. áte
ív
č
-K
1
sník ča
e Ob
že
Zlon
7
ti
b
e,
o
ř e b n í c e n a 10, 1 zen 20 r
16
Myslím, že všichni správně tušíme, kde se ta líheň nachází a kdo je za tu líheň zodpovědný. Dokud se nenaučím ovládat své myšlenky a nezkrotím je, slova z pusy lítat budou. Tam už je těžko zadržím. Někdo sice radí kousnout se v takovém případě do jazyka, ale to bych ho za chvíli měla nadranc. Účelnější a účinnější bude - i když jistě
m
rnos
čn í k Ročíslo 6
vý
Možná si to neradi přiznáváme, ale na celkovém zlu ve světě se všichni nějak podílíme. Občas i konkrétními skutky, častěji možná „jenom“ slovy, která nám z pusy vyletí a už nejdou vrátit zpátky. Ta naše pusa za to nemůže. Jazyk, patro, zuby, dásně, rty - to jsou jenom mluvidla, orgány, ve kterých se slovo zformuluje a vystřelí. Pusa je v tomto případě něco jako hlaveň kulometu. Naštěstí občas vystřelí i slovo dobré a strefí se jím, kam je právě třeba. Bohu díky za to. Teď mám ale na mysli slova ošklivá, zraňující, která zraňují hned dvakrát. Toho, do koho se strefila, ale i toho, kdo je ze svého kulometu neuváženě vypálil - pokud mu ovšem aspoň trochu funguje svědomí. Nemůže-li za to pusa, kdo tedy? Kde se ty náboje, bročky, broky a někdy dokonce dělové koule vlastně berou? Kde se líhnou?
uje
Naše pusa je jako hlaveň kulometu
Děk
Perucký rozcestník
fa
ic
Stránka nejen pro děti
ři p r avi del n ě p
sp
Rozhovor
během na dlouhou trať - pustit se do vytrvalé a trpělivé krotitelské práce. Ta si v ničem nezadá s náročnou prací cirkusových krotitelů divokých šelem. I tady je to boj o život. Buď zvítězím já, nebo ta šelma. Není lhostejné, čím vyplňuji svůj myšlenkový svět. Není to lhostejné a jsem za to plně zodpovědná. z knihy Jak to vidí Marie Svatošová
Popelec
Sypání popela na hlavu je prastarý, přesněji řečeno starozákonní projev kajícnosti. V katolické liturgii zůstal jako symbolické jednání: při bohoslužbě na Popeleční středu je věřící označován na čele nepatrným posypáním požehnaným popelem Kněz tento akt doprovází slovy: „Pomni, člověče, že jsi prach a v prach se navrátíš“ anebo „Čiňte pokání a věřte evangeliu“. Ten, kdo toto znamení popela přijímá, tím dává najevo, že nastupuje čtyřicetidenní cestu pokání. Proto se ona středa, kterou začíná postní doba a uděluje se toto znamení (popelec), nazývá „Popeleční“.
Redakce časopisu Perucký rozcestník Pavla Čandrlová (PVC), Naďa Liebscherová (PID), Petr Mecl (PM) Externí spolupracovníci: Šuplík, šotek a jiní dobrodinci Adresa: Náměstí Emila Filly 11, Peruc 439 07,
[email protected] Kontakty: Kněz P. Ing. Mgr. Michal Kimák 721 341 043 Pastorační asistentka Pavla Čandrlová 605 877 044 2
nedělí, objeví se Vám řada dalších hezkých témat. A postačí vám na to necelá hodina! Doporučte, jak tematizovat postní dobu, z dětských příprav typu jeden dobrý skutek...už jsem vyrostla a dospěle to uchopit ještě neumím. Drzá odpověď: tři dobré skutky! A teď vážně: zvolit si jenom jedno poměrně snadné téma, které se bude vytrvale uskutečňovat. Tak třeba malý úryvek z Písma každý (druhý) den. Nebo každý den dvě minuty tiše stát před Bohem. Nebo 2 x do týdne připravím jednu malou dobrotu pro manžela (aby bylo jasné, že i na něj myslím). Co mám s postem dělat, když je mi čtrnáct let? Slova o přípravě na Velikonoce mi opravdu nic neříkají, stále se v kostele na něco připravujeme... Myslím, že v tomhle věku se člověk má především něco naučit nebo něco nového poznat. Co kdyby bylo třeba tvým programem pro půst podrobné poznání jednoho nebo dvou evangelií? Už delší dobu cítím v sobě zvláštní neklid a vím, že se potřebuju zastavit, modlit se a být s
Pánem. Pořád se mi ale vnucují věci, které se zdají být důležitější a naléhavější. Co byste mi doporučil v této postní době? Nikdy jsem ještě dlouhodobější půst nedržela a moc nevím, jak se to dělá. Dlouhodobým postem asi nic ve své situaci nevyřešíte. Zastavit se je dobré. Třeba jen na pět minut. Ale spíš každý den než jednou za týden. Postní dobu vnímám i jako šanci, výzvu a kladu si otázku, jak bych měl postní dobu prožít coby Evropan 21. století, otec několika dětí, zaměstnanec v dynamické firmě, pod náporem médií a konzumismu atd. Máte pravdu, jako barokní vesničan ji těžko prožijete. Mohu-li vás k něčemu povzbudit, tak k třeba soukromé četbě liturgických textů postních dní. Mluví k našemu životu a mluví jinak než všechno to, co na nás denně doráží. Najdete je v misálku, ale také na www.vira.cz. Věřím, že i my jsme zde mohli najít inspiraci a odpověď na naše otázky.
15
Víme...?
Také nevíte, co si počít s postní dobou ?
Aleš Opatrný (*1944) - soustružník, strojní inženýr, kněz, doktor teologie, monsignore. Zakladatel a dlouholetý ředitel Pastoračního střediska v Praze, biskupský vikář pro pastoraci, pedagog na Katolické teologické fakultě UK odpovídal na otázky ohledně postu na portálu www.vira.cz. Některé otázky a odpovědi jsme převzali pro naše čtenáře. Význam postní doby příliš nechápu. Jak mě ještě dnes může někdo každý rok nutit k „sebezáporu“ a podobným věcem? Má to nějaký význam? Vždyť je to moje věc! Není to spíše již přežitek z minulosti, který tak nějak dnes v církvi dožívá a zachovává se, „aby se neřeklo“? 14
Všechny výzvy církve, které při-
náší liturgie, můžeme chápat jako nabídku, výzvu, radu a nebo také nucení. Samozřejmě, že to poslední je nejméně příjemné. Často ovšem vzniká z nedostatku informací a pochopení. A tak tomu může být i u vás. Stručně řečeno: postní doba není v prvé řadě dobou sebezáporu, ale jak říká jeden církevní text: „příhodný čas pro vystoupení na posvátnou horu Velikonoc.“ Nebo méně vznešenými slovy: doba, která mi pomůže, abych z velikonočních svátků měl radost a užitek, a která mi také pomůže k pravdivému poznání, že v mém životě je potřebné i možné ledacos změnit. Postní doba je pro katechumeny vrcholem jejich příprav k přijetí křtu, biřmování a eucharistie. Pro ty, kdo byli pokřtěni, je přípravou k obnově křestního slibu. To můžeme rozvést jako přípravu k plnějšímu „ano“ vůči Bohu a jeho darům a také jako cestu, na které si uvědomíme, jak velkým obdarováním je celá naše křesťanská existence. To samozřejmě není ještě z náplně postní doby všechno. Dáte-li si práci s tím, že si v klidu v misálku přečtete liturgické texty postních
Několik rad ... Co je náplní a účelem postní doby? Co a proč v postní době dělat ?! Samotný název tohoto čtyřicetidenního období není zcela jednoznačný. Půst jako takový totiž není jeho jedinou náplní. Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Je příležitostí přezkoumat a probrat s Pánem vše důležité z našeho života. Modlitba je ale též projevem naší lásky k bližním, modlíme-li se za druhé, za známé i neznámé, za lidi, kterým tato služba může prospět. * Učiň si z modlitby zvyk: modli se ráno, večer, před jídlem. * Modlete se společně v rodině, pro začátek alespoň při zvláštních příležitostech. * Čti Bibli: nejprve možná jen spontánně, později pravidelně. * Vyprávěj o Bohu dětem. * Účastni se liturgického života své farnosti: křížové cesty, bohoslužby smíření... * Snaž se o dobré myšlenky, jsou předpokladem každého rozvoje. Modlitbou už je vědomý život v Boží přítomnosti.
Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe... * Cvič se ve zdrženlivosti: v jídle, pití, kouření, sledování televize, nakupování... * Dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso. * Přinášej páteční oběť - může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým.
3
* Jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz: pro hladovějící a jinak trpící Zřeknutí znamená, když k nutkání „muset mít“ řekneme ne. Zřeknutí se znamená svobodný, zodpovědný a uvědomělý život. Almužnou, činěním dobra - tím, čeho se postem vzdáme, můžeme obohatit toho, kdo to potřebuje. Almužna může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost, hmotné prostředky všem těm, kteří to potřebují. Počínaje vlastními dětmi, životními partnery, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící, únavné... Zřeknutím se něčeho ve prospěch bližních realizujeme základní přikázání lásky a ztotožňujeme se s Kristem. * Pomáhej druhým nést jejich nouzi a poznávej skrytou bídu. * Otevři uši i srdce pro malomyslné, bezradné a zoufalé. * Měj starost o staré, nemocné a postižené lidi. České slovo almužna vzniklo z řeckého elemosyné, které znamená milosrdenství, milosrdný vztah. Dobro činíme už tehdy, když s druhými sdílíme čas a pozornost, radost i bolest
musí být slaveno. Smíření s Bohem a s bližním je pramenem radosti. * Účastni se na slavení smíření bohoslužebnou formou: především při bohoslužbě pokání a ve svátosti smíření. * Nech v sobě působit smíření, které ti bylo dáno. * Sám nabízej smíření: učiň první krok k novému společnému začátku - objevuj v druhém to dobré - vzpomeň na vše společné pěkné. Smíření je postoj, který nás orientuje na Boha. Zakusit smíření znamená vyměnit zlo za spásu. Ježíšova výzva k obrácení míří především k obrácení srdce, k vnitřnímu pokání. Bez něho zůstávají všechny skutky neplodné a lživé. www.vira.cz
Rozpis bohoslužeb na měsíc březen den sobota
datum 5. 3. 2011
čas 16.00
místo
neděle
6. 3. 2011
8.00 9.30 11.00
Vraný - mše svatá Zlonice - mše svatá Peruc - mše svatá
sobota
12. 3. 2011
neděle
13. 3. 2011
17.00 8.00 9.30 11.00 13.00 16. 00
Černochov - mše svatá Vraný - bohoslužba slova Zlonice - mše svatá Peruc - bohoslužba slova
Klobuky - mše svatá
Klobuky - mše svatá
sobota
19. 3. 2011
neděle
20. 3. 2011
8.00 9.30 11.00
Vraný - bohoslužba slova Zlonice - mše svatá Peruc - bohoslužba slova
sobota
26. 3. 2011
17.00
Černochov - bohoslužba slova
neděle
27. 3. 2011
8.00 9.30 11.00
Vraný - bohoslužba slova Zlonice - mše svatá Peruc - mše svatá
Klobuky - mše svatá
Na Popeleční středu 9. března bude mše svatá v 18.00 ve Zlonicích. V ostatních kostelích se bude popelec udílet následující neděli. Ve všední dny budou pravidelné bohoslužby opět ve středu v 18.00 ve Zlonicích a ve čtvrtek v 18.30 v Peruci (na faře). V postní době se budeme před bohoslužbami modlit křížovou cestu.
Smíření
4
* Připravuj se na smíření v myšlenkách. Smíření není především něco, co musí být protrpěno, ale něco, co
13
Liturgický kalendář - březen 3. březen – Sv. Kunhuta 6. březen – 9. neděle v mezidobí 7. březen – Sv. Perpetua aFelicita 8. březen – Sv. Jan z Boha 9. březen – Popeleční středa Sv. Františka Římská 10. březen – Sv. Jan Ogilvie 13. březen – 1. neděle postní 17. březen – Sv. Patrik 18. březen – Sv. Cyril Jeruzalémský 19. březen – Sv. Josef – slavnost 20. březen – 2. neděle postní 24. březen – Sv. Kateřina Švédská 25. březen – Zvěstování Páně – slavnost 27. březen – 3. neděle postní
Zasmějte se s námi ... Jede automobilista, když tu ho předběhne kuře. Automobilista přidá, ale nedokáže jej dohonit, pouze vidí, jak zaběhlo do statku. Dojede tam a ptá se statkáře, zda je to pravda, že má tak rychlé kuře. „Ano, mám, je speciálně vyšlechtěné, aby mělo velká stehýnka“ - „A neprojevuje se to na chuti?“ - „Nevím, ještě jsme žádné nechytili!“
..................
Přijde pan Novák do lékárny a povídá lékárníkovi: „Chtěl bych něco na zub.“ „Ale to jste zde špatně, musíte vedle
12 do lahůdkářství.“
Rok svaté Anežky České Ve středu 2. března 2011 v 18.00 hodin při mši svaté zahájil pražský arcibiskup Dominik Duka OP v kostele sv. Františka z Assisi u Karlova mostu rok sv. Anežky České. Oslavy, jejichž součástí bude vědecká konference, koncerty, soutěže a další aktivity, vyvrcholí unikátní výstavou o sv. Anežce. Od narození dcery českého krále Přemysla Otakara I. si letos připomínáme 800 let. Životní dílo, osobní vlastnosti i dějinný význam této mimořádné postavy našich dějin je v mnoha směrech vzorem jednání i pro současnost. Její osobnost a dílo hovoří zároveň k mnoha palčivým problémům naší současné společnosti. Je sice postavou 13. století, tedy naší dávné minulosti, ale je pro naši společnost známá i tím, že její svatořečení nejenom časově (12. listopadu 1989), ale i věcně souviselo s pádem komunistické totality. K připomenutí tohoto výročí se hlásí mnoho aktivit různých institucí jak církevních, tak necírkevních. Těmi, kdo stojí oslavám nejblíže, je kromě Arcibiskupství pražského také Rytířský řád křižov-
níků s červenou hvězdou, mužský řád, který vznikl ze špitálního bratrstva založeného právě sv. Anežkou. Součástí oslav, které začínají v den, kdy si připomínáme úmrtí sv. Anežky, budou také koncerty duchovní hudby či mezinárodní vědecká konference pořádaná Katolickou teologickou fakultou UK. Celý svatoanežský rok bude zakončen unikátní výstavou s názvem „Svatá Anežka Česká – princezna a řeholnice“, která bude v prostorách Kláštera sv. Anežky České zahájena 25. listopadu 2011. Uspořádání této výstavy, jejíž přípravy jsou již v plném proudu, se ujalo Arcibiskupství pražské a Národní galerie v Praze. Program bohoslužeb a kulturních akcí je průběžně doplňován na stránkách speciálně určených tomuto roku – www.svataanezkaceska.cz. www.apha.cz
5
Příběhy jehňátka Agnes
Nechce se mi …
i,
Den byl, jako když ho namaluje nejlepší pan malíř. Alespoň Agnes to tak připadalo. Akorát vyrazit někam se podívat. Třeba Chlupáč bude mít nějaký nápad. „Bylo by potřeba shrabat listí na zahradě,“ nabízel tatínek při snídani práci, ale Agnes byla příliš zaměstnána rohlíkem a máslem, než aby ho poslouchala. „Musím dnes něco zařídit s Pavlem,“ pokračoval s tím, že bude mít tedy čas až odpoledne. Agnes se tentokrát velmi zajímala o marmeládu. „Je přece tolik lepších zábav, než je listí na zahradě,“ napadlo ji. A pak to přišlo! „Mám nápad!“ prohlásil tatínek, „vždyť my tu máme velkou pomocnici!“ a lišácky mrkl na Agnes. Snažila se sice ukrýt za hrnek s kakaem, ale nepovedlo se. „Třeba by to počkalo do zítřka, až budeš doma,“ snažila se smlouvat, ale bezúspěšně. „Když mně se dneska moc nechce…“ „Podívej, jak ti na to bude sluníčko pěkně svítit. Co když zítra nevyleze z mračných peřin?“ žertoval tatínek a slíbil, že se vrátí co
6
nejdříve, aby se prý tak neulejval. Agnes sklidila věci ze stolu, aby maminka mohla umýt nádobí. Vrátila se do pokoje a s povzdechem vykoukla z okna. „Sluníčko bude určitě svítit i zít ra,“ napadlo jí, když uviděla tatínka, jak připravuje hrábě a kolečko, ale na rozloučenou mu zamávala. Plyšákům na posteli pak vyložila, že každá práce se musí pořádně promyslet. „Aspoň tak to říkává tatínek,“ dodala významně a na to přemýšlení si sedla pěkně k nim. Než to Agnes vymyslí, můžeme si my promyslet: Př 24, 30-34; Př 31, 27. Petr Mecl
Odešel hrdina 20. století
Ve věku 94 let zemřel 27. února ve večerních hodinách přední český teolog mons. Oto Mádr, kanovník Vyšehradské kapituly a šéfredaktor Teologických textů. Oto Mádr se narodil v Praze 15. února 1917. V roce 1942 byl vysvěcen na kněze. Na Gregoriánské univerzitě v Římě dosáhl doktorátu z morální teologie. V roce 1951 byl za činnost v katolickém hnutí vysokoškolských studentů zatčen a po dvou letech odsouzen za velezradu a špionáž k trestu smrti, který mu byl potom změněn na doživotí. Po podmínečném propuštění v roce 1966 pracoval jako sanitář v nemocnici a správce muzejního depozitáře. Rehabilitován byl v roce 1969 a nastoupil na teologickou fakultu. Zakrátko byl ale
z rozhodnutí normalizačních státních orgánů z fakulty opět propuštěn. V roce 1975 byla zrušena jeho soudní rehabilitace a původní rozsudek potvrzen se sníženou sazbou. O tři roky později mu byl odebrán tzv. „státní souhlas k výkonu duchovenské služby“ a až do roku 1989 pracoval jako významný organizátor katolického samizdatu. Pracoval také na překladu všech dokumentů 2. vatikánského koncilu. Vydával a redigoval časopis „Teologické texty“, knižní edici „Duch a život“, publicistickou sérii „Orientace“, a několik dalších časopisů. Vedl tajné teologické přednášky a zajišťoval bytové přednášky zahraničních teologů a filozofů. Po roce 1989 byl mimo jiné členem rady České křesťanské akademie Praha a členem kuratoria Evropské společnosti katolických teologů. „Nejen autoři církevních dějin, ale všichni historici, pokud budou psát o 20. století a dějinách vlády totality v naší zemi, nebudou moci vynechat jméno ThDr. Oto Mádra,” říká pražský arcibiskup Dominik Duka. www.radiovaticana.cz 11
Aktuality
Aktuality
Valná hromada Spolku na záchranu kostela Poslední únorovou sobotu nezářila světla za okny perucké fary zcela výjimečně pro dětské setkání. V klubovně se tentokrát na své valné hromadě sešly členky Spolku na záchranu kostela sv. Petra a Pavla v Peruci. Kostel byl vybudován v letech 1722 - 1724 z popudu zbožného šlechtice Alexandra Johanna z Ledeburu stavitelem Petrem Pavlem Columbanim. V současné době však chrámová klenba nutně potřebuje zpevnění, protože vlivem podmáčení klesá a bortí se. Kostelu hrozí stejný osud, jaký potkal již několik dalších v našem kraji. Zřícení. Hlavní problém je rovněž stejný - totální nedostatek financí. Řešení tohoto problému si předsevzal spolek při svém vzniku. Jednatelka Pavla Čandrlová nás tedy především seznámila se stavem účtu. Příjmy spolku v roce 2010 plynuly z členských příspěvků a především z kulturních akcí. Bohužel však stále nejsou takové, abychom se mohli pustit do zásadní opravy, kterou kostel nutně potřebuje. 10
Co nás tedy čeká v tomto roce? Především intenzivní úsilí o získání dalších finančních prostředků na opravu kostela a aspoň malý krok na cestě k jeho záchraně, totiž oprava střechy.
Čaj o páté ...
Při peruckém únorovém čaji jsme si povídali o starostech všedních dní. Také jsme si přečetli evangelium následující neděle.
Příště se sejdeme v Peruci ve čtvrtek 24. 3. 2011 v 17.00 a ve Vrbně v pátek 25. 3. 2011 v 17. 30.
Ve Vrbně jsme si upletli košíky z novinového papíru.
Obě setkání zahájíme bohoslužbou slova.
Pokud by se mezi čtenáři Rozcestníku našel někdo, komu není osud našeho chrámu lhostejný, rádi ho mezi sebou uvítáme jako člena spolku. A kdyby se někdo rozhodl přispět byť jen malou finanční částkou na opravu kostela, může tak učinit na účet číslo 215973520/0300. (Poznámka na závěr: perucký spolek není výlučně dámskou záležitostí, to jen mužská část členské základny zůstala tentokrát doma.) Daniela Pletichová,
7
Světec roku
Sv. Anežka Česká - 1. část
Adlétu zpět na královský dvůr a Konstancii dočasně poslal pryč z Pražského hradu. Roku 1205 byla Markéta, dcera Přemysla a Adléty, provdána za dánského krále Waldemara II. Téhož roku se Konstancii narodil syn – budoucí král Václav I., přičemž Přemysl Otakar I. definitivně zapuzuje svou ženu Adlétu. Je obnoven spor o platnost jejich manželství, který je nakonec ukončen Adlétinou smrtí 2. února 1211.
Česká princezna Anežka Přemyslovna je naprosto mimořádným zjevem v duchovních i kulturních dějinách naší země. Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I., její matkou byla Konstancie, dcera uherského krále Bély III.
8
Konstancie se stala manželkou Přemyslovou v roce 1199, když pražský biskup Daniel prohlásil předchozí manželství krále Přemysla s Adlétou Míšeňskou za neplatné. Adléta se odvolala proti rozsudku k papeži Inocenci III., ovšem Přemysl Otakar neváhal a rovněž napsal do Říma. Manželský spor byl téměř neřešitelný. Přemysl podepřel zneplatnění manželství argumenty, které měly jistou právní hodnotu (např. příbuzenství čtvrtého stupně atd.), ale bylo více než zřejmé, že se jen chce zbavit stárnoucí ženy. V roce 1204 přijal Přemysl na krátko
Datum Anežčina narození Datum narození svaté Anežky není nikde zaznamenáno. Nejpřesnějším historickým pramenem o životě světice je latinsky psaná legenda z let 1319-1328. Vzhledem k tomu, že tato legenda upadla v zapomenutí, byly mnohé údaje o Anežčině životě brány z podstatně mladších a velmi nepřesných pramenů. Tak se stalo, že za Anežčin rok narození byl mylně stanoven rok 2005, později 2008. Ani jedna z těchto variant nemá historicky doložený důkaz, ale v některých publikacích se tento omyl objevuje dodnes. Původní latinská legenda byla nalezena až v roce 1896 v Miláně, u nás ji poprvé publikoval Jan Kapistrán Vyskočil, OFM (1932). Autor legendy píše, že když se Anežka vracela do Čech z Rakouska po zrušeném zasnoubení s Jindřichem, synem císaře
Fridricha II., bylo jí čtrnáct let. Bezpečně víme, že tato událost se stala v roce 1225. Z toho vyplývá, že Anežka se narodila v roce 1211. Dětství a mládí Když byly Anežce pouhé tři roky, byla poslána se svou starší sestrou Annou do polské Třebnice. Obě byly zasnoubeny synům slezského knížete Jindřicha Bradatého a sv. Hedviky, a proto byly poslány na vychování do tamního kláštera cisterciaček, který sv. Hedvika založila. Za tři roky se však Anežka vrací domů, protože syn vévody, s nímž byla zasnoubena, zemřel. Po krátkém pobytu na Pražském hradě je poslána do kláštera premonstrátek v Doksanech, protože zdejší klášter byl vyhledáván jako centrum výchovy a vzdělání pro dívky z významných šlechtických rodů. Anežka zde zůstala asi rok a půl. Pobyt v klášteře cisterciaček pod dohledem sv. Hedviky v polské Třebnici a následná výchova v klášteře premonstrátek v Doksanech dala základy její pozdější duchovní hloubce. Netrvalo dlouho a Anežka byla zasnoubena Jindřichovi, synu císaře Fridricha II. Na přání samotného císaře byla poslána ve svých osmi letech do Vídně, aby zde byla vychována na vévodském dvoře jako budoucí císařovna. Pobyt ve Vídni, kde se připravovala na budoucí manželství s Jindřichem, poodhalil Anežce velmi nevázaný život u dvora. Podle legen-
dy však Anežka zůstala věrnou svým křesťanským zásadám. Lidské plány s jejím životem však narušila další nečekaná událost: Kníže Leopold VI., na jehož dvoře Anežka žila, dosáhl v roce 1225 skrze politické intriky zrušení zasnoubení Jindřicha s Anežkou a jeho následného sňatku se svou dcerou Markétou. Lze předpokládat, že Anežka přijala zrušení zasnoubení s Jindřichem spíše jako vysvobození, ale rozhořčený otec Přemysl Otakar I. vedl po jejím návratu domů neúspěšnou válečnou výpravu proti Rakousku. 1226 - 1227 probíhala další jednání o zasnoubení Anežky s anglickým králem Jindřichem III. Roku 1228 dostala česká princezna první nabídku k sňatku od císaře Fridricha II., kterou císař zopakoval ještě v roce 1233. Avšak zkušenost u rakouského dvora v ní povzbudila přesvědčení, že moc a sláva za cenu úplné mravní zkaženosti jsou velmi prázdnou hodnotou. Pověst císařovy povahy neslibovala vskutku nic pěkného. Anežka proto poslala list papeži Řehoři IX., v němž prosí o jeho ochranu, aby se mohla zasvětit Kristu a odmítnout sňatek s císařem. Papež jí odpověděl listem, v němž ji přijal za svou duchovní dceru, a poslal jí četné dary. S. M. Ludmila Pospíšilová, OSF (pokračování příště)
9
