(přednášky) Filcek. ver Sek & Dejf Za případné chyby a překlepy se omlouváme :o) PDF vytvořeno zkušební verzí pdffactory Pro

GEOGRAFIE PRŮMYSLU (přednášky) ©Filcek ver. 1.0 2003

© Sek & Dejf Za případné chyby a překlepy se omlouváme :o)

PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz

ASPEKTY PRŮMYSLOVÉ VÝROBY • hospodářské (ekonomická vyspělost – průmyslově vyspělé země, HDP, životní úroveň, hosp. organizace, outsourcing-globalizace) • společenské (industrializace, deindustrializace, reindustrializace, zaměstnanost) • prostorové (urbanizace, sídelně-prostorové útvary, asymetrie makro a mikro měřítka – koncentrační areály – industriální clustry, územní rozvoj, plánování) • enviromentální (ŽP, trvale udržitelný rozvoj) • technické (věda) • technologické (technický pokrok a inovace) • politicko-geografické (ekonom. vyspělost = politický vliv) PRŮMYSL – IMPULS HOSPODÁŘSKÉHO ROZVOJE -

Iniciační faktor hospodářského rozvoje --- cyklický charakter HOSPODÁŘSKÉ CYKLY („VLNY“) = opakující se činnost¨, vracející se v pravidelných amplitudách i časovém rozpětí. Několik typů. Ø Kitchinúv cyklus („krátká vlna“), krátké několikaměsíční výkyvy, vyvolány zejména výkyvy v zásobách, sezónní výkyvy v odvětvích. Ø Juglarúv cyklus („střední vlna“), výkyvy s periodicitou cca 10 let, mající 4 fáze (EXPANZE, BOD ZVRATU, DEPRESE (RECESE), OŽIVENÍ (start nového cyklu)) po 2. sv. válce se výkyvy produkce výrazně zmírňují, v řadě průmyslově vyspělých zemích je tempo hosp. růstu kladné a recese = ZPOMALENÍ AKTIVITY. Ø Kundratěvův cyklus („dlouhá vlna“), cyklus trvající cca 50 let s typickou posloupností téměř stejně dlouhých fází A, B (20-25 let) Fáze A : období velkých inovací (průmyslová revoluce) Fáze B : vyčerpání dynamických účinků inovací – zpomalení růstu – recese Výsledek: rozvoj výroby je provázen zánikem starého a vznikem nového typu techniky s uplatňováním nových funkcí ve výrobě

2 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz

SVĚTOVÁ EKONOMIKA 1. ROZVINUTÉ TRŽNÍ EKONOMIKY (RTE) – USA, GBR, SRN BRIGÁDA SVĚT. EKONOMIKY : EU – USA – JAP 2. ROZVOJOVÉ ZEMĚ (vznik rozvojového „třetího“ světa po 2. sv. válce) 3. TRANZITNÍ EKONOMIKY INDUSTRIALIZACE Relevantní ekonomický a společenský proces posledních cca 200 let (viz. teorie hospodářského růstu W. Restowa: START – VYSP. EKONOMIKA – MASOVĚ KONZUMNÍ EKONOMIKA. • Dosažení etapy vyspělé ekonomiky: cca 50 let od startu v závislosti na podmínkách (GBR, JAP, SSSR) • Dosažení etapy masově konzumní společnosti 60-50 (i méně) let • Trend zkracování etap vlivem integrace z venku INDUSTRIALIZACE • Podmíněný ekonom. a společenský proces • Podmíněná existence rozdílů na světě – kvalita života, množství strojů, bohatství • Primární podmíněnost této nerovnoměrnosti je důsledek nerovnoměrného rozmístění přírodních zdrojů • Územní koncentrace ekonomických činností – větší akumulace bohatství a moci v některých místech a rychlejší rozvoj těchto míst oproti ostatním (bez zdrojů) • Selektivita ekonomického a společenského vývoje (určitý stupeň je ale současně podmínkou dalšího společenského vývoje) • VÝSLEDEK: hluboká sociální i geografická nerovnoměrnost (na pozadí ekonomických i socio-demografických ukazatelů, HDP, střední délka života

HISTORIE SVĚTOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ • •

2. pol. 15. stol. – klíčové období pro vznik vysoké nerovnoměrnosti v rozložení bohatství mezi zeměmi Severu a Jihu (počátek systému svět. hospodářství) v historii se vyvinuly pouze 3 základní formy společenské organizace výroby a reprodukce (výrobní způsoby) – 3 historické typy společnosti 1. minisystémy – dělba práce je založena na věku a pohlaví, reciproční způsob výměny zboží a služeb 2. světová impéria – redistribučně-daňový výrobní způsob rozvinutý v třídní společnosti, v níž většina zemědělských obyvatel odvádí daně úzké vládnoucí vrstvě 3. světové hospodářství – kapitalistický výrobní způsob, kde jeho hlavním definičním znakem je akumulace kapitálu, založeno na principu trhu, kde jsou ceny a mzdy určovány nabídkou a poptávkou

HISTORIE KOLONIALISMU • 2 fáze (fáze šíření) 1.FÁZE • základ globální struktury (jádro-periférie) • PREINDUSTRIÁLNÍ KOLONISMUS (1500-1800)


2.FÁZE • Průmyslová revoluce, volný trh a rozdělení světa • Politika deformací volného trhu (regulace obchodních vazeb (vztah GBR a Indie a Východoindická společnost)) • Zvýšený význam kolonií MANUFAKTURA • Přechodná forma mezi řemeslnou a velkoprůmyslovou výrobou, založena na rostoucí dělbě práce • 2 způsoby dělby práce : SPOJENÍ ŘEMESLNÍKŮ RŮZNÝCH PROFESÍ – 1 výrobek SPOJENÍ ŘEMESLNÍKŮ STEJNÉ PROFESE – výroba 1 výrobku rozdělena na jednotlivé operace PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE = proces ekonomických, sociálních a politických přeměn spojený s přechodem od manufakturní výroby k hromadné tovární výrobě - vyvolala návazné procesy – urbanizace, kultura atd. INDUSTRIALIZACE = historická fáze ve vývoji společnosti charakteristický prudkým zvyšováním podílu obyvatelstva zaměstnaného v průmyslu a naopak poklesem zaměstnanosti v zemědělství FORDISMUS = stadium rozvoje kapitalismu, zavedení nového způsobu automobilů H. Fordem v roce 1913 - rozvoj masové výroby (striktní rozdělení manuální a mentální práce) - masová spotřeba POSTFORDISMUS (NEOFORDIMUS) =krize Fordismu (60.léta 20. stol.) - pokles produktivity průmyslu - pokles mezd zaměstnanců - špatná poptávka - dochází k decentralizaci pravomocí mezi výrobní a řídící složkou - změny ve spotřebním chování, fragmentace trhu - zakládání poboček v jiných zemích = GLOBALIZACE


výroby

GLOBALIZACE 1.VZNIK A VÝVOJ -od konce 2 sv. války (70. a 80. léta zejména) dochází k internacionalizaci vlastnictví a zřízení velkých firem (AKVIZICE, FÚZE) – nadnárodní úroveň má za následek zlepšení konkurenceschopnosti na trhu NADNÁRODNÍ SPOLEČNOSTI (NNS) • pobočky lokalizovány mimo mateřskou zemi • geografická rozptýlenost, vysoká flexibilita • cíl: maximalizace zisku a akumulace kapitálu • cílená expanze přináší zahraniční kapitál 2.IMPULSY GLOBALIZACE - konec 60.let a první polovina 70.let 20stol. -zpomalení poválečného ekonom. růstu koncem 60.let (fordismus – postfordismus) 1. přechod na volně plovoucí kurzy nejvýznamnějších měn 2. ropná krize (1973/1974) – ekonom. recese a radikální snižování nákladů -adaptace na nové podmínky – rozšiřování firem do zahraničí -aktivní účast veřejného sektoru – nástroje k přihnání zahranič. Investic -průmyslová výroba - přesun do nově industrializovaných zemí (JA, J a JV Asie) - výzkum a vývoj zůstává v původních oblastech -globalizace produkce zboží - globalizace distribuce zboží - postihuje finanční sektor - tzv. kasinová ekonomika (virtuální ekonomika) - světová velkoměsta(globální města NY,Londýn, Tokio) 3.PODMÍNKY PRO ROZVOJ GLOBALIZACE 1.Informační technologie (celosvětová počítač. síť) – informační společnost (kyberprostor) 2.Deregulace národních trhů, liberalizace vnitřních trhů (daňové ráje), přesun kapitálu • • •

institucionální deregulace – omezování řídících a rozhodovacích pravomocí orgánů veřejného sektoru privatizace – prodej státních podílů soukromým investorům ve státem ovládaných podnicích liberalizace cen

4.DŮSLEDKY GLOBALIZACE • společensko-ekonomické - posilování asymetrie sociálního a ekonomického rozvoje - posilování moci NNS (obrat GM > HDP Dánska, Ford > JAR, Toyota > Norsko)


- posilování globálních finančních trhů (rychlé přesuny finančních trhů) - příliv zahraničních investic – nárůst výrobních kapacit – nové technologie – zaměstnanost (klady i zápory, transferové ceny) - časoprostorová komprese („time-space compression), zvyšující se pohyb a komunikace v prostoru, komprese globálního měřítka, regulace toků informací v reálném čase („on-line“), geografické rozpínání, ale ve vnímání člověka se svět zmenšuje • geografické - prostorová reorganizace výroby a služeb + nová funkční integrace (vytváření „nového světového řádu“, nové vztahy mezi globálním a lokálním, regionálním, národním a mezinárodním) - vytváření nové globální hierarchie měst (vlivem propojení aktivit NNS v oblasti výrobních služeb) - intenzifikace ekonomické provázanosti vyspělých zemí - nová prostorová dělba práce - prohlubující se izolace zemí světové periferie NEJVĚTŠÍ FIRMY SVĚTA PODLE TRŽNÍ KAPITALIZACE V ROCE 1998 1.Microsoft (USA) 2.General Electric (USA) 3.Exxon (USA) 4.Royal Dutch (Shell) (NIZ+GBR) NEJVĚTŠÍ PRŮMYSLOVÉ A TELEKOMUNIKAČNÍ KONCERNY 1.General Motors 2.Ford Motors 3.Royal Dutch (Shell) 4.Exxon 5.Toyota Motors 6.General Electric

TRANSFORMACE STRUKTRURY PRŮMYSLU VE SVĚTĚ INDUSTRIALIZACE • iniciace v 2.pol. 18.stol. ve Velké Británii • růst poptávky po průmyslových výrobcích v souvislosti s růstem obyvatelstva, s koncentrací obyvatelstva do měst, růstem koloniálních teritorií, zvyšování objemu zahraničního obchodu apod. • politická nestabilita feudálního systému, akumulace volného kapitálu, dosažení určitého stupně vědeckého a technického pokroku apod. • velký význam v průmyslové revoluci má výstavba plavebních kanálů a regulace řek (počátky výstavby dopravní infrastruktury – tzv. KANÁLOVÁ MÁNIE – výstavba cca 6440 km kanálů v GBR + výstavba cest) • výstavba cest v GBR v období iniciační etapy průmyslové revoluce (v km) rok 1750 1770 1836 index 1770/1750 index 1836/1750 km 5471 24139 35400 4,4 6,5


PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE • mechanizace produkce v textilním průmyslu (nahrazování dřevěných dílů kovovými) • poptávka po hutní produkci (nahrazování dřevěného uhlí koksem – růst celkové produkce černé metalurgie – změny v lokalizaci hutě s ohledem na výskyt černého uhlí), úpadek hutní výroby v tradičních oblastech výskytu železné rudy a lesních oblastech • rostoucí stupeň penetrace strojů v průmyslu – nové technologie nahrazující tradiční energetické zdroje (vítr, voda, zvířata…) – využití PÁRY jako hnací síly strojů • první stroje – ODVODŇOVACÍ STROJE NA ŠACHTÁCH (PUMPY) • od roku 1781 – použito parních strojů v ostatních výrobních závodech 1.PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE • od 2. pol. 18. stol. – 1. pol. 19. stol • velké množství inovací v průmyslu vzniklo na bázi zkušeností ve výrobních cyklech, využití vědy bylo spíše náhodné („pokus-omyl“ :o)) • 1.pol. 19. stol. – výstavba železnice (ŽELEZNIČNÍ REVOLUCE) • 1830 první železniční spojení mezi Liverpoolem a Manchesterem • výstavba železnic ve světě (v km) rok 1840 1850 km 7700 38000 index 1910/1870 = 4,9 • •

• • • • • •

•

1870 210000

1880 371000

1890 790000

1910 1030000

Velká Británie : 40. – 80. léta 19.stol (1/3 světové průmyslové produkce, tzv. TOVÁRNA SVĚTA) 1890 – do popředí se dostávají USA (bohatá naleziště černého uhlí a železné rudy + vysoká imigrace pracovní síly, velký vnitřní trh, chybějící feudalismus). Vznik velkých průmyslových a bankovních korporací – Čarnegie (?), Deckofeller (?), Morgan…), vznik akciových společností 2.pol. 19. stol. – šíření průmyslové revoluce do jiných zemí (JAP) začátek 20. stol. – ELEKTRICKÁ ENERGIE – hlavní zdroj pohánění zdrojů a osvětlení, parní stroje slouží k výrobě el. Energie využití elektrické energie – při výrobě umělých hnojiv (dusičnany) a výrobě Al2O3 (výroba hliníku) vynález výbušného (zážehového) motoru – REVOLUCE V DOPRAVĚ (a samozřejmě PETROCHEMIE) první koncepce v oblasti organizace výroby (H. Ford, pásová výroba) výroba automobilů Německo – N. Otto, C. Benz, G. Dailmler Francie – A. Peugeot, L. Renault, A. Citroen V. Británie – W. Morris USA – H. Ford koncentrace do velkých výrobních závodů


největší význam, odvozené inovace vynález a inovace a vyvolané účinky

období

18./19. stol

parní stroj, strojová výroba, mechanizace

metalurgie, rozvoj textil. průmyslu, revoluce v bavlnářství

Železniční revoluce

1840 - 1890

lokomotiva, ocelové koleje

železniční doprava, hutnictví železa

2. Průmyslová revoluce

19./20. stol

elektrický motor, zážehový motor

elektromechanika, automobily, chemický průmysl

elektronika, jaderná fyzika, syntetická chemie mikroelektronika, informatika, "biologická revoluce"

jaderná energie, syntetická vlákna, textilie revoluce v administrativě a spojích, robotizace a automatizace

1. Průmyslová revoluce

Vědeckotechnická od 2.světové války revoluce 3. Průmyslová revoluce (počítačová)

od 70. let 20.stol

STUPEŇ URBANIZACE V % stát

konec 19.stol

50. léta 20.stol

současnost

Velká Británie

70

80

92

Francie

35

56

70

USA

35

64

77

Rusko (SSSR)

13

60

70

České země (ČR)

30

54

75

LOKALIZACE PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE • •

• •

LOKALIZAČNÍ FAKTORY – soubor faktorů, které působí v procesu lokalizace konkrétní výrobní jednotky v prostoru A.WEBER (1909) – první použil termínu „lokalizační faktor“ -síly, které působí jako ekonomické příčiny ve směru volby určité lokalizace ekonomického subjektu -ekonomická výhoda pro lokalizaci v daném místě z pohledu výběru jiných lokací (důvody např. úspory nákladů) Význam jednotlivých lokalizačních faktorů se měnil v průběhu společensko-ekonomického vývoje (význam surovin v 19. stol. X současné priority investičních projektů) Lokalizační faktory – nepůsobí izolovaně, ale prolínají se, mnohé se podmiňují (v synergických efektech, synergie = podmíněnost) nebo se sebou úzce souvisí.


KLASIFIKACE FAKTORŮ

dle…

A. VĚCNÉHO OBSAHU • • •

Přírodní faktory – klima, voda, suroviny, reliéf Ekonomicko – technické faktory – cena, nabídka (poptávka), kapitál, pracovní síla, doprava, infrastruktura, aglomerace, informace, formy společenské organizace Společensko-politické faktory – politické, vojensko – strategické, ŽP

B. ZMĚNY DYNAMIKY VLIVU • • •

Faktory jejichž význam KLESÁ (klimatické faktory, suroviny, doprava) Faktory jejichž význam je ČASOVĚ KONSTATNÍ (voda, infrastruktura, kapitál) Faktory jejichž význam ROSTE (informace, kvalita ŽP…)

C. PROSTOROVÝ OBSAH • •

Makrolokalizační faktory – mají velký prostorový dosah (klimatické podmínky, sídelní struktura, demografické podmínky) Mikrolokalizační faktory – souvisí s umístěním v daném území (infrastruktura, suroviny…)

PŘÍRODNÍ FAKTORY •

v současnosti nemají zásadní význam

KLIMA • úloha pouze u lokalizace některých odvětví (vliv na kvalitu produkce) • Př.: cukrová třtina při vysokých teplotách vzduchu podléhá po sběru bezprostředně rychlé zkáze VODA • VELKÝ VÝZNAM (chladicí médium v elektrárnách, hutích, katalyzátor v chemickém průmyslu, základní surovina v potravinářském průmyslu, čistota vody ve farmaceutickém průmyslu atd.) • Př: ve vyspělých zemích se voda vrací do výroby až 25 krát!!! • Ve světě se v průmyslu využívá cca 20 % povrchové vody, v průmyslu vyspělých zemí až 50 – 70 % • Průmyslové komplexy vázané na vodu : Rýn, Dunaj, Dněpr, velká jezera, přístavy… SUROVINY • Typický lokalizační faktor pro průmysl iniciační etapy industrializace (černé uhlí, železná ruda – střední Anglie, Lotrinsko, Porúří, JV USA, …) x Los Angeles, San Francisko • Na začátku 20. století formování nových průmyslových oblastí na bázi těžby nerostných surovin (Ural,…) • Výskyt komplexu surovin – složité prostorové struktury (aglomerace, konurbace)


• •

Suroviny A. minerální (nerostné, biotické, neobnovitelné) B. biotické (obnovitelné) Závislost lokalizace zpracovatelského průmyslu na surovinách VÁHOVÝ INDEX, A. Weber, 1909)

(tzv.

Ism = S (suroviny) / P (produkt)

Ism > 1 ...lokalizace zpravidla v blízkosti surovinového zdroje např. 1 tuna surového železa = 2 – 2,5 tuny železné rudy 1 tuna cukru = 6 – 8 tun cukrové řepy 1 tuna mléčných výrobků = cca 6 tun mléka

EKONOMICKO-TECHNICKÉ FAKTORY ENERGIE • Důležitá podmínka lokalizace některých průmyslových odvětví (metalurgie, sklářský a chemický průmysl) • Průmysl = největší konzument energie • Trend : rostoucí tendence • Nerovnoměrnost rozmístění zásob a spotřeby zdrojů (zdrojové (JZ Asie) x deficitní oblasti (USA, Z Evropa, Japonsko)) DOPRAVA • Dnes již menší význam • Náklady na dopravu se promítají do ceny výrobku • Náklady závisí na : vzdálenosti, druhu použití dopravy, množství a druhu přepraveného zboží • Přímá vazba dopravních nákladů na těžbu surovin a místa spotřeby (potravinářský, papírenský průmysl) • Průmysl v místě „DOPRAVNÍCH UZLŮ“ (přístavní průmysl) – metalurgie, petrochemie, chemický průmysl, výroba lodí, potravinářský průmysl – typické pro země západní Evropy a Japonsko po 2 světové válce. Japonsko - „průmyslové poldry“ (zavezli moře) PRACOVNÍ SÍLA • Významný lokalizační činitel • Význam diferencovaný podle období a odvětví (tradiční odvětví x odvětví vyspělých technologií, kvalita x kvantita) SPOTŘBA (TRH) • Rozhodující lokalizační faktor pro většinu odvětví zpracovatelského průmyslu • Spotřeba – prostorově diferencovaný jev a to z hlediska kvantity a kvality – existence odlišných spotřebitelských trhů pro rozdílné průmyslové…………. • Ve spotřebě obyvatel rozhoduje dosažená životní úroveň • Velká část produkce není realizována cestou osobní spotřeby, ale spotřebovává se opět v průmyslu KAPITÁL • Základní lokalizační faktor (podmínka jakékoliv investice)


A)odvětví kapitálně náročné (těžební průmysl, energetika) B)odvětví kapitálně méně náročné (odvětví přímé potravinářský a textilní průmysl)

spotřeby,

MOBILITA KAPITÁLU: • Kapitál imobilní (vázaný) – již investovaný, vázaný na konkrétní lokalitu • Kapitál mobilní (finanční) DOSTUPNOST KAPITÁLU pro podnikatelské subjekty je regionálně diferencována • Kapitálově přebytkové země – dobře prosperující regiony, zásoby kapitálu • Regiony s vázaným kapitálem (na základě předchozí akumulace) • Kapitálově deficitní regiony NÁSTROJE AKTIVIZACE KAPITÁLU V REGIONECH • Finanční nástroje státu (finanční pobídky) • Rizikový kapitál – pro rozvoj high-tech odvětví (mikroelektronika) Cíl: aktivizovat v daném prostoru mobilní kapitál (investice) prostřednictvím ekonomických pobídek (region, stát) a přizpůsobit se tak lokalizačním preferencím nadnárodních korporací.

SPOLEČENSKO-POLITICKÉ FAKTORY ENVIROMENTÁLNÍ FAKTORY • Na začátku jako lokalizační faktor (surovina jako podmínka) • Později jako bariéra lokalizace (poplatky za užívání a degradaci) – transfer tzv. špinavých technologií do zemí, kde existují liberální předpisy ochrany ŽP (náklady spojené s vybavením, které nedegraduje ŽP : 20 – 30 % celkových investičních nákladů) • Lokalizace podniků moderních technologií zpracovatelského průmyslu v enviromentálně příznivých podmínkách

LOKALIZAČNÍ TEORIE • •

•

•

Samostatná vědní disciplína (od 2. pol. 19. stol.) TEORIE LOKALIZACE A. WEBERA (1909) – hledá optimální lokality, zevšeobecňuje lokalizační tendence těžkého průmyslu 19.století, které vznikají vlivem procesu prostorové koncentrace (těžba nerostných surovin, průmysl. spotřeba na trhu) Definuje 3 hlavní lokalizační faktory 1.Náklady spojené s dopravou (nejdůležitější) 2.Náklady s pracovní silou 3.Nevýhody aglomerací (trhů spotřeb) „LOKALIZAČNÍ TROJÚHELNÍK“ = prostorový efekt rozdílů v celkových nákladech výroby (doprava se promítá do ostatních faktorů)


•

• • •

• • •

TEORIE A. LÖSCHE (1961) – propojil lokalizační teorii s teorií měst a ekonomických regionů – trh tvoří hlavní lokalizační faktor – výsledkem je základní modifikace teorie A. Webera – POLYGONÁLNÍ MODEL J. HAMILTONA (196..) – ukazuje složitost a komplexnost lokalizace zpracovatelského průmyslu v pol. 20.stol. Lokalizační teorie jsou určitým stupněm prostorové abstrakce o způsobech lokalizace průmyslové výroby Do popředí se dnes dostávají neekonomické faktory (tzv. SUBJEKTIVNÍ FAKTORY) Klasifikace více než 80 faktorů na tzv. „MĚKKÉ“ a „TVRDÉ“ faktory Měkké – neměřitelné – kulturní a historické tradice, lokální nebo regionální patronismus Tvrdé – měřitelné – nabídka kvalifikované pracovní síly, dosažitelný stupeň technické infrastruktury, ceny pozemků a nemovitostí POLARIZAČNÍ TEORIE Skupina základních lokalizačních faktorů je přenesena na úroveň odvětvově-regionální Vysvětlují podmínky fungování ekonomického prostoru, který vytváří rovinu hledání lokací prostorového růstu (tzv. teorie pólů rozvoje)

ÚTVARY PRŮMYSLOVÉ REGIONALIZACE •

PRŮMYSLOVÝ

ZÁVOD

– NEJNIŽŠÍ STUPEŇ PRŮMYSLOVÉ REGIONALIZACE MAJÍCÍ ÚZEMNĚ-BODOVÝ CHARAKTER

•

PRŮMYSLOVÁ ZÓNA – FUNKČNÍ SPECIALIZOVANÁ ČÁST SÍDLA, VE KTERÉ DOMINUJE PRŮMYSLOVÁ AKTIVITA, JEDEN Z DRUHŮ ZONÁLNÍCH STRUKTUR, KTERÉ SE FORMUJÍ V RÁMCI SÍDELNÍCH A URBÁNNÍCH STRUKTUR. Dělí se dle polohy na 1.Extravilánový – dnes zaměřeny na moderní technologie 2.Intravilánový – zasahuje i do vnitřního města (textilky, hutě v Ostravě), mají tendenci k zániku a jejich komercizaci – BROWNFIELDy = opuštění bývalé základny •

•

PRŮMYSLOVÉ CENTRUM – SOUBOR PRŮMYSLOVÝCH ZÁVODŮ, KTERÉ JSOU LOKALIZOVÁNY V DANÉM SÍDLE Podmínka: existence závodu větší či střední velikosti nebo soubor závodů menších s celkovým počtem pracovníků větším než 100. -představuje větší průmyslový potenciál PRŮMYSLOVÝ UZEL – VÝROBNÍ A TERITORIÁLNÍ ÚTVAR KOMPLEXNÍHO CHARAKTERU KDE PRŮMYSLOVÉ ZÁVODY JSOU POSPOJOVÁNY TĚSNÝMI VÝROBNÍMI A TECHNOLOGICKÝMI VAZBAMI, SPOLEČNOU DOPRAVNĚ GEOGRAFICKOU POLOHOU, SPOLEČNÝMI SYSTÉMY INFRASTRUKTURY A SÍDEL S CÍLEM NEJEFEKTIVNĚJŠÍHO VYUŽITÍ PŘÍRODNÍCH, MATERIÁLNÍCH A PRACOVNÍCH ZDROJŮ.


Velikost uzlu je ovlivněna řadou faktorů, závisí na charakteru sídelní struktury (vesměs plošně velká území s významným počtem pracovníků v průmyslu) Klasifikace: počet pracovníků (v tis.) počet obyvatel (v tis.) malý uzel < 12 < 50 střední uzel 12-15 50-100 velký uzel 16-60 100-250 větší uzel 61-250 250-1000 největší > 250 > 1000 •

PRŮMYSLOVÝ REGION (RAJÓN) – KONCENTRACE PRŮMYSLOVÝCH ZÁVODŮ A DOPRAVY NA ROZSÁHLÉM ÚZEMÍ, LOKALIZACE RŮZNÝCH PRŮMYSLOVÝCH ODVĚTVÍ (ODVĚTVOVÁ DIVERZITA), VÝZNAMNÝ PODÍL NA CELOSTÁTNÍM PRŮMYSLOVÉM POTENCIÁLU

PRŮMYSLOVÉ KOMPLEXY (UZLY, REGIONY…) • Zformovaly se na bázi těžby a prvotní úpravy surovin -kamenouhelné a metalurgické -hnědouhelné -energochemické (ropa, zemní plyn) • S převahou náročných odvětví zpracovatelského průmyslu (především strojírenství) • Komplexy v přístavech (roste jejich význam) • Komplexy s různorodým spotřebním a potravinářským, typické pro méně rozvinuté ekonomiky

INDUSTRÁLNÍ CLUSTRY • •

• •

•

Geograficky soustředěná odvětví, která získávají svojí výkonnost a konkurenční výhodu tím, že využívají umístění v určité lokalitě a všech faktorů, které s tím souvisí (definice blízká tzv. aglomeračním úsporám) Výrobní sítě vzájemně na sobě závislých firem (včetně speciálních dodavatelů) propojených mezi sebou v rámci výrobního řetězce vytvářející přidanou hodnotu v některých případech také strategické aliance průmyslu s univerzitami, výzkumnými ústavy, organizacemi poskytující znalostní služby,konzultace, se zákazníky apod. Obchodně výrobní podniky a neobchodní organizace, pro které je členství v rámci skupiny významným prvkem konkurenceschopnosti každého člena = geograficky koncentrovaná skupina vzájemně provázaných odvětví, jejichž vazby navzájem posilují a zvyšují konkurenční výhodu odvětví. Jsou hnací silou národního, regionálního a lokálního rozvoje. 2 typy vazeb uvnitř clustrů a)vertikální – vztahy dodavatel – zákazník b)horizontální – např. infrastruktura, distribuční kanály, sdílení podobných technologií, know-how apod.


TYPOLOGIE CLUSTRŮ (PODLE CHARAKTERU) • • •

•

• •

Vertikální výrobní řetězec

– základem clustrů jsou navazující etapy výrobního řetězce Seskupení propojených odvětví - velké agregace připojených odvětví, která jsou současně i úspěšnými výrobci Regionální clustry – seskupení propojených odvětví v rámci určitého regionu (státu) a konkurenceschopných……………na světových trzích (např. automobilový cluster ČR nebo metalurgický clustr na severní Moravě) Průmyslový okres – místní koncentrace malých a středních firem specializovaných se na jednotlivé etapy výrobního procesu (často závislé na velkých firmách) Sítě – specifická forma vztahů mezi ekonomickými partnery, která není založena na trzích nebo hierarchiích, ale na vzájemné závislosti a teda na kooperaci Inovační prostředí – zvláštní synergie ekonomických a institucionálních faktorů vytvářející inovační prostředí, které se vyznačuje vysokou rychlostí šíření znalostí (Silicon Valley, Technopolis) Pozn. Některé typy clustrů se překrývají a je obtížně oddělit !!

TYPOLOGIE CLUSTRŮ (PODLE ETAPY VÝVOJE) • Clustry fungující – byly již identifikovány a vyrábějí více, než je součet produkce jednotlivých parciálních částí • Clustry latentní – představují příležitost, nejsou plně využívány • Clustry potenciální – mají určité podmínky pro existenci, ale postrádají některé vstupy a kritickou míru potřebných faktorů

TYPOLOGIE PRŮMYSLOVÝCH VÝROBKŮ V PRŮMYSLU A JEJICH DISTRIBUCE TYPOLOGIE: 1.SUROVINY – rudy, textilní vlákna, vlákna rostlinného nebo živočišného původu tento druh výrobku prodává omezený počet subjektů k prvotnímu zpracování 2.MEZIPRODUKTY (POLOTOVARY) – plechy, profily, tyče, textilie, plasty apod., výrobky prodávané prostřednictvím velkoobchodníků přímo velkým odběratelům 3.KOMPONENETY, PŘÍSLUŠENSTVÍ, MONTÁŽNÍ SOUČÁSTKY – tištěné obvody, integrované obvody, ventily, …, stejně jako meziprodukty prodávány přímo nebo prostřednictvím velkoobchodníků nebo subdodavatelských smluv (v automobilovém průmyslu až 50% celkového obratu), odběratelů je mnoho a jsou rozptýlení, výrobci montážních dílů nebo OEM (Originál Equipement


Manufactures), kteří tento typ produktu včleňují do svých výrobků (anonymní i neanonymní prvky) 4.INVESTIČNÍ VÝROBKY TĚŽKÉHO STROJÍRENSTVÍ – jeřáby, razící lisy, betonárny, válcovny, ne příliš běžný typ výrobků, vyžaduje dlouhodobou a nákladnou investici, individuální prodej na zakázku ve značně konkurenčním prostředí 5.LEHKÉ DOPLŇKOVÉ INVESTICE – drobné obráběcí stroje, prostředky vnitropodnikové dopravy, nábytek, zařízení kanceláří, prvky přes síť distributorů, velmi podobny prodeji klasického spotřebního zboží 6.SPOTŘEBNÍ ZBOŽÍ PRO PRŮMYSL – pracovní potřeby, potřeby pro údržbu, ….viz 5. 7.VÝROBNÍ SLUŽBY – údržbářské práce, poradenské služby DISTRIBUCE: 1.ZAJIŠŤOVÁNÍ DISTRIBUCE PŘÍMO VÝROBCEM – málo četná distribuce u složitých zařízení pro úzký okruh zákazníků (suroviny, investiční celky) 2.SDRUŽENÍ VÝROBCŮ DOPLŇKOVÝCH PRODUKTŮ – v rámci výrobků, které na sebe navazují – prodej výrobků přes společnou distribuční síť 3.SDRUŽENÍ S VÝROBCI, KTEŘÍ MAJÍ SPOLEČNÉ ZÁKAZNÍKY – výrobky na sebe nenavazují, způsob jejich prodeje je rozdílný – přesto vznikají sdružení 4.SDRUŽENÍ S VÝROBCI OPERUJÍCÍMI V ZAHRANIČÍ – společná obchodní síť posiluje exportní možnosti podniků 5.KONCESIONÁŘSTVÍ – podnik nebuduje vlastní obchodní síť, ale k prodeji využívá smluvně sjednanou spolupráci s jiným podnikem (koncesionář – výhradní zastoupení) 6.DISTRIBUCE PROSTŘEDNICTVÍM TECHNICKÉ OBCHODNÍ SÍŤE – technické velkoobchody, které nakupují průmyslový produkty na svůj účet za účelem dalšího prodeje (v ČR – Ferona)

KLASIFIKACE PRŮMYSLU (OKEČ) •

Odvětvová Klasifikace Ekonomických Činností

Tabulka kódů OKEČ 01 ZEMĚDĚLSTVÍ, MYSLIVOST A SOUVISEJÍCÍ ČINNOSTI 02 LESNICTVÍ, TĚŽBA DŘEVA A PŘIDRUŽENÉ ČINNOSTI 05 RYBOLOV, CHOV RYB, PŘIDRUŽENÉ ČINNOSTI V RÁMCI RYBOLOVU 10 DOBÝVÁNÍ ČERNÉHO UHLÍ, HNĚDÉHO UHLÍ, RAŠELINY 11 DOBÝVÁNÍ ROPY, ZEMNÍHO PLYNU, BITUMENNÍCH HORNIN A SOUVISEJÍCÍ ČINNOSTI 12 DOBÝVÁNÍ A ÚPRAVA URANOVÝCH A THORIOVÝCH RUD 13 DOBÝVÁNÍ A ÚPRAVA OSTATNÍCH RUD 14 DOBÝVÁNÍ A ÚPRAVA OSTATNÍCH NEROSTŮ 15 VÝROBA POTRAVIN A NÁPOJŮ 16 ZPRACOVÁNÍ TABÁKU, VÝROBA DOUTNÍKŮ A CIGARET 17 TEXTILNÍ PRŮMYSL 18 ODĚVNÍ PRŮMYSL, ZPRACOVÁNÍ A BARVENÍ KOŽEŠIN 19 ČINĚNÍ A ÚPRAVA USNÍ; VÝROBA BRAŠNÁŘSKÉHO A SEDLÁŘSKÉHO ZBOŽÍ;


VÝROBA OBUVI 20 PRŮMYSL DŘEVAŘSKÝ A KORKAŘSKÝ (KROMĚ VÝROBY NÁBYTKU); VÝROBA KOŠŮ A PROUTĚNÉHO ZBOŽÍ 21 VÝROBA VLÁKNINY, PAPÍRU A LEPENKY 22 VYDAVATELSTVÍ, TISK A REPRODUKCE ZVUKOVÝCH A OBRAZOVÝCH NAHRÁVEK 23 KOKSOVÁNÍ UHLÍ; RAFINÉRSKÉ ZPRACOVÁNÍ ROPY; VÝROBA JADERNÝCHPALIV, RADIOAKTIVNÍCH PRVKŮ A SLOUČENIN 24 VÝROBA CHEMICKÝCH PRODUKTŮ 25 VÝROBA PRYŽOVÝCH A PLASTOVÝCH PRODUKTŮ 26 VÝROBA OSTATNÍCH NEKOVOVÝCH MINERÁLNÍCH PRODUKTŮ 27 VÝROBA KOVŮ VČ. HUTNÍHO ZPRACOVÁNÍ 28 VÝROBA KOVOVÝCH KONSTRUKCÍ A KOVODĚLNÝCH VÝROBKŮ (KROMĚ STROJŮ A ZAŘÍZENÍ) 29 VÝROBA STROJŮ A ZAŘÍZENÍ 30 VÝROBA KANCELÁŘSKÝCH STROJŮ (VČ. PŘÍSTROJŮ NA ZPRACOVÁNÍ DAT, KROMĚ PC - TY VIZ 7220) 31 VÝROBA ELEKTRICKÝCH STROJŮ A PŘÍSTROJŮ 32 VÝROBA RADIOVÝCH, TELEVIZNÍCH (VČ. ZÁZNAMOVÝCH I REPRODUKČNÍCH) A SPOJOVÝCH ZAŘÍZENÍ A PŘÍSTROJŮ 33 VÝROBA ZDRAVOTNICKÝCH, PŘESNÝCH, OPTICKÝCH A ČASOMĚRNÝCH PŘÍSTROJŮ 34 VÝROBA DVOUSTOPÝCH MOTOROVÝCH VOZIDEL, PŘÍVĚSŮ A NÁVĚSŮ 35 VÝROBA OSTATNÍCH DOPRAVNÍCH ZAŘÍZENÍ 36 VÝROBA NÁBYTKU; OSTATNÍ ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL 37 ZPRACOVÁNÍ DRUHOTNÝCH SUROVIN (VČ. SBĚRU, VÝKUPU A ÚPRAVY) 40 VÝROBA A ROZVOD ELEKTŘINY, PLYNU, PÁRY A TEPLÉ VODY, VÝROBA CHLADU 41 VÝROBA A ROZVOD VODY (provoz vodních toků a zdrojů vč. úpravy a rozvodu pitné i užitkové vody) 45 STAVEBNICTVÍ 50 PRODEJ, ÚDRŽBA A OPRAVY MOTOROVÝCH VOZIDEL; PRODEJ POHONNÝCH HMOT 51 VELKOOBCHOD A ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU; EXPORT-IMPORT (KROMĚ MOTOROVÝCH VOZIDEL) 52 MALOOBCHOD, OPRAVY SPOTŘEBNÍHO ZBOŽÍ (KROMĚ MOTOROVÝCH VOZIDEL) 55 POHOSTINSTVÍ A UBYTOVÁNÍ 60 POZEMNÍ DOPRAVA; POTRUBNÍ PŘEPRAVA 61 VODNÍ DOPRAVA NÁMOŘNÍ A ŘÍČNÍ 62 LETECKÁ A KOSMICKÁ DOPRAVA 63 VEDLEJŠÍ A POMOCNÁ ČINNOST V DOPRAVĚ 64 ČINNOSTI POŠTOVNÍ A TELEKOMUNIKAČNÍ 65 PENĚŽNICTVÍ 66 POJIŠŤOVNICTVÍ KROMĚ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ 67 ČINNOSTI SOUVISEJÍCÍ S ÚVĚRY A POJIŠŤOVNICTVÍM 70 ČINNOSTI V OBLASTI NEMOVITOSTÍ 71 PRONÁJEM STROJŮ A PŘÍSTROJŮ BEZ OBSLUHUJÍCÍHO PERSONÁLU; PRONÁJEM ZBOŽÍ OSOBNÍ POTŘEBY A PRO DOMÁCNOST 72 ZPRACOVÁNÍ DAT A SOUVISEJÍCÍ ČINNOSTI 73 VÝZKUM A VÝVOJ 74 SLUŽBY PŘEVÁŽNĚ PRO PODNIKY 75 VEŘEJNÁ SPRÁVA; OBRANA; SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 80 ŠKOLSTVÍ 85 ZDRAVOTNICTVÍ, VETERINÁRNÍ ČINNOSTI 90 ODSTRAŇOVÁNÍ ODPADNÍCH VOD A PEVNÉHO ODPADU, ČIŠTĚNÍ MĚSTA (vč. čištění 910000 ČINNOSTI ORGANIZACÍ PROFESNÍCH A SPOLEČENSKÝCH 92 REKREAČNÍ, KULTURNÍ A SPORTOVNÍ ČINNOSTI 93 OSTATNÍ SLUŽBY


GEOGRAFICKÉ METODY HODNOCENÍ PRŮMYSLU 1.VELIKOST

PRŮMYSLU – počet pracovníků, množství výroby, hodnota základních prostředků, koeficient industrializace atd. velikost průmyslového odvětví

E(%) + ??? (%) + Z(%) Ki =-------------------------------3

E-spotřeba energie , Z – zaměstnanost

2.STRUKTURA PRŮMYSLU – struktura zaměstnanosti 3.KONCENTRACE PRŮMYSLU – velikost závodu, prostorová koncentrace = index koncentrace 4.SPECIALIZACE PRŮMYSLU – index specializace = vyjadřuje stupeň specializace průmyslu v dané uzemní jednotce v důsledku existujících rozdílů v odvětvové struktuře území ve srovnání s počtem obyvatel xij Is = -----xj

:

xi -----x

xij – počet pracovníků určitého odvětví v územní jednotce xj - počet pracovníků v průmyslu celkem v územní jednotce xi - počet pracovníků určitého odvětví v celém souboru územních jednotek x- počet pracovníků v průmyslu celkem v celém souboru územních jednotek

index lokalizace = vyjadřuje stupeň koncentrace průmyslu v dané územní jednotce ve srovnání s obyvatelstvem (rozlohou území)

PRŮMYSL PALIV A ENERGETIKY –PALIVOENERGETICKÝ KOMPLEX (PEK) • • • • •

Klesá prostorová lokalizace průmyslu v závislosti na energetických surovinách – přesto roste jejich význam Má velký podíl na HDP Země periférie – významný zdroj energie pro ekonomiku vyspělých zemí (ropa) – asymetrie těžby a spotřeby (produkce) Těžba, zpracovávání a doprava – kapitálově kontrolována NNS (BP, Chevron, Texaco, Exxon Mobil, Royal Dutch/Shell atd.) Celosvětově roste spotřeba energie : TREND – závislost na energii („energetická civilizace“)

ENERGETICKÉ ZDROJE • PEZ – primárně těžené zdroje (uhlí, ropa, zemní plyn, jaderné suroviny)


• • • •

SEZ – sekundárně zpracované primárně těžené zdroje (el. Energie, ropné deriváty, koks…) PALIVOENERGETICKÁ BILANCE (PEB) = struktura energetické spotřeby (způsob krytí energie jednotlivými PEZ) – vývoj v čase dřevo (do konce 19. stol) --- uhlí (pol. 19. stol. Kulminace 20. léta 20. století) --- ropa (počátek 20. stol.) --- zemní plyn (mezi 1. a 2. světovou válkou) --- jádro (pol 50. let 20. století) jednotky (pro přepočet energetické hodnoty suroviny) TMP = TUNA MĚRNÉHO PALIVA = STŘEDNÍ HODNOTA ČERNÉHO UHLÍ

ENERGETICKÁ

TOE = TUNA ROPNÉHO EKVIVALENTU v anglosaských zemích •

• •

1 TMP = výhřevnost 29,310 MJ/kg (7000kcal) přepočty: 1 t hnědého uhlí = 1,3 TMP (ČR: cca 0,6 TMP) 1 t ropy = 1,3 TMP 1000 m3 zemního plynu = 1,33 TMP 1000 kWh elektrické energie = 0,125 TMP světová spotřeba primární energie ve světě : 1970-1990 = +55% KOGENERACE – elektrárny dokáží zbytkové teplo převádět jako energii do sítě (elektřina)

HISTORIE PEB • • •

ROPA – hlavní zdroj (ropné šoky: 1973/74, 1979 – 1981) UHLÍ – význam roste, celosvětově menší podíl (regionální rozdíly) VODA + ALETERNATIVNÍ ZDROJE – nízký, ale stabilní podíl

PEB SPOTŘEBA ENERGIE PODLE REGIONŮ • • •

Země jádra – relativní pokles (vlivem modernizace průmyslu a zavádění nových technologií Země periferie –(rozvojové země, semiperiferie), relativní nárůst (dynamický rozvoj v JV Asii, energetická náročnost bývalých socialistických zemí) Srovnání: Severní Amerika, západní Evropa = 12,3% obyvatel světa a 42,3% na spotřebě energie v roce 1989

TĚŽBA ROPY • • • • • •

Zahájení těžby v roce 1859: Pensylvánie – 1. naftový vrt do hloubky 21 m, ve stejném období také v Rumunsku Začátek 20. století. – těžbu uskutečňuje 20 zemí (nejvíce RUS, USA) 1940 – 40 zemí 1970 – 60 zemí 1990 – 80 zemí J. D. ROCKEFFELER (1889-1937) - americký průmyslník, zakladatel ropného impéria Standard Oil, symbol nezvladatelné síly kapitálu – soudně firma rozdělena na 34 částí


• • •

Od 50. let 20. století klíčové odvětví nejen energeticky, nástroj světové politiky (nástroj moci) – ropné šoky (1.šok: ARABSKO-IZRAELSKÝ KONFLIKT 1973/1974, 2.šok IRÁCKO-IRÁNSKÁ VÁLKA 1979-1981) Ropa typu BRENT – ropa těžená v severním moři a kvality severního moře Ropa typy WTI – americká lehká ropa

Geografické rozložení: •

Od 60. let 20. stol. Přesun těžiště na východní polokouli Výhody: větší výhřevnost, snadnější doprava (ropovody, tankery), čistší spalování Kvalita: příměsi síry (od 0,5 - 5,5% váhy ropy) nejlepší kvality: ALG, INDONESIE, AUSTRÁLIE, LIBYE, ARG, PER, AZERBAJDŽÁN, (ČR) značný obsah síry: USA, PERSKÝ ZÁLIV nejhorší kvality: VEN • Většina těžby (cca 80%) pochází z ložisek zprovozněných před rokem 1973, ložiska ropy většinou doprovázejí ložiska zemního plynu Těžba na pevnině • Blízký východ: SAUDSKÁ ARÁBIE, S.A.E., OMÁN, IRÁK (Kirkúh, Rumajhá) • Rusko: ZÁPADOSIBIŘSKÁ NÍŽINA (Tumenska oblast, Povolží, Ural) JUKOS, SIBNĚFT, TNK, LUKOIL (firmy) • USA: TEXAS, LOUSIANA, SKALNATÉ HORY, VELKÉ PRÉRIE (WYOMING, SEVERNÍ DAKOTA), ALJAŠKA, KALIFORNIE • MEXIKO, VENEZUELA (Maracaibo), SV ČÍNA, delta NIGERU, delta ORINOKA, ALG, atd. Těžba v šelfu • Perspektivních je cca 7% rozlohy pobřežního šelfu • 1900 poprvé těžena ropa z mořského dna- TRINIDAD • 1914 – VEN • 1949 – okolí BAKU • těžební zařízení ukotvené na plošině na hladině od 50. let 20. století – SEVERNÍ MOŘE • současnost -TROLL těžební plošina v Severním moři -šelfová těžba v Severním moři (národní sektory) -Kaspické moře, Mexický záliv NÁRODNÍ SEKTORY 1.britský (RD/Shell) 2.holandský (RD/Shell) 3.německý 4.dánský 5.norský (Statoil) • •

OPEC – 1960, sídlo v kartelu – Vídeň, stanovuje těžební kvóty – ovlivňuje ceny ropy na světových trzích, současná kvóta = 25,4 mil barelů ALG, INDONESIE, IRÁK, ÍRÁN, KUVAJT, LIBYE, NIGÉRIE, KATAR, S.A., S.A.E., VEN


•

Zásoby ropy na světě 24,4 % S.A 10,5 % Irák 9,2 % Irán 9,1 % SAE 9,0 % Kuvajt 7,2 % Venezuela 4,5 % Rusko 3,4 % Libye 2,5 % Mexiko 2,1 % USA

• • • • •

Blízký východ 2/3 světových zásob OPEC celkem 78,7 % 25% spotřebované ropy v USA pochází z Blízkého východy a Perského zálivu (nyní se soustřeďují na oblast subsaharské Afriky) „ČADSKÝ MODEL“ – peníze z těžby se ukládají na konta v zahraničí a část jen přímo na účel pozdějšího nastartování ekonomiky, až bude ropa vytěžena – a země Čad o tom nerozhoduje. OPEC předcházelo tzv. SEDM SESTER (7 KONCERNŮ), na vznik OPECu nebyl kladen vůbec zájem či důvod, svůj význam získal později

DENNÍ TĚŽBA: OPEC 30310 tis. barelů S.A. 8600 Írán 3750 Venezuela 2509 SAE 2380 •

•

x

OPEC 46822 tis. barelů Rusko 8385 USA 5646 – 3. na světě Mexiko 3410 Čína 3395 Norsko 2807 -„Evropský Kuvajt“ Kanada 2324 – zásoba pro USA V roce 1997 byl největším těžařem 1.SAUDSKÁ ARÁBIE (415,9 mil. barelů 2.USA (296,1 mil. barelů) 3.SNS 4.Írán 5.Mexiko V roce 1997 byl největším spotřebitelem 1.USA (835 mil. barelů) 2.SNS (220 mil. barelů) 3.JAP 4.CHIN

rok 2002

těžba (%) spotřeba (%) 20 31 10 26,5 9,5 20 10 7 9,5 6,5 30 6 11 3

Severní Amerika Dálný východ a Oceánie Západní Evropa Východní Evropa Latinská Amerika Blízký východ Afrika


ZEMNÍ PLYN • • • • • •

•

•

Stále nejvýznamnější energetický zdroj Relativně nízké náklady na těžbu, ŽP méně škodlivé Surovina, ve srovnání s ropou je přeprava plynu plynovody až 3x dražší – přepravuje se zkapalněný potrubím a tankery (spotřeba hlavně v místě těžby) Největší zásoby: Rusko (více než 30%, Ťumenská oblast, Jamal) Blízký východ GAZPROM – největší těžařská firma na světě (ovládá 1/3 ověřených světových zásob), časté kontrakty s jinými firmami TĚŽBA ZEMNÍHO PLYNU (1991) Svět = 2097,1 mld. m3 1.RUS (39%) 2.USA (30,8%) 3.CAN (6,85%) 4.TURKMENISTÁN 5.NIZOZEMÍ TĚŽBA ZEMNÍHO PLYNU (1996) Svět = 2,352 mld. m3 1.RUS (25,4%) 2.USA (22,9%) 3.CAN (7,7%) 4.INDONÉSIE 5.NIZOZEMÍ V ČR jsou ložiska ve Frenštátu pod Radhoštěm, jižní Morava (Dambořice – bohatá obec), Chřiby, Karvinsko, Těšínsko

UHLÍ • • • • • • • • • •

Klasický energetický zdroj Rozhodujícím způsobem ovlivňovalo průmysl až do konce 2. sv. války – formování tradičních průmyslových oblastí (Mmanufacturing Belt, Porúří, Doněcko – dněprový komplex, Horní Slezko,…) Neztrácí svůj význam (viz. PEB) Ekonomicky využitelné zásoby uhlí několikanásobně převyšují zásoby ropy!!!! Největší zásoby : Evropa a Asie Těžba se dělí na : HLUBINNÁ A POVRCHOVÁ Rozhodující postavení má černé uhlí (většina zásob je na severní polokouli) Hnědé uhlí – těžba objemově menší a soustředěna do menšího počtu zemí Koksovatelné uhlí – cca 10% celosvětových zásob, nejvíce ceněno, je důležité pro vysoké pece – rozvoj černé metalurgie Dlouhodobý trend : POKLES těžby v Evropě (od 50.let 20. stol. V západní Evropě – LUC, BEL, GBR, FRA, SRN, NIZ), po roce 1989 v bývalých socialistických zemích. NÁRŮST těžby v INDII, CHIN, AUSTRÁLII, USA


Vývoj těžby uhlí v letech 1981 – 90 (mil. t) ve světě

černé uhlí hnědé uhlí uhlí celkem

1981 2728 1032 3760

1985 3237 1172 4409

1990 3566 1191 4757

index 1990/1981 1,31 1,51 1,27

2000 3900 865 4765

Těžba uhlí ve vybraných zemích světa (1997, mil. t)

Čína USA Austrálie Indie Rusko SRN jižní Afrika Polsko Severní Korea Kanada Ukrajina Kazachstán ČR … Řecko Indonésie GBR •

uhlí celkem 1360 987 321 320 244 223 220 199

černé uhlí 1330 908 261 295 161 46 220 138

hnědé uhlí 30 79 60 25 83 177 61

67

12

55

V ČR je hnědé uhlí (Sokolovská, Mostecká, Chomutovská v Severočeské pánvi a černé Karvinsko, Frýdecko – Místecko.


pánev)

VÝROBA ELEKTRICKÉ ENERGIE (ENERGETICKÝ PRŮMYSL) •

ENERGETIKA – klíčové průmyslové odvětví (tzv. síťové)-podmiňuje rozvoj dalšího průmyslového odvětví. Spotřebiči v průmyslu (primární spotřeba energie) a domácnostech: rozdíly ve vývoji – rychlejší tempo růstu výroby elektřiny než celková průmyslová výroba - KAPITÁLOVĚ VYSOCE NÁROČNÉ ODVĚTVÍ (výstavba elektráren) - silně centralizované (regulované) odvětví, monopoly (státní) x deregulace a liberalizace trhu (v závislosti na velikosti odběratelů) – důsledky: (kolapsy energetických sítí, např. USA) - v ČR dochází také k liberalizaci, v roce 2007 si budeme moci vybrat odběratele, dnes je to dáno odbory, které působí v daném kraji

•

VÝKONY ENERGETICKÉHO PRŮMYSLU – V závislosti na stupni industrializace – produkce úměrná velikosti ekonomiky velikosti a struktuře průmyslové výroby (rozdíl Z Evropy a RVHP – do hutí. energ. Koncernů – obrovské dodávky…)

•

ENERGETICKÝ MIX – struktura kapacit elektrárenské sítě a výroby elektřiny (energetická politika států – zelená varianta aj.) vychází i z podmínek států (vodní toky…) -potřeby výstavby nových energetických zdrojů po havárii v Černobylu – změna z jednostranného využití energetických zdrojů, + investice : palivo ,odpad -kolem 2010 bude v ČR potřeba odstavit asi ½ energetických zdrojů např. INDIE – plán výstavby nových elektráren, tzv. megaprojekty (elektrárny na 1000 MW – potřeba do roku 2013 zprovoznit cca 100 tis. MW !!! podobně také Čína, Mexiko a ČR. •

ENERGETICKÉ UKAZATELE – ukazatele výkonnosti ekonomiky 1.produkce elektřiny na 1 obyvatele (v tis. kWh) Norsko 26,4 tis kWh, Kanada 18,8 tis., Švédsko 16,5 tis., Finsko 12,1 tis., USA 11,7….Svět 2,2 tis kWh (???) v roce 1994, ČEZ – ¼ EXPORT 2.produkce elektřiny na jednotku HDP západní Evropa : 0,3 – 0,4 kWh/USD (vyspělé státy x rozvojové země)


•

Energetické koncerny produkující elektřinu v Evropě EdF (Elektricité de France) E.on. (SRN) Enel (ITA) RWE (SRN) Endosa (ESP) Vattenfall (SWE) Electrabel (BEL) EnBW (SRN) National Power (GBR) Expo (SUI)

ENERGETIKA A ŽP • • • • • • •

•

Tepelné elektrárny - emise (produkce skleníkových plynů CO2, CH2, N2O aj., vyčerpatelnost zásob PEZ) Jaderné elektrárny – nebezpečí jaderné havárie, úložiště jaderného odpadu, neprodukují ale emise – viz. cíle Kjótského protokolu Alternativní energetické zdroje – obnovitelné: voda (přílivové elektrárny), biomasa, vítr, slunce, geotermální zdroje (teplená čerpadla) Odlišné přístupy v jednotlivých zemích (vyspělé x rozvojové) – DOTACE EU : podíl čisté energie na spotřebu 13% (do roku 2010 - 21%) Srovnání s klasickými zdroji, možnosti využití – doplňkové zdroje, budoucnost.. Vodíková ekonomika - vize krytí budoucí energetické spotřeby lidstva, zatím jen prototypy palivových článků pro automobilový průmysl, odlišný přístup USA a EU. USA - výroba vodíku v elektrárnách spalující fosilní paliva EU – využití vodíku při přechodu na obnovitelné zdroje KJÓTSKÝ PROTOKOL Zatím nevstoupil v platnost (stane se závazným až ho podepíše 55% zemí) Cíl: průmyslově vyspělé státy sníží emise skleníkových plynů v období 2008 – 2012 průměrně o 5,2 % Bojkotuje USA Ve srovnání s rokem 1990 (EU, ČR: -8%) Obchodování s emisemi – (nejen z energetických zdrojů) (1 t CO2 = 2 – 10 euro)

ALTERNATIVNÍ ZDROJE: •

•

Solární energie - koncem 70. let 20. stol. V USA (po ropném šoku) – vládní program - do roku 2000 budou krýt spotřebu el. energie asi z 25 % ze slunce - JAP –„10 tisíc……………….“ Měl odstartovat větší využití energie ze slunce ale nenastartoval - toto řešení příliš drahé - nejvíce USA (solární elektrárny, solární pole) – pouze ‰ energie!!! - JAP, Austrálie má několik % energie Větrná energie – větrné farmy, i na moři


•

-nejvíce v SRN cca ½ z hlediska významu ve světě, dále DAN, ale často i v méně příhodných lokalitách (je podporováno státem) -projekt v Krušných horách Geotermální energie - Island, Nový Zéland – zde největší využití

HUTNICTVÍ – METALURGIE • •

Těžba rud a její zpracování - nejstarší obory lidské činnosti ŽELEZO – nejrozšířenější kov současnosti (už více než před 4.tis.př.n.l.)

HUTNICTVÍ • Výroba železa neželezných kovů a jejich slitin – materiálová základna pro strojírenství a stavebnictví • Konec 18. století – vynález parního stroje – mohutný rozvoj hutnictví • VELKOVÝROBA OCELI : objev zkujňovacích pochodů –spalování uhlíku a škodlivých přísad (bessemerace, martinský pochod, thomasace, kyslíkové konvektory) • Fe RUDA – vysoké pece – surové železo – ocelářské pece (zkujňování) – OCEL • KOVNATOST - obsah kovů v % v rudě (rentabilita těžby) • Nejrozšířenější v zemské kůře : křemičitany (podle váhy ¾ všech sloučenin) • Hutnictví dělíme na: HUTNICTVÍ ČERNÝCH KOVŮ (Fe, Mn, Cr) HUTNICTVÍ BAREVNÝCH KOVŮ (Cu, Ni, Zn, Al,…) • Těžba x zásoby – těží se jen malá část ložisek surovin (do hloubky 6-7 km) – otázka vyčerpatelnosti zdrojů • CHARAKTERISTICKÝ RYS: nerovnoměrné a silně asymetrické rozložení surovin základny (asymetrické hutnické kapacity) • Téměř u každé suroviny : těžba se koncentruje do několika unikátních ložisek. LOŽISKA RUD • Geologická struktura štítů (brazilský, guayanský, baltský, africký, australský, antarktický) a platforem (sibiřská, čínská) • Platí: pro většinu rudních surovin podíl prvních 3 států ve světě těžby je více než 50% (bývalý SSSR, Austrálie, CAN, CHIN, USA, BRA, JAR – státy s více méně kompletní surovinovou základnou) • Pozn. Od 2.pol. 19. stol. – současnost : geografický přesun těžby z původně industrializovaných zemí do kolonií. NEJVĚTŠÍ LOKALITY SVĚTOVÉ TĚŽBY • Fe rudy : Hamersley Range (Austrálie), Fe trojúhelník Kabira (BRA), Carajas (BRA), Masabi Range (USA), Carol-Lake (CAN), Rúrkéla (Indie), Lotrinsko (FRA), Kiruna (SWE), Kursk (RUS), KrivojRog (UKR). Více než 50% rudy je předmětem zahraničního obchodu • Cr rudy: Bushveld (JAR-Transvaal), Velká žíla (Zimbabwe) • Cu rudy: La Esconchida, El teniente (CHIL), Bingham (USA), Copperbelt (Zaire-Zambie), Džezkazgan (KAZ), Mansfeld (SRN), Lubichow (POL), Rio Tinto (ESP), Ural (RUS), Kidol Creek (CAN)


LOKALIZAČNÍ FAKTORY HUTNICTVÍ • Surovinový faktor – značná náročnost, suroviny tvoří až 90% podílu na nákladech, tam kde chybí suroviny roste význam dopravního faktoru (JAPpřístavy). Snižovat dopravní náklady = využívat hodnotnější surovinu (s větším obsahem kovů) – výstavba závodů na obohacování rud (výroba koncentrátu v místech těžby – Krivoj Rog) • Energetický faktor – vysoká náročnost na spotřebu el. energie (těžba bauxitu x výroba Al) • Faktor pracovních sil – vysoká zaměstnanost – růst měst – vznik aglomerací (Košice a výstavba VSŽ: 1945 – 60 tis. obyvatel, 1960 – 96 tis. obyv., 200 – 240 tis. obyvatel). Odlišnost u závodů barevné metalurgie (jiné požadavky). DUMPING – dotace • Faktor vody – velká spotřeba • Faktor plochy – velké požadavky • Faktor spotřeby – nejlépe vzhledem k dopravním uzlům a spotřebě ČERNÁ METALURGIE • 2 TYPY ZÁVODŮ Závody s úplným hutním cyklem – vysoké pece, ocelárny, válcovny. Orientace na koksovatelné uhlí (dříve) a ložiska Fe rudy (dnes), rozvoj mini-závodu (minihutě) Závody s neúplným hutním cyklem – chybí některý z výrobních procesů – většinou ocelárny (Vítkovice a Vysoké pece Ostrava, Solingen (SRN) • •

• •

Primární x sekundární hutnictví = primární suroviny x šrot Vysoký stupeň územní koncentrace – odvětvové specializované regiony SV USA (velká jezera, Chicago, Pittsburg, Hamilton) Z Evropa (Lotrinsko, Sársko, Porúří – Duisburg, Essen, Dortmund, střední Anglie – Shefield, Birmingham, jižní Wales – Cardiff, Skotsko – Glasgow, Belgie – Lutych, Itálie – Janov, Turín) Dálný Východ (JAP – Osaka, Kóbe, Nagoja, Jižní Korea, CHIN) Světová produkce oceli (2002) – 886 mil. tun (CHIN 181 mil., JAP 107 mil., J Korea 45 mil tun, USA 92 mil tun, ČR 6,3 mil tun, RUS 58 mil. tun Těžba Fe rudy přes 1 mld. tun

BAREVNÁ METALURGIE • Hutnictví neželezných kovů cca 5% objemu výroby hutnictví Fe x velký význam • Vlastnosti barevných kovů: vodivost, odolnost proti kotozi, schopnost tvorby slitin • Využití: všestrannost • Uvnitř B.M.: čas od času strukturální změny (př. Stagnace ve výrobě Sn x prudký rozvoj Al) • Závody: nejde obvykle o centra průmyslových komplexů (viz. černá metalurgie) – finální výroba barevného kovu lokalizována mimo oblast těžby rudy – do oblasti s dostatkem el. energie) • Nejrozvinutější obory barevné metalurgie – hutnictví Al a Cu (Ni, Sn)


VÝROBA HLINÍKU • Celková výroba (mil. tun) = primární + sekundární Al 1.výroba primárního Al: v zemích, kde se zároveň těží bauxit (Austrálie, CAN) 2.výroba sekundárního Al: v zemích, které nemají ložiska bauxitu (NOR) • Výroba má 2 fáze 1.výroba Al2O3 v tzv. KYSLIČNIKÁRNÁCH – vyžaduje velké množství paliv 2.výroba vlastního kovu – náročnost na el. energii (spotřeba 15 – 20 tis. kWh/tunu Al), náklady na el. energii jsou podstatně vyšší než náklady na dopravu bauxitu na velké vzdálenosti!!! + energetická krize v 70. letech 210. století – výstavba závodů zejména v zemích s levou energií – Hydroelektrárny (RUS, USA, NOR,BRA, VEN) a elektřina na zemní plyn a ropu (BAHRAIN) • • •

•

Hlavní dovozci : USA, SRN, JAP Hlavní výrobci : CAN, NOR Oblasti produkce: USA – (až ¾ objemu produkce kryto dovozem), Mexický záliv (New Orleans, Corpus Cristi, Boton Rouge – elektrárny na zemní plyn), na řece Tennessee (Alcoa, Oak Ridge – hydroelektrárny), SZ USA (Seattle, Portland, Spohane – hydroelektrárny na řece Columbia) CAN (Britská Kolumbie), BRA (region Minas Gerais a Sao Paulo), Austrálie (Perth, Melbourne), RUS (hydroelektrárna Bratská + Krasojarská + Novokuzňeck, Ural) Největší producenti: Alcan (CAN) + Pechiney (FRA) – fůze roku 2000 Alcoa (USA), Hydroaluminum (USA), Norskhydro (NOR)

VÝROBA MĚDI • Těžiště ve zpracování rudy o kovnatosti 1 – 5% (cca 40% světové produkce) – nevyplácí se doprava na velké vzdálenosti – zpracování na místě těžby (úprava rudy – rafinace Cu – pak export) • Elektrolytická produkce – elektrolýza rafinované Cu – čistý kov (CHIN, RUS, CAN, POL, KAZ, AUSTRÁLIE, ZAMBIE), Belgie a SRN nemají vlastní těžbu rud Cu • CHILE - největší těžba rud mědi • USA – největší producent rafinované mědi

STROJÍRENSKÝ PRŮMYSL • • • •

Nejvýznamnější průmyslová odvětví (široké spektrum subodvětví) „relativně“ mladé průmyslové odvětví (od ½ 19. stol tovární výroba a mechanizace, strojírenské obory ještě později x textilní průmysl) póly rozvoje světového strojírenství = póly světové industrializace (Anglie-západní Evropa-USA-JAP) impulsy rozvoje strojírenství: vědecko technický pokrok + světové války (zejména rozvoj strojírenské výroby USA, které nemohly uspokojit svou potřeby dovozem strojů)


• • •

obecná charakteristika: zvyšuje se sortiment – zvyšuje se opotřebení strojů a zařízení – zvyšuje se produkce strojírenství podmiňuje rozvoj dalších odvětví (synergický efekt) – specializace uvnitř odvětví – prohlubování územní dělby práce ubývá závodů univerzálního charakteru – vytváří se strojírenské komplexy (jádra územně výrobních komplexů)

ROZMÍSTĚNÍ VE SVĚTĚ: • koncentrace většiny kapacit i produkce do průmyslově vyspělých zemí (cca 16-20 států) • největší střediska světového strojírenství: velkoměsta (jádra aglomerací a konurbací) • těžiště svět. Strojírenství: 40-60º s.z.š. • 60 % svět. Exportu (Japonsko, USA, Německo) LOKALIZAČNÍ FAKTORY STROJÍRENSTVÍ • Faktor pracovních sil - vysoké nároky na kvantitu kvalifikovaných dělníků a inženýrsko-technických kádrů (přesné strojírenstí, elektronika), vazba náročných oborů na dříve industrializované oblasti (zavádění nové výroby na nová teritoria je velmi obtížne a drahé – viz. Slovensko) • Surovinový faktor - finální výrobky hutnického prům. – hlavní surovinová základna • Faktor trhu a spotřeby • Faktor dopravy - projevuje se tam, kde se zpracovává velké množství kovů – závody těžkého strojírenství v návaznosti na hutní základnu, snižování dopravních nákladů – vznik montážních závodů v oblastech spotřeby • Faktor energetický - oproti jiným odvětvím menší význam • Geografický faktor - velké závody vyžadují velké rovinaté plochy • Faktor geopolitický - zbrojní výroba KLASIFIKACE PODLE PODÍLU SUROVINY A LIDSKÉ PRÁCE VE VÝROBKU A ZÁVISLOSTI NA TRHU (GEOGRAFICKÉ HLEDISKO) 1. 2. 3. -

Těžké strojírenství obory zpracovávající velké množství kovů lokalizace v blízkosti surovinové a hutní základny zařízení dolů, koksoven, elektráren, … Všeobecné strojírenství lokalizace vlivem trhu a dopravy těžké dopravní prostředky, stavební, zemědělské, textilní stroje, … Střední strojírenství obráběcí stroje, automobily, zařízení pro potravinářský průmysl… náročné na kvalifikovanou pracovní sílu a trhy, lokalizace v místech spotřeby 4. Lehké strojírenství - spotřební elektronika, zboží široké spotřeby (velkosériová pásová výroba) - hlavní faktor: dostatek pracovních sil (i méně kvalifikovaných) 5. Přesné strojírenství - obráběcí stroje, jemná mechanika, … - hlavní faktor: dostatek kvalifikované pracovní síly


6. Investiční strojírenství - výroba závodů, komplexů pro spotřební, těžební nebo energetický prům. – výsledek rostoucí specializace ve stroj. výrobě. - Charakter: individuální, malosériový - vysoké nároky na kvalifikovanost pracovní síly a organizaci výroby DOPRAVNÍ STROJÍRENSTVÍ • •

patří společně s elektronikou rozsahově a objemově k největšímu oborům automobilový park se rychle obměňuje a roste úroveň – výroba automobilů – největší nasazení robotů na výrobě (v celém průmyslu více jak 1 mil. průmyslových robotů, 1/3 v Japonsku Automobilový park – typ. Výrobky řídícího centra – určují technický pokrok, vlastní vývoj, výzkum,… - Německo, Itálie, ČR, … typ. Výrobky – montážní centra (hala, stroje, linka, …) – Slovensko, Polsko, Malajsie, Indonésie, Čína většina automobilek je nadnárodními společnostmi A.P. je jistým ukazatelem vyspělosti (dle spotřebitelských trhů) Trend – rozvoj montážních center ( x ne posilovat výzkum v rozvojových zemích) Největší trh na světě má USA – a to se týká i A.P. – př. General Motors (dnes + OPEL) Daimler Chrysler (1998 fůze) – Daimler (Stutgart – Mercedes), Chrysler (Detroit – GM+Chrysler+Ford – až 90 % veškeré am. Produkce) 19/20. st. – v českých zemích: 1897 – Tatra Kopřivnice

• • • • • • • •

1. ohnisko – USA (Detroit a okolí) 2. ohnisko – záp. Evropa (30. léta 20. st. Na popud A. Hitlera – VW – Wolfsburt (Dolní Sasko), Daimler Benz, OPEL, MAN, BMW, Audi (Ingolstadt), Citroën, Peugeot, Škoda Auto M.B. (od 1991 VW Group), Volvo, Saab, Fiat (Turín) -„křížové vlastnictví“ – velké automobilky vlastní určitou část i jiné automobilky (např. dříve vyvíjely společně model auta – získaly akcie…) 3. ohnisko – Japonsko a Jižní Korea – Toyota, Nissan, Mitshubischi, Mazda, Honda • • • • • • • • •

Ford – T-model v roce 1908 stál 850 USD, v roce 1913 jen 120 USD, jako první montážní linka – levnější výroba, cca 20 % osobní automobily x 30 % nákladní aut. Kanada nemá velký trh, ale má velkou konkurenci hl. – USA Japonské značky – dokáží reagovat na aktuální poptávku (ať je to nižší cena, pro masovou spotřebu, …) – je to vlivem flexibility řízení (vedení) Toyoty – 1. sériová výroba hybridních motorů JUST-IN-TIME – automobilky eliminují sklady na minimum, řídí se akt. Poptávkami v přesných časech + část dodavatelů je napojena přímo na výrobní linku = minimální ztráty PSA – Fr. Značky ( Peugeot + Citroën ) TPCA – Toyota + PSA General Motors = Chevrolet, Cadillac, OPEL, Saab, Daewoo, Pontiac (6 162 800) Ford = Ford, Volvo, Jaguar, Mazda, Land Rover, Aston Martin (4 876 600)


• • • • • • • •

VW = VW, Audi, Škoda Auto, Seat, Bentley, Bugatti, Lamborgini (4 801 800) Toyota = Toyota, Lexus, Daehatsu, Will (4 090 080) Daimler Chrysler = Mercedes, Chrysler, Smart, Jeep, Mitsubischi (4 318 700) Renault – Nissan = Renault, Nissan, Dacia, Samsung, Intimity (4 173 700) PSA = Peugeot, Citroën (2 744 500) Honda = Honda, ????Acura???? (2 531 300) Fiat = Fiat, Alfa Romeo, Lancia, Ferrari, Maserati (1 890 800) BMW = BMW, Mini, Rolls-Royce (943 00)

ČR: Škoda Auto Mladá Boleslav, Tatra Kopřivnice (do poč. 90. let i osobní auta, ještě přežívá, ale vyrábí jen 10 % vozů), Liaz ( v Jablonci nad Nisou – už nevyrábí) AUTOBUSY • • •

Mercedes, Man, Karosa (Vysoké Mýto – nyní součástí Renaultu (Renault + Iveco = Irisbus), dnes Karosa součástí pouze Iveca, Libochovy – výroba malých městských autobusů pro Karosu automobilky přinesly několikanásobný růst produkce

LETADLA • výroba letadel více využívá výrobky barevné metalurgie, náročný obor na kvalifikované pracovní síly a kvalitní ekonomiku – výroba jen v několika zemích (USA, z. Evropa, Rusko, Japonsko) • souboj hl. po 2. sv. válce • výroba civilních letadel x výroba vojenské techniky • letecké firmy kombinují obě výroby (let. Firmy = největší zbrojařské firmy na světě) • strategický faktor je důležitý (mimo potenciální válečné oblasti – př. Francie – Toullouse na Jihu Francie) raketové systémy Raytheon (USA) Lockheed Martin (USA) EADS (EU) Boeing (USA) BAE systems (GBR) Thomson CSF (FRA) Rosvooruženije (RUS) Hunting Defense (GBR) •

letadla vrtulníky Boeing (USA) Boeing (USA) Lockheed Martin (USA) EADS (EU) BAE systems (GBR) UTC (USA) EADS (EU) GKN Group (GBR) Raytheon (USA) Textron (USA) Northrop Grumman (USA) Kawasaki (JAP) Textron (USA) IAI (IZR) Saab Group (SWE) Finmeania (??)???

Největší vývozci zbraní a zbraňových systémů 1998 – 2002 v mld USD: 1.USA (37,7) 2.RUS(20,7) 3.FRA(8,3) 4.SRN (5,0) 5.GBR (4,8)


„OFFSETOVÉ PROGRAMY“ = ekonomické kompenzace za nákup techniky, materiálu a služeb financovaných ze státního rozpočtu a vyhlašovaných v rámci obchodních veřejných soutěží. -cílem programu je zajištění přínosu, který by se ve svém souhrnu dosáhl hodnoty dosahující minimálně výše kontrahované zakázky (100%) -realizace offsetového programu přispívání zejména ke zvýšení exportu, zakládání nových společných podniků a vyšším transferu technologií a přílivu PZI (zahraničních investic) -ČR: offsety se vztahují na nákupy od zahraniční dodavatele LODĚ • Dnes hlavně pro přepravu materiálu • Soustředění do přístavů • Největší produkce v 19. stol. – koloniální mocnosti (1/3 v GBR) • v bruttotunách (?) • dnes: JAP (40%), JIŽNÍ KOREA (33%), GBR, SRN, USA TRAMVAJE ČR : ČKD Praha TROLEJBUSY : Ostrov nad Ohří KOLA : Velamos Sobotín,…

ELEKTRONIKA A ELEKTROTECHNIKA • • •

• • • • •

v období po „ropných šocích“ nabývá stále většího významu a rozsahu (automobily) téměř veškerá technika pracuje s elektronickými součástkami různého typu „OUTSOURCING“ = produkuji výrobky ale neprodávám je – zadávání zakázek výroby mimo závod za cenu, za kterou bych to vytvořil sám (IBM, DELL, HP,…-firmy, které nevyrábí nic, ale vše zadává jiným firmám – př. Flextronics, Selectron, Sammia, Celestica, Quanta computer, Hon Hai Precision, Compaq electronics, Samsung electronics, Lit-on technology…těchto 10 firem celkem 32,2%) celková značka konečného výrobku je často nejdražší položka výrobku vybudovat značku je velmi obtížné a ještě těžší je ji udržet na trhu může se stát, že firma, která vynikala v outsourcing si postupně sama vybudovala značku a jméno – (ACER (USA)) v ČR - Jablonné nad Orlicí – BRAVO – není schopná konkurence „top 10“ výrobky: notebooky, monitory, základní desky PC, mobilní telefony, síťové prvky, PC periferie, optické skladování dat

MOBILNÍ TELEFONY 1.NOKIA 37% (NOR) 2.MOTOROLA 14% (USA) 3.SAMSUNG 11% (J KOREA) 4.SIEMENS 7% (SRN) 5.SONY/ERICSON 6% (JAP/SWE) CELEKEM – 75%


CHEMICKÝ PRŮMYSL • • • • •

jedno z nejmladších odvětví, oproti starším se vyvíjí velmi dynamicky počátky jsou na konci 19. stol – chemická výroba průmyslovým způsobem (anorganika-soli) 19. / 20. stol – ROPA – chemické zpracování, organická chemie ještě větší rozvoj organické chemie po 2. světové válce nemá široké spektrum zpracování surovin, ale výrobková řada je velmi široká

LOKALIZACE CHEMICKÉHO PRŮMYSLU • ENERGETICKÝ FAKTOR: energeticky náročné průmyslové odvětví (petrochemie, plastikářství, výroba dusíkových hnojiv) • SUROVINOVÝ FAKTOR: popř. velké požadavky na přepravní náklady ve velkých objemech • SPOTŘEBNÍ A DOPRAVNÍ FAKTOR: návaznost na spotřební trhy – v místech největší koncentrace jsou největší trhy • VODNÍ FAKTOR: blízkost vodního zdroje – problém znečistění ŽP – zabezpečení před znečištěním, případně platí za čištění ANORGANICKÁ CHEMIE • výroba kyseliny sírové (těžká přeprava, je i ukazatelem vyspělosti: USA 47,1%´, CHIN 21,8%, svět 86,5 mil. tun, dále pak SV USA chemičky: SV USA, Z EVROPA (střední a východní Anglie, SRN), V EVROPA (centrální RUS, UKR) hnojiva: • NPK – superfosfát (často se kryje s výrobou kyseliny sírové) • Thomasova moučka - JV USA pro pěstování bavlny • K-hnojiva – v těžbě výchozí suroviny + velký energetický zdroj (USA (Nové Mexiko), CAN (Saskatchewan), SRN (Dolní Sasko) • N-hnojiva – chilský ledek (přímo vytěžená surovina) do 2.světové války (USA, RUS,SRN) rok 1998 (mil. tun) N-hnojiva P-hnojiva Evropa Severní Amerika Latinská amerika Asie Afrika Austrálie a Oceánie Svět

17,8 15,4 2,9 31,5 2,2 0,5 84,7

6,7 6,8 4,8 9 2,5 0,7 39,5

K-hnojiva 8 8,1 1,1 2,1 28,6

USA Rusko Čína SRN Ukrajina

hnojiva celkem spotřeba 34,6 36,3 8,8 42,9 2,7 1,2 152,9

17,1 23,9 5,2 53,1 3,7 1,2 143,3

saldo +17,5 +6,4 +3,6 +10,2 -1,6 0 +9,6 +4,2 +6,6 -7 +3,3 +0,7


ORGANICKÁ CHEMIE • Výroba syntetických materiálů • Výroba plastických hmot (lehké, nekoroduje,…, ale křehká) • 1.plastická hmota : BAKELIT (před 1.světovou válkou) • PVC, polystyren, fólie, lina,…, syntetický kaučuk – gumárenství (pláště, kola), textilní průmysl • Syntetické x umělé vlákno umělé je vyrobeno umělou cestou, je na bázi buničiny, organická povaha syntetické je vyráběno v místě spotřeby

FARMACEUTICKÝ PRŮMYSL • • • • • • •

Nutnost kvalifikované pracovní síly (technické, řídící) – HIGH-TECH PFIZER (USA), MERCK (USA), ROCHE (SUI), BAYER (SRN) GENERICKÁ LÉČIVA – výrobek, který nevyvinula firma, má patent, pak modrá část – musí mít jinou značku a je většinou levnější – jde o kopie Obrovský obchod s léčivy (Afrika – HIV (AIDS)) Nákladný na výzkum Dlouhodobý výzkum Často spolupráce s univerzitami ve stejném městě ČR: FARMAK (Olomouc), IVAX (USA, Opava), ZENTIVA (Slovakofarma Hlohovec)…



(přednášky) Filcek. ver Sek & Dejf Za případné chyby a překlepy se omlouváme :o) PDF vytvořeno zkušební verzí pdffactory Pro

Recommend Documents