Časopis žáků žák Základní školy, Bohumínská 72,Slezská Ostrava
Kameňák
č e r v e n / 2013
Speciál pro IX. A a IX. B Milí žáci, deváťáci, jste na naší škole poslední rok a já bych vám rád věnoval pár slov. Snad si připomenete všechny krásné chvíle, které vás tu potkaly. Dnešním dnem, 28. 6. 2013, končí devítiletá etapa vašeho života, která se už nikdy nebude opakovat. Možná si vzpomenete na první školní den, na to, jak tehdy vypadali vaši spolužáci, a možná i na to, jak jste si nedokázali představit, že tu strávíte devět let života. Tehdy se vám to jistě zdálo jako dlouhá doba. Uteklo to. Doufám, že vám studium na naší škole poskytlo dostatek vědomostí a znalostí, ale i životních zkušeností a také zážitků, na které budete ve stáří vzpomínat. Už dávno ale nejste ty malé děti, které tu 1. září 2004 nastoupily. Možná podobné pocity ale zažijete za dva měsíce, až nastoupíte na střední školy, do nových tříd, mezi nové spolužáky.
Přeji vám mnoho úspěchů a krásných zážitků.
Mgr. Radek Pollo
Na rozloučenou – 9. A Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, milí žáci! Je to tady. Devět let uplynulo jako voda a nám končí jedna krásná etapa života. Přestože si to ještě tak úplně nedovedeme představit, za pár hodin se naše třída stane minulostí a každý z nás se vydá jinam. Ano, někteří se dále budeme potkávat, ale už to nikdy nebude ono. Nikdy se už nesejdeme ve stejné třídě, nebudeme společně sedět v lavicích, a ani nebudeme nadávat na písemky, že jsou v uvozovkách ŠURÉ…..Také neuslyšíme mnohé typické výroky našich učitelů: „No nic, jedeme dál, nemáme čas….“od paní učitelky Svozilové…nebo „Hele, mládeži..“…jak nás většinou oslovovala paní uč. Svobodová. Dále zde musíme zmínit i naší paní třídní učitelku Ryškovou, od které jsme snad v každé hodině slyšeli: „Přestaňte se bavit, nebo vytáhnu papíry a budeme psát písemku.“ A samozřejmě typická věta všech učitelů, co nás kdy učili, byla: „Zvoní pro učitele, ne pro vás!....Hodinu tady končím já!“ Kdybychom měli vyjmenovat všechny výroky učitelů za těch 9 let, trvalo by to hodně dlouhou dobu, proto zde máte jen takové, které jsme slýchávali nejčastěji a o které budeme ochuzeni. I když už se nikdy nesejdeme jako jedna třída, vždy nám zůstanou vzpomínky na toto místo. Pojďme se podívat na krátký průřez našeho působení na této škole.
Před devíti lety jsme přišli jako malí, nerozumní, bojácní prvňáčci, kteří se ještě rádi schovávali za maminku. První třída byla vlastně jenom takový odrazový můstek, kde jsme se naučili základy čtení, psaní a počítání, což jsou už pro nás dnes běžné věci. Za první dva roky naše poděkování patří paní učitelce Skříčilové, která nám dala základy vzdělání. Ve třetí třídě nás potrápila vyjmenovaná slova a malá násobilka, ale s paní učitelkou Waszutovou jsme všechno zvládli. Dále naše poděkování patří učitelům, kteří už zde na neučí – paní učitelce Steckerové a panu učiteli Vůjtkovi, kterého jsme měli všichni moc rádi . Jeho výroky např.: „ Nemám čas, jedu na kole…“ „Dobřější a zlejší si nechte na doby pozdější…“ si stále pamatujeme.
Přišli jsme na druhý stupeň a vše bylo rázem jiné! Kladly se na nás větší nároky, jak v učivu, tak i v chování. Začaly nás postupem času strašit předměty jako chemie a fyzika. Od šesté třídy se naše vztahy upevňovaly a my jsme začali kopat za jeden tým. Tehdy se stala naší novou třídní paní učitelka Kozubová. I když na nás byla Věruška často přísná, respektovala fakt, že je naše třídní a snažila se do nás vžít. Jinými slovy: snažila se být v symbióze s devátou A. Vždy jsme věděli, že to s námi myslí dobře. Mnohdy nám věnovala doslova intenzivní a nadstandardní péči. Např. na ozdravném pobytu v osmé třídě v zájmu našeho zdraví kontrolovala ve 3 ráno pokoje, jestli někomu náhodou nehraje v uších hudba. Je zřejmé, že se bála o náš sluch. Po dvou hodinách, tedy v 5 ráno, si chtěl zajít Honza Pomahač pro žehličku na vlasy do pokoje své sestry. No a v tu ránu co otevřel dveře, byla tu paní učitelka, která hlídala penzion před potenciálními zloději. Nikdy jsme se nemuseli bát , protože tam, kde se něco šustlo, se ihned objevila i paní učitelka. I když jsme dělali problémy a vymýšleli různá alotria, máme vás rádi. Bez vás bychom nebyli tolik připraveni na střední školu, jako jsme teď. V deváté třídě se stala nečekaná věc. Měli jsme rázem dvě třídní učitelky. Jednu oficiálně a druhou neoficiálně. Neoficiální zůstala paní učitelka Kozubová. Tou oficiální byla paní učitelka Ryšková, která s námi strávila poslední rok na této škole a chtěli bychom jí za tento úžasný rok poděkovat. V prvním pololetí jsme se těžce rozhodovali, jakou školu, ba i kariéru, si vybrat. Někteří měli jasno už delší dobu, ale jiní ne a ne se rozhodnout. Snad i proto většina z nás volila gymnázia. Když už jsme věděli kam, následovalo nejtěžší období učení za celý náš dosavadní život. Přijímací zkoušky jsme zvládli samozřejmě i díky našim učitelkám, které s námi každou volnou chvíli dělaly testy z minulých let a snažily se nám vše vysvětlit. Obvzláště pak p.uč. Blažková, která nám v matematickém semináři opravdu hodně pomohla, poděkování patří určitě také p.uč. Svozilové. V češtině zase paní učitelce Svobodové a Krystové. Naše práce přinesla ovoce a bez větších problémů jsme se na školy dostali. Zásadní úkol jsme tedy splnili. Jenomže najednou tu byl květen, červen a my si uvědomujeme, jak krátce už budeme se svými přáteli. Někdy jsme si sice lezli na nervy, ale stále jsme táhli za jeden provaz a drželi spolu, a i proto byla naše třída tak úspěšná. Naši spolužáci zkusili štěstí v různých Pythagoriádách, dokonce jsme vyhráli v televizní soutěži BLUDIŠTĚ. Vždy jsme patřili k prospěchově nejlepším, nejaktivnějším a sportovně nejnadanějším na škole. V hojném počtu jsme se účastnili olympiád, kde jsme se řadili mezi nadprůměrné žáky. Ve sportovních soutěžích bylo téměř pravidlem, že budeme vítězi. Na této škole jsme spolu strávili devět nezapomenutelných let, v nichž jsme zažili přátelství, první lásky, radosti, ale i povinnosti a starosti. Naučila nás žít v kolektivu, respektovat a tolerovat ostatní a třeba se i zasmát sami sobě. Škola nám mnohé dala, ale mnohé taky vzala. Když už jsme u toho, chtěli bychom poprosit milé paní učitelky o vrácení našich míčků, létajících talířů a všech podobných zabavených věciček. Zanechali jsme tady kus svého života a určitě na něj budeme rádi vzpomínat. Chtěli bychom poděkovat všem za to, že s námi měli svatou trpělivost a dokázali nás podpořit a pochopit. I když nám ta naše Bohumínská někdy pila krev, myslím, že mluvíme za všechny, když řekneme, že lepší přátele, kantory a vzdělání jsme si snad ani nemohli přát. Při této příležitosti bychom chtěli popřát i malým prckům z nižších tříd, aby měli jednou taky tak skvělou partu jako my.
Ještě jednou velký dík a doufáme, že i VY na nás budete vzpomínat s trochou nostalgie a úsměvem na rtech. ☺ Vaše 9. A
Přejeme vám Milí, už bývalí, žáci IX.A, vždy něco končí a něco začíná. Zdá se to jako včera, kdy začal váš první školní den. Uběhlo pár let a skončila vaše poslední vyučovací hodina na základní škole, ale cesta životem vám právě začíná. Proto vám přeji, abyste do dalšího studia vykročili tou správnou nohou, aby se vám pokud možno splnila všechna vaše přání a sny a abyste s láskou vzpomínali na školu, která vám dala základ pro život. Pamatujte, že i člověku, který má vzdělání, může být někdy úzko nebo smutno a v tu chvílí je na světě možná někde spolužák nebo bývalý kantor, který je zde stále pro vás, proto na ně nezapomeňte ve chvílích krásných, ale i těch nelehkých. Hodně štěstí do života vám přeje a loučí se s Vámi citátem slavného filosofa:: „Non schoale sed vitae discimus.“ „Neučíme se pro školu, ale pro život.“ /Seneca /
Věra Kozubová
Moje milé děti z 9. A, základní školu máte za sebou, tak vám přeji nejen úspěšné pokračování studia na střední škole, ale také úspěchy v osobním životě. Ať navážete nová přátelství, ať se vám podaří dotáhnout všechny cíle do zdárného konce a ať pádů, které zažijete, je co nejméně a posunou vás kupředu. Vaše "tak napůl" třídní učitelka Petra Ryšková
Přejeme vám Moje milá 9. B ! Přeji eji Vám do života vše nejlepší. Ať A se Vám splní všechny Vaše sny a přání. ání. Nezapomeňte:„ Nezapome te:„ Duté sudy se nejvíc ozývají. “ Vaše třídní t ídní učitelka Barbora Šlofarová Milí žáci 9. tříd! Uplynul celý školní rok, kdy jsme se spolu loučili. Neodcházelo se mi lehce a také vy jste se s tím nějak nemohli smířit. Ale čas plyne rychle a my jsme letos znovu v době, kdy dozrávají třešně, končí školní rok, začíná léto a pro vás úplně nový život. Přeji vám všem hodně úspěchů při dalším studiu a mnoho vzpomínek na své staré spolužáky a školu, ve které jste strávili devět let života. Vaše učitelka Jana Pěčková P čková
Když jste přišli išli v září zá í 2004 do první třídy,byli t ídy,byli jste malí diblíci s očima plnýma očekávání. Když jsem se s vámi po čtyřech čty ech letech musela částečně la jsem pak oči otevřené částečn rozloučit, měla otev ené já. Sledovala jsem, jak si dále vedete a kam to dovedete. dovedete. Dnes jsem na vás velmi pyšná.
Je příjemné, p íjemné, že jste se tak báječně báječn vyvedli. Hank a Smělíková líková
Loučí se 9. B Vážení učitelé, milí spolužáci! Psal se rok 2004, když jsme poprvé vkročili do školy a usedli do školních lavic. Všichni jsme byli vzorně upravení, na zádech jsme měli aktovky, na nohou jarmilky a na tváři úsměv od ucha k uchu.
V první třídě nás základům čtení, psaní, počítání naučila paní učitelka Hana Smělíková. V páté třídě jsme se s naší novou třídní učitelkou Vierou Dobešovou začali doopravdy učit a úsměv nám pomalu mizel z tváří. Čekal nás druhý stupeň a s ním nové předměty, zkoušení, různé projekty a exkurze. Naše nová třídní Jana Pěčková byla pro každou srandu. Za tři roky jsme si ji oblíbili natolik, že když nám řekla, že odchází, nebyl ve třídě jediný člověk, který by nebyl smutný. Poslední rok nás měla na starost paní učitelka Šlofarová, na kterou jsme si zvykli a měli ji rádi. Byla tu devátá třída a veliké stresy ohledně výběru středních škol. Někteří v tom měli jasno, ale většina se nemohla rozhodnout. Najednou jsme měli pár dní do přijímacích zkoušek, ale všichni jsme byli připraveni, jak nejlépe se dalo.
Nakonec se všech 18 žáků naší třídy dostalo na školu již v prvním kole. No a pak … pak jsme poslední dny už jen dospávali v lavicích a do školy se chodili hlavně nasvačit a naobědvat. Už teď víme jistě, že nám bude naše třída neskutečně chybět. Budou nám chybět dlouhé rozhovory o testech a domácích úkolech, které vlastně vůbec nebyly domácí, protože jsme je psali všude, jen ne doma. Nebo hlášky našich učitelů: …ještě, že máme jenom dvě možnosti, …tohle by zvládla i průměrně cvičená opice, …zvoní pro učitele, ne pro vás nebo naše nejoblíbenější …napíšeme si krátký testík. V této škole jsme spolu strávili devět nezapomenutelných let, v nichž se střídaly radost, přátelství, první lásky, ale i povinnosti a starosti. Po přijímacích zkouškách jsme si začali uvědomovat, jak málo dní spolu strávíme, než se všichni rozejdeme na nové školy. Naučili jsme se zde hodně věcí a získali spoustu nových kamarádů. Na začátku roku to bylo samé, …už chceme jít na novou školu, …chceme, ať už je konec školního roku, ale teď bychom raději strávili ještě pár chvil na této škole, na kterou budeme vždy vzpomínat Na závěr bychom chtěli poděkovat celému učitelskému sboru za vše, co pro nás dělali. Bylo nám tu s vámi hezky a navždy zůstanete v našich srdcích. Všichni víme, že jsme nebyly ty nejhodnější děti, ale to je přece jedno, i tak jsme vás občas dokázali rozesmát svými odpověďmi a reakcemi. Moc si vážíme času stráveného s vámi.
Mějte se hezky a nezapomeňte na boží lidi z 9.B ☺
Budete nám chybět, chyb t, aneb vzkazy od vašich následovníků následovník ☺ Páťo z 9.A I přes to všechno mi budeš chybět… ještě teď si vzpomínám na tu tvou ‘‘recitaci‘‘ v podchodě :D Měj se hezky a ať se ti daří.. a hlavně v házené! :) Miš Michale, jsi fajn kamarád, budeš nám tady chybět, nebude to tu ono žádná sranda, tak ať se ti daří HASIČI, aspoň že se tam budeme všichni vídat :-* Sára Honzo F., chci ti popřát hodně štěstí ve škole a v životě, mám tě ráda, jsi fajn kámoš. Musíme jít ven. Sárinka :* Honzo F. z 9.B : Promiň, že jsem tě naštvala, ale nechci, ať na mě vzpomínáš ve zlém. Tak se už nemrač a trochu se usměj! Měj se hezky a ať se ti daří. usměj! Měj se hezky a ať se ti daří. PS: však ty víš kdo ;)
Míšo z 9. B: Doufám, že se ti bude líbit v repre… A taky ať se ti daří na nové škole, hlavně se nám tam nezblázni do jiné ;) :-P Budeš mi moooc chybět a hlavně to naše …….. .. …….. ;) Domi z 9. A budeš mi chybět :‘( Nevím, jak to tady bez tebe zvládnu.
Robine - Fotbal díky tobě žije ☺ chci tím říct, že jsi stejně dobrý sportovec, jako člověk. Tak jo, znám tě moc dobře na to, abych věděla, jak moc nesnášíš, když tě někdo osloví Jane. A právě proto se mi to líbí. Tak jako se líbí tobě mě neustále poučovat. Píšu anonymně, i když asi stejně každý ví, kdo jsem. Přes všechno špatné jsi mě mnohé naučil a jsem za to nesmírně ráda a vážím si Tě. Chci ti jen popřát hodně štěstí do života, ať bez problémů zvládneš ten těžce vybojovaný gympl a ať jsou tvá očekávání, co se učení týče, správná. Jsi inteligentní, máš to v hlavě v pořádku, vždy budeš o krok napřed ☺ Kašli na lidi, co ti nepřejí, závist dělá hodně. Doufej ve spravedlnost, ale buď připraven i na bezpráví. … Asi každý si vzpomíná na své začátky, pamatuju si, jak jste byli ještě děti a teď? Teď jste, dá se říct, připraveni na život. Přeju vám mnoho úspěchů a ať najdete každý takovou partu, jakou jste měli tady. Vendy Máme toho spolu hodně prožitého, neuvěřitelně jsem si tě jako nejlepší kamarádky vážila. Je málo takových lidí jako ty a já měla to štěstí, že jsem tě mohla poznat ☺ Doufám, že na gymplu to všechno zvládneš a najdeš si rychle nové kamarády a kamarádky. Učit se budeš určitě furt tak dobře, to ani nemá cenu zmiňovat:D mám tě ráda Baruš a budeš mi chybět. Domča Robine,znamenáš pro mě asi tolik, co by měl znamenat vlastní bratr. Neprožili jsme toho spolu sice tolik, ale zato to bylo prostě a jednoduše, boží. Škoda že těch chvil bylo tak málo. Mrzí mě, že ten rok uběhl tak rychle a stihlo se toho tak málo, sotva jsem tě poznala a už tě mám zase poslat dál. Nechci tady psát vše možné, jen ti chci říct, tedy napsat, že tě mám ráda a že mi budeš neskutečně chybět. Vaness
Kači Zbořilová, nevím proč, ale nikdy s tebou není nuda. Už jen tvůj smích je strašně vtipný. Nikdy jsem tě neviděla se nesmát :D . S tebou je mi strašně dobře a posedávání venku je nezapomenutelné a to, že přijdu pokaždé domů pozdě, mi teda vůbec nevadí :D. Doufám, že takové pako zůstaneš, protože jsi prostě super a doufám, že se naučíš pořádně jezdit na longboardu, ať máme co dělat o prázkách☺ Petra Š. Hodně štěstí, úspěchů a hlavně pevné nervy ve škole a v životě. Anička ☺
Po celé ty roky jste byli moc fajn! Je s vámi sranda. Doufám, že se ještě někdy uvidíme. Přeju vám hory úspěchů na střední škole a v hledání nových kamarádů. Hlavně vám přeju hodně štěstí do života. Budete mi hodně chybět a jen tak na vás nezapomenu;) Valika Byli jste super třída a byla s vámi sranda :D
Zuzka
Gratuluju vám, že jste všichni přijatí na střední školy a přeju vám hodně štěstí do budoucna. Roman M. Kačko Zbořilová - Jsi ukecaná, ztřeštěná, ale stále super
Nikka
jsem já, občas mi přijde, že jako kamarádi jsme se hledali tak dlouho, až jsme se našli:D i přes ty rozpory tam je to srdíčko, tak určitě, jak říkám. Blabla. Mám tě moc ráda a vážím si každé minuty tvého promarněného času, kdy jsi mě utěšoval, rozesmíval,nebo urážel:D Zůstaň takový pablb jaký jsi a neměň se, ani kvůli
Chtěla bych všem deváťákům popřát všechno nejlepší na další školy i do života. Přeji jim hodně úspěchů. … Obě devítky jste skvělé, přeju vám hodně štěstí do života a mnoho úspěchů. Jakub S. Naši absolventi, přeju vám hodně úspěchu a ať v životě dosáhnete toho, čeho chcete! Budeme na vás vzpomínat. Adéla Pro celé devítky! Jste fajn děcka, bez vás na škole bude nejspíš nuda. Ať zvládáte střední levou zadní a do života vám přeji hodně štěstí. A hlavně -buďte furt happy x) Nikka Přeju vám do života hodně štěstí. Ať se vám daří na nových školách a splní se vám všechno, co chcete v životě dělat. … Romane N. - Snad budeme lepší kámoši v dalším životě. Ale co tě zatím znám, tak ujdeš:) Katko Zděblová:Mám tě moc ráda a budeš mi chybět. Nejlepší bylo, když jsme si psaly přes facce, ty naše výbuchy ☺Tak ať se ti daří:-* Miš Adame Kozmone, byl jsi dobrý spoluhráč ve fotbale ☺ Robinovi:Úžasný kamarád, vždy pobaví a povzbudí. Užívej života, dokud můžeš, a co se týče slečen, nebuď stydlín :D Hodně úspěchů ve fotbale, třeba o tobě jednou uslyšíme jako o novém Messim:D drž se toho, co tě baví a budeš šťastný. Mám tě ráda☺ Chtěla bych deváťákům poděkovat za to, jak mě inspirovali k tomu, abych byla čím dál tím lepší. Budu si vás pamatovat jako starší žáky( i kamarády) , kteří mi i pomohli, když jsem potřebovala pomoc s matematikou , anglickým jazykem apod. ( hlavně můj bratr). Nejvíce mě inspirovala Evička z 9. B, která kreslí čím dál tím lepší obrazy, na které se můžu koukat celé dny a pořád nechápu, jak to dělá. Někdy bych taky tak chtěla kreslit. A taky potom kluci z 9. A , jeden umí hrát skvěle na klavír, ještě líp než já :D Druhý se nebojí recitovat před miliony lidí.Taky obdivuju jaké máte dobré známky ☺ !!! Denda H. Danku:D ty víš jaký jsi člověk a víš, jaký člověk
slečny. Někdo tě přece musí mít rád takového, jaký jsi:D i když se to občas zdá být nemožné, co si budeme nalhávat viď:D pokračuj ve svém hokejovém snu, nic není zadarmo a ty víš, že na to máš a nikdo a nic tě nemůže zastavit, když do toho dáš <3! Určitě o tobě ještě uslyšíme, drž se draku ☺ Barčo Hlavatá, ať se ti daří na zahradnické škole. Verunko S. z 9.B jsi skvělá holka, zůstaň, jaká jsi. Tomáši Davide - Smůůůla, že už odcházíš xD jsi fajn, ty ňunííí… Pro Dádu: Dádo: jsi kočka, jsi kočka,jsi kočka ☺
Učili jsme vás ☺
Otevřete sešity, než zapíšu do třídnice, počítejte!!!! Hmmm….neeeee…zase psát!!
Oscar Wilde napsal, že:
Jo a nebrblejte! Matika se bez tužky a papíru naučit nedá! Kolikrát jste to slyšeli? ☺ ……..Mnohokrát.
„ Cílem života je sebezdokonalování a našim posláním je zdokonalovat sami sebe. “ Přeji proto všem deváťákům, aby se vám v životě podařilo zdokonalit tak, abyste vždy byli úspěšní, spokojení, ve všem nejlepší a hrdí na to, co jste dokázali. Mnoho zdaru! Hanka Kajfošová Vždy mě potěší, když se ke mně bývalí žáci hlásí, když vidím jejich úspěchy, když v dobrém vzpomínají na základku. Dokonce někteří pracují v TV, v rozhlase čtu o nich v novinách – ale ne v černé kronice !! Takže přeji jen slunné dny. Boženka Blažková Přeji vám, abyste poznali Pravdu, která osvobozuje, Lásku neznající slova „protože” a „ ale”, a abyste našli Cestu, která vede k cíli. Kéž byste i v těžkosti prožívali pokoj , radost a naději. Daniela Frélichová
Také já si často uvědomovala, jak nevděčné je učit právě matematiku…. Jsou předměty, ve kterých se s dětmi povídá, probírají různé názory, učí se komunikovat a dokonce i dramatizovat. Probírají se témata jako je přátelství, kamarádi, rodina, láska, povídky, básničky, filmy, sport….. Jen v matice ta písmenka představují nějaký skoro až nesrozumitelný a abstraktní text, kterému většina s přibývajícím časem přestává rozumět. Není to stěžování si, ale jen postesknutí. To proto, že jste prima mladí lidé, se kterými jsem si ráda povídala. A povídala bych si více, ale….v matice to prostě nejde…… Přesto, chodit k vám, k oběma devítkám do třídy mě bavilo. V 9.A se mi hrozně líbily vaše protesty, vaše brblání, když něco nešlo, jak jste se vztekali, když jste něčemu nerozuměli….Ale – jak jste se s tím rvali! To doslova! A v 9.B se mi líbila rozvaha, klid a pohodová nálada většiny holek.( Ony totiž vždycky všechno věděly), Michalův pedagogický talent, Danova matika „narychlo“, kterou se učil snad v autobuse a nezapomenu na radostné výrazy Radky a Katky, když měly chodit k tabuli… ☺ No a samozřejmě na Honzu Navrockého, kterého nešlo přeslechnout…. Bylo mi s vámi pěkně, udělali jste mi radost i u přijímaček, také všechna testování byla úspěšná. Za to vám děkuji a přeji vám, nejen ať se vám daří v matematice, ale především ať jste zdraví, šťastní, veselí, máte se rádi a ať v životě děláte jen rozhodnutí, která vás dovedou ke spokojenosti.
Lenka Milí deváťáci, já vám přeji do budoucna, aby se vám splnily vaše sny a touhy. Sny dávají životu smysl. Většina lidí si něco přeje, když padá hvězda. Je to hezké a navíc zábavné, ale nic to neznamená, dokud se za tou hvězdou nevydáte. Jinými slovy, přičiňte se, aby se váš sen splnil. Musíte věřit sami v sebe, protože když si nebudete věřit vy, nikdo jiný vám věřit nebude. Přeji vám přitom co nejvíce vzletů a co nejméně pádů... Saša Krystová
Svozilová
Věštba 9. B Eva Drahošanová, slavná ilustrátorka, se rozhodla odcestovat s podnikatelkou Kateřinou Zděblovou. Rozhodly se odcestovat s Pavlína Tour. Pavlíně Strakošové se po dlouholeté snaze podařilo vybudovat základ své kariéry v cestovní kanceláři. Všem se při cestě udělalo nevolno, musela je ošetřovat MUDr. Dragica Gračanin. Při následné chybě naší ošetřovatelky začalo letadlo hořet a náš statný hasič Michal Knop začal pracovat s velkou nadějí, že se mu povede uhasit oheň, jenže hadice mu vyklouzla z rukou a vyrazila mu zub. To byla velká příležitost pro naši zubařku Hanu Podešvovou. Když letadlo spadlo na zem, začal letecký mechanik Tomáš David zkoumat, kde se stala chyba. Po vyřešení případu jsme všichni chtěli odjet Tomášovým autem, které se nám ale vůbec nelíbilo, a proto ho karosář Jan Fiala vytunil. Když jsme ale chtěli odjet, všimli jsme si, že je poškozená kapota, a tak nabídl pomoc obráběč kovů Vladimír Vrána ,poté auto doopravili strojní mechanici Jan Navrócki, Michal Čepura a Ondřej Teplý. Po hodině jízdy nás dovezli k soudu, protože jsme nenahlásili pád letadla a to je “VÁŽNÝ“ přestupek. U soudu nás obhajovala právnička Veronika Sívková a vše do počítače zapisoval elektrotechnik Daniel Mareček. Počítač následným přetížením vybouchl, a proto jej musel opravit elektrikář Adam Kozmon. Výbuch počítače nás omráčil, z šoku nás dostala lékařka Radka Freitagová. Všichni jsme byli z pokračování soudu nervózní, proto jsme požádali chemickou laborantku Natálii Slívovou, aby nám vyrobila výbušninu. Elektromechanik Robin Machů zkontroloval elektrický obvod. Náš zlověstný plán se nám vydařil, ujeli jsme od soudu a dodnes žijeme ve vilce na Floridě. ☺ Plyne z toho ponaučení ! Nikdy se nerozděluj se svou třídou, jednou se ti všichni mohou hodit!
9. A za 15 let Dominik: Svou budoucnost si vůbec nedokážu představit. Určitě bych ale chtěl dobrou práci, být trošku bohatý a mít rodinu. Díky tomu, že moje studium bude pokračovat čtyři roky na gymnáziu, budu mít ještě dostatek času nad svou budoucností přemýšlet. Nikol:Tak teď jdu na školu vyučit se kadeřnicí a pak si udělám maturitu. Dále udělám trenérskou licenci, takže práce kadeřnice by měla být jen dočasná. Později bych chtěla trénovat koně a jezdce a pokud se zadaří, chtěla bych mít vlastní sportovní stáj. A myslím, že se mi to podaří. Takže jednoduše a stručně: Budu ředitelkou jezdecké stáje. Honza: Jsou 2 varianty Buď se nechám přesvědčit rodiči a po gymnáziu udělám doktorát. Buď MDDr.,MUDr. či PhDr. Chtěl bych totiž být buď zubař, patolog či psycholog. Tuhle variantu bych ovšem moc nerozebíral.Pravděpodobněji budu mít hotovou vysokou ekonomickou + soukromou byznys školu pro titul MBA. Budu se svým bratrem vydělávat pomoci síťového marketingu. Kdysi známý nelegální systém zvaný letadlo.Ovšem teď už tomu tak není! Pokud se tak stane, bude se má budoucnost nejspíš lišit od mých spolužáků, kteří budou zaměstnanci vystudovaného oboru Patrik: Až už nebudu tvrdnout ve škole a budu mít konečně vše vystudované, tak bych chtěl být psychologem. Přijde mi to jako luxusní povolání pomáhat někomu.i když to bude dlouhááá cesta, tak budu tím nejslavnějším ze všech! :D Iva: Chtěla bych se živit jako lékárnice. Tato práce mě láká už delší dobu, možná kvůli toho, že je to jeden ze způsobů pomáhání lidem, nebo také proto, že je to čistá, klidná práce. Jednou chci vlastnit svou lékárnu. Marek: Jako velky chlapec bych chtěl robit v armádě, a ne ledajaké armádě, v americké armádě, a chtěl bych sloužit v jednotce, ale v kvalitní jednotce, speciální jednotce. Chtěl bych být kvalitní marine, a ne jen tak normální mariňák, John Rambovský mariňák. Tož tak snad budu aspoň v té naší armádě, stačí? Barča P.: Chtěla bych být psycholožka. Celkově mi přijde psychologie zajímavá a chtěla bych vykonávat pomáhající profesi způsobem naslouchání a pochopení druhých. Snad to vyjde a jednou za mnou budete moct všichni přijít a svěřit se s problémy ☺ Vojta: Až vylezu všecky ty školy, tak bych chtěl nejspíš být architekt. Je to taková pohodová práce a hlavně si tam může zařizovat věci podle sebe. Chce to tvořivost, nápad a trochu se v tom vypracovat. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne, protože se nedá říct, že jsem rozhodnutý na 100% A jako vedlejšák tankista professional. Roman: já plánuji,že až udělám střední,půjdu na výšku. A chtěl bych být kvalitním doktorem a to stačí. Crash: Za několik let bych chtěl být programátorem. Je to práce, u které se nezapotím, nepředřu se a je celkem dobře placená. Pelalikán: strojař,protože to má pořád budoucnost a už lidí, co by to dělalo, je málo, takže bych se mohl prosadit v mojí profesi. uvidíme, všechno se pořád mění.
Bonus z historie
Kameňák speciál pro vás vymýšlela, fotky hledala, příspěvky vymáhala, prosila, přemlouvala, uplácela, po nocích neúnavně přepisovala, skládala , tvořila…samozřejmě nezištně a s láskou Liana Svobodov Svobodová
