Penzijní připojištění

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Penzijní připojištění Diplomová práce

Autor:

Antonín Prekop Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Leopold Tanner, MSc., MBA

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

……………………………………. Sokolově dne 14. dubna 2011

Jméno a příjmení autora

Poděkování: Chtěl bych poděkovat Ing. Leopoldovi Tannerovi, MSc., MBA za cenné připomínky a odbornou pomoc při zpracování mé diplomové práce.

Anotace Obsahem mé diplomové práce je zpracování tématu penzijního připojištění v České republice. V krátkosti jsem zhodnotil historický vývoj důchodového a penzijního pojištění na našem území. Následně jsem se zabýval vznikem penzijního připojištění, jeho více jak desetiletého vývoje a významem pro důstojné stáří po ukončení aktivní pracovní činnosti. Kompletně jsem provedl rozbor činnosti všech penzijních fondů, poukázal na jejich silné a slabé stránky. Od roku 1989 byla v České republice do určité míry zahájena důchodová reforma, která se dosud vyznačuje zvyšováním důchodového věku a změnou konstrukce výpočtu starobních důchodů. Současné penzijní připojištění v České republice můţeme povaţovat za čistý spořící produkt a to ještě bez pojištění jakéhokoliv rizika. Poskytovatelem není ţádná z komerčních pojišťoven, ale penzijní fondy. Výhodou je státní podpora, která je připisována v závislosti na výši měsíčního příspěvku. Jelikoţ penzijní fondy investují do nerizikových investičních nástrojů, bývá zhodnocení vloţených prostředků poměrně nízké, coţ lze na druhé straně označit jako nevýhodu. Je nutno vzít v úvahu také to, ţe se jedná o dlouhodobý produkt s ideální délkou trvání deseti a více let. Cílem penzijního připojištění by mělo být zejména zajištění dostatečných příjmů pro stáří. Současný systém penzijního připojištění splňuje daný poţadavek jen částečně a je ho nutno povaţovat jen za jakýsi doplňkový nástroj. Kaţdý z nás musí začít sám u sebe, u svého myšlení, u kaţdodenního hospodaření se svými příjmy, musí si provést jakousi vlastní analýzu. Tato analýza pak nás musí přivést k pochopení prostředí, ve kterém se nacházíme, odhalit současné i budoucí moţnosti volných finančních prostředků, rozhodnutí jak s nimi naloţíme, ale současně i odhalit moţné slabé stránky, hrozby a rizika. Klíčové pojmy: Demografický vývoj, depozitář, ekvivalence (zásluhovost), fondový systém, funkce alokační (umístění, ochrana), funkce redistribuční (přerozdělení), funkce stabilizační (stabilizace), jednorázové vyrovnání, mimorozpočtový fond (parafiskální fond), odbytné, osobní vyměřovací základ, parametrické změny (dílčí změny), PAYG systém (pay as you go - způsob financování, průběţný systém), penze, penzijní plán, princip solidarity, rozhodné období, statut.

Annotation The content of my thesis deals with the pension maintenance in the Czech Republic. In short, I reviewed the historical development of pension and retirement in our country. Then I dealt with the emergence of pension, its more than ten years development and significance for old age after the active work. I have completely analyzed the activities of pension funds, pointed out their strengths and weaknesses. Since 1989 the pension reform was introduced in the Czech Republic, which is still characterized by raising the retirement age and changing the equation for calculating pensions. Existing pension schemes in the Czech Republic can be considered as a pure savings product and have no insurance of any risk. Provider is not any of commercial insurance companies, but pension funds. The advantage is the state aid, which is attributed depending on the amount of monthly allowance. As pension funds invest in low-risk investment tools, the appreciation of the funds is relatively low, which is on the other hand described as a disadvantage. It is necessary to take into account the fact that it is a long-term product with the ideal duration of ten years or more. The aim of pension is to guarantee adequate income for old age. The current pension scheme meets the requirements only partially, it has to be considered only as a sort of additional tool. Each of us must start with himself, with his thinking, in everyday management of their revenue, we must make our own kind of analysis. This analysis should then bring us to understand the environment in which we find ourselves, identify current and future options available funding decisions do with it, but also identify possible weaknesses, threats and risks. Key words Demographic tendency, the depositary, equivalence (merit), fully funded system, allocation function (location, protection), the redistribution function (redistribution), function of stabilizer (stabilization), single settlement, extrabudgetary funds (paraFund), severance pay, personal assessment base, parametric change (partial change), the PAYG system (pay as you go - the method of funding, continuous system ), pension, pension plan, the principle of solidarity, , the relevant period, the statute.

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................... 8 1. SOUČASNÝ DŮCHODOVÝ SYSTÉM ......................................................... 13 1.1. Dvoupilířový systém ......................................................................................... 13 1.2. Fondový systém ................................................................................................ 15 1.3. Výhody a nevýhody obou systémů ................................................................... 15 1.4. Rozhodnutí Ústavního soudu ............................................................................ 16 1.5. Zásadní reformy důchodového zabezpečení v České republice ....................... 19 1.6. Důvod nutnosti změn v důchodovém systému ................................................. 21 1.7. Úprava stávajícího důchodového systému........................................................ 24 2. PRÁVNÍ PODSTATA PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ................................... 25 2.1. Penzijní připojištění .......................................................................................... 25 2.2. Penzijní fond ..................................................................................................... 25 2.3. Statut musí obsahovat ....................................................................................... 26 2.4. Vznik penzijního připojištění............................................................................ 27 2.5. Zánik penzijního připojištění ............................................................................ 28 2.6. Nároky z penzijního pojištění ........................................................................... 29 2.7. Penze ................................................................................................................. 29 2.8. Jednorázové vyrovnání ..................................................................................... 30 2.9. Odbytné ............................................................................................................. 30 2.10. Převedení finančních prostředků do jiného penzijního fondu .......................... 31 2.11. Příspěvky účastníků .......................................................................................... 31 2.12. Příspěvky účastníků se státním příspěvkem ..................................................... 32 2.13. Hospodaření penzijních fondů .......................................................................... 33 2.14. Konec činnosti fondu a vypořádání nároků ...................................................... 34 2.15. Dohled nad penzijními fondy ........................................................................... 34 2.16. Asociace penzijních fondů České republiky..................................................... 36 3. PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ V ČESKÉ REPUBLICE ...................................... 39 3.1. Principy penzijního připojištění ........................................................................ 40 3.2. Vývoj penzijního připojištění v České republice.............................................. 40 3.3. Motivace penzijního připojištění ...................................................................... 41 3.4. Současná situace na úseku penzijního připojištění v České republice z pohledu právních norem................................................................................. 41 3.5. Základní ukazatele penzijního připojištění ....................................................... 42 3.6. Podle jakých kritérii vybírat penzijní fond ....................................................... 43 3.7. Ekonomické ukazatele penzijních fondů .......................................................... 46 3.8. Náklady penzijních fondů ................................................................................. 50 3.9. Analýza hospodaření penzijních fondů v České republice za 15 let existence............................................................................................................ 53 3.10. Penzijní fondy a systémy důchodového zabezpečení ve vybraných státech .... 56 3.11. Parametry zdanění výnosu z penzijního připojištění ........................................ 61 4. ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO SYSTÉMU DŮCHODOVÉHO PŘIPOJIŠTĚNÍ ................................................................................................ 63 4.1. Věk a délka penzijního připojištění .................................................................. 63 4.2. Úloha penzijního připojištění............................................................................ 64

4.3. Úloha penzijního plánu při důchodovém připojištění ...................................... 67 ZÁVĚR...................................................................................................................... 69 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................... 74 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ....................................................... 76 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................... 77

ÚVOD Pro poznání kořenů a zdrojů pojištění musíme hledat ve starověku, v zemích tehdejších vyspělých civilizací. První náznaky nacházíme jiţ v otrokářském řádu, i kdyţ se nedá v pravém slova smyslu mluvit o pojištění. Tehdejší naturální hospodářství vytvářelo jen nepatrné rezervy pro případy ţivelných pohrom či jiných nehod uvnitř tohoto uzavřeného hospodářství (výroba jen potřebného). Předpokladem vzniku prvních pojišťovacích forem byl rozvoj společenské dělby práce a následné směny výrobků. To znamená především zrod řemesel a v návaznosti vznik obchodu. Nepochybně sem můţeme zařadit vnik peněz, který má vliv na postupné nahrazování naturální směny směnou pomocí peněz. Prvotní forma pojištění tedy odpovídala tehdejším době, kdy můţeme mluvit o vzájemné pomoci v určitých spolcích osob nebo skupin se stejnými zájmy. Dohody o pomoci měly jak dočasný, tak i dlouhodobý charakter. Sem můţeme například zařadit dohody o pomoci účastníků karavan (dva tisíce let před naším letopočtem) v přední Východní Asii. Dohody uzavírali účastníci karavan přepravující zboţí a sice v tom smyslu, ţe společně ponesou škodu, kterou by ztrátou, oloupením či odcizením kterýkoliv z nich cestou utrpěl. Obdobné dohody uzavírali pro případy uhynutí nebo zabití zvířat dravou zvěří při přepravě karavan v Sýrii či Palestině. V Perském zálivu, ve Francii, ale i ve starém Řecku sjednávali majitelé lodí a kupci dohody o tom, ţe při ztroskotání lodí ponesou ztrátu společně. Vysoká nebezpečí ohroţují námořní přepravu, jsou od starověku aţ po dnešní dobu jedním z největších rizik i jedním z nejdůleţitějších odvětví na úseku pojištění majetku. Vidíme, ţe smyslem prvních forem námořního pojištění bylo zabezpečit jednotlivé účastníky dané dohody pro případ vzniklé škody. Současně si ale musíme uvědomit, ţe se neplatilo ještě pojistné, nebyl tu ani ţádný fond, z něhoţ by se vyplácela náhrada škody. Tuto náhradu poskytovali v případě vzniku školdy poškozenému ostatní účastníci dohody ze svých prostředků. Úplně jiný charakter má tzv. námořní půjčka (v době starých civilizací – Indie, Francie, ale i starého Řecka a Říma). Zde ale jiţ nešlo jen o zabezpečování plavby a přepravovaného zboţí, ale i o velmi dobrý obchod. Věřitel (někdy i lichvář) poskytovali obchodníkům na přepravu zboţí po moři půjčky na značně vysoký úrok. Po doplutí lodě vrátil dluţník půjčku i s úroky věřiteli. V případě vzniku škody ponechal si obchodník jenţ přišel o zboţí půjčku a nezaplatil ani úrok. Historické

8

prameny uvádějí, ţe i přes značné riziko plavby na moři, byla námořní půjčka výnosným obchodem pro věřitele. První náznaky v pojištění osob vidíme ve vzájemné pomoci mezi členy především náboţenských, ale i oborových spolků. Například ve starém Egyptě se vytvářela celá řada spolků řemeslníků, členové si poskytovali navzájem podporu, ale i pomoc rodinám toho, kdo zemřel. Ve starém Římě potom vznikly především náboţenské spolky. Jejich posláním bylo zabezpečení svých cílů v případě těţkého úrazu, ale například i důstojného pohřbu, pomoci pozůstalým… Ve starém Římě nacházíme ještě jednu formu. Římští legionáři postoupili ještě o něco dále. Při vstupu do legií platili pro svoje zabezpečení jakýsi vstupní příspěvek (náznak pojištění). Následně pak kolegium zabezpečovalo určitou výplatu prostředků v případě smrti svého člena ve prospěch dědiců. Ale i výplatu jistých částek při odchodu z legií (dnešní výsluha), povýšení a nebo také při cestě za moře. Taková ochrana měla v dnešním slova smyslu pojištění poměrně velký význam. Nových forem nabylo pojišťovnictví v období přechodu od feudalismu ke kapitalismu. Rozvíjející se výroby nezbytně potřebovala pojistnou ochranu budov, ale i pojistnou ochranu surovin, strojů, hotových výrobků. Vytváří se zde tedy předpoklady pro vznik a rozvoj pojišťovnictví. Brzy se pojišťovnictví stalo velmi výnosným podnikáním. Postupně se také rozšiřoval okruh rizik, které bylo moţno pojistit. Získané prostředky pouţívaly pojišťovny k dalšímu podnikání. Rozvoj dopravy a obchodu byl stále intenzivnější. Tato doba byla dalším výrazným mezníkem v oblasti pojišťovnictví. Přebírat rizika v celé šíři uţ nemohli jen jednotlivci. To znamená, ţe zákonitě muselo dojít k vytvoření velkých a kapitálově silných pojišťovacích podniků. Snad nejvíce se tato skutečnost projevila na úseku dopravy, která vyţadovala silné pojišťovací organizace. Sem můţeme zasadit vznik prvních akciových společností, jednou z takových společností byla například Holandská východoindická společnost z roku 1602. Současně s vedle dopravním pojištěním si udrţovalo velký význam pojištění poţární. V roce 1695 vznikla v Anglii největší vzájemná pojišťovna svého druhu „Hand in Hand”. Úsek ţivotního pojištění se začal intenzivně rozvíjet po zrušení nevolnictví, zejména v tehdy průmyslově vyspělé Anglii, kde v roce 1698 vznikla první ţivotní pojišťovna„The Merores Company”. V samotném 17. století tehdejší vynikající matematici Christian Huggens, Blaise Pascal a další řešili a formulovali některé otázky vznikající při hrách závislých na náhodě (kostky) a vytvořili základy počtu 9

pravděpodobnosti. Spolu se statistickými tabulkami úmrtnosti, které sestavil a jako první

(1893)

publikoval

anglický

astronom

Edmond

Halley,

tvoří

počet

pravděpodobnosti vědecký základ pro nové, vysoce moderní pojetí ţivotního pojištění. Přichází i ostrý konkurenční boj, pojišťovny hledaly nové moţnosti podnikání. K dopravnímu a poţárnímu pojištění přibylo pojištění strojní, vodovodní a mnoho dalších typů. Pojišťovny se většinou nespecializovaly jen na jedno odvětví, ale snaţily se rozvíjet svou činnost v co moţná nejširším měřítku. Tématem mé diplomové práce je problematika penzijního připojištění v České republice, která v současné době zvlášť vystupuje do popředí v souvislosti s připravovanou penzijní reformou. Penzijní reforma se dnes a denně skloňuje ve všech pádech. Její potřeba a nutnost je přetřásána v mediích a zcela samozřejmě zaměstnává také politiky. Podle průzkumu veřejného mínění, které si nechalo zpracovat Ministerstvo práce a sociálních věcí je reforma penzí nejdůleţitějším tématem dneška i pro občany. Jedná se nepochybně o největší sociálně ekonomické téma současnosti. Většina Čechů v produktivním věku se začíná váţně obávat prudkého propadu ţivotní úrovně po odchodu do důchodu. Realitou je, ţe většina občanů České republiky dobře nezná ani náš stávající a desítky let fungující model s parametrickými změnami z posledního období. A ten je přitom poměrně jednoduchý. V následujícím období se musí najít cesta, jak problematiku důchodové reformy vyřešit. Musí to být cesta pozvolná, aby nedocházelo k narušení rovnováhy ostatních peněţních vztahů v ekonomice. A je zcela jisté, ţe to nemůţe být cesta pouze skrze státní rozpočet. Panuje poměrně všeobecná shoda na tom, ţe výdaje i příjmy státu by se měly pohybovat na úrovni 30 – 40 % HDP, takţe pak by ve státním rozpočtu nezbyly peníze na nic jiného. Dnes představují důchody asi 30 % všech výdajů státu, pokud neproběhne důchodová reforma, představovalo by zatíţení státního rozpočtu v roce 2050 kolem 55%. Obdobné problémy mají všechny vyspělé země, kdy se v současné době potýkají s problematikou vytvoření adekvátního penzijního systému, který by měl být schopen se vypořádat s reálným trendem stárnutí populace. Na druhé straně by měl vyhovovat stávajícím ekonomickým poţadavkům a přitom by byl v souladu se základními principy sociální

sounáleţitosti.

V našich

podmínkách

přetrvává

podoba

státu

jako

nezastupitelného garanta sociálních jistot. Toto můţeme povaţovat jako výsledek historického a politického vývoje naší společnosti. Jedná se také o určité dědictví 10

dřívějšího sociálního monopolu plánované socialistické ekonomiky. Změny v našem systému naráţí na celou řadu překáţek. Za hlavní překáţky můţeme povaţovat nedostatečnou míru individuálního zabezpečení, nepochopení hrozeb reálné situace, ale i samotných moţností společnosti. Musíme vidět, ţe základním aspektem determinace penzijního systému je demografický vývoj. Stejné aspekty a tendence jaké má Česká republika, jsou i ve vyspělých ekonomikách Evropské unie. To znamená, ţe je zde nárůst počtu staršího obyvatelstva a s tím související otázka věku odchodu do důchodu, ale i značná volební síla obyvatel vyššího věku, nezaměstnanost a výše sociálních dávek, jakoţ i otázka pracovních příleţitostí starší populace. V podstatě můţeme vycházet ze dvou základních alternativ financování důchodů. Jedná se o systém průběţného financování a kapitalizace, tedy určité fondové financování. Oba systémy mají své výhody a nevýhody. Samotný průběţný systém je jednoznačně financován z prostředků ekonomicky aktivních lidí. Tyto prostředky jsou ihned přerozdělovány ve prospěch současných důchodců. Má ochranu všech jednotlivců, sniţuje administrativní náklady, ale sniţuje i rizika ztráty prostředků nebo případnou jejich hodnotu. Na druhé straně přináší niţší odpovědnost jednotlivce za své důstojné stáří. Daný systém je jednoznačně v závislosti na demografickém vývoji, na politickém vývoji, jakoţ i ovlivnitelnosti politiky věkovým spektrem voličů. Přesto je za určitých podmínek schopen vyprodukovat větší důchod, neţ systém kapitalizace. Na druhé straně samotné fondové financování klade daleko větší důraz na zodpovědnost jednotlivce. Přenáší určitou náročnost na kaţdého z nás, umoţňuje za určitých předpokladů dosáhnout vyšších výnosů. Jednoznačně nezatěţuje následující generace, sniţuje zátěţ veřejných financí a pozitivně ovlivňuje objem mandatorních výdajů. Musíme zde také vidět to, ţe umoţňuje dosáhnout vyššího zhodnocení a důchodu lidem vyšších příjmových skupin. Po roce 1989 byla v České republice částečně zahájena reforma důchodového systému, která se vyznačuje zvyšováním důchodového věku, změnou konstrukce výpočtu důchodu a v neposlední řadě zavedením důchodového připojištění. Dosavadní vývoj ukazuje, ţe reformní kroky nebyly dostatečné. Nadále pokračuje nepříznivý demografický vývoj a přetrvává politická nevole pokračovat v nepopulárních krocích reformy. V našich podmínkách je obtíţné sladit cíle společnosti a jedince. Společnost má zájem dosáhnout zajištění občanů při ekonomické únosnosti pro celý systém v souladu se sociální solidaritou, opakem je jednotlivec, který upřednostňuje dosaţení

11

maxima při obětování minima. To ve své podstatě znamená, ţe je velmi obtíţné optimalizovat kombinaci těchto zájmů. Relevantní politické strany v České republice – tedy ty, které mají a budou mít vliv na tvorbu zákonů, navrhly své důchodové reformy. Obsah těchto návrhů odpovídá ideovému zakotvení politických stran. Není nijak překvapivé, ţe se jednotlivé návrhy ve své podstatě liší. Výsledná kompromisní reforma nebude čistým opisem ţádného z politických návrhů. Součástí politického boje a vyjednávání je tvrdá oponentura vůči návrhům protivníků. Na škodu je bohuţel to, ţe se v argumentaci jednotlivých aktérů občan ztratí. Hlavním cílem této práce je zmapovat vývoj penzijního připojištění v České republice, popsat jeho stav, působnost penzijních fondů a vytvořit přehled o činnosti těchto fondů. Samotné zpracování práce je v jistém časovém kontextu, v době probíhajících reforem penzijního a sociálního zabezpečení. Znamená to, ţe v krátkém časovém úseku můţe dojít k určitým změnám, ale nemůţe se změnit podstata a význam samotného penzijního připojištění.

12

1. SOUČASNÝ DŮCHODOVÝ SYSTÉM Upravuje zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění a navazující zákonné úpravy. V novodobé historii České republiky současně s ekonomickou reformou byla zahájena i reforma celého sociálního systému. Cílem transformačního procesu bylo vytvořit systém odpovídající potřebám trţní ekonomiky, který by: a) Podněcoval jednotlivce i sociální skupiny k odpovědnosti za svoji sociální situaci a současně k určité sociální nezávislosti, zejména na státu. b) Zahrnující v sobě mezinárodní konvence k poţadavku soustav sociálního pojištění.

1.1. Dvoupilířový systém To znamená, ţe současný systém českého důchodového pojištění lze povaţovat za systém dvoupilířový. Prvním pilířem je systém základní, druhý pilíř představuje zákonné, dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem. Podle daného systému tedy první pilíř můţeme povaţovat za: -

Všeobecný, dopadá na celou populaci.

-

Jednotný, neměl by zakládat neodůvodněné rozdíly.

-

Povinný, jednoznačně stanovuje povinnost finančně se podílet na tvorbě zdrojů.

-

Sociálně solidární.

Konstrukce plnění z důchodového systému vybudovaná na zásadách, které musí být právní úpravou dodrţeny, jsou následující: -

Zásluhovost.

-

Sociální potřebnost.

-

Zabezpečení.

-

Garance a iniciace.

-

Kompenzace a společenská integrace.

-

Zachování nabytých práv.

-

Valorizace a odstranění tvrdosti.

Samotný přiznaný důchod se skládá ze dvou sloţek. a) Základní výměry stanovené pevnou částkou pro všechny druhy důchodů bez jakéhokoliv ohledu na dobu pojištění a výši výdělku.

13

b) Procentní výměry, zachovávající a reflektující předchozí výdělky samotného pojištěnce. Při stanovení důchodů se dávka vypočítá nejprve vynásobením ročních vyměřovacích základů koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, čímţ se zjistí valorizované roční vyměřovací základy a jejich úhrn. Dále se sečtou vyloučené doby. Výpočet daného osobního vyměřovacího základu se provede tak, ţe se úhrn ročních vyměřovacích základů za rozhodné období vynásobí koeficientem11 a vzniklý součin se podělí počtem dnů rozhodného období. Vypočteným základem je osobní vyměřovací základ nepřevyšující stanovenou částku, která se započítává v plné výši a při jejím překročení je redukována, a to 30% přičemţ při překročení druhé redukční hranice je započteno uţ pouze 10 % z osobního vyměřovacího základu. Přijatý zákon č. 155/1995 Sb. koncipuje podmínky pojistného a výši sazeb na sociální zabezpečení tak, aby vybrané pojistné krylo výdaje na dávky důchodového a nemocenského pojištění. Tyto jsou pak přímo odvozeny z příjmu ekonomicky činných občanů. Řadí se sem důchody starobní, vdovské, vdovecké, sirotčí, invalidní a za výsluhu let. Dále nemocenské, podpory při ošetřování člena rodiny, pomoc v mateřství, atd. Vybrané pojistné je v souladu s rozpočtovými pravidly, zvlášť evidovaným příjmem státního rozpočtu a následně jsou hrazeny z této kapitoly veškeré výdaje na sociální zabezpečení. Pojistné a jeho výše 28 % (z toho zaměstnanec 6,5 % a zaměstnavatel 21,5 %) je stanoveno na základě ekonomického propočtu tak, aby vyplacené důchodové dávky v daném období (roce) byly pokryty v plné míře vybranými platbami pojištěnců. Na konstrukci se tak na příjmové stránce odráţí v plné míře princip solidarity, neboť pojištěnec odvádí do systému finanční částky přímo úměrné výši svých příjmů, a je tak realizována ochranná a přerozdělovací funkce sociální politiky. Znamená to, ţe důchodový systém představuje nástroj sociální politiky státu, prostřednictvím kterého jsou naplňovány základní funkce sociální politiky. Zákony upravující problematiku sociálního zabezpečení, tedy i oblast důchodového systému jsou obecně odrazem sociální politiky státu. Vychází ze souhrnu určitých společenských a ekonomických faktorů. V důchodovém systému nacházejí uplatnění převáţně funkce:

1

Stanoven dle §16 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.

14

-

Nejstarší a prvotní funkce ochranná, cílem je poskytnout ochranu jedinci nebo sociálním skupinám.

-

Rozdělovací a přerozdělovací, tato funkce je spojena se zmírněním rozdílů a nerovností mezi jedinci, či sociálními skupinami.

-

Funkce

homogenizační,

směřující

ke

zmírňování

sociálních

rozdílů

a

neodůvodněných rozdílů, účelem nesmí být v ţádném případě nivelizace. -

Funkce

stimulační,

má

bezprostředně

podporovat

hospodářskou

politiku

stimulováním jednotlivců.

1.2. Fondový systém Z hlediska moţného financování důchodových systémů, které jsou přímo financovány státním rozpočtem, existují dva základní pojistné způsoby financování, jiţ uváděný průběţný a fondový. Zásadní rozdíl spočívá v tom, ţe v průběţném systému se vybrané pojistné od ekonomicky aktivních osob pouţívá na výplatu důchodů jiţ existujícím důchodcům. U fondového systému se odváděné pojistné investuje a vede na individuálních účtech za účelem financování budoucích důchodových nároků osob, které pojistné platí. Fondový systém nezohledňuje mezigenerační solidaritu, neboť je zaměřen na individualizované krytí sociálního rizika jednotlivce v budoucnosti ukládáním jeho vlastních zdrojů. Výnos fondového systému je determinován hrubým výnosem z aktiv dosaţených na finančních trzích při splnění podmínek definovaných regulátorem a dohledem a výší administrativních nákladů. Fondový systém vyhovuje soukromoprávní představě o pojištění mnohem více, neţ systém průběţný. Je zde přímo stanovena příspěvková sazba, kterou pojištěnec platí do systému. Výše jeho důchodu závisí přímo úměrně na mnoţství odvedených příspěvků a jejich zhodnocení, nepřímo úměrně na naději doţití jeho generace v okamţiku odchodu pojištěnce do důchodu. Výše důchodu tak není systémem předem garantována, resp. není předvídatelná (mimo uloţenou částku).

1.3. Výhody a nevýhody obou systémů Oba systémy se ve své výhodnosti odlišují v míře zásluhovosti. Příspěvkové definované systémy jsou v určité podobě také plně zásluhové tzn., ţe důchod je také závislý na 15

příjmech (odvedeného pojistného) daného jedince. Poskytují ve své podstatě všem pojištěncům stejnou míru náhrady jejich předdůchodového příjmu, bez ohledu na absolutní výši těchto příjmů. Na druhé straně dávkově definované systémy v sobě většinou skrývají, jiţ uváděnou intragenerační příjmovou solidaritu. Míra náhrady předdůchodových příjmů je tak relativně vyšší u osob s niţšími příjmy, neţ u občanů s vysokými výdělky. Systém s vysokou příjmovou solidaritou má představovat nástroj k zmenšování chudoby postproduktivních generací. Tato nadměrná příjmová solidarita na druhé straně vytváří bariéry v důchodovém systému. Pojistné je zde vnímáno spíše jako daň. Tím se sniţuje motivace platit do systému, coţ v konečném důsledku do určité míry podporuje šedou ekonomiku. Plně zásluhový systém nepřináší negativní podněty k trhu práce. Na druhé straně zde existuje riziko nedostatečné výše důchodu pro část budoucích důchodců. Příjmy těchto ohroţených skupin pak musejí být podporovány jinými sociálními systémy. Znamená to, ţe z hlediska způsobu financování, ale i z hlediska konstrukce dávky má kaţdý ze systémů své výhody a nevýhody. Jak jiţ bylo uvedeno dávkově definovaný systém umoţňuje zajistit potřebnou solidaritu. Pokud je jeho váha v důchodovém systému příliš velká, projeví se negativní dopady na motivaci jednotlivců setrvat na trhu práce. Naopak systém příspěvkově definovaný neovlivňuje trh práce, ale můţe vést i k chudobě určité části populace. Samotné průběţné financování je do značné míry zranitelné demografickým vývojem, bývá ve své podstatě

politicky zneuţíváno k mezigenerační nespravedlnosti,

nesnášenlivosti (náznaky před parlamentními volbami v roce 2010). Naopak fondové financování je vysoce citlivé na vývoj finančních trhů (ekonomická krize v roce 2008), kvalitě regulace a v neposlední řadě i na výši administrativních nákladů.

1.4. Rozhodnutí Ústavního soudu Určitým mezníkem při výpočtu dávek důchodů bude i nález Ústavního soudu ze dne 23. března 2010 (sp. zn. PL. ÚS 8/07). Ústavního soud shledal ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění zakotvující v nynějších redukčních hranicích pro stanovení výpočtového základu procesní výměry důchodu, jako protiústavní. V nálezu konstatoval, ţe stávající konstrukce důchodového systému negarantuje dostatečně ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení dle čl. 30 odst. 1

16

Listiny základních práv a svobod a tím vede k nerovnosti mezi různými skupinami důchodových pojištěnců (nález vychází z projednání správní ţaloby proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o výši přiznání plného invalidního důchodu). Listina základních práv a svobod předpokládá existenci takového systému zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti v práci, který bude schopen poskytnout potřebným osobám přiměřené hmotné zabezpečení. Podle Ústavního soudu přiměřenost hmotného zabezpečení je nutno vyloţit nejen s ohledem na schopnost uspokojit z důchodové dávky ţivotní potřeby jednotlivce tak, aby mu byla zaručena sociálně důstojná lidská existence, ale téţ s ohledem na pojištěnce jako plátce spoluvytvářejícího finanční zdroje, ze kterých je, resp. bude přiměřené hmotné zabezpečení poskytováno. Ustavní soud nikterak nezpochybnil princip solidarity mezigenerační a v zásadě akceptoval i princip solidarity intragenerační (příjmové), které jsou charakteristické pro nynější průběţný dávkově definovaný důchodový systém, konstatoval však, ţe ani tyto principy, a platí to zejména o principu solidarity intragenerační, v rámci tohoto důchodového systému nemohou absolutně převáţit a vést k praktické nivelizaci důchodů, resp. ţe nemohou téměř úplně potlačit téţ princip ekvivalence, resp. zásluhovosti z pohledu přispěvatele do systému důchodového pojištění, který nadto působí stimulačně na zvyšování celkových příjmů systému. Jinak by to ve svém důsledku vedlo jiţ k neakceptovatelné míře nerovnosti mezi příjemci důchodů s ohledem na nerovnost jejich příjmů, výše odvedeného pojistného a výše důchodů, takţe by jiţ nebylo moţné hovořit o přiměřenosti takového hmotného zabezpečení. Ústavní soud nemohl výši redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu procentní výměry důchodu v napadeném ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění posuzovat izolovaně, nýbrţ musel vzít v úvahu téţ širší kontext konstrukce důchodového systému, vazbu mezi výší příjmů, výší odvodů do pojistného systému a výší důchodů a konečně téţ účely, jichţ zákonodárce hodlal zavedením daného systému dosáhnout. Těmi byly na straně jedné nivelizace důchodů v rámci prvního pilíře důchodového zabezpečení podle zákona o důchodovém pojištění, na straně druhé otevření prostoru pro diferenciaci důchodů v jiných pilířích, zejména v systému penzijního připojištění. Ústavní soud dospěl k závěru, ţe deklarovaného cíle se zákonodárci nepodařilo dosáhnout. 17

V posuzovaném systému tak chybí vazba mezi deklarovaným cílem a prostředky, které zákonodárce (neúspěšně) zvolil k jeho dosaţení, coţ nutně vede k závěru o neakceptovatelnosti nerovnosti mezi pojištěnci, nerovnosti, kterou daný systém jak vidno produkuje. Ústavní soud konstatoval, ţe „konstrukce ... zakotvující dvě redukční hranice ve stávajících výších, za existence systému odvodů do důchodového pojištění bez efektivního „zastropování“ (tím je míněno omezení pojistného určitou výší přijmu, nad níţ se jiţ pojistné neodvádí), vytváří výrazné disproporce (nerovnosti) mezi výší příspěvku do pojistného systému, výší příjmů a výší přiznané důchodové dávky u části pojištěnců, čímţ porušuje čl. 1 a 3 odst. 1 Listiny“. Vyhlášený nález ovšem neruší kritizované ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění s okamţitou platností. Ústavní soud, vědom si komplikovanosti problematiky revize nastavení parametrů stávajícího důchodového systému, nebo dokonce zásadnější změny konstrukce důchodového systému, odloţil účinky svého rozhodnutí aţ do konce září 2011, aby vládě a zákonodárci poskytl dostatečný prostor k promyšlení nové právní úpravy, která vezme v potaz nejen ekonomické a sociální aspekty, ale téţ ústavní principy. Na závěr Ústavní soud zdůraznil, ţe do té doby zůstává ustanoveni § 15 i nadále aplikovatelným. Prvním krokem na nález Ústavního soudu má být „Malá penzijní reforma“, kterou předloţil v měsíci listopadu 2010 k projednání ve vládě ministr Drábek. Uvedený zásah má do určité míry odstranit nerovnost, diskriminaci lidí s vyššími platy. Jejich důchod je v porovnání s původním platem podstatně niţší neţ u lidí s niţšími příjmy. Rovněţ reaguje na studii OECD2, která upozorňuje na skutečnost, ţe české penze jsou nejvíce rovnostářské a nejméně spravedlivé v celé Evropě. V podstatě to znamená, ţe většina lidí (dnešních padesátníků a šedesátníků) se musí připravit na niţší důchody. Největší propad by měl být zaznamenán oproti nároku podle současných pravidel u těch budoucích důchodců, kteří pracují za průměrný plat kolem 25 tisíc měsíčně. Od této hranice se má propad zmírnit. Ten kdo vydělává kolem 35 tisíc korun bude mít nárok prakticky na stejný důchod podle současných pravidel. Od výdělků nad 40 tisíc korun vyměřený důchod vzroste. Budoucí důchodce, který má před odchodem plat na této úrovni by si měl polepšit cca o 1600 aţ 2000 korun. Částku výpočtu bude ovlivňovat délka odpracovaných let a výdělek za posledních deset let.

2

OECD, Organization for Economie Cooperation and Development – Organizace pro ekon. spolupráci a rozvoj.

18

Tato malá penzijní reforma nebude mít vliv na změnu v odvodech sociálního pojištění. Lidé s vyššími příjmy by také měli platit do budoucna niţší odvody sociálního pojištění. Zatímco dnes jsou od pojistného osvobozeny všechny příjmy nad šestinásobek průměrného platu, coţ je zhruba 150 tisíc korun měsíčně, od roku 2012 by se pojistné mělo platit jen z příjmu do trojnásobku průměrného platu, tedy zhruba do 75 tisíc měsíčně. Změny se nedotknou současných důchodců. Mladší generace se musí pak připravit na tzv. „Velkou penzijní reformu“, která počítá s moţností přesměrovat si část povinných odvodů sociálního pojištění na soukromé účty.

1.5. Zásadní reformy důchodového zabezpečení v České republice Reforma důchodového zabezpečení probíhala v návaznosti na reformě celého sociálního systému v krocích: V letech 1990-1992 byly zrušeny preference důchodového systému a odstraněna diskriminace OSVČ. -

Zrušeny osobní důchody, jejichţ výše byla nad zákonem stanovenou výměrou na základě politického rozhodnutí.

-

Byly zrušeny preference vyplývající ze zaměstnání vykovávaných v tzv. I. a II. pracovní kategorii.

-

U OSVČ je důchod vypočítáván stejným způsobem jako zaměstnancům.

V roce 1993 bylo zavedeno pojistné jako zvláštní platba mimo daňový systém (v souvislosti se zavedením pojistného bylo nutno vybudovat a zaměnit celou organizaci sociálního zabezpečení včetně jejich orgánů – doba, za níţ je pojistné zaplaceno a výše vyměřovacího základu, z něhoţ je pojistné placeno, se staly rozhodnými pro stanovení výše důchodových dávek). Od roku 1994 zřízen samostatný účet státního rozpočtu a tvoří v něm samostatnou příjmovou poloţku. V roce 1994 byl zaloţen systém penzijního připojištění se státním příspěvkem. -

Jedná se o systém soukromých penzijních fondů na plně kapitálovém způsobu financování.

-

Na zcela dobrovolné účasti v tomto systému.

19

Přijetí zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Tato nově hmotná právní úprava byla zavedena od roku 1996. Zákon č. 306/2008 Sb. – s účinností dnem 1. ledna 2010, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb. Mezi nejvýznamnější změny: -

Postupné prodluţování doby pojištění potřebného pro vznik nároků na starobní důchod z 25 roků na 30 roků.

-

Omezení zápočtu náhradních dob pojištění.

-

Prodlouţení období odchodu do starobního důchodu a zrušení podmínek pro nárok na výplatu vedle příjmu z výdělečné činnosti, která spočívá ve sjednání pracovního vztahu na dobu nejdéle jednoho roku.

-

Změna plného invalidního důchodu na důchod starobní ve stejné výši při dosaţení věku 65 let…

Demografický vývoj bude mít za následek, ţe při současném stanovení doby odchodu do důchodu, pro muţe v 65 letech a pro bezdětné ţeny v 62-64 (rozhoduje počet vychovaných dětí) letech – viz. PŘÍLOHA č. 5, nastane okolo roku 2020 krize důchodového systému. Pro řešení tohoto stavu existují dvě moţnosti: 1) První moţnost je zdánlivě nejjednodušší řešení rostoucích výdajů na důchody, která spočívá v ignoraci problémů, které se v horizontu 20-25 let vyskytnou, tedy zachování stávajícího systému důchodového zabezpečení. V našich podmínkách by to znamenalo zachování stávajících penzijních zákonů včetně pravidel pro odchod do důchodu. Kdyby se přistoupilo k této moţnosti, po několika letech by se celý systém zhroutil, protoţe jiţ v současné době vzniká deficit, který bude prudce narůstat. V roce 2020 by dluh celého penzijního systému dosáhl astronomické výše 1 bilionu Kč, coţ by odpovídalo zhruba jedné třetině předpokládaného HDP v tomto roce. 2) Druhou moţností je reforma důchodového systému, která spočívá především v rychlém přechodu z průběţného systému financování na systém fondový. Tuto reformu by bylo moţné uskutečnit v několika variantách. Nejrychlejší z nich počítá s dokončením reformy do 20 let. Hlavním cílem reformy je zajištění pro všechny následující ročníky minimálně takové úrovně důchodů, jaká je při odchodu do penze dnes, tedy zhruba částka 9 000,- aţ 10 000,- Kč měsíčně. 20

Tento nový systém penzijního připojištění by pro jednotlivé důchodce přinesl vyšší důchody, vyšší nezávislost na státním systému sociálního zabezpečení a moţnost svobodné volby při rozhodování o tom, kdy odejít do penze. Tabulka č. 1: Porovnání odchodů do starobního důchodu.

Státy

Průměrný věk odchodu

Oficiální věk odchodu

do penze

do penze

Německo

63,2

65

Francie

58,7

60

Rakousko

58,9

65

Itálie

60,8

65

Brazílie

63,1

65

USA

64,6

65

Švédsko

65,7

65

Japonsko

68,4

64

Zdroj: Výroční zpráva APF ČR . Praha : Vlastním nákladem , 2010 . 48 s.

Je třeba dodat, ţe ţádné univerzálně platné recepty na to, jak by budoucí systémy sociálního zabezpečení měly vypadat, nejsou známy. První důvod je nasnadě - je totiţ aţ s podivem, nakolik šly systémy sociálního pojištění (jako jádra systému sociálního zabezpečení) v jednotlivých evropských zemích v tomto století svou vlastní národní cestou, a jak nestejná výchozí startovací rovina zde tudíţ existuje. Nejde jen o to, ţe případné reformy těchto systémů budou proto mít různou podobu, ale především o to, ţe Evropa jiţ v prvních letech po vstupu do nového milénia je „Velkou” Evropou jak integrujících se zemí Unie, tak k nim rychle se přidruţujících členů střední a východní Evropy včetně České republiky.

1.6. Důvod nutnosti změn v důchodovém systému Očekávané stárnutí populace v České republice charakterizované především klesající úmrtností a současně nízkou porodností bude vytvářet rozhodující tlak na důchodový systém. Je nutno vidět, ţe v nadcházejícím období budou do důchodu odcházet dvě velmi silné generace, poválečná a následně generace 70. let. Poválečná generace (dnes

21

jiţ částečně v důchodu) se nezdá být pro důchodový systém aţ tak velký problém jako právě silná generace 70. let. Pro tyto bude nutností vytvořit si finanční rezervu na potřebné financování jejich důchodu. Dojde zde k prudkému navýšení výdajů na důchody ve vztahu k HDP. Přechodem těchto generací z ekonomické aktivity do důchodu povede k prudkému zvýšení výdajů na důchody v poměru k HDP, v období mezi roky 2030 – 2050. Graf č. 1: Věk odchodu do důchodu potřebný k zachování míry závislosti na úrovní roku 1995

Zdroj: Měsíčník Politická ekonomie 4/2009.

Po roce 2060 se jiţ výdaje do určité míry stabilizují s tím, ţe se v systému vytváří kaţdoroční přebytek v řádu 4 % HDP. Úpravy v systému by měly vést k eliminaci očekávaných deficitů s tím, ţe dočasný nárůst výdajů spojený se silnými generacemi 70. let by měl být kryt především vytvořenou rezervou vznikající díky jejich zapojení na trhu práce (v současné době opak, vzniká deficit). Předpokládá se, ţe průměrná úroveň starobních důchodů ve vztahu k průměrné mzdě by měla v nejbliţší době klesat, přičemţ nejniţší úrovně by mělo být dosaţeno přibliţně kolem roku 2035. Tento pokles je pozorován i přes předpokládanou stabilní úroveň u nově přiznaných důchodů. Hlavním důvodem tohoto poklesu je rostoucí podíl krácených předčasných důchodů na celkovém počtu starobních důchodů. Omezeně působí i předpokládaná valorizace na zákonem stanovené minimální úrovni. Tedy po

22

roce 2035 by mělo dojít k mírnému nárůstu této relace a k její stabilizaci na úrovni okolo 37 %. Vzhledem k tomu, ţe očekávaný pokles výše uvedené relace je způsobeno chováním do značné míry jednotlivců, mělo by být cílem budoucích zásahů jeho eliminace. Vzhledem k probíhajícím diskuzím o změnách důchodového systému v souvislosti s očekávanými dopady stárnoucí populace je nutno přistoupit ke změně některých parametrů. Mezi parametry, které velmi významně ovlivňují vývoj celého důchodového systému, tedy salda je nastavení důchodového věku, současně pak způsob valorizace vyplácených důchodů. Další zvyšování důchodového věku v současné době nad rámec platné legislativy by mělo pokračovat současným tempem na 65 a dále na 67 a 69 let (k odchodu do starobního důchodu). Zvýšení důchodového věku na 65 let (z 63 let v základní variantě) bezprostředně redukuje výdaje důchodového systému v dlouhodobém období na 11% HDP. Jen další zvýšení na 67 let by vedlo k sníţení přibliţně na 10 % HDP. Pokud by zvyšování pokračovalo aţ na hranici pro odchod do důchodu 69 let, výdaje na důchod by se pohybovaly okolo 9,5 % HDP. V souvislosti s nastavením důchodového věku se objevují určité tendence ke zautomatizování procesu úprav, a to i bez procesu politické diskuze a vůle, která můţe být jednak: -

Přímá, úprava důchodového věku na základě demografických dat.

-

Nepřímá, vazbou výše nově přiznaného důchodu na střední délku ţivota nebo zavedením příspěvkově definovaných schémat.

Na druhé straně zavedený, případný automatismus můţe vést ke zvýšení nejistoty účastníků v tom, kdy budou moci odejít do důchodu, tj. jaký bude stanoven důchodový věk, resp. kdy bude jejich důchod dostatečný. Nemůţeme samostatné zvyšování důchodového věku a jeho případné přizpůsobování měnícím se demografickým parametrům povaţovat za reformu systému. Znamená to, ţe současný důchodový systém v České republice reformu jednoznačně potřebuje. Tato reforma by měla směřovat k diverzifikaci jak na straně příjmů, tak i na straně výdajů. Měla by vést k posílení jistoty očekávaných průměrných příjmů ve stáří. Dále by reforma měla směřovat k posílení diferenciace důchodu u středních a vyšších příjmových skupin. Prostor pro diferenciaci důchodů je dán rozdílem minimálního přiznávaného důchodu a důchodu průměrného. Vliv na diferenciaci důchodu má také

23

jednoznačně strop pojistného, který svým způsobem určuje do jaké míry má být řešena diferenciace v systému základního důchodového pojištění. Zvýšení ekvivalence, při udrţení úrovně celkových nákladů systému a existující ochrana proti riziku chudoby ve stáří, by měla být dosaţena u středních a vyšších příjmových skupin za cenu posílení nivelizace u důchodů niţších příjmových skupin. Tohoto je moţno dosáhnout například kombinací ekvivalentního systému s minimálním důchodem, kdy část pojistného směřuje na krytí tohoto minimálního důchodu a zbytek do ekvivalentního schématu. Jako další moţnost můţe zde být kombinace určité formy rovného důchodu se schématem. Nároky z ekvivalentního schématu jsou získávány aţ od určité úrovně příjmu. Do stanovené úrovně příjmu je odváděno pojistné pouze do schématu rovného důchodu a nad tuto úroveň je část pojistného směřována do ekvivalentního schématu. Obě zmíněné moţnosti by umoţňovaly zapojení fondové sloţky financování.

1.7. Úprava stávajícího důchodového systému Úpravami stávajícího důchodového systému se dlouhodobě zabývalo jiţ několik vlád České republiky. Přesto, ţe panuje všeobecná shoda napříč politickým spektrem o nutnosti důchodové reformy, nepodařilo se nalézt politický konsenzus o podobě budoucí reformy. O to více zde do popředí vystupuje úloha penzijního připojištění a penzijních fondů. V uplynulých letech byly v České republice vytvořeny základy penzijního připojištění, které jsou dostatečně silné, aby se na nich mohl tento systém i nadále rozvíjet a zdokonalovat. Toto ale bude probíhat v závislosti na vlivech, od kterých nejsou penzijní fondy izolovány. Mezi tyto vlivy patří zejména rychlost postupu provedení zásadních reforem v oblasti důchodového a sociálního zabezpečení, ale i například vývoj naší ekonomické situace, inflace, dopady doznívající celosvětové ekonomické krize apod. Skutečnou penzijní reformu, ale musí kaţdý začít sám u sebe, především u svého myšlení a kaţdodenního hospodaření se svými příjmy, prostředky. Čím dříve si toto uvědomíme, tím méně bolestná bude u kaţdého z nás nutná odloţená spotřeba ve prospěch důstojného stáří, odvrácení chudoby ve stáří.

24

2. PRÁVNÍ PODSTATA PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ Nejdůleţitějším krokem pro existenci a moţnou činnost penzijních fondů v České republice bylo stanovit právní rámce, kterým se řeší tato problematika. Tento základní krok byl učiněn v únoru 1994. Dne 16. 2. 1994 byl Parlamentem České republiky schválen zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. Tato právní úprava je základním kamenem, vztahující se ke zřízení a činnosti penzijních fondů se státním příspěvkem. Navazující další právní normy, vyhlášky, metodické a výkladové materiály a úřední sdělení České národní banky – viz. PŘÍLOHA č. 1.

2.1. Penzijní připojištění Penzijní připojištění je shromaţďování peněţních prostředků od účastníků penzijního připojištění a státu, který určité peněţní prostředky poskytuje ve prospěch těchto účastníků. Toto připojištění zahrnuje i nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. Penzijní připojištění smějí podle výše uvedeného zákona vykonávat pouze penzijní fondy. Jiné připojištění neţ se státní účastí neexistuje. Účastníkem penzijního připojištění můţe být fyzická osoba starší 18 let s trvalým pobytem na území České republiky, s bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie, pokud je účastná důchodového pojištění nebo účastná veřejného zdravotního pojištění v České republice a uzavře s penzijním fondem smlouvu.

2.2. Penzijní fond Penzijní fond je právnickou osobou se sídlem na území České republiky. Fond musí být akciovou společností, která se řídí ustanoveními obchodního zákoníku a zákonem č. 42/1994Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů a navazujících právních normách.

25

Jméno, pod kterým penzijní fond vystupuje, musí obsahovat označení „penzijní fond“, přičemţ ţádná jiná právnická osoba nesmí ve svém obchodním názvu toto označení pouţívat. Ke vzniku a činnosti penzijního fondu je třeba základní jmění a licence, tedy povolení. Hodnota

základního

jmění

penzijního

fondu

musí

být

v minimální

výši

50 milionů Kč. Toto jmění musí být tvořeno jen peněţitými vklady, které musí být sloţeny před podáním ţádosti o povolení. O udělení povolení rozhoduje na základě písemné ţádosti zakladatelů penzijního fondu Česká národní banka. Před vydáním rozhodnutí o ţádosti o povolení poţádá Česká národní banka o stanovisko Ministerstvo práce a sociálních věcí. V tomto písemném dokumentu jsou ţadatelé povinni uvést: -

Obchodní jméno a sídlo penzijního fondu.

-

Výši základního jmění penzijního fondu.

-

Věcné a organizační předpoklady pro činnost penzijního fondu.

-

Odbornou způsobilost a bezúhonnost navrhovaných členů představenstva a dozorčí rady penzijního fondu.

-

Banku, která bude pro penzijní fond vykonávat funkci depozitáře.

O tom, zda povolení udělit či ne, rozhodne Česká národní banka do 60 dnů od doručení nebo doplnění ţádosti. Kdyţ je povolení uděleno, obsahuje jiţ schválený statut, penzijní plán a další. Toto povolení je udělováno na dobu neurčitou a je nepřevoditelné

2.3. Statut musí obsahovat Jak jsem jiţ uvedl, kaţdý penzijní fond musí mít statut a penzijní plán. Obojí musí být kaţdému přístupné. V případě, ţe by došlo ke změnám, ať uţ ve statutu nebo plánu, musí být tyto změny schváleny Českou národní bankou. Statut musí obsahovat: -

Rozsah činnosti penzijního fondu.

-

Zaměření a cíle investiční politiky penzijního fondu, hlavně druhy majetkových hodnot, které budou pořizovány z peněţních prostředků penzijního fondu.

26

-

Zásady hospodaření penzijního fondu.

-

Způsob pouţití zisku.

-

Obchodní jméno a sídlo depozitáře.

Způsob zveřejňování zpráv o hospodaření s majetkem fondu, o změnách statutu a informace o tom, kde lze tyto informace získat. Penzijní plán musí stanovit: -

Druhy penzí a ostatních dávek penzijního připojištění.

-

Podmínky nároku na dávky penzijního připojištění a jejich výplatu.

-

Způsob výpočtu dávek poskytovaných z penzijního připojištění.

-

Důvody vypovězení penzijního připojištění.

-

Výši příspěvků účastníků na penzijním připojištění.

-

Podmínky odkladu nebo přerušení placení příspěvků a změny výše příspěvků.

-

Pravidla a způsob placení příspěvků a postup při neplacení, opoţděném nebo nesprávném placení příspěvků.

-

Podmínky převzetí peněţních prostředků z penzijního připojištění u jiného penzijního fondu a úpravu nároků.

-

Zásady, podle kterých se účastníci, včetně příjemců penzí, podílejí na výnosech hospodaření penzijního fondu.

2.4. Vznik penzijního připojištění Penzijní připojištění vzniká na základě smlouvy mezi fyzickou osobou, která je starší 18-ti let s trvalým pobytem na území České republiky a penzijním fondem. Konkrétně dnem, jeţ je uveden ve smlouvě. Tato smlouva musí mít písemnou podobu. Ještě před uzavřením smlouvy musí být budoucí účastník připojištění seznámen se statutem a penzijním plánem penzijního fondu, se kterým smlouvu uzavírá. Smlouvou o penzijním připojištění se penzijní fond zavazuje poskytovat účastníku dávky penzijního připojištění za podmínek, ve výši a způsobem stanoveným penzijním plánem. Na druhé straně se účastník zavazuje platit penzijnímu fondu příspěvky za podmínek, ve výši a způsobem stanoveným ve smlouvě a penzijním plánu.

27

Potřebnou součástí kaţdé smlouvy o penzijním připojištění je penzijní plán, poněvadţ se na něj v některých bodech smlouva odvolává. Je téměř samozřejmostí, ţe daný penzijní plán je ke smlouvě připojen i s pokyny pro vyplnění. V případě úmrtí můţe účastník určit oprávněné osoby k převzetí nároků, ale musí také určit způsob rozdělení mezi tyto osoby v procentním vyjádření. Dojde-li ke změně penzijního plánu, na který se smlouva odvolává, nedochází ke změně v uzavřené smlouvě. Nový penzijní plán se stává součástí smlouvy pouze v případě, kdy se na změně smlouvy dohodl účastník a penzijní fond. Ve smlouvě o penzijním připojištění musí být vţdy sjednána starobní penze.

2.5. Zánik penzijního připojištění Penzijní připojištění můţe zaniknout převáţně nesplněním podmínek stanovených ve smlouvě o penzijním připojištění, ale také svobodným rozhodnutím účastníka. Účastník můţe kdykoliv penzijní připojištění vypovědět, přičemţ penzijní plán můţe stanovit výpovědní dobu, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce po doručení výpovědi a nesmí být delší neţ dva kalendářní měsíce. Vypovězení připojištění musí být písemné. Penzijní fond můţe penzijní připojištění vypovědět pouze účastníku za podmínek: -

Po dobu nejméně šesti kalendářních měsíců neplatil příspěvky, nebo který nesplnil jinou povinnost vyplývající z penzijního plánu a byl-li takový účastník na moţnost vypovězení smlouvy písemně upozorněn nejméně jeden měsíc před skutečným vypovězením penzijního připojištění.

-

Při uzavírání smlouvy uvedl nepravdivé údaje, které mají vliv na nárok na poskytování státního příspěvku nebo na dávky penzijního připojištění nebo zatajil skutečnosti rozhodné pro uzavření smlouvy.

-

Nesplňuje podmínky být účastníkem tohoto připojištění.

Vypovězení, i ze strany penzijního fondu, musí být vţdy písemné. Za situace, kdy by účastník splnil podmínku pro vznik nároku na penzi spočívající v placení příspěvku po dobu stanovenou v penzijním plánu nebo by splnil tuto podmínku

28

do konce výpovědní doby stanovenou také v penzijním plánu, nelze s tímto účastníkem vypovědět penzijní připojištění. Penzijní připojištění tedy zaniká dnem: -

Ukončení výplaty penze.

-

Výplaty jednorázového vyrovnání.

-

Vypovězení penzijního připojištění.

-

Na kterém se obě strany písemně dohodly.

-

Výplaty odbytného při zániku penzijního fondu, pokud nedošlo k převzetí povinností penzijního fondu jiným penzijním fondem.

-

Ukončení trvalého pobytu účastníka na území České republiky.

-

Úmrtí účastníka.

Při zániku penzijního připojištění výpovědí nebo dohodou je penzijní fond povinen zaslat tuto informaci do jednoho měsíce ode dne zániku penzijního připojištění. Z různých důvodů, které se ve velké většině případů nacházejí na straně dluţníka, můţe dojít k přerušení penzijního připojištění, ale pouze tehdy, pokud se na tomto písemně, za podmínek stanovených penzijním plánem, dohodli účastník a penzijní fond.

2.6. Nároky z penzijního pojištění Z penzijního připojištění jsou poskytovány tyto dávky: -

Penze.

-

Jednorázové vyrovnání.

-

Odbytné.

2.7. Penze Všechny tyto dávky penzijního připojištění jsou poskytovány oprávněným osobám na základě ţádosti o jejich výplatu. Penze je chápána jako pravidelné vyplácení peněţní dávky v určité výši po stanovenou dobu, přičemţ těmto výplatám musí předcházet splnění předem stanovených podmínek.

29

Na základě zákona o penzijním připojištění je moţné poskytovat tyto druhy penzí: -

Starobní penze, přičemţ podmínkou na výplatu této penze je dosaţení určité věkové hranice, která je stanovena penzijním plánem daného penzijního fondu a dle zákona nesmí být niţší neţ 50 let.

-

Invalidní penze, u níţ je podmínkou nároku přiznání invalidního důchodu z důchodového zabezpečení.

-

Výsluhová penze, kde odlišně od starobní penze, je nutné dosáhnout určité doby účasti na penzijním připojištění a tato doba je rovněţ stanovena penzijním plánem.

-

Pozůstalostní penze, kde je podmínkou výplaty této dávky úmrtí účastníka.

Jak jiţ bylo uvedeno, jednou z podmínek vyplácení dávek je pojistná doba, tedy doba, po kterou je účastník povinen platit penzijnímu fondu příspěvky podle smlouvy. Pro nárok na výsluhovou penzi je nutná doba pojištění nejméně 180 měsíců, pro invalidní penzi 60 měsíců. Podmínka délky pojistné doby musí být uvedena v penzijním plánu. Všechny výše uvedené penze náleţí při výplatě jen účastníku penzijního připojištění. Jedinou výjimku tvoří penze pozůstalostní, která náleţí osobě, kterou účastník určil ve smlouvě.

2.8. Jednorázové vyrovnání Toto vyrovnání náleţí účastníku za podmínek stanovených v penzijním plánu místo penze. Také v případě, kdy byl účastníku ukončen nebo sám ukončil trvalý pobyt na území našeho státu, náleţí tomuto jednorázové vyrovnání místo penze. Výše jednorázového vyrovnání je dána veškerými finančními prostředky, které jsou evidovány na účtu účastníka a vytvořeny příspěvky účastníka, popř. třetí osoby, státu a podíly na výnosech fondu.

2.9. Odbytné Odbytné je finanční částka, která náleţí účastníku, jehoţ penzijní připojištění zaniklo výpovědí nebo dohodou a není mu vyplácena penze, a který zaplatil příspěvky

30

minimálně na 12 měsíců. Je logické, ţe to vše se uskuteční za podmínky, kdy účastník nepřevedl finanční prostředky do jiného penzijního fondu. Odbytné však můţe náleţet také osobě, kterou účastník uvedl ve smlouvě jako příjemce v případě svého úmrtí a nebyly mu vypláceny ţádné z dávek a nevznikl ještě nárok na výplatu penze pozůstalostní. Penzijní fond je povinen vyplatit odbytné do tří měsíců ode dne doručení ţádosti o jeho výplatu. Účastníci penzijního připojištění musí být nejméně jednou ročně písemně informováni penzijním fondem o výši všech prostředků, které jsou penzijním fondem evidovány ve prospěch jejich nároků z tohoto připojištění a také o stavu těchto nároků.

2.10. Převedení finančních prostředků do jiného penzijního fondu Častou otázkou, kterou si účastníci kladou, je, co se stane s jejich penězi, jestliţe jim penzijní připojištění zanikne a ještě nevznikl nárok na penzi. V takovémto případě je účastník chráněn tím, ţe mu vzniká nárok na převedení příspěvků, včetně státního, a svého podílu na výnosech hospodaření penzijního fondu do penzijního připojištění u jiného penzijního fondu, ale za podmínky, ţe s tím tento penzijní fond souhlasí. Starý penzijní fond musí tyto prostředky převést do tří měsíců ode dne doručení ţádosti o převedení. K této ţádosti musí být přiloţen souhlas nového penzijního fondu. Státní příspěvky, které nebyly poukázány na účet účastníka před převedením prostředků, se převedou na účet nového penzijního fondu, a to na základě jeho ţádosti ministerstvu.

2.11. Příspěvky účastníků Zatím jsem se zabýval jen tím, co lze získat a za jakých podmínek. Vstupní mincí je vlastní placení příspěvků. To, jaká bude výše příspěvku, záleţí na kaţdém účastníku penzijního připojištění, ale na druhou stranu nesmí být niţší neţ částka zakládající nárok na státní příspěvek a stanovuje se na kalendářní měsíc. Příspěvky se platí do konce příslušného kalendářního měsíce. Je také moţné platit příspěvky na delší časové období. V takovém případě se platí do konce prvního kalendářního měsíce tohoto období. Zaplacený je ten příspěvek, který je do konce

31

daného kalendářního měsíce připsán na účet penzijního fondu u depozitáře tohoto fondu. Není moţné, aby účastník platil příspěvky současně na penzijní připojištění u více penzijních fondů. Účastník můţe změnit výši svého příspěvku. Příspěvek nebo jeho část můţe za účastníka platit i třetí osoba, např. rodiče či zaměstnavatel, ten však pouze ze zisku po zdanění.

2.12. Příspěvky účastníků se státním příspěvkem Jak uţ sám název „penzijní připojištění se státním příspěvkem” ukazuje, stát je tím, kdo účastníkům penzijního připojištění poskytuje příspěvky. Tyto příspěvky jsou poskytovány ze státního rozpočtu a jejich výše záleţí na tom, jakou výši svého vlastního příspěvku si zvolí účastník. Ve vztahu k těmto příspěvkům má penzijní fond povinnost evidovat tyto příspěvky a hospodařit s nimi stejným způsobem, jako by to byly příspěvky samotných účastníků. Jednou z nesporných výhod penzijního připojištění jsou právě tyto příspěvky, které náleţí kaţdému účastníku, který včas a v plné výši zaplatil svůj příspěvek. Daný příspěvek je převáděn na účet penzijního fondu kaţdý kalendářní měsíc. Jak jsem jiţ uvedl, výše státního příspěvku záleţí výhradně na účastníku, tedy na výši jeho příspěvku. Státní příspěvek se stanoví takto: Tabulka č. 2: Stanovení státního příspěvku penzijního připojištění.

Výše příspěvku účastníka v Kč

Výše státního příspěvku v Kč

100 aţ 199

50 + 40% z částky nad 100 Kč

200 aţ 299


300 aţ 399


400 aţ 499


500 a více

150


32

2.13. Hospodaření penzijních fondů K tomu, aby penzijní fond mohl vyplácet dávky z penzijního připojištění, je potřeba nejdříve nějaké finanční prostředky na vyplacení získat. V praxi činnosti penzijního fondu to znamená nutnost zhodnocení finančních prostředků evidovaných na jeho účtech. Musí zabezpečit určitou výši výnosů ke krytí nároků na dávky, které plynou z penzijního připojištění, a o kterých jsem se zmínil dříve. V situaci, kdy toto nezvládá, je povinen o tomto informovat Českou národní banku a přijmout opatření k nápravě této situace. Z důvodů ochrany účastníka penzijního připojištění je stanoveno zákonem, do jakých produktů, ať bankovních či nebankovních, mohou být prostředky penzijních fondů investovány. Moţnými investicemi jsou pouze investice do: -

Státních dluhopisů.

-

Dluhopisů vydaných Evropskou investiční bankou, Evropskou centrální bankou a Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj nebo jinou mezinárodní finanční institucí, jejíţ je Česká republika členem.

-

Podílových listů otevřených podílových fondů.

-

Cenných papírů – obchoduje na regulovaném trhu…

-

Movitých věcí představujících záruku bezpečného uloţení peněţních prostředků (kromě cenných papírů).

-

Nemovitosti poskytující záruku spolehlivého uloţení peněţních prostředku a slouţících zcela nebo převáţně k podnikání nebo bydlení.

Dalším důleţitým faktorem slouţícím k ochraně účastníka je určení podílu cenných papírů na majetku penzijního fondu. Hlavní je to, ţe hodnota cenných papírů jednoho emitenta nesmí tvořit více neţ 10 % majetku fondu. Při vlastnictví movitostí nebo nemovitostí nesmí hodnota jedné samostatné z nich tvořit více neţ 5 % majetku penzijního fondu. Penzijní fond nesmí nakupovat akcie jiného penzijního fondu a má zakázáno vydávat dluhopisy. Je rovněţ stanoveno, jak velká část zisku bude penzijním fondem přerozdělována. Penzijní fond je povinen nejméně 5 % ze zisku vloţit do rezervního fondu, nejvíce o

33

10ti % rozhoduje valná hromada a zbývajících 85 % je rozděleno ve prospěch účastníků. Penzijní fond se vyjadřuje ke svému hospodaření ve výročních zprávách, které jím jsou vydávány do tří měsíců po skončení pololetí a kalendářního roku. Fondy, které provozují penzijní připojištění déle neţ tři roky, ve své výroční zprávě uvádějí přehled svého hospodaření za tyto roky. Tyto zprávy o hospodaření se předkládají České národní bance, depozitáři a jsou volně přístupné také všem účastníkům a příjemcům penzí.

2.14. Konec činnosti fondu a vypořádání nároků Stejně jako penzijní fondy vznikají, mohou po určitém časovém období také zaniknout, tedy ukončit svou činnost. V situaci, kdy penzijní fond zaniká splynutím, sloučením nebo rozdělením, se účastník penzijního připojištění stává účastníkem u nově vzniklého penzijního fondu, pokud do měsíce od doručení vyrozumění o zrušení penzijního fondu a podmínek penzijního připojištění u nově vzniklého fondu, neodmítne penzijní připojištění u tohoto fondu. Zrušení a likvidace penzijního fondu se řídí obchodním zákoníkem a dnem uvedeným v rozhodnutí České národní banky o odnětí povolení.

2.15. Dohled nad penzijními fondy Jednak z toho důvodu, ţe jsou do penzijního připojištění vkládány peníze ze státního rozpočtu, ale také k posílení důvěry v penzijní připojištění, jsou penzijní fondy a depozitáře těchto Fondů kontrolovány ze strany státu, coţ je zabezpečováno státním dozorem, který je vykonáván Českou národní bankou a ministerstvem s účinnosti od 1.dubna 2006 na základě zákona č. 57/2006 Sb. Do konce roku 2005 vykonávala Česká národní banka výhradně bankovní dohled. Nad ostatními segmenty finančního trhu České republiky byl dohled svěřen jiným orgánům. Počínaje 1. dubna 2006 převzala Česká národní banka zodpovědnost za dohled nad celým finančním trhem v České republice. Integrace dohledu spočívala v tom, ţe Česká národní banka, která byla od svého zaloţení pověřena bankovním dohledem, přibrala k tomuto datu dohled nad druţstevními záloţnami od Úřadu pro dohled na druţstevními záloţnami, dohled nad kapitálovým trhem a kolektivním investování od Komise pro cenné papíry a dohled na pojišťovnictvím a penzijním připojištění od Ministerstva 34

financí České republiky. Jako integrovaný regulátor je Česká národní banka odpovědna jak za finanční regulaci, tak i za vlastní dohled nad podnikáním regulovaných finančních institucí. Kompetence spočívá především v tom, ţe Česká národní banka na základě příslušných zákonů vydává podzákonné právní předpisy, jimiţ stanoví pravidla obezřetného podnikání regulovaných finančních institucí. Druhá z kompetencí zahrnuje licencování, vykonávání dohledu na dálku, dohledu na místě a ukládání nápravných opatření. Samotná integrace dohledu si vyţádala změny platné legislativy uskutečněné prostřednictvím zákonné normy o sjednocení dohledu nad finančním trhem a novelizaci desítek jiţ platných zákonů. Vyhlášky vydané Ministerstvem financí České republiky upravující oblast finančního trhu spadající do kompetence Úřadu pro dohled nad penzijním připojištěním se povaţují od 1. dubna 2006 za vyhlášky vydané Českou národní bankou. Tam, kde tyto vyhlášky hovoří o Ministerstvu financí České republiky, rozumí se tím Česká národní banka a tam, kde tyto vyhlášky hovoří o dozoru nebo státním dozoru, rozumí se tím dohled. Rozhodnutí ve správním řízení vydaná Úřadem pro dohled nad penzijním připojištěním před 1. dubnem 2006 se povaţují za rozhodnutí vydaná Českou národní bankou, práva a povinnosti vzniklé na základě těchto rozhodnutí nejsou dotčeny. Rovněţ řízení vedená Úřadem pro dohled nad penzijním připojištěním a zahájená před tímto datem dokončí Česká národní banka podle dosavadní právní úpravy. Pokud před tímto datem vydal Úřad pro dohled nad penzijním připojištěním rozhodnutí, proti němuţ byl podán rozklad, rozhodne o něm bankovní rada České národní banky. Samotná Česká národní banka od 1. dubna 2006 zajišťuje plnění dohledu a regulace prostřednictvím tří sekcí, kterým vnitřními předpisy vymezila kompetence: 1) Sekce bankovní regulace a dohledu – je odpovědna za dohled nad bankovním sektorem a sektorem druţstevních záloţen. 2) Sekce regulace a dohledu nad pojišťovnami – odpovídá za dohled nad sektorem pojišťoven a sektorem pojišťovacích zprostředkovatelů.

35

3) Sekce regulace a dohledu nad kapitálovým trhem – má odpovědnost za dohled nad obchodníky s cennými papíry, investičními společnostmi, otevřenými podílovými fondy, penzijními fondy a organizátory regulovaných trhů. Samotný stát, prostřednictvím Ministerstva financí České republiky, si ponechal kontrolu státního příspěvku na penzijní připojištění ve smyslu zákona č. 42/1994Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Cílem regulace a dohledu na penzijními fondy je plně zajistil důvěryhodnost a stabilitu penzijního připojištění, která je pro fungování ekonomiky jednou ze základních podmínek. Tuto důvěryhodnost a stabilitu nelze zajistit pouze trţními mechanizmy, proto je činnost penzijních fondů regulována omezujícími a přikazujícími pravidly. Dohled nad dodrţováním těchto pravidel a případně vyvozování důsledků z jejich porušování je v zájmu zachování finanční stability penzijních fondů. Pod tímto obecně definovaným posláním spatřujeme především podporu zdravého rozvoje, trţní disciplíny a konkurenceschopnosti penzijních fondů, předcházení systémovým krizím, ochranu účastníků penzijního připojištění a v neposlední řadě posilování důvěry veřejnosti v samotné penzijní připojištění. Přesto cílem dohledu nad penzijními fondy není zabránit moţnému selhání jednotlivého penzijního fondu, nahrazovat činnost soudů či arbitráţí při rozhodování o soukromoprávních vztazích mezi poskytovateli sluţeb a klienty. Dohled nad penzijními fondy se provádí jen následnou kontrolou zaměřenou na dodrţování stanovené regulace, nemůţe ani sama o sobě zabránit uzavření ztrátových obchodů. Má ale za povinnost při zjištění nedostatků zasáhnout svými nástroji, kterými můţe být v krajním případě i odnětí povolení k činnosti penzijního fondu. Smyslem je ochrana jak finančních trhů, tak i omezení moţnosti výskytu neodborného protiprávního jednání.

2.16. Asociace penzijních fondů České republiky Do této oblasti je nutno zařadit i Asociaci penzijních fondů České republiky – členství je určeno penzijním fondům vzniklým na základě zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Jedná se o dobrovolné sdruţení. Byla zaloţena v červnu 1996 ve formě samostatného právního subjektu. Sdruţuje 10 penzijních fondů. 36

Schéma č. 1: Organizační struktura Asociace penzijních fondů ČR

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA APF ČR ORGANIZATIONAL CHART VALNÁ HROMADA GENERAL MEETING

Volené funkce a orgány / Elected posts and bodies

KONTRLONÍ KOMISE SUPERVISORY BOARD

PREZIDENT / PRESIDENT

Nevolené orgány Non-elected bodies PREZIDENT / PRESIDENT

SEKRETARIÁT / SECRETARIAT

ODBORNÉ SEKCE / SPECIALISED SECTION - legislativa / Legislation - etika / Ethics - ekonomika / Ekonomy - informatika a provozní správa fondů Informatics and Operating Management Of Funds - PR aktivity a vnější vztahy PR Aktivity and External Relations - pojistná matematika Insurance Mathematics


37

Předmětem činnosti Asociace penzijních fondů České republiky je: -

Koordinovat, zastupovat a hájit společné zájmy svých členů.

-

Propagovat myšlenku penzijního připojištění.

-

Připomínkovat legislativní návrhy oblasti penzijního připojištění a činnosti fondů.

-

Působit jako poradenské a informační centrum.

-

Podporovat a organizovat vzdělávací a vědeckou činnost.

-

Reprezentovat společné zájmy vůči zahraničí, navazovat a rozvíjet styky…

-

Dbát na dodrţování etiky mezi členy Asociace penzijních fondů České republiky a účastníky penzijního připojištění.

-

Působit k odstranění rozporu mezi členy, organizovat odbornou, právní a věcnou součinnost při řešení procesů slučování, splynutí a zániku penzijních fondů s cílem eliminovat negativní důsledky…

Pro naplnění poslání Asociace penzijních fondů České republiky jsou vytvořeny odborné komise (sekce) a to pro oblast informatiky, provozní správy fondů, legislativy, ekonomiky, etiky, pojistné matematiky, právních aktivit a vnějších vztahů.

38

3. PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ V ČESKÉ REPUBLICE Penzijní připojištění je moderní způsob, jak se můţe kaţdý z nás průběhu svého aktivního ţivota finančně zajistit na období, kdy přestane pracovat a bude odkázán relativně na skromný důchod ze základního státního systému důchodového pojištění. Metodika studie OECD doporučuje k zajištění přiměřené ţivotní úrovně v době staří alespoň 70% příjmů před odchodem do penze. Jen malou část z těchto 70% získáme od státu, proto je nezbytné postarat se o své stáří prostřednictvím svých úspor. Kaţdý, kdo odejde do důchodu v následujících 40 letech, by měl v průměru ročně na svůj důchod nastřádat minimálně 144 tisíc korun (vyplývá ze studie evropské pojišťovací skupiny AVIVA ve spolupráci se společností Deloitte). Cílem této studie je upozornit na obrovské schodky v jednotlivých zemích Evropské unie. V samotné studii jsou posuzováni lidé, kteří budou odcházet do důchodu v letech 2011 aţ 2051. Jejím cílem bylo zjistit, kolik bude potřeba k zajištění přiměřené ţivotní úrovně po odchodu do penze a jakou část z této sumy mohou očekávat od státu, současně kolik (jakou část) mají budoucí důchodci našetřit. Rozdíl těchto dvou částek je právě ten důchodový schodek, který si musí lidé naspořit vlastními silami. V České republice činí v průměru právě oněch 114 tisíc korun ročně na kaţdého občana, který odejde do důchodu v následujících 40 letech. Svojí úlohu zde musí splnit stát. Musí jasně říci, kolik od něj v důchodu lze očekávat a kolik si bude muset kaţdý našetřit. Samotným penzijním připojištěním se rozumí systematické shromaţďování peněţních prostředků, a to jak účastníky samotnými, tak i třetími osobami (státem, zaměstnavatelem, příbuznými či známými) poskytnutými ve prospěch účastníků tohoto dobrovolného dodatkového systému. Chápeme penzijní připojištění jako uzavřený cyklus, kdy postupně: -

Peníze od účastníků přijdou na účet penzijního fondu.

-

Penzijní fond na ně v určité lhůtě vyţádá státní příspěvek ze státního rozpočtu.

-

Na účet penzijního fondu dále přicházejí i příspěvky třetích osob, především příspěvky zaměstnavatelů.

-

Všechny došlé finanční prostředky jsou poté promyšleně investovány a to v souladu s omezením, které zákon taxativně vymezuje.

-

Výtěţek je proporcionálně připisován na účet účastníka. 39

- Konečně penzijní fond podle dispozic účastníka mu po určité době jeho peníze včetně plateb třecích osob s státních příspěvků a připisovaných výnosů vyplácí v podobě dávek.

3.1. Principy penzijního připojištění Kaţdou záleţitost z oblasti sociální politiky státu charakterizují nějaké principy. Stejně tak i rámec tohoto připojištění je charakterizován čtyřmi základními principy. Prvním z nich je princip dobrovolnosti, který znamená, ţe penzijní připojištění není povinné a je určitou formou nadstavby základního systému důchodového zabezpečení umoţňující zvýšení důchodu ze státního systému. Princip kapitálového financování v soukromoprávní sféře vyjadřuje, ţe potřebné zdroje jsou vytvářeny akumulací úspor, které jsou spravovány soukromým kapitálem (penzijní fondy zaloţené bankami, ale i fyzickými osobami). Penzijní připojištění je zaloţeno na právním vztahu občana a daného penzijního fondu. Poslední, sociální princip, poukazuje na příspěvky na penzijní připojištění ze státního rozpočtu a na kontrolu činností a podnikatelského chování penzijních fondů ze strany státu.

3.2. Vývoj penzijního připojištění v České republice Vývoj penzijního připojištění je poměrně znám. Po roce 1994 povolení dostalo aţ nečekaně mnoho zájemců – celkem 46 penzijních fondů, i kdyţ ne všechny fondy začaly prakticky působit. Některé z nich ve snaze neprohospodařit vloţený kapitál poté, co nedokázaly získat ekonomicky přiměřený počet účastníků, začaly jednat o sloučení s komerčně úspěšnějšími konkurenty. Počet penzijních fondů se do dnešních dnů zredukoval na 10 a do dvou členů přidruţených. Od roku 2006 do likvidace nevstoupil ţádný fond, coţ dokladuje konsolidace odvětví. Je zcela logickým předpokladem činnosti penzijních fondů získat účastníky penzijního připojištění. Marketingová činnost směřovala k účinnému oslovení poměrně širokého

40

spektra obyvatel, vyvíjena poměrně intenzivně v prvních dvou letech existence penzijního připojištění, byla poměrně nákladná. Přesná data a cíle nebyly nikdy publikovány, expertní odhady však hovoří aţ o řádu několika desítek milionů korun vynaloţených jen na reklamní aktivity. Kdyţ by se k těmto nákladům připočetly i náklady vynaloţené na zprostředkovatelskou činnost agenturám, které jednotlivým penzijním fondům získaly účastníky, vynaloţená částka by byla o řád vyšší. Mediální kampaň osvětlující pojem dobrovolného spoření na stáří, místo státu zaplatily penzijní fondy, získaly však za to téměř dva miliony občanů starších osmnácti let v účasti penzijního připojištění.

3.3. Motivace penzijního připojištění -

Motivujícím prvkem pro uzavření penzijního připojištění je jednoznačně státní příspěvek.

-

Daňové úlevy – zavedeny zákonem č. 170/1999 Sb. – tedy novela zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem a změna zákona o dani z příjmu.

-

Bezpečnost penzijního připojištění - systém penzijního připojištění je regulován hned celou řadou ustanovení, která vymezují poměrně úzké mantinely pro podnikatelské aktivity penzijních fondů. Zákon ukládá managementu a orgánům penzijních fondů mimo jiné striktní respektovaní poţadavku, aby penzijní fond s majetkem hospodařil s odbornou péčí a s cílem zabezpečit spolehlivý výnos.

3.4.

Současná situace na úseku penzijního připojištění v České republice z pohledu právních norem

Dnešní kmen účastníků penzijního připojištění můţeme rozdělit do dvou skupin: a) Skupiny původních účastníků – podepsali příslušnou smlouvu o penzijním připojištění na základě původního zákona č. 42/94 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Jednalo se zhruba o období po prvních pěti letech existence tohoto produktu na trhu (přibliţně 1994-1999). Počet osob, které si ponechali původní smlouvy se pohybuje 750-800 tisíc osob. K nim je nutno zařadit cca. 600 tisíc osob, které poté, co se seznámili s podmínkami novely spěšně uzavřeli smlouvu ještě na původní liberální podmínky. Dohromady má moţnost disponovat

41

se „starými“ smlouvami asi 1.400 tisíc účastníků, coţ je prakticky polovina kmene. Lze předpokládat, ţe poměrně početná první skupina bude mít dvě varianty pokračování: -

Jedna část skupiny svou smlouvu o penzijním připojištění jiţ nikdy měnit nebude. Bude se tudíţ napořád řídit zákonem č. 42/94 Sb., coţ prakticky znamená, ţe po ukončení spořící fáze se svým penzijním fondem finančně vypořádá v duchu starého zákona.

-

Druhá část účastníků po nějaké době k novele č. 170/99 Sb., přejde. Není v daném případě podstatné, za jak dlouho to bude a zda prvním krokem se jednorázově se svým penzijním fondem vyrovná a následně uzavře či neuzavře zcela novou smlouvu, ale je jasné, ţe smlouva bude uzavírána jen podle nových pravidel.

b) Druhou polovinu kmene dnes tvoří účastníci s novelizovanou smlouvou, tj., ti kteří mají svou smlouvu o penzijním připojištění jiţ upravenou podle novely č. 170/99 Sb., a to buď proto, ţe: -

Vyuţili nabídku na úpravu původní smlouvy - dodatku po srpnu 1999, kdy novela nabyla v platnost.

-

Nebo uzavřeli novou smlouvu po 1. lednu 2000, za podmínek novelizovaných. Do této skupiny patří nyní 1.215 tisíc účastníků penzijního připojištění. Pouze tato skupina se bude do budoucna navyšovat, neboť všichni nový zájemci o penzijní připojištění budou nutně patřit právě do ní.

Sem bezesporu spadá i druhá dvojkolejnost – smlouva se řídí dvěma dokumenty, které nesmí být v rozporu, nicméně nejsou identické. Jde o: -

V té době platný zákon upravující penzijní připojištění.

-

V té době platný penzijní plán příslušného penzijního fondu.

Pokud však jde o penzijní plány, ty se fond od fondu co do počtu i co do věcného obsahu tu více, tu méně liší – situace je zde dosti nepřehledná.

3.5. Základní ukazatele penzijního připojištění Míra zapojení obyvatel České republice v penzijním připojištění postupně roste. Nejvyšší nárůst počtu účastníků byl v prvních dvou letech fungování produktu

42

penzijního připojištění. Podstatný nárůst byl zaznamenán v letech 2005 a 2006. V současné době je v České republice penzijně připojištěno cca. 4,5 mil. osob, coţ je více jak jedna třetina obyvatel a to se zohledněním skutečnosti, ţe podmínkou uzavření smlouvy o penzijním připojištění je dosaţení věku 18 let (cca 70% ekonomicky aktivních obyvatel České republiky). Rovněţ došlo v letech 2006-2010 k nárůstu účastníku, kterým přispívá na penzijní připojištění zaměstnavatel. Průměrný měsíční příspěvek zaměstnavatele činí cca 500,Kč. Samotný příspěvek zaměstnavatele obdrţí téměř kaţdý čtvrtý účastník penzijního připojištění. Průměrná výše měsíčního účastnického příspěvku činí zhruba 450,- Kč. Znamená to, ţe výše účastnického příspěvku je poměrně malá – nedosahuje ani 2,5% průměrné hrubé mzdy. Přitom je zřejmé, ţe zejména mladší ročníky čeká pokles relativní úrovně státních důchodů. Na věkové sloţení účastníků penzijního připojištění má nejvyšší podíl (26,91%) věková kategorie v rozmezí 50-59 i kdyţ oproti předchozím letům má nepatrnou klesající tendenci. Naopak nejniţší skupinu (12,6%) tvoří účastníci ve věku 18-29 let a to i přesto, ţe v posledních letech je zde mírný nárůst.

3.6. Podle jakých kritérii vybírat penzijní fond Zájemci o penzijní připojištění, jak jiţ bylo uvedeno, si mohou vybrat mezi deseti penzijními fondy. Na první pohled by se zdálo, ţe výběr penzijního fondu je relativně jednoduchý, kdy se stačí podívat na výnosy, které klienti získali v minulých letech. Přesto nepostačuje sledovat jen to, který fond připsal v kterém roce maximální zhodnocení. Nutností je vysledovat, zda byl v ziskovosti průměrný, podprůměrný či nadprůměrný i v dalších letech a to ještě v porovnání s ostatními fondy. V případě, ţe některý penzijní fond v určitém roce výnosově oslnil, ale v dalších letech byl v porovnání s ostatními fondy spíše podprůměrný, nebude to určitě správná volba. Při rozhodování o konkrétním fondu je ideální dát přednost takovému fondu, který má největší dlouhodobou výnosnost. Jako správné se jeví porovnat výnosy všech fondů také v jednom roce a to i zpětně. Kaţdý rok je totiţ pro fondy zcela odlišný na dosaţeném zisku. Zkoumat, proč v daném roce některý fond dokázal připsat klientům o dvě procenta více neţ jiný, přesto ţe měly fondy stejné podmínky pro zhodnocení prostředků svých účastníků. Určitým vodítkem mohou být výnosy připsané klientům za

43

poslední dva roky. V této době většina klientů získala méně neţ jedno procento. Nízké zhodnocení totiţ klientům přiznala většina fondů, příčinou byla celosvětová ekonomická krize a s ní spojena rozkolísanost finančních trhů. Obstál-li fond i v této době, je to také určitá výpověď o hospodaření a úrovni daného subjektu. Tab. č. 3: Porovnání výnosnosti penz. fondů v letech 2004-2009, údaje jsou v %

Penzijní fond

Výnosy

Výnosy

Výnosy

Výnosy

Výnosy

Výnosy

2004

2005

2006

2007

2008

2009

-

-

-

4,50

3,50

2,10

Allianz PF

3,00

3,00

3,11

3,05

3,00

3,10

AXA

3,11

3,74

2,50

2,20

0,00

2,00

3,50

3,80

3,30

2,40

0,20

1,20

3,74

4,03

3,04

3,07

0,40

1,28

4,30

4,00

2,75

2,40

0,05

1,37

5,30

5,00

2,30

2,40

0,02

1,00

ING PF

2,46

4,20

3,60

2,50

0,04

0,10

Generali

3,00

3,80

3,74

4,10

2,00

2,40

PF Komerční

3,50

4,00

3,00

2,33

0,58

0,20

AEGON P PF

PF(dříve Winterthur) PF České pojištovny PF České spořitelny ČSOB PF Stabilita ČSOB PF Progres

banky Zdroj: Výroční zpráva APF ČR . Praha : Vlastním nákladem , 2010 . 48 s.

Vţdy při rozhodování musíme brát v úvahu, ţe dané rozhodnutí činíme na velmi dlouhou dobu, někdy i více jak 30 let.

44

Graf č. 2: Vývoj počtu účastníků penzijního připojištění se státním příspěvkem včetně účastníků, kterým přispívá pouze zaměstnavatel.

Zdroj:

Asociace penzijních fondů ČR : Výroční zpráva 2010 [online]. Říjen 2010 [2010-12-09]. Dostupné na WWW: .

Tabulka č. 4: Průměrná věková struktura pen. připojištění se státním příspěvkem, podíl muţů a ţen v pen. připojištění se státním příspěvkem.

Věk 18-29 30-39 40-49 50-59 60 a více Celkem

% muţi 6,17 9,53 9,53 12,55 9,48 47,26

% ţeny 5,99 9,56 10,93 14,36 11,90 52,74

%Σ 12,16 19,09 20,46 26,91 21,38 100

Zdroj: ASOCIACE PENZIJNÍCH FONDŮ ČR : Výroční zpráva 2010 [online]. Říjen 2010 [2010-10-3]. Dostupné na WWW: .

45

Graf č. 3: Podíl muţů a ţen v penzijním připojištění se státním příspěvkem v %


Graf č. 4: Věková struktura účastníků penzijního připojištění se státním příspěvkem v %


3.7.

Ekonomické ukazatele penzijních fondů

Aktiva penzijních fondů přesahují 147 miliard Kč. Průměrná aktiva na účastníka činí cca. 40,5 tisíc Kč. S růstem aktiv stoupá i podíl majetku obhospodařovaného penzijními fondy na hrubém domácím produktu (např. v roce 2006 činil tento podíl cca. 4,5%).

46

Graf č. 5: Vývoj celkových aktiv (penzijní fondy v APF) v tis. Kč

Zdroj: Výroční zpráva APF ČR – duben 2010. Graf č. 6: Vývoj příspěvků účastníků a státních příspěvků v mil. Kč.

Zdroj: Výroční zpráva APF ČR – duben 2010.

Dynamicky se zvyšuje postupně objem prostředků evidovaných ve prospěch účastníků penzijního připojištění. Na jejich účtech fondy vykazují částku přes 138 miliard Kč.

47

Graf č. 7: Vývoj průměrného příspěvku účastníka

Zdroj: Výroční zpráva APF ČR – duben 2010. Graf č. 8: Vývoj průměrného státního příspěvku


V investování fondů je stále zachovávána konzervativní strategie, v portfoliu převládá podíl dluhopisů – viz. graf.

48

Graf č. 9: Sloţení portfolia penzijních fondů v procentním vyjádření.


Tvorba zisku se ale u posledních dvou let sniţuje, je především ovlivněn vývojem akciového a dluhopisového trhu v důsledku ekonomické krize. Graf č. 10: Vývoj hospodářského výsledku v tis. Kč


49

Graf č. 11: Vývoj stavu rezervních fondů v tis. Kč


3.8. Náklady penzijních fondů Samotné fondy vykazují klesající náklady. V prvním roce existence systému se pohybovaly průměrné provozní náklady v poměru k celkovým aktivům ve výši 8 aţ 9%. V současné době se tyto náklady pohybují v rozmezí 1,5%. Graf č. 12: Provozní náklady v poměru k celkovým aktivům

%/Kč


50

Pokud se podíváme na objem nákladů z hlediska získávání nových klientů, jsou vţdy prvotní náklady vázány na objem prostředků. Většina nových smluv s příspěvkem zaměstnavatele je získává pomocí externích zprostředkovatelů. Za získání nových smluv jsou vypláceny různé provize, či bonusy. Provize za získávání klientů či bonusy se promítnou do výnosů penzijních fondů a dopadnou na vrub klientů. Fondy je zpravidla rozpouštějí v podobě nákladů příštích období, coţ zkresluje pohled na samotné hospodaření. V podstatě podle zveřejněných informací Asociace penzijních fondů České republiky je rozloţení těchto nákladů různé. Do roku 2003 většina fondů rozloţila náklady do 4 let. Od této doby se lhůta prodlouţila – v současnosti v průměru kolem 8 aţ 10ti let, ale můţe to být u některých fondů doba 12 i 15ti let. S ohledem na ekonomickou krizi, rozkolísanost akciových trhů a tím podstatné sníţení výkonnosti obchodu. Na délku má v podstatné míře vliv akcelerace vyplácených provizí související s konkurenčním bojem o nové účastníky, které v některých případech jiţ nejsou ekonomicky opodstatněné. Na trhu jsou i takové případy, kdy vyplácené provize za získání firemních klientů dosáhly 10ti násobku částky, kterou si účastníci na penzijním připojištění měsíčně přispívají. 3 Tyto praktiky jsou snad ojedinělé, ale je pravděpodobné, ţe objem nákladů příštích období dosáhne (na konci roku 2009) cca 4 miliard Kč. Ovlivnit náklady, ale i výnosnost penzijního připojištění mohou i dlouhodobé provize, které v podstatě nejsou zachyceny v účetních uzávěrkách. Některé fondy při získávání nových klientů od zaměstnavatelů do smluv zahrnují nebo zahrnuly závazky v podobě výplaty odměny z tzv. hromadných plateb zaslaných zaměstnavatelem. Tedy, zaměstnavatel posílá hromadně své příspěvky k jednotlivým smlouvám svých zaměstnanců a penzijní fond přislíbí za tyto platby určitou odměnu do budoucna. Někdy je stanovena tato odměna na jeden rok, ale někdy i na celou dobu trvání vztahu účastníka penzijnímu fondu. Výše odměny zpravidla bývá sjednána od 2 do 3% ročně. Tyto náklady budou bezpodmínečně ovlivňovat výnosnost jednotlivých penzijních fondů v dalších letech. Podle odhadu jsou tyto nezahrnuté náklady minimálně do desítek milionů korun. Ke sníţení popisovaných skrytých nákladů by do budoucnosti měla být stanovena jednoznačná pravidla a to jak ve výši vyplacených provizí, tak i legislativou oddělením prostředků střadatelů a akcionářů penzijních fondů.

3

Pavel Jiránek (23. 10. 2007) – generální ředitel a předseda představenstva PF KB.

51

Penzijní fondy, jak jsem jiţ uvedl, spadají pod dohled České národní banky, která pravidelně ověřuje, zda fondy dodrţují pravidla včetně pravidel týkající se krytí nároků na dávky. V této souvislosti Česká národní banka analyzuje pořizovací náklady na smlouvy o penzijním připojištění, které nepovaţuje za majetek vyuţitelný ke krytí nároků na dávky. V případě, ţe penzijní fond vynaloţí nepřiměřené částky na získání nových účastníků, Česká národní banka můţe vyţadovat, aby penzijní fond doplnil zdroje ke krytí těchto nákladů. Výsledky svých šetření Česká národní banka nezveřejňuje, ani nesděluje své názory a stanoviska ke konkrétním případům. I kdyţ Česká národní banka zjistí vysoké provize za získání klientů, nemůţe penzijní fondy prakticky postihnout, protoţe neexistuje na tomto úseku příslušná právní norma. Na důleţitost legislativní změny upozorňuje jiţ delší dobu i Asociace penzijních fondů. 4 Navrhuje přijetí zákonné normy, která by zakázala exkluzivitu u zaměstnavatelů a přechody mezi fondy byly zatíţeny administrativním poplatkem, který by částečně kompenzoval zvýšené náklady fondů, které v konečném důsledku musí zaplatit účastníci. Legislativní změny se ale výrazně zpoţďují. Pořád platí to, ţe získat klienta je pro penzijní fondy ţivotně důleţité. S vyšším počtem klientů je moţné efektivněji spravovat klientské prostředky a zajišťovat si nezbytnou stabilitu penzijního fondu. Vezmeme-li v úvahu, ţe na trh vstoupí nový fond, který nemá ţádné klienty, bude se snaţit je získat co nejrychleji, aby měl šanci obstát v konkurenci jiţ zaběhlých penzijních fondů. Bude tedy hledat tu nejsnazší cestu, která je bezesporu prostřednictvím zajímavých provizí pro zprostředkovatele (spekuluje se aţ o 20% z vkladu přivedeného klienta). Tím se dál a rychleji bude roztáčet provizní spirála. Nekontrolovatelný růst nákladů příštích období by mohl do budoucna podstatně sníţit důvěru klientů v systém penzijního připojištění.

Musí zřejmě na tuto skutečnost

reagovat i připravované reformy celého penzijního systému České republiky vlády P. Nečase.

4

Investujeme.cz [online]. 2001 [cit. 2010-11-22]. Provize. Dostupné z WWW: .

52

3.9. Analýza hospodaření penzijních fondů v České republice za 15let existence

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Penzijní fond

Počty účastníků k 31. 3. 2010

Tabulka č. 5: Analýza zhodnocení peněz účastníků v penzijních fondech

AEGON PF

104719

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

4,5

3,5

2,1

Allianz PF

146869

-

-

8,9

9,1

6,0

3,8

4,36

3,71

3,0

3,0

3,0

3,11

3,0

3,0

3,0

518119

12,8

11,45

11,2

10,1

6,5

4,1

4,25

3,41

3,36

3,1

3,7

2,5

2,2

0,0

2,0

302205

0

16,4

8,0

10,9

7,7

5,62

3,9

4,26

4,3

5,3

5,0

2,3

2,4

0,02

1,4

427521

10,4

10,9

10,3

10,02

6,1

4,2

3,2

3,0

2,3

4,3

4,0

2,8

2,4

0,05

1,0

Generali PF

49434

10,3

10,61

14,6

11,4

5,3

3,6

4,6

4,1

3,0

3,0

3,81

3,74

4,1

2,0

2,4

ING PF

438115

12,8

12,1

11,0

9,34

6,0

4,4

4,8

4,0

4,0

2,5

4,2

3,6

2,5

0,04

0,1

1164878

10,3

9,2

9,6

9,72

6,6

4,5

3,8

3,2

3,1

3,5

3,8

3,3

2,4

0,20

1,2

851748

4,0

8,1

9,05

8,33

4,4

4,2

3,8

3,5

2,64

3,74

4,03

3,04

3,1

0,4

1,28

497846

9,44

8,36

9,1

9,5

7,2

4,89

4,4

4,63

3,4

3,5

4,0

3,0

2,3

0,58

0,24

-

8,76

10,89

10,19

9,82

6,2

4,37

4,12

3,76

3,23

3,55

3,95

3,04

2,89

0,98

1,47

-

9,1

8,8

8,5

10,7

2,1

3,9

4,7

1,8

0,1

2,8

1,9

2,5

28,

6,3

1,0

AXA PF(dříve Winterthur) ČSOB PF Progres ČSOB PF Stabilita

PF České pojišťovny PF České spořitelny PF Komerční banky Prům.zhod. za sektor Míra inflace Celkem účastníků

4. 501 454

Zdroj: Roční zhodnocení APF ČR – duben 2010, míra inflace – ČSÚ, průměrné zhodnocení – vlastní výpočet.

53

Tabulka č. 6: Analýza zhodnocení peněz účastníků v penzijních fondech.

Průměrný roční výnos PF, které získali klienti fondů Za posledních pět let

Za poslední dva roky

Za posledních jedenáct let

Allianz PF

Výnos v % 3,0

Generali PF

Výnos v % 3,21

Aegon PF

2,8

Allianz PF

3,02

Generali PF

3,60

Generali PF

2,2

PF České spořitelny

2,37

Allianz PF

3,54

Axa PF

1,0

ČSOB PF Progres

2,22

PF Komerční banky

3,47


0,84

PF České pojišťovny

2,18

ING PF

3,29

ČSOB PF Progres

0,71

ING PF

2,09

Axa PF

3,19


0,70

Axa PF

2,08


3,24

ČSOB PF Stabilita

0,53

ČSOB PF Stabilita

2,05


3,10

PF Komerční banky

0,41

PF Komerční banky

2,02

ČSOB PF Stabilita

3,03

ING PF

0,07

Pořadí PF

Zdroj:

Pořadí PF

Pořadí PF

ČSOB PF Progres

Výnos v % 3,84

Peníze.cz [online]. 2010 [cit. 2010-12-07]. Dostupné na WWW: .

Tabulka č.7: Úspory, státní podpora a výnos účastníka penzijního připojištění. Vklad klienta

1 rok

5 let

11 let

Měsíčně Kč 500,-

6.000,-

30.000,-

66.000,-

Státní podpora Kč. 150,-

1.800,-

9.000,-

19.800,-

198,-

990,-

2.178,-

7.998,-

39.990,-

87.978,-

Prům. zhod. fondu Celková částka

Zdroj: Vlastní výpočty. Poznámka: Zpracování je provedeno bez přihlédnutí zdanění (15% v současné době), kdy výnosy jsou dosaţeny aţ v okamţiku výplaty dávek.

Vezmeme-li v úvahu, ţe penzijní připojištění by mělo trvat alespoň 30 let, účastník penzijního připojištění by měl uloţit a získat v penzijním spoření celkem Kč 239.940,-. Za předpokladu 10letého čerpání k důchodu, bude přilepšení k důchodu činit Kč 1.990,(z provedené analýzy vychází nejlépe hodnocen ČSOB PF Progres). Jeho průměrné roční zhodnocení v jedenácti letém období činí dle propočtu 3,84 %. Na druhé místo lze zařadit Generali PF s průměrným ročním výnosem 3,60 %. Na třetí místo lze zařadit Allianz PF s výnosem 3,54%.

54

Rozdíl mezi nejvyšším a nejniţším průměrným ročním zhodnocením činí 0,8 procentního bodu. Provedeme-li srovnání za posledních pět let vychází pořadí částečně pozměněné: 1) PF Generali – 3,21% 2) PF Allianz – 3,02% 3) PF České spořitelny – 2,37% V letech 2008 a 2009 (v době krize) byly výsledky aţ na určité vyjímky velmi špatné. Šest fondů (z 10ti) nedosáhlo průměrného ročního zhodnocení ani ve výši jednoho procenta. Tuto skutečnost jednoznačně ovlivnila situace na finančních a kapitálových trzích, kam fondy umísťují úspory svých klientů. Při daném srovnání nemůţeme opomenout ani míru inflace. Penzijní fondy za uplynulých 15 let – viz. rozbor tabulka č. 5, dosáhly 11 krát vyšších zhodnocení neţ byla inflace. Čtyřikrát naopak byla vyšší inflace (v porovnání na celý sektor penzijního připojištění v PF). Z provedené analýzy vyplývá, ţe nejslabším rokem byl rok 2008. Míra inflace činila 6,3%, naopak ale průměrné zhodnocení dosaţené za celý sektor penzijního připojištění činilo jen 0,98%, v některých letech pak jen nepatrné zhodnocení nad míru inflace. Na druhé straně výnosy klientů o něco navyšuje státní příspěvek (viz. tabulka č. 7). Činí 50 aţ 150 korun za měsíc, za rok tedy maximálně aţ Kč 1.800,-. K tomu je nutno ještě přiřadit moţnost daňového odpočtu. Při vkladu nad šest tisíc korun ročně (maximálně Kč 12.000,-), si můţe střadatel – účastník penzijního připojištění odečíst od daňového základu stanovenou částku, čímţ můţe získat rovněţ aţ Kč 1.800,-. Z hlediska dlouhodobé výkonnosti penzijních fondů nelze v blízké budoucnosti čekat zásadní změny. Penzijní fondy mají konzervativní strategii investování, protoţe garantují střadatelům, ţe v ţádném roce neprodělají. Na tuto skutečnost má i bezprostředně vliv malý podíl akcií v portfoliu (v době krize došlo ještě ke zmenšení tohoto podílu). K objektivnímu posouzení je nutno zde zahrnout i závěry zprávy OECD5 (v době zpracování k dispozici zpráva za rok 2008). Z této zprávy vyplývá, ţe penzijní fondy ve světě ztratily během jednoho roku (2008) v důsledku krize v průměru 23% jejich aktiv. Největší propad zaznamenalo Irsko a to celých 37,5%. Reálná hodnota investic

5

OECD – Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj.

55

penzijních fondů (po zohlednění inflace) klesla v USA o 26%, v Austrálii o 27%, v Kanadě, Belgii, Maďarsku, na Islandu a v Japonsku o více neţ 20%. Nejniţší ztráty naopak zaznamenalo Mexiko s 5% a Česká republika se 7%. Důvodem tak velkých rozdílů je odlišná strategie investování. Tam, kde jsou ztráty nejniţší, převaţují investice do vládních dluhopisů. Na druhé straně nejvyšší ztráty vykázaly investice penzijních fondů do akcií. Například v Irsku tvořily akcie dvě třetiny portfolia fondů, konstatuje OECD. Výsledky hospodaření penzijních fondů i v následujících letech nedosáhnou výrazné zlepšení. Naopak na rozdíl od roku 2008 zaznamenaly následný pokles i dluhopisy. Tím pádem mnoho lidí ve světě přišlo o významnou část svých úspor na důchod. Nejvíce krize dopadla na lidi těsně před důchodem, kteří mají velkou část svých příjmů na důchod v soukromých fondech v rizikových investicích, uvádí zpráva OECD. Například v Irsku, které zaznamenalo největší propad investic fondů, si řada lidí kvůli poklesu svých úspor nemohla dovolit odejít do penze, tak jak měli naplánováno. Zvláště tvrdě pak krize dopadla na starší lidi, pokud kromě velké části svých úspor, přišli také o práci. V důsledku krize nenašli nové uplatnění na trhu práce, ale nemají uţ ani čas, aby čekali, aţ se jejich penzijní fondy z krize zotaví (konstatující zpráva z roku 2008). Budoucí důchodci v České republice se díky zákonné garanci do takové situace nedostali. I během krize (jak uvedeno) nejhorším výsledkem penzijního fondu u nás bylo nulové zhodnocení vkladu. Investiční politika našich penzijních fondů je konzervativní a změny, které by fondům umoţnily i rizikovější investice v rámci důchodové reformy se zatím nepodařilo prosadit. Bez šrámu, ale krizí neprošly ani veřejné důchodové systémy, upozorňuje zpráva OECD. Nárůst nezaměstnanosti a niţší výdělky omezily i jejich příjmy z daní a pojistného. V důsledku nezaměstnanosti se zvyšuje počet předčasných odchodů do penze. Dopady krize se ale v případě veřejných systémů projeví napříč společností.

3.10. Penzijní fondy a systémy důchodového zabezpečení ve vybraných státech Německo Německé pojišťovací společnosti na rozdíl britských či amerických penzijních fondů, podléhají státní regulaci a mají do značné míry omezené přístupy k moţnosti investování. Samotný systém důchodového zabezpečení je decentralizovaný a

56

orientovaný na zaměstnavatelé, kteří mají moţnost rozhodovat, jaký typ důchodu svým zaměstnancům nabídnou. Kromě státního sociálního pojištění není účast na některém druhu pojištění povinná. Existují zde dva modely důchodového zabezpečení. Buď na sebe bere zodpovědnost za vyplácení penzí zaměstnavatel – tento typ je v Německu rozšířenější, nebo zaměstnanec odvádí sám část svého příjmu na pojištění a neplatí z této části daň. Určitou částku mu přispívá zaměstnavatel. Daný typ vyuţívají především malé firmy. Řeší stejné problémy jako převáţná část Evropské unie. V roce 2010 doporučil ředitel ústavu pro německou ekonomiku Michael Hüther, aby se do roku 2029 postupně po měsíčních krocích zaváděná věková hranice pro odchod do penze – 67 let prodlouţila o další tři roky, na 70 let. Limit 67 let povaţuje vzhledem k pronikavému stárnutí obyvatel a klesající porodnosti za nedostatečnou. Předloţený návrh zbudil značný odpor. Odpůrci 67let, natoţ 70 namítají, ţe uţ nyní se jen málokdo udrţí v zaměstnání do 65 let, takţe polovina důchodců je kvůli předčasnému odchodu do penze krácena o 110 eur. Argumentují tím, ţe jen 23 procent muţů a 14 procent ţen mezi 60 a 64 lety dochází do zaměstnání a průměrný věk, v němţ Němci odcházejí do důchodu činí 63,2 roku, z důvodu nemoţnosti uplatnění v daném věku na trhu práce. Rakousko Penzijní systém u našich jiţních sousedů je snad nejzdárnějším příkladem tzv. bismarkovského modelu: je zaloţen na veřejných výdajích a ostatní pilíře jsou velmi nevyvinuté (do druhého pilíře je zapojeno pouze 300.000 lidí, třetí pilíř je teprve ve fázi zrodu). Pro Rakousko to představuje velké riziko. V roce 2030 bude důchodový věk pro muţe i ţeny 65 let s moţností odchodu v pozdějším věku. Současná moţnost odchodu do předčasného důchodu bude postupně zrušena. Výše odvodů z hrubého příjmu je 22,8 % (zaměstnavatel 12,55 %, zaměstnanec 10,25 %). Výdaje z veřejných rozpočtů jsou v současnosti na úrovni 14,5 % HDP, v roce 2030 mají být 17,2 % HDP, v roce 2050 se sníţí na 16,5 % HDP. Čistý náhradový poměr se do roku 2030 sníţí ze stávajících 88,3 % na 79,4 %. Na úrovni lehce pod 80 % by měl čistý náhradový poměr setrvat aţ do roku 2050. Rakušané jsou zvyklí na vysoké zatíţení veřejných rozpočtů, takţe ani v budoucnu zřejmě nějaké velké změny nenastanou.

57

Itálie V letech 1995 a 2004 proběhla v Itálii penzijní reforma. Došlo především k podstatné změně v prvním pilíři, kdy se původní dávkově definované důchody změnily na příspěvkově definované. Italové přikročili k poměrně razantnímu zvýšení důchodového věku a otevřeli moţnost druhého a třetího pilíře (nutno dodat, ţe dosud nepředstavují oba pilíře zásadní oporu pro budoucí výdaje – společně nepřesahují aktiva fondů hodnotu 4 % HDP). Především druhý pilíř bude mít v systému výrazně rostoucí váhu. Předčasný důchod bude zachován pro náročná povolání (např. u horníků). Důchodový věk bude u muţů 65 let a u ţen 60 let. Odchod v pozdějším věku bude umoţněn. Výše odvodů z hrubého příjmu je 32,07 % (zaměstnavatel 23,18 %, zaměstnanec 8,89 %). Výdaje z veřejných rozpočtů se z dnešních 13,8 % HDP zvýší v roce 2030 na 15,7 %, ale v roce 2050 se vrátí téměř k dnešní úrovni (na 14,1 % HDP). Čistý náhradový poměr se oproti dnešnímu stavu 88,9 % postupně zvýší aţ na 94,2 % (z toho 19,5 % bude činit příspěvek druhého pilíře). Anglie Britský systém je ukázkou fungujícího více pilířového systému. V posledních třiceti letech prošel řadou změn. V rámci prvního pilíře mají Britové zaručen minimální příjem (je vyšší neţ státem garantovaný rovný důchod). V rámci druhého pilíře si zaměstnanci mohou vybrat z jednoho ze čtyř modelů spoření. Třetí pilíř je zcela dobrovolný. Do fondů ani do průběţného systému nepřispívají zaměstnanci s platem pod 394 liber. Naopak zaměstnanci s příjmem nad 2643 liber měsíčně přispívají zvýšenou částkou. Je moţné částečně se „odhlásit“ ze systému, coţ s sebou nese niţší odvodovou povinnost a niţší budoucí důchod. Předpokládá se, ţe ušetřené finanční prostředky budou investovány v rámci třetího pilíře nebo jiným způsobem. Celková aktiva uloţená v rámci druhého a třetího pilíře přesahují 110 % HDP. Od roku 2020 bude důchodový věk pro obě pohlaví 65 let, dnes je 62 let pro muţe a 60 let pro ţeny. Pozdější odchod do důchodu je dnes limitován věkem 70 let, ale od roku 2020 bude zcela uvolněn. Předčasný důchod neexistuje. Odvod z hrubých mezd se liší podle typu poplatníka a podle toho, zda se odhlásil či nikoli. Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance 13,6 – 22,7 % hrubé mzdy, zaměstnanec odvádí 12,1 – 15,2 %. Přibliţně jedna třetina odvodů směřuje do druhého případně třetího pilíře. Britský model je extrémně šetrný k veřejným rozpočtům. V roce 2000 činily nároky 5,5 % HDP, ale v roce 2050 budou činit pouze 4,4 % HDP. Čistý náhradový poměr se pohybuje kolem 80 % a bude se postupně sniţovat k 75 %.

58

Spojené státy americké Samotný systém penzijního pojištění je charakterizován značným počtem penzijních společností. Některé údaje hovoří o více neţ sedmi stech tisících penzijních fondů. Většina zaměstnanců pobírá v důchodovém věku dvě penze – státní dávky sociálního zabezpečení a penzi firemní. I tady platí celosvětový trend: přesun zájmu k příspěvkově definovaným penzijním plánům. Ty totiţ umoţňují snadněji vyuţívat existující daňová zvýhodnění. Tyto plány mohou být realizovány jako plány s podílem na zisku nebo plány s podílem na kmenovém jmění firmy, u které je pracovník zaměstnán. U všech existuje individuální účet zaměstnance, z jehoţ výše se odvozuje dávka, tvořící doplňkovou penzi. Japonsko Japonský trh a japonské penzijní fondy jsou pod vlivem silných průmyslových a rodinných svazků. Kaţdý z nich má správce portfolia, který získává pod svůj vliv penzijní plány na základě spíše mocenských vazeb něţ zdravé konkurence. Penzijních fondů není mnoho. V roce 1990 umoţnila japonská vláda vstup zahraničních investičních manaţerů na trh soukromých penzijních fondů, avšak díky struktuře japonského trhu bez velkého efektu. Vysoká regulace brání konkurenci i svobodnému rozhodování o alokaci aktiv. Preferována je zde bezpečnost, výkon investic stojí v pozadí. Slovensko Do roku 2004 mělo Slovensko stejný systém důchodového zabezpečení jako Česká republika. Nový penzijní systém byl realizován k 1. lednu 2005. Tvoří ho tři pilíře: 1) První je jako v České republice průběţný. Znamená to, ţe penze se vyplácí podle počtu odpracovaných let násobených hodnotou vypočítaného důchodu a číslem, které vyjadřuje, kolikrát měl důchodce průměrně za celou dobu placení odvodů vyšší plat, neţ byl průměrný plat za dané roky. 2) Druhý pilíř tvoří fondové pojištění, do kterého Slováci mohou zasílat část odvodů na sociální pojištění, a to devět procentních bodů z osmnácti procentních odvodů z hrubé mzdy.

59

3) Třetí pilíř tvoří dobrovolné penzijní připojištění nebo investiční či kapitálové ţivotní pojištění. V současné době vzniká v tomto systému značný deficit. V roce 2010 má tento deficit dosáhnout 770 milionů eur. Uhrazení tohoto deficitu bylo plánované v roce 2004 při přijetí reformy tak, ţe bude pokryt hlavně příjmy z privatizace, coţ fungovalo aţ do roku 2009. V tomto roce došlo k vyčerpání těchto prostředků. V současnosti se deficit hradí z prostředků státního rozpočtu. Důvodem poměrně velkého deficitu je také skutečnost, ţe se z prvního pilíře vyvázal dvakrát větší počet lidí, neţ se očekávalo. Roli hraje také výše finančních prostředků vyváděných do druhého pilíře. Ty tvoří aţ polovinu odvodů na sociální zabezpečení. Francie Penzijní systém Francie je typickým příkladem centrálně řízeného systému důchodového zabezpečení, ve své podstatě bizmarkovský. Samotný systém je komplexní, značně sloţitý, zaloţen na solidaritě mezi generacemi zaměstnanců a na příspěvcích od zaměstnavatelů. Samotná účast v systému je povinná. Zaměstnavatel, nebo podnik by jinak ztratil státní podporu a moţnosti odpočtu daňových úlev. Moţnosti individuálního spoření jsou ve Francii limitovány více neţ v ostatních evropských zemích, třetí pilíř je zcela soukromý. Rovněţ Francie se v současné době potýká s problémem stárnutí populace (v dřívější době limitováno zahraničními dělníky). Na podzim roku 2010 přijala soustavu nových penzijních zákonů. Značnou nevoli vyvolalo opatření k prodlouţení věku k odchodu do důchodu. Rozdíly mezi tuzemskými a zahraničními fondy Mezi českými a zahraničními penzijními fondy existují zásadní rozdíly. Prvním a nejvýraznějším je princip, na kterém je penzijní připojištění zaloţeno. Zatímco u nás je zaloţeno na tzv. občanském principu, v ostatních zemích je základní tzv. princip zaměstnanecký. Zřejmě nejvýraznějším rozdílem je existence státního příspěvku, jehoţ základním cílem je motivovat k uzavření penzijního připojištění – v současné době příspěvek tuto funkci neplní. Rozdíl spočívá rovněţ v tom, kdo je zakladatelem penzijních fondů. U nás to jsou převáţně bankovní a investiční společnosti, ale v zahraničí, jak vyplývá se zaměstnaneckého principu, to jsou neinvestiční společnosti (zaměstnavatelé).

60

3.11. Parametry zdanění výnosu z penzijního připojištění Získané dávky z penzijního připojištění řadíme ve smyslu zákona o příjmech mezi kapitálové příjmy, které jsou předmětem daně z příjmu. Ve smyslu § 36 zákona o daních z příjmů je pro dávky penzijního připojištění stanovena základní daň. Dávkou penzijního připojištění je ve smyslu § 6 zákona o penzijním připojištění: 1) Penze (výsluhová, invalidní, pozůstalostní). Jde-li o penzi, rozloţí se celková výše všech zaplacených příspěvků rovnoměrně na vymezené období pobírání penze. To znamená, ţe v případě, kdy bude penze vyplácena po sjednanou dobu, předmětem zdanění výše penze vyplacená za rok sníţena v desetinu zaplacených příspěvků. Není-li období pobírání penze vymezeno, stanoví se jako střední délka ţivota účastníka podle úmrtnostních tabulek Českého statistického úřadu v době, kdy se penze začne poprvé pobírat. 2) Jednorázové vyrovnání. Jednorázové vyrovnání se povaţuje za základ daně po sníţené o příspěvky účastníka penzijního připojištění a po odečtení příspěvku od státu. To znamená, ţe předmětem daně jsou pouze výnosy z příspěvku účastníka připojištění, příspěvků státu, dále z příspěvku zaměstnavatele, případně třetí osoby. Vlastní příspěvky zaměstnavatele jsou od daně osvobozeny v případě, ţe nárok na dávku penzijního připojištění byl uplatněn aţ po 5 letech spoření a současně po dosaţení 60 let věku účastníka. Obdobně to platí i u příspěvku třetí osoby. V tom případě připadá v úvahu ještě aplikace daně darovací, pokud není přispěvatelem a účastníkem pojištění ţádný příbuzenský vztah. Darovací daň je ale nutno platit průběţně v rámci zdaňovacího období, nikoliv v rámci jednorázového vyrovnání. 3) Odbytné. Vyplácí se při splnění podmínek (zejména se musí jednat o zánik dohodou nebo výpovědí po nejméně 12 zaplacených příspěvcích) buď účastníku spoření, nebo fyzické osobě, kterou účastník spoření stanovil ve smlouvě. Výši odbytného se stanoví jako výše příspěvků zaplacených účastníkem a podílu na výnosech odpovídající výši jím zaplacených příspěvků. V tomto případě jsou tedy předmětem daně výnosy z příspěvku účastníka. Takto vymezuje odbytné zákon o penzijním připojištění. Do odbytného je

61

ještě nutno započítat příspěvky zaměstnavatele, které byly placené po 1. lednu 2000, výnosy z těchto příspěvků a dále příspěvky a výnosy od třetí osoby. Příspěvky od státu je penzijní fond povinen vrátit Ministerstvu financí. Účastník tedy nemá nárok ani na výnosy z těchto příspěvků. Předmětem daně jsou výnosy z příspěvku účastníka připojištění, zaměstnavatele a třetí osoby a vlastní příspěvky zaměstnavatele pokud účastník připojištění nesplnil podmínku pěti let spoření a doţití 60 let věku. Zákon o dani z příjmu nerozlišuje, zda je odbytné vypláceno účastníkovi připojištění nebo, z důvodu úmrtí účastníka připojištění a v případě, ţe nebyla určena oprávněna osoba, se odbytné stává předmětem dědictví.

62

4.

ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO SYSTÉMU DŮCHODOVÉHO PŘIPOJIŠTĚNÍ

4.1. Věk a délka penzijního připojištění Je nutno vidět, ţe penzijní připojištění je v současnosti shromaţďování a umísťování příspěvků účastníků penzijního spoření, příspěvků poskytnutých zaměstnavatelem a státních příspěvků do účastnických fondů obhospodařovaných penzijními společnostmi, vyplácení dávek, jehoţ jednoznačným cílem je zabezpečit doplňkový příjem účastníka penzijního spoření pro období stáří. Účast na daném penzijním spoření je zcela dobrovolné. Účastníkem penzijního spoření můţe být pouze fyzická osoba starší 18 let. Za předpokladu uzavření smlouvy s penzijním fondem o penzijním spoření. Obecně platí, ţe čím delší časový horizont spoření, tím vyšší výnos. Z důvodu stárnutí populace a současného stavu veřejných financí je jasné, ţe stát bude mít stále méně prostoru pro zabezpečení dostatečných penzí pro důchodce. Nejohroţenější skupinou v tomto směru jsou dnešní třicátníci, tedy příslušníci populační exploze první poloviny sedmdesátých let minulého století. Pro tyto ročníky, aţ dosáhnou důchodového věku, bude stále více neţ pro kohokoliv jiného platit, ţe stát nebude schopen pro ně zajistit v dostatečné výši penze. Přesto je nutno vidět, ţe penzijní připojištění se všemi svými výhodami není určeno pouze pro střední nebo mladší generaci. V současné době je 70% klientů penzijního připojištění starší 45 let. Znamená to, ţe i tato generace si je vědoma finančních výhod, který jim penzijní připojištění přináší. Spolu s výnosem z uloţených peněz je i pro starší generaci penzijní připojištění výhodnější neţ například termínované vklady. V České republice má institut penzijního připojištění téměř 20 let. Jsou tu jisté zkušenosti s fungováním a provozováním penzijního připojištění se státním příspěvkem. Nastavený systém se rozjel velmi dobře. Po necelých dvou letech, tj. jiţ v roce 1996 dosáhl přírůstek čtvrtletně výší cca 2 mld. Kč. (cca 8 mld. ročně), tím nastavený systém překonal všechna optimistická očekávání. Nemůţeme opomenout, ţe většina penzijních fondů měla v té době značné ambiciózní plány a to jak do počtu dalších účastníků, tak i do samotných prognóz finančních aktivit. Skutečnost byla v dané době a podmínkách do určité míry odlišná, trh takovou kapacitu v daném čase neměl. Po velmi dobrém rozjezdu se příliv účastníků a tím i bohuţel tok financí zpomalil. Přesto se přírůstek nových účastníků penzijního pojištění udrţoval aţ do poloviny roku 2000. 63

Určitou úlohu zde sehrála i pověst penzijního připojištění jako systému, státem výborně aţ marnotratně dotovaného krátkodobého spoření, které bohuţel přeţívá dodnes. Neplatí to uţ u účastníků penzijního připojištění z uzavřených smluv a penzijních spořících plánů po 1. lednu 2000. Musíme zde také vidět to, ţe tehdejší příliv účastníků byla generace poměrně starší (nad 50 aţ 55 let) a v této době, se začaly zvyšovat objemy výplat dávek. Tedy poměrně velká část peněţ ze systému odcházela především formou odbytného. To v podstatě znamenalo, ţe penzijní fondy musely drţet značný objem rychle likvidních aktiv. Na druhé straně byly ve své podstatě nuceny jen ke krátkodobým investicím a tím bylo dosaţeno jen srovnatelně niţších výnosů. U těchto ve své podstatě krátkodobých smluv penzijního připojištění se zdaleka ještě nezaplatily náklady na vedení a správu účtů odcházejících účastníků. Současně pak ukončení desítek tisíc smluv nadmíru zatěţovalo administrativní kapacity samotných penzijních fondů. Kladným pozitivem je, ţe penzijní fondy se svými odcházejícími účastníky v zákonem stanovených termínech vyrovnaly. Poměrně značný zde byl především psychologický efekt, který jednoznačně prokázal v praxi, ţe penzijní připojištění má svojí ţivotaschopnost a funguje nejen ve slibech, ale i v reálné formě a v reálném čase.

4.2. Úloha penzijního připojištění Penzijní fondy a penzijní připojištění je moţné povaţovat za variantu, která většinu lidí v současnosti se spořením na důchod napadne nejdříve. Musíme si uvědomit, ţe důchodové zabezpečení v budoucnu by mělo být více zaloţeno na osobní odpovědnosti kaţdého člověka za své stáří. Lidé, kteří jsou na počátku své pracovní kariéry a budou ještě několik desetiletí na důchodovém pojištění odvádět peníze státu, by měli také co nejdříve začít spořit na svůj vlastní důchod. Optimální hranice, kdy začít s důchodovým spořením, je přibliţně ve třiceti letech, znamená to nutně ukládat více jak 10% výdělku. Jen tak je do určité míry udrţitelná slušná ţivotní úroveň i po odchodu do penze. Platí zásada, čím delší je doba trvání spoření, tím zásadnější roli ve výnosech klienta má hospodaření samotného fondu. Proto by měl kaţdý při výběru penzijního fondu postupovat velmi rozváţně a pečlivě. Při samotném rozhodování je vhodné se podívat, jaké zhodnocení jednotlivé fondy připsaly svým klientům v minulých letech a udělat si srovnání (viz. zpracovaná analýza vybraných finančních ukazatelů). I kdyţ samotné

64

výnosy z minulých let nejsou zárukou stejně vysokých zisků v příštím období, přesto budou mít pro rozhodování určitou orientaci. Poloţil jsem zde hlavní důraz na nutnost odkládání určité části prostředků získaných v produktivním věku a dlouhodobost spoření. Přesto, ani katastrofické scénáře, podle kterých bude za určitou dobu na penzi jednoho důchodce vydělávat jen jeden pracující zaměstnanec, nepřiměly Čechy k tomu, aby se o své stáří začali starat více sami. Více neţ čtyři miliony lidí má sice uzavřené penzijní připojištění, měsíční příspěvky jsou ale velmi nízké – v průměru měně jak pět set korun. A to je velmi málo. Čechům se tedy zatím do většího spoření na důchod moc nechce. Nadále čekají na reformu důchodového systému. Tu se ale zatím nepodařilo prosadit ţádné z dosavadních vlád. Mezi lidmi navíc stále panuje názor, ţe aţ se dostanou do důchodového věku, dostanou peníze od státu. Nejméně populární je penzijní připojištění u mladých lidí. To je vcelku pochopitelné, protoţe podmínkou pro výplatu starobní penze a tím i všech naspořených peněz je dovršení 60ti let věku. Kladem by mělo být připojištění se státním příspěvkem. Ten můţe činit nejvýše 150 korun měsíčně. Toto maximum je podmíněno pravidelným vkladem účastníka ve výši alespoň 500 korun měsíčně. Roční státní podpora tak činí aţ 1 800 korun a pro její získání je třeba uloţit alespoň šest tisíc korun za rok. Významnost státních podpor na celkovém zhodnocení ale není moţné u dlouhodobých smluv příliš přeceňovat. Spoří-li klient v penzijním fondu například 20 let, státní podpora nedosahuje u klasické smlouvy ani jedno procento z celkového objemu prostředků na účtu účastníka. U dlouhodobého spoření ale na druhé straně vystupuje do popředí právě zhodnocení dosaţené penzijním fondem. Přesto právě hospodaření penzijních fondů je ale pro mnohé účastníky penzijního připojištění zklamáním. Výnosy se za poslední roky pohybují nejčastěji jen okolo půl aţ dvou procent. V optice proběhlé finanční krize to nemusí být pro někoho aţ tak špatný výsledek, ale není to ani mnoho. Je nutno vzít v úvahu i tu skutečnost, ţe sám účastník spoření nemá moţnost na své vklady sáhnout i desítky let. Za této situace výnosy jiţ tak zajímavé pro mnohé střadatele nejsou. Nejvyšších relativních výnosů dosáhnou u penzijního připojištění lidé ve věku 55 let. V jejich případě stačí pro výplatu starobní penze spořit jen pět let. U těchto krátkodobých penzijních připojištění pak mají státní příspěvky velkou váhu na celkovém zhodnocení. Na druhou stranu, ale kvůli krátkodobosti a limitu 500 korun, ze kterého se určuje státní podpora, lidé hodně na důchod nenaspoří. Ke kompletnímu posouzení je zde nutno uvést ještě jedno zvýhodnění od státu. Tím je daňový odpočet. Zaplatí-li střadatel penzijního připojištění za rok do penzijního fondu více neţ 6000 65

korun, můţe si o částku, která překročí tuto hranici sníţit svůj daňový základ, maximálně však o 12000 korun ročně. Při současné 15% daňové sazbě to znamená roční úsporu na daních ve výši cca 1800 korun. Dalším limitem je částka 1500 korun měsíčně. Vloţené peníze do systému penzijního připojištění nad rámec této sumy se jiţ nevyplatí a je lepší pro tyto peníze zvolit jiný typ spoření. Poloţil jsem zde důkaz na dlouhodobost trvání penzijního připojištění a na jiţ zmiňovanou částku okolo 80% z předešlých příjmů. V této souvislosti bych chtěl poukázat na tu skutečnost, ţe velká část střadatelů – budoucích penzistů se problematikou penzijního připojištění vypořádala pouze formálně. Např. uzavření smlouvy o penzijním připojištění s měsíční částkou 100 korun. Ta můţe dávat dobrý pocit, ţe jsme něco pro své stáří udělali, ale to je tak vše. Vezmeme-li v úvahu inflaci, snadno zjistíme, ţe 100 korun měsíčně odkládaných na důchod dnešním třicátníkem mu moţná vyřeší rozlučku na pracovišti při odchodu do důchodu, popř. jednu lepší tuzemskou dovolenou, ale rozhodně ne důstojné doţití. Podívejme se, kolik bude mít na účtu takovýto střadatel odloţeno v penzijním připojištění při tomto měsíčním vkladu a to ještě za teoretického předpokladu kaţdoročního fondem připisovaného zhodnocení 3% po: 5ti letech

9.712,-

10ti letech

20.970,-

20ti letech

49.153,-

30ti letech

87.027,-

Při výpočtu jsem nevzal v úvahu, ţe v současné době se v hospodaření penzijních fondů poměrně značně odráţí hypoteční krize. Dostupné výsledky hospodaření tuzemských fondů uţ v prvním čtvrtletí roku 2008 zaznamenaly propad. Celý sektor penzijních fondů vydělal 560,1 milionů korun, coţ představuje meziroční propad o 60,3%. Dva penzijní fondy, které drţely odváţnější investiční strategie a více investovaly do akcií – ČSOB Penzijní fond Progras prodělala 20 milionů a Penzijní fond Aegon vykázal ztrátu 13 milionů korun. Zhodnocení ze strany penzijních fondů pro klienty podle Asociace penzijních fondů České republiky nedosáhlo do této doby výrazných výsledků. Jednalo se tak o historicky nejniţší zhodnocení od počátku působnosti penzijních fondů v České republice a jen velmi zvolna se projevuje zlepšení.

66

4.3. Úloha penzijního plánu při důchodovém připojištění Na úseku důchodové reformy byl v poslední době představen jeden z nejdůleţitějších dokumentů české politiky za posledních několik let – návrh důchodové reformy. Tato svým způsobem ovlivní ţivot kaţdého Čecha mladšího neţ 40 let. Tato navrhovaná reforma počítá: a) Sníţení penzijního připojištění – povinné penzijní pojištění, které Češi odvádějí do povinného státního systému, má klesnout z dnešních 28% na 25%. Následně si budou muset všichni lidé mladší neţ 35 let povinně vyvést další dvě nebo tři procenta z hrubé mzdy do penzijních fondů. b) Sníţení stropů na pojištění – z dnešního šestinásobku na trojnásobek průměrné mzdy, coţ by spolu se sníţením důchodového pojištění udělalo český penzijní systém výhodnější pro lidi s nadprůměrnými příjmy. c) Zavedení společného základu manţelů – manţelé by měli mít do budoucna (Bezděkova komise navrhuje provedení reformy nejpozději do roku 2015) jeden společný vyměřovací základ, ze kterého by se jim počítal důchod. d) Zrušení vdovských důchodů – předloţený návrh počítá úplného zrušení vdovských a vdoveckých důchodů. Na první pohled zdánlivě nesouvisející otázky v úloze penzijního plánu při důchodovém připojištění. Budou-li tyto návrhy zahrnuty v důchodové reformě a přijaty, musí na ně bezprostředně reagovat i penzijní fondy. Pro tuto skupinu důchodových připojištěnců (vznikne prakticky jiţ třetí skupina – první do roku 1999, druhá od roku 2000 do současné doby) bude muset být vytvořen zcela jiný penzijní plán, plán penzijního připojištění zcela na míru kaţdého jednotlivce, tak aby si mohl kaţdý sám rozhodovat, kdy odejít do důchodu, ale také s jasnou představou o naspořené částce. Určitou úlohu zde musí také sehrávat příspěvky zaměstnavatelů po dobu aktivní činnosti zaměstnanců. Sám osobně zde vidím poměrně široký prostor odborových svazů při vyjednávání o kolektivních smlouvách se zaměstnavateli o příspěvku na důchodové připojištění a jeho výši. Nezastupitelnou úlohu zde musí sehrát i Asociace penzijních

67

fondů České republiky při metodické pomoci se zpracováním příslušných plánů penzijního připojištění, popř. pomoci vytvoření zcela nového produktu penzijního spoření. Otázkou bude také závaznost plánu současných střadatelů ve druhé skupině (dosud největší), mladších 40 let v návaznosti na dosud vyplácený státní příspěvek a daňové zvýhodnění. Tato skutečnost zatím nebyla řešena.

68

ZÁVĚR V uplynulých letech byly v České republice vytvořeny základy penzijního připojištění, které jsou dostatečně silné, aby se na nich mohl tento systém i nadále rozvíjet a zdokonalovat. Toto ale bude probíhat v závislosti na vlivech, od kterých nejsou střadatele ani penzijní fondy izolovány. Mezi tyto vlivy patří zejména rychlost postupu provedení zásadních reforem v oblasti důchodového a sociálního zabezpečení, ale i např. vývoj naší ekonomické situace, inflace apod. Skutečnou penzijní reformu musí kaţdý začít sám u sebe, především u svého myšlení a kaţdodenního hospodaření se svými současnými příjmy. Čím dřív si toto uvědomíme, tím méně bolestná bude u kaţdého nutná odloţená spotřeba ve prospěch důstojného stáří. Dnešní situace je ale naprosto odlišná. Neustále reklamní kampaně totiţ denně vybízení k opaku. Nejenom, ţe lákají ke spotřebě všeho, co nyní vyděláme, ale co je ještě horší, dokonce přímo vyzývají ke spotřebě toho, co vyděláme teprve v budoucnu. Přesně tak se chovají výhodné půjčky, nákupy na splátky spotřebního zboţí, spotřebitelské úvěry apod., hrozivá je i stoupající zadluţenost rodin… Odkládat na důstojné stáří část vydělaných prostředků je a bude do budoucnosti nutností. Nelze se spoléhat jen na důchodové připojištění. Tyto odloţené prostředky v dlouhodobém horizontu nám nepřináší patřičné zhodnocení. Proto se domnívám, ţe je nutné hledat i jiné moţnosti. Své volné prostředky rozloţit tak, abychom dosáhli co moţno největšího efektivního zhodnocení. Nemůţeme ani vidět nějakou spásu v navrhovaných (Bezděkovou komisí) 3% příjmů uvolněných z platby sociálních odvodů investovaných do kapitálových penzijních fondů. Není to mnoho. Vyjdeme-li například ze skutečnosti, ţe mediánová mzda je zhruba 23 tisíc korun měsíčně (polovina zaměstnanců má mzdu vyšší, polovina niţší), pak takový pojištěnec měsíčně získá 690 korun. To je velmi malá částka na to, aby vydala na důstojné příjmy k doţití. Za předpokladu, ţe budeme tuto částku spořit 40 let a následně naspořenou sumu chtít 15 let čerpat, jednoduchým propočtem nám vychází na měsíc k důchodu 1840 korun. Inflace během těchto let samozřejmě povede k růstu měsíčních úloţek, protoţe současně poroste i nominální mzda, současně ale porostou ceny zboţí a sluţeb. Spoléhat se na zhodnocení úspor ve fondech také příliš nelze – to v současné době zpravidla sotva pokryje inflaci. Ministerstvo práce a sociálních věcí jde ještě o něco dál, počítá s postupným navýšením aţ na 5% hrubé mzdy, kterých by šlo v rámci tzv. opt outu do

69

správy soukromých fondů. Počítá s tím, ţe první tři roky od spuštění nového penzijního systému by to byla uváděna 3%, po třech letech se sazba má zvednout na 4% a po dalších třech letech by se ustálila na 5%. Současná politická garnitura si od opt-outu, tedy vyvedení části odvodů na důchody do penzijních fondů, slibuje především rozloţení nákladů a rizik mezi státní a soukromý pilíř důchodového systému. Spoléhá na to, ţe zejména v době zdravého ekonomického vývoje by komerční fondy měly být schopné úspory lidí na stáří významně zhodnocovat. Odvody do penzijních fondů by se podle návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí měly týkat rovněţ všech daňových poplatníků, kterým je nyní méně neţ čtyřicet let. Nad tuto věkovou hranici by si pak lidé spořili dobrovolně. Pro samotné fondy by tato úprava byla velice výhodná. Znamenalo by to, ţe spravované úspory by střadatelům začaly vyplácet aţ poté, co by dosáhli důchodového věku, tedy nejdříve od 65 let. Tyto prostředky by tak mohly zhodnocovat na trzích a do systému výplat důchodu by se fakticky dostaly aţ za 25 let. Tím by si fondy vytvořily obrovský polštář pro budoucí vlastní průběţný systém. Pokud by stát v rámci důchodového pojištění vybral ročně 300 miliard korun, fondy by z této sumy získaly zhruba 37,5 miliardy. Za uváděných 25 let by pak v rámci povinných odvodů penzijní fondy bez jakýchkoliv nákladů získaly více jak 940 miliard korun. Dále musíme vidět, ţe další desítky, moţná stovky miliard by přidali lidé, kterým je dnes přes čtyřicet a spoří si ve fondech v penzijním připojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí rovněţ uvaţuje o tom, ţe pokud by si dnění třicátníci a lidé mladší nedokázali vybrat komerční fond, do kterého by povinně odváděli část svých úspor na stáří, o zřízení jakého si státního fondu, který by evidoval tyto prostředky. Peníze by ovšem opět spravoval některý z privátních fondů. Současně s touto navrhovanou penzijní reformou musí být přijata celá řada zákonných ustanovení včetně na ochranu před zneuţitím apod. Na druhé straně se ozývají hlasy v tom smyslu, ţe vyvedení státních peněz do soukromých fondů by váţně ohrozilo veřejné rozpočty. K argumentaci pouţívají přiklad Maďarska. Tam právě došlo ke zvýšení dluhu státu a vláda se snaţí převést peníze na důchody ze soukromých rukou zpět státu. Problémy se schodkem státního rozpočtu, vyvolané privatizací části průběţného důchodového systému, řeší také Slovensko a Polsko. Poukazují na to, ţe důchodové reformy, zaloţené na principu tzv. opt-outu se neosvědčily.

70

Naopak určitý tlak je zde vyvíjen od evropských bank, pojišťoven, finančních institucí spravující penzijní fondy. Ve vyvedení části peněz od státu do soukromých rukou vidí moţnost svých zisků. Reakce finančních ústavů jsou různé, příkladem můţe být jiţ zmiňované Maďarsko, MMF přišel s varováním. Evropská komise se znepokojila a Moody´s a Stadnadrd & Poor´s sníţily zemi rating na B3B. Přesto Maďarský parlament dne 14.12.2010 schválil důchodovou reformu, která radikálně oslabuje druhý důchodový pilíř. Do konce ledna 2011 se musí tři miliony klientů soukromých fondů rozhodnout, zda se vrátí do státního fondu. Následně vláda varovala klienty soukromých důchodových fondů, ţe pokud se nevrátí do prvního pilíře, přijdou o značnou část důchodu. Soukromé fondy totiţ nebudou dostávat příspěvky od zaměstnavatelů ve výši současných 24 %. Tento krok by měl přinutit klienty soukromých důchodových fondů, aby se vrátili do státního systému. Opatření jednak řeší značný výpadek státního rozpočtu a jednak obavu z odpovědnosti hospodaření soukromých fondů s prostředky svých klientů. Není moţno opomenout ani to, ţe současná vláda jednoznačně po svém vzniku deklarovala prosazení důchodové reformy. O nutnosti důchodové reformy politická garnitura postupně za pomoci katastrofických scénářů přesvědčila i většinu občanů. Je jasné, ţe vláda má k dispozici nejnovější demografická data. Problém vidím v samotné interpretaci těchto dat a to zejména nedostupnosti ekonomických předpokladů usazených do modelu pouţitého k podpoře této vládní důchodové reformy. Rozborem závěru z předloţených návrhů tzv. Bezděkovi komise, nelze se zbavit myšlenky, ţe v této komisy měli podstatné slovo jen zástupci soukromých penzijních fondů prosazující zájmy tohoto soukromého odvětví, tedy lobbisté. Není zde hlavní ani otázka vyvedených procent (3 aţ 5), jde jen o to prolomit současný systém, který by zaloţil do budoucna moţnost dalšího navýšení povinného soukromého penzijního pilíře. Přitom klient tohoto systému má nést veškerá investiční rizika. Navíc, jak jsem jiţ v propočtu uvedl, pro klienta z dlouhodobého hlediska je velmi málo výnosný. Domnívám se, ţe současným vládnoucím politickým stranám se nepodaří dosáhnout konsensu, který by mohl být předpokladem zdařilé penzijní reformy. V úvahu zde musí být vzaté i zkušenosti jiných zemí s reformami, které se u nás nyní prosazují. Z deseti postkomunistických zemí Evropské unie byla reforma navrhovaného druhu, která se opírá o opt-out či povinné odvody do soukromých penzijních fondů na úkor sociálního

71

důchodového pojištění, uskutečněna v osmi zemích (mino České republiky a Slovinska). Ve všech případech s negativním dopadem. Slovinsko proto podobnou reformu odmítlo a zaměřilo se na přípravu reformy podle modelu Světové banky. Ta uţ deset let doporučuje tzv. Panevropský penzijní systém. Daný penzijní systém neobsahuje povinný kapitalizační pilíř a při jeho realizaci vznikají jen minimální náklady. Přejít na něj lze prakticky okamţitě. Dosavadní důchodové nároky se přepočtou na stav účtu k samotnému datu spuštění reformy. Následně se další pojistné uţ připisuje na účet. V okamţiku, kdy klient poţádá o zahájené výplaty penze, ze stavu účtu se vypočte starobní důchod podle pojistně matematických zásad (obnos na účtu se vydělí střední očekávanou délkou ţivota osoby ve věku klienta, čím se dostane měsíční výše důchodu. Přesto i daný veřejný pojistný pilíř, který tvoří jádro Panevropského penzijního systému můţe být částečně, či dokonce i plně kapitalizován. Na druhé straně ani v samotném penzijním připojištění nelze vidět dostatečné zajištění na stáří. Současně nabízené produkty nám umoţňují zhodnocení a výhodnost jen v omezené míře. Znamená to, ţe je nutno hledat i jiné moţnosti. Jednou s takových moţností je například i stavební spoření, různé zajištěné investiční fondy, investice do nemovitosti, zlata apod. Je známo, ţe Češi se řadí mezi konzervativní investory, kteří jsou dosud zdrţenliví k investicím na kapitálových trzích. V budoucnu by se to ale podle odborníků mohlo změnit. V případě změn důchodového systému, ale i současná krize bude mít větší vliv na to, ţe lidé začnou své investice či zajištění na stáří více promýšlet. Určitou negativní úlohu sehrálo sníţení státního příspěvku a zpětné zdanění výnosu ze stavebního spoření. Před více jak deseti lety tehdejší vláda přesvědčovala o nutnosti motivovat občany k úsporám. Především prostřednictvím dvou základních produktů – stavebního spoření a důchodového připojištění. Za oba produkty převzal stát garance a o nějakých jednostranných změnách v budoucnosti nebyla ani zmíňka. Následně vláda v roce 2010 uskutečnila změny v produktu stavebního spoření. V tomto směru se řada lidí cítí být podvedena, řadu lidí také toto opatření odradilo od samotného penzijního připojištění. Do určité míry k nedůvěře přispívají i různé komentáře a názory ve sdělovacích prostředcích, které ovlivňují rovněţ při rozhodování o uzavření produktu penzijního připojištění. Dovolím si zde ocitovat část názoru Josefa Koukala (Právo ze dne 8.11.2010) „V podstatě se potvrzuje má úvaha, která předcházela podpisu smlouvy, kdyby obdobný dlouholetý kontrakt v této zemi uzavřel můj pradědeček před devadesáti lety, o peníze by přišel za hospodářské krize, kdyby ho uzavřela babička před šedesáti

72

lety, peníze by jí sebrali při měnových reformách, kdyby se stejným způsobem nechali lanařit moji rodiče před třiceti lety, úspory by jim spolehlivě zničila porevoluční inflace. Abych se vyhnul termínu hlupák, řeknu raději příliš velký optimista, kdyţ jsem se domníval, ţe ţijeme v jiné době, době, kdy se dohody dodrţují“. Můţeme říci, ţe do určité míry se jedná o logickou úvahu. Spořením na stáří se kaţdý z nás chce slušně zabezpečit a ne přijít o peníze... Další problém, proč řada lidí neodkládá peníze na důchodový věk, je prostě v tom, ţe na to nemají. Musí splácet hypotéky na bydlení, myslet např. na vzdělání svých dětí apod. Nenachází ani moţnost získání pracovního uplatnění za vyšší mzdu. Velký počet volných pracovníků na trhu práce umoţňuje firmám získat potřebné zaměstnance i bez nabídky vyšších platů. Průměrná mzda v České republice v roce 2010 při přepočtu na eura se přiblíţila jen hodnotě 880 eur (jedná se zhruba o třetinu průměrné mzdy sousedního Německa). I před tyto negativní vlivy je moţno učinit závět, ţe současná forma penzijního připojištění má své opodstatnění pro budoucnost. Připravovaná penzijní reforma, která určitým způsobem změní i myšlení lidí, ve smyslu svého zajištění na stáří přinese i daleko větší vlastní odpovědnost za svoji budoucnost. V neposlední řadě musí dojít k obnovení důvěry ke státem garantovaných produktů spoření.

Diplomová práce byla zpracovaná v určitém časovém předstihu – před oficiálním zveřejněním navrhované důchodové reformy ze strany vlády České republiky, proto můţe dojít v některých závěrech k odlišným interpretacím.

73

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ARNOLDOVÁ, Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení. Vydala: Univerzita Karlova, nakladatelství KAROLINUM Praha, 2004. 364 s. ISBN 80-2460728-X (I.část). ASOCIACE PENZIJNÍCH FONDŮ ČR. Penzijní připojištění se státním příspěvkem 1994-2002 BURDEK, L. Sociální pojištění . Praha : Sagit , 2010. 254 s. ISBN 978-80-7208-7914. BURCIN, Boris. - KUČERA, Tomáš. DRBOHLAV, Dušan. Perspektivy populačního vývoje České republiky na období 2003 – 2065. Vydalo: nakladatelství DemoArt pro PF UK v Praze, listopad 2003. BISKUP, Jiří. Pojistněmatematická zpráva. Praha : MPSV, 2008. 83 s. DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 1. Vydání – Praha 2003, ISBN 80-86119-67-X. DŮCHODOVÉ PŘIPOJIŠTĚNÍ V EVROPSKÉ UNII. Vývoj, trendy a současné problémy. Zpráva sítě expertů Evropské komise o dodatkových důchodech, Brusel 1994 KUBÍČEK, J. Proč přechod průběţného penzijního systému na fondový nijak nesouvisí s demografickým vývojem? Politická ekonomie. 2008, roč. 56, č.1, s 102122. ISSN0032-2333 KRETSCHMEROVÁ, T. Demografie a populační prognóza do r. 2050. ČSÚ 2004. LAPÁČEK, M. Solidarita, ekvivalence a příjmová nerovnost v českém sociálním systému. Fórum sociální politiky. 2008, č. 1, s. 6-14. ISSN 1802-5854. LOUŢEK, M. Pension reform in the Czech republic – a contribution into the debate. Prague economic papers. 2007, vol 16, no. 1, s. 55-69, ISSN 1210-0455. MAREK, D. Penzijní reforma v ČR: konverze ke kombinovanému systému s ohledem na limity fiskální politiky. Politická ekonomie. 2008, roč. 56, č. 1, s. 80-101, ISSN 0032-1333. MINISTERTSVO FINANCÍ ČR: Výroční zpráva Úřadu v pojišťovnictví a penzijním připojištění. Za roky 2002-2007.

státního

dozoru

POLLNEROVÁ, Š. Některé aspekty vnitrogenerační redistribuce v základním důchodovém systému. Praha 2008 Fórum sociální politiky. 1/2008, s. 2-6, ISSN 1802-5854.

74

PŮLPÁN, Karel. - URBAN, Otto. - VENCOVSKY, František. Nástin Českých a Československých hospodářských dějin. Vydala: Univerzita Karlova, nakladatelství KAROLINUM Praha, 1993. 330 – 577 s. ISBN 80-7066-785-0 (I. díl) ISBN 807066-786-9 (II. díl). NÁLEZ Ústavního soudu ze dne 23. března 2010 ve věci návrhu na zrušení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. RUSNOK, Jiří. Penzijní připojištění se státním příspěvkem (Supplementary pension instance with state contribution), Asociace penzijních fondů České republiky, 1995 – 2008. RUSNOK, Jiří. Poznámky k ekonomii veřejných penzí. Technická univerzita v Liberci, 2000. ŠULC, Jaroslav. Penzijní připojištění. 2. aktualizované a rozšířené vydání Praha. Vydala: GRADA Publishing, a.s., 2004. 195 s. ISBN 80-247-0772-1. Zákon č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 18/1998 Sb. zákona č. 170/1999 Sb. a zákona č. 36/2004 Sb.

Elektronické zdroje ASOCIACE PENZIJNÍCH FONDŮ ČR [online]. Říjen 2008 [2008-10-3]. Dostupné na WWW: . ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD [online]. 2009 [2009-01-03]. Dostupné na WWW: . ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD [online]. Praha : ČSÚ , 2010 [cit. 2011-01-10]. Dostupné z WWW: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ [online]. 2009 [2009-07-15]. Dostupné na WWW: . MINISTERSTVO FINANCÍ ČR [online]. Červen 2008 [2008-11-6] Dostupné na WWW: . MIMINSTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR [online]. Únor 2009. [2009-3-11] Dostupné na WWW: .

75

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Seznam schémat SCHÉMA Č. 1: ORGANIZAČNÍ STRUKTURA ASOCIACE PENZIJNÍCH FONDŮ ČR ……. 37

Seznam tabulek TABULKA Č.1: POROVNÁNÍ ODCHODŮ DO STAROBNÍHO DŮCHODU. ………………. 21 TABULKA Č.2: STANOVENÍ STÁTNÍHO PŘÍSPĚVKU PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ …… 32 TABULKA Č.3: POROVNÁNÍ VÝNOSNOSTI PENZ. FONDŮ V LETECH 2004-2009, ÚDAJE JSOU V % ……………………………. ............. …….………………………………....... 44 TABULKA Č.4: PRŮMĚRNÁ VĚKOVÁ STRUKTURA PEN. PŘIPOJIŠTĚNÍ SE STÁTNÍM PŘÍSPĚVKEM, PODÍL MUŢŮ A ŢEN V PEN. PŘIPOJIŠTĚNÍ SE STÁTNÍM PŘÍSPĚVKEM……………………………………………………………….………..…….. 45 TABULKA Č.5: ANALÝZA ZHODNOCENÍ PENĚZ ÚČASTNÍKŮ V PENZIJNÍCH FONDECH …..…………………………………………………………………………….... 53 TABULKA Č.6: Analýza zhodnocení peněz účastníků v penzijních fondech…………………… 54 TABULKA Č.7: ÚSPORY STÁTNÍ PODPORA A VÝNOS ÚČASTNÍKA PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ……………………………………………………………….……………... 54

Seznam grafů GRAF Č.1: VĚK ODCHODU DO DŮCHODU POTŘEBNÝ K ZACHOVÁNÍ MÍRY ZÁVISLOSTI NA ÚROVNÍ ROKU 1995……...………………………………….……. 22 GRAF Č.2: VÝVOJ POČTU ÚČASTNÍKŮ PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ SE STÁTNÍM PŘÍSPĚVKEM VČETNĚ ÚČASTNÍKŮ, KTERÝM PŘISPÍVÁ POUZE ZAMĚSTNAVATEL……………………………………………………………………. 45 GRAF Č.3: VÝVOJ CELKOVÝCH AKTIV (PENZIJNÍ FONDY V APF) V TIS. KČ ………….46 GRAF Č.4: VĚKOVÁ STRUKTURA ÚČASTNÍKŮ PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ SE STÁTNÍM PŘÍSPĚVKEM V % ……………………………………………………. 46 GRAF Č.5: PODÍL MUŢŮ A ŢEN V PENZIJNÍM PŘIPOJIŠTĚNÍ SE STÁTNÍM PŘÍSPĚVKEM V %........................................................................................................... 47 GRAF Č.6: VÝVOJ PŘÍSPĚVKŮ ÚČASTNÍKŮ A STÁTNÍCH PŘÍSPĚVKŮ V MIL. KČ…... 47 GRAF Č.7: VÝVOJ PRŮMĚRNÉHO PŘÍSPĚVKU ÚČASTNÍKA ……………………………. 48 GRAF Č.8: VÝVOJ PRŮMĚRNÉHO STÁTNÍHO PŘÍSPĚVKU…………………………….. 48 GRAF Č.9: SLOŢENÍ PORTFOLIA PENZIJNÍCH FONDŮ V PROCENTNÍM VYJÁDŘENÍ…………………………………………………………………………….. 49 GRAF Č.10: VÝVOJ HOSPODÁŘSKÉHO VÝSLEDKU V TIS. KČ …………………………. 49 GRAF Č.11: VÝVOJ STAVU REZERVNÍCH FONDŮ V TIS. KČ …………………………… 50 GRAF Č.12: PROVOZNÍ NÁKLADY V POMĚRU K CELKOVÝM AKTIVŮM ……………. 50

76

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – PRÁVNÍ PŘEDPISY Příloha č. 2 – SLOVNÍČEK POJMŮ PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ Příloha č. 3 – SCHÉMA PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ Příloha č. 4 – VÝBĚR VS. VÝPLATA DŮCHODU Příloha č. 5 – ODCHOD DO DŮCHODU PODLE ROČNÍKU NAROZENÍ Příloha č. 6 – PRŮMĚRNÝ DŮCHOD V ČR NA KONCI ROKU 2010

77

PŘÍLOHY Příloha č. 1 List č. 1

Právní předpisy Zákony a přímo závazné předpisy EU Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem Zákon č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění Zákon č. 15/1998 Sb. (pdf, 220 kB), o dohledu v oblasti kapitálového trhu Vyhlášky Vyhláška č. 302/2010 Sb. (pdf, 369 kB), o předkládání výkazů a dalších informací penzijními fondy České národní bance pro účely dohledu. Vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2011. Vyhláška č. 93/2007 Sb. (pdf, 184 kB) o informační povinnosti penzijního fondu pro účely dohledu České národní banky

Metodické a výkladové materiály Úřední sdělení ČNB Úřední sdělení ze dne 21. května 2010 k výkladu pojmů důvěryhodnost a odborná způsobilost Úřední sdělení ze dne 18. srpna 2008 k pravidlům obezřetného výkonu činností penzijními fondy - Řídicí a kontrolní systém penzijního fondu Úřední sdělení ze dne 4. listopadu 2009 k některým pravidlům jednání s účastníky penzijního připojištění a zájemci o uzavření smlouvy o penzijním připojištění Přechodné ustanovení v Čl. XIV zákona č. 230/2009 Sb., které se týká dluhopisů OECD v portfoliu penzijního fondu - 14. 9. 2009 Které pobídky v penzijním připojištění jsou přípustné a které nikoliv - 11.12.2009 K otázce převodu nároků na starobní důchod bývalého úředníka Evropských společenství podle sluţebního řádu na český penzijní fond - 3. 3. 2006 Ostatní materiály Informace o poţadavcích sociálních a pracovně právních předpisů pro oblast zaměstnaneckého penzijního pojištění platných pro zahraniční instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění.

Příloha č. 2 List č. 1

Slovníček pojmů penzijního připojištění Při dodrţení smluvního ujednání získá účastník penzijního připojištění výplatu peněz formou dávky (penze). Penzijní fondy mohou poskytovat několik druhů penzí. Klienti ale mohou vyuţít také jednorázového vyrovnání nebo odbytného. Starobní penze: Stěţejní dávky penzijního připojištění je vyplácena doţivotně účastníkovi nejdříve při dosaţení věku 60 let, za předpokladu, ţe současně splnil pojištěnou dobu v délce minimálně pěti let. Přesnou pojištěnou dobu stanoví konkrétní penzijní fond ve svém penzijním plánu. Výsluhová penze: Poskytování této penze je dobrovolnou záleţitostí. Penzijní fond ji můţe, ale také nemusí, do svého penzijního plánu zahrnout. Pokud se účastník rozhodně nárok na výluhovou penzi získat, musí si ji sjednat ještě před vznikem nároku na starobní penzi. V tom případě je dále povinen vyčlenit na spoření na tuto dávku část svého příspěvku, která nesmí převyšovat podíl určený na starobní penzi. Výplata výsluhové penze je podmíněna také splněním minimální pojištěné doby 15 let. Odbytné: O odbytné odpovídající výši příspěvku účastníka zhodnocených o výnosy z hospodaření penzijního fondu smí účastník poţádat, pokud ukončí penzijní připojištění trvající alespoň 12 měsíců dohodu či výpovědí a zároveň nepřevádí naspořené prostředky do jiného penzijního fondu. Částky státního příspěvku vrací ve smlouvě uvedeným osobám, které jsou oprávněny k čerpání pozůstalostní penze, kdyţ účastník zemřel, aniţ by mu vznikl nárok na penzi. Odbytné náleţí také účastníku bez dosaţeného nároku na dávky, jehoţ penzijní fond zanikl bez právního nástupce. Invalidní penze: Tato penze je vyplácena účastníkovi po přiznání plného invalidního důchodu ze zákonného důchodového pojištění. Doba pojištění nutná k získání nároku je pět let. Způsob výplaty závisí na ustanoveních penzijního plánu nebo na dohodě penzijního fondu s účastníkem. Pozůstalostní penze: Pozůstalostní penze je vyplácena fyzické osobě, kterou účastník určil ve smlouvě o penzijním připojištění. Pokud účastník stanoví vyšší počet oprávněných osob, pak musí zároveň rozhodnout o tom, jaký podíl nashromáţděných prostředků na jeho kontě kaţdému


oprávněnému připadne. Nárok na dávku vznikne pouze v případě, ţe připojištění platil příspěvky do penzijního fondu po dobu 3-5let. Rozhodnutí o délce pojištěné doby, stejně jako o způsobu výplaty dávky, je ponecháno na penzijním fondu nebo na dohodě s účastníkem. Jednorázové vyrovnání: K jednorázovému vyrovnání dojde, pokud klient splnil podmínky pro čerpání penze a platil příspěvky minimálně po dobu tři let (v případě vypořádání nároku na invalidní a pozůstalostní penzi), respektive pěti let (v případě starobní penze). Částka, kterou účastník obdrţí, se skládá z příspěvků zaplacených účastníkem, státních příspěvků, příspěvků zaměstnavatele a podílu na výnosech z hospodaření fondu.


Schéma penzijního připojištění

Příspěvky účastníka

Výnosy z příspěvků účastníka Státní příspěvk y

Výnosy ze státních příspěvků

KONTO ÚČASTNÍKA

Starobní penze

Invalidní penze

Výsluhová penze

Jednorázové vyrovnání

Pozůstalostní penze

Odbytné


Výběr vs. výplata důchodu


Odchod do důchodu podle ročníku narození


Průměrný důchod v ČR na konci roku 2010 Průměrná výše starobního důchodu činila ke konci roku 2010 celkem 10123,- Kč. Průměrný důchod byl vyšší u muţů 11240,- Kč, u ţen představoval 9189,- Kč (jedná se o vyplácené starobní důchody včetně předčasných). Pro srovnání: v roce 2055 ke stejnému datu činil průměrný starobní důchod 7744,- Kč (u muţů 8662,- Kč a u ţen 7030,- Kč). Průměrný věk důchodců pobírajících sólo starobní důchod ke konci roku 2010 byl 68 let (muţi 69 a ţeny 67 let). Nejvyšší úhrnná průměrná výše starobního důchodu (bez členění na pohlaví) byla v Praze a činila 10817,Kč, nejniţší úhrnná průměrná výše starobního důchodu byla v Olomouckém kraji a činila 9829,- Kč. Česká správa sociálního zabezpečení ke konci roku 2010 vyplácela celkem 2 260 032 starobních důchodů. Přitom důchodců starobních i osob pobírajících důchody invalidní a pozůstalostní evidovala ČSSZ celkem 2 819 093. Těm ČSSZ k 31.12.2010 vyplácela celkem 3 446 767 důchodů. Kromě toho zasílala ČSSZ celkem 59 548 výplat důchodů do zahraničí (do 72 zemí světa). Invalidních důchodů vyplatila ČSSZ klientům ke konci roku 2010 celkem 466 32 (novelu zákona o důchodovém pojištění se po dosaţení věku 65 let vyplácený invalidní důchod automaticky mění na starobní důchod a ten nadále náleţí důchodci ve výši původně vypláceného důchodu invalidního. Pozůstalostních důchodů (tj. vdovských, vdoveckých a sirotčích) vyplatila ČSSZ celkem 720 406. Nově přiznaných důchodů, jejichţ trvalá výplata byla zahájena v roce 2010, bylo celkem 212 393, z toho bylo 128 116 starobních důchodů a 37 093 invalidních důchodů. ČSSZ evidovala ke konci roku 2010 celkem 2 819 093 všech důchodců a 5 011 797 poplatníků pojistného na důchodovém pojištění. Na jednoho důchodce tak přispívalo 1,78 poplatníka. Při počtu 2 260 032 starobních důchodců na jednoho starobního důchodce přispívalo 2,22 poplatníků pojistného. Pojistné na sociální zabezpečení zahrnuje platby na důchodové pojištění, na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Počet důchodců a poplatníků pojistného Rok Počet důchodců celkem Počet starobních důchodců Počet poplatníků pojistného Počet poplatníků na 1 důchodce Počet poplat. na 1 starobního důchodce Zdroj: ČSSZ

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2 645 100

2 683 784

2 719 161

2 754 011

2 790 391

2 819 093

1 961 870

1 995 350

2 028 865

2 066 005

2 108 368

2 260 032

4 788 289

4 848 236

4 880 187

4 978 920

4 905 021

5 011 797

1,81

1,80

1,70

1,80

1,76

1,78

2,44

2,43

2,40

2,41

2,33

2,22

Penzijní připojištění

Recommend Documents