Příčiny ekonomických problémů Řecka

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Příčiny ekonomických problémů Řecka Diplomová práce

Autor:

Bc. Eliška Kováčová Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Petr Musil, Ph. D.

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karlových Varech dne 24. března 2014 Bc. Eliška Kováčová

Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala svému vedoucímu diplomové práce Ing. Petru Musilovi, Ph.D. za jeho podporu a cenné rady při zpracování diplomové práce. Zvláštní poděkování za osobní a finanční podporu v průběhu celého studia patří mým rodičům a mému příteli.

Anotace Předmětem této diplomové práce je finanční krize v Řecku, návrh jejích možných řešení a opatření do budoucna. V úvodu se věnuji evropské integraci měnových politik, vývoji hospodářské a měnové unie, Evropské centrální bance a koordinaci hospodářských politik. Další část je zaměřena na vstup Řecka do eurozóny, ekonomickou situaci Řecka před krizí, vznik a průběh krize a její následný dopad na eurozónu. Závěrečná část práce je věnována prognóze pro Řecko, nástinu jeho možností a opatření do budoucnosti, pomocí kterých lze dalším podobným krizím předejít či alespoň zmírnit jejich následky. Klíčová slova: Mezinárodní integrace, Evropská centrální banka, Řecko, eurozóna, finanční krize, úsporná opatření

Annotation The subject of this thesis is financial crisis in Greece, a proposal of its possible solution and measures for the future. In the introduction I deal with the integration of European Currency Policy, development of The Economic and Monetary Union, The European Central Bank and coordination of economic policies. The next part of the thesis is focused on the entry of Greece into the eurozone, an economic situaliton of Greece before the crisis, the beginning and development of the crisis and its subsequent impact on the eurozone. The final part of the thesis deals with a prognosis for Greece, an outline of possibilities and measures for the future by taking which it is possible to prevent similar crisis situations or to mitigate their consequeces at least. Key words: International integration, European Central Bank, Greece, eurozone, financial crisis, saving measures

Obsah Obsah ......................................................................................................................................... 5 Úvod ........................................................................................................................................... 6 1.

Mezinárodní ekonomická integrace ............................................................................ 8 1.1 Důležitý krok v integraci měnových politik a jednotlivých ekonomik ............................ 8 1.1.1 Chronologický vývoj hospodářské a měnové unie .................................................. 11 1.1.2 Pravidla, instituce a cíle hospodářské a měnové politiky ........................................ 14

2.

Centrální banka pro jednotnou evropskou měnu .................................................... 18 2.1 Poslání a úkoly ECB ....................................................................................................... 19 2.2 Pakt stability a růstu a koordinace hospodářských politik ............................................. 22

3.

Řecko a jeho vstup do Evropské unie ........................................................................ 27 3.1 Řecko jako právoplatný člen eurozóny .......................................................................... 27 3.2 Ekonomická situace Řecka před krizí ............................................................................ 30 3.2.1 Kořeny finanční krize v Řecku ................................................................................ 39 3.2.2 Průběh krize v Řecku ............................................................................................... 40 3.2.3 Vliv finanční krize na eurozónu ............................................................................... 49

4.

Prognóza pro Řecko .................................................................................................... 56 4.1 Nástin možností pro Řecko............................................................................................. 56 4.2 Úsporný plán řeckých opatření ....................................................................................... 59 4.2.1 Opatření eurozóny .................................................................................................... 66

5.

Setrvání Řecka v hospodářské a měnové unii .......................................................... 69 5.1 Pohled na situaci Řecka očima evropských institucí ...................................................... 69 5.1.1 Řecko pod drobnohledem eurozóny ........................................................................ 73 5.1.2 Budoucnost eurozóny............................................................................................... 74

Závěr ........................................................................................................................................ 76 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 78 Seznam zkratek ...................................................................................................................... 85 Seznam grafů .......................................................................................................................... 86 Seznam tabulek ....................................................................................................................... 86 Seznam příloh ......................................................................................................................... 86

5

Úvod Téma mé diplomové práce „Příčiny ekonomických problémů Řecka“ jsem si vybrala především proto, že je to téma aktuální a slyšíme o něm ze všech seriozních sdělovacích prostředků v podstatě každý den. Fenoménem poválečné Evropy se stal získaný stupeň evropské integrace a vznik eurozóny, její řádné fungování a postupné rozšiřování je v této době nejvyšším cílem. Eurozóna prohlubovala integraci a tím přinesla členským zemím možnost zlepšit svou situaci. Avšak se zavedením eura země ztrácejí svou suverenitu, protože řízení měnové politiky přebírá Evropská centrální banka. Členské země Evropské unie i samotný proces evropské integrace se dostaly na důležité rozcestí rozhodování, kam až lze zajít, a jaké jsou možnosti řešení dopadu krize. Je totiž velmi podstatné, jakým směrem se vydají. EU se pokoušela vyřešit problém krize mnoha způsoby již od roku 2008. Důvody vzniku krize v jednotlivých ekonomikách nejsou stejné. Jednou z prvních zemí, kde přesáhla míra zadlužení únosnou mez, bylo právě Řecko, které následovaly další země, jako jsou Portugalsko, Španělsko, Itálie nebo Irsko. Diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol. V první z nich se budu věnovat historicky důležitým

krokům

v integraci

měnových

politik

a

jednotlivých

ekonomik,

dále

chronologickému vývoji hospodářské a měnové unie a v těsné návaznosti na vývoj zmiňuji také pravidla, instituce a cíle hospodářské a měnové unie. Druhá kapitola práce představuje významnou instituci pro jednotnou evropskou měnu eurozóny, tedy Evropskou centrální banku, její rozhodovací orgány, úkoly a poslání. Součástí této kapitoly je také Pakt stability a růstu, jeho legislativní úprava a reforma, dále pak význam koordinace hospodářských politik. Třetí kapitola je věnována samotné krizi v Řecku. Na začátku této kapitoly popisuji přijetí Řecka do eurozóny a nečestné machinace, jež jeho vstup provázely. Poté se zaměřuji na ekonomickou situaci Řecka před krizí, která je doplněna o tabulky a grafy. Dále popisuji kořeny krize v Řecku a její dosavadní průběh až do současnosti. Konec této kapitoly 6

poukazuje na vliv finanční krize na eurozónu, jsou zde konkrétně rozebírány státy, které čelí největším ekonomickým problémům, tedy tzv. skupina PIIGS. Ve čtvrté kapitole spatřuji jako klíčovou část uvedený nástin řešení pro Řecko a preventivní kroky vedoucí k opatření eurozóny, dále je v této kapitole uveden úsporný plán s výčtem mnoha řeckých úsporných opatření, které probíhají od prvního z mnoha balíčků rozpočtových škrtů. V poslední kapitole je pozornost zaměřena na situaci Řecka z pohledu evropských institucí a opatření pro budoucnost eurozóny, která jsou snahou udržet měnovou unii pohromadě a najít dlouhodobé řešení, které by zabránilo opakování podobné situace v budoucnu. Pro cíl diplomové práce jsem si proto vybrala nástin možností pro Řecko a jeho opatření do budoucnosti. Pro dosažení určeného cíle je použita deskriptivní metoda. A i přes nespočet prací, publikací a knih zabývajících se tématem krize doufám, že má práce bude přínosem k osvětlení aktuální řecké situace.

7

1. Mezinárodní ekonomická integrace Po druhé světové válce se čelní představitelé nejvýznamnějších evropských států obávali nových konfliktů, které by mohly vést k opakující se tragédii dvou světových válek. Začali proto vyvíjet podněty a politické aktivity k vytvoření nové unie, která by sjednotila hospodářství a ekonomiky jednotlivých států Evropy, a tyto státy by mezi sebou vytvořily vzájemně výhodné dohody. Myšlenka společné Evropy vedla k zajištění evropského míru, regeneraci zpustošené a zchudlé Evropy po světových válkách a mohla tak konkurovat ostatním silným světovým ekonomikám.

1.1 Důležitý krok v integraci měnových politik a jednotlivých ekonomik První smlouvou v roce 1951 byla Smlouva o založení společenství uhlí a oceli (ESUO). Založena byla šesti zakládajícími státy – Francie, Německo, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Belgie – od roku 1952 na padesát let, tedy do roku 2002. ESUO mělo mezi státy vytvořit společný trh pro obchod s uhlím a ocelí. Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí navrhl plán na založení ESUO, tzv. Schumanův plán, který byl zveřejněn už v květnu 1950, avšak hlavním autorem byl Jean Monnet, předseda ESUO v letech 1952 – 1955. Cílem byl společný trh a společné orgány. Po krátké době došlo k přijetí dvou tzv. Římských smluv, Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom – existuje dodnes, ale nefunguje). Obě smlouvy byly šesti zúčastněnými státy na ESUO podepsány 25. března 1957 a v platnost vstoupily 1. ledna 1958. Římské smlouvy byly jedním ze základů pozdější evropské integrace. Základním úkolem Evropského hospodářského společenství bylo podporovat vytvoření společného trhu a přispívat k rozvoji hospodářské politiky členských států. Významnou změnou směrem k integraci byla první reformní smlouva, tzv. Slučovací smlouva, též Smlouva o zřízení společné Rady a společné Komise Evropských společenství. Byla podepsána 8. dubna 1965, vstoupila v platnost 1. července 1967 a sloučila orgány do té 8

doby existujících tří evropských společenství (EHS, ESUO, Euratom), které od té doby začaly používat společný rozpočet. Od tohoto data se pro tato společenství začal používat název Evropská společenství. Nové instituce, které v této době vznikly, jsou Evropská komise, Rada ministrů a Evropský parlament. V roce 1969 byl mezi tehdy šesti členskými státy ES v tzv. Wernerově zprávě formulován první návrh na hospodářskou a měnovou unii. V roce 1970 po rozhodnutí Evropské rady se tento plán z mnoha důvodů nesetkal s úspěchem. V roce 1973 se součástí Evropského společenství stávají Dánsko, Irsko a Spojené království. Společenství má nyní devět členských států. V roce 1979 vlády a centrální banky těchto devíti členských států vytvářejí Evropský měnový systém (EMS), jehož elementárním prvkem je mechanismus směnných kurzů (ERM), který mezi měnami zúčastněných zemí zavádí stanovené směnné kurzy, které však lze měnit. V roce 1981 do ES vstupuje Řecko, které mělo již velmi dlouho podepsanou smlouvu o přidružení, ale po vojenském převratu v této zemi byly styky se Společenstvím velmi omezeny. Situace se mění až po obnově demokracie. V roce 1986 se k ostatním členům Společenství připojují státy Portugalsko a Španělsko, které musely počkat, až se změní jejich politický režim. V roce 1986 se v rámci Jednotného evropského aktu vrací myšlenka hospodářské měnové unie. Jednotný evropský akt je smlouva, která je považována za první reformu Římských smluv. Cílem jednotného evropského aktu bylo: likvidace zbylých překážek obchodu takovým způsobem, aby do konce roku 1992 mohl vzniknout trh Evropských společenství (tedy volný pohyb kapitálu, osob, služeb a zboží) posílení funkce Evropského parlamentu a principu kvalifikované většiny (Evropská společenství již nebyla šestičlenná, nýbrž dvanáctičlenná). efektivnější usnášeníschopnost Rady V roce 1988 Evropská rada potvrdila cíl uskutečnit Hospodářskou a měnovou unii (HMU). Ve zprávě z výboru, zvané Delorsova zpráva, bylo navrhnuto provést tuto transformaci ve třech etapách.

9

V roce 1989 začíná jednání o Smlouvě o Evropské unii, ve které je obsaženo i ustanovení o vzniku HMU a zřízení Evropské centrální banky (ECB). Od roku 1990 se ve třech etapách zavádí Hospodářská a měnová unie. Dne 7. února 1992 byla v Maastrichtu podepsána Smlouva o Evropské unii, která vstoupila v platnost dne 1. Listopadu 1993 a přinesla novou spolupráci členských zemí, např. v oblastech vnitřních věcí, obrany a spravedlnosti. Maastrichtská smlouva vytvořila novou politickou a zároveň hospodářskou strukturu, tedy Evropskou unii (EU), připojením této mezivládní spolupráce ke stávajícímu systému Evropského společenství. Unie je výsledkem rozhodnutí pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům. Smlouva poprvé vymezuje cíle pro EU:  vytvořit prostor bez vnitřních hranic (vytvořit vnitřní trh)  posilovat hospodářskou a sociální soudružnost  záměr vybudovat HMU a zavést společnou měnu Do Evropské unie v roce 1995 přistupuje Finsko, Rakousko a Švédsko. Další státy jako jsou Česká republika, Kypr, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Malta do EU vstupují v roce 2004 a poté v roce 2007 vstupuje Bulharsko a Rumunsko. Nakonec v roce 2013 i Chorvatsko.

10

1.1.1 Chronologický vývoj hospodářské a měnové unie Měnové systémy používané v Evropském společenství: 1. Bretton-woodský systém (1944 – 1973) 2. „Evropský měnový had“ (1973 – 1979) 3. Evropský měnový systém (1979 – 1999) 4. Měnová unie + ERM II (1999 – trvá) „V červnu roku 1988 byl na zasedání Evropské rady v Hannoveru ustaven výbor pro studium hospodářské a měnové unie, kterému předsedal tehdejší předseda komise Jacques Delors, který byl složen z guvernérů centrálních bank členských států. Jejich jednomyslná zpráva předložená v dubnu roku 1989 definovala cíl měnové unie jako úplnou liberalizaci pohybu kapitálu, úplnou integraci finančních trhů, neodvolatelnou směnitelnost měn, neodvolatelnou fixaci směnných kurzů a možné nahrazení národních měn jednotnou měnou. Zpráva uváděla, že by toho mohlo být dosaženo ve třech etapách, přesunem od užší hospodářské a měnové koordinace k jednotné měně s nezávislou Evropskou centrální bankou a s pravidly pro řízení velikosti a financování národních rozpočtových schodků.“1 První etapa byla zahájena 1. července 1990 a skončila 31. prosince 1993. Jejím úkolem bylo dokončit vnitřní trh a odstranit omezení pro další finanční integraci. V roce 1990 se zrušila kontrola měnových kurzů, což uvolnilo pohyb kapitálu v rámci Evropských společenství. 1. července 1990 byly v EU plně liberalizovány kapitálové transakce. V roce 1991 byla dojednána Smlouva o Evropské unii hlavami států a předsedy vlád na zasedání Evropské rady v Maastrichtu v prosinci 1991, kde bylo také rozhodnuto, že Evropa bude mít silnou a stabilní jednotnou měnu do konce století. Aby hospodářská a měnová unie mohla poskytovat rámec pro více pracovních míst a růst a aby bylo možné vyhnout se jejímu rozpadu, ekonomiky členských zemí musely před zavedením jednotné měny dosáhnout

1

Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf

11

vysokého stupně konvergence. Proto byla ve Smlouvě o Evropské unii stanovena „maastrichtská kritéria konvergence“, která musí členské státy splnit, aby mohly zavést euro. 2 V roce 1992 byl vypracován třístupňový plán v textu Maastrichtské dohody, dohromady s ekonomickými konvergenčními kritérii stanovenými pro přijetí společné měny. Ve třech dokumentech jsou stanovena kritéria pro členství v Evropské unii a kritéria pro přijetí eura. Na začátku listopadu 1993 vstupuje Maastrichtská smlouva v platnost poté, co ji podepsalo všech 12 členských států. Druhá etapa datuje svůj počátek ke dni 1. ledna 1994 a končila roku 1998. Tato etapa měla za úkol založit Evropský měnový institut k utužení spolupráce centrálních bank a přípravě pro Evropský systém centrálních bank (ESCB). Připravit přechod na euro. Formulovat budoucí systém vedení eurozóny. Docílit hospodářské konvergence mezi členskými zeměmi. V roce 1994 byl ve Frankfurtu zřízen Evropský měnový institut (EMI). EMI jakožto předchůdce ECB, začal koordinovat měnovou politiku mezi národními centrálními bankami, na kterých byla Maastrichtskou smlouvou vyžadována nezávislost, a zároveň pracoval na detailech jednotné měny. V roce 1995 na svém zasedání v Madridu se Evropská rada dohodla na detailech budoucí měny i na názvu nové měny – EURO. Dále Rada vytvořila scénář, který měl začít 1. ledna 1999 a jehož obsahem byl přechod na jednotnou měnu. V roce 1996 přišel EMI s vítěznými grafickými návrhy eurobankovek. Krátce na to představil i mince, které měly společnou evropskou stranu, vybranou veřejností a schválenou na zasedání Rady v roce 1997 v Amsterdamu. Dále pak národní stranu mince, jejíž grafický návrh si každá účastnická země vybrala jednotlivě. „V roce 1997 zasedání Evropské rady v Amsterdamu schválilo pravidla paktu stability a růstu, který má za cíl zajistit rozpočtovou kázeň v rámci HMU. Evropská komise získala klíčovou odpovědnost za monitorování a dodržování Paktu.“3 Na témže summitu byl vytvořen ERM II, který zavedl navázání měn na euro místo na ECU. „V květnu roku 1998 splnilo 13 členských zemí kritéria konvergence a vytvořilo tak první vlnu zemí, které přijaly euro jako svou jednotnou měnu. Dánsko a Spojené království se 2

Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf 3

Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf

12

rozhodly třetí etapy HMU nezúčastnit, zatímco Řecko a Švédsko nesplnily všechna kritéria.“4 V tomto roce byly založeny Evropská centrální banka a Evropský systém centrálních bank, které nahradily EMI. Třetí etapa byla zahájena 1. ledna 1999. Úkolem v této etapě bylo stanovit definitivní směnné kurzy a připravit přechod na euro. Dále zavedení závazných rozpočtových pravidel v členských zemích. V lednu roku 1999 bylo přijato euro a tzv. Eurosystém, který se skládá z ECB a národních centrálních bank (NCB) členských zemí eurozóny. Eurosystém se ujal odpovědnosti za měnovou politiku v nové eurozóně. Evropská centrální banka začala provádět společnou měnovou politiku. V roce 2000 bylo Radou rozhodnuto, že ze strany Řecka byly splněny potřebné podmínky pro přijetí jednotné měny. V roce 2001 se Řecko stalo členem eurozóny. V lednu roku 2002 byla uzavřena první vlna přechodu na euro uvedením eurobankovek a mincí a zároveň byly staženy národní bankovky a mince z oběhu. Tabulka č. 1: Společná měna Euro Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko, Malta. Německo,

Euro používají tyto členské státy EU

Nizozemsko,

Portugalsko,

Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko

Bulharsko, Chorvatsko,

Euro nepoužívají tyto členské státy EU

Česká Litva,

republika,

Dánsko,

Maďarsko,

Polsko,

Rumunsko, Spojené království a Švédsko.

Zdroj: Europa5(vlastní zpracování)

4

Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf

13

1.1.2 Pravidla, instituce a cíle hospodářské a měnové politiky „Maastrichtská kritéria konvergence byla vytvořena, aby zajistila, že ekonomika členského státu bude dostatečně připravena na přijetí jednotné měny.“6 Každý členský stát, který chce vstoupit do Evropské měnové unie a přijmout euro musí splnit Maastrichtská konvergenční kritéria. Mezi kritéria patří:  Cenová stabilita - členské státy musí prokázat trvale udržitelnou cenovou stabilitu. Rada dohlíží na průběh plnění tohoto kritéria ověřováním míry inflace po dobu jednoho roku. Tu pak porovnává s mírou inflace tří členských států, které v oblasti cenové

stability

dosáhly

nejlepších

výsledků.

Nepřesáhne-li

míra

inflace

v kandidátském členském státě míru inflace v těchto třech nejlepších státech o více než 1,5 %, pak je kritérium cenové stability splněno.  Stabilita devizového kurzu – kandidátská země by se měla účastnit ERM II nejméně dva roky před vstupem do měnové unie a po tuto dobu by nemělo dojít k devalvaci.  Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb – dlouhodobé úrokové sazby jsou vypočteny na základě půjček členských států - tj. jimi vydané dluhopisy nebo obdobné instrumenty. Dlouhodobá úroková sazba členského státu vztahující se na zavedení eura se pak porovnává s referenční hodnotou. Tato referenční hodnota se získává výpočtem průměru dlouhodobých úrokových sazeb ve třech členských státech EU, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Za účelem splnění tohoto kritéria, úroková sazba z kandidátského členského státu nesmí překročit referenční hodnotu o více než 2 %.  Veřejné finance - podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %. A podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší než 3 %.7

Pro členské státy nesplňující konvergenční kritéria existuje výjimka ze třetí fáze hospodářské a měnové unie. A to, že o těchto státech bude sepsána alespoň každé dva roky konvergenční

5

Europa.eu: Euro [online]. 2002, 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/basicinformation/money/euro/index_cs.htm 6 Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf 7 Economic and monetary affairs: convergence criteria [online]. 2010 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/economic_and_monetary_affairs/institutional_and_economic_framework /ec0013_en.htm

14

zpráva ze strany Evropské unie a Evropské centrální banky. Tam bude hodnoceno, jakého pokroku členský stát dosáhl ve vztahu ke konvergenčním kritériím. Instituce Hospodářské a měnové unie Instituce první etapy HMU (1990 – 1993)  Během první etapy HMU nebyly zavedeny žádné měnové instituce. Instituce druhé etapy HMU (1994 – 1999)  Evropský měnový institut (EMI) Založení EMI je datováno k počátku druhé etapy HMU. EMI nebyl součástí dění v měnové politice, která setrvala v pravomoci vnitrostátních orgánů. Nejdůležitější úkoly při realizaci druhé etapy HMU bylo zejména posílení spolupráce mezi národními centrálními bankami a koordinace měnových politik členských států s vizí zajistit cenovou stabilitu. EMI připravil půdu pro ECB a po jeho založení byl rozpuštěn v souladu s čl. 123 odst. 2 Smlouvy o ES.  Měnový výbor Členové toho výboru byli jmenováni Komisí a členskými státy. Byl založen na pomoc při koordinaci politik členských států v rozsahu důležitém pro běh vnitřního trhu a sloužil pouze jako poradní. Po jeho rozpuštění na začátku třetí etapy byl nahrazen Hospodářským a finančním výborem. Instituce ve třetí etapě (počínaje dnem 1. ledna 1999)  Evropská centrální banka (ECB) ECB sídlí ve Frankfurtu na Mohanem a byla založena 1. června roku 1998. Je řízena orgány, které jsou zcela nezávislé jak na orgánech Unie, tak i na orgánech jednotlivých států. (více o ECB v 2. kapitole)  Evropský systém centrálních bank (ESCB) a Eurosystém ESCB je tvořena Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami všech členských států EU a řídí jej rozhodovací orgány ECB. Eurosystém je složen z ECB a národních centrálních bank členských států, které jsou členy eurozóny.

15

Hlavním cílem ESCB je pečovat o cenovou stabilitu. Dále pak bez ohrožení cíle cenové stability podporovat obecné hospodářské politiky ve Společenství mířícího k uskutečnění cílů Unie. Základními úkoly, které plní ESCB, jsou: vymezování a provádění měnové politiky Unie; realizace devizových operací v souladu s článkem 219 Smlouvy o fungování EU; držení a správa oficiální devizové rezervy členských států; podpora plynulého běhu platebních systémů; vede k řádnému plnění opatření, která schvalují příslušné orgány v oboru dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému  Hospodářský a finanční výbor Maximální počet členů Hospodářského a finančního výboru je šest. Z toho jednu třetinu jmenují členské státy, druhou třetinu Komise a zbytek členů zvolí ECB; tento výbor má stejné povinnosti jako Měnový výbor, který ke dni 1. ledna 1999 předal svou úlohu právě Hospodářskému a finančnímu výboru. Jeden významný rozdíl zde ovšem je: odpovědnost za poskytování informací Komisi a Radě, jedná-li se o vývoj měnové situace, nese nyní ECB.  Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) ECOFIN je rozhodovacím orgánem na evropské úrovni a je tvořen shromážděním ministrů financí všech členských států EU. ECOFIN přijímá rozhodnutí týkající se politiky směnného kurzu eura vůči měnám mimo EU při zachování cíle cenové stability. To vše ovšem až po konzultaci s ECB.  Euroskupina Euroskupina je novým názvem pro zasedání ministrů hospodářství a financí eurozóny, která byla zavedena v roce 1997 oproti původnímu názvu Euro-11. Ta je jakožto poradní a neformální orgán svolávána pravidelně k projednání veškerých záležitostí týkajících se bezproblémového fungování eurozóny a HMU. Na tato zasedání bývá přizvána Komise a v případě nutnosti i ECB. Dne 10. září 2004 se ve Scheveningenu konalo neformální zasedání rady ECOFIN, kde byl předsedou Euroskupiny zvolen předseda vlády a financí Lucemburska

16

Jean-Claude Juncker. Stal se tak prvním a stálým předsedou Euroskupiny s nástupem do funkce od 1. ledna 2005. Cíle hospodářské a měnové unie Budování jednotného trhu je zakončeno vytvořením HMU. Hospodářská politika se skládá ze tří prvků. Ze strany členských států musí být zajištěna koordinace jejich hospodářských politik a je potřeba zavést mnohostranný dohled nad touto koordinací a zároveň respektovat pravidla finanční a rozpočtové kázně. Cílem měnové politiky je zavedení jednotné měny – euro, dosažení její stability udržováním stabilních cen a dodržováním pravidel tržní ekonomiky. Dále vybudování společného měnového systému ústředních bank, vymezení a provádění jednotné měnové a devizové politiky v celém měnovém prostoru a zásada otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží.

17

2. Centrální banka pro jednotnou evropskou měnu „Evropská centrální banka byla založena 1. července 1998 (jako nástupce EMI, který zajistil hrubou přípravnou práci) společně s Evropským systémem centrálních bank (ESCB), jež je tvořen ECB a národními centrálními bankami všech členských zemí EU. Stabilita Eurosystému představuje zodpovědnost dvou rozhodovacích orgánů ECB: výkonného výboru (Executive Board) a řídící rady (Governing Council).“8 V čele výkonného výboru stojí prezident ECB, viceprezident a další čtyři členové, jejichž hlavním úkolem je vykonávat měnovou politiku ve shodě s pravidly a rozhodnutími formulovanými řídící radou a postoupení instrukcí národním centrálním bankám. Kromě toho zodpovídá za běžné obchodní aktivity ECB. Za formulaci jednotné měnové politiky a tvorbu pravidel pro její implementaci je zodpovědná řídící rada, kterou tvoří výkonný výbor a guvernéři centrálních bank zemí patřících do eurozóny. Každý člen rady disponuje jedním hlasem. Zasedání řídící rady má možnost zúčastnit se prezident rady EU i člen evropské komise, ovšem bez práva hlasování. Většinu rozhodnutí, a to i těch, která mění parametry měnové politiky, mohou schválit jen prostou většinou. Při stagnaci nynější situace, kdy se ne úplně všechny členské státy EU účastní na eurozóně, bude ESCB podřízen generální radě (General Council), jakožto třetímu rozhodovacímu orgánu. Členy generální rady jsou prezident a viceprezident ECB, dále pak guvernéři centrálních bank všech členských zemí EU. Země, které na svém území dosud nepřijaly euro za zákonné platidlo a jejichž centrální banky budou stále provádět národně orientovanou měnovou politiku, nebudou moci být součástí rozhodování vztahujících se k jednotné měnové politice eurozóny. Mají však možnost diskuse v oblasti obecných záležitostí měnové politiky a vztahů devizových kursů jejich národních měn k euro.

8

ZAHRADNÍK, Petr. Vstup do Evropské unie: přínosy a náklady konvergence. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, 364 s. ISBN 80-717-9472-4.

18

2.1 Poslání a úkoly ECB Prvořadým posláním systému centrálních bank je udržování hodnoty eura a zajištění cenové stability. Při plnění úloh, které jí byly svěřeny v oblasti centrálního bankovnictví, postupuje Evropská centrální banka aktivně a přitom se snaží dosáhnout nejvyšší úrovně profesionality, transparentnosti a důvěryhodnosti. Základními úkoly, které plní Eurosystém, jsou podle čl. 127 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie následující: 

Vymezení a provádění měnové politiky eurozóny, prvořadým cílem Evropského systému centrálních bank je udržovat cenovou stabilitu (čl. 127 odst. 2 Smlouvy o fungování EU). Jde o klíčové ustanovení kapitoly o měnové politice Smlouvy o fungování Evropské unie. Rada guvernérů Evropské centrální banky se snaží udržet inflaci ve střednědobém horizontu pod 2 %, nebo blízko této úrovni. V zájmu dosažení svého hlavního cíle Rada guvernérů zakládá svá rozhodnutí na dvou pilířích strategie měnové politiky a realizuje je pomocí svého operačního rámce.



Provádění devizových operací, Eurosystém provádí devizové operace v souladu s čl. 127 odst. 2 Smlouvy o fungování EU. Mezi devizové operace patří: devizové intervence operace, jako je například prodej úrokových výnosů z devizových rezerv a obchodní transakce



Držba a správa oficiálních devizových rezerv zemí eurozóny (správa portfolií), devizové rezervy ECB zajišťují, aby ECB měla v případě potřeby dostatečné množství likvidních prostředků pro provádění devizových operací. Tyto devizové rezervy byly vytvořeny převodem devizových rezerv z národních centrálních bank eurozóny, když byla 1. ledna 1999 zahájena třetí etapa Hospodářské a měnové unie. Cíle správy devizových rezerv ECB jsou v pořadí podle důležitosti: likvidita, bezpečnost, výnosnost.

19

Portfolia devizových rezerv ECB se skládají z amerických dolarů, japonských jenů, zlata a zvláštních práv čerpání. V průběhu času se složení devizových rezerv mění v důsledku změn tržní hodnoty investovaných aktiv i operací ECB s devizami a zlatem. Americké dolary a japonské jeny v rezervách ECB jsou aktivně spravovány ECB a vybranými národními centrálními bankami zemí eurozóny, které se chtějí na těchto operačních činnostech podílet. Národní centrální banky mají možnost své operační činnosti pro účely řízení devizových rezerv ECB sloučit s jinými národními centrálními bankami. Tabulka č. 2: Oficiální rezervní aktiva Stav ke konci prosince 2013 (údaje v milionech EUR) ECB

53,583

Eurosystém

542,372

Zdroj: ECB9(vlastní zpracování) 

Podpora

plynulého

fungování

platebních

systémů,

statutárním

úkolem

Eurosystému je podporovat hladké fungování platebních a vypořádacích systémů (viz. čl. 127 odst. 2 Smlouvy o fungování EU a čl. 3 a 22 Statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky) Eurosystém svůj úkol plní pomocí následujících prostředků: poskytuje platební mechanismy a mechanismy pro vypořádání obchodů s cennými papíry, k nimž patří systém pro platby vysokých hodnot v eurech a také mechanismus umožňující přeshraniční využívání zajištění zavádí dohledovou politiku a příslušné standardy pro systémy plateb vysokých hodnot, platební systémy a nástroje pro detailové platby, zúčtovací systémy, systémy vypořádání obchodů s cennými papíry a některé třetí strany poskytující služby. Nad těmito infrastrukturami provádí také dohledovou činnost, přičemž hodnotí, jak dodržují stanovené politiky a standardy, a v případě potřeby dává podněty ke změnám stanovuje požadavky na kontinuitu provozu pro tržní infrastrukturu a koordinuje implementaci 9

ECB: International reserves [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/stats/external/reserves/html/index.en.html

20

monitoruje a v případě potřeby zaujímá stanovisko k vývoji na trzích, k právním iniciativám, které se týkají dohledu nad infrastrukturami a opatřením pro platby, zúčtování a vypořádání obchodů s cennými papíry působí jako katalyzátor změn, který zvyšuje účinnost platebních systémů a v oblasti detailových plateb podporuje přechod na nástroje. Eurosystém se rovněž snaží o vytvoření efektivního trhu s cennými papíry tím, že prosazuje harmonizaci tržních standardů a usiluje o odstranění překážek integrace10 K dalším úkolům ECB patří: 

Bankovky: právo povolovat vydávání bankovek v eurozóně má výhradně ECB.



Statistika: k plnění úkolů kladených ESCB potřebuje ECB statické informace získané ve spolupráci s národními centrálními bankami od vnitrostátních orgánů nebo rovnou od hospodářských subjektů.



Finanční stabilita a dohled: k hladkému průběhu politik uplatňovaných příslušnými orgány, souvisejícími s obezřetnostním dohledem nad úvěrovými institucemi a stabilitou finančního systému, přispívá právě Eurosystém.



Mezinárodní a evropská spolupráce: Eurosystému byly zadány úkoly, v jejichž rámci musí ECB udržovat pracovní vztahy s příslušnými orgány, institucemi a fóry v rozsahu EU i na celosvětové úrovni.

10

The European Central Bank: Tasks [online]. 2003 [cit. 2014-02-14]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/ecb/tasks/html/index.en.html

21

2.2 Pakt stability a růstu a koordinace hospodářských politik „Pakt stability a růstu (The Stability and Growth Pact) je rámec založený na pravidlech pro koordinaci národních fiskálních politik v Evropské unii. Byl založen k zajištění zdravých veřejných financí, které jsou založeny na principu, že hospodářské politiky jsou předmětem společného zájmu všech členských států.“11 SGP byl navržen bývalým německým ministrem financí Theo Waigelem a poté přijat v roce 1997. Jeho cílem je zajistit, aby členské státy eurozóny dodržovaly rozpočtovou disciplínu i po zavedení jednotné měny. SGP úzce souvisí s třetí fází hospodářské a měnové unie, která byla spuštěna 1. ledna 1999. Současné zásady:  schodek veřejných financí nesmí překročit 3 % HDP,  veřejný dluh musí být menší než 60 % HDP nebo se musí snižovat. Legislativní úprava SGP: 

„Rezoluce Evropské Rady o SGP (Amsterodam, červen 1997), která vyjadřuje vzájemně odsouhlasený cíl zdravé rozpočtové pozice blízko vyrovnané, nebo v přebytku, což umožňuje členským státům v rámci normálních cyklických fluktuací udržovat deficity do 3 % HDP.



Nařízení Rady č. 1466/97 o posílení dohledu nad rozpočtovými pozicemi a dohled nad hospodářskými politikami a jejich koordinace. Nařízení určuje pravidla o obsahu, předkládání, vyhodnocování a monitorování programů stability a konvergenčních programů.



Nařízení Rady č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění realizace procesu nadměrného deficitu, vyloženého v článku 104 Smlouvy o založení ES.“12

V březnu roku 2005 proběhla revize SGP, jejímž výsledkem byla novelizace příslušných nařízení Rady Evropské unie, a to především na popud dlouhodobého porušování pravidla 3 % deficitu státního rozpočtu ze strany Francie a Německa. Novelizace s sebou přinesla

11

European Commission: Stability and Growth Pact [online]. 2011, 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_governance/sgp/index_en.htm 12 Česká národní banka: Pakt růstu a stability [online]. 2003 [cit. 2014-02-14]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace_07.html

22

rozšíření okruhu výjimečných okolností, na které lze brát ohled při rozhodování o proceduře nadměrného schodku, a byly prodlouženy časové lhůty pro nápravná opatření.

Hlavní body reformy SGP, které byly dohodnuty v březnu roku 2005:  schodek veřejného dluhu 60 % HDP a základní limit rozpočtového schodku 3 % HDP zůstaly beze změn.  je potřeba, aby země eurozóny a země EMR II, tedy země čekající na vstup do eurozóny, přistoupily ke snižování deficitů svých rozpočtů o 0,5 % ročně.  země se mohou při zavádění strukturálních změn vyhnout plnění cílů, a to bez hrozby sankcí.  byla rozšířena definice negativního vývoje hospodářství umožňující schodkové hospodaření z dosavadního 2 % propadu HDP na libovolný pokles HDP nebo ztrátu výkonu hospodářství v období, kdy se růst HDP blíží nulovým hodnotám.  při vyhodnocování struktury deficitů je potřeba zohlednit, zda daná země právě investovala velké sumy na rozvojovou pomoc či na výzkum, nebo jestli jen utrácela na sociálních dávkách.  nově byla stanovena dvouletá doba na snížení schodku pod 3 % HDP namísto předchozího jednoho roku. Dvouletá doba poskytla zemím větší šanci vyhnout se sankcím a obhájit si veřejné manko. Což způsobilo eliminaci veškerých mechanismů zaručujících, že se země budou řídit cíli. Sankce byly jistou zárukou, aby se nevymkly kontrole rozpočtové deficity. Ovšem lidé ve Francii a Německu začali věřit v odvrácení narůstající hospodářské krize uvolněním veřejných prostředků. Vyšší veřejné výdaje opravdu mohou pomoci, ale jen v krátkém časovém horizontu. Proto by země, které přistoupily k vyšším rozpočtovým deficitům, tak měly učinit jen dočasně. Rozpočty by měly být po oživení vyrovnány. Sankce V případě, že země nepřijme v termínu určeném Radou opatření k nápravě a nesníží svůj deficit pod 3 % HDP, je vystavena sankcím. Sankce může být vnímána jako politická atomová bomba a je představována kaucí ve prospěch Komise. Vklad začíná na 0,2 % HDP a roste o 0,1 % nadměrného deficitu až k maximální částce 0,5 % HDP, dokud není nadměrný 23

deficit zcela odstraněn. Pokud nedojde k nápravě do dvou let, kauce nenávratně propadne, jinak je vrácena.13 Koordinace hospodářských politik Jednotnou měnu a jednotný směnný kurz budou sdílet jen členské státy eurozóny, kdežto jiná hlediska hospodářské politiky budou i v budoucnosti řízena na vnitrostátní úrovni. Bude zapotřebí přísnější kontroly ze strany Společenství a koordinace hospodářských politik mezi členskými státy eurozóny, a to do stavu, kdy vnitrostátní ekonomický vývoj ovlivní měnové podmínky v eurozóně. Do koordinace hospodářských politik musí být zahrnuty všechny členské státy, včetně těch, které dosud do eurozóny nevstoupily, protože jsou všechny účastníky jednotného trhu, a mohou se též účastnit mechanismu směnných kurzů. Zvýšený dohled a koordinace by měly pokrývat tyto následující oblasti:  makroekonomický vývoj v členských státech a vývoje směnného kurzu eura;  pozice rozpočtů a rozpočtové politiky;  strukturální politiky na trhu práce, zboží a služeb, stejně jako vývoj nákladů a cen. Koordinace musí dodržovat zásadu subsidiarity. Pro zajištění hladkého fungování hospodářské a měnové unie (EMU) by hlavní směry hospodářské politiky měly být konkrétnější, více zohledňovat specifika konkrétních členských států, měly by se více zaměřit na opatření ke zlepšení růstového potenciálu a vytváření pracovních míst. Členské státy by se měly zavázat ke komplexní a rychlé výměně informací o hospodářském vývoji a politických záměrech s přeshraničním dopadem, a to i v případě, že nedojde ke zhoršení rozpočtové situace. Rada by pak mohla více směřovat doporučení k řešení pro členské státy, jejichž ekonomické politiky nejsou v souladu s hlavními směry.

13

Česká národní banka: Pakt růstu a stability [online]. 2003 [cit. 2014-02-14]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/pakt-stability-a-rustu-5140.html

24

Ústřední a určující postavení z hlediska ekonomické koordinace a rozhodovacího procesu náleží Radě pro hospodářské a finanční věci. Vždy, když se řeší otázky společného zájmu, budou o nich jednat ministři všech členských států. Ministři členských států, které jsou zapojeny do eurozóny, se však mohou scházet i neformálně, aby mezi sebou diskutovali o otázkách spojených s jejich společnou konkrétní odpovědností za jednotnou měnu (tato formace ministrů se schází obvykle den před zasedáním Rady ECOFIN). Rada musí sledovat vývoj směnného kurzu eura, proto je důležité, aby si mohli vyměňovat názory a informace s Evropskou centrální bankou (ECB). Ve výjimečných případech pak může formulovat obecné pokyny pro kurzové politiky ve vztahu k měnám mimo ES. Tyto pokyny musí respektovat nezávislost ESCB a musí být v souladu s hlavním cílem Evropského systému centrálních bank (ESCB), kterým je udržovat cenovou stabilitu.14 Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik Lepší koordinace politik může předejít rozdílům a přispět k zajištění konvergence a stability v EU jako celku i v jejích členských státech, to vše v rámci Unie tvořené vysoce integrovanými ekonomikami. Do roku 2010 existovaly postupy pro koordinaci hospodářských politik, které byly prosazovány nezávisle na sobě. Pro členské státy byla důležitá synchronizace harmonogramů těchto postupů s cílem tento proces usnadnit a lépe zharmonizovat cíle vnitrostátních rozpočtových politik a politik v oblasti růstu a zaměstnanosti a zároveň zohlednit cíle stanovené členskými státy jakožto Evropské unie. Kromě toho bylo nutno rozšířit sféru dohledu a koordinace na širší makroekonomické politiky. Na základě těchto argumentů členské státy EU zavedly v roce 2010 v rámci širší reformy správy ekonomických záležitostí evropský semestr. Poté v roce 2011 proběhla první etapa Evropského semestru.

14

Europa.eu: Economic and monetary affairs [online]. 4. 11. 2005 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/economic_and_monetary_affairs/index_cs.htm

25

Členské státy uvádějí v průběhu evropského semestru své rozpočtové a hospodářské politiky do shody s cíli a předpisy dohodnutými na úrovni EU. Touto metodou sleduje evropský semestr tyto cíle:  zabezpečit zdravé veřejné finance;  posílit hospodářský růst  zabránit nadměrné makroekonomické nerovnováze v EU K evropskému semestru se vztahují tři okruhy koordinace hospodářských politik:  strukturálních reforem s orientací na podporu růstu a zaměstnanosti ve shodě se strategií Evropa 2020;  fiskálních politik za účelem zajistit udržitelnost veřejných financí ve shodě s SGP;  eliminovat nadměrnou makroekonomickou nerovnováhu.

26

3. Řecko a jeho vstup do Evropské unie Řecko se členem Evropské unie stalo v roce 1981, členem eurozóny pak na počátku roku 2001, oficiální měnou země se stalo euro, které nahradilo řeckou drachmu. Rovněž je členem většiny mezinárodních organizací spadajících pod OSN.

3.1 Řecko jako právoplatný člen eurozóny Po uplynutí referenčního období (rok 1997) pro posouzení schopnosti Řecka vstoupit do HMU, mu byl dne 3. května 1998 na základě rozhodnutí Evropské komise přístup odepřen. V roce 1998 překročil deficit 3 % hranici a inflace dosáhla téměř dvojnásobku referenční hodnoty. Nebylo splněno ani kritérium úrokových sazeb. Jediné, co Řecko splnilo, bylo kritérium účasti v měnovém systému EMR II, a to navíc jen zčásti, protože v tomto systému by měla národní měna být minimálně po dobu dvou let (drachma jen od března roku 1998). Jelikož nebyla splněna kritéria hospodářské konvergence stanovená v Maastrichtské smlouvě, bylo rozhodnuto, že se Řecko nemůže přidat k první vlně zúčastněných států.

Tabulka č. 3: Plnění konvergenčních kritérii Řeckem v roce 1997 Dlouhodobá Deficit Roční míra Stabilita úroková míra veřejných inflace (v %) kurzu (v %) financí (v %) Referenční 2,4 7,2 Účast ERM 3 hodnota od března 5,2 9,8 4 1997 1998 Zdroj: ECB15(vlastní zpracování)

Veřejný dluh (v % HDP) 60 108,7

O dva roky později, dne 9. března 2000, Řecko oficiálně podalo žádost o přezkoumání jeho situace ve světle kritérií konvergence. ECB zkoumala, do jaké míry Řecko splnilo podmínky nezbytné pro vstup do eurozóny, stanovené v článku 121 Smlouvy o ES, a poté 27. dubna 2000 uveřejnila konvergenční zprávu o způsobilosti Řecka. Rok 1999 byl referenčním

15

ECB: CONVERGENCE REPORT [online]. 1998 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/pub/pubbydate/1998/html/index.en.html

27

obdobím k posouzení řeckých schopností pro vstup do HMU. Oproti hodnocení z roku 1997, kdy Řecko nesplnilo jediné kriterium, představovaly výsledky zřetelný posun kupředu. Zkoumáním bylo zjištěno:  průměrná míra řecké inflace v březnu roku 2000 dosáhla 2 %, což bylo nižší než referenční hodnota ve výši 2,4 %.  v témže měsíci roku 2000 řecká dlouhodobá úroková míra činila 6,4 %, která byla nižší než referenční hodnota 7,2 %.  Řecko se účastnilo evropského mechanismu směnných kurzů (ERM pak ERM II) po dobu nejméně dvou let (od března 1998), aniž by došlo k silným tlakům na měnu.  pokud jde o veřejné finance, tak schodek veřejných financí v roce 1999 klesl pod referenční hodnotu 3 % na 1,6 % HDP. Zadlužení bylo vyhodnoceno jako dostatečně klesající k přijetí EURA i s poměrem veřejného dluhu k HDP 105,2 %, který je stále výrazně nad referenční hodnotou 60 %.16 V reakci na to Rada EU a Evropská komise složena z hlav států a vlád vydala konvergenční zprávy, shodně konstatující řeckou způsobilost a splnění nezbytných podmínek pro vstup do HMU. Radě ECOFIN tedy doporučily jeho přijetí. Výrazným překročením jednoho z fiskálních kriterií a splněním ostatních, se dá řecká situace přirovnat k situaci v Itálii či Belgii, i když výsledek v Řecku byl dokonce o trochu lepší. Z tohoto pohledu neexistoval důvod použít na Řecko „jiný metr“. Při konečném rozhodnutí se Rada ECOFIN nevzdálila od předešlých doporučení a podpořila vstup Řecka do HMU. Dne 19. 6. 2000 byla Evropskou komisí schválena řecká žádost o účast ve společné měnové unii a Řecko se dnem 1. ledna 2001 stalo právoplatným členem eurozóny. Tou dobou však žádná z institucí nevěděla, že vše vyhodnocuje na základě falešných údajů. Poté, v září 2004, řecká vláda oznámila komisi, že na úkor vlastních dat z roku 2004 podstatně upravila rozpočtové deficity v letech 2000 – 2003. Po zjištění závažných pochybností o kvalitě a pravdivosti statických dat, byl Evropskou komisí nařízen fiskální audit.

16

ASSESSMENT OF GREECE’S CONVERGENCE PRIOR TO ITS PARTICIPATION IN THE EURO AREA [online]. 2001, 2006 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.banquefrance.fr/fileadmin/user_upload/banque_de_france/Eurosysteme_et_international/04_411EXAMEN_ENTREE_ GRECE-GB.pdf

28

Na základě revize řeckého veřejného rozpočtu v letech 1997 až 2003 Eurostatem se ukázalo, že ze strany Řecka nikdy maastrichtská konvergenční kritéria naplněna nebyla. Řecké údaje byly v tomto období zfalšovány směrem dolů, a to více než o 3 %. Právě na základě těchto zjištěných nepravdivých statistických dat vstoupilo Řecko v roce 2001 do eurozóny. Tabulka č. 4: Údaje o deficitu veřejných financí v letech 1997 – 2003 (v %) Rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 4 2,5 1,8 2 1,4 1,4 Původní 6,6 4,3 3,4 4,1 3,7 3,7 Zrevidované 17 Zdroj: Eurostat (vlastní zpracování)

2003 1,7 4,6

Tabulka č. 5: Údaje o zadlužení v letech 1997 – 2003 (v % HDP) Rok 1997 1998 1999 2000 2001 108,2 105,8 105,2 106,1 106,6 Původní 114 112,4 112,3 114 114,7 Zrevidované 18 Zdroj: Eurostat (vlastní zpracování)

2003 102,6 109,9

2002 104,6 112,5

Dne 7. prosince 2004 se konalo zasedání v Bruselu, které bylo klíčové v této věci, a zabývalo se politickou zodpovědností Řecka za kauzu s nepravdivými daty. Hlavním viníkem byly Radou označeny řecké úřady za jejich přístup k poskytování důležitých údajů. Zároveň Řecko vyzvala, aby vyvodilo důsledky na národní úrovni. Rada též poukázala na částečnou spoluzodpovědnost institucí EU za jejich lhostejný přístup, že ani přes opakující se pochybnosti o pravdivosti řeckých dat odpovědné instituce nezrealizovaly žádnou systematickou kontrolu. Za předložení zmanipulovaných makroekonomických dat nakonec Řecko nedostalo ze strany EU fakticky žádné sankce. Jeho jednání nezahrnovalo ani žádné důsledky pro jeho členství v HMU. Rada i Komise se shodly, že řecká vláda byla nápomocna při řešení situace a právě ona celý problém zveřejnila.

17

Eurostat: REPORT BY EUROSTAT ON THE REVISION OF THE GREEK GOVERNMENT DEFICIT AND DEBT FIGURES [online]. 2004 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/GREECE/EN/GREECE-EN.PDF 18 Tamtéž

29

I když nakonec nedošlo k možné žalobě za porušení Smlouvy o ES, Řecko ztratilo důvěryhodnost a bylo morálně odsouzeno.

3.2 Ekonomická situace Řecka před krizí Oficiální název státu je Elliniki Dimokratia neboli Řecká republika. Na území o rozloze 131.990 km žije cca 10.787.960 obyvatel o hustotě 81,75 obyvatel na km2. Podíl ekonomicky činného obyvatelstva činí 4,932 mil. tedy 45,6 %. Oficiálním úředním jazykem je novořečtina, nejčastěji používanými cizími jazyky jsou angličtina a francouzština. Od roku 1975 je Řecko parlamentní republikou a v současnosti zastává úřad řeckého prezidenta Karolos Papoulias, který se ujal úřadu 12. března 2005. Pro Řecko je charakteristická silná levice, která je zastoupena v parlamentu. Významné postavení ve společnosti má řecká ortodoxní církev. Hlásí se k ní asi 97 % obyvatel. To znamená, že církev má značný vliv na vnitropolitické dění v zemi. Služby jsou nejsilnějším sektorem řecké ekonomiky (zahrnují necelých 80 % HDP) a nejvýznamnější roli v něm hrají služby spojené s cestovním ruchem. Ovšem v posledních letech se řecké příjmy z cestovního ruchu spíše snižovaly, a to zejména v souvislosti s celosvětovou finanční krizí a následnými dluhovými problémy Řecka. Významné postavení zastává v Řecku zemědělství, ačkoli jeho podíl na tvorbě HDP v posledních letech strmě klesal. Velmi důležitá je také námořní doprava (3,5 % HDP). Ve srovnání s jinými státy má Řecko nepříliš silné postavení v průmyslu (cca 13 % HDP), z důvodu hospodářské krize je v posledních letech v úpadku také stavebnictví (nyní cca 4 % HDP). Z hlediska zahraničního obchodu v Řecku dlouhodobě převyšuje import nad exportem, země je tedy čistým importérem.19

19

BusinessInfo.cz: SOUHRNNÁ TERITORIÁLNÍ INFORMACE Řecko [online]. 2013 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: file:///C:/Documents%20and%20Settings/KUBA/Dokumenty/Downloads/sti-recko-2013-10-16.pdf

30

Hrubý domácí produkt V letech 2000 až 2007 se mohla řecká ekonomika pyšnit průměrným růstem okolo 4 % HDP oproti průměru eurozóny kolem 2 % HDP. Ovšem, jen do té doby, než se plně projevily důsledky krize. HDP v té době rostlo hlavně díky velké expanzi domácí poptávky, zejména soukromé spotřeby a domácích investic. Dále pak přispěly k růstu HDP uvolněná fiskální politika a vysoký růst reálných mezd. Na expanzi je potřeba pohlížet s ohledem na vývoj schodků veřejných rozpočtů financovaných levnými úvěry po vstupu Řecka do eurozóny. Tabulka č. 6 a graf č. 1 zobrazuje růst reálného HDP v Řecku mezi lety 2000 – 2012. Z grafu je zřejmé, že před rokem 2006 byl průměr růstu HDP vysoký a od roku 2006 v důsledku finanční krize tempo růstu výrazně klesá. Špatný stav řecké ekonomiky jen umocnil jeho propad. I přes malé zlepšení v roce 2011 odborníci odhadovali, že Řecko zůstane pro další období v záporných hodnotách. Přesto podle nejnovějších informací z Eurostatu by měl řecký růst v roce 2014 dosahovat kladných hodnot (0,6 % HDP).20 Tabulka č. 6: Míra růstu reálného HDP v letech 2000 – 2012 (v %) Míra růstu reálného HDP v letech 2000 – 2012 (v %) Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1011 2012 %

3,5

4,2

3,4

5,9

4,4

2,3

5,5

3,5

- 0,2

-3,1

-4,9

-7,1

Zdroj: Eurostat21(vlastní zpracování)

20

Real GDP growt rate [online]. 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ 21 Eurostat: Real GDP growth rate [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tec00115

31

-6,4

Graf č. 1: Míra růstu reálného HDP v letech 2000 – 2012 (v %) 8 6 4 2 0 -2

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

-4 -6 -8 Zdroj: Eurostat22(vlastní zpracování)

Inflace Inflace je dlouhodobým problémem Řecka, do roku 1995 se nebylo schopno dostat pod dvoucifernou míru. Se vstupem do eurozóny inflace spadla na 3,7 %, což byla pořád vysoká hodnota oproti ostatním zemím EU27 a Německu. Tabulka č. 2 a graf č. 2 zobrazují vývoj míry inflace za období 2000 – 2012. Z grafu je patrné, že míra inflace v Řecku se do roku 2007 pohybovala v oscilačním pásmu 3 – 4 %. V roce 2008 začala inflace narůstat a poté následoval prudký pokles v roce 2009, což bylo zapříčiněno finanční krizí. Rok 2009 provází vysoký nárůst hodnoty, způsobený zvýšením daně z přidané hodnoty z důvodu nezbytnosti navýšení příjmu státního rozpočtu. S rokem 2010 můžeme pozorovat markantní propad míry inflace, kdy se dostala nejníže za posledních 45 let. To bylo důsledkem drastických vládních úsporných opatření za účelem získat mezinárodní finanční pomoc. Prudký pokles příjmů obyvatelstva (až o 50 %) byl hlavní příčinou propadu poptávky. V důsledku vyšších daní nemůžou podniky přizpůsobit své ceny, proto mají nižší poptávku a tím ztrácejí zisky.23

22

Eurostat: Real GDP growth rate [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tec00115 23 Inflation.eu: Historic inflation Greece [online]. 2013 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.inflation.eu/inflation-rates/greece/historic-inflation/cpi-inflation-greece.aspx

32

Tabulka č. 7: Míra inflace v letech 2000 – 2012 (HCIP %) Míra inflace v letech 2000 – 2012 (HCIP %) Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 %

2,9

3,7

3,9

3,4

3,0

3,5

3,3

3,0

4,2

1,3

4,7

3,1

Zdroj: Eurostat24(vlastní zpracování)

Graf č. 2: Míra inflace v letech 2000 – 2012 (HCIP %) 5 4.5 4 3.5 3 2.5 2 1.5 1 0.5 0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: Eurostat25(vlastní zpracování) Míra nezaměstnanosti Sektor služeb je odvětvím ekonomiky, které zaměstnává nejvíce obyvatelstva v Řecku, a to celých 65,1 %. Sektor zemědělství zaměstnává 12,4 % populace a v průmyslu pak 22,4 %. Nezaměstnanost v Řecku v období 2000–2007 byla vyšší než průměr EU27. Po propuknutí krize v roce 2007 můžeme sledovat neustálý nárůst míry nezaměstnanosti. V roce 2009 míra nezaměstnanosti přesáhla hranici 10 % a i v dalších letech docházelo k rychlému nárůstu nezaměstnanosti (v každém roce až o 5 %). Podmínky na trhu práce se v důsledku recese velmi zhoršily, míra nezaměstnanosti se v roce 2012 vyhoupla až na 26,4 %, dosáhla tak nejvyššího stupně od počátku krize a další růst se očekává. 24

Eurostat: Inflation rate [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=tec00118&tableSelection=1&foot notes=yes&labeling=labels&plugin=1 25 Eurostat: Inflation rate [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=tec00118&tableSelection=1&foot notes=yes&labeling=labels&plugin=1

33

2012 1,0

Ze statistik lze vyčíst, že nezaměstnanost sužuje hlavně řecké ženy a mladé lidi. V roce 2010 míra nezaměstnanosti u žen byla 17,6 % a ještě hůř na tom byli mladí ve věku 15 až 24 let, kde nezaměstnanost činila 34,5 %. Díky dominanci zastoupení cyklických odvětví, jako je zpracovatelský průmysl a stavebnictví, je míra nezaměstnanosti u mužů nižší než u žen.26 Je jasné, že kvůli neustále stoupající míře nezaměstnanosti a snižování mezd klesá životní úroveň, dá se tedy předpokládat odliv pracovní síly ze země, ať už kvalifikované nebo nekvalifikované. V roce 2010 podle Eurostatu opustilo Řecko více než 120 000 lidí. Mezi prvními začali zemi opouštět nezaměstnaní, pak i samostatně výdělečně činní, kteří přišli o klienty. Dotklo se to i lékařů. V roce 2011 podle deníku Eleftherotypia byla nezaměstnanost mezi lékaři přes 12 % a 2,5 % z nich se rozhodlo zemi opustit.27 Tabulka č. 8: Míra nezaměstnanosti v letech 2000 – 2012 (v %) Míra nezaměstnanosti v letech 2000 – 2012 (v %) Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

%

11,2

10,7

10,3

9,7

10,5

9,9

8,9

8,3

8,9

10,5

14,5

21,4

26,4

Zdroj: Eurostat28(vlastní zpracování)

26

Novinky.cz: Ekonomika [online]. 2012 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/256039-recko-drti-rekordni-nezamestnanost.html 27 Mladá fronta E15.cz: Řekové se kvůli krizi opět stěhují do zahraničí nebo na venkov [online]. 2012 [cit. 201311-07]. Dostupné z: http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/rekove-se-kvuli-krizi-opet-stehuji-do-zahranicinebo-na-venkov-773880 28 Eurostat: Unployment rate [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=teilm020&tableSelection=1&plug in=1

34

Graf č. 3: Míra nezaměstnanosti v letech 2000 - 2012 (v %) 30 25 20 15 10 5 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: Eurostat29(vlastní zpracování)

Veřejný dluh Řecka

Problematika veřejného dluhu se dotýká všech členských zemí Evropské unie. Za poslední desetiletí byl v Řecku zaznamenán každoroční 100 % poměr veřejného dluhu HDP a patří tak k nejvíce zadluženým státům EU. Od roku 1998 se zadlužení Řecka stále zvyšovalo a ani při vstupu do EMU země nedosahovala požadované hranice veřejného dluhu, jež je pro přijetí do EMU určena na 60 %. V roce 2003 dovršil veřejný dluh HDP úrovně 97,4 %, což byl nepatrný pokles zadlužení oproti vývoji v předchozích letech. V roce 2004 tendence poklesu stále pokračovala, ovšem už nebyla tak pozitivní. I když v Řecku stále přetrvávala vysoká úroveň zadlužení a jeho pokles byl velmi pomalý, dosáhlo Řecko v roce 2004 dluhu 183,2 mil. eur, tedy 98,9 % HDP. Řecko v roce 2006 opět překročilo hranici 105 % HDP veřejné dluhu, který dosáhl v celkovém součtu 224,2 mil. eur. V letech 2007 – 2009 vyrostl veřejný dluh Řecka až na 299,7 mil. eur. Veřejný dluh v roce 2007 byl 239 mil. eur, což je asi 107,2 % HDP, ani rok 2008 nezaznamenal zlepšení a Řecko se stále řadilo k zemím s největším veřejným dluhem v EU. Oproti roku 2007 dluh vzrostl skoro o 24 mil. eur, čímž dosáhl celkové výše 263,3 mil. eur. Rok 2009 se nesl ve znamení dalšího zvýšení veřejného dluhu, a to až na úroveň 129,7 % 29

Eurostat: Unployment rate [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=teilm020&tableSelection=1&plug in=1

35

HDP, což nejspíše způsobily dopady finanční krize, a to ve vývoji veřejného dluhu i v oblasti ekonomického růstu. 30 Tabulka č. 9: Vývoj veřejného dluhu v Řecku v letech 2001 - 2012 Rok

v % HDP

v mil. Eur

Rok

v % HDP

v mil. Eur

2001

103,7

151 869,0

2007

107,2

239 300,0

2002

101,7

159 214,0

2008

112,9

263 284,0

2003

97,4

168 025,0

2009

129,7

299 690,0

2004

98,9

183 157,0

2010

148,3

329 514,0

2005

101,2

195 421,0

2011

170,6

355 141,0

2006

107,5

224 204,0

2012

156,9

303 928,0

Zdroj: Eurostat31(vlastní zpracování)

Graf č. 4: Vývoj veřejného dluhu v Řecku v letech 2001 – 2012 (v % HDP) 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: Eurostat32(vlastní zpracování)

30

European Commission, Eurostat: Statistics [online]. 2014 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/government_finance_statistics/data/database 31 Eurostat: General government gross debt [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsdde410&plugin=1 32 Eurostat: General government gross debt [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsdde410&plugin=1

36

Deficit veřejných výdajů Vývoj řeckého schodku veřejných výdajů se dle statických dat Eurostatu stále prohluboval a v letech 2001 – 2007, kdy ekonomika země byla pokládána za prosperující, výše schodku dosahovala 4,5 – 6,5 %. Neudržitelnou zátěž pro Řecko přinesl rok 2009, kdy schodek dosáhl 15,7 % a vše tak vyvrcholilo ve finanční krizi. Pozitivní bylo alespoň to, že se Řecku v roce 2011 podařilo snížit schodek na 9,5 %. Přímou úměrou jakou narůstal řecký schodek veřejných výdajů, narůstal i státní dluh země. Dva způsoby, jak splatit státní dluh, jsou zvýšení daní nebo půjčky. Řecko však v průběhu let, před počátkem krize, daně nezvyšovalo a navíc byl jejich výběr komplikovaný. Což jasně naznačuje, že Řekové žili na dluh. Teprve až když krize propukla, Řecko několikrát zvyšovalo DPH, spotřební daně, veřejné služby a ceny energií. Ale ani po těchto opatřeních nebylo možné inflaci snížit na uspokojivou úroveň. V letech 2010 a 2011 byl zaznamenán pokles inflace o 1,6 %, který byl způsoben vládními opatřeními s cílem získat finanční pomoc. Snižování inflace je i nadále úspěšné. Vládní škrty mají špatný vliv na stále klesající příjmy obyvatel a narůstající nezaměstnanost.33

Tabulka č. 10 : Vývoj deficitu veřejných výdajů Řecka v letech 2001 - 2012 Rok

v % HDP

v mil. Eur

Rok

v % HDP

v mil. Eur

2001

- 4,5

- 6 542,0

2007

- 6,5

- 14 475,0

2002

- 4,8

- 7 465,0

2008

- 9,8

- 22 880,0

2003

- 5,6

- 9 738,0

2009

- 15,7

- 36 166,0

2004

- 7,5

- 13 940,0

2010

- 10,7

- 23 715,0

2005

- 5,2

- 10 068,0

2011

- 9,5

- 19 869,0

2006

- 5,7

- 12 109,0

2012

- 9,0

- 17 414,0

Zdroj: Eurostat34(vlastní zpracování)

33

Trading Economics: Greece Indicators [online]. 2014 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.tradingeconomics.com/greece/government-budget 34 Eurostat: General government deficit/surplus [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plugin=1&pcode=tec00127&language=e n

37

Graf č. 5: Vývoj deficitu veřejných výdajů v Řecku v letech 2001 – 2012 (v % HDP) 0 -2

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

-4 -6 -8 -10 -12 -14 -16 -18 Zdroj: Eurostat35(vlastní zpracování)

35

Eurostat: General government deficit/surplus [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plugin=1&pcode=tec00127&language=e n

38

3.2.1 Kořeny finanční krize v Řecku Na podzim v roce 2007 propukla celosvětová finanční krize, a to poměrně nenápadně krachem 2 hedgeových fondů investiční banky Bear Stearns, což ukázalo, že s obdobnými problémy se potýká i řada dalších finančních institucí – AIG, Goldman and Sachs, Freddie Mac, Lehman Brothers, Fannie Mae atd. Krize poté pokračovala ekonomickou recesí a dluhovou krizí vlád po celém světě. Díky globalizaci trhů a vzájemné provázanosti ekonomik se pak z původní finanční krize stala hospodářská krize celosvětového rozměru. Ovšem současně je nutné říci, že systém veřejných financí i hospodářská politika Řecka se potýkaly se zásadními problémy a bojovaly s řadou nedostatků, a to ještě před plným propuknutím americké hypoteční krize. Hlavními problémy, se kterými řecká ekonomika zápolila, byly hlavně špatný stav veřejných financí,

vysoké

zahraniční

zadlužení,

vysoké

rozpočtové

výdaje

a

snižování

konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích. Země trpěla dluhovými problémy již před vstupem do ES, které byly způsobeny hlavně čerpáním půjček na obnovu po válce, s cílem stabilizovat politický vývoj v zemi a nastartovat ekonomiku. Ovšem mnohdy byly použity na podporu sociálního systému a spotřeby. Typické pro Řecko bylo chování pravicových i levicových vlád, které se soustředily zejména na udržení popularity u svých voličů, a to zajištěním vysoké životní úrovně na úkor potřeb státu. Vlády tedy po dlouhou dobu nepřistupovaly k žádným reformám ani restriktivním opatřením a výsledkem bylo spíše navyšování státních výdajů. Vždy, když v zemi začaly vrcholit problémy spojené s předlužením, vysokými deficity a splácením dluhu, aplikovala vládnoucí strana úsporná opatření a další kroky pro minimalizaci možných negativních dopadů. Těmito kroky se vždy povedlo osvobodit Řecko z dluhových problémů a byla posílena důvěryhodnost v zahraničí, což vedlo k získání nových půjček, které ovšem byly upotřebeny na financování veřejného sektoru namísto zavedení nutných reforem.

39

Světová finanční krize se dá vnímat jako prostý spouštěč finančních problémů v Řecku a spíše nevyhnutelnou dluhovou krizi Řecka jen uspíšila, skutečné příčiny řeckých problémů je však nutno hledat jinde. Problémy vyšly na povrch, když vrcholila světová finanční krize a negativními důsledky zasáhla všechny národní ekonomiky v září roku 2008. Řecko nebylo výjimkou. V těchto letech poznamenala globální krize zejména oblasti dopravy a cestovního ruchu, jenž do té doby vytvářely významný podíl na tvorbě HDP státu. Již o rok později se na Řecku naplno projevil vliv globální krize.

3.2.2 Průběh krize v Řecku Globální finanční krize měla zvláště významný negativní dopad na tempa růstu HDP v Řecku. Lze říci, že globální ekonomická krize v kombinaci s rozpočtovými deficity země (jedním z problémů byl obrovský deficit v příjmech, který každoročně klesl hluboko pod očekávanou úroveň, v roce 2010 odhadované náklady na daňové úniky byly pro řeckou vládu ve výši přes 20 miliard dolarů za rok) a konstantními půjčkami vyústila v kolaps řecké ekonomiky. Dále dva z největších příjmů v zemi, kterými jsou cestovní ruch a lodní doprava, byly vážně ovlivněny poklesem příjmů, který činil v roce 2009 až 15 %. V těchto nepříznivých časech pro řeckou ekonomiku oznámil premiér Kostas Karamanlis volby 4. října 2009. Byl obviněn jeho oponenty, že jeho cílem vyhlášením těchto voleb je uniknout z obtížné situace, kterou on a jeho vláda vytvořili. Poté byl do úřadu zvolen socialistický premiér Jorgos Papandreu. Krátce po zvolení nová vláda zveřejnila pravdu o řeckém účetnictví a oznámila, že předešlá pravicová koalice falšovala stav skutečných schodků. Nový odhad 12,5 % HDP za rok 2009 byl výrazně vyšší, než původně předpokládané číslo 6 % HDP, nicméně i tento údaj se později ukázal jako nepřesný a schodek se nakonec vyšplhal na 15,7 % HDP.36 Podíl státního deficitu k HDP v Řecku za rok 2009 byl největším deficitem v Evropské unii. Krátce potom došlo k negativnímu vývoji týkající se bonity Řecka, a to na základě významných ratingových agentur, které snížily ratingové známky země. 22. října 2009 36

THE CHARACTER OF THE GREEK CRISIS [online]. 2013 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.southeast-europe.org/pdf/13/DKE_13_A_P_Harikleia-K-Mandamadiotou_Character-of-the-GreekCrisis.pdf

40

agentura Fitch snížila známku z A na A- a 8. prosince podruhé snížila řeckou ekonomiku na BBB+. Společnost Standard and Poor (S&P) snížila ratingovou známku 16. prosince z A- na BBB+ a třetí downgrade řecké ekonomiky byl v prosinci 22. agenturou Moody´s.37 Řecko přislíbilo zlepšení a uskutečnění nevyhnutelných reformních kroků, přičemž ministr financí Řecka Papaconstantinou prohlašuje, že bankrot zemi rozhodně nehrozí. 4. prosince 2009 oznámil řecký premiér první z mnoha balíčků rozpočtových škrtů. Balíček obsahoval opatření ke snížení nákladů snížením vládních výdajů a snížením provozních nákladů, a předpokládaný růst příjmů, zejména prostřednictvím řešení vyhýbání se daňovým povinnostem. Kvůli dluhovým problémům Řecka byl svolán 11. ledna 2010 první evropský summit. 14. ledna 2010 byl v Řecku schválen tříletý plán s cílem zajistit pokles rozpočtového deficitu k 3 % HDP, a to do roku 2012.38 Ani jeden z těchto kroků nezastavil růst rizikové prémie řeckých státních dluhopisů, která na konci ledna převyšuje historické rekordy. Během února 2010 se mají uskutečnit vládou oznámená protikrizová opatření. Jedná se převážně o úspory ze strany státních výdajů. Evropská komise pouhý den na to schvaluje navrhovaná opatření, i když s jistými podmínkami. Současně s tím se rozpoutala debata o možnostech, jak Řecku pomoci. V únoru téhož roku v Řecku vypukly první generální stávky a protesty proti navrhovaným škrtům a od té doby s přestávkami trvají. 4. března se řecké vládě přesto povede prodat státní dluhopisy s objemem 20,5 mld. dolarů. 18. března 2010 je Evropská unie oficiálně požádána o pomoc řeckým premiérem Papandreu. V dubnu 2010 dojde k dalšímu snížení ratingu země na BBB- ze strany agentury Fitch, což je těsně nad hranicí spekulativního pásma, agentura S&P snižuje ratingovou známku země na BB+, řecké investice jsou tak nyní hodnoceny ve spekulativním pásmu a Moody´s Řecku sníží hodnocení na A3 navíc s negativním výhledem, což znamená, že může dojít k dalšímu snížení ratingu.39

37

IHNED.cz: Agentura Standard & Poor's snížila Řecku rating [online]. 2009 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-39511750-agentura-standard-poor-s-snizila-recku-rating 38 Bloomberg.com: Greek Crisis Timeline From Maastricht Treaty to ECB Bond Buying [online]. 2012 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://www.bloomberg.com/news/2012-09-05/greek-crisis-timeline-from-maastrichttreaty-to-ecb-bond-buying.html 39 TEO, Andrew Michael. An Overview of Greece’s Sovereign Debt Crisis [online]. 2011 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://andrewmichaelteo.wordpress.com/2011/10/20/an-overview-of-greeces-sovereign-debtcrisis/3/

41

V květnu 2010 byla podepsána dohoda o záchranném balíčku na pomoc Řecku mezi řeckou vládou, Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou centrální bankou a Evropskou komisí, známých jako "trojka". Záchranný balíček pro Řecko nakonec dosáhl výše 110 miliard eur na období tří let oproti sumě původní (45 mld. eur), která se ukázala jako nedostatečná. Po poskytnutí záchranného úvěru řecký parlament sestavil plán razantních úspor, hlubokých rozpočtových škrtů a komplexní ekonomické reformy, které byly podmínkou ze strany EK a MMF pro poskytnutí finanční pomoci. Následná záchranná půjčka vyplacená Řecku byla především použita k úhradě splatných dluhopisů, ale také k financování pokračujících ročních rozpočtových schodků. I přesto 14. června 2010 dochází k dalšímu snížení ratingového hodnocení Řecka agenturou Moody´s na Ba1. Řecko pravidelně navštěvují komisaři EU a zástupci MMF, kteří vytvářejí trvalý dohled nad dodržováním úsporných opatření a provádění reforem. Krok za krokem se zároveň uplatňují nová úsporná opatření. Současně je zřejmé, že dluhové problémy zasáhly také Portugalsko, a určité nebezpečí vnímá i Španělsko nebo Itálie. Některé tyto země mají zhoršující se rating i rostoucí rizikovou přirážku k úrokům ze státních dluhopisů. Dalším problémem je Irsko, jemuž již dříve musela být pomoc poskytnuta, a to ve výši 85 mld. eur. Ve spojení s dluhovými problémy uvedených států se už nějakou dobu hovoří o tzv. zemích PIIGS. V Řecku je 23. prosince 2010 schválen státní rozpočet pro nastávající rok, který počítá s deficitem 7,4 % HDP. Koncem ledna byla agenturou FITCH snížena ratingová známka země na BB+. Dne 7. března 2011 agentura Moody’s opět snižuje rating Řecka z Ba1 na B1. Březen 2011 přinesl schválení pravidla záchranného fondu EFSF, který má vzniknout v eurozóně pro případ, že bude potřeba řešit obdobné situace, jako je řecká krize. Země eurozóny do záchranného fondu vložily 440 mld. eur, Evropská komise 60 mld. eur a Mezinárodní měnový fond 250 mld. eur.40 Během tohoto měsíce jedná eurozóna o snížení úroků z úvěrů, které byly Řecku poskytnuty, o 1 %, a prodloužení doby, za níž je úvěry nutno splatit. Řecký rating je 29. března 2011 snížen i třetí významnou agenturou S&P, a to na úroveň BB-, která je následně začátkem května dokonce upravena na hodnotu B.

40

Českomoravská konfederace odborových svazů: Finanční krize a sociální úpadek v Řecku[online]. 2012 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.cmkos.cz/studie-ekonomicke-analyzy-prognozy/3437-3/analyza-financnikrize-a-socialni-upadek-v-recku

42

I Portugalsku je dne 16. května 2011 slíbena finanční pomoc ve výši 78 mld. eur, která byla nutná pro odvrácení bankrotu v zemi. Řecký rating je dne 20. května 2011 agenturou Fitch opět snížen, a to na hodnotu B+. Poskytnutí druhého úvěru bylo Řecku schváleno dne 2. června 2011, zatím však jen bez specifikace přesných podmínek (Slovensko je proti). Další úsporná opatření a privatizační program jsou řeckou vládou schváleny 9. června 2011 za účelem získání dalších 50 mld. eur do státního rozpočtu. Kvůli značným škrtům propukají v Aténách nepokoje, kde věřitelé, nespokojeni s úspornými kroky, žádají uvolnění další části již slíbené pomoci. Dne 13. června 2011 agentura S&P razantně snižuje rating Řecka na úroveň CCC, tedy do pásma tzv. subprime cenných papírů, což jsou aktiva s vysokou rizikovostí. Druhý záchranný balík ve výši 109 mld. eur byl Řecku schválen eurozónou 21. července 2011, ale následně byl navýšen na 130 mld. Bankami byl odsouhlasen ústupek ve výši 21 % dluhů.41 Mezitím, co řecký dluh přerostl 350 mld. eur a dosahoval téměř 170 % HDP, bylo dohodnuto, že země dostane přívětivější splátkový kalendář. Evropská centrální banka chce zabránit dalšímu šíření dluhové krize, a tak v srpnu 2011 začíná nakupovat dluhopisy Španělska a Itálie, kvůli čemuž rezignuje hlavní ekonom ECB Jurgen Stark. Proti odkupům bylo i Německo jakožto největší podílník ECB, hrozil mu tím totiž úpadek nejvyššího ratingu, jenž má v Německu prvořadou důležitost.42 Dne 31. října 2011 přichází z Řecka vcelku nečekaná zpráva o vyhlášení referenda premiérem Papandreu o tom, zdali v červenci na summitu EU bude odsouhlasená pomoc Řeckem přijata. To vyvolá velkou vlnu odporu v ostatních zemí eurozóny a premiér Papandreu nakonec dne 8. listopadu 2011 na svou funkci rezignuje. Následně je zvolen nový řecký premiér Lukas Papadimos

(bývalý

viceprezident

ECB).

Začíná

veřejná

diskuze

o

možnostech

restrukturalizace dluhu Řecka a zvažuje se odpuštění cca 50 % všech dluhů, což je později zvýšeno na 60 %.

41

Kurzy.cz: Řecko se nakonec druhého záchranného balíku dočkalo, bankrot je (zatím) odvrácen [online]. 2012 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://tema.kurzy.cz/detail/recko-se-nakonec-druheho-zachranneho-balikudockalo-bankrot-871554.html 42 Českomoravská konfederace odborových svazů: Finanční krize a sociální úpadek v Řecku[online]. 2012 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.cmkos.cz/studie-ekonomicke-analyzy-prognozy/3437-3/analyza-financnikrize-a-socialni-upadek-v-recku

43

Ke konci listopadu přichází zpráva o tom, že řediteli řeckého statistického úřadu ELSTAT Andreasu Georgimu hrozí vězení za to, že údaje o výši deficitu státního rozpočtu za rok 2009 záměrně nadhodnotil, aby vláda čelící tlaku EU a zejména Německa, mohla přijmout tvrdá úsporná opatření. 43 V prosinci 2011 míra úročení řeckých státních dluhopisů prolomila hranici 35 %. Země je fakticky odříznuta od financování soukromou sférou (banky, investiční fondy), se splácením státního dluhu jí pomáhá Evropská centrální banka, Mezinárodní měnový fond, hovoří se i o nákupu řeckých dluhopisů Čínskou centrální bankou. Počínaje rokem 2012 je na Řecko vyvíjen silný tlak ze strany eurozóny za účelem přimět zemi k dohodě s investory na restrukturalizaci dluhu. Vládní činitelé a bankéři z Bruselu a Atén informovali o ochotě finančních institucí akceptovat u řeckých dluhopisů celkovou ztrátu kolem 70 % z jejich současné čisté hodnoty. Ovšem ani takto objemné oddlužení nejspíše nebude dostatečné, aby, jak požadoval Mezinárodní měnový fond, klesl celkový řecký dluh do roku 2020 na úroveň 120 % HDP. Dne 22. února 2012 sráží agentura Fitch řecký rating na nejhorší možnou známku C. Jen o šest dní později, tedy 28. února 2012, dojde ze strany další významné agentury S&P ke snížení řecké úrovně na tzv. selektivní platební neschopnost, což znamená, že země není schopna dostát některým ze svých závazků. Hrozbu okamžitého bankrotu odvrátila schůzka s věřiteli, která proběhla 8. března 2012, jelikož na ní byla odhlasována výměna dluhopisů za nové s nižší hodnotou. Jednalo se tedy o restrukturalizaci dluhu, pro niž se nakonec vyjádřilo 85,8 % soukromých věřitelů a přijali tak 53 % ztrátu oproti původní hodnotě dluhopisů. Dne 12. února 2012 byl řeckým parlamentem schválen plán úsporných opatření i přes vlnu ostrých celostátních protestů. Tím si Řecko otevřelo cestu k další zahraniční finanční pomoci v hodnotě 130 mld. eur. Schválení ovšem nebylo impulsem k okamžitému uvolnění peněz, trojka věřitelů (EU, ECB, MMF) totiž požadovala, aby v Řecku byly prosazeny další úspory a dokončily se reformy a privatizace státního majetku. „Nejnovější plán zahrnoval okamžité snížení pracovních míst ve veřejném sektoru o 15 tisíc míst (ze 750 tisíc zaměstnanců),

43

Aktuálně.cz: Měnil čísla o řeckém dluhu, teď mu hrozí vězení [online]. 2011 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/menil-cisla-o-reckem-dluhu-ted-mu-hrozi vezeni/r~i:article:723248/

44

snížení minimální mzdy v zemi o 22 %, pro zaměstnance mladší 25 let jde dokonce o snížení o 32 %, a výplaty důchodů o 15 %.“44 Situace panující v Řecku je beznadějná, mezi občany nabývají na síle extremistické názory, úspory, které Řecku předepisují dohody obou záchranných balíčků, patrně vyústí v další stávky, protesty a demonstrace. „Dne 6. května se v Řecku konaly předčasné volby, proevropské strany utrpěly velké ztráty a je tak nejisté, jak budou dodržovány úspory stanovené Bruselem. Nová demokracie (ND) je sice vítězem voleb, ale získala jen 18,9 % hlasů, její dosavadní koaliční partner PASOK je třetí s 13,2 %, radikálně levicová SYRIZA, získala 16,76 % hlasů, do parlamentu se ještě dostaly strany konzervativní Nezávislí Řekové, Komunistická strana Řecka, Demokratická levice a řečtí neonacisté ze strany Zlatý úsvit. ND a PASOK získaly dohromady 32,1 % hlasů (pro srovnání - před třemi lety získaly ve volbách 77,4 % hlasů) v 300členném parlamentu, získaly 149 poslanců, nemají tedy většinu a zatím není známo, jak bude sestavena vláda. Politické strany se neshodly na sestavení vlády, 17. června budou tedy nové volby. Zemi k volbám dovede přechodná vláda.“45 Nové předčasné volby se konaly 17. června. Výsledky: Nová demokracie (ND) 29,66 procenta, 129 křesel; SYRIZA 26,89 procenta, 71 křesel; PASOK 12,28 procenta, 33 křesel; Nezávislí Řekové 7,51 procenta, 20 křesel; Zlatý úsvit 6,92 procenta, 18 křesel; Demokratická levice 6,25 procenta, 17 křesel; Komunisté 4,5 procenta, 12 křesel. Pravicová ND a socialisté z PASOK podporují úsporný plán, stanovený Evropskou komisí, MMF a ECB. ND a PASOK tak budou tvořit základ budoucí vládní koalice.46 Na protest proti dalším plánovaným škrtům v rozpočtu, jež mají činit 11,6 mld. eur, probíhá v září generální stávka. Jejich přijetí je ovšem podmínkou pro uvolnění dalších prostředků

44

Českomoravská konfederace odborových svazů: Finanční krize a sociální úpadek v Řecku[online]. 2012 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.cmkos.cz/studie-ekonomicke-analyzy-prognozy/3437-3/analyza-financnikrize-a-socialni-upadek-v-recku 45 Aktuálně.cz: Vítěz řeckých voleb neuspěl, o koalici se pokusí levice [online]. 2012 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vitez-reckych-voleb-neuspel-o-koalici-se-pokusilevice/r~i:article:743955/#utm_medium=newsbox&utm_source=centrumHP&utm_content=position11&utm_campaign=A 46 IHNED.cz: Volby v Řecku těsně vyhrála proevropská pravice [online]. 2012 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-svet/c1-56188280-merkelova-vzkazala-recku-dalsi-nein-akcie-a-eurovzapeti-spadly

45

z úvěru přislíbeného Řecku. Uzavřeny jsou školy, úřady, banky i obchody, protože stávkují úředníci státní správy i obecních úřadů, zaměstnanci daňové správy a veřejných služeb, profesoři a učitelé, lékaři a zdravotní sestry, obchodníci, právníci a bankovní úředníci. Nemocnice budou přijímat jen akutní pacienty. Až do konce října má přetrvávat již probíhající stávka státních žalobců, soudců a ostatních zaměstnanců v justici. Další generální stávka se koná 18. října 2012. Odborové organizace soukromého i státního sektoru protestují proti úspornému balíčku ve výši 13,5 miliardy eur na roky 2013 a 2014, který požadují poskytovatelé úvěrů Řecku. V posledních třech letech se v zemi odehrály stovky protestů proti úsporným opatřením, z nichž mnohé byly násilné.47 V říjnu se rozhodli řečtí zákonodárci těsnou většinou pro privatizaci klíčových státních podniků. Předlužené Řecko mělo odprodat podíly v desítkách přístavů, dopravních a energetických firmách či v poště. Cílem Atén je do roku 2016 získat 11,1 mld. eur odprodejem majetku. Prozatím totiž dostali z pronájmu nebo privatizace státního majetku pouze 1,5 mld. eur. Jednou ze základních reforem požadovaných po zemi mezinárodními věřiteli za své úvěry je právě privatizace. Začátkem listopadu odstartovala v Řecku dvoudenní generální stávka doprovázena demonstracemi proti vládním úsporným opatřením. Již v pondělí 5. listopadu nedorazili do práce řidiči veřejné dopravy, novináři a popeláři. Následovali zaměstnanci veřejného sektoru, železničáři, ale také někteří živnostníci. Zůstaly tedy zavřené školy, úřady, banky i obchody, zastavila se železniční, letecká i lodní doprava. V Aténách se dokonce ke stávce připojila i městská doprava a taxislužba, nevysílaly ani rozhlas a televize. Ve státních nemocnicích fungovaly jen pohotovostní služby. I přes všechny tyto protesty byl 11. listopadu 2013 řeckým parlamentem schválen úsporný rozpočet pro rok 2013. Rozpočet počítá s úsporou ve výši 13,5 mld. eur prostřednictvím dalších škrtů a zvyšováním daní. Schválením tohoto rozpočtu splnilo Řecko podmínku pro uvolnění další záchranné půjčky v hodnotě 31,5 mld. eur.

47

Novinky.cz: V Řecku létají kameny a zápalné lahve, stávku provází násilí [online]. 2012 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/282003-v-recku-letaji-kameny-a-zapalne-lahve-stavkuprovazi-nasili.html

46

Dne 27. listopadu se ministři financí eurozóny, kteří jednali i se zástupci MMF, dohodli, že Řecko získá další půjčku ve výši zhruba 44 miliard eur ze záchranného balíku. Původně se počítalo s tím, že řecký dluh v roce 2020 bude dosahovat zhruba 120 % HDP. Právě tuto hranici MMF označil za trvale udržitelnou. Jenže vzhledem ke stavu tamní ekonomiky a postupu reforem to není příliš reálné. Dluh Řecka totiž příští rok vystoupá podle odhadů až na hranici kolem 190 % HDP. Řecká ekonomika se za posledních pět let propadla o téměř 25 % a další pokles se čeká příštích rok.48 Čtyři největší řecké banky (Národní banka, Eurobank, Aplha a Piraeus) potřebují 27,5 miliardy eur, možná budou znárodněny. Podle zprávy řecké centrální banky bude 14 řeckých komerčních bank potřebovat minimálně 40,5 miliardy eur. V Aténách 16. ledna 2013 začali stávkovat řidiči metra. Zaměstnanecké odbory metra a z části i povrchové dopravy zamýšlejí pokračovat ve stávce až do konce měsíce. A to i přes to, že vláda a soudy po týdenních protestech, označily stávku za nelegitimní a vláda uvažuje o vyhlášení mobilizace řidičů (nařízení práce). V roce 2012 byl rozpočtový schodek Řecka 17,4 miliardy eur, v roce 2011 činil rozpočtový schodek 19,9 miliardy eur. Deficit se tak v roce 2012 snížil na 9 % HDP z 9,5 % HDP v roce 2011. Cílem vlády a mezinárodních věřitelů pro rok 2012 byl pokles schodku na 16,3 miliard eur, tedy na 8,4 % HDP.49 V rámci generální stávky vyrazily 20. února do ulic desetitisíce (cca 60 000) lidí, kteří demonstrovali svou nevoli s úspornou politikou vlády přímo před sídlem parlamentu. Vláda aplikuje další úsporná opatření, jako snižování platů státních zaměstnanců, důchodů, a plánuje masivní propouštění. Ekonomickou situaci Řecka dále zhoršuje stále rostoucí nezaměstnanost a daně. Odhady prorokují, že nezaměstnanost stále poroste a již brzy dosáhne rekordních 30 %.

48

Novinky.cz: Řecko dostane další desítky miliard a věřitelé mu odpustí dluhy [online]. 2012 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/285934-recko-dostane-dalsi-desitky-miliard-a-veritele-muodpusti-dluhy.html 49 European Commission, Eurostat: Statistics [online]. 2013 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/government_finance_statistics/data/database

47

Podle řecké centrální banky by měla řecká ekonomika v roce 2013 vykázat pokles o 4,6 %. Míra nezaměstnanosti se vyšplhá přibližně na 28 % ze současných 27 %.50 Dne 12. června řecká vláda rozhodla, že v rámci úsporných opatření zásadně omezí výdaje na veřejnoprávní televizi a rozhlas ERT (roční náklady na provoz ERT činily zhruba 300 miliónů eur, koncesionáři přispívali měsíčním poplatkem 4,30 euro). ERT přestala vysílat 11. 6. 2013. Zaměstnanci budou propuštěni (cca 2500 zaměstnanců), někteří z propuštěných zaměstnanců protestovali před sídlem ERT. Vláda plánuje stanici později znovu spustit, její struktura však má být výrazně zjednodušená. Rozhodnutí vlády vyvolalo pobouření také u části veřejnosti. Ve středu před ústředím ERT v Aténách protestovaly tisíce lidí. Po zhruba měsíční odstávce začala ERT opět vysílat, z 2700 zaměstnanců se navrátí asi polovina.51 Již čtvrtá generální stávka paralyzovala Řecko ve dnech 16. – 18. července tohoto roku. Ačkoli stávka trvala jeden den, protesty přetrvávaly po tři dny. Protesty byly zaměřeny zejména proti propouštění zaměstnanců státních a polostátních podniků. Mimo provoz jsou autobusy, vlaky a trolejbusy, i nemocnice omezily provoz jen na nejnutnější péči. Hlavním cílem protestů jsou Atény. Před poskytnutím dalšího balíku prostředků ve výši 6,8 mld. eur mají věřitele uspokojit další úsporná opatření. Řecká vláda má v plánu do září propustit 12 500 zaměstnanců státních a polostátních podniků s tím, že si mají během osmi měsíců najít novou práci. V programu je zahrnuto propuštění 25 000 lidí do konce roku. Řecká vláda oznámila, že v rámci úsporných opatření zruší ochranu bohatých Řeků (majících čistý roční příjem vyšší než 100 000 eur, tedy zhruba 2,6 miliónu Kč), bodyguardy, jejichž služba byla doteď bezplatná. Bodyguardy si budou muset Řekové platit, pokud budou chtít využívat jejich služeb.52 První velká privatizace se Řecku povedla uzavřít v říjnu 2013 v rámci záchranného programu Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie. Emma Delta, což byla česko-řecká 50

Investiční web: Řecko letos zůstane v recesi, předpovídá tamní centrální banka [online]. 2013 [cit. 2014-0312]. Dostupné z: http://www.investicniweb.cz/zpravy-z-trhu/2013/5/29/recko-letos-zustane-v-recesi-predpovidatamni-centralni-banka/ 51 Novinky.cz: Řecko škrtá, kde může. Ruší veřejnoprávní televizi i rozhlas [online]. 2013 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/304631-recko-skrta-kde-muze-rusi-verejnopravnitelevizi-i-rozhlas.html 52 Novinky.cz: Bohatí Řekové měli od státu bodyguardy zdarma, teď za ně musí platit [online]. 2013 [cit. 201403-12]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/309392-bohati-rekove-meli-od-statu-bodyguardyzdarma-ted-za-ne-musi-platit.html

48

investiční skupina, ve které působil investor Jiří Šmejc, totiž finálně převzala kontrolní podíl v řeckém sázkovém monopolu OPAP. Na místo generálního ředitele a předsedy představenstva OPAP byl zvolen český bankéř Kamil Ziegler.

3.2.3 Vliv finanční krize na eurozónu Skupina států, u kterých se ukázalo, že jejich stav veřejných financí je po finanční krizi (2008) neudržitelný, je veřejně označována také jako PIGS, což je v anglickém jazyce pojmenování pro prasata. Skupina se skládá z Portugalska, Irska, Řecka a Španělska. Někdy se uvádí i druhá varianta PIIGS, kde I navíc označuje ještě Itálii. Ta je historicky pověstná svými vysokými dluhy. Ale tato nehezká zkratka označuje především země, které byly udávány za příklad fiskální disciplíny a prosperity jiným ekonomikám ještě v roce 2007. Tyto země se nyní vyznačují vysokými veřejnými dluhy, nízkou produktivitou práce, vyšší cenovou hladinou a z těchto důvodů v současnosti právě ony nejvíce ohrožují stabilitu eurozóny. Epicentrem krize v Irsku nebylo na rozdíl od ostatních států nezodpovědné hospodaření, nýbrž bankovní sektor. Irsko je oproti Řecku a Portugalsku konkurenceschopným státem, má kladné podnikatelské prostředí s malým daňovým zatížením a kvalifikovanou pracovní silou. Daň z příjmu právnických osob je v Irsku nejnižší v eurozóně s hodnotou 12,5 %,53 za což je v mnoha státech odsuzováno. „Na rozdíl od Řecka nemělo Irsko nikdy problémy se statistikami a kvalitou poskytovaných údajů. Během 80. a 90. let, dávno před krizí, se Irsko po zásluze stalo vzorem správné hospodářské politiky: snižovalo státní dluh a současně daně, úspěšně lákalo zahraniční investory, podařilo se snížit inflaci. Označení „keltský tygr“ mělo svoje dobré odůvodnění. Za irskou krizi tedy nemůže rozhazovačnost vlády ani nízké daně. Bezprostřední příčinou je prasknutí úvěrové bubliny.“54 Banky, které do země přilákaly nízké daně, poskytovaly úvěry za volnějších podmínek, jako bylo obvyklé. Navíc se přidaly nízké úrokové sazby eurozóny a domácnosti se začaly masivně zadlužovat. V roce 2012 celkové zadlužení domácností dosáhlo 172,3 miliardy eur a dluhy

53

Finance.cz: Zdanění firem za rok 2013 v zemích OECD [online]. 2013 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/390568-zdaneni-firem-za-rok-2013-v-zemich-oecd/ 54 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi: Evropa na cestě do neznáma. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-4019-5.

49

byly tak dvakrát vyšší než disponibilní příjem irských rodin.55 Toto zadlužování způsobilo vznik bubliny na trhu nemovitostí, která následně praskla, což vedlo k nebezpečí insolvence irských bank a musela zakročit až vláda, která na záchranu bankovního sektoru vynaložila koncem roku 2010 cca 50 miliard eur, načež se situace stala neudržitelnou a vláda tak byla nucena požádat o pomoc. Vláda se angažovala v záchraně bankovního sektoru, protože kryla úvěry bank a jejich krachy by znamenaly ještě větší ztráty než náklady na jejich rekapitalizaci. Reakcí na úvěrový boom byl také růst cenové hladiny, která snížila konkurenceschopnost, klesaly exporty a nezaměstnanost se vyšplhala až na 14,4 % v roce 2011. Až do vypuknutí krize nemělo Irsko s fiskální disciplínou problémy, do roku 2008 vykazovala země strukturální přebytky, hospodařila zodpovědně, sociální systém byl udržitelný a vládní výdaje korespondovaly s vládními příjmy. Jakmile však došlo k prasknutí bubliny v bankovním sektoru, následný propad ekonomického růstu a nutnost jeho rekapitalizace vyvolal velký nátlak na růst deficitů a veřejného dluhu. Vládní přebytek se v roce 2007 (0,2 % HDP) propadl do deficitu o více jak 7 % (- 7,4 % HDP) v roce 2008. Irsko nikdy nemělo problém s veřejným dluhem, ale mezi lety 2007 - 2008 se téměř zdvojnásobil (z 28,4 % HDP na 49,2 % HDP) a pokračoval v růstu enormním tempem až na současnou hodnotu 125,8 % HDP (rok 2012).56 Irové se eurozóně zavázali snížit rozpočtový deficit pod 3 % HDP do roku 2015, aby jim byla poskytnuta finanční pomoc ve výši 85 miliard eur. Z tohoto důvodu byla prvním opatřením konsolidace veřejných financí. Konsolidační opatření se týkala zejména výdajové stránky - v roce 2011 tato opatření činila přibližně 70 % úsporných opatření, zbytek byl zaměřen na stránku příjmovou. Po příjmové stránce se země zaměřila na daně nepřímé - DPH byla zvýšena v roce 2012 z 21 % na 23 %. Výdajové škrty se týkaly zejména snížení počtu státních zaměstnanců, redukce sociálních dávek a snížení minimální mzdy, která je v eurozóně druhou největší po Lucembursku. Irská vláda se navzdory nátlaku zvenčí rozhodla ponechat podnikům nízkou daň a to možná pomohlo jejich ekonomice. V současnosti země roste (v roce 2012 0,2 % HDP a na rok 2015 se odhaduje růst víc než 2 % HDP), exporty zaznamenávají významný nárůst (již v roce 2012 55

Euro.E15: Můj dům, můj dluh [online]. 2013 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://euro.e15.cz/archiv/mujdum-muj-dluh-1017972 56 OECD: Country statistical profile: Ireland 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/economics/country-statistical-profile-ireland-2013-2_csp-irl-table-2013-2-en

50

byl přebytek BÚ platební bilance 4,4 % HDP)57, produktivita se díky poklesu jednotkových pracovních nákladů opět zvýšila, domácnosti začaly šetřit. Irsko má ze zemí PIIGS jednoznačně nejlepší předpoklady pro zotavení se z krize, daří se mu snižovat deficit, pokud k fiskální konsolidaci přistupuje zodpovědně. V tomto případě byla půjčka od eurozóny určitě účelovým rozhodnutím. Po Irsku si vyžádalo pomoc Portugalsko. Velkým problémem Portugalska byla úvěrová expanze, kterou způsobily nízké úrokové sazby, které po vstupu do eurozóny dlouhodobě klesaly a ztratily vypovídací schopnost o ekonomické stabilitě. Uměle nízké úrokové míry podněcovaly ke zvýšenému zadlužování domácností a firem. Zadlužení domácností se v roce 2012 pohybovalo více než 100 % HDP.58 Po prasknutí bubliny úrokové míry prudce vzrostly, dlužníci neměli z čeho splácet a bankám hrozily krachy. Taktéž rostly úrokové sazby na splácení veřejného dluhu a země byla nucena požádat o finanční pomoc. V případě pádu by s sebou Portugalsko mohlo stáhnout i španělské banky a spořitelny, které mají vůči Portugalsku úvěrovou expozici více než 100 miliard USD. Po Španělsku by následovaly další země, které mají obrovské dluhové požadavky vůči Španělsku a těmi jsou zejména Francie a Německo (obě více než 200 miliard USD).59 Podobně jako v Řecku, i v Portugalsku vyšší kumulativní inflační diferenciál způsobil nárůst jednotkových mzdových nákladů, kterému ale neodpověděl růst produktivity a portugalské produkty se staly nekonkurenceschopné, což se projevilo na deficitu běžného účtu platební bilance, který se od roku 2009 pohybuje v rozmezí 7 až 10 % HDP, a na nezaměstnanosti, která se vyšplhala na více než 15 % (2012).60 Portugalsko nebylo zodpovědně hospodařící země. I v době hospodářského růstu vykazovalo strukturální deficity. Ačkoli nedosahovaly vysokých hodnot, spolu s cyklickou složkou se postupně akumulovaly do veřejného dluhu. K této akumulaci přispěl i vzájemný nesoulad 57

OECD: Country statistical profile: Ireland 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/economics/country-statistical-profile-ireland-2013-2_csp-irl-table-2013-2-en 58 Český statistický úřad [online]. 2014 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/engt/8500446BDE/$File/1607130820.pdf 59 EconBiz.de: Nová podoba globálneho finančného SYSTÉMU [online]. 2010 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.econbiz.de/Record/nov%C3%A1-podoba-glob%C3%A1lneho-finan%C4%8Dn%C3%A9hosyst%C3%A9mu-cmorej-peter/10009158363 60 OECD.cz: Country statistical profile: Portugal [online]. 2013 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.oecdilibrary.org/economics/country-statistical-profile-portugal_20752288-table-prt

51

vládních příjmů a výdajů, až do roku 2011, kdy se začaly projevovat účinky reforem, byly vládní příjmy pod průměrem eurozóny. K této nerovnováze přispíval do jisté míry i sociální stát. Ačkoli sociální výdaje nebyly na takové úrovni jako v Řecku, i zde se vyskytovala nadstandardní opatření. Portugalsko ve snaze ozdravit veřejné finance přijímá úsporné opatření usilující o konsolidaci veřejných financí. Takovými opatřeními byly po příjmové stránce zvýšení DPH z 21 % na 23 %, restrukturalizace ztrátových státních podniků a privatizace - např. čínské společnosti China Three Gorges byl prodán 21 % podíl energetické společnosti EDP.61 Po stránce výdajové to bylo například zrušení třináctého a čtrnáctého platu zaměstnancům, kteří měsíčně vydělávají více než 1000 eur měsíčně. Úspornými opatřeními v Portugalsku byl docílen zvýšený příjem státní pokladny až na průměr EU. Rozpočtový deficit se podařilo snížit na 4,3 % HDP v roce 2011 (z 9,9 % HDP v roce 2010). Negativním dopadem opatření je rekordní nezaměstnanost, která dosáhla v roce 2012 úrovně 15,9 %. Rok 2012 rovněž zaznamenal pokles ekonomického růst o necelé 2 %, ale od konce roku 2013 bylo naopak zaznamenáno zotavení růstu o cca 2 %, a v roce 2014 se již pohybuje v kladných hodnotách.62 Opatření byla učiněna i v oblasti podpory stability finančního sektoru - byly založeny fondy na rekapitalizaci bank, vláda poskytovala záruky za půjčky, ale krize bankovního sektoru zde díky absenci bubliny na trhu s nemovitostmi neměla významné dopady. Strukturální reformou, která byla provedena, byl například program Novas Opportunidades, který je programem celoživotního vzdělávání pracovníků. Co by však země potřebovala, je zvýšení konkurence uvnitř země, reformy pro flexibilnější trh práce, které by přilákaly investory do země. Dále jsou nutné reformy v oblasti posílení vlastní konkurenceschopnosti za účelem zvýšení exportu a snížení schodku běžného účtu. Po Portugalsku žádá o pomoc sousední Španělsko.

61

Finance.cz: Čína nevyloučila další investice do evropských veřejných služeb [online]. 2013 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/390419-cina-nevyloucila-dalsi-investice-do-evropskychverejnych-sluzeb/ 62 OECD.cz: Country statistical profile: Portugal 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/economics/country-statistical-profile-portugal_20752288-table-prt

52

Podobně jako v případě Irska je krize ve Španělsku spíše krizí bankovního sektoru. Ve vládním i soukromém sektoru narůstal objem úvěrů, protože se staly dostupnějšími a levnějšími - po vstupu do měnové unie došlo ke snížení nominálních úrokových sazeb, odstranění kurzového rizika v rámci eurozóny a poklesu rizikové přirážky dluhopisů zemí. Uměle nízké úrokové sazby a půjčky bez ručitele vedly k masivnímu nárůstu počtu nemovitostí. Následně zvýšené úrokové míry způsobily prasknutí bubliny na hypotečním trhu a trhu s nemovitostmi. Developeři postupně krachovali a zanechali tisíce neprodaných domů a bytů. Dluh domácností se v roce 2012 pohyboval na úrovni téměř 122,9 % HDP.63 Kvůli snahám o splnění konvergenčních kritérií, a tím o přijetí do EMU, usilovalo Španělsko o snižování veřejného dluhu, což se mu i podařilo - mezi lety 1996 - 2007 snížila země svůj dluh z 68 % na 36,3 %.64 Až do roku 2008 země hospodařila zodpovědně, vytvářela strukturální přebytky a celkový schodek plnil kritéria stanovená Paktem stability a růstu. Finanční krize v roce 2008 zasáhla Španělsko ve fázi hospodářského poklesu, který byl způsoben poklesem agregátní poptávky jako reakce na zvýšené úrokové míry zatěžující domácnosti i firmy. Zároveň s poklesem HDP vzrostla nezaměstnanost z 8,3 % na 18 % (mezi lety 2007 a 2009), což samozřejmě přispělo ke zhoršení stavu veřejných financí (z přebytku 2 % HDP do deficitu 11,1 % HDP).65 Reformy, které byly schváleny v roce 2010 (snížení mezd státních zaměstnanců o 5 %, snížení mzdy nejvyšších státních představitelů o 15 %, zrušení automatického upravování penzí o inflaci), s sebou přinesly pokles vládních výdajů a tím i schodku státního rozpočtu.66 V roce 2012 úroky za 10leté španělské dluhopisy stouply z 5,74 na 5,82 %67 z důvodu obav o hospodářský růst v zemi a z důvodu nejistoty ohledně schopnosti plnit své závazky. Země byla přinucena přijmout úsporná opatření, která byla oznámena v březnu tohoto roku, přičemž 63

Český statistický úřad [online]. 2014 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/engt/8500446BDE/$File/1607130820.pdf 64 European Commission, Eurostat: Statistics [online]. 2013 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/government_finance_statistics/data/database 65 OECD: Country statistical profile: Spain 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.oecdilibrary.org/economics/country-statistical-profile-spain_20752288-table-esp 66 Česká národní banka: Monitoring centrálních bank [online]. 2010 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/monitoring_centralnich_bank/downlo ad/1003_mcb.pdf 67 Finweb: Pomoc nepotrebujeme, bráni sa Španielsko [online]. 2012 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://finweb.hnonline.sk/agentury-195/pomoc-nepotrebujeme-brani-sa-spanielsko-495875

53

škrty měly vyšplhat na 27 miliard eur. Trhy to však neuklidnilo, takže v dubnu byly oznámeny další opatření ve školství a ve zdravotnictví, jako např. zvýšení počtu žáků ve třídách, snížení počtu učitelů a univerzitních profesorů a prodloužení pracovní doby učitelů. Kvůli poklesu cen nemovitostí se podíl stavebního sektoru na španělském HDP snížil o polovinu. Podle ekonomů by na nastartování ekonomiky byla nutná jeho kompenzace přes odvětví automobilového a elektrotechnického průmyslu. Nicméně Španělsko se vyznačuje nízkým podílem strojírenství na HDP. Vývoz high-tech produktů je zde tradičně nižší než průměr EU.68 Po Španělsku se začala s problémy potýkat Itálie. Hlavním problémem Itálie a příčinou současných problémů je nízký ekonomický růst, který od vstupu země do Evropské měnové unie přesáhl jen dvakrát 2 % HDP, a to v roce 2000 a 2006.69 Tento nepříznivý vývoj byl způsoben fiskální restrikcí před vstupem do eurozóny. Podle dat dostupných na Eurostatu jsem zjistila, že země jak v předkrizovém roce 2007, tak i v roce 2011 byla nejpomaleji rostoucí zemí zakládající jedenáctky eurozóny. K nízkému růstu se přidal vysoký veřejný dluh a vzhledem k nejistotám v Řecku se země dostala pod nátlak finančních trhů. Ratingová agentura S&P snížila výhled ratingu Itálie na negativní, což ho nutilo k přijímání úsporných opatření. Italové se situací svého veřejného dluhu zabývali již v roce 1989, kdy dosahoval téměř 100 % HDP. K získání času na konsolidaci veřejných financí byla prodloužena doba splatnosti italských dluhopisů. Veřejný dluh se však snížit nepodařilo, protože jediným konsolidačním opatřením bylo zvýšení daní.70 Dluh země, který v roce 2010 dosáhl přes 119 % HDP, dosahuje v reálných číslech hodnotu 1,84 bilionu eur. Pokud by byla konvergenční kritéria dodržena, země by neměla šanci přistoupit k eurozóně, protože v době přístupu (rok 1999) její veřejný dluh dosahoval 113 % HDP. Vysoké zadlužení mělo své kořeny v štědrém sociálním systému, který je v Itálii rovněž nad průměrem EU, ačkoli ne až v takové výši jako u Řecka.

68

NETUŠILOVÁ, Pavla. POUČENÍ ZE SOUČASNÉ HOSPODÁŘSKÉ KRIZE VE ŠPANĚLSKU[online]. 2011 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.derivat.sk/files/fsn%202011/Netusilova.pdf 69 OECD: Country statistical profile: Italy 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.oecdilibrary.org/economics/country-statistical-profile-italy_20752288-table-ita 70 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi: Evropa na cestě do neznáma. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-4019-5.

54

Před vstupem do eurozóny Itálie usilovala o reformy, aby bylo splněno alespoň kritérium schodku, byla snižována úloha státu v ekonomice, omezené sociální výdaje a deficit se skutečně podařilo radikálně snížit ze 7 % HDP v roce 1996 na 1,9 % HDP v roce 1999.71 Po vstupu do EMU se však více zaměřili na podporu zaměstnanosti, protože nezaměstnanost v 90. letech dosahovala více než 10 % a fiskální disciplína už nebyla prvořadá. Tento cíl se vládě podařilo za cenu opětovného nárůstu schodku naplnit, neboť do roku 2007 byla snížena přibližně o 4 procentní body. Mezi lety 1992 - 2008 však země soustavně generovala strukturální přebytky, které se však kvůli příliš nízkému růstu významněji neprojevily na snižování zadlužení.72 Vláda v prosinci 2011 na mimořádném zasedání schválila úsporná opatření, jejichž cílem bylo dosažení vyrovnaného rozpočtu v roce 2014. Tato opatření měla za úkol ozdravit veřejné finance, aby se zabránilo pádu Itálie do dluhové krize, a nastartovat ekonomický růst v zemi. Opatření konsolidace veřejných financí byly ve velké míře zaměřeny na daňové příjmy zvyšování daní i opatření proti daňovým únikům. Úsporným opatřením je i prodlužování věku odchodu do důchodu u žen i mužů.73 Dále se vláda zaměřuje na strukturální reformy – zejména na reformu na trhu práce, protože Italy trápí vysoká nezaměstnanost, která se v statistických údajích projevuje relativně neškodně (uvádí se 8,2 %), ale problém spočívá v tom, že nezaměstnanost se týká převážně mladých lidí ve věku 15 - 25 let, kde nezaměstnanost dosáhla v únoru tohoto roku 31,9 %). Země tak čelí problému úniku té nejtalentovanější a nejproduktivnější skupiny obyvatelstva. Navrhovanými opatřeními jsou např. daňové pobídky pro zaměstnavatele, kteří najmou osoby mladší 35 let.74 Země potřebuje důslednou implementaci reforem jak strukturálních, tak i fiskálních. Strukturální reformy by se měly týkat zejména pracovního trhu, který je málo flexibilní, a odbory proti reformám protestují. Země potřebuje zvýšit svou konkurenceschopnost a začít exportovat, což by také pomohlo ke zvyšování zaměstnanosti a ekonomickému růstu, který je na velmi nízké úrovni. 71

European Commission, Eurostat: Statistics [online]. 2013 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/government_finance_statistics/data/database 72 ECB: Statistical Data Warehouse [online]. 2012 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://sdw.ecb.europa.eu/browseTable.do?REF_AREA=190&GOVNT_ITEM_ESA=PDF&node=19112&sfl2=4 &sfl1=3&sfl4=4&DATASET=0&sfl3=4&SERIES_KEY=121.GST.A.IT.N.B1300.PDF.B0000.CU. 73 VitalPlus.org: Italové téměř neznají domovy důchodců [online]. 2011 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.vitalplus.org/article.php?article=394 74 The New York Times: Senators in Italy Pass Plan for Budget [online]. 2011 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2011/12/23/world/europe/italy-passes-40-billion-austerity-plan.html?_r=0

55

4. Prognóza pro Řecko Během řecké finanční krize se objevil velký počet názorů, jak stávající situaci vyřešit. V zásadě je možné návrhy rozdělit do dvou skupin. Za prvé - opatření protikrizová, která mají za cíl zastavit následný rozvoj řecké finanční krize a vyvést zemi z dluhových problémů. A za druhé - opatření preventivní povahy, jež by měla být aplikována v rozsahu eurozóny, jakožto prevence proti obdobným problémům v budoucnu. V rámci těchto dvou skupin můžeme návrhy sjednotit do několika základních bodů. Nutno ještě říci, že některá opatření se vzájemně doplňují nebo spolu souvisí.

4.1 Nástin možností pro Řecko  Řešení pomocí tvrdých úsporných opatření V počátcích dluhové krize se počítalo s tím, že Řecko zavedením reforem a snížením vládních výdajů - fiskálních restrikcí - bude schopno problémy vyřešit. Ovšem země měla velmi vysoké dluhy a hospodářská situace byla natolik neúnosná, že ani přes reformy a úsporná opatření nebyla řecká vláda schopna zabránit úpadku země do tzv. dluhové pasti. Řecko bylo nuceno platit vysoké úroky ze svých emisí dluhopisů a následná emise dluhopisů byla čím dál tím těžší z důvodu narůstající nedůvěry investorů. Řecko nedokázalo samo čelit zhoršující se situaci. Navíc se úsporná opatření potýkala s nevolí řeckých obyvatel a doprovázela je řada demonstrací a stávek. Kvůli tomu byly později zmírněny některé návrhy a nedošlo tak k tíženému efektu fiskální restrikce. Zavedení úsporných opatření bylo nutné, ale ukázalo se, že jsou potřeba i jiné kroky k vyřešení dluhové krize.

 Finanční výpomoc poskytnutá od eurozóny a MMF Hlavním cílem finanční pomoci eurozóny a Mezinárodního měnového fondu nemělo být vyřešení dluhového problému Řecka, ale spíše dát zemi prostor k řešení situace za pomoci fiskální restrikce, případně dalších opatření. Vše tak bylo podmíněno zavedením reforem a snížením státních výdajů. Ovšem čas ukázal, že samotná fiskální restrikce pravděpodobně

56

nebude stačit k zastavení krize, a proto výpomoc eurozóny a MMF spíše oddálila další nezbytné kroky.

 Dluhová reprofilace a restrukturalizace Častým řešením dluhových problémů bývá restrukturalizace a reprofilace, a to v sektoru soukromém i veřejném. Reprofilaci dluhu je možno provést po dohodě s investorem a znamená to prodloužení splatnosti dluhopisů. Při restrukturalizaci se jedná o odpis části hodnoty dluhopisů a oboje je možné aplikovat dohromady. Pro věřitele je sice tato metoda ztrátová (restrukturalizace dluhu), ale zato mají záruku částečného vyrovnání jejich pohledávek. Kdyby nedošlo k dohodě o restrukturalizaci dluhu, mohlo by dojít k situaci, kdy bude Řecko nuceno vyhlásit bankrot a odmítne splácení veškerých svých závazků. Je to ovšem jen velmi krajní a nepříliš častý způsob, jelikož stát po vyhlášení bankrotu ztratí veškerou svou kredibilitu u investorů a do budoucna se bude potýkat s velkými problémy při udávání svých dluhopisů s vysokou rizikovou přirážkou. Ale i přes to může být v nejkrajnějším případě tento postup aplikován. Restrukturalizace napomáhá ke snížení zadlužení země, oproti tomu reprofilace přináší zemi čas pro získávání prostředků na splácení dluhu. V řeckém případě je jasné, že jen restrukturalizace dluhu i přes svou důležitost nebude dostačující, ale i tak jí lze považovat za úspěch a vcelku důležitý krok k nápravě.

 Opuštění eurozóny a návrat k původní měně Kvůli dluhovým problémům Řecka a dalších zemí skupiny PIIGS často zaznívají návrhy na odchod některých států z eurozóny. Nejvíce je navrhováno Řecko, případně další zadlužené státy, ale jsou i protikladné názory, že by mělo z eurozóny odejít spíše Německo, které je příliš silné. Pokud by se Řecko muselo vrátit k drachmě (původní měně), mohla by řecká národní banka pomocí úrokových sazeb znovu ovlivňovat ekonomický vývoj, následně by pak mohlo Řecko devalvovat měnu a tím zvýšit řeckou konkurenceschopnost, klesl by tak dovoz, ale vývoz by vzrostl. Ovšem toto řešení s sebou přináší i mnoho potencionálních problémů. Nejspíše by došlo k tomu, že by se Řekové pokusili vybrat své v eurech držené peníze ještě před návratem k drachmě a před její devalvací, jinak by o část svých peněz přišli. Aby se předešlo pádu bankovních ústavů, bylo by nutno zavést administrativní omezení 57

výběrů. Velmi by podražily splátky a úroky dluhů denominovaných v euru a jiných zahraničních měnách, protože významná část dluhu Řecka je v rukou nerezidentů. Tím by vzrostly náklady na dluhové služby. Do budoucna by mělo Řecko díky ztrátě důvěry problém udávat dluhopisy a musely by být omezeny investice v zemi. Ovšem mnohem horší dopady by na eurozónu měl odchod Německa. Marka by se rychle zhodnotila a nejspíše by se znehodnotilo euro, což by znamenalo nemalé ztráty pro německé vývozce, protože Německo patří mezi největší exportéry. Poté by s největší pravděpodobností došlo k převodu investic do stabilnějších a méně zadlužených zemí s očekáváním jejich výraznějšího zhodnocení. Odchod Řecka by byl problémem pro jeho domácí ekonomiku, ale ztráta Německa by poznamenala i další země. Navíc by bylo potřeba investovat nemalé finanční prostředky při opouštění eurozóny některým z členských států. Jednalo by se o náklady vynaložené na tisk bankovek, změnu ceníků, přeprogramování využívaného softwaru atd.

 Rozdělení eurozóny na dvě části Zároveň s tímto krokem by došlo k vytvoření slabého a silného eura. Nastala by možnost pro problémové země devalvovat měnu a současně by obě tyto části eurozóny rozdílně stanovovaly úrokové sazby. Je však velmi obtížné předpovídat, jaké by tento postup měl dopady, protože neměl podporu u politiků ani u většiny ekonomů.75

 Zřízení fondu pro věřitele Řecka Cílem tohoto návrhu bylo vytvořit speciální svěřenecký fond, na který by byla Řecku převáděna část mezinárodní finanční pomoci. Tento fond by pak pokrýval splátky věřitelům a zbytek by dostalo přímo Řecko. Pokud by Řecko nedostálo přislíbeným podmínkám, bylo by možné tyto splátky zablokovat. Na finančních trzích by to zabránilo panice, ovšem o tomto návrhu se příliš nemluvilo.

75

Ekonom: Evropa vyždímaná gamblery [online]. 2010 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:http://ekonom.ihned.cz/c142783580-evropa-vyzdimana-gamblery

58

 Monetizace dluhu Když banka přímo nakupuje vládní obligace na sekundárním trhu, dochází tak k monetizaci dluhu. Dle podmínek eurozóny dochází k monetizaci dluhu v případě, že Evropská centrální banka začne vykupovat dluhopisy jednotlivých členských zemí. Pokud by tak činila ve větší míře, směřovalo by to v budoucnu k nárůstu inflace v eurozóně, což by přineslo zvýšení cen i pro občany v nezadlužených státech. I přesto již ECB takové kroky uskutečnila, když v květnu 2010 začala nakupovat španělské a italské dluhopisy s myšlenkou zastavit rozšíření dluhové krize do těchto států.

 Další opatření Do těchto opatření můžeme zařadit odprodej státního majetku či změny v daňovém systému státu (např. zavedení dávky na umoření dluhu nebo zvýšení daní). Kroky v tomto smyslu již Řecko realizuje, ale slouží spíše jako doplněk dalších opatření, protože samy o sobě nemohou snížit řecké zadlužení na akceptovatelnou mez.

4.2 Úsporný plán řeckých opatření Řeckým ministerským předsedou (Georgie Papandreou) bylo dne 1. května 2010 odstartováno čtvrté kolo úsporných opatření, ta byla označena jako „bezprecedentní“ a obsahovala zejména více škrtů ve výdajích veřejného sektoru, snižování penzí, zmražení mezd a bonusů ve veřejném sektoru na tři roky, vyrovnávání věkové hranice pro odchod do důchodu u žen a mužů, nárůst daní na luxusní zboží, nové daně ze zisku firem, nárůst DPH, kde nejvyšší sazba povyskočila na 23 % z 21 % atd. Přednesená opatření měla v plánu ušetřit do roku 2012 třicet miliard eur. Tyto škrty byly součástí požadavků MMF a EU na liberalizaci ekonomiky Řecka výměnou za okamžitě dostupnou půjčku avizovanou 2. května 2010 o hodnotě 45 mld. eur. (s úrokem 5 % jako u většiny úvěrů poskytnutých EU). S tím, že zbytek peněžních prostředků do celkové hodnoty úvěru, který činil 110 mld. eur, by měl být k dispozici v nejbližší době.

59

Základní balíček úsporných kroků zahrnoval především následující opatření: omezit 13. a 14. plat ve veřejném sektoru na „symbolickou“ částku 500 eur. Zaměstnanci s minimálním hrubým příjmem 3000 eur měsíčně přijdou o 13. a 14. plat, zaměstnancům s hrubým platem menším než 3000 eur se omezí bonusy na Velikonoce a léto na 250 eur a vánoční bonusy na 500 eur. snížení bonusů o 8 % pro státní zaměstnance a 3 % pro zaměstnance veřejných služeb, kteří nemají žádné jiné výhody. navýšení spotřební daně o 10 % na cigarety, alkohol, a pohonné hmoty. nárůst daní o 10 % na luxusní zboží, které by mělo přinést min. 100 mil. eur. zřízení fondu finanční stability. dočasně uvalit „krizové daně“ na vysoce ziskové firmy, což mělo dodatečně přinést státnímu rozpočtu v letech 2011, 2012 a 2013 600 milionů eur ročně. ve veřejném sektoru ukotvit pravidlo o náhradě jen 20 % zaměstnanců, jež odešli do důchodu. pro rok 2011 zredukovat mezispotřebu vládního sektoru min. o 300 mil. eur v porovnání s rokem 2010. Největší část úspor měla spolknout reforma veřejné administrativy a reorganizace místních zastupitelstev, ta by v rozmezí let 2011 – 2013 měla uspořit 1500 mil. eur, přičemž již v roce 2011 mělo být ušetřeno min. 500 mil. eur. zavést první fázi „zelené daně“ na emise CO2, která by měla do státního rozpočtu přinést min. 300 mil. eur. prodej licencí na hazardní hry by měl vynést 500 mil. eur. aktualizovat skutečné hodnoty daně z nemovitosti a tím rozšířit její základ, což by mohlo přinést do rozpočtu dalších min. 400 mil. eur. 20 % daň na všechny televizní reklamy (odloženo do roku 2013).76

76

Českomoravská konfederace odborových svazů: Finanční krize a sociální úpadek v Řecku[online]. 2012 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.cmkos.cz/studie-ekonomicke-analyzy-prognozy/3437-3/analyza-financnikrize-a-socialni-upadek-v-recku

60

Pro soukromý sektor byla nejvýznamnější následující opatření, což ustanovovala kolektivní smlouva uzavřená 15. července 2010: Pro firmy s výdělkem od roku 2009 s min. ziskem 100 000 eur byla zavedena jednorázová daň: u zisků 100 000 až 300 000 – 4 % u zisků 300 001 až 1 000 000 – 6 % u zisků 1 000 001 až 5 000 000 – 8 % nad 5 000 001 – 10 % Zákonem byla zvednuta tzv. míra nadbytečnosti, což umožnilo zaměstnavatelům snížit počet zaměstnanců. Zákonná lhůta na oznámení o propuštění byla zkrácena z 24 měsíců na 1 – 4 měsíce. Lidi do 21 let bylo možné najímat za 80 % min. mzdy (592 eur), ale pouze na jednoroční kontrakty (platnost od 1. července 2011). Za 70 % min. mzdy (518 eur) pak mohli pracovat mladí lidé mezi 15 až 18 lety. Lidé v prvním zaměstnání a do věku 25 let měli pracovat za méně než minimální mzdu. Také se měly otevřít „uzavřené profese.“ Penzijní reforma Reformy obsahovaly i opatření, která zásadním způsobem upravovala poměry důchodového systému Řecka. Nutnost reformy řeckého důchodového systému byla dlouhodobě diskutovaným tématem, a to už před intervencí MMF, ale k jejich úplné realizaci nikdy nedošlo. Řecko čelilo neúměrně stárnoucí populaci se 2,6 mil. penzistů, 4,4 miliony pracujících při celkovém součtu obyvatel 11,2 mil. lidí tak, aby mohly být vypláceny měsíční platby, muselo se Řecko dále zadlužovat. Jelikož desítky tisíc zaměstnanců odcházelo do důchodu ještě před zavedením nových pravidel, tento problém ještě vygradoval. Odhady té doby prorokovaly, že když nedojde ke zvratu zapříčiněným vyšší ekonomickou produktivitou, mírou porodnosti nebo mírou imigrace, bude do roku 2060 celých 86 % Řeků finančně závislých na státu. Při koncipování nového důchodového systému má primární roli hrát: pro všechny penzisty do 60 let zrušit příspěvky i 13. a 14. „doro“, až na případy lidí kteří splnili min. počet příspěvkových let, či mají v domácnosti studenty do 24 let nebo děti do 18 let.

61

penze se bude počítat na základě průměrů získaných v průběhu celého pracovního života. Penzistům patřícím do nového i starého systému bude v roce 2010 vyplacena penze podle starého a v následujících letech 2011 - 2014 dle nového systému. Od roku 2011 vyrovnávání věkové hranice pro muže a ženy. zvýšit min. příspěvkovou dobu z 37 na 40 let a to do roku 2015 omezit předčasné odchody do důchodu. přehodnocení invalidního důchodu. korekce soupisu zaměstnání evidovaných jako profese „poškozující zdraví“ či „namáhavé“. Lidé působící v těchto oborech budou od roku 2011 odcházet do penze o tři roky později, místo v 55 až v 58 letech. hranice odchodu do důchodu se posune i pracujícím matkám. V soukromém sektoru při dosažení 55 let v roce 2011, v 60 letech v roce 2012 a v 65 letech v roce 2013. Ve veřejném sektoru pak při dovršení 53 let pro rok 2011, 56 let pro rok 2012, 59 let pro rok 2013, 62 let pro rok 2014 a 65 let pro rok 2015. Pro matky se třemi dětmi byla hranice odchodu do důchodu o něco nižší, a to 50 let v roce 2011, 55 let v roce 2012 a 60 let v roce 2013. nyní penze nesmí překročit 65 % měsíčního platu (u pracující osoby), předtím lidé chodili do penze na úrovni 96 % svého platu a vše se počítalo z jejich posledního a nejlépe placeného období. do roku 2013 zamrazit řecké penze (velké množství kleslo díky škrtům nebo daním). Toto by mělo ušetřit 100 mil. eur. garantovat min. penzi pro lidi starší 65 let na základě příjmových kriterií. Předpokládaný termín, kdy by měl systém garantované min. penze vstoupit v platnost, je od roku 2015. státním zaměstnancům mladších 55 let, jimž bude prokázáno, že pracují, bude začátkem roku 2011 odebrána penze. Státním zaměstnancům nad 55 let s pracovním poměrem a penzí vyšší než 850 eur měsíčně bude snížena o 70 %.77

77

Českomoravská konfederace odborových svazů: Finanční krize a sociální úpadek v Řecku[online]. 2012 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.cmkos.cz/studie-ekonomicke-analyzy-prognozy/3437-3/analyza-financnikrize-a-socialni-upadek-v-recku

62

Zdravotní reforma Ani řecký zdravotní systém neminulo reformní úsilí vlády. Jeho komplexní reforma odstartovala v roce 2010 a měla za úkol udržet veřejné výdaje zdravotnictví na 6 % HDP nebo nižší. I přestože vláda deklarovala záměr zachovat všem dostupný zdravotní systém a zlepšení kvality zdravotní péče. Do těchto opatření spadaly především kroky jako centrální pořizování léků, integrace primární péče a rozšiřování zdravotních služeb na internetu. Vláda též vydávala opatření, jež měla ušetřit ve výdajích na léky. Tato úspora by v porovnání s úrovní výdajů v roce 2010 měla činit min. 2 mld. eur a z toho min. 1 mld. eur měla připadnout na rok 2011. Důsledkem měl být pokles průměrných výdajů na léčiva přibližně na 1 % HDP, což by odpovídalo průměru v EU. Důležitou úlohu ohledně řízení zdravotnictví má zastávat Koordinační rada pro zdravotní benefity. Té byl přidělen úkol vyhotovit nová kriteria a termíny uzavírání smluv sociálního zabezpečení se všemi poskytovateli zdravotní péče a všechny ostatní náležitosti za účelem docílit tíženého snížení výdajů. Jedním z úkolů rady je organizovat společné nákupy zboží a zdravotních potřeb, aby díky cenově – množstevním dohodám dosáhly významné redukce ve výdajích, oproti roku 2010 min. o 25 %. Dalším krokem byla také restrukturalizace a reorganizace zdravotní sítě ve snaze snížit nynější neefektivnosti a zužitkovat výhody ekonomie z rozsahu, jež měla za úkol v roce 2011 snížit náklady na nemocniční péči min. o 10 % a v roce 2012 o dalších 5 % v porovnání s předešlým rokem. Bez využití neponechá vláda ani systém řízení mezd a lidských zdrojů ve zdravotnictví. K tomuto účelu pracují ministerstvo práce a ministerstvo zahraničí za pomoci ministerstva financí na zprávě prezentující strukturu (specializace, věk, regionální distribuce, dosažená úroveň, úroveň odměn, objemy) a dynamiku zaměstnanosti v nemocnicích, zdravotních centrech a fondech. Zpráva bude hlavním nástrojem pro plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví a bude aktualizována jednou ročně. Již na konci roku 2010 bylo jasné, že peníze ve formě úvěrů získané od mezinárodních institucí nebudou stačit a že úsporná opatření s ohledem na stále se prohlubující ekonomický pokles země nepřinášejí tolik prostředků, jak bylo původně zamýšleno. Důvodem vyostřených politických debat mezi politickými rivaly byla i další úsporná opatření, která byla nakonec i 63

přes masové protesty řeckým parlamentem odhlasována a měla v průběhu následujících 5 let (do r. 2016) snížit státní výdaje o 14,32 mld. eur a státní příjmy zvýšit o 14,09 mld. eur za pomoci zvýšení daní. Následuje přehled nejdůležitějších opatření z tohoto úsporného balíčku: Oblast zdanění měla by být zavedena tzv. solidární daň, uvalena na domácnosti a pohybující se v rozsahu 1 – 5 % příjmu domácností. Splatná bude dvakrát do roka. bylo sníženo nezdaněné pásmo v rámci daně u příjmu z 12 00 eur na 5 000 eur (zprvu se plánovalo snížení na 8 000 eur). navýšení majetkových daní. během roku 2010 zvýšilo Řecko základní sazbu DPH dokonce dvakrát, od 15. března z 19 % na 21 % a od 1. července z 21 % na 23 %. V roce 2011 zvýšilo Řecko nižší sazby DPH z 5,5 % na 6,5 % a z 11 % na 13 %. byla uvalena daň na automobily, bazény a jachty. eliminovány byly některé daňové výjimky. o jednu třetinu narostou dodatečné daně na cigarety, pohonné hmoty a alkohol. dodatečnou daň budou též platit majetky s velikou hodnotou, ziskové firmy a lidé s vysokými příjmy. Další škrty ve veřejném sektoru postupným snižováním mezd ve veřejném sektoru se do roku 2015 uspoří 2 mld. eur. o 20 % budou sníženy nominální mzdy ve veřejném sektoru. v podnicích, jež jsou majetkem státu, budou sníženy mzdy zaměstnanců o 30 % a zároveň bude stanoven strop na úroveň bonusů a mezd. na částečný pracovní úvazek má být převedena řada státních úředníků a do konce roku 2011 by jejich počet měl narůst o 30 000. Dostávat by měli 60 % původního platu. všechny dočasné kontrakty zaměstnanců ve veřejném sektoru měly být ukončeny. bylo ukotveno pravidlo, že v roce 2011 bude nahrazen pouze jeden z deseti zaměstnanců veřejného sektoru, který odešel do důchodu, a v roce 2012 každý pátý.

64

Úspory ve výdajích státu v roce 2012 byly sníženy výdaje na obranu o 200 mil. eur a následně mezi lety 2013 – 2015 každoročně o 333 mil. eur. i zdravotní sektor se v roce 2011 musel potýkat se snížením výdajů o 310 mil. eur a během let 2012 – 2015 bude ještě seškrtáno dalších 1,81 mld. eur, a to hlavně snížením regulovaných cen léků. v roce 2011 byly seškrtány veřejné investice o 850 mil. eur. snížení dotací pro místní samosprávy. další výdaje byly ušetřeny na vzdělání zavřením či fúzí 1 976 škol. Seškrtání penzí a dávek prostředky na sociální zabezpečení byly sníženy v roce 2011 o 1,09 mld. eur, v r. 2012 o 1,28 mld. eur, v r. 2013 o 1,01 mld. eur, v r. 2014 o 1,01 mld. eur a v roce 2015 o 700 mil. eur. zrušeny byly některé benefity a bylo zavedeno více kontrolních prostředků. Dále pak snížení měsíčních penzí nad 1000 eur o 20 %. u penzistů mladších 55 let, kteří pobírají nad 1000 eur, klesne penze o 40 %. lépe zajistit výběr prostředků na sociální zabezpečení, zejména potlačením úniků ze systému a práce na černo.78 Masivní privatizační program V rozsahu reformního úsilí o konsolidaci státních financí se vláda rozhodla pro masivní privatizační program s cílem vybrat 35 mld. eur do konce roku 2014 a dalších 50 mld. eur do konce roku 2015, přičemž je odhodlána dát k prodeji i zbylé podíly ve státem vlastněných podnicích. Dalším prodejem majetku v roce 2013 mělo být získáno 7 mld. eur, 13 mld. eur v r. 2014 a 15 mld. eur v roce 2015. Omezena jen na klíčové infrastrukturní sítě měla zůstat veřejná kontrola. Kvůli privatizaci převedla vláda aktiva do Majetkového rozvojového fondu Řecké republiky. 78

Českomoravská konfederace odborových svazů: Finanční krize a sociální úpadek v Řecku[online]. 2012 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.cmkos.cz/studie-ekonomicke-analyzy-prognozy/3437-3/analyza-financnikrize-a-socialni-upadek-v-recku

65

V roce 2012 rozhodla vláda, že budou odprodány státní podíly firmy „Řecký petrolej“ zpracovávající ropu, státní půdy, těžební práva a elektrárenská zařízení.

4.2.1 Opatření eurozóny Mluvíme – li o preventivních krocích s cílem zamezit opakování podobné krizové situace v budoucnu, jedná se hlavně o opatření a návrhy shrnuté v následujících bodech:

 Koncept „dvourychlostní“ Evropy V budoucnu by se státy platící eurem měly více integrovat (hlavně po fiskální stránce), to by mohlo zapříčinit dokonce vznik fiskální unie. Státy, které se nepřipojí k eurozóně, budou jen volně přidruženými státy s určitou měrou spolupráce s eurozónou, a vlastně si tak půjdou vlastní cestou. Podepsání smlouvy o tzv. rozpočtové unii dne 2. března 2012 bylo prvním krokem směrem k vytvoření dvourychlostní Evropy. Jen dvě členské země Evropské unie se k této smlouvě doposud nepřipojily, a to Velká Británie a Česká republika. Smlouva klade důraz na fiskální disciplínu členských států EU, ale vázány jsou jí jen signatářské státy, jež jsou zároveň členy EMU. Jednou z hlavních podmínek této smlouvy je zavést pravidla vyrovnanosti strukturálního rozpočtu do právních řádů států (ideálně, aby byl součástí ústavního pořádku v dané zemi) a znovu připomíná nutnost dodržovat fiskální maastrichtská kritéria. Dále stanovuje, že by do budoucna měla být informována Evropská komise a Rada o připravovaných emisích státních dluhopisů členských států. Ani rozpočty signatářů by se neměly vyhnout kontrolám ze strany evropských orgánů (doposud ovšem nebyl jistě specifikován ani orgán pro tuto kontrolu, ani nebyly stanoveny pravomoci, jaké by v souvislosti s tím mohl mít). Důležité je zmínit, že eurozóna byla doteď jen měnovou, ne však fiskální unií (na rozdíl od USA). Řada ekonomů se domnívá, že měnová unie nemůže fungovat bez přímo stanovených a přísně dodržovaných fiskálních pravidel (nebo bez existence úplné fiskální unie), a to kvůli nebezpečí rozdílné hospodářské vyspělosti zemí, které unii tvoří, a také díky možné fiskální nedisciplinovanosti nějakých z nich.

66

 „Eurobondy“ pro stabilitu Velmi diskutovaný návrh je možnost vydání společných dluhopisů zemí eurozóny, tzv. eurobondů79, ty by nahradily emise národních dluhopisů členských států. Tím by všechny země získaly stejný úrok na vypůjčení finančních prostředků (doteď byly úroky rozdílné kvůli rizikové přirážce, ta mohla v krizi stoupat a táhnout zemi do dluhové pasti). Eurobondy by však přinesly mírné zvýšení úrokové sazby silnějším zemím, což by pro ně bylo nevýhodné, naopak méně důvěryhodným a slabším státům by mohly úrokové sazby klesnout. S tímto návrhem nesouhlasí především Německo, které zmiňuje hlavně možnost morálního hazardu, některé státy by si totiž mohly bez omezení půjčovat za nízký úrok a bez plnění fiskální disciplíny. To by z nich udělalo vlastně „černé pasažéry“ a parazitovaly by tak na stabilitě ostatních států. Evropská komise z tohoto důvodu navrhuje podmínit emisi eurobondů přijetím fiskálních omezení a v případě jejich porušení aplikovat tvrdý postih.

 EFSF a jiné fondy V reakci na dluhové problémy některých zemí eurozóny byl dne 9. května 2010 založen fond, jehož smyslem je ochránit finanční stabilitu EMU, a to tak, že pokud bude potřeba, poskytne zadlužené zemi dočasnou finanční výpomoc. Fond získává prostředky pro svou činnost emisí obligací aj. na kapitálovém trhu. Členské země eurozóny garantují tyto emise do výše 440 mld. eur. Nyní se jedná o navýšení této garance na 780 mld. eur. Návrh už byl schválen všemi členy eurozóny kromě Slovenska. V rámci celé EU existuje pomoc v podobě European Financial Stability Mechanism – EFSM, jinak též EUROVAL. Ten má za úkol získat prostředky od členských zemí EU a ručí rozpočtem Evropské unie. Do budoucna se počítá s tím, že se fond přetvoří na tzv. Evropský mechanismus stability, ze kterého mohou země s podepsanou smlouvou o tzv. rozpočtové unii čerpat.

79

Europa.eu: European Commission Green Paper on the feasibility of introducing Stability Bonds [online]. 2011 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-11-820_en.htm

67

 Zavedení speciální dluhové daně Domnívám se, že velmi zajímavý nápad, jakým způsobem omezit do budoucna deficitní financování v zemích EU, je aplikace speciální dluhové daně. S tímto návrhem přišel Vladimír Tomšík, viceguvernér ČNB. Poté o tom napsal článek do Hospodářských novin Jiří Rusnok,80 tam je tento nápad popsán dopodrobna. Myšlenka je založena na tom, že daně nemohou donekonečna narůstat, kdyby tedy byly provázány s veřejným dluhem, mohly by tak představovat určitou brzdu pro fiskální nedisciplinovanost. Jiří Rusnok v HN popisuje i formu, jakou by případná dluhová daň měla mít. Podle Vladimíra Tomšíka je lepší přímá daň, jelikož je více transparentní a pro lidi tak bude snadnější si uvědomit, že právě z jejich daní jsou financovány nadměrné výdaje státu, které když stoupnou, dojde k navýšení placených daní. Zároveň navrhuje převést dluhovou daň do formy speciální přímé účelové daně a její výnosy využít pouze na splacení úroků ze státního dluhu, a zároveň by na jejich úhradu nesměly být použity žádné jiné zdroje. Tato podoba daně by byla pro občany jasně srozumitelná a přímá. Daň by měla být proporcionální nebo paušální s ohledem na příjem daňového poplatníka (neměla by tedy být progresivní, protože to by vedlo k vyšší dani vysoko-příjmových skupin, a ochabla by tak funkčnost daně). Jiří Rusnok, jakožto autor článku v HN, je příznivcem spíše daně proporcionální. Každý rok by se automaticky přizpůsobila sazba dluhové daně tak, aby zisk stačil na úrokové náklady státního dluhu. Pro případné přebytky by byl zřízen účet „dluhové služby“, které by v budoucnu mohly být využity, a došlo by tak k poklesu sazby daně. Občané by mohli díky tomuto systému projevit větší zájem o finanční situaci státu a tlak z jejich strany na vlády by je nutil k prosazování fiskální disciplíny. Její nedodržování by pak mohlo být důvodem pro voliče, aby již znovu vítěznou stranu nevolili. Jisté však je, že by bylo potřeba podrobně spočítat možné administrativní náklady této daně a prověřit, jestli by se její zavedení vyplatilo a zda by opravdu měla kladné dopady na snižování dluhu země. Přesto je to návrh zajímavý.

80

IHNED.cz: Zaveďme speciální dluhovou daň [online]. 2012 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-54936810-zavedme-specialni-dluhovou-dan

68

5. Setrvání Řecka v hospodářské a měnové unii O tom, zda Řecko setrvá v hospodářské a měnové unii, nebo ne, se můžeme dočíst v mnoha různých scénářích, avšak je nutno podotknout, že záleží nejen na postoji evropských orgánů, ale také všech zúčastněných zemí v eurozóně.

5.1 Pohled na situaci Řecka očima evropských institucí Reakce Evropské unie na hospodářskou krizi spočívala v zavedení nových mechanizmů. Je zapotřebí utužit integraci států a zúžit spolupráci na fiskální a bankovní úrovni. Byly proto vytvořeny další potřebné nástroje. Krize v roce 2008 ukázala činitelům EU, že problémy v jedné zemi znamenají problémy pro všechny země. Byl zřízen Evropský nástroj finanční stability a Evropský mechanizmus finanční stabilizace. V roce 2012 nahradil stávající dva mechanizmy Evropský stabilizační mechanizmus (ESM), který disponuje max. zápůjční kapacitou ve výši 500 mld. eur81 a má za úkol poskytovat půjčky státům, nakupovat dluhopisy členských států na finančních trzích a poskytovat preventivní finanční pomoc. Povinnost členských států je do něho pravidelně přispívat, a pokud chtějí pomoc, je nutné zažádat i měnový fond. Jedná se o dlouhodobé opatření pro ekonomický růst, nikoli o dočasný nástroj. Fiskální pakt Jedná se o intergovernmentální pakt, kterého se neúčastní Velká Británie a Česká republika, a je to vlastně dohoda o spolupráci ve věcech fiskální politiky: utužení rozpočtové disciplíny vlád, koordinace, přijetí přísných pravidel na plánování rozpočtu a pokutování v případě porušení pravidel společné fiskální politiky. Na návrh Německa byla schválena Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v měnové a hospodářské unii (tzv. fiskální kompakt), protože pakt stability a růstu se neosvědčil. Tento fiskální kompakt doplňuje SGP a jeho úkolem je 81

ESM.europa.eu: Frequently Asked Questions on the European Stability Mechanism (ESM)[online]. 2013 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:http://www.esm.europa.eu/pdf/FAQ%20ESM%2011042013.pdf

69

posílit odpovědnost ve věcech strukturálních deficitů rozpočtů členských států, stává se tak účinným mechanizmem pro zmírnění dopadů hospodářské recese. Následně je potřeba ho integrovat přímo do legislativy signatářských zemí, aby bylo jisté, že bude dodržován na všech úrovních. Platnost této dohody začala dne. 1. ledna 2013. Bankovní unie Roku 2012 byl podán návrh na vytvoření bankovní unie. Jde o vznik společného bankovního dohledu a pravidel na vklady, pojištění vkladů, atd. Unie bude založena na strategii úplné měnové, hospodářské, rozpočtové a politické integrace82 a jejím cílem je znovu získat důvěru u banky Evropské unie. Kontrolním orgánem se stane ECB ve spolupráci s národními CB a bude dohlížet na nejdůležitější a největší banky v Evropské unii. Předpokládané spuštění jednotného dohledu je stanoveno na podzim roku 2014. V nynější situaci je potřeba dojednat jasné provedení reformy tykající se rozpočtových opatření, jejich následné kontroly a dále je potřeba dohodnout prováděné opatření v případě nutnosti sanovat banky. Bankovní unie byla Českou republikou schválena, ale sama se do ní nepřidala. Pohled na situaci Řecka ze strany Evropské centrální banky najdeme ve Výroční zprávě 2013, kde se zabývá vývojem zemí eurozóny, které se účastní ozdravného programu EU a MMF. Všechny země uvedené ve zprávě dosáhly značného pokroku ve snižování ekonomických nerovnováh, řešení strukturálních rigidit, zejména na trhu práce, a zlepšování finanční stability. Uvádí ovšem, že v budoucnu je třeba upevnit dosažené výsledky a pokračovat v reformách. Ve Výroční zprávě 2013 vydané Evropskou centrální bankou se o vývoji situace v Řecku můžeme dočíst: Řecko

v

roce

2013

pokročilo

v

obnově

fiskální

udržitelnosti

a

zvyšování

konkurenceschopnosti. Po hluboké a dlouhodobé recesi se ekonomika začala ve druhém čtvrtletí stabilizovat. Dalekosáhlé reformy na trhu práce realizované v roce 2012 začínají přinášet výsledky. Ze soukromého sektoru přicházejí povzbudivé údaje o čistém počtu nově zaměstnaných pracovníků. Přestože byl pokles jednotkových mzdových nákladů pomalý na 82

EC.europa.eu: EU moves closer to banking union [online]. 2012 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/news/economy/121214_cs.htm

70

to, aby se projevil v úpravě cen, proces snižování cen v roce 2013 zrychlil a měl by podpořit také trvalé zlepšování na běžném účtu. Očekává se, že v důsledku velice silné snahy o konsolidaci v období let 2010 – 2013 bylo v roce 2013 dosaženo značného primárního přebytku (podle definice programu). Tento výsledek je lepší než cíl programu – vyrovnaný primární rozpočet především v důsledku nižších výdajů. V budoucím období střednědobá fiskální strategie počítá s růstem poměru primárního přebytku k HDP na 1,5 % v roce 2014, 3,0 % v roce 2015 a 4,5 % v roce 2016. Bez ohledu na pokrok dosažený ve strukturálních reformách bude třeba zbývající hluboce zakořeněné rigidity řešit razantněji tak, aby byl vytvořen základ pro trvalý hospodářský růst a tvorbu nových pracovních míst. Zásadní pro rozšíření a prohloubení programu strukturálních reforem bude politický závazek. Zejména je třeba urychlit reformy na trhu zboží a služeb a institucionální reformy. Finanční sektor byl v letech 2012 – 2013 posílen navýšením kapitálu. Dále se však zhoršila kvalita aktiv a nesplácené úvěry přesáhly 30 %.83

Prohlášení Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu o vývoji situace v Řecku: Členové týmu z Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu uzavřeli své hodnocení z mise do Řecka. Mise a příslušné orgány souhlasí s tím, že ekonomika v Řecku se začíná stabilizovat a je na cestě k postupnému obnovení růstu. Také fiskální výkon je na dobré cestě ke splnění cílů programu. Předběžné odhady naznačují, že cílové primární saldo v roce 2013 se setkalo se značnou rezervou. I když se jen malá část z tohoto výkonu přenáší do roku 2014, věří, že v roce 2014 budou fiskální cíle také splněny, s přihlédnutím k opatření, která jsou realizována a plánována. Příslušné úřady znovu potvrdily svůj závazek k realizaci politiky potřebné k dosažení cíle v roce 2015, kterým je primární přebytek ve výši 3% HDP, v případě potřeby rozšířením fiskálních opatření, jako je například ukončení solidárního příplatku.

83

ECB: Výroční zpráva 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:http://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/annrep/ar2013cs.pdf

71

Úřady udělaly pokrok v oblasti strukturálních reforem ke zlepšení růstového potenciálu a flexibility řecké ekonomiky a přispěly k vytvoření spravedlivějšího a příznivějšího prostředí pro investice, růst a vytváření pracovních míst. Zavázaly se k provedení velké většiny reforem trhu výrobků určených nedávnou studií OECD v oblasti zpracování potravin, cestovního ruchu, stavebních materiálů a maloobchodu; k přijetí konkrétních opatření k liberalizaci dopravy a pronájmu trhů, a otevřít uzavřené profese; a ke snížení sazeb příspěvků na sociální zabezpečení a obtěžující daně. Bez ohledu na zpoždění je pokrok také vidět v reformách veřejné správy, což by mělo snížit zátěž byrokracie a zlepšit kvalitu veřejných služeb řeckým občanům. Reformy trhu práce jsou pozadu, ale úřady se zavázaly k jejich postupnému provádění ve zbývající části roku 2014. Konkurenceschopnost bude dále posílena reformami trhu s energií, jako je racionalizace cenové politiky, s cílem zajistit přiměřenou návratnost nákladů a vyhnout se skryté subvenci, rozdělení veřejné energetické společnosti na dva subjekty před privatizací a zahájení zásadní reformy trhu s plynem. Úřady se také dohodly na revitalizaci privatizace dalších společností a nemovitého majetku, který by poskytl potřebné finanční prostředky státu na uvolnění investic. Vedle těchto strukturálních reforem úřady pokračují v úsilí o posílení sociální záchranné sítě, aby zmírnila dopad hospodářského útlumu. Především se rozšíří programy zaměstnávající mládež a nezaměstnané pracovníky v rámci programů financovaných ze strukturálních fondů EU. Orgány se zavázaly přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že banky zůstanou zdravé a přiměřeně kapitalizovány a jsou v pozici podpořit hospodářské oživení. Na vědomí se berou výsledky zátěžových testů a doprovodných odhadů kapitálové potřeby ze strany Bank of Greece. Nicméně, v závislosti na posouzení misijních týmů, jsou proinflační rizika odhadů kapitálových potřeb, zejména v případě, že úřady a banky nemají naléhavě a efektivně řešit vysokou úroveň nesplácených úvěrů. Rychlou rekapitalizací banky posílí své bilance. Předpokládaná injekce čerstvého soukromého kapitálu do řeckých bank bude znamením důvěry a přispěje k posílení soukromého hospodaření řecké banky. Bank of Greece by měla zůstat ostražitá ve svém dohledu nad bankovním systémem. Úřady se také zavázaly významně posílit rámec pro řešení dluhu soukromého sektoru a usnadnit řádný a rychlý trénink znehodnocených bankovních aktiv. Nárazníky v řeckém fondu finanční stability budou

72

zachovány pro splnění budoucích nepříznivých eventualit.84

5.1.1 Řecko pod drobnohledem eurozóny Ačkoliv ostatní státy bloku jednotné měny ocenily pokrok, ke kterému v minulých měsících došlo v Řecku, shodují se, že je potřeba větší kontroly nad financemi státu. Začátkem března tedy šéf ministrů financí eurozóny Jean Claude Juncker po telekonferenci ohledně finanční pomoci zemi oznámil, že eurozóna požaduje mnohem přísnější dohled nad řeckými financemi. Krátce na to 12. března 2013 schválil Evropský parlament závaznou směrnici, která členy eurozóny zavazuje předkládat Bruselu návrhy rozpočtu, ještě než jej předloží vlastnímu parlamentu. Směrnice zvaná „two-pack“ začala platit na podzim tohoto roku. Je posledním doplňkem programu reforem, tzv. „six-pack“, který Parlament schválil na konci roku 2011, a představuje další krok směrem ke společné hospodářské a měnové správě EU. Podmínky směrnice by měly být v budoucnosti zárukou proti dalším rozpočtovým uklouznutím, která by mohla vést k nové dluhové krizi. Hlavní myšlenkou je ustanovit nad státy s nevyrovnanými veřejnými rozpočty dohled, aby neohrožovaly zbytek eurozóny, počítá se i se sankcemi proti neochotným státům, které nebudou brát doporučení Komise vážně. Základním předpokladem je, že rozpočtové problémy v Řecku, Irsku, Portugalsku či Španělsku byly zdrojem současné krize, která dostala do recese celou eurozónu. Nařízená směrnice posiluje kontrolu nad členskými státy, které získávají finanční pomoc nebo mají finanční problémy. Pro takové případy ještě plánuje Evropská komise spolu s ECB systém „rozšířeného dohledu“. Tato opatření by měla zahrnovat i přímou technickou pomoc, jakou bylo například vytvoření „operační skupiny“ během krize v Řecku.

84

International Monetary Fund: Statement by the European Commission and the IMF on Greece[online]. 2014 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/np/sec/pr/2014/pr14112.htm

73

5.1.2 Budoucnost eurozóny Od ledna roku 2014 je Řecko předsednickou zemí Evropské unie. To znamená, že během šestiměsíčního funkčního období řecká vláda musí řídit několik set zasedání a složitých jednání. Kromě toho ve svém hlavním městě Athénách musí uspořádat třináct konferencí na úrovni ministrů. Středem pozornosti světa se stalo, jak původce evropské dluhové krize zvládne úlohu předsednické země EU. Podle oficiálních odhadů v Řecku již skončila ekonomická krize, která trvala šest let. Růst řeckého hospodářství se v roce 2014 obnoví, i když bude jen velmi malý. To ale neznamená, že se Řecko z ekonomické krize zcela dostalo. V uplynulých čtyřech letech mezinárodní společenství Řecku nabídlo velké množství finančních prostředků a současně s cílem získání finanční pomoci Řecko také podniklo úsporná hospodářská opatření, za což zaplatilo obrovskou cenu. Veřejné výdaje byly prudce redukovány a zvýšily se daně. Nezaměstnanost činila 27 procent, Řecko si udělalo dluhy v hodnotě stovek miliard eur, zhoršovala se chudoba, lidé si stěžovali, a to vše vedlo k nárůstu neonacismu. Řecko čelí mnoha výzvám, ale řecká vláda je ohledně budoucnosti velmi optimistická. Řecký premiér Antonis Samaras věří, že v roce 2014 Řecko bude moci přestat se záchranným programem Troikou a znovu se vrátí na finanční trhy. Řecko pro své předsednictví EU připravilo rozpočet v hodnotě 50 milionů eur. V minulosti Řecko působilo jako předsednická země EU celkem čtyřikrát. Tentokrát si připravilo nejmenší rozpočet. Řecko může v dalších měsících světu dokázat, že pomoc mezinárodního společenství není zbytečná a že se postupně dostává z nesnází. Důležitou činností EU v první polovině roku 2014 budou volby Evropského parlamentu, které se budou konat na konci května. Proto je do dubna třeba prodiskutovat co nejvíc zákonných návrhů, a pak je předložit ke schválení parlamentu. Z různých horkých témat bude Řecko usilovat o podporu budování bankovní unie. Středem pozornosti řecké vlády se také staly politiky pro růst ekonomiky. Dohoda o růstu ekonomiky a zaměstnanosti bude nadále platná díky řadě investičních projektů týkajících se zaměstnanosti. Volby do Evropského parlamentu jsou pro Řecko velmi důležité. Vedoucí řecké levicové opoziční strany Alexis Tsipras chce

74

vstoupit do Evropského parlamentu.85 Chce se i zúčastnit voleb předsedy Evropské komise. Zástupce řeckého představitele v EU Andreas Papastavros uvedl, že Řecko nemůže jen věnovat pozornost obyčejným záležitostem předsednické země EU, musí také mít aktivní přínos k diskusi o budoucnosti EU. Řecký premiér Antonis Samaras se vyslovil v tom smyslu, že předsednické období Řecka přinese Evropě naději. Německý ministr financí Wolfgang Schaeuble se také domnívá, že předsednictví EU Řecka je pro Evropu i Řecko velkou příležitostí. Dodal, že Řecko svým občanům dokáže, že budoucnost Řecka je v Evropě, aby tím probudilo identitu a hrdost řeckého lidu.

85

Euractiv.cz: Volby do Evropského parlamentu 2014 [online]. 2014 [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropske-volby-2009/link-dossier/volby-do-evropskeho-parlamentu-2014-000098

75

Závěr Zavedení eura zjednodušilo mezinárodní obchody, přineslo světovou měnu pro EU, jež vládne na finančních trzích, v součtu snížilo transakční náklady, odstranilo měnové riziko a je výhodné pro turismus. Ovšem jeho nástup přišel velmi brzy. S jednotnou měnou by mohla existovat Česká republika a Slovensko, avšak Řecko s Německem již nikoliv, protože ekonomiky různých zemí mají odlišnou úroveň. Velkou neznámou však zůstává, jestli by vůbec někdy mohly mít podobnou, natož stejnou úroveň. Globalizace zajistila celosvětový pohyb kapitálu a přinesla s sebou řadu kladů. Navzdory tomu nám ukázala, že problém jedné země se může rozšířit do celosvětových měřítek. Dále přinesla náchylnost a slabou „obranyschopnost“ vůči nákaze, díky propojenosti trhů. Tím pádem by měla být zvýšena regulace kapitálové přiměřenosti bank a spekulativních obchodů. Až po důkladné analýze bonity konkrétního klienta by měl být poskytnut úvěr (hlavně u dlouhodobých hypoték). Kvůli špatným časům v době ekonomické krize si USA i země eurozóny uvědomily, že určité problémy sice byly diskutovány v době hospodářské krize, avšak nikdy nebyl politický kapitál pro jejich funkční řešení. Ještě dnes, v době, kdy stále několik zemí eurozóny bojuje s rizikem státního bankrotu, je zapotřebí řešit tyto problémy nejen kvůli stabilizaci jednotlivých ekonomik, ale také aby se nastartoval nový motor evropské integrace a zdravý růst celosvětové ekonomiky. Řecké ekonomické problémy je zapotřebí vnímat jako důležitý precedent, jež může mít vliv jak na hospodářské politiky členských zemí (týká se zejména fiskálních politik), tak na funkci a budoucí směr EU i HMU. Hlavním cílem diplomové práce bylo zaměřit se na ekonomickou situaci před krizí, dále na její vznik, příčiny a průběh. Dále navrhnout možná řešení a opatření do budoucna. Ve třetí kapitole své práce uvádím kompletní informace od vstupu Řecka do eurozóny, přes kořeny a průběh krize, až po její vliv na eurozónu.

76

Předposlední kapitola je zaměřena na již zmíněný nástin možností pro Řecko, dále úsporná opatření a další postupy, které Řecko přislíbilo výměnou za finanční pomoc okolním státům Evropské unie, a nakonec možná opatření do budoucnosti ze strany eurozóny. Závěrečná kapitola je věnována pohledu evropských institucí na aktuální situaci v Řecku, požadavkům na přísnější dohled nad řeckými financemi a budoucnosti eurozóny pod aktuálním vedením předsednictví Rady EU Řeckem. I když Řecko přesně neplní očekávání, je zde vidět určitý pokrok. Výměnou za záchranný balíček země snižuje mzdy státním zaměstnancům, zmenšuje důchody a zvyšuje daně. Domnívám se, že vstup Řecka a dalších problematických států do EMU byl mírně řečeno předčasný. Avšak s ohledem na stav zadlužení, vysoké deficity státních rozpočtů a na skutečnost, že se řecké falšování statistických dat obešlo bez sankcí, je zřejmé, proč by státy měly být motivovány samy vyřešit své problémy a nezodpovědnost. Samozřejmě je možné říci, že členství státu v eurozóně velmi ztěžuje možnosti řešení krize a v sázce je i samotný vývoj měnové unie. Eurozóna vznikla zejména na základě politických, nikoliv ekonomických důvodů, a případný dobrovolný odchod či vyloučení z eurozóny je politicky nemožný. Proto eurozóna po nějaký čas zůstane v nynější podobě, a s ohledem na problémy a náklady spojené s alternativními řešeními je aktuální udržení stavu nejspíše tou nejlepší volbou. Nynější otázkou již nejspíše není to, jestli k bankrotu Řecka či návratu k drachmě vůbec dojde, ale vlastně kdy a jakým způsobem se to stane, a to i přes všechny problémy s tím spojené. Do té doby bude muset Řecko zůstat u realizace reforem, úsporných kroků a privatizace státního majetku. Ať se nadále bude řecká situace vyvíjet jakýmkoli směrem, je zřejmé, že tato opatření vyvolají opětovný odpor řeckých občanů a snížení tempa růstu ekonomiky.

77

Seznam použité literatury Tištěné monografie 1. DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, xx, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1. 2. FOSTER, John Bellamy a Fred MAGDOFF. Velká finanční krize: příčiny a následky. 1. české vyd. Všeň: Grimmus, 2009, 156 s. Ekonomie (Grimmus).ISBN 978-80-902831-1-4. 3. JANÁČKOVÁ, Stanislava. Krize eurozóny a dluhová krize vyspělého světa. Vyd. 1. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, 99 s. ISBN 978-808-6547-954. 4. KNAUER, Jiří. Příčiny krize. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2010, 51 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-925-4. 5. KOHOUT, Pavel. Finance po krizi: důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2010, 266 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-3583-2. 6. KOHOUT, Pavel. Finance po krizi: Evropa na cestě do neznáma. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-4019-5. 7. ZAHRADNÍK, Petr. Vstup do Evropské unie: přínosy a náklady konvergence. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, xx, 364 s. ISBN 80-717-9472-4. Elektronické monografie, webovská sídla, databáze 1. Aktuálně.cz: Měnil čísla o řeckém dluhu, teď mu hrozí vězení [online]. 2011 [cit. 2014-0311]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/menil-cisla-o-reckem-dluhu-ted-muhrozi-vezeni/r~i:article:723248/ 2. Aktuálně.cz: Vítěz řeckých voleb neuspěl, o koalici se pokusí levice [online]. 2012 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vitez-reckych-volebneuspel-o koalici-se-pokusilevice/r~i:article:743955/#utm_medium=newsbox&utm_source=centrumHP&utm_conten t=position 11&utm_campai gn=A 3. ASSESSMENT OF GREECE’S CONVERGENCE PRIOR TO ITS PARTICIPATION IN THE EURO AREA [online]. 2001, 2006 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.banquefrance.fr/fileadmin/user_upload/banque_de_france/Eurosysteme_et_international/ 04_411EXAMEN_ENTREE_GRECE-GB.pdf

78

4. Bloomberg.com: Greek Crisis Timeline From Maastricht Treaty to ECB Bond Buying [online]. 2012 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://www.bloomberg.com/news/2012-0905/greek-crisis-timeline-from-maastricht-treaty-to-ecb-bond-buying.html 5. BusinessInfo.cz: Irsko: Očekávaný vývoj v teritoriu [online]. 2013 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/irsko-ocekavany-vyvoj-v-teritoriu18932.html 6. BusinessInfo.cz: SOUHRNNÁ TERITORIÁLNÍ INFORMACE Řecko [online]. 2013 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: file:///C:/Documents%20and%20Settings/KUBA/Dokumenty/Downloads/sti-recko-201310-16.pdf 7. BusinessInfo: Portál pro podnikání a export [online]. 20. 2. 2008 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/pakt-stability-a-rustu-5140.html 8. Česká národní banka: Hospodářská a měnová politika v EU [online]. 1.3.2005, 2013 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/ 9. Česká národní banka: Monitoring centrálních bank [online]. 2010 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/monitoring_ce ntralnich_bank/download/1003_mcb.pdf 10. Česká národní banka: Pakt růstu a stability [online]. 2003 [cit. 2014-02-14]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/pakt-stability-a-rustu-5140.html 11. Česká národní banka: Pakt růstu a stability [online]. 2003 [cit. 2014-02-14]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace_07.html 12. Českomoravská konfederace odborových svazů: Finanční krize a sociální úpadek v Řecku [online]. 2012 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.cmkos.cz/studie-ekonomickeanalyzy-prognozy/3437-3/analyza-financni-krize-a-socialni-upadek-v-recku 13. Český statistický úřad [online]. 2014 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/engt/8500446BDE/$File/1607130820.pdf 14. EC.europa.eu: EU moves closer to banking union [online]. 2012 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/news/economy/121214_cs.htm 15. ECB: CONVERGENCE REPORT [online]. 1998 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/pub/pubbydate/1998/html/index.en.html 16. ECB: International reserves [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/stats/external/reserves/html/index.en.html 79

17. ECB: Statistical Data Warehouse [online]. 2012 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://sdw.ecb.europa.eu/browseTable.do?REF_AREA=190&GOVNT_ITEM_ESA=PDF &node=19112&sfl2=4&sfl1=3&sfl4=4&DATASET=0&sfl3=4&SERIES_KEY=121.GS T.A.IT.N.B1300.PDF.B0000.CU.G 18. ECB: Výroční zpráva 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/annrep/ar2013cs.pdf 19. EconBiz.de: Nová podoba globálneho finančného systému [online]. 2010 [cit. 2014-0323]. Dostupné z: http://www.econbiz.de/Record/nov%C3%A1-podobaglob%C3%A1lneho-finan%C4%8Dn%C3%A9ho-s yst%C3%A9mu-cmorejpeter/10009158363 20. Economic and monetary affairs: convergence criteria [online]. 2010 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/economic_and_monetary_affairs/institutional_and _economic_framework/ec0013_en.htm 21. Ekonom: Evropa vyždímaná gamblery [online]. 2010 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-42783580-evropa-vyzdimana-gamblery 22. Encyklopedie: Principy a činnosti EU [online]. 29.7.2013 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=6&tema=53 23. ESM.europa.eu: Frequently Asked Questions on the European Stability Mechanism (ESM) [online]. 2013 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.esm.europa.eu/pdf/FAQ%20ESM%2011042013.pdf 24. Euractiv.cz: Volby do Evropského parlamentu 2014 [online]. 2014 [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropske-volby-2009/link-dossier/volby-do evropskeho-parlamentu-2014-000098 25. Euro.E15: Můj dům, můj dluh [online]. 2013 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://euro.e15.cz/archiv/muj-dum-muj-dluh-1017972 26. Europa.eu: Economic and monetary affairs [online]. 4.11.2005 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/economic_and_monetary_affairs/index_cs.htm 27. Europa.eu: Euro [online]. 2002, 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/basic-information/money/euro/index_cs.htm 28. Europa.eu: European Commission Green Paper on the feasibility of introducing Stability Bonds [online]. 2011 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressrelease_MEMO-11-820_en.htm 80

29. European Commission, Eurostat: Statistics [online]. 2013 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/government_finance_statistics/data/data base 30. European Commission: Stability and Growth Pact [online]. 2011, 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_governance/sgp/index_en.htm 31. Eurostat: General government deficit/surplus [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plugin=1&pcode=t ec00127&language=en 32. Eurostat: General government gross debt [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsd de410&p lugin=1 33. Eurostat: Inflation rate [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=tec00118& tableSelection=1&footnotes=yes&labeling=labels&plugin=1 34. Eurostat: Real GDP growth rate [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en& pcode=tec00115 35. Eurostat: REPORT BY EUROSTAT ON THE REVISION OF THE GREEK GOVERNMENT DEFICIT AND DEBT FIGURES [online]. 2004 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/GREECE/EN/GREECE-EN.PDF 36. Eurostat: Unployment rate [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=teilm020&t abeSelection=1&plugin=1 37. Finance.cz: Čína nevyloučila další investice do evropských veřejných služeb [online]. 2013 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/390419-cinanevyloucila-dalsi-investice-do-evropskych-verejnyc h-sluzeb/ 38. Finance.cz: Zdanění firem za rok 2013 v zemích OECD [online]. 2013 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/390568-zdaneni-firem-za-rok-2013-vzemich-oecd/

81

39. Finweb: Pomoc nepotrebujeme, bráni sa Španielsko [online]. 2012 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://finweb.hnonline.sk/agentury-195/pomoc-nepotrebujeme-brani-saspanielsko-495875 40. IHNED.cz: Agentura Standard & Poor's snížila Řecku rating [online]. 2009 [cit. 2014-0326]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-39511750-agentura-standard-poor-s-snizilarecku-rating 41. IHNED.cz: Volby v Řecku těsně vyhrála proevropská pravice [online]. 2012 [cit. 2014-0327]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-svet/c1-56188280-merkelovavzkazala-recku-dalsi-nein-akcie-a-euro-vzapeti-spadly 42. IHNED.cz: Zaveďme speciální dluhovou daň [online]. 2012 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-54936810-zavedme-specialni-dluhovou-dan 43. Inflation.eu: Historic inflation Greece [online]. 2013 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.inflation.eu/inflation-rates/greece/historic-inflation/cpi-inflation-greece.aspx 44. International Monetary Fund: Statement by the European Commission and the IMF on Greece [online]. 2014 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/np/sec/pr/2014/pr14112.htm 45. Investiční web: Řecko letos zůstane v recesi, předpovídá tamní centrální banka [online]. 2013 [cit. 2014-03-12]. Dostupné z: http://www.investicniweb.cz/zpravy-ztrhu/2013/5/29/recko-letos-zustane-v-recesi-predpovida-tamnicentralni-banka/ 46. Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf 47. Kurzy.cz: Řecko se nakonec druhého záchranného balíku dočkalo, bankrot je (zatím) odvrácen [online]. 2012 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://tema.kurzy.cz/detail/reckose-nakonec-druheho-zachranneho-baliku-dockalo-bankrot-871554.html 48. Ministerstvo zahraničních věcí: Irsko [online]. 2013 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: https://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/irsko/ekonomika/ekonomicka_char akteristika_zeme.html 49. NETUŠILOVÁ, Pavla. POUČENÍ ZE SOUČASNÉ HOSPODÁŘSKÉ KRIZE VE ŠPANĚLSKU [online]. 2011 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.derivat.sk/files/fsn%202011/Netusilova.pdf 50. Novinky.cz: Bohatí Řekové měli od státu bodyguardy zdarma, teď za ně musí platit [online]. 2013 [cit. 2014-03-12]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/309392bohati-rekove-meli-od-statu-bodyguardy-zdarma-ted-za-nemusi-platit.html

82

51. Novinky.cz: Řecko dostane další desítky miliard a věřitelé mu odpustí dluhy [online]. 2012 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/285934-recko-dostanedalsi-desitky-miliard-a-veritele-mu-odpustidluhy.html 52. Novinky.cz: Řecko škrtá, kde může. Ruší veřejnoprávní televizi i rozhlas [online]. 2013 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/304631-reckoskrta-kde-muze-rusi-verejnopravni-televizi-i-rozhlas.html 53. Novinky.cz: V Řecku létají kameny a zápalné lahve, stávku provází násilí [online]. 2012 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/282003-v-reckuletaji-kameny-a-zapalne-lahve-stavku-provazi-nasili.html 54. OECD.cz: Country statistical profile: Portugal [online]. 2013 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/economics/country-statistical-profile-portugal_20752288table-prt 55. OECD: Country statistical profile: Ireland 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/economics/country-statistical-profile-ireland2013-2_csp-irl-table-2013-2-en 56. OECD: Country statistical profile: Italy 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/economics/country-statistical-profile-italy_20752288table-ita 57. OECD: Country statistical profile: Spain 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/economics/country-statistical-profile-spain_20752288table-esp 58. OECD: Fiscal challanges from the economic crisis [online]. 2012 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.oecd.org/about/membersandpartners/publicaffairs/50141703.pdf 59. TEO, Andrew Michael. An Overview of Greece’s Sovereign Debt Crisis [online]. 2011 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://andrewmichaelteo.wordpress.com/2011/10/20/anoverview-of-greeces-sovereign-debt-crisis/3/ 60. The European Central Bank: Tasks [online]. 2003 [cit. 2014-02-14]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/ecb/tasks/html/index.en.html 61. THE CHARACTER OF THE GREEK CRISIS [online]. 2013 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.southeast-europe.org/pdf/13/DKE_13_A_P_Harikleia-K Mandamadiotou_Character-of-the- Greek-Crisis.pdf 62. The New York Times: Senators in Italy Pass Plan for Budget [online]. 2011 [cit. 2014-0324]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2011/12/23/world/europe/italy-passes-40billion-austerity-plan.html?_r=0 83

63. Trading Economics: Greece Indicators [online]. 2014 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.tradingeconomics.com/greece/government-budget 64. VitalPlus.org: Italové téměř neznají domovy důchodců [online]. 2011 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.vitalplus.org/article.php?article=394 65. Zavedení eura v České republice [online]. 1. 12. 2013 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/eurozona/pakt-stability-a-rustu

84

Seznam zkratek AIG DPH ECB ECOFIN ECU EDP EFSF EHS EK ELSTAT EMI EMS EMU ERM/ERM II ERT ES/EU ESCB ESUO EURATOM EUROSTAT HCIP HDP HMU MMF NCB ND OPAP OSN PIGS S&P SGP USD

Finanční instituce Daň s přidané hodnoty Evropská centrální banka Rada ministrů hospodářství a financí Evropská měnová jednotka Energetická společnost Evropský nástroj finanční stability Evropské hospodářské společenství Evropská komise Řecký statistický úřad Evropský měnový institut Evropský měnový systém Evropská měnová unie Evropský mechanismus směnných kurzů Řecká vysílací společnost Evropské společenství/ Evropská unie Evropský systém centrálních bank Evropské společenství uhlí a oceli Evropské společenství pro atomovou energii Statistický úřad EU Harmonizovaný index spotřebitelských cen Hrubý domácí produkt Hospodářská měnová unie Mezinárodní měnový fond Národní centrální banky Nová demokracie Řecká monopolní sázková společnost Organizace spojených národů Portugalsko, Irsko, Řecko, Španělsko Standard & Poors Pakt stability a růstu Americký dolar

85

Seznam grafů Graf č. 1: Míra růstu reálného HDP v letech 2000 – 2012 (v %) Graf č. 2: Míra inflace v letech 2000 – 2012 (HCIP %) Graf č. 3: Míra nezaměstnanosti v letech 2000 - 2012 (v %) Graf č. 4: Vývoj veřejného dluhu v Řecku v letech 2001 – 2012 (v % HDP) Graf č. 5: Vývoj deficitu veřejných výdajů v Řecku v letech 2001 – 2012 (v % HDP)

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Společná měna Euro Tabulka č. 2: Oficiální rezervní aktiva Tabulka č. 3: Plnění konvergenčních kritérii Řeckem v roce 1997 Tabulka č. 4: Údaje o deficitu veřejných financí v letech 1997 – 2003 (v %) Tabulka č. 5: Údaje o zadlužení v letech 1997 – 2003 (v % HDP) Tabulka č. 6: Míra růstu reálného HDP v letech 2000 – 2012 (v %) Tabulka č. 7: Míra inflace v letech 2000 – 2012 (HCIP %) Tabulka č. 8: Míra nezaměstnanosti v letech 2000 – 2012 (v %) Tabulka č. 9: Vývoj veřejného dluhu v Řecku v letech 2001 - 2012 Tabulka č. 10: Vývoj deficitu veřejných výdajů Řecka v letech 2001 - 2012

Seznam příloh Příloha č. 1: Souhrnná ratingová stupnice

86

Příloha č. 1 Souhrnná ratingová stupnice Moody's

S&P

Fitch

Dlouhé

Krátké

Dlouhé Krátké Dlouhé Krátké

období

období

období období období období

Aaa

AAA

Aa1

AA+

Aa2

AAA A-1+

AA+

AA

AA

Aa3

AA-

AA-

A1

A+

A2

A

A3

P-1

P-2

Baa1 Baa2

A-

BBB

A-

A-2

A-3

BBB

BBB-

BBB-

Ba1

BB+

BB+

Ba2

BB

BB

Ba3

BB-

B1

B+

B+

B2

B

B

B3

B-

B-

BB-

B

Caa1

Not Prime CCC+

Caa2

CCC

Caa3

CCC-

Ca

CC

CC

C

C

CI

F1+

F1

Velmi kvalitní

Střední kvalita - vyšší

Investiční stupně

F2

BBB+

Baa3

C

Stupeň

Nejvyšší kvalita

A

BBB+ P-3

A+

A-1

Hodnocení

F3

Spekulativní B Vysoce spekulativní

CCC+ C

D

CCC CCC-

D

Střední kvalita - nižší

Značná rizika C

Extrémně spekulativní S velmi nízkou perspektivou

D

D

87

Velmi vysoká pravděpodobnost úpadku

Spekulativní stupně