PŘEDMLUVA. Pro naplnění těchto cílů jsme vytvořili sadu učebnic pro mateřské a základní školy. Sada obsahuje:

PRŮVODCE UČITELE

1

PŘEDMLUVA Tento průvodce je výsledkem evropské spolupráce, podporované Evropskou komisí v rámci programu Erasmus+ a realizované v letech 2014 až 2016. Projekt Stronger Children – Less Violence 2, mezinárodní partnerství odborníků ze šesti evropských zemí, vyvinul výukové a studijní materiály usnadňující vytvoření inkluzivního, bezpečného a tolerantního prostředí pro děti ve věku 4 až 10 let, v předškolních zařízeních a na základních školách v Evropě. Obecnými cíli projektu vzhledem k uvedené cílové skupině jsou:   

rozvoj sociálních kompetencí a inkluzivního vzdělávání, prevence násilného chování a šikany, posílení multikulturní citlivosti a respektu k rozmanitosti.

Pro naplnění těchto cílů jsme vytvořili sadu učebnic pro mateřské a základní školy. Sada obsahuje:   

Soubor aktivit navržených pro děti ve věku 4 až 10 let, Průvodce učitele s návodem pro použití Souboru aktivit, Školící manuál s popisem vzdělávacího kurzu pro učitele mateřských a základních škol.

Průvodce učitele, kterého držíte v ruce, slouží jako manuál pro praktické využití vzdělávacích aktivit obsažených v Souboru aktivit. Kromě toho zde najdete stručný popis pojetí a pedagogicko-didaktických východisek aktivit. Průvodce učitele tedy představuje podporu pro učitele, vychovatele a další pedagogické pracovníky při aplikaci vzdělávacích aktivit ze Souboru aktivit ve výchovně-vzdělávacím procesu v předškolních zařízeních a na prvním stupni základních škol.

2

Všechny materiály projektu byly ověřeny v rámci pilotního projektu a upraveny podle připomínek a komentářů mnoha učitelů z Německa, Polska, České republiky, Španělska, Velké Británie a Dánska.

Jak používat tohoto průvodce. Průvodce učitele je rozdělen do 6 KAPITOL. KAPITOLA 1 obsahuje popis Souboru aktivit s informacemi o struktuře, cílech a použití vzdělávacích aktivit, společně s vysvětlením konceptů, na základě kterých byly materiály projektu Stronger Children vytvořeny.

KAPITOLA 2 obsahuje řadu výukových modulů, které představují doporučený postup použití jednotlivých aktivit s jasně definovanými pedagogickými a didaktickými cíli. Jsou jimi např. předcházení konfliktům a násilí mezi dětmi, nebo podpora inkluze a respektu k rozmanitosti v dětském kolektivu apod. Pamatujte však, že výukové moduly slouží jen jako inspirace a příklad výběru a zařazení aktivit do výchovně-vzdělávacího procesu. Využití aktivit může být mnohem širší a záleží jen na vás, jaké další možnosti objevíte.

KAPITOLA 3 obsahuje stručný úvod do pedagogických přístupů a didaktických zásad, na základě kterých byly stanoveny cíle vzdělávacích aktivit obsažených v Souboru aktivit.

KAPITOLA 4 obsahuje seznam všech aktivit obsažených v Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2.

KAPITOLA 5 obsahuje informace o možnostech provázání vzdělávacích aktivit v Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2 s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní a základní vzdělávání v České republice.

KAPITOLA 6 obsahuje seznam odkazů a literatury, vztahující se k tématu. Představují zdroj informací pro učitele v oblasti inkluzivního vzdělávání, opatření proti šikaně, komunitního vzdělávání, multikulturní citlivosti a respektu k rozmanitosti u dětí předškolního a mladšího školního věku.

3

KAPITOLA 1 PRŮVODCE SOUBOREM AKTIVIT ÚVOD V této části Průvodce učitele najdete pokyny k praktickému použití Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2. Naleznete zde objasnění konceptu, pedagogických metod, struktury a použití vzdělávacích aktivit obsažených v Souboru aktivit. Dále je zde uveden popis aktivit s informacemi o pedagogických přístupech, které sloužili jako základ pro výběr a sestavení Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2.

SOUBOR AKTIVIT PROJEKTU STRONGER CHILDREN – LESS VIOLENCE 2 Způsob podpory budování sociálních, emočních, interpersonálních a inkluzivních kompetencí, multikulturní citlivosti a tolerance, navržený autory projektu Stronger Children – Less Violence 2, je do praxe aplikován prostřednictvím speciálně navržených vzdělávacích aktivit pro děti předškolního a mladšího školního věku. Aktivity obsažené v Souboru aktivit poskytují dětem příležitost získat nové poznatky o sobě i o jiných dětech v mnoha různých situacích. Práve tento aspekt činí z aktivit velmi přínosný výukový materiál. Děti se naučí vhodně vyjádřit svůj souhlas, nebo nesouhlas a prožijí pocit radosti a uspokojení pramenící ze vzájemné spolupráce. Naučí se také, jak řešit problémové situace a zvládat konflikty. To vše jsou dovednosti, které dětem mohou pomoci stát se silnějšími, odolnějšími a sebevědomějšími. Rozvoj sociálních kompetencí prostřednictvím herních činností je velmi důležitý pro prevenci nežádoucího chování a vzniku konfliktů mezi dětmi, zvláště těch s odlišnými, nebo nedostatečnými sociálními zkušenostmi.

Didaktická hra jako pedagogická metoda Aktivity obsažené v Souboru aktivit mají charakter didaktické hry. Didaktická hra je charakterizována existencí pedagogického cíle. Je záměrně zvolená, stimulovaná, vedená a reflektována učitelem, který motivuje, zadává a provází pedagogickou činnost prostřednictvím hry jako metody výchovně-vzdělávacího procesu. Cílem didaktické hry je rozvíjet dovednosti, nebo jejich základ, prostřednictvím pohybových, kontaktních, kooperativních, komunikačních, interakčních, kreativních, seznamovacích, rolových, výtvarných a múzických aktivit. V Souboru aktivit jsou aktivity použity v kognitivní oblasti k rozvoji sociálních, emočních, interpersonálních a inkluzivních kompetencí a ke zvýšení multikulturní citlivosti. Aktivity umožňují dětem spolupracovat, objevovat, experimentovat a tvořit na základě vlastních schopností a dovedností. Role učitele spočívá v slovním provázení a zajištění dosažení požadovaného vzdělávacího cíle. Slovním provázením, které je základem výchovně-vzdělávacích metod učitele, se upevňují důležité postupy a výsledky poznávání. Je proto zvláště důležité bezprostředně po ukončení aktivit.

4

SHRNUTÍ Cílem aktivit je:

 Vytvořit situace, které umožní dětem zaujmout různé role s cílem rozvíjet sociální a interpersonální kompetence, podpořit inkluzivní vzdělávání, prevenci negativních jevů ve skupině a šikany, multikulturní citlivost a respekt k rozmanitosti.  Poskytnout dětem prostor k sebevyjádření a sebereflexi prostřednictvím pohybu, spolupráce, komunikace a symbolických rolí.

STRUKTURA AKTIVIT Pokud jde o časový rámec, typ aktivity, cíl a dopad, tvoří Soubor aktivit celek různorodých skupinových činností. Odpovídá tomu i různý rozsah popisu jednotlivých aktivit. Neznamená to však, že jsou určité aktivity více, či méně důležité než jiné. Některé vyžadují důkladnější přípravu, využití pomůcek, nebo delší čas pro realizaci. Jednotícím prvkem aktivit z formálního hlediska je struktura popisu, která je u všech aktivit stejná a zahrnuje tyto kategorie: • • • • • • • • •

Věk Typ hry Klíčová slova Cíl Čas Průběh hry Otázky směřující k vědomé reflexi prožitku Důležité informace Zdroj aktivity

Všechny důležité kroky vedoucí k naplění vzdělávacích cílů aktivit jsou podrobně popsány v části „Průběh hry“. Klíčová slova vám pomohou identifikovat dovednosti, které aktivity rozvíjejí a posilují. Všechny aktivity lze snadno integrovat do výchovně-vzdělávacího procesu v mateřských školách a na prvním stupni základních škol.

Hlavní fáze procesu realizace aktivit Obecními cíli aktivit jsou rozvoj sociálních a emočních dovedností, zlepšení vzájemných vztahů, vytvoření prostoru pro nové prožitky a vytvoření povědomí o různých přístupech k řešení životních situací. Všechny aktivity jsou realizovány ve třech hlavních fázích.

Fáze 1 - Motivace Cílem této fáze je získat kolektiv dětí pro námět aktivity, zaujmout je, vzbudit zvědavost a touhu dozvědět se více.

Fáze 2 - Realizace Popis aktivity obsahuje podrobný návod k realizaci všech činností způsobem, který vede k dosažení očekávaného vzdělávacího cíle.

5

Fáze 3 - Reflexe Pro dosažení vzdělávacích cílů je důležité aktivity uzavřít skupinovým rozhovorem (reflexí) s náhledem do právě prožitého procesu a do významných zážitků. Z tohoto důvodu obsahuje popis všech aktivit sadu doporučených otázek směřujících k vědomé reflexi prožitku. V žádném případě nedoporučujeme odpovědi dětí opravovat, nebo upozorňovat na chyby. Otázky směřují zejména k tomu, jak by děti konaly v podobné situaci. Úkolem učitele je, aby pomohl dětem zorientovat se v tom, co se událo, a aby propojil z pedagogického hlediska důležité skutočnosti. Jednotlivé fáze procesu realizace aktivit jsou naplněny konkrétními technikami, které odpovídají možnostem a schopnostem cílové věkové skupiny dětí. Umožňují dosáhnout vzdělávacíh cílů aktivit a výukových modulů, které jsou popsány v druhé kapitole.

Výběr aktivit Popis všech aktivit zahrnuje seznam klíčových slov a stručný popis vzdělávacích cílů, pomocí kterých snadno a rychle vyberete aktivity hodící se pro využití pro vaše konkrétní účely. V kapitole 4 naleznete seznam všech aktivit obsažených v Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2, společně s klíčovými slovy, typy her a věkovou kategorii, pro kterou jsou aktivity určeny. V druhé kapitole najdete výukové moduly, které vám pomohou využít aktivity ve vaší třídě.

JAK POUŽÍVAT AKTIVITY Soubor aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2lze použít jako zdroje různých typů aktivit a herních činností pro děti předškolního a mladšího školního věku. Nejlepších výsledků však dosáhnete, pokud ho budete používat společně s Průvodcem učitele. Aktivity byly navrženy způsobem, který umožňuje aplikaci vybraných pedagogických přístupů v následujících oblastech: • • • •

Rozvoj sociálních, emočních, interpersonálních a inkluzivních kompetencí dětí Rozvoj multikulturní citlivosti Prevence negativních jevů ve skupině a šikany Vytvoření povědomí o přínosech rozmanitosti

Výukové moduly obsahují vybrané aktivity a doporučený scénář jejich postupné aplikace ve výchovněvzdělávacím procesu, s konkrétně definovanými cíli a kompetencemi pro děti různých věkových kategorií. Aktivity obsažené v Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2 pocházejí z mnoha různých zdrojů a odlišných socio-kulturních prostředí. Kombinace odlišných přístupů k prevenci negativních jevů ve skupině a šikany, aplikovaných ve vzdělávacích systémech různých evropských zemí, je jedním z přínosů projektu. Bohatý seznam literatury a seznam vybraných, Evropskou komisí financovaných projektů, představuje skvělý zdroj informací a dalších aktivit, kterých lze použít pro rozvoj sociálních kompetencí, inkluzivního vzdělávaní, bezpečného prostředí školy a multikulturní citlivosti.

6

PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY AKTIVIT Obecné principy Obecným cílem projektu Stronger Children – Less Violence 2 a vzdělávacích aktivit je podpořit rozvoj harmonických vztahů v dětském kolektivu, založených na vzájemné úctě a toleranci a ve kterých je každý jedinec vnímán jako individualita a zároveň důležitá součást skupiny. Od obecného cíle se odvíjejí specifické cíle projektu, kterými jsou podpora a rozvoj pozitivních postojů a hodnot u dětí předškolního a mladšího školního věku. Patří mezi ně: • • • •

Respektování všech členů skupiny založené na znalosti individuálních schopností a dovedností Odmítaní negativního chování a násilí ve skupině Multikulturní citlivost a respektování odlišnosti v kolektivu Pevné vazby uvnitř kolektivu, vzájemná podpora a pochopení všech členů

Sociální, interpersonální a emoční kompetence jako výsledek interakce V souladu s obecnými principy, na kterých je projekt Stronger Children – Less Violence 2 založen, jsou aktivity koncipovány jako skupinové činnosti, směřující k posílení vazeb uvnitř kolektivu a vytvoření vhodného prostředí pro seberealizaci všech členů skupiny. Ústřední myšlenkou tohoto přístupu je, že k vytvoření bezpečného a začleňování podporujícího prostředí nemůže dojít, pokud své úsilí zaměříme pouze na jedince, který se určitým způsobem odlišuje od skupiny, ať už se jedná o sociální, kulturní, psychické, nebo fyzické rozdíly. Začlenění, eliminace negativních jevů a šikany, úcta k rozmanitosti a pevné vazby uvnitř skupiny jsou výsledkem sociálních, empatických a interakčních procesů. Dochází k nim pouze v případě, kdy spolupracují všichni členové skupiny, s cílem rozvíjet postoje a hodnoty, na kterých jsou založeny vztahy mezi její členy. Vznik skutečného společenství a pocitu sounáležitosti je výsledkem sociálních, emočních a interpersonálních kompetencí, které je potřeba rozvíjet prostřednictvím vzájemné interakce všech členů skupiny. Výsledkem tohoto procesu jsou silní a sebevědomí jedinci, kteří tvoří základ společenství s pevnými vazbami a kteří odmítají násilí, šikanu, předsudky, vyloučení a sociální izolaci.

Dlouhodobý vzdělávací proces Rozvoj sociálních, interpersonálních a emočních kompetencí je dlouhodobým procesem, který ovlivňuje řada různých faktorů. Socializace ve výchovně-vzdělávacím prostředí je náročný proces, jež má svá pravidla a zásady. K rozvoji sociálních, interpersonálních a emočních kompetencí nepostačuje jedna třídnická hodina měsíčně nebo třídenní školní výlet. K trvalému rozvoji kompetencí dochází za předpokladu, že jsou budovány systematicky po dobu několika let, prostřednictvím vhodného způsobu stimulace dětí v kognitivní i emocionální oblasti. Cílem této stimulace je přivést děti k poznání negativních důsledků, které má šikana na jedince – pocitů nejistoty, úzkosti, osamělosti a celkové nízké kvality života – ale i na skupinu jako celek. Rozvoj kompetencí lze charakterizovat jako proces učení se, díky kterému děti společně zažijí pocit sounáležitosti a příslušnosti k jednomu celku, do kterého patří všichni členové bez ohledu na individuální rozdíly.

Vzdělávací a organizační strategie Aktivity obsažené v Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2 jsou prostředkem pro realizaci dlouhodobého vzdělávacího procesu v různých kontextech a s různými věkovými kategoriemi dětí. Průvodce učitele nabízí mnoho způsobů využití aktivit k podpoře procesu, ať už v rámci jednoho bloku nebo kurzu naplánovaného na delší období. Bez ohledu na způsob zařazení do výchovně-vzdělávacího procesu lze aktivit využít jako podpůrný prostředek systematického a řízeného rozvoje dětského povědomí o postojích a

7

hodnotách spojených se začleňováním, prevencí negativních jevů a šikany, multikulturní citlivosti a úctě k rozmanitosti. Aktivity tedy lze integrovat do preventivních programů všech mateřských a základních škol, které chtějí ze svých svěřenců vychovat silné a sebevědomé osobnosti a zároveň vytvořit vhodné podmínky pro inkluzivní vzdělávání.

Zapojení rodičů a rodin Aktivity obsažené v Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2 jsou určeny pro realizaci v rámci formálního vzdělávání ve vzdělávacích institucích, konkrétně v mateřských a základních školách. Je však důležité zmínit rodinu, která hraje klíčovou roli v procesu socializace a vytváření postojů a hodnot u dětí. Při řešení citlivých otázek, jako jsou multikulturní porozumění, začleňování a šikana, je důležité brát zřetel na vliv rodiny na individuální postoje a hodnoty. Pro některé děti může být rozpor mezi tím, co slyší doma a ve škole velmi matoucí. Je proto potřeba zvážit vhodný způsob informování rodičů o cílech a očekávaném dopadu aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2, např. v rámci třídních schůzí, nebo dnů otevřených dveří, spojených s prezentací projektu a výukových materiálů. Je také možné požádat rodiče o spolupráci ve smyslu vhodného vedení diskusí s dětmi v domácnosti, aby byla zaručena kontinuita s výchovně-vzdělávacím procesem v školních zařízeních.

Přizpůsobení aktivit věkovým kategoriím a vývojovým etapám dětí Jak již bylo uvedeno, Soubor aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2 je určen dětem ve věku 4 až 10 let. Aktivity odpovídají jednotlivým etapám mentálního a tělesného vývoje dítěte. Ve druhé kapitole, obsahující přehled výukových modulů, rozlišujeme mezi různými věkovými skupinami, abychom poukázali na možné rozdíly v očekávaných výstupech aktivit v závislosti na věku dětí. Vývojové etapy

Tělesný vývoj

Socializace

předškolní věk (4 až 6 let)

mladší školní věk (6 až 10 let)

  

úsilí o samostatnost věk iniciativy nápodoba světa hrou

 

motivace k výkonu/zaměření zvoleného cíle sebedůvěra

    

nárůst síly a vytrvalosti (růst svalové hmoty) poslední stadium raného dětství první obodobí „vytahování“ (tělesná výška) pohybové automatismy zlepšování pohybové koordinace hrubé motoriky jízda na kole, bruslení zlepšování ovládání jemné motoriky kreslení, vystřihování rozšíření sociálního rámce identifikace s učitelem/učitelkou mateřské školy kooperativní hry - samostatné rozdělování rolí a vědomá spolupráce nové strategie řešení konfliktů (nabídnutí náhradní hračky) plánování rozvoj důvěry schopnost podílet se sebenahlížení očima jiných

  

koordinace vnímání a pohybu psaní jako náročná fyzická činnost potřeba tělesného pohybu

 

podřízení vlastních zájmů skupinovým cílům potřeba začlenění a spolupráce, ztotožnění se s kolektivem intenzivní navazování kontaktů s vrstevníky behaviorální učení (příčina – následek) osvojení a respektování norem regulujících chování

          

8

  

na

dosažení



Jazyk

     

  

zúžení živosti sdělení složitější stavba vět klasifikace pojmů do kategorií

 logické myšlení  sledování více kritérií  chápání kauzality (odměna a trest)  věcné nahlížení reality  logické závěry/argumenty  kritický realismus  porozumění pojmům, logičnost jejich uspořádání  rozlišování reality a fikce (pravdivé a nepravdivé)  rozlišování spravedlivé/nespravedlivé Zdroj: http://www.kindererziehung.com/Paedagogik/Entwicklung/Denkentwicklung.php http://www.knetfeder.de/kkp/entwicklung.html

Mentální vývoj

      

sociální dovednosti: • spolupráce • samostatné začlenění do skupiny • respekt k pravidlům • tolerance • verbální komunikace užívání minulého a budoucího času otázky „jak“ a „proč“ objasňování příčin a funkce zlepšující se stavba vět popis děje uplatňování mluvnických pravidel, nárůst slovní zásoby názorné myšlení egocentrismus globální, neanalytické vnímání zárodky kauzality vazba na osobní prožitek učení nápodobou příslušnost části k celku

9

KAPITOLA 2 VÝUKOVÉ MODULY PŘÍKLADY POUŽITÍ AKTIVIT ÚVOD V této části Průvodce učitele najdete ukázky šesti výukových modulů, které představují šest různých způsobů výběru a kombinace vzdělávacích aktivit ze Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2. Výukové moduly tedy svým způsobem slouží jako vzdělávací kurzy, které ilustrují způsob využití aktivit s dětmi různých věkových kategorií v praxi. Je však důležité zdůraznit funkci výukových modulů jako příkladů, které nepředstavují vyčerpávající využití všech aktivit ze souboru. Aktivity lze vybírat, používat a kombinovat zcela libovolným způsobem. Záleží tedy jenom na vás a vašich konkrétních potřebách, které aktivity zvolíte a jakým způsobem je začleníte do výchovně-vzdělávacího procesu. Výukové moduly jsou pojmenovány podle kompetencí, které rozvíjejí prostřednictvím vybraných aktivit. Jednotlivé moduly jsou pojmenovány následovně:      

Emoční inteligence Řešení konfliktů Rozvoj sebedůvěry Rozmanitost a multikulturní citlivost Začlenění a rozvoj společenství Práva a potřeby

Výukový modul Emoční inteligence je příkladem využití aktivit zaměřených na rozvoj schopnosti vnímat pocity a potřeby jiných lidí, jakož i pochopit a vysvětlit své vlastní pocity. Výukový modul Řešení konfliktů je příkladem využití aktivit zaměřených na rozvoj schopnosti řešit neshody k co nejvyšší možné spokojenosti všech zúčastněných stran. Výukový modul Rozvoj sebedůvěry je příkladem využití aktivit zaměřených na rozvoj sebedůvěry a vztahů založených na vzájemné důvěře a respektu. Cílem je vytvoření prostředí, ve kterém se všechny děti cítí jistě a bezpečně a ve kterém mohou projevit své pocity a názory. Výukový modul Rozmanitost a multikulturní citlivost je příkladem využití aktivit zaměřených na rozvoj způsobilosti dětí chápat a respektovat jiné kultury a povědomí o výhodách vyplývajících ze sociokulturní rozmanitosti společenství. Výukový modul Začlenění a rozvoj společenství je příkladem využití aktivit zaměřených na rozvoj schopnosti dětí uvědomit si svoji roli ve společenství, přijmout zodpovědnost za své konání a přistupovat ke všem členům kolektivu otevřeně a upřímně.

10

Výukový modul Práva a potřeby je příkladem využití aktivit zaměřených na rozvoj povědomí o svých právech a potřebách, jakož i o právech a potřebách jiných lidí a vytvoření prostoru vhodného pro uspokojování sociálních potřeb všech dětí. SHRNUTÍ:

Pro přehlednost jsou všechny výukové moduly k dispozici ve stejném formátu. Výukové moduly obsahují aktivity pro použití se třemi různými věkovými kategoriemi dětí. Nejmladší děti: 4 až 5 let Mladší děti: 6 až 7 let Starší děti: 8 až 10 let Číslování aktivit ve výukových modulech odpovídá číslování aktivit v Souboru aktivit. Popis a vysvětlení použitých pedagogických přístupů najdete ve třetí kapitole této publikace.

VÝUKOVÝ MODUL 1 EMOČNÍ INTELIGENCE V celé Evropě lze dnes vidět silný důraz na inkluzivní vzdělávání dětí všech věkových kategorií. Předtím, než se o inkluzivním vzdělávání začalo uvažovat, byla šikana námětem mnoha diskusí a studií zkoumajících vztahy mezi dětmi. Důsledkem násilného chování a šikany je vyloučení, což je jev, který se týká žáků v mnohých sociálních a vzdělávacích kontextech. Vyloučení dítěte na okraj kolektivu může být také vnímáno jako důsledek nedostatku empatie, tolerance a vzájemného respektu. Objevují se i tvrzení, že vyloučení z kolektivu odráží nedostatečnou úroveň emoční inteligence celé skupiny. Inteligence je termín obecně spjatý s lidskou schopností vnímat a analyzovat data. Moderní psychologické výzkumy však přinášejí další definice inteligence, podle kterých se inteligencí rozumí např. schopnost reagovat na měnící se podmínky prostředí. Není to jen myšlení, které řídí sociální vztahy a procesy učení. Nemalou mírou se na nich podílí i emoce. Součinnost kognitivní a emocionální části lidské psychiky je klíčová pro schopnost řešit problémy a uplatnit se ve společnosti. Název modulu

EMOČNÍ INTELIGENCE

Cíle modulu

     

Oblast

rozvoje

klíčových

rozvíjet schopnost rozpoznat a identifikovat emocionální reakce pojmenovat vlastní emoce pojmenovat emoce druhých rozvíjet schopnost cítit a ukázat empatii pochopit vztah mezi situacemi a emocemi poznání vlastních pocitů a emocí

11

 sebeovládání  empatie  asertivita  spolupráce se zřetelem na pocity druhých interaktivní, kreativní, umělecké, komunikační, pohybové, rolové, seznamovací, kooperační

kompetencí

Typy her

emoční inteligence, pocity, emoce, sociální kompetence, týmový duch, důvěra

Klíčová slova

Očekávané výstupy Dítě/žák dokáže: v krátkodobém horizontu

Očekávané výstupy v dlouhodobém horizontu

Doporučené aktivity nejmladší děti (4 až 5 let)

pro

Doporučené aktivity pro mladší děti (6 až 7 let)

Doporučené aktivity pro starší děti (8 až 10 let)

Doporučené zařazování aktivit

 popsat svoje pocity a emoce  zařadit pocity a emoce druhých dětí a vcítit se do nich  uvědomit si odpovědnost za své chování  rozpoznat své reakce na různé situace  rozvinutá emoční inteligence  zodpovědnost za své chování  povědomí o dopadu svých činů na druhé  zvýšená empatie  schopnost regulovat své emoce 7. Hra na sdílení 8. Společné kreslení 46. Můj zlatý střevíc 48. Práva králíka 64. Dobré chování 12. Vodicí pes 29. Emoční obraz 61. Zakřič stop! 62. Hra na pachatele a oběť 63. Místo k rozhovoru 9. Srdce naší třídy 19. Hvězda týdne 20. Můj tajný přítel 30. Ukaž své emoce 31. Cítit se dobře 37. Neobviňující přístup 38. Autoportrét 43. Udělej krok vpřed



Nejmladší děti 1. Můj zlatý střevíc 2. Hra na sdílení 3. Práva králíka 4. Společné kreslení 5. Dobré chování





Mladší děti 1. Vodicí pes 2. Emoční obraz 3. Zakřič stop! 4. Hra na pachatele a oběť 5. Místo k rozhovoru

Starší děti 1. Cítit se dobře 2. Ukaž své emoce 3. Autoportrét

12

Doplňkové aktivity

Doporučený časový rámec pro aplikaci výukového modulu Pedagogické přístupy relevantní pro výukový modul

4. Neobviňující přístup 5. Srdce naší třídy 6. Hvězda týdne 7. Udělej krok vpřed 8. Můj tajný přítel 10. Fotka je lepší než tisíc slov 28. Píseň a příběh 32. Zóny mého těla 33. Čestný souboj 35. Zhodnocení čestného souboje 47. Zářím jako hvězda Můžete zařadit i hry na seznamování, nebo sklidnění skupiny. Výukový modul doporučujeme zařadit jako blok aktivit v délce 4 vyučovacích hodin. Kooperativní učení Skupinová dynamika a skupinové normy Devět druhů inteligence Styly učení

VÝUKOVÝ MODUL 2 ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ Cílem tohoto modulu je rozvíjet schopnost řešit neshody k co nejvyšší možné spokojenosti všech zúčastněných stran. Soužití je základním předpokladem harmonického spolunažívání ve společenství. Je založeno na základních hodnotách, jako je např. respekt ke všem členům společenství. Pro podporu soužití je nezbytné poskytnout dětem dostatek příležitostí k rozvoji schopnosti řešit konflikty. Tyto příležitosti by měly vycházet z hodnot tvořících základní filozofii vzdělávací instituce a zároveň zahrnovat všechny aspekty života školy. K dosažení tohoto cíle je potřeba aktivně zapojit všechny členy školního společenství – žáky, učitele i rodiče. Existence hodnot sdílených napříč společenstvím je základním předpokladem úspěchu rozvoje schopnosti řešit konflikty. Procesu formulace pravidel vzájemného soužití by se měli zúčastnit všichni členové společenství, aby se s nimi mohli ztotožnit a převzít tak zodpovědnost za své jednání. Aktivity obsažené v tomto modulu pomůžou dětem řešit konflikty, které se mohou objevit v každodenním životě. Název modulu

ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ

Cíle modulu

 

Oblast rozvoje klíčových kompetencí

     

rozpoznat situace a okolnosti vedoucí ke konfliktům zhodnotit situaci a zvolit vhodnou techniku předcházení a zvládání konfliktních situací osvojit si techniky předcházení a zvládání konfliktních situací pochopit nestálost lidského jednání mezi protichůdnými zájmovými skupinami a jak dosáhnout vzájemné shody osvojit si techniky aktivního naslouchání formulovat a vyjadřovat názory a záměry rozpoznat záměry druhých rozvíjet a analyzovat různé možnosti

13



Typy her Klíčová slova Očekávané výstupy v krátkodobém horizontu

Očekávané výstupy v dlouhodobém horizontu Doporučené aktivity pro nejmladší děti (4 až 5 let)

Doporučené aktivity pro mladší děti (6 až 7 let)

Doporučené aktivity pro starší děti (8 až 10 let)

Doporučené zařazování aktivit

znát techniky řešení neočekáváných událostí, tlumení vášní či jiných nevhodných emocí  znát etické zásady řešení konfliktních situací, jako jsou nezaujatost, důvěrnost, respekt, otevřenost a upřímnost. interaktivní, komunikační, kooperační, kreativní, umělecké, kontaktní, pohybové odpovědnost, emoční inteligence, multikulturní citlivost, kulturní rozdíly, týmový duch, pocity, emoce, sociální kompetence, pochopení násilí, práva a potřeby, začlenění, důvěra, čestný souboj Dítě/žák dokáže:  vcítit se do pocitů druhých a uvědomit si vlastní odpovědnost  přijímat názory druhých a posilovat empatii  přijmout odpovědnost za své jednání a podporovat vzájemný respekt  spolupracovat a podílet se na vytváření společných pravidel  respektování společných pravidel  rozvinuté sebevědomí a respekt k druhým  odpovědnost za své jednání  zvýšená empatie 7. Hra na sdílení 13. Kde jsem? 41. Vyjednávání o dohodě 42. Definice násilí 54. Složme společně skládačku 55. Uzel 63. Místo k rozhovoru 7. Hra na sdílení 13. Kde jsem? 37. Neobviňující přístup 38. Autoportrét 39. Co se tady mohlo stát? 41. Vyjednávání o dohodě 42. Definice násilí 50. Řízení auta 54. Složme společně skládačku 55. Uzel 63. Místo k rozhovoru 13. Kde jsem? 36. Být ve tvé kůži 37. Neobviňující přístup 38. Autoportrét 39. Co se tady mohlo stát? 41. Vyjednávání o dohodě 42. Definice násilí 44. Dětská práva: potřeby a přání 50. Řízení auta  nejmladší děti 1. Hra na sdílení 2. Kde jsem? 3. Vyjednávání o dohodě 4. Definice násilí 5. Složme společně skládačku 6. Uzel  Mladší děti

14

1. Hra na sdílení 2. Kde jsem? 3. Neobviňující přístup 4. Autoportrét 5. Co se tady mohlo stát? 6. Vyjednávání o dohodě 7. Definice násilí 8. Řízení auta 9. Složme společně skládačku 10. Uzel  Starší děti 1. Kde jsem? 2. Být ve tvé kůži 3. Neobviňující přístup 4. Autoportrét 5. Co se tady mohlo stát? 6. Vyjednávání o dohodě 7. Definice násilí 8. Dětská práva: potřeby a přání 9. Řízení auta 11. Šeptání (starší děti) 15. Příběhy jmen (mladší a starší děti) 16. Kdo jsme (Bingo) (mladší a starší děti) 35. Zhodnocení čestného souboje (mladší a starší děti) 43. Udělěj krok vpřed (nejmladší, mladší a starší děti)

Doplňkové aktivity

Můžete zařadit i hry na seznamování, nebo sklidnění skupiny.

Doporučený časový rámec pro Výukový modul doporučujeme zařadit jako blok aktivit v délce 5 vyučovacích hodin. aplikaci výukového modulu Pedagogické přístupy relevantní pro Skupinová dynamika a skupinové normy Dělba vlivu výukový modul Inkluzivní vzdělávání a způsoby hodnocení

VÝUKOVÝ MODUL 3 ROZVOJ SEBEDŮVĚRY Zdravé sebevědomí je nesmírně důležitou vlastností každého jedince. Mnoho dětí se však v oblasti vytvoření a udržení sebevědomí potýká s určitými problémy. Často se jedná o začarovaný kruh; lidé s nízkým sebevědomím dosahují úspěchů jenom s velkými obtížemi. Sebevědomí lidé mohou být inspirací pro své okolí, své vrstevníky, nadřízené, zákazníky a přátele. Budování sebedůvěry všech členů skupiny je základem pro začlenění, uznání, vzájemný respekt a důveru. Název modulu

ROZVOJ SEBEDŮVĚRY

Cíle modulu

   

vytvořit strategii pro rozvoj sebedůvěry pojmenovat rysy osobnosti a charakteristiky sebevědomých lidí pojmenovat druhy chování sebevědomých lidí pochopit vztah mezi sebevědomím a schopností vést druhé

15

Oblast rozvoje kompetencí

klíčových       

věřit v sebe a své schopnosti poznat své silné a slabé stránky dělat to, co považujeme za správné, i když to druzí kritizují nebo zesměšňují určit si krátkodobé cíle a dosahovat jich být ochoten podstoupit riziko a vyvinout zvýšené úsilí pro dosažení cílů přijímat uznání s pokorou, vyhnout se aroganci přiznat své chyby a poučit se z nich

interakční, seznamovací, kreativní, pohybové, kontaktní, komunikační, kooperační rozvoj sebedůvěry, emoční inteligence, týmový duch, emoce, pocity, rysy osobnosti, odpovědnost, důvěra

Typy her Klíčová slova

Očekávané výstupy Dítě/žák dokáže: v krátkodobém horizontu     

Očekávané výstupy   v dlouhodobém horizontu 

Doporučené aktivity nejmladší děti (4 až 5 let)

překonat obavy z možného neúspěchu poslouchat více než mluvit uznat úspěchy druhých dětí požádat bez obav o pomoc respektovat druhé děti, povzbudit a podpořit je zvýšená sebedůvěra, sebevědomí a vnitřní motivace zvýšený respekt k druhým vyšší předpoklady uspět v životě

pro 5. Horký míč

Doporučené aktivity pro mladší děti (6 až 7 let)

Doporučené aktivity pro starší děti (8 až 10 let) Doporučené zařazování aktivit

18. Chtěl by sis hrát s námi? 23. Náš společný přítel 45. Objímací maraton 58. Setkání s loutkami 65. Stříbrné a zlaté hvězdy 9. Srdce naší třídy 17. Kreslení posilující sebedůvěru 29. Emoční obraz 40. Hra na tučňáky 47. Zářím jako hvězda 19. Hvězda týdne 20. Můj tajný přítel 21. Vytvořme neporušitelný řetěz 22. Jaké hodnoty jsou nám společné? 

Nejmladší děti 1. 2. 3. 4. 5. 6.



Mladší děti 1. 2. 3. 4. 5.



Horký míč Chtěl by sis hrát s námi? Náš společný přítel Objímací maraton Setkání s loutkami Stříbrné a zlaté hvězdy Srdce naší třídy Kreslení posilující sebedůvěru Emoční obraz Hra na tučňáky Zářím jako hvězda

Starší děti

16

1. 2. 3. 4.

Doplňkové aktivity

Hvězda týdne Můj tajný přítel Vytvořme neporušitelný řetěz Jaké hodnoty jsou nám společné?

12. Vodicí pes 49. Slepá důvěra 50. Řízení auta 51. Temný tunel 52. Lidský digitální fotoaparát 60. Putovní kniha Výukový modul doporučujeme zařadit jako blok aktivit v délce 4 vyučovacích hodin.

Doporučený časový rámec pro aplikaci výukového modulu Pedagogické přístupy relevantní Kooperativní učení Devět druhů inteligence pro výukový modul Dělba vlivu

VÝUKOVÝ MODUL 4 ROZMANITOST A MULTIKULTURNÍ CITLIVOST Rozmanitost je široký pojem, sahající od socioekonomických a sociokulturních rozdílů až po rozdíly vyplývající z tělesného postižení, duševní zranitelnosti apod. Bez ohledu na příčiny bývá rozmanitost definována jako odklon od toho, co je ve společnosti přijímáno jako „normální“. Jakákoliv odlišnost od většiny může vést k sociální izolaci a k odsunutí na okraj společnosti, nebo kolektivu. Chování vedoucí k vyčlenění jednotlivce na okraj nemusí být vždy záměrné nebo motivované zlými úmysly. K rozvoji tolerance a porozumění pro rozmanitost potřebují děti dostatek příležitostí k přemýšlení o těchto otázkách tak, aby si uvědomili jedinečnou hodnotu každého lidského života. Název modulu

ROZMANITOST A MULTIKULTURNÍ CITLIVOST

Cíle modulu

   

Oblast rozvoje kompetencí

Typy her Klíčová slova Očekávané

respektovat nejenom kulturní odlišnost a rozmanitost poznat význam rovnosti všech lidí a lidské důstojnosti přistupovat ke všem lidém stejně, bez ohledu na kulturní a geografické odlišnosti poznat význam a přínos rozmanitosti pro výsledky týmové práce

klíčových 

přistupovat otevřeně ke všem dětem bez ohledu na odlišnosti ocenit přínos kulturně a jazykově heterogenního vzdělávacího prostředí získat přehled o jiných kulturách, schopnostech a znalostech dětí z různých kulturních okruhů  respektovat rovnost všech lidí, a to na kognitivní i emocionální úrovni  zvýšit multikulturní citlivost a respekt k odlišnosti  umět se vcítit do pocitů druhých  reflektovat vlastní hodnoty a etické normy interaktivní, komunikační, kontaktní, kooperační, seznamovací, kreativní  

týmový duch, multikulturní citlivost, emoční inteligence, rozmanitost, kulturní odlišnosti, rozvoj sebedůvěry, vzájemná úcta a respekt

výstupy vzájemné povědomí, otevřenost, přínos kulturně a jazykově heterogenního

17

vzdělávacího prostředí, multikulturní citlivost, význam rovnosti všech lidí a lidské důstojnosti

v krátkodobém horizontu

Očekávané výstupy  v dlouhodobém horizontu  

Doporučené aktivity nejmladší děti (4 až 5 let)

efektivnější učení a lepší výsledky díky práci ve skupinách s různorodým složením silnější povědomí o hodnotách rovnosti ve skupině, škole a celé společnosti posílená jednota a pocit sounáležitosti ke skupině jako prevence sociálního vyloučení

pro 13) Kde jsem?

Doporučené aktivity pro mladší děti (6 až 7 let)

Doporučené aktivity pro starší děti (8 až 10 let)

Doporučené zařazování aktivit

15) Příběhy jmen 16) Kdo jsme (Bingo) 17) Kreslení posilující sebedůvěru 26) Narozeninové písně 6) Skrytá slova 10) Fotka je lepší než tisíc slov 12) Vodicí pes 15) Příběhy jmen 16) Kdo jsme (Bingo) 17) Kreslení posilující sebedůvěru 19) Hvězda týdne 22) Jaké hodnoty jsou nám společné 26) Narozeninové písně 28) Píseň a příběh 6) Skrytá slova 10) Fotka je lepší než tisíc slov 12) Vodicí pes 15) Příběhy jmen 16) Kdo jsme (Bingo) 17) Kreslení posilující sebedůvěru 19) Hvězda týdne 22) Jaké hodnoty jsou nám společné 26) Narozeninové písně 28) Píseň a příběh  Nejmladší děti 16) Kdo jsme (Bingo) 26) Narozeninové písně 13) Kde jsem? 15) Příběhy jmen 17) Kreslení posilující sebedůvěru  Mladší děti 16) Kdo jsme (Bingo) 26) Narozeniné písně 22) Jaké hodnoty sdílíme 28) Píseň a příběh 10) Fotka je lepší než tisíc slov 6) Skrytá slova 15) Příběhy jmen 17) Kreslení posilující sebedůvěru 19) Hvězda týdne 12) Vodicí pes  Starší děti 16) Kdo jsme (Bingo)

18

26) Narozeninové písně 22) Jaké hodnoty jsou nám společné 28) Píseň a příběh 10) Fotka je lepší než tisíc slov 6) Skrytá slova 15) Příběhy jmen 17) Kreslení posilující sebedůvěru 19) Hvězda týdne 12) Vodicí pes 18) Chtěl by sis hrát s námi? 25) Slunce přátelství 53) Společný život 56) Hledání nových jmen 60) Putovní kniha Jednotlivé aktivity – 10 minut, dlouhodobá aplikace s opakováním aktivit

Doplňkové aktivity

Doporučený časový rámec pro aplikaci výukového modulu Pedagogické přístupy relevantní Kooperativní učení Skupinová dynamika a skupinové normy pro výukový modul Narativní přístup Styly učení

VÝUKOVÝ MODUL 5 ZAČLENĚNÍ A ROZVOJ SPOLEČENSTVÍ Výchovně-vzdělávací proces probíhá optimálně v prostředí, ve kterém žáci vystupují jako aktivní, respektovaní a rovnocenní členové vzdělávacího společenství. Aktivity zařazené do tohoto výukového modulu umožní dětem zažít pocit sounáležitosti a zodpovědnosti vyplývající z příslušnosti ke skupině. Aktivity také přispívají k rozvoji sociálních a personálních kompetencí. Sociální kompetence zahrnuje také sebeuvědomování a sebekontrolu. Znamená také schopnost spolupracovat, zohledňovat potřeby druhých a vcítit se do jejich pocitů. Rozvinuté sociální kompetence mohou zlepšit studijní výsledky a omezit výskyt nežádoucích jevů. Název modulu

ZAČLENĚNÍ A ROZVOJ SPOLEČENSTVÍ

Cíle modulu

 posílit skupinovou práci  rozvíjet schopnost pracovat v týmu  vytvářet povědomí o důležitosti vzájemného respektu  posílit toleranci  posílit začlenění do skupiny a smysl pro zodpovědnost  rozvíjet sociální kompetence  rozvíjet otevřenost ve vztahu k druhým  rozvíjet schopnost vyjadřovat přání a potřeby  rozvíjet schopnost zvolit vhodný způsob komunikace s druhými  rozvíjet pozitivní vztahy s druhými  respektovat děti se speciálními potřebami  respektovat příslušníky jiných etnických skupin kreativní, komunikační, kontaktní, kooperativní, pohybové, interakční,

Oblast rozvoje kompetencí

Typy her

klíčových

19

seznamovací inkluze, týmový duch, multikulturní citlivost, emoční inteligence, rozmanitost, kulturní odlišnosti, rozvoj sebedůvěry

Klíčová slova

Očekávané výstupy silnější vzájemné povědomí, otevřenost a pocit sounáležitosti se skupinou, vzájemná úcta a respekt v krátkodobém horizontu Očekávané výstupy  v dlouhodobém horizontu 

Doporučené aktivity nejmladší děti (4 až 5 let)

zlepšení spolupráce mezi všemi dětmi ve skupině, nižší míra fragmentace skupiny a vyloučení z kolektivu silnější pocit sounáležitosti, lepší podmínky pro děti

pro 4. Ztracený klaun 8. Společné kreselní 18. Chtěl by sis hrát s námi? 24. Síť 53. Společný život 54. Složme společně skládačku 59. Síť

Doporučené aktivity pro mladší 3. Práce 9. Srdce naší třídy děti (6 až 7 let)

19. Hvězda týdne 21. Vytvořme neporušitelný řetěz 25. Slunce přátelství 26. Narozeninové písně 42. Definice násilí

Doporučené aktivity pro starší 2. Kolotoč 6. Skrytá slova děti (8 až 10 let)

10. Fotka je lepší než tisíc slov 15. Příběhy jmen 16. Kdo jsme (Bingo) 17. Kreslení posilující sebedůvěru 20. Můj tajný přítel 22. Jaké hodnoty jsou nám společné 41. Vyjednávání o dohodě 44. Dětská práva: potřeby a přání

Doporučené zařazování aktivit



Nejmaldší děti 1. Síť 2. Síť 3. Společný život 4. Složme společně skládačku 5. Ztracený klaun 6. Společné kreslení 7. Chtěl by sis hrát s námi?



Mladší děti 1. Vytvořme neporušitelný řetěz 2. Práce 3. Srdce naší třídy 4. Slunce přátelství 5. Hvězda týdne 6. Narozeninové písně

20

7. Definice násilí



Starší děti 1. Kolotoč 2. Kreslení posilující sebedůvěru 3. Kdo jsme (Bingo) 4. Skrytá slova 5. Příběhy jmen 6. Fotka je lepší než tisíc slov 7. Můj tajný přítel 8. Jaké hodnoty jsou nám společné 9. Vyjednávání o dohodě 10. Dětská práva: potřeby a přání

Doplňkové aktivity

3. Práce 5. Horký míč 11. Šeptání 12. Vodicí pes 13. Kdo jsem 14. Kejklíři 18. Chtěl by sis hrát s námi? 23. Náš společný přítel 28. Píseň a příběh 45. Objímací maraton 48. Práva králíka 51. Temný tunel 56. Hledání nových jmen 57. Dítě ve studni 58. Setkání s loutkami 60. Putovní kniha 63. Místo k rozhovoru

Doporučený časový rámec pro Nejmladší děti: přibližně 2,5 hodiny Mladší děti: přibližně 4 hodiny aplikaci výukového modulu Starší děti: přibližně 5 hodin

Pedagogické přístupy relevantní Kooperativní učení Skupinová dynamika a skupinové normy pro výukový modul Dělba vlivu Narativní přístup

VÝUKOVÝ MODUL 6 PRÁVA A POTŘEBY Cílem tohoto výukového modulu je posílit povědomí dětí o svých právech. Děti se dozvídají o svých vlastních právech i o právech jiných lidí. Učí se je také aplikovat v kolektivu. Společná pravidla soužití a spolupráce jsou nezbytná pro pochopení významu a konceptu nenásilného soužití a řešení konfliktů. Aktivity vedou děti k diskusi o lidských právech. Děti mají možnost dozvědět se více o sobě i o lidech ve svém okolí.

21

Název modulu

PRÁVA A POTŘEBY

Cíle modulu

    

Oblast rozvoje klíčových kompetencí

Typy her Klíčová slova

posílit povědomí dětí o svých právech iniciovat diskuse o ochraně dětí zavést společná pravidla pro učení, spolupráci a soužití pochopit význam a koncepci nenásilí podporovat schopnost dětí reflektovat solidaritu a respekt k druhým  posílit vzájemný respekt a zodpovědnost  získat sebevědomí a sebedůvěru  posílit povědomí o negativním efektu násilí na život dětí  poznat vlastní hranice  vyjadřovat pocity verbálně i neverbálně  posílit povědomí dětí a jejich schopnost popsat své potřeby a požadavky v rámci vzdělávacích i společenských aktivit kooperativní, komunikační, kontaktní, interakční, seznamovací, kreativní, umělecké práva a potřeby, rozvoj sebedůvěry, řízení konfliktů, sociální kompetence, inkluze, respekt, emoční inteligence

Očekávané výstupy v krátkodobém horizontu

  

Očekávané výstupy v dlouhodobém horizontu

  

vytvořit povědomí o potřebách, přáních a svých hranicích podpořit rozvoj sebedůvěry podpořit respekt a pocit odpovědnosti

vývoj společných pravidel skupiny rozvoj sebedůvěry zvýšené kompetence v oblasti vyjadřování pocitů 48. Práva králíka 32. Zóny mého těla

verbálního

Doporučené aktivity pro nejmladší děti (4 až 5 let) Doporučené aktivity pro mladší děti (6 41. Vyjednávání o dohodě 48. Práva králíka až 7 let)

Doporučené aktivity pro starší děti (8 až 10 let)

Doporučené zařazování aktivit

61. Zakřič stop! 43. Udělej krok vpřed 32. Zóny mého těla 44. Dětská práva: potřeby a přání 41. Vyjednávání o dohodě 48. Práva králíka 61. Zakřič stop! 43. Udělej krok vpřed 32. Zóny mého těla              

Nejmladší děti Zóny mého těla Práva králíka

Mladší děti Zóny mého těla Práva králíka Vyjednávání o dohodě Udělej krok vpřed Zakřič stop!

Starší děti Zóny mého těla Práva králíka / Dětská práva: potřeby a přání Vyjednávání o dohodě Udělej krok vpřed

22

a

neverbálního

Doplňkové aktivity

 Zakřič stop! 17. Kreslení posilující sebedůvěru 12. Vodicí pes 45. Objímací maraton 47. Zářím jako hvězda 46. Můj zlatý střevíc 19. Hvězda týdne Výukový modul doporučujeme zařadit jako blok aktivit v délce 4 vyučovacích hodin.

Doporučený časový rámec pro aplikaci výukového modulu Pedagogické přístupy relevantní pro Kooperativní učení Skupinová dynamika a skupinové normy výukový modul Dělba vlivu

23

KAPITOLA 3 PEDAGOGICKÉ PŘÍSTUPY A ZÁSADY ÚVOD V této kapitole hodláme představit řadu pedagogických přístupů a didaktických zásad, které tvoří teoretický základ vzdělávacích aktivit obsažených v Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2. Je důležité zdůraznit, že cílem této části není poskytnout vyčerpávající výklad vybraných teorií a metod. Našim cílem bylo upozornit na některé přístupy, které odpovídají cílům projektu a charakteru vzdělávacích aktivit. Jak již bylo uvedeno v kapitole 1, naším cílem je propagovat a podporovat proces, ve kterém prostřednictvím vzdělávacích aktivit děti lépe pochopí své vlastní potřeby začlenění, mezilidského porozumění a vzájemného respektu v nenásilném a harmonickém prostředí. Doufáme, že díky těmto aktivitám si děti budou schopny na úrovni poznávací i citové uvědomit, jaký vliv může mít vzájemný respekt a porozumění na jejich pocit pohodlí a bezpečí. Aktivity tedy odpovídají individuální a kolektivní potřebě jistoty a bezpečí. Koncepce projektu je založena na přesvědčení, že i mladší děti jsou schopny pochopit své potřeby začlenění a sounáležitosti, přestože tyto pojmy nechápou na abstraktní a intelektuální úrovni. Vzdělávací aktivity jsou zakořeněny v různých pedagogických a didaktických přístupech. Tyto přístupy se mohou - více čí méně - odrážet v postupech použitých v jednotlivých aktivitách.

Příklad Cílem učitele je podpořit spolupráci a aktivní účast všech dětí ve skupině tím, že jim zadá úkol, který spočívá v přečtení krátkého textu a následné společné diskusi. K očekávaným výsledkům však nedochází, děti vzájemně nespolupracují. Některé děti zůstávají pasivní nebo na okraji skupiny. Ke vzniku prostředí skutečně motivujícímu děti k aktivitě a spolupráci dojde pouze v případě, kdy učitel definuje konkrétní aktivity a přiřadí je jednotlivým žákům. Některé děti tedy mohou kreslit, jiné nahlas číst text. Některým dětem je potřeba převyprávět přečtený text, který následně vhodnou formou dramatizují a předvedou. Ohled na individuální styly učení je tedy předpokladem zvýšené aktivity všech žáků na základě jejich schopností a dovedností.

Kromě individuálních stylů učení popisujeme v této kapitole i řadu pedagogických přístupů a zásad, které jsou obecně považovány za důležité pro rozvoj osobních, sociálních a emočních kompetencí dětí. Ve všech případech se jedná o ověřené a známé přístupy, běžně používané ve vzdělávacích systémech různých evropských zemí. Přestože mají informace o přístupech a zásadách obsažené v Průvodci učitele obecnou povahu, kladli jsme důraz na jejich propojení se vzdělávacími aktivitami ze Souboru aktivit. Odkazy na další zdroje informací najdete na konci tohoto průvodce, v kapitole 6.

24

V následujícím textu najdete stručný úvod k těmto pedagogickým přístupům a zásadám:

Kooperativní učení Skupinová dynamika a skupinové normy Devět druhů inteligence Styly učení Dělba vlivu Narativní přístup Inkluzivní vzdělávání a způsoby hodnocení

ÚVOD DO KOOPERATIVNÍHO UČENÍ Kooperativní učení je pedagogicko-didaktický přístup k výuce, vyvinutý americkým výzkumníkem a profesorem Spencerem Kaganem. Je založeno na myšlence, že žáci se nejúčinněji učí v rámci kooperativních skupin, které je inspirují a motivují k učení. Kooperativní učení je založeno na sociálně konstruktivistickém pojetí, v němž hraje důležitou roli Vygotského teorie o učení jako sociálním procesu a interakci. V rámci kooperativního učení to znamená, že žáci spolupracují za účelem dosažení společných cílů a snaží se dopracovat k výsledkům, které jsou prospěšné jak pro ně, tak pro všechny členy skupiny.

Struktury kooperativního učení Koncepce struktur v rámci kooperativního učení využívá různé formy interakce, které upravuje do podoby kooperativního uspořádání. Struktury kooperativního učení lze tedy definovat jako organizační a metodický rámec, který podporuje rozvoj schopnosti žáků řešit problémy, a tím individuální a kolektivní učení. Kooperativní uspořádání snižuje námahu potřebnou k dosažení úspěchu, zvyšuje kvalitu vztahů mezi účastníky kooperace, zvyšuje schopnost psychické adaptace a rozvíjí sociální dovednosti. Všichni žáci, bez ohledu na jejich znalosti a schopnosti, tak mohou přispět k dosažení společného cíle. Spencer Kagan definoval velký počet struktur, které různým způsobem podporují sociální, kognitivní a komunikativní dovednosti a spolupráci. Jednou z nosných myšlenek kooperativního učení je, že tyto kooperativní a interaktivní struktury mají pozitivní vliv na motivaci žáků k učení. Skupina a interakce jsou klíčovými prvky vyučovacího přístupu, který klade důraz jak na znalosti konkrétního předmětu, tak na rozvoj osobnosti žáka.

Pedagogicko-didaktické zásady kooperativního učení Jestliže chceme využívat ve výuce kooperativní uspořádání, je třeba dodržet základní podmínky kooperace. Jsou to:     

Pozitivní vzájemná závislost Podporující interakce Interpersonální dovednosti Osobní odpovědnost Reflexe skupinové činnosti

Podmínka pozitivní vzájemné závislosti znamená, že úspěch skupiny ovlivňují všichni členové skupiny stejným dílem.

25

Podmínka podporující interakce znamená výměnu informací v rámci malé skupiny, verbalizaci myšlenek, zpřesňování informací a jejich restrukturování atd. Podmínka interpersonálních dovedností, nebo interaktivních dovedností znamená, že umožňují skupině úspěšně pracovat. Jedná se např. o dovednost komunikovat s důvěrou, vést skupinu, rozhodovat a řešit konflikty. Podmínka osobní odpovědnosti znamená, že společné učení přirozenou cestou rozvíjí vlastní osobnost jedince a učí ho nést odpovědnost za výsledky práce celé skupiny. Podmínka reflexe skupinové činnosti znamená, že členové skupiny hodnotí svou činnost při plnění úkolu.

Oblasti rozvoje Struktury kooperativního učení podporují různé styly učení. Tyto oblasti rozvoje zahrnují:   

Sociální učení: struktury na podporu rozvoje týmu a skupiny Kognitivní učení: struktury na podporu rozvoje znalostí, kognitivních schopností a myšlení Komunikativní učení: struktury na podporu rozvoje komunikačních dovedností a sdílení znalostí

Význam kooperativního učení pro projekt Stronger Children Kooperativní učení je pedagogicko-didaktický přístup, který v mnoha ohledech odpovídá vzdělávacímu prostředí, které bychom chtěli vytvořit prostřednictvím aktivit obsažených v Souboru aktivit projektu Stronger Children - Less Violence 2. Základní myšlenkou kooperativního učení je, že žáci rozvíjejí své sociální a komunikační dovednosti prostřednictvím spolupráce a sociální interakce. V kooperativních učebních skupinách žáci společně pracují za účelem dosažení společných cílů. Žáci si uvědomují, že mohou dosáhnout výukových cílů jedině tehdy, pokud ostatní studenti v učební skupině dosáhnou svého cíle. Cíle kooperativní výuky se zhodují s cíli vzdělávacích aktivit projektu Stronger Children - Less Violence 2, kterými jsou rozvoj sociálních kompetencí a vytvoření takových učebních skupin, které minimalizují riziko výskytu negativních jevů, šikany a vyloučení ze skupiny.

ÚVOD DO SKUPINOVÉ DYNAMIKY A SKUPINOVÝCH NOREM Ze sociálního a psychologicko-pedagogického hlediska tvoří skupinu minimálně tři lidé. Sociální skupiny dělíme na formální a neformální. Formální skupinu tvoří lidé, kteří jsou jejími členy nikoliv na základě uspokojování potřeb společenských styků, ale z formálních důvodů. Taková skupina se obvykle řídí přísnými pravidly, jednotlivci mají různé pravomoci, různý stupeň odpovědnosti a specifické úkoly zaměřené na dosažení společného cíle. Mezi formální skupiny patří např. kolektiv zaměstnanců, montážní tým a zejména třída žáků. Neformální skupina není částí formální organizační struktury a zpravidla nemá formální cíl. Jednotlivce můžou ve skupině spojovat stejné cíle, zájmy a záliby. Neformální skupiny jsou pružnější a vhodnější pro

26

utváření a rozvoj mezilidských vztahů. Pokud v organizaci neexistuje soulad mezi formálními a neformálními skupinami, vede to k vážným problémům. Školní třída představuje kombinaci formální a neformální skupiny. Ve skupině, záměrně vytvořené „shora“, vznikají malé skupiny přátel. Role učitele v této sociální struktuře je velmi důležitá pro ovlivňování její dynamiky a je dána jeho stylem vedení třídy.

Struktura Každá sociální skupina má svoji strukturu (statický přístup) a dynamiku (dynamický přístup). Na strukturu skipny lze nahlížet z různých perspektiv: 1. Struktura hierarchie. Je dána přítomností různých rolí ve skupině. Ve formální skupině (třídě) je vůdcem učitel. Žáci musí dodržovat pravidla stanovená učitelem. Účast žáků na procesu vytváření systému pravidel je však velmi důležitá. Z učitele se v tomto případě stává spíš „strážce“, než „tvůrce“ pravidel. V neformálních skupinách existují vůdci a podřízení. Vůdců může být ve skupině i více, záleží na schopnostech a zdatnostech jednotlivců. 2. Struktura komunikace. Souvisí se sociálními interakcemi v rámci skupiny. Ve formálních skupinách je nastavena a priori na základě pravidel a zvyklostí; v neformálních skupinách dominují specifické formy komunikace, které mohou být důležitým znakem příslušnosti ke skupině. 3. Sociometrická struktura. Struktura vztahů mezi členy skupiny. Je důležité, aby učitel měl na paměti, že vliv autority (učitele) ve formální skupině (třídě) je daný, zatímco vztah učitele s různými neformálními skupinami je složitější. Učitel by měl mít přehled o neformálních skupinách uvnitř třídy, je však nemožné je řízeně vytvářet. Neformální skupiny však lze ovlivňovat. Sociometrická struktura je poměrně komplikované téma, které vyžaduje delší odborné pojednání.

Dynamika Rozvoj třídy jako sociální skupiny má tři hlavní fáze: 1. Poznávání. Žáci se vzájemně poznávají, ocitají se v novém prostředí, neformální skupiny dosud neexistují. Role učitele: shromažďovat informace o žácích, jejich jména, zájmy, vlastnosti, záliby, vytvářet vhodné prostředí pro lepší vzájemné poznávání, vytvářet pozitivní atmosféru ve třídě. Vhodné jsou jakékoliv aktivity na seznamování. Vhodná je práce v menších, smíšených skupinách. Tuto fázi je vhodné uzavřít vytvořením pravidel spolupráce. 2. Integrace. Žáci si vytvářejí skupinové pouto. Mají pocit většího bezpečí a sebevědomí. Mají menší strach z nepřijetí do kolektivu. Role učitele: dohlížet na dodržování norem a pravidel stanovených na konci předchozí fáze. Vhodné jsou aktivity na rozvoj komunikačních dovedností. 3. Sebeuvědomění. Nejdelší a nejdynamičtější fáze, která nabývá mnoha různých podob. U dětí je již vytvořen pocit příslušnosti ke společenství. Projevují mnoho různých pocitů: nadšení, ochotu spolupracovat, ale také pasivitu, hněv a agresi. Skupina neustále pracuje na způsobu řešení vnitřních konfliktů.

27

Role učitele: sledovat proces komunikace, zmírňovat konflikty, zvyšovat sebevědomí dětí. V této fázi by měl učitel pracovat na rozvoji schopnosti vyjadřovat pocity a emoce, komunikace a kooperativních dovedností. Jednotlivé fáze rozvoje na sebe navazují. Včasné rozpoznání začátku další fáze je klíčovým faktorem pro správnou interpretaci chování dětí a volbu vhodných forem práce.

Význam skupinové dynamiky pro projekt Stronger Children Pochopení skupinové dynamiky a procesu formování sociálních struktur je důležitým předpokladem práce učitele. Ve vztahu k inkluzi, boji proti šikaně, vzájemnému respektu a toleranci může být znalost vývojových fází skupin velmi důležitá. Neznalost dynamiky neformálních skupin může vést k selhání procesu začleňování a rozvoje kolektivu.

ÚVOD DO DEVÍTI DRUHŮ INTELIGENCE V průběhu let vznikla řada různých teorií, které se snažily o vysvětlení pojmu inteligence. Většina z nich dává inteligenci do souvislosti s lidskou myslí a jejím potenciálem. Během několika posledních desetiletí vyústil výzkum inteligence ve dva důležité poznatky. Za prvé, inteligenci lze rozvíjet. Za druhé, existují různé druhy inteligence. Inteligenci lze podle sociální teorie chápat jako kognitivní potenciály s biologickou podstatou, které se v závislosti na kulturním a ekologickém prostoru jedince mohou nebo nemusí uplatnit. Znamená to, že inteligence není jednorozměrná, statická, neměnná a vrozená. Naopak, inteligence je mnohočetná a za předpokladu, že je vhodným způsobem stimulována, ji lze také rozvíjet. Jednou z nejznámějších teorií inteligence je Gardnerova teorie mnohočetné inteligence, podle které existuje devět druhů inteligence. Druhy inteligence Lingvistická inteligence

Logicko-matematická inteligence

Hudební inteligence

Tělesně-kinetická inteligence Prostorová inteligence

Charakteristika Představuje řečové schopnosti zahrnující mechanismy spojené s fonologií (zvuky řeči), syntaxí a morfologií (gramatika), sémantikou (význam) a pragmatikou (důsledky a použití jazyka v různých situacích). Užívá se při čtení knih, psaní vědeckých prací, básní, novel, chápání obsahu mluvených pojmů. Jedná se o schopnost aplikovat a vnímat vztahy v nepřítomnosti objektů nebo činností, schopnost abstraktního myšlení. Používá se např. při řešení matematických úloh a provádění důkazů, dosahování finanční rovnováhy domácnosti a při logickém usuzování. Schopnost tvořit, zprostředkovávat a chápat významy složené ze zvuků. Řadí se sem i mechanismy spojené s výškou, rytmem, zabarvením zvuku. Tento typ inteligence se používí při zpívání, komponování skladeb, hře na hudební nástroje, při vyhodnocení struktury hudebního díla apod. Reprezentuje schopnost využívat všech částí těla při řešení problémů, ovládání hrubé a jemné motoriky, manipulace s předměty. Používá se např. při tanci, basketbalu, běhu a jiných sportech. Schopnost vímat zrakové a prostorové informace, modifikovat je a přetvářet zrakové obrazy bez vztahu k původnímu podnětu. Řadí se sem i schopnost vytváření trojrozměrných obrazů a manipulace s nimi. Tento typ inteligence se užívá např. při přesunech z místa na místo, čtení mapy, řešení otázek prostorového uspořádání objektů. 28

Intrapersonální inteligence Interpersonální inteligence Přírodovědná inteligence Existenciální inteligence

Schopnost uvědomovat si vlastní pocity, záměry i motivy. Používá se tedy tehdy, chceme-li porozumět sami sobě. Je základem pochopení, kdo jsme, co nás motivuje, jak se vyvíjíme ve vztahu k existujícím mezím svých schopností a zájmů. Znamená schopnost rozpoznávat a diferencovat pocity, záměry a přesvědčení druhých lidí. Užívá se ve vztahu k druhým lidem, např. sem patří snaha pochopit jejich emoce, chování, motivaci. Porozumění fungování přírody a přírodním zákonům. Používá se při snaze pochopit, jak je uspořádána příroda. Jde o schopnost zabývat se filozofickými a světonázorovými otázkami lidské existence, jako jsou smysl lidského života a smrti, význam svobody apod.

Každý typ inteligence je propojen s pěti smysly. Obecně platí, že každý typ může být aktivován zrakem, sluchem, chutí, hmatem, čichem, řečí a komunikací s druhými lidmi, intuicí, metakognicí nebo introspekcí. Skutečnost, že dítě projevuje vysoký stupeň zájmu a tudíž inteligence v určité oblasti neznamená, že v dalších oblastech je průměrné. Schopnosti všech lidí jsou dány různými kombinacemi jednotlivých typů inteligence. Ve většině případů dominuje jeden nebo dva druhy inteligence. Všichni však disponujeme schopností rozvíjet všechny druhy inteligence, a to za předpokladu, že jsou včas aktivovány a pravidelně stimulovány. Ve školním prostředí toho lze dosáhnout vytvářením vhodných vzdělávacích příležitostí pro všechny děti s ohledem na typ a úroveň různých druhů inteligence.

Význam devíti druhů inteligence pro projekt Stronger Children Aktivity obsažené v Souboru aktivit projektu Stronger Children - Less Violence 2 přispívají k rozvoji různých typů inteligence, jako jsou schopnost sebepoznání a sebeuvědomění (intrapersonální inteligence) a schopnost porozumět záměrům, motivaci a přání jiných dětí (interpersonální inteligence). Znalost teorie multitalentu hraje důležitou roli při posuzování a hodnocení dětí a výběru vhodných metod a forem práce. Mnohé schopnosti se u dětí mohou projevit zcela jinými cestami a způsoby, než jen prostřednictvím klasického testování.

ÚVOD DO STYLŮ UČENÍ Teorie stylů učení byla původně rozpracována v sedmdesátých letech americkými vědci Ritou a Kennethem Dunnovými. Obecně řečeno, jejich koncepce vyjádřuje, že u různých lidí dochází k procesu učení odlišným způsobem a že tento proces je optimální za předpokladu, že vzdělávací prostředí odpovídá individuálním stylům učení. Vzdělávací prostředí může zásadním způsobem ovlivňovat výkon žáků. Proto může být rozvoj pevných společenství, začlenění a multikulturní citlivost přímo nebo nepřímo ovlivněn individuálními styly učení dětí. Je tedy důležité, aby učitelé znali odlišné styly učení žáků ve svých třídách. V této části najdete krátký úvod do některých z převládajících teorií stylů učení. Uvádíme také příklady toho, jak znalost individuálních stylů učení může podpořit a posílit rozvoj pevných společenství a sociálních dovedností u dětí. Zároveň zde najdete i odkazy na konkrétní aktivity ze Souboru aktivit, které představují příklady vhodného využití individuálních stylů učení pro rozvoj společenství. Dunnová vymezuje styl učení jako biologicky a vývojově podmíněnou charakteristiku, která ovlivňuje učení žáka:

29

Faktory, které ovlivňují učení, dělí Dunnová do pěti skupin:    



Vlivy fyzikálního prostředí, mezi které patří hluk, světlo, teplota při učení, nábytek ve třídě (lavice, židle apod.). Intencionální aspekty jako motivace, odpovědnost a vytrvalost dětí. Sociální potřeby, mezi které patří potřeba učení o samotě nebo ve skupině. Psychofyziologické potřeby, mezi které patří preference smyslové modality (vizuální, auditivní, kinestetické, taktilní podněty). Patří sem i potřeba pohybu při učení a potřeba přijímat či nepřijímat jídlo během učení. Styl zpracování vyjadřující individuální přístup k učení prostřednictvím jednotlivých kroků nebo holisticky.

Tyto faktory jsou důležité zejména z hlediska individuálních stylů učení. Mají však také vliv na způsob, jakým se dětí učí kooperativně a na dosažení vzdělávacích cílů. Styly učení byly popsány i jinými způsoby. David Kolb, americký psycholog a vzdělávací teoretik, je znám díky své teorii zkušenostního učení a stylům učení. Základem Kolbovy teorie je jeho cyklus učení, složený ze čtyř etap a stylů učení:    

Prožívání, jde o získání konkrétního zážitku jedince, který ho spontánně prožije. Vnímání, dítě přemýšlí o významu zážitku a snaží se ho pomocí sebereflexe popsat. Myšlení, dítě abstraktně-logicky uvažuje a hledá ze svého přemítání logické závěry. Konání, dítě aktivně zkouší činnost zprostředkovanou zážitkem. Dochází k nově nabyté praktické zkušenosti, kterou zážitek zprostředkovává.

Podle Kolba jsou u všech jedinců zastoupeny všechny styly učení, je však důležité identifikovat, který z nich převládá, aby bylo podle toho možné nastavit optimální vzdělávací prostředí. Některé děti se lépe učí, když mají dostatek názorných příkladů a mohou o svých pozorováních přemýšlet. Jiné děti upřednostňují aktivní účast a praktická řešení. Některé děti využívají spíše svoji intuici než logické uvažování a naopak jiné cítí potřebu informace analyzovat a dávat je do vzájemných souvislostí.

30

Význam stylů učení pro projekt Stronger Children Teorie stylů učení představují obecný přístup k výchovno-vzdělávacímu prostředí, vztahují se tedy ke všem věkovým skupinám a vzdělávacím kontextům. Neexistuje tedy přímý vzájemný vztah mezi styly učení a tématy projektu, jako jsou začlenění, prevence násilí a šikany, multikulturní citlivost a respekt k rozmanitosti. Podstatou stylů učení je však to, že vzdělávací prostředí by mělo odpovídat konkrétním potřebám dětí a žáků ve skupině. Z tohoto pohledu jsou styly učení velmi důležité pro začlenění všech žáků a rozvoj společenství ve vzdělávacím prostředí, včetně mateřských a základních škol. Mnoho aktivit obsažených v Souboru aktivit projektu Stronger Children – Less Violence 2 je zaměřeno na podporu respektu mezi dětmi a jejich povědomí o tom, že každé z nich může obohatit spolupráci svými specifickými dovednostmi, znalostmi a kompetencemi. Toto je ve skutečnosti hlavní odkaz celého projektu. Vytváření vhodného vzdělávacího prostředí je jedním z důležitých prostředků rozvoje respektu a porozumění mezi dětmi.

ÚVOD DO DĚLBY VLIVU Tlak společnosti nás nutí být silnými a asertivními jedinci. Sebevědomí je vnímáno jako pozitivní charakterová vlastnost. Kde však leží hranice mezi mocí a násilím? A jak můžeme předcházet násilí a zároveň vést děti k sebevědomí a asertivitě? Koncepce prevence násilí, tak jak popsána v tomto dokumentu, je založena na těchto předpokladech: • • • •

K násilnému chování často dochází v rámci skupin vrstevníků. K první zkušenosti s násilím, ať už v pozici oběti nebo násilníka, dochází mnohem dřív, než si většina rodičů myslí. Násilí lze předcházet, pokud mají děti dostatečně rozvinuté sociální kompetence. O rozvoj sociálních kompetencí se musejí starat všichni dospělí, kteří se podílejí na výchově dětí.

Aktivity obsažené v Souboru aktivit projektu Stronger Children - Less Violence 2 jsou zaměřeny na rozvoj sociálních kompetencí u dětí v raném věku. Za předpokladu, že jsou pravidelně využívány, pomáhají dětem s rozvojem schopnosti vypořádat se s konflikty.

Význam sociálních a občanských kompetencí Počáteční vzdělávání a odborná příprava by měly „poskytnout všem mladým lidem prostředky k rozvoji klíčových kompetencí na takové úrovni, aby byli připraveni na dospělost a pracovní život, a tím také poskytnout základ pro budoucí příležitosti k učení“ (zdroj: http://europa.eu/legislation_summaries/ education_training_youth/lifelong_learning/c11090_en.htm). Jedna z osmi oblastí klíčových kompetencí, stanovených Evropským parlamentem je definována jako „sociální a občanské komeptence“. Sociální kompetence se vztahují k osobním, mezilidským a multikulturním kompetencím a ke všem formám chování, které jedince připravují na efektivní a konstruktivní způsob účasti na společenském a pracovním životě. Souvisejí s pocitem osobní a společenské realizace jedince. Pochopení kodexů chování a zvyků v prostředích, ve kterých jedinci působí, je zásadní. Občanské kompetence „připravují jedince k aktivní a demokratické účasti na společenském životě“ (zdroj: “Recommendation 2006/962/EC of the European Parliament and of the Council of 18 December 2006 on key competences for lifelong learning).

31

Přestože je rozvoj těchto kompetencí záležitostí celoživotního učení, časný začátek je důležitý pro rozvoj tolerance a flexibility při řešení obtížných situací. Opatření k prevenci rasistického a diskriminačního chování by měla začít už v mateřské, případně na základní škole.

Skupinové konflikty mezi vrstevníky v rámci sociální interakce Útoky vrstevníků jsou do jisté míry přirozené. I když mezi malými dětmi existuje určitá míra přirozené agresivity, je třeba, aby se s ní naučily zacházet. Ve skutečném životě to jsou nejenom rodiče, ale i učitelé a vychovatelé, kteří si často nejsou jisti, jak s takovým chováním zacházet. Můžou mít pochybnosti o tom, co ještě lze považovat za „normální“ chování, čemu je už potřeba věnovat zvýšenou pozornost a co považovat za šikanu. Kromě toho rozvoj sociálních kompetencí je dlouhodobý proces, který nelze realizovat v krátkém časovém horizontu. Jsme přesvědčeni, že sociální kompetence je potřeba rozvíjet a že je potřeba posílit zejména schopnost dětí k sebeobraně, protože je známo, že demonstrace síly a sebevědomí může skutečně odradit případné útočníky nebo pachatele. „Sociální kompetence je schopnost podívat se na určitou situaci jiným pohledem, poučit se z minulých zkušeností a uplatňovat tyto poznatky v neustále měnícím se prostředí… Sociální kompetence je základem, na kterém stojí očekávání budoucích podob interakce s druhými lidmi a na základě které děti rozvíjejí vnímání svého chování. Sociální zkušenosti jsou úzce propojeny s emočními kompetencemi.“ (Social Competence in Children, Margaret Semrud-Clikeman Ph.D., 2007). Skupiny vrstevníků jsou důležité pro rozvoj vlastní identity dětí (Christoph Müller und Melanie Minger, Empirische Sonderpädagogik, 2013). Konflikty jsou tedy do jisté míry přirozeným jevem. Neustálé šikanování a pejorativní poznámky však mohou způsobit vážné škody. Děti se ovšem musí naučit řešit konfliktní situace, a to včetně těch, které jsou součástí sociální interakce. Výzkum ukázal, že stávající koncepce ne vždy zahrnují tak široký výklad prevence násilí, který jsme přijali pro projekt. Existující koncepce: • • • •

obvykle vidí řešení problému v zapojení externích pracovníků, spíše než ve školení vlastních učitelů, často upozorňují na děti, které jsou nápadné, jsou obvykle zaměřené na mnohem starší děti (studenty středních škol), jsou obvykle aplikovány ve velmi omezeném časovém rámci (projektový den/týden).

Některé projekty dokonce ve svých třídách využívají dětí jako moderátorů, což se může jevit problematickým, zejména u dětí mladšího věku. Koncepce projektu přistupuje k řešení uvedených aspektů zapojením učitelů a vychovatelů, kteří jsou v pravidelném a těsném kontaktu s dětmi. Umožňuje jim přistupovat k řešení problému pravidelným používáním aktivit obsažených v Souboru aktivit. Není tedy potřeba přivolávat externí pracovníky, čas není omezen a zapojeny jsou všechny děti ve třídě.

Prevence namísto nápravných opatření Existuje několik základních konceptů, které se děti učí poměrně snadno, za předpokladu, že jsou jim vystaveny pravidelně: • • • •

kooperativní chování argumentace směrující k řešení konfliktů zdržení se násilného chování zdržení se slovního a emocionálního násilí

32

Děti, ale i učitelé často rozpoznají známky násilného chování až v momentě, kdy dojde k vyhrocení konfliktu. Děti si musejí osvojit způsoby řešení konfliktů, které uspokojí všechny zainteresované strany. Život dítěte provázejí silné emoce, potřebují tedy možnost projevit je, i když se to z hlediska dopělého člověka nemusí jevit vhodným. Proces pochopení řízení konfliktů je dlouhodobý a musí být aplikován systematicky. Základním východiskem projektu je předpoklad, že prevence násilí prostřednictvím aktivit obsažených v Souboru aktivit představuje opatření, které pomůže dětem stát se silnějšími. Týká se to i dětí, které nemají přímou zkušenost s násilím. Cílem projektu je usnadnit rozvoj kompetencí, které pedagogům umožní pomoci dětem stát se silnějšími, i za pomoci metody úplného vnoření. Vnoření znamená, že nabízený program je aplikován v pravidelných intervalech, v rámci běžné výchovno-vzdělávací činnosti. Učitelé stanoví pravidla spolupráce, použijí aktivity v doporučené posloupnosti a využijí vzniklé situace jako zdroj informací k reflexi.

Význam dělby vlivu pro projekt Stronger Children Tento koncept je zaměřen na prevenci vzniku rolí oběti a agresora. Aktivity obsažené v Souboru aktivit projektu Stronger Children - Less Violence 2 mají preventivní účinek vzhledem k včasnému odhalení existence těchto rolí ve skupině. Prostřednictvím aktivit se ocitají děti v různých, často protichůdných situacích. Zažívají různé pocity, vědomě je reflektují a učí se z nich. V dlouhodobém horizontu to vede k hlubšímu pochopení pocitů druhých lidí.

ÚVOD DO NARATIVNÍHO PŘÍSTUPU Narativní psychologii vyvinuli v osmdesátých letech australský terapeut Michael White a novozélandský terapeut David Epston. Při tvorbě se inspirovali mimo jiné Michelem Foucaultem. V současnosti se narativita využívá kromě terapeutického kontextu i v širokém spektru rozvojových, poradenských a vzdělávacích služeb. Základní myšlenkou tohoto přístupu je tvrzení, že lidská identita je utvářena v rámci vztahů. Formování vztahů je tedy zásadní pro narativní přístup a stává se tím důležitým předpokladem pro vývoj a proměnu člověka. K pozitivnímu výsledku však vedou pouze vztahy založené na rovnosti a vzájemném respektování integrity jedince.

Příběhy mohou ovlivňovat naši pozici ve skupině Dalším důležitým stavebním kamenem tohoto přístupu je skutečnost, že lidé – děti stejně jako dospělí – nacházejí smysl životní cesty skrze příběhy nebo vyprávění. Jeden druhému vypravujeme zážitky a události svého života. Příběhy, které o sobě vypravujeme, formují naše vztahy s ostatními. Utvářejí naši identitu, obraz sebe sama, to, jak vnímáme svět kolem nás apod. Tyto příběhy mají také velký vliv na to, jak vnímáme příležitosti a hranice v našem životě. Ovlivňují naši schopnost jednat v každodenním životě. Narativní psychologie využívá základní koncept tzv. dominantních příběhů. Jsou to příběhy, které o sobě obvykle říkáme a příběhy, které se o nás říkají. Někteří lidé mohou být natolik zaujatí vypravováním o své nemoci, že tyto příběhy vlastně brání jedinci v zotavení. Dominantí vyprávění zastiňuje všechny další možné příběhy ze života dané osoby, například sportovní výkony.

I malé děti vyprávějí příběhy ze svého života Příběhy mohou hrát významnou úlohu v procesu vytváření pozice ve skupině. Týká se to i mateřských a základních škol, kde jsou žáci-cizinci se slabou znalostí jazyka spojováni s dominantními příběhy, které tvrdí, že jsou akademicky a intelektuálně nedstatečně vybavení. Přestože spolu jazykové a intelektuální schopnosti

33

nesouvisejí, vznikají příběhy (očekávání) o slabém prospěchu žáků-cizinců, o jejich neschopnosti dosáhnout vyšší kvalifikace nebo podílet se na skupinové práci. Tito žáci tak mají vytvořenou určitou „nálepku“ nebo příběh, který lze změnit velmi obtížně.

Externalizace negativních příběhů Jednou z důležitých metod narativní terapie je dekonstrukce negativních příběhů. Přestože výchovněvzdělávací proces v mateřských a základních školách nelze srovnávat s terapií, je možné i v jeho rámci podrobit dekonstrukci negativní příběhy, které brání dítěti stát se plnohodnotným členem skupiny. Narativní terapeuti používají pro dekonstrukci negativních příběhů metodu externalizace. Je to vlastně odkrývání a objasňování původu negativního příběhu a negativního sebevnímání. V případě žáků-cizinců může jít o odstranění domněnky, že tito žáci nemají stejné schopnosti a dovednosti jako ostatní děti. Kromě toho může odhalení dalších pozitivních příběhů pomoci jednotlivým žákům, ale i celé skupině uvědomit si, že ve skutečnosti neexistuje spojitost mezi původem žáka a jeho schopnostmi. Pozitivním příběhem může být např. to, že žák-cizinec mluví více jazyky a že je tudíž jazykově lépe vybaven, než většina ostatních dětí ve skupině. Mohou to být také pozitivní příběhy o sociálních, emočních a personálních kompetencích, které jsou ve skupině dětí velmi důležité. Externalizace tedy může i malým dětem pomoci pochopit, že mají více příběhů, které odrážejí komplexnost jejich osobnosti a přínos pro skupinu.

Příběhy a dialogické čtení Pojem dialogického čtení má svoje místo i v rámci narativního přístupu. Jedná se o rozšíření obvyklého vyprávění a čtení učitelem. Pozornost se z učitele přesouvá na děti, které se mění z pasivních příjemců v aktivní účastníky vyprávění. V tradiční třídě přijímají děti příběhy bez otázek. Příběhy se nezpochybňují, prožitek je závislý na tom, zda se děti mohou soustředit na poslech a také na schopnostech vypravěče. Dialogické čtení mění tento zaužívaný způsob tím, že děti aktivně zapojuje do vyprávění. Učitel dětem průběžně radí, jak mají interpretovat a popisovat příběhy a usměrňuje je ve vyprávění. Dialogické čtení zlepšuje jazykové a komunikativní kompetence dětí. Učitel aktivně využívá a zapojuje vlastní zkušenosti a příběhy dětí, jako jsou např. rodina, sourozenci, zážitky. To všechno je založeno na příběhu, který zahrnuje i příběhy dětí.

Význam narativního přístupu pro projekt Stronger Children Narativní přístup je obvykle spojován s terapeutickou praxí, a proto se málokdy uvažuje o jeho využití ve výchovně-vzdělávacím procesu. Ve skutečnosti ho lze ve vzdělávacím kontextu využít způsobem, kdy příběhy slouží k vytváření pozitivních kolektivních příběhů, posilují vzájemné vazby ve skupině, respekt, úctu a sebevědomí. Mnoho aktivit obsažených v Souboru aktivit projektu Stronger Children Less Violence 2 je zaměřených na vyprávění. Poskytují dětem příležitost prezentovat nové, nápadité a neznámé příběhy ze svého života, v některých případech jako alternativu k negativním a škodlivým příběhům.

34

ÚVOD DO INKLUZIVNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ A ZPŮSOBŮ HODNOCENÍ Narůstající požadavky na vzdělávací systémy vyžadují adekvátní změny v řízení a organizaci škol způsobem, který zajistí naplnění vzdělávacích potřeb všech dětí bez výjimky. Inkluze je přístup k životu, sdílený všemi členy vzdělávací komunity. V návaznosti na evropské předpisy týkající se inkluzivního vzdělávání s důrazem na rozmanitost lze tvrdit, že inkluzivní školy by měly brát v úvahu potřebu nezbytných změn v organizaci a řízení škol a vzdělávacích center, a to na metodické i organizační úrovni, ve vztahu k učebním osnovám a způsobu hodnocení. Zaměřit se na hodnocení v inkluzivním vzdělávání znamená v první řadě zaměřit se na rozvoj schopností a dovedností. Jako ideální model inkluzivní školy vidíme model popsaný autory, jako jsou Ainscow nebo Porter. Je to model, který usiluje o adekvátní reakci na vzdělávací potřeby všech dětí v našich školách tak, aby se staly aktivními účastníky v co největším rozsahu aktivit a úloh, a to v rámci výchovně-vzdělávacího procesu v běžné škole. Základní cíl vzdělávání je založen na podpoře rozvoje samostatnosti dětí na osobní, sociální a následně i profesní úrovni. Proto autoři navrhují závazek prosazovat indikátory úspěchu a rovných příležitostí. Prosazovat úspěch znamená možnost poskytovat vzdělávací situace s cílem zajistit řešení úloh s pozitivními výsledky. Rovnými příležitostmi míníme naplňování potřeb dětí v závislosti ona jejich individuálních vzdělávacích potřebách. Zahrnuje to i pružné učební osnovy, které lze přizpůsobit charakteristikám a potřebám všech dětí ve škole. Jenom na základě tohoto přístupu lze vytvořit konkrétní řešení inkluze, které umožní takové řízení práce s třídou, které bude využívat metodiky zaměřené na podporu respektu k rozmanitosti. Předpokladem hodnocení je dostupnost nástrojů, které nám umožní nastavit indikátory úspěchu na základě individuálních potřeb všech studentů.

Charakteristiky inkluzivního hodnocení A) Doporučení pro počáteční hodnocení: •

Důležité je dávkovat aktivity po částech: od konkrétních po více abstraktní, od aktivit vyžadujících časté zapojení pedagoga až po samostatnou práci, a postupně zvyšovat obtížnost řešených úloh.

•

Podporovat aktivní účast a zvyšovat sociální a osobní autonomii studentů prostřednictvím sebepoznání a autoregulace procesu učení, jejich vzdělávacích potřeb a obtíží.

•

Poskytnout studentům možnost opakovaného procvičení různých úkolů.

•

Prezentovat různé druhy aktivit pro podporu různých přístupů k hodnocení.

•

Studenti musejí mít jasnou představu o cílech, jichž má být dosaženo, vzhledem k obsahu, dovednostem a kompetencím, které budou hodnoceny.

35

B)

•

Obměňovat individuální a skupinové aktivity na podporu skupinové práce a povědomí o rozmanitosti.

•

Učitel by měl převzít roli mentora a průvodce výukovým procesem.

•

Žáci i učitelé by si měli být vědomi, že kritéria hodnocení lze přizpůsobit vzdělávacím potřebám žáků. Hodnotící kritéria musejí být transparetní a sdílená všemi účastníky výchovně-vzdělávacího procesu (učiteli i žáky).

Doporučení pro hodnocení v průběhu výchovně-vzdělávacího procesu:

Aktivity související s hodnocením by měly být transparentní a pružné. •

Podporovat aktivní účast studentů a jejich samostatnost, střídavě zařazovat individuální a skupinové úkoly.

•

Podporovat povědomí o procesu učení.

•

Plánovat různé úrovně účasti a řešení úkolů k zajištění úspěchu a rovných příležitostí pro všechny studenty.

•

Využívat rozmanitých výukových materiálů pro řešení úkolů a hodnocení.

•

Plánovat aktivity s použitím různých druhů komunikace (grafické symboly, jazyk, gesta, piktogramy apod.).

•

Čas vyhrazený pro řešení úkolů musí být přizpůsoben individuálním potřebám studentů, s možností delších či kratších přestávek.

•

Určit indikátory i pro pedagogickou práci a na jejich základě upravovat výchovně-vzdělávací působení a hodnocení.

C)

Doporučení pro hodnocení provedeného úkolu: •

Hodnotit jak postup při řešení úkolu, tak jeho výsledek, individuálně nebo skupinově. Proces hodnocení musí být interaktivní, dostatečná zpětná vazba musí být zajištěna.

•

Hodnocení by mělo obsahovat doporučení ke zlepšení výuky a učení.

•

Kritéria pro hodnotící zprávy by měli být být úzce provázány s hodnotícími kritérii a navrhovanými cílovými kompetencemi pro každého studenta. Měl by také být zajištěn soulad mezi hodnocením a vysvědčením na základě pokroku každého studenta.

•

Poskytnout všem studentům stejnou formu hodnotících zpráv. Musí však obsahovat další informace o práci a dosažených úspěších, a to vzhledem k individuálním vzdělávacím potřebám a cílům stanoveným v individuálních učebních plánech.

•

Pro studenty se specifickými potřebami je doporučeno hodnocení obecného charakteru a hodnotící zpráva přizpůsobená jejím charakteristikám a potřebám.

36

KAPITOLA 4 SEZNAM AKTIVIT PROJEKTU STRONGER CHILDREN LESS VIOLENCE 2 🔴 děti předškolního věku

■ žáci základních škol

Číslo

NÁZEV

TYP HRY

KLÍČOVÁ SLOVA

URČENO PRO

1

Želva

pohyb, spolupráce, kontakt

důvěra, týmový duch, sociální kompetence

🔴◼

2

Kolotoč

pohyb, spolupráce, kontakt

odbourání stresu, relaxace, začlenění

🔴◼

3

Práce

pohyb, spolupráce, komunikace, hraní týmový duch, mezikulturní porozumění rolí

🔴◼

4

Ztracený klaun

pohyb, spolupráce

týmový duch, začlenění

🔴◼

5

Horký míč

pohyb, spolupráce, kontakt

týmový duch, sociální kompetence, inkluze

🔴◼

6

Skrytá slova

komunikace, interakce

mezikulturní porozumění, začlenění

◼

7

Hra na sdílení

interakce

zodpovědnost, řešení konfliktů, emoční inteligence

🔴

8

Společné kreslení

interakce, kreativita, umění

pocity, osobnostní rysy

🔴

9

Srdce naší třídy

interakce, prolomení ledů, kreativita

budování sebedůvěry, emoční inteligence

◼

10

Fotka je lepší než tisíc slov

interakce, kreativita

mezikulturní porozumění, emoční inteligence

◼

11

Šeptání

interakce, komunikace

zodpovědnost, důvěra, týmový duch

◼

12

Vodicí pes

pohyb, komunikace

mezikulturní porozumění, kulturní sebedůvěry, důvěra, týmový duch

13

Kde jsem?

interakce, komunikace

mezikulturní porozumění, kulturní rozdíly, týmový duch, řešení ◼ konfliktu, pocity

14

Kejklíří

pohyb, spolupráce

týmový duch, odbourání stresu

◼

15

Příběhy jmen

komunikace

pocity, rozmanitost, mezikulturní porozumění, kulturní rozdíly

◼

16

Kdo jsme (Bingo)

interakce, komunikace

osobnostní rysy, rozmanitost, sociální začlenění, kulturní rozdíly

◼

rozdíly,

pocity,

budování

🔴◼

17

Kreslení posilující sebedůvěru

kontakt, komunikace, prolomení ledů

budování sebedůvěry, týmový duch, rozmanitost, mezikulturní ◼ porozumění

18

Chtěl by sis hrát s námi?

komunikace, interakce, spolupráce

emoční inteligence, budování sebedůvěry, týmový duch

🔴

19

Hvězda týdne

kontakt, komunikace, interakce

vzájemné uznání, budování sebedůvěry, emoční inteligence, kulturní ◼ rozdíly

20

Můj tajný přítel

kontakt, prolomení ledů, interakce

vzájemné uznání, budování sebedůvěry, emoční inteligence, začlenění ◼

21

Vytvořme neporušitelný řetěz

spolupráce, interakce, kreativita, pohyb týmový duch, budování sebedůvěry, zodpovědnost

22

Jaké hodnoty společné?

spolupráce, interakce, kreativita, pohyb týmový duch, budování sebedůvěry, zodpovědnost

23

Náš společný přítel

komunikace, kontakt, prolomení ledů

24

Síť

jsou

nám

interakce,

◼ ◼

inkluze, budování sebedůvěry, týmový duch, rozmanitost

🔴◼

pohyb, komunikace, kontakt, interakce

začlenění, budování sebedůvěry, týmový duch, rozmanitost

🔴

25

Slunce přátelství

komunikace, interakce

začlenění, týmový duch, rozmanitost, mezikutlurní porozumění, ◼ sociální kompetence

26

Narozeninové písně

komunikace, umění

relaxace, odbourání stresu, mezikulturní porozumění, rozmanitost

◼

27

Improvizační kroužek

komunikace, interakce, umění

týmový duch, odbourání stresu, osobnostní rysy

◼

28

Píseň a příběh

komunikace, kreativita, umění

emoce, rozmanitost, kulturní rozdíly

◼

29

Emoční obraz

komunikace, kreativita

·

30

Ukaž své emoce

pohyb, hraní rolí

emoční inteligence, emoce, pocity

31

Cítit se dobře

komunikace, kreativita, umění

emoční inteligence, emoce, pocity

32

Zóny mého těla

komunikace, kontakt

osobnostní rysy, potřeby a práva, budování sebedůvěry, emoce, pocity 🔴 ◼

emoční inteligence, emoce, pocity, budování sebedůvěry

37

🔴◼ 🔴◼ 🔴◼

33

Čestný souboj

pohyb, interakce, hraní rolí

emoce, pocity, sociální kompetence, porozumění násilí, čestný boj, ◼ potřeby a práva

34

Moc násilí – pohled za oponu

pohyb, interakce

emoce, pocity, porozumění násilí, čestný boj

35 36

emoční inteligence, emoce, pocity, zodpovědnost, porozumění násilí, čestný boj

Zhodnocení čestného souboje komunikace

◼

řešení konfliktu, sociální

◼

spolupráce, umění

37

Neobviňující přístup

interakce, spolupráce, umění, hraní rolí

komunikace, porozumění násilí, potřeby a práva, řešení konfliktu, emoční 🔴◼ inteligence, začlenění

38

Autoportrét

interakce, spolupráce, umění, kreativita

komunikace, porozumění násilí, práva a potřeby, řešení konfliktů, emoční 🔴◼ inteligence, inkluze

39

Co se tady mohlo stát?

umění, kreativita

40

Hra na tučňáky

spolupráce, komunikace, kontakt, pohyb

interakce,

41

Vyjednávání o dohodě

spolupráce, komunikace, kontaktní umění

interakce, týmový duch, práva a potřeby, budování sebedůvěry, řešení konfliktu, 🔴◼ sociální kompetence, inkluze

42

Definice násilí

interakce, spolupráce, komunikace

Udělěj krok vpřed

interakce, spolupráce, umění, kreativita

44

Dětská práva: potřeby a přání

spolupráce, komunikace, prolomení ledů

45

Objímací maraton

46

Můj zlatý střevíc

kreativita, emoční inteligence, emoce, pocity, kompetence, porozumění násilí

kompetence,

Být ve tvé kůži

43

komunikace,

◼ sociální

porozumění násilí, práva a potřeby, řešení konfliktů

🔴◼

budování sebedůvěry, důvěra, týmový duch, inkluze

🔴◼

porozumění násilí, práva a potřeby, řešení konfliktu, sociální a emoční 🔴◼ inteligence, férový boj

komunikace, porozumění násilí, práva a potřeby, emoční inteligence, budování 🔴◼ sebedůvěry, vzájemné uznání interakce,

pocity, práva a potřeby, zodpovědnost, řešení konfliktů

◼

pohyb, kontakt

emoce, pocity, budování sebedůvěry, týmový duch, relaxace

🔴◼

pohyb, komunikace, kreativita, umění

emoční inteligence, emoce, pocity, týmový duch, relaxace

🔴

47

Zářím jako hvězda

pohyb, komunikace, kreativita, umění

pocity, budování sebedůvěry, rozmanitost, sociální kompetence, 🔴◼ osobnostní rysy

48

Práva králíka

komunikace, kreativita, prolomení ledů

práva a potřeby, emoční inteligence, zodpovědnost, sociální 🔴◼ kompetence, začlenění

49

Slepá důvěra

pohyb, spolupráce, komunikace

pocity, týmový duch, budování sebedůvěry, zodpovědnost, důvěra

🔴◼

50

Řízení auta

pohyb, spolupráce, komunikace

pocity, týmový duch, budování sebedůvěry, zodpovědnost, důvěra

🔴◼

51

Temný tunel

pohyb, kontakt, spolupráce, interakce

pocity, týmový duch, budování sebedůvěry, zodpovědnost, důvěra

🔴◼

52

Lidský digitální fotoaparát

kontakt, spolupráce, pohyb

budování sebedůvěry, zodpovědnost, důvěra, aktivita v malé skupině

🔴◼

53

Společný život

umění, interakce, komunikace

důvěra, aktivita v malé skupině, týmový duch, začlenění

🔴◼

54

Složme společně skládačku

kontakt, spolupráce, komunikace

týmový duch, řešení konfliktů, sociální kompetence, inkluze

🔴

55

Uzel

kontakt, pohyb, interakce

týmový duch, řešení konfliktů, inkluze, důvěra

🔴

56

Hledání nových jmen

komunikace, kreativita

rozmanitost, osobnostní rysy, kulturní porozumění, aktivita v malé skupině

rozdíly,

interkulturní

57

Dítě ve studni

komunikace, kontakt

rozmanitost, emoční inteligence, týmový duch, začlenění, osobnostní ◼ rysy

58

Setkání s loutkami

komunikace, kontakt, interakce, hraní budování sebedůvěry, důvěra, aktivita v malé skupině, sociální 🔴 rolí kompetence, inkluze

59

Síť

komunikace, interakce, prolomení ledů

týmový duch, začlenění

🔴

🔴

60

Putovní kniha

kreativita, umění

mezikulturní porozumění, budování sebedůvěry, zodpovědnost, 🔴 důvěra

61

Zakřičte stop!

komunikace

emoční inteligence

🔴

62

Hra na pachatele a oběť

interakce, pohyb

emoční inteligence

🔴

63

Místo k rozhovoru

komunikace, interakce

emoční inteligence, mezikulturní porozumění, řešení konfliktů

🔴

64

Dobré chování

komunikace, hraní rolí

emoce, pocity

🔴

65

Stříbrné a zlaté hvězdy

interakce

budování sebedůvěry, sociální kompetence

🔴

66

Souboj zad

kontakt, pohyb

relaxace, odbourání stresu

🔴

67

Posluchač a řečník

komunikace, naslouchání

aktivní naslouchání, důvěra, respekt

◼

68

Co mi říká hudba

komunikace, naslouchání

aktivní naslouchání, vzájemný respekt, schopnost učit se

◼

69

Náš rytmus v hudbě a prostoru komunikace, kreativita, relaxace

kreativní souhra, vnímání sounáležitosti

🔴◼

70

Píseň ze země mých rodičů

multikulturní, ocenění světového hudebního dědictví

◼

hudba, naslouchání, komunikace

38

KAPITOLA 5 SOULAD PROJEKTU S RÁMCOVÝM VZDĚLÁVACÍM PROGRAMEM ÚVOD Materiály projektu Stronger Children - Less Violence 2 jsou výsledkem mezinárodní spolupráce odborníků z různých evropských zemí. Aktivity však byly navrženy tak, aby je bylo možné odpovídajícím způsobem začlenit do školního vzdělávacího programu každé mateřské a základní školy v České republice. Projekt prostřednictvím aktivit nabízí způsob praktické realizace rozvoje vybraných klíčových kompetencí a průřezových témat z Rámcového vzdělávacího programu.

Soulad aktivit projektu Stronger Children - Less Violence 2 s Rámcovým vzdělávacím programem Aktivity obsažené v Souboru aktivit reflektují změny, která přinesla nedávná školská reforma. V kombinaci s dalšími produkty vzdělávacího systému umožňují aktivity rozvoj klíčových kompetencí a pokrývají průřezová témata Rámcového vzdělávacího programu.

PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ VZDĚLÁVACÍ OBLAST – DÍTĚ A TEN DRUHÝ DÍLČÍ VZDĚLÁVACÍ CÍLE (CO SOUBOR AKTIVIT U DÍTĚTE PODPORUJE)       

seznamování s pravidly chování ve vztahu k druhému osvojení si elementárních poznatků, schopností a dovedností důležitých pro navazování a rozvíjení vztahů dítěte k druhým lidem posilování prosociálního chování ve vztahu k ostatním lidem (v rodině, v mateřské škole, v dětské herní skupině apod.) vytváření prosociálních postojů (rozvoj sociální citlivosti, tolerance, respektu, přizpůsobivosti apod.) rozvoj interaktivních a komunikativních dovedností verbálních i neverbálních rozvoj kooperativních dovedností ochrana osobního soukromí a bezpečí ve vztazích s druhými dětmi i dospělými

VZDĚLÁVACÍ NABÍDKA (CO SOUBOR AKTIVIT NABÍZÍ)   

sociální a interaktivní hry, hraní rolí, dramatické činnosti, hudební a hudebně pohybové hry, výtvarné hry kooperativní činnosti ve dvojicích, ve skupinkách společná setkávání, povídání, sdílení a aktivní naslouchání druhému

39

    

aktivity podporující sbližování dětí hry, přirozené i modelové situace, při nichž se dítě učí přijímat a respektovat druhého činnosti zaměřené na porozumění pravidlům vzájemného soužití a chování, spolupodílení se na jejich tvorbě hry a činnosti, které vedou děti k ohleduplnosti k druhému, k ochotě rozdělit se s ním, půjčit hračku, střídat se, pomoci mu, ke schopnosti vyřešit vzájemný spor apod. hry a situace, kde se dítě učí chránit soukromí a bezpečí své i druhých

OČEKÁVANÉ VÝSTUPY (CO DÍTĚ DOKÁŽE)      

   

 

porozumět běžným projevům vyjádření emocí a nálad přirozeně a bez zábran komunikovat s druhým dítětem, navazovat a udržovat dětská přátelství odmítnout komunikaci, která je mu nepříjemná uvědomovat si svá práva ve vztahu k druhému, přiznávat stejná práva druhým a respektovat je chápat, že všichni lidé (děti) mají stejnou hodnotu, přestože je každý jiný (jinak vypadá, jinak se chová, něco jiného umí či neumí apod.), že osobní, resp. osobnostní odlišnosti jsou přirozené uplatňovat své individuální potřeby, přání a práva s ohledem na druhého (obhajovat svůj postoj nebo názor, respektovat jiný postoj či názor), přijímat a uzavírat kompromisy, řešit konflikt dohodou spolupracovat s ostatními dodržovat dohodnutá a pochopená pravidla vzájemného soužití a chování doma, v mateřské škole, na veřejnosti, dodržovat herní pravidla respektovat potřeby jiného dítěte, dělit se s ním o hračky, pomůcky, pamlsky, rozdělit si úkol s jiným dítětem apod. vnímat, co si druhý přeje či potřebuje, vycházet mu vstříc (chovat se citlivě a ohleduplně k slabšímu či postiženému dítěti, mít ohled na druhého a soucítit s ním, nabídnout mu pomoc apod.) bránit se projevům násilí jiného dítěte, ubližování, ponižování apod. chovat se obezřetně při setkání s neznámými dětmi, staršími i dospělými jedinci, v případě potřeby požádat druhého o pomoc (pro sebe i pro jiné dítě)

ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ VZDĚLÁVACÍ OBLAST – ČLOVĚK A JEHO SVĚT TEMATICKÝ OKRUH – LIDÉ KOLEM NÁS V tematickém okruhu Lidé kolem nás si žáci postupně osvojují a upevňují základy vhodného chování a jednání mezi lidmi, uvědomují si význam a podstatu tolerance, pomoci a solidarity mezi lidmi, vzájemné úcty, snášenlivosti a rovného postavení mužů a žen. Poznávají, jak se lidé sdružují, baví, jakou vytvářejí kulturu. Seznamují se se základními právy a povinnostmi, ale i s problémy, které provázejí soužití lidí, celou společnost nebo i svět (globální problémy). Celý tematický okruh tak směřuje k prvotním poznatkům a dovednostem budoucího občana demokratického státu.

40

CÍLOVÉ ZAMĚŘENÍ Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k: 



poznávání a chápání rozdílů mezi lidmi, ke kulturnímu a tolerantnímu chování a jednání na základě společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel soužití, k plnění povinností a společných úkolů samostatnému a sebevědomému vystupování a jednání, k efektivní, bezproblémové a bezkonfliktní komunikaci i v méně běžných situacích, k poznávání a ovlivňování své jedinečnosti (možností a limitů)

OČEKÁVÁNÉ VÝSTUPY 1. OBDOBÍ Žák:  projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků, jejich přednostem i nedostatkům 2. OBDOBÍ Žák:   

vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvozuje a dodržuje pravidla pro soužití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě) rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci, obhájí při konkrétních činnostech své názory, popřípadě připustí svůj omyl, dohodne se na společném postupu a řešení se spolužáky rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se už tolerovat nemohou a která porušují základní lidská práva nebo demokratické principy

PRŮŘEZOVÁ TÉMATA OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka V oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma:        

vede k porozumění sobě samému a druhým napomáhá k zvládání vlastního chování přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů ve třídě i mimo ni rozvíjí základní dovednosti dobré komunikace a k tomu příslušné vědomosti utváří a rozvíjí základní dovednosti pro spolupráci umožňuje získat základní sociální dovednosti pro řešení složitých situací (např. konfliktů) formuje studijní dovednosti podporuje dovednosti a přináší vědomosti týkající se duševní hygieny

V oblasti postojů a hodnot průřezové téma:  

pomáhá k utváření pozitivního (nezraňujícího) postoje k sobě samému a k druhým vede k uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci

41

  

vede k uvědomování si hodnoty různosti lidí, názorů, přístupů k řešení problémů přispívá k uvědomování mravních rozměrů různých způsobů lidského chování napomáhá primární prevenci sociálně patologických jevů a škodlivých způsobů chování

KAPITOLA 6 ODKAZY A LITERATURA ČESKÉ ZDROJE Kolář, M. (2001): Bolest šikanování. Praha, Portál. Koťátková, S. (2005): Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha, Grada. Koťátková, S. (2008): Dítě a mateřská škola. Praha, Grada. Koťátková, S., Průcha, J. (2013): Předškolní pedagogika. Praha, Portál.

CIZOJAZYČNÉ ZDROJE Baloche, L.A. (1998): The Cooperative Classroom. Empowering Learning. Prentice-Hall, Inc. Dunn, R. & Dunn, K. (1992). Teaching elementary student through their individual learning styles. Boston: Allyn & Bacon. Gardner, H. (1993): Frames of Mind. The Theory of Multiple Intelligences. Gardner, H. (2006): Multiple Intelligences. New Horizons. Kagan,L., Kagan, S. & Kagan, M. (1997): Cooperative Structures for Teambuilding. Kagan Publishing Kolb, D. (1984): Experiential Learning. Prentice Hall Vygotsky, L.S. (1978): Mind in Society. Harward University Press White, M. (2007): Maps of Narrative Practice.

42