ve společnosti se ukazuje stupeň dosaženého vzdělání, proto je doplňkově zařazeno v analýzách i toto hledisko. 52


Příjmová situace vybraných kategorií domácností Následující analýza hodnotí příjmovou situaci domácností na základě výše uvedeného členění. Pro každý typ domácnosti je vypočítán měsíční ekvivalentní příjem domácnosti a podíl sociálních dávek na tomto příjmu, který lze podle Sirovátky (2000: 40) označit také jako úroveň nebo štědrost sociálních dávek. Tabulka 13: Příjmová situace a úroveň sociálních dávek vybraných kategorií domácností v roce 2004 a 2010

2004 Měsíční ekvivalentní příjem (v Kč)

2010 Z toho sociální dávky (%)

Měsíční ekvivalentní příjem (v Kč)

Z toho sociální dávky (%)

Typ domácnosti podle EU jednotlivec, mladší 65 let

12 315

22,76

16 539

24,51

jednotlivec, 65 let a více

8 274

97,73

11 833

95,70

dvojice dospělých *), oba mladší 65 let

14 950

25,51

20 110

25,50

dvojice dospělých *), aspoň jeden 65 let a více

10 789

87,69

15 319

85,23

ostatní domácnosti bez dětí **)

15 261

24,58

20 643

24,09

dvojice dospělých s 1 dítětem **)

13 950

11,80

20 072

12,07

dvojice dospělých se 2 dětmi **)

12 425

11,66

17 280

9,31

dvojice dospělých se 3 a více dětmi **)

10 249

22,90

14 738

14,00

jeden dospělý (bez partnera, nemusí být rodič) s aspoň jedním dítětem **)

8 593

31,25

12 455

20,77

ostatní domácnosti s dětmi **)

12 800

19,30

16 583

17,94

pracující - zaměstnané (aspoň jeden člen EA)

14 031

15,28

19 244

14,40

nepracující – nezaměstnané (nikdo není EA, aspoň jeden člen nezaměstnaný)

5 812

85,47

7 588

79,31

nepracující – důchodci

9 336

97,31

13 208

96,05

nepracující – ostatní neaktivní (nikdo není EA ani nezaměstnaný ani důchodce)

5 972

49,89

9 494

48,98

nízká úroveň (oba partneři základní/bez vzdělání)

8 823

70,92

11 599

80,21

střední úroveň (aspoň jeden z partnerů SŠ)

12 000

32,48

16 165

33,90

vysoká úroveň (aspoň jeden z partnerů VŠ)

17 302

16,67

23 546

19,32

Druh domácnosti podle pracovní aktivity

Druh domácnosti podle vzdělání

Legenda: *) jakékoliv 2 osoby, které nejsou závislými dětmi, přičemž nemusí být rodiči ani partnery; **) závislé dítě; EA = e konomicky aktivní

Zdroj: SILC 2005 a 2011, vlastní výpočet.

53


Z tabulky 13 vyplývá, že mezi domácnosti s nejnižšími příjmy patří domácnosti jednotlivců s osobou starší 65 let, domácnosti, kde žije jeden dospělý s alespoň 1 dítětem (dále jen neúplné domácnosti), domácnosti nepracujících (nezaměstnaných i ostatních neaktivních) a domácnosti s nízkou úrovní vzdělání. Nejvíce sociální příjmy pomáhají domácnostem jednotlivců, kde žije osoba starší 65 let a domácnostem nepracujících důchodců, kde tvoří téměř celý měsíční disponibilní příjem (až 96% podíl). Přibližně 85 % dávek přispívá k měsíčnímu rozpočtu u dvojic dospělých, kde alespoň jeden z dvojice je starší 65 let. Podobným dílem přispívají dávky u osob nepracujících nezaměstnaných. U domácností nepracujících v kategorii ostatní neaktivní činí dávky téměř 50 % všech příjmů. Z hlediska vzdělání se sociální příjmy nejvíce podílí na rozpočtech domácností s nízkým vzděláním. Jejich podíl činí 70 – 80 %, což je čtyřnásobně víc ve srovnání s domácnostmi s vysokou úrovní vzdělání. Při srovnání výsledků dosahovaných v roce 2004 a 2010 si lze povšimnout, že zatímco u některých domácností zůstává úroveň sociálních dávek vzhledem k disponibilnímu příjmu stejná anebo se dokonce zvyšuje, u jiných domácností dochází k jejímu poklesu. Jde zejména o domácnosti s dětmi, které jsou obecně považovány za jednu z nejvíce ohrožených skupin populace. Největší pokles podílu sociálních dávek na disponibilních příjmech pozorujeme v domácnostech dvojic dospělých s nejméně 3 dětmi (pokles o 9 p. b.) a dále v domácnostech jednotlivců s alespoň jedním dítětem (pokles o 10 p. b.). Ke snížení úrovně sociálních dávek došlo také v domácnostech nezaměstnaných (přibližně o 5 p. b.). Toto snížení v případě domácností nezaměstnaných však koresponduje s reformami z let 2007 a 2008, jejichž cílem bylo zpřísnit podmínky na získání dávek a omezit jejich výši (Integrovaný portál MPSV, 2005). Z těchto výsledků vyplývá, že v uvedených typech domácností dochází k omezení „štědrosti“ SSZ, která (jak je dále ukázáno) má podstatný vliv na efektivnost dávek. Je zřejmé, že bez sociálních dávek by měsíční příjmy domácností dosahovaly zcela jiných hodnot. Zejména důchodci a osoby starší 65 let by bez pomoci státu stěží uspokojili své základní potřeby, stejně tak domácnosti nezaměstnaných a domácnosti s nízkým dosaženým vzděláním. Zatímco u první skupiny příjemců sociálních dávek již nelze očekávat pracovní aktivitu z důvodu vysokého věku či omezeného zdravotního stavu, u zbylých dvou skupin se může jednat spíše o omezení z důvodu neplnění podmínek pracovního trhu (např. nedostatečná úroveň vzdělání nebo nedostatečná kvalifikace). Podstatným faktorem ovlivňujícím zaměstnanost je také lokalita (region), ve které se domácnosti nachází. Je známou skutečností, že ve městech a jejich blízkém okolí je množství pracovních příležitostí mnohonásobně vyšší. Samozřejmě také může jít o zneužívání systému sociálních dávek, což je problém, s kterým se potýká řada systémů sociálního zabezpečení.

54


Míra chudoby příjmově ohrožených domácností Odpověď na otázku: „Jak se vyvíjela míra chudoby u konkrétních kategorií domácností a jak se sociální příjmy podílely na její redukci?“ přináší následující analýza. Tabulka 14: Míra chudoby před dávkami, po dávkách a redukce míry chudoby u vybraných kategorií domácností v roce 2010 (v %) Míra chudoby před dávkami

Míra chudoby po dávkách

Redukce míry chudoby

ŽM

60 % MEP

ŽM

60 % MEP

ŽM

60 % MEP

jednotlivec, mladší 65 let jednotlivec, 65 let a více dvojice dospělých *), oba mladší 65 let dvojice dospělých *), aspoň jeden 65 let a více ostatní domácnosti bez dětí **) dvojice dospělých s 1 dítětem **)

14,76 48,54 8,11

19,55 50,23 14,01

0,41 0,15 0,13

6,57 4,06 1,75

97,25 99,68 98,40

66,39 91,91 87,50

39,87

44,20

0,07

0,58

99,82

98,69

2,82 1,73

9,37 6,80

0,13 0,13

0,77 1,87

95,45 92,31

91,78 72,55

dvojice dospělých se 2 dětmi **) dvojice dospělých se 3 a více dětmi **) jeden dospělý (bez partnera, nemusí být rodič) s aspoň jedním dítětem **) ostatní domácnosti s dětmi **) Druh domácnosti podle pracovní aktivity pracující - zaměstnané (aspoň jeden člen EA) nepracující – nezaměstnané (nikdo není EA, aspoň jeden člen nezaměstnaný)

0,78 3,35

6,20 11,48

0,11 0,96

2,10 5,74

85,71 71,43

66,07 50,00

12,22

20,45

0,75

12,47

93,88

39,02

2,23

9,22

0,28

1,68

87,50

81,82

0,61

7,14

0,04

1,42

93,94

80,05

32,74

40,36

5,83

28,25

82,19

30,00

46,84

48,63

0,10

3,23

99,80

93,36

25,69

43,12

0,92

32,11

96,43

25,53

38,20

41,28

0,95

8,19

97,52

80,17

17,21

22,94

0,17

3,02

99,01

86,83

10,47

13,53

0,00

0,72

100,00

94,71

Typ domácnosti podle EU

nepracující – důchodci nepracující – ostatní neaktivní (nikdo není EA ani nezaměstnaný ani důchodce) Druh domácnosti podle vzdělání nízká úroveň (oba partneři základní/bez vzdělání) střední úroveň (aspoň jeden z partnerů SŠ) vysoká úroveň (aspoň jeden z partnerů VŠ)

Legenda: *) jakékoliv 2 osoby, které nejsou závislými dětmi, přičemž nemusí být rodiči ani partnery; **) závislé dítě; EA = e konomicky aktivní; ŽM = životní minimum, MEP = medián ekvivalentního příjmu

Zdroj: SILC 2011, vlastní výpočet.

Podle tabulky 14 jsou před dávkami nejvíce ohroženými skupinami ty domácnosti, ve kterých žije alespoň jedna osoba starší 65 let, dále nepracující (nezaměstnaní, důchodci, ostatní neaktivní) a domácnosti s nízkou úrovní vzdělání. Důvodem je nízká nebo žádná pracovní aktivita, která by zajišťovala vlastní příjem. Nemalé procento chudých před dávkami lze pozorovat také u neúplných rodin (domácnosti s jedním dospělým a alespoň jedním 55


dítětem). Míra chudoby zde před dávkami není tak závažná jako v předchozích třech uvedených typech domácností, ale i tak ji lze ve srovnání s ostatními domácnostmi členěnými podle typologie EU považovat za významnou a hodnou pozornosti SSZ. Pokud sledujeme redukci chudoby podle ŽM, vidíme, že dosahuje velice vysokých hodnot u všech typů domácností. Tento fakt není překvapující, neboť příjmová linie v podobě ŽM je velmi nízká a tak domácnosti svými disponibilními příjmy zahrnujícími sociální dávky tuto hranici snadno překročí. Výjimku tvoří pouze dvojice dospělých s třemi a více dětmi, kde se redukce pohybuje kolem 70 %, případně dvojice dospělých s dvěma dětmi, kde dochází k 85% snížení chudoby. Následující interpretace je proto vztažena k hranici chudoby podle Eurostatu, který je z hlediska nastavení své výše „přísnější“. U domácností, kde žije alespoň jedna osoba starší 65 let a u domácností důchodců dochází k velmi vysoké redukci příjmové chudoby (v rozmezí 90 – 99%). Podobných výsledků dosahují dvojice dospělých mladší 65 let, ostatní domácnosti bez dětí a všechny domácnosti dle úrovně dosaženého vzdělání. Nejméně účinné jsou sociální příjmy u domácností s dětmi, přičemž účinnost se snižuje s počtem dětí (redukce od 50 - 72 %). Nejnižší efektivnosti dosahují dávky u jednotlivců s alespoň jedním dítětem (redukce o 39 %). Z hlediska ekonomické aktivity jsou dávky nejméně účinné u nepracujících (nezaměstnaných a ostatních neaktivních), kde se chudobu daří eliminovat přibližně o 25 - 30 %. Pokud se podíváme na cílenost dávek vůči vymezeným kategoriím domácností (příloha B, tabulka 21), vidíme, že k jejím výrazným změnám dochází pouze u domácností s dětmi. U všech ostatních domácností je cílenost v čase takřka neměnná. V případě domácností dvojic dospělých s jedním až dvěma dětmi jde o pokles v cílenosti přibližně o 10 p. b. V případě domácností dvojic dospělých s alespoň třemi dětmi klesla cílenost až o 23 p. b. Naopak jediný pozitivní vývoj v cílenosti lze pozorovat u neúplných domácností, kde došlo k růstu o 6 p. b. V domácnostech s více než dvěma dětmi a v neúplných domácnostech se potvrdilo, že jsou tyto domácnosti ze strany SSZ nedostatečně chráněny (i když v druhém typu domácností lze pozitivně hodnotit alespoň malý růst cílenosti). Přitom uběhlo mnoho let od deklarovaných cílů uvedených v Národní koncepci rodinné politiky, které soustřeďovaly pozornost zejména na rodiny s více dětmi a neúplné rodiny samoživitelů (MPSV, 2005). Tyto cíle, zdá se, nejsou naplňovány, přestože systém SSP, který je zaměřen zejména na rodiny s dětmi, prošel v posledních letech mnoha změnami cílenými na podporu těch nejchudších rodin. To, že dávky vykazují nižší efektivnost v domácnostech nepracujících, nemusí nutně znamenat selhávání sociální politiky ve své ochranné funkci před chudobou. Naopak, pokud by dávky byly více než „štědré“, mohlo by to snadno vést k pasti chudoby a záměrnému vyhýbání se pracovní činnosti. Přestože výsledky roku 2004 (příloha B, tabulka 22) odpovídají závěrům plynoucím ze situace v roce 2010, získané hodnoty míry chudoby před dávkami, po dávkách, ale i redukce chudoby jsou výrazně odlišné. V některých případech byla v roce 2004 míra chudoby před dávkami až o několik desítek procentních bodů vyšší. Po dávkách se míru chudoby

56


podařilo podstatně snížit, ale hodnoty jsou stále vyšší než ty, kterých se podařilo dosáhnout v roce 2010. Z těchto výsledků je patrné, že příjmová soběstačnost většiny domácností se v čase výrazně zlepšila. To lze také považovat za hlavní důvod vyšší efektivnosti sociálních dávek (redukce míry chudoby) dosahované „dnes“.

Mezera chudoby příjmově ohrožených domácností Komplexní pohled na chudobu příjmově ohrožených domácností doplňuje analýza mezery chudoby vybraných druhů domácností v roce 2004 a 2010 (příloha B, tabulky 23 a 24). Následující interpretace se vztahuje opět k roku 2010 a hranici chudoby podle 60 % MEP. Získané výsledky více méně potvrzují závěry z předchozí analýzy. Před dávkami se nejintenzivněji chudoba projevuje přirozeně v domácnostech důchodců a domácnostech, ve kterých žije alespoň jedna osoba starší 65 let, dále v domácnostech nepracujících (nezaměstnaných) a v domácnostech s nízkou úrovní vzdělání (mezera chudoby před dávkami se pohybuje v rozmezí 90 – 98 %). V domácnostech s dětmi jsou to neúplné rodiny, jejichž mezera chudoby před dávkami se pohybuje kolem 60 %. Po dávkách se daří nejvíce eliminovat mezeru chudoby u důchodců a domácností, kde žije jedna osoba starší 65 let (90% redukce). V domácnostech s dětmi je redukce podstatně nižší (mezi 28 – 53 %). Přestože výsledky nedosahují takových hodnot jako v případě důchodců, lze pozitivně hodnotit to, že jsou to mezi všemi typy domácností s dětmi právě domácnosti neúplných rodin a domácnosti s více než třemi dětmi, kde je redukce nejvyšší. Stejné závěry platí i pro rok 2004. V tomto roce však byla dosahovaná redukce mezery chudoby u všech typů domácností o několik procentních bodů vyšší, což lze připsat vyšší štědrosti dávek. K jejímu omezení došlo zejména řadou reforem, které ve sledovaném období proběhly (o reformách dále). V čase tedy došlo k oslabení efektů sociálních dávek z hlediska redukce mezery chudoby. Jak ale bylo uvedeno výše, došlo u ohrožených domácností s dětmi k poklesu úrovně sociálních příjmů, což lze považovat za hlavní příčinu tohoto oslabení. Toto tvrzení podporuje i fakt, že od roku 2005 došlo v porovnání s rokem 2009 více než k 50% poklesu vypláceného množství všech dávek a ani současný růst objemu prostředků na jejich výplatu toto snížení (zdá se) dostatečně nekompenzoval (Vcizp, 2010).

5.3 Účinky jednotlivých sociálních dávek na chudobu ve společnosti Dosud bylo analyzováno, jak ovlivňují příjmovou chudobu ve společnosti dávky souhrnně. Nemohlo tak být rozpoznáno, který typ dávky a do jaké míry přispívá k redukci příjmové chudoby domácností. Odpověď na otázku: „Který typ dávky je z hlediska eliminace chudoby nejúčinnější?“ přináší analýza v této podkapitole. Opět budou hodnoceny roky 2004 a 2010 s důrazem na výsledky roku 2010 získanými za použití hranice chudoby nastavené podle Eurostatu jako 60 % MEP.

57


Skladba sociálních příjmů Tabulka 15: Skladba sociálních příjmů obdržených domácnostmi v letech 2004 a 2010 (v %)

Zkr.

Dávka

2004

2010

∆%

SD

Sociální dávky

100,00

100,00

-

DSV

Starobní a vdovské (vdovecké) důchody

70,46

76,09

7,99

DO

Ostatní důchody (invalidní a sirotčí)

10,98

8,90

-19,00

NEM

Nemocenské

4,02

3,17

-21,16

NEZ

Podpora v nezaměstnanosti

1,64

1,55

-5,61

RP


3,11

4,94

58,58

PŘD


4,50

0,80

-82,23

SP


1,07

0,23

-78,28


0,64

0,51

-19,79


0,07

0,00

-

DPP

Dávky pěstounské péče

0,17

0,18

6,51

OSSP

Ostatní dávky SSP

0,37

0,23

-37,24

Dávky sociální potřebnosti

1,53

0,00

-

DHN

Dávky hmotné nouze

0,00

0,29

-

JSP

Jiné sociální příjmy

1,43

3,11

116,79

PB PD

73

74

DSP

75

Zdroj: SILC 2005 a 2011, vlastní výpočet.

Dominujícím transferem v příjmech domácností jsou podle tabulky 15 jednoznačně dávky důchodového pojištění. Starobní a vdovské (vdovecké) důchody činí více než 70 % všech sociálních dávek. Přibližně jednou desetinou se na všech dávkách podílí ostatní důchody (tj. invalidní a sirotčí). Třetí největší podíl mezi transfery zaujímá rodičovský příspěvek, který v roce 2010 dosahuje téměř 5 %. Méně se na všech transferech podílí dávky nemocenského pojištění, podpora v nezaměstnanosti, přídavek na dítě a jiné sociální příjmy. Ostatní dávky sociálního systému tvoří zanedbatelnou část všech transferů. Mezi roky 2004 a 2010 došlo k mnoha změnám v SSD. Některé dávky byly zrušeny, u jiných došlo ke změně jejich výše nebo způsobu, jakým byla výše dávek odvozena. Nejvýraznější změny nastaly v reformních letech 2007 – 2008, jejichž cílem bylo především posílení adresnosti dávek (MPSV, 2008b: 5). V tabulce 15 pozorujeme 60% zvýšení podílu rodičovského příspěvku. Do roku 2006 se dávka odvozovala z výše životního minima, od roku 2007 se odvíjí z průměrné mzdy a její výše se tak více než zdvojnásobila (MPSV, 2008b: 12). Výraznou změnu v těchto letech prodělal také přídavek na dítě, u něhož došlo ke zpřísnění podmínek pro jeho získání. Do roku 2007 měly 73

Příspěvek na dopravu byl s účinností od 1. 1. 2005 zrušen a nahrazen zlevněným jízdným (MPSV, 2004).

74

Dávky sociální potřebnosti byly nahrazeny systémem pomoci v hmotné nouzi s účinností od 1. 1. 2007.

75

Dávky hmotné nouze nahrazují od 1. 1. 2007 systém dávek vázaných na sociální potřebnost, viz předchozí poznámka.

58


na přídavek nárok rodiny s příjmy do 4násobku ŽM. Reforma však toto kritérium snížila na 2,4násobek, čímž podstatě zúžila okruh oprávněných osob (MPSV, 2008 b: 13). Dopad je zřejmý ze získaných výsledků. Ve sledovaném období došlo k 82% poklesu podílu této dávky na sociálních příjmech, které domácnosti obdržely. K významné změně došlo taktéž u sociálního příplatku, jehož podíl klesl téměř o 80 % (do roku 2008 příplatek obdržely domácnosti s příjmy do 2,2násobku ŽM, od roku 2009 rodiny s příjmy do 2násobku ŽM). Dopad zmíněných změn byl samozřejmě umocněn i změnou v konstrukci ŽM, jehož výše se s účinnosti od roku 2007 snížila vyloučením nákladů na bydlení. Podstatně klesl i podíl ostatních dávek SSP, tj. porodné a pohřebné. U porodného došlo ke sjednocení dávky do jedné (dříve tři různě vysoké dávky odvozované v závislosti na počtu narozených dětí) a současně k jejímu snížení. U pohřebného došlo ke zpřísnění podmínek pro jeho udělení (zejména vymezení okruhu osob, které mají na dávku nárok) (MPSV, 2008b: 13 – 14). Nemocenské kleslo o jednu pětinu, což je nejpravděpodobněji odrazem zavedení třídenní karenční doby a úpravy ve výpočtu výše dávek (MPSV, 2008b: 2). Přibližně o stejnou část klesl podíl ostatních důchodů, tj. sirotčí a invalidní důchod. Tento pokles lze přičíst zavedení tří stupňů invalidity namísto plného a částečného invalidního důchodu (ČSSZ, 2013). Touto změnou došlo k překvalifikování stupně postižení příjemce dávky a dávka byla buď zcela odebrána anebo snížena. K výraznější změně v podílu na dávkách došlo i v případě příspěvku na bydlení. Jeho podíl se ve sledovaném období snížil téměř o 20 %. Jde o dopad změny ve způsobu jeho výpočtu, která nastala s účinnosti od roku 2007. Ta měla za následek více než 50% snížení okruhu příjemců této dávky, jak vyplývá z analýzy internetového serveru Hypoindex (2012). Nejvyšší nárůst pozorujeme u jiných sociálních příjmů. Tento nárůst činí 117 %. Protože však nelze rozpoznat, o jaké dávky se jedná, nelze identifikovat příčinu tohoto vývoje. Starobní a vdovské důchody vzrostly o téměř 8 p. b., což lze považovat za důsledek stárnutí populace a stejný vývoj lze očekávat i v budoucích letech.

Účinky jednotlivých druhů sociálních příjmů na míru chudoby ve společnosti Z tabulky 15 je patrné, které dávky se ve sledovaných letech nejvíce podílely na zvýšení příjmů domácností. Jak se vyvíjí míra chudoby ve společnosti po reálné kumulaci těchto transferů, je znázorněno v obrázku 5. V tomto obrázku jsou jednotlivé druhy sociálních příjmů řazeny tak, jak odpovídají logice sociálního systému. Na tomto místě jsou graficky prezentovány pouze výsledky roku 2010 (grafická podoba výsledků roku 2004 je téměř shodná, proto zde není uvedena). Číselné údaje o vývoji míry chudoby po jednotlivých dávkách se nachází v příloze C v tabulce 25 (pro rok 2004) a v tabulce 26 (pro rok 2010). V těchto tabulkách je také uvedena procentuální redukce míry chudoby v jednotlivých fázích distribuce dávek, tzn. redukce chudoby ve vztahu k míře chudoby, která existovala po předchozí dávce. Následující interpretace je vztažena k roku 2010 a na závěr je provedena komparace s výsledky roku 2004.

59


JSP

OSSP

DHN

DPP

PB

SP

PŘD

RP

NEZ

NEM

DO

DSV

Před SD

50,00 45,00 40,00 35,00 30,00 % 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00

Obrázek 5: Kumulativní účinek jednotlivých dávek na míru chudoby ve společnosti v roce 2010 (hranice chudoby jako 60 % MEP) Zdroj: SILC 2011, vlastní výpočet a zpracování.

Před sociálními dávkami dosahuje míra chudoby 47 %. Z obrázku 5 je jasně vidět, že míra chudoby rapidně klesá po započtení starobních a vdovských (vdoveckých) důchodů, kdy se dostává na hodnotu přibližně 12 %. Redukce příjmové chudoby zde dosahuje nejvyšších výsledků. Jde o redukci ve výši 74 %. Dále se výrazně na redukci chudoby podílí ostatní důchody (sirotčí a invalidní), kterým se daří chudobu snížit o 26 %. Ostatní dávky již tolik míru chudoby neovlivňují, lze je však mezi sebou porovnat z hlediska efektivnosti (tj. míry redukce), ke které přispívají v jednotlivých fázích jejich distribuce směrem k domácnostem. Po důchodech je nejvíce efektivní dávkou rodičovský příspěvek, který chudobu snižuje přibližně o 11 %, dále nemocenské a jiné sociální příjmy s redukcí chudoby o přibližně 5 %. Naopak za nejméně účinné lze považovat dávky hmotné nouze, které snižují chudobu o 1,35 %, sociální příplatek, který snižuje chudobu o 0,65 % a ostatní dávky SSP, které se na redukci chudoby nepodílí vůbec. Tyto výsledky korespondují s charakterem a účelem jednotlivých dávek. Jak rodičovský příspěvek, tak nemocenské, jsou dávky, jejichž účelem je příjem nahradit. Jejich výše má podstatně vyšší vliv na redukci chudoby než jiné dávky. Naopak sociální příjmy, jako jsou dávky hmotné nouze, sociální příplatek a pohřebné a porodné, mají příjmy domácnostem pouze doplnit a podpořit finančně rodiny v nelehkých životních situacích. Jejich výše je podstatně nižší a často jde o dávky jednorázové, proto od těchto dávek ani nelze očekávat vysokou efektivnost. Při srovnání výsledků roku 2004 s rokem 2010 je patrné, že z hlediska redukce příjmové chudoby vzrostl význam zejména u starobních a vdovských (vdoveckých) důchodů (zvýšení efektivnosti o 7 p. b.) a rodičovského příspěvku (zvýšení efektivnosti o 4 p. b.). Naopak efektivnost nejvíce klesla u přídavku na dítě (o 6 p. b.) a nemocenské (o 4 p. b.). Tento vývoj potvrzuje změny, které proběhly v uplynulých letech v nastavení SSD (viz dopady reforem z let 2007 – 2008 výše).

60


5.4 Účinky jednotlivých sociálních dávek na chudobu vybraných typů domácností Předchozí analýza se vztahuje souhrnně na všechny domácnosti (bez zohlednění jejich složení nebo ekonomické aktivity) a hodnotí tak vývoj míry chudoby v celé společnosti. Tento analytický pohled vypovídá spíše o účinnosti sociálního systému jako celku, než o účinnosti jednotlivých dávek na redukci příjmové chudoby. Abychom zjistili, jak efektivní jsou dávky sociálního systému v domácnostech, pro které byly určeny, je třeba výše uvedenou analýzu opakovat, přičemž pozorujeme dopad jednotlivých dávek na chudobu u vybraných typů domácností. K různým domácnostem totiž směřují různé typy sociálních dávek. Lze tak např. zjistit, do jaké míry podpora v nezaměstnanosti redukuje chudobu v domácnostech nezaměstnaných, apod. Nejdříve je analyzováno, pro které domácnosti je dávka z hlediska příjmů nejvýznamnější, tj. v kterých domácnostech se nejvíce podílí na měsíčním disponibilním příjmu. Následně bude hodnocena její efektivnost, tj. rozsah, ve kterém dávka v těchto domácnostech redukuje chudobu. Stejně jako v předchozí podkapitole jsou dávky řazeny tak, aby odpovídaly logice SSZ. Efektivnost dávky tedy vypovídá o míře redukce chudoby, která nastává po započtení předchozí dávky. Vzhledem k obsáhlosti je tato analýza provedena pouze pro rok 2010 a pouze pro hranici chudoby vymezenou metodikou Eurostatu. Získané hodnoty jsou zachyceny v tabulkách 28, 29 a 30 v příloze D, interpretace těchto výsledků následuje níže. Starobní a vdovské důchody Tento typ důchodů je přirozeně dominantním příjmem domácností, ve kterých žijí osoby v důchodovém věku. Jeho podíl se v těchto domácnostech pohybuje od 82 – 94 %, přičemž chudobu redukuje na podobně vysoké úrovni v rozmezí od 87 – 94 %. Nejvyšší efektivnosti dosahuje v těch domácnostech, kde je kromě osoby v důchodovém věku alespoň jedna osoba ekonomicky aktivní, která podporuje rozpočet domácnosti vlastním příjmem. Ukazuje se, že dávka je významná i pro jiné kategorie domácností, než jsou pouze ty, ve kterých žijí osoby v důchodovém věku. U některých domácností relativně malý podíl dávky na příjmech (8 – 19 %) dosahuje poměrně vysoké efektivnosti, kdy dochází ke snížení chudoby v rozmezí od 43 – 78 %. Jde o domácnosti s osobami mladšími 65 let a dále ostatní domácnosti (ať s dětmi nebo bez dětí). U těchto domácností lze usuzovat spíše na efekty vdovských (vdoveckých) důchodů, než důchodů starobních. Pokud srovnáme podíl této dávky na příjmech domácností členěných podle vzdělání, vidíme, že u domácností s nízkým vzděláním činí až 66 % všech příjmů, zatímco u domácností s vysokou úrovní vzdělání je to pouhých 14 %. Jde o rozdíl více než 50 p. b., který může být způsoben jednak tím, že domácnosti s nízkým vzděláním mají větší motiv odcházet do starobního důchodu předčasně (nenajdou uplatnění na trhu práce) a současně domácnosti

61


s vysokou úrovní vzdělání mají motiv zůstat ve svém zaměstnání co nejdéle důchody (za předpokladu, že jim to dovoluje zdravotní stav), neboť příjmy, kterých dosahují, by se podstatně snížily, pokud by je měly nahradit. Navíc je u domácností s vysokou úrovní vzdělání více pravděpodobné, že mají díky vyšším příjmům dosahovaným v době ekonomické aktivity a obecně vyšší informovanosti, zajištěno více zdrojů pro zabezpečení ve stáří (v podobě různých nástrojů finančního trhu jako je např. penzijní připojištění). Nespoléhají tedy výhradně na stát. Efektivnost dávek se u těchto domácností už tolik neliší. Redukce chudoby dosahuje 70 – 85 %, přičemž nejvyšší efektivnosti je dosahováno u domácností s vysokou úrovní vzdělání (roli zde pravděpodobně hraje vyšší výměra důchodu odvíjející se od příjmů dosahovaných v době ekonomické aktivity). Ostatní důchody – sirotčí a invalidní Ostatní důchody jsou součástí příjmů všech domácností s výjimkou jednotlivců starších 65 let (nejde o sirotky, a pokud mají tito jednotlivci nárok na invalidní důchod, pak musí být tento důchod nižší než starobní76). Podíl ostatních důchodů na příjmech je ve srovnání se starobními a vdovskými (vdoveckými) důchody zanedbatelný. Z hlediska typologie domácností podle EU se dávka podílí na příjmech přibližně 5 % v domácnostech dospělých mladších 65 let a v ostatních domácnostech bez dětí (zde jde logicky o důchody invalidní). S takto nízkým podílem dávky dochází k eliminaci chudoby na úrovni 31 – 49 %. V neúplných domácnostech (jeden dospělý s alespoň jedním dítětem) je podíl dávky stejný (5 %), avšak efektivnost v porovnání s předchozími kategoriemi domácností velmi nízká. Jde o 10% snížení chudoby, které není v tomto typu domácností dále překonáno jinou dávkou. U neúplných domácností může jít jak o sirotčí důchod (čemuž nasvědčuje neúplnost rodiny), tak o invalidní. Zajímavé výsledky přináší i působení dávky v domácnostech členěných podle pracovní aktivity. Nejvyšší podíl dávky je patrný v příjmech domácností nepracujících v kategorii nezaměstnaní (lze se pouze domnívat, že jde o nezaměstnané z důvodu invalidity). Jde o 15% podíl, který v těchto domácnostech redukuje chudobu na úrovni necelých 8 %. Naproti tomu u nepracujících důchodců, kdy doplňuje příjem přibližně z 5 %, chudobu redukuje až o 39 %. Pro tyto důchodce je tato dávka společně se starobními a vdovskými (vdoveckými) důchody elementárním zdrojem příjmů. Vysoce efektivní je dávka i pro rodiny pracující v kategorii zaměstnaní. Přispěním pouhými 2 % k příjmům těchto domácností dochází téměř k 25% redukci chudoby (přirozeně je takto vysoká efektivnost podpořena vlastními zdroji ekonomicky aktivních členů těchto domácností).

76

Pokud má jedinec současně nárok na starobní i invalidní důchod, vyplácí se důchod vyšší a z druhého důchodu se přizná pouze část (MPSV, 2013b).

62


Nemocenské Dávky nemocenského pojištění jsou vázány na ekonomickou aktivitu osob, proto jsou součástí příjmů pracujících domácností. Nejvíce se podílí na příjmech domácností s dětmi, kde podíl dávky na příjmech dosahuje 1 – 2 %. Lze se domnívat, že by převážně mohlo jít o ošetřovné (vzhledem k časté nemocnosti dětí). Efektivnost dávky se však v těchto domácnostech odlišuje. Redukce chudoby se pohybuje v rozmezí hodnot 0 – 12 %, přičemž neúčinné jsou dávky u ostatních domácností s dětmi (pro tyto domácnosti je z hlediska eliminace chudoby stěžejní rodičovský příspěvek, jak je ukázáno dále). Z hlediska pracovní aktivity se dávka logicky nejvíce podílí na příjmech pracujících. Jde sice jen o 1% podíl, ale chudobu snižuje až o 11 %. Od této dávky nelze očekávat vysokou účinnost při redukci chudoby, protože se jedná o dávku příležitostnou, na rozdíl např. od dlouhodobých a pravidelných dávek důchodového pojištění. Podpora v nezaměstnanosti Podpora v nezaměstnanosti není dávkou, která by nějak výrazně kompenzovala příjmy domácností. Největší podíl této dávky na příjmech lze hledat (přirozeně) v domácnostech nepracujících v kategorii nezaměstnaní77. V těchto domácnostech dávka přispívá k příjmům téměř 10% podílem, zatímco v ostatních nedosahuje její podíl ani 1 %. Podíl dávky na příjmech však nehraje velkou roli v míře efektivnosti. V domácnostech nepracujících nezaměstnaných, pro které je dávka primárně určena, dochází ke snížení chudoby o necelých 7 %. O stejné procento dochází ke snížení chudoby i v domácnostech pracujících. Nízká redukce chudoby u nezaměstnaných koresponduje se závěry z analýz provedených výše, kdy bylo konstatováno, že cílem podpory v nezaměstnanosti není kompenzovat příjmy a předcházet tak chudobě, ale motivovat nezaměstnané k hledání práce. Významná je dávka také pro některé domácnosti členěné podle typologie EU. Přestože v těchto domácnostech nedosahuje ani 1% podílu na celkových příjmech, dosahuje redukce chudoby v některých případech až 11 % (domácnosti dvojic dospělých mladších 65 let). I na příkladu této dávky se ukazuje vzdělání jako důležitý determinant dosahované efektivnosti. Přestože je podíl dávky nejmenší u domácností s vysokou úrovní vzdělání (0,27 %), dosahuje nejvyšší efektivnosti (10% redukce chudoby). Opět to lze přičíst výši příjmů, kterých příjemce dávky dosahoval před ztrátou zaměstnání, a které ovlivňují výši vyměřované podpory. Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek je dávka určená rodiči, který celodenně pečuje o dítě, proto lze hledat její největší podíl na příjmech právě v domácnostech s dětmi. U většiny domácností jde pouze o 5% podíl a v neúplných domácnostech se pohybuje kolem 4 %, i přesto dávka v některých domácnostech eliminuje chudobu na relativně vysoké úrovni. V domácnostech dvojic dospělých s jedním a dvěma dětmi jde o redukci mezi 42 a 47 %. V domácnostech dvojic 77

Pro připomenutí jde o domácnosti, ve kterých sice není žádná osoba ekonomicky aktivní, ale aspoň jeden člen aktivně usiluje o práci. Dá se tedy předpokládat, že jde o člena evidovaného na úřadu práce pobírajícího podporu v nezaměstnanosti.

63


dospělých s minimálně třemi dětmi je redukce podstatně nižší. Dosahuje zde hodnoty 19 % a pro tento typ domácností jde o zcela nejúčinnější dávku (žádná jiná dávka není u těchto domácností více efektivní). Efektivnost je zde nižší než u domácností s jedním a dvěma dětmi pravděpodobně z toho důvodu, že příjmy domácností s třemi a více dětmi patří k těm nejnižším a dávka v podobě rodičovského příspěvku není dostatečně vysoká, aby pomohla vystoupit mnohým domácnostem z pásma chudoba. Ještě horších výsledků dosahuje dávka v neúplných domácnostech, kde snižuje chudobu o necelých 8 %. Přitom jde právě o nejvíce ohrožené domácnosti. Nemalý význam má dávka také v domácnostech pracujících. Podíl rodičovského příspěvku činí necelá 2 %, ale pomáhá až 28 % domácností vystoupit z pásma chudoby. Efektivita je zde podpořena zejména tím, že jde o domácnosti, kde je alespoň jeden člen ekonomicky aktivní. Naopak u nepracujících, v kategorii ostatní, se dávka podílí více než jednou pětinou na všech příjmech a redukce zde dosahuje pouhých 9 %. Výrazný podíl rodičovského příspěvku napovídá, že jde převážně o domácnosti s dětmi, které patří podle předchozí příjmové analýzy k těm s nejnižšími příjmy, a které lze rovněž řadit k nejvíce ohroženým. Podle 5% podílu na ostatních důchodech (tj. invalidní a sirotčí důchod), které tyto domácností mají, lze usuzovat i na obtížnou životní situaci, kterou procházejí. Přesto se i tady zdá, že nepracující domácnosti v kategorii ostatní nejsou SSZ dostatečně chráněny. Samozřejmě zůstává otázkou, jaké je demografické složení těchto rodin a jaké jsou jejich možnosti na trhu práce, které by tak příjmovou situaci mohly výrazně ovlivnit. Přídavek na dítě Přídavek na dítě je sociální příjem, který má podpořit domácnosti s dětmi. Je nárokem dítěte, proto s počtem dětí roste i jeho podíl na rodinných příjmech. Nejvýznamněji snižuje chudobu domácnostem dvojic dospělých s alespoň třemi dětmi, kdy při pouhém 2% podílu na příjmech rodiny dochází k téměř 18% redukci chudoby. Při stejném podílu na příjmech dosahuje 10% redukce chudoby v neúplných domácnostech a při podílu necelého půl procenta v domácnostech dvojic dospělých s dvěma dětmi dosahuje také 10% redukce chudoby. Jde spíše o doplňkový příjem, od kterého ani nelze očekávat vysokou efektivnost, přesto však zůstává vedle rodičovského příspěvku pro rodiny s více dětmi v otázce chudoby důležitou dávkou. Sociální příplatek Sociální příplatek je dávka určená nízkopříjmovým domácnostem s dětmi. Největšího podílu na příjmech (1 %) dosahuje v neúplných domácnostech, přičemž jde o 2% eliminaci chudoby. Nejvíce efektivní je potom v ostatních domácnostech s dětmi, kde redukuje chudobu o téměř 13 %, a přitom její podíl na příjmech dosahuje pouhých 0,10 %.

64


Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení je dávka, která se podílí na příjmech všech analyzovaných domácností. Její podíl na rodinných příjmech je velmi malý (často nedosahuje ani jedné desetiny procenta) a u některých domácností se na eliminaci chudoby nepodílí vůbec. Nejvyšší efektivnosti dosahuje v ostatních domácnostech bez dětí, kde pomáhá až 14 % domácností vystoupit z pásma chudoby. Jde o domácnosti, které kromě důchodů a nemocenské nepobírají jiný sociální příjem, proto je dávka nejvíce účinná právě zde. Dávky pěstounské péče Dávky pěstounské péče přijímá pouze malý počet domácností a ani význam těchto dávek na měsíčních příjmech domácností není nijak výrazný. Jaký význam má tato dávka pro domácnosti s dítětem v pěstounské péči nemůže být zhodnoceno, neboť výběrové šetření SILC kategorii těchto domácností nenabízí. Z agregovaných údajů lze vypozorovat, že největší podíl dávky (0,45 %) se nachází v domácnostech s třemi a více dětmi, což charakteru dávky odpovídá. Přesto je v těchto domácnostech dávka z hlediska eliminace chudoby zcela neúčinná. Největší význam má pro ostatní domácnosti s dětmi, kde dochází až k 14% redukci chudoby a dále v neúplných rodinách, kde snižuje chudobu o necelá 2 %. V ostatních domácnostech členěných podle EU se na redukci příjmové chudoby nepodílí vůbec. Dávky pomoci v hmotné nouzi Dávky pomoci v hmotné nouzi přichází na řadu tehdy, jsou-li uplatněny všechny dávky SSP, na které má domácnost nárok, a pokud je i přesto příjmová soběstačnost domácnosti nízká. Jediný typ domácnosti, ve které se dávky nevyskytují, jsou domácnosti s vysokou úrovní vzdělání, jejichž příjmy patří k těm nejvyšším. Největší podíl dávky lze hledat v nepracujících domácnostech nezaměstnaných (5 %), přitom redukce chudoby zde dosahuje necelých 2 %. Naopak v domácnostech, které mají nejnižší podíl této dávky, je dávka nejúčinnější. S podílem dávky 0,02 % na příjmech je až 6 % domácností dvojic dospělých s alespoň jednou osobou starší 65 let pozvednuto nad hranici chudoby. Tyto domácnosti uplatňují více druhů sociálních dávek, ale jejich podíl na příjmech je tak nízký, že nepostačuje k tomu, aby se domácnosti dostaly z pásma chudoby. Teprve až poslední možnost v podobě dávek hmotné nouze těmto domácnostem zaručuje dosažení standardu v dané společnosti. Ostatní dávky SSP – porodné a pohřebné Ostatní dávky SSP se váží pouze na rodiny s dětmi, proto lze hledat jejich podíl jenom v těchto typech domácností. Jsou to dávky jednorázové a příležitostné, proto jejich podíl patří vůbec k těm nejmenším. V žádné domácnosti nepřesahuje jejich podíl na příjmech více než tři desetiny procenta a z hlediska redukce chudoby jsou zcela neúčinné. Jejich neefektivnost však není vzhledem k jejich charakteru překvapivá a rozhodně nelze říct, že by zde docházelo k selhávání sociální politiky v boji s chudobou. K tomuto účelu ostatní dávky SSP nejsou určeny.

65


Jiné sociální příjmy Jiné sociální příjmy jsou dávky, které nelze jednoznačně identifikovat a analyzovat tak jejich efektivnost v širších souvislostech. Jsou součástí příjmů všech analyzovaných domácností. U domácností členěných podle EU nejvíce přispívají k příjmům dvojic dospělých s alespoň jednou osobou starší 65 let a po starobních a vdovských důchodech jsou pro ně také nejvíce efektivní dávkou. S ohledem na to, že jde o domácnosti, kde je alespoň jedna osoba v důchodovém věku, se lze domnívat, že jde s vysokou pravděpodobností o výsluhové příspěvky. Podílem necelá 2 % zde dochází k téměř 47% redukci chudoby.

66

Diskuze

6 Diskuze Tato kapitola diplomové práce se nejprve věnuje vhodnosti a možnostem aplikované metodiky hodnocení efektivnosti sociálních dávek, jejím alternativám a také vypovídacím schopnostem dat. Na závěr jsou diskutovány výsledky práce a je provedena jejich komparace s výsledky obdobných prací. Metodika hodnocení efektivnosti sociálních dávek Pro hodnocení přínosu SSD ke snižování chudoby byl zvolen jeden klíčový a dva vedlejší ukazatele. Za klíčový byl považován ukazatel efektivnosti sociálních dávek, tj. míra, do jaké dávky redukují příjmovou chudobu ve společnosti (ať míru chudoby nebo mezeru chudoby), za vedlejší pak byly považovány efekt přelití (spillover) a cílenost sociálních dávek. Dosažené výsledky u všech třech indikátorů jsou však přímo závislé na konceptu chudoby, neboť se změnou tohoto konceptu dochází ke změně počtu chudých ve společnosti. Subjektivní koncept, který je založen na hodnocení vlastní životní situace jedincem či domácností, má tendenci chudobu nadhodnocovat (někteří se cítí být chudými, aniž by jimi byli anebo někteří chudobu nepociťují, přestože mají méně než ostatní) (Krebs a kol., 2007: 108). Z tohoto důvodu nelze subjektivní koncept chudoby využít pro určení oficiální hranice chudoby. V diplomové práci byl proto přejat koncept objektivní chudoby, který vychází ze sociálněekonomických informací o souborech domácností a není tedy přímo závislý na mínění těch, kteří se cítí být chudými. Přesto i tento koncept není dokonalý, protože umožňuje zvolit různé způsoby určení hranice chudoby a tím pádem umožňuje získat různé výsledky. Pro tuto práci byly zvoleny dvě základní hranice chudoby – absolutní v podobě ŽM a relativní v podobě 60 % MEP. Podle Eurostatu i řady autorů (např. Trbola a Sirovátka, 2006; Mareš, 2002; Durdisová, 2005) je vhodné pro účely srovnávání publikovat také výstupy pro alternativní hranice chudoby. V případě ŽM jde o použití jeho násobků (např. 1,3 nebo 1,6), v případě relativní hranice chudoby jsou často využívány kromě 60% podílu také 50% nebo 70% podíl mediánu ekvivalentního příjmu. Alternativně by k české hranici chudoby bylo možné použít také existenční minimum, které bylo zavedeno v roce 2007. Je zřejmé, že s každou modifikací dochází (podobně jako se změnou konceptu chudoby) ke změně počtu chudých a je tak možné snadno dojít k diametrálně odlišným závěrům. Pro oddělení chudé části populace od nechudé lze kromě hlediska příjmů využít také hledisko materiální deprivace. Za materiálně deprivované jsou podle Evropské komise (European Commission, 2012)78 považování ti, kteří zažívají 4 z 9 následujících deprivací. Nemohou si dovolit: platit nájem nebo účty (1), udržovat dům adekvátně teplý (2), čelit neočekávaným výdajům (3), jíst každý druhý den maso, ryby a bílkoviny (4), týdenní dovolenou

78

Vlastní překlad.

67

Diskuze

mimo domov (5), vozidlo (6), pračku (7), barevnou televizi (8), telefon (9). S ohledem na prezentovaný koncept efektivnosti sociálních dávek však toto hledisko nelze použít. Přestože je ŽM oficiálně uznanou hranicí chudoby v ČR, má řadu nedostatků, které mají bezprostřední dopad na prezentovanou úroveň chudoby ve společnosti i výsledky této práce. Tyto nedostatky byly postupně identifikovány v textu práce. ŽM představuje absolutní vymezení hranice chudoby, a proto nemůže pružně reagovat na změny ve společnosti. Výše ŽM je výlučně závislá na rozhodnutí vlády a snadno tak může zaostávat za vývojem ekonomických podmínek (ať jde o vývoj cenové hladiny nebo vývoj mezd). Z hlediska inflace se tak soustavně děje od roku 2004. U řady dávek vystupuje ŽM jako kritérium pro určení jejich nároku, popř. jejich výše. Pokud však pozorujeme dlouhodobě klesající trend relace ŽM k disponibilním příjmům, lze pochybovat o tom, zda je jeho výše dostatečná, aby chránila před chudobou. Čím je totiž ŽM ve vztahu k příjmům domácnosti nižší, tím se domácnost jeví jako dostatečně finančně zabezpečena. Příjmy domácností totiž snadno takto nízkou hranici chudoby převýší a domácnost, která stěží uspokojuje své základní potřeby, tak vlastně za chudou považována není. To však může být pouze zdánlivá situace a domácnost pak nemusí mít nárok na sociální dávku. Dochází tak k podhodnocení chudoby ve společnosti. V této práci bylo zjištěno, že se tak soustavně děje od roku 2004. Z výše uvedených důvodů je nezbytné zachování reálné výše ŽM. Do konce roku 2007 byla vláda povinna provádět valorizaci ŽM a s ním souvisejících dávek vždy při naplnění zákonem stanovených podmínek, a to přesáhne-li růst nákladů na výživu a na ostatní základní osobní potřeby ve stanoveném období 5 %. Od roku 2008 však byla tato „povinnost“ změněna na „možnost“. Výše ŽM se neměnila od roku 2007 do roku 2011 (jak dokládají tabulky 19 a 20 v příloze A), přestože v roce 2008 dosahovala míra inflace 6,3 % (překročení valorizační podmínky o 1,3 p. b.). Navýšení ŽM, které se konalo v roce 2012, činilo sice přibližně 9 %, ale do budoucna lze nadále očekávat, že „možnosti“ valorizace vláda i po naplnění valorizačních podmínek využívat nebude, neboť by taková změna znamenala další zátěž pro státní rozpočet. Prezentovaná úroveň chudoby tak bude podle hranice chudoby v podobě ŽM nadále „trpět“ podhodnocením. Nutno podotknout, že určení výše ŽM je nesnadnou záležitostí. Příliš vysoká částka může vést snadno k pasti chudoby a snižovat motivaci k pracovnímu výkonu. Příliš nízká částka by zase ohrožovala ty nejvíce potřebné, protože by nebyli považováni za chudé (přestože se jejich příjmy ani zdaleka nerovnají průměru ve společnosti). V průběhu sledovaného období došlo ke změně v konstrukci ŽM, čímž došlo k narušení konzistentnosti výsledků v čase. S účinností od roku 2007 byla z ŽM vyloučena část nákladů souvisejících s bydlením a jeho výše tak podstatně klesla. To se odrazilo i ve výsledcích práce, kdy došlo ke snížení míry chudoby (resp. mezery chudoby) ve společnosti a následné vyšší efektivnosti, které sociální dávky dosahují. Zmíněné nedostatky české oficiální hranice chudoby řeší relativní hranice vymezená metodikou Eurostatu jako 60 % mediánu ekvivalentního příjmu. Tato hranice vychází, jak

68

Diskuze

napovídá její označení, z příjmů domácností. Domácnosti (resp. jejich členové) mají při hodnocení vlastní příjmové situace tendenci porovnávat své příjmy s průměrnými příjmy ve společnosti, za kterými pak často zaostávají. Je třeba mít na paměti, že průměr jako statistická charakteristika je vysoce citlivý na extrémní hodnoty. Z tohoto důvodu je vhodnější použit medián jako hodnotu, která dělí soubor na dvě stejně velké části a extrémní hodnoty ignoruje. Přepočet disponibilních příjmů na EJ respektuje velikost a demografické složení domácnosti. Výpočet jednotek je konstruován tak, aby odrážel úspory vícečlenných domácností (část nákladů je hrazena společně, např. nájemné a energie). Výsledky získané za použití této hranice nejsou zatížené legislativními změnami, odráží ekonomický vývoj ve společnosti a jsou srovnatelné z hlediska času i prostoru. Výše této příjmové linie je také několikanásobně vyšší než ŽM, lze ji proto považovat za „přísnější“ (svými příjmy ji překročí absolutně menší počet domácností) a vhodnější při objektivizaci výsledků. Z těchto důvodů byl kladen důraz zejména na interpretaci výsledků plynoucích z výsledků získaných podle této hranice. Alternativní metody hodnocení efektivnosti sociálních dávek Jak bylo zmíněno výše, v této práci byly kvantifikovány ukazatele: efektivnost, cílenost a spillover (efekt přelití). Tyto indikátory vzešly z modelu prezentovaného Beckermanem (1979a a 1979b). Efektivnost byl pojat jako klíčový indikátor, protože kvantifikuje, do jaké míry došlo ke snížení chudoby ve společnosti, a ostatní indikátory byly zvoleny z toho důvodu, že efektivnost bezprostředně ovlivňují. Kromě těchto ukazatelů se lze však setkat i s dalšími metodami, popř. ukazateli, které by doplnily komplexní pohled na danou problematiku. Beckermanův přístup byl původně uplatňován v agregátní podobě. Je ale možné rozložit jej na dvě fáze. Za prvé je možné odhadnout redukci chudoby, cílenost a spillover po poskytnutí dávek, za druhé je možné opakovat odhady po zdanění a zjistit tak míru zpětného odnětí dávek79 (anglicky clawback) prostřednictvím daňového systému. Tento přístup umožní zjistit celkovou efektivnost sociálních dávek pozorováním interakce systému sociálního zabezpečení a daňového systému (tj. zjistit čistý efekt sociálních dávek (1), kterých domácností se clawback nejvíce týká (2), úroveň transferů, které připadají na nechudé po zdanění (3) a částku přeplatku, která je navrácena skrze daňový systém zpět státu (4)) (Mitchellová, 1991: 81)80. Schéma modelu a jeho popis je uveden v příloze E. V této práci byl aplikován původní Beckermanův přístup, který nerozlišoval mezi příjmy před a po zdanění. Veškeré analýzy vycházely pouze z příjmů po zdanění, tedy z čistých příjmů.

79

Vlastní překlad pojmu „clawback“. Tento překlad si autorka diplomové práce nenárokuje jako obecně platný či jediný správný. 80

Vlastní překlad.

69

Diskuze

Dalším možným ukazatelem, který lze hodnotit v souvislosti s efektivností sociálních dávek je štědrost sociálních dávek. Štědrost lze vymezit jako „podíl sociálních dávek na mezeře chudoby“. Rozlišujeme mezi tzv. „zdánlivou štědrostí“ (anglicky apparent generosity) a „čistou štědrostí“ (anglicky net generosity). Čistá štědrost na rozdíl od zdánlivé štědrosti počítá s hodnotou sociálních dávek po zdanění. Dopad zdanění je v tomto případě důležitý pro odhad aktuální úrovně dávek, které zůstávají v rukou příjemců. Tento ukazatel navíc stojí v protikladu s cíleností systému. Jde o trade-off sociální politiky, která volí mezi univerzálností systému (štědrostí) a jeho cíleností (Mitchellová a Gruen, 1995: 241)81. Jinak řečeno jde o trade-off mezi ekonomickou efektivitou a efektivitou sociálněpolitickou (Sirovátka, 2000: 36). Efektivnost SSD je také ovlivněna nevyužíváním dávek. Ukazuje se, že nečerpání dávek je problémem především u testovaných dávek, u nichž se musí prokazovat oprávnění a toto je přísně prověřováno. Důsledkem nečerpání sociálních dávek oprávněnými osobami je prohlubování či přetrvávání jejich chudoby, což nakonec vede k popření principů společnosti založené na široké sociální solidaritě (Mareš, 2001a: 3 – 5). Zjistit míru nečerpání dávek je však velice komplikovaný proces, který vyžaduje rozsáhlé šetření a rozsáhlou základnu dat. V ČR neexistuje propracovaná metodika výpočtu. Pro země EU většina odborníků odhaduje, že jde o 10 – 30 % z celku všech oprávněných (u některých dávek jde až o 60 %) (Mareš, 2001b: 84). Alternativní pohled na efektivnost sociální politiky (resp. SSD) nabízí Ringen (1987). Za účelem posouzení této efektivnosti doporučuje posouzení čtyř hlavních kritérií (Ringen, 1987: 92)82: 

absence plýtvání při využívání prostředků a zdrojů;



schopnost umožnit všem jednotlivcům nebo skupinám, jímž je zamýšleno podporu poskytnout, této podpory dosáhnout a přizpůsobit podle toho odpovídajícím způsobem služby a poskytovanou pomoc; schopnost poskytnout služby a podporu v odpovídající struktuře a množství; schopnost jednat s klienty sociálního státu účelně, zdvořile, důstojně a s respektem.

 

Ringen se nepokouší o definici efektivnosti sociální politiky, namísto toho identifikoval zdroje její neefektivnosti. Následující tabulka (tabulka 16) uvádí typologii neefektivnosti v sociální politice a její kritéria.

81

Vlastní překlad.

82

Vlastní překlad.

70

Diskuze

Tabulka 16: Typologie neefektivnosti v sociální politice

Neefektivnost Plýtvání Neefektivnost v cílenosti Nesplnění potřeb Špatné zacházení s klienty

Peněžní transfery

Sociální služby

Peníze ztracené v procesu

Nízká produktivita

Nevyužití; nadužívání; podvody

Nevyužití; nadužívání; podvody

Poskytnutí peněz, když jsou potřeba služby

Poskytnutí služeb, když jsou potřeba peníze; špatný typ služeb

Stigma „byrokracie“

Stigma „byrokracie“

Zdroj: Ringen (1987: 93)83

Analýza podle Ringena by však byla extrémně náročná. Vyžadovala by rozsáhlou základnu dat, především pak kvalitativní šetření jak v místě státních institucí, tak u jednotlivých příjemců dávek. Míra chudoby byla zjišťována nejen pro společnost jako celek, ale i pro vybrané druhy domácností. Byly zvoleny kategorie domácností podle typologie EU, podle pracovní aktivity a podle vzdělání. Existuje samozřejmě více možných kategorizací domácností. Lze zmínit kategorizaci domácností podle OECD, která je velmi podobná kategorizaci podle EU nebo národní kategorizaci domácností. Druhá z uvedených dělí domácnosti následovně: čistá úplná rodina, smíšená úplná rodina, čistá neúplná rodina s dětmi, smíšená neúplná rodina s dětmi, nerodinná domácnost, jednotlivec – muž, jednotlivec – žena (ČSÚ, 2013). Upřednostněna byla kategorizace podle EU, neboť získané výsledky je možné porovnávat i s ostatními zeměmi EU. Data z výběrového šetření SILC Je třeba si uvědomit, že veškeré analýzy vznikly zpracováním dat získaných z výběrového šetření. Veškeré výsledky jsou tedy pouhými odhady, nikoliv přesnými čísly. Lze hovořit o zatížení určitou chybou, kterou lze rozdělit na výběrovou a nevýběrovou. Nevýběrové chybě se dá jen stěží předejít. Vzniká i u těch nejpreciznějších měření a je způsobena např. z důvodu nedokonalé metodiky nebo jejího nepřesného dodržování, chybnými postupy při zpracování dat, neochotou respondentů sdělovat informace, apod. Výběrová chyba vzniká v důsledku toho, že vlastnosti výběrového souboru jsou hromadně vztaženy na celý základní soubor. Nedostatečně velký výběrový soubor tak může významně výsledky zkreslovat. Přetrvávajícím problémem je také snižující se ochota domácností se šetření zúčastnit, což se v případě opakovaných návštěv v rámci tzv. panelu projevuje ve stále selektivnějším okruhu domácností (ČSÚ, 2012b). To pak může mít vliv zejména na výsledky analýz založených na hodnocení časových řad. Výsledky pak ztrácí jistou míru konzistentnosti, neboť primární data nejsou vždy získána ze stejných domácností jako v předchozích letech. V jakémkoli šetření založeném na odpovědích respondentů také není možné odstranit nepřesnosti, zejména jde-li o výši peněžitých příjmů (ať získaných vlastní pracovní činnosti nebo sociálních transferů). Podle ČSÚ (2012b) nebylo možné odstranit zejména podhodnocení

83

Vlastní překlad.

71

Diskuze

nemocenských dávek (opomenutí v případě krátkodobých nemocí nelze z dostupných dat odhalit) a některých dávek státní sociální podpory vázaných na výši příjmu v rozhodném (oproti šetření jiném) období. Dále je potřeba zmínit, že analýzy byly provedeny s použitím proměnné „disponibilní příjem“. Tento příjem však nezahrnuje zdroje, jako jsou různé druhy naturálií (ať získané vlastní činností nebo darováním). I ty hrají pro domácnosti významnou roli, neboť podstatně ulehčují rodinným rozpočtům a tím přispívají ke snižování jejich chudoby. V kvantitativní práci byly provedeny analýzy jak časových řad, tak analýzy pro konkrétní roky. Výběrové šetření SILC se provádí v ČR od roku 2005 a nejaktuálnější data byla v době zpracování této práce (2012/2013) dostupná z šetření provedeného v roce 2011. Přestože jde pouze o šestileté období, pro účely této práce lze délku této doby považovat za dostatečnou. Navíc postihuje i období hospodářské krize z roku 2008 a umožňuje tak pozorovat vývoj vybraných ukazatelů před i po této krizi. Výsledky práce a jejich komparace s výsledky obdobných prací Při hodnocení celkové příjmové situace domácností bylo zjištěno, že nejpočetnější skupinou domácností jsou ty, jejichž příjmy se pohybují v intervalu od 10 001 - 15 000 Kč. Na základě provedených výpočtů bylo zjištěno, že jde přibližně o 40 % domácností. Stejný výsledek potvrzuje i ČSÚ (2012c), který uvádí, že podíl domácností v daném příjmovém intervalu dosahoval v roce 2010 39,8 %. Podíl těchto domácností byl ve sledovaném období téměř neměnný, navíc došlo ke snížení podílu nízkopříjmových domácností a současně ke zvýšení podílu vysokopříjmových domácností. Za použití metodiky Eurostatu bylo dále zjištěno, že disponibilní příjem na člena domácnosti v roce 2010 dosahoval výše 16 818 Kč. Podle ČSÚ (2012d) měl v tomtéž roce tento příjem dosahovat výše 12 464 Kč a podle MPSV (2011) dokonce 11 940 Kč. Rozdíl je způsoben zejména tím, že v případě metodiky použité v této práci byly hodnoty přepočteny na EJ a v případě ČSÚ a MPSV se jedná o průměrný příjem na osobu. Výsledek prezentovaný ČSÚ vychází stejně jako tato práce z dat šetření SILC a taktéž používá definici disponibilního příjmu, kdežto výsledek uváděný MPSV čerpá kromě šetření SILC také z vlastních dat a není zřejmé, co všechno tyto příjmy zahrnují. Tak jako se od sebe liší hodnoty průměrného měsíčního příjmu, liší se i výše měsíčních sociálních příjmů. Důvody jsou shodné jako v předchozím případě. V této práci bylo zjištěno, že výše sociálních příjmů v roce 2010 na EJ domácnosti činila 6 262 Kč, ČSÚ (2012d) uvádí, že jde o částku ve výši 3 294 Kč. Dále byl v práci analyzován vývoj hranice chudoby v podobě ŽM a vývoj hranice určené metodikou Eurostatu. Částka ŽM je v datech SILC zachycena vždy pro celou domácnost (tj. součet částek ŽM jednotlivců žijících v domácnosti). Aby mohl být zhodnocen vývoj její výše vůči ekvivalizovaným příjmům, bylo nutné ŽM přepočítat stejně jako disponibilní příjem na EJ domácnosti. Tento přepočet však do jisté míry částku ŽM deformuje, neboť již při stanovení její výše na domácnost je brána v úvahu velikost i složení této domácnosti. V roce 2010 šlo o částku

72

Diskuze

3 792 Kč, přičemž ŽM jednotlivce činilo do konce roku 2011 3 126 Kč (viz příloha A, tabulka 20). Rozdíl není tak výrazný, proto lze výsledky považovat za relevantní. Hranice chudoby vymezená Eurostatem činila v roce 2010 8 813 Kč. Elektronické periodikum Statistika & my (2012: 20) však uvedlo, že šlo o částku 9 500 Kč. Přestože oba výpočty vychází z jedné metodiky, v jednom se liší. Příjmový medián byl v této práci stanoven jako prostřední hodnota seřazených příjmů domácností, kdežto periodikum Statistika & my vycházelo ze seřazených příjmů osob. Na základě konzultace se zaměstnancem ČSÚ (Šárka Šustová, e-mailová komunikace ze dne 1.2.2013) byl způsob, kterým byl medián určen v této práci, ponechán, neboť jde o možnou alternativu a dle slov tohoto zaměstnance také o „zcela logickou cestu jeho určení“. Následně byla zjišťována míra ohrožení chudobou po dávkách. Při užití hranice chudoby v podobě ŽM bylo zjištěno, že míra chudoby ve společnosti v roce 2004 dosahovala 2,14 %, zatímco v roce 2010 šlo o pouhých 0,39 %. Jde o více než 80% pokles, za který je zodpovědný pokles částky ŽM (v důsledku změny jeho konstrukce jak bylo uvedeno výše). Při užití hranice chudoby vymezené metodikou Eurostatu činila míra chudoby v roce 2004 6,76 % a v roce 2010 7,09 %. Metodiku Eurostatu využívá také ČSÚ. Ten uvedl, že v roce 2010 dosahovala míra chudoby ve společnosti 9 %. Výsledky získané v této práci a výsledky prezentované ČSÚ nemohou být shodné z důvodu výše uvedených metodických odlišností při výpočtu základních proměnných „disponibilní příjem“ a „hranice chudoby“. Míra chudoby prezentovaná ČSÚ je logicky vyšší z důvodu vyšší částky hranice chudoby, kterou překročí absolutně menší počet domácností ve srovnání s hranicí nižší. Jak už však bylo několikrát argumentováno v této práci, lze považovat metodiku Eurostatu za vhodnější z důvodu vyšší objektivizace výsledků. Podle ní bylo zjištěno, že do roku 2007 míra chudoby pozvolně klesala. Zvrat nastal v roce 2008, od kterého míra chudoby rostla. Tento vývoj byl ovlivněn hospodářskou krizí z roku 2008, zvláště jejími dopady na zaměstnanost, která je klíčovým faktorem v otázce finanční soběstačnosti všech domácností. V roce 2004 činila míra nezaměstnanosti 8,3 % a až do roku 2008 pozvolně klesala na hodnotu 4,4 %. Zvrat nastal v roce 2009, kdy došlo k jejímu růstu na hodnotu 6,7 % a v roce 2010 dosáhla dokonce 7,3 % (ČSÚ, 2013). Lze tedy očekávat, že míra chudoby bude nadále přímo ovlivňována mírou nezaměstnanosti, která je odrazem ekonomického vývoje společnosti. Pro zjištění efektivnosti sociálních transferů bylo nutné zjistit míru chudoby před dávkami. Bylo zjištěno, že téměř polovina všech domácností by bez sociálních dávek trpěla chudobou. To však platí pouze za podmínky neměnného chování subjektů. Analýza představuje pouze teoretickou situaci a odhadnout změny v chování jedinců není možné. Sociální dávky přímo ovlivňují jejich motivaci k ekonomické činnosti. V extrémním případě by někteří bez sociálních dávek zemřeli, jiní by byli donuceni pracovat. I když nelze jednoznačně odpovědět, zda by ve společnosti bylo více či méně chudých, lze se spíše domnívat, že by jich v případě absence SSD bylo méně, neboť by byli donuceni se o sebe postarat.

73

Diskuze

Porovnáním míry chudoby před dávkami a po dávkách bylo možné kvantifikovat efektivnost sociálních dávek, tj. redukci míry chudoby ve společnosti. S použitím hranice ŽM byla efektivnost velmi vysoká, dosahovala až 98 %. Důvodem je relativně nízká hodnota ŽM, kterou svými příjmy domácnosti snadno překročí. V případě hranice vymezené Eurostatem šlo v období let 2004 – 2010 přibližně o 85% redukci míry chudoby. Podle analýzy elektronického periodika Statistika & my (2012: 22) činila redukce chudoby v roce 2009 přibližně 76 %. Redukce chudoby je podle výpočtů ČSÚ nižší, protože sociální dávky nestačily k doplnění příjmů do hranice chudoby, kterou stanovil ČSÚ na vyšší úrovni (ve srovnání s hranicí vypočtenou v této práci). Efektivnost sociálních dávek byla hodnocena ve vztahu k eliminaci míry chudoby, ale také ve vztahu k eliminaci mezery chudoby. Při sledování chudoby podle ŽM se ve sledovaném období podařilo eliminovat mezeru chudoby až o 51 %. Uvažujeme-li hranici chudoby podle metodiky Eurostatu, dosahuje redukce mezery chudoby až 76 %. Zatímco podle konceptu míry chudoby (head-count) se daří příjmovou chudobu eliminovat na relativně vysoké úrovni, koncept mezery chudoby (poverty gap) již takto pozitivní výsledky nepřináší. Každý koncept však vypovídá o něčem jiném. Míra chudoby představuje podíl domácností ohrožených chudobou na všech domácnostech, mezera chudoby představuje finanční částku, kterou tyto ohrožené domácnosti potřebují k tomu, aby se vymanily z pásma chudoby. Z tohoto důvodu nelze výsledky srovnávat. Pokud je cílem sociální politiky pomoct co největšímu počtu chudých domácností dostat se alespoň na hranici chudoby, pak je relevantní použít pro hodnocení dosažené úspěšnosti koncept míry chudoby. Bude-li však cílem sociální politiky pomoci těm nejchudším, tedy těm, jejichž mezera chudoby je největší, je vhodné pro hodnocení naplňování tohoto cíle použít koncept mezery chudoby. Ten totiž umožňuje hlubší pohled do příjmové situace chudých domácností. Při politických debatách a rozhodování o opatřeních směřujících k prevenci a zmírnění chudoby ve společnosti, by měly být brány v úvahu oba koncepty. Je zřejmé, že 100% efektivnosti dávek nemůže být nikdy dosaženo. Vždy budou existovat různá omezení. Tím hlavním je nedostatečná výše dávek, resp. potřeba dávek je příliš vysoká, dávky nejsou využívány oprávněnými příjemci nebo jsou špatně cílené (obdrží je ti, kteří nejsou považováni za chudé). Analýza cílenosti odhalila, že k chudým domácnostem se dostane přibližně 80 % dávek. Při hlubším pohledu na cílenost, bylo zjištěno, že první tři decily nejchudších domácností obdrží přibližně stejný podíl sociálních dávek jako pátý, šestý a sedmý příjmový decil. Na příkladu roku 2010 to znamená, že domácnosti zařazené v prvním decilu, který je vymezen příjmy od -567 Kč do 9 446 Kč obdržely stejný podíl sociálních dávek jako domácnosti zařazené v sedmém decilu s disponibilními příjmy od 16 142 Kč do 18 310 Kč. Je však nutno vzít v úvahu, že dávky nejsou určeny jen těm, jejichž příjmy nedosahují hranice chudoby, ale při splnění zákonem stanovených podmínek je získají i domácnosti, které nejsou chudé. U vysokopříjmových domácností lze předpokládat, že jde o dávky nemocenského pojištění a rodičovský příspěvek, které nejsou příjmově testovány. Dávky nemocenského pojištění jsou odvozované od výše příjmu, proto je jejich výše na jiné úrovni ve srovnání s nízkopříjmovými

74

Diskuze

domácnostmi. U rodičovského příspěvku lze navíc předpokládat zrychlené čerpání, neboť vysoké příjmy motivují k rychlejšímu návratu do zaměstnání. Záporného intervalu příjmů (-567 Kč - 9 446 Kč) bylo dosaženo z důvodu, že údaje o čistých příjmech domácností ve výběrovém šetření SILC obsahují i záporné hodnoty. Od celkového hrubého příjmu domácnosti se odečítají jednak daně a sociální pojištění, ale také peněžní transfery, které daná domácnost poskytla nějaké jiné soukromé domácnosti, které ovšem nemusejí pocházet z příjmů daného roku, ale například z úspor, a proto jsou vyšší, než je příjem domácnosti v daném roce. Následkem toho je pak čistý příjem domácnosti záporný (Šárka Šustová, e-mailová komunikace ze dne 22.4.2013). Podle Trboly a Sirovátky (2006: 15) dosahovala cílenost sociálních dávek v roce 2002 přibližně 68 %. Zdá se, že v čase tedy cílenost vzrostla. Výsledek uvedený Trbolou a Sirovátkou však vychází z dat Mikrocenzu, což bylo šetření zaměřené na příjmovou situaci domácností prováděné do roku 2004. Toto šetření předcházelo šetření SILC a mělo odlišnou metodiku, proto je třeba brát komparaci výsledků s jistou rezervou. Kromě cílenosti byl analyzován také efekt přelití (spillover), který vypovídá o tom, jaké procento všech sociálních dávek obdrží chudé domácnosti navíc. S použitím hranice chudoby podle Eurostatu bylo zjištěno, že jde přibližně o 25 % všech vyplacených dávek. V případě ŽM až 70 % dávek. Tento přeplatek na sociálních dávkách by však mohl být využit efektivněji, kdyby byly dávky lépe cíleny. Mohl by být využit ve prospěch těch, kteří i po sociálních dávkách zůstávají chudí, což je až 7 % všech domácností. Navíc při pohledu na tyto výsledky lze pochybovat, zda lze SSZ považovat za adresný a cílený zejména na ty nejchudší, jak jej prezentuje vláda (MPSV, 2008b). Výsledky dosažené podle hranice ŽM vypovídají o více než štědrém přídělu sociálních dávek, který lze spojovat spíše se systémem univerzalistickým. V dalších analýzách bylo zjišťováno, které kategorie domácností jsou nejvíce ohrožené chudobou a jak dávky přispívají k jejímu snižování. Zejména důchodci a osoby starší 65 let by bez pomoci státu stěží uspokojili své základní potřeby, stejně tak domácnosti nezaměstnaných a domácnosti s nízkým dosaženým vzděláním (podíl sociálních příjmů na disponibilních příjmech činí u domácností s nízkou úrovní vzdělání až 80 %, což je čtyřnásobně více ve srovnání s domácnostmi s vysokou úrovní vzdělání). Důvodem je nízká nebo žádná pracovní aktivita, která by zajišťovala vlastní příjem. Je zřejmé, že u osob důchodového věku nelze očekávat pracovní aktivitu z důvodu vysokého věku či omezeného zdravotního stavu. V případě nezaměstnaných zase hraje roli lokalita, ve které se domácnost nachází. Větší pracovní možnosti poskytují především oblasti v blízkosti měst. Nízké vzdělání je zase přirozeně spojováno s nejnižšími příjmy. U domácností důchodců a domácností s vysokou úrovní vzdělání dochází k velmi vysoké redukci míry chudoby (mezi 80 – 99 %). V domácnostech s vysokou úrovní vzdělání jde téměř o 95% snížení chudoby. V případě nezaměstnaných se chudobu podařilo snížit o pouhých 30 %. Nízká míra redukce chudoby však nemusí znamenat selhávání sociální politiky v boji s chudobou. Cílem sociální politiky je mj. podporovat pracovní aktivitu jedinců. Kdyby byly

75

Diskuze

dávky v nezaměstnanosti příliš vysoké, byl by motiv jedinců získat vlastní finanční prostředky velmi malý. Nejméně účinné jsou sociální příjmy u domácností s dětmi, přičemž účinnost se snižuje s počtem dětí (redukce chudoby od 50 - 72 %). Zcela nejnižší efektivnosti dosahují dávky v neúplných domácnostech (redukce o 39 %). V případě domácností s více než třemi dětmi navíc od roku 2004 došlo k poklesu cílenosti sociálních dávek až o 10 p. b. V těchto domácnostech a také v neúplných domácnostech dále došlo ke snížení podílu sociálních dávek na disponibilních příjmech. Největší pokles tohoto podílu byl zjištěn v domácnostech dvojic dospělých s nejméně 3 dětmi (pokles o 9 p. b.) a dále v domácnostech jednotlivců s alespoň jedním dítětem (pokles o 10 p. b.). Již v roce 2005 vláda ve své Národní koncepci rodinné politiky uvedla, že SSP by měla směřovat zejména k rodinám s třemi a více dětmi a neúplným rodinám samoživitelů (MPSV, 2005). Tento postoj nezměnila ani v téže koncepci aktualizované v roce 2010, kde uvádí: „Finanční situace rodin s dětmi se stejně jako finanční situace rodin v ČR celkem, zlepšuje, nicméně zvyšující se počet dětí má negativní dopady na příjem domácnosti na hlavu. Nejhorší situace u nízkopříjmových je pak buď u neúplných rodin jako celku nebo rodin s více dětmi“ (MPSV, 2010). Z výsledků této práce však vyplývá, že v uvedených typech domácností dochází k omezení „štědrosti“ SSZ, která jak bylo zjištěno, má podstatný vliv na efektivnost dávek. V roce 2008 byla publikována studie Hory a kol. (2008), která se zabývala efektivností sociálních dávek v letech 2004 a 2005 (SILC 2005 a 2006). Tato studie dospěla podobně jako tato diplomová práce k závěru, že nejvyšší účinnosti dosahují sociální příjmy v domácnostech důchodců (až 97% redukce chudoby) a v domácnostech s vysokou úrovní vzdělání (88% redukce chudoby). Nejnižší efektivnosti dávky dosahovaly v domácnostech s vyšším počtem dětí (přibližně 42% snížení chudoby) a v neúplných domácnostech (redukce chudoby o 31 %). U nezaměstnaných domácností v těchto letech dosahovala redukce chudoby téměř 50 %. Podobnou analýzu také provedlo elektronické periodikum Statistika & my (2012: 22) na datech z roku 2009 (SILC 2010). Analýza tohoto periodika sice neobsahuje hledisko vzdělání, ale závěry jsou víceméně shodné (s výjimkou domácností nezaměstnaných). V domácnostech důchodců dosahovala eliminace chudoby až 91 %. U domácností bez dětí sociální transfery snižují riziko chudoby ve větší míře než u domácností s dětmi, přičemž nejnižší účinek měly sociální transfery u neúplných rodin s aspoň jedním dítětem (27,8 %). U nezaměstnaných dosáhla redukce 36 %. V domácnostech nezaměstnaných lze na základě analýzy v této práci, analýzy Hory a kol. a ČSÚ pozorovat oslabení efektivnosti dávek v čase. Toto oslabení lze však považovat za úspěšné plnění prohlášení vlády uvedené v Národním akčním plánu zaměstnanosti z let 2004 - 2006. K prioritním cílům tohoto plánu patřilo právě zpřísnění podmínek pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti a následná vyšší motivace nezaměstnaných k hledání práce (Integrovaný portál MPSV, 2005). Kromě zpřísnění podmínek pro nárok na tyto dávky v posledních letech došlo také ke změnám v nastavení výše této podpory směrem dolů.

76

Diskuze

Kromě míry chudoby vybraných druhů domácností byla analyzována i jejich mezera chudoby. Analýza více méně potvrdila výše uvedené závěry. Před dávkami se nejintenzivněji chudoba v roce 2010 projevuje v domácnostech důchodců a domácnostech s osobou nad 65 let, v domácnostech nezaměstnaných a v domácnostech s nízkou úrovní vzdělání (mezera chudoby před dávkami se pohybuje v rozmezí 90 – 98 %). V domácnostech s dětmi jsou to neúplné rodiny, jejichž mezera chudoby před dávkami se pohybuje kolem 60 %. Po dávkách se daří nejvíce eliminovat mezeru chudoby u důchodců a domácností, kde žije jedna osoba starší 65 let (90% redukce). V domácnostech s dětmi je redukce podstatně nižší (mezi 28 – 53 %). Přestože výsledky nedosahují takových hodnot jako v případě důchodců, lze pozitivně hodnotit to, že jsou to mezi všemi typy domácností s dětmi právě domácnosti neúplných rodin a domácnosti s více než třemi dětmi, kde je redukce mezery chudoby nejvyšší. Stejné závěry platí i pro rok 2004. V tomto roce však byla dosahovaná redukce mezery chudoby u všech typů domácností o několik procentních bodů vyšší, což lze připsat vyšší štědrosti dávek. K jejímu omezení došlo zejména řadou reforem, které ve sledovaném období proběhly. Dále byl podroben analýze kumulativní efekt dávek, jehož cílem bylo zjistit, který typ dávky ke snížení chudoby přispívá nejvíce. Nejdříve bylo nutné zjistit míru chudoby před započtením všech sociálních dávek a potom vždy po přičtení jednotlivé dávky. Následně mohla být zjištěna procentuální redukce chudoby mezi jednotlivými dávkami (k rozsahu chudoby po předchozí dávce). Dávky byly seřazeny tak, aby odpovídaly logice sociálního systému. Na prvním místě tedy byly uvedeny důchody (starobní a vdovské/vdovecké), dále ostatní důchody (sirotčí a invalidní), následovaly dávky nemocenského pojištění, podpora v nezaměstnanosti, pravidelné dávky SSP (rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče), poté dávky systému pomoci v hmotné nouzi a následně jednorázové dávky SSP (pohřebné, porodné). Na konec byly zařazeny jiné sociální příjmy jako neidentifikovatelné dávky. Před sociálními dávkami dosahovala míra chudoby ve společnosti 47 %, po započtení starobních a vdovských (vdoveckých) důchodů však rapidně klesla, kdy se dostala na hodnotu přibližně 12 %. Redukce příjmové chudoby zde dosáhla nejlepších výsledků (74 %). Dále se výrazně na redukci chudoby podílí ostatní důchody (sirotčí a invalidní), kterým se daří chudobu snížit o 26 %. Ostatní dávky již tolik míru chudoby neovlivňují. Po důchodech je nejvíce efektivní dávkou rodičovský příspěvek (redukce chudoby o 11 %), dále nemocenské a jiné sociální příjmy s redukcí chudoby o přibližně 5 %. Za nejméně účinné lze považovat dávky hmotné nouze (redukce chudoby o 1,35 %), sociální příplatek (redukce chudoby o 0,65 %) a ostatní dávky SSP, které se na redukci chudoby nepodílí vůbec. Shodné závěry přinesla i analýza kumulativního efektu dávek provedená Trbolou a Sirovátkou (2006: 24) na datech Mikrocenzu z roku 2002. Efekt jednotlivých dávek byl však podstatně slabší. U starobních a vdovských důchodů dosahovala redukce pouhých 47 %, u ostatních důchodů 17 %, v případě rodičovského příspěvku šlo o 10% redukci a u dávek

77

Diskuze

nemocenského pojištění 7% redukci chudoby. Výrazně v této době pomáhal i příspěvek na dopravu (13% snížení chudoby) a sociální příplatek (8% snížení chudoby). Zjištěné výsledky korespondují s charakterem a účelem jednotlivých dávek. Jak rodičovský příspěvek, tak nemocenské, jsou dávky, jejichž účelem je příjem nahradit. Jejich výše má podstatně vyšší vliv na redukci chudoby než jiné dávky. Naopak sociální příjmy, jako jsou dávky hmotné nouze, sociální příplatek a pohřebné a porodné, mají příjmy domácnostem pouze doplnit a podpořit finančně rodiny v nelehkých životních situacích. Jejich výše je podstatně nižší a často jde o dávky jednorázové, proto od těchto dávek ani nelze očekávat vysokou efektivnost. U této analýzy je nutné vzít v úvahu, že některé dávky mohou být pobírány souběžně (např. přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, aj.), u jiných je nárok na jejich čerpání podmíněn pobíráním jiných dávek (např. doplatek na bydlení, který je součástí dávek v hmotné nouzi, je podmíněn pobíráním příspěvku na bydlení). Postupné načítání transferů, tak jak bylo zvoleno pro účely této práce, je tedy sice založeno na reálné kumulaci transferů v sociálním systému, ale ani tak nedokáže zachytit a očistit právě souběžné působení některých dávek. Dalším omezením je to, že některé dávky jsou v šetření SILC sloučeny a některé nelze identifikovat. Jde konkrétně o dávky důchodového pojištění, kdy nelze od sebe rozlišit hodnotu starobních a vdovských/vdoveckých důchodů a hodnotu invalidních a sirotčích důchodů. Stejně tak jsou sloučeny dávky nemocenského pojištění. V kategorii jiné sociální příjmy jsou pak zahrnuty dávky, které domácnosti nedokázaly identifikovat nebo různé výsluhové příspěvky či odchodné. Při hodnocení účinnosti jednotlivých dávek u vybraných kategorií domácností bylo zjištěno, že za nejvyšší míru redukce chudých domácností jsou (logicky) zodpovědné dávky, jejichž účelem je příjem domácností nahradit. Jde zejména o dávky důchodového a nemocenského pojištění. Vyšší podíl dávky na příjmech však automaticky neznamená vyšší efektivnost. To se týká zvláště dávek státní sociální podpory, které příjem spíše doplňují. Domácnosti se daří pozvednout nad hranici chudoby až tehdy, jsou-li dávky vzájemně kombinovány (např. rodičovský příspěvek, přídavek na dítě a sociální příplatek, apod.). K vyšší efektivnosti dávek samozřejmě přispívá fakt, že v domácnosti je alespoň jeden člen ekonomicky aktivní a domácnost tak na dávkách není zcela závislá. Dále se jako důležitý faktor při dosahované míře redukce chudoby ukazuje vzdělání. Domácnosti s vysokou úrovní vzdělání dosahují nejvyšších příjmů (ve srovnání s domácnostmi s nízkou úrovní vzdělání až dvojnásobných), které mají u mnoha dávek také vliv na jejich výši, zejména u dávek důchodového a nemocenského pojištění a podpory v nezaměstnanosti. Po těchto dávkách se ve společnosti nachází pouze 1 % chudých domácností s vysokou úrovní vzdělání. Na základě provedených analýz bylo zjištěno, že k nejohroženějším skupinám patří domácnosti s alespoň třemi dětmi a neúplné domácnosti (jeden dospělý s alespoň jedním dítětem). Tyto domácnosti jsou ve srovnání s jinými typy domácností značně znevýhodněné.

78

Diskuze

Více dětí významně zatěžuje rodinné rozpočty, ale kromě toho péče o ně (zejména v době rodičovské dovolené) často prodlužuje návrat rodiče do plného pracovního nasazení a znevýhodňuje tak jeho pozici na trhu práce (není již tolik atraktivní pro potenciální zaměstnavatele například proto, že hrozí časté čerpání volna z důvodu nemocnosti dětí, za dobu rodičovské dovolené „ztratil“ kvalifikaci, apod.). U neúplných domácností, které jsou závislé pouze na jednom příjmu, je důvodem nízké efektivity taktéž nedostatečná výše dosahovaných příjmů. Ty jsou jen o pár set korun vyšší než příjmy důchodce jednotlivce, přitom v neúplných rodinách tyto příjmy musí uspokojit dva členy domácnosti. Ve srovnání s ostatními domácnostmi je zde efektivnost jednotlivých dávek nejnižší s výjimkou jediné dávky, kterou je přídavek na dítě. Po všech dávkách zůstává ve společnosti chudých přibližně 6 % domácností dvojic dospělých s alespoň třemi dětmi a 12 % neúplných domácností, zatímco u ostatních domácností je míra chudoby po dávkách pohybující se mezi 1 a 2 %. Je tedy patrné, že právě nejohroženější skupiny domácností jsou ze strany SSZ před chudobou nejméně chráněny, přestože uběhlo několik let od deklarovaných cílů na jejich podporu a SSZ prošel mnoha změnami zaměřenými na ty nejchudší. Veškeré analýzy byly provedeny také pro 1,6násobek české oficiální hranice chudoby. Částka zvýšeného ŽM se pak nacházela v intervalu mezi jeho 1,0násobkem a hodnotou mediánové hranice příjmů vymezené Eurostatem. Výsledky všech analýz se tedy vždy pohybovaly mezi těmito hranicemi a nevyplývaly z nich žádné významné závěry. Proto jim v textu nebyl věnován prostor. Využití násobků hranice chudoby nebo jiných mediánových hranic své uplatnění nachází především v komparativních analýzách v oblasti realizace sociální politiky či mezi státy EU. Tato diplomová práce se zaměřila pouze na jednu z forem pomoci, kterou stát nabízí svým občanům v obtížných životních situacích, a to na systém sociálních dávek. Je však nutné si uvědomit, že příjmovou situaci domácností a chudobu ve společnosti ovlivňují také další formy pomoci, jako jsou např. sociální služby či nejrůznější daňové úlevy. Cílem sociálních služeb je zejména „podporovat rozvoj nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti uživatele, jeho návrat do vlastního domácího prostředí, obnovení nebo zachování původního životního stylu, rozvíjet schopnosti uživatelů služeb a umožnit jim, pokud toho mohou být schopni, vést samostatný život a snížit sociální a zdravotní rizika související se způsobem života uživatelů“ (MPSV, 2013c). Přestože není možné kvantifikovat účinnost těchto služeb, popř. daňových úlev, měli bychom i tyto formy pomoci vzít v úvahu jako jeden z důležitých faktorů, který ovlivňuje úspěšnost sociálního systému při eliminaci chudoby.

79

Závěr

7 Závěr Cílem této diplomové práce bylo ověřit, zda a do jaké míry je současný systém sociálních dávek úspěšný při eliminaci chudoby v ČR. Zhodnocení přínosu tohoto systému ke snižování chudoby v ČR bylo založeno na studiu primárních a sekundárních zdrojů, vytvoření vlastní metodiky hodnocení a následné kvantitativní analýze. Kvantitativní analýza vycházela z dat Výběrového šetření příjmů a životních podmínek domácností (dále jen SILC). Primární zdroj pro sestavení metodiky hodnocení představovala práce Beckermana (1979a a 1979b), který navrhl koncept efektivnosti sociálních dávek a způsob jejího měření. To je založeno na porovnání příjmů domácností před dávkami, po dávkách a následné kvantifikaci změn počtu (popř. struktury) chudých domácností ve společnosti. Míra redukce chudých domácností, resp. míra redukce mezery chudoby, pak byla ztotožněna s efektivností sociálních dávek a tato efektivnost byla zvolena jako klíčový ukazatel. Za vedlejší ukazatele byly zvoleny cílenost dávek a efekt přelití (spillover), které bezprostředně efektivnost dávek ovlivňují. První výzkumná otázka si kladla za cíl zjistit, jaká je příjmová situace domácností. Bylo zjištěno, že po celé sledované období tvoří největší skupinu domácností ty, které pobírají příjmy v rozmezí 10 001 – 15 000 Kč měsíčně. Jedná se přibližně o 40 % domácností. Dále od roku 2004 ubývá podíl domácností s nízkými příjmy (5 001 – 10 000 Kč). Zatímco v roce 2004 se jednalo o 41,23 % domácností, v roce 2010 této výše příjmů dosahovalo pouhých 12 % domácností. Opačný vývoj je zaznamenán u domácností s příjmy v intervalu 15 001 Kč 20 000 Kč a 20 001 – 25 000 Kč. Jejich podíl se od roku 2004 více než zdvojnásobil. Tyto výsledky vypovídají o příznivém vývoji příjmové situace většiny domácností. Na jedné straně ubývá domácností s nejnižšími příjmy a na druhé straně dochází ke zvýšení podílu těch domácností, jejichž příjmy lze v porovnání s ostatními označit jako nadprůměrné. Sociální dávky tvořily ve sledovaném období přibližně 1/3 všech příjmů domácností. Lze tedy konstatovat, že jde o významný faktor ovlivňující jejich životní úroveň. S ohledem na vývoj reálných příjmů bylo zjištěno, že růst cenové hladiny ve sledovaném období nepředstihl růst disponibilních příjmů ani sociálních dávek. Životní úroveň domácností byla tedy v roce 2010 přinejmenším zachována na stejné úrovni jako v roce 2004. Na základě druhé výzkumné otázky mělo být zjištěno, jak se vyvíjela v posledních letech chudoba a jak byla ovlivněna sociálními příjmy. S použitím hranice chudoby vymezené metodikou Eurostatu bylo zjištěno, že chudoba se ve sledovaném období udržovala téměř na konstantní úrovni s tendencí mírného růstu. V roce 2004 dosahovala míra chudoby 6,76 %, v roce 2010 pak 7,09 %. Vliv na růst míry chudoby v posledních letech měla zejména hospodářská krize a zvýšená míra nezaměstnanosti. Odlišné výsledky přinesla česká oficiální hranice chudoby v podobě životního minima. Podle této hranice dosahovala míra chudoby v roce 2004 2,14 % a v roce 2010 0,39 %. Výsledky jsou však výrazně podhodnocené z důvodu nízké částky životního minima, navíc došlo ve sledovaném období ke změně konstrukce jeho stanovení, což narušilo konzistentnost výsledků v čase.

80

Závěr

Dále bylo zjištěno, že by v případě absence dávek sociálního systému, byla chudá téměř polovina všech domácností. Je však nutné vzít v úvahu změny v chování ekonomických subjektů (ať jednotlivců či domácností jako celku). Sociální dávky mohou totiž snižovat motivaci k ekonomické aktivitě a změny chování lze v tomto směru jen těžko kvantifikovat. Někteří by byli motivování pracovat více, jiní by z důvodu např. svého zdravotního stavu byli odkázáni pouze na péči a finanční zajištění ze strany rodiny. Přiklonit se však lze k závěru, že by míra chudoby ve společnosti byla v případě absence sociálních dávek nižší. Pomocí navyšování příjmů chudých domácností se daří eliminovat chudobu relativně na vysoké úrovni. Za použití české oficiální hranice chudoby dochází až k 99% snížení chudoby, za použití hranice vymezené metodikou Eurostatu se redukce chudoby pohybuje po celé období na úrovni přibližně 85 %. Je zřejmé, že 100% efektivnosti dávek nemůže být dosaženo nikdy. Vždy budou existovat různá omezení. Tím hlavním je nedostatečná výše dávek, resp. potřeba dávek je příliš vysoká, dávky nejsou využívány oprávněnými příjemci nebo jsou špatně cílené (obdrží je ti, kteří nejsou považováni za chudé). Třetí výzkumná otázka si kladla za cíl zjistit, jaký podíl sociálních příjmů se dostane k chudým domácnostem a jaký díl těchto příjmů obdrží chudí navíc. Analýza cílenosti odhalila, že s poklesem míry chudoby ve společnosti klesá i adresnost dávek. To znamená, že k těm, co zůstávají chudí, se dostává čím dál tím méně prostředků a princip cílenosti je porušován. K chudým domácnostem se dostane přibližně 80 % dávek. První tři decily nejchudších domácností obdrží přibližně stejný podíl sociálních dávek jako pátý, šestý a sedmý příjmový decil. V roce 2010 tedy domácnosti zařazené v prvním decilu, který je vymezen příjmy od - 567 Kč do 9 446 Kč obdržely stejný podíl sociálních dávek jako domácnosti zařazené v sedmém decilu s disponibilními příjmy od 16 142 Kč do 18 310 Kč. Cílenost nemůže nikdy dosáhnout 100 %, protože podmínkou přídělu sociální dávky není čistě fakt, zda je domácnost nebo jednotlivec chudý. Při splnění zákonem stanovených podmínek sociální dávku získají i domácnosti, které nejsou chudé. Může jít o dávky nemocenského pojištění, rodičovský příspěvek, aj. Přestože je hlavním úkolem SSZ chudobě zabraňovat, případně zmírňovat její následky, jsou tu i další cíle. Např. udržovat dosaženou životní úroveň domácností, podporovat rodiny s dětmi, rodiny se zdravotně postiženým členem, apod. Pro zjištění, jaký díl sociálních příjmů obdrží chudí navíc ve vztahu k hranici chudoby (tj. efekt přelití nebo také spillover) bylo zjištěno, že v případě české oficiální hranice chudoby obdrží chudé domácnosti navíc přibližně 70 % hodnoty přijatých dávek. Podle hranice vymezené metodikou Eurostatu jde přibližně o 25 %. Efekt přelití úzce souvisí s porušením principu cílenosti. Přeplatek na sociálních dávkách by totiž mohl být využit ve prospěch těch, kteří i po přijetí dávek zůstávají nadále chudí (v roce 2010 jde přibližně o 7 % všech domácností). Čtvrtá výzkumná otázka měla zjistit, pro které typy domácností mají sociální dávky největší význam a do jaké míry u těchto domácností redukují chudobu. Mezi domácnosti s nejnižšími příjmy patří domácnosti jednotlivců s osobou starší 65 let, domácnosti, kde žije jeden dospělý s alespoň jedním dítětem (tj. neúplné domácnosti), domácnosti nepracujících (nezaměstnaných i ostatních neaktivních) a domácnosti s nízkou úrovní vzdělání. Nejvíce

81

Závěr

sociální příjmy pomáhají domácnostem jednotlivců, kde žije osoba starší 65 let a domácnostem nepracujících důchodců, kde tvoří téměř celý měsíční disponibilní příjem (až 96% podíl). Přibližně 85 % dávek přispívá k měsíčnímu rozpočtu u dvojic dospělých, kde alespoň jeden z dvojice je starší 65 let. Podobným dílem přispívají dávky u osob nepracujících nezaměstnaných. U domácností nepracujících v kategorii ostatní neaktivní činí dávky téměř 50 % všech příjmů. Z hlediska vzdělání se sociální příjmy nejvíce podílí na rozpočtech domácností s nízkým vzděláním. Jejich podíl činí 70 – 80 %, což je čtyřnásobně víc ve srovnání s domácnostmi s vysokou úrovní vzdělání. Před dávkami jsou nejvíce ohroženými skupinami ty domácnosti, ve kterých žije alespoň jedna osoba starší 65 let, dále nepracující (nezaměstnaní, důchodci, ostatní neaktivní) a domácnosti s nízkou úrovní vzdělání. Důvodem je nízká nebo žádná pracovní aktivita, která by zajišťovala vlastní příjem. Nemalé procento chudých před dávkami lze pozorovat také u neúplných rodin. Míra chudoby zde před dávkami není tak závažná jako v předchozích třech uvedených typech domácností, ale i tak ji lze ve srovnání s ostatními domácnostmi členěnými podle typologie EU považovat za významnou a hodnou pozornosti SSZ. Pokud sledujeme redukci chudoby podle životního minima, vidíme, že dosahuje velice vysokých hodnot u všech typů domácností. Tento fakt není překvapující, neboť příjmová linie v podobě ŽM je velmi nízká a tak domácnosti svými disponibilními příjmy zahrnujícími sociální dávky tuto hranici snadno překročí. Výjimku tvoří pouze dvojice dospělých s třemi a více dětmi, kde se redukce pohybuje kolem 70 %, případně dvojice dospělých s dvěma dětmi, kde dochází k 85% snížení chudoby. S použitím hranice chudoby nastavené podle metodiky Eurostatu dochází k velmi vysoké redukci příjmové chudoby (v rozmezí 90 – 99%) u domácností, kde žije alespoň jedna osoba starší 65 let a u domácností důchodců. Podobných výsledků dosahují dvojice dospělých mladší 65 let, ostatní domácnosti bez dětí a všechny domácnosti dle úrovně dosaženého vzdělání. Nejméně účinné jsou sociální příjmy u domácností s dětmi, přičemž účinnost se snižuje s počtem dětí (redukce od 50 - 72 %). Nejnižší efektivnosti dosahují dávky u jednotlivců s alespoň jedním dítětem (redukce o 39 %). Z hlediska ekonomické aktivity jsou dávky nejméně účinné u nepracujících (nezaměstnaných a ostatních neaktivních), kde se chudobu daří eliminovat přibližně o 25 - 30 %. Při porovnání výsledků dosahovaných v roce 2004 a 2010 bylo zjištěno, že příjmová soběstačnost většiny domácností se v čase výrazně zlepšila. To lze také považovat za hlavní důvod vyšší efektivnosti sociálních dávek v roce 2010. Analýza cílenosti u vybraných kategorií domácností odhalila, že ve sledovaném období došlo k výrazným změnám pouze u domácností s dětmi. U všech ostatních domácností je cílenost v čase takřka neměnná. V případě domácností dvojic dospělých s jedním až dvěma dětmi jde o pokles v cílenosti přibližně o 10 p. b. V případě domácností dvojic dospělých s alespoň třemi dětmi klesla cílenost až o 23 p. b. Naopak jediný pozitivní vývoj v cílenosti lze pozorovat u neúplných domácností, kde došlo k růstu o 6 p. b.

82

Závěr

Komplexní pohled na chudobu příjmově ohrožených domácností doplnila analýza mezery chudoby, kde získané výsledky potvrdily výše uvedené závěry. Bylo zjištěno, že z hlediska redukce mezery chudoby došlo v čase k oslabení efektů sociálních dávek (na rozdíl od redukce míry chudoby). Za hlavní příčinu tohoto oslabení lze považovat pokles úrovně sociálních příjmů (zejména u nejohroženějších domácností). Cílem páté výzkumné otázkou bylo zjistit, které dávky sociálního systému nejvíce přispívají k redukci chudoby. Bylo zjištěno, že v roce 2010 před sociálními dávkami dosahuje míra chudoby ve společnosti 47 %. Míra chudoby rapidně klesá po započtení starobních a vdovských (vdoveckých) důchodů, kdy se dostává na hodnotu přibližně 12 %. Redukce příjmové chudoby zde dosahuje nejvyšších výsledků. Jde o redukci ve výši 74 %. Dále se výrazně na redukci chudoby podílí ostatní důchody (sirotčí a invalidní), kterým se daří chudobu snížit o 26 %. Ostatní dávky již tolik míru chudoby neovlivňují. Po důchodech je nejvíce efektivní dávkou rodičovský příspěvek, který chudobu ve společnosti snižuje přibližně o 11 %, dále nemocenské a jiné sociální příjmy s redukcí chudoby o přibližně 5 %. Za nejméně účinné lze považovat dávky hmotné nouze, které snižují chudobu o 1,35 %, sociální příplatek, který snižuje chudobu o 0,65 % a ostatní dávky SSP, které se na redukci chudoby nepodílí vůbec. Tyto výsledky korespondují s charakterem a účelem jednotlivých dávek. Při hodnocení účinnosti jednotlivých dávek u vybraných kategorií domácností bylo zjištěno, že za nejvyšší míru redukce chudých domácností jsou (logicky) zodpovědné dávky, jejichž účelem je příjem domácností nahradit. Jde zejména o dávky důchodového a nemocenského pojištění. Starobní důchody se v domácnostech důchodců podílí až na 87% snížení chudoby, rodičovský příspěvek v domácnostech s dětmi až na 48% snížení chudoby a nejméně účinná je dávka určená nezaměstnaným, tedy podpora v nezaměstnanosti, která v těchto domácnostech chudobu snižuje o necelých 8 %. Vyšší podíl dávky na příjmech však neznamená vždy vyšší efektivnost. To se týká zvláště dávek státní sociální podpory, které příjem spíše doplňují. Domácnosti se daří pozvednout nad hranici chudoby až tehdy, jsou-li dávky vzájemně kombinovány (např. rodičovský příspěvek, přídavek na dítě a sociální příplatek, apod.). K vyšší efektivnosti dávek samozřejmě přispívá fakt, že v domácnosti je alespoň jeden člen ekonomicky aktivní a domácnost tak na dávkách není zcela závislá. Dále se jako důležitý faktor při dosahované míře redukce chudoby ukazuje vzdělání. Domácnosti s vysokou úrovní vzdělání dosahují nejvyšších příjmů (ve srovnání s domácnostmi s nízkou úrovní vzdělání až dvojnásobných), které mají u mnoha dávek také vliv na jejich výši, zejména u dávek důchodového a nemocenského pojištění a podpory v nezaměstnanosti. Po těchto dávkách se ve společnosti nachází pouze 1 % chudých domácností s vysokou úrovní vzdělání. K celkové úspěšnosti sociálního systému při eliminaci chudoby lze konstatovat následující. K nejohroženějším domácnostem patří domácnosti s více než dvěma dětmi a domácnosti neúplných rodin. Bylo však zjištěno, že tyto domácnosti jsou ze strany SSZ

83

Závěr

nedostatečně chráněny. Přitom uběhlo mnoho let od deklarovaných cílů uvedených v Národní koncepci rodinné politiky, které soustřeďovaly pozornost zejména na rodiny s více dětmi a neúplné rodiny samoživitelů. Tyto cíle, zdá se, nejsou naplňovány, přestože systém SSP, který je zaměřen zejména na rodiny s dětmi, prošel v posledních letech mnoha změnami cílenými na podporu těch nejchudších rodin. V případě nezaměstnaných dochází sice k nízkému snížení počtu chudých, nicméně toto nelze považovat za selhání sociální politiky v boji s chudobou, naopak. Cílem sociální politiky je mj. podporovat pracovní aktivitu jedinců. Kdyby byly dávky v nezaměstnanosti příliš vysoké, byl by motiv jedinců získat vlastní finanční prostředky velmi malý. V souvislosti s reformami zaměřenými na omezení podpory v nezaměstnanosti lze tedy nízkou efektivnost dávek u této skupiny populace spojovat s úspěšným plněním cílů, které si vláda stanovila. Krebs a kol. (2007: 169) uvádí, že v roce 2007 činil podíl starobních důchodců k zaměstnaným kolem 30 % a do roku 2020 se odhaduje, že dosáhne téměř poloviny. Vzhledem k výši a objemu starobních důchodů se dá očekávat, že sociální politika půjde, jako doposud, cestou omezování výdajů u jiných skupin populace. Toto omezování lze čekat dle vývojových tendencí zjištěných v této práci zejména u nezaměstnaných a rodin s dětmi. Nemalý vliv však na tom bude mít politické přesvědčení dané vlády (tj. levice vs. pravice). Tato diplomová práce dospívá k závěru, že systém sociálních dávek je ve vztahu k eliminaci chudoby poměrně úspěšný. Platí to zejména u osob v důchodovém věku. Faktorem, který bude nadále nabývat na významu, je vzdělání, které jedincům umožní získat vyšší příjmy, případně vyšší dávky, které se od výše příjmů odvíjí (např. důchody a nemocenské). Rodiny s dětmi se však o sebe musí z dlouhodobého hlediska postarat sami. Nejlépe tak učiní vlastní prací bez spoléhání na pomoc státu. V případě, že je rodič dlouhodobě vyřazen z trhu práce (ať z důvodu péče o dítě, z důvodu invalidity, apod.), je pro něj nejvhodnější setrvat v manželství či v páru a nespoléhat se jen na vlastní (většinou sociální) příjem. Životní minimum, které je českou oficiální hranici chudoby, výrazně podhodnocuje stav chudých domácností v ČR. Jeho výše je příliš nízká, nereflektuje skutečné potřeby domácností ani růst cenové hladiny. Jeho funkci v podobě kritéria pro udělení dávky, popř. výše, lze zachovat. O jeho funkci v podobě hranice chudoby lze však výrazně pochybovat. V souvislosti s rostoucí nezaměstnaností a průběžným zpřísňováním podmínek pro získání nároku na sociální dávky lze v příštích letech očekávat stagnaci až zhoršení příjmové situace domácností a následné zvýšení míry chudoby ve společnosti. Významnou roli v prevenci a zmírňování chudoby bude hrát zejména daňová politika, která bezprostředně ovlivňuje výši příjmů plynoucích do státního rozpočtu a tím pádem úroveň vyplácených dávek, dále stárnutí populace ovlivňující nákladovost systému a také politika zaměstnanosti a vzdělání. Nadále budou důležité také sociální služby, jejichž účinky sice kvantifikovat nelze, nicméně jejich roli lze v těch nejchudších domácnostech považovat za nezastupitelnou.

84

8 Seznam použité literatury Knižní zdroje ARNOLDOVÁ, Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení. 3. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2007, sv. I, 614 s. ISBN 978-80-246-1393-2. ARNOLDOVÁ, Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení: II. Část – Sociální pomoc a sociální služby. 3. rozšířené vyd. Praha: Karolinum, 2011, 600 s. ISBN 978-80-246-1852-4. ARNOLDOVÁ, Anna. Sociální zabezpečení I. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 350 s. ISBN 978-802-4737249. BECKERMAN, Wilfred. Poverty and the impact of income maintenance programmes in four developed countries: case studies of Australia, Belgium, Norway, and Great Britain. Geneva: International Labour Office, 1979a, ix, 90 p. WEP study. ISBN 92-210-2064-9. BECKERMAN, Wilfred. The Impact Of Income Maintenance Payments On Poverty In Britain, 1979*. The Economic Journal. 1979b, č. 89, 261 - 279. DELEECK, Herman, Karel van den BOSCH a Lieve de LATHOUWER. Poverty and the adequacy of social security in the EC: a comparative analysis. Brookfield, USA: Avebury, 1992, xxii, 201 p. ISBN 18-562-8395-X. DURDISOVÁ, Jaroslava. Sociální politika v ekonomické praxi: (vybrané problémy). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 246 s. ISBN 80-245-0850-8. GOLDMANN, Radoslav. Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín. 3. přepracované a doplněné vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. ISBN 80-244-1454-6. KAHOUN, Vilém a kolektiv. Sociální zabezpečení: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: Triton, 2009, 445 s. ISBN 978-807-3873-462. KONOPÁSEK, Zdeněk. Estetika sociálního státu: o krizi reprezentace (nejen) v sociálním zabezpečení. Vyd. 1. Praha: G plus G, 1998, 341 p. ISBN 80-861-0314-5. KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Sociální ochrana chudých v České republice. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, 132 s. ISBN 978-802-4513-027. KREBS, Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 4., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2007, 503 s. ISBN 978-807-3572-761. FIALOVÁ, Helena. Malý ekonomický výkladový slovník. 7. rozš. vyd. Praha: A plus, 2004, 206 s. ISBN 80-902514-7-1.

85

MANKIW, N. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 763 s. ISBN 80-7169-891-1. POTŮČEK, Martin. Logika (a nelogičnosti) soustavy sociálních dávek v ČR. In: MAREŠ, Petr a kol. Dávky sociálního státu: nastavení systému - jeho ekonomická i sociální efektivita a sociální konsekvence pro klienty sociálního státu i společnost. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2001, 11 - 16. ISBN 80-210-2624-3. DOI: 80-210-2624-3. PRŮŠA, Ladislav. Ekonomie sociálních služeb. 2., aktualizované a rozšířené vyd. Praha: ASPI, 2007, 179 s. ISBN 978-807-3572-556. MAREŠ, Petr. Problém nečerpání sociálních dávek. Brno: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2001a, 37 s. MAREŠ, Petr. Zneužívání versus nevyužívání sociálních dávek – selhání cíelnosti. In: MAREŠ, Petr a kol. Dávky sociálního státu: nastavení systému - jeho ekonomická i sociální efektivita a sociální konsekvence pro klienty sociálního státu i společnost. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2001b, 32 - 42. ISBN 80-210-2624-3. DOI: 80-210-2624-3. MITCHELLOVÁ, Deborah. Income Transfers In Ten Welfare States. Brookfield, USA: Avebury, 1991, vii, 241 p. ISBN 18-562-8225-2. MITCHELL, D., GRUEN, F. 1995 „The role of targeting in rethinking social security“, socialsecurity Tomorrow: Permanence and Change, International social security Association, Studies and Research no. 36, pp.233-245. RINGEN, Stein. The Possibility of Politics: A study in the Political Economy of the Welfare State. Oxford: Clarendon Press, 1989, x, 303 s. ISBN 01-982-8690-2. SAMUELSON, Paul A., William D. NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, xxiii, 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3. SIROVÁTKA, Tomáš. Česká sociální politika na prahu 21. století: Efektivnost, selhávání, legitimita. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2000, 236 p. ISBN 80-210-2307-4. SIROVÁTKA, Tomáš. 1999. "Efektivnost české sociální politiky". Politická ekonomie XLVII (6):777-796. SIROVÁTKA, Tomáš. Solidarita a sociální dávky. In: MAREŠ, Petr a kol. Dávky sociálního státu: nastavení systému - jeho ekonomická i sociální efektivita a sociální konsekvence pro klienty sociálního státu i společnost. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2001, 32 - 42. ISBN 80210-2624-3. DOI: 80-210-2624-3. TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2010, 440 s. ISBN 978-80-7367-680-3.

86

TOMEŠ, Igor. K úloze dávek jako nástroje sociální politiky. In: MAREŠ, Petr a kol. Dávky sociálního státu: nastavení systému - jeho ekonomická i sociální efektivita a sociální konsekvence pro klienty sociálního státu i společnost. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2001, 26 - 31. ISBN 80-210-2624-3. DOI: 80-210-2624-3. VEČEŘA, Miloš. Teorie sociálního státu. Brno: Iuridica Brunensia, 1995, 141 s. ISBN 80-859-6420-1. WILDMANNOVÁ, Mirka. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 128 s. Distanční studijní opora. ISBN 80-210-3657-5. ŽIŽKOVÁ, Jana. Poznámky k řešení chudoby v české sociální doktríně. In: MAREŠ, Petr a kol. Dávky sociálního státu: nastavení systému - jeho ekonomická i sociální efektivita a sociální konsekvence pro klienty sociálního státu i společnost. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2001, 43 - 46. ISBN 80-210-2624-3. DOI: 80-210-2624-3.

Elektronické zdroje Český statistický úřad. Výběrové šetření příjmů a životních podmínek domácností (SILC) [online]. 2012a [cit. 2013-01-22]. Dostupné z: http://www.czso.cz/vykazy/vykazy.nsf/i/vyberove_setreni_prijmu_i zivotnich_podminek_ domacnosti Český statistický úřad. Příjmy a životní podmínky domácností 2011: metodické vysvětlivky [online]. 2012b [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/1B00338EB2/$File/301212mc.pdf Český statistický úřad. Příjmy a životní podmínky domácností 2011: Domácnosti podle postavení osoby v čele [online]. 2012c [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/1B00338EDF/$File/3012121b.pdf Český statistický úřad. Příjmy a životní podmínky domácností 2011: Domácnosti podle postavení osoby v čele [online]. 2012d [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/1B00338EED/$File/3012121a.pdf Český statistický úřad. Makroekonomické údaje [online]. 2013 [cit. 2013-01-29]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje Český statistický úřad. Česká republika od roku 1989 v číslech [online]. 2013b [cit. 2013-01-29]. Dostupné z: http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/1314.pdf Česká správa sociálního zabezpečení. Invalidní důchody [online]. 2013 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/davky/invalidni-duchody.htm

87

European Commission. Europe 2020 in the Czech Republic. [online]. 2012 [cit. 2012-10-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/europe2020/europe-2020-in-your-country/ceskarepublika/index_en.htm Eurostat. Glossary:At-risk-of-poverty rate [online]. 2011 [cit. 2013-01-25]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Glossary:At-risk-ofpoverty_rate Eurostat. Glossary:Equivalised disposable income [online]. 2012 [cit. 2013-01-25]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Glossary:Equivalised_di sposable_income HORA, Ondřej, Pavel KOFROŇ a Tomáš SIROVÁTKA. Příjmová chudoba a materiální deprivace v České republice s důrazem na situaci dětí podle výsledků šetření SILC [online]. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2008, 53 s., [27] s. příl.[cit. 2013-04-19]. ISBN 80870-0702-6. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/fulltext/vz_266.pdf Hypoindex. Kolik kdo čerpá sociálních dávek na bydlení [online]. 2012 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://www.hypoindex.cz/kolik-kdo-cerpa-socialnich-davek-na-bydleni/ Integrovaný portál MPSV. Životní a existenční minimum [online]. 2011a [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/zivotni_min Integrovaný portál MPSV. Přídavek na dítě [online]. 2012 [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prid_na_dite Integrovaný portál MPSV. Sociální příplatek [online]. 2011b [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/soc_priplatek Integrovaný portál MPSV. Národní politika zaměstnanosti [online]. 2005 [cit. 2013-03-26]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/napz_2004_2006.pdf MAREŠ, Petr. Subjektivní míry chudoby. In: Sirovátka, T., MAREŠ, P., VEČERNÍK, J. a ZELENÝ, M.: Monitorování chudoby v České republice: Úvodní studie [online]. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2002, 123 s. [cit. 2013-01-27]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/Sirchu.pdf Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tisková zpráva [online]. 2004 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/357/310304a.pdf Ministerstvo práce a sociálních věcí. Strategické dokumenty v oblasti podpory rodiny. [online]. 2005 [cit. 2013-03-26]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf

88

Ministerstvo práce a sociálních věcí. I. etapa sociálních reforem [online]. 2007 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/4520/Socialni_reformy.pdf Ministerstvo práce a sociálních věcí. Bytová politika v sociálních aspektech [online]. 2008a [cit. 2013-01-29]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5403 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dva roky sociálních reforem 2007 - 2008 [online]. 2008b [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5951/MPSV_2008.pdf Ministerstvo práce a sociálních věcí. Strategické dokumenty v oblasti podpory rodiny. [online]. 2010 [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_podpory_rodin_s_detmi.pdf Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zpráva o základních tendencích vývoje příjmové a výdajové situace domácností ČR v 1. – 3. čtvrtletí 2010 [online]. 2011 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10297/1003-text.pdf Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pomoc v hmotné nouzi [online]. 2013a [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5#sphn Ministerstvo práce a sociálních věcí. Důchodové pojištění [online]. 2013b [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/9 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální služby [online]. 2013c [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/3 Poslanecká sněmovna parlamentu ČR. Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna 15. schůze ze dne 6. června 2007 [online]. 2007 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/015schuz/s015073.htm SIROVÁTKA, Tomáš. Vybrané postupy analýzy role systému sociálních dávek ve vztahu k chudobě. In: Sirovátka, T., MAREŠ, P., VEČERNÍK, J. a ZELENÝ, M.: Monitorování chudoby v České republice: Úvodní studie [online]. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2002, 123 s. [cit. 2012-08-30]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/Sirchu.pdf Socioklub. Sociální doktrína České republiky [online]. 2007 [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: http://www.socioklub.cz/doktrina6.php Statistika & my [online]. 2012 [cit. 2013-04-21]. ISSN 1804-7149. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/140025BFC9/$File/18041206.pdf

89

TRBOLA, Robert a Tomáš SIROVÁTKA. Efektivnost sociálních transferů při eliminaci chudoby v České republice [online]. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2006, 53 s.[cit. 2013-01-25]. ISBN 80-870-0702-6. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/fulltext/vz_184.pdf Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených. Přehled statistických údajů [online]. 2010 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: www.vcizp.cz/doc/2010/STAT_ZP_2010_VCIZP.pdf

Legislativní zdroje Zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu. Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 220/2011 Sb. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

Ostatní zdroje Český statistický úřad. SILC. [CD-ROM]. 2005 - 2011. E-mailová korespondence s Šárkou Šustovou [online], 1.2.2013, [email protected]. E-mailová korespondence s Šárkou Šustovou [online], 22.4.2013, [email protected]

90

9 Seznam tabulek a obrázků Seznam tabulek Tabulka 1: Tabulka rozdělení četností .........................................................................................38 Tabulka 2: Přehled sociálních příjmů zjišťovaných v šetření SILC 2005 - 2011............................. 40 Tabulka 3: Vývoj vybraných ukazatelů příjmové situace domácností na EJ domácnosti ........... 44 Tabulka 4: Vývoj indexů spotřebitelských cen; bazický rok 2005 (v %)....................................... 44 Tabulka 5: Domácnosti ohrožené chudobou po sociálních dávkách (v %) ..................................45 Tabulka 6: Domácnosti ohrožené chudobou před přijetím dávek (v %) ..................................... 46 Tabulka 7: Redukce míry chudoby prostřednictvím systému sociálních dávek (v %) .................. 47 Tabulka 8: Měsíční příjmy na ekvivalentního člena v domácnostech ohrožených chudobou.... 48 Tabulka 9: Efektivnost sociálních dávek podle konceptu mezery chudoby v příjmově ohrožených domácnostech ....................................................................................................... 49 Tabulka 10: Cílenost sociálních dávek (v %) ................................................................................ 50 Tabulka 11: Rozložení sociálních příjmů podle decilů disponibilních příjmů na EJ domácnosti (v %) ............................................................................................................................................. 51 Tabulka 12: Efekt přelití (spillover) u chudých domácností (v %) ................................................. 52 Tabulka 13: Příjmová situace a úroveň sociálních dávek vybraných kategorií domácností v roce 2004 a 2010 ................................................................................................................................. 53 Tabulka 14: Míra chudoby před dávkami, po dávkách a redukce míry chudoby u vybraných kategorií domácností v roce 2010 (v %) ....................................................................................... 55 Tabulka 15: Skladba sociálních příjmů obdržených domácnostmi v letech 2004 a 2010 (v %) .... 58 Tabulka 16: Typologie neefektivnosti v sociální politice ............................................................. 71 Tabulka 17: Složení domácností podle výše disponibilních příjmů ............................................. 94 Tabulka 18: Intervaly příjmových decilů (v Kč) ........................................................................... 95 Tabulka 19: Vývoj částek životního minima od roku 2005 podle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu (v Kč) ........................................................................................................... 96 Tabulka 20: Vývoj částek životního a existenčního minima od roku 2007 podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (v Kč) ........................................................... 96 Tabulka 21: Cílenost sociálních dávek vůči vymezeným kategoriím domácností (v %) ................97 Tabulka 22: Míra chudoby před dávkami, po dávkách a redukce míry chudoby u vybraných kategorií domácností v roce 2004 (v %) ..................................................................................... 98

91

Tabulka 23: Mezera chudoby před dávkami, po dávkách a redukce mezery chudoby u vybraných kategorií domácností v roce 2004 (v %) ................................................................. 99 Tabulka 24: Mezera chudoby před dávkami, po dávkách a redukce mezery chudoby u vybraných kategorií domácností v roce 2010 (v %) ................................................................. 100 Tabulka 25: Kumulativní účinek jednotlivých dávek na míru chudoby ve společnosti a redukce chudoby k rozsahu chudoby po předchozí dávce v roce 2004 (v %) .......................................... 101 Tabulka 26: Kumulativní účinek jednotlivých dávek na míru chudoby ve společnosti a redukce chudoby k rozsahu chudoby po předchozí dávce v roce 2010 (v %) ........................................... 101 Tabulka 27: Podíl jednotlivých transferů na příjmech domácností v roce 2004 (v %) ................ 102 Tabulka 28: Podíl jednotlivých sociálních dávek na disponibilních příjmech domácností v roce 2010 (v %) ................................................................................................................................... 103 Tabulka 29: Míra chudoby po jednotlivých dávkách u vybraných kategorií domácností v roce 2010 (v %); hranice chudoby jako 60 % MEP............................................................................... 104 Tabulka 30: Redukce chudoby mezi jednotlivými dávkami k rozsahu chudoby po předchozí dávce u vybraných kategorií domácností v roce 2010 (v %); hranice chudoby jako 60 % MEP .. 105

Seznam obrázků Obrázek 1: Struktura sociálního zabezpečení v ČR…………………………………………...…..16 Obrázek 2: Proces distribuce sociálních dávek při zmírňování chudoby ..................................... 29 Obrázek 3: Beckermanův model efektivnosti transferů ............................................................. 35 Obrázek 4: Domácnosti podle výše měsíčních disponibilních příjmů na EJ domácnosti ............. 43 Obrázek 5: Kumulativní účinek jednotlivých dávek na míru chudoby ve společnosti v roce 2010 (hranice chudoby jako 60 % MEP) .............................................................................................. 60 Obrázek 6: Beckermanův model efektivnosti transferů po zdanění ........................................ 106

92

PŘÍLOHY

93

Příloha A

Příloha A Tabulka 17: Složení domácností podle výše disponibilních příjmů 2004 Interval příjmů (v Kč)

Rel

2005 Kum

Rel

2006 Kum

Rel

2007 Kum

Rel

2008

2009

2010

Kum

Rel

Kum

Rel

Kum

Rel

Kum

v%

0 - 5000

2,64

2,64

2,11

2,11

1,44

1,44

1,01

1,01

0,89

0,89

1,01

1,01

1,09

1,09

5 001 - 10 000

41,23

43,87

37,42

39,53

28,59

30,03

21,29

22,30

15,24

16,12

12,29

13,30

12,00

13,09

10 001 - 15 000

34,77

78,65

37,54

77,07

41,51

71,53

43,24

65,53

42,59

58,71

41,07

54,37

39,53

52,63

15 001 - 20 000

13,24

91,89

13,94

91,01

16,79

88,32

19,71

85,24

22,93

81,65

24,44

78,82

24,37

77,00

20 001 - 25 000

4,41

96,30

5,12

96,12

6,46

94,78

8,38

93,62

9,73

91,37

11,10

89,92

11,80

88,80

25 001 - 30 000

1,56

97,86

1,64

97,77

2,55

97,33

3,09

96,71

4,29

95,66

4,84

94,76

5,12

93,92

30 001 - 35 000

0,94

98,80

0,96

98,73

1,14

98,47

1,51

98,22

1,82

97,48

2,20

96,96

2,44

96,36

35 001 - 40 000

0,48

99,29

0,43

99,16

0,51

98,98

0,73

98,95

1,01

98,49

1,19

98,14

1,42

97,78

40 001 - 45 000

0,21

99,49

0,31

99,47

0,36

99,34

0,29

99,24

0,55

99,04

0,58

98,72

0,80

98,58

45 001 a více

0,51

100,00

0,53

100,00

0,66

100,00

0,76

100,00

0,96

100,00

1,28

100,00

1,42

100,00

Legenda: Rel = relativní četnost domácností, Kum = kumulativní četnost domácností.


Příloha A Tabulka 18: Intervaly příjmových decilů (v Kč) Příjmový decil

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

DM

HM

DM

HM

DM

HM

DM

HM

DM

HM

DM

HM

DM

HM

1

750

6 851

0

7 174

0

7 846

0

8 500

-2 142

9 173

-4 140

9 401

-567

9 446

2

6 858

7 968

7 175

8 270

7 846

9 033

8 502

9 800

9 174

10 500

9 401

10 999

9 447

11 000

3

7 968

8 850

8 270

9 193

9 033

10 000

9 802

10 787

10 503

11 682

11 000

12 212

11 001

12 320

4

8 852

9 644

9 194

10 038

10 001

10 902

10 787

11 778

11 682

12 748

12 212

13 253

12 321

13 424

5

9 649

10 500

10 038

10 958

10 902

11 815

11 780

12 798

12 749

13 856

13 254

14 435

13 426

14 689

6

10 500

11 646

10 958

12 088

11 815

13 044

12 798

14 184

13 860

15 232

14 439

15 850

14 689

16 140

7

11 652

13 222

12 090

13 554

13 046

14 719

14 184

15 859

15 234

17 101

15 851

17 734

16 142

18 310

8

13 224

15 331

13 555

15 625

14 720

16 986

15 861

18 240

17 103

19 518

17 735

20 419

18 310

20 917

9

15 347

18 861

15 627

19 461

16 987

20 961

18 242

22 220

19 519

23 909

20 420

25 049

20 927

25 847

10

18 889

253 348

19 461

230 978

20 962

220 591

22 220

220 102

23 922

329 283

25 049

264 721

25 850

216 803

Legenda: DM = dolní mez, HM = horní mez.


Příloha A

Tabulka 19: Vývoj částek životního minima od roku 2005 podle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu (v Kč)

Osoba, domácnost

od 1.1.2005

od 1.1.2006

Částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb Děti

do 6 let

1720

1750

od 6 do 10 let

1920

1950

od 10 do 15 let

2270

2310

od 15 do 26 let

2490

2530

2360

2400

s 1 osobou

1940

2020

se 2 osobami

2530

2630

se 3 nebo 4 osobami

3140

3260

s 5 nebo více osobami

3520

3660

Ostatní občané Částka nezbytných nákladů na domácnost Domácnost

Zdroj: ČSÚ, 2013. Tabulka 20: Vývoj částek životního a existenčního minima od roku 2007 podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (v Kč)

od 1.1.2007

od 1.1.2012

∆ (v %)

pro jednotlivce

3126

3410

9,09

pro první osobu v domácnosti

2880

3140

9,03

pro druhou a další osobu v domácnosti, která není nezaopatřeným dítětem

2600

2830

do 6 let

1600

1740

8,75

od 6 do 15 let

1960

2140

9,18

od 15 do 26 let

2250

2450

8,89

2020

2200

8,91

Částka životního minima

8,85

pro nezaopatřené dítě ve věku:

Částka existenčního minima pro osobu Zdroj: ČSÚ, 2013.

Příloha B

Příloha B Tabulka 21: Cílenost sociálních dávek vůči vymezeným kategoriím domácností (v %) 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

jednotlivec, mladší 65 let

87,06

87,03

90,35

88,77

89,17

87,25

87,38


98,97

98,79

98,58

98,63

98,90

98,58

98,23


69,56

69,94

68,73

68,30

68,20

68,07

67,75


93,66

94,15

94,24

93,66

93,21

92,61

92,03


52,05

55,42

51,96

49,99

48,46

55,79

54,07


45,60

38,95

38,98

33,81

33,37

31,97

36,96


38,22

38,97

35,73

36,26

25,41

28,06

29,07


69,95

64,32

61,60

59,35

44,10

46,09

46,69


77,35

78,25

79,04

80,76

74,68

74,38

83,00


43,78

45,20

40,97

38,13

39,88

43,99

48,54

Typ domácnosti podle EU

Druh domácnosti podle pracovní aktivity pracující - zaměstnané (aspoň jeden člen EA)

42,09

41,04

38,22

37,29

37,17

39,55

38,08


98,84

96,96

98,66

96,86

99,58

97,96

98,85


99,24

99,28

99,26

99,13

99,20

98,78

98,59


97,01

96,04

95,90

97,23

95,28

93,93

94,43


Zdroj: SILC 2005 – 2011, vlastní výpočty.

Příloha B Tabulka 22: Míra chudoby před dávkami, po dávkách a redukce míry chudoby u vybraných kategorií domácností v roce 2004 (v %) Míra chudoby před dávkami

Míra chudoby po dávkách

ŽM

60 % MEP

ŽM

60 % MEP


35,26

40,69

3,79


98,55

99,19

0,16


25,41

31,86


87,18


Redukce míry chudoby ŽM

60 % MEP

13,51

89,25

66,80

6,44

99,84

93,51

1,14

3,03

95,52

90,48

91,16

0,00

1,26

100,00

98,61

19,44

26,85

0,26

1,53

98,68

94,29


11,60

17,13

2,21

5,25

80,95

69,35


13,28

20,30

2,09

7,02

84,29

65,42


36,89

46,60

5,83

12,62

84,21

72,92


44,39

52,68

14,63

28,29

67,03

46,30


14,74

23,68

2,11

4,74

85,71

80,00


10,87

18,99

0,83

3,59

92,33

81,11


96,30

97,78

34,07

65,93

64,62

32,58


98,86

99,36

0,07

5,00

99,93

94,96


72,41

84,48

39,66

63,79

45,24

24,49


82,54

86,69

3,33

14,55

95,97

83,21


40,97

47,31

2,21

6,58

94,59

86,09


20,36

22,62

0,81

1,78

96,03

92,14

Druh domácnosti podle EU



Legenda: *) jakékoliv 2 osoby, které nejsou závislými dětmi, přičemž nemusí být rodiči ani partnery; **) závislé dítě; EA = ekonomicky aktivní; ŽM = životní minimum, MEP = medián ekvivalentního příjmu


Příloha B Tabulka 23: Mezera chudoby před dávkami, po dávkách a redukce mezery chudoby u vybraných kategorií domácností v roce 2004 (v %) Mezera chudoby před dávkami

Mezera chudoby po dávkách


ŽM

60 % MEP

ŽM

60 % MEP

ŽM

60 % MEP


87,07

81,73

31,52

27,92

63,80

65,84


98,09

98,22

7,72

9,71

92,13

90,11


85,55

74,14

26,76

22,53

68,71

69,62


94,53

92,29

0,00

8,95

100,00

90,30


56,71

51,18

5,95

13,09

89,50

74,42


59,82

48,73

28,34

23,79

52,62

51,17


38,87

35,10

17,39

14,72

55,26

58,07


38,32

38,12

18,85

18,16

50,81

52,36


64,92

61,22

22,81

22,36

64,87

63,48


47,44

38,60

32,00

24,60

32,53

36,28


31,93

31,43

19,02

15,43

40,44

50,89


87,39

89,34

25,98

29,21

70,27

67,30


98,20

98,35

7,72

10,63

92,13

89,20


70,92

68,09

28,45

33,48

59,89

50,83


91,54

90,41

27,40

18,23

70,07

79,84


83,49

77,81

24,20

21,33

71,01

72,59


79,53

78,10

21,98

24,61

72,37

68,48






Příloha B Tabulka 24: Mezera chudoby před dávkami, po dávkách a redukce mezery chudoby u vybraných kategorií domácností v roce 2010 (v %) Mezera chudoby před dávkami

Mezera chudoby po dávkách


ŽM

60 % MEP

ŽM

60 % MEP

ŽM

60 % MEP


93,80

81,66

36,11

24,91

61,50

69,50


100,29

98,46

24,53

9,30

75,54

90,56


89,89

66,96

16,29

24,17

81,88

63,91


98,88

93,38

84,50

19,78

14,54

78,81


74,08

47,11

20,82

22,54

71,89

52,15


69,75

38,71

18,19

21,51

73,92

44,42


56,39

26,96

34,66

19,85

38,54

26,38


48,05

32,69

21,27

18,80

55,73

42,50


65,72

59,16

29,03

27,30

55,84

53,86


52,58

32,51

13,77

23,13

73,81

28,85


35,66

27,60

27,49

18,59

22,91

32,65


79,51

82,91

26,22

34,22

67,02

58,73


98,68

97,48

46,65

12,07

52,73

87,62


70,33

67,41

30,69

25,58

56,37

62,06


96,75

93,31

19,11

20,81

80,24

77,69


94,29

78,37

32,67

21,04

65,35

73,16


96,77

79,66

6,98

23,32

92,78

70,72






Příloha C

Příloha C Tabulka 25: Kumulativní účinek jednotlivých dávek na míru chudoby ve společnosti a redukce chudoby k rozsahu chudoby po předchozí dávce v roce 2004 (v %)

ŽM 60 % MEP

Míra chudoby Redukce chudoby Míra chudoby Redukce chudoby

SD

DSV

DO

NEM

NEZ

RP

PŘD

SP

PB

PD

DPP

DSP

OSSP

JSP

42,63

10,18

7,01

6,27

5,81

5,10

4,27

3,82

3,38

3,38

3,38

2,39

2,28

2,14

-

76,12

31,15

10,49

7,33

12,25

16,22

10,75

11,45

0,00

0,00

29,25

4,81

6,06

48,15

15,95

11,86

10,78

10,20

9,38

8,50

8,21

7,88

7,81

7,79

7,29

7,19

6,78

-

66,87

25,65

9,11

5,33

8,11

9,31

3,51

3,92

0,87

0,29

6,49

1,26

5,75


Zdroj: SILC 2005, vlastní výpočet. Tabulka 26: Kumulativní účinek jednotlivých dávek na míru chudoby ve společnosti a redukce chudoby k rozsahu chudoby po předchozí dávce v roce 2010 (v %)

ŽM 60 % MEP

Míra chudoby Redukce chudoby Míra chudoby Redukce chudoby

Před SD

DSV

DO

NEM

NEZ

RP

PŘD

SP

PB

DPP

DHN

OSSP

JSP

36,75

3,52

1,84

1,65

1,47

1,06

0,94

0,80

0,57

0,57

0,51

0,51

0,44

-

90,43

47,71

10,00

11,11

28,13

10,87

14,63

28,57

0,00

12,00

0,00

13,64

46,98

12,32

9,15

8,66

8,32

7,33

7,08

7,03

6,85

6,80

6,71

6,71

6,34

-

73,78

25,75

5,28

3,98

11,88

3,45

0,65

2,61

0,67

1,35

0,00

5,48



Příloha D

Příloha D Tabulka 27: Podíl jednotlivých transferů na příjmech domácností v roce 2004 (v %) DSV

DO

NEM

NEZ

RP

PŘD

SP

PB

PD

DPP

DSP

OSSP

JSP


72,83

15,43

2,93

2,60

0,00

0,31

0,03

0,79

0,01

0,00

4,11

0,15

0,82


96,78

2,64

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,07

0,00

0,00

0,09

0,12

0,32


68,09

20,98

4,36

2,04

0,00

0,11

0,02

0,30

0,02

0,00

1,34

0,06

2,69


94,87

3,84

0,38

0,16

0,00

0,03

0,00

0,03

0,00

0,00

0,21

0,02

0,47


68,73

20,13

4,82

2,64

0,00

0,42

0,10

0,23

0,09

0,00

1,44

0,04

1,36


15,23

20,81

17,25

3,80

18,62

12,74

1,72

1,79

0,12

0,53

3,09

1,94

2,36


4,48

4,61

15,99

3,89

23,08

30,46

4,78

2,02

0,35

0,00

3,66

2,39

4,29


3,61

4,20

9,08

2,86

16,73

33,31

10,29

4,40

0,61

5,84

7,22

1,16

0,69


8,74

20,30

8,42

3,99

11,84

22,68

11,08

5,19

0,22

0,00

5,71

1,24

0,59


38,47

21,13

7,48

4,99

4,22

11,99

2,42

0,82

0,12

0,35

2,80

0,65

4,57


46,51

16,34

9,94

2,89

6,60

10,24

1,59

0,79

0,15

0,39

1,43

0,78

2,35


21,36

13,92

2,13

13,06

4,25

6,73

7,38

5,39

0,09

0,00

22,84

0,30

2,54


91,21

7,30

0,04

0,03

0,14

0,18

0,10

0,10

0,00

0,04

0,13

0,05

0,68


0,00

0,00

9,33

0,38

37,45

21,43

13,45

7,73

0,11

0,00

2,07

3,00

5,06


78,69

10,46

1,14

1,25

1,15

1,78

1,16

0,89

0,03

0,27

2,33

0,18

0,68


68,62

11,82

4,43

1,76

3,15

4,91

1,12

0,66

0,07

0,05

1,52

0,37

1,52


72,66

5,97

4,83

1,36

5,31

5,11

0,63

0,20

0,08

0,88

0,59

0,58

1,81






Příloha D Tabulka 28: Podíl jednotlivých sociálních dávek na disponibilních příjmech domácností v roce 2010 (v %) Disp. příjmy

SD

DSV

DO

NEM

NEZ

RP

PŘD

SP

PB

DPP

DHN

OSSP

JSP


100,00

24,51

17,33

4,61

0,85

0,68

0,01

0,00

0,00

0,37

0,03

0,20

0,00

0,44


100,00

95,70

94,06

0,00

0,01

0,00

0,00

0,00

0,00

0,13

0,00

0,09

0,01

1,39


100,00

25,50

17,72

5,13

0,81

0,75

0,00

0,01

0,00

0,09

0,00

0,07

0,00

0,93


100,00

85,23

81,62

1,54

0,15

0,09

0,00

1,00

0,00

0,02

0,00

0,02

0,00

1,77


100,00

24,09

16,65

4,10

1,08

0,79

0,00

0,01

0,00

0,02

0,00

0,06

0,00

1,36


100,00

12,07

2,20

1,81

2,11

0,43

4,35

0,17

0,03

0,07

0,02

0,05

0,23

0,61


100,00

9,31

0,38

0,92

1,53

0,40

4,47

0,45

0,05

0,09

0,05

0,04

0,19

0,74


100,00

14,00

0,34

1,26

1,82

0,49

5,24

1,92

0,49

0,33

0,45

0,24

0,29

1,13


100,00

20,77

2,85

5,02

1,06

0,53

4,24

2,17

1,22

2,01

0,32

0,63

0,14

0,59


100,00

17,94

8,89

3,08

1,15

0,64

2,17

0,53

0,11

0,08

0,34

0,08

0,09

0,77


100,00

14,40

7,37

2,18

1,31

0,50

1,85

0,27

0,04

0,06

0,05

0,02

0,09

0,65


100,00

79,31

31,07

15,26

0,82

9,54

2,70

2,04

2,23

5,71

0,67

5,35

0,16

3,76


100,00

96,05

88,80

4,79

0,03

0,04

0,05

0,02

0,01

0,13

0,05

0,05

0,00

2,08


100,00

48,98

2,15

5,38

1,09

0,41

21,90

3,68

2,88

4,82

0,38

1,00

0,64

4,63


100,00

80,21

65,74

6,94

0,21

0,56

0,90

0,42

0,26

1,01

0,19

0,72

0,05

3,19


100,00

33,90

25,58

3,29

1,08

0,58

1,59

0,31

0,08

0,16

0,05

0,08

0,07

1,03


100,00

19,32

14,38

1,01

1,05

0,27

1,80

0,10

0,02

0,02

0,06

0,00

0,10

0,52





Příloha D Tabulka 29: Míra chudoby po jednotlivých dávkách u vybraných kategorií domácností v roce 2010 (v %); hranice chudoby jako 60 % MEP SD

DSV

DO

NEM

NEZ

RP

PŘD

SP

PB

DPP

DHN

OSSP

JSP


19,55

10,62

7,30

7,22

6,97

6,97

6,97

6,97

6,73

6,73

6,65

6,65

6,57


50,23

4,29

4,29

4,29

4,29

4,29

4,29

4,29

4,22

4,22

4,14

4,14

4,06


14,01

5,25

2,66

2,33

2,08

2,08

2,08

2,08

2,08

2,08

2,01

2,01

1,75


44,20

2,60

1,15

1,15

1,15

1,15

1,15

1,15

1,15

1,15

1,08

1,08

0,58


9,37

2,05

1,16

0,90

0,90

0,90

0,90

0,90

0,77

0,77

0,77

0,77

0,77


6,80

5,33

4,00

3,73

3,47

2,00

2,00

2,00

1,87

1,87

1,87

1,87

1,87


6,20

6,09

5,54

4,87

4,43

2,33

2,10

2,10

2,10

2,10

2,10

2,10

2,10


11,48

11,00

10,53

10,05

10,05

8,13

6,70

6,70

6,70

6,70

6,70

6,70

5,74


20,45

19,70

17,71

16,71

16,46

15,21

13,72

13,47

12,97

12,72

12,72

12,72

12,47


9,22

5,31

3,63

3,63

3,35

2,23

2,23

1,96

1,96

1,68

1,68

1,68

1,68

7,14

3,92

2,96

2,63

2,44

1,76

1,59

1,55

1,52

1,50

1,48

1,48

1,42


40,36

35,87

33,18

32,74

30,49

30,04

30,04

30,04

29,60

29,60

29,15

29,15

28,25


48,63

6,30

3,84

3,80

3,80

3,77

3,74

3,74

3,61

3,58

3,55

3,55

3,23


43,12

43,12

40,37

39,45

39,45

35,78

34,86

34,86

33,94

33,94

33,03

33,03

32,11


41,28

12,34

10,20

9,96

9,85

9,73

9,61

9,61

9,13

9,02

9,02

9,02

8,19


22,94

6,18

4,44

4,21

4,02

3,48

3,33

3,30

3,24

3,22

3,16

3,16

3,02


13,53

2,02

1,56

1,30

1,17

0,72

0,72

0,72

0,72

0,72

0,72

0,72

0,72


Druh domácnosti podle pracovní aktivity pracující - zaměstnané (aspoň jeden člen EA)


Legenda: *) jakékoliv 2 osoby, které nejsou závislými dětmi, přičemž nemusí být rodiči ani partnery; **) závislé dítě; EA = e konomicky aktivní; MEP = medián ekvivalentního příjmu


Příloha D Tabulka 30: Redukce chudoby mezi jednotlivými dávkami k rozsahu chudoby po předchozí dávce u vybraných kategorií domácností v roce 2010 (v %); hranice chudoby jako 60 % MEP DSV

DO

NEM

NEZ

RP

PŘD

SP

PB

DPP

DHN

OSSP

JSP

45,64

31,30

1,11

3,37

0,00

0,00

0,00

3,49

0,00

1,20

0,00

1,22

Druh domácnosti podle EU jednotlivec, mladší 65 let jednotlivec, 65 let a více

91,45

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

1,79

0,00

1,82

0,00

1,85


62,50

49,38

12,20

11,11

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

3,12

0,00

12,90


94,13

55,56

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

6,25

0,00

46,67


78,08

43,75

22,22

0,00

0,00

0,00

0,00

14,29

0,00

0,00

0,00

0,00


21,57

25,00

6,67

7,14

42,31

0,00

0,00

6,67

0,00

0,00

0,00

0,00


1,79

9,09

12,00

9,09

47,50

9,52

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00


4,17

4,35

4,55

0,00

19,05

17,65

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

14,29


3,66

10,13

5,63

1,49

7,58

9,84

1,82

3,70

1,92

0,00

0,00

1,96


42,42

31,58

0,00

7,69

33,33

0,00

12,50

0,00

14,29

0,00

0,00

0,00

45,08

24,53

11,25

7,04

28,03

9,47

2,33

2,38

1,22

1,23

0,00

3,75

11,11

7,50

1,35

6,85

1,47

0,00

0,00

1,49

0,00

1,52

0,00

3,08


87,05

39,09

0,83

0,00

0,84

0,85

0,00

3,42

0,88

0,89

0,00

9,01


0,00

6,38

2,27

0,00

9,30

2,56

0,00

2,63

0,00

2,70

0,00

2,78


70,11

17,31

2,33

1,19

1,20

1,22

0,00

4,94

1,30

0,00

0,00

9,21


73,05

28,18

5,21

4,40

13,41

4,42

0,93

1,87

0,48

1,91

0,00

4,39


85,10

22,58

16,67

10,00

38,89

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

Druh domácnosti podle pracovní aktivity pracující - zaměstnané (aspoň jeden člen EA) nepracující – nezaměstnané (nikdo není EA, aspoň jeden člen nezaměstnaný)




Příloha E

Příloha E Rozšíření Beckermanova modelu

Příjem domácnosti Příjem po transferech Příjem po zdanění

Z

clawback

y

B C

Hranice chudoby

D

Y1 Y2

A

Příjem před transfery

Y0

0

p1

p2

p0

x

Domácnosti řazené dle příjmu

Chudí před transfery Chudí po transferech Chudí po zdanění

Oblasti definované ve schématu odpovídají těmto veličinám: (A + B + C) - clawback = (A + B) - clawback = A+D= D + clawback =

výdaje na čisté transfery hodnota čistých transferů přijatá chudými před transfery mezera chudoby před transfery mezera chudoby po zdanění

Obrázek 6: Beckermanův model efektivnosti transferů po zdanění Zdroj: Mitchell (1991: 93)84

Pomocí tohoto modelu lze zjistit, jaká část transferů je vrácena státu zpět prostřednictvím daňového systému. V absolutní výši clawback odpovídá součtu placené daně z příjmu a povinného příspěvku na sociální zabezpečení (dále jen daně). Pro účely srovnávání je však nutné clawback vyjádřit jako procento přijatých transferů (Mitchell, 1991: 91 - 92)85.

84

Vlastní překlad.

85

Vlastní překlad.

Příloha E

Odečtením daní z poskytnutých dávek získáme hodnotu čistých transferů (anglicky net transfers). V případě záporných hodnot čistých transferů model předpokládá zdanění jiných zdrojů příjmu. V druhé fázi hodnocení efektivnosti transferů je tedy za celkové výdaje na sociální transfery dosazena hodnota čistých transferů. Přímka Y1Z ohraničuje úroveň příjmu po přijetí sociálních dávek. Po zdanění je disponibilní příjem snížen do oblasti, kterou vymezuje přímka Y2Z. Účinek clawbacku skrze daňový systém spočívá v redukci procenta transferů, které přesahují hranici chudoby (oblast B) a té části transferů, které obdrží domácnosti, jež nebyly chudé (oblast C). V některých zemích může dokonce daňový systém navrátit dávky od těch, kteří se nachází i po přijetí dávek pod hranicí chudoby (oblast D) (Mitchell, 1991: 91 - 92)86.

86

Vlastní překlad.

Přínos systému sociálních dávek ke snižování chudoby

Recommend Documents