Agentury Ogilvy ohlašuje patero posil e15.cz | 19.3.2015 | Rubrika: Lidé | Strana: 0 | Téma: Agentury
Hned pět nových "accountů" nastupuje do reklamní agentury Ogilvy & Mather. Account directorem se stává Ondřej Hlásek, po roce se vrací Tereza Sabová. Ogilvy & Mather oznamuje několik přírůstků na své soupisce. Ondřej Hlásek nastoupil na pozici account director a bude mít na starosti klienty, jako je Tesco, Bidvest, Česká pošta, Rémy Cointreau, Mondelez nebo Philips. Před příchodem do Ogilvy působil v agenturách Saatchi & Saatchi nebo Havas. Tereza Sabová se do agentury vrací po roce stráveném v agentuře McCann Prague. Na pozici senior account manager bude mít na starosti mimo jiné klienty Allianz, UPC nebo ministerstvo práce a sociálních věcí. Tereza Sabová se do Ogilvy & Mather vrací po roce u McCannů Na pozici account manager nastoupily Jana Beranová a Lenka Tulachová. Mezi jejich klienty patří např. Tesco, Regionální potravina, Phillips, Magnesia, ministerstvo zdravotnictví či Český rozhlas. Aneta Záhoříková zastává nově post account executive a jejími klienty budou Bidvest, Česká pošta nebo Nadace Leontinka.
Přední marketingová agentura DORLAND rozšiřuje portfolio. Navrhne nové projekty parlamentnilisty.cz | 19.3.2015 | Rubrika: Tiskové zprávy | Strana: 0 | autor: komerční tisková zpráva | Téma: Agentury
Přední česká fullservisová agentura DORLAND rozšiřuje portfolio svých služeb v oblasti marketingu a představuje dvě nová oddělení - Business development a Co-branding. "Našim stávajícím i potenciálním klientům se snažíme nabízet stále nové služby. Obě nová oddělení odrážejí aktuální trendy marketingové komunikace a zejména potřeby klientů", říká Lucie Češpivová, CEO agentury DORLAND. Oddělení Business developmentu se zaměřuje na vyhledávání nových obchodních příležitostí, distribučních kanálů pro stávající i nové klienty, vymýšlení strategií pro vstup na nové trhy, rozvíjení B2B aktivit nebo celkové strategie start-up projektů. Co-brandingové oddělení řeší projekty sdružující více značek či klientů, navrhuje nové unikátní projekty a vyhledává pro ně optimální partnery. Letos budou pod toto oddělení spadat např. projekty neziskové organizace ActiveKids, další ročník pop-up butiku Unique Unique nebo aktivity podobné těm, které proběhly v minulých letech (All Stars Sports Golf aj.).
People in Need: Kampaň, která je virální jen tak náhodou. A s osmiletým zpožděním tyinternety.cz | 19.3.2015 Strana: 0 | Téma: Agentury
Dnes Iva Brejlová Digitál , Nejlepší kampaně Pokud si alespoň jednou denně otevíráte sociální sítě, tyhle obrázky jste v posledních několika dnech pravděpodobně viděli. Silná kampaň s ještě silnějším sdělením o základních potřebách člověka je nezpochybnitelně virální poklad. Její šíření nabírá na intenzitě, ovšem ve skutečnosti poměrně překvapivě - je totiž osm let stará. A od svého spuštění se žádného proma nedočkala. I tak má na kontě desítky tisíc sdílení. Co pár hodin se pod hashtagem *PeopleInNeed objevují další pochvalné komentáře ke kampani, která si to rozhodně zaslouží. Velká část lidí přitom ani netuší, že reagují na vizuály z roku 2007. Stačí k tomu dost málo. Letos s únoru si kampaně všimlo několik (obyčejných) lidí ve Francii a v Kanadě a sdílelo je na Twitteru. Brzy o ní napsal web The Inspiration Room , který na Twitteru sleduje 17 tisíc lidí. To už zaujalo stránky o reklamních počinech po celém světě a lidé se začali "nabalovat" minimálně po tisících. Na německé Gute Werbung , na indickém zpravodajském listu Hindustan Times, který má téměř 1,8 milionu sledujících, i na Zoom Radiu na Kostarice. Jejich facebookový post o reklamě už dokázal nasbírat 18 tisíc liků a 80 tisíc sdílení. Na Facebooku už podle Cordaidu kampaň celkově zasáhla devět milionů lidí. Na Twitteru pak 3,5 milionu. Tedy alespoň podle čísel ze začátku března, teď už to zřejmě bude opět o nějaký ten milion víc. Stačí málo. Vyvést ze zóny komfortu Nizozemská organizace Cordaid spustila kampaň "Little Money, Big Difference" před osmi lety. Fotografie vystavovala na billboardech v přeplněných nákupních centrech nebo na pivních a jiných podtáccích v barech a restauracích. Jejím cílem bylo vyvést lidi z jejich pohodlné zóny a konfrontovat je se spotřebitelským chováním. Úspěšně. Samozřejmě kampaň hned vyvolala i negativní reakce, ale, jak Cordaid dodává, "to, že byly pocity lidí při jejím přijetí tak smíšené, pomáhá vysvětlit, proč lidé i organizace obrázky stále tak často sdílejí". Pokud vás zajímá, jak taková kampaň vzniká, jde samozřejmě o reálné lidi z keňského kmene příbuzného Masajům, který postihuje extrémní sucho. Takové fotky se organizaci podařilo pořídit jen díky úzké spolupráci s tamními partnerskými organizacemi a samozřejmě dlouhými návštěvami kmene. Samotné focení zabralo tři dny. A na síle výsledku je vidět i to, že vizuály pořídil módní a reklamní fotograf, který takové obrázky do časopisů běžně fotí. "Nikdy neviděli módní magazín, takže neměli ponětí, jak na takové fotky pózovat." Kampaň vyhrála na reklamním festivalu v Cannes stříbrného lva a doteď ji jako výukový materiál používají reklamní školy. Mimochodem, Saatchi & Saatchi ocenění vydražila a výtěžek věnovala Cordaidu.
Aktivity AKA Pět nejdůležitějších zpráv z byznysu, které by vám neměly uniknout byznys.ihned.cz | 19.3.2015 | Rubrika: byznys.ihned.cz | Strana: 0 | autor: pšt, ČTK | Téma: Aktivity AKA
Výrobce textilií Pegas Nonwovens zveřejní předběžné hospodářské výsledky za rok 2014. Největší těžař koksovatelného uhlí v EU, polská JSW, zveřejní výsledky za čtvrté čtvrtletí. Zástupci EU se setkají s řeckým premiérem Alexisem Tsiprasem a budou jednat o řecké dluhové krizi. Zprávy ze světa peněz a byznysu, které dnes stojí za pozornost: Znojmo. Výrobce netkaných textilií Pegas Nonwovens zveřejní předběžné hospodářské výsledky za rok 2014. Brusel. Francouzský prezident François Hollande, německá kancléřka Angela Merkelová, řecký premiér Alexis Tsipras, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, šéf euroskupiny Jeroen Dijsselbloem a prezident EU Donald Tusk budou jednat o řecké dluhové krizi. Sejít se mají večer na okraj summitu EU. Varšava. Největší těžař koksovatelného uhlí v Evropské unii, polská uhelná společnost Jastrzębska Spółka Węglowa (JSW) zveřejní hospodářské výsledky za čtvrté čtvrtletí roku. New York. Americká společnost Nike, největší světový výrobce sportovního oblečení a obuvi, zveřejní hospodářské výsledky za třetí čtvrtletí svého finančního roku. Bratislava. Pokračuje schůze slovenského parlamentu. Očekává se projednání návrhu na prodej menšinového státního podílu v telekomunikační firmě SlovakTelekom. Temelín. 14.00 Jednání členů sněmovního rozpočtového výboru v jaderné elektrárně Temelín. Praha. Asociace producentů v audiovizi představí výzkum audiovizuálního trhu v ČR. Praha. 20.00 Slavnostní vyhlášení výsledků soutěže Art Directors Club Creative Awards 2015, dříve známé jako Louskáček, o nejlepší českou reklamu. Fed nebude trpělivý, naznačil blížící se zvýšení úroků Americká centrální banka (Fed) ve středu naznačila, že se blíží ke svému prvnímu zvýšení úrokových sazeb od roku 2006, podmínila to ale dalším zlepšováním trhu práce a jasnými známkami zvyšování nynější příliš nízké inflace. Fed po dvoudenním zasedání svého měnového výboru podle očekávání vypustil ze svého prohlášení slib, že bude při rozhodování o zvýšení úrokových sazeb ze současných historických minim "trpělivý". Fed od prosince 2008 ve snaze o podporu ekonomiky drží svou základní úrokovou sazbu na rekordně nízké úrovni nula až 0,25 procenta. Ve středu uvedl, že její zvýšení už na dubnovém zasedání je "nepravděpodobné", a upozornil také na to, ekonomický růst bude zřejmě slabší, než dosud očekával. Americký Fed už nebude trpělivý. Naznačil blížící se zvýšení úrokových sazeb - čtěte ZDE
Americké akcie díky Fedu prudce oživily, oslabil dolar Americké akcie ve čtvrtek smazaly počáteční ztráty a jejich hlavní indexy výrazně oživily. Trh reagoval vzestupem na to, že centrální banka USA (Fed) naznačila, že se zvyšováním úroků nebude pospíchat. Vyjádření Fedu také prudce oslabilo kurz dolaru. Dow Jonesův index v závěru obchodování posílil na 18.076,19 bodu. Širší index S&P 500 vzrostl o 1,21 procenta na 2099,42 bodu. Úhrnný index technologického trhu Nasdaq uzavřel na 4982,83 bodu s přírůstkem 0,92 procenta. Zisk FedExu stoupl o 50 procent Americké společnosti FedEx, která je druhým největším leteckým přepravcem zásilek na světě, vzrostl ve fiskálním třetím čtvrtletí zisk o více než 50 procent na 580 milionů USD (14,9 miliardy Kč). Hospodaření podpořily vyšší objem přepravy a nižší náklady na pohonné hmoty. Zisk na akcii za tři měsíce do konce února činil 2,01 dolaru. Výrazně tak překonal očekávání analytiků, kteří počítali v průměru se ziskem jen 1,88 dolaru na akcii. Firma FedEx je, podobně jako její hlavní konkurent United Parcel Service (UPS), považována mezi analytiky a investory za ukazatel ekonomického zdraví. Pokud se ekonomice daří dobře, posílají firmy i spotřebitelé více zásilek, zatímco v době hospodářské recese počet zásilek klesá. Zisk firmy FedEx stoupl o 50 procent. Naznačuje to, že se ekonomice daří - čtěte ZDE Německá zbrojovka žádá od vlády odškodné kvůli protiruským sankcím Německý koncern Rheinmetall chce od spolkové vlády 120 milionů eur jako odškodné za zmařené obchody v Rusku. O podání žádosti informovala německá média. Vládní zásahy, konkrétně restriktivní přístup k vývozu zbraní, německým zbrojařům přitěžují stále více. Kdysi patřili mezi hlavní hráče na světovém trhu, nyní se jim stále hůře hledají možnosti odbytu. To potvrzují i nejnovější statistiky švédského institutu SIPRI (Stockholm International Peace Research Institute), který mapuje světové obchody se zbraněmi. Zatímco ještě v letech 20052009 podíl největší evropské ekonomiky na zbrojních vývozech činil 11 procent, nyní je to jen pět procent. Němce zároveň přeskočila Čína, která je nyní za Spojenými státy a Ruskem globální trojkou. Pohledávky zkrachovalé MSD získá AB-Credit Insolvenční správce Metropolitního spořitelního družstva, největší záložny v historii Česka, oznámil vítěze aukce o úvěry záložny ve výši přes deset miliard korun. S nabídkou 1,4 miliardy vyhrála společnost AB-Credit, za kterou stojí Karel Pražák. Pražák dříve působil zhruba dvacet let v investiční skupině PPF Petra Kellnera. Nyní podle svého tiskového mluvčího Jiřího Hrabovského rozjíždí svůj vlastní byznys a AB-Credit je jednou z firem, která mu to má umožnit. Z deseti miliard jedna a půl. Správce záložny MSD oznámil kupce pohledávek - čtěte ZDE
V soutěži o nejlepší reklamu Creative Awards uspěl Budvar i ČRo financninoviny.cz | 19.3.2015 | Rubrika: Zajímavosti | Strana: 0 | autor: ČTK | Téma: Aktivity AKA
Praha - V soutěži o nejlepší českou reklamu Creative Awards, dříve známé jako Louskáček, byla dnes v jednotlivých kategoriích rozdána celkem desítka zlatých ocenění.
Oborové termíny V patách průměrnému Čechovi ego! | 20.3.2015 | Rubrika: Téma | Strana: 20 | autor: Luděk Staněk | Téma: Oborové termíny
Zaklínají se jím politici. Nahánějí ho marketéři a lidé z reklamek. Vyrábějí pro něj průmyslníci. Vyprávějí se o něm vtipy. Je dokonale popsaný. Ale když na to dojde, všichni, kteří by jím mohli být, tvrdí, že oni to nejsou. Když dáte do Googlu výraz "průměrný Čech", vyjede vám něco pod půl milionu odkazů. Když naproti tomu do nejznámějšího světového vyhledávače zadáte něco, co doopravdy potřebujete, například sousloví "daňové přiznání", vyjede vám jen asi polovina odkazů. Jinými slovy, o průměrného Čecha se zajímá opravdu hodně lidí. Rozhodli jsme se tedy, že si ho najdeme, byť to rozhodně není jednoduché. Průměrného obyvatele České republiky si můžete nadefinovat mnoha různými způsoby. Od těch nejznámějších (třeba kolik vypije piva, jak je vysoký a podobně) až po ty naprosto marginální (kolik sní ročně nanuků). Zkoumají ho všichni - od reklamních agentur či firem na výzkum veřejného mínění, které mu věnují rozsáhlé dotazníky, jejichž vyplňování trvá několik hodin, až po webové stránky zábavních serverů, které vám nabízejí z prstu vycucané výzkumy o tom, co takový průměrný Čech umí, chce, dokáže nebo vydělá. Ale existuje vůbec? A pokud ano, jak se mu žije ve světě, kde je tak žádaný? Hledání začíná Kladenskou restauraci Jazz by asi běžný gastronomický průvodce označil za "průměrnou". Byť místní variace na italskou kuchyni je podle mého názoru spíše lepší než průměrná. A na poměry Kladna je to určitě ta z lepších restaurací. Proti mně sedí Petr Novák. Našel jsem ho po velmi dlouhém hledání. Byl jedním z mála lidí, kteří svolili k setkání a splňovali alespoň několik základních parametrů. Bydlí v Kladně, tedy ve městě, které má mezi 10 000 a 100 000 obyvateli. Je mu 40 let a váží přibližně 85 kilogramů. I když přiznávám, že jsem ho osobně nepřevažoval. Má ženu a dvě děti. Ale tady všechna podobnost končí. Navíc, pokud Petr opravdu něco nechce, pak být považován za průměrného Čecha. "Co je to průměrný?" Vysvětluji, že třeba dovolená v Chorvatsku. "Tam jsme byli naposled před pěti lety. Já se rád potápím, a když už k moři, tak nejlépe do Egypta." Během následujících minut mě Petr usilovně přesvědčuje, že přestože reprezentuje průměrného Čecha v některých základních ukazatelích (jméno, věk, bydliště, rodinné poměry, váha a další kategorie), ve většině ostatních nevyhovuje. "Nikdy jsem třeba neměl psa ani jiné domácí zvíře," říká hrdě. Má taky vyšší vzdělání a velmi neprůměrné auto. Celé setkání tedy končí fiaskem. Hned na začátku jsem se však dozvěděl zásadní informaci: lidé jsou neradi označováni za průměrné. A to platí i doslova. V Česku, kde se vyskytují i naprosto bizarní příjmení jako Prdová a podobně, neexistuje příjmení Průměrný. A dokonce ani Střední. Lidé prostě tato označení nemají v lásce. Průměrný Čech v tabulce
Nicméně, průměrný Čech skutečně existuje, minimálně tabulkově. A tady je průměrný Čech známý do nejmenších podrobností. Žije ve čtyřčlenné rodině, spí sedm a půl hodiny, chodí spát po desáté hodině večerní. A velmi často se mu zdá o erotice - ženám pětkrát do měsíce, mužům těžko uvěřitelnou každou druhou noc. Ráno vyrazí do práce, kde bere průměrně 27 200 korun. Když si však tuhle informaci přečte v novinách, nepřidá mu to na náladě - nůžky jsou tu rozevřeny hodně široce a většina lidí na průměrnou mzdu nedosáhne. Takzvaný medián mezd, tedy ten střed, od kterého je nalevo i napravo stejné množství lidí, je jen 22 847, přičemž průměrná žena jej má dokonce na dvaceti tisících, zatímco muž na čtyřiadvaceti tisících. Když se navíc z tisku dozví, že průměrný Němec má na útratu v přepočtu 49 000 korun měsíčně, zatímco průměrný Čech jen 16 128 korun, je jasné, že mu nebude na duši dobře. Zvláště když v práci tráví 1936 hodin ročně. Pak se nemůžete divit, že průměrný Čech věří ze všeho nejvíc své rodině a většinou nevěří ostatním lidem či v Boha. Jak již bylo řečeno, je mu 40,6 roku a před sebou má ještě třicet let života. Vzhledem k tomu, že patří do generace Husákových dětí, jmenuje se Petr, Martin, Jiří, Pavel. Pokud je to žena, pak Jana, Martina, Renáta nebo Monika. Průměrného Čecha trápí nadváha. A jakkoli s ní bojuje sportováním nebo cvičením (třetina z Čechů sportuje alespoň jednou týdně), nemá to moc výsledky. Už proto, že průměrný Čech stráví denně tři hodiny u televize a u jídel ho zajímá spíše velikost porce a cena než nutriční hodnota. Co se ušetří za jídlo, to padne na alkohol a tabák. Protože pro průměrného Čecha je vlastně jakákoli činnost vhodná ke konzumaci alkoholických nápojů - od zapíjení narození potomka přes narozeniny, sportovní události, rodinné oslavy až po pohřby. A pak je tu samozřejmě sex. Novákovi mají sex dvakrát týdně asi 14 minut, Jana je vystavena jednomu z nejdelších penisů v Evropě. 15,89 centimetru je buď evropská špička, nebo důkaz, že Češi v průzkumech lžou. Navíc zbytečně. Průměrná česká žena délku penisu nevnímá jako primární sexuální kvalitu. Naopak tloušťka penisu podle ní kvalitu sexu ovlivnit dokáže. Na dovolenou jedou Novákovi do Chorvatska, protože chtějí cestovat a poznávat svět a zároveň je zajímá příroda. Na druhou stranu i přes oblibu Chorvatska jim Chorvaté k srdci nepřirostli. Nejraději má průměrný Čech Slováky, snese i Francouze. V průměrném pokoji Markéta Nováková sedí v průměrném českém obýváku, ale i přes její příjmení průměrná není vůbec. Žena s divokou hřívou vlasů, v košili a upnutých džínách vypadá jako typická pracovnice reklamní agentury, což má však k průměrnému Čechovi asi tak daleko jako sushi ke knedlíku. Nicméně Nováková se výzkumem toho, co je v Česku průměrné, zabývá už několik let. A ví o tom všechno. Její zaměstnavatel, reklamní agentura Kaspen/JvM, jí dal před několika lety zadání - nadefinuj nám průměrného Čecha. Vznikl projekt Obejvak.cz. "Šla jsem do všech statistik, které byly k dispozici, a postupně jsem z nich nadefinovala průměrnou českou rodinu. Označili jsme si ty lidi věkem, bydlištěm, příjmem a několika dalšími parametry a vydali jsme se je hledat, společně s výzkumnou agenturou. Dali jsme jim anonymní dotazník a požádali jsme je, aby vyfotili svůj byt. Zády ke každé zdi a podlahu i strop." V tuhle chvíli mi padá brada a dochází mi, jak byl můj pokus hledat průměrného Čecha v Kladně neumělý a naprosto amatérský. Data, která Nováková pro svého zaměstnavatele získala, pak posloužila k poměrně neuvěřitelné instalaci. Z věcí, jež se vyskytovaly v padesáti a více procentech domácností, postavila pak reklamní agentura uvnitř svých kanceláří skutečný průměrný byt. Má přesný rozměr, reálná plastová okna a v knihovně nejčtenější knihy. Docela mě překvapí, že většina lidí tvrdí, že - ač nevěří v Boha - má v knihovně Bibli. Markéta Nováková dokáže celý pokoj včetně použitých materiálů popsat z hlavy, a to do takových detailů, že dveře jsou z bukové dýhy a mají ergonomicky tvarovanou kliku. Po pravdě řečeno, pobyt v tomhle pokoji je jedna z nejbizarnějších věcí, které se mi letos přihodily. Především díky detailům, jako jsou fotky dětí nad televizí (jsou to prý skutečné rodinné fotografie autentické
rodiny) či sbírky cetek na poličce, které prý odpovídají zálibě Čechů ve sbírání a hromadění. "Celé se to proměňuje v čase, protože výzkum, který děláme, je kontinuální. Když jsme začínali, byly dvě zdi žluté a televize byla menší. To jsou věci, na kterých jasně vidíte posuny, k nimž za pár let došlo." A nejsou jediné. "Velmi stoupá počet vzdělaných žen, naše paní Nováková měla v první verzi základní vzdělání a dnes má maturitu. V první verzi byla prodavačkou za kasou, dnes už je sociální pracovnicí, zdravotní sestrou, učitelkou ve školce. Ovšem muži zůstávají na stejné úrovni - vyučení bez maturity a vyučení s maturitou." Ptám se, zda je to dobré i k něčemu jinému než jen jako vábnička na klienty reklamní agentury. "Má to jeden nesmírně zajímavý efekt pro naše zaměstnance. Většina z nich žije v sociální bublině. Mají nadprůměrné příjmy i vzdělání, často jsou svobodní, bydlí v Praze, jsou permanentně on-line. Tohle jim dokáže ukázat realitu života." Jak najít Čecha, který neexistuje "Problém totiž je, že Češi průměrní být nechtějí," říká mi další odbornice na Čechy, socioložka Eva Králová z TNS Aisa. Je spoluautorkou nejstaršího výzkumu, který pod názvem Lifestyle systematicky sleduje návyky české populace. Provádí se od roku 1995 a je jedním z nejcitovanějších výstupů na téma chování Čechů. Evě Králové vyprávím o svém pátrání po průměrném Čechovi, což ji upřímně pobaví. "Průměrný Čech samozřejmě neexistuje. Už proto, že můžete být průměrný v jednom ohledu, ale nikdy ne ve všech najednou. I z tohoto důvodu děláme náš výzkum systémem segmentů a nepokoušíme se lidi zprůměrovat." Vzápětí mi ukáže nejaktuálnější verzi svého výzkumu, který mě usvědčí z toho, že jsem se v kladenské restauraci Jazz skutečně namáhal nadarmo. Třináct procent Čechů sama sebe označuje za průměrné a jedenadvacet za obyčejné, což je ale v jejich chápání, jak mě upozorňuje Králová, téměř vždy spíše negativní hodnocení. "Do třiceti let se téměř nikdo za průměrného nepovažuje, ve věku 50-65 let je to celých osmnáct procent lidí." Průměrný Čech je tedy podle všeho pouze dobrá mediální zkratka. Která ale dokáže být i pěkně frustrující. "Většina lidí průměrného Čecha nemá ráda, protože má dojem, že je do průměru stahuje jejich okolí. Na druhou stranu, když si přečtou, že průměrný Čech má plat 27 000, který ale většina populace nemá, radost jim to neudělá," tvrdí Králová. Klasický vtip se statistikou a kuřetem platí i tady - průměrné tři hodiny denně koukání na televizi, které průměrný Čech absolvuje, za něj obstarají spíše osamělé důchodkyně a starší lidé, zatímco průměrné desítky minut před počítačem "oddřou" hlavně teenageři. Ano, průměrný Čech je zjevně něco jako yetti. Nikdo ho nikdy neviděl, ale to neznamená, že o jeho existenci především marketéři a novináři přestávají snít. Doufejme, že tento průměrný článek alespoň přispěje k tomu, že se ho lidé přestanou bát. JAK ŽIJE Průměrný Čech žije ve městě o velikosti někde mezi deseti a sto tisíci obyvateli, ležícím ve Středočeském kraji, protože právě ten je nejlidnatější. Za typické město v ČR tak může být považováno například Kladno. na dovolenou jezdí Češi nejčastěji autem do Chorvatska. V Česku neexistuje příjmení Průměrný. Ale při googlování je to velmi frekventované slovo. CO DĚLÁ Svůj volný čas tráví novákovi nejčastěji u televize. Pak také chodí na procházky, sportují (jednou týdně), čtou časopisy. Dříve oblíbené zahradničení nahrazuje pomalu počítač. nejdůležitější pro ně je mít stálého partnera, děti a úspěch v zaměstnání. Jana a Petr Novákovi se vzali v červnu 1995, měli civilní obřad. A mají dvě děti. Sedmnáctiletou Terezu a Honzu, který chodí do devítky.
Naučila se česky, aby lépe poznala Čechy Rodina DNES | 20.3.2015 | Rubrika: Cestování | Strana: 21 | Téma: Oborové termíny
Krušné hory, zdejší hrady, zámky, tradiční vyřezávané krušnohorské hračky a spousta zajímavých památek učarovaly Susanne Gertoberens, spolumajitelce reklamní agentury, která stojí za webem Drazdany.info. * Proč podle vás navštěvuje Sasko stále více Čechů? Boom začal po revoluci, kdy sem Češi jezdili hlavně nakupovat. Bylo jasné, že to dlouho nebude stačit, že začnou mít zájem o památky, akce a výlety. Tady najednou objevili kus své historie. Část území i památek kdysi patřila Koruně české. Ve středověku byla společná i těžba stříbra a dalších nerostů. Proto se od sebe neliší štoly, systém těžby a technické památky na obou stranách hranice. * Když jsme u těžby rud - krajina Krušných hor se spoustou technických památek usiluje o zápis na seznam UNESCO. Jak vnímají Sasové tyto snahy? S nadšením. Nejprve bylo nutné udělat průzkum, jaké památky vlastně máme. Z této inventury vznikl katalog s obrovským množstvím úžasných památek - třeba krásné hornické centrum a muzea ve Freibergu, historické město Annaberg, Schneeberský plavební kanál u Aue, okolo kterého vede cyklostezka. Stačí si jen vybrat a přijet. Díky stříbru to byl bohatý kraj, města se pyšní honosnými domy, jsou zde i nádherné hrady a zámky jako Augustusburg nebo Lauenstein. K horám patří i zajímavé výletní trasy, rozhledny. Když v 16. století stříbra ubývalo, museli horníci hledat jiný zdroj příjmu. Našli ho ve výrobě dřevěných vyřezávaných hraček a později i hodinek. Nejznámějšími centry jsou dodnes Seiffen a Glashütte. * Narodila jste se v Hamburku, žila v Mnichově. Jak jste se ocitla v Sasku a proč jste se rozhodla, že se naučíte česky? V roce 1991 jsme se kvůli manželově práci přestěhovali z Mnichova do Rathmannsdorfu. Vždy jsem měla ráda jazyky a najednou jsem bydlela sedm kilometrů od Čech. Byla jsem zvědavá, jak to u vás vypadá, ale bez znalosti jazyka nic poznávat nejde, a tak jsem se začala učit česky. Bylo to velké dobrodružství. Založila jsem Německo-českou komunikační agenturu. Mojí první zakázkou bylo sehnat fotografii Pravčické brány pro německá média a pro park Saské Švýcarsko zajistit Marka Ebena, který měl namluvit film o parku. Postupně začali obchodníci zjišťovat, že jsou pro ně Češi důležití. Začala jsem překládat jejich nabídky, ukazovat Čechům zajímavá místa nebo i třeba to, kde mohou v Drážďanech zaparkovat, kam mohou dojet, co v jakém muzeu najdou atd. Náš web je dnes natolik oblíbený, že ho denně navštěvuje přes pět tisíc lidí. Máme Facebook, stali jsme se partnerem Drážďan, tak snad Čechům při poznávání Saska pomáháme.
Snoopy bude propagovat MetLife pojišťovnu na billboardech po celé ČR investujeme.cz | 19.3.2015 | Rubrika: Pojištění | Strana: 0 | Téma: Oborové termíny
Od začátku března do prosince 2015 můžete vidět podél nejfrekventovanějších úseků dálnic billboardy pojišťovny MetLife. Populární postavičky Snoopy a Woodstock z rodiny Peanuts mají pomoci posílit povědomí o značce MetLife ve spojení s životním pojištěním - "pojištěním pro malé i velké". Kreativní řešení imageové kampaně pro MetLife vytvořila reklamní agentura Dawson & Ginger. Nákup mediálního prostoru byl řešen in-house.
MetLife je přední poskytovatel životního pojištění po celém světě, v České republice mu momentálně patří 6. místo s takřka 5 % trhu s životním pojištěním. "Životní pojištění pomáhá lidem zmírnit nepříjemné důsledky nahodilých životních situací, ať už jde o úraz, nemoc nebo dokonce smrt. Pomáhá také udržet si životní standard v případě, že se vám stane něco nepředvídatelného. Zajišťuje krytí hypotéky, když se rodina ocitne ve svízelné finanční situaci, či umožní dětem studovat i v případě, kdy jim v důsledku smrti, úrazu či nemoci nebudou schopni toto vzdělání hradit rodiče," vysvětluje Iva Musilová, marketingová manažerka MetLife pojišťovny, a dodává: "Chceme být našim klientům spolehlivým partnerem, který jim pomáhá s řešením problémů celé rodiny, tomuto cíli odpovídá i zvolené kreativní řešení - jednoduché a srozumitelné dětem i dospělým." Postavička pejska Snoopyho je se společností MetLife nerozlučně spjata již od roku 1985. "Snoopy a jeho přátelé The Peanuts (český překlad: Buráci) byli v 80. letech poprvé uvedeni v televizní reklamní kampani. Pojišťovna MetLife se jejich prostřednictvím natrvalo vymanila z konzervativního přístupu v komunikaci se širokou veřejností a díky přátelskému Snoopymu si tato značka získává přízeň nových klientů po celém světě," uvádí dále Iva Musilová.
Viacom rebranduje britskou Channel 5 parabola.cz | 19.3.2015 | Rubrika: TV+R stanice | Strana: 0 | Téma: Oborové termíny
Společnost Viacom potvrdila, že v průběhu tohoto roku bude rebrandovat britskou stanici Channel 5, kterou získala od Richarda Desmonda za 463 milionů liber (645 milionů eur) v květnu 2014. Viacom jmenoval několik manažerů, kteří se budou starat o rendard. "Jejich úkolem bude zachytit měnící se vnímání značky mezi diváky jak Channel 5 pokračuje zvyšovat rozsah a kvalitu programů a výkon," řekl David Lynn, prezident Viacom Velká Británie, Austrálie a střední a východní Evropa. Reklamní agentura Joint byla jmenována jako strategická agentura pro rebrand Channel 5. Channel 5 mezitím získala vysílací práva pro reality show Big Brother pro další tři roky. Podle dohody v hodnotě 60 milionů liber bude Channel 5 vysílat reality show až do konce roku 2018.
Food stylista je tak trochu podvodník vitalia.cz | 19.3.2015 Strana: 0 | autor: Kristina Vacková | Téma: Oborové termíny
Jak vznikají nádherné obrázky jídla? Podobně jako nádherné obrázky modelek. "Je to hodně podobné, jen můj objekt se nehýbe a mohu s ním dělat, co potřebuji," říká jeden z mála českých profesionálních food stylistů JAN HAJNÝ. Food styling je velmi specifický obor, kde nejvíce záleží na spolupráci a souladu mezi klientem, stylistou a fotografem. Food stylista se buď musí strefit do přesné klientovy představy, nebo má volné ruce, což je nejideálnější startovní pozice pro tu "pravou" fotku. O food stylingu jsme si popovídali s Janem Hajným, odborníkem v oblasti "food artist" a gastronomem. O tom, proč musí udělat padesát skvělých čokoládových hoblin, ale pořád to podle klienta není ono, i o tricích, které umožní, aby kapka na fotce netekla, ale stála. Food stylista je tak trochu podvodník
Co považujete za nejlepší na své práci? Mám rád její rozmanitost a pestrost. Velmi důležité je i to, že stylista je stále posouván dopředu vlastní klientelou. Klienti sledují nové trendy, po stylistovi je chtějí a neustále jej ženou kreativně dopředu, a posouvají jeho hranice realizace. Moje práce se vyvíjí s ohledem na to, co můj klient požaduje, jelikož mou prioritou je mu zcela vyjít vstříc a strefit se do jeho přesné představy. Zmínil jste nové trendy. Jaké to jsou? Určitě je to jednoduchost, pestrost, a to, aby pokrm už na první pohled probudil vaše chutě. Počkejte, to tak dříve nebylo? V čem je ta změna? Dříve nebyly nároky kladené na stylisty takové. Ale to mluvíme o food stylingu před dvaceti lety, kdy skoro ani neexistoval. Jediným velkým stylistickým klientem byl vlastně McDonald´s, všichni ostatní většinou pro svou propagaci používali naskenované obrázky, upravené a změněné v tehdejším Photoshopu. V čem se nejvíce liší food styling například od focení živých modelů? Ve své podstatě je to velmi podobné, s tím rozdílem, že můj objekt se nehýbe a já s ním mohu dělat to, co chci a potřebuji. Nemusím se s nikým domlouvat, kam se má dívat, nebo jakou pozici držet. Přesně vím, co od svého objektu chci. Je tedy důležitá prvotní idea? S tou přijdete na focení a přesně víte, jaká fotka má být výsledkem? Může to tak být. Ve své podstatě existují dva modely. V tom prvním má klient naprosto jasnou představu, co by chtěl, a stylistu zaúkoluje a nasměruje. Druhý způsob je takový, kdy mi klient nechá volnou ruku. Například chce vyfotit čokoládu a nechá vše na mně, což je úplný ideál, kdy si mohu hrát a zapojit svou fantazii. Průběh stylingu i focení je pak daleko hladší, než když se snažím přesně strefit do klientovy představy. Někdy se stane, že klient přinese hotový grafický návrh a chce po mně, abych dosáhl stejného efektu. V praxi to znamená, že například musím nafotit čokoládovou hoblinu, již si klient stáhl někde z internetu, která je čtyřikrát zatočená a poslední vlnka směřuje lehce doleva nahoru. A chce po mně to samé, což je samozřejmě velice náročné. Je vůbec možné toho přirozeně docílit? Velmi těžko, ale musím. Je to velmi problematické, protože většinou jde o fotky založené na prvku náhody. Takže já třeba udělám padesát skvělých čokoládových hoblin, ale pořád to není ta přesná a jediná, protože klient má úplně jasnou představu. Jak často máte volné ruce a jak často musíte následovat přesnou ideu klienta? Záleží na typu zakázky. Je-li to zakázka založená na výsledné fotografii, tedy většinou zakázka na obalový design, často pracuji s již existujícím grafickým návrhem, který vznikl po konzultaci s klientem. Já se do něj snažím dostat. A pak jsou focení, kdy klient pouze rámcově zadá, co chce nafotit, jako například ranní atmosféru apod., a stylista má volnou ruku a může vytvořit, co chce.
Výsledný výběr je pak samozřejmě na klientovi. Zakázky jsou tak padesát na padesát. Vidíte nějaký rozdíl mezi úrovní food stylingu u nás a ve světě? Asi bych netvrdil, že je to jiné. Vidím rozdíly mezi jednotlivými stylisty. Food styling je individuální práce a je jedno, odkud člověk je. Za stylistu mluví jeho práce, nikoli hranice. Máte nějaké inspirační vzory? Nemám. Když vidím dobrou fotku, která mě zaujme, řeknu si, že to určitě chci vyzkoušet, a nechám se inspirovat. Ale konkrétní osobu, ke které vzhlížím, nemám. A svou práci dělám přibližně deset let. Kdo jsou vaši hlavní klienti? Jsou to reklamky, časopisy o jídle, restaurace.? Klienty jsou různorodí, nejčastěji reklamní agentury, které zajišťují zakázku pro svého koncového klienta. Koncovým klientem jsou často alkoholické nebo nealkoholické nápoje, míchané drinky nebo potom produktové fotografie na obalový design. To znamená to, co si vyberete v regále v obchodě. Například fotím kávová zrna pro plechovku s kávou, nebo kousek pizzy, kterou pak vidíte v mrazicím boxu apod. Máte někdy chuť to, co fotíte, ochutnat? A jak často se tak stane? Nebo jde o tolik triků, že je jídlo po focení vlastně nepoživatelné? Pokud jde o mě, snažím se v drtivé většině používat jedlé prvky a prostředky na takové úrovni, aby na pokrmu nezanechávaly negativní stopy. Nejsem zastánce používání laků ve spreji, z mého pohledu to není dobré. Jsem také profesí gastronom, takže i technolog, a dokážu si poradit daleko přírodnější cestou než řada stylistů. Nemám problém po focení jídlo i sníst, ale většinou na to nedojde, protože na to není čas, nebo hned po focení sbalíte "fidlátka" a odjedete dál. Jak vypadá vaše práce, myslím jedna foticí seance? Záleží na tom, co se fotí, protože to velmi mění čas. Obvykle říkám klientům, aby počítali s tím, že jedna fotka zabere tak dvě hodiny času, a to s přípravou, nasvícením a stylingem. Finální jídlo se snažím dávat na stůl pod světla, až když je to aktuální, protože nemá cenu do pokrmu svítit světly předtím, než je vše důkladně připraveno. Když se pak samotné focení rozjede, není problém dělat jednu fotku za půl hodiny. Co je nejdůležitější na aranžmá? Je to světlo? Nejdůležitější jsou co nejčerstvější a nejkvalitnější suroviny a samozřejmě dobré nasvícení. Dobrý stylista se neobejde bez dobrého fotografa a naopak. Aha, takže ne vždycky je stylista i fotograf.? Samozřejmě, dokonce velmi málokdy! Někdy je možné, aby si stylista udělal fotku, a naopak fotograf byl i stylistou, ale je to velmi zřídka. Jedná se o práci, kde je nutná souhra. Já dělám jenom styling a nemyslím si, že je dobré sedět na dvou židlích. Je důležitá momentální spolupráce dvou lidí, kdy jeden třeba drží a druhý fotí. Dělat obojí, člověk by se musel rozdvojit.. A opravdu kvalitní fotografie vznikne jen při spolupráci dobrého fotografa s
dobrým stylistou. Přečtěte si: FOOD STYLING: TIPY A TRIKY PŘI FOTOGRAFOVÁNÍ JÍDLA Co používáte pro to, aby jídla vypadala lákavě a chutně? Jsou něčím stříkaná? Nahrazuje se zmrzlina bramborovou kaší, spojují se sendviče párátkem a lakuje se zelenina a kuřata? Je to Photoshop a hodně postprodukce? Co je tím "tajemstvím"? Cílem dobrého stylisty je, aby postprodukce nebyla tak nutná. Takže se snažím dělat styling co nejlépe, aby pak nikdo nemusel trávit dalších osm hodin ve Photoshopu. To, co vyfotíte, je vždy nejhezčí. Ale triky, které jste zmínila, se vážně používají. Ano, něco si přišpendlím, aby to nepadalo, to považuji za standardní trik. Ale laky a spreje moc nepoužívám. Někdy použiji třeba glycerinové kapky, stejně tak mi nedělá problém nanést na salát kapku vody. Ale ono to není tak jednoduché, protože se pak na pokrmu vytvoří čára, jak kapka stéká, a vypadá to, jako by tam lezl nějaký mikroslimáček. My potřebujeme, aby na pokrmu ta kapka stála, takže používáme jednoduché triky, ale jen pokud není vyhnutí. Dobře, a co ta zmrzlina nebo slepování nějakých částí jídla? Pokud potřebuji, aby jídlo vypadalo dobře a krásně, neberu jako klamání spotřebitele to, že na žemli nalepím pár zrníček, aby dobře působila. Jiní stylisté používají opravdu laky a barvy, nebo vytvářejí zmrzlinu z modelíny nebo bramborové kaše. Někdo fotí skutečný zmrzlinový pohár tak dlouho, a tak dlouho vyrábí nový a nový, dokud se fotka konečně nepovede. Jiný si raději vyhraje a s pokrmem si trochu zafixluje. Stylista je vlastně takový malý podvodník. Zodpovědnost nechávám hlavně na klientovi. Které jídlo je nejtěžší fotit a proč? Každý pokrm má něco svého. Například čokoláda nebo zmrzlina jsou náchylné na teplo, proto se musí pracovat rychle a dávat pozor na osvětlení. Záleží i na denních podmínkách - bylinky musejí zůstat čerstvé a nemůžete je fotit tři hodiny, protože by uvadly. Každý produkt má svá specifika. A co hotová jídla? V zásadě tak problematická nejsou. Půl i tři čtvrtě hodiny si s jídlem hraji, protože na fotce stejně není poznat, je-li pokrm teplý nebo studený. A pokud klient chce, aby se z jídla nebo nápoje kouřilo, stylista si s tím musí poradit. Klient je zákazník a ten diktuje, co chce. Buď to nechá na doporučení gastronoma a mě, co je nejlepší, nebo sám určí pravidla. Buď se jídlo naservíruje horké a fotograf ho rychle vyfotí, nebo pro efekt kouře použijeme suchý led, nebo na něj něco stříkneme. U teplých nápojů se také často využívá postprodukce. Účastníte se foodstylingových soutěží? Dosud ne. Účastním se gastronomických. Co je vaším snem v oblasti food stylingu? Já jsem ještě svou kariéru neskončil. Doufám, že moje praxe bude ještě dlouho trvat, protože mě práce baví. Chtěl bych, aby u nás klientela, využívající kvalitní foodstyling a fotografy, vzrůstala.
Aby tu nebyli všeumělci, co se snaží vše udělat doma, vyfotit na mobilu nebo kompaktu a myslí si, že je to krásná reklamní fotografie, kterou se mohou chlubit na stránkách. Jan Hajný je odborníkem v oblasti food artist a food styling v oblasti reklamy. Při své práci využívá mnohaletých zkušeností z gastronomie a také z účasti na mnoha gastronomických soutěžích, kde se mu podařilo získat osm zlatých, šest stříbrných a tři bronzové medaile. Za největší úspěch považuje zlatou medaili z kuchařské světové olympiády.
