Překlad audioprůvodce do českého jazyka
E VR O P S K Á U NI E Evropský fond pro regionální rozvoj Investice do vaší budoucnosti
Program přeshraniční spolupráce Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko 2007-2013
Překlad audioprůvodce byl vytvořen v rámci projektu Střední školy a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky Volyně „CENTRUM EKOLOGICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ U KAŠTANU VE VOLYNI“ vybraném v rámci programu, který je spolufinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj.
Překlad: Mgr. Ivana Špilerová Grafická úprava: PaedDr. Eva Klasová
E VR O P S K Á U NI E Evropský fond pro regionální rozvoj Investice do vaší budoucnosti
Program přeshraniční spolupráce Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko 2007-2013
Haus am Strom - Dům u toku řeky Stanice 1 - úvod Průvodkyně „Lacerta viridis“ (ještěrka smaragdová)
„Ahoj, srdečně Vás vítám v Domě u toku řeky! Mám radost, že jste se rozhodli pro poznávací cestu o tajemstvích přírody a techniky v údolí Dunaje! Dovolte mi se představit: moje jméno je „Lacerta viridis“ – zní to docela cize, že ano? Tedy, jsem smaragdová ještěrka hrající barvami a mé rodinné kořeny leží skutečně daleko na jihu Evropy. Severně od Alp mne najdete jen v několika málo koutech s obzvláště mírným klimatem – například v soutěskovitém údolí Dunaje jihovýchodně od Pasova, který leží na bavorsko-rakouské hranici. Z tohoto důvodu jsem považována za místní „exotickou zvláštnost“ a lidé ze mne udělali dokonce „velvyslankyni svého regionu“! Neboť v neposlední řadě přispívá má přítomnost k tomu, že se naše překrásné dunajské údolí proslavilo jako „Údolí ještěrek a hadů“. Tak mám tu velkou čest Vás dnes provázet naší výstavou a jít s Vámi po stopách tajemství této fascinující krajiny. Ale nyní se ponořte do tajuplné přírody údolí a setkejte se hned na začátku s některými z nejzvláštnějších a nejvzácnějších obyvatel našeho „zázračného světa vody, lesů a zelených soutěsek …“.
Stanice 2 – Roháč obecný a datel černý Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“
Už jste zjistili, kdo se skrývá ve výklencích stěn? Správně, jsou to impozantní roháč obecný se svými velkými larvami a nádherný datel černý. Oba patří k opravdovým „charakteristickým druhům“ původních a bohatě členěných listnatých lesů zde v příkrých dunajských svazích. Roháč obecný je největší evropský brouk. Může být až 9 cm dlouhý a stává se tak opravdovým „obrem v říši malých zvířat“. Samečka lehce rozpoznáme podle obrovského, parohovitě rozvětveného ústního ústrojí - s ním svádí zejména územní boje se svými rivaly. Bohužel už jsou teplomilní roháči obecní ve střední Evropě velmi vzácní. Neboť jako skutečně nároční v současnosti žijící tvorové potřebují hodně ztrouchnivělého dubového dřeva. Pouze v něm se mohou jejich larvy nerušeně vyvíjet déle než 5 až 8 let do dospělosti. V této době se živí výživnou houbovou tkání, která prorůstá ztrouchnivělým dřevem. Takzvané mrtvé dřevo poskytuje ostatně tuto vysoce hodnotnou potravu a úkryt nejen roháči obecnému, ale i jiným četným druhům zvířat – a je tak jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů pro bohatá živočišná společenství v naší přírodě. Přírodně nedotčené lesy nebo parky s mohutnými starými stromy tvoří také revír datlů. Se svým pestrým peřím a svým charakteristickým pronikavým voláním patří k nejnápadnějším zástupcům našeho ptačího světa. Zde v údolí Dunaje je bohatě zastoupeno ještě 6 druhů datlů. Jako největší evropský datel dosahuje zde vystavený datel černý téměř velikosti vrány. Pouze datlové jsou schopni vydlabávat svými mohutnými zobáky svá prostorná hnízda ve starých, často již trochu ztrouchnivělých stromech. Obzvláště datel černý se při tom vyučil „tesařem lesa.“ Nezřídka tvoří dokonce úplné jeskyně ve stromech, které pak využívá pro svá vlastní mláďata. Tato bezplatná nabídka bydlení přijde vhod celé řadě jiných zvířat, jako jsou vzácní netopýři a sovy. Ale také četní drobní ptáci a umělci v lezení, jako jsou kuny stromové nebo plchové, z toho těží – ba dokonce i roje sršňů a kachny byly nalezeny v jeskyních datlů černých jako podnájemníci!
Stanice 3 – Rys Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Mluvčí HS3 - Lovec Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ „Kdopak to tu tak strašně křičí - takový křik jsem tu ještě nikdy neslyšela! Ach, tady vidím nějakého lovce, toho se jednoduše zeptám:“ Otázka: průvodkyně „Lacerta viridis“ „Ahoj, promiňte, vypadáte tak neohroženě, můžete mi určitě říct, kdo to tu právě křičel?!“ Odpověď: Mluvčí HS3 „Ano, to máš štěstí, jsem skutečně lovec, nahoře, v horách Bavorského lesa. Tam člověk může na jaře tato volání také někdy zaslechnout. Pocházejí od jednoho samce rysa, který tím chce upoutat pozornost rysích dam a zastrašit konkurenty.“ Otázka: průvodkyně „Lacerta viridis“ „Ano, že jsou rysi tam nahoře, to už jsem slyšela, ale zde v údolí Dunaje?“ Odpověď: Mluvčí HS3 „No ano, vždyť mladí rysi si musejí ve věku asi jednoho roku hledat vlastní revíry. Tak se asi objevil první rys zde v údolí Dunaje. Potloukal se dokonce několik dní uprostřed Pasova u hory, na které stojí hrad.“ Otázka: průvodkyně „Lacerta viridis“ „Kolik rysů se vlastně nachází v celém Bavorském lese?“ Odpověď: Mluvčí HS3 „Mnoho jich není, asi 15 – 20 zvířat. Neboť, jak se říká, mláďata nejsou v revíru starých zvířat trpěna navždy – proto není nikdy mnoho rysů v jedné určité oblasti. Otázka: průvodkyně „Lacerta viridis“ „Není pro vás lidi nebezpečné, když se s nějakým rysem setkáte?“
Odpověď: Mluvčí HS3 „Ne, vůbec ne. Zaprvé není větší než ovčácký pes – a zadruhé, nejsme přece od přírody na jeho jídelníčku – tam se nacházejí v první řadě srnky, ty tvoří asi 3/4 jeho kořisti. Nepohrdne ale ani menšími zvířaty, když se bez větší námahy nechají ulovit. Otázka: průvodkyně „Lacerta viridis“ „Ale nemáš pak jako lovec s rysem problémy, když ti ukradne srnu před nosem?“ Odpověď: Mluvčí HS3 „Ne, vůbec ne. Jeden rys sice potřebuje asi 50 srn za rok, ale ty uloví v obrovském revíru 100 až 250 km². To by byl 10 km široký pruh lesa podél Dunaje z Pasova až k Jochensteinu. To přijde o život víc srn při dopravních nehodách. Kromě toho pomáhá rys chránit mladé stromky před okusováním, protože srny se v jeho blízkosti nezdržují déle na stejném místě. Pomáhá nám tím dokonce při plnění našich úkolů jako lovců. Otázka: průvodkyně „Lacerta viridis“ „A má pro rysa smysl, aby lovil domácí zvířata, nebo ta pasoucí se na pastvinách?“ Odpověď: Mluvčí HS3 „To se bohužel nedá vyloučit – ale pokud je s takovým rysem prokazatelně spojena hospodářská škoda, dostane majitel odpovídající odškodnění od bavorského státu.“ Otázka: průvodkyně „Lacerta viridis“ „Nuž, nyní ale přece jen ještě jedna zcela osobní otázka – žerou rysi také ještěrky??“ Odpověď:Mluvčí HS3 Mohlo by se to stát, ale vždyť rys je aktivní hlavně za stmívání a v noci, a proto je za dne sotva na cestách, to byste se měla mít jednoznačně na pozoru spíše před kočkami domácími!“ Závěrečná poznámka průvodkyně „Lacerta viridis“: „No, to jsem uklidněná – alespoň co se týká rysa!
Stanice 4 – Užovka stromová Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ „Pozor, zde v teráriu se ukrývá skutečná užovka stromová. Jako největší had ve střední Evropě je skutečnou „královnou“ ještěrek a hadů. Celé sevřené údolí Dunaje je známé jako říše plazů mimořádné kvality: sedm různých druhů ještěrek a hadů, to je víc než polovina všech středoevropských druhů plazů, kteří žijí na slunných skalách a ve světlých řídkých lesích na svažitých březích Dunaje. Nekorunovanou královnou v této říši plazů je užovka stromová, která měří až 2 metry a je největším a nejelegantnějším hadem naší vlasti. Při nechtěném setkání s ní se přesto nikdo nemusí bát, neboť stejně jako všechny užovky není jedovatá, a proto není pro člověka vůbec nebezpečná. Na pozoru se musí mít pouze její oblíbená kořist, obzvláště myši a jiní malí savci. Také mladí ptáci si před ní nejsou jisti, neboť při svém lovu šplhá také potajmu na keře a stromy. Usmrcuje při tom svou kořist ne kousnutím, ale udusí ji rychlým a obratným ovinutím. Skutečným domovem hnědavě se lesknoucích a teplomilných užovek stromových je jižní Evropa. Jen mírné a stálé klima údolí Dunaje umožňuje její výskyt v severnější oblasti tady v regionu. Jako skutečnou raritu našeho světa zvířat ji lze proto pozorovat výhradně v sevřeném údolí Dunaje a na dolním Innu. Nejraději sídlí v haldách kamení a v kamenných zídkách na okraji světlých, divokých lesů. Nevyhýbá se ale ani v blízkosti lidí, o čemž svědčí zprávy mnohých obyvatel, kteří ji zahlédli i ve sklepích, stodolách nebo na terasách. Přesto vychází největší nebezpečí pro užovku od lidí, neboť střetnutí s jezdci na kole a s řidiči aut většinou nepřežije.“
Stanice 5 – Ještěrka zelená Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Nyní mám obzvláště radost, že jste nás, zelené ještěrky, konečně navštívil v teráriu a setkáváte se s námi na vlastní oči. Vždyť my jsme v celé naší zelenkavě třpytivé nádheře opravdovými „drahokamy“ naší vlasti a jsme sotva přehlédnutelné! A k tomu s naší délkou až skoro 40 centimetrů jsme největším druhem ještěrek ve střední Evropě. Připusťme ovšem také, že jsme dost vybíravé, například co se týká našeho požadavku na teplo a slunce. Vždyť jsme sem koneckonců přišly v poslední době oteplení z teplejších zemí jižní Evropy. V Německu se zdržujeme jen v obzvláště teplých oblastech. Kromě zdejšího údolí Dunaje se s některými z nás setkáte už jen v oblasti Kaiserstuhl na řece Rýnu a v suchých a teplých koutech Brandenburgska. Bohužel se nám nedaří vždy dobře, když slunné okraje lesů, skály nebo kamenné zídky podél Dunaje stále více zarůstají. A navíc jen když je dost teplo, můžeme hledat další skuliny a díry, ve kterých se schováváme a také hledáme hmyz, například kobylky – naši oblíbenou potravu. O to více nás těší, když dobrovolníci mezi našimi „lidskými přáteli“ neustále odstraňují vzrostlé křoviny a tím pro nás udržují naše oblíbená stanoviště nezarostlá. Neboť zvířata pasoucí se na pastvinách, která to kdysi dělala, jsou v údolí Dunaje sotva k vidění. Děkuji proto ještě jednou sama za sebe všem, kteří se už takové akce osobně účastnili. Neboť, jak je vidět, byly bychom bez jejich podpory často zcela bezmocné! To, že jsou okraje lesů a cest příliš často sečeny, je druhý extrém, kvůli kterému nacházíme stále méně životního prostoru. Dále pak vedou nechtěná setkání s kočkami domácími k největším ztrátám nás, plazů.“ Ostatně… Chceme, abyste nás, „žijící drahokamy“ - stejně jako užovky stromové – mohli jednou pozorovat v klidu z nejbližší vzdálenosti. Proto žijí některá zvířata tady v teráriích. Pro jejich pohodlí je nezbytné, aby se ve svém umělém životním prostoru cítily jako doma. Tomu jsou přizpůsobeny teplota, vlhkost, velikost prostoru a nabízená strava. Kromě toho jsme pod stálou „lékařskou kontrolou“, což je servis, který naši volně žijící druhy vůbec neznají! Velmi důležité jsou také možnosti návratu do volné přírody a místa ke schovávání. Takovým způsobem lze opět odbourat každodenní stres života zde v teráriu. Neklepejte prosím na skleněné stěny terárií, neboť to nás přece nesmírně stresuje.“
Stanice 6 – Model krajiny Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Na modelu krajiny vám mohu blíže představit údolí Dunaje s jeho fascinující přírodní krajinou: Jako „Engtal“, což znamená sevřené údolí, je označena ta část údolí Dunaje, která se rozprostírá v délce okolo 90 km od města Hofkirchen ve východním Dolním Bavorsku až k městu Aschach v Horním Rakousku. Po miliony let si touto oblastí prastarého pohoří jižního Bavorského lesa razila cestu řeka Dunaj. Formovala fascinující krajinu plnou protikladů, divukrásný svět z vody, lesů a skal. Až 400 metrů hluboko se při tom zařezávala do příkrých boků nekonečných skal, které se skládají z tvrdé žuly a ruly. Skoro jako alpská zdá se být krajina zde u Jochensteinu: výškový rozdíl mezi údolím až k sousední oblasti
Haugsteinu – nejvyššímu bodu hraničních hor – činí neuvěřitelných
600 metrů! Příkrost krajiny způsobila také to, že vliv člověka na tuto překrásnou přírodu zůstal minimální. Sluncem prohřáté horské stěny a stínem chlazené soutěsky potoků, protékajících mezi nimi, tvoří mozaiku protikladných životních prostorů, které jsou dnes v celém rozsahu chráněny jako evropské přírodní bohatství. Obzvláštním zážitkem je přirozeně „Live - dojem“ z krajiny jednoho z nejvíce navštěvovaných vyhlídkových míst vysoko nad údolím. Octnete se tam v místě s velmi dobře vystavěnou sítí stezek, po kterých se dostanete například až ke stezce kolem Dunaje. Je mezinárodní dálkovou stezkou a propojuje četné pozoruhodnosti na bavorské a rakouské straně údolí. Jako malou ochutnávku pro váš osobní zážitek z putování můžete už nyní zamířit pomocí dotykové obrazovky na modelu do některých z nejkrásnějších míst – snad vám to usnadní vaše příští plánování výletu!?“
Stanice 7 – Údolí Dunaje – místo setkání druhů zvířat Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Různé druhy zvířat a rostlin disponují od přírody možností zaujímat nové přírodní prostory a usídlovat se nově na vhodných stanovištích. Tato schopnost je pro nás, živočišné druhy, důležitá k přežití. Neboť jen tak si můžeme při ztrátě našeho životního prostoru přivyknout na nový životní prostor, nebo můžeme reagovat na klimatické změny. Důležitou roli hrají při možných stěhováních a šířeních mnoha druhů velké „hlavní dráhy“ krajiny, jako jsou pásy pobřeží nebo údolí řek. Proto se mohou mnohé druhy odvážit zaujmout místo podél těchto „rozšiřovacích koridorů“, které nepatří k jejich přirozenému rozšiřovacímu prostředí, a usadit se zde. Na soutoku větších řek – jako zde v oblasti okolo města Pasov, soutoku tří řek – tak může vzniknout skutečné místo setkání pro druhy ze zcela odlišných geografických oblastí. Naučte se u nás při hře „Setkání druhů“ poznat některé z našich nejzajímavějších přistěhovalců zde v semknutém údolí Dunaje! Z východní Evropy připluli z Černého moře řekou Dunaj jeseteři, například jeseter malý, ze západu od Atlantiku se sem dostala kapradina laločnatá. Přes řeku Inn dorazily do údolí Dunaje alpské rostliny, jako například fialka alpská. Zvířata a rostliny z jihu musely obejít Alpy a využily teplé údolí Dunaje jako trasu rozšíření, jako příklad zde máme včelu drvodělku fialovou. Podél řeky Ilz se sem koneckonců mohly dostat i druhy z drsných vyšších poloh Bavorského lesa, například sem pronikl rys severský. Každá část hry zastupuje jeden směr stěhování a ona kulička zpodobňuje druh, který se přistěhoval. Ale pozor: na trasách pro přistěhovalce číhá řada úskalí a nebezpečí, která se mohou objevit ve hře stejně jako ve skutečnosti a mohou se lehce stát pro zmíněné druhy opravdovou pastí! Pokud ale budete dost šikovní, abyste dokouleli kuličku až do cílové dírky a tak úspěšně dostali druh do jeho cíle stěhování, smíte za odměnu nahlédnout do „cestovního pasu“ dotyčného zvířecího nebo rostlinného druhu. Ještě jeden tip: pokud to při prvním pokusu nevyjde, nevzdávejte to - vždyť to koneckonců každý ze zvolených druhů až do údolí Dunaje už jednou dokázal!
Stanice 8: Natura 2000 - Chráněné oblasti Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“
Rozmanitost života je jedním z největších pokladů stvoření světa a tvoří nepostradatelný základ naší vlastní existence. Souhra přírodní rozmanitosti čistí vzduch, vodu a půdu a obstarává také opylování naší rostlinné stravy. Člověk se v přírodě zotavuje. Příroda neustále slouží jako zdroj inspirace, jako rezerva pro nová šlechtění a nové léky. Proto hraje udržení biologické rozmanitosti zásadní roli v evropské politice životního prostředí a ochrany přírody. Důležitým aspektem přitom je, aby se živočichové dokázali geneticky proměňovat, aby dlouhodobě přežili. V rámci celoevropského projektu ochrany přírody „Natura 2000“ byla proto vytvořena síť chráněných prostředí napříč celým kontinentem, aby byl umožněn pohyb a transfer organismů. Řeky a jejich údolí hrají při putování zvířat a rostlin důležitou roli. Význam Dunaje je v této souvislosti ohromující, neboť tato řeka spojuje jihovýchod se severozápadem Evropy. Udržení přirozené četnosti druhů vyžaduje však neustále trvalé jednání od místních orgánů až po globální rovinu. S příkladnou sítí ochrany přírody „Natura 2000“ chce Evropská unie trvale zajistit nezbytné životní prostory a rozvíjet je, aby zůstalo zachováno společné evropské přírodní dědictví. Řeky jsou obzvláště důležité osy putování pro rostliny a zvířata. Proto je potěšující, že na Dunaji jako velké propojovací ose mohl být vyhlášen podél celého toku řeky úzký řetězec chráněných území v projektu „Natura 2000“. Jejich rozvržení můžete poznávat na nástěnné mapě „Natura 2000“. Pro lepší přehlednost si lze otáčivým kolečkem pozměnit měřítko mapy a její výřez.
Stanice 8b : Pokladnička - Divoký len (Doplňková stanice ke stanici 8: Natura 2000 - ochranné oblasti) Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Ochranné oblasti v sevřeném dunajském údolí poskytují útulek mnoha zajímavým přírodním pokladům. Některé z nich můžete sami objevovat. Otočte vypínačem směrem nahoru a dolů, tím otevřete pokladničky. Jedinečný a přísně chráněný květinový poklad dunajského údolí je divoký len. Hezká modrá kytička má velmi ráda teplo a roste na západním okraji úzkého zářezu údolí na slunných, suchých terasách, bohatých vápenec. Jako její známý příbuzný, len setý, patří asi k nejstarším kulturním rostlinám lidstva! I naši předci využívali už od mladší doby kamenné len jako zdroj oleje a jako rostlinu, ze které vyráběli vlákna. Keltové jej využívali k výrobě textilií a staří Germáni si jej cenili tak hodně, že platil za posvátnou rostlinu jejich bohyně, matky Freje. Ta podle pověsti odměnila mladé dívky, které byly u předení pilné, obzvláště dlouhým životem.
Stanice 8c : Pokladnička – Řeka Jilec (Ilz) – Černá perla Bavorského lesa (Doplňková stanice ke stanici 8: Natura 2000 – ochranné oblasti) Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Z horských oblastí Bavorského lesa proudí do údolí Dunaje skutečný poklad: řeka Jilec, poslední velká divoká voda východního Bavorska. Kvůli své tmavé slatinné vodě je také nazývána „Černou perlou“ Bavorského lesa. Jako útočiště pro vzácné druhy, jako je rys, je však tiché údolí řeky Jilec také skutečnou perlou přírody. V její tmavé vodě žije dokonce ještě mimořádně vzácná perlorodka říční. Ta umí ve svém plášti zabalit cizí tělesa perleťovinou a vytváří tak známé perly. Tento proces se odehraje jen v jedné ze 3 000 mušlí. Po perlách dříve prahla především šlechta, mohly dokonce zdobit i královskou korunu! Dnes už se žádné perly nenacházejí – mnohem více nás však zajímá, jak by mohly být zachovány poslední počty těchto vzácných mušlí. Proto také pracuje okres Pasov od roku 2006 na jednom projektu, pomocí něhož by se umělým odchovem pomohlo opětnému rozmnožení perlorodky. Tím by se omladil přežívající stav.
Stanice 8d : Pokladnička – Štěrkové nánosy řeky Inn (Doplňková stanice ke stanici 8: Natura 2000 – ochranné oblasti) Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“
Nevelkým, ale důležitým pokladem pro mnoho zvířat jsou štěrkové nánosy, které řeka Inn dopraví k Dunaji. Z Alp s sebou přinese miliony tun písku a valounů, které opět uloží v klidných vodách jako písečné a štěrkové náplavy. Na to už čekají vzácné specifické druhy jako kulík říční – jenom v čistém říčním štěrku splyne jeho násada vajec perfektně s okolím. Stále čistý písek a štěrk ve vodě je také nenahraditelným prostředím pro mnohé malé rybky. Ovšem tento poklad je také křehký, neboť při každé záplavě přemístí řeka své nánosy, odnáší tak z původního místa masy štěrku pryč a přemisťuje je jinam. Kvůli nespoutané síle a divokým vlnám měli už staří Římané před řekou Inn velký respekt. Nazývali ho a jeho říčního boha z tohoto důvodu „AENUS“, což znamená asi totéž jako „Pěnivý“.
Stanice 8e: Pokladnička - Klokoč (Doplňková stanice ke stanici 8: Natura 2000 – ochranné oblasti) Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Pravým pokladem je klokoč. Tento keř má rád teplo a slunečno, neboť jeho pravlast leží ve stepích jihovýchodní Evropy. Pokud jste se rozhodli k putování přímo od „Domu u toku řeky“ k úbočím Dunaje, máte dobré šance, abyste jej objevili na okraji lesa! Patří k hezčím keřům a v časném létě jej zdobí dlouhá, bílá květenství lata. Z nich se na podzim vyvinou zvláštní, jakoby nafouknuté tobolky. Ty lidem dříve připomínaly šourky. Proto byla semena považována za afrodiziakum. Oříšky klokoče jsou také jedlé a využívají je i lidé. Tak se z nich například v našem regionu připravuje klokočový likér, který se dá koupit také v bufetu.
Stanice 8f: Pokladnička – Užovka stromová (Doplňková stanice ke stanici 8: Natura 2000 – ochranné oblasti) Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“
Téměř „božským“ pokladem v sevřeném údolí Dunaje je užovka stromová. Byla pojmenována po řeckém bohu léčitelského umění, neboť jí odpradávna byly přisuzovány tajemné léčivé síly. Již v antickém Řecku prý užovka stromová doprovázela svého pána, lékaře Asklepia, na jeho cestách k nemocným a obtáčela se přitom okolo jeho vycházkové hole. Tak vznikl obraz, který jako tzv. Aeskulapova hůl dodnes symbolizuje léčitelské umění. Ještě mnoho dalších pověstí a legend se dotýká tohoto zvláštního hada a jeho tajemné síly. Například v jeho svlékání kůže byl spatřován dar věčného omlazování. Díky svému klidnému chování je i dnes na mnoha místech dokonce vítán jako druh domácího zvířete, které hubí myši a jiné hlodavce. Snad mu také právem náleží asi největší čin jeho pověstné léčitelské síly, podle něhož v roce 293 př. n. l. údajně osvobodil starý Řím od moru!
Stanice 8g: Pokladnička – Čáp černý (Doplňková stanice ke stanici 8: Natura 2000 – ochranné oblasti) Mluvčí - Čáp černý
Já, čáp černý, jsem jedním z největších pokladů zde v sevřeném údolí Dunaje a smím se tedy proto sám představit. Jako velký, černý pták kroužím nejraději nedaleko odsud, nad Schlögenským esíčkem naproti v Rakousku. Kromě toho neklapu tak hlasitě a rád jako můj známý příbuzný, čáp bílý. Ale když si kroužím po obloze, jsem se svými skoro dvěma metry rozpětí křídel nepřehlédnutelný. Zde, přímo na řece, se však zdržuji zřídka. Jako samotář a spíše plachý lesní pták se mnohem raději stáhnu do tichých postranních údolí a hledám potravu. Nejsem přitom příliš vybíravý. Šmejdím na vlhkých loukách, stinných lesních půdách a vodách všeho druhu a vybírám nesčetné živočichy jako myši, ryby, mloky a hmyz. Ke hnízdění si volím nejraději staré, silné stromy, které jsou schopny unést moje těžké hnízdo. Ovšem tady na Dunaji, u známého Schlögenského esíčka, je několik skvělých, vysokých skal, to jsem nemohl odolat a postavil jsem si tam také hnízdo.
Stanice 9 – Síla řeky - Záplava Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“
Tekoucí, zurčící a burácející voda patří k nejzákladnějším dojmům divoké říční přírody. Neviditelně působící síla zemské přitažlivosti nechává hnát vodu potoků a řek a toků neustále vpřed a bez přestání vstříc moři. Na nás, suchozemské obyvatele, působí tyto nezkrotné toky jako tajemně fascinující. Ale ony se mohou stát také rychle nanejvýš ohrožujícími. Obzvláště citelná je jejich obrovská síla při záplavách, a to vždy tehdy, když se řeky přelijí přes břehy a zaplaví celé oblasti. Příroda se naučila žít s těmito katastrofami, pro živá společenství v řekách a luzích jsou dokonce důležité pro přežití. Na Dunaji bylo těmito událostmi opakovaně zasaženo obzvláště město Pasov, vždyť se uprostřed města setkávají vodní masy hned tří řek – Innu, Dunaje a Ilzu. Ty odvodňují dohromady polovinu jižního Německa a velkou část na srážky zvláště bohatých severních Alp. Také rychlý vzestup stavu vody kvůli dřívějším vyrovnáváním horních toků řek na mnoha horních přítocích nepříznivě ovlivňuje stav vody. Kvůli narovnání toků odtéká dešťová voda obzvláště rychle a dostane se sem do Pasova. Utvořit záplavové oblasti nad Pasovem by bylo důležitým krokem řešení. Vlhké oblasti pramenišť a malých potoků mohou právě tak zadržet hodně srážkové vody. Jak vysoko může vystoupat záplava v Pasově, to si smíte vyzkoušet sami na našem modelu. Pomocí čerpadla můžete sami Pasov dostat pod vodu. Místo 4 až 5 metrů normální výšky dosáhl stav vody 10. července 1954 na Radničním náměstí v Pasově přes 12 metrů.
Stanice 10 – Originální vysílání rozhlasu z roku 1951
Stanice 11 – Nositelé energie a skladování energie Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Energie proudící vody lidi obrovsky fascinuje. Již dříve si vynalézaví jedinci lámali hlavu nad tím, jak by mohli tuto nepřetržitou hnací sílu využít také pro pozitivní účely. Dnes patří proud z vodní energie k nejdůležitějším obnovitelným energiím. Za pomoci vodní energie se aktuálně celosvětově vyrobí okolo16 %, v Německu okolo 3,4 % veškeré elektrické energie. V okrese Pasov se čísla bez velkých vodních elektráren pohybují okolo ca. 6 %, s velkými vodními elektrárnami se vyrobí ca. 110 %. To znamená, že proud se odsud exportuje. Na tomto modelu si zahrajete na obchodníky s energií. Abyste mohli zásobit svůj region energií, můžete vybírat z různých forem energie. Vodní energie patří k velmi čistým formám výroby energie, protože při ní nevznikají prakticky žádné škodliviny. Ovšem s jejím využíváním jsou spojeny zásahy do potoka nebo řeky, které jsou pro mnoho zvířecích a rostlinných druhů většinou velmi problematické. Kromě toho se snižuje samočistící síla řeky, což má opět vliv na veškerý vodní svět a drobné živočichy. Sluneční a větrná energie nemají rovněž prakticky žádné škodliviny, vykazují ale velké výkyvy při výrobě energie. Tak vzniká přebytek, nebo nedostatek v zásobování energií. Nositelé energie, jako jsou uhlí, plyn nebo ropa produkují při svém spalování kysličník uhličitý, který je zodpovědný za dramatické klimatické změny. Energie z radioaktivních látek zažívá největší kritiku: nositelé této energie se počítají k nejjedovatějším látkám naší Země. Proto musejí být tyto látky po využití jistě uloženy na miliony let. Zvláštní formu využití vodní energie představuje plánovaná přečerpávací vodní elektrárna v obci Riedl nad Jochensteinem. Tyto elektrárny slouží jako zásobárny pro přebytečné vodní masy, které vzniknou při odpovídajícím počasí využitím například sluneční nebo větrné energie. Za pomoci této energie se voda vypumpuje z údolí do výše položeného zásobního jezera. Pokud je této energie např. v noci nebo za bezvětří opět potřeba, mohou být turbíny zásobeny pomocí nazpět tekoucí vody a tím mohou vyrábět proud. Nevýhodou zde je enormní potřeba plochy. A tak má každá forma zásobování energií své nevýhody a své silné stránky. Můžete si nyní jako obchodníci s energií zvolit různé druhy energií pro svůj region. Zda budete potřebovat zásobník pro energii a jak šikovně budete řídit společnou hru s využitím různých možností výroby energie, to si můžete hned vyzkoušet v této hře. Hodně úspěchů!
Stanice 12 – Šetřit energii Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“
„Vůči životnímu prostředí je nejšetrnější formou zacházení s elektrickou energií to, že ji jednoduše budeme méně spotřebovávat. Zní to sice jednoduše, je to však velmi efektivní: již důslednějším využíváním možností úspory energie v soukromých domácnostech se ušetří 5-10 velkých elektráren! Tím se spotřebuje také méně cenných surovin, zůstane méně škodlivých exhalací a usazenin a jsou minimalizovány zásahy do přírody a krajiny. Krásné na tom je, že každý může při takové energetické změně přispět. Neboť v každé domácnosti najdete četné možnosti, jak úsporně zacházet s cennou „pohonnou látkou“ všedního dne. Musíte se na to jen důkladně podívat a mít kuráž, abyste vlastní zvyky, které částečně škodí životnímu prostředí, důkladněji promysleli. Pomocí humorných karikatur Johanna Mayra, které jsou typickým příkladem rodinné domácnosti, vás chceme motivovat, abyste se uměli vypořádat se spotřebou proudu a abyste si odnesli podněty k úspoře energie s sebou domů. Již samo vaření v kuchyni s pokličkou nebo rychlé zavírání ledniček nebo mrazniček jsou jen malá opatření všedního dne. Přístroje byste měli zapínat, jen když je také použijete, ne jako náš spící děda. Také při Stand-By zapnutí se vyplýtvá zbytečně hodně proudu. To vidíte v dětském pokoji. Úplně vypněte přístroje, nejlépe na vypínačové liště. Jen tehdy si můžete být jisti, že přístroj přece jen nespotřebovává proud. Slunce usuší prádlo nejúsporněji. Hodně proudu můžete také ušetřit, když vyměníte zastaralé domácí přístroje jako pračku, sušičku, nebo lednici a mrazničku za moderní přístroje s optimální energetickou třídou. Během pár let se vám tím také snadno vrátí zpět pořizovací náklady. K tomu existuje mnoho dalších a často ještě jednodušších možností úspory. Odmrazujte pravidelně lednice. Využívejte spořící tlačítka, volte správnou teplotu a dobře plňte pračku a sušičku. Kupujte LED obrazovky a úsporné žárovky – odměnu obdržíte při vašem příštím vyúčtování!
Stanice 13 – Pasovem na šlapadle Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Jen žádný spěch, už dávno jste si přece vysloužili malou přestávku při své prohlídce výstavy. Využijte tedy naše šlapadlo, abyste po vodě prozkoumali krásné město Pasov a abyste změřili své síly se silou Dunaje! Zato také pocítíte jako z první ruky, jak výkonná může být „Elektrárna - člověk“. Neboť na své zábavné cestě na člunu také vyrábíte pomocí síly svých nohou elektrický proud. Svůj výkon si můžete jednoduše přečíst na ukazateli. Například bude také napínavé, zda vaše síla vystačí, aby zaktivovala úspornou elektrickou lampu nad šlapadlem. Nebo zda disponujete dostatkem ctižádosti a vytrvalosti, abyste uvedli do chodu ventilátor, nebo dokonce malou vrtačku! Pro srovnání: elektrárna Jochenstein, největší bavorská vodní elektrárna, se nachází přímo vedle „Domu u toku řeky“ na Dunaji. Byla uvedena do provozu už v roce 1955. S výkonem 132 megawatt vyrobí dost energie k tomu, aby kompletně zásobila město s 250 000 obyvateli, včetně závodů nacházejících se ve městě. A teď: nastoupit, zmáčknout knoflík, vystoupit, lodi ahoj a dobré zotavení při vaší osobní jízdě Pasovem na člunu!
Stanice 14 – Řeka jako tvůrce - Geodrom Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“
Tekoucí voda patří k nejelementárnějším tvořivým silám přírody. Přitahovány gravitací pádí její vlny stále dolů, vstříc moři. Její energie, bez přestání poháněna silou slunce, přes globální oběh vody, se uvolňuje při padání a proudění vody. Eroduje, hloubí, odnáší masy kamení a sype je zase na jiné místo. Touto neúnavnou činností vody tak mohou velké řeky utvářet celé krajiny. Také působivé sevřené údolí Dunaje tady na bavorsko – rakouské hranici bylo zformováno těmito silami. Jakým způsobem a v jakém časovém prostoru to řeka Dunaj dokázala, toto mistrovské krajinné dílo dějin Země, to se dozvíte v krátkém 6 minutovém filmu zde ve filmové kabině našeho „Geodromu“. Film je provázen za pomoci našeho audio průvodce. Jednoduše vstupte, zvolte jazyk, zmáčkněte startovací tlačítko a „film běží!“ Znázornění nejdůležitějších zastávek vzniku dějin dunajského sevřeného údolí naleznete také na vnější zdi filmové kabiny. Pokud si na svém audio průvodci zvolíte číslo XXX, vysvětlí vám odborník rád jednotlivé představované fáze.
Hlavní mluvčí HS3 - Odborník/geolog : Obrázek 1: Zvrásnění geologického podloží Geologické počátky údolí Dunaje sahají zpět až do pravěku Země před asi 350 miliony let. Tehdy se vyzdvihly řetězce hor pozdějšího Bavorského lesa do mohutného vysokého pohoří. Přitom vznikly hluboké pukliny ve ztuhlém podloží. Ty se označují jako geologické zlomové linie, například “Dunajská rýha“, a hrají důležitou roli pro pozdější tvorbu údolí. Obrázek 2: Odnášení zvětralých pohoří Během mnoha milionů let bylo toto geologické podloží, které se skládá z tvrdé žuly a ruly, odnášeno neúnavnými silami větru a počasí až k jeho pevným základům. Přitom byly jeho okrajové oblasti opět částečně zaplaveny mořem, například během geologických období jury a křídy.
Obrázek 3: Vyvrásnění Alp a vznik Dunaje S vyvrásněním Alp začalo nové období vývoje krajiny v našem prostoru. Moře se postupně stahovalo, až s konečnou platností asi před 15 miliony let z oblastí obklopujících Alpy zmizelo. Četné řeky z prvních vysokých hor se stekly do jednoho mohutného proudu, který ovšem nejprve odtékal na západ. Teprve zesílené vyzdvižení Západních Alp způsobilo asi před 7 miliony let obrat řeky na východ ve směru vídeňské pánve. A tak se zrodil Dunaj… Obrázek 4: Přemístění Dunaje a zdvih pohoří S odnášením kamení a říčního štěrku alpských řek se mladý Dunaj posouval stále více a více k jižním výběžkům Bavorského lesa. Sílící geologické aktivity v prostoru Východních Alp pak asi před 1,5 milionem let zapříčinily novější, až do dneška trvající vyzdvihování našeho geologického podloží podél starých prasklin. Jižní okraj pohoří byl při tom pozvolně vyzdvihován nad hraničící suťové planiny a Dunaj tím byl víc a víc fixován do svého koryta. Obrázek 5: Zafixování Dunaje a prohloubení údolí Na toto trvalé zdvíhání podloží mohla řeka zareagovat jen odpovídajícím zahloubením se do základu údolí. Dunaj se tak zařezával po tisíciletí stále hlouběji do pohoří. Tuto erozní práci měla řeka ulehčenou existencí geologické zlomové linie, tzv. Dunajské rýhy, jejíž jednotné horniny se ovšem v průběhu dějin Země začaly drolit. Tvrdší usazené formace kamenů řeka ještě nemohla úplně odnést. Ty dnes volně vyčnívají ze dna řeky a jsou často opředeny pověstmi – jako například Jochenstein. Obrázek 6: Dunaj od doby ledové po dnešek S koncem poslední doby ledové konečně začalo před asi 14.000 lety postupné zalesňování a osidlování prostoru okolo Dunaje. Jedinečně sevřené údolí Dunaje získalo svou dnešní tvář jako krajinně působivý životní prostor pro zde žijící lidi a druhově bohatý svět zvířat a rostlin.
Stanice 15 – Štěrk Dunaje Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“
Na vodu bohaté řeky jako je Dunaj nebo Inn působí v krajině jako obrovské těžební pásy. Svou obrovskou unášecí schopností sbírají a transportují rok za rokem dolů po proudu obrovské masy říčního štěrku. Drtí ho, zaoblují ho do oblázků, zmenšují ho na zrnka písku a ukládají ho zpět podél řek. Při každé velké záplavě pak transportují tyto naplaveniny dál a formují tak stále nově tok řeky. Tímto způsobem nám písečné a štěrkové mělčiny Dunaje zanechávají působivá svědectví o transportní síle řeky a o geologické rozmanitosti jejího sběrného území. Jak můžete vidět na naší malé výstavě, jsou sbírky štěrku z Dunaje neuvěřitelně rozmanité. Na mapě je patrné, že jednotlivé druhy štěrku pocházejí také z nejrůznějších „pramenů“ a že sem dorazily nejrůznějšími cestami.
Každý kousek štěrku tak ukrývá své vlastní tajemství a svůj vlastní příběh – avšak nechme některé z nich samotné vyprávět:
Amfibolit: Jsem amfibolitová břidlice. Mým vlastním domovem jsou centrální Alpy, já sama pocházím zřejmě z pohoří Taury. Zkrátka řečeno, vylovili mě ze štěrkové mělčiny Dunaje, v blízkosti Pasova. Na své dlouhé cestě jsem se pěkně zmenšila a zaoblila. Jsem takzvaná metamorfovaná hornina, to znamená, že jsem se přeměnila za vysokého tlaku a vysoké teploty z jiné horniny zemské kůry. Můj základní kámen byl mimo jiné bazalt, smíchaný s příměsí jiných kamenů. Tmavé částečky ve mně jsou ostatně granáty, které se s oblibou využívají při výrobě šperků, na to by ale měly být přece jen trochu větší.
Rohovec: Říkají mi rohovec. Jsem takzvaná sedimentární hornina, skládám se tedy z bývalých mořských usazenin. Tvoří mě řasy rozsivky, které klesaly na mořské dno a nakonec zkameněly. Moje červená barva pochází ze železa, které obsahuji. Jsem mimořádně tvrdý, lze mnou dokonce rýt do skla. Protože jsem tak tvrdý, mám i přes dlouhou cestu ze severních Vápencových Alp až sem do Pasova stále ještě množství hran a výběžků. Ačkoliv se ve Vápencových Alpách nevyskytuji příliš často, můžete mě zde najít všude, no, ale jako malý kamínek mě moc nenajdete. Vápenec: Mě našli na Soldatenau, jednom ostrově blízko Pasova. Jsem vápenec a pocházím ze severu Vápencových Alp: během poslední doby ledové jsem se dostal až sem díky Inn-Salzach ledovci a později pak dále řekou Inn. To je v každém případě přes 200 kilometrů cesty řekou. Řeka mě cestou pěkně zakulatila. Barevně u mě převažují většinou bělavé odstíny, různé ve mně obsažené minerály mi však mohou dát i jiná zabarvení. S trochou železa jsem například načervenalý. Jsem ostatně sedimentární hornina z mořských usazenin a skládám se v podstatě ze zkamenělých zbytků mušlí a korálů. Někdy ve mně můžete dokonce ještě objevit ulity z mušle. Žula: My žuly jsme takzvané vyvřelé horniny. Jsme složeny ze ztuhlého magmatu z tekutého zemského pláště, který se na své cestě nahoru nedostal až na povrch, nýbrž předčasně zůstal vězet pod povrchem. Bavorský les se skládá z větší části z žuly a ruly. Vrstva nad granitem byla odnesena, takže na povrchu nyní leží jen žula. Ručně jsem byl přebrán a vytažen z řeky Erlau, vedlejšího přítoku Dunaje, který se nachází kousek proti proudu. Žula se skládá z živce, slídy a křemene a je velmi tvrdá. Žádný div, že kámen z Erlau neztratil ty mnohé hrany. V Centrálních Alpách se také nachází žula, která byla díky delší cestě řekou obroušena více do kulata.
Stanice 16 – Bobr Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Nejnápadnějším zvířetem našich řek je impozantní bobr. Tento vegetarián může být velký více než 1 metr, vážit může přes 20 kg, a je tudíž největším evropským hlodavcem. Má obzvláště hustý kožich, šupinatý ocas, kterým kormidluje, na zadních nohou má plovací blány, dokáže uzavřít nosní i ušní otvory, a proto je tak co nejlépe uzpůsoben „životu ve vodě“. Mimořádnou zvláštností bobra jsou jeho velice silné zuby, které nápadně připomínají štípací kleště. Jimi může kácet dokonce i silné stromy a využívat je pro vlastní účely. Jakou sílu k tomu potřebuje, to si u nás můžete klidně sami vyzkoušet! Nejen kvůli těmto schopnostem je bobr opravdovým stavebním mistrem původních vodstev a luhů. Z padlých kmenů a větví si zakládá s obrovskou šikovností nejen svá obydlí, známé bobří hrady, nýbrž staví tak také skutečné hráze a tím si tvoří mělčiny. Touto činností způsobuje zadržování vody v krajině, vytváří tzv. „rybí přechody“ a třecí zóny a přispívá ke zlepšení kvality vodstva díky svým biologickým stavebním látkám, které filtrují vodu. Dále pak ovlivňuje rozvoj bezpočetných malých životních prostorů, jako jsou tůňky, rybníky nebo bažiny s rákosím, a rozhodujícím způsobem tak podporuje druhovou četnost luhů. Přebírá tím také zcela bezplatně důležité úkoly moderního, udržitelného hospodaření a šetří tak veřejným pokladnám miliony! Po dlouhou dobu však viděl člověk v bobrovi jenom vytouženého dodavatele masa a kožešiny, a proto byl bobr v 19. století po celé Evropě téměř vyhuben. Od roku 1966 byl znovu vysazen nejprve na Dunaji a Innu. Rychle si dobyl zpět svou původní bavorskou domovinu, kterou obýval jako pravý „prabavorák“ už mnoho tisíc let před člověkem. Dnes čítá stav bobrů v Bavorsku přes 10 000 zvířat a můžeme se s ním téměř všude setkat. Bobr potřebuje pro své aktivity trochu prostoru: pouze dostatečně široké, nevyužitelné břehy pomáhají tomu, aby se zabránilo konfliktům se zemědělstvím a lesním hospodářstvím. K řešení možných problémů mezi člověkem a bobrem byl zřízen Bavorským ministerstvem životního prostředí samostatný „Management pro bobry“ s hlavními a čestnými poradci v otázce bobrů. Pokud je potřeba, starají se o regulaci škod nebo také dávají podnět k přesídlení problémových jedinců. Jejich nejdůležitější úlohou ale je, aby cíleně odborně radili, jak pomoci zabránit škodám a jak udržet porozumění pro bobra jako nenahraditelného „mistra - stavitele luhů“.
Stanice 17 – Pověst o vodní panně Ise Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Lidé dávných časů vzdávali tajemné přírodě v okolí kdysi nezkrotného a divoce tekoucího Dunaje hlubokou úctu. Divoká řeka byla útočištěm bohů, duchů a bájných stvoření. Jednoznačně jejich dílem byly podivné hry světel, strašidelné shluky mlhavých postav nebo naříkající hlasy v nebezpečných vírech a vlnách řek. A tak žila na nebezpečných peřejích zde u Jochensteinu svůdná vodní panna Isa. Byla to sestra známé Loreley a prastará pověst o tom vypráví následující:” Mluvčí HS2 Před dávnými časy, když ještě řeka Dunaj divoce a nespoutaně hučela svým hlubokým, úzkým údolím, ukrývalo její skalnaté řečiště v okolí Jochensteinu četné záludnosti. Odtud mohli námořníci a loďaři po mnoho staletí zaslechnout zpěv písně, někdy také velmi tklivé. Tehdy se totiž, když se náhle těžké mlhy rozprostřely nad divoce šumícími vlnami a nenadále jim zabránily ve výhledu, mohli se svým člunem dostat do víru, přistát na neviditelné mělčině nebo se roztříštit o skálu. Krátce řečeno: v krátkém okamžiku mohli ztratit všechno, na čem po celý život tvrdě pracovali. Někteří z vás by ale mohli mluvit o štěstí. Neboť v tomto okamžiku největší nouze se mohlo přihodit, že se nad vodní hladinou objevila pohádková světelná postava, jejíž dech beroucí krása zářila ve světle měsíce tak nádherně, že veškerá voda kolem ní začala jiskřit. Toto divukrásné stvoření nebyl nikdo jiný, než tajemná vodní panna Isa. Obývala nádherný, zlatem a drahými kameny zdobený zámek hluboko pod Jochensteinem. Zjevila se, aby prosvětlila mlhu, aby varovala před blížící se bouří nebo aby námořníkům ukazovala cestu přes nebezpečné peřeje. Avšak i stinnou stránku mělo toto tajuplné zjevení: vždyť běda nešťastníkovi, který podlehl okouzlující tváři Isy nebo jejímu svůdnému lákání, nebo tomu, který následoval její nádherný zpěv. Ten jí zcela navždy propadl a byl odsouzen k tomu, aby s ní zůstal v jejím zámku pod Jochensteinem. Teprve když matka jednoho odvážného námořníka, který dokázal odolat svůdnému lákání vodní panny, nechala postavit na vrcholku skály Jochenstein jako příslib obraz Madony, toto záhadné stvoření zmizelo. Od tohoto dne se vodní panna Isa už nikdy neukázala – ale kdo ví, možná už dole v hlubinách ve svém zámku čeká na to, až bude moci jednoho dne či noci zase vystoupit z vln Dunaje a začít znovu svou podivuhodnou hru.
Stanice 18 – Vydra říční Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ O záhadné zvuky vln Dunaje se starají také zcela reálná stvoření. Poslechněte si někdy, jaké naříkání, brumlání, brebentění nebo chichotání umí vydávat taková rodina vyder říčních – jak lehce bychom za tím mohli hledat jemnou vodní pannu nebo zlostného vodníka!
Mluvčí HS2 Dojemné, že ano!? Přitom jsou tito brebentilové jen velmi hraví a škádlí se, jak je slyšet, vzájemně velmi rádi. V první řadě jsou ale vydry říční skvělí akrobaté pod vodou. Žádný jiný obyvatel řek není větší umělec v plavání či potápění. Vydra říční je ovšem při lovu ryb, její oblíbené potravě, odkázána především na obratnost a rychlost. Vydra se neživí ovšem jenom rybami, ale i jinými dobrotami, jako jsou žáby, raci, ptáci, červi nebo šneci a nepohrdne ani námi ještěrkami. Velmi obratně klade nástrahy dokonce i ondatrám, které jsou zodpovědné za mnohé nepevné hráze rybníků. Bohužel ale využívá vydra říční také bohatě prostřený stůl v pěstebních rybnících. Proto není u rybářů a chovatelů ryb oblíbená, ačkoli existuje finanční odškodnění za prokázané škody spáchané vydrami na rybách. Dříve byla vydra říční jako konkurent rybářů důsledně pronásledována a na mnoha místech, a také zde na Dunaji, téměř vyhubena. Dnes je však jako celoevropsky ohrožený druh přísně chráněna. Pozvolna se tak mohou malé zbytky jedinců, které ještě zůstaly například v přirozených oblastech vod v Bavorském lese, zase zotavovat. Vydra říční může ovšem přežívat pouze a jen tam, kde je pro ni vytvořen nově také dostatek divokých mokřin a bažin – například jejím kamarádem bobrem. Snad si dokáže zpět ještě získat opuštěné oblasti zde na Dunaji – kéž by aspoň jednotlivá zvířata, snad mladí tuláci, byli brzy opět viděni zde u Jochensteinu.
Stanice 19 – Ryby Dunaje Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“
Vítejte v říši dunajských ryb! Pestrá cháska vás zde očekává, mimo jiné ryby vyskytující se na celém světě, jako cejni, kapři nebo okouni. Mnohem zajímavější jsou ale spíše vzácné druhy, které člověk málokdy spatří a které mají leckdy svérázná jména: nebo už jste snad někdy něco slyšeli o drskovi menším, o ježdíkovi žlutém nebo o drskovi větším? Tito malí dunajští ostnoploutví jsou opravdové rarity a vyskytují se pouze v Dunaji a jeho přítocích. Některé z těchto podivných jedinců můžete při troše trpělivosti objevit také zde v akváriu. Od jednoho rybáře na Dunaji jsem se dozvěděla, že Dunaj se má stát řekou ryb v Evropě – ale poslechněme si ho krátce společně: Mluvčí HS3 (dunajský rybář): Ano, ano, starý dobrý Dunaj, to je opravdu zvláštní řeka. Především pro ryby a přirozeně také pro nás rybáře. V žádné jiné evropské řece není víc druhů ryb než v něm – mělo by to být okolo 150 různých druhů až tam dolů k Dunajské deltě. Zde u Jochensteinu je jich přirozeně méně, okolo 60 druhů – mezi nimi jsou ovšem také velké vzácné kusy, jako jeseter malý, skutečná prehistorická ryba z rodu černomořských jeseterů. Bohužel se za desetiletí na řece mnohé změnilo. Pryč jsou legendární „tažení ryb“ minulých dob! Břehy byly zpevněny, mnoho starých vod bylo zasypáno a byly vybudovány četné přehradní hráze. Toto všechno výrazně změnilo životní podmínky mnoha ryb. V oblastech nad přehradními hrázemi je nepatrný proud a na dně Dunaje se usazuje bahno. V této takzvané „oblasti cejnů“ žijí vedle cejna, který dal této oblasti jméno, také některé jiné druhy ryb, které tolerují vodu chudší na kyslík. Tyto ryby najdete všude ve střední Evropě. V místech pod přehradními nádržemi zůstaly oproti tomu původní životní podmínky na Dunaji úplně zachovány. Tam mohou trvale přežívat jedinci „oblasti parem“, jako jsou lipani, hlavatky, parmy a ostroretky stěhovavé. Tyto a mnohé jiné ryby jsou odkázány na čistou, na kyslík bohatou a rychle tekoucí vodu. Potřebují volné migrační cesty v době tření a pro jejich potomstvo je nezbytné čisté dno s říčním pískem. Zvlášť pyšní jsme na to, že se u skal pod elektrárnou Jochenstein dokonce rozmnožuje jeseter malý – a pokud víme, je to jediné místo v celém Německu a Rakousku!
Stanice 20 - Hlavatka obecná Mluvčí HS3:
Hlavatka, hlavatka obecná, nic víc než pryč s ní! To si asi pomyslí mnohé ryby zde v Dunaji, když mne uvidí. No jo, a budou mít také většinou svatosvatou pravdu, neboť když mám jako opravdový dravec řádný hlad, není si přede mnou jistá žádná ryba ani jakýkoliv jiný živočich ve vodě – s výjimkou hodně velkého sousta, což se ale při mé vlastní úctyhodné velikosti stává zřídka. Můžeme měřit až jeden a půl metru a vážíme až přes 30 kg – a můžeme tak dosahovat takové velikosti jako naši známí příbuzní, urození lososi! Mezi znalci jsme ovšem vyhledávány jako chutné ryby stejně jako jsou lososi – a protože se vyskytujeme jenom v Dunaji a jeho přítocích, říkají nám rybáři také dunajský losos. Mnoho nás už ale není, neboť boj o přežití je opravdu neúprosně tvrdý. Mnohé změny na řekách na nás, ale také na naši nejoblíbenější rybí stravu jako lipany a ostroretky, pořádně dolehly! Stejně jako ony, i my milujeme chladný, čistý proud svobodné řeky, především když v době tření plujeme proti proudu řeky. Kromě toho potřebujeme průzračnou vodu, abychom mohli vidět svou kořist, když ležíme na číhané v hlubokých tůních nebo se schováváme blízko u břehu. Od těch dob, co člověk začal přehrazovat potoky a řeky přehradními hrázemi, proud se vleče a voda se zakalila. Jak se tu máme ještě cítit čilé „jako ryba ve vodě“? Některé kolegyně mého druhu mi však prozradily, že jsou v Dunaji dokonce ještě místa, která nám obzvláště vyhovují - kde voda ještě proudí, hemží se to tu potravou, můžeme dokonce pomýšlet na plánování rodiny díky nově vzniklým mělkým vodám, plným štěrku. Jedno z těchto míst se prý nachází dokonce nedaleko odsud, hned pod velkou elektrárnou u Jochensteinu. Nuž, to by v rychlosti ode mě bylo řečeno vše – takže přátelé, už jsem zase na cestě.
Stanice 21 – Běluha Mluvčí HS 3: Promiňte – běluha jméno mé, také jsem známá a slavná jako „Gigant Dunaje“! S dobrými pěti metry délky a s jednou a půl tunou váhy zde ležím před vámi! To se divíte, co? Můj hřbet je dokonce dost široký na to, abyste na něm mohli pohodlně sedět – klidně to vyzkoušejte, mně to nevadí. Od té doby, co mi stavbou velké přehradní zdi a elektrárny byla zatarasena cesta v řece, jsem zde v údolí Dunaje k obdivování bohužel už jen jako dřevěný model. Ale ještě před sto lety jsem táhla se 4 dalšími druhy jeseterů na cestu k našim trdlištím z Dunajské delty až sem a ještě dále nahoru proti proudu Dunaje. Moji nejmenší příbuzní, jeseteři malí, se z celého Německa a Rakouska vyskytují pouze zde a jen tady se ještě sami úspěšně rozmnožují. Pověstné běluhy tehdy měřily 9 až 10 metrů a byly staré přes 100 let – tak jsme my běluhy patřily v řece Dunaji k největším a nejstarším obyvatelům všech dob až do dnes. My jeseteři patříme ostatně k obzvláště prastaré rodině ryb. Naše tělo je ještě opancéřované vnějšími, do podlouhlých rýhovaných řad uspořádanými pláty kostí. Podle toho jsme lehce k rozeznání, stejně jako podle našeho špičatého, lehce nahoru zdviženého rypce, podle kratší spodní čelisti a našich silných makacích vousů. Již přes 200 milionů let táhneme sem a zase zpět zde na Zemi nebo, lépe řečeno vodou, skoro beze změn ve velikosti či vzhledu – my jeseteři jsme proto také tak trochu něco jako „živoucí fosílie“! Bohužel už bychom mohli brzy vyhynout a patřit k opravdovým fosiliím, neboť od té doby, co jsme okradeni o naše trdliště a možnosti putování, už sotva bude v naší budoucnosti existovat přirozený přírůstek. Ke všemu tomu znechucení nás ještě v Černém a Kaspickém moři intenzivně ilegálně loví, neboť z nás pochází vámi lidmi tak velmi žádaný „Beluga – kaviár“, nejspíš nejdražší pochutina světa. Tato delikatesa je momentálně tak vzácná, že ji lze údajně vyvážit pouze čistým zlatem, a my dodavatelé jsme označováni jako „dolarověmiliardové-ryby“. Velmi pochybný a pro nás nejspíš nezdravý přívlastek, který není pro naše přežití moc užitečný. Nuže, ve skutečnosti to s námi nevypadá moc růžově. Ale my staří jeseteři už jsme přestáli mnohou bouři dějin země, vždyť i dinosaury jsme přežili. Snad se nám podaří přežít také tuto složitou fázi našeho bytí a budeme moci jednoho vzdáleného dne zase táhnout vzhůru naší tak milovanou řekou. K tomu potřebujeme nejspíš hodně trpělivosti, ale něco bychom potřebovali ještě více: hodně ohledu a podpory od vás lidí, abychom jsme my a naše životní prostory v budoucnu mohli zažívat důslednou ochranu a aby naše poslední trdliště nepadla za oběť žádné další vodní zástavbě.
Stanice 22 – Lodní plavba po Dunaji Mluvčí HS 3 (kapitán společnosti paroplavby po Dunaji):
Ruku líbám, dámy, moje úcta, pánové! Kampak máte naspěch? Nastupte na palubu, vychutnejte si jednou vůni svěžího říčního vzduchu! Využijte příležitosti a sjeďte si matičku řeku Dunaj od pramene až k ústí a poznejte přírodní divy a kulturní poklady na jejích březích! Neváhejte už déle a pojďte právě teď a zde s námi na velkou plavbu – ano, dokonce korunované hlavy byly opravdu fascinovány plavbou křížem krážem po Dunaji! Jak snadno budete manévrovat naší velectěnou lodí: otočte kormidlem doprava, nebo doleva, abyste mohli plout po proudu, nebo proti proudu. Na velké mapě po levé ruce můžete plavbu sledovat. Když dosáhnete nějaký očíslovaný cíl, objeví se tento na obrazovce vlevo. Na obrazovce pod mapou se dozvíte, k jakému pozoruhodnému místu jste dorazili. Pokud vás tento cíl zajímá, zapněte si startovacím tlačítkem krátký film, který můžete zase kdykoliv vypínacím tlačítkem zastavit. A teď: neztrácet čas, zdvihnout kotvu a „lodi ahoj“!
Stanice 23 – Proud času – dějiny Dunaje. Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ To je pěkné, že se tady u „Proudu času“ zase setkáváme – je toho na této skutečně jedinečné cestě tolik k objevování. Vždyť matička řeka Dunaj má na svých březích pro lidi jedinečný význam. Fascinující památníky historie a dojemní svědkové kultury doprovázejí proud řeky po celé její délce. Jsme neustálými svědky toho, že Dunaj byl po tisíciletí životodárnou tepnou a cestou národů – spojnicí mezi Orientem a západními zeměmi, od doby ledové až po dnes. Byl ale také rozdělovací linií, boji těžce zkoušenou hranicí, nepřekonatelnou bariérou – na jeho březích se dokonce rozhodovalo o osudu mnoha národů. Avšak stále více se také stával propojovacím prvkem pro společný evropský vývoj mnohotvárné evropské kultury. Kdyby Dunaj uměl mluvit jedním z těch mnoha jazyků, které můžeme zaslechnout na jeho březích, byl by opravdu velkým vypravěčem. Nikdo jiný totiž neumí o naší společné Evropě podat více zpráv: o důležitých historických událostech a hvězdných dobách kultury, o osudech korunovaných hlav a všedním životě obyčejných rolníků a rybářů, o technických vymoženostech a schopnostech učit se zacházet s přírodou. Udělejte si proto ještě trochu času na některé z těchto napínavých „dějin Dunaje“ a „osvětlete“ si vlastnoručně nejkrásnější epizody z naší pokladnice „evropských vzpomínek“.
Krátká vyprávění k tomu můžete vyvolat odpovídajícím číslem na vašem audio průvodci. Audio průvodce - číslo E 260: Období ca. 25.000 před n. l.: „Vyspělé umění doby kamenné“ V mladší době kamenné vystupuje člověk od Dunaje z temnot dějin. Neznámý umělec vytvořil „Willendorfskou Venuši“ jednu z nejstarších známých sošek světa. Byla nalezena v srpnu 1908 při stavebních pracích na dráze vedoucí po břehu Dunaje ve Wachau. Dnes je k vidění v Přírodně historickém muzeu ve Vídni. Řeky jsou kvůli své úrodnosti ranými oblastmi osídlení. Zde se nachází výživná rostlinná strava a zvěř. Na konci doby ledové je údolí Dunaje v tehdy ještě zaledněné střední Evropě důležitou trasou pro přistěhovalce.
Audio průvodce - číslo E 261: Doba 7. stol. před n.l.: „Hrdinové klasického starověku“ Při hledání „Zlatého rouna“ se bájní Argonauti dostali od Černého moře až k Železné bráně na okraji Karpat. Skalnatá cesta plná peřejí a mělčin tam zatarasovala mýtickým hrdinům ze starověkého Řecka další cestu nahoru po Dunaji. Audio průvodce - číslo E 262: Doba ca. 500 př. n. l.: „Keltské stopy“ Řek Herodotos psal už v 5. st. př. n. l. o Keltech u pramenů Dunaje. Řeka sloužila tomuto stále ještě tajemstvím opředenému národu jako důležitá cesta obchodu a komunikace. Proto se asi našel horku obzvláště vzdorující jíl obsahující grafit z místa Obernzell v keltském velkoměstě Manching. Po proudu se keltské kolonie dostaly až do dnešního Turecka, kde s Galaty žily nejvýchodnější známé keltské skupiny. Audio průvodce - číslo 263: Období od roku 37 n. l.: „Hranice Říše římské“ Poté, co se Římanům zdáli Germáni, působící severně od Dunaje, přece jen trochu příliš drsní pro další podmaňovací výboje, rozhodli se, že hranicí jejich říše bude Dunaj. Využili tok jako lehce kontrolovatelný „mokrý limes“ a rozvinuli po řece čilý obchod a dopravu. Audio průvodce - číslo E 264: Doba 500 / 1200 n. l.: „Tažení Nibelungů“ Podle pověsti, která částečně navazuje na dějinné události stěhování národů, se Nibelungové dvakrát přesunovali po proudu Dunaje. Tak vznikla okolo roku 1200 Píseň o Nibelunzích v oblasti Pasova. Tento středověký epos vypravuje o osudových událostech na dvoře hunského krále Etzela, u něhož vyhynul germánský šlechtický rod Burgundů. Audio průvodce - číslo E 265: Období 12./13. stol.: „Přístavy pro „bílé zlato“ Ve středověku byl Dunaj důležitou obchodní cestou. Sůl, „bílé zlato“ středověku, byla na řekách jako Dunaj a Inn přednostně dopravována z těžebních oblastí do hlavních měst. Centrem tehdejšího obchodu se solí bylo město Pasov. Odtud byla sůl dále transportována po vodě a po souši, po takzvaných známých „Zlatých stezkách“ v Bavorském lese. Mnoho obcí založených podél těchto řek a cest odkazuje zpět na překladiště nebo místa odpočinku obchodníků se solí.
Audio průvodce – číslo 266: Období 1135 – 1146 n. l.: „Kamenný most“ Významné stavby středověku stojí na Dunaji. Kamenný most je jedním z charakteristických znaků starého říšského města Řezna. Přes 800 let byl jediným spojením břehů ve městě a je považován za nejstarší existující most přes Dunaj vůbec. Jako mistrovské dílo středověkého stavitelského umění sloužil jako vzor pro jiné velké stavby kamenných mostů 12. a 13. století. Audio průvodce - číslo E 267: Doba 1192/93 n. l.: „Král na křížové výpravě“ Středověké křížové výpravy přivedly mnoho rytířů a králů po Dunaji až do Orientu. Neslavně skončila křížová výprava pro slavného anglického krále Richarda Lví srdce v roce 1193 - totiž v žaláři hradu Dürnstein ve Wachau. Kvůli údajnému obvinění tam byl přes dva roky vězněn uraženým vévodou Leopoldem, hradním pánem z Babenbergu. Podle jedné legendy byl osvobozen teprve díky „knížecímu spropitnému“ ve výši 35 tun stříbra. Audio průvodce – číslo E 268: Období 1756 – 1830 n. l.: „Zlato Dunaje“ Opravdové opojení zlatem to sice nebylo, ale zlato se také na Dunaji vyplavovalo až do19. století. V knížectví, nebo také královské říši Bavorsko, byly dokonce raženy z vymývaného zlata speciální mince, takzvané těžební dukáty. Rubová strana zobrazuje boha řeky Danuvia a nese nápis EX AURO DANUBII - „Ze zlata Dunaje“. Audio průvodce – číslo E 269: Období 18. stol.n.l.: „Plnou parou do novověku“ Plavba lodí po Dunaji je cestou s dlouhou tradicí. Člověk byl ještě v raném středověku odkázán na vory, později bylo cestování po řece stále více a více bezpečnější. V pozdějším 16. století už byly užívány veslové lodě a od 18. stol. už pluly lodě každý týden z Ulmu do Vídně. Obdiv budily dokonce jízdy prvních parních lodí na Dunaji od roku 1830.
Audio průvodce – číslo E 270: 21. 4. 1854: „Osudová cesta císařovny“ Velký den pro dunajskou monarchii: 21. dubna 1854 nastoupila bavorská kněžna Elisabeth ve Straubingu na kolesový parník „Franz-Joseph“, který ji dopravil po Dunaji do Vídně k jejímu vyvolenému. Tam také 24. dubna došlo ke svatbě s císařem Franzem Josefem, čímž se „Sissi“ stala nejznámější „císařovnou srdcí“ Rakousko – Uherska.
Audio průvodce – číslo E 271: 1866/67: „Na krásném modrém Dunaji“ Jako nejznámější „tří-čtvrťový takt“ hudebních dějin proniká až dodnes hluboko do „vídeňské duše“, a je proto také považován za neoficiální hymnu Rakouska: Dunajský valčík „Na krásném modrém Dunaji“ zkomponoval v roce 1867 sám valčíkový král Richard Strauss. Audio průvodce – číslo E 272: Období 1945 -55: „Desetiletí rozdělení“ Téměř na vzdálenost k dnešnímu „Domu u toku řeky“ stála od roku 1945 do roku 1955 ruská okupační vojska na rakouské straně. Dunaj tvořil v době spojenecké okupace územní hranici mezi „americkou“ Innskou čtvrtí a „ruskou“ Mlýnskou čtvrtí, existovaly průchodní lístky a osobní kontroly. Teprve podpisem státní smlouvy a prohlášením o „trvalé neutralitě “ Rakouska skončilo 26. října desetileté okupační období. Audio průvodce - číslo E 273: 1975: „Nejdelší most“ Teprve od roku 1975 stojí nejdelší most přes Dunaj. Měří dobrých 2,2 km. Jeho betonová konstrukce překlenuje tok řeky u srbského města Beska na dálnici z Bělehradu ve směru do Maďarska. Bohužel byl tento stavební skvost jugoslávských stavbařů silnic ve válečném chaosu v dubnu roku 1999 dvakrát bombardován, sjízdný byl ale opět již v červenci téhož roku. Audio průvodce -číslo E 274: Období 1998 – 2005: „Evropská jednota pro přírodu na řece"“ Na přelomu nového tisíciletí mění obyvatelstvo Evropy své uvědomění: člověk chce přejít od bezmezného vykořisťování k rovnováze a propojit využívání a ochranu přírody. Podél celého toku Dunaje jsou zřizovány ochranné oblasti. Je to velkolepý kulturní výkon společenství národů na toku řeky, který slouží k trvalé ochraně „matičky řeky Dunaje“ a její okouzlující přírody!
Stanice 24 – Strom veterán Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Opravdové „kolo dějin“ tvoří tento jako muž vysoký příčný řez stromem jedné obrovské jedle bílé, pocházející z obce Hutthurm v severním okrese Pasova. Měřila 50 metrů a získalo se z ní přes 20 plnometrů kmenového objemu. Byla tak jedním z největších stromů Bavorského lesa a je známá a uctívaná jako „Matka lesa“. Tento hrdý veterán mezi stromy by uměl také mnohé vyprávět ze svého přes 200 let trvajícího života. Světlo světa spatřil ještě jako klíček v době Francouzské revoluce. Během jeho života táhlo zemí mnoho dějinných převratů a politických zmatků a bouří. 1. března roku 1990 byl zlomen a pokácen orkánem Wiebke a padl tak nakonec sám za oběť největší bouři století.
Stanice 25 – Voda je víc „Voda: Od klíče života k velké žízni lidstva“ Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ „Voda je elixírem života na naší planetě. Ani jediná rostlina, žádné zvíře a žádný člověk by nemohl bez této jedinečné látky existovat.“ Mluvčí (doplňující mluvčí): „Ledovce a ledové vrstvy pokrývají 10 % zemského povrchu. Obsahují 70% rezerv sladké vody světa.“ Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ „O sedmdesát metrů by stoupla hladina světových moří, pokud by se veškerý led na Zemi rozpustil.“ Mluvčí (doplňující mluvčí): „Amazonka je na vodu nejbohatší řekou na Zemi. Za sekundu přepraví do Atlantiku 120 000 m3 vody, to je asi dvacetkrát víc, než vlije Dunaj do Černého moře.“ Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ „Víc než 80 % vlhkých oblastí na Dunaji bylo začátkem 20. století zničeno.“ Mluvčí (doplňující mluvčí): „97 % všech vodních zdrojů je slaná mořská voda, jen 3 % je sladká voda.“ Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ „Za rok se na světě odčerpá téměř 700 miliard krychlových metrů podzemní vody, to z ní činí nejvíce těženou surovinu Země.“ Mluvčí (doplňující mluvč ): „Ve 20.století se spotřeba vody na celém světě zdvojnásobila, stejně jako obyvatelstvo Země.“ Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ „Bez stravy může člověk přežít asi 1 měsíc, bez vody jen 3-4 dny.“ Mluvčí (doplňující mluvčí): „Čtvrtina lidstva nemá zajištěno zásobování vodou.“
Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ „S vodou se setkáváme v nesčetných formách. Může být jako obyčejná kapka, jako zurčící pramen nebo čilý potůček, jako dravá řeka nebo poklidný proud, jako hora mraků, válející se mlha nebo zmrzlý krystal z ledu a sněhu. Zdá se být všudypřítomná, přehojně při ruce a vždy k dispozici. Více než dvě třetiny Země jsou pokryty vodou a činí z ní „Modrou planetu“. Pro lidi je ale využitelná jen mizivě malá část této zdánlivě nevyčerpatelné zásoby. Neboť jen dva z tisíce litrů vody na Zemi se nachází v neustálém čistícím se oběhu par, deště, vsakování, pramenů a proudů a jsou tak jako sladká voda vhodné k pití. Veškerá pitná voda Země by se tak vtěsnala do krychle o délce hrany asi 160 kilometrů! Jedním z největších úkolů budoucnosti je chránit tento omezený poklad cenné vody. Pouze uvědomělým a spořivým zacházením s vodou lze trvale utišit obrovskou žízeň lidstva. Lidé však musí být připraveni na to, aby se o vodu, kterou mají k dispozici pro rostoucí světové obyvatelstvo, spravedlivě rozdělili. Jinak se vystavují nebezpečí, že jednoho dne budou patřit k denním zprávám také ty o konfliktech a válkách o vodu.
Stanice 26 – Kvalita vody/Znečištění vody V tekoucích vodách má voda od přírody různou kvalitu. U pramenů je kvalita vody nejlepší, ta je zde ještě křišťálově průzračná, chladná a bohatá na kyslík. Dolů po proudu kvality pozvolna ubývá: teplota stoupá a podíl kalů a ve vodě nerozpustných látek, které sem zanesou různé organismy, přibývá. Každý úsek řeky tak disponuje typickou „kvalitou vody“ a je osídlen zvířaty a rostlinami, které jsou uzpůsobeny právě zde existujícím podmínkám. Dokáží tyto zde přítomné látky a živiny přeměňovat a odbourávat a přispívají tak k tomu, aby vody byly čisté. Dunaj u Jochensteinu patří k mírně znečištěným tokům – vykazuje kvalitu vody stupně 2. To odpovídá přibližně přirozené kvalitě vody. V Německu se v posledních desetiletích potěšujícím způsobem snížilo zatížení řek zanesením různými látkami. Přispěly k tomu nejen nové čistící a filtrovací techniky odpadních vod, nýbrž i přísnější pravidla životního prostředí v zemědělství. Jednotlivé druhy zvířat v tekoucích vodách kladou na své životní prostředí zcela určité požadavky. Každý druh se vyskytuje pouze v těch úsecích vod, na jejichž kvalitu je uzpůsoben. S touto znalostí může pak člověk na základě vyskytujících se organismů určit kvalitu vody určitého vodstva. Živočichové, kteří se využívají k hodnocení stavu životního prostředí, se nazývají „bioindikátory”. S pomocí těchto biologických ukazatelů můžou být relativně jednoduchým způsobem rozpoznány a vyhodnoceny plíživé změny v životním prostředí. Jedna měřící stanice, která využívá takovéto „bioindikátory“ k hlídání kvality vody v Dunaji, je provozována úřadem pro vodní hospodářství přímo zde v elektrárně Jochenstein. Proč však zde měří živočichové kvalitu vody? Cožpak není chemické měření výrazně přesnější? Nejdůležitější látky, které člověk do vodstva zanese, se chemicky změří, jako například dusičnany, čpavek nebo fosfáty. Těžké kovy se nepřímo odvodí z vodivosti vody. Existuje ovšem bezpočet dalších látek, především organických sloučenin, které bychom mohli zaznamenat často jen s pomocí vyspělého technického měření a s velkými finančními náklady.
Bioindikátory pracují v tomto případě podstatně jednodušeji a výhodněji. Jejich buňky reagují na chemické vlivy a změny podobně citlivě jako lidské buňky. Proto se dobře hodí pro posouzení, zda je voda ještě vhodná jako „elixír života“. Na měřící stanici Jochenstein se v akváriích chovají mušle a malí raci a promývají se vodou přitékající z Dunaje. Tito živočichové jsou pravidelně nahrazováni novými a jejich stav se stále kontroluje kamerami počítače. Pokud se stav zvířátek zhorší, poukáže to bezprostředně na zhoršení kvality vody v Dunaji. Tady na naší výzkumné nástěnce máte jedinečnou příležitost, abyste se sami vnořili do tajemného světa vodních organismů a „bioindikátorů“. Poznejte na obrazové tabuli typické zástupce různých jakostních tříd vod a pokuste se najít některé z nich ve skleněných miskách za pomoci binokuláru nebo videomikroskopu. Pro lepší přehled jsou jednotlivé jakostní třídy barevně různě označeny. V případě, že budete při obsluhování přístrojů potřebovat pomoc, je vám personál v budově velmi ochotně k dispozici.
Popis vodních jakostních tříd: Audio průvodce - číslo E 290, přiřazeno k nástěnnému obrazu jakostní třídy vody I: Vodstvo jakostní třídy I platí za „nezatížené“. Voda je průzračná, čistá, bohatá na kyslík, ale chudá na nerozpustné látky a živiny. Často se v ní vyskytují vzácné drobné zvířecí druhy, ovšem hustota jednotlivců je nepatrná. Typické ukazatele nezatížené vody jsou larvy pošvatek, rozsivky, larvy perlorodek říčních a ploštěnek. Tato jakostní třída se nachází už téměř jenom v oblastech pramenišť tekoucích vod. Tyto oblasti mají velký význam jako třecí vody pro lososovité ryby, jako jsou lipan a pstruh říční.
Audio průvodce – číslo E 291, přiřazeno k nástěnnému obrazu jakostní třídy vody II: Vodstvo jakostní třídy II platí za „mírně zatížené“ a má všeobecně dobrou kvalitu. Voda je ještě dobře zásobena kyslíkem a obsahuje přiměřeně živiny a organický materiál. Je většinou bohatá na vodní rostliny a drobné živočichy a tím je dobře vhodná jako voda s živinami pro bohatou rybí faunu. Typické ukazatele jsou larvy jepic, určité zelené řasy, různonožci a larvy vážek.
Tato kvalita vody je charakteristická pro horní tok většiny tekoucích vod a je vyžadována jako minimální kvalita pro všechna přirozená vodstva v Evropské unii.
Audio průvodce - číslo E 292, přiřazeno k nástěnnému obrazu jakostní třídy vody III: Vodstvo jakostní třídy III platí ovšem za „silně znečištěné “, kvalita vody je všeobecně povážlivá. Tato voda je zatížena odpadními vodami a naplaveninami ze zemědělství a je většinou zakalená a obsahuje přemíru živin a nerozpustných látek. Kvůli umělému hnojení dochází často k masovému rozmnožování jednotlivých druhů, například ve formě kvetoucích as a s tím ruku v ruce i k velké spotřebě kyslíku. Jen robustní druhy ryb, jako např. úhoř nebo některé kaprovité ryby, zde mohou dlouhodobě přežít. Vody jakostní třídy III se hojně nacházejí v oblastech s nepatrným prouděním nebo s malou obměnou vody, například ve středním a dolním toku řek a v klidných vodách. Charakteristické ukazatele pro tuto kvalitu vody jsou berušky vodní, pijavice kroužkové, perloočky a larvy střechatek.
Audio průvodce - číslo E 293, přiřazeno k nástěnnému obrazu jakostní třídy vody IV: Vodstvo jakostní třídy IV je nadměrně znečištěno a extrémně zatíženo živinami a organickými sloučeninami. Vodu této extrémně špatné kvality najdeme v místech, kam ústí nepřečištěná odpadní voda, nebo v zemědělských oblastech, kde je voda znečištěna siláží a uskladněnou močůvkou a hnojem. Přežití v tomto prostředí, které téměř neobsahuje kyslík, je možné jen pro některé vyšší živočichy se speciálně uzpůsobenými dýchacími orgány. Pro ryby jsou tyto oblasti neobyvatelné. Typičtí obyvatelé těchto míst, kde se tvoří bioplyn a vyhnilý kal, jsou četné bakterie, houby rostoucí v odpadních vodách, larvy pakomárů, larvy pestřenek a nálevníci, jako například vorticella.
Stanice 27 – Virtuální voda Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Dnes už by mělo být pro každého samozřejmé šetrné zacházení s vodou. Avšak kdo kolik spotřebuje z této „mokré vzácnosti? My ještěrky jsme velmi šetrné bytosti, co se vody týče. Jen málo mililitrů na den je pro nás dostačující. Vy jako lidé však máte výrazně vyšší potřebu: spotřebujete kolem 3 litrů pitné vody za den, abyste mohli trvale přežívat. Bohužel se tato spotřeba u vás lidí neomezuje ani v nejmenším na toto množství. Neboť na sprchování, mytí, úklid, vaření a WC použije každý z vás denně ještě dalších 125 litrů. Spolu s průmyslem spotřebuje každý z vás dokonce 160 litrů pitné vody. Kolik to je, to můžete vidět na obou modrých sloupcích v rohu. Ovšem vaše spotřeba pitné vody je jen zřídka měřitelná: vskutku majestátní je spotřeba množství skryté neboli virtuální vody: je to víc než 4 000 litrů na osobu a den – to je víc než tisíckrát tolik než je bezpodmínečně nutné k životu! Množství, které podezřele připomíná plýtvání a vzbuzuje myšlenku k činu. Neboť mnoho obzvláště na vodu nejnáročnějších produktů dovážíme také ze suchých oblastí, jako z jižního Španělska, severní Afriky nebo z Blízkého a Dálného Východu, kde už beztak vládne velký nedostatek vody. Především umělé zavlažování zemědělských kulturních plodin pro export, například bavlny a krmiv, vyžaduje extrémně hodně „virtuální vody“. Kvůli přečerpání omezených zásob vody klesá dále spodní voda, zasolují se studny nebo vysychají celá jezera. Jeden příklad: Aralské jezero v centrální Asii bylo kdysi tak velké jako Bavorsko. Dnes v důsledku pěstování bavlny skoro úplně zmizelo. Celý svět zasahující ekologické důsledky, ale také sociální konflikty v dotyčných oblastech jsou zapříčiněny tímto nenávratným mizením vodních zásob. Ale člověk může také mnohé udělat proti zbytečnému plýtvání. Když budete například při nákupu dbát na regionální nabídky, budete využívat sezónní ovoce a zeleninu, když udržíte nízkou spotřebu masa, vzdáte se lahví na jedno použití a při výběru svého oblečení vsadíte na kvalitní výrobky s dlouhou životností, pak rychle klesne vaše osobní spotřeba virtuální vody o polovinu. Snaha se vyplatí!
Stanice 28 – Rozloučení s informacemi k domu Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“ Nyní jsme bohužel dospěli skoro ke konci naší objevitelské cesty. Doufám, že vás to množství zázraků z přírody a techniky v údolí Dunaje také nadchlo. Na některé skutečně pozoruhodné zvláštnosti vás ale ke konci musím ještě bezpodmínečně upozornit. Napadlo vás, že je tvar našeho domu osobitý? Výstavní budova připomíná plynoucí vlnu nebo rybu, přednáškový sál má tvar obrovského říčního valounu. Velmi pozoruhodná je také střešní konstrukce stavby: skládá se z mnoha tisíc jednotlivých stejně řezaných prken, která spolu dohromady tvoří bednění. Protože je tím zatížení rovnoměrně rozděleno na celý prkenný plášť, nesou těžší prkna také část zatížení těch slabších. Tímto způsobem se může spotřebovat veškeré dřevo stromu. Při plánování se také velmi dbalo na to, aby dům hospodařil co nejvíce energicky úsporně a byl šetrný k životnímu prostředí. Má tak být vzorem pro jiné stavby. Tak se v zimě využívá zbytkové teplo elektrárny pro vytápění domu a v létě se využívá voda Dunaje k chlazení jeho prostor. Jedinečný je také výtah ve vchodovém prostoru. Je totiž poháněn podle principu stavidla jen vodní silou. Vyzkoušejte si ho na závěr jednou a vyjeďte o jedno poschodí výše, kde vám knihovna životního prostředí poskytne možnost nahlédnout do důležitých témat přírody a pedagogiky. Teď hned byste se ale ještě měli rychle ponořit do modré podvodní místnosti. Posaďte se, posuňte hlavu do správné pozice, až se objeví na oválu na obrazovce, a zmáčkněte tlačítko na obrazovce. Uvidíte, že se hned budete cítit jako opravdová ryba ve vodě! Nakonec můžete sledovat tanec vody na hudbu, přitom se můžete uvolnit a přemýšlet. Dole v oblázkovém přednáškovém sále jsou také ještě ke zhlédnutí pozoruhodné filmy o přírodě. V oblázku si též můžete prohlédnout měnící se zajímavé výstavy. Ale předtím bych se s vámi ještě chtěla rozloučit. Velmi mě těšilo, že jsem vás dnes směla výstavou provázet a doufám, že se brzy zase uvidíme. Přiveďte s sebou pár kamarádů nebo známých a dále nás doporučte. Bude nás také velmi těšit milý zápis do naší knihy hostů vedle pokladny. Brzy na viděnou a ještě hezké chvilky tady v našem divukrásném dunajském údolí.
