Překonávání agresivity netradičními metodami Zpracovala: Mgr. Barbora Polívková

Překonávání agresivity netradičními metodami Zpracovala: Mgr. Barbora Polívková Struktura nabízeného metodologického materiálu: 1. Úvod 2. Vymezení nabízeného metodologického výstupu 2.1. Vyuţívané principy 2.2. Hlavní cíle metodologického výstupu 2.3. Dílčí cíle metodologického výstupu 3. Teoretická část vztahující se k realizaci účinné prevence agresivního jednání 3.1. Vymezení pojmu sociální skupina a sociální role 3.2. Model shrnující základní předpoklady k ochraně své osoby a hlasu 4. Popis jednotlivých bloků praktických cvičení 4.1. Vyuţívání hudebních a pohybových principů 4.2 Vyuţívání principů dramatické výchovy 4.3 Vyuţívání principů výtvarné výchovy Literatura I. Úvod Naše společnost je jako běţec, který sprintuje do cíle. Jediné, co před sebou vidí, je cílová rovinka. Nevnímá nic okolo. Nevidí, ţe přichází o radost z běhu, z krásy cesty a okolí. Před očima má cíl a výhody, které mu poplynou z toho, ţe doběhne jako první – peníze, slávu, prestiţ. Tato ţivotní filozofie je ale poněkud stresující. Nutí nás nedůvěřovat jeden druhému, nutí nás soupeřit, být na tom lépe neţ jsou ostatní…Toto chtění na naše tělo i mysl působí poměrně negativně. A také – jestliţe jsme tolik zaujati tím, abychom to byli my, kdo „první doběhne do cíle“, nezbývá nám pak příliš času na naše děti. A tak se stává, ţe děti často vyrůstají v rodinách, kde nevidí harmonický vztah mezi rodiči a kde nezískají ţádný vztah k základním společenským hodnotám. Tyto děti pak vidí jen spěch a shon a slyší velmi často větu: „nemám čas.“ Nemá smysl tzv. „plakat nad rozlitým mlékem“. Na toto téma bylo napsáno mnoho článků a publikací. Hlavním záměrem tohoto materiálu je nabídnout popis jedné z moţných cest, která ukazuje:  jak účinně předcházet agresivitě dětí a mládeţe  jak účinně překonávat vyskytující se agresivní chování dětí a mládeţe 2. Vymezení plánovaného metodologického výstupu Je mnoho lektorů, kteří pracují se stejnými tématy. Kaţdý lektor však do své práce přináší jiný přístup a jiné formy a metody, které pouţívá. Moje lektorská činnost se opírá o prastaré 1

umělecké principy, které nabízejí účastníkům programů cestu do vlastního nitra, kde si uvědomují sami sebe a rozvíjejí své vlastní sebevědomí. 2.1 Využívané principy:  vyuţívám při práci hudební principy, pomáhají mi nástroje z různých krajů světa, které jsem si nashromáţdila;  inspiruji se filozofií čajových mistrů, neboť zde nacházím prosté a smysluplné zákonitosti ţivota, které pochopí kaţdý;  vyuţívám výtvarné techniky, které mi pomáhají vytvořit intimní prostor pro kaţdého účastníka programu. Zde můţe být sám se sebou a kromě sebepoznání rozvíjí i svou tvořivost;  vyuţívám herecké techniky, které pomáhají upozorňovat na problémy vznikající ve společnosti, ale hlavně napomáhají k řešení těchto problémů;  vyuţívám pohyb, který pomůţe transformovat neklid a agresi ve smysluplnou aktivitu a navíc je zdraví prospěšný. 2.2 Základní cíle celého metodologického výstupu: Nabízený materiál by měl nabídnout všem pedagogům, kteří jej budou chtít vyuţít, jednu z moţných cest, která vede: a) k prevenci agresivity dětí a mládeţe b) k překonávání agresivity dětí a mládeţe 2.3 Dílčí cíle nabízených a popsaných aktivit:     

porozumět sobě samému i druhým pochopení vlastní identity a sebehodnoty uvědomit si důleţitost komunikace (verbální i neverbální) analýza a nalezení řešení mezilidských nedorozumění rozvoj hlasových moţností (práce s dechem, rytmem a samotným hlasem), dále pak nácvik improvizace a asertivního jednání  motivaci k tvořivé práci a rozvoj kreativity  upevnění týmové kompatibility a rozvoj týmové spolupráce  odpočinek a uvolnění všech zúčastněných a přitom stmelení týmu (skupiny) 3. Teoretická část vztahující se k realizaci účinné prevence agresivního jednání 3.1. Skupina Pro lepší pochopení modelu shrnujícího základní předpoklady k účinné práci se skupinou lehce zopakuji základní informace vztahující se k samotnému pojmu SKUPINA.  Sociální skupina je mnoţina osob, které mají společné cíle nebo emocionální vztah, pojítko k určité aktivitě či předmětu, mají mezi sebou bezprostřední kontakt a mají funkční vnitřní strukturu. Dělíme je na skupiny: a) formální, ustavené, dané určitým organizačním řádem - školy, úřady, firmy apod. Mají pevně vymezené funkce a pravidla chování, povinnosti a práva. 2

b) neformální - ustavují se spontánně na základě společných zájmů a sympatií (kluby, spolky, party). Neformální skupina můţe vzniknout i v rámci skupiny formální (parta na pracovišti).  Sociální role je to, co společnost očekává od člověka, který zaujímá určitou sociální pozici. V kaţdé skupině, která je spojena určitým společným zájmem či činností se profilují různé společenské role, které členové skupiny zaujímají. Nejčastěji pouţívané členění rolí popsal Prof. PhDr. Pavel Říčan, Csc. a) role vůdčí (dle Říčana role alfa) - silná osobnost, která se prosadí svou mimořádnou aktivitou, obětavostí, odbornou nebo osobnostní kompetencí a autoritou apod. Tato role disponuje největší pravomocí ve skupině. b) role loajálního pobočníka (dle Říčana role beta) - člen nebo členka s největší důvěrou, k níţ se všichni obracejí o radu či vysvětlení. Je to většinou loajální pomocník nositele vůdčí role. Můţe to být zástupce ředitele, náměstek apod. c) řadový člen (dle Říčana role gama) - člen, který se nechá vést a většinou se přizpůsobí tomu, co se rozhodne. Dokáţe i reptat, podléhá názoru a tlaku většiny. d) opoziční role (dle Říčana role delta) - člen vyuţívá svých schopností ke kritice vůdce a jeho rozhodnutí. Mnohdy by rád převzal jeho roli, často však pouze "ve snu". e) role hromosvodu (dle Říčana role omega) - obětní beránek, černá ovce, někdo kdo se vymyká "normálu". Vůči této osobě se vybíjí agrese celé skupiny, ona je často obviňována z neúspěchu jako příčina nezdaru v dosahování skupinových cílů. 3.2. Model shrnující základní předpoklady k účinné práci se skupinou V nabídnutém modelu jsem se pokusila schematicky vystihnout základní předpoklady pro to, aby práce s jakoukoliv skupinou mohla proběhnout v klidu a vzájemném naladění. Tento model lze uplatnit jak v případě, ţe pracujete se skupinou kontinuálně a systematicky, ale můţe nám pomoci i v okamţiku, kdy pracujeme s nahodilými skupinami a naše práce je nepravidelná. Je však třeba upřesnit, co je míněno jednotlivými částmi modelu.

3

Umění dopřávat „odpočinek“ sobě (pedagogovi) i dětem či žákům.

BEZPEČNÉ A POZITIVNÍ KLIMA

Opora, kterou přináší pedagogům odborná teorie

SEBE vědomí (pedagoga i dětí či žáků)

a) Bezpečné a pozitivní klima: Bezpečné a pozitivní klima je základním kamenem veškeré práce se skupinou. Bez příjemného a důvěrného prostředí, ve kterém se členové skupiny nebudou cítit bezpečně, nemůţe pedagogický proces probíhat naplno a s největší efektivitou. Tento několikaslovný pojem v sobě zahrnuje dvě základní zákonitosti, které jsou pro bezpečné a pozitivní klima nezbytné:  nabídnout příjemné a důvěryhodné prostředí, které je dáno zajímavým zařízením místnosti, ve které skupina pracuje a ozvláštněním této místnosti s pomocí různých barev, bytových doplňků apod. Je moţné mít s členy skupiny, se kterou pracuji, domluvený určitý rituál. Například pokaţdé, kdyţ se skupina sejde, se nejprve uvaří čaj, u kterého se sdílí vše, co je potřeba vyslovit a vyprávět. Nebo můţe jít o pohybový rituál, který celá skupina zná a těší se na něj apod.  mít nastavená pravidla společného souţití skupiny. Na stanovení těchto pravidel by se měli podílet všichni členové této skupiny, neboť ta pravidla by měla být pro všechny členy skupiny závazná a měly být nastaveny „sankce“ za porušení těchto pravidel. Sankce by neměly vzbuzovat v členech skupiny nevoli nebo odpor. Mělo by jít o určitou výzvu či nějako obecně prospěšnou činnost. Velmi oblíbené jsou sankce „kreativní“, například jestliţe některý člen skupiny přijde pozdě, kreativně se omluví…Dodrţování pravidel by měli sledovat všichni členové skupiny, ale je důleţité, aby lektor důsledně dbal na uplatňování sankcí při nedodrţování těchto pravidel. (Samozřejmě závisí na věku skupiny, se kterou lektor pracuje). b) Sebevědomí, neboli vědomí sebe sama K procesu rozvíjení „vědomí sebe sama“ by mělo nutně docházet jak v hlavní pedagogické činnosti vzdělávacího procesu, tak ve volnočasových aktivitách. Jde o práci s průřezovým tématem Osobnostně sociální výchova.

4

SEBEVĚDOMÍ versus AGRESIVITA http://ei.czechian.net/webs/emoce/plutchik.php

Tvůrcem výše uvedeného grafu je Prof. Robert Plutchik, psycholog, který se velice důkladně zabýval emocemi. V grafu můţeme vidět jak emoce primární (to jsou emoce vně kruhu, jako je např. právě agresivita, optimismus apod.), tak emoce sekundární, tzv. odvozené emoce, které vznikají dle Plutchika míšením primárních emocí.To jsou emoce pojmenované uvnitř kruhu. Můţeme zde vidět, ţe opakem primární emoce úcty je agresivita… Ţe agresivita vzniká míšením emocí strachu, očekávání, hněvu či překvapení. Je dobré zdůraznit, ţe emoce STRACHU je nedílnou součástí projevů AGRESIVITY. Sebevědomí není "AGRESIVITA" a přehnaně hlučné a okázalé jednání. Sebevědomý člověk si je VĚDOM SÁM SEBE, svých kvalit i nedostatků, právě díky tomu, ţe je schopen "sebepozorování", následně "sebereflexe" a nakonec i objektivního "sebehodnocení" zaloţeného na podnětech a informacích získaných sebepozorováním a také na informacích získaných z vnějšího prostředí. Má potřebu se celoţivotně vzdělávat, a tím není míněno pouze vzdělávání vědomostní, ale vzdělávat se znamená "rozvíjet se a hledat cesty k vlastní "seberealizaci" a sebezdokonalování. Prvním předpokladem k získání "sebevědomí" je "sebepřijetí", tzn. odpuštění si všech svých nedostatků. Jedině tak můţeme vychovávat druhé lidi. Pokud sami sebe nepřijímáme a vyčítáme si své nedokonalosti, které na sobě nemáme rádi, velice často se stává, ţe jsme velmi přísní aţ agresivní na druhé, u kterých pozorujeme nedostatky, se kterými sami bojujeme. Ovšem neznamená to, ţe je dobré nechat být vše, co se nám na sobě nelíbí, a nezlepšovat sebe sama. Jde spíš jen o pocity viny a nedostatečnosti, které nás v našem osobnostním rozvoji brzdí a kterých se nezbavíme, pokud sami sobě neodpustíme to, ţe nejsme dokonalí. c) Odpočinek, aneb Psychohygiena Při práci s lidmi lektoři často dělají základní chybu, a sice to, ţe účastníky svého programu, kurzu či krouţku zahltí aktivitami a přitom zapomenout nabídnout prostor k odpočinku a k zaţití vědomostí, dovedností a záţitků získaných v předchozích aktivitách. Odpočinek můţe být aktivní (pohyb, aneb odreagování se prostřednictvím dynamických cvičení), nebo pasivní (relaxace, aktivity v leţe, protaţení apod.). Dalším důleţitým tématem je odpočinek samotného lektora či pedagoga. V dnešní uspěchané době, kdy se jede na „výkon“, zapomínají lidé, ţe pokud nedopřejí sami sobě čas a prostor pro svoji vlastní relaxaci a odreagování se, můţe dojít jednak k syndromu vyhoření, ale také 5

k různým psychosomatickým obtíţím, způsobeným stresem a únavou (bolesti hlavy, ţaludku, sníţení imunity, podráţděnost, agresivita, přecitlivělost). Kaţdý jsme jiný, kaţdý máme ten „svůj“ způsob odpočinku. A je VELMI A VELMI důleţité najít si pro něj kaţdý den alespoň 20 minut. d) Odborná teorie Pokud rozumíme tomu, co dělám, moje práce je efektivní. Často můţeme intuitivně vycítit to, co je správné, ale je daleko efektivnější, pokud svoji pedagogickou činnost opíráme o teoretický základ. Veškeré naše konání je pak odůvodněné a přesně zacílené. Kaţdou vzdělávací strategii, kterou pouţijeme, pouţíváme uvědoměle a sledujeme jí konkrétní cíl, který jsme si předtím stanovili. Proč vynalézat, co uţ bylo předtím stokrát popsané a stanovené. Proč vytvářet nové a nové pracovní listy, které uţ jsou zpracovány. Stačí je jen pouţít. Proto je dobré znát základní teorie týkající se psychologických a pedagogických disciplín. A také je dobré znát publikace, články a novinky, které v oboru vznikly. Snad k lepší orientaci v těchto publikací napomůţe i seznam odborné literatury, který nabízíme na konci tohoto metodologického výstupu. 4. Popis jednotlivých bloků praktických cvičení, vedoucích k překonávání agresivního chování dětí a mládeže 4.1. Využívání hudebních a pohybových principů  Aktivity zaměřené na práci s dechem a hlasem Díky našemu hlasu na nás okolí pozná, jakou máme náladu, zda jsme v nepohodě či naši fyzickou indispozici. Při správném uţívání tohoto nástroje se kromě schopnosti být sdělný můţe zlepšit i naše schopnost vycházet s okolím, v neposledním případě i fyzický stav. Důležitou složkou, která hlas ovlivňuje, je DECH. Správně dýcháme, kdyţ se nadechujeme a vydechujeme tzv. „do břicha“, tzn. pouţíváme bránici (sval, který se při nádechu smršťuje a při výdechu roztahuje). Při správném dýchání nezvedáme ramena. Techniky na procvičení dechu: Pejsek: opřeni o kolena předvádíme vyčerpaného psa. Rychle a mělce dýcháme, jazyk vystrčený ven. Opice: poskakujeme tak, abychom dopadávali rytmicky na zem oběma nohama, a přitom vydáváme rytmické výkřiky : „hu, hu“ - H nám pomáhá při správném dýchání, hlavně při výdechu. Leh na zemi : Pokud nám dýchání do břicha ve stoje nepůjde, můţeme si lehnout na zem. V této pozici – vleţe na zádech – dýcháme přirozeně správně. Můţeme tak sledovat proces dýchání a záţitek získaný pozorováním dechu pak můţeme uplatnit při dýchání ve stoje. Relaxace: Všechny způsoby, kterými je moţné uvolnit tělo i mysl, lze pouţít různé masáže, jde vyuţít techniku křečovitého zatnutí celého těla a následného uvolnění. Vyuţívá se při úvodu do imaginací či při autogenním tréninku. Dále lze vyuţít různé druhy cvičení, při nichţ se pracuje s dechem – například jógu, tai-chi, pět Tibeťanů…apod.

6

 Činnosti zaměřené na hledání svého osobního rytmu Rozcvička na hudbu cíle: empatické vnímání pohybu toho druhého, pohyb – variace na rytmus, rozehřátí, seznámení popis : Za zvuku rytmické hudby vedoucí aktivity ukazuje postupně na všechny zúčastněné. Kaţdý, kdo byl takto označen, musí předvést jeden svůj pohyb a opakovat jej tak dlouho, dokud jej ostatní dokonale nenapodobí. Tanec potmě cíle : nalezení svého vlastního, osobního rytmu, procítění vlastního těla, relaxace, odpočinek popis : Tančí se za zvuků melodické, tiché, avšak rytmické hudby. Všichni tančící by měli mít při tanci zavřené oči a vnímat především svůj dech, své tělo a soustředit se na svůj vlastní rytmus, na to, co jim je či není příjemné. Doporučujeme následnou reflexi tohoto cvičení.  Aktivity s Orffovými nástroji Výběr nástroje cíle : seznámení se s nástrojem, upevnění schopnosti být sdělný, vysvětlení, proč jsem si vybral zrovna tento nástroj popis: Z nabídky nástrojů si kaţdý v libovolném čase vybere „ten svůj“, který je mu nejbliţší svým zvukem, tvarem apod. V kruhu potom jeden po druhém svůj nástroj představí – verbálně i zvukově. Silná výpověď cíle: uvědomění si svých vlastních kvalit, dovolit si vyjádřit vlastní jedinečnost, dovolit si „být slyšet“. popis: Zúčastnění si představí, jak by zvukem svého nástroje vyjádřili fakt, ţe jsou skvělí, jedineční a nejlepší. Po chvilce přemýšlení to předvedou. Lektorovi doporučujeme, aby skutečně dbal na to, aby nikdo ze zúčastněných nebyl brzděn zbytečnými obavami z toho, ţe je příliš hlušný. Naopak – doporučuje se vyvolat pořádný hluk. Skupinová souhra cíle : uplatnit vědomí sebe sama (posíleného předchozím cvičením) a uplatnit toto sebeuvědomění ve skupinové souhře, uvědomit si pravidla správné komunikace: být sdělný, být slyšen a naslouchat. Popis : Lektor je dirigentem orchestru. Ukazuje na jeden nástroj po druhém. Označený nástroj začne hrát jednoduchou rytmickou sestavu. Další nástroj se přidá s motivem, který se hodí a doplňuje ten předchozí. Takto vznikne souhra. Po chvilce lektor jednotlivé nástroje opět „vypíná“. Je dobré nechat hrát nakonec méně slyšitelné nástroje.  Techniky s použitím hlasu Tóny v prostoru cíle: uvědomění si prostoru a toho, jak prostor ovlivňuje naše vnímání a výslednou prezentaci

7

popis: Zaujmeme v prostoru takový postoj, který všem okolo naznačí, ţe jsme „králové“, „nejlepší“, „páni světa.“ V této pozici pak vydáme příslušný tón, adekvátní k tomuto pocitu. To samé pak uděláme, ale pod vlivem pocitu, ţe jsme malé, šedé myšky, tišší a nevýznamní. Jména cíle: podpora jednotlivce skupinou, uvědomit si schopnost „obdarovat“ toho druhého, udělat někomu radost. popis: Sedí se v kruhu, vybere se jedno jméno spolusedícího účastníka. Ostatní si nejprve v duchu představí, jak by vyjádřili toto jméno melodií. Poté představu převedou ve skutek. Výsledkem je souzvuk všech různých melodických variací na jedno jméno. Lze vystřídat všechna jména v kruhu nebo lze tuto techniku vyuţít jako formu odměny. Změna nálad cíle: uvědomit si, ţe sdělení, které dávám, můţe být hodně ovlivněno i neverbální sloţkou komunikace, která tu verbální doprovází. popis: Pracujeme s tématem jednoduché písně, např. Skákal pes přes oves. Tuto píseň zkoušíme zpívat v různých výrazových obměnách – rozzlobeně, koketně, smutně apod. Rituály Abychom zavedli do skupiny, se kterou pracujeme, určitý řád, je dobré čas, který s nimi trávím určitým způsobem systematizovat. Osvědčilo se nám pouţívat „vítací“, „loučící se“ apod. Rituály. Takový rituál si můţe skupina sama vymyslet a sestavit. Dále jsou popsány v různých ţánrových publikacích. (např. DAKATA KAI – Šimanovský, Hry s hudbou a techniky muzikoterapie) 4.2. Využívání principů dramatické výchovy Improvizační scénky cíle: nácvik improvizace, rozvoj výrazových prostředků, uvědomění si důleţitosti neverbální komunikace popis: Účastníci se rozdělí do dvojic a kaţdá dvojice si vylosuje téma, které bude mít za úkol vyjádřit. Nesmí k tomu však pouţít slov, nýbrţ pouze jedno zástupné slovo, např. pojmenování nějakého čísla. Výsledek pak vypadá tak, ţe je rozehraná scénka na téma: Policista neprávem pokutuje řidiče, a účastníci vyjadřují obsah scénky pomocí gestikulace, výrazů, intonací hlasu apod., ale jeden z účastníků pouţívá pouze slovo: jedna, druhý pak pouţívá např. slovo dvě. Možná témata jednotlivých výstupů: matka spílá dceři, která přišla pozdě domů policista dává neoprávněně pokutu řidiči dva lidé spolu uvízli ve výtahu on ji miluje a ona jeho ne dva muţi na nudistické pláţi Rozstřel cíle: nácvik schopnosti improvizovat, rozvoj empatie, rozvoj prezentačních dovedností, modelové řešení konfliktních situací 8

popis: Dva dobrovolníci si těsně k sobě a otočí se zády. Na pokyn moderátora hry jdou pak kaţdý tři kroky směrem od sebe – jako při duelu. Stále stojí otočeni zády k sobě, teď uţ v určité vzdálenosti od sebe. V tu chvíli moderátor hry řekne téma scénky, které jim vybral. Účastníci duelu se otočí čelem k sobě a během pár vteřin si uvědomit, kdo bude v plánovaném výstupu hrát jakou roli z nabízeného tématu. Např.: pokud zní téma scénky: „policista neprávem pokutuje řidiče“, útočníci se po otočení se čelem k sobě empaticky naladí jeden na druhého a aniţ by si řekli slovo, rozehrají scénku s jasným vědomím toho, kdo bude policista a kdo bude řidič. Na základě výsledků scénky lze pozorovat: a) jaké povědomí mají účastníci o svých právech, b) jak dokáţí řešit konfliktní situace, c) jaké mají argumentační dovednosti. Variace: Pedagog můţe probíhající scénku kdykoliv zastavit a zavolat na pomoc další osobu, popř. vyměnit představitele jedné z rolí, který např. neví, jak by dál rozehranou situaci řešil. Pedagog také můţe nabízet ostatním přihlíţejícím, zda nechtějí ukázat jejich úhel pohledu na problematiku, a také z toho důvodu je můţe do hry přivolat. 4.2. Využívání principů výtvarné výchovy Jsem krásný(á), Jsem dost dobrý(á)? cíl: uvědomění si vlastní identity, svých schopností a dovedností, rozvoj sebepřijetí popis: Účastníci kurzu dostanou do ruky papír s předkreslenou postavou. (viz ţlutě vyznačený text). Nakreslenou postavu vybarví tak, aby připomínala je samotné (pouţijí barvu, jakou mají jejich vlasy, oči…apod.) Pak zkusí vystihnout, čím jsou výjimeční, tzn. ke kaţdému řádku napíšou, co výjimečného dokáţe ta část těla, na kterou linka ukazuje. Např.: Před linku směřující k hlavě napíší: „umí vymýšlet písničky“, k nohám: perfektně hrají fotbal apod.

Moje logo cíl: rozvoj vlastní identity, sebeuvědomění, rozvoj schopnosti vystihnout to „podstatné“ popis: Jde o variantu aktivity „Můj erb“. Zde však s tou změnou, ţe účastníci mají za úkol vystihnout podstatu sebe sama svým logem. Před tím, neţ aktivita začne probíhat, by lektor mohl ukázat účastníkům loga známých firem či společností a vysvětlit princip toho, za jakým účelem se logo pouţívá. Ţe jeho cílem je 9

prostřednictvím prostředků grafiky upozornit na originalitu a výjimečnost společnosti či výrobku. A úkolem je, navrhnout logo pro sebe samotného. Aktivita je zakončena prezentací jednotlivých log, kde účastníci mohou a nemusí vysvětlit, co mysleli návrhem svého loga. Literatura, která je pro mne inspirací: KOPŘIVA, P., NOVÁČKOVÁ, J., NEVOLOVÁ,D., KOPŘIVOVÁ, T. Respektovat a být respektován. Kroměříţ: Spirála, 2007. PAULÍNOVÁ, L. Psychologie pro tebe. Praha: Informatorium, 1998. HERMAN, M. Najděte si svého marťana. Olomouc: Hanex, 2006. HAYES, N. Aplikovaná psychologie. Praha: Portál, 2003. HEFFERNANOVÁ, J. Tajemství dvou partnerů. Praha: Argo, 2008. JUNG, C.G. Analytická psychologie, její teorie a praxe. Praha: Academie, 1993. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha: Academia, 2000. OREL, M., FACOVÁ, V. Člověk, jeho mozek a svět. Praha: Grada, 2009, ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti. Praha : Grada, 2010. ŘÍČAN, P.: (2006). Cesta životem, Portál, Praha ADLER, A.: (1994). Psychologie dětí, Práh, Praha LANGMEIER, J., MATĚJČEK, Z. (1968, 1974. Psychická deprivace v dětství. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství. ČERNOUŠEK, M. (1990). Děti a svět pohádek. Praha: Albatros WEST, K. (2002). Dobrodružství psychického vývoje. Praha: Portál. ŠIMANOVSKÝ(2002), Z.: Hry pro zvládání agresivity a neklidu, Portál ŠIMANOVSKÝ(2007), Z: Hry s hudbou a techniky muzikoterapie, Portál MAREK, V.(2003) : Hudba jinak, Eminent Webové odkazy: http://ei.czechian.net/webs/emoce/plutchik.php

10