Příloha č. 1 k rozhodnutí o změně registrace sp. zn. sukls120568/2011 PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE SANDIMMUN koncentrát pro přípravu infuzního roztoku Ciclosporinum Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než Vám bude podána infuze tohoto přípravku. Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu. Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře, zdravotní sestry nebo lékárníka. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři, zdravotní sestře nebo lékárníkovi. V příbalové informaci naleznete: 1. Co je Sandimmun a k čemu se používá 2. Čemu musíte věnovat pozornost, než je Vám Sandimmun podán 3. Jak se Sandimmun podává 4. Možné nežádoucí účinky 5. Jak Sandimmun uchovávat 6. Další informace 1.
CO JE SANDIMMUN A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Cyklosporin /známý také jako cyklosporin A/ je cyklický polypeptid složený z 11 aminokyselin. Je to silné imunosupresivum prodlužující u zvířat přežívání alogenních transplantátů kůže, srdce, ledvin, pankreatu, kostní dřeně, tenkého střeva a plic. Studie ukazují, že cyklosporin tlumí reakce zprostředkované buňkami, včetně imunity vůči alotransplantátu, dále opožděnou kožní přecitlivělost, experimentální alergickou encefalomyelitidu, Freundovu adjuvantní artritidu, reakce štěpu proti hostiteli (GVHD) a také tvorbu protilátek závislou na T lymfocytech. Na buněčné úrovni tlumí tvorbu a uvolňování lymfokinů včetně interleukinu-2 (růstového faktoru buněk T, /TGCF/). Experimentální průkaz naznačuje, že účinnost cyklosporinu je způsobena specifickou a reverzibilní inhibicí imunokompetentních lymfocytů ve fázi G0 nebo G1 buněčného cyklu, s preferencí pro T lymfocyty, mezi kterými jsou hlavním cílem buňky nazývané T-helpry. Všechny dostupné důkazy naznačují, že cyklosporin působí na lymfocyty specificky a reverzibilně. Na rozdíl od cytostatik nesnižuje cyklosporin hemopoezu a neovlivňuje funkci fagocytů. Sandimmun, koncentrát pro přípravu infuzního roztoku, se používá v následujících indikacích: Transplantace parenchymatózních orgánů - Prevence odvržení transplantátů ledvin, jater, srdce, kombinace srdce a plic, plic nebo alogenních transplantátů pankreatu. - Léčba odvržení transplantátu u nemocných léčených dříve jinými imunosupresivy. Transplantace kostní dřeně - Prevence odvržení transplantátů po transplantaci kostní dřeně - Léčba choroby z reakce mezi transplantátem a příjemcem. U jiných indikací, než jsou transplantace, se doporučuje podávat perorální formy přípravku Sandimmun. Přípravek je určen pro dospělé, děti i mladistvé.
1/8
2.
ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ JE VÁM SANDIMMUN PODÁN
Pečlivě dodržujte instrukce lékaře. Pokud něčemu nerozumíte nebo si nejste jist(a), požádejte o vysvětlení svého lékaře, zdravotní sestru nebo lékárníka. Sandimmun Vám nesmí být podán jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na cyklosporin, na ricinomakrogol nebo na další složku přípravku uvedenou na konci této příbalové informace. Zvláštní opatrnosti při použití Sandimmunu je zapotřebí Sandimmun, koncentrát pro přípravu infuzního roztoku, by měli předepisovat pouze lékaři zkušení v imunosupresivní léčbě, kteří mohou náležitě sledovat nemocného, včetně pravidelného celkového fyzikálního vyšetření, měření krevního tlaku a kontroly laboratorních parametrů, zvláště sérového kreatininu a dalších parametrů uvedených níže. Nemocní po transplantaci mají být léčeni v zařízeních s náležitým laboratorním a dalším pomocným zdravotnickým vybavením. Lékař odpovědný za udržovací léčbu musí dostat úplné informace potřebné pro sledování nemocného. Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku obsahuje ricinomakrogol, který může způsobit anafylaktoidní reakce projevující se zrudnutím obličeje a horní části hrudníku, nekardiálním plicním edémem, akutními dýchacími potížemi s dušností, pískoty a vrzoty, změnami krevního tlaku a tachykardií. Proto je třeba zvláštní opatrnosti u nemocných, kteří dostali v minulosti intravenózní injekci nebo infuzi přípravků obsahujících ricinomakrogol (např. Cremophor EL) nebo u nemocných s alergickou predispozicí. Podobně jako u jiných imunosupresiv zvyšuje se při léčbě cyklosporinem riziko vzniku lymfomů a jiných malignit postihujících zejména kůži. Toto zvýšené riziko se zdá být spjaté spíše s mírou a délkou imunosuprese než s určitým daným přípravkem. Proto se musí léčebný režim s více imunosupresivy používat opatrně s ohledem na možnost vzniku lymfoproliferativních onemocnění nebo nádorových onemocnění parenchymatózních orgánů, které mohou mít letální průběh. S ohledem na potenciální riziko malignit kůže by pacienti léčení Sandimmunem měli být upozorněni, že se nemají vystavovat přímému slunečnímu záření a neměli by být současně léčeni UVB ozařováním nebo PUVA fotochemoterapií. Podobně jako u jiných imunosupresiv predisponuje léčba cyklosporinem pacienty k rozvoji různých bakteriálních, mykotických, parazitárních a virových infekcí, často oportunními patogeny. S ohledem na možnost vzniku fatální infekce by měla být učiněna preventivní a léčebná opatření zejména u nemocných dlouhodobě užívajících kombinovanou imunosupresivní léčbu. Jako častá a potenciálně závažná komplikace se může během několika prvních týdnů léčby Sandimmunem vyskytnout zvýšení sérového kreatininu a močoviny. Tyto funkční změny jsou závislé na dávce, jsou reverzibilní a reagují obvykle na snížení dávky. Během dlouhodobé léčby mohou u některých nemocných nastat strukturální změny ledvin (např. intersticiální fibróza), které je nutné u nemocných s transplantátem ledvin rozlišit od změn vzniklých v důsledku vleklých rejekčních reakcí. Sandimmun může také, v závislosti na dávce, způsobit zvýšení sérového bilirubinu a jaterních enzymů, proto je třeba tyto parametry pro hodnocení funkcí ledvin a jater pečlivě sledovat. Při abnormálním zvýšení těchto hodnot je nutná úprava dávkování. U starších pacientů je nutno zvláště pečlivě monitorovat funkci ledvin. Při léčbě Sandimmunem je nutné pravidelné sledování krevního tlaku. Pokud se vyvine hypertenze, musí být zahájena vhodná antihypertenzní léčba. Vzhledem k tomu, že v ojedinělých případech bylo popsáno, že Sandimmun působí nepatrné reverzibilní zvýšení krevních lipidů, doporučuje se před léčbou a po prvním měsíci léčby stanovit hladinu lipidů v krvi. Dojde-li k jejich zvýšení, je třeba zvážit možnost zahájení diety s omezením tuků. Cyklosporin zvyšuje riziko hyperkalemie, zejména u nemocných s poruchou funkce ledvin. Zvýšená opatrnost je nutná při současném podávání cyklosporinu a kalium šetřících diuretik, inhibitorů ACE, blokátorů receptorů angiotenzinu II, léků obsahujících kalium, jakož i jídel bohatých kaliem. V těchto případech se doporučuje kontrolovat kalemii. 2/8
Cyklosporin zvyšuje vylučování hořčíku. To může vést k symptomatické hypomagnesemii, zejména v období během transplantace. Doporučuje se proto kontrolovat sérové hladiny hořčíku v peritransplantačním období, zejména u nemocných s přítomností neurologických symptomů. V případě nutnosti je potřebná suplementace hořčíkem. Zvýšená opatrnost je nutná při léčbě nemocných s hyperurikemií. Během léčby cyklosporinem může být očkování méně účinné; je nutné zabránit očkování živou atenuovanou vakcínou. Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky Prosím, informujte svého lékaře, zdravotní sestru nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Z množství léků se zaznamenanou interakcí s cyklosporinem jsou v následujícím výčtu uvedeny ty léky, u nichž je interakce řádně doložena a má klinický význam. U mnoha přípravků je známo, že zvyšují nebo snižují hladinu cyklosporinu v plazmě nebo krvi, obvykle na podkladě inhibice nebo indukce enzymů zapojených do metabolismu cyklosporinu, zejména CYP3A4 a efluxního transportního systému P-glykoproteinu mnoha léků a může zvýšit plazmatické hladiny současně podávaných látek, které jsou substráty tohoto enzymu a/nebo transportéru. . Léky snižující hladinu cyklosporinu: Barbituráty, karbamazepin, oxkarbazepin, fenytoin; nafcilin, sulfadimidin i.v.; rifampicin; oktreotid; probukol; orlistat; Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná); tiklopidin, sulfinpyrazon, terbinafin, bosentan. Léky zvyšující hladinu cyklosporinu: Makrolidová antibiotika (např. erytromycin, azitromycin a klaritromycin); ketokonazol, flukonazol, itrakonazol, vorikonazol; diltiazem, nikardipin, verapamil; metoklopramid; perorální kontraceptiva; danazol; methylprednisolon (ve vysokých dávkách); alopurinol; amiodaron; kyselina cholová a její , nefadozon. Jiné lékové interakce Zvýšenou pozornost je třeba věnovat užívání cyklosporinu s jinými léky, které mají nefrotoxický synergistický účinek: aminoglykosidy (např. gentamycin, tobramycin), amfotericin B, ciprofloxacin, vankomycin, trimethoprim (+ sulfametoxazol); nesteroidní antirevmatika (např. diklofenak, naproxen, sulindak); melfalan, antagonisté H2 receptorů (např. cimetidin, ranitidin); methotrexát. Je nutné zabránit souběžnému podávání takrolimu z důvodu možného zvýšení nefrotoxicity. Při současném podávání nifedipinu s cyklosporinem může docházet ke zvýšení výskytu hypertrofie dásní, než když je užíván cyklosporin samotný. Při současném podávání lerkandipinu a cyklosporinu se doporučuje zvláštní opatrnost. Při současném podávání diklofenaku a cyklosporinu dochází ke zvýšení biologické dostupnosti diklofenaku, což může vést ke vzniku reverzibilní poruchy renálních funkcí. Zvýšení biologické dostupnosti diklofenaku je nejspíše způsobeno snížením jeho vysoké biotransformace při prvém průchodu játry („first-pass“ efektem). Při současném podávání cyklosporinu s nesteroidními antirevmatiky s nízkou biotransformací při prvém průchodu játry („first-pass“ efektem), např. s kyselinou acetylsalicylovou, lze očekávat, že jejich biologická dostupnost nebude zvýšena. Cyklosporin může snižovat vylučování digoxinu, kolchicinu, prednisolonu, inhibitorů HMG-CoA reduktázy (statinů) a etoposidu. Během několika prvních dnů po zahájení léčby cyklosporinem byla u pacientů léčených digitalisem pozorována závažná digitalisová toxicita. Existují také hlášení o schopnosti cyklosporinu zvyšovat toxické účinky kolchicinu, jako je myopatie a neuropatie, především u pacientů s renální dysfunkcí. Pokud je kolchicin a digoxin podáván souběžně s cyklosporinem, je nutné pečlivě sledovat pacienta, 3/8
aby byla možná časná detekce toxických projevů digoxinu nebo kolchicinu s následným snížením dávky nebo jeho vysazením. Literární a postmarketingové případy myotoxicity zahrnující svalovou bolestivost a slabost, myositidu a rhabdomyolýzu byly hlášeny při souběžném podávání cyklosporinu s lovastatinem, simvastatinem, atorvastatinem, pravastatinem a vzácně s fluvastatinem. Pokud jsou tyto statiny podávány souběžně s cyklosporinem, musí být dávka těchto statinů snížena podle doporučení. U pacientů s příznaky a projevy myopatie nebo u pacientů s vysokým rizikem predispozice závažného renálního poškození, včetně sekundárního renálního selhání po rhabdomyolýze, musí být léčba statiny dočasně přerušena nebo vysazena. Zvýšení sérového kreatininu bylo pozorováno v klinických studiích při podávání plné dávky cyklosporinu pro mikroemulzi v kombinaci s everolimem nebo sirolimem. Tento účinek je po snížení dávky cyklosporinu často reverzibilní. Everolimus a sirolimus mají jen minimální vliv na farmakokinetiku cyklosporinu. Souběžné podávání cyklosporinu významně zvyšuje hladiny everolimu a sirolimu v krvi. Opatrnost je nutná při současném podávání přípravků šetřících draslík. Cyklosporin může zvyšovat plazmatické koncentrace repaglinidu a tím zvyšovat riziko hypoglykemie. Doporučení: Pokud se nelze vyhnout současnému podávání léků, u nichž je známa interakce s cyklosporinem, doporučují se následující opatření: Při současném podávání léků s možným synergistickým nefrotoxickým účinkem je třeba zajistit pečlivé monitorování renálních funkcí (zejména sérového kreatininu). Při významném zhoršení renálních funkcí je nutné snížit dávku současně podávaného léku anebo zvážit alternativní způsob léčby. U příjemců transplantátu bylo hlášeno v izolovaných případech výrazné, ale reverzibilní zhoršení funkce ledvin (s odpovídajícím zvýšením sérového kreatininu) po souběžném podávání derivátů kyseliny fibrové (např. bezafibrátu, fenofibrátu). U těchto pacientů musí být proto pečlivě monitorována funkce ledvin. V případě výrazného zhoršení funkce ledvin musí být souběžná léčba vysazena. Léky snižující nebo zvyšující biologickou dostupnost cyklosporinu: u pacientů po transplantaci se vyžaduje časté stanovování hladin cyklosporinu a v nezbytných případech úprava dávky cyklosporinu, zejména při nasazování nebo vysazování souběžně podávaného léku. U netransplantovaných pacientů je význam stanovování hladin cyklosporinu v krvi sporný, protože u těchto pacientů je vztah mezi hladinou cyklosporinu v krvi a klinickým účinkem stanoven méně jasně. U léků zvyšujících hladinu cyklosporinu je vhodnější pečlivé sledování možných nežádoucích účinků cyklosporinu než monitorování hladin v krvi. Nifedepin nesmí být podáván pacientům, u nichž při užívání cyklosporinu dojde ke vzniku hypertrofie dásní. Nesteroidní antirevmatika, která podléhají výrazné metabolizaci při prvém průchodu játry („first-pass effect“), např. diklofenak, mají být podávána v nižších dávkách, než se používají u pacientů, kteří neužívají cyklosporin. Při současném užívání digoxinu, kolchicinu nebo inhibitorů HMG-CoA reduktázy (statinů) společně s cyklosporinem se vyžaduje pečlivé sledování klinického stavu, aby se včas odhalil toxický účinek léku, vyžadující snížení dávky nebo jeho vysazení. Předávkování S akutním předávkováním Sandimmunem je jen málo zkušeností. Může se objevit porucha ledvinných funkcí, která po vynechání léku vymizí. Závažné případy intoxikace byly popsány u nezralých novorozenců po náhodném parenterálním předávkování. V případě potřeby by měla následovat obecná podpůrná léčba. Cyklosporin není možné odstranit z těla dialýzou ani hemoperfuzí s použitím aktivního uhlí.
4/8
Sandimmun a starší lidé U starších pacientů je s léčbou Sandimmunem méně zkušeností, ale při dodržení doporučeného dávkování se nevyskytly větší problémy. Zpravidla však musí být dávka u starších pacientů stanovena opatrně a individuálně. S ohledem na možnost snížení funkce ledvin, jater, srdce a souběžnou léčbu jinými léčivými přípravky se obvykle začíná nízkou dávkou doporučeného dávkového rozmezí. Podávání Sandimmunu dospívajícím a dětem Dávky Sandimmunu a dávkovací režim mohou být u dětí zpravidla stejné jako u dospělých, ačkoliv v některých studiích děti vyžadovaly a snášely vyšší dávky, než byly ty, které byly použity u dospělých pacientů. Těhotenství a kojení Sandimmun by měl být používán v těhotenství pouze tehdy, jestliže přínos terapie pro matku převyšuje potenciální riziko pro plod. Cyklosporin přechází do mateřského mléka, a proto matky léčené Sandimmunem nesmí kojit. Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů Nejsou známy údaje o tom, že by Sandimmun ovlivňoval schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. 3.
JAK SE SANDIMMUN PODÁVÁ
Obecné poznámky, instrukce a praktická doporučení Vzhledem k riziku anafylaxe je žádoucí rezervovat Sandimmun, koncentrát pro přípravu infuzního roztoku, pouze pro nemocné, kteří buď nemohou lék přijímat perorálně (krátce po chirurgickém výkonu) nebo u kterých může být porušeno vstřebávání perorálních forem z důvodů onemocnění zažívacího traktu. Na perorální léčbu se doporučuje přejít, co nejdříve to stav pacienta umožňuje. Další dobře stanovené užití koncentrátu pro přípravu infuzního roztoku spočívá v zahájení léčby pacientů po transplantaci kostní dřeně. Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku se ředí v poměru 1:20 až 1:100 fyziologickým roztokem nebo 5% roztokem glukózy. Podává se v pomalé i. v. infuzi po dobu 2 až 6 hodin. Po otevření ampule musí být obsah ihned spotřebován. Naředěný roztok pro infuzi se musí spotřebovat do 24 hodin. Z důvodu možné inter- a intraindividuální variability ve vstřebávání a vylučování, jakož i možným farmakokinetickým lékovým interakcím je potřeba titrovat dávky individuálně podle klinické odpovědi a snášenlivosti pacienta. Důležitým bezpečnostním opatřením je rutinní monitorování hladiny cyklosporinu v krvi, nicméně je třeba mít na paměti, že koncentrace cyklosporinu v krvi je jen jedním z mnoha faktorů podílejících se na celkovém klinickém stavu pacienta. Tyto výsledky by tedy měly být pouze určitým vodítkem a měly by být dány do souvislostí s dalšími klinickými a laboratorními údaji. Transplantace parenchymatózních orgánů Pacienti, u kterých je indikováno podávání Sandimmun koncentrátu pro přípravu infuzního roztoku, by měli dostávat přibližně jednu třetinu doporučené perorální dávky. Léčba cyklosporinem by měla začít nejpozději 4 až 12 hodin před operací jednorázovou perorální dávkou 10 až 15 mg/kg/den nebo Sandimmun koncentrátem pro přípravu infuzního roztoku dávkou 3 – 5 mg/kg/den. V této denní dávce by se mělo pokračovat po dobu 1 - 2 týdnů po operaci. Potom by měla být dávka Sandimmunu postupně snižována, dokud není dosaženo cílové koncentrace v krvi, na nejvhodnější udržovací perorální dávku, která je obvykle v rozmezí 2 až 6 mg/kg a den. Udržovací dávka Sandimmun koncentrátu pro přípravu infuzního roztoku by měla být snížena přibližně na jednu třetinu perorální dávky, tj. 0,7 až 2 mg/kg/den. U pacientů po transplantaci ledvin bylo zjištěno, že dávky na dolní hranici dávkového rozmezí, tj. méně než 3 až 4 mg/kg/den, měly za následek minimální koncentrace v krvi pod hodnoty 50 až 100 ng/ml, což souviselo se zvýšením rizika rejekční epizody. 5/8
Pokud je Sandimmun koncentrát pro přípravu infuzního roztoku podáván s jinými imunosupresivy (např. kortikosteroidy nebo jako součást troj- nebo čtyřkombinace), mohou být použity pro zahájení terapie nižší dávky (např. 1 až 2 mg/kg/den). Pacienti by měli být převedeni na perorální formu Sandimmunu ihned, jakmile je to možné. Transplantace kostní dřeně Pro zahájení terapie je ve většině případů upřednostňováno užití intravenózní formy Sandimmunu. Doporučená intravenózní dávka je 3 – 5 mg/kg/den. Počáteční dávka se podává den před transplantací a pokračuje se v ní po dobu následujících 2 týdnů, než je nemocný převeden na udržovací perorální léčbu přípravkem Sandimmun Neoral (delší podávání i. v. formy se doporučuje pouze u nemocných, kteří nejsou schopni perorální léčby nebo kteří trpí poruchou vstřebávání ze zažívacího traktu). Jestliže se používají současně i jiná imunosupresiva, nesmí být dávkovací režim iniciační terapie Sandimmunem redukován. Děti: Dávky Sandimmunu a dávkovací režim mohou být u dětí zpravidla stejné jako u dospělých, ačkoli v některých studiích děti vyžadovaly a snášely vyšší dávky, než byly ty, které byly použity u dospělých pacientů. Starší pacienti: U starších pacientů je s léčbou Sandimmunem méně zkušeností, ale při dodržení doporučeného dávkování se nevyskytly větší problémy. Zpravidla však musí být dávka u starších pacientů stanovena opatrně a individuálně. S ohledem na možnost snížení funkce ledvin, jater, srdce a souběžnou léčbu jinými léčivými přípravky se obvykle začíná nízkou dávkou doporučeného dávkového rozmezí. 4.
MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
Podobně jako všechny léky, může mít i Sandimmun nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Mnoho nežádoucích účinků souvisejících s podáváním cyklosporinu je závislých na dávce a reagují příznivě na její snížení. V různých indikacích je celkové spektrum nežádoucích účinků v podstatě stejné, jsou však rozdíly v jejich incidenci a závažnosti. Jako důsledek vyšší počáteční dávky a delší udržovací léčby u pacientů po transplantaci jsou nežádoucí účinky častější a obvykle závažnější než u pacientů léčených pro jiné indikace. Po i.v. podání byly pozorovány anafylaktoidní reakce. Infekční a parazitární onemocnění Pacienti s imunosupresivní léčbou, včetně cyklosporinu a léčebných režimů s cyklosporinem, mají zvýšené riziko infekcí (virových, bakteriálních, plísňových, parazitárních). Vyskytují se obojí infekce celkové i lokální. Mohou se zhoršit i předchozí infekce. Byly hlášeny i fatální případy. Pokud zjistíte poruchy zraku, ztrátu koordinace, nemotornost, ztrátu paměti, potíže při mluvení nebo porozumění řeči jiných osob a svalovou slabost, může jít o známky a příznaky infekce mozku, která se nazývá progresivní multifokální leukoencefalopatie. Nádory benigní, maligní a nespecifikované (včetně cyst a polypů) Pacienti s imunosupresivní léčbou, včetně cyklosporinu a léčebných režimů s cyklosporinem, mají zvýšené riziko rozvoje lymfonů nebo lymfomproliferativních potíží a dalších zhoubných nádorů, zvláště na kůži. Četnost malignit se zvyšuje s intenzitou a trváním léčby viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Některé malignity mohou být fatální. Nežádoucí účinky (Tabulka 1) jsou řazeny podle frekvence výskytu, jako první nejčastější a je použita následující konvence: Velmi časté ≥ 1/10, časté ≥1/100 až <1/10, méně časté ≥,1/1 000 až <1/100, vzácné ≥1/10 000 až 1/1 1000, velmi vzácné <1/10 000, včetně izolovaných případů.
6/8
Tabulka 1 Poruchy krve a lymfatického systému Méně časté: Anemie, trombocytopenie Vzácné: Mikroangiopatická hemolytická anemie, hemolyticko-uremický syndrom Poruchy metabolismu a výživy Velmi časté: Hyperlipidemie Časté: Anorexie, hyperurikemie, hyperkalemie, hypomagnesemie Vzácné: Hyperglykemie Poruchy nervového systému Velmi časté: Třes, bolesti hlavy Časté: Parestezie Méně časté: Známky encefalopatie, např. křeče, zmatenost, dezorientace, snížená schopnost reakcí, agitovanost, nespavost, poruchy vidění, kortikální slepota, kóma, paréza, cerebelární ataxie Vzácné: Motorická polyneuropatie Velmi vzácné: Edém oční čočky včetně papily zrakového nervu se zhoršením zraku a sekundární benigní intrakraniální hypertenzí Cévní poruchy Velmi časté Hypertenze Gastrointestinální poruchy Časté: Nauzea, zvracení, bolesti břicha, průjem, hypertrofie dásní Vzácné: Pankreatitida Poruchy jater a žlučových cest Časté: Dysfunkce jater Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: Hypertrichóza Méně časté: Alergická vyrážka Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Časté: Svalové křeče, myalgie Vzácné: Svalová slabost, myopatie Poruchy ledvin a močových cest Velmi časté: Renální dysfunkce Poruchy reprodukčního systému a prsu Vzácné: Poruchy menstruace, gynekomastie Celkové poruchy a rekce v místě aplikace Únava Časté: Méně časté: Edém, zvýšení tělesné hmotnosti Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo zdravotní sestře. 5.
JAK SANDIMMUN UCHOVÁVAT
Uchovávejte při teplotě do 25° C, v původním obalu, aby byl léčivý přípravek chráněn před vlhkostí. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba uchovávání neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8°C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek. Uchovávejte Sandimmun mimo dosah a dohled dětí. 7/8
6.
DALŠÍ INFORMACE
Inkompatibility Ricinomakrogol obsažený v koncentrátu může z PVC uvolňovat ftalát. K infuzím používáme, pokud možno, skleněné nádoby. Plastové nádoby se smějí použít jen tehdy, odpovídají-li požadavkům pro „Sterilní plastové nádoby pro lidskou krev nebo krevní komponenty“ nebo odpovídají požadavkům Evropského lékopisu pro „Prázdné nádoby z plastů poly(vinylchlorid) pro lidskou krev a krevní komponenty“. Nádoby a uzávěry musejí být prosty silikonového oleje a tukových látek. Co Sandimmun obsahuje Léčivou látkou je cyklosporin. 1 ml roztoku obsahuje 50 mg cyklosporinum. Pomocné látky: alkohol 95%, ricinomakrogol. Jak Sandimmun vypadá a co obsahuje toto balení Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku je čirý, hnědožlutý, olejovitý roztok. Velikost balení: 10 ampulek x 1 ml, 10 ampulek x 5 ml Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce Novartis s.r.o., Praha, Česká republika Tato příbalová informace byla naposledy schválena 12.9.2012
8/8
