pierre sauvil slunce pro dva těšínské divadlo

pierre sauvil

slunce pro dva

t těšínské divadlo

Těšínské divadlo Český Těšín příspěvková organizace Ředitel Karol Suszka Šéf české scény Miloslav Čížek Dramaturg české scény Ivan Misař

Pierre Sauvil

SLUNCE PRO DVA Překlad Jiří Matějíček Režie a výprava František Hromada j.h.

Premiéra 8. září 2007 v 17.30 hod. v Těšínském divadle Sezóna 2007/2008 Inscenace vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury ČR

OSOBY A OBSAZENÍ:

ON Otakar Prajzner ONA Kristýna Maléřová Text sleduje a představení řídí: Libuše Berková

„Člověk může být bohatý a slušný. Stává se to zřídka, ale přece.“

PIERRE SAUVIL (Noire politique et blanche colombe)

P

ařížan a někdejší student filosofie začal psát skeče pro rozhlas a televizi. Přesněji řečeno psal a režíroval, nakonec z toho byly dvě stovky příspěvků do pořadu Philippa Bouvala, což v očích znalců už samo o sobě znamená vysoký rating. Jedna z krátkých komedií, která vznikla právě takhle nějak dostala název „Dva muži v kufru“ a zářil v ní Darry Cowl, populární komik se zjevem francouzského Woodyho Allena.

No a máme tu Pierre Sauvila v celé kráse. Píše sevřené příběhy, kde vycizelované role jsou příležitostmi pro skvělé herce jimž autor poskytuje minimální hrací plochu, ale o to větší prostor pro rozehrání postavy. Přesněji řečeno pro odhalování postavy, pro její postupné natáčení před zrcadlem jeviště, až nakonec dostaneme obraz, který je zcela jiný, než jsme čekali na počátku. Řeknete, že v tom koneckonců spočívá podstata každého divadelního kousku hodného toho jména. Jenomže Sauvilovy postavy se tomu odhalování brání, vykrucují se, fixlují, ale není úniku. Autor je zpravidla symbolicky uzavírá na pár čtverečních metrech, které představují zpočátku jejich vlastní hlubinu bezpečnosti, obvykle je to jejich obývací pokoj. V něm se pěkně ohrazují proti světu. Jenže ouvej – hranice, které si

samy vytvořily se stanou pastí, jestliže přes ně pronikne někdo nežádoucí zvenčí. To se stane „páru, který budí obavy“ (UN COUPLE INQUIETANT, 2005), takřka vzorné manželské dvojici v jejímž obýváku se objeví podivný a neodbytný výzkumník veřejného mínění. Místo manželské idyly je tu najednou štafeta role blázna či lháře a podvodníka, kterou si postupně přeberou všichni tři. V jeho SKETCHES EN VRAC (2004) se mezi těmito „skeči volně sypanými“ najde třeba L’ARGENT SALE (Špinavé peníze), v němž úplatného politika atakuje v jeho pokoji nespokojený volič, jenže… kdo je nakonec kdo? Ve skeči LES CHAUFFARDS si do bytu jednoho z těchto „pirátů silnic“ , přesněji řečeno „pirátky“ přijde vyřizovat účty žena její oběti. A netrvá dlouho, než si dámy roli „piráta“

několikrát prohodí. Stejný princip najdeme i v Sauvilově televizním filmu, natočeném pro Arte v roce 1999 PREMIERE NEIGE (První sníh). Tentokrát je to Eric, noční hlídač v obchodním domě, který tuhle hru na kočku a myš začne hrát s náhodně objevenou zlodějkou Leou. Během té podivné noci však v dokonale uzavřeném labyrintu liduprázdného obchodního domu přestane být jasné, kdo je kočka a kdo myš. A abychom zůstali u Sauvilových pletek s desátou můzou, ve filmu AFRICA PARADISE (překlad jistě netřeba), který podle jeho scénáře, natočil loni jeho dlouholetý přítel a spolupracovník, beninský herec Sylvestre Amoussou, se dva mladí nezaměstnaní Evropané, Olivier a Pauline, vydávají do ráje snadných výdělků a levného živobytí, do Afriky. Jenže vše se odehrává

věra, 3) nevěra“. Stejně tak použil jako materiál i jeden díl ze slavné „colombovské“ série televizních detektivek a vznikla „Ta, která je navíc“ (FEMME DE TROP). Ovšem jeho tažení evropskými divadly zajišťují zejména tři hry. Především je to jeho velký úspěch, který začal v sezoně 1995-96 na jevišti švýcarského Montreux NOIRE POLITIQUE ET BLANCHE COLOMBE (chceteli „Špinavá politika a čisté ruce“). O dvě sezony později se v pařížském Théâtre Montparnasse objevuje naše „Slunce pro dva“ SOLEIL POUR DEUX. A ještě o rok později

v (podle autora) nedaleké budoucnosti, kdy Evropa podlehla svým hospodářským krizím a Afrika prožívá rozmach. A tak se Olivier a Pauline, po mnoha peripetiích v nichž jsou z nich i psanci, stávají nakonec služebným personálem v domě bohatých Afričanů. Ze situace, která je ještě dnes pro řadu Francouzů zcela běžná – lukrativní zaměstnání v bývalých koloniích – udělá Sauvil noční můru prostě jen tím, že jako vždy prohodí role. Ovšem je třeba hned dodat, že francouzská kritika pohlíží na tento film, jako na komedii. Sauvil sám označuje své skeče za „humoristické thrillery“. A svým životním i autorským postojem se nikterak netají: „Píšu komedie a nikoli tragedie, protože povahou tíhnu více ke smíchu, než k pláči. Snažím se vidět spí-

še světlé, než stinné stránky života a každý problém pro mne není nic jiného než věc, pro kterou je třeba najít řešení. Nicméně pod pláštěm komedie může člověk propašovat i vážná, ba tragická témata.Proto má každá z mých her velmi dramatické téma, které ovšem pojednávám s lehkostí. A přesvědčil jsem se, že většina diváků miluje onu směs humoru a velkých citů. Francouzská kritika bezmála jednohlasně nazývá to co píšu nikoli „bulvárem“, ale „hořkosladkými“ komediemi“. Abychom byli zcela upřímní, Sauvil si zalaškoval i s tím bulvárem a udělal na něj několik parodií v nichž si, ovšem po svém, pohrál „se třemi základními tématy bulváru, kterými jsou: 1) nevěra, 2) ne-

je to LA SURPRISE („Překvapení“), opět s Darry Cowlem. Pierre Sauvil si na evropských jevištích vydobyl postavení skeptického optimisty, který s jistotou zkušeného lékaře sáhne právě tam, kde se cítíme nejjistější i nejsilnější, a ejhle – ono tam něco zabolí! Sauvil však nikdy nestiskne příliš silně. Ne, nechce nás šetřit, nezačne nám na bolístku foukat, ale stačí mu, že si uvědomíme. Že nám dojde, kde se co podebírá a my to necítíme, protože to nechceme brát na vědomí. Ví, že nejspolehlivější cesta k ozdravění je sebepoznání. Jiří Matějíček

Kristýna Maléřová nastoupila do Těšínského divadla přímo z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Hned první rolí (Jana z Arcu ve hře Skřivánek) ukázala, že do souboru přišla talentovaná herečka. Svým výkonem zaujala nejenom diváky, ale i odbornou kritiku. I v dalších rolích prokázala, že je schopna zvládnout role dramatické, ale i komediální. Připomeňme si třeba roli Kašpara v Calábkově hře Doktora Fausta život a smrt. V Těšínském divadle zahajuje už čtvrtou sezonu a k tomu také směřuje první otázka: Co splnilo Vaše očekávání a co naopak zůstalo za Vašimi představami? Kristýna Maléřová: Co splnilo moje očekávání…? Zahrála jsme si hodně rozmanitých rolí, které jsem si ani nepředstavila, že bych je mohla hrát. Myslím si, že jsem zahrála docela široký rejstřík; samozřejmě, že to není ještě úplně všechno, co bych chtěla zahrát, ale na začátek je toho dost. A co se mi nesplnilo…? já jsem asi zatím spokojená. Tato otázka zaznívá často, položím ji tedy i Vám. Většina herců a hereček má svoji vysněnou roli. Jaká je ta Vaše? No…zatím jsem na žádnou nepřišla…zatím nemám žádnou… Kristýnko, máte za sebou tři sezony – kdybyste teď stála před rozhodnutím a měla si volit – zvolila byste znovu herecké povolání? Asi ano, i když si říkám, že to nebudu třeba dělat celý život, ale teď v tomhle věku, kdy vím co mám za sebou a co mě asi ještě čeká, volila bych stejně. Zůstaňme tedy ještě na chvíli v té poloze očekávání – začíná nová sezona, co od ní očekáváte?

Jak už tady zaznělo, jsem na začátku své herecké dráhy a jako každý mladý člověk toužím poznávat nové a jít dál, takže tak trošku očekávám, že to bude moje poslední sezona v Těšínském divadle. To neznamená, že bych chtěla za každou cenu jít pryč, domnívám se, že by to bylo dost, ty čtyři roky tady a že snad mám na to posunout se někam dál. Takže dříve nebo později očekávám start někam jinam. To je přirozené, zvláště u mladé herečky, že si dává postupně vyšší cíle. Máte už představu kam byste chtěla jít, do jakého divadla? My jsme kdysi toužili jít za režisérskou osobností, nebo do divadla, jehož profil byl prost vší konformnosti. Jaká je Vaše touha? No, až takhle konkrétní není, konkrétní je asi spíše ta touha poznávat nové a jít dál. Co vím určitě, že bych chtěla zůstat na Moravě. To je tak asi všechno, co k tomu můžu momentálně říct. Přece bych u té otázky zůstal, jde Vám jenom o to, abyste změnila prostředí, nebo máte přece jenom nějaké konkrétnější umělecké představy, které by byly v tom jiném divadle naplněny? Nechci ty věci lámat přes koleno a rozhodovat se za každou cenu. Chtěla bych zůstat v „kamenném“ divadle a hrát klasické divadlo, určitě ne žádnou cool dramatiku, i když by mi občas ani to nevadilo, mělo by to být divadlo stejného zaměření jako Těšínské divadlo, určitě. V minulé sezoně jste natáčela poměrně velkou roli ve filmu. Byla to Vaše první filmová role? Takového formátu určitě, ano, první, velká role.

A před tím jste měla nějaké zkušenosti s filmováním? Ano, byly to takové tři roličky většinou jednověté, jeden natáčecí den. Získala jste u filmu nějaké zkušenosti pro práci v divadle? Já si myslím, že to je hodně odlišné, práce před kamerou a na jevišti, protože tam jsem víceméně nemusela dělat nic před tou kamerou a měla jsem s tím potíže, protože když je člověk zvyklý na jeviště, kde jsou větší gesta, často stylizovaná, tak jsem měla problém, že jsem přehrávala a protože ta věc co jsem točila byla velice civilní, žádná stylizace a tak jsem se

musela spolehnout především na vnitřní pocit a to je ten přínos pro práci v divadle. Je dosti mladých hereček pro něž je divadlo jakási přestupní stanice, protože konečnou je právě film. Chtěla byste v budoucnosti dělat pouze ve filmu? Ne! A to proč? U toho co jsem natáčela a byly to dva měsíce v kuse, mi vadilo třeba to, mám-li být konkrétní, že první záběr, který jsem natáčela, bude v půlce filmu a já jsem ještě víceméně nevěděla co bude a jak to bude, jak budu tu roli hrát, protože mi bylo řečeno, že se nemám na nic

připravovat. Prostě jsem do toho byla hozená…a tak mi chybí nějaká ta kontinuita, která u toho divadla je. Kristýnko, vraťme se zase do Těšínského divadla, kde začínáte čtvrtou sezonu. Pro diváky jste se stala herečkou oblíbenou, Vaše nejbližší plány do budoucna jste také pověděla, víme, co byste si asi přála, tak na závěr povězte, co byste přála Těšínskému divadlu? Já bych našemu Těšínskému divadlu přála hlavně dobrý kolektiv, protože to se vždycky projeví pozitivně i na jevišti. Když k sobě nemají lidi dobrý vztah, projeví se to velmi často při hraní a jde to i přes diváky. Dobře, tak se Vás zeptám ještě na jednu věc – co Vás vlastně motivuje k tomu hraní, k té herecké tvorbě, vznešeně řečeno, kde hledáte inspiraci? Ono to bude možná znít jako fráze… …některé pravdy tak často znějí… …ale já vím, že třeba když mám špatnou náladu, nebo se mi doma něco přihodí a potom vyjdu na jeviště a hrajeme třeba komedii, nebo oblíbenou hru, a když vidím v hledišti lidi, které to opravdu baví, kteří se smějí, tleskají a někdy i nadšeně vstanou, (a nezáleží na tom, jestli právě hraju velkou, nebo malou roli) mám z toho hned lepší náladu, když vidím, že diváci také měli třeba nějaké neduhy, ale zapomenou na ně a odcházejí domů s lepší náladou. Tak to je moje malá, ale asi i velká inspirace. To je hezké, protože také o tom by asi divadlo mělo být. Děkuji Vám za rozhovor.

Interview s Bohem „Pojď dál“, řekl Bůh. „Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?“ „Jestli máš čas“, řekl jsem. Bůh se usmál a odpověděl: „Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?“ „Co tě na lidech nejvíc překvapuje?“ Bůh odpověděl: – „To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když dospějí, zase touží být dětmi. – Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze a pak utrácejí peníze, aby si dali do pořádku své zdraví. – Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost. – Překvapuje mě, že žijí, jakoby ni-

kdy neměli umřít, a že umírají, jako kdyby nikdy nežili.“ Bůh mě vzal za ruce chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal: „Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?“ Bůh se usmál a odpověděl: – „Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. – Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. – Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je horší nebo lepší než jiní. – Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně. – Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví. – Chci, aby se naučili odpouštět skutkem.

– Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. – Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí. – Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád. – Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musí odpouštět.“ Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mne a mou rodinu dělá. A Bůh odpověděl: „Kdykoli jsem tu, čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím.“ Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

Květiny na premiéru dodává firma

Art Work

Jaromír a Marcela Pščolkovi Hlavní třída 34 • Český Těšín tel.: +420 777 714 071

Griffin počítače • telefony prodej • servis • výkup

Dalibor Černil Frýdecká 10 • 737 01 Český Těšín tel.: +420 552 321 322 +420 603 424 255 +420 608 424 255 Skype: griffinct ICQ: 283-536-153 [email protected]

Partner

těšínského di­va­dla TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s., Průmy­slová 1000, 739 70, Třinec tel.: 558 531 111, fax: 558 331 831, www.trz.cz

ař Mis n a u Iv ram rná g o r k ín Cze cze ep vá akc eřina iedla ký Těš líko d v e a R P at an S . Čes ar i oK o gm ilová Fot n Mar t, s.r. a D át ig r rin ení Des PROp děl a Nav vá d o o ň k o c s o h í S ie Ti odn dílny rban h c í ob ční arie U dová a ouc ora Ved cí dek ovny M Eva R k bář u č e ír Ry y j o e n n d r vá r e e k á m V cí nk nín B ladi k ligo u e e o s z Ved cí vlá r Anto tlení V Kure rka S á ou st vě ef Ved ní mi a os it Jos ová, Š nta t u z le š d k i i a Jev cí zvu rekv a Ran tin Va robin , u r u v d nec k o a e O a d l s Ve cí ú adis oj, M slav Vice e r ou ro Vl ak zac Ved roba w Cz k, Ja Fjodo ani g r e e , a o ł š d a ová Gar Czes ikulá Ponč la a ěvk la f M Jiří i t p c ě s ří Sv Jose ika Cien n, p k id hn ěší T Zvu ní tec , Dav ý ek esk išt oČ Jev d Ben l d a ré aha div j Alf APr ské ký kra I n L í I ěš zs ra D lo T sle ěšín ntu e yda avsko ský T g v a e m Mor rní 5Č gra terá Pro atel – 737 3 i l 7 ov ní a zřiz vská 6 22-23 del a v 0 i ra 6 je D Ost 58 74 o.cz upu l t 5 d s . a za tel tdiv o.cz díla @ adl o o f t v n o i i .td h í to w ván ww o z o rov kp a v Prá