Přepis VSV ze dne 10. září 2013:

Přepis VSV ze dne 10. září 2013: „Za zachování a koncepční vyřešení dalšího rozvoje vyšších odborných škol ve vzdělávací soustavě České republiky“

Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Vítám vás na dalším z veřejných slyšení, které pořádá náš výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tentokráte je toto veřejné slyšení uspořádáno k projednání petice, která se nazývá „Za zachování a koncepční vyřešení dalšího rozvoje vyšších odborných škol ve vzdělávací soustavě České republiky“. Vzhledem k tomu, že tuto petici podepsalo téměř 35 000 respondentů, bude projednávána nejenom na tomto veřejném slyšení, ale posléze také na výboru a přijaté usnesení bude prezentováno na samotném zasedání pléna Senátu PČR, kde budou opět přizváni jak zástupci petentů, tak zástupci dotčených orgánů. V průběhu jednání máte po mé levici a i po mé pravici dole blankety, které jsou k diskusi. Kdo z vás se bude chtít zapojit do diskuse, má možnost blanket vyplnit, jenom, prosím pěkně, čitelně, protože někdy mám problém přečíst správně jméno, tak abych vám ho nezkomolil. Průběh celého veřejného slyšení je nahráván, takže každý z vás pak samozřejmě souhlasí, že vaše vystoupení bude zaznamenáno. Ono je to mimochodem dobře, protože já si vzpomínám, že takto jsme dohledávali kdysi v minulosti, když jsme řešili státní maturity, tak vzhledem k tomu, že tam byl problém nějakého nátlaku ze strany ministerstva školství, to ještě bylo, pane ministře, za vašich předchůdců, nátlak na jednu školu, že jestli bude proti státním maturitám, tak že se jim tam asi něco stane, no a potom jsme to dohledávali pracně, a opravdu to bylo v tom vystoupení. Počítejte s tím, že každé vystoupení je zaznamenané, uložené v Senátu a dá se kdykoli dohledat. V průběhu jednání, asi tak kolem půl dvanácté, budeme mít krátkou přestávku, abyste se mohli občerstvit, a já pevně věřím, že zvládneme dnes ten program naprosto bez problémů, abyste se mohli dostat včas na spoje a domů, s tím že předpokládaný konec je kolem druhé hodiny. Myslím si, že jsme schopni do půl druhé to zvládnout. Záleží potom samozřejmě i na zástupcích ministerstva anebo zástupcích předkladatelů petice, jestli ještě budou se chtít k tomu vyjadřovat. Tolik úvodem z mé strany. Já teď poprosím paní Ing. Pražmovou a pana Mgr. Štixe, aby přišli k pultíku a řekli nám, oč v této petici jde, s tím že každý, kdo bude vystupovat, tak tam máte takový zelený obdélníček, a ten když zmáčknete, rozsvítí se vám mikrofon, tak jak svítí teď mně, a můžete hovořit. Doporučuji při úvodním vystoupení, abyste mluvili od pultíku, a pak, když budete chtít reagovat, ať už po mé levici nebo po mé pravici, tak máte to samé zařízení před sebou. Nezapomínejte vždy to zmáčknout a pak vypnout, protože pak se ruší mikrofony navzájem. Nyní již má paní předsedkyně Pražmová slovo. Ing. Markéta Pražmová, předsedkyně Asociace VOŠ: Dobrý den, vážený pane ministře školství, vážený pane senátore a současně předsedo VVVK, vážený pane první náměstku ministra školství, vážený pane řediteli odboru ministerstva zdravotnictví pro vzdělávání, současně bych ráda pozdravila vás všechny představitele vyšších odborných škol. Vy mě všichni znáte už několik let. Jsem ráda, že mám pořád ve vás oporu. Současně vítám ještě další hosty, kteří se dnešního slyšení zúčastnili. Dovolte mi, abych udělala krátký exkurz a tak nějak rozfázovala to naše slyšení na naše nejdůležitější problémy. Když si položíme otázku, proč vlastně Asociace vyšších odborných škol zorganizovala letos v dubnu petiční akci, které se zúčastnilo téměř 35 tisíc petentů, ráda bych něco řekla z historie vyššího odborného vzdělávání, i když ji všichni známe, ale možná jsme zapomněli, co všechno se už činilo v tomto segmentu. V roce 1992, jak víte, byl zahájen experiment vyššího odborného vzdělávání s cílem vytvořit v oblasti terciálního vzdělávání tehdy specifický, profesně zaměřený sektor, který v našem vzdělávacím systému chyběl. Většina projektů vyšších odborných škol, které v tomto období vznikly, byla realizována v úzké spolupráci se zahraničními vyššími a vysokými odbornými školami. Takto nově koncipovaný tip studia pak v roce 1996 nahradilo tzv. pomaturitní studium, tzn., od toho školního roku jsme začínali vytvářet projekty vyššího odborného vzdělávání. Později došlo k expanzi těchto škol, které dříve poskytovaly tzv. pomaturitní studium kvalifikační, vznikl rozmanitý a do jisté míry heterogenní soubor programů vyšších odborných škol. Dalším vývojem byl tento systém do značné míry stabilizován po stránce odborné i legislativní a zpočátku programy dvouleté až dvouapůlleté se již kolem roku 2000 koncipovaly do tříletých profesně zaměřených oborů vzdělávání s organizací i ambicemi terciárního vzdělávání. Vždy ale vyšší odborné vzdělávání bylo legislativně součástí školského zákona. Od schválení školského zákona v roce 2004 a jeho účinnosti od 1. ledna 2005 má vyšší odborné vzdělávání samostatné

1

paragrafové znění v tomto školském zákoně, ale zase je pořád součástí školského zákona, a to je doposud. Již v této době asociace vyšších odborných škol požadovala, aby byl vytvořen samostatný zákon tehdy o vyšších odborných školách. Od roku 2005 procházejí pak všechny vzdělávací programy procesem akreditace. O tom možná někdo promluví, já bych se u toho dlouho nezdržovala, protože všichni víme z těch škol, že předkládáte svoje vzdělávací programy k akreditaci a většina již je předkládá v tom kreditovém systému, tzn., má moduly v učebních plánech, kredity atd., po vzoru vysokých škol. Mezi tím v roce 1999 pak 30 evropských zemí včetně ČR podepsalo tzv. Boloňskou deklaraci, tedy vzniká povinnost vysokých škol zavést strukturované studium, srovnatelné a čitelné diplomy, vydávají se dodatky k diplomům a zavádějí kreditní systém. Do této doby vysoké školy nabízely téměř výhradně pětileté magisterské studium, nebo v případě bakalářských studií programy vznikaly pouze rozdělením magisterských programů, kde tyto bakalářské studijní programy byly převážně teoreticky zaměřené s předpokladem, že bakaláři budou plynule navazovat na další studium magisterské. Tento stav ještě dnes není na všech vysokých školách úplně vyřešen. Můžeme s nadsázkou říci, a použiji páteční slova pana ministra, že vysoké školy se přímo vlámaly do vyšších odborných škol, které již od počátku jejich vzniku samostatně koncipovaly tříleté programy, které měly jasně v profilu absolventa vzdělávat, absolventa pro praxi, a tomu odpovídalo vymezení souvislé praxe v konkrétních podmínkách budoucích zaměstnavatelů. Absolventská práce rovněž vznikala v reálném prostředí praxe. Dnes po 17 letech zkušeností s absolventy těchto vyšších odborných škol je k dispozici dostatek poznatků zaměstnavatelů i samotných absolventů z jejich profesní dráhy, a zároveň existují věrohodné analytické studie o jejich uplatnění na trhu práce. Všechny tyto zkušenosti nás opravňují k závěru, že se skutečně podařilo vytvořit nový sektor profesně zaměřených programů terciálního vzdělávání s výraznou vazbou na potřeby zaměstnavatelů i vysokým inovačním potenciálem. To je takový exkurz. A jsme v roce 2013. Proč jsme tedy nyní přistoupili k petiční akci? Jaké byly naše dosavadní snahy, aby bylo zřejmé, že jsme tedy čekali až do roku 2013, než něco budeme činit. Je tady rok 2007, kdy naše Asociace vyšších odborných škol, tehdy její koordinační výbor, z nich už tady zůstal jen můj kolega Jirka Homolka a já, tehdy tam byli ředitelé škol, byl tam dokonce známý pan Janiš, tehdy ještě ředitel Národního ústavu odborného vzdělávání. Vytvořili jsme materiál, který se nazýval Návrh řešení transformace vyšších odborných škol, do terciárního sektoru vzdělávání a jeho legislativní zabezpečení Asociací vyšších odborných škol. Tento návrh, ten má několik stran, ale mj. jsme tam navrhovali vznik profesního institutu, neboli akademie s vertikální prostupností ze středních škol do vyšších, který bude absolventovi poskytovat potom titul profesní bakalář, pokud se vytvoří. Měli jsme tam členění dvoustupňové, třístupňové. Pokud se vytvoří tzv. profesní instituty. Máme rok 2008 a známý pan profesor Matějů, jak víte všichni, sepsal se svým kolektivem Bílou knihu a následně vznikl návrh zákona o terciárním vzdělávání, kde byly navrženy tři způsoby řešení. První způsob, zachovat stávající stav, druhý transformovat část VOŠ do institucí, které budou poskytovat profesní bakalářské programy, třetí návrh byl, vytvořit vedle bakalářských studií na vysokých školách i instituce, poskytující tzv. short time programy. Zachovat stávající stav, to bylo odmítnuto, začal se vytvářet návrh zákona o terciárním vzdělávání, to trvalo několik měsíců. Nakonec to skončilo zase u vysokoškolské lobby a neprošel ani ten návrh, nedostal se tehdy, to, myslím, bylo za paní ministryně Kopicové, nedostal se ani ke schválení. Rok 2009, v rámci individuálního projektu národního vznikl dokument Analýza stavu a možného vývoje sektoru vyššího odborného vzdělávání. Autorem byl pan Karpíšek a kolektiv, tam byly někteří zástupci i naší asociace, kde bylo poukázáno na mnoho silných stránek vyššího odborného vzdělávání. Vzešlo z tohoto dokumentu několik návrhů. Nám se z toho dokumentu líbila perfektní analýza v této době, která byla opravdu dobře provedena. Máme rok 2010, svitla nám malá naděje, protože ministerstvo školství tehdy, jeho zástupci, začali pořádat tzv., sami tomu říkali spanilé jízdy, kdy ministerstvo školství kromě jiného chtělo znát názor zřizovatelů na vyšší odborné školy, kteří tedy nechtěli tento segment ze svých regionů vyhnat nebo nechtěli dopustit, aby tento segment zanikl. Ale u těchto spanilých jízd to vlastně skončilo, protože nastal rok 2011, kdy odborem vyššího odborného vzdělávání a dalšího vzdělávání a dalšího vzdělávání MŠMT byl předložen tzv. koncepční záměr dalšího rozvoje vyššího odborného vzdělávání. Ten nakonec nebyl schválen poradou vedení ministra školství na podzim v roce 2011, přestože byl pozitivně přijat nejen zřizovateli, ale i všemi zainteresovanými na dalším rozvoji vyšších odborných škol. Tento koncepční záměr, který určitě by se dal oprášit, definuje opatření ke zvýšení společenské prestiže vyššího odborného vzdělávání a zajištění prostupnosti do bakalářských studií, nastavení pravidel pro uznávání dosaženého vzdělávání na VOŠ ve výši 120 kreditů, to byl jeden takový návrh. Vymezením úrovně pro vyšší odborné školy v rámci EQF, tzn. Evropského kvalifikačního rámce.

2

Diverzifikací vzdělávacích programů, délkou studia, nastavením obousměrné prostupnosti mezi vyšším odborným vzděláváním a bakalářským vzděláváním atd. Současně v roce 2011 byl vládou schválen dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období let 2011 – 2015 v oblasti regionální školství, tam zazněla podpora dalšího rozvoje vyšších odborných škol a stanovení následujících kroků, např. umožnit transformaci nebo stabilizace vyšších odborných škol a provést změny v obsahu a organizaci škol, zavést oborové deskriptory, tj. rámcovou standardizaci výsledků vzdělávání pro zvýšení kvality vyššího odborného vzdělávání, to bylo stanoveno na rok 2012. Na rok 2013, který už máme téměř za sebou, stanovit taková opatření úpravou legislativy, která zajistí přenositelnost kreditů ECTS mezi vyšším odborným a vysokoškolským vzděláváním. Máme tedy už vlastně téměř druhou polovinu roku za sebou. Na jaře nám ministerstvo školství představilo strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 s cílem aktualizovat a konkretizovat směry rozvoje celého vzdělávacího systému. O VOŠ jsem tam skutečně nic nenašla, ale myslím, že ta strategie se dále nerozpracovávala ještě na ministerstvo. No a současně vznikal a byl připraven do vlády věcný záměr zákona o vysokých školách, který vůbec nereflektuje, že segmentem vzdělávací soustavy ČR jsou vyšší odborné školy, které jsou skutečně součástí terciárního vzdělávání. Co je tedy hlavním problémem vyššího odborného vzdělávání a co požadujeme změnit? Hlavním problémem je neadekvátní postavení v kvalifikačním systému a legislativní statut, tzn., tím, že jsme pořád zařazeni ve školském zákonu, i když paříme do terciálního vzdělávání a dle národní přiřazovací zprávy do evropského kvalifikačního rámce EQF, paříme do úrovně šest spolu s bakalářským studijním programem. Tato skutečnost není však reflektována ani v ukončeném projektu Q-Ram, jak víte, ten byl uzavřen vloni na podzim nebo letos na jaře, teď jsem si to neověřila, který je pro vysoké školy pouze doporučením, ale ne povinností se jím řídit. Další probléme je nedostatečná prostupnost do dalších programů terciárního vzdělávání. Jakkoli je významnou prioritou vyšších odborných škol příprava pro bezprostřední uplatnění v praxi, nemohou být slepou vzdělávací uličkou, která omezuje další individuální vzdělávací cestu. Další třetí problém, nenastavení oborových kritérií pro uznávání části vzdělání absolventa VOŠ, a tak umožnit prostupnost do dalšího studia na vysoké školy tím, že bude legislativně zakotvena povinnost vysokých škol, nejen jejich možnost, uznávat ukončené vzdělávání na VOŠ. Zatím v posledním návrhu zákona o vysokých školách byla navrhována pouze prostupnost z vysokých škol na VOŠ. Další problém je nedostatek vůle a odvahy ze strany akademické obce, ale hlavně ministerstvo školství, zasednout za jeden stůl, a konečně řešit situaci, trvající již déle než 16 let. Tato neřešená situace neprospívá nejen absolventům VOŠ a samotnému vzdělávání a vyšším odborným školám, ale hlavně prodlužuje vzdělávací proces, a tím velmi finančně zatěžuje rozpočet této země a není efektivní, pokud titul bakaláře mnozí získají v průběhu 6 let studia. Jaké jsou silné stránky naše? Vyšší odborné školy mají vytvořeny velmi silné vazby na zaměstnavatele v regionu i do dalších oblastí odborného vzdělávání tím, že součástí studia je praxe. Zaměstnavatelé jednoznačně deklarují zájem o absolventy VOŠ a prostor pro jejich další uplatnění a rozvoj. Analytické studie dokládají vysokou spokojenost absolventů VOŠ se získaným vzděláním a jeho uplatněním v praxi. V mnoha případech podstatně vyšší, než u absolventů bakalářského studia. Současná nezaměstnanost absolventů je identická s bakalářskými programy vysokých škol a u některých oborů, např. zdravotnických, je nižší. Sáhla jsem do statistických údajů. 27. 8. byly zveřejněny údaje Národního ústavu pro vzdělávání o míře nezaměstnanosti absolventů VOŠ z dubna 2013 ve srovnání ještě s dubnem 2012. Když to vezmu celkově, celkově za kategorii N, kam jsme zařazeni podle oborů vzdělávání, nezaměstnanost v dubnu činila 12 % na vyšším odborném vzdělávání. Nejmenší nezaměstnanost má skupina 53 zdravotnické obory, 4 %. V roce 2012 dokonce měla 2 %. Na dalším místě je skupina 75 pedagogika, učitelství, sociální práce. V dubnu 2013 9 %, v roce 2013 8 %. 65 gastronomie, hotelnictví, turismus, teď má 12 %, v roce 2012 7 %. 63 ekonomika, administrativa atd., 14 %, v roce 2012 12 %. Elektrotechnika, telekomunikace, výpočetní technika, tzn., tyto obory technické měly nezaměstnanost 17 %, v roce 2012 8 %, a přibližně obdobné je to u skupiny 64 podnikání v oborech. Pak největší nezaměstnanost bohužel je u uměleckých oborů. Nejvyšší nezaměstnanost potom ještě má právo, to má asi 21 %, umění, užité umění v dubnu mělo 25 %. Dle zdroje z MŠMT bylo zapsáno do prvního ročníku vyšších odborných škol v roce 2012 12 043 absolventů a míra nezaměstnanosti byla 10 %. Tyto údaje jsou tedy na všechny vošky, které jsou v rejstříku. Dle našeho rychlého šetření víte, že jsem vás žádala začátkem nebo koncem srpna už o údaje zatím, kolik u vás bylo přijato, za 111 škol naší asociace. Přijato ke studiu, kolik jich bylo přihlášeno, a chtěla jsem údaje o počtu absolventů v červnu, které jste měli. Samozřejmě údaje přesné budeme zase zjišťovat k 30 září, tak jak podáváte ve výkazech všechny vaše údaje. Rychlé

3

šetření nám sdělilo, že bylo přihlášeno na tento školní rok ze 111 škol 16 266 studentů, přičemž bylo přijato 9 025 studentů a počet absolventů činil 5 038 studentů. Pokud se týká vyšších odborných škol zdravotnictví, kde zase bylo nejvíce studentů přijato, tak je to 3 004, tedy řekněme 3 tisíce studentů. To je jenom, prosím vás, v rychlosti. Mám to někde ještě podrobně, včera večer teprve to bylo zpracováno. Relativně hustá síť vyšších odborných škol přibližuje vzdělávání jeho účastníkům a do některých menších regionů přináší nejvyšší úroveň vzdělávání a přispívá tak jejich kultivaci. Vyšší odborné školy hrají významnou roli ve vyrovnávání sociálních handicapů a přispívají k vyrovnání nerovného přístupu ke vzdělávání v rodinách s nižším vzdělanostním a sociálním zázemím. Pro řadu uchazečů jsou důležitým stupněm a motivací k pokračování ve vzdělávání v dalších programech terciárního sektoru. Navíc tedy, jak dobře všichni víme, programy vyšších odborných škol jsou efektivní i z hlediska ekonomického, jejich náklady jsou cca o 1/3 nižší, než u srovnatelných bakalářských programů, a navíc rozpočty našich škol jsou posíleny školným ve výši 2500 – 5000 korun ročně, v průměru tedy 3000. Naší další devizou je celkové klima i kultura organizace vyšších odborných škol, i když to někdy je chápáno jako handicap vyšších odborných škol, a to je jednak tím, že nejsou masovými institucemi, jsou obvykle spojeny tedy se středními školami. Studium na těchto našich školách umožňuje individuální přístup a bezprostřední reakci na potřeby studentů i zaměstnavatelů, a konkrétně a vlastně ten uchazeč je připravován pro konkrétní regionální podmínky. Koncepce a cíle vyšších odborných škol jsou v souladu se strategickými požadavky dalšího rozvoje terciálního vzdělávání, jehož výrazná expanze bude v souladu s potřebami trhu práce pouze tehdy, půjde-li především cestou krátkých profesně zaměřených programů. Vyšší odborné školy nabízení především díky specifickému profesně orientovanému zaměření oborů z pohledu zaměstnavatelů dlouhodobě potvrzovanou přidanou hodnotu s přímou vazbou na uplatnění absolventů na trhu práce. Co je tedy naším cílem? Naším cílem je vytyčení cesty, vedoucí ke zvýšení prestiže a společenského uznání absolventů VOŠ a vymezení prostoru, ve kterém budou vyšší odborné školy poskytovat excelentní profesně orientované vzdělávání. Co tedy požadujeme? Vytvoření ucelených koncepčních představ o možnostech dalšího rozvoje vyššího odborného vzdělávání v rámci vzdělávací soustavy České republiky, a tím diverzifikovat celý sektor terciálního vzdělávání. Dále požadujeme vyjmout ze školského zákona vyšší odborné školy a legislativně zařadit do zákona o terciárním vzdělávání, kde se vymezí parametry nebo i kritéria oboustranné prostupnosti mezi vyššími odbornými školami a vysokými školami, přičemž by nejméně mělo být uznatelných aspoň 120 kreditů. Nastavit měřitelné parametry kvality hodnocení VOŠ pro případ udělování titulu profesní bakalář. V případě, že akademická půda nechce akceptovat naše zařazení do zákona nebo nebude dále akceptovat naše zařazení do zákona o terciárním vzdělávání, požadujeme samostatný zákon o vyšších odborných školách. Dále požadujme nepřijmout požadavky ministerstva zdravotnictví na transformaci většiny vzdělávacích vyšších odborných škol do bakalářských studií vysokých škol z důvodu tzv. dvoukolejnosti vzdělávání. Vám všem již známý Karel Štix o tom tady dále pohovoří. Slyšením v Senátu chceme dosáhnout podpory našich oprávněných požadavků o prosazení nápravy současného neuspokojivého stavu v sektoru vyššího odborného vzdělávání. Cestu rychlé změny vidíme v dokončení koncepce vyššího odborného vzdělávání tak, aby se řešila provázaně s rozvojem celé vzdělávací soustavy České republiky, tj. reálnými požadavky trhu práce na počet absolventů středních, vyšších i vysokých škol. Konečným cílem je požadavek, získat odpovídající místo v terciárním vzdělávání vedle vysokých škol, které je legitimní a funguje ve všech vyspělých zemích Evropské unie. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Já také děkuji a poprosím pana Mgr. Karla Štixe o pokračování. Mgr. Karel Štix, předseda Asociace zdravotnických škol ČR a ředitel Střední zdravotnické školy a VOŠ zdravotnické v Českých Budějovicích: Vážený pane ministře, vážený pane senátore, vážený pane první náměstku, vážený pane řediteli pro vzdělávání a vědu na ministerstvu zdravotnictví, vážené kolegyně a kolegové, zastupující vyšší odborné školství ČR, vážení hosté, hned v úvodu svého vystoupení bych rád zdůraznil, že pro mě, stejně tak jako pro mé kolegy, zastupující 32 vyšších odborných škol, a jistě také i ostatní vyšší odborné školy, je toto setkávání velkou satisfakcí po více než čtyřech letech trvající agonii, nejistotě a permanentním ohrožení existence nejen zdravotnických oborů, ale obecně vyššího odborného školství v naší zemi. Tato úspěšná petiční akce, která nám dala podporou téměř 35 tisíc hlasů široké veřejnosti silný mandát k dnešnímu setkání na této úrovni, byla na jaře iniciována z popudu právě zdravotnických

4

škol, které se cítily právem ohroženy legislativními kroky, připravovanými ministerstvem zdravotnictví pod vedením ministryně Juráskové a následně pak ministra Hegera. Z počátku jsme jako profesní asociace zdravotnických škol vystupovali nedůrazně s akcentem spíše na emocionálně laděné argumenty, odmítající připravovanou novelu zákona o nelékařských povoláních z iniciativy tehdejší ministryně zdravotnictví a prezidentky České asociace sester. Po čase jsme zjistili, že jako profesní sdružení bez politické podpory nemáme šanci se bránit. Zvolili jsme strategii shromažďování praxí ověřených faktů, jasné argumentace a objektivních statistických šetření v terénu, na které později slyšeli poslanci a senátoři, zabývající se zdravotnickou a školskou problematikou. Díky jejich profesionálnímu odstupu a nezaujatému postoji se podařilo dvakrát během posledních tří let přípravu novely a později nově připravovaného zákona pozastavit. Nejčastějším argumentem zástupců ministerstva zdravotnictví je snaha o odstranění dvojkolejnosti a duplicity ve vzdělávání, zejména nejpočetnějšího oboru vzdělání všeobecná sestra, jehož absolventi tvoří téměř ¼ všech absolventů vyšších odborných škol. Zejména nemocnice a větší zdravotnická zařízení nám potvrzují, že všestranně a především prakticky kvalitně připravené absolventky přicházejí právě z vyšších odborných škol. Doslova hlad v současné době je po našich absolventech na západ od našich hranic. Německé agentury se v našich školách předbíhají, aby získaly do svých seniorských domů a nemocnic naše odborně a jazykově vybavené sestry, a vůbec jim nevadí, že jsou tzv. pouhými diplomovanými specialistkami. Již delší dobu si kladu otázku, proč již nejméně 10 let v našem školství experimentujeme a zahráváme si s potenciálem tradičně kvalitního vzdělání, které je bohužel již minulostí. Proč naše vysoké školy produkují absolventy pseudooborů, kteří zůstávají na úřadech práce? A proč paradoxně zašlapáváme to, co se osvědčilo a dobře funguje? Za schizofrenní a nekoncepční považuje valná část členské základny Asociace zdravotnických škol současnou situaci ve vzdělávání zdravotnických pracovníků. Na jedno straně střední školy produkují absolventy oboru zdravotnický asistent, kteří začínají zhusta saturovat především z ekonomických důvodů naše zdravotnická zařízení. Vedle nich jsou vzdělávány v bakalářských a magisterských studiích stovky převážně teoreticky zaměřených sester a dalších zdravotnických profesí, na jejichž pracovní a mzdové zařazení prostě nemocnice nemají, a ty pak odcházejí mimo obor. Zástupci zdravotnických škol, stejně tak jako ostatní reprezentanti vyšších odborných škol, jednoznačně vyjadřují podporu a vítají snahy ministerstva školství a stínového ministra školství pana senátora Marcela Chládka, uchopit mnoha politickými garniturami odsouvaný a neřešený problém vyšších odborných škol a zakotvit je do systému terciárního vzdělávání. Vyšší odborné školy během své sedmnáctileté existence dokázaly, že měly, mají a nadále budou mít vedle vysokých škol své důstojné místo. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Také děkuji. To bylo představení záměru petice, a nyní dáme prostor dotčeným institucím. Jako první budou zástupci ministerstva školství. Poprosím pana ministra o jeho vystoupení. prof. RNDr. Dalibor Štys, CSc., ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR: Vážený pane senátore, dámy a pánové, předem bych chtěl poděkovat za zahájení diskuse o tématu vyšších odborných škol, které považuji za velmi významné. V obecné rovině se jedná o diskusi o tématu dvou systémů terciálního vzdělávání, který je snad obecně přijat jako potřebný ve všech zemích, k jejichž standardům bychom se chtěli přiblížit. U nás však k němu dlouhodobě nesměřujeme. Tímto tématem jsem se zabýval při diskusích o struktuře a fungování univerzity, na níž působím, a setkával jsem se s ní i v praxi svých mezinárodních spoluprací. Ve většině zemí světa došli k názoru, že vedle akademických univerzit, zaměřených na získání nových poznatků a jejich předávání studentům, musí existovat ještě terciární sektor … schule, university college, liberar college, jakkoli se tyto instituce jmenují, které jsou zaměřené na praktičtější a třeba i profesní vzdělávání. Téměř nikde se tyto dva systémy vzdělávání nesetkávají na jedné instituci. To prostě nejde dohromady, koncepce a cíle těchto dvou typů vzdělávání jsou naprosto odlišné. Naopak tam, kde se našel dobrý systém koexistence těchto institucí, včetně koexistence fyzické, kdy obě instituce a jejich části existují i fyzicky v jednom kampusu, v jednom místě, mívají rozvinuté systémy prostupnosti těchto typů institucí pro studenty, což je maximálně ve prospěch využití talentu každého jednotlivce. Přál bych si, abyste si našli cestu např. do rakouského Hagenbergu kousek od našich hranic, který je pro takové soužití ideálníma nám velmi blízkým příkladem. Rád vám takovou cestu zprostředkuji. Stav, k němuž se neustále snažíme dospět v ČR, tj., aby se profesní i špičkové akademické vzdělávání odehrávalo na jedné instituci, je podle mého názoru nedosažitelný. Bohužel o něj univerzity,

5

především ke své škodě, neustále usilují, což může vést jedině ke snížení jejich kvality a mezinárodního kreditu. Už by bylo na čase s tím skončit. Kdybych se měl dopustit nějakého shrnutí jednou větou, tak např. jsem příznivcem vyšších odborných škol v zájmu univerzit, které jsou mému srdci drahé. Nyní bych chtěl obecně zhodnotit současný stav. Ministerstvo školství vnímá problémy sektoru vyššího odborného vzdělávání, ale upozorňuje, že je nelze řešit izolovaně od zbytku vzdělávací soustavy. S problematikou vyšších odborných škol jsem se v praxi setkal asi před 12 lety, kdy jsem se snažil vytvořit návaznost mezi programy výpočetní technika a měřicí a výpočetní technika na naší pedagogické fakultě, myslím Jihočeské univerzity, a odpovídajícím programem na blízké vyšší odborné škole. Zazněly dva zásadní argumenty. Předměty, které mají na vyšší odborné škole, nemají pro nás potřebnou kvalitu, to z pedagogické fakulty. A druhý názor, na vyšší odborné škole jsme se dostali mnohem víc k počítačům ze strany absolventů vyšší odborné školy. Tento typ argumentace se táhne jako příslovečná červená nit celou diskusí o problematice vyšších odborných škol a profesních bakalářských studijních programů na vysokých školách. Dokud byla ruka ministerstva otevřená, studijní místa v bakalářských programech se navyšovala, ale napřed se na vysokou školu nabírali studenti, kteří byli původně přijímání na VOŠ. Na vyšší odborné školy nabírali kde koho. Pak začaly lepší vysoké školy nabírat žáky, kteří by spíše šli na horší vysokou školu. Dnes na vysoké škole studuje 60 % populace. Situaci nevylepšují ani zaměstnavatelé např. v oblasti zdravotnických profesí, kde byla sice ministerstvem zdravotnictví uznána ekvivalence vzdělávání na vyšších odborných školách a bakalářského vzdělání na vysokých školách, většina nemocnic ale odměňuji jinak sestry z vyšších odborných škol, a ty s bakalářským titulem, bez ohledu na to, jak jsou vlastně pracovně zařazeny, jak jsou užitečné. Mnohé se dnes obrací. Financování vysokých škol je systematicky založeno na snižování počtu studentů a významný podíl na financování hraje koeficient kvality, na který žádný profesní obor nedosáhne. Tím vy se pro vyšší odborné školy měla otevřít cesta, zejména prostřednictvím vyjednávání o znávání části studia pro následné bakalářské vzdělávání. Dokonce tomu podle mne nebrání žádná zásadní právní překážka. Zásadní je ale dlouhodobá nedohoda všech aktérů. Vyšších odborných škol, které jsou zřizovány kraji, vysokých škol, a i samotných zaměstnavatelů. Muselo by se zapomenout na staré křivdy a zapojit do vyjednávání krajské orgány. Snad jediný vážný právní problém je, že pozice ministerstva školství je v tomto vyjednávání velmi slabá. V tomto úvodním bloku svého vystoupení bych chtěl ještě zmínit regionální aspekt. Vysoké školy se ve své snaze o akademickou excelenci koncentrují kapacity do jednoho nebo několika málo míst. Vyšší odborné školy naopak existují i v menších městech, kupříkladu v Západočeském kraji, kromě Plzně i v Domažlicích a Klatovech. Např. v Jihočeském kraji se naopak Jihočeská univerzita odstěhovala jak z Českého Krumlova, tak posléze i z Tábora. Nebýt pobočky Vysoké školy ekonomické v Jindřichově Hradci, o jejíž akademické kvalitě jsou však velké pochybnosti a např. v mnoha žebříčcích se vůbec neobjevuje, by pokrytí terciárního vzdělávání v kraji bylo poměrně malé. Přestože v uplynulém desetiletí neprošly samotné vyšší odborné školy žádnou zásadní změnou, postavení sektoru vyššího odborného vzdělávání ve vzdělávací soustavě se významně proměnilo. Konkrétně a pomineme-li regionální specifika, svou původní roli, tedy suplování nedostačujících kapacit v profesně orientovaných studijních programech vysokých škol si v sektoru vyšších odborných škol udrží už jen některé skupiny vzdělávacích programů, zejména zdravotnických a právních. Podle nejnovějších zpráv je ministerstvo zdravotnictví nadále připraveno při přípravě nového zákona ustoupit z původního návrhu u některých nelékařských povolání a ponechat jako dostatečnou kvalifikační podmínku pro jejich výkon dokončené vyšší odborné vzdělání příslušného směru. Ostatně jak jsem se dozvěděl od kolegy, tento zákon, v něm se dále nepokračuje, tudíž začínáme znovu s čistým stolem. Na druhou stranu ale v praxi absolventi vyšších odborných škol ve zdravotnických profesích si prakticky vždy dodělávají bakalářské studium, což lze z hlediska státního rozpočtu vnímat jako dvojí čerpání prostředků na totéž vzdělávání. Já i pan ministr financí to tak vnímáme. Protože vzdělávání na vyšších odborných školách je levnější, podle zjednodušených výpočtů by se jen převedením úplného bakalářského vzdělávání ve zdravotnických oborech, které se tam již vyučují plně na vyšší odborné školy, dosáhlo úspory 500 milionů korun. Pokud by se pak převedly všechny zdravotnické obory, bylo by to až 1,3 miliardy. Nebudu vás zatěžovat konkrétními čísly, která už řekla moje předřečnice, a přejdu k názoru ministerstva školství na nové vymezení, nebo ani ne názoru ministerstva školství, mého názoru ministra školství v demisi, který nemá dlouhou dobu před sebou, nicméně doufám, že ho vyslechnete. Ministerstvo školství si je vědomo nejistého postavení sektoru a v posledních letech vypracovalo několik scénářů jeho dalšího směřování. Žádný z návrhů nebyl doveden k realizaci. Významným problémem pro jakýkoli reformní záměr je značná heterogenita sektoru, kterou konstatují všechny dostupné analýzy. Opět

6

analýzy už přečetla a jejich obsah komentovala moje předřečnice, a já k tomu nemám žádné připomínky. Přejdu k postavení vyšších odborných škol v aktuálních záměrech ministerstva školství. Ministerstvo školství připravuje strategii vzdělávací politiky, která bude mít rovněž dopady na sektor vyšších odborných škol. Největší dopad do sektoru vyšších odborných škol, a to možná i smrtící, by mohlo mít schválení vysokoškolského zákona v podobě, navrhované mým předchůdcem profesorem Fialou. V něm se uvažuje o tzv. profilaci. Tím by byly zavedeny tři tipy studijních programů. Profesní, všeobecně akademické a elitní. A profesní programy by byly zaměřeny na stejnou cílovou skupinu, jako mají vyšší odborné školy. Vysoké školy a akreditační komise by konečně mohly přestat předstírat, že na všechny studijní programy uplatňují a splňují v nich stejně náročná akademická kritéria. Univerzity by mohly částečně opustit kampusy a přestěhovat svá bakalářská studia zpátky za zaměstnavateli, např. do regionálních nemocnic. Obávám se o osud univerzit, protože mnohé naznačuje, že profesní vzdělávání by v nich pak v rámci vnitřní demokracie rychle dosáhlo převahy a excelence by na nich těžko přežívala. Už dnes tento trend pozorujeme. Možná už pokročil hodně daleko. Nový vysokoškolský zákon ale nedorazil do bývalé Poslanecké sněmovny a není zřejmé, zda a v jaké podobě se v jeho přípravě bude pokračovat. Byl proti němu paradoxně velký odpor ze strany univerzit. Byť se jednalo z určitého pohledu spíše o diskusi formálních otázek, např. o rozsah pravomocí správní rady, diskuse měla svou vnitřní logiku. I když nevylučuji, že ji mnozí páni rektoři i reprezentanti Rady vysokých škol ve skutečnosti vědomě nepodchytili. Vysoká škola akademického typu, ale i přední inženýrské univerzity si musí žárlivě střežit svou akademickou svobodu. Musí mít možnost svobodné volby badatelských témat, diskuse o nich, náplně a směru výuky. Pak si ale, a v tom je to nepochopení, nesmějí nárokovat i monopol na praktickou výuku, která je nutně poplatná potřebám zaměstnavatelů. Vzdělávací soustava ČR prošla v uplynulé dekádě poměrně závažnými strukturálními změnami a výrazně se v ní projevuje únava z reforem. Současný stav, kdy se projednávání vysokoškolského zákona opět zastavilo a popravdě jeho současná verze klíčové problémy neřeší, dává možnost opět zvážit roli terciálního vzdělávání v celé jeho komplexnosti. Měl jsem možnost o tomto problému mluvit např. s hejtmanem Plzeňského kraje Chovancem i některými klíčovými zaměstnavateli. Názor, že by mohlo existovat malé terciální vzdělávání na vyšších odborných školách, kde mají kraje velkou roli a mohou snadno reagovat na potřeby trhu práce, a velké vzdělávání naproti tomu, kde by univerzity byly rovnocenným partnerem zaměstnavatelů ve výzkumu, a tím též při výchově špičkových odborníků, byl ve všech případech přijat. Dokonce nám obavu, že největším nebezpečím pro státní vzdělávací sektor začíná být únava hlavních zaměstnavatelů z kvality a struktury vzdělávání jako celku. Tak jako si zaměstnavatelé zřizují střední školy, velmi brzy si začnou zřizovat i školy vyšší odborné. Zřizování vysokých škol zatím brání velmi odlišný přístup státu při financování veřejných a soukromých vysokých škol. I to se však může prolomit a může to být právě příští vláda, kdo to pod společným tlakem zaměstnavatelů a odborů udělá. Dále bych se chtěl vyjádřit k nějakému řešení v oblasti možných posunů. Vyšší odborné školství vznikalo s cílem, zajistit svým absolventům pokročilé znalosti a dovednosti a způsobilosti, uplatnitelné přímo na trhu. Toto zadání vyšší odborné školství stále naplňuje. Nezaměstnanost nových absolventů je stále nízká a v každém případě je srovnatelná s absolventy pouhých bakalářských studijních programů. Praxe nicméně ukazuje, že přibližně třetina absolventů vyšších odborných škol má ambice, pokračovat v dalším studiu na vysokých školách. Netýká se to sice příliš absolventů zdravotnických oborů, ale jak jsem už uvedl, praxe zaměstnavatelů k tomu často vede. Ministerstvo školství považuje za největší problém současných vyšších odborných škol prakticky obtížnou prostupnost absolventů jejich vzdělávacích programů směrem do bakalářských studijních programů. Vznikají tak zbytečné duplicity, které je žádoucí omezovat na minimum nejen v zájmu efektivního využívání prostředků státního rozpočtu, ale především v zájmu studentů samotných. To jsem se snažil vysvětlit v předchozím textu. Úsilí o lepší prostupnost mezi vyšším odborným a vysokoškolským vzděláváním bude vyžadovat dílčí změny v obou dotčených sektorech. Tyto změny však nejsou nezbytně podmíněny změnami zákona, byť např. zavedení profesního bakaláře jako titulu udělovaného na VOŠ by vyřešilo mnohé. (konec strany) … modernizovat systémy vnějšího, jako jsou akreditace, i vnitřního zajišťování kvality a napodobit je v systému vysokých škol. Nebo je udělat lepší. Máte tu šanci. Posilovat transparentnost kvalifikací tím, že vyšší odborné školy budou motivovány zejména ke správnému zavádění takových nástrojů, jako je dodatek k diplomu, European Credit Transfer Systém nebo popis vzdělávacích programů prostřednictvím výstupu z učení. V současné době se uskutečňuje na vybraných VOŠ projekt OPVK, který se tímto zabývá.

7

V sektoru vysokých škol půjde zejména o to, motivovat vysoké školy k vytvoření jasných pravidel pro uznávání předchozích výsledků vzdělávání včetně vyšších odborných škol, motivovat veřejné vysoké školy k vyššímu uznávání výsledků předchozího vzdělávání úpravou pravidel financování, např. započítání délky studia na VOŠ do standardní doby studia na vysokých školách, a tím pádem povinně zpoplatnění dalšího studia, pokud bude delší. Nejlépe by ale tomu všemu prospělo zavedení profilace vysokých škol ke skutečné akademické kvalitě, a tím je i přimět k dobré spolupráci s vyššími odbornými školami při plnění jejich různých vzdělávacích úkolů. To podporujeme zvýšením důrazu na koeficient kvality, založené na akademických kritériích. Zároveň pokračujeme v podpoře snižování počtu studentů na vysokých školách. Obojí směřuje k potlačení profesního vzdělávání na vysokých školách a otevírá šanci pro vyšší odborné školy. Vážené dámy, vážení pánové, a zejména bych se obrátil na pány a dámy senátorky a senátory. Jednou viděné je více než stokrát slyšené. Přál bych si, než uzavřeme tuto debatu, abyste se se mnou vypravili do hornorakouského Hagenbergu. Tam je totiž možné na malém prostoru a v kondenzované formě pochopit, jak může spolupracovat elitní vysokoškolský s …schule podobného zaměření, odborně zaměřená střední škola a průmysl. Netvrdím, že je to jediné a všespasitelné řešení, ale rozhodně se jedná o velmi dobrý a ilustrativní příklad. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Také děkuji, pane ministře, a ještě před tím, než dostane slovo zástupce dalšího orgánu, tak si dovolím už nastolit některé otázky, protože by to mělo být především diskusní téma, o kterých bychom měli diskutovat, protože to, co tady bylo řečeno od pana ministra, jistě vyvolá celou řadu diskusních témat. Já jsem byl velmi rád, že ministerstvo školství, aspoň tak jsem to cítil, vnímá vyšší odborné školy jako segment, který je nepostradatelný, který má svoji roli v celém vzdělávacím systému, akorát mi to trochu nehraje, pane ministře, dohromady s vaším výrokem, že chcete pokračovat v práci pana ministra Fialy, který právě připravil ten smrtící vysokoškolský zákon, o kterém jste hovořil, a zároveň mluvil o vyšších odborných školách jako o slepém ramenu či slepém střevu. To nějak budeme muset doladit, ale já si myslím, že to určitě doladíme. Ale možná bychom mohli tu debatu otevřít ještě trošku šířeji, protože já sice vítám, že jste navštívil hejtmana Plzeňského kraje, jednal jste s ním o vzdělávání, ale v poslední době, jestli si toho všímáte také ostatní, se začíná objevovat názor, že rezignujeme naprosto na strategii školství, že začínáme mluvit o tom, že ani ministerstvo školství nepotřebujeme, protože v podstatě už kdysi dávno rezignovalo na tu koordinační roli, nikdo ten systém neřídí, nikdo neříká, jak ten systém má vypadat a začínají se objevovat názory, vyšší odborné školy mají – vysoké školy mají, omlouvám se, vysoké školy mají autonomii, řídí se samy. Vyšší odborné školy, střední školy, základní školy mají své zřizovatele, ať to každý řídí sám. Ale kdo bude určovat tu strategii? Kdo bude říkat, co potřebujeme, jaké vzdělání máme mít. Mimochodem já už jsem dlouho neviděl ani žádný požadavek státu, jak by měl vypadat třeba absolvent středního vzdělání, jaké by měl mít znalosti absolvent základního školství, provázanost těchto systémů navzájem a mimochodem, tady jsme o tom i mluvili, provázanost třeba mezi vyššími odbornými školami a vysokými školami jako takovými. Já si myslím, že určitě se k tomu dostaneme v debatě, protože to je neméně tak důležité, protože otázka vyšších odborných škol také bude podle mě záviset také na tom, jak se rozhodneme, že to školství budeme řídit. Jestli budeme sledovat ten trend, že budeme mít tzv. 14 vzdělávacích soustav, jak to kdysi řekl váš předchůdce, tak se obávám, že ten systém půjde do pekel, protože někdo musí říct jasnou strategii, která se nebude měnit co nová vláda, co nový ministr, a v jednom případě i podle toho, jak se ten ministr konkrétní vyspí. A když budete na té cestě, pane ministře, tak zavítejte i do mého oblíbeného Finska, kde si právě takhle politici sedli napříč politickým spektrem a řekli si jednotnou strategii, aby jednou jeden nevymyslel rámcové vzdělávací programy, druhý pak přišel a chtěl je zrušit, že se vrátí k osnovám, pak přijde třetí, řekne: rámcové vzdělávací programy byly dobré, tak to aby se z toho ten systém zbláznil a učitelé v něm obzvlášť. Takže já doufám, že si vybereme nějaké strategie, kde vyšší odborné školy budou mít svoje místo, a určitě to otevřeme i v debatě k tomuto systému. Já jsem rád, že ministerstvo školství je vyšším odborným školám nakloněno a vnímá tuto petici pozitivně. Očekávám tedy stanovisko ministerstva zdravotnictví, které tak otevřené k té petici nebylo, anebo tak otevřené k systému vyšších odborných škol, a poprosím pana ředitele odboru vzdělávání a vědy pana doktora Jandu, aby nám řekl současné stanovisko ministerstva zdravotnictví. JUDr. Pavel Janda, ředitel Odboru vzdělávání a vědy MZd ČR: Vážený pane senátore, vážení přítomní, z té diskuse tady vlastně vyplývá, že ministerstvo zdravotnictví není hlavní strůjce

8

problémů s vyšším odborným školstvím. To je určitý spouštěč k řešení těch problémů právě tím naším zákonem, tím návrhem zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Nicméně já bych tedy chtěl omluvit pana náměstka, který měl být přítomen na tomto jednání, má vážné rodinné problémy, takže jsem tady v zastoupení já. Já se tedy bohužel určitě v diskusi vyjádřím potom dále, nicméně na úvod vás seznámím s oficiálním stanoviskem ministerstva k uvedené petici č. 17/13, senátní tisk č. 105. Problematika existence vyšších odborných škol a vzdělávání zdravotnických pracovníků na nich podléhá již několik let v široké diskusi. Kromě resortu zdravotnictví se týká i dalších odvětví. Jedná se o složitý koncepční problém, za který odpovídá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Ministerstvo zdravotnictví již od roku 2008, a tady bych chtěl podotknout, že tedy již pět let, navrhuje zrušit tzv. dvojkolejnost vzdělávání. Já vím, že to vyvolává emoce, nicméně vidíte, že to je určitý koncepční záměr, který je pět let na stole, máme rok 2013 a řešení žádné ještě není. Jenom bych chtěl říci, že i to ministerstvo zdravotnictví k tomu nepřistupuje žádným revolučním způsobem, ale spíš tím evolučním, a samozřejmě vždy ve spolupráci s ministerstvem školství. Pokud se týká toho uplatnění, kdy absolventi s výší odborné školy i vysoké školy bakalářské formy studia získají naprosto stejnou odbornou způsobilost a jejich další podmínky v rámci pracovního poměru u zaměstnavatele jsou odlišné. Též možnost dalšího pokračování ve studiu je rozdílná. Pro absolventy vyšších odborných škol se jedná o určitý druh diskriminace. Prostě takový je stav na trhu práce, jedna otázka je samozřejmě kvalifikace absolventů vyšších odborných škol, jak tady říkal pan Mgr. Štix, ve vztahu k absolventům bakalářského studijního oboru na vysoké škole, ale to je otázka diskuse. Určitě by se našly výjimky na obou stranách. Ministerstvo zdravotnictví opakovaně navrhlo zrušit tuto dvojkolejnost u vzdělávání u studijního oboru všeobecná sestra. V rámci koncepčního řešení a přípravy nového zákona, který měl nahradit zákon 96/2004, o nelékařských zdravotnických povoláních, ministerstvo zdravotnictví chtělo upravit vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků, pak i u jiných oborů, kde tato dvojí možnost studia existuje. Návrh nového zákona byl zařazen do plánu legislativní činnosti vlády na rok 2013, ale z důvodu trvajících rozporů mezi resortem školství a zdravotnictví, protože my jsme o tom široce diskutovali, o tom problému odstranění dvojkolejnosti, tak byl na konec projednávání ministerstvem zdravotnictví ten návrh zákona stažen a není vůbec zařazen ani v legislativním plánu, prostě jako kdyby nebyl. A to, co bylo, prosím vás, dáno na veřejnost, nebyl legislativní proces ve smyslu legislativních pravidel vlády, byl to pouze návrh zákona, který byl dán k široké diskusi. Vyvolal samozřejmě reakce, už jsme o tom samozřejmě v minulosti jednali. Uvědomujeme si, že celá problematika postavení a poslání vyšších odborných škol ve vzdělávací soustavě České republiky si vyžaduje ucelené koncepční řešení s patřičnou analýzou a odbornou a širokou diskusí. Předběžný návrh zákona, který byl předložen veřejnosti, tady máme uvedeno, vyvolal bouřlivou reakci zástupců vyšších odborných škol zdravotnických a jejich asociací, protože obor všeobecná sestra byl zastoupen na většině z nich, a toto řešení se dotýká nejen velkého počtu pedagogických pracovníků, ale materiálního a technického vybavení škol. Toho jsme si samozřejmě vědomi, že žádné řešení není ideální, prostě buďto vyvolá nějaké pnutí, proto ten proces nemůže být prostě, řekl bych okamžitý, revoluční, ale vždy evoluční. I vzhledem k současné politické situaci není reálné zákon prozatím předkládat a bude záležet na nové politické garnituře, která vzejde z voleb, jaké zaujme stanovisko. Tudíž chci tedy zde říci oficiálně za ministerstvo zdravotnictví, žádný zákon v současné době není, je návrh zákona, který je uložen, a po volbách, které budou na podzim letošního roku, bude otázka nového vedení ministerstva, jaké zaujme nové vedení ministerstva pozice, jak bude řešit otázku vzdělávání zdravotnických pracovníků ve smyslu i té dvojkolejnosti, kterou dosavadní vedení ministerstva řešilo tím, že dávalo návrhy na odstranění té dvojkolejnosti. Pro zdravotnický resort je současná dvojkolejnost vzdělávání v několika zdravotnických povoláních nepřijatelná a přináší do praxe mnoho problémů. Současně se odráží v míře finančních prostředků, vynakládaných na vzdělávání, kdy absolvent vyšší odborné školy mnohdy pokračuje i v bakalářském studiu v rámci stejného oboru. Již tady byl řečen i zápočet té praxe mezi vyšší odbornou školou, potom v případě studia na té vysoké škole, prostě jsou to věci, které opravdu hledají nějakého koncepčního řešení. Ministerstvo zdravotnictví chce nadále tuto problematiku řešit v součinnosti s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Řešení tedy vidíme pouze v postupném hledání nějaké cesty, zejména ve spolupráci mezi těmito třemi subjekty, tedy mezi ministerstvem zdravotnictví, ministerstvem školství a samozřejmě zástupci vyšších odborných škol, kteří samozřejmě musí být toho dialogu přítomni. Takže to by bylo asi úvodní vystoupení, pokud se týká stanoviska ministerstva zdravotnictví k přednesené petici. Děkuji.

9

Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji, pane řediteli, a předpokládám, že teď budete k dispozici, odpovídat na otázky, eventuálně mít připomínky k jednotlivým vystoupením. To byla tedy stanoviska zástupců dotčených institucí, a nyní máte možnost se přihlásit do diskuse. Ještě máme do přestávky nějakých 25 minut, takže diskusi můžeme rozproudit. Předpokládám, že bude diskuse velmi živá. Já už sám jsem si tady napsal několik poznámek, tak abychom mohli tu diskusi nastartovat. První poznámku, kterou tady mám, dvojkolejnost vzdělání, která se objevila asi patnáctkrát ve vystoupení pana ředitele. Moje osobní stanovisko k dvojkolejnosti je následovné. Když to povede jedním směrem, tak upřímně řečeno mi ani ta dvojkolejnost výrazně nevadí. A když tady hovoříme o tom, že asi je problém, že někdo z vyšší odborné školy jde na vysokou školu, já v tom problém nevidím, protože tam ta prostupnost mezi jednotlivými systémy musí být, protože kdyby nebyla, tak proč se někdo nepozastavuje nad tím, že absolvent učiliště s maturitou jde na vysokou školu? To bychom se také potom museli pozastavit nad tím, že absolvent odborného učiliště s maturitou, o kterém se mluví, že by měl být např. odborník na danou oblast, např. mistrem, tak že absolvuje vysokou školu. Já si myslím, že je správně, že mezi jednotlivými systémy ta prostupnost je. Ale souhlasím s tím, že je nutné udělat koncepční řešení, protože já nedokážu dodnes pochopit, jaká mohla být spolupráce při tvorbě tohoto zákona mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem školství, když stanoviska obou dvou organizací se rozcházejí. A druhý problém, který tam vidím, pan ředitel správně poznamenal, že musí být koncepční řešení na základě analýzy stavu. A moje otázka je, jestli ministerstvo zdravotnictví už má analýzy stavu vyšších odborných škol, když předkládá takovýto zákon, a jak je možné, že tu analýzu má ministerstvo zdravotnictví a pravděpodobně tedy ji nemá ministerstvo školství? A proč to řeší ministerstvo zdravotnictví, a ne ministerstvo školství ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví? A už jsem u té strategie, proč ministerstvo školství neřídí strategicky školství jako celek? První se do debaty hlásí pan ministr. Prosím. prof. RNDr. Dalibor Štys, CSc., ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR: Musím samozřejmě odmítnout, že ministerstvo školství neřeší strategicky školství jako celek. Ministerstvo školství pracuje na strategii vzdělávání do roku 2020, ale neustále jsou zde i starší strategie. Nebudu komentovat, z jakých východisek vycházeli moji předchůdci, a také chci opět upozornit, že můj čas na ministerstvu je vyměřen velmi krátce. Moje ovšem výhoda je v tom, že já nejsem politik, nedostal jsem se tam žádnou politickou cestou, a tudíž můžu jednat odborně. To je jedna výhoda. Druhá výhoda moje je, že jsem se nikdy neúčastnil ani politiky akademické, tudíž nejsem poplatný nějakým předcházejícím volbám a nějakým svým závazkům předchozím, které z toho vyplývají. Tudíž já můžu mluvit otevřeně. Na druhou stranu, moc práce nenadělám, tudíž můžu aspoň ta témata definovat, snažit se je postavit do nějakého světového kontextu, který znám, a můžu nějakým způsobem snad navrhnout nějaká řešení. Já bych se – byla tady zmíněna Skandinávie, já jsem žil tři roky ve Švédsku, a tím bych se obrátil k té prostupnosti, kdybyste byli obeznámeni blíže se švédským systémem vzdělávání, tak tam sice existuje něco, čemu se říká gymnasiet, což je gymnázium, ale všechny tyto školy mají svou určitou profesní orientaci. Dokonce tam vzdělávání trvá o něco déle, takže nic bych nedal za to, že jsou někde jejich absolventi, těch gymnasietů, někde na půl cestě mezi střední školou a tou vyšší odbornou školou v mnoha případech. A podle toho, jaké kredity a jaké obory si tam vybrali, tak podle toho potom směřují na vysoké školy. Pokud chtějí přestoupit, existuje systém community Vuxenutbildning, což je komunitární vzdělávání dospělých, a tam si člověk může doplnit potřebné obory a kredity, aby třeba, když se původně vydal směrem, když tady o tom mluvíme, do zdravotnictví, aby se mohl zabývat kvantovou fyzikou. Takže to je systém skandinávský, který vlastně má z mého pohledu dvě velké výhody. Promiňte mi můj pohled původně průmyslováka. A to ten, že už po absolvování střední školy ten člověk má jistou představu o svém odborném vzdělávání, zaměstnání. To vám dává obrovský náskok proti absolventům gymnázií, ve vašem sebevědomí, ve vašem personálním rozvoji. A v tom bych viděl to jádro té odlišnosti, toho skandinávského vzdělávání od vzdělávacího systému našeho. V té odborné schopnosti lidí, kterým je 18, 19 nebo 20 a jsou dospělí, musejí se být schopni o sebe postarat, to se od nich očekává, od společnosti. U nás to sice od nich svým způsobem očekáváme, ale nepřipravujeme je na to. To je, řekl bych, koncepční systematická otázka v této věci. A pokud se týká zdravotnických oborů, samozřejmě analýzy jsou dostupné. Máme je jak my, tak je má ministerstvo zdravotnictví. Nicméně vyjednávání o vysokoškolském zákoně jsem tady zmiňoval. Já jsem se ho účastnil na tom samém počátku, a potom jsem v tom týmu už dál nebyl zařazen. Nechci říkat, že jsem z něho odstupoval nějak aktivně. Už jsem v něm dál nebyl zařazen. A musím říct, že

10

kdyby bylo na mně, kdybych já měl tu rozhodovací pravomoc, tak bych to jednání prostě uzavřel a dál bych s vysokými školami už nejednal. Protože podle mého názoru vysoké školy mají svou autonomii, a tudíž mají svou velmi vysokou společenskou zodpovědnost. A všechno to, co jsme tady probírali, pokud si tu autonomii takovýmto způsobem vymezily, by měly také vůči tomu se postavit a být schopny té autonomie, kterou mají, nebo té zodpovědnosti, kterou si takto vyžadují, požadují, a celkem oprávněně, ano, samozřejmě. Já jsem pro to a říkal jsem to několikrát, aby vysoké školy akademického typu, které produkují špičkový výzkum, a ten předávají špičkovým studentům, měly mimořádnou autonomii. Nikdo za vás nezhodnotí, kdo je lepší kvantový fyzik, než sám kvantový fyzik, s tím se nedá nic dělat. Ovšem potom musíme se poradit s tím segmentem toho profesního vzdělávání. Není možné míchat tyhle dva systémy dohromady, protože ten systém toho profesního vzdělávání bude vždycky silnější. Budou za ním stát zaměstnavatelé, budou za ním stát, bude masovější, tzn., bude tam víc voličů v jakýchkoli demokratických procesech, a vysoké školy jsou řízeny demokraticky atd. Tudíž to je můj názor na ten systém, na kolik s ním můžeme na start. Proto, pokud tady máme zmíněný duální systém, já osobně bych se přimlouval za to, ho posunout naopak úplně na druhou stranu. Já bych se přimlouval za to, posunout ho ve směru vyšších odborných škol, maximálně s nějakým vyjádřením garance vysoké školy za systém vzdělávání na tehdejší odborné škole, když už to tak musí být, lépe by to bylo, kdyby to bylo samotné ministerstvo zdravotnictví dohromady s ministerstvem školství. To je můj koncepční názor, který si mohu dovolit, jelikož jsem ministr, který bude možná dva, možná tři měsíce ve svém úřadě, a potom se odebere zase do praxe. Takže ten vám tady sděluji, a pokud se vám ho podaří prosadit, bude to fajn, pokud ho přijmete. Pokud ho nepřijmete a nepodaří se vám ho prosadit, mohou vám sdělit, že se skutečně domnívám, že v současném právním uspořádání tato věc je možná a není třeba k tomu žádné zákony měnit. A dokonce tím státní rozpočet ušetří, a to v řádu miliard. Děkuji vám. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Nezlobte se na mě, pane ministře, ale vy nejste komentátor v televizi nějakého odborného tisku, a byť tedy je to vláda bez politické zodpovědnosti a politické podpory, tak přece jen každý z ministrů, byť tam bude měsíc, dva, tři, čtyři, pět, šest, tak za to bere pravděpodobně nějaký plat, předpokládám, pravděpodobně by měl řídit ten resort jako takový, a pokud máte nějaký koncepční návrh, tak proč čekat dva, tři, možná čtyři, pět měsíců, ale vždyť můžeme váš návrh jako takový přesunout na půdu výborů Senátu Parlamentu ČR a můžeme tu debatu otevřít již nyní, protože nemá smysl zase čekat půl roku, a to je to, po čem jsem volal u té strategie. Já sice vím, že teď se bude připravovat nějaké strategie 2020, že je teď v současnosti nějakých 16 nebo dokonce 26 dokumentů různé kvality, různé úrovně, to je přece ta tragédie, že máme nějakých platných x dokumentů, kam má směřovat školství. Pojďme se tedy domluvit a posouvat to už nyní do nějaké pozice, protože mně v tuto chvíli, já se rád dívám do zahraničí, abych pouze se podíval, jak to tam mají, ale nemá smysl celé to překlápět sem, ale podívat se, jak to vyřešit v České republice. Máme tady dva zásadní problémy, které tady byly řečeny. Z ministerstva zdravotnictví určitá dvojkolejnost, a druhý problém, tomu jste se vyhnul, což si myslím, že možná i v té politice byste byl úspěšný, pane ministře, protože jste obešel tu hlavní otázku, proč ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo školství nespolupracovalo na přípravě toho zákona, který se týká vzdělávání. Já jsem se totiž na to ptal, a teď nevím, to mi možná pomůže pan první náměstek. Já už jsem se na to ptal při projednávání, myslím, někoho z náměstků, a bylo mi řečeno, že ministerstvo školství vůbec nebylo osloveno, takže já bych potřeboval, abyste mi řekli stanovisko. A jestli jste byli osloveni, tak proč jste dopustili, aby to v návrhu ministerstva zdravotnictví vůbec bylo? Ale to asi spíš odpoví místo pana ministra pan první náměstek. A když tady mluvím o tom systému, tak já vím, že jste tam krátce, takže to neberte osobně, neútočím na vás, ale mluvím o chybách jako takových, za které potažmo můžeme my všichni, protože to takhle benevolentně necháváme plout. Takže jestli pan první náměstek, já si teď opravdu neuvědomuji, kdo mně z vás říkal o tom jednání, a mě by to docela zajímalo, protože to považuji za klíčovou otázku, jak je možné, že ministerstvo školství, když s tím nesouhlasí, nechalo to dojít tak daleko, že to je v zákoně, který už byl, tuším, v připomínkovém čtení, a dokonce - nebyl v připomínkovém? prof. RNDr. Dalibor Štys, CSc., ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR: Protože každé ministerstvo je suverénem v tom, co navrhne, že jo, a potom dojde k připomínkovému řízení, a v tom připomínkovém řízení už bychom tyto připomínky uplatnili. Samozřejmě můžou být různé názory. To asi připouštíte, různé názory mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem školství na danou problematiku. Nehledě na to, jak jste správně zmínil, říkal jsem si, že budu pokračovat

11

v tom, co dělal pan ministra Fiala, tak já jsem říkal, že budu mít svou hlavu. A v tomto případě svou hlavu rozhodně mám, a proto v tomto směru je můj názor velmi odlišný od jeho názoru, ale zase na druhou stranu není odlišný ode dneška. Ale po celou dobu všech diskusí ve vysokém školství, kterých jsem se kdy účastnil, tak tento názor jsem uplatňoval. Protože jsem právě prošel tou praxí, kde jsem se s tímto setkal, a přišla mi to úplná tragédie. Protože já jsem měl, to bylo ještě v době, kdy byla náhradní vojenská služba, blahé paměti, tak já jsem měl absolventy vyšší odborné školy. Mohl jsem srovnávat. Já jsem měl absolventy vyšší odborné školy a měl jsem absolventy bakalářského oboru. Absolventi vyšší odborné školy přišli k tomu počítači a třeba ho celý sestavili. Zatímco absolventi bakalářského oboru něčeho podobného vůbec nebyli schopni. To se netýká zdravotnictví nebo celé řady oborů. Navíc jsem tedy průmyslovák, takže vím, o co lepší je vybavení. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Jestli můžeme konkrétně, abychom spustili debatu. Pan ředitel chtěl reagovat. Musím se přiznat, asi je to moje chyba, já tomu tady naprosto nerozumím. Vláda připravuje zákon tak, že jeden ministr si ho vymyslí, nechá na tom pracovat řadu úředníků z peněz daňových poplatníků, a když je to hotovo, zamašličkováno, protože já ten zákon viděl v paragrafovém znění, takže je v paragrafovém znění, a pak teprve diskutuje s ministerstvem, které koncepčně má řídit školství. Ale možná mě vyvedete z omylu, nebo to špatně chápu. Pan ředitel. JUDr. Pavel Janda, ředitel Odboru vzdělávání a vědy MZd ČR: Já bych to, prosím vás, osvětlil. Ministerstvo zdravotnictví připravovalo zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, a ve věcech, které se týkaly vazby na ministerstvo školství, jsme velice úzce konzultovali přípravu zákona, protože zákon o nelékařských zdravotnických povoláních stanovuje odbornou způsobilost nelékařského zdravotnického pracovníka přímo v tomto zákoně. Tudíž říká, že toto povolání získává odbornou způsobilost absolvováním jakého vzdělání. A tam jsme právě chtěli provést ty dílčí změny, a ty jsme konzultovali s ministerstvem školství. Na některých jsme se shodli a na některých jsme se prostě neshodli. Postupně jsme dávali ty svoje názory, postupně jsme je sbližovali, nicméně jsme nesblížili úplně, že by se protkly, že bychom měli jednotný názor, tak v této podobě ministerstvo zdravotnictví naprosto suverénně podle příkazu vlády, protože zákon, resp. ten návrh zákona, byl zařazen do legislativního plánu vlády, byl ten zákon zpracováván, a jak říkám, je zamašličkován, je v současné době ve skříni, a čeká se, co nové vedení ministerstva, které vzejde z řádných voleb. A ještě bych k tomu chtěl říci, že vlastně ten zákon nebyl v připomínkovém řízení, znovu to opakuji, říkal jsem to u pultíku, nebyl v připomínkovém řízení ve smyslu legislativních pravidel vlády. Ten zákon byl pouze puštěn do odborné veřejnosti k široké diskusi a vyvolal samozřejmě známou reakci. Ale nebyl v legislativním procesu, tudíž nebyl ani ve vnitřním, ani v meziresortním připomínkovém řízení. A samozřejmě podle legislativních pravidel vlády, pokud ten návrh zákona dojde do meziresortního připomínkového řízení, tak přistupuje ministerstvo školství v tomto případě a řekne, máme zásadní připomínku, s tím že by se rušilo vzdělávání atd. To je role, kterou legislativní pravidla dávají, nicméně bychom to samozřejmě projednávali na odborné úrovni, ještě před tím, než byl proces zahájen. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Já si osobně myslím, že je naprosto jedno, jestli to budeme nazývat připomínkové řízení, anebo jestli sbližujete své názory dvou ministerstev – jestli mě necháte, pane ministře, domluvit, my to tady tak v Senátu máme, že vždycky necháme jednoho mluvit, a pak teprve mluví další. Vy jste sblížili své názory tak, že nakonec jste každý úplně na jiné straně, a máte ty názory naprosto odlišné jako ministerstva. Upřímně řečeno, jestli takhle se tvoří všechny zákony, tak se nedivím, že to tak vypadá, protože já když předkládám zákon, senátní návrh, tak už to dopředu konzultuji ještě před tím, než to zpracováváme, tak to dopředu konzultuji s kolegy, jestli je to pro ně přijatelné nebo není, a konzultuji to proto, že každý senátor má tzv. expertovné, z kterého platí právníka, který mu samozřejmě návrh zákona dává do paragrafového znění. Já dokonce to dělám tak, že to konzultuji s ministerstvem školství, tak jako jsem konzultoval novelu zákona o zavedení státnic v psaní na klávesnici, a potom k tomu dá ministerstvo negativní stanovisko, až když to všechno vytvořím. Nejdřív mluví o tom, jak je to skvělé, vynikající. Takže to jenom na okraj. Ale pan první náměstek k tomu chtěl ještě podotknout, asi k tomu sblížení dvou ministerstev.

12

Řečník: Já bych k tomu možná jenom chtěl říct jednu věc. Za prvé, že není pravda to, co nám některý z mých kolegů říká, že bychom o tom s ministerstvem zdravotnictví nekomunikovali. Měli jsme několik jednání na pracovní úrovni. Já jsem ostatně o tomto informoval i akreditační komisi pro vyšší odborné školy na jaře tohoto roku, kdy jsem vysvětloval, že ministerstvo školství tento návrh ministerstva zdravotnictví nepodporuje. Samozřejmě na druhou stranu, jakkoli to může vést k tomu, o čem hovoříte, svrchovaným rozhodnutím ministerstva zdravotnictví a ministra zdravotnictví si tento názor prostě a jednoduše prosazovat dál, nehledě na to, co si třeba myslí jiné ministerstvo, které k tomu má gesční příslušnost za oblast vzdělávání, s čímž také souhlasím, a proto pan ministr Štys hovořil o tom, že i nadále pracujeme na přípravě strategie vzdělávání do roku 2020, protože naší aspirací je, možná trochu narušit některé ty zvyklosti, které vedou k tomu, o čem jste hovořil, tzn., že se nám tak trochu školství více posunulo do úrovně regionů a ministr měl v poslední době a má tuto aspiraci, do jisté míry víc začít korigovat a usměrňovat vývoj oblasti vzdělávání v ČR jako takové. Proto ten strategický dokument a na něj navázané některé konkrétní kroky, které mají vést k usměrňování vzdělávací soustavy jako celku. Takže my jsme s ministerstvem zdravotnictví k tomuto tématu shodu nenašli, já jsem to deklaroval a vysvětloval na jarním jednání akreditační komise Asociace vysokých škol. Ti, co tady dneska sedí a kteří tam seděli, to mohou určitě potvrdit, a prostě ministerstvo zdravotnictví mělo pocit a mělo to údajně podložené o určité analýzy, že ta cesta, kterou naznačují, je lepší, ale my jsme ji nepodporovali. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Dobře. Děkuji. Abychom se v té diskusi odrazili, takže jestli jste se sblížili nebo nesouhlasili, to už asi není pro naši debatu důležité, důležité je, jestli jsem správně pochopil, ten zákon leží někde v šuplíku, kdykoli ho kdokoli ten šuplík může otevřít a může vyndat ven. Jestli ta debata takto probíhala na vládě, tak si myslím, že to je jednoznačně chyba premiéra. Ten měl bouchnout do stolu a není možné, aby jeden resort sahal do kompetencí resortu druhého a měly by se domluvit. Pak je chaos takový, jaký je, a pak se nemůžu divit připomínkám, které tu jsou. Ale aby to veřejné slyšení k něčemu bylo, já si myslím, že výstupy, které by tady měly být, a je jedno, jestli je ministr v demisi a jestli tam bude týden, 14 dnů, nebo jak dlouho, tak bychom na tom měli pracovat dále, protože jestli má ten systém fungovat, tak musí někdo navazovat na strategii, kterou někdo nastartoval, a pak v ní pokračovat. Samozřejmě se asi neshodneme napříč politickým spektrem na všech otázkách, ale postavení vyšších odborných škol by mělo být jedno z témat, na kterém bychom se shodnout měli. Do diskuse se hlásí pan doktor Sehnal, jestli jsem to správně přečetl, a připraví se paní Dagmar Sítná. Téma příspěvku pana doktora je Odraz rezignace strategie školství. Máte slovo, pane doktore. PhDr. Jan Sehnal, VOŠ grafická a Střední průmyslová škola grafická, Praha 1: Vážený pane ministře, vážený pane senátore, vážené dámy, vážení pánové, já jsem předseda Asociace uměleckých škol. Možná segmentu, který stojí trochu na okraji zájmu, nicméně dnes v expozé paní Pražmové zaznělo, že 25 % absolventů těchto škol je mimo zaměstnání. Je to číslo vysoké, a já si myslím, že vypovídá také něco o strategii rozvoje školství. Proto mi dovolte několik poznámek na toto téma. Pan senátor Chládek řekl, že rezignujeme na strategii rozvoje školství. To můžeme vnímat také jako politický výrok. Nicméně já chci uvést některá fakta, která, myslím, dokumentují problém, který trvale zatěžuje v posledních dvaceti letech nejen umělecké školství, o tom jsem hluboce přesvědčen. V naší asociaci je 12 uměleckých škol, které se týkají výhradně uměleckořemeslných oborů. Oborů, které udržují tradici českého řemesla a české kreativity. V oblasti kultury, v oblasti rozvoje umění. Jsou to školy sklářské, jsou to školy restaurátorské, které pečují o dědictví české kultury, a jsou to tedy školy, které jsou velmi silně zasaženy krizí. Domnívám se, že úkolem ministerstva školství není jenom pečovat o problémy, související s koncepcí jednotlivých vzdělávacích proudů, ale měly by iniciovat také podporu uměleckého řemesla, aby školy, které vychovávají odborníky, jako jsou rytci kovů, jako jsou umělečtí skláři, opět tradici českého řemesla ve světě rozvinuli. Tak jako tomu bylo za první republiky i v 60. letech. Druhá poznámka souvisí i s dalšími úrovněmi českého školství. Na počátku 90. let umělecké školství mělo dvacet multifunkčních škol, průmyslových i uměleckých. Dnes po 20 letech těch škol je na 70. Přesné číslo neznám, protože se neustále mění počet škol, které produkují umělecké obory. Vyžaduje takový počet škol trh práce? Zdaleka nikoli. Problém je ryze a výlučně ekonomický. S úbytkem počtu žáků ředitelé volí umělecké obory, dokud jsou atraktivní, a zároveň mají velmi vysoký normativ. To je problém ryze ekonomický, který je ovšem disparátní s potřebami trhu práce, s potřebami této republiky, a řekl bych i s určitou absencí koncepce vzdělání a určité regulace vzdělání. Vždyť

13

nedělejme si iluze. Tolik výtvarně talentovaných žáků opravdu nemáme. Generuje to potom snížení kvality vzdělání na uměleckých školách, generuje to velké problémy pro školy s výbornými vzdělávacími výsledky, protože nedostatek peněz je potom všeobecný. To je jen, abych nezdržoval příliš dlouho, několik poznámek k tomu, že je potřeba v tuto chvíli už přemýšlet i o určitých potřebách přímé vazby na trh práce. Přesně tak, jak to dělají vyšší odborné školy už řadu let. Jsem rád, že tady slyším z úst ministerstva školství poprvé jednoznačnou podporu pro tento typ vzdělávání. Děkuji. (Potlesk) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Já akorát nevím, jestli ta podpora byla z úst pana ministra jako zástupce ministerstva školství, anebo to byl soukromý názor, jak pan ministr přeskakoval. Tak jenom jestli by mohl upřesnit, že opravdu ministerstvo školství počítá nadále se segmentem vyšších odborných škol. prof. RNDr. Dalibor Štys, CSc., ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR: Jestli jste si všiml, na závěr jsem uvedl konkrétní kroky, které jediné jsme schopni udělat, a to jsou důraz na vysokých školách na akademický segment, který způsobí, že pro vysoké školy už nebude výhodné se vlamovat, jak jsem to říkal, jak říká paní kolegyně, do segmentu profesního vzdělávání. To je jediné, co jsme schopni v současném stavu udělat, protože žádný zákon nezřídíme. A konkrétně my máme ve vysokoškolském zákoně povinnost všechny zákonné kroky projednávat s reprezentací vysokých škol, což je na jednu stranu nekonečný proces a na druhou stranu ta reprezentace vysokých škol bohužel už dnes vzniká, nebo vždycky vznikala a je to správně, demokratickým procesem uvnitř vysoké školy, ale bohužel už nevzniká za převahy jak studentů, tak profesorů nebo jiných vyučujících, kteří jsou zapojeni do těch profesních oborů, které tam jsou, a neměli by tam podle mého názoru být. Aspoň pokud si vysoké školy kladou tu ambici, kterou mají a kterou jim klade vysokoškolský zákon. A tudíž došlo k tomu, že vlastně vysoké školy hájí svou pozici v profesním vzdělávání, což jak jsem říkal, je mi líto. Ale taková je pozice ministerstva školství. Čili ministerstvo školství může udělat jen to, že dále bude v rozpočtování vysokých škol potlačovat segment profesního vzdělávání, a dále bude posilovat segment akademické excelence, což je to, co chceme udělat do rozpočtu příštího roku, a to jsem moc zvědav, co s tím můj následovník udělá, když já mu takovýto rozpočet pro vysoké školy předložím. To je to, co můžu udělat. A tím by měl zároveň se posílit i segment vyšších odborných škol, protože by mělo zbýt více studentů pro vyšší odborné školy, více kvalitních studentů pro vyšší odborné školy, to je to, co jsem s tím mohl udělat, a také to dělám. Čili je to mj. názor ministra a nikoliv ministra nečinného, ale ministra činného. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. To byl veřejný příslib pana ministr, co udělá ještě do té doby, dokud bude sedět na té židli. Uvidíme, jak to bude naplněno. A druhý bod, který tam byl v tom vašem dotazu, se týkal propojenosti s trhem práce. Tam jednoznačně musí být vzdělávací systém propojen s trhem práce, musí být nějaká predikce, nějaká analýza, jaké obory a oblasti budeme potřebovat za pět, za deset, za dvacet let, protože není možné, abychom si pustili rádio a slyšeli jsme tam, že čerstvý absolvent vysoké školy okamžitě nastupuje rekvalifikaci. To je něco špatně. Aby čerstvý absolvent vysoké školy šel na rekvalifikaci, protože s vystudovaným oborem nenajde práci. Mimochodem, my jsme nápomocni ministerstvu školství, protože na půdě Senátu Parlamentu ČR již nějakou dobu funguje národní kulatý stůl právě na přípravu a vytvoření provázanosti trhu práce s odbornými školami, ale i školami jiného typu, takže tady ministerstvo, když bude chtít, tak se může zapojit do této debaty s námi. A ještě před přestávkou stihneme jeden příspěvek do diskuse, a to je již avizovaný příspěvek paní Dagmar Sítné. Dagmar Sitná, VOŠ zdravotnická, Nymburk: Dobré dopoledne, pane senátore, pane ministře, dobré dopoledne, dámy a pánové. Já zase vrátím zpátky tu debatu k nám na vyšší odborné školy a řekneme si v této chvíli, proč tady sedíme, z iniciativy koho tady sedíme, z iniciativy vyšších odborných škol. Já dlouhodobě pracuji v Asociaci ředitelů zdravotnických škol i v Asociaci vyšších odborných škol, a znám vývoj té situace. Vracím se k tomu, co tady říkal pan vedoucí Janda, který říkal, že je třeba, všichni to říkáme, spolupracovat, spolupracovat, spolupracovat. Ve spolupráci je síla. Tam můžeme vykomunikovat spoustu věcí. Ale já se ptám, jaká byla spolupráce mezi subjekty, které zasahují do této problematiky v minulých letech. To, co já vím, tak vím, že existovala meziresortní komise mezi ministerstvem školství a ministerstvem zdravotnictví a vyšší odborné školy nejenom že nebyly přizvány, ale vůbec jim nebyly sdělovány žádné informace. A vůbec nemluvím

14

třeba o krajích. Kraje jako, řekněme, tvůrci koncepce vzdělávání o problematice vyšších odborných škol vůbec nic nevědí. Tam si myslím, že chceme-li spolupracovat, chceme-li vytvořit nějakou novou lepší koncepci ve vzdělávání, v odborném vzdělávání, opravdu je třeba spolupracovat. A poprosila bych možná pana vedoucího Jandu, aby nám řekl, jaká ta spolupráce byla v minulém období. Myslím mezi těmi čtyřmi subjekty, ministerstvo školství, zdravotnictví, vyšší odborné školy a kraje. Děkuji. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Pan ředitel odboru si bude psát poznámky, protože ještě jsou tady další dotazy, které se týkají, nebo přihlášky do diskuse, které se týkají právě vztahu školství a vyšších odborných škol zdravotnických, takže je možné potom odpovídat po jednotlivém balíku těch dotazů jako takových. To byl podnět, který určitě si můžou zástupci obou dvou ministerstev zapsat a poznamenat. Toliko před přestávkou. Po přestávce tady mám přihlášenu do diskuse paní Mgr. Urbanovou a po ní vystoupí paní Mgr. Hofmanová. Přestávku bychom udělali do 12.00, s tím že po mé levici a po vaší pravici v kuloárech najdete občerstvení. Ve 12.00 hodin bychom se tady sešli a vystoupila by paní J. Urbanová. Prosím paní Mgr. J. Urbanovou, aby se ujala mikrofonu. Připrav se paní Mgr. P. Hofmanová. Mgr. Jana Urbanová, SZŠ a VOŠ zdravotnická, Liberec: Dobrý den, pane ministře, pane senátore, vážení přítomní. Můj příspěvek do diskuse je spíš otázkový. Vrátila bych se trošku k vystoupení mých předřečníků, a to zejména pana Mgr. Štixe, kdy jsem zaregistrovala při jeho výstupu reakci paní dr. Šmídové z ministerstva zdravotnictví, kdy pan Štix hodnotil situaci vlastně připravenosti bakalářek a připravenosti našich „disek“, jak se jim hantýrkou trošku říká, v rámci praktické připravenosti. Zaznělo tu, že vysokoškolačky prakticky připravované nejsou. Určitě zavrtění hlavy paní dr. Šmídové beru jako adekvátní připomínku… (konec první kazety) … jaké úrovně. Protože já musím říci, jako ředitelka zdravotnické školy v Liberci mám možnost v rámci praktické přípravy našich „disek“ i našich zdravotnických asistentů i ošetřovatelů, které na škole vzděláváme, se setkávat i se studentkami bakalářského typu a studia ošetřovatelství. Neupírám nikomu v rámci vzdělávání možnost vysokoškolsky se vzdělávat, ale myslím si, že myšlenka původně zamýšleného vysokoškolského studia v oboru ošetřovatelství, byl už paní Martou Staňkovou úplně jiný, a to zejména v tom, že sestra magisterka nebo sestra bakalářka by měla být právě ta výzkumnice a ta excelentní pracovnice, která i v záměru ministerstva školství je myšlena na vysoké školy. A tady v rámci masového otevírání oborů zdravotnického zaměření, ať na naší technické univerzitě nebo na jakýchkoli jiných vysokých školách nelékařského zaměření je pro mě absurditou. A má otázka pro vás pro zamyšlení je: Zeptal se někdo sebe nebo těch lidiček, kteří v tom lůžku leží, kým by chtěli být ošetřováni? Kdo je vezme za tu ruku, kdo jim vynese tu mísu, když udělají svoji nejnižší a nejdůležitější potřebu? Kdo s nimi probere ty jejich strasti a všechno, co je v té nemocnici trápí? Protože oni jsou nám na pospas. A já tedy musím říci, že pozoruji, samozřejmě že ne všechny bakalářky, ne všechny vysokoškolačky se takto chovají, ale ve větší míře musím říci, že ty studentky, které v rámci bakalářského studia se připravují, nám sdělují, když zazvoní zvoneček a my jako učitelky s těmi žáky tam jdeme, že jejich práce to není. Ony se k tomu nepřipravují, ony budou ty bakalářky a ony tuhle práci dělat nebudou. A kdo nás bude ošetřovat? Záměr ministerstva zdravotnictví je, že sestra bude vysokoškolsky vzdělaná. Přebere nějaké kompetence lékaře. Můj názor to není, já si to nemyslím. Mně stačila zdravotnická škola čtyřletá, a mám pocit, že z oboru dětská sestra jsem v rámci svého uplatnění měla možnost veškeré činnosti, které jsem dělala, zastávala jsem i nějaké kompetence lékaře, protože samozřejmě vždycky ten lékař, bohužel, k dispozici není, tak jsem byla schopna na ně zareagovat i se čtyřletým studiem střední zdravotnické školy. Myslím si, že kredit naší zdravotnické školy se toho drží i po dobu vzdělávání zdravotnického asistenta, a i úroveň těchto našich absolventů si myslím, že dosahuje původní všeobecné sestry. Takže má otázka na vás, kým byste chtěli být ošetřováni. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Předpokládám, že otázka byla pro nás pro všechny. Já jsem si odpověď již na ni zjišťoval před tím, protože než jdu do nějakého tématu, tak si mapuji terén jako takový, abych věděl, do čeho jdu. Nevím, jestli je vždy vidět, že mluvím o tématu, o kterém mám informace, které jsem si zjistil, byť nejsem členem odbornické vlády, ale informace, které mám např. od ředitele středočeské záchranky, teď se to netýká jenom zdravotních sester, tak mi zcela jednoznačně řekl, že diplomovaný specialista – záchranář mu naprosto stačí a vyhovuje, a u ředitelů nemocnic, např. velké nemocnice na Kladně anebo dalších velkých nemocnic

15

ve středních Čechách, tak informaci mám také, že dochází k tomu, o čem jste tady mluvila, že samozřejmě sestra – bakalářka očekává od té práce něco jiného a nebude chtít některé procesy v nemocnici dělat. A to by byl velký problém, když o tom budeme mluvit, předpokládám, že i ministerstvo zdravotnictví na to má odpověď, kdo to bude dělat, jak se k tomu bude přistupovat, protože když jsem se bavil se zástupci vyšších odborných škol zdravotnických, tak mě ještě informovali o jedné věci, že se v tom zákoně výrazně otevírají nůžky mezi bakaláři a mezi těmi téměř nekvalifikovanými, že tam dochází k daleko většímu rozpětí, a že tam kromě toho, že vlastně vyšší odborné školy zdravotnické v podstatě skončí, tak tam dojde ještě k tomu, že nižší personál bude v podstatě degradován na nějakou téměř nekvalifikovanou pomocnou sílu, což by možná také bylo dobré, abychom tady otevřeli a mluvili o tom, protože se to týká především návrhu zákona zdravotnického. Pan ředitel si to jistě zapsal. Až bude chtít reagovat, vždycky si tam udělejte souhrn, a když si budete myslet, že už je to hodně, tak na mě mávněte a můžete souhrnně odpovídat. Já pustím do debaty dalšího diskutujícího, a to je paní Mgr. Hofmanová a připraví se paní Ing. Miškinová. Mgr. Petra Hofmanová, SZŠ a VOŠ zdravotnická, Liberec: Dobrý den, pane senátore, pane ministře, vážení přítomní, já bych velmi ráda vystoupila též za zdravotnické obory, za Vyšší odbornou školu v Liberci, a samozřejmě bych ráda doplnila vystoupení paní Pražmové, protože též chci potvrdit, že samozřejmě vzdělávání na vyšších odborných školách je zaměřeno prakticky. A vzhledem k tomu, že mám několikaleté praktické zkušenosti ve vzdělávání i na bakalářském studiu, na vysoké škole, tak musím říci, že jsem byla velice ráda, že vysokou školu v rámci výjimky jsem opustila. Protože po pěti letech zkušeností, kdy jsem na vlastní kůži zažila to, že vysoká škola, i když s velkými hodinovými dotacemi v rámci výuky, praxe, odborné praxe, individuální praxe samozřejmě odpovídá evropským a světovým normám, to je v pořádku, ale zkušenosti praktické jsou naprosto jiné. Podívejte se, kde vyučuje nebo jaký podíl vzdělaných, prakticky vzdělaných a zkušených sester z té profese vyučuje na vysokých školách. V nynější době, když jsme se vystřídaly, sestry, které postupně získaly vysokoškolské vzdělání, podílely se na rozvoji vzdělávání oboru ošetřovatelství na vysokých školách, jsou v nynější době nahrazovány přímými absolventkami jednotlivých stupňů vzdělávání. Já si vážím vysokoškolského studia, samozřejmě též mám nějaké za sebou, ale myslím si, že pro toho pacienta není vůbec dobré, že budoucí sestry vyučují přímí absolventi bez praktické zkušenosti v profesi. U lůžka. Většina, protože samozřejmě ty zkušenosti mám z Liberce z Ústavu zdravotnických studií, to můžu přiznat, a když se podíváte přímo na výuku, tak kromě lékařů, kteří samozřejmě pro profesi jsou potřeba. Vyučují ošetřovatelství. Přímé absolventky bakalářského studia, pak v návaznosti magisterského. To je jeden dovětek. Děkuji za příspěvek paní Pražmové, že doopravdy vyšší odborná škola vede studenty a magistry, jsou přímo v té praxi a učí je to nejzákladnější, co je potřeba. Pak bych se chtěla pozeptat ve dvou příspěvcích panu Jandovi a panu Štysovi. Pan Janda naznačoval, musím se vrátit k poznámkám, omlouvám se, hovořil o dvojkolejnosti. Já bych se chtěla zeptat, a to už tady bylo řešeno v diskusi, proč to jednání o změně systému bylo vedeno pouze s vysokými školami a se zástupci vysokých škol, a ne se zástupci z vyšších odborných škol. To byl ten dovětek, ale už to tady bylo řešeno. A z ministerstva zdravotnictví bych doopravdy chtěla vědět, jestli vysoké školy mají takovou autonomii, aby zasahovaly do praxe, do všeho, a jestli by doopravdy nestálo za zvážení, aby profese, praktický výkon u lůžka, byl vykonáván někým, kdo tomu rozumí a kdo to umí, a do výzkumu, který samozřejmě pro tu profesi je potřeba, to se v žádném případě nikomu nebere, doopravdy se věnoval úplně někdo jiný, a na tom nejvyšším vzdělanostním stupni. Protože si myslím, a většina pacientů u lůžka potřebuje mít člověka, který umí odborně provést výkony, umí se postavit z psychologického hlediska a udělat mu tu oporu, ale ten pacient u lůžka konkrétního výzkumníka v konkrétní situaci doopravdy nepotřebuje. Děkuji. (Potlesk) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Už chce reagovat pan ředitel, bude tedy odpovídat pravděpodobně souhrnně na ty dotazy, které tady padly. Mám tady ještě několik přihlášek do diskuse. Kdo z vás ještě cítí potřebu se zapojit, máte možnost. Předpokládám, že kolem půl jedné budeme uzavírat přihlášky do diskuse, abychom to stihli vše probrat a byl čas i na závěrečná vystoupení panelistů. Pan ředitel má slovo. Prosím. JUDr. Pavel Janda, ředitel Odboru vzdělávání a vědy MZd ČR: Děkuji. Já bych se nejprve vyjádřil k dotazu paní doktorky Sítné, který byl a týkal se spolupráce na přípravě toho nového

16

zákona, který je v té skříni mezi ministerstvem zdravotnictví, MŠMT, kraji a vyššími odbornými školami. Tak chtěl bych říci, že v roce 2010 byla ministrem zdravotnictví zřízena transformační komise k tvorbě tohoto zákona, takže vidíte, že ten proces byl dlouhodobý a byli tam převážně pracovníci ze zdravotnictví. Za vyšší odborné školy členkou této komise byla paní doktorka Vachudová a následně paní doktorka Vrbatová. Také tím chci říci, že tam alespoň v této podobě byl zástupce vyšších odborných škol. Pokud se týká jednání s kraji, resp. informování krajů, tak bych chtěl říci, že každý resort má v rámci krajských úřadů své kompetence, kompetence pro školství má ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, a minimálně v jednom případě musím říci, že při svolání krajských radů přes školství na podzim loňského roku byla přítomna paní Mgr. Šmídová, vedoucí oddělení ošetřovatelství, která tam podala zevrubnou informaci o všech přípravách, které jsou spojeny se zákonem. Dále se tedy konaly ještě kulaté stoly, které proběhly ve všech krajích, kde byli účastně zejména zástupci zdravotnických zařízení, ale i vzdělavatelů, byl to skutečně průřezově, účastnil se, kdo buď byl informován, nebo byl pozván, to teď už tedy přesně nemohu říci, jenom bych chtěl říci, že probíhaly ty kulaté stoly, kde byly rovněž sbírány informace nebo náměty pro tvorbu nového zákona a samozřejmě informace o tom, jak postupují přípravy nového zákona. Tak to bych chtěl asi říci k tomuto dotazu. Můžete říci, že to není žádný heroický výkon, nicméně alespoň v nějaké nejzákladnější formě spolupráce nebo vzájemná informace probíhá, resp. mohla proběhnout, abych to řekl přesněji. Pokud se týká druhého vystoupení, tady paní ředitelky, tak bych chtěl říci, ona ta kompetence zdravotnický asistent, a pan senátor to trošku doplnil, že tam je nějaká propast mezi zdravotnickým asistentem a všeobecnou sestrou, bakalářkou, která má být nově. Já bych chtěl říci, že kompetence nebo rámec stanoví zákon, ale ty vlastní kompetence, vlastní činnosti, co sestra smí vykonávat a které na druhou stranu by měla vykonávat, ne to, co si přinese ze školy a s nějakou představou samozřejmě jde do praxe, to jde ale každý, tak jsou stanoveny ve vyhlášce o činnostech. Ta vyhláška o činnostech je podzákonný právní předpis, který určuje ty vlastní kompetence jak sestře, tak zdravotnickému asistentovi, a tam samozřejmě nerozlišují mezi všeobecnou sestrou bakalářkou a „diskou“, prostě všeobecný sestra je takto postavena. Že s tím skutečně máme problémy, už jsem to zmiňoval i na začátku, je to určitá forma diskriminace těch sester, které jsou z vyšších odborných škol, kdy přijdou do praxe a pro všeobecnou sestru je stanoven tarif deset a vzdělání vysokoškolské. Když přijde z vyšší odborné školy, tak oni jí dají desátou třídu a odeberou jí část roků dosažené praxe, tudíž je finančně znevýhodněna. To je určitá diskriminace, kterou my nejsme v této podobě takto schopni odstranit. Jinak bych chtěl tedy říci, z poslední diskuse vyplynulo a takový dojem z toho prostě mám, že „vošky“ produkují samé odborníky, a ty vysoké školy produkují samé vzdělance a samé akademiky. Prosím vás, ono to asi tak v praxi není, já prostě bych řekl a neupírám „voškám“ prostě to, že obvykle vznikaly na bázi středních zdravotnických škol, že tam je dobrý přístup do zdravotnických zařízení, že mají větší možnost získání kvalitní skutečné praxe u poskytovatele zdravotních služeb, ale že by všeobecné sestry bakalářky prostě šly do toho, že budou akademici, to bych o tom trošku pochyboval a polemizoval bych o tom. To jsem chtěl říci. A na závěr řeknu, jak to tedy vypadá ve zdravotnickém zařízení, u poskytovatele zdravotních služeb, to vám žádné ministerstvo nenalajnuje. Tady jsou zákony, které jsou, jsou schvalovány Parlamentem ČR. Ty musíme všichni dodržovat. Podzákonné právní předpisy, obvykle tedy ty vyhlášky samozřejmě jsou v kompetenci příslušného resortního ministra. Takto je to postavené, a pak je tady vlastní život, který přináší každému z nás, ať jsme kdekoli, ať jsme poskytovatel, ať jsme vzdělavatel, ať jsme cokoli, tak je tam nějaký management, jsou tam nějaké nastavené parametry, a ty se musí dodržovat. A jestliže tam přijde sestra, která má představu, že bude dělat vědeckou práci, tak pokud ten poskytovatel ji chtěl na to, aby tam vynášela ty mísy, a ona to nebude dělat, tak se s ní určitě brzo rozloučí. A na její místo nastoupí kvalitní sestra z vyšší odborné školy. Já nevím, jak bych to měl říci jinak, ale ta diskuse, cítím, že je vedena. Tak já jsem si jenom dovolil z pozice úředníka ministerstva, který má určovat určité směry, určité regule a určité normativy, k tomu takto přistoupit. Chápu vaši pozici, chápu vaše problémy, chápu váš pocit ohrožení, nicméně jak říkám, ministerstvo pro futura do budoucna vám nabízí určitý s novou politickou garniturou nové možnosti, jak řešit nelékařská zdravotnická povolání, jejich ukotvení v systému zdravotnictví. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Jenom poprosím vždy o, pokud možno, nejstručnější reakci, protože máme ještě celou řadu přihlášek do diskuse, a tam poprosím také diskutující o dodržování limitu tří minut, tak jak máte napsáno na blanketu. Ještě zde chtěl doplnit pan ministr školství. Já ještě jenom před tím zmíním, nemyslím si, že by tady padlo z některých úst,

17

že kdo vystudoval vysokou školu, že je nepoužitelný do praxe, to jistě tak není. Ale pravdou je, že např. mně v poslední době přistává na stole čím dál tím víc dotazů a mailů na tzv. překvalifikovanost, kdy se stává, že absolvent třeba i více vysokých škol není přijat na nižší pozici právě z důvodu, že se obávají, důvod je, že se někdo obává, že má více vysokých škol, než jeho nadřízený, anebo že tam jde jenom na záskok, a pak někam jinam uteče, důvodů může být daleko více. Ale i s tímto problémem se setkáváme. U nás to funguje v Senátu tak, že zástupce ministerstva, když je to úředník, tak říká pouze tu úřednickou rovinu, to na obranu pana ředitele, a samozřejmě diskutující můžou říci, co jim slina na jazyk přinese, a my politici v podstatě také. To je kouzlo politiky. Tak pan ministr. prof. RNDr. Dalibor Štys, CSc., ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR: Já tedy bych chtěl poděkovat panu řediteli za vyčerpávající zdůvodnění. Chtěl bych potvrdit, že pokud já jsem si dělal průzkum v praxi např. na fakultních nemocnicích, tak tam samozřejmě management nemocnic zařazuje sestry diplomované jinak, než sestry bakalářky, přestože ve skutečnosti často vykonávají stejnou práci. Takže já si myslím, že to tak úplně není, jak bychom si mysleli. On ten management je také vázán určitými pravidly, která si vytváří. Kdyby se k tomu přistoupilo jinak, tak samozřejmě vám vyšším odborným školám by to třeba vytvořilo jiné postavení. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Dále se tedy hlásila do diskuse paní Ing. Eva Mištinová a připraví se paní Ing. Dagmar Divišová. Ing. Eva Mištinová, VOŠ ČSTV, Praha: Vážený pane ministře, vážení senátoři, kolegyně a kolegové, já budu mít ve svém krátkém příspěvku více otázek, než odpovědí. Velice mě naladil pan ministr Štys svým globálním pohledem na vzdělávání a na své zkušenosti ze zahraničí, no a já jsem právě si položila tuto otázku. My se bavíme konkrétně o vyšším odborném vzdělávání, a vlastně ještě jsme ani nerozebrali, jak to s tím vzděláváním je, proč vlastně lidé studují, proč tak usilují o tu vysokou školu. Proč jim není dost dobrá vyšší odborná škola. Při takovém letmém rozboru vlastně se zjistí, že především je zde kategorie lidí, kteří si chtějí zvýšit kvalifikaci a od toho studia očekávají uplatnění v praxi, vyšší plat. Tak to je zrovna kategorie, která se podere spíš na vysokou školu, protože si myslí, že potom benefity budou větší. Potom je to kategorie lidí, kteří unikají před nezaměstnaností. Protože víme, statut studenta přináší určitý benefit v podobě různých výhod, a pokud ten člověk je finančně jakžtakž zajištěný třeba od rodičů v mladším věku, starším věku úspory apod., tak rozhodně je pro něj dobrá volba se dále vzdělávat, a to buď na vyšší odborné, nebo na vysoké škole. Takže takto si může udělat i několik vysokých škol, nebo i vyšších odborných, a pak je tzv. překvalifikován, jak o tom mluvil tedy pan Chládek. Další kategorií jsou lidé, kteří si realizují své zájmy, tzn., že oni budou studovat obory, které nám připadají absolutně mimo realitu, a budou je studovat s nadšením, protože to je multioborový jejich zájem, a třeba to zhodnotí soukromě nějak jinak. A teď proti tomu všemu, proti těm motivacím ke studiu stojí ministerstvo školství, které to má všechno uřídit tak, aby stát neprodělal. A jenom na margo toho úniku před nezaměstnaností, možná by stálo za to propočítat, jestli náhodou stát nevydělá na tom, že lidé nejsou nezaměstnaní a místo toho studují. Chtěla jsem jenom ještě navrhnout, aby ministerstvo školství některé obory, jak tady bylo řečeno ty zdravotní sestry a tak, aby tam svojí silou, protože je to vlastně instituce jdoucí shora, tak může leccos, takže by stanovili v některých případech povinnou kvalifikaci, právě vyšší odborné vzdělání místo současného VŠ, s tím že když tam půjde vysokoškolák, tak může. Tzn., že by podpořilo trošku ty vyšší odborné školy. Na závěr otázka celoživotního vzdělávání. Stálo by za úvahu vytvořit koncept celosvětového, resp. ve světě to je, ale u nás to není, vzdělávání, kdy se člověku zapisuje tzv. do pomyslného indexu jeho vzdělávání od základní školy přes střední, přes všelijaké kursy atd., takový kreditový systém by to byl, a byla by to i záruka, že ti lidé nezakrní, protože v dnešní době jsou seniory už lidé 50+, což považuji za naprosto skandální, a tito lidé už těžko hledají práci. A když by tedy se neustále vzdělávali a byli zapojeni i do nadnárodního systému, tak potom když nenajdou práci u nás, tak ji najdou jako konzultanti třeba v zahraničí a tak podobně. A úplně na závěr bych chtěla vypíchnout aktivitu zahraničních škol, kdy je možno online studovat různé obory, např. univerzita ve Stanfordu poskytuje zcela zdarma některé kursy, můžete online si tam vystudovat některé informatické, i třeba fyzioterapii, sice je to jenom na dálku, ale určitě to má svůj význam. Vy můžete studovat na dálku. Proč to není u nás? Proč naše školy zatím jsou tiše jaksi za bukem a nedávají o sobě vědět? A

18

to by částečně řešilo i ten finanční problém, protože některé z těch programů jsou potom i placené. Takže by byly příjmy ze zahraničí z online studií. To je vše, děkuji. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. A nyní vystoupí paní Ing. Divišová a připraví se pan Mgr. Mrkal, kdyžtak se omlouvám. Hrkal. Já jsem věděl, že něco přečtu špatně. Máte slovo, prosím. Ing. Dagmar Divišová, Hospodářská komora ČR: Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, dámy a pánové, já pracuji pro Hospodářskou komoru ČR a mojí profesní oblastí je oblast odborného vzdělávání ve všech aspektech a různých možných pohledech, a přihlásila jsem se s příspěvkem, abych shrnula pokud možno stručně zkušenosti zaměstnavatelů z oblasti vyšších odborných škol. První a zásadní oblast je kvalita. Nemůžeme si tady říkat, že kvalita vyšších odborných škol, zejména těch technických, bavím se o nich prioritně, nebo management ještě dejme tomu, je stejná. Kvalita je prostě důležitá, a zejména, co tam hraje aspekt z našeho pohledu, co sbíráme z praxe, tak je provázanost na zaměstnavatele. Zejména co tam hraje aspekt z našeho pohledu, co sbíráme z praxe, tak je provázanost na zaměstnavatele. V jaké míře a v jaké úzké spolupráci se vzdělávání na vyšších odborných školách děje právě ve spolupráci se zaměstnavatelem. Tam, kde spolupráce je, z našeho pohledu absolventi jsou kvalitnější, a potvrzují nám to i zaměstnavatelé, kteří potom říkají, že velmi rádi berou absolventy z praxí provázaných vyšších odborných škol. V podstatě říkají, že jsou to hotoví lidé, kteří k nim do firmy nastoupí a pracují a nestráví další zaměstnávání jiných lidí na tom, aby je dovzdělali a doučili tu oblast. Tím jsem shrnula dvě oblasti. To je kvalita, jak nastavit vůbec oblast kvality vyšších odborných škol, a jak udělat tu provázanost s praxí. Tam se nám to ukazuje i v jiných oblastech, ve středních školách, ve vysokých školách, ale dostáváme se už i do oblasti základních škol. Já bych tady ráda vrátila pozornost vůbec ke strategii a k tomu, co tady v podtextu zaznívá. Řada lidí a řada ukazatelů je nastaveno, kolik lidí bude mít maturitní zkoušku, kolik lidí absolvuje vyšší odborné školy, kolik lidí získá diplom na vysoké škole, ale v podstatě už tam není kontext, jestli se s dosaženým vzděláním uplatní. Osobně si myslím, že by měly být nastaveny vůbec cíle, strategie tak, aby vzdělávací systém vedl k uplatnitelnosti. My jsme se teď pídili na Hospodářské komoře po tom, jestli vůbec někdo sleduje uplatnitelnost. Neumíme najít data, kdo by nám řekl, v jakém oboru se kdo uplatní okamžitě, do ří let, do pěti let, do deseti let, jestli se uplatní v podobném oboru nebo jestli odchází úplně jinam mimo obor. Je potřeba rekvalifikace. Prosím, pojďme se soustředit i na výstupy vzdělávacího systému a na uplatnitelnost. A pokud nastavíme správně cíl vzdělávací politiky a strategie k němu, tak pevně doufáme, že se tato oblast celkově zlepší. Děkuji. (Potlesk.) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. To byla připomínka asi k ministerstvu školství. Bavili jsme se o strategii. Pan Mgr. Hrkal a připraví se další vystupující jménem Chadt. Mgr. Zdeněk Hrkal, Střední zdravotnická škola a VOŠ Cheb: Vážený pane ministře, vážený pane senátore, dámy a pánové, já jsem si připravil příspěvek, spíš otázky, jak už bylo řečeno před tím, ale mám pocit, že pan ředitel Janda už na moji základní otázku odpověděl. Já jsem tedy ředitelem Střední zdravotnické a vyšší odborné školy v Chebu. Karlovarský kraj se vzděláním je na štíru, takže si myslím, že systém vyšších odborných škol v tomto regionu je nezastupitelný, a já si myslím, že je nutný. Moje otázka na ministerstvo zdravotnictví byla, v čem vidí problémy v dvojkolejnosti vzdělávání všeobecných sester. Něco už jste odpověděl, děkuji za tu odpověď, ale já mám takový pocit, jestli ministerstvo zdravotnictví nehledá problémy tam, kde nejsou. Moje předřečnice už říkaly, že před lety, nebudu říkat, před kolika lety, stačilo všeobecným sestrám středoškolské vzdělání. Nejen u nás v nemocnicích, ale i v zahraničí mohli utrhat ruce za tyto odbornice, protože jejich vzdělání bylo kvalitní, vynikající a opravdu byly na úrovni a v celé Evropě měly své místo, nejen v Evropě, ale i v zahraničí, protože kolikrát podepisuji překládání diplomu nebo závěrečného vysvědčení jak do Ameriky, tak do Kanady. Aby se tam uplatnily a bylo jim uznáno vzdělání. A to jsou čtyřleté. Ministerstvo zdravotnictví svojí vyhláškou donutilo všeobecné sestry studovat vysokou školu anebo vyšší odbornou školu. Nemyslím si z mého pohledu, že je to tedy šťastný krok, a já se otočím na pana ministra, abychom si spočítali, kolik tohle zatěžuje školství. Jeden rok jednu sestru stojí okolo 60 tisíc. Krát pět let to je jednoduché. Spočítejme, kolik tady máme vysokoškolsky vzdělaných sester, a kolik tedy ministerstvo zdravotnictví uhrazuje za vzdělání jenom proto, že ministerstvo zdravotnictví si vymyslelo vyhlášku, kdy tedy budeme mít

19

vysokoškolsky vzdělané sestry. Co dál? To už bylo řečeno dávno přede mnou. Takže v tomto směru otázka zní, jestli ministerstvo zdravotnictví nehledá problémy tam, kde nejsou. Jenom poslední připomínku. Žádal jsem opakovaně akreditaci na rekvalifikační kurz masér pro zdravotnická zařízení, protože máme ve škole studijní obor masér sportovní a rekondiční. Potřetí už se nám nepodařilo obnovit akreditaci, protože ministerstvo zdravotnictví vyžaduje výuku v tomto kursu pouze lékařů. Takže lékaři musí učit. Nestačí naše odborné učitelky, nestačí naše kvalifikovanost, nestačí škola, která vzdělává jak středoškolsky vzdělané, tak na vyšší odborné škole. Bylo to odškrtnuto a správní řízení přerušeno. Děkuji, přeji hezký den. (Potlesk.) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. To byl dotaz na hledání problémů tam, kde nejsou. Já vám za chvíli, pane řediteli, dám slovo, a možná i panu ministrovi, protože ještě další příspěvek pustím, ten se týká právě akreditací vyšších odborných škol. Pak bychom na to odpověděli souhrnně. Prosím. Pan Karel Chadt, předseda AK VOŠ: Také ode mě dobrý den, pane senátore, pane ministře, mé jméno je Karel Chadt a jsem předsedou Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání. Popularita akreditačních komisí, ať už malé velké tzv., není zrovna nejlepší mezi veřejností, resp. mezi představiteli škol vyšších odborných, natož pak i vysokých. Já jsem o tom sice mluvil s panem náměstkem Fričem, nicméně sami řekli, bůhví, co bude za tři, za čtyři měsíce, to ví možná pan senátor, možná bůh, ale tady se to nahrává, tak aby to nezapadlo. Několikrát tady zazněla taková slova, jako je kvalita, prostupnost, kredity, uplatnitelnost na trhu práce. Tzv. malá akreditační komise nebo akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání posuzuje předložené programy po obsahové a odborné stránce. Tečka. Napsat se dá cokoli a vyšší odborné školy v poslední době píší velice pěkné návrhy nebo žádosti o programy, naučili jste se to, za to vám děkujeme, máme o to méně práce. Ale už nezjistíme kvalitu. Nezjistíme, kdo tam učí, v jakých podmínkách učí, jaké mají technické zázemí, jaké mají vybavení, v jakých prostorách učí. Na to nemáme kompetence, na rozdíl od velké akreditační komise. Zrovna tak nemůžeme, co už tady bylo také několikrát řečeno, brát v úvahu uplatnitelnost absolventů na trhu práce. nelze. Nemáme nástroje, nemáme prostředky a nemáme dokonce ani kolikrát ty informace. Proto bych byl rád, kdyby při přípravě těch strategií, event. zákonů, se dbalo i na to, aby malá akreditační komise měla dostatečné pravomoci, aby mohla dbát na kvalitu, na rovnocennost prostupnosti kreditů apod. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Také děkuji. Řečnickou otázku, kdo ví, co bude za dva – za tři měsíce nechám bez komentáře. Otázku, jestli, i když se to nahrává, jestli se to dostane k bohu, aby nám to řekl. Ale zeptám se pana ministra, jestli chce na tyto dva příspěvky reagovat, a pak se hlásil pan ředitel. prof. RNDr. Dalibor Štys, CSc., ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR: Mám pocit, že se vysokoškolské zákony, středoškolské zákony a všechny tyto zákony doiterovaly skutečně do pozoruhodného stádia. Když jsem přišla na ministerstvo, tak jsem se ptal, co proboha mohu řídit vůbec na regionálním školství. Jediné, co jsem mohl řídit v té době, bylo vedení České školní inspekce. To je jediný způsob, jak na vyšší odborné školy, tak na střední školy, tak na základní školy může ministerstvo nepřímo působit. Protože, prosím, České školní inspekce je orgán státní správy. To je zákonný rámec, v kterém jsme, řekněme, zachyceni. Pak můžeme vytvářet různé metodiky a podobné věci. Ono by se po nás svým způsobem chtělo, abychom pro každý obor vytvořili zvláštní chlívek na financování, a pak bychom to mohli řídit, to je jediné, co můžeme. My můžeme posílat nebo neposílat peníze na jednotlivé obory. To je jediné, co můžeme. Mnohdy se to už po nás chce. Případ stomatologických oborů, tuším, na vysokých školách, už takový je, že se financují mimo rámec standardních postupů, jak se financuje vysokoškolské vzdělávání. V současné době se k tomu pravděpodobně kloní také pedagogické vzdělávání, protože to v současném systému také neobstojí. Já se bojím, abychom nakonec nedospěli k tomu, že budeme suplovat vysokoškolský zákon a různé zákony o regionálním školství vyhláškami ministerstva. Mohlo by to být fajn pro ministra, který si bude říkat, já jsem tedy ten mesiáš, já jsem ten pánbůh, jak to tady zmiňujeme, který rozhodne o tom všem, co se bude dole dělat a jak se to bude dělat, ale obávám se, že to je přesně opačný proces, než kterým prošel zákonný rámec vzdělávání doposud. Takže když se vrátím k akreditacím. U vysokých škol ve skutečnosti ministerstvo zasahuje až v případě nějakých odvolání. Jinak se akreditační komise s vysokými školami rozhoduje o kvalitě. Mluvme o tom. O kvalitě a obsahu

20

vzdělávání. Tzn., pan rektor na popud nějakého pana děkana cosi pošle akreditační komisi a akreditační komise rozhodne, jestli to splňuje kritéria kvality, která si akreditační komise pro ten daný obor stanovila. Já to hájím. U vysokých škol akademického typu, které jsou navázány na špičkový výzkum, toto je plně na místě. Já se bojím, kdyby se mě někdo zeptal, co má učit, který obor na Univerzitě Karlově, to je přece nesmysl. Na druhou stranu se mi zdá, že to, co se stalo v regionálním vzdělávání, tj. že se úplně ztratily jakékoli kompetence ministerstva školství k určování struktur oborů, a jak jsem slyšel, stalo se to už někdy v roce 2001, čili jsou tu generace politiků, kteří toto dopustili a nechali to dále pokračovat. Jsou tu generace politiků, za něž já bohužel nejsem schopen nést žádnou zodpovědnost, které toto způsobily. Ano, je to pravda, já jsem to říkal ve svém vystoupení. Zaměstnavatelé se ptají, co uděláme s rozpadem vzdělávací soustavy, a řada z nich si zřizuje své vlastní soukromé školy a poněkud se znepokojují, proč jim dáváme jenom 90 % normativu nebo třeba jenom 70 % normativu, když se jim hlásí na jejich třeba odborné školy mnohem více studentů, než na kteroukoli školu, která je zřízená státem. Pan Chadt pochází, to já vím moc dobře, z vysoké školy Auto Škoda a posléze z dalších soukromých vysokých škol, takže vím moc dobře, že on o tomto by mohl mluvit mnohem poučeněji než já. Dovedu si představit celou řadu argumentů, které se tady budou takhle vršit. Zpět k tématu ministerstva školství. Co ministerstvo školství může udělat. Ministerstvo školství pracuje na koncepci. Tato koncepce vyústí i v zákonné návrhy, které v současné době nemůžeme podávat, protože na to nemáme metodu, a jak s nimi naloží politici, kteří budou následovat po nás, se musíte zeptat jich. Děkuji. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Myslím si, že přece jenom role ministerstva je výrazná a ministerstvo musí metodicky řídit a musí začít metodicky řídit. A jeden z nástrojů, jeden za všechny, který je, tak je třeba financování regionálního školství a jeho změna. Pokud nezměníme způsob financování regionálního školství, bude to tzv. na hlavu za počet studentů, tak pak budeme mít přeplněné třídy např. administrativními pracovníky, ale nebudeme mít pro ně uplatnění. A pak zase máme obory, které nutně potřebujeme, a to jsme zase u té analýzy a strategie, které nutně potřebujeme a nezískáme nebo nedostaneme tam děti. On ten postup je pozvolný, ale ministerstvo se nemůže zbavovat své role, kdy tímto jednoduchým nástrojem může posílit obory, které nutně potřebujeme, ale musíme je mít ve spolupráci s ministerstvem práce, sociálních věcí a ostatními ministerstvy, které do toho můžou mluvit, tak musejí mít tu strategii. Takže já bych tak skeptický nebyl. Já si myslím, že můžeme řadu věcí změnit a nemusíme to nechávat všechno na krajích a ostatních zřizovatelích, ale můžeme to udělat i z pozice centra. Toliko – já vám pak dám hned slovo, pane ministře. Ještě pan ředitel. JUDr. Pavel Janda, ředitel Odboru vzdělávání a vědy MZd ČR: Já bych se pokusil odpovědět na dotaz pana ředitele Hrkala. V čem vidíme problém té dvojkolejnosti. Já jsem se na to pokusil již odpovědět. Snad bych řekl, že úplně obecně zhruba stejný rozsah vzdělání na různých typech škol, co se týče úrovně vysokoškolské podle jednoho zákona nebo vyšší odborné podle jiného zákona, prostě rozumně to nevidím minimálně jako systémové. Kromě toho bych akcentoval problémy, které potom mohou vznikat v uplatnění absolventů. Ještě pan ředitel říkal, že ministerstvo nějakou vyhláškou udělalo všeobecnou sestru, bakalářku nebo dis, nebo vyšší odbornou školu. Ono to nebylo tak, že by ministerstvo zmutovalo. Ministerstvo na základě přistoupení ČR k EU prostě muselo provést nezbytné legislativní kroky a mj. jedním z těch kroků bylo zařazení vzdělávání všeobecné sestry do vyššího stupně, než je bývalá nebo v současné době platná střední zdravotnická škola. Chápu, že absolventi, a vždycky je to podle jednotlivých schopností člověka, absolventi byli plně hodnotní, sestry byly v pořádku, vykonávaly své povolání kvalitně, a nebyl s tím problém. Taková je určitá doba, takový je trend. Pak jsem ještě měl jednu věc, a ta se týká, jak jste říkal, akreditace, tedy předpokládám, že se jedná o akreditaci na postgraduálí vzdělávání, kterou uděluje ministerstvo zdravotnictví. To je jiná akreditace, než ministerstvo školství, které dává akreditace vzdělávacích programů. Ministerstvo zdravotnictví dává akreditace pro postgraduální vzdělávání, pro certifikované kurzy, akreditované kvalifikační kurzy a specializační vzdělávání. V tomto případě musím říci, že vzdělávací program, tak jak je stanoven, navrhují odborné společnosti, akreditační komise apod. Schvaluje porada vedení, s konečnou platností pan ministr, je publikován vzdělávací program ve věstníku ministerstva zdravotnictví, a tam jsou samozřejmě kromě jiného, toho obsahu, věcného obsahu i personální požadavky na vzdělavatele. Tudíž pokud tam v důsledku nějakého vývoje je požadavek, že vzdělávat v tomto kursu musí třeba lékař, tak bohužel lékař je normativ, který je dán nějakým správním vývojem, a potom správní rozhodnutí

21

ministerstva je, že se buď přeruší řízení, anebo se nakonec zastavuje řízení. To bych k tomu chtěl říci. Odlišuji akreditaci na postgraduální vzdělávání oproti pregraduálnímu vzdělávání. Je to odlišné. Postgraduál dělá pouze ministerstvo. Děkuji. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Ještě měl faktickou poznámku pan ministr, a poté se budeme věnovat posledním čtyřem přihláškám do diskuse. prof. RNDr. Dalibor Štys, CSc., ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR: Já bych jen k tomu financování chtěl říct, že my jako ministerstvo posíláme na jednotlivé skupiny oborů podle normativů různé peníze, ale na krajích dochází k jejich častému přerozdělování. A potom si lidé z praxe, jako jste vy, stěžují, že dostávají v různých regionech různé peníze na různé obory. I kdybychom dnes, a já s tím samozřejmě stoprocentně souhlasím, kdybychom se rozhodli, že budeme financovat obory podle počtu odučených hodin, a nikoli podle počtu studentů, tak já se obávám, že na krajích v rámci toho není možné zavřít školu z obce, z které pochází pan hejtman např., tak by došlo asi k dalšímu přerozdělení, protože oni prostě ty kompetence mají. Já se domnívám, že první základ by byl, aby se některé kompetence přesunuly z krajů zpět na ministerstvo. Bohužel. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. S vámi bych někdy chtěl rád jít do debaty, pane ministře, protože ty kompetence, s tím se asi shodneme, ale teď jste se uchýlil k jedné z největších lží bývalého ministra Fialy, protože není pravdou, že kraje si s těmi prostředky můžou dělat, co chtějí, protože existuje nějaký republikový normativ, a podle něj, podle toho vzorce musí postupovat. Takže jedna z největších lží, která je, že všechny peníze ze základních škol se můžou přesunout na střední školy, protože zřizovatel je kraj, není pravdou. A představte si, že tohle zaznívá z úst politiků anebo lidí, kteří do toho mluví. Teď nemluvím o vás, protože vy jste říkal, že nejste politik, ale mluvím o politicích, kteří takhle se vyjadřují. Ale určitě jsme se shodli na tom, že to je jeden z nástrojů, jak řídit české školství, protože ty finance můžete posouvat. Pan náměstek ještě k tomu chtěl mít doplňující faktickou poznámku. JUDr. Pavel Janda, ředitel Odboru vzdělávání a vědy MZd ČR: Já možná spíš k tématu, které je předmětem dnešního veřejného slyšení, a to jsou vyšší odborné školy jako takové. Což samozřejmě s tím souvisí zcela jednoznačně. Já bych se možná rád ještě vyjádřil k tématu zdravotnických oborů, což tady v zásadě poměrně hodně rezonovalo v tomto bloku příspěvků. Z toho důvodu, že v segmentu vyšších odborných škol představují významnou skupinu, která se limitně blíží skoro polovině toho, o čem dneska v zásadě hovoříme. Možná bych řekl osobní pohled na to, proč jsem nebyl příznivcem návrhu, se kterým přišlo ministerstvo zdravotnictví. Já si velmi dobře pamatuji dobu, kdy ministerstvo školství v důsledku některých, řekl bych, trendů a výzev, které byly směřovány do oblasti přípravy zdravotnického personálu, právě posunulo přípravu všeobecné zdravotní sestry z úrovně středního odborného vzdělávání na vyšší odborné vzdělávání. Velmi dobře si pamatuji tu dobu, jakou bouřlivou debatu to přineslo, a také se přiznám, že jsem v tomto období sledoval, jaký byl dopad tohoto opatření, zejména toho, o čem jsme tady hovořili, tzn., potřeb našeho zdravotnictví, o kterém tady hovořily moje kolegyně. A to si myslím, že je hlavní důvod pro to, proč z pohledu mého, ale i mých kolegů, navrhovaná změna, kdy příprava nebo vzdělávání všeobecných zdravotních sester měla být ve finále přesunuta do oblasti vysokoškolského vzdělávání, nemá to opodstatnění v praxi, a nemá dopad, který by toto opatření mělo přinést. Já se domnívám, že Česká republika se vždycky právem pyšnila velmi kvalitním odborným vzděláváním z hlediska zdravotnických profesí atd., ten krok, který jsme udělali v relativně krátké době nebo nedávné době, kdy se posunulo vzdělávání ze středního odborného na vyšší odborné, je dostačující, a podle toho, co jsem si mohl k tomu samozřejmě přečíst, stejně jako vy, se domnívám, že je to dostačující pro další rozvoj České republiky jako takové v oblasti zabezpečení a přípravy pro výkon této profese, kterou máme. To jsem považoval za nutné ještě říct, i z toho důvodu, že si myslím, že je to určující z hlediska další debaty, kterou povedeme o oblasti vyššího odborného vzdělávání jako celku. Děkuji. (Potlesk) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Ideálním řešením by, pane náměstku, bylo, kdyby to, co jste řekl i svým kolegům na ministerstvu zdravotnictví, a konečně jste se shodli na jednom výstupu, protože ať chceme nebo ne, tak pro nás úředník, je celkem jedno, na kterém

22

sedí ministerstvu, a ten má tvořit a připravovat podklady pro politické vedení. A už je jedno, jestli, jak říkal pan ministr, že není politik, prostě ten, kdo sedí na té pozici, musí mít relevantní podklady od úřadu. A když se takhle diametrálně rozchází názory dvou institucí na stejný problém, na stejnou problematiku, tak si tady popláčeme sice v Senátu, ale ten efekt to mít nebude. Myslím si, že by bylo dobré vstoupit do jednání, jestli bych takto mohl požádat pana ministra. Mě mrzí, že tady není ministr zdravotnictví. Já chápu, že náměstci už mi sem nechtějí chodit, protože prvního náměstka jsem vyhnal, když si tady SMSkoval při projednávání, jak se ruší nemocnice, a druhého jsem se ptal, když přišel s hodinovým zpožděním a omlouval se, že řeší zdravotnictví ve Vietnamu, tak jsem se ho ptal, jestli není důležitější zdravotnictví v ČR než ve Vietnamu, tak chápu, že sem náměstci nechtějí chodit. Ale měl by sem přijít ministr zdravotnictví a tady byste se měli dohodnout na nějakém postupu. Jestli vás můžu poprosit, pane ministře, aby to byl jeden z výstupů, že byste potom na tom projednání, a už je jedno, jestli se ho zúčastníte sám na výboru, anebo někdo z vašich zástupců, jestli bychom mohli mít nějakou informaci, jestli proběhlo jednání mezi ministerstvem školství a ministerstvem zdravotnictví, a měli bychom relevantní stanovisko, které by bylo …. (konec strany) … úrovni ministrů jsme už o tom jednali. Jeho názor je ten stejný, který tady zazněl, ovšem samozřejmě nedošlo k žádnému formálnímu projednávání v rámci ministerstva, zejména si myslím právě kvůli tomu, že ten zákon, nikdo se nezabývá ničím, co vůbec není schopen dál procesovat. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Pokud ale kouzlo Senátu je nejenom v tom, že je nerozpustitelný Senát, ale že 1/3 se obměňuje vždy po určitém cyklu, tím pádem cokoli se v Senátu nastartuje, může pokračovat, ať se rozpustí, nebo nerozpustí sněmovna, ať je ministr Petr nebo Pavel, takže jestli je možné, kdybychom toto měli písemně na výboru, tak my to můžeme pustit do dalšího procesu a může to být připraveno pro následovníky. Poslední čtyři přihlášky do diskuse. Jenom se zeptám, kdyby ještě někdo cítil potřebu, teď je pravá čas, kdy ještě se mohou přihlásit, a pak bychom diskusi uzavřeli a byla by závěrečná vystoupení a shrnutí dnešního jednání. Nyní vystoupí paní Mgr. M. Hotmarová a připraví se paní Mgr. Burdová. První téma je dvojkolejnost, jestli jsem správně přečet. Mgr. Marie Hotmarová, VOŠ zdravotnická, SŘMR: Dobrý den, já se moc omlouvám, ale jelikož toto téma už zaznělo ústy jiných diskutujících, v podstatě bylo řečeno, čeho jsem se chtěla dotknout i já, tak to nebudu znova opakovat jinými slovy. Děkuji. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Dále paní Mgr. Iva Burdová a připraví se paní PhDr. Miroslava Zoubková. Mgr. Iva Burdová, SZŠ a VOŠ zdravotnická, Olomouc: Dobré odpoledne všichni zúčastnění. Hovoříme tady o zachování vyšších odborných škol, a myslím si, že hovoříme všichni ne jako zástupci škol a obhajoby škol a koexistenci, ale o tom, že přenášíme sem na diskusi obhájení praxe. Myslím si, že všechny školy jsme zřídili nebo všechny obory na vyšších odborných školách jsme zřídili proto, že si to praxe žádá, a za tu dobu jsme obhájili všechny vyšší odborné školy svoji existenci. Není pravdou, že bychom zaostali, a i v tom hektickém období jako zástupce zdravotnické školy, vyšší zdravotnické školy, musím říct, že od roku 2003 probíhá, jak říkala paní Ing. Pražmová, diskuse o existenci zdravotnických oborů, jestli ano na vyšší odborné škole, nebo ne. Pan náměstek ministra školství hovořil o tom, že byl u přeorganizování systému zdravotnických pracovníků nebo nelékařských pracovníků, u zřízení asistenta zdravotnického a u dalších změn, které jsou ve zdravotnictví. Já bych chtěla tady po všech diskusích, zdůvodnění jednotlivých přednášejících o tom, jaké mají důvody pro to či ono, připomenout, že i my učitelé, kteří vyučujeme tyto obory na vyšší odborné škole, už bychom potřebovali jednoznačnou a jednu koncepci, protože i zřizovatel, pan ministr, si možná myslí, že nemá vliv na regionální školství. Ale rozhodnutí a názory ministerstva jsou respektována a zřizovatel se jim, ať chce nebo nechce, řídí. Jsem z Olomouckého kraje, kde máme pět vyšších odborných škol v celém kraji, spolupracujeme úzce se zřizovatelem, a na tom, jaký je stav, jestli jsme teď momentálně v zorném úhlu pozitivním nebo negativním, jestli je to ovlivňováno tou nebo onou osobou nebo politickou situací v zemi, tak se nám ten stav mění. A už i ty kraje by potřebovaly vědět, i my školy vědět na tom, jaká koncepce bude. Jestli tedy bude ministerstvo jednoznačně, nebo jestli v té soustavě vzdělání budou vyšší odborné školy zařazeny, anebo nebudou, protože stojíme před otázkou i zřizovatele, jestli transformovat na vysokou školu, nebo netransformovat, čili jestli vyšší odbornou školu zrušit nebo nezrušit. A všichni velmi dobře

23

víme, co znamená, když se ten obor zruší. Velice těžko už by se potom navazovalo a ty obory by se velice těžko rehabilitovaly a posouvaly na tu školu. Další věc je ta, že se jednotlivá ministerstva nemohou dohodnout. Podívejte se ne na to, jak mají být vzdělávány, ale jaké ten pracovník má kompetence. Ano. Ministerstvo zdravotnictví ať dá kompetence pracovníka, a pak ti odborníci, to už je ministerstvo školství, ať stanoví, jaká výše vzdělání má být, protože žádná evropská směrnice vám neurčuje, jestli má být odborník vysokoškolsky nebo středoškolsky vzdělaný, ale určuje kompetenci toho pracovníka. Závěrem mi dovolte, abych znovu apelovala na všechny, kteří tady jsme. Pojďme vytvořit jednoznačnou koncepci, naplánujme, dřív to byl plán a dřív existoval plán, kolik pracovníků potřebujeme, kolik potřebujeme odborníků v dané oblasti. Dnes se tomu říká koncepce. Vytvořme tedy koncepci, abychom věděli, že potřebujeme tolik a tolik odborníků v té či oné oblasti. Děkuji. (Potlesk.) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Předposlední příspěvek paní doktorka M. Zoubková, poslední vystupující se připraví pan Ing. P. Jakubec. PhDr. Miroslava Zoubková, VOŠ zdravotnická a SŠZ, Ústí nad Labem: Dobré odpoledne, vážený pane ministře, vážený pane senátore, já k té dvojkolejnosti už řeknu jenom maličkost. Tady se to všechno soustředilo na všeobecnou sestru, na tento obor. Ale zdravotnických oborů je daleko víc, a já když jsem měla možnost nahlédnout do řady vzdělávacích programů vysokoškolských, tak ty programy se diametrálně liší. Takže já bych se chtěla zeptat. Myslím si, že dvojkolejnost by se odstranila u těchto programů tím, kdyby ministerstvo ať školství, nebo zdravotnictví, potažmo akreditační komise, mohla zasáhnout do autonomie vysokých škol, a ty programy nějakým způsobem ujednotit. Pak si myslím, že tím by se dala zaručit i určitá míra prostupnosti těchto programů, protože není třeba prostupný program dentální hygienistka na vyšší odborné škole a na vysokých školách, protože ty vysoké školy, které jej vyučují, mají ty programy úplně jiné. Takže tam je problém. Takže se chci zeptat, jestli může někdo vůbec do autonomie vysokých škol zasáhnout. A pak bych se chtěla zeptat na druhou věc. Vy jste tady zmínili, že budete spolupracovat v otázkách zachování vyšších odborných škol atd. Zmínili jste transformační skupinu kulaté stoly. Já bych se chtěla zeptat, jestli zase zástupci vyšších odborných škol tam budou zastoupeni pouze jedním člověkem, který dostane ještě navíc embargo na informace, nemůže je přenášet do asociací, anebo jestli opravdu tam bude rovnoměrný počet zástupců vyšších odborných škol, vysokých škol a profesních organizací. Protože jsem byla i svědkem jednoho kulatého stolu, kde zástupci profesní organizace neuměli pořádně argumentovat, co je lepší v bakalářském stupni vzdělání, a při odchodu z té místnosti řekli, a stejně budeme chtít bakaláře. Děkuji. (Potlesk.) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Pan Ing. Petr Jakubec. Ing. Petr Jakubec, VOŠ a SŠ Varnsdorf: Dobrý den, vážený pane ministře, vážený pane senátore, mluví se tady hlavně o zdravotnictví. Já samozřejmě chápu, že zdravotnictví a zdravotnické „VOŠky“ že jsou velmi důležitou součástí a v podstatě nejčetnější součástí oblasti nebo segmentu vyšších odborných škol. Na druhou stranu je potřeba ještě vzít do úvahy ještě ostatní segmenty, proč vysoké školy vlastně jsou a co zabezpečují. Jako první věc bych asi chtěl říct, že – mluví se tady o překrývání vysokých škol a vyšších odborných škol. Pojďte na začátek. Když vznikaly vyšší odborné školy, vznikaly s tím, že se budou lišit od vysokých škol tím, že budou poskytovat, a teď nevím, jestli tu citaci uvedu správně, ale budou poskytovat na rozdíl od vysokých škol vzdělání, které je daleko více zaměřené na praxi, a budou poskytovat odborníky, kteří samozřejmě budou na praxi zaměřeni tak, aby mohli hned vykonávat profese, na rozdíl od vysokých škol, které měly, a tady to zaznělo od pana ministra, poskytovat především akademické vzdělání. Myslím, že pokud se vrátíme v segmentu vysokých škol k této původní myšlence, proč vyšší odborné školy před řadou let vznikly, že řada problémů by se vyřešila. Pak je tady ještě jeden problém. Já jsem z vyšší odborné školy a střední školy z Varnsdorfu. Tzn., že Šluknovského výběžku. Zaznělo tady a je to pravda, že univerzity se stahují z menších měst. Že se stahují do středisek, kde budou mít patřičné vybavení personální, materiální a jiné. Ze Šluknovského výběžku k nejbližší univerzitě je 70 km. Tzn., že naše vyšší odborná škola, která využívá samozřejmě zázemí střední školy, s tím že si chce a musí podržet kvalitu, kterou musí vyšší odborné školy splňovat, je nejvyšším dosažitelným vzděláním v této oblasti, v oblasti 70 km. Beru to od středu Šluknovského výběžku. Proto se na nás obrací, a zaznělo to zde od hospodářské komory, výrobci, máme tam velké strojírenské podniky, které marně hledají

24

a marně hledaly odborníky, kteří by splňovali jejich požadavky, např. v oblasti konstrukce strojů. Tzn., že akreditační komise, a samozřejmě akreditační komisi děkuji, panu Chladtovi a dalším, kteří se o to zasloužili, že obor byl akreditován na konstrukci strojů s využitím CAD CAM systému, protože tyto podniky byly zoufalé z toho, že vysoké školy nedokáží prakticky tyto věci naučit, a samozřejmě ta dlouhá oblast zaškolování těchto pracovníků. Kdežto vyšší odborné školy dokáží v podstatě připravit tyto konstruktéry na míru. A dneska střední škola samozřejmě už je málo, maturita v oblasti strojírenství. Další příklad, a to už poslední, protože nechci zdržovat, oblast bezpečnostní situace. Víte, že Šluknovský výběžek, Rumburk, Šluknov atd., byly tam nějaké pouliční demonstrace kvůli Romům apod. Vyšší odborná škola na to reagovala na základě přání starostů tím, že chce požádat o akreditaci oboru bezpečnostně právní činnost na vyšší odborné škole, zase v návaznosti na to, co vyučuje na střední škole. A to jsou všechno věci, které, myslím si, že pokud vyšší odborná škola, pokud ministerstvo školství bude tyto věci akceptovat, tak že se naplní poslání vyšších odborných škol a samozřejmě pak já doufám, že takováto sezení, která se budou bavit o tom, jestli vysoké školy, já to přeženu, ale jestli ano nebo ne, nebo vyšší odborné školy ano nebo ne, že budou samozřejmě zbytečná. Děkuji. (Potlesk.) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. To byl poslední diskusní příspěvek. Zeptám se ještě panelistů po své pravici, jestli chtějí v závěru vystoupit. Není tomu tak. Po mé levici pan ředitel. Má slovo. JUDr. Pavel Janda, ředitel Odboru vzdělávání a vědy: Já bych jenom zareagoval na paní ředitelku, co vystoupila jako předposlední. Pokud se týká transformační komise a zastoupení, jak jste měla. Já bych chtěl říct, že jsem tady naznačil relativně slabé zastoupení v transformační komisi u kulatých stolů, tak jak probíhaly dosud, takže si myslím do budoucna, že situace už nazrála natolik, a tato jednání to samozřejmě dosvědčují, že do budoucna situace bude jiná, zastoupení bude skutečně vyváženější, že bude dostatečné, tak aby diskuse mohla tedy probíhat na pracovní rovině, nikoli aby tam někdo seděl jako jeden zástupce v koutě a tam bylo dvacet všeobecných sester. Také jsem měl určité problémy s obsazením transformační komise, nicméně bylo to v době, kdy jsem to nějakým způsobem nemohl ovlivnit, takže takhle to bylo nastaveno v roce 2010. Ale při té příležitosti ještě si neodpustím jednu myšlenku, až tady bude sedět transformační komise, kde budou zástupci těch vyšších odborných škol, budou tam zástupci vysokých škol, zdravotnictví a školství třeba, a teď jsem zvědav, jak ta diskuse bude probíhat, protože názory, které samozřejmě máte zcela logicky jako zástupci vzdělavatelů vyšších odborných škol, tak tyto názory v jiné rovině, ale samozřejmě stejného charakteru a stejně akcentované a stejně protlačované budou mít i zástupci vysokých škol. Pokud hovoříme se zástupci vysokých škol, jejich argumenty jsou třeba jiné, nicméně jejich zájem a jejich cíl je pro zachování vzdělávání na vysokých školách samozřejmě. A ještě bych chtěl říci, že to, co jsme navrhovali v zákoně, který je někde ve skříni, tak my jsme neříkali a my jsme nechtěli rušit vysoké školy, ale my jsme chtěli, aby skutečně se odstranila dvojkolejnost v tom, že i v některých oborech zase, já tu tabulku tady nemám, ale v některých oborech mělo přejít vzdělávání, myslím, že zrovna dentální hygienistka tam stoprocentně byla, z vysoké školy na vyšší odbornou. Samozřejmě chápu, že všeobecná sestra, to je vlajková loď zdravotnictví, a že to je skutečně vzdělávání největšího počtu nelékařských zdravotnických pracovníků. Ještě bych tedy řekl, že ze svého postu úředníka budu informovat samozřejmě pana náměstka a prostřednictvím pana náměstka určitě i pana ministra o tom, jaké jednání proběhlo, jak probíhalo a s jakými závěry, a že tedy se očekává ze strany pana předsedy výboru, že bude jednání na ministerské úrovni. Tak bych informoval. Děkuji. Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji. Předpokládám, že to byl přeřek, jak jste říkal, že jste nechtěl rušit vysoké školy, že mělo být řečeno vyšší odborné školy, ale to jen pro záznam. Vaše vystoupení vyprovokovalo pana Mgr. Šixe k reakci. Prosím. Mgr. Karel Štix, předseda Asociace zdravotnických škol ČR a ředitel Střední zdravotnické školy a VOŠ zdravotnické školy v Českých Budějovicích: Jen aby nedošlo k nedorozumění. Co říká pan ředitel, není úplně tak pravda. Co se týče toho, že by šlo jen o obor diplomovaná všeobecná sestra a její transformaci, tak to vyvrátím tím, že v únoru probíhalo jednání, právě jsme jednali s panem ředitelem Zatloukalem, a šlo o to, že mělo dojít dokonce k přesunu středoškolských oborů na vysoké školy, tzn., že bychom přišli o celý resort středního zdravotnického

25

školství. Většina oborů i ze středních škol měla odejít z tohoto sektoru, a my jsme samozřejmě vycítili nebezpečí, takže jsme se začali bránit. Není to tak, že bychom byli neposlušné ovečky, které nevnímají situaci. Děkuji. (Potlesk) Senátor Marcel Chládek, předseda výboru: Děkuji všem zúčastněným za projednání a za účast v Senátu Parlamentu ČR. Jak jsem předeslal, závěry tohoto veřejného slyšení budou projednány na výboru. Tam bych chtěl poprosit pana ministra, aby ministerstvo školství ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví, abyste nám dali stanovisko k tomu návrhu, možná by bylo dobré, pokud současné vedení nepovažuje zákon za kvalitní, tak by bylo dobré ho rovnou skartovat, a tím pádem tam nebude ležet v nějaké skříni a nikoho nenapadne ho vyndat ven. Já si myslím, že veřejné slyšení splnilo svůj účel, protože právě díky tomu, že Senát uchopil tuto problematiku do svých rukou, tak jsme upozornili na stávající problém i prostřednictvím médií. Předpokládám, že je nutné ale kromě tohoto stanoviska pokračovat i dále k vyjádření se k postavení vyšších odborných škol v systému, jakou mají hrát roli, jak mají fungovat, jaká má být strategie školství, to vše by podle mého názoru se mělo projednávat na výboru a za účasti i ministerstva školství. Já bych tam dokonce měl i prosbu na pana ministra, protože vše je o penězích, i české školství je o penězích. Nyní se diskutuje rozpočet příštího roku. Jestli by bylo možno, aby i ten rozpočet plánovaný byl ve výší 140 miliard, tak aby ty peníze, které v minulosti byly použity na spolufinancování Evropských projektů, tak aby v rozpočtu zůstaly a mohly být použity právě např. na podporu regionálního školství jako takového, na platy učitelů apod., protože si myslím, že by to dost výrazně českému školství pomohlo. Za to předem panu ministru děkuji a z mé pozice se vynasnažím ho v tom podpořit. (Potlesk.) Za Senát bych chtěl říci a za náš výbor, jemuž předsedám, že si myslíme, že vyšší odborné školy mají své místo ve vzdělávacím systému. Měli bychom jít trendem, kdy v zahraničí je běžné a mluvil o tom i pan ministr, kdy se počítají právě do terciárního vzdělávání. Podle mého názoru do budoucna bude debata, jestli to má být součástí vysokoškolského zákona nebo školského zákona. To nedokáži již dnes predikovat, protože uvidíme, jaké ty turbulentní změny budou nebo nebudou, ale určitě si myslím, že za nás můžeme říci, že budeme podporovat, aby vyšší odborné školy zůstaly v oblasti vzdělávání a měly to místo, jaké mají. Eventuálně by ještě více posílily. (Potlesk.) Toliko z mé strany. Ještě jednou děkuji všem za účast, i panu ministrovi, byť v demisi, panu prvnímu náměstkovi, panu řediteli za odvahu, protože vím, že to není mnohdy jednoduché pro úředníka, obhajovat názor, s kterým se ne vždy ztotožňuje. Děkuji i petentům, že se tak dobře připravili na veřejné projednání, a vám všem za účast, protože je vidět, že to je téma, které je mimořádně citlivé pro vás, protože k nám na veřejná slyšení jezdí lidé z celé republiky, a i dnes jste slyšeli, že jsou tu např. i zástupci z Chebu a i z dalších vzdálenějších míst, kteří musí věnovat tomu celý den, aby se dopravili na veřejná slyšení a vraceli se domů. Ještě jednou děkuji a přeji vám příjemné strávení dnešního dne. (Potlesk)

26