Předběžná opatření v civilním řízení

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Lenka Turková

Předběžná opatření v civilním řízení Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Tomáš Pohl Katedra občanského práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 26. 6. 2016

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 26. 6. 2016

Podpis …………………

Poděkování Na tomto místě bych předně ráda poděkovala JUDr. Tomáši Pohlovi za jeho ochotu, vstřícný přístup, odborné vedení této práce a za jeho cenné rady a připomínky, kterými přispěl ke vzniku této diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za trpělivost a podporu, kterou mi při zpracování této práce poskytla.

Obsah Úvod ......................................................................................................................................................1 1.

2.

Obecné informace k předběžným opatřením .................................................................................3 1.1

Pojem, účel a podstata předběžného opatření ........................................................................3

1.2

Historický vývoj institutu předběžného opatření ...................................................................4

1.2.1

Právní úprava předběžných opatření v 18. století ..............................................................4

1.2.2

Právní úprava předběžných opatření v 19. století ..............................................................5

1.2.3

Předběžné opatření dle zákona č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních ...6

1.2.4

Předběžné opatření po roce 1964.......................................................................................6

1.2.5

Vliv rekodifikace aneb právní úprava předběžného opatření od roku 2014 ......................7

Předběžné opatření dle občanského soudního řádu .......................................................................8 2.1

Účastníci řízení ......................................................................................................................8

2.2

Pravomoc a příslušnost soudu k nařízení předběžného opatření ...........................................9

2.3

Zahájení řízení .....................................................................................................................12

2.3.1

Návrh na nařízení předběžného opatření a jeho náležitosti .............................................12

2.3.2

Poplatková povinnost ......................................................................................................15

2.3.3

Vady návrhu ....................................................................................................................16

2.3.4

Vázanost soudu návrhem .................................................................................................18

2.4

Jistota ...................................................................................................................................19

2.4.1

Jistota v historii českého civilního procesu .....................................................................19

2.4.2

Podmínky složení jistoty, výše jistoty a její zvýšení rozhodnutím soudu .......................20

2.4.3

Osvobození od jistoty ......................................................................................................22

2.4.4

Vrácení jistoty..................................................................................................................24

2.5

Řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření..............................................................25

2.5.1

Materiální předpoklady a důvody pro vydání předběžného opatření ..............................25

2.5.2

Lhůta pro rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření ..................................27

2.6 2.6.1

Rozhodnutí o návrhu ...........................................................................................................28 Rozhodující stav a náležitosti usnesení ...........................................................................29

2.6.2

Odůvodnění usnesení .......................................................................................................30

2.6.3

Vyhlášení usnesení a doručování usnesení, jímž je návrhu vyhověno ............................32

2.6.4

Doručování usnesení dle ustanovení § 76g OSŘ .............................................................34

2.6.5

Vykonatelnost a závaznost usnesení................................................................................35

2.7

Obsah předběžného opatření................................................................................................37

2.7.1

Uložení povinnosti třetí osobě .........................................................................................41

2.7.2

Důsledky porušení povinnosti .........................................................................................41

2.8

Omezení doby trvání předběžného opatření ........................................................................42

2.9

Zánik a zrušení předběžného opatření .................................................................................43

2.10

Náhrada škody a jiné újmy vzniklé předběžným opatřením................................................46

2.10.1 Charakteristika odpovědnosti ..........................................................................................47 2.10.2 Žaloba na náhradu škody nebo jiné újmy a způsob její úhrady .......................................48 2.11 3.

Opravné prostředky proti předběžnému opatření ................................................................49

Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí dle ustanovení § 400 a násl. ZŘS...51 3.1

Vývoj soukromoprávní úpravy předběžného opatření ve věcech domácího násilí .............53

3.2

Věcná a místní příslušnost soudu ........................................................................................54

3.3

Zahájení řízení .....................................................................................................................55

3.3.1

Náležitosti návrhu ............................................................................................................55

3.3.2

Vady návrhu a jejich odstraňování ..................................................................................56

3.4

Účastníci řízení ....................................................................................................................57

3.4.1

Nezletilý v pozici navrhovatele .......................................................................................58

3.4.2

Navrhovatel, jehož svéprávnost byla omezena ................................................................59

3.4.3

Střet zájmů v řízení dle ustanovení § 400 a násl. ZŘS ....................................................59

3.4.4

Státní zastupitelství jakožto účastník řízení .....................................................................60

3.5

Rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu

násilí a jeho vykonatelnost ...........................................................................................................60 3.5.1

Poučení ............................................................................................................................62

3.5.2

Náklady řízení..................................................................................................................63

3.5.3 3.6

Povinnosti, které lze nařízením předběžného opatření uložit ..............................................63

3.7

Trvání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí .................................64

3.7.1 3.8

Zánik a zrušení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí ...................69 Zánik předběžného opatření ............................................................................................69

3.8.2

Zrušení předběžného opatření..........................................................................................70 Odvolací řízení ....................................................................................................................71

Předběžné opatření upravující poměry dítěte dle ustanovení § 452 a násl. ZŘS .........................73 4.1

Základní pojmy ....................................................................................................................74

4.2

Příslušnost soudu .................................................................................................................75

4.3

Návrh na nařízení předběžného opatření a jeho náležitosti a vady ......................................75

4.4

Účastníci řízení a zastoupení nezletilého .............................................................................77

4.5

Rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření upravující poměry dítěte .............79

4.5.1 4.6 4.6.1

5.

Prodloužení doby trvání předběžného opatření ...............................................................65

3.8.1

3.9 4.

Vykonatelnost rozhodnutí................................................................................................63

Usnesení o návrhu na nařízení předběžného opatření, vykonatelnost a doručování .......80 Trvání předběžného opatření upravujícího poměry nezletilého ..........................................81 Mezinárodní prvek ...........................................................................................................82

4.7

Zrušení předběžného opatření dle ustanovení § 452 a násl. ZŘS ........................................83

4.8

Odvolání ..............................................................................................................................84

Úvahy de lege ferenda .................................................................................................................85

Závěr ...................................................................................................................................................89 Seznam zkratek ..................................................................................................................................91 Seznam použité literatury a pramenů ..............................................................................................92 Shrnutí ................................................................................................................................................96 Abstract ..............................................................................................................................................98 Téma diplomové práce / Theme of thesis.......................................................................................100 Klíčová slova / Keywords ................................................................................................................100

Úvod Tato diplomová práce pojednává o institutu předběžného opatření, který je pro svou významnou zajišťovací funkci nezastupitelným prostředkem ochrany práv účastníků řízení. Předběžného opatření je využíváno v případech, kdy je zapotřebí dočasně právně upravit poměry účastníků a kdy nelze vzhledem k okolnostem vyčkat vydání rozhodnutí ve věci samé, neboť by hrozil vznik vážné újmy na jednotlivých právech účastníků. S ohledem na potřebnou rychlost v rozhodování soudů o nařízení předběžného opatření je tento proces omezený v aplikaci některých základních zásad civilního procesu, a to zejména k tíži osoby, jíž má být předběžným opatřením uložena povinnost. Tento negativní aspekt předběžného opatření je však pouze dočasný, neboť předběžné opatření je nahrazeno v co nejkratší možné době rozhodnutím meritorním, jehož vydání již předchází standardní civilní řízení. Autorku vedl k výběru tohoto tématu diplomové práce zájem na hlubším proniknutí do problematiky předběžných opatření, a to s ohledem na skutečnost, že v praxi je předběžné opatření stále více využíváno. Je tomu tak zřejmě proto, že novelou zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, provedenou v roce 2009, došlo k usnadnění přístupu osob k soudu prostřednictvím návrhu na nařízení předběžného opatření, a to vzhledem ke snížení částky skládané jako tzv. jistotu. Dalším důvodem výběru tohoto tématu byl zájem autorky na zorientování se v právní úpravě předběžných opatření, v níž došlo v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a přijetím zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, k několika významným změnám. Cílem této práce je vytvoření uceleného přehledu seznamujícího čtenáře s institutem předběžného opatření v civilním řízení, k čemuž autorka užije zejména příslušných právních předpisů, odborné literatury, judikatury soudů České republiky, a v neposlední řadě i odborných článků. Při zpracovávání tématu autorka kromě komplexní analýzy a metody deskripce a syntézy aplikuje i metodu logickou a metodu komparace, a to zejména při srovnávání předběžného opatření dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a tzv. zvláštních předběžných opatření upravených zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. S ohledem na rozsah diplomové práce a v zájmu vytvoření obecného přehledu o institutu předběžného opatření se autorka

1

nebude v rámci této diplomové práce věnovat předběžným opatřením v insolvenčním řízení. Diplomová práce bude členěna do pěti kapitol. V první kapitole autorka práce popíše institut předběžného opatření v obecné rovině se zaměřením na jeho účel. Dále se za účelem komplexního pojetí institutu předběžného opatření bude zabývat i historickým vývojem předběžného opatření na našem území. Druhá kapitola bude ve srovnání s ostatními kapitolami rozsáhlejší, a to proto, že bude věnována tzv. obecnému předběžnému opatření dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, jehož uplatnění v jednotlivých právních vztazích je v současné době nejširší. V rámci této kapitoly autorka popíše celý průběh řízení o nařízení předběžného opatření včetně zániku a zrušení předběžného opatření, podrobně se bude zabývat často diskutovaným institutem jistoty a zaměří se i na povinnosti, které je v rámci předběžného opatření možné uložit. Zmíněn bude i opravný prostředek, který lze v této právní oblasti uplatnit. Třetí kapitola se zaměří na předběžné opatření vydávané ve věcech ochrany proti domácímu násilí, které je ode dne 1. 1. 2014 upraveno v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Autorka nastíní vývoj právní úpravy tohoto předběžného opatření od roku 2007 a rovněž celý průběh řízení o nařízení tohoto předběžného opatření. Čtvrtá kapitola je určena právní úpravě předběžného opatření upravujícího poměry nezletilého dítěte, které je spolu s předběžným opatřením vydávaným ve věcech domácího násilí často nazýváno jako tzv. zvláštní předběžné opatření a jeho právní úpravu rovněž nalezneme v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Pozornost bude zaměřena na institut předběžného opatření upravujícího poměry dítěte v obecné rovině a také bude věnována řízení o nařízení předběžného opatření, přičemž autorka porovná jeho specifika s předchozími druhy předběžného opatření. V poslední, páté, kapitole se autorka zamyslí nad právní úpravou de lege ferenda, a to jak v oblasti týkající se předběžného opatření dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak i předběžných opatření upravených zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Diplomová práce vychází z právního stavu účinného ke dni 26. 06. 2016.

2

1.

Obecné informace k předběžným opatřením

1.1

Pojem, účel a podstata předběžného opatření Některé životní situace vyžadují, v zájmu zajištění práv fyzických anebo

právnických osob, potřebu zajistit okamžitou, byť dočasnou, procesní ochranu, kterou není možné s ohledem na bezprostředně hrozící újmu zajistit v potřebném čase obvyklým stanoveným způsobem. Právě k zajištění tohoto základního cíle obsahuje český právní řád institut předběžného opatření.1 Užití tohoto procesního institutu má zejména reagovat na stav, z nějž plyne nejistota v právních poměrech nebo obava o zachování možnosti docílení ochrany práv v rámci soudního řízení. Předběžná opatření tedy upravují právní vztahy do budoucna, pouze však předběžně a dočasně.2 Předběžná opatření v zásadě neslouží ke konečnému vyřešení sporů, byť v některých případech mohou mít důležitý dopad na finální výsledek daného problému. Příkladem může být situace, kdy splněním povinnosti osobou, jíž byla uložena, dojde k nápravě ohrožení nebo porušení práv navrhovatele v takové míře, že není zapotřebí dalšího soudního řízení. Zpravidla má však předběžné opatření úlohu prevence před pokračováním v porušování práv navrhovatele a jeho nařízením není závazně řešeno dosavadní porušování práv navrhovatele, tedy budoucí práva a povinnosti účastníků řízení nařízením předběžného opatření nejsou postavena najisto a nejedná se ani o řešení prejudiciální otázky. Konečná úprava vzájemných vztahů účastníků řízení je předmětem řízení ve věci samé. Nařízené předběžné opatření není určujícím pro budoucí meritorní rozhodnutí, ani nikterak nenaznačuje jeho obsah. Soud tedy v nalézacím řízení může rozhodnout v meritu věci zcela odlišně s tím, že takový postup není porušením zásady předvídatelnosti.3 Předběžná opatření jsou vydávána vždy formou usnesení, a to před zahájením řízení, ale i v jeho průběhu za předpokladu, že ještě nebyly splněny podmínky pro 1

DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F.; JAVŮRKOVÁ, N.; KASÍKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol. Občanský

soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 307 SVOBODA, ŠÍNOVÁ, HAMUĽÁKOVÁ a kol., Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 122 - 123 3 SVOBODA, ŠÍNOVÁ, HAMUĽÁKOVÁ a kol., Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, Praha: 2

C. H. Beck, 2014, s. 122 - 123

3

rozhodnutí v meritu věci. Zároveň však není účelné vydání předběžného opatření za současného vydání konečného rozhodnutí, neboť v takovém případě lze stejného účelu, k jakému slouží institut předběžného opatření, dosáhnout i stanovením předběžné vykonatelnosti konečného rozhodnutí.4 O rozdílu mezi předběžnou vykonatelností a předběžným opatřením autorka této práce stručně pojednává v kapitole 2.6.5 této práce.

Historický vývoj institutu předběžného opatření

1.2

1.2.1 Právní úprava předběžných opatření v 18. století První rysy dnešního institutu předběžného opatření lze spatřovat již v právních předpisech účinných za období vlády Josefa II., konkrétně v Obecním soudním řádu z 1. května 1781. Tento tzv. soudní řád Josefínský zavedl vedle klasické uhrazovací exekuce založené na dispoziční zásadě věřitele, tedy založené na jeho rozhodnutí, zda bude pohledávku vymáhat i exekučně i zajišťovací exekuci, která měla sloužit k ochraně věřitelovy pohledávky v případě, že šlo o pohledávku určenou soudním rozhodnutím, které ještě nenabylo právní moci. V případě, že nebyla pohledávka vůbec určena soudem, nebo šlo-li o zajištění pohledávky v rámci klasické uhrazovací exekuce, existoval institut tzv. personálního nebo reálního arestu.5 Rozdíl mezi zajišťovací a uhrazovací exekucí tak spočíval v tom, že získaný výtěžek musel být složen do soudní úschovy. Podmínkou personálního a reálního arestu, z něhož se později vyvinulo dnešní předběžné opatření, bylo takové chování dlužníka, které mohlo později ohrozit exekuci. Personální arest byl prováděn vazbou dlužníka, jejíž délka nesměla být delší než šest měsíců a které se mohl dlužník zprostit tím, že složil jistotu. Vazba mohla ale skončit i v případě, kdy věřitel nepodal ve lhůtě mu určené žalobu, nebo byla-li tato zamítnuta. Reální arest spočíval v tom, že osobě, která dlužníkovi byla dlužna, čili třetí osobě, soud zakázal, aby svou pohledávku dlužníkovi zaplatila, nebo byl předmět sporu nebo jiná věc dočasně spravovány.6

DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F.; JAVŮRKOVÁ, N.; KASÍKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 307 5 FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. 1.vyd. 4

Praha: Univerzita Karlova, 1974. s. 79 - 80 FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1974. s. 80 6

4

1.2.2 Právní úprava předběžných opatření v 19. století Právní úprava zajišťovacích prostředků dle Josefínského soudního řádu byla překonána až zákonem č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (dále jen „EŘ“), který počítal jak se zajišťovací exekucí, tak nově s institutem zatímního opatření. Zatímní opatření bylo v souladu s ustanovením § 378 EŘ možné vydat před zahájením rozepře, ale i během ní a i během exekučního řízení, a to s cílem zajistit právo jednotlivé strany. Přípustnost zatímního opatření nebyla vyloučena ani tím, že nárok navrhující strany byl omezen časem nebo byl podmíněn. Zatímním opatřením nebylo možné zajistit peněžitou pohledávku, jestliže strana k témuž účelu mohla využít vykonání exekučních úkonů dle ustanovení § 370 a násl. EŘ. V ostatních případech mohlo být vydáno zatímní opatření, jen bylo-li vysoce pravděpodobné, že odpůrce ohroženého účastníka rozepře by mohl zmařit nebo značně ztížit dobytí peněžité pohledávky.7 EŘ obsahovalo taxativní výčet zatímních opatření, využitelných k zajištění peněžitých pohledávek, a to v ustanovení § 379 EŘ, a rovněž demonstrativní výčet zatímních opatření v ustanovení § 382 EŘ pro zajištění ostatních pohledávek. Příkladem zatímního opatření může být soudní zápověď, čili zákaz zcizení nebo zatížení movité hmotné věci, případně nemovité věci dle ustanovení § 382 odst. 6 EŘ, nebo také soudní obstávka, čili zákaz jakkoliv nakládat s určitou pohledávkou. Pakliže to ochrana práv navrhovatele vyžadovala, v souladu s ustanovením § 392 EŘ bylo možné pro týž nárok povolit několik zatímních opatření zároveň tak, aby bylo dosaženo účelu zajištění.8 Není bez zajímavosti, že již EŘ z roku 1896 obsahoval i obdobu dnešní jistoty upravené v ustanovení § 75b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, když ve svém ustanovení § 390 stanovil povinnost navrhovatele složit jistotu k případnému vyrovnání vzniklé újmy odpůrci za předpokladu, že navrhovatel dostatečně neosvědčil tvrzený nárok. Soud však mohl po navrhovateli požadovat složení jistoty i v případě, kdy dostatečným způsobem nepředložil povinná osvědčení svého nároku.9

Ustanovení § 370 EŘ, § 378 EŘ Ustanovení § 379 EŘ, § 382, § 392 EŘ 9 UZSÁK, M. Právní úprava předběžných opatření v civilním procesu a některé úvahy se zřetelem k zákonu č. 59/2005 Sb. Právní rozhledy, 2005,2005/09, s. 327 7

8

5

1.2.3 Předběžné opatření dle zákona č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních Únorový převrat v roce 1948 a následné přijetí nové ústavy v květnu roku 1948 s sebou neslo i řadu legislativních změn. Jednou z nich bylo zrušení do té doby účinného EŘ a přijetí nového zákona č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních, jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 1951 (dále jen „ZŘVO“). Tento zákon upravoval jak řízení nalézací, tak vykonávací. Zatímní opatření dle EŘ bylo v tomto novém zákoně nahrazeno dnes používaným názvem tohoto institutu, tj. předběžným opatřením. Předběžné opatření bylo zařazeno do první části ZŘVO, tedy do části týkající se nalézacího řízení, což lze považovat za důležitou změnu v celkovém pojetí předběžného opatření, neboť předchozí úprava řadila předchůdce tohoto institutu do řízení exekučního.10 V rámci rozhodnutí o předběžném opatření, vydaném buď na návrh, nebo i z úřední povinnosti, mohl soud v souladu s ustanovením § 225 ZŘVO nařídit odpůrci např. uložení peněžité částky, případně jiného předmětu do soudní úschovy, mohl odpůrce omezit v nakládání s určitými věcmi nebo právy anebo poddlužníkovi nařídit, aby v čas splatnosti jeho dluhu složil určenou částku peněz nebo věc místo svému věřiteli do soudní nebo jiné úschovy. Lze říci, že právní úprava předběžných opatření v ZŘVO byla velmi podobná právní úpravě obsažené v OSŘ.11 1.2.4 Předběžné opatření po roce 1964 Po vydání ústavy v roce 1960 došlo k nahrazení dosavadního občanského soudního řádu novým a jednodušším kodexem, a to zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem (dále jen „občanský soudní řád“ nebo také „OSŘ“). Občanský soudní řád se rovněž pokusil o jednotnou strukturu, tedy řízení sporné a nesporné bylo i nadále součástí jednoho kodexu.12 Právní úprava předběžného opatření byla v původním znění OSŘ obsažena v rámci pouhých čtyř ustanovení, konkrétně v ustanoveních § 74 – § 77 OSŘ, která institut předběžného opatření vymezovala velmi obecně, a teprve až v průběhu dalších let byla prostřednictvím novelizací podrobněji specifikována a rozšiřována až do necelých dvaceti ustanovení. Do 31. 12. 2013 se OSŘ uplatnilo jak FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1974. s. 85 - 87 11 Ustanovení § 225 ZŘVO 12 FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1974. s. 67 10

6

pro obecná předběžná opatření, tak i pro tzv. zvláštní předběžná opatření týkající se zejména poměrů nezletilých dětí a domácího násilí. Ke změně došlo teprve v důsledku rekodifikace soukromého práva k datu 1. 1. 2014. 1.2.5 Vliv rekodifikace aneb právní úprava předběžného opatření od roku 2014 S účinností zákona č. 293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních nebo také „ZŘS“), tj. od 1. 1. 2014, lze právní úpravu předběžných opatření nazvat dichotomickou, neboť institut předběžného opatření je upraven jak v OSŘ, tak nově i v ZŘS, přičemž jak vyplývá z úvodních ustanovení ZŘS, panuje mezi těmito dvěma předpisy subsidiární vztah, tedy pakliže nestanoví ZŘS jinak, použije se OSŘ a zároveň platí, že ustanovení, která jsou uvedena v ZŘS, stojí vedle úpravy v OSŘ a doplňují ji.13 Zatímco OSŘ upravuje pouze obecná předběžná opatření, která lze použít ve vztahu ke kterémukoliv, byť jen předpokládanému řízení, o tzv. zvláštních předběžných opatřeních je pojednáno právě v ZŘS.14 Obecná předběžná opatření lze rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou předběžná opatření vydávaná před zahájením řízení ve věci samé, upravená v ustanovení § 74 odst. 1 OSŘ, nicméně k zahájení takového řízení nemusí vůbec dojít, pokud navrhovatel po vydání předběžného opatření nepodá návrh na zahájení řízení. Další skupinou jsou předběžná opatření vydávaná během soudního řízení ve věci samé upravená v ustanovení § 102 OSŘ, jež jsou nařizována v případě, kdy poměry účastníků vyžadují zatímní úpravu, popřípadě existuje-li důvodná obava, že by výkon rozhodnutí vydaného v řízení ve věci samé byl následně ohrožen.15 Do tzv. zvláštních předběžných opatření řadíme předběžná opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí upravená ustanovením § 400 a násl. ZŘS a rovněž předběžná opatření dle ustanovení o předběžné úpravě poměrů dítěte vydávaná v souladu s ustanovením § 452 a násl. ZŘS. Do skupiny zvláštních předběžných opatření bývají některými odborníky řazena i předběžná opatření vydávaná v řízení o plnění povinnosti

SVOBODA, TLÁŠKOVÁ, VLÁČIL, LEVÝ a kol., Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2015, s. 2-3 14 WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015, s. 320 - 321 15 WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015, s. 321 13

7

z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva dle ustanovení § 342 a násl. ZŘS.16 Veškerým předběžným opatřením je však společným rysem jejich prozatímní charakter a ochranný účel, tj. účel chránit porušená nebo ohrožená práva účastníků.17

2. Předběžné opatření dle občanského soudního řádu Úpravu předběžných opatření najdeme v občanském soudním řádu v ustanoveních § 74 až § 77a a v ustanovení § 102.

Účastníci řízení

2.1

Účastníky řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření jsou v souladu s ustanovením § 74 odst. 2 OSŘ „(…) navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu“18 S ohledem na znění ustanovení § 90 OSŘ jsou tedy účastníky jak žalobce, tak osoby, o kterých to stanoví on sám, neboť právě žalobce s ohledem na toto ustanovení určuje, kdo bude stát na straně žalované. Z toho plyne, že předběžné opatření musí být vždy spojeno s konkrétním řízením, přestože nebylo ještě zahájeno, a musí být vždy zřejmé, s jakým řízením je spojeno. Návrh na nařízení předběžného opatření by měl proto mimo jiné obsahovat alespoň hrubý popis žaloby, jež by měla zahájit navazující řízení.19 Je-li na jedné nebo druhé straně více účastníků, platí, že každý z nich jedná v řízení sám za sebe.20 Ve věcech projednávaných jinými orgány podle části páté OSŘ platí, že účastníky řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření jsou žalobce a ti, kdož byli účastníky řízení vedeného před správním orgánem.21 Esenciální podmínkou účastenství je způsobilost být účastníkem řízení. Způsobilost být účastníkem má osoba mající právní osobnost, tedy osoba, která je WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 320. 17 WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015, s. 321 18 Ustanovení § 74 odst. 2 OSŘ 19 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 435 20 Ustanovení § 91 OSŘ 21 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 227 16

8

způsobilá mít práva a povinnosti, popřípadě osoba, které právní osobnost přiznává zákon. Fyzické osoby mají způsobilost být účastníkem řízení od narození s tím, že tato způsobilost trvá po celý jejich život, a právnické osoby mají právní osobnost a tudíž i způsobilost být účastníkem řízení po celou dobu trvání jejich existence.22 „Účastník, který nemá procesní způsobilost, musí být i v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření zastoupen.“23 Procesní způsobilostí se na rozdíl od způsobilosti být účastníkem rozumí způsobilost před soudem samostatně jednat a je přiznána každému v tom rozsahu, v jakém je svéprávný. Fyzická osoba tedy této způsobilosti nabývá zletilostí nebo též přiznáním svéprávnosti soudem nebo uzavřením manželství a pozbývá jí smrtí nebo určitým omezením svéprávnosti. U právnických osob procesní způsobilost splývá se způsobilostí být účastníkem.24 Z výše uvedeného vyplývá, že účastník, jenž nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupen. Jako zástupce je přitom preferován zákonný zástupce, nicméně v případě, že účastník zákonného zástupce nemá, určí mu zástupce soud svým rozhodnutím.25

Pravomoc a příslušnost soudu k nařízení předběžného opatření

2.2

I v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření je soud povinen zkoumat, zda jsou splněny veškeré procesní podmínky, a to včetně pravomoci a příslušnosti soudu.26 Pravomoc lze definovat jako okruh záležitostí, jenž jsou soudy oprávněny a zároveň povinny rozhodovat, přičemž jde-li o záležitosti, které jsou projednávány a rozhodovány v civilním procesu, jedná se o civilní pravomoc soudů.27 Do civilní

WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 130 23 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 227 24 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 130 25 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 134 26 ŠKÁROVÁ, Marta a kol., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2009, s. 131 27 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 92 22

9

pravomoci soudů tak patří spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud nepřísluší do pravomoci jiných orgánů.28 Pravomoc k nařízení předběžného opatření má soud jen tehdy, je-li dána pravomoc tohoto soudu k projednání věci samé a k vydání rozhodnutí ve věci samé. Tento závěr potvrdil i zvláštní senát ve svém rozhodnutí, když uvedl: „Rozhodnout o návrhu na předběžné opatření (zde: katastrálnímu úřadu se ukládá zdržet se provedení záznamu v katastru nemovitostí) je v pravomoci soudu a nikoli správního orgánu, je-li dána pravomoc soudu rozhodnout také ve věci samé (zde: o žalobě pro zmatečnost).“29 Nemáli soud pravomoc k projednání a k rozhodnutí meritu věci, není oprávněn ani nařídit v takové věci předběžné opatření. Zatímco při určení civilní soudní pravomoci jde o stanovení rozsahu věcí spadajících k projednání a rozhodování civilními soudy v civilním procesu, určení konkrétního soudu je otázkou příslušnosti soudu. Právě příslušnost totiž určuje působnost jednotlivých soudů v rámci soudní soustavy, na rozdíl od pravomoci, která vymezuje působnost mimo rámec soudní soustavy ve vztahu k orgánům, které nejsou její součástí. Určování příslušnosti soudu se řídí zásadami, které mají vést k tomu, aby byl proces veden u soudu, který k tomu má nejlepší možnosti, a to při užití nejrůznějších kritérií. Z teoretického hlediska rozlišujeme příslušnost věcnou, místní, funkční a kauzální. Funkční příslušnost přitom znamená určení, který soud rozhoduje o opravných prostředcích, a kauzální příslušnost, v současné právní úpravě nepoužívaná, znamená, že určité věci konkrétního charakteru projednávají a rozhodují soudy k takovému účelu určené, které však jsou součástí dané soudní soustavy. Příkladem kauzální příslušnosti tak mohou být například specializované pracovní soudy z doby předválečné.30 Věcná příslušnost určuje soud, který je příslušný projednat a rozhodnout věc v prvním stupni, čili určuje, zda v prvním stupni rozhoduje o věci soud okresní či krajský, případně soud vyššího stupně.31 V případě řízení o návrhu na vydání předběžného

Ustanovení § 7 OSŘ Usnesení zvláštního senátu ze dne 16. 9. 2008, č. j. Konf 41/2008-12 30 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 111-112 31 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 112 28

29

10

opatření je věcně příslušný soud zpravidla soud, jenž je příslušný k rozhodování o věci samé, nestanoví-li zákon jinak.32 Ve většině případů jsou věcně příslušné okresní soudy, pakliže věc nespadá pod případy uvedené v ustanovení § 9 odst. 2 OSŘ vymezující věcnou příslušnost krajských soudů.33 V případech, kdy ve věci samé má rozhodovat senát, rozhoduje o návrhu na nařízení předběžného opatření předseda senátu. V ostatních případech rozhoduje samosoudce.34 Místní příslušnost určuje, který ze soudů stejného článku soustavy je příslušný k rozhodování ve věci. Pro její stanovení je nutné, aby soudy měly určeny územní obvody svojí působnosti, přičemž územní obvody působnosti soudů se nekryjí s územněsprávním členěním státu.35 Místně příslušným soudem k vedení řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření je soud místně příslušný k řízení o věci samé podle obecných ustanovení občanského soudního řádu týkajících se místní příslušnosti.36 Právní teorie stanoví, že místní příslušnost může být obecná nebo zvláštní. Obecná místní příslušnost spočívá v tom, že k řízení je příslušný soud žalovaného nebo účastníka, proti kterému návrh směřuje. Obecným soudem fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu se nachází její bydliště, případně soud, v jehož obvodu se zdržuje. Obecným soudem fyzických podnikajících osob je ve věcech vyplývajících z jejich podnikatelské činnosti soud, v jehož obvodu mají sídlo, a pakliže jej nemají, uplatní se výše uvedená kritéria. Pro právnické osoby je obecným soudem soud, v jehož obvodu je sídlo právnické osoby.37 V případě, že je podáván návrh na nařízení předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 OSŘ, je vhodné, aby návrh obsahoval alespoň stručný popis žaloby, jejíž podání bude následovat po podání návrhu, neboť v případě, že tato pasáž v návrhu nebude obsažena, hrozí, že soud bude muset posuzovat otázku věcné a místní SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 226 33 Ustanovení § 9 OSŘ 34 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 226 35 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 113 36 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 226 37 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 113 - 114 32

11

příslušnosti s obtížemi a může ji tak vyřešit v neprospěch navrhovatele, čímž nepochybně dojde k podstatnému prodloužení celého řízení, a to by bylo v rozporu s účelem a smyslem institutu předběžného opatření. Dospěje-li soud k závěru, že není věcně příslušný k projednání a k rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření, je povinen aplikovat postup upravený v ustanovení § 104a OSŘ, a v případě, že zjistí, že pozbyl místní příslušnosti, aplikuje postup upravený v ustanovení § 105 odst. 2 OSŘ.38 Zatímco totiž věcně nepříslušný soud nemůže ani nařídit předběžné opatření,39 místně nepříslušný soud tak učinit může, avšak účastník má podle ustanovení § 105 odst. 1 věty třetí OSŘ právo uplatnit námitku místní nepříslušnosti soudu.40 Rovněž platí, že otázku příslušnosti musí soud řešit stejně bezodkladně, jako otázku nařízení samotného předběžného opatření, ačkoliv občanský soudní řád k takovému posouzení nestanovuje žádnou lhůtu. Je však zapotřebí řídit se smyslem zákona a tedy smyslem institutu předběžného opatření, jehož nařízení musí být rychlé a účinné. Pakliže tedy soud dojde k závěru, že nedisponuje příslušností k projednávání návrhu na nařízení předběžného opatření, jedná stejně bezodkladně, jako kdyby příslušnost měl.41

Zahájení řízení

2.3

Řízení o nařízení předběžného opatření dle občanského soudního řádu může být s ohledem na znění jeho ustanovení § 75 odst. 1 zahájeno pouze na návrh.42 2.3.1 Návrh na nařízení předběžného opatření a jeho náležitosti Návrh na zahájení řízení o nařízení předběžného opatření musí obsahovat veškeré náležitosti, které stanoví občanský soudní řád ve svém ustanovení § 75 odst. 2 OSŘ. Dle tohoto

ustanovení

musí

návrh

splňovat

nejen

obecné

náležitosti

podání

dle § 42 odst. 4 OSŘ, pročež by z návrhu mělo být patrno, kdo jej činí, vůči jakému soudu, v jaké věci, co je návrhem sledováno, musí být datován a podepsán předepsaným

JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 435 39 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 8. 1994, sp. zn. 13 Co 651/94 40 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 226 41 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 436 42 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 322 38

12

způsobem a podle způsobu podání návrhu musí být splněny i podmínky o počtu stejnopisů a příloh návrhu, ale návrh by měl obsahovat i další specifické údaje. V návrhu na zahájení řízení o nařízení předběžného opatření by nemělo scházet řádné označení účastníků, kdy fyzické osoby musejí být označovány jménem, příjmením a bydlištěm, právnické osoby obchodní firmou/názvem a sídlem právnické osoby, stát svým označením a označením organizační složky, která za stát v řízení vystupuje, a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z jejich podnikatelské činnosti by měl návrh obsahovat rovněž identifikační číslo právnické osoby či fyzické osoby, jež je podnikatelem, a další údaje, jsou-li potřebné k identifikaci účastníků řízení.43 Vzhledem k povaze předběžného opatření je rovněž zapotřebí, aby v návrhu nechyběly ani následující specifické náležitosti: - vylíčení skutečností, jež prokazují potřebu, aby byly nařízením předběžného opatření zatímně upraveny poměry účastníků, nebo obavu, že by případný výkon rozhodnutí mohl být ohrožen; - vylíčení skutečností odůvodňujících nařízení předběžného opatření, tedy opodstatnění, proč nelze ochrany docílit jiným způsobem; - petit neboli specifikace, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá, a to v té míře, aby bylo patrno, jaká konkrétní povinnost a které osobě má být uložena.44 Jak už se autorka této práce zmínila výše, mělo by být rovněž v návrhu na nařízení předběžného opatření uvedeno, jaký druh návrhu ve věci samé (žaloby) hodlá navrhovatel předběžného opatření posléze soudu předložit, tedy zda se bude jednat o žalobu na určení, včetně uvedení, z čeho navrhovatel dovozuje svůj naléhavý právní zájem na takovém určení, nebo o žalobu na plnění, a to s vymezením důvodu požadovaného plnění. Jsou-li splněny všechny tyto požadavky, může předseda senátu postupovat podle ustanovení § 76 odst. 3 OSŘ45, jež stanovuje „Předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení.

Ustanovení § 75 odst. 2 OSŘ SVOBODA, ŠÍNOVÁ, HAMUĽÁKOVÁ a kol., Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 124-125 45 DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F. JAVŮRKOVÁ, N.; KASÍKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., str. 233 43 44

13

Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat jen po určenou dobu.“46 Ve sporném řízení je vymezení předmětu řízení prostřednictvím návrhu ve věci samé vzhledem k dispoziční zásadě pouze v rukou žalobce, není tedy možné, aby soud namísto žalobce zvažoval jednotlivé varianty návrhu a uložil mu povinnost k podání takového návrhu, jaký by sám soud považoval za vhodný.47 Dále by krom výše uvedeného mělo z návrhu na nařízení předběžného opatření vyplývat, že navrhovatel má za to, že následně podané žalobě bude s největší pravděpodobností soudem vyhověno. Tento právní názor zaujal i Vrchní soud v Praze, když ve svém usnesení uzavřel: „Z vymezení podmínek pro nařízení předběžného opatření plyne, že je třeba, aby s dostatečnou mírou pravděpodobnosti bylo možno usuzovat na to, že v řízení ve věci samé bude jednání žalovaného posouzeno jako jednání protiprávní a dále, že zatímní úprava poměrů účastníků se jeví jako nezbytná.“48 Pro navrhovatele předběžného opatření se tak z tohoto pohledu zdá být snadnější postup podle ustanovení § 102 OSŘ, neboť z žaloby připojené k návrhu na nařízení předběžného opatření důvody k vyhovění této žalobě zpravidla vyplývají. V případě, kdy je návrh na nařízení předběžného opatření podáván zároveň s žalobou ve smyslu ustanovení § 102 OSŘ, je třeba tyto dva návrhy od sebe odlišit, ačkoliv povětšinou bývají součástí jednoho podání (dokumentu). V takové situaci by tak mělo být podání srozumitelně strukturováno a návrhu týkajícího se předběžného opatření by měla být věnována samostatná pasáž tak, aby nedošlo k tomu, že návrh na vydání předběžného opatření bude posouzen soudem jako součást žaloby včetně jeho odůvodnění, které pouze na její důvody odkazuje. Takto podanému návrhu na vydání předběžného opatření by soudem nebylo vyhověno, neboť zahájení řízení ve věci samé prostřednictvím žalobního návrhu není dostačující k osvědčení nutnosti vydání předběžného opatření.49

Ustanovení § 76 odst. 3 OSŘ SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 233 48 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2012, č. j. 3 Cmo 370/2011-294 49 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 440- 441 46 47

14

V případě, kdy již bylo zahájeno řízení ve věci samé ve smyslu ustanovení § 102 OSŘ, a teprve následně byl podán samostatný návrh na nařízení předběžného opatření, nejsou na tento návrh kladeny tak striktní požadavky na vymezení účastníků řízení jako na návrh ve věci samé. Tento závěr vyplývá z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který uvedl: „Tvoří-li návrh na vydání předběžného opatření samostatné podání a zároveň je-li učiněn po zahájení řízení podle § 102 o.s.ř., nemusí návrh na předběžné opatření sám o sobě obsahovat stejně určité vymezení účastníků řízení jako návrh ve věci samé (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), jestliže má s návrhem ve věci samé takovou míru souvislosti, že je z něj okruh účastníků nepochybný.“50 K návrhu na nařízení předběžného opatření je nezbytné připojit listiny, kterých se navrhovatel v návrhu dovolává. Správnost návrhu, co do jeho úplnosti, srozumitelnosti a určitosti, je jedním z nezbytných předpokladů pro nařízení předběžného opatření soudem. Při rozhodování o návrhu není soudem prováděno žádné dokazování, tudíž k vyhovění návrhu je nezbytné, aby navrhovatel přiloženými listinami prokázal, že jsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Pakliže navrhovatel potřebné listiny k návrhu nepřiloží, zákon sice nezakazuje soudu, aby navrhovatele vyzval k doplnění návrhu, nicméně pro tento postup není vzhledem k povaze institutu předběžného opatření a ke lhůtě uvedené v ustanovení § 75c odst. 2 OSŘ časový prostor.51 2.3.2 Poplatková povinnost Návrh na nařízení předběžného opatření podléhá poplatkové povinnosti dle Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSP“), ve výši 1.000,- Kč.52 Z pohledu ZSP spadá návrh na nařízení předběžného opatření do druhé z pomyslných skupin poplatků za zahájení řízení, jež se vzájemně odlišují okamžikem vzniku poplatkové povinnosti. První kategorií poplatků za zahájení řízení je kategorie poplatků splatných již podáním návrhu na zahájení řízení a do druhé kategorie naopak řadíme poplatky splatné až po právní moci následně vydaného rozhodnutí. U návrhu na nařízení předběžného opatření tato povinnost uhradit stanovený poplatek vzniká až „(…) Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 7 Cmo 649/2001 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 234 52 Položka č. 5 přílohy ZSP – Sazebníku poplatků 50 51

15

uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření.“53 V souladu s tímto by tedy příslušný soud měl navrhovateli uložit poplatkovou povinnost za podání návrhu na nařízení předběžného opatření teprve v souvislosti s rozhodnutím o příslušném návrhu. Poplatek za návrh je tak ukládán bez ohledu na výsledek řízení o nařízení předběžného opatření, což se může jevit jako problematické zejména v případě, kdy předmětné řízení skončí zamítavým rozhodnutím soudu, neboť navrhovateli by tak vznikla povinnost k úhradě poplatku v momentě, kdy je zároveň srozuměn s negativním výsledkem řízení.54 Ukládání výše uvedeného poplatku společně s vydáním rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření může být i procesně neekonomické, a to v případě, kdy je navrhovateli uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku jak za řízení ve věci samé, tak za návrh na nařízení předběžného opatření. Soudy proto v praxi většinou postupují v nesouladu s citovaným ustanovením ZSP a vyzývají navrhovatele k úhradě poplatku za návrh na vydání předběžného opatření ještě před vydáním rozhodnutí o tomto návrhu. Ačkoliv je tento postup vhodnější z hlediska hospodárnosti, poplatníkovi by nemělo být kladeno k tíži, pokud povinnost uloženou takto „předčasně“ nesplní a bude se řídit příslušnými ustanoveními ZSP. Lze tak uzavřít, že v takovém případě by soudy mohly poplatníka opětovně vyzvat k úhradě soudního poplatku v samotném rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření.55 2.3.3 Vady návrhu V případě, že v návrhu na nařízení předběžného opatření chybí některá z výše popsaných náležitostí, popřípadě je návrh nesrozumitelný nebo neurčitý, předseda senátu takový návrh odmítne, přičemž pro odmítnutí návrhu platí sedmidenní lhůta dle ustanovení § 75c odst. 2 OSŘ.56 Ustanovení § 75a OSŘ tak výslovně vylučuje aplikaci ustanovení § 43 OSŘ, dle kterého: „Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo Ustanovení § 4 odst. 1 písm. h) ZSP Zákon o soudních poplatcích a předpisy souvisejí | epravo.cz. Epravo.cz [online]. Praha: Wolters Kluwer, 2015 [cit. 2016-06-12]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/efocus/zakon-o-soudnichpoplatcich-a-predpisy-souvisejici-c-5491991-%20sb-komentar-99631.html 55 Zákon o soudních poplatcích a předpisy souvisejí | epravo.cz. Epravo.cz [online]. Praha: Wolters Kluwer, 2015 [cit. 2016-06-12]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/efocus/zakon-o-soudnichpoplatcich-a-predpisy-souvisejici-c-5491991-%20sb-komentar-99631.html 56 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 442 53 54

16

opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.“57 Důvodem vyloučení aplikace tohoto ustanovení je zájem na rychlosti průběhu daného řízení, kterou si vyžaduje samotný charakter institutu předběžného opatření. Současná judikatura však toto striktní pravidlo odmítnutí neprojednatelného návrhu do jisté míry reguluje – například Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí, uvádí: „(…) je nutno při určování obsahu vydaného předběžného opatření přihlédnout také k obsahu návrhu na jeho nařízení, zejména k vylíčení skutečností, které navrhované předběžné opatření odůvodňují.“58 V praxi se nejčastěji vyskytují následující vady návrhu na nařízení předběžného opatření: - petit je formulován nepřesně nebo takovým způsobem, že rozhodnutí, obsahující výrok odpovídající takovému petitu, by bylo nevykonatelné, anebo z návrhu není jasné, čeho se navrhovatel domáhá; - v návrhu nejsou dostatečně vylíčeny rozhodující skutečnosti, jež by měly prokázat nutnost vydání předběžného opatření; - navrhovatel opomene popsat žalobu, již hodlá podat v případě vyhovění jeho návrhu na nařízení předběžného opatření; - navrhovatel neuvede osobu, jíž má být předběžným opatřením uložena povinnost; - v situaci, kdy se návrhem na nařízení předběžného opatření navrhovatel dovolává zákazu dispozice určité osoby s nemovitou věcí, bývá často navrhovatelem nedostatečně specifikován charakter zmíněné dispozice, k jejímuž omezení má dojít.59 K této problematice se vyjádřil i Krajský soud v Hradci Králové, když jakožto odvolací soud na základě odvolání žalovaného zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že uvedl: „Výrok usnesení o nařízení předběžného opatření, zakazujícího žalovanému disponovat s nemovitostmi (případně návrh na vydání takového předběžného), není vykonatelný“.60 Soud prvního stupně tak dle Ustanovení § 43 OSŘ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1708/2011 59 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 442 60 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 1994, sp. zn. 13 Co 696/94 57 58

17

Krajského soudu v Hradci Králové ve zmíněném případě pochybil, když žalovanému zakázal dispozici s nemovitými věcmi přesto, že právní řád pojem „dispozice“ nikterak nedefinuje a ani s tímto pojmem blíže jinak nepracuje. Dispozice s nemovitou věcí sice může v obecné rovině znamenat převod nemovité věci a udržování nemovité věci, ale i například užívání nemovité věci. Soud prvního stupně tedy v daném případě vydal rozhodnutí, které nevymezovalo přesný rozsah zakázaného jednání a neobsahovalo přesné vymezení práv a povinností účastníků, pročež bylo toto rozhodnutí Krajským soudem v Hradci Králové shledáno nevykonatelným.61 Navrhovateli však nic nebrání, aby jakkoliv svůj vadný návrh na nařízení předběžného opatření doplnil, jestliže tak učiní do okamžiku vydání rozhodnutí soudu o odmítnutí jím podaného (vadného) návrhu.62 2.3.4 Vázanost soudu návrhem Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel je osobou výlučně odpovědnou za škodu a za jinou újmu potenciálně způsobenou vydáním předběžného opatření (více viz ustanovení § 77a OSŘ), je zřejmé, že soud je návrhem na nařízení předběžného opatření v plném rozsahu vázán. Tento závěr dle Mgr. Jiřího Levého platí i v následujících případech: „(…) jedná-li se o předběžné opatření pro řízení, v němž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky, když možnost soudu překročit návrh účastníků a přisoudit něco jiného nebo více se týká jen návrhu ve věci samé (…).“63 V právní akademické veřejnosti však existují i odlišné názory na posouzení této otázky, jež zní: „Návrhem pak je soud vázán, a to opět kromě případů, kdy jde o předběžná opatření pro řízení, která lze zahájit bez návrhu, nebo v případě, když z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.“64 Autorka této práce se přiklání k názoru Mgr. Levého, a to zejména kvůli systematickému zařazení ustanovení

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 1994, sp. zn. 13 Co 696/94 SVOBODA, ŠÍNOVÁ, HAMUĽÁKOVÁ a kol., Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, Praha: C. H. Beck, 2014, 458 s. 125 63 SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 234 64 DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F.; JAVŮRKOVÁ, N.; KASÍKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 314 61 62

18

§ 153 odst. 2 OSŘ65, které je součástí hlavy IV. OSŘ, konkrétně součástí části této hlavy věnované rozsudku, z čehož nelze usoudit, že by se vázanost soudu návrhem, ve znění předmětného ustanovení, vztahovala i na řízení, ve kterých je vydáváno usnesení, jako je tomu v případě předběžného opatření. Autorka této práce tak usuzuje, že vázanost soudu návrhem v rozsahu vymezeném v ustanovení § 153 odst. 2 OSŘ byla tvůrci zákona skutečně míněna pouze ve vztahu k žalobním návrhům, nikoliv ve vztahu k ostatním procesním návrhům účastníků. Jak již bylo zmíněno výše, navrhovatel může i po podání návrhu na nařízení předběžného opatření tento návrh změnit, pouze však do doby, než o daném návrhu rozhodne příslušný soud, přičemž ten tak musí učinit v zákonem mu ukládané lhůtě sedmi dnů. Aplikace ustanovení § 95 odst. 2 OSŘ, dle kterého: „Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.“66, je v tomto případě nepřípustná, neboť soud v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření neprovádí dokazování.67

2.4

Jistota

2.4.1 Jistota v historii českého civilního procesu Jistota, mezi soudci též často nazývaná jako „kauce“, byla poprvé zakotvena již v zákoně č. 113/1895 ř.z., civilním řádu soudním (dále jen „c.ř.s.“), dle jehož ustanovení § 458 c.ř.s. soudce mohl v průběhu jednání nařídit prozatímní opatření, nebo dokonce několik opatření, z těch, které připouštěl EŘ, pokud se to jevilo nutným k odvrácení nebezpečí anebo dalšího protiprávního jednání s tím, že vydání takového prozatímního opatření bylo možné podmínit složením „přiměřené jistoty“. Uložení povinnosti složit jistotu tedy bylo výlučně v dispozici soudu, jenž tak mohl určit i výši požadované jistoty.68

Ustanovení § 153 odst. 2 OSŘ: „Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.“ 66 Ustanovení § 95 odst. 2 OSŘ 67 SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 234 68 JIRSA, Jaromír. Předběžné opatření – účelná i zneužitelná zbraň. Právní fórum, 2009, 9/2009 65

19

Občanský soudní řád účinný od 1. 1. 1951 institut jistoty ve své úpravě nezahrnoval a ani OSŘ, ve znění účinném v období od 1. 4. 1964 do okamžiku účinnosti jeho novely provedené zákonem č. 59/2005 Sb., tento institut neznal. Teprve až zmíněnou novelou byla do občanského soudního řádu jistota včleněna, ovšem v jiné výši, než v jaké ji zná dnes účinné ustanovení § 75b OSŘ. Ve věcech obchodních činila výše jistoty 100.000,- Kč, v ostatních věcech činila 50.000,- Kč.69 S účinností ke dni 20. 7. 2009 došlo novelou OSŘ k výraznému snížení výše jistoty, a to v civilních věcech z jistoty ve výši 50.000,- Kč na jistotu ve výši 10.000,- Kč a podnikatelských věcech z jistoty ve výši 100.000,- Kč na jistotu ve výši 50.000,- Kč. Další velmi výrazná změna právní úpravy jistoty přišla s přijetím zákona č. 69/2011 Sb., účinného od 31. 3. 2011, který zavedl převratný institut tzv. doplatku jistoty.70 2.4.2 Podmínky složení jistoty, výše jistoty a její zvýšení rozhodnutím soudu K zajištění ochrany účastníků řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, kteří nejsou navrhovatelem, před vznikem škody nebo jiné újmy, bylo zákonem č. 59/2005 Sb., s účinností od 1. 4. 2005, zavedeno do občanského soudního řádu ustanovení § 75b OSŘ, které stanovuje povinnost navrhovatele složit jistotu.71 Výše jistoty v současné době, jak již bylo uvedeno výše, činí částku ve výši 10.000,- Kč, a to s výjimkou věcí týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z jejich podnikatelské činnosti, u nichž jistota činí částku ve výši 50.000,- Kč. Výše jistoty je tedy vždy nezávislá na hodnotě předmětu sporu. Jistotu je navrhovatel povinen složit nejpozději v den, kdy návrh na nařízení předběžného opatření podal u soudu s tím, že soud je povinen vydat navrhovateli potvrzení o složení jistoty. Pokud návrh na předběžné opatření podalo více navrhovatelů společně, jsou povinností ke složení jistoty vázáni společně a nerozdílně72, přičemž není rozhodující, zda se mezi nimi jedná o společenství samostatné nebo nerozlučné (k tomu více viz ustanovení § 91 OSŘ).

JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 435 70 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 445 71 DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F.; JAVŮRKOVÁ, N.; KASÍKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 317 72 Ustanovení § 75b OSŘ 69

20

Finální výše jistoty může být i vyšší, než jakou ji stanoví ustanovení § 75b odst. 1 OSŘ, neboť dle téhož ustanovení ve spojení s ustanovením § 76h OSŘ, je předseda senátu oprávněn stanovit navrhovateli tzv. doplatek jistoty, dospěje-li k závěru, že jistota v zákonem stanovené výši nepostačuje k zajištění eventuálně vzniklé škody nebo jiné újmy. Výši doplatku stanoví předseda senátu dle svého uvážení, v závislosti na okolnostech daného případu s tím, že horní hranice doplatku jistoty není stanovena.73 Shledá-li předseda senátu, že existuje potřeba doplacení jistoty, bezodkladně vyzve navrhovatele k uhrazení doplatku a stanoví mu k jeho úhradě lhůtu tří dnů. Pakliže návrh na nařízení předběžného opatření podalo více navrhovatelů společně, jsou ke splnění této povinnosti opět vázáni společně a nerozdílně. Ke složení doplatku jistoty může být navrhovatel předsedou senátu vyzván pouze za předpokladu, že návrhu na nařízení předběžného opatření bude ze strany soudu vyhověno. Předseda senátu však může navrhovatele vyzvat ke složení doplatku jistoty nejpozději do okamžiku, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stane vykonatelným. Vedle tohoto postupu je rovněž možné navrhovatele vyzvat ke složení doplatku i po nařízení předběžného opatření, ovšem pouze na návrh osoby, jíž byla předběžným opatřením uložena povinnost, a pouze za předpokladu, že nadále trvají účinky předběžného opatření.74 Proti usnesení, kterým soud prvního stupně vyzve navrhovatele ke složení doplatku jistoty po nařízení předběžného opatření, je přípustné odvolání s tím, že dle názoru Vrchního soudu se nejedná o usnesení, které by upravovalo vedení řízení.75 Vzhledem k tomu, že soud je ve vztahu k vydání rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření limitován zákonnou lhůtou, nejsou s porušením povinnosti uhradit doplatek jistoty spojeny stejné důsledky jako s nezaplacením samotné jistoty, tedy nedojde k odmítnutí návrhu, nýbrž je možné postupovat pouze podle ustanovení § 77 odst. 2 věty druhé OSŘ76, jež stanovuje: „Předběžné opatření předseda senátu zruší také tehdy, jestliže navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek jistoty.“77

SVOBODA, ŠÍNOVÁ, HAMUĽÁKOVÁ a kol., Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 125 74 SVOBODA, ŠÍNOVÁ, HAMUĽÁKOVÁ a kol., Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 125 75 Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2012, č. j. 4 Cmo 386/2012-197 76 SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 238 77 Ustanovení § 77 odst. 2 věta druhá OSŘ 73

21

2.4.3 Osvobození od jistoty Ustanovení § 75b OSŘ ve svém odstavci třetím stanovuje, v jakých případech je navrhovatel od složení jistoty osvobozen. Věcné osvobození od povinnosti složit jistotu a doplatek jistoty upravuje občanský soudní řád ve svém ustanovení § 75b odst. 3 písm. a) až c), přičemž od této povinnosti osvobozuje případy, kdy navrhovatel žádá o vydání předběžného opatření ve věci výživného, ve věcech pracovních nebo o vydání předběžného opatření ve věci náhrady újmy na zdraví. Osobní osvobození od povinnosti složit jistotu občanský soudní řád upravuje v následujících písmenech zmíněného ustanovení, a sice v písm. d) a e). Navrhovatel dle tohoto ustanovení nemusí jistotu skládat tehdy, pokud společně s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření osvědčí, že splňuje podmínky předpokládané občanským soudním řádem pro osvobození od soudních poplatků78, ale i v případě, kdy tyto podmínky nesplňuje, ale z obsahu návrhu na nařízení předběžného opatření vyplývá existence nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku hrozí, že navrhovateli může vzniknout škoda anebo jiná újma a zároveň s tím musí navrhovatel dosvědčit, že jistotu nemohl složit bez své viny.79 Splnění podmínek pro osvobození od povinnosti složit jistotu posuzuje soud příslušný k projednání návrhu na nařízení předběžného opatření jako předběžnou otázku, samostatným výrokem o této skutečnosti nerozhoduje. Shledá-li, že dané podmínky navrhovatel splňuje, uvede to v odůvodnění rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření. V případě, kdy soud neshledá důvod pro osvobození navrhovatele od povinnosti složit jistotu, návrh na nařízení předběžného opatření odmítne z důvodu nesložení jistoty navrhovatelem.80 Posuzování splnění předpokladů k osvobození od povinnosti složit jistotu autorka této práce považuje za problematické, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že soud je povinen rozhodnout o samotném návrhu na nařízení předběžného opatření ve lhůtě

K tomu srov. ustanovení § 138 OSŘ SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 236 80 SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 236 78

79

22

sedmi dnů a povinnost posoudit splnění podmínek dle ustanovení § 75b odst. 3 OSŘ by mohla vzhledem k tak krátkému časovému prostoru způsobit komplikace s dodržením této lhůty případně v zabývání se danou záležitostí v nezbytné míře. Pakliže navrhovatel není od povinnosti složit jistotu osvobozen dle ustanovení § 75b odst. 3 OSŘ a zároveň nesloží jistotu nejpozději ve stejný den, kdy podal návrh na nařízení předběžného opatření, soud takový návrh usnesením odmítne. Vzhledem k striktnímu pojetí zákonem stanovené lhůty ke složení jistoty, nelze brát ohled na pozdější složení, a to ani za předpokladu, že navrhovatel jistotu složí ještě před tím, než soud o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne. Soud návrh na nařízení předběžného opatření rovněž odmítne v případě, kdy navrhovatel složí jistotu v nižší výši, než zákon ukládá.81 Pojem „složení jistoty“ je třeba vykládat následovně: „(…) za složení se považuje i jiný způsob než hotovostní platba v pokladně soudu, z něhož je zřejmé, že platba byla na účet soudu skutečně poukázána“.82 Takovým způsobem se rozumí například připsání jistoty na bankovní účet příslušného soudu na základě příkazu k úhradě zadaného prostřednictvím internetového bankovnictví, platba prostřednictvím poukázky na poště nebo v případech, kdy je návrh na nařízení předběžného opatření podán mimo pracovní dobu soudu, jenž je povinen zajistit podmínky pro složení jistoty i mimo pracovní dobu soudu, i složení jistoty osobě, která návrh přijímá, což je zpravidla dosažitelný soudce. Správa soudu by tak měla na svých internetových stránkách zveřejnit podrobné pokyny pro skládání jistot mimo pracovní dobu soudu, tedy sdělit zejména číslo bankovního účtu, na který lze platbu jistoty poukázat.83 Proti usnesení soudu, jímž se návrh na nařízení předběžného opatření odmítá z důvodu nesložení jistoty, je možné podat odvolání. Odvolání, kterým bylo takové usnesení napadeno, může v souladu s ustanovením § 210a OSŘ projednat a napadené

SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 237 82 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 446 83 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 446 81

23

usnesení změnit sám soud prvního stupně, ovšem pouze za předpokladu, že mu v celém rozsahu vyhoví. 84 2.4.4 Vrácení jistoty Vzhledem k tomu, že jistota je podle občanského soudního řádu koncipována jako specifická forma kauce, je ji nutné za určitých zákonných podmínek navrhovateli vrátit. Důvodem vrácení jistoty jsou případy, kdy je jisté, že složená jistota nebude použita k účelu, pro který je požadována, a sice k náhradě škody nebo jiné újmy vzniklé vydáním předběžného opatření.85 K účelu dle předchozího odstavce nebude jistota použita v případech, kdy soud svým usnesením návrhu na nařízení předběžného opatření nevyhověl a nenařídil jej, a to z důvodu, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, odmítl, nebo bylo řízení o takovém návrhu zastaveno. Soud může o vrácení jistoty rozhodnout v témže usnesení, kterým návrh na předběžné opatření zamítá, odmítá, nebo kterým řízení o návrhu zastavuje. V takovém případě je povinen ve výroku o vrácení jistoty uvést, že k vrácení dojde po právní moci výroku, kterým bylo v daném usnesení rozhodnuto o vlastním návrhu.86 Soud je povinen vrátit jistotu i v případech, kdy již uplynula prekluzivní lhůta k podání žaloby na náhradu škody nebo jiné újmy způsobené předběžným opatřením. Jinými slovy osoba, které byla nařízeným předběžným opatřením uložena povinnost, se v zákonné lhůtě nedomáhala odškodnění. Byla-li žaloba podána, může být navrhovateli jistota vrácena až po právní moci rozsudku, jímž příslušný soud danou žalobu zamítl. Jistota může být vrácena i tehdy, kdy jí již není zapotřebí z jiného důvodu, například když náhrada škody byla uložena v naturáliích. Soud vrátí jistotu i tehdy, zaniklo-li předběžné opatření ex lege dle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v situaci, kdy bylo návrhu ve věci samé vyhověno a již uplynula lhůta patnácti dnů běžících ode dne vykonatelnosti

SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 236 85 DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F.; JAVŮRKOVÁ, N.; KASÍKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 318 86 SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 239 84

24

rozhodnutí.87 Vrácena může být i jen část jistoty. Vždy je však soud povinen vrátit jistotu bezodkladně, tedy bez nutnosti podat návrh k učinění takového kroku.88

Řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření

2.5

2.5.1 Materiální předpoklady a důvody pro vydání předběžného opatření Z úvodního ustanovení občanského soudního řádu upravujícího problematiku předběžných opatření vyplývají dva základní případy, při jejichž nastání je soud oprávněn nařídit předběžné opatření. Prvním případem, kdy je možné nařídit předběžné opatření, je existence potřeby, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, a to naléhavě, přičemž posouzení existence této potřeby je věcí úvahy příslušného soudu. Potřeba zatímní úpravy musí být prokázána, u ostatních předpokladů pro vydání tohoto předběžného opatření naopak postačí, že budou soudu pouze osvědčeny. Takovým předpokladem je zejména nárok navrhovatele, který nemusí být bezpochyby prokázán, ale soudu postačí pouze osvědčení nejdůležitějších a nejzákladnějších skutečností, aby byl s to posoudit, zda existuje nárok, jehož dočasnou úpravu pomocí předběžného opatření si okolnosti žádají.89 Zatímní ochranu lze předběžným opatřením poskytnout jedině uložením povinnosti druhému z účastníků, popřípadě osobě jiné, lze-li to po ní spravedlivě žádat (§ 76 odst. 2 OSŘ). Při ochraně oprávněné osoby prostřednictvím předběžného opatření je nutno brát však na zřetel, že: „Fundamentálním smyslem předběžného opatření je ochrana toho, kdo o jeho vydání žádá, přičemž musí být respektována ústavní pravidla ochrany i toho, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy České republiky). Avšak ochrana toho, vůči komu předběžné opatření má směřovat, nemůže dosáhnout takové míry, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany.“ 90 S ohledem na dočasnost úpravy poměrů účastníků řízení, kterou institut předběžného opatření poskytuje, není přípustné, aby navrhovateli bylo přisouzeno toho,

SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 239 88 ŠKÁROVÁ, Marta a kol., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2009, s. 136 89 DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F.; JAVŮRKOVÁ, N.; KASÍKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 308 90 Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. III. ÚS 394/01 87

25

čeho by dosáhnul až rozhodnutím ve věci samé. V této věci lze poukázat na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rovněž potvrdil, že: „Předběžné opatření nemůže být vydáno, jestliže jeho obsah by byl totožný s rozhodnutím ve věci samé. Tím by vlastně soud předbíhal rozhodnutí ve věci samé.“91 Z této obecné zásady však v soudní praxi vzhledem k okolnostem konkrétních sporů existují i výjimky, kdy ochranu oprávněných zájmů navrhovatele nelze poskytnout jinak než právě v takovém rozsahu. Příkladem může být situace, kdy v řízení o žalobě o určení neplatnosti přeložení, respektive i před jeho zahájením, je možné vydat předběžné opatření, kterým se žalovanému, tedy zaměstnavateli, ukládá povinnost zaměstnávat žalobce na dosavadním místu výkonu práce, čímž se nikterak nepředjímá výsledek samotného řízení o žalobním návrhu a jedná se stále pouze o dočasné řešení dané situace.92 Druhým případem, kdy je možné nařídit předběžné opatření, je existence obavy, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí je dáno tehdy, kdy je z okolností daného případu zřejmé nebezpečí, že výkon rozhodnutí nebude moci být proveden pro chování osoby, jíž má být předběžným opatřením uložena konkrétní povinnost.93 Ze systematiky občanského soudního řádu, především ze zařazení ustanovení § 74 a násl. OSŘ do části druhé upravující činnost soudu před zahájením řízení oproti ustanovení § 102 OSŘ, jež je zařazeno do části třetí věnující se již probíhajícímu řízení, lze vyvodit, že ustanovení § 74 OSŘ dopadá především na případy, kdy existuje obava z ohrožení výkonu rozhodnutí, které dosud vydáno nebylo a doposud ani nebylo zahájeno řízení, ve kterém by mělo být dané rozhodnutí vydáno. Naproti tomu v případech, kdy již bylo vydáno soudní rozhodnutí a zároveň existuje obava z ohrožení jeho výkonu, je namístě aplikace ustanovení § 102 OSŘ.94 Předpokladem pro nařízení předběžného opatření v případě, že soudem nebylo dosud vydáno rozhodnutí, jehož výkon by mohl být ohrožen, je kromě prokázání skutečností odůvodňujících obavu z ohrožení výkonu daného rozhodnutí a prokázání důvodnosti takového postupu i to, aby

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1995, sp. zn. 7 Co 1834/95 SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 228 93 SVOBODA, ŠÍNOVÁ, HAMUĽÁKOVÁ a kol., Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, Praha: C. H. Beck, 2014, 458 s. 124 94 SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 229 91 92

26

navrhovatel osvědčil, že má nárok, jehož uspokojení se hodlá vůči druhé straně domáhat v řízení ve věci samé a že dosud nic nebrání tomu, aby mu mohl být soudem jeho nárok přiznán.95 V případech, kdy oprávněná strana disponuje pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu ve věci samé, tato strana mnohem častěji zvolí možnost podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo návrhu na zahájení exekučního řízení, než podání návrhu na nařízení předběžného opatření dle předchozího odstavce. Podání návrhu na nařízení předběžného opatření tak v případech, kdy navrhovatel má k dispozici pravomocné a vykonatelné soudní rozhodnutí a může tedy iniciovat zahájení exekučního řízení, připadá de facto v úvahu pouze tehdy, pokud oprávněný nemohl ze závažných důvodů přistoupit k vymáhání nároku prostřednictvím exekučního řízení.96 2.5.2 Lhůta pro rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření Řízení o návrhu na vydání předběžného opatření je charakteristické i tím, že soudy jsou při rozhodování o tomto návrhu limitovány lhůtou, a to na základě ustanovení § 75c odst. 2 OSŘ. V prvé řadě je však soudce o daném návrhu povinen rozhodnout bezodkladně. Teprve v případě, není-li věc stižena nebezpečím z prodlení, je možné o návrhu rozhodnout ve lhůtě do sedmi dnů ode dne podání návrhu na nařízení předběžného opatření. Tato lhůta se vztahuje jak na předběžná opatření upravená v ustanovení § 74 a násl. OSŘ, tak na předběžná opatření podle ustanovení § 102 OSŘ.97 K uspíšení vydání rozhodnutí má sloužit i norma, že soudce vychází při svém rozhodování pouze z údajů, které jsou součástí návrhu na nařízení předběžného opatření a neprovádí žádné dokazování, neboť to se obvykle provádí během jednání, které se však v tomto řízení neuskutečňuje. Tento názor vyjádřil i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí, v němž kromě toho uvedl, že: „(…) Při vlastním osvědčování nároku (typicky na základě předložených listin) není nutno dbát formálních požadavků zákonem předepisovaných pro dokazování, včetně požadavku, aby se druhá strana sporu mohla vyjádřit k obsahu listin, ovlivňujících úsudek soudu o splnění předpokladů pro nařízení

Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 1 Nc 55/2001, SR 9/2012 s. 316 SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 230 97 Ustanovení § 75c odst. 2 OSŘ 95 96

27

předběžného opatření.“98 I přesto je nutné, aby byl soudce o skutečnostech nezbytných k nařízení předběžného opatření dostatečně přesvědčen a tvrzení navrhovatele v návrhu tak byla alespoň osvědčena (nikoliv prokázána).99 Zmíněná sedmidenní lhůta je lhůtou pořádkovou, což znamená, že soudce je oprávněn rozhodnout o návrhu na nařízení předběžného opatření i po jejím uplynutí s tím, že takové rozhodnutí by bylo rovněž platné a vykonatelné.100 To však s ohledem na charakter institutu předběžného opatření a jeho účel zakotvení v civilním právu procesním není žádoucí. Nedodržení lhůty by mohlo mít za následek zahájení disciplinárního řízení s příslušným soudcem.101 Za účelem splnění povinnosti dle předchozího odstavce této podkapitoly je nutné, aby soudy přijaly taková organizační opatření, aby bylo možné zajistit, že příslušný soudce rozhodne o návrhu na nařízení předběžného opatření i ve dnech pracovního volna nebo po běžné pracovní době toho kterého soudu.102

Rozhodnutí o návrhu

2.6

Pakliže soud dospěje k závěru, že v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření bylo prokázáno, že existuje potřeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků řízení, nebo že existuje obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, a zároveň shledá, že byly osvědčeny další skutečnosti, jejichž nastání je nezbytné pro nařízení předběžného opatření a uložení jím povinnosti odpůrci, vydá usnesení, kterým předběžné opatření nařídí. V případě, kdy tyto podmínky splněny nejsou, soud usnesením návrh na nařízení předběžného opatření zamítne.103

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99 Sb. NS 58/2001, s. 534 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015. s. 324 100 ŠKÁROVÁ, Marta a kol., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2009, s. 138 101 ŠKÁROVÁ, Marta a kol., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2009, s. 138 102 SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 241 103 SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 240 98 99

28

2.6.1 Rozhodující stav a náležitosti usnesení „Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně“.104 Tato zásada však často způsobuje v odborné veřejnosti rozpory. Z jednoho z právních názorů na tuto problematiku plyne, že v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření nelze brát v úvahu tvrzení a důkazy, které soud prvního stupně neměl k dispozici v době vydání rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření, přičemž tato zásada, jež má de facto charakter „koncentrace“, se projevuje zejména v odvolacím řízení, kdy odvolací soud by měl vycházet pouze ze stavu, který byl v době, kdy o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodoval soud prvního stupně. Tento názor zprvu zastával i samotný Ústavní soud České republiky, když uvedl: „Při rozhodování o předběžném opatření lze přihlédnout pouze ke skutečnostem, které osvědčil, případně prokázal navrhovatel do doby, než soud prvého stupně rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření. Další skutečnosti nemohou být předmětem prověřování ani v řízení před odvolacím soudem.“105 Později však tento svůj názor překonal, když došel k závěru, že odpůrce byl tímto názorem velmi znevýhodňován a že takový výklad je v rozporu s principem rovnosti zbraní, dle kterého má mít každá ze stran rozumnou příležitost přednést svůj názor a podklady za podmínek, které nejsou podstatně nevýhodnější než podmínky protistrany.106 Popsaná „koncentrace“ se tedy odpůrce v odvolacím řízení netýká a ten tak může uvádět i skutečnosti, které soud prvního stupně k dispozici v době vydání rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření neměl, ovšem pouze za podmínky, že tyto nově uváděné skutečnosti existovaly již v době nařízení předběžného opatření a že je doloží společně s podáním, ve kterém je zmiňuje.107 Tento nově zaujatý výklad lze vyvodit mimo jiné i z usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 7. 2012, v němž se uvádí: „Odvolací soud je povinen při rozhodování o předběžném opatření přihlédnout k okolnostem, které dokládá odpůrce, i když byly uplatněny až po vynesení rozhodnutí ze strany soudu prvého stupně. Jestliže tyto okolnosti mohou přivodit jiné (zamítavé) rozhodnutí o předběžném opatření, je povinen poskytnout navrhovateli prostor k uplatnění protiargumentů.“108 Z uvedeného

Ustanovení § 75c odst. 4 OSŘ Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. II. ÚS 362/04 106 LAVICKÝ, Petr. Odůvodňování usnesení v civilním řízení. Právní fórum, 2009, 1/2009, s. 7 – 8 107 SVOBODA, K. Přehled judikatury ve věcech předběžných opatření, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2013, s. 42 108 Usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. II ÚS 2485/11 104 105

29

lze uzavřít, že v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření by měl mít první a poslední slovo navrhovatel. Jak již bylo zmíněno v kapitolách této práce, o návrhu na nařízení předběžného opatření je zásadně rozhodováno usnesením. Tuto skutečnost lze vyvodit z dikce ustanovení § 152 odst. 1 OSŘ, jež stanovuje, že zákon určí, kdy je rozhodováno usnesením, přičemž občanský soudní řád tak učinil explicitně ve svém ustanovení § 75c odst. 1. Jakkoliv se na usnesení přiměřeně použijí ustanovení o rozsudku, stanovují se v ustanovení § 169 odst. 1 OSŘ náležitosti, které by každé usnesení, tedy i usnesení vydávané v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, mělo obsahovat. V písemném vyhotovení usnesení tak musí být uvedeno, který soud jej vydal, přičemž musí být uvedena i jména a příjmení všech soudců a přísedících, nezbytností je i označení účastníků, jejich zástupců, věci, v jaké je usnesení vydáváno, výrok a rovněž poučení o tom, zda je proti usnesení přípustný opravný prostředek a pokud ano, v jaké lhůtě a místu je třeba opravný prostředek podat, a v neposlední řadě den a místo vydání usnesení.109 2.6.2 Odůvodnění usnesení Ustanovení § 169 odst. 2 OSŘ mimo jiné stanovuje: „Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření (...), nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění.“110 Z tohoto ustanovení na první pohled vyplývá, že usnesení, kterým je návrhu na nařízení předběžného opatření plně vyhověno nebo jemuž nikdo neodporoval, nemusí obsahovat odůvodnění. S tímto výkladem se ztotožnil i Nejvyšší soud České republiky, když zaujal stanovisko, podle nějž mezi usnesení, jimiž se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, řadíme i usnesení o nařízení předběžného opatření. Předmětné ustanovení by však mělo být vykládáno i s ohledem na požadavky plynoucí z práva na spravedlivý proces zaručeného jak článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tak hlavou

109 110

Ustanovení §169 odst. 1 OSŘ Ustanovení § 169 odst. 2 OSŘ

30

pátou Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), tedy odlišně od výše uvedeného výkladu, k jakému došel Nejvyšší soud České republiky.111 Ústavní soud se k této problematice rovněž vyjádřil svým nálezem, ve kterém tvrdí, že: „Ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. je nutno vyložit v souladu s jeho smyslem a účelem. Smyslem zmíněného ustanovení je zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí, které zřejmě nebude napadeno odvoláním, neboť s ním všichni účastníci souhlasí. Tento smysl však v případě usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, chybí. Postrádá racionalitu zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí tam, kde se k návrhu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, účastník vůbec nemohl vyjádřit. Jinak řečeno, spojení „usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval“, je třeba vykládat tak, že jde o usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, ačkoliv mu reálně – chtěl-li by – odporovat mohl.“112 Důvodů, které podporují právní názor Ústavního soudu České republiky uvedený v předchozím odstavci, je hned několik. Podle ustanovení § 75c odst. 3 OSŘ o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhoduje předseda senátu bez slyšení účastníků, platí tedy, že vyjma navrhovatele, jenž se vyjádřil prostřednictvím svého návrhu, ostatní účastníci nemusí být před vydáním rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření vyslechnuti. K tomu, aby byly i přesto chráněny jejich zájmy, má totiž sloužit jistota skládaná navrhovatelem současně s podáním předmětného návrhu a také možnost těchto účastníků napadnout usnesení o nařízení předběžného opatření odvoláním. Právě s ohledem na možnost těchto účastníků podat odvolání proti usnesení, jímž soud zcela vyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření, jemuž nikdo neodporoval, je potřebné, aby usnesení o nařízení předběžného opatření odůvodněno bylo, neboť odůvodnění je nejen podstatným podkladem pro rozhodnutí se účastníka o tom, zda odvolání vůbec podá, ale i zejména pro to, aby z něj mohl při své argumentaci užité v odvolání vycházet. V případě, kdy by usnesení, jímž se vyhovuje návrhu na nařízení předběžného opatření, odůvodněno nebylo, byl by odvolací soud nucen takové usnesení soudu prvního stupně zrušit ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ.113

LAVICKÝ, Petr. Odůvodňování usnesení v civilním řízení. Právní fórum, 2009, 1/2009, s. 7 – 8 Nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 346/09 113 LAVICKÝ, Petr. Odůvodňování usnesení v civilním řízení. Právní fórum, 2009, 1/2009, s. 7 – 8 111 112

31

Vzhledem ke skutečnosti, že v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření nedochází k dokazování, ale pouze k pouhému prokazování existence potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí a k osvědčování skutečností rozhodujících pro uložení povinnosti předběžným opatřením, lze dojít k závěru, že záleží pouze na přesvědčení předsedy senátu o praktické jistotě a o převažující pravděpodobnosti tvrzených skutečností, díky čemuž musí být toto vnitřní přesvědčení předsedy senátu objektivizováno prostřednictvím odůvodnění usnesení, jímž rozhoduje o návrhu na nařízení předběžného opatření. Opačný postup by byl zjevným projevem svévole a taktéž by nebylo zřejmé, z jakého důvodu soud posoudil návrh daným způsobem.114 2.6.3 Vyhlášení usnesení a doručování usnesení, jímž je návrhu vyhověno Ačkoliv soud disponuje až sedmidenní lhůtou k rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření, v situacích, kdy je to možné, vyžadují to okolnosti případu nebo hrozí nebezpečí z prodlení, je předseda senátu povinen rozhodnout o takovém návrhu bezodkladně. Pro tyto případy zákon ukládá soudům povinnost předběžné opatření vyhlásit. Institut vyhlášení předběžného opatření se do občanského soudního řádu dostal s účinností ke dni 1. 4. 2005, a to prostřednictvím novely OSŘ provedené zákonem č. 59/2005 Sb. Vyhlášení předběžného opatření nelze směšovat s jeho vydáním, vyhlášením se totiž rozumí „faktické oznámení rozhodnutí o předběžném opatření povinnému.“115 Pakliže navrhovatel shledá, že potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků je skutečně akutní, může soud požádat, aby bezodkladně vyhlásil předběžné opatření vůči povinnému. Soud tak však může v naléhavých případech učinit i bez návrhu, a to i ve sporném řízení, resp. před jeho zahájením.116 Předběžné opatření je vyhlašováno přímo vůči účastníkovi, kterému je předběžným opatřením ukládána povinnost, případně vůči třetí osobě, je-li povinnost ukládána jí. Vzhledem ke skutečnosti, že soud rozhoduje o návrhu na nařízení předběžného opatření bez jednání, ukládá občanský soudní řád předsedovi senátu (případně samosoudci), aby v takových případech vyhlásil usnesení o nařízení LAVICKÝ, Petr. Odůvodňování usnesení v civilním řízení. Právní fórum, 2009, 1/2009, s. 7 – 8 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 465 116 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 465 114 115

32

předběžného opatření na místě samém. Vůči navrhovateli usnesení o nařízení předběžného opatření vyhlašováno není, neb jeho vykonatelnost nastává okamžikem vyhlášení usnesení vůči účastníkovi, jemuž je předběžným opatřením ukládána povinnost. Přesto pokud takovému vyhlášení není navrhovatel přítomen, je vhodné, aby soudce o vyhlášení usnesení navrhovatele informoval bez zbytečného odkladu. Okamžikem vyhlášení předběžného opatření se stává usnesení, v němž je obsaženo, vykonatelným s tím, že v případě, že by účastník, jemuž byla nařízením předběžného opatření uložena povinnost, tuto povinnost nesplnil, je pravděpodobné, že navrhovatel by v takovém případě přistoupil k možnosti domáhání se splnění povinnosti účastníka prostřednictvím výkonu rozhodnutí. Pokud by však navrhovateli vyhlášení předběžného opatření nebylo soudem bezodkladně oznámeno, lze očekávat, že by mu takový postup mohl způsobit komplikace, neboť k vyhlášení předběžného opatření je přistupováno pouze v naléhavých situacích a nedostatečným informováním navrhovatele o stavu řízení by tak mohlo dojít ke zmaření jeho účelu.117 Písemné vyhotovení usnesení o nařízení předběžného opatření zašle soud účastníkům, jejich zástupcům a těm, kterým byla usnesením uložena povinnost, a to ve lhůtě tří dnů ode dne jeho vyhlášení, případně vydání. Účastníkům, kteří nejsou navrhovateli, doručuje soud spolu se stejnopisem rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření i samotný návrh. Stejnou lhůtu je soud povinen dodržet i v případech, kdy je účastníkovi uloženo, aby nenakládal s nemovitou věcí, neboť za těchto okolností občanský soudní řád ve svém ustanovení § 76c odst. 3 předpokládá odeslání stejnopisu usnesení též katastrálnímu úřadu. Příslušný katastrální úřad následně učiní poznámku o obsahu doručeného usnesení do katastru nemovitostí. Tuto povinnost soud pochopitelně nemá v případech, kdy předmětná nemovitá věc není předmětem evidence katastru nemovitostí.118

SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 246 118 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 466 - 467 117

33

2.6.4 Doručování usnesení dle ustanovení § 76g OSŘ Ustanovení § 76g OSŘ upravuje případy, kdy soud návrhu na nařízení předběžného opatření nevyhoví a usnesením takový návrh zamítne, odmítne, případně řízení o návrhu na předběžné opatření zastaví. V takových případech je stejnopis usnesení doručován výlučně navrhovateli, tedy bez jakéhokoliv vyrozumění ve směru k ostatním účastníkům řízení. Stejnopis usnesení je třeba doručit navrhovateli, případně jeho zástupci, ve lhůtě tří dnů ode dne vyhlášení nebo vydání usnesení.119 Smyslem tohoto ustanovení je zachování účelu institutu předběžného opatření, a to tím, že před osobou, jíž měla být předběžným opatřením uložena povinnost, zůstanou skutečnosti, že byl návrh podán a jeho obsah, zatajeny. Důvodem pro toto opatření je především snaha zabránit tomu, aby účastník, jemuž měla být předběžným opatřením uložena povinnost, nemohl do okamžiku vydání rozhodnutí odvolacím soudem, které může zamítavé/odmítavé rozhodnutí soudu prvního stupně změnit, zmařit účel předběžného opatření. Kdyby se totiž o podaném, i když prozatím neúspěšném, návrhu na nařízení předběžného opatření účastník dozvěděl ještě před rozhodnutím o odvolání, mohl by učinit takové kroky, pro který by nařízení předběžného opatření již ztratilo smysl. Ustanovení § 76g OSŘ tedy ve svém důsledku znamená, že proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud návrhu na nařízení předběžného opatření nevyhověl, může podat odvolání pouze navrhovatel, jemuž je jako jedinému toto rozhodnutí doručováno.120 Ustanovení § 76g OSŘ se může jevit jako problematické, a to z důvodu narušování rovnosti účastníků řízení nebo dokonce maření práva na přístup k soudu. K tomuto však zaujal jednoznačný názor Ústavní soud České republiky, když uvedl: „Ze zásady rovnosti účastníků nelze vyvozovat, že všichni účastníci řízení musí v každém okamžiku řízení současně disponovat určitým procesním prostředkem. Proto nelze v nedoručení rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření žalovanému spatřovat porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Protože však předběžné opatření je způsobilé významným způsobem zasáhnout do základních práv

Ustanovení § 76g OSŘ JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 473 119 120

34

a svobod účastníka řízení, zákonná úprava řízení o nařízení předběžného opatření musí vytvořit procesní prostor, aby při reflektování účelu předběžného opatření byla současně zachována dotčenému účastníkovi řízení reálná možnost ochrany jeho práv ve vztahu k nařízenému předběžnému opatření, a to nejpozději v odvolacím řízení.“121 Lze tak uzavřít, že není možné spatřovat porušení zásady rovnosti účastníků řízení v pouhém nedoručení rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření žalovanému, neboť takovým výkladem by byla narušena práva žalobce a podstata předběžného opatření. 2.6.5 Vykonatelnost a závaznost usnesení Vykonatelnost je vlastnost rozhodnutí, jejímž získáním se stává rozhodnutí přímo vynutitelným prostřednictvím státní moci. Lze tedy říci, že okamžikem vykonatelnosti rozhodnutí se stává rozhodnutí realizovatelným. Okamžik, kdy se rozhodnutí stane vykonatelným, se může překrývat s okamžikem, kdy rozhodnutí nabyde právní moci, ovšem není to pravidlem. Existují jak rozhodnutí, která jsou vykonatelná ještě před tím, než nabydou právní moci (jedná se o tzv. předběžně vykonatelná rozhodnutí), ale i taková rozhodnutí, jejichž vykonatelnost nastává až po právní moci rozhodnutí. Stran předběžné vykonatelnosti je třeba vyzdvihnout, že se jedná o zcela odlišný institut než je institut předběžných opatření, a to navzdory jejich společné zajišťovací funkci. Zatímco předběžná vykonatelnost je vlastnost určitých rozsudků vydávaných po provedeném řízení ve věci samé, předběžné opatření je samostatné usnesení, které není obligatorně vydáváno v průběhu řízení.122 Jak však uvádí JUDr. Jaromír Jirsa v soudcovském komentáři, každé usnesení, kterým se vyhovuje návrhu na nařízení předběžného opatření, je předběžně vykonatelné, a to bez ohledu na okamžik, kdy nabyde právní moci. Tento názor zastává i Nejvyšší soud České republiky, který uvádí: „Je-li podkladovým rozhodnutím pro nařízení výkonu rozhodnutí usnesení o předběžném opatření nařízené podle § 76 OSŘ, je vykonatelné doručením tomu, komu ukládá povinnost; výkon rozhodnutí lze tedy nařídit bez ohledu na to, zda usnesení nabylo právní moci.“123 Vykonatelnost usnesení je podrobně upravena v ustanovení § 171 OSŘ, nicméně vykonatelnost usnesení o nařízení předběžného opatření má zřejmě pro svou specifickou

Nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09 Sb.n.u.US č. 8/2010 s. 69 WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015, s. 290 a s. 294 123 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4282/2007 121 122

35

povahu úpravu vlastní, obsaženou v ustanovení § 76d OSŘ. Pakliže tedy předseda senátu přistoupil k vyhlášení předběžného opatření, je usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, vykonatelné okamžikem jeho vyhlášení. V případě, že k vyhlášení usnesení o nařízení předběžného opatření nedošlo, je toto usnesení vykonatelné okamžikem jeho doručení osobě, které se předběžným opatřením ukládá povinnost.124 Skutečnost, že soud vyhlásí předběžné opatření, však nezpůsobuje, že již po jeho vyhlášení lze předběžné opatření okamžitě vykonat, neboť vymožení povinnosti uložené na základě vyhlášeného předběžného opatření se lze domáhat pouze prostřednictvím obvyklého výkonu rozhodnutí nebo exekučního řízení.125 Pojem závaznost rozhodnutí je třeba vyložit jako „vymezení okruhu osob (subjektů) povinných rozhodnutí respektovat a podřídit se mu.“126 S ohledem na skutečnost, že usnesení o nařízení předběžného opatření se stává vykonatelným bez ohledu na svou právní moc, obsahuje občanský soudní řád speciální úpravu i pro závaznost usnesení o nařízení předběžného opatření. Závaznost usnesení o předběžném opatření se odvíjí od jeho vykonatelnosti.127 Výrok vykonatelného usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je závazný pro všechny osoby (účastníky a případně i třetí osoby), kterým je tímto usnesením ukládána povinnost, a ve výjimečných případech i pro další osoby. Závaznost takového výroku pro osoby odlišné od účastníků nebo třetích osob, kterým předběžné opatření ukládá povinnost, může nastat pouze v případech, kdy je o předběžném opatření rozhodováno před zahájením řízení ve věci samé, v němž by i samotné rozhodnutí ve věci samé bylo podle občanského soudního řádu závazné nejen pro účastníky takového řízení, ale i pro další osoby. Příkladem mohou být věci uvedené v ustanovení § 83 odst. 2 OSŘ (např. řízení o zdržení se protiprávního jednání ve věcech ochrany práv spotřebitelů), ale i ve zvláštních právních předpisech.128 Ustanovení § 76d OSŘ JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 468 126 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 470 127 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 247 128 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 247 - 248 124 125

36

Z ustanovení § 76e odst. 2 OSŘ je navíc zřetelné, že výrokem vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření jsou vázány i soudy a další orgány, a to ve stejném rozsahu jako samotní účastníci a povinností zatížené třetí osoby, avšak pouze v tom smyslu, že i pro tyto orgány platí v rozsahu vymezeném usnesením o nařízení předběžného opatření dočasná úprava vztahů účastníků a případných dalších osob.129 V řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření se rovněž uplatní překážka litispendence, vzhledem ke které není možné, aby o téže věci probíhalo u soudu řízení, když takové bylo zahájeno již dříve. O překážku dříve zahájeného řízení se jedná i v případě, že došlo k vydání vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření, které prozatím nenabylo právní moci. Závaznost rozhodnutí má rovněž úzkou souvislost i s překážkou věci rozsouzené ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 OSŘ, neboť navrhovatel se po předchozím nevyhovění jeho návrhu na nařízení předběžného opatření soudem nemůže domáhat proti stejnému žalovanému za skutkově stejných okolností nařízení nového předběžného opatření, což však neplatí tehdy, pokud je skutková situace od té původní odlišná. Tuto souvislost lze z pohledu právní teorie považovat za tzv. negativní stránku závaznosti rozhodnutí, jež je tedy vyjádřena nemožností domáhat se opětovně totožným návrhem nařízení předběžného opatření, přičemž naopak pozitivním vyjádřením závaznosti rozhodnutí rozumíme povinnost výrok usnesení o nařízení předběžného opatření respektovat.130

Obsah předběžného opatření

2.7

Obsahem předběžného opatření jsou povinnosti, které předseda senátu nebo samosoudce nařízeným předběžným opatřením ukládá. Takové povinnosti mohou být uloženy účastníku řízení, který je v návrhu na nařízení předběžného opatření označen, ostatním osobám mohou být předběžným opatřením uloženy povinnosti jen tehdy, lze-li to po nich spravedlivě žádat.131 Předběžným opatřením soud ukládá povinnosti toliko s účinky ex nunc, tedy s účinky od okamžiku vydání předběžného opatření.132 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 248 130 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 470 131 Ustanovení § 76 odst. 2 OSŘ 132 SVOBODA, K. Přehled judikatury ve věcech předběžných opatření, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2013, s. 70 129

37

Občanský soudní řád ve svém ustanovení § 76 odst. 1 OSŘ upravuje demonstrativní výčet povinností, které lze předběžným opatřením uložit účastníkovi řízení. Zákon tak ponechává soudci možnost použít zajišťovací prostředek, který bude co nejpříhodnější pro konkrétní případ, a který bude co nejvíce odpovídat tomu, jaké právo a v jakém rozsahu je ohroženo.133 Z dikce ustanovení § 76 odst. 1 OSŘ tedy vyplývá, že soud je oprávněn povinné osobě uložit i splnění jiné povinnosti, která by dosáhla kýženého účelu, než některé z povinností z výčtu zmíněného ustanovení. Vždy však ukládaná povinnost musí být pouze prozatímního charakteru. Nadto je třeba uvést, že není přípustné, aby důsledkem nařízení předběžného opatření byla definitivní úprava práv účastníků, což výslovně stvrdil i Krajský soud v Hradci Králové, dle kterého: „Předběžným opatřením lze poskytnout prozatímní ochranu oprávněnému jedině uložením povinnosti druhému účastníku (něco konat, něčeho se zdržet, něco trpět). Je vyloučeno předběžným opatřením deklarovat určité právo účastníka.“134 Ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) OSŘ stanoví, že předběžným opatřením může soud účastníkovi řízení uložit, aby platil výživné v nezbytné míře. Tuto povinnost soud ukládá nejčastěji na návrh jednoho z rodičů, ale i na návrh jiné osoby, která o dítě pečuje, případně na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dítěte (dále jen „OSPOD“). Není však vyloučeno, aby tak soud učinil z vlastní iniciativy, a to zejména v případech, kdy rodič výživné dítěti neplatí a zároveň jej zálohově neplatí ani stát. Co se týká pojmu „nezbytná míra“, tak lze uvést, že ze samotné dikce zmíněného ustanovení plyne toliko, že nepůjde o výživné ve výši, kterou by přiznal soud v řízení ve věci samé, nýbrž ve výši takové, aby zajistila výživu dítěte v nezbytném rozsahu. Pokud by však nebylo prokázáno, že osoba, jež platila výživné na základě mu takto uložené povinnosti, je skutečně povinna jej hradit, jen obtížně se bude domáhat jeho vrácení.135 Výživné však není možné prostřednictvím předběžného opatření snížit, jak stvrzuje i Krajský soud v Ostravě, když uvádí: „Předběžným opatřením nelze snížit výživné. Povinný, u něhož došlo od poslední soudní

DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F.; JAVŮRKOVÁ, N.; KASÍKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 307 134 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 1994, sp. zn. 14 Co 847/94 135 WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015, s. 322 133

38

úpravy výživného k takové změně poměrů, že by placení výživného v naposledy stanovené výši do rozhodnutí o změně výživného pro něj mělo zvláště nepříznivé následky, se může domáhat pouze odkladu výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1 o.s.ř.“136 V písmeni b) téhož ustanovení občanského soudního řádu je pamatováno na sociálně složité situace. Na základě tohoto ustanovení je totiž soud oprávněn uložit účastníkovi řízení povinnost spočívající v poskytnutí alespoň části pracovní odměny, a to za předpokladu, že jde o spor týkající se trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje. Předmětná část pracovní odměny by měla být v takové výši, aby pokryla veškeré nezbytné potřeby navrhovatele tak, aby bylo zabráněno dalšímu zhoršování nastalé situace.137 Nejedná se přitom o výplatu plnohodnotné mzdy, nýbrž o pouhý příspěvek zaměstnavatele, kterému je v tomto případě ukládána povinnost. Důvody, pro které navrhovatel není s to dosáhnout potřebného příjmu, musí být objektivně závažné. Při posuzování objektivity se aplikuje zásada potenciality, dle které je podstatné, zda je v možnostech navrhovatele, aby pracoval, nikoliv tedy zda navrhovatel skutečně pracuje.138 Třetí povinností, jež může soud uložit účastníku řízení předběžným opatřením, je povinnost dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) OSŘ, a to povinnost ke složení peněžité částky nebo věci do úschovy soudu. Účelem soudní úschovy je snaha předejít ztrátě, zničení nebo jinému znehodnocení věci, která je předmětem sporu, tím, že věc bude uschována u nezávislé osoby - soudu.139 V tomto případě se však nebude postupovat podle ustanovení § 289 a násl. ZŘS, neboť se nejedná o soudní úschovu v pravém slova smyslu, neboť finanční prostředky či věci jsou de facto ukládány do soudního depozita, případně jsou ukládány na jiném vhodném místě.140 V souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. d) OSŘ může být účastníku řízení uloženo, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy. Tím je myšlen zejména převod

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 14 Co 64/2010 WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015, s. 322 - 323 138 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 460 139 WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015, s. 323 140 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 460 136 137

39

práv na jinou osobu, převod movité či nemovité věci, jež je předmětem sporu, nebo například zatížení věci zástavním právem či věcným břemenem. Zakazuje-li soud dispozici s konkrétní věcí, je zapotřebí, aby byla dostatečně určitě specifikována, a to nejlépe značkou, typem, popřípadě výrobním číslem, vždy však v závislosti na tom, o jakou konkrétní věc se jedná. V případě omezení dispozice s nemovitou věcí, by i tato měla být už v samotném návrhu vymezena prostřednictvím parcelního čísla, případně čísla popisného, katastrálního území, čísla listu vlastnictví a prostřednictvím dalších obvyklých údajů sloužících k identifikaci nemovitých věcí.141 I přesto, že omezením dispozičních oprávnění k věci je zasahováno, a to nikoliv nepatrně, do vlastnických práv odpůrce, nelze tato omezení považovat za případ nuceného omezení vlastnického práva,142 což uzavřel i Ústavní soud České republiky, když uvedl: „Omezení vlastnického práva je předběžnou (tedy nikoliv definitivní) „sankcí“ za pravděpodobné porušení jiné právní povinnosti.“143 Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) OSŘ je možné, aby soud uložil účastníkovi řízení povinnost, na základě které je účastník povinen něco konat, něčeho se zdržet, nebo něco snášet.144 Tímto způsobem lze například uložit, aby se účastník zdržel nakládání s nemovitou věcí, aby vydal navrhovateli konkrétní věc, případně aby strpěl užívání konkrétní věci navrhovatelem. Uložení těchto povinností je vždy nutné pečlivě zvážit, a to zejména s ohledem na to, zda újma, která navrhovateli hrozí, vyvažuje újmu, která by uložením zákazu, příkazu nebo strpění určitého jednání byla způsobena odpůrci.145 Tento požadavek ještě rozšířil Ústavní soud České republiky, který se vyjádřil, že nelze vyhovět návrhu na nařízení předběžného opatření, ze kterého není patrné, že navrhované omezení odpůrce je vyvážené ve vztahu k výhodě vzniklé navrhovateli. Předmětný nález Ústavního soudu České republiky tedy v podstatě stanovil další náležitost, kterou by měl obsahovat návrh na předběžné opatření, jakkoliv nejde o náležitost nevyhnutelnou, když

JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 461 142 SVOBODA, K. Přehled judikatury ve věcech předběžných opatření, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2013, s. 74 143 Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 720/2006 144 Ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) OSŘ 145 ŠKÁROVÁ, Marta a kol., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2009, s. 140 141

40

navrhovatel musí osvědčovat přiměřenost odpůrcova omezení jen v případech, kdy to nevyplývá z podstaty návrhu a z jeho petitu.146 2.7.1 Uložení povinnosti třetí osobě Předběžným opatřením lze uložit povinnost i osobě odlišné od účastníků řízení, ovšem pouze za předpokladu, že splnění dané povinnosti lze po takové osobě spravedlivě žádat a zároveň takový postup bezprostředně souvisí se splněním povinnosti uložené soudem účastníku řízení. Příkladem, v praxi velmi frekventovaným, může být povinnost nevyplácet finanční prostředky vedené na příslušném bankovním účtu majiteli daného účtu, kterým je odpůrce, jež je uložena předběžným opatřením bance, která daný účet vede s tím, že odpůrci je zároveň tímto předběžným opatřením uložen zákaz nakládání s finančními prostředky na daném účtu. Uložit povinnost třetí osobě tedy lze pouze za předpokladu, že je zároveň s tím uložena povinnost i některému z účastníků řízení.147 2.7.2 Důsledky porušení povinnosti K tomu, aby byl naplněn účel předběžného opatření, je zapotřebí, aby zákon upravil i důsledky, které bude mít případné porušení povinnosti předběžným opatřením uložené. Tomu je učiněno v ustanovení § 76f OSŘ. Dle ustanovení § 76f odst. 1 OSŘ je právní jednání, jímž je porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření a které je učiněné osobou, pro niž je výrok vykonatelného usnesení závazný, neplatné. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Za neplatné se považuje nejen právní jednání učiněné v přímém rozporu s uloženou povinností, ale i jednání, které jeho smysl obchází.148 Ustanovení druhého odstavce zmíněného ustanovení občanského soudního řádu dopadá na situace, kdy dojde k porušení předběžným opatřením uloženého zákazu nakládání s nemovitou věcí. Důsledkem je v tomto případě nejen neplatnost jednání porušujícího uloženou povinnost, ale i neúčinnost návrhu na vklad do katastru SVOBODA, K. Přehled judikatury ve věcech předběžných opatření, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2013, s. 63, k usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. II. ÚS 537/03 147 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 244 148 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 471 146

41

nemovitostí, který byl v souvislosti s porušením této povinnosti podán. Za účelem zajištění komplexní ochrany navrhovatele v tomto směru, občanský soudní řád považuje za neúčinný i návrh na vklad, jenž byl podán ještě před tím, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.149 Druhý odstavec ustanovení § 76f OSŘ rovněž dopadá i na situace, kdy byl nejprve podán návrh na vklad do katastru nemovitostí a teprve posléze navrhovatel prostřednictvím návrhu na nařízení předběžného opatření požadoval po příslušném soudu uložení omezení dispozice s předmětnou nemovitou věcí. Pokud tedy nebylo dosud o návrhu na vklad do katastru nemovitostí příslušným katastrálním úřadem pravomocně rozhodnuto, může soud nařízením předběžného opatření znemožnit odpůrci dovršení procesu převodu nemovité věci, a to tím způsobem, že se na takový návrh na vklad nahlíží, jakoby nebyl vůbec podán. V těchto případech je však účelné, aby navrhovatel současně s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření soudu zaslal jeho stejnopis na vědomí i příslušnému katastrálnímu úřadu tak, aby zvýšil pravděpodobnost, že v mezidobí o podaném návrhu na vklad nebude rozhodnuto.150

Omezení doby trvání předběžného opatření

2.8

Vzhledem k tomu, že předběžné opatření je institut dočasný a zatímní, je nezbytné, aby doba jeho trvání byla omezena. Jak již bylo uvedeno v kapitole č. 2.3.1 této práce, občanský soudní řád se této otázce věnuje ve svém ustanovení § 76 odst. 3. V řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření má tak soud v zásadě dvě možnosti, jak omezit dobu trvání předběžného opatření. První možností je uložení navrhovateli, aby v určité lhůtě od nařízení předběžného opatření podal návrh na zahájení řízení ve věci samé, v důsledku čehož takové předběžné opatření meritorním vyřešením věci pozbyde na svém významu a účinnosti. Druhou možností soudu je oprávnění přímo v usnesení o nařízení předběžného opatření omezit dobu trvání nařízeného předběžného opatření.151 Uložení lhůty k podání návrhu na zahájení řízení ve věci samé navrhovateli připadá v úvahu výlučně ve sporných věcech, neboť platí, že ve vztahu k řízením SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 249 - 251 150 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 249 - 251 151 Ustanovení § 76 odst. 3 OSŘ 149

42

o věcech, které lze zahájit i bez návrhu, není možné, aby byl navrhovatel nucen k podání návrhu na zahájení takového řízení. V těchto případech je tak povinností soudu, aby řízení sám zahájil a rozhodl ve věci samé, čímž dojde k „odklizení“ předběžného opatření.152 Stanovená lhůta k podání návrhu na zahájení řízení ve věci samé ve smyslu ustanovení § 76 odst. 3 věty první OSŘ je lhůtou soudcovskou, v důsledku čehož platí, že její délka zcela závisí na uvážení soudu, jež se odvíjí od okolností konkrétního případu, a může být taktéž na návrh prodloužena. Současně s uložením této lhůty je rovněž zapotřebí, aby soud navrhovatele poučil, že marným uplynutím této lhůty předběžné opatření ex lege zaniká (k tomu blíže v následující kapitole). Pro její zachování je nutné, aby byl návrh na zahájení řízení ve věci samé nejpozději poslední den dané lhůty doručen soudu.153 Pakliže by soud v rozporu s ustanovením § 76 odst. 3 OSŘ současně s nařízením předběžného opatření neuložil navrhovateli lhůtu, v jaké má podat návrh na zahájení řízení ve věci samé, dopustil by se tím zcela nepřípustného zásahu do vlastnického práva, jež je garantováno čl. 11 LZPS.154 Omezit dobu trvání předběžného opatření dle věty druhé předmětného ustanovení občanského soudního řádu může soud i bez návrhu. Doba trvání předběžného opatření může být určena pevným datem, určením délky lhůty a okamžiku jejího počátku (například tři měsíce od vykonatelnosti usnesení), ale i jinými způsoby. Jedná se přitom rovněž o lhůtu soudcovskou, kterou je možné soudem prodloužit. V takovém případě je však nezbytné o tomto postupu vyrozumět účastníky řízení, a to doručením souvisejícího usnesení. Proti tomuto usnesení je odpůrce oprávněn se odvolat.155

Zánik a zrušení předběžného opatření

2.9

Občanský soudní řád ve svém ustanovení § 77 rozlišuje mezi dvěma způsoby terminace předběžného opatření. Prvním způsobem je zánik ex lege a druhým je zrušení

ŠKÁROVÁ, Marta a kol., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2009, s. 140 153 ŠKÁROVÁ, Marta a kol., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2009, s. 140 154 Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 343/02 155 ŠKÁROVÁ, Marta a kol., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2009, s. 140 152

43

předběžného opatření na základě rozhodnutí soudu. Důsledek obou těchto způsobů je totožný a spočívá v ukončení prozatímní úpravy poměrů mezi účastníky řízení.156 K zániku předběžného opatření ze zákona dojde vždy, když nastane některá ze situací předvídaných v ustanovení § 77 odst. 1 písm. a) až d) OSŘ, přičemž k tomuto zániku není zapotřebí jakékoliv ingerence soudu. Na prvém místě občanský soudní řád ve zmíněném ustanovení uvádí zánik předběžného opatření marným uplynutím lhůty k podání návrhu na zahájení řízení ve věci samé, jež byla navrhovateli soudem uložena, případně stanovena přímo zákonem. K zániku předběžného opatření dochází však i tehdy, kdy je návrh na zahájení řízení podán opožděně.157 O zániku předběžného opatření dle tohoto písmene předmětného ustanovení by dle názoru Mgr. Jiřího Levého měl soud neprodleně informovat všechny účastníky řízení a popřípadě i třetí osoby, jimž byla předběžným opatřením uložena povinnost, a rovněž tak učinit vůči katastrálnímu úřadu, byl-li mu doručován stejnopis usnesení o nařízení předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 76c odst. 3 OSŘ.158 Tento názor však nesdílí JUDr. Jaromír Jirsa, když uvádí: „Může nastat i situace, kdy se povinný dostatečně nepostará o svá práva a předběžné opatření zůstane „viset“ na katastrálním úřadu, v bance (a podobně) i tehdy, když návrh na zahájení řízení ve věci samé nebyl podán a předběžné opatření již zaniklo.“159 Autorka této práce se ztotožňuje s názorem JUDr. Jaromíra Jirsy, a to zejména s ohledem na zásadu „vigilantibus iura scripta sunt“, neboť není, i s ohledem na vytíženost justice, vhodné po soudcích požadovat, aby v každém obdobném případě informovali příslušné účastníky řízení o jejich zaniklých nebo ohrožených právech. V takovém případě by totiž mohlo dojít k rozšíření této praxe ad absurdum, kdy by soudci sekundovali činnost advokátů. K zániku předběžného opatření ze zákona dochází dále v případě, kdy návrhu ve věci samé nebylo vyhověno. Toto ustanovení reaguje na meritorní vyřešení věci v neprospěch navrhovatele. Předběžné opatření v takové situaci zaniká okamžikem

Ustanovení § 77 OSŘ JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 477 158 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 252-253 159 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 477 156

157

44

nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žaloby, případně okamžikem nabytí právní moci usnesení o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.160 Dle písmene c) odstavce 1 ustanovení § 77 OSŘ zaniká předběžné opatření také tehdy, je-li návrhu ve věci samé vyhověno a zároveň uplyne lhůta patnácti dnů od vykonatelnosti rozhodnutí ve věci samé. Předmětná patnáctidenní lhůta má zajistit kontinuitu v ochraně práv navrhovatele poskytnuté na základě předběžného opatření a na základě rozsudku ve věci samé. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená meritorním rozhodnutím, přičemž ke splnění takové povinnosti má žalovaný zpravidla lhůtu tří dnů od nabytí právní moci daného rozhodnutí, má navrhovatel ještě za trvání účinnosti předběžného opatření možnost učinit kroky k vymožení splnění dané povinnosti zahájením exekučního řízení či podáním návrhu na výkon rozhodnutí.161 Poslední možnou příčinou zániku předběžného opatření ex lege je uplynutí určené doby, po kterou mělo předběžné opatření trvat. K tomuto způsobu zániku dojde však pouze za předpokladu, že soud ve výroku o nařízení předběžného opatření v souladu s ustanovením § 76 odst. 3 větou druhou OSŘ omezil dobu trvání předběžného opatření.162 Co se týká druhého základního způsobu terminace předběžného opatření, tedy zrušení

předběžného

opatření

soudem,

může

k němu

dojít

v souladu

s ustanovením § 77 odst. 2 OSŘ pouze v případě, kdy pominou důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno anebo tehdy, když navrhovatel nesložil ve stanové lhůtě doplatek jistoty.163 O zrušení předběžného opatření pro pominutí důvodů, pro něž bylo předběžné opatření nařízeno, může soud rozhodnout na návrh i bez návrhu. Návrh může podat jak původní navrhovatel předběžného opatření, tak i účastník, kterému byla předběžným opatřením uložena povinnost. Pakliže návrh na zrušení předběžného opatření podal sám navrhovatel, je soud s ohledem na dispoziční zásadu povinen návrhu na zrušení SVOBODA, ŠÍNOVÁ, HAMUĽÁKOVÁ a kol., Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, Praha: C. H. Beck, 2014, 458 s. 131 161 SVOBODA, ŠÍNOVÁ, HAMUĽÁKOVÁ a kol., Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, Praha: C. H. Beck, 2014, 458 s. 131 162 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 253 163 Ustanovení § 77 odst. 2 OSŘ 160

45

předběžného opatření vyhovět. V případě, že předmětný návrh podala osoba, jíž byla předběžným opatřením uložena povinnost, je soud oprávněn takový návrh zamítnout, pokud tato osoba neunese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k důvodům takového zrušení, tedy pokud tato osoba řádně neprokáže, že důvody, pro něž bylo předběžné opatření nařízeno, odpadly. Odvolání proti usnesení, jímž je návrh na zrušení předběžného opatření zamítnut, je přípustné. Naproti tomu navrhovatel je oprávněn podat odvolání proti usnesení, jímž bylo návrhu odpůrce na zrušení předběžného opatření vyhověno.164 V případě nesložení doplatku jistoty ve stanovené lhůtě je soud povinen zrušit nařízené předběžné opatření, neboť v takovém případě by nebyla zajištěna náhrada škody nebo jiné újmy, která by mohla nařízeným předběžným opatřením vzniknout.165

2.10 Náhrada škody a jiné újmy vzniklé předběžným opatřením Odpovědnost navrhovatele za škodu nebo jinou újmu, která vznikla nařízením předběžného opatření, je v občanském soudním řádu zakotvena od účinnosti jeho novely provedené zákonem č. 59/2005, a to v ustanovení § 77a. Ačkoliv problematika předběžných opatření náleží do oblasti procesního práva, toto ustanovení je charakteristické svým

převážně hmotněprávním

charakterem,

když

stanovuje

předpoklady, při kterých se navrhovatel stává odpovědným za nastalé škody nebo jiné újmy.166 Ustanovení § 77a OSŘ je tak ve vztahu k ustanovením zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ZOŠ“), ustanovením speciálním, v důsledku čehož platí, že za škodu nebo jinou újmu způsobenou nařízeným předběžným opatřením odpovídá namísto státu vždy navrhovatel předběžného opatření a odpovědnost státu je v takových případech vyloučena, což platí i tehdy, jestliže odvolací soud změnil

SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 253-254 165 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 254 166 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 254 164

46

rozhodnutí o nařízení předběžného opatření v tom smyslu, že návrh na jeho nařízení zamítl.167 2.10.1 Charakteristika odpovědnosti Zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno předběžné opatření, a to z důvodů jiných než z důvodu, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo z důvodu, že navrhovatelovo právo bylo uspokojeno, vzniká navrhovateli povinnost nahradit škodu nebo jinou újmu, která předběžným opatřením vznikla,168 přičemž jinou újmou může být i újma imateriální.169 Odškodněn tak musí být každý, komu škoda nebo jiná újma nařízením předběžného opatření vznikla. Okruh osob je tedy nepochybně širší ve srovnání s osobami, kterým může být předběžným opatřením uložena povinnost, neboť žalobu na náhradu škody je oprávněn podat každý, jenž byl předběžným opatřením dotčen a jemuž v příčinné souvislosti s ním vznikla škoda nebo jiná újma.170 Odpovědnost navrhovatele dle ustanovení § 77a OSŘ je objektivní, přičemž jediným liberačním důvodem je skutečnost, že ke škodě nebo újmě by bývalo bylo došlo i jinak. Důkazní břemeno spočívající v povinnosti prokázat, že by škoda bývala vznikla i jinak, tíží v řízení o náhradě škody nebo jiné újmy žalovaného, tedy původního navrhovatele předběžného opatření. Prokázání zavinění se nevyžaduje, žalobce však musí prokázat, že nárokovaná škoda anebo jiná újma vznikla právě předběžným opatřením, tedy v souvislosti s tím, že v minulosti předběžné opatření omezovalo žalobce v majetkové sféře.171 K tomu lze uvést důležité rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, dle kterého platí, že: „(…) vznik škody, tj. ušlého majetkového výnosu, ovšem vždy předpokládá jeho definitivní ztrátu, nikoliv jen oddálení možnosti jeho získání; ke ztrátě zisku z podnikání by totiž mohlo dojít, jen jestliže vzhledem k okolnostem případu

SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 254 168 Ustanovení § 77a odst. 1 OSŘ 169 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 482 170 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 255 171 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 482 167

47

je nepochybné, že získání prospěchu zamýšleného podnikatelského záměru bylo předběžným opatřením zcela nebo provždy zmařeno.“172 Podmínkou vzniku nároku na náhradu škody nebo jiné újmy je toliko nařízení předběžného opatření, nepožaduje se tedy nabytí právní moci usnesení, jímž se nařizuje. Předmětný nárok tak vzniká i tehdy, bylo-li usnesení o nařízení předběžného opatření později zrušeno nebo změněno. Tato skutečnost velmi významně posiluje procesní postavení osob povinných z předběžného opatření. Obecně lze říci, že zatímco v řízení o nařízení předběžného opatření existuje řada výhod spíše na straně navrhovatele, je právě při vymáhání škody nebo jiné újmy vzniklé nařízeným předběžným opatřením ve výhodnějším postavení právě osoba, jíž tato škoda nebo újma vznikla.173 2.10.2 Žaloba na náhradu škody nebo jiné újmy a způsob její úhrady Nárok na náhradu škody nebo jiné újmy vzniklé nařízením předběžného opatření musí být uplatněn v prekluzivní lhůtě šesti měsíců počínající dnem, kdy předběžné opatření zaniklo, nebo kdy usnesení, jímž bylo předběžné opatření zrušeno, nabylo právní moci. Zmeškání této lhůty vzhledem k její povaze nelze prominout.174 Žaloba na náhradu škody nebo jiné újmy musí být podána k soudu, který v prvním stupni rozhodoval o nařízení předběžného opatření a který je tedy k rozhodování o takové žalobě příslušný. Jedná se o výlučnou místní i věcnou příslušnost. O žalobě rozhoduje soud v samostatném řízení podle části třetí OSŘ.175 K uspokojení žalobce bude primárně použita jistota a teprve tehdy, nestačí-li její výše k úhradě vzniklé škody nebo jiné újmy, žalovaný nahradí zbývající část škody nebo jiné újmy ze svých prostředků. Tato situace by však zpravidla nastat neměla, neboť právě z tohoto důvodu byl do občanského soudního řádu zaveden institut doplatku jistoty dle

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2846/2008 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 255 174 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 255 175 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 255 172 173

48

ustanovení § 75b odst. 1 OSŘ a dle ustanovení § 76h OSŘ, jenž by měl vzniklé škody a jiné újmy pokrýt v plném rozsahu.176

2.11 Opravné prostředky proti předběžnému opatření Opravným prostředkem se rozumí úkon, prostřednictvím kterého může účastník řízení žádat nadřízený soud o přezkoumání soudního rozhodnutí, případně o přezkoumání průběhu řízení vedoucího k jeho vydání. Můžeme je rozdělit na opravné prostředky řádné a mimořádné. Do kategorie řádných opravných prostředků spadá odvolání. Prostřednictvím odvolání je napadáno rozhodnutí, jež ještě nenabylo právní moci, přičemž okamžik nabytí právní moci je v důsledku odkladného účinku odvolání posunut. Oproti tomu mimořádný prostředek je jakýmsi průlomem do právní moci, již napadané rozhodnutí v minulosti nabylo. Mimořádnými opravnými prostředky rozumíme dovolání, žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení.177 Mimořádným

opravným

prostředkům

se

v souvislosti

s problematikou

předběžných opatření není třeba nadále věnovat, neboť je ve vztahu k tomuto institutu není možné užít. Žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost nelze proti rozhodnutím týkajícím se předběžných opatření podat, neboť z dikce ustanovení § 228 odst. 1 OSŘ jasně vyplývá, že těmito žalobami může účastník řízení napadnout pouze pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé.178 Vzhledem ke skutečnosti, že předběžné opatření není rozhodnutím ve věci samé a slouží pouze k zatímní úpravě práv účastníků, je zřejmé, že kritéria pro užití těchto mimořádných opravných prostředků nesplňují. S ohledem na znění ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) OSŘ, není účastník řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření oprávněn při obraně svých práv podat dovolání, neboť tímto ustanovením je striktně stanoveno, že podání dovolání není přípustné proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření.179

JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 483 177 WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015, s. 503 178 Ustanovení § 228 odst. 1 OSŘ 179 Ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) OSŘ 176

49

Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že účastník řízení o předběžném opatření má z opravných prostředků k dispozici pouze odvolání, neboť usnesení o nařízení předběžného

opatření

nespadá

do

skupiny

rozhodnutí

ve

smyslu

ustanovení § 202 odst. 1 OSŘ, proti nimž odvolání přípustné není.180 Vzhledem ke skutečnosti, že příslušná ustanovení občanského soudního řádu, jež se věnují úpravě předběžných opatření a řízení o nich, neobsahují speciální úpravu ve vztahu k odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření, je nezbytné, aby se na tyto případy aplikovala obecná úprava odvolání uvedená v ustanovení § 201 a násl. OSŘ. Odvolání má být adresováno soudu, který vydal napadané usnesení, ačkoliv o něm posléze rozhoduje soud vyšší instance. Lhůta pro podání odvolání činí patnáct dnů a počíná běžet doručením usnesení o předběžném opatření.181 Ačkoliv má odvolání odkladný účinek ve vztahu k právní moci napadeného usnesení, vykonatelnost usnesení o předběžném opatření nikterak dotčena není.182 V závislosti na tom, komu bylo doručeno usnesení o předběžném opatření, je vymezen i okruh účastníků, který je oprávněn podat odvolání. V případě, kdy bylo vydáno usnesení, kterým se vyhovuje navrhovateli, tedy příslušným soudem bylo nařízeno navrhované předběžné opatření, jímž byla určitým osobám uložena povinnost, je oprávněnou osobou k podání odvolání účastník, jemuž byla daná povinnost uložena, popřípadě třetí osoba, byla-li povinnost uložena jí.183 Naopak v případech, kdy je usnesením návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut či odmítnut, doručuje se takové usnesení pouze navrhovateli, a to z důvodů uvedených blíže v kapitole 2.6.4 této práce. Lhůtu pro rozhodnutí o odvolání zákon nestanovuje. To lze však považovat za značně problematické, neboť předběžné opatření pro svůj ojedinělý charakter akutní potřeby úpravy poměrů účastníků řízení, by takovou lhůtu, dle názoru autorky této práce, vyžadovalo. Ačkoliv tomu tak s ohledem na výše uvedené není, domnívá se autorka této

Ustanovení § 202 odst. 1 OSŘ WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015, s. 510-511 182 Ustanovení § 76d OSŘ 183 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2269/2008 180 181

50

práce, že vzhledem ke smyslu předběžného opatření by měl příslušný soudce i v odvolacím řízení rozhodnout o podaném odvolání v co nejkratší možné době.

3. Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí dle ustanovení § 400 a násl. ZŘS Předběžné opatření vydávané ve věci ochrany proti domácímu násilí je společně s předběžným opatřením upravujícím poměry dítěte ve smyslu ustanovení § 452 a násl. ZŘS s účinností ode dne 1. 1. 2014 upraveno v zákoně o zvláštních řízeních soudních. Platné české právo neobsahuje definici pojmu domácího násilí, proto při jeho vymezení vycházíme z odborné literatury, z hmotněprávního vymezení pojmu v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen „OZ“ nebo „občanský zákoník“), z ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „TZ“ nebo „trestní zákoník“), ale i z judikatury. Domácí násilí je společenský jev, který se vyznačuje přítomností opakujícího se násilí, jež se vyskytuje ve vztahu mezi blízkými osobami (například manžely, partnery či rodiči a dětmi). Role v tomto vztahu se nestřídají, oběť se tedy nestává násilníkem a naopak. Důležitým znakem domácího násilí je sdílení společné domácnosti. Nezřídka je charakteristickým znakem i eskalace násilného jednání.184 Tuto charakteristiku domácího násilí zastal i Krajský soud v Hradci Králové, když uvedl, že: „nařídit předběžné opatření na ochranu proti domácímu násilí lze jen za podmínky, že jsou v době podání návrhu současně splněny všechny 4 znaky pojmu „domácí násilí“: opakovanost a dlouhodobost, eskalace, neveřejnost, blízkost osob a jasnost jejich rolí.“185 Některé ze zmíněných znaků domácího násilí vyplývají i z dikce ustanovení § 199 odst. 1 TZ186, nadto však k samotnému pojmu „násilí“ trestní zákoník uvádí: „Trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí nebo jiným podobným způsobem.“187

184 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 680 185 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 19 Co 372/2012 186 Ustanovení § 199 odst. 1 TZ: „Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.“ 187 Ustanovení § 119 TZ

51

Z pohledu civilní hmotněprávní úpravy domácího násilí je stěžejním právním předpisem občanský zákoník, jenž v ustanovení § 751 stanoví: „Stane-li se další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželů žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit, popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet.“ Tento návrh však může dle občanského zákoníku podat i rozvedený manžel, přičemž oba manželé tak mohou učinit i v případě, že společně bydlí jinde než v rodinné domácnosti. Aktivní legitimace k podání návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je však přiznávána i osobě, která žije s násilnou osobou, bez ohledu na charakter vztahu mezi těmito osobami. Z dikce ustanovení § 751 odst. 1 OZ navíc vyplývá, že podat návrh je možné i v situaci, kdy násilí nesměřuje vůči navrhovateli samotnému, nýbrž vůči osobě, která s ním v rodinné domácnosti žije.188 Tento způsob ochrany lze vzhledem k její podstatě označit za teritoriální, jejž doplňuje ochrana přiznaná ustanovením § 81 a násl. OZ. Dle těchto ustanovení občanského zákoníku má každý člověk právo na ochranu osobnosti a v případě, že bylo do tohoto práva zasaženo, může se člověk, jehož osobnost byla dotčena, domáhat upuštění od neoprávněného zásahu nebo odstranění způsobeného následku prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti. Návrh v tomto případě nemůže podat třetí osoba. Tuto ochranu právní teorie označuje za personální.189 Domácí násilí se může vyskytovat ve formě fyzického, psychického či sexuálního násilí, ale i ve formě tzv. stalkingu, který je forenzní psychologií považován za určitou formu násilí spočívajícím v upnutí se na konkrétní osobu a v systematickém pronásledování oběti telefonicky, SMS, dopisy a dalšími obdobnými způsoby.190 Ochrana prostřednictvím předběžného opatření ve věci domácího násilí není jedinou možnou cestou, jak danou situaci řešit. Velmi často jsou užívány prostředky upravené zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „ZOP“), konkrétně institut

Ustanovení § 751, § 752, § 753 OZ LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 682 - 683 190 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 680 188 189

52

vykázání upravený v ustanoveních § 44 až § 47 ZOP, trvající maximálně deset dnů ode dne vyhlášení rozhodnutí, který může být v některých případech dostačujícím řešením problému.191 Dále je možné postupovat dle trestněprávních předpisů, a to v případech, kdy je příhodné uložení předběžného opatření zákazu vstupu do obydlí dle ustanovení § 88e zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Jak vyplývá z výše uvedeného, může násilným jednáním dojít i k naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí ve smyslu ustanovení § 199 TZ.192

3.1 Vývoj soukromoprávní úpravy předběžného opatření ve věcech domácího násilí Stěžejním právním předpisem v oblasti ochrany před domácím násilím je zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím (dále jen „ZODN“), účinný ode dne 1. 1. 2007, jímž došlo ke změně řady zákonů týkajících se oblasti ochrany před domácím násilím. ZODN si kladl za cíl jasně formulovat vůli státu chránit osobu, vůči níž je domácí násilí uskutečňováno, a to zejména prostřednictvím možnosti vykázání násilné osoby ze společného obydlí. Právní úprava samotného předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí existuje právě od účinnosti zmíněného ZODN, přičemž původně jej upravoval občanský soudní řád ve svém ustanovení § 76b OSŘ. Zprvu se toto ustanovení zaměřovalo na ochranu proti domácímu násilí jako takovému, později došlo k rozšíření aplikace tohoto ustanovení i na situace, kdy dochází k nežádoucímu sledování a obtěžování – tzv. stalkingu193 Na toto pojetí aplikace institutu předběžného opatření ve věcech ochrany před domácím násilím navazuje i ZŘS, který vývoj právní úpravy v této oblasti prozatím završuje. Zákon o zvláštních řízeních soudních pochopitelně přinesl změny v jednotlivých atributech institutu předběžného opatření tohoto druhu, přičemž zásadní změny autorka této práce zmiňuje v následujících kapitolách.

JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 802 192 ŠÍNOVÁ R., KŘIVÁČKOVÁ J. a kol., Civilní proces. Řízení nesporné, rozhodčí a s mezinárodním prvkem. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 194 193 WIPPLINGEROVÁ M., ZAHRADNÍKOVÁ R., SPURNÁ K., Zvláštní řízení soudní. Praha Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 145 191

53

3.2 Věcná a místní příslušnost soudu Z ustanovení § 3 ZŘS vyplývá, že věcně příslušným soudem k rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření ve věcech ochrany před domácím násilím je, stejně jako tomu bylo až do dne 31. 12. 2013, okresní soud.194 Ustanovení § 400 ZŘS stanoví, že místně příslušným soudem k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je obecný soud navrhovatele.195 Místní příslušnost soudu v této podobě se navrací k původnímu znění ustanovení § 74 odst. 4 OSŘ, které vymezovalo místní příslušnost soudu k rozhodnutí o návrhu na vydání tohoto předběžného opatření totožně. Změna přišla až s novelizací OSŘ provedenou zákonem č. 218/2009 Sb., když se místně příslušným soudem stal okresní soud, v jehož obvodu byl byt, dům, místnost nebo jiný prostor společně obývaný s navrhovatelem. Toto pojetí místní příslušnosti se však v praxi jevilo problematickým zejména v případech, kdy navrhovatel nesdílel obydlí s osobou, která se na něm domácího násilí dopouštěla (zejména v případech ex-partnerů apod.).196 Návrat k původnímu určení místní příslušnosti autorka této práce vítá, neb považuje za důležité, aby byl přístup k soudu pro navrhovatele co nejsnadnější. Dle ustanovení § 85 odst. 1 OSŘ je obecným soudem fyzické osoby soud, v jehož obvodu se nachází bydliště této osoby, nemá-li bydliště, pak soud, v jehož obvodu se zdržuje. Pakliže má daná fyzická osoba bydlišť několik, jsou místně příslušnými ty soudy, v jejichž obvodu tato osoba bydlí v úmyslu zdržovat se tam trvale. Pojem „bydliště“ však nelze slučovat s „trvalým bydlištěm“ navrhovatele používaným zejména předpisy správního práva v souvislosti s evidencí obyvatel.197 Pojem bydliště je definován přímo v občanském zákoníku, dle kterého má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje v úmyslu tam žít, s výhradou změny okolností, trvale a pakliže takového bydliště nemá, považuje se za něj místo, kde žije, a nelze-li takové místo zjistit, je jím místo, kde se nachází majetek této osoby, případně místo, kde měl bydliště naposledy. 198 V této souvislosti je taktéž nutné

Ustanovení § 3 ZŘS Ustanovení § 400 ZŘS 196 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 683 - 684 197 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 683 - 684 198 Ustanovení § 80 OZ 194 195

54

uvést, že místní příslušnost posuzujeme vždy dle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení.199

3.3 Zahájení řízení Ustanovení § 401 ZŘS stanoví, že předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí může být vydáno pouze na návrh.200 Aktivně legitimované osoby k podání takového návrhu autorka zmiňuje v úvodu kapitoly č. 3 této práce. Před nabytím účinnosti ZŘS bylo rovněž možné zahájit toto řízení pouze na návrh, avšak občanský soudní řád neobsahoval výslovné ustanovení, jež by toto pravidlo zakotvovalo. Skutečnost, že je možné řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí zahájit jen na návrh, vyplývala z dikce ustanovení § 75 odst. 2 OSŘ a § 76b OSŘ, když tato ustanovení hovořila o navrhovateli, jakožto o účastníkovi řízení.201 Podmínku zahájení řízení pouze na základě podaného návrhu považuje autorka této práce za příhodnou, neboť je zárukou před nežádoucími zásahy státu do ústavně zaručených práv osoby údajně se dopouštějící násilného jednání. Rozdílem mezi popisovaným řízením o vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí a ostatními návrhovými řízeními je oprávnění navrhovatele učinit svůj návrh ústně do protokolu. V těchto případech je pak splnění všech náležitostí návrhu na soudu samotném.202 3.3.1 Náležitosti návrhu Kromě obecných náležitostí podání je nutné, aby návrh na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany před domácím násilím obsahoval i některé zvláštní náležitosti. Těmi ustanovení § 402 odst. 1 ZŘS rozumí v případě osvědčování páchání domácího násilí zejména vylíčení skutečností, jež osvědčují nesnesitelnost společného bydlení navrhovatele a odpůrce v domě nebo v bytě, v němž je jejich společná domácnost, a to z důvodu existence tělesného nebo duševního násilí, a v případě páchání tzv. stalkingu je nutné osvědčit skutečnosti, které vypovídají o existenci nežádoucího obtěžování nebo

Ustanovení § 11 odst. 1 OSŘ Ustanovení § 401 ZŘS 201 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 684 202 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 805 199 200

55

sledování, kterému je navrhovatel vystavován, a to uvedením konkrétních způsobů, kterými

k takovému

jednání

dochází

(prostřednictvím

telefonu,

osobním

pronásledováním apod.).203 Z povahy tohoto institutu vyplývá i potřeba označení osoby, jež má být případně vykázána, a rovněž označení nemovité věci, kterou má tato osoba v případě nařízení předběžného opatření opustit.204 Součástí návrhu naopak nemusí být tvrzení, jaký návrh ve věci samé se navrhovatel předběžného opatření chystá v budoucnu podat. Tak tomu je proto, že nařízení předběžného opatření podle ustanovení § 400 a násl. ZŘS není vázáno na rozhodnutí ve věci samé.205 Rovněž v tomto řízení neexistuje povinnost skládat jistotu, neb řízení dle ustanovení § 400 a násl. ZŘS je v souladu s ustanovením § 12 odst. 3 ZŘS osvobozeno od složení jistoty.206 Navrhovatel není ani povinen zaplatit soudní poplatek, jelikož je od něj na základě ustanovení § 11 odst. 2 písm. p) ZSP rovněž osvobozen s tím, že v případě, že by v řízení došlo k nařízení předběžného opatření, soud vyzve odpůrce, aby soudní poplatek zaplatil.207 3.3.2 Vady návrhu a jejich odstraňování V případech, kdy návrh na nařízení předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 400 ZŘS neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, je nutné při dalším postupu dbát ochrany navrhovatele a postupovat s přihlédnutím k povaze tohoto institutu. Právě proto není možné, na rozdíl od předběžného opatření dle ustanovení § 74 a násl. OSŘ, odmítnout vadný návrh, aniž by soud vyzval navrhovatele k opravě a umožnil mu odstranění podstatných vad jeho návrhu na nařízení předběžného opatření. Soud tedy musí vzít v potaz, že navrhovatel se vlivem domácího násilí nebo tzv. stalkingu dostal do kritické životní situace, pročež je zcela pochopitelně rozrušen, a je tedy nutné akceptovat, že není v takové situaci právně neomylný. S ohledem na tuto skutečnost je tedy soud povinen vždy daný návrh posoudit dle jeho obsahu ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 OSŘ a vyvinout mimořádnou aktivitu směřující k odstranění vad podaného LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 688 - 699 204 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 806 205 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 690 206 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 803 207 Ustanovení § 11 odst. 2 písm. p) ZSP a ustanovení § 2 odst. 3 ZSP 203

56

návrhu. ZŘS tedy ve svém ustanovení § 402 odst. 2 výslovně stanoví, že pokud je návrh stižen vadami, pro které o něm nelze rozhodnout, je soud povinen vyzvat navrhovatele vhodným způsobem k doplnění návrhu s poučením o důsledcích neuposlechnutí takové výzvy. Teprve nedojde-li k odstranění těchto vad návrhu, případně není-li možné navrhovatele vhodným způsobem za tímto účelem kontaktovat, soud návrh odmítne. Kontaktováním navrhovatele vhodným způsobem se rozumí zejména telefonický kontakt, případně spojení prostřednictvím veřejné datové sítě, neboť jiné způsoby se jeví býti zdlouhavými, což je s ohledem na nutnost rychlého postupu nežádoucí. Nepodaří-li se spojit s navrhovatelem těmito způsoby, měl by soud využít soudního doručovatele nebo justiční stráže. Proti případnému usnesení o odmítnutí návrhu je odvolání přípustné. Odmítnutí návrhu však nepředstavuje překážku res iudicata.208

3.4 Účastníci řízení Až do nabytí účinnosti zákona o zvláštních řízeních soudních se za účastníka řízení o nařízení předběžného opatření označoval navrhovatel a ten, vůči němuž návrh směřuje, přičemž navrhovatelem se rozuměla osoba, jejíž život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost byly jednáním osoby, proti které návrh směřoval, vážným způsobem ohroženy.209 Soudy však často s touto terminologií nepracovaly a nahrazovaly ji pojmy „navrhovatel“ a „odpůrce“.210 Ustanovení § 403 odst. 1 ZŘS tak za účastníky řízení o nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí nově označuje, v reakci na postup soudů popsaný shora, navrhovatele, odpůrce a popřípadě osobu, vůči níž návrh směřuje, není-li tato osoba navrhovatelem.211 Je-li navrhovatelem osoba, která je obětí násilí, odpůrcem je v takovém případě právě násilník. Je-li však navrhovatelem třetí osoba, tedy osoba, která není obětí násilí, odpůrcem je sice opět násilník, ale dalším účastníkem je osoba, vůči níž násilí fakticky směřuje.212

JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 807-808 209 Ustanovení § 74 odst. 2 OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2013 210 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 693 211 Ustanovení § 403 odst. 1 OSŘ 212 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 696 208

57

3.4.1 Nezletilý v pozici navrhovatele Procesní způsobilost má fyzická osoba v takovém rozsahu, v jakém je svéprávná, přičemž ustanovení § 31 OZ stanoví, že každý nezletilý, který ještě nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý činit právní jednání v rozsahu přiměřeném rozumové a volní vyspělosti nezletilých osob jeho věku. Ustanovení § 403 odst. 3 ZŘS přiznává plnou procesní způsobilost v řízení o předběžném opatření na ochranu před domácím násilím nezletilému staršímu šestnácti let. Zákonná úprava vychází z očekávání, že v tomto věku je již osoba způsobilá uvědomit si, v čem spočívá domácí násilí, a je schopna samostatné právní obrany, často bohužel přímo proti svým zákonným zástupcům. Nezletilý, jenž není plně svéprávný a ani nedosáhl věku šestnácti let ve smyslu výše uvedeného, má rovněž ode dne 1. 1. 2014 právo podat návrh na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany před domácím násilím. Právní úprava účinná do dne 31. 12. 2013 neumožňovala podání návrhu osobou nesvéprávnou, pokud směřoval proti jeho zákonnému zástupci, a musel mu být tak pro tento účel ustanoven kolizní opatrovník.213 Ustanovení § 403 odst. 2 ZŘS vylučuje povinnost soudu v těchto naléhavých případech jmenovat kolizního opatrovníka, nýbrž stanoví, že osoba, jež není plně svéprávná, může podat předmětný návrh na nařízení předběžného opatření buď prostřednictvím svého zákonného zástupce (v případech, kdy není násilníkem tento zákonný zástupce) nebo prostřednictvím obecního úřadu s rozšířenou působností. Nezletilý bez plné svéprávnosti dokonce může udělit plnou moc advokátovi k podání návrhu jeho jménem, pakliže dosahuje rozumové a volní vyspělosti k takovému právnímu jednání.214 V případech, kdy je navrhovatelem nezletilý, by měl však soud vždy kontaktovat OSPOD, školu nezletilého, školního psychologa, případně i výchovného poradce a využívat jejich činnosti k objektivnímu zjištění skutkového stavu.215

WIPPLINGEROVÁ M., ZAHRADNÍKOVÁ R., SPURNÁ K., Zvláštní řízení soudní. Praha Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 145 214 Ustanovení § 403 odst. 2 ZŘS 215 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 809 - 810 213

58

3.4.2 Navrhovatel, jehož svéprávnost byla omezena Ustanovení § 403 odst. 2 ZŘS dále pamatuje i na případy, kdy je navrhovatelem osoba, jejíž svéprávnost byla ve věcech, o něž v řízení jde, omezena. Podmínky, za kterých lze omezit svéprávnost člověka, upravuje ve svých ustanoveních občanský zákoník.216 Nastane-li tedy tato situace, podává návrh jménem fyzické osoby, jež je v pozici navrhovatele a její svéprávnost byla v předmětném rozsahu omezena, opatrovník nebo obecní úřad s rozšířenou působností.217 3.4.3 Střet zájmů v řízení dle ustanovení § 400 a násl. ZŘS Ustanovení § 892 odst. 3 OZ stanoví, že rodič nemůže své dítě zastoupit v případech, kdy by došlo ke střetu zájmů mezi ním a dítětem, případně mezi dětmi týchž rodičů, přičemž v takovém případě soud určí dítěti opatrovníka. Obdobně řeší občanský zákoník střet zájmů mezi opatrovancem a opatrovníkem, a sice jmenováním kolizního opatrovníka. Ustanovení § 403 odst. 2 ZŘS aplikaci této obecné úpravy občanského zákoníku výslovně vylučuje a zakotvuje právní úpravu vlastní, a to prostřednictvím ustanovení § 406 ZŘS, podle něhož byl-li podán návrh na nařízení předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 403 odst. 2 ZŘS a zároveň hrozí střet zájmů zastoupeného se zájmy jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka, jmenuje obecný soud navrhovatele neprodleně po rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření navrhovateli opatrovníka. Výjimkou z tohoto pravidla by byla pouze situace, kdy by tento navrhovatel byl zastoupen advokátem.218 Základní rozdíl mezi obecnou hmotněprávní úpravou obsaženou v občanském zákoníku a úpravou ve smyslu ustanovení § 406 ZŘS je tedy v okamžiku, kdy je opatrovník jmenován. S ohledem na charakter institutu předběžného opatření ve věci ochrany před domácím násilím a na nutnost vydání rychlého rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření, je tímto okamžikem v případě střetu zájmů dle ustanovení § 403 odst. 2 ZŘS až doba následující po vydání rozhodnutí o samotném návrhu na nařízení předběžného opatření. Soudu však nic nebrání v tom, aby opatrovníka jmenoval již v rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření. Důležité však je, že pokud Ustanovení § 55, § 56 OZ LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 693 - 694 218 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 694 - 695 216 217

59

soud dojde k závěru, že skutečně existuje hrozba střetu zájmů navrhovatele a zákonného zástupce (případně opatrovníka), rozhodne o ustanovení opatrovníka vždy, tedy i tehdy, byl-li návrh na nařízení samotného předběžného opatření zamítnut. Hlavním úkolem opatrovníka je totiž zejména pomoci oběti domácího násilí, tedy i při podání následného návrhu na zahájení řízení ve věci samé.219 3.4.4 Státní zastupitelství jakožto účastník řízení Ustanovení § 8 odst. 1 písm. c) ZŘS stanoví, že státní zastupitelství může vstoupit do již zahájeného řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí a odst. 2 ustanovení § 8 ZŘS doplňuje, že v řízení ve věcech ochrany před domácím násilím může státní zastupitelství dokonce podat samotný návrh na zahájení řízení. Pakliže státní zastupitelství využije uvedených ustanovení ZŘS, je v předmětném řízení oprávněno ke všem úkonům, ke kterým je oprávněn účastník řízení, pokud nejde o úkony, které by náležely pouze takovému účastníkovi.220

3.5 Rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí a jeho vykonatelnost O návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí rozhoduje soud usnesením, přičemž k rozhodování nenařizuje jednání. V souladu s ustanovením § 404 ZŘS je příslušný soud povinen rozhodnout ve lhůtě 48 hodin od podání návrhu, pročež je důležité, aby byl návrh v listinné podobě opatřen podacím razítkem soudu včetně časového údaje. Toto vymezení pořádkové lhůty k rozhodnutí je odlišné od předchozí právní úpravy účinné do dne 31. 12. 2013, neboť dle tehdy aplikovatelného ustanovení § 75c OSŘ byl předseda senátu povinen rozhodnout o návrhu bezodkladně, a teprve nehrozilo-li nebezpečí z prodlení, mohl rozhodnout o návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany před domácím násilím ve lhůtě do 48 hodin od podání návrhu.221 Rozdílem mezi zmíněnými právními úpravami tedy je, že zákon o zvláštních řízeních soudních již neukládá soudu povinnost o předmětném návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodnout bezodkladně. Důvodem, proč zákonodárce

LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 694 - 695 220 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 695 - 696 221 Ustanovení § 75c OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2013 219

60

provedl tuto změnu právní úpravy, může být zejména skutečnost, že pokud je oběť domácího násilí ohrožena bezprostředně, měla by se v takových situacích obrátit na Policii ČR, která může využít již zmiňovaného institutu vykázání, když právě pro tyto případy slouží. V ostatních případech, kdy se nejedná o „horkou fázi“ problému, je potřeba, aby se soudce blíže zabýval daným návrhem, který často není bezvadným a je zapotřebí se pokusit o odstranění případných vad nebo nedostatků důkazního materiálu. Ve lhůtě kratší než 48 hodin by se soudu nemuselo podařit příslušné vady odstranit, když i lhůta v tomto vymezení je v některých případech příliš krátká.222 Přesto je však důležité zdůraznit, že jde o lhůtu maximální, čili v případech, kdy to možné je, návrh neobsahuje žádné vady a důkazní prostředky jsou dostačující, je soud povinen rozhodnout i ve lhůtě kratší. Dle názoru JUDr. Jaromíra Jirsy je v ustanovení § 404 ZŘS explicitně určena lhůta k rozhodnutí zejména proto, aby bylo zamezeno průtahům a liknavému přístupu předsedů senátů, ale také proto, aby bylo jednodušší vymezit hranici pro odpovědnost za nesprávný úřední postup, v důsledku kterého mohla navrhovateli vzniknout škoda.223 Nedodržení lhůty 48 hodin k rozhodnutí ze strany soudu by s ohledem na to, že se jedná o lhůtu pořádkovou, mohlo založit pouze kárnou odpovědnost soudce, to však jen v případech,

kdy

by

uplynutí

lhůty

bylo

prokazatelně

v přímé

souvislosti

s vzniklým negativním následkem a zároveň je zřejmé, že dodržení lhůty by negativnímu následku zabránilo.224 Podle právní úpravy účinné do dne 31. 12. 2013 se na předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí aplikovalo ustanovení § 75c odst. 4 OSŘ, dle kterého byl pro rozhodování o předběžném opatření rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. V důsledku této skutečnosti odvolací soud nemohl přihlédnout k tvrzením ani k důkazům, které neměl k dispozici soud prvního stupně při vydávání svého rozhodnutí. Zmíněné ustanovení je ve stejném znění i v současné době součástí občanského soudního řádu, nicméně se v odborné právní veřejnosti rozchází názory na to, zda je možné toto ustanovení aplikovat i na předběžná opatření dle

LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 696 - 697 223 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 812 224 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 697 222

61

§ 400 ZŘS, když zákon o zvláštních řízeních soudních obsahuje vlastní ustanovení § 28 odst. 1 ZŘS, které výslovně umožňuje uvádění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení a odvolací soud k nim přihlédne, i když v řízení před soudem prvního stupně nebyly uplatněny. V současné době převažuje názor, že se na řízení dle ustanovení § 400 a násl. ZŘS skutečně ustanovení § 75c odst. 4 OSŘ i nadále aplikovat bude, neboť v opačném případě by docházelo k suplování funkce soudu prvního stupně odvolacím soudem a šlo by tak spíše už o řízení ve věci samé.225 Autorka této práce se přiklání spíše k druhému názoru, dle kterého je ustanovení § 28 odst. 1 ZŘS ustanovením speciálním a s ohledem na zásadu lex specialis derogat legi generali by tak mělo mít toto ustanovení přednost před užitím zmíněného ustanovení občanského soudního řádu. Aplikace ustanovení § 75c odst. 4 OSŘ rovněž může způsobit průtahy v řízení a jeho nehospodárnost, když odvolací soud nebude moci rozhodovat o nově předložených důkazech a tvrzeních a bude naopak nucen rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení. JUDr. Čuhelová zmiňuje v této souvislosti další zajímavý negativní aspekt postupu dle ustanovení § 75c odst. 4 OSŘ, když vyzdvihuje skutečnost, že v případě, kdy by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno a zároveň by mu bylo uloženo, aby provedl další důkazy, soud prvního stupně by znovu rozhodl o nařízení předběžného opatření, v důsledku čehož by osoba byla z předmětného obydlí vykázána nikoliv na jeden, nýbrž na dva měsíce.226 3.5.1 Poučení Ustanovení § 405 odst. 2 ZŘS zakotvuje povinnost soudu zahrnout do rozhodnutí o předběžném opatření poučení. Poučení má směřovat jak vůči odpůrci, který je poučen o možnosti odnesení ze společného obydlí osobních cenností, osobních dokumentů a věcí osobní potřeby a o skutečnosti, že mu bude během trvání rozhodnutí umožněno vyzvednutí věcí, jež potřebuje k výkonu svého povolání nebo podnikání, případně dalších potřebných věcí.227 Navrhovatel je naopak soudem poučen o:„(…) dalších vhodných opatřeních směřujících k jeho ochraně, zejména o právu podat návrh na zahájení řízení

LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 698 226 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 699 227 Ustanovení § 405 odst. 2 ZŘS a § 493 ZŘS 225

62

ve věci samé. Soud navrhovatele poučí také o možnosti podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření podle § 410.“228 3.5.2 Náklady řízení Usnesení o předběžném opatření by mělo rovněž obsahovat výrok o náhradě nákladů řízení. Ustanovení § 145 OSŘ229 se u předběžného opatření dle § 400 ZŘS nepoužije, neboť v tomto případě není žádné řízení ve věci samé předvídáno. Bude se tak postupovat podle ustanovení § 142 a násl. OSŘ, tedy podle zásady procesního úspěchu ve věci.230 3.5.3 Vykonatelnost rozhodnutí Usnesení o návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je vykonatelné jeho vydáním. Z ustanovení § 407 ZŘS ve spojení s ustanovením § 404 ZŘS, které hovoří pouze o tom, že soud o návrhu rozhodne, avšak nerozlišuje mezi vyhlášením a vydáním rozhodnutí, plyne, že se rozhodnutí vydává pouze písemně a k jeho vyhlášení nedochází. Soud tedy zpravidla ihned po vyhotovení rozhodnutí, po jeho podpisu soudcem a po opatření úředním razítkem vyznačí na příslušné usnesení doložku vykonatelnosti, která bude stejného data jako datum vydání předmětného usnesení. Od okamžiku vykonatelnosti rozhodnutí jsou účastníci daného řízení vázáni takovým rozhodnutím a jsou povinni splnit jim uložené povinnosti.231

3.6 Povinnosti, které lze nařízením předběžného opatření uložit Nedojde-li k odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany před domácím násilím, rozhoduje soud meritorně, tedy o zamítnutí návrhu nebo o jeho vyhovění, přičemž při svém rozhodování je vázán návrhem. V případě, že dojde k vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, uloží soud ve svém rozhodnutí některou z povinností uvedené v ustanovení § 405 odst. 1 ZŘS. Výčet povinností je však demonstrativní, nelze tedy vyloučit, že soud uloží v usnesení o nařízení předběžného Ustanovení § 405 odst. 2, věta druhá ZŘS Ustanovení § 145 OSŘ: „Účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu nákladů předběžného opatření a zajištění důkazů, zajištění důkazů a zajištění důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví“ 230 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 704 231 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 706 228 229

63

opatření povinnost v ustanovení § 405 odst. 1 ZŘS neuvedenou. Povinnosti, jejichž uložení předpokládá ustanovení § 405 odst. 1 ZŘS, zcela odpovídají těm, které bylo možné uložit dle předchozí právní úpravy obsažené v občanském soudním řádu.232 Povinnostmi, které mohou být nařízením předběžného opatření uloženy, jsou zejména povinnost odpůrce, aby opustil společné obydlí i jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval, dále povinnost nevstupovat do bezprostředního okolí obydlí nebo navrhovatele a nezdržovat se tam, povinnost se zdržet setkávání odpůrce s navrhovatelem nebo povinnost zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem.233 Zákon o zvláštních řízeních soudních ani občanský zákoník nikterak nevymezují pojem bezprostředního okolí, soudy proto v těchto případech postupují buď tak, že ve výroku usnesení tento pojem blíže nerozvedou, případně jej zpřesní dodatkem ve formě např.: „ve vzdálenosti 10, 20 metrů od společného obydlí“ apod. Soudy se v této praxi inspirovaly činností soudu při aplikaci institutu vykázání dle ZOP.234 Ve třetím odstavci ustanovení § 405 ZŘS se určuje, že soud může stanovit výjimky z plnění povinností uložených předběžným opatřením, což znamená, že v některých případech odpůrce nemusí danou povinnost dodržovat (např. v určitých časech do bytu vstoupit může apod.). Takové výjimky však musí být odůvodněny oprávněnými zájmy povinné osoby. Z logiky věci lze však očekávat, že takové výjimky stanoví většinou až soud odvolací, který tím změní rozhodnutí soudu prvního stupně, neb nelze očekávat, že by navrhovatel v návrhu na nařízení předběžného opatření takové výluky ve prospěch odpůrce sám vymezil.235

3.7 Trvání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí trvá jeden měsíc od nabytí vykonatelnosti usnesení, kterým bylo nařízeno. Tato doba je stejná, jako JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 814 233 Ustanovení § 405 odst. 1 ZŘS 234 ČUHELOVÁ, Kateřina. Předběžné opatření ve věcech domácího násilí [online]. [cit. 2016-06-12]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/2-33542030-F00000_d-f2 235 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 817 232

64

v předchozí právní úpravě, ale na rozdíl od předchozí právní úpravy zákon o zvláštních řízeních soudních upřesňuje vzájemný vztah mezi předběžným opatřením ve věcech domácího násilí a vykázáním podle ZOP, resp. výslovně stanoví, od kterého okamžiku počíná běžet doba trvání předběžného opatření, tedy jaký vliv má nabytí vykonatelnosti usnesení, kterým je předběžné opatření nařízeno, na trvání uloženého vykázání dle ZOP. Vykázání ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 ZOP trvá deset dní ode dne jeho provedení. Tato doba nemůže být ani se souhlasem osoby, jež byla vykázána, zkrácena. V případech, kdy byl u soudu podán návrh na nařízení předběžného opatření ve věci domácího násilí v době, kdy trvá vykázání, se doba trvání tohoto vykázání prodlužuje až do okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření. Doba trvání předběžného opatření počíná tedy běžet okamžikem vykonatelnosti usnesení o nařízení předběžného opatření, přičemž za předpokladu, že návrhu na nařízení předběžného opatření předcházelo rozhodnutí o vykázání, neskončí doba trvání předběžného opatření za měsíc od vykonatelnosti usnesení, nýbrž za měsíc navýšený o počet dnů, které z desetidenní doby trvání vykázání nestačily uplynout do dne, kdy usnesení o nařízení předběžného opatření nabylo vykonatelnosti.236 3.7.1 Prodloužení doby trvání předběžného opatření V případech, kdy navrhovateli předběžného opatření, jehož návrhu bylo vyhověno, tedy předběžné opatření bylo skutečně nařízeno, doba jednoho měsíce stanovená v ustanovení § 408 odst. 1 ZŘS nepostačuje k vyřešení těžké situace, do které se vlivem domácího násilí nebo tzv. stalkingu dostal, a zároveň se takový navrhovatel cítí i nadále ohrožen, může podat soudu, který předběžné opatření nařídil, návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření.237 Nová právní úprava opouští prostřednictvím ustanovení § 410 ZŘS podmínku podání návrhu ve věci samé, jež byla dříve nezbytná pro možnost navrhnout prodloužení trvání předběžného opatření.238 K tomu však JUDr. Jaromír Jirsa uvádí, že není-li návrh ve věci samé podán, měl by soud zvážit zamítnutí návrhu na prodloužení, a to s ohledem

LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 708 237 Důvodová zpráva zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, zvláštní část důvodové zprávy - k ustanovení § 406 238 Ustanovení § 76b odst. 4 OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2013 236

65

na skutečnost, že řízení ve věci samé má za úkol komplexněji řešit předmětnou situaci, a není proto možné prodloužit trvání předběžného opatření jen pro neschopnost navrhovatele návrh ve věci samé podat.239 Návrh na prodloužení předběžného opatření musí být podán před uplynutím jednoho měsíce od okamžiku vykonatelnosti usnesení o nařízení předběžného opatření, tedy před uplynutím standardní doby trvání předběžného opatření dle ustanovení § 408 odst. 1 ZŘS. V opačném případě soud návrh na prodloužení předběžného opatření zamítne.240 Co se týká náležitostí návrhu na prodloužení předběžného opatření, zákonodárce v tomto směru nestanovuje žádné speciální náležitosti vedle těch základních ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 OSŘ. Návrh by měl však bezesporu obsahovat projev vůle navrhovatele, že požaduje prodloužení doby trvání předběžného opatření. Dále lze při vymezování náležitostí návrhu na prodloužení předběžného opatření odkázat na ustanovení § 411 odst. 2 ZŘS, které vypovídá o skutečnostech, které soud při rozhodování o návrhu na prodloužení předběžného opatření bere v potaz.241 Proto by měly být v návrhu na prodloužení předběžného opatření uvedeny skutečnosti, z nichž vyplývá, že ohrožení, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, stále trvá. Dále by měl navrhovatel uvést majetkové, vlastnické nebo jiné poměry účastníků a jiné vztahy ke společnému bydlení, případně stav v té době probíhajících řízení mezi účastníky nebo další rozhodné okolnosti. Zmíněná informace ohledně ostatních probíhajících řízení může totiž soudu osvětlit vzájemné vztahy mezi navrhovatelem a agresorem.242 Na rozdíl od rozhodování o původním návrhu na nařízení předběžného opatření, kde navrhovatel pouze osvědčuje tvrzené skutečnosti, zde musí být tvrzené skutečnosti představující předpoklady pro prodloužení trvání předběžného opatření prokázány.243

JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 832 240 Ustanovení § 410 odst. 1 ZŘS a ustanovení § 408 ZŘS 241 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 713 242 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 713 243 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 832 239

66

Pro odstraňování případných vad předmětného návrhu se rovněž aplikuje ustanovení § 402 odst. 2 ZŘS, tedy soud navrhovatele vyzve k odstranění vad návrhu na prodloužení trvání předběžného opatření a poučí ho o důsledcích nevyhovění této výzvě. Zatímco však při podání návrhu na samotné nařízení předběžného opatření byl soud v případě vadného návrhu shovívavý a poskytoval navrhovateli pomoc při odstraňování vad, v případě návrhu na prodloužení předběžného opatření tomu tak není, neb se předpokládá, že navrhovatel předkládá návrh už po uklidnění situace, pročež soud očekává návrh přesvědčivý a splňující potřebné náležitosti.244 Důsledkem podání návrhu ve stanovené lhůtě je prodloužení trvání předběžného opatření ex lege do doby, než bude o návrhu na prodloužení trvání předběžného opatření rozhodnuto.245 S ohledem na to, že zákon ukládá soudu povinnost rozhodnout o návrhu na prodloužení předběžného opatření ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho podání, může dojít k tomu, že nařízené předběžné opatření bude trvat až tři měsíce.246 Ustanovení § 411 odst. 1 ZŘS stanoví, že k rozhodnutí o návrhu na prodloužení předběžného opatření soud zpravidla nařídí jednání, k němuž předvolá účastníky tak, aby jim bylo předvolání doručeno nejpozději tři dny před jednáním. Ačkoliv zákon pracuje s pojmem „zpravidla“, měl by soud dle JUDr. Jaromíra Jirsy o návrhu na prodloužení předběžného opatření rozhodnout při jednání vždy, a jen výjimečně rozhodnout tzv. od stolu.247 Z dikce ustanovení § 411 odst. 1 ZŘS je totiž zřejmé, že vůle zákonodárce směřovala spíše k tomu, aby jednání nařizováno bylo, když prodloužení předběžného opatření spočívá ve významném zásahu do základních práv a svobod účastníka, proti kterému návrh směřuje, jenž by měl v těchto případech dostat příležitost k vyjádření se k předloženému návrhu na prodloužení předběžného opatření.248

JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 829 245 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 712 246 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 831 247 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 830 248 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 716 244

67

Dvouměsíční lhůta, kterou ustanovení § 412 odst. 1 ZŘS soudům ukládá k rozhodnutí o návrhu na prodloužení předběžného opatření, je novinkou oproti právní úpravě účinné do dne 31. 12. 2013. Jedná se o lhůtu pořádkovou, nicméně nedodržení této lhůty by zcela jistě bylo považováno za nesprávný úřední postup spojený s odpovědností dle ZOŠ za v takovém případě vzniklou škodu.249 Doba trvání předběžného opatření může být soudem, za předpokladu, že byly splněny všechny výše uvedené podmínky, prodloužena na dobu nezbytně nutnou. Pakliže tento předpoklad naplněn není, soud prodloužit dobu trvání předběžného opatření může, ovšem pouze jsou-li přítomny důvody, které jsou zvláštního zřetele hodné.250 Autorka této práce se domnívá, že takto abstraktně formulované vymezení zmíněných důvodů je s ohledem na charakter a význam institutu předběžného opatření nešťastným krokem zákonodárce, ačkoliv je tím dáván příslušnému soudci dostatečný výkladový prostor. Lze tak shrnout, že mohou nastat v zásadě dvě modelové situace, za kterých soud skutečně přivolí k prodloužení trvání předběžného opatření. Tou první je případ, kdy navrhovatel prokáže splnění všech předpokladů stanovených pro prodloužení doby trvání předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 411 odst. 2 ZŘS. Druhou možností je, že navrhovatel prokáže pouze skutečnost, že ohrožení ze strany agresora trvá, přičemž ostatní předpoklady neprokáže.251 V takovém případě je pak výlučně na úvaze soudu, zda sezná, že důvody k prodloužení trvání předběžného opatření spadají do vágní formulace pojmu „zvláštního zřetele hodných“. Vždy však soud musí brát v potaz nejen práva navrhovatele, ale i práva odpůrce, jež mají být rovněž chráněna. Zasahováno je totiž zejména do jeho práva vlastnického ve smyslu čl. 11 LZPS, práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 LZPS a zejména práva na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života zakotveného v čl. 10 odst. 2 LZPS.252 V praxi často v rámci problematiky prodlužování doby trvání předběžného opatření vyvstává otázka, zde se navrhovatel může domáhat prodloužení doby trvání

JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 833 250 Ustanovení § 412 odst. 2 ZŘS 251 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 834 252 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 719 249

68

předběžného opatření i opakovaně. Příkladem může být situace, kdy soud na základě podmínek a postupu výše uvedeného rozhodne o prodloužení doby trvání předběžného opatření o určitou dobu a navrhovatel před uplynutím této doby podá návrh na další prodloužení trvání předběžného opatření. Odborná právní veřejnost projevuje v této oblasti velké neshody. Například JUDr. Kateřina Čuhelová je toho názoru, že s ohledem na možnost opětovného podávání návrhu na zrušení předběžného opatření podle ustanovení § 414 odst. 3 ZŘS by bylo nelogické, aby u návrhu na prodloužení předběžného opatření tato možnost neexistovala.253 V opozici tomuto názoru stojí úvahy, dle kterých opakované prodlužování doby trvání předběžného opatření možné není, a to zejména z toho důvodu, že prodloužení doby trvání předběžného opatření je ještě výjimečnější postup než samotné nařízení předběžného opatření. Proto je potřeba ustanovení § 410 až § 412 ZŘS vykládat spíše restriktivně. V možnosti opětovného podávání

návrhu

na

zrušení

předběžného

opatření

ve

smyslu

ustanovení

§ 414 odst. 3 ZŘS zastánci tohoto právního názoru spatřují pouze vstřícný krok vůči odpůrci, do jehož práv je ve velké míře zasahováno.254 Touto otázkou se však v následujících letech nepochybně budou zabývat soudy v rámci svého rozhodování.

3.8 Zánik a zrušení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí 3.8.1 Zánik předběžného opatření Zákon

o

zvláštních

řízeních

soudních

upravuje

ve

svém ustanovení

§ 413 maximální délku trvání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí. Předběžné opatření dle tohoto ustanovení zaniká nejpozději uplynutím doby šesti měsíců od okamžiku jeho vykonatelnosti.255 Tato doba byla dle právní úpravy účinné do dne 31. 12. 2013 delší, kdy předběžné opatření ve věci domácího násilí mohlo trvat až jeden rok od okamžiku jeho nařízení.256 Zákon o zvláštních řízeních soudních se v tomto ohledu přizpůsobil občanskému zákoníku, který ve svém ustanovení § 752 stanovuje: „Omezení, popřípadě vyloučení práva manžela v domě nebo bytě bydlet, určí soud

LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 715 254 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 716 255 Ustanovení § 413 ZŘS 256 Ustanovení § 76b odst. 4 OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2013 253

69

nejdéle na dobu šesti měsíců.“ Předběžné opatření tímto způsobem zaniká ex lege, není tedy zapotřebí vydání žádného rozhodnutí. Uplynutí této doby jakkoliv nevylučuje možnost podat návrh na nařízení předběžného opatření ve věci domácího násilí znovu, nelze se však již domáhat prodloužení doby trvání zaniklého předběžného opatření. V případě podání nového návrhu na nařízení předběžného opatření však musí existovat jiné konkrétní důvody k opětovnému nařízení předběžného opatření. Další předběžné opatření tak může být nařízeno pouze na základě jiného skutkového stavu.257 3.8.2 Zrušení předběžného opatření Institut zrušení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je upraven v ustanovení § 414 ZŘS, přičemž je důležité zmínit, že toto ustanovení je ustanovením speciálním ve vztahu k ustanovení § 77 odst. 2 OSŘ. Na rozdíl od zmíněného ustanovení občanského soudního řádu aplikujícího se na „obecná“ předběžná opatření, je možné předběžné opatření ve věcech domácího násilí zrušit pouze na návrh. S ohledem na skutečnost, že ustanovení § 414 ZŘS nestanovuje, komu přísluší aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení předběžného opatření, může tento návrh podat pravděpodobně nejen původní navrhovatel předběžného opatření, ale i kterýkoliv jiný z účastníků řízení.258 Proti tomuto závěru však stojí komentář JUDr. Jaromíra Jirsy k ustanovení § 414 ZŘS, který konstatuje, že návrh na zrušení předběžného opatření může podat pouze odpůrce, neboť vyvozuje, že ustanovení § 414 ZŘS je určitým protikladem k řízení o prodloužení doby trvání předběžného opatření.259 Autorka této práce však zastává první zmíněný názor, neboť přestože je pravděpodobné, že zrušení předběžného opatření bude navrhovat právě odpůrce, nelze pojmout takový závěr za definitivní, když pro tento výklad žádné z příslušných ustanovení ZŘS není oporou. Vedle obecných náležitostí podání dle ustanovení § 42 odst. 4 OSŘ by měl návrh na zrušení předmětného předběžného opatření obsahovat tvrzení navrhovatele, že důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, již pominuly, případně že nikdy neexistovaly a s ohledem na to, že ustanovení § 414 odst. 2 ZŘS odkazuje na použití MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 723 258 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 724 259 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 836 257

70

ustanovení § 411 ZŘS, by pak měly být v návrhu uvedeny rovněž majetkové poměry účastníků, včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému bydlení, na které se předběžné opatření vztahuje a další rozhodné skutečnosti včetně informace o probíhajících řízení mezi účastníky.260 K projednání návrhu na zrušení předběžného opatření nařídí soud stejně jako k projednání prodloužení doby jeho trvání, jednání, přičemž předvolání k němu musí být účastníkům rovněž doručeno nejméně tři dny před jednáním. Soud rozhodne o návrhu ve lhůtě dvou měsíců od jeho podání.261 V případě, že soud návrh na zrušení předběžného opatření zamítne, může být nový návrh na zrušení předběžného opatření podán nejdříve po uplynutí tří měsíců od právní moci zamítavého rozhodnutí. Podá-li však účastník i po uplynutí této doby nový návrh, jenž bude vycházet ze stejného skutkového stavu, soud řízení zastaví pro překážku rei iudicata.262 Pokud soud návrhu na zrušení předběžného opatření usnesením vyhoví, je toto usnesení vykonatelné jeho doručením. Od tohoto okamžiku se odpůrce může domáhat vstupu do společného obydlí, kterého se předběžné opatření týkalo.263

3.9 Odvolací řízení Opravným prostředkem proti rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí (včetně návrhu na prodloužení doby jeho trvání nebo na jeho zrušení) je odvolání. Aktivně legitimováni jsou účastníci řízení, ale i státní zastupitelství, za předpokladu, že do řízení vstoupilo dříve, než účastníkům řízení uplynula lhůta k podání odvolání.264 V případě, že návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut nebo odmítnut, je takové rozhodnutí zasíláno v souladu s ustanovením § 76g OSŘ pouze navrhovateli, v důsledku čehož je v těchto případech aktivně legitimován k podání odvolání pouze on. Aktivní legitimací k podání odvolání LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 724 261 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 725 - 726 262 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 837 263 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 837 264 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 709 260

71

nedisponuje dle názoru odborníků265ani třetí osoba, vůči níž násilí směřuje, neb sama návrh na nařízení předběžného opatření nepodala. Vždy je totiž třeba pamatovat na zásadu vigilantibus iura, a to i v těchto citlivých záležitostech, kdy jsou osoby vystavené násilí ve špatném psychickém rozpoložení, či se naopak cítí na agresorovi závislé. Celá právní úprava ochrany před domácím násilím, a to nejen obsažená v ZŘS, ale i v OZ nebo v ZOP, je tak založena na nutné součinnosti a iniciativě osob, které jsou obětí domácího násilí a nelze jim tedy poskytovat ochranu proti jejich vůli. Pakliže je návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí vyhověno alespoň z části, jsou k podání odvolání aktivně legitimováni i ostatní účastníci.266 Lhůta pro podání odvolání k soudu se řídí ustanovením § 204 odst. 1 OSŘ a činí patnáct dní ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.267 Odvolací soud je rovněž vázán lhůtou, když mu ustanovení § 409 odst. 2 ZŘS stanovuje povinnost rozhodnout o odvolání do sedmi dnů ode dne, kdy mu byla věc předána.268 Soud by však měl mít na paměti, že se jedná o lhůtu nejzazší, neb soud prvního stupně není neomylný a mohl rozhodnout nesprávně, zatímco navrhovatel je vážně ohrožen jednáním násilníka.269 Novinkou je v této právní oblasti ode dne 1. 1. 2014 existence lhůty pro předložení odvolání odvolacímu soudu soudem prvního stupně, která je dle § 409 odst. 1 ZŘS patnáctidenní, tato lhůta však platí pouze v případě, že soud prvního stupně podané odvolání posoudí jako včasné.270 Opožděně podané odvolání totiž předseda senátu soudu prvního stupně odmítne.271 Jelikož další podrobnosti zákon o zvláštních řízeních soudních ohledně odvolání proti rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí neupravuje, použijí se subsidiárně ustanovení občanského soudního

doc. JUDr. Alena Macková, Ph.D., JUDr. Ladislav Muzikář a kolektiv autorů knihy Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016 266 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 709 267 Ustanovení § 204 odst. 1 OSŘ 268 Ustanovení § 409 odst. 2 ZŘS 269 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 826 270 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 709 271 Ustanovení § 208 odst. 1 OSŘ 265

72

řádu, a to zejména ta, která se týkají účinků odvolání, vzdání se práva na odvolání, jeho zpětvzetí a rozhodnutí o odvolání.

4. Předběžné

opatření

upravující

poměry

dítěte

dle

ustanovení § 452 a násl. ZŘS S ohledem na znění ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) OZ, jež stanovuje: „nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu (…)“ a znění čl. 32 odst. 1 LZPS, které zaručuje zvláštní ochranu dětí a mladistvých, je zřejmé, že náš právní řád dbá zvláštní ochrany dětí, již zajišťuje řadou nejrůznějších hmotněprávních i procesněprávních prostředků.272 Jedním takovým způsobem zvláštní ochrany nezletilých osob je tzv. zvláštní předběžné opatření upravující poměry dítěte, jež je zakotveno v ustanovení § 452 a násl. ZŘS, přičemž hmotněprávní základ tohoto institutu nalezneme v ustanovení § 924 OZ. Účinná právní úprava vychází z velké části z právní úpravy občanského soudního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2013. Novou právní úpravou došlo však zejména ke sjednocení hmotněprávní a procesněprávní úpravy a ke zpřesnění některých formulací, přičemž dřívější obsah ustanovení § 76a OSŘ byl rozdělen do aktuálních čtrnácti ustanovení § 452 až § 465 ZŘS. Institut předběžného opatření upravujícího poměry dítěte je užíván v případech, kdy se nezletilé dítě ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče, přičemž nezáleží na tom, zda tu je či není osoba, které přísluší právo o dítě pečovat. Poměry nezletilého jsou předběžným opatřením upraveny i v případech, kdy je život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný jeho důležitý zájem ohrožen, nebo když byl tento zájem narušen. Zásah soudu zde spočívá v tom, že soud rozhodne o umístění nezletilého dítěte do vhodného prostředí, konkrétně označeného v usnesení o nařízení předběžného opatření, a to na nezbytně dlouhou dobu.273

272 273

Ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) OZ a čl. 32 odst. 1 LZPS Ustanovení § 924 OZ a ustanovení § 452 odst. 1 ZŘS

73

4.1 Základní pojmy Nedostatkem řádné péče se rozumí situace, kdy dítě nemá nikoho, kdo by se o něj postaral, případně takovou osobu má, ale z její strany je péče o dítě zanedbána. Může se často jednat i o souběh více či méně závažnějších nedostatků v péči o dítě, kdy jsou dítěti například tolerovány časté absence ve škole, vážné excesy v chování apod.274 Pojem vhodného prostředí blíže specifikuje sám zákon v odstavci druhém ustanovení § 452 ZŘS, když stanoví, že je jím prostředí u osoby nebo v zařízení, které je způsobilé zajistit nezletilému řádnou péči odpovídající jeho fyzickému a duševnímu stavu a rozumové vyspělosti a je schopno zajistit i realizaci dalších předběžným opatřením případně uložených opatření. Vhodným prostředím může být i pěstounská péče po přechodnou dobu, po kterou dítě není rodič schopen vychovávat v potřebné míře ze závažných důvodů, nebo po jejímž uplynutí je možné dítě svěřit do péče před osvojením, dát souhlas rodiče s osvojením nebo rozhodnout o tom, že souhlas rodiče s osvojením potřeba není.275 Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. 8. 2008, č. j. 258/2007 – LO – SP/96, obsahuje seznam vhodných prostředí pro umisťování nezletilých dětí, které se ocitly bez jakékoliv péče, nebo jejichž život či příznivý vývoj je vážně ohrožen nebo narušen. Tento seznam lze považovat za jakési vodítko při umisťování nezletilých dětí do vhodného prostředí, soud však může vybrat i jiné zařízení splňující zákonné předpoklady.276 Co se týká definice pojmu nezletilého, ZŘS i OZ v tomto směru žádnou definici neobsahují. Skutečnost, že se nezletilým rozumí osoba mladší osmnácti let, lze však vyvodit z ustanovení § 30 odst. 1 OZ, které stanoví, že dovršením osmnáctého roku věku nabývá fyzická osoba zletilosti. ZŘS však v oblasti předběžného opatření ve věcech úpravy poměrů nezletilých dětí není v pojmosloví důsledný, když pracuje s pojmy „nezletilý“, „nezletilé dítě“ a „dítě“. Při definování pojmu dítě lze však vycházet z Úmluvy o právech dítěte, která stanoví, že je dítětem každá lidská bytost mladší

WIPPLINGEROVÁ M., ZAHRADNÍKOVÁ R., SPURNÁ K., Zvláštní řízení soudní. Praha Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 174 275 WIPPLINGEROVÁ M., ZAHRADNÍKOVÁ R., SPURNÁ K., Zvláštní řízení soudní. Praha Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 174 276 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 765 274

74

osmnácti let, pokud právní řád, který se na dítě vztahuje, nestanoví, že je zletilosti dosaženo dříve.277

4.2 Příslušnost soudu K rozhodnutí o předběžné úpravě poměrů nezletilého dítěte je v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 ZŘS věcně příslušný okresní soud. Z hlediska místní příslušnosti je předběžné opatření dle ustanovení § 452 a násl. ZŘS výjimkou z aplikace ustanovení § 4 ZŘS, neboť v případě předběžného opatření upravujícího poměry dítěte je místně příslušným soudem obecný soud navrhovatele, tedy OSPODu. S ohledem na znění ustanovení § 61 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, lze říci, že ve většině případů tak bude obecným soudem navrhovatele soud totožný s obecným soudem nezletilého dítěte.278 V případě, že příslušný soud vyhoví návrhu na nařízení předběžného opatření, je jeho povinností, aby předal věc soudu určenému dle ustanovení § 467 ZŘS, který je příslušný k vydání rozhodnutí ve věci samé. Je tomu tak proto, že v případě úpravy poměrů nezletilých dětí se nelze spokojit jen s předběžnou úpravou takových poměrů, nýbrž je potřeba dosažení meritorního rozhodnutí. Má-li soud, jemuž byla věc předložena, pochybnosti o své příslušnosti, rozhodne o příslušnosti soud nadřízený, jehož rozhodnutím je soud, jenž byl určen jakožto příslušný soud, vázán. Soud příslušný k rozhodování ve věci samé k zahájení řízení již návrh nepotřebuje.279

4.3 Návrh na nařízení předběžného opatření a jeho náležitosti a vady Řízení o předběžné úpravě poměrů nezletilého dítěte je možné zahájit pouze na návrh, k jehož podání je, jak už bylo zmíněno, aktivně legitimován pouze OSPOD.280 OSPOD je s ohledem na účel jeho činnosti a na skutečnost, že je jediným aktivně legitimovaným k podání návrhu na nařízení tohoto typu předběžného opatření, povinen takový návrh podat, pakliže sezná, že současné poměry nezletilého to vyžadují. K tomu

WIPPLINGEROVÁ M., ZAHRADNÍKOVÁ R., SPURNÁ K., Zvláštní řízení soudní. Praha Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 172 278 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 765 - 766 279 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 766 280 Ustanovení § 454 odst. 1 ZŘS 277

75

se vyjádřil i veřejný ochránce práv ve svém stanovisku: „Přestože o nařízení předběžného opatření a ústavní výchovy autoritativně rozhoduje soud, nezbavuje to orgán sociálněprávní ochrany odpovědnosti za podání návrhu. Jakožto výlučný navrhovatel pro podávání takových návrhů je povinen zkoumat, zda jsou podmínky pro natolik závažný zásah do rodinného a soukromého života splněny.“281 Kromě obecných náležitostí podání musí OSPOD v návrhu na nařízení předběžného opatření uvést jméno nezletilého, jméno, povolání a bydliště ostatních účastníků, pokud mu jsou známa, vylíčení rozhodných skutečností, pro které by mělo být předběžné opatření nařízeno a označení osoby, do jejíž péče má být dítě předáno.282 Navrhovatel by měl také bezesporu vylíčit, v čem spatřuje bezprostřední ohrožení dítěte.283 V případě, že návrh trpí vadami, pro které není možné o něm ve lhůtě uložené zákonem rozhodnout, soud předmětný návrh na nařízení předběžného opatření odmítne. Ustanovení § 43 OSŘ týkající se opravení nebo doplnění podání se nepoužije. Na rozdíl od předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí zde tedy nedochází k vyzvání navrhovatele vhodným způsobem k doplnění jeho návrhu a k poučení ho o důsledcích neuposlechnutí této výzvy.284 Pravděpodobně zde jde o omyl zákonodárce, neboť v důvodové zprávě se uvádí, že náležitosti návrhu, ale i postup v situaci, kdy návrh obsahuje vady, jsou přejaty z právní úpravy účinné do dne 31. 12. 2013.285 To se však nezakládá na pravdě, neboť ustanovení § 75a odst. 2 OSŘ ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 vyloučilo aplikaci postupu upraveného v odstavci prvním téhož ustanovení (který by postupu dle aktuální právní úpravy skutečně odpovídal) na předběžná opatření dle ustanovení § 76a a § 76b OSŘ. Lze se tak domnívat, že zákonodárce předpokládal v tomto směru neomylnost OSPOD, jakožto jediného aktivně legitimovaného subjektu k podání návrhu na nařízení předběžného opatření. Dalším důvodem může být i to, že soud je limitován k rozhodnutí o předmětném návrhu dvaceti čtyř hodinovou lhůtou,

Stanovisko veřejného ochránce práv ze dne 24. 3. 2006, sp. zn. 2653/2005/VOP/AŽ Ustanovení § 454 odst. 2 ZŘS 283 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 930 284 Ustanovení § 454 odst. 2 ZŘS 285 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 766 281 282

76

v rámci které by dle zákonodárce zřejmě bylo možné odstranit vady návrhu jen stěží. Předmětné ustanovení § 454 ZŘS je však dle názoru JUDr. Jaromíra Jirsy nutné vykládat tak, že je soudu dáván prostor k neformální iniciativě k odstranění vad návrhu spočívající zejména k telefonickému kontaktování navrhovatele apod.286 Návrh na nařízení předběžného opatření ve věcech úpravy poměrů nezletilého je dle ustanovení § 11 odst. 3 písm. a) ZSP osvobozen od povinnosti hradit soudní poplatek. Problematické je však hledání odpovědi na otázku, zda je v řízení dle ustanovení § 452 a násl. ZŘS požadováno složení jistoty. Dle ustanovení § 12 odst. 3 ZŘS totiž složení jistoty není vyžadováno v případech, kdy lze předběžné opatření nařídit i bez návrhu a dále v případech předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí a ve věcech výživného. Doslovným výkladem tohoto ustanovení lze dojít k závěru, že společně s návrhem na nařízení předběžného opatření ve věcech úpravy poměrů nezletilého je OSPOD povinen složit jistotu, neboť řízení je možné zahájit pouze na základě jím podaného návrhu. Takový výklad JUDr. Petr Lavický, Ph.D. považuje za absurdní, neboť postrádá rozumný smysl, přičemž tento svůj názor zdůvodňuje i tím, že řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je v případech, kdy bylo nařízeno předběžné opatření dle ustanovení § 452 ZŘS, možné zahájit i bez návrhu, jak explicitně stanovuje ustanovení § 468 odst. 3 ZŘS.287

4.4 Účastníci řízení a zastoupení nezletilého Zákon o zvláštních řízeních soudních v ustanoveních týkajících se předběžného opatření upravujícího poměry dítěte nikterak nevymezuje okruh účastníků. Z toho důvodu je nezbytné postupovat podle obecných ustanovení ZŘS, konkrétně ustanovení § 6 odst. 2 ZŘS, dle kterého je účastníkem navrhovatel a ten, koho zákon za účastníka označuje. Vzhledem k tomu, že ZŘS v příslušných ustanoveních za účastníka neoznačuje nikoho, lze účastníky jednoznačně určit jen obtížně. Nepochybně je jím však OSPOD,

JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 930 - 931 287 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 52 286

77

jakožto jediný možný navrhovatel předběžného opatření, a dalšími účastníky jsou pak nezletilý a jeho zákonní zástupci.288 Přestože nezletilý není plně svéprávný, pročež nemá procesní způsobilost a měl by být v řízení zastoupen, ustanovení § 455 ZŘS toto pravidlo modifikuje, když výslovně stanoví, že nezletilý zastoupen být nemusí.289 V tomto ohledu ZŘS zcela přejímá právní úpravu účinnou do dne 31. 12. 2013. Důvodem pro upuštění od povinného zastoupení nezletilého je potřeba skutečně rychlého rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření, jejíž naplnění by proces ustavování zástupce nezletilého bezesporu velmi znesnadnil.290 Řádné zastoupení nezletilého je však vyžadováno pro řízení ve věci samé, tedy po předání věci soudu příslušnému dle ustanovení § 467 ZŘS. Soud příslušný k rozhodnutí ve věci samé tak nezletilému v případech, kdy nemá zákonného zástupce, nebo jej má, ale nemůže nezletilého v tomto řízení zastupovat, jmenuje opatrovníka, a to ihned po tom, co mu byla věc předána.291 ZŘS dále stanoví, že opatrovníkem nezletilého soud jmenuje zpravidla OSPOD. Z dikce ustanovení § 455 ZŘS však vyplývá, že se nejedná o jedinou možnost, opatrovníkem by tedy mohl být jmenován například i advokát, příbuzný, nebo jiná osoba, kterou soud uzná za vhodnou k zastupování nezletilého.292 Vzhledem k tomu, že OSPOD je zároveň navrhovatelem předběžného opatření, mohlo by se stát, že by soud jmenoval opatrovníkem stejný orgán OSPODu, který podal předmětný návrh na nařízení předběžného opatření, čímž by mohlo dojít ke kolizi zájmů. Na tyto případy však zákonodárce pamatoval a do ZŘS zahrnul i druhý odstavec ustanovení § 455 ZŘS, který stanoví, že v případech, kdy byl jmenován opatrovníkem týž orgán OSPODu, jaký podal návrh na nařízení předběžného opatření, soud jmenuje na návrh opatrovníka jiného.293

WIPPLINGEROVÁ M., ZAHRADNÍKOVÁ R., SPURNÁ K., Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 176 289 Ustanovení § 455 odst. 1 ZŘS 290 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 767 291 Ustanovení § 455 odst. 1 ZŘS 292 WIPPLINGEROVÁ M., ZAHRADNÍKOVÁ R., SPURNÁ K., Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 177 293 WIPPLINGEROVÁ M., ZAHRADNÍKOVÁ R., SPURNÁ K., Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 177 288

78

Zvláštní řízení soudní. Praha řízeních soudních. Komentář Zvláštní řízení soudní. Praha Zvláštní řízení soudní. Praha

4.5 Rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření upravující poměry dítěte Základním účelem předběžného opatření dle ustanovení § 452 a násl. ZŘS je rychlé rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů nezletilého, avšak je vždy třeba pamatovat na skutečnost, že rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření nemá suplovat funkci meritorního rozhodnutí a nelze jej vykládat ani jako nástin výsledku řízení v meritu věci. ZŘS ve svém ustanovení § 456 stanovuje lhůtu, v rámci které je soud povinen o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodnout. Soud je tak povinen rozhodnout bezodkladně, přičemž neexistuje-li nebezpečí z prodlení, je povinen rozhodnout v nejzazší lhůtě dvaceti čtyř hodin od podání návrhu na nařízení předběžného opatření, přičemž rozhoduje bez nařízení jednání.294 Jedná se o vůbec nejkratší procesní lhůtu k rozhodnutí v českém civilním procesním právu, čímž je dán najevo značný význam tohoto institutu.295 S ohledem na uvedenou lhůtu je nutné, aby příslušný soudce byl i mimo svou pracovní dobu k dispozici, pročež má každý okresní soud rozvrženou pracovní pohotovost jednotlivých soudců. Ačkoliv se jedná o lhůtu pořádkovou, jejíž nedodržení nemá za následek nemožnost předběžné opatření vydat, připadá v případě jejího nedodržení v úvahu kárné řízení vůči soudci, který lhůtu nedodržel a za předpokladu vzniku škody pak i odpovědnost státu za nesprávný úřední postup dle ZOŠ.296 Ještě před tím, než soud rozhodne o návrhu na nařízení předběžného opatření, by s ohledem na znění ustanovení § 867 OZ měl být zjištěn postoj nezletilého, jehož poměry mají být předběžným opatřením upraveny. S ohledem na to, že je nemožné, aby v rámci dvaceti čtyř hodinové lhůty soud stihl zjišťovat postoj nezletilého, očekává se, že tak učiní OSPOD ještě před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření, do kterého následně postoj nezletilého zahrne. Pakliže však hrozí, že zjištěním názoru dítěte by byla ohrožena vykonatelnost předběžného opatření (např. pokud by se rodiče nezletilého

Ustanovení § 456 ZŘS JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 933 296 ŠÍNOVÁ R., KŘIVÁČKOVÁ J. a kol., Civilní proces. Řízení nesporné, rozhodčí a s mezinárodním prvkem. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 226 294 295

79

dozvěděli o možnosti nařízení předběžného opatření, odvezli by dítě pryč), není podmínkou, aby byl postoj dítěte zjištěn. Stejně tak za předpokladu, kdy OSPOD postoj dítěte nezjistí, ale i tak z návrhu vyplývá, že zájmy dítěte jsou ohroženy, soud návrh na nařízení předběžného opatření nezamítne. V ostatních případech je však žádoucí, aby OSPOD postoj dítěte zjistil a k návrhu jej přiložil, neboť v opačném případě hrozí zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření.297 Autorka této práce hodnotí dvaceti čtyř hodinovou lhůtu stanovenou soudu k rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření upravujícího poměry dítěte za legitimní a vhodnou, a to zejména s ohledem na potřebu ochránit zájmy nezletilého co nejrychleji. Přesto se však domnívá, že v tak krátké lhůtě soud nemá možnost dostatečně zohlednit všechny skutečnosti a zorientovat se v poměrech nezletilého natolik, aby se v některých případech neunáhlil a jeho rozhodnutí nevedlo spíše k tíži nezletilého. Pochopitelně nelze této skutečnosti snadno zabránit, nicméně příslušný soud by neměl opomíjet skutečnost, že předběžné opatření je krajní prostředek ochrany práv, kterým je často zasahováno nejen do práv rodičů nebo osob, které o dítě pečují, ale v některých případech může negativně zasáhnout i nezletilého. Příkladem může být situace, kdy je dítě odňato matce, jejíž péči o dítě nelze hodnotit jako zcela nedostatečnou. Touto otázkou se zabýval i Ústavní soud České republiky, který zaujal názor, že zájem dítěte je nejvyšším imperativem a vazba mezi ním a matkou je stěžejní pro jeho vývoj. Porušení této vazby je podle Ústavního soudu České republiky možné jen v těch případech, kdy je péče poskytovaná dítěti ze strany matky absolutně nedostatečná a dítě je tak skutečně ohroženo.298 I z tohoto právního názoru lze tak usoudit, že odnětí dítěte od jeho matky je možné považovat pouze za prostředek ultima ratio. 4.5.1 Usnesení o návrhu na nařízení předběžného opatření, vykonatelnost a doručování Soud rozhoduje o návrhu na nařízení předběžného opatření usnesením, zákon však nikterak nestanoví jeho náležitosti, pročež je potřeba aplikovat ustanovení § 169 odst. 1 OSŘ ve spojení s ustanovením § 1 odst. 2 ZŘS. V případě, kdy je usnesením Bulletin advokacie, odborný právnický portál | Nový režim předběžného opatření, upravujícího poměry dítěte. Bulletin advokacie, odborný právnický portál [online]. Praha: Česká advokátní komora, 2014 [cit. 2016-06-19]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/novy-rezimpredbezneho-opatreni-upravujiciho-pomery-ditete?browser=ful 298 Nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2244/09 297

80

návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno, měl by soud ve svém usnesení uvést zejména identifikaci osoby, do jejíž péče se dítě předává. Ohledně odůvodnění usnesení autorka odkazuje na kapitolu 2.6.2 této práce, kde se této otázce věnuje podrobněji. V zájmu rychlé úpravy poměrů nezletilého je usnesení, kterým je vyhověno návrhu na nařízení předběžného opatření upravujícího poměry nezletilého, vykonatelné svým vydáním, přičemž je následně závazné pro každého. Usnesení, kterým návrhu vyhověno nebylo, nabude právní moci až po uplynutí lhůty k podání odvolání, popřípadě po rozhodnutí odvolacího soudu, pakliže účastník využil možnosti podat odvolání.299 Usnesení o nařízení předběžného opatření ve věci úpravy poměrů nezletilého je doručováno současně s faktickým výkonem předběžného opatření. V případě, že se některý z účastníků výkonu neúčastní, je mu usnesení doručováno dodatečně spolu s vyrozuměním o tom, že k výkonu rozhodnutí již došlo.300 K doručení dle předchozí věty je příslušný soud dle ustanovení § 467 ZŘS, ačkoliv zákonodárce se dopustil chyby, když do ustanovení § 458 ZŘS původně uvedl namísto ustanovení § 467 ZŘS ustanovení § 445 ZŘS (upravující místní příslušnost soudu v řízení o osvojení zletilého).301

4.6 Trvání předběžného opatření upravujícího poměry nezletilého Doba trvání předběžného opatření dle ustanovení § 452 ZŘS se rozlišuje v závislosti na tom, zda je nezletilé dítě, jehož poměry mají být předběžným opatřením upraveny, svěřováno do pěstounské péče či nikoliv. V případě, kdy soud nařídí předběžné opatření bez svěření nezletilého do pěstounské péče, je doba trvání předběžného opatření omezena ustanovením § 459 odst. 1 ZŘS na jeden měsíc od okamžiku vykonatelnosti usnesení o nařízení předběžného opatření. Pakliže soud nařídil předběžné opatření dle ustanovení § 452 odst. 2 ZŘS, v rámci kterého rozhodl o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu, je doba trvání předběžného opatření omezena na tři měsíce od okamžiku vykonatelnosti usnesení, jímž došlo k nařízení předběžného opatření. Pokud dojde před uplynutím této tříměsíční doby trvání předběžného opatření k zahájení řízení ve věci samé, prodlužuje se doba trvání předběžného opatření až do doby, než bude WIPPLINGEROVÁ M., ZAHRADNÍKOVÁ R., SPURNÁ K., Zvláštní řízení soudní. Praha Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 178 - 179 300 Ustanovení § 458 ZŘS 301 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 769 299

81

vykonatelné rozhodnutí, kterým se řízení ve věci samé končí, nebo rozhodnutí, kterým se předběžné opatření zrušuje.302 I doba trvání předběžného opatření v délce jednoho měsíce ve smyslu ustanovení § 459 odst. 1 ZŘS může být prodloužena, a to za podmínky, že před uplynutím této doby trvání předběžného opatření bude zahájeno řízení ve věci samé. Pokud před uplynutím stanovené doby řízení ve věci samé zahájeno není, předběžné opatření zaniká ex lege. Prodloužit dobu trvání lze i bez návrhu, vždy ale jen o jeden měsíc, a to i opakovaně. Maximální délka trvání předběžného opatření však nesmí přesáhnout délku šesti měsíců od okamžiku vykonatelnosti usnesení o předběžném opatření. I přes kogentní vymezení doby trvání předběžného opatření zákon připouští výjimku, kdy lze přesáhnout maximální délku trvání šesti měsíců. Je tomu tak v případě, kdy z vážných důvodů a objektivních příčin není možné v době šesti měsíců skončit dokazování ve věci samé. O prodloužení doby trvání pak rozhoduje obvykle soud, který je příslušný k rozhodnutí ve věci samé dle ustanovení § 467 ZŘS. Pokud však soud, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí ve věci samé, shledal, že není příslušným ve smyslu ustanovení § 467 ZŘS a obrátil se na nadřízený soud k posouzení příslušnosti, rozhodne o prodloužení doby trvání předběžného opatření soud, který předběžné opatření nařídil.303 4.6.1 Mezinárodní prvek Zákon o zvláštních řízeních soudních rovněž ve svém ustanovení § 461 pamatuje na situace, kdy sice OSPOD podal návrh na nařízení předběžného opatření dle ustanovení § 452 ZŘS a násl. a soud jeho návrhu vyhověl, nicméně pro řízení ve věci samé není dána příslušnost českých soudů. Toto ustanovení se aplikuje jak na děti, které nejsou státními příslušníky České republiky, tak na děti, které jsou bez státní příslušnosti, tedy tzv. apatridy.304 Pro tyto případy stále platí maximální doba trvání předběžného opatření v délce šesti měsíců, ale neaplikuje se ustanovení § 459 ZŘS, dle kterého předběžné opatření trvá jeden měsíc od jeho vykonatelnosti a v případě předběžného opatření, kterým je dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu, tři měsíce od

Ustanovení § 459 ZŘS ve spojení s ustanovením § 452 ZŘS Ustanovení § 460 ZŘS 304 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 942 302 303

82

vykonatelnosti.305 S ohledem na skutečnost, že na tyto případy není vyloučeno použití ustanovení o prodloužení doby trvání předběžného opatření, lze připustit, že výjimečné prodloužení

trvání

předběžného

opatření

pro

důvody

uvedené

v ustanovení

§ 460 odst. 1 ZŘS možné je.306

4.7 Zrušení předběžného opatření dle ustanovení § 452 a násl. ZŘS Zrušit předběžné opatření dle ustanovení § 452 a násl. ZŘS je možné na návrh i bez návrhu. Soud předběžné opatření zruší tehdy, kdy pominuly důvody, pro které bylo nařízeno, k čemuž dochází především v situacích, kdy rozhodnutí vydané ve věci samé nabylo právní moci. Iniciovat zahájení řízení o zrušení předběžného opatření může v souladu s ustanovením § 462 ZŘS OSPOD, rodiče nezletilého a na základě § 455 ZŘS i jeho opatrovník, a to kdykoliv po nařízení předběžného opatření.307 Vedle těchto výslovně uvedených účastníků právo podat návrh na zrušení předběžného opatření náleží každé osobě, do jejíhož postavení předběžné opatření jakkoliv zasáhlo. Přestože to ZŘS výslovně nestanovuje, je nezbytné, aby návrh na zrušení předběžného opatření prokazoval tvrzení, že důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, již pominuly.308 Soud je povinen o návrhu na zrušení předběžného opatření rozhodnout bezodkladně, nejdéle však do sedmi dnů od podání návrhu. V případě, kdy návrhu na zrušení předběžného opatření není vyhověno, mohou shora uvedené oprávněné osoby podat nový návrh, přičemž v případě, že se tento nový návrh neopírá o nové důvody, je možné jej podat nejdříve po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření. Za předpokladu, že navrhovatel návrh podloží novými důvody pro zrušení předběžného opatření, může podat opakovaný návrh i dříve.309 O návrhu na zrušení předběžného opatření rozhoduje toliko obecný soud nezletilého dítěte a teprve není-li takový soud znám, případně takový soud nemůže včas Ustanovení § 461 ZŘS a ustanovení § 459 ZŘS MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 771 307 Ustanovení § 462 odst. 1 ZŘS 308 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 772 309 Ustanovení § 462 odst. 1 ZŘS 305

306

83

zakročit, učiní tak soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. Pokud byl však návrh podán ve chvíli, kdy je rozhodováno o místní příslušnosti soudu k rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o zrušení předběžného opatření soud, který jej nařídil.310

4.8 Odvolání Proti usnesení o nařízení předběžného opatření ve věcech úpravy poměrů nezletilého je možné se bránit odvoláním. Lhůta pro jeho podání je podle § 204 odst. 1 OSŘ patnáctidenní, přičemž odvolání je nutno podat k soudu, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje, tedy k soudu, který předběžné opatření nařídil. Ustanovení § 463 ZŘS stanoví, že pokud bylo odvolání podáno ve lhůtě, ovšem k soudu příslušnému k řízení ve věci samé dle ustanovení § 467 ZŘS, nemůže být takové odvolání odmítnuto pro opožděnost.311 Z užívání pojmu „rozhodnutí o předběžné úpravě poměrů“ namísto pojmu „předběžné opatření“, lze vyvodit, že toto ustanovení se bude aplikovat i v případech odvolání proti rozhodnutí o návrhu na zrušení předběžného opatření nebo proti rozhodnutí týkajícího se prodloužení doby trvání předběžného opatření.312 Ačkoliv má odvolání obecně devolutivní účinek, ustanovení § 464 ZŘS stanoví pro řízení ve věcech předběžného opatření upravujícího poměry dítěte výjimku, spočívající v možnosti, aby o odvolání rozhodl přímo soud, který napadené rozhodnutí vydal. Jedinou podmínkou užití této tzv. autoremedury je, že v takovém případě musí tento soud v plném rozsahu podanému odvolání vyhovět. Takové rozhodnutí soudu se pak považuje opět za rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je možné podat odvolání. Autoremedurou je možné změnit i rozhodnutí o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, o prodloužení doby trvání předběžného opatření, ale i o zrušení předběžného opatření.313 Pakliže soud sezná, že v plném rozsahu vyhovět nelze, předá věc nadřízenému soudu příslušnému k rozhodnutí o odvolání.314

LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 776 311 Ustanovení § 204 odst. 1 OSŘ a ustanovení § 463 ZŘS 312 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 773 313 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 946 314 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 773 310

84

Jak již autorka zmínila v úvodu kapitoly 3.5 této práce, zastává názor, dle kterého je pro účely odvolání potřeba aplikovat ustanovení § 28 ZŘS, dle něhož je možné v odvolacím řízení uplatnit nové skutečnosti a důkazy, které před soudem prvního stupně uplatněny nebyly, a nikoliv tedy ustanovení § 75c odst. 4 OSŘ, které tento postup vylučuje. S ohledem na potřebnou rychlost v rozhodování o poměrech nezletilého je i odvolací řízení stiženo omezením v podobě lhůty k vydání rozhodnutí. Předně je soud prvního stupně, který nepostupoval dle ustanovení § 464 ZŘS (nevyužil institutu autoremedury) povinen předložit včasně podané odvolání odvolacímu soudu nejpozději do patnácti dnů ode dne jeho podání. Odvolací soud je pak povinen o odvolání rozhodnout ve lhůtě sedmi dnů, přičemž se opět jedná o lhůtu pořádkovou.315 Nutno však zdůraznit, že v případě odvolání proti jiným rozhodnutím týkajících se předběžného opatření upravujícího poměry dítěte (například rozhodnutí o prodloužení doby trvání předběžného opatření či o jeho zrušení) se uvedené lhůty nepoužijí.316 Jak vyplývá z ustanovení § 30 odst. 1 ZŘS, dovolání proti rozhodnutí o předběžné úpravě poměrů nezletilého je vyloučené.317 Je však možné se bránit ústavní stížností, jak ostatně dovodil sám Ústavní soud České republiky.318

5. Úvahy de lege ferenda Ačkoliv je právní úprava předběžných opatření obsažená v OSŘ i ZŘS velmi podrobná, lze v některých jejích ohledech spatřovat nedostatky a prostor ke zlepšení, a to zejména za účelem zajištění vyšší ochrany práv účastníků řízení a za účelem zachování podstaty institutu předběžného opatření. Velmi problematickým se v tomto směru dle názoru autorky této práce jeví institut jistoty. Do českého právního řádu byla jistota zavedena jako prostředek k zajištění předběžným opatřením eventuálně vzniklé škody. Autorka této práce se však domnívá, že pakliže má jistota plnit tento svůj účel, bylo by příhodnějším řešením, kdyby jistota

Ustanovení § 465 ZŘS MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, s. 774 317 Ustanovení § 30 odst. 1 ZŘS 318 Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. II ÚS 221/98 315

316

85

nebyla stanovena v jednotné výši tak, jak je tomu v současné době dle ustanovení § 75b odst. 1 OSŘ. Jako účelnější považuje autorka této práce variantu, kdy by otázka uložení povinnosti složit jistotu a otázka stanovení její výše byla v diskreci soudu, jenž by o těchto záležitostech rozhodoval až po posouzení všech mu známých okolností a po zvážení možných škod, přičemž by soud byl oprávněn případně stanovit i vyšší jistotu, než jak ji nyní upravuje OSŘ. Výše jistoty by se tak mohla odvíjet od rozsahu hrozící škody, což by na řadu subjektů, které zvažují podání návrhu na nařízení předběžného opatření, mohlo mít větší „odstrašující“ účinek, pro který by lépe zvážily, zda jejich poměry skutečně vyžadují předběžnou úpravu zajištěnou předběžným opatřením. Dle názoru autorky je aktuálně stanovená výše jistoty, tedy částka ve výši 50.000,- Kč, pro většinu podnikatelských subjektů takřka zanedbatelnou, v důsledku čehož její výše tyto subjekty od podání návrhu na nařízení předběžného opatření neodradí, neboť prospěch, který nařízeným předběžným opatřením mohou získat (např. v rámci konkurenčního boje), může být daleko větší. Nedostatkem právní úpravy týkající se jistoty je dle názoru autorky i skutečnost, že občanský soudní řád nikterak nepočítá s výzvou k zaplacení jistoty. To ve svém důsledku znamená, že pakliže navrhovatel neví, že mu zákon ukládá povinnost složit jistotu, a to dokonce nejpozději ve stejný den, v jaký je podán návrh na nařízení předběžného opatření, je velice nepravděpodobné, že jeho návrhu bude vyhověno. Ačkoliv je vždy třeba brát na zřetel zásadu vigilantibus iura, scripta sunt, neměla by být opomíjena ochrana základních práv a svobod osob, neboť v tomto ohledu lze spatřovat ohrožení práva navrhovatele předběžného opatření na soudní ochranu. Lze proto uzavřít, že i s ohledem na potřebnou rychlost v rozhodování o předběžném opatření lze nepochybně najít způsob, jak bezodkladně vyzvat navrhovatele, který opomněl jistotu složit. Samotný proces složení jistoty je dle názoru autorky této práce rovněž nešťastně řešen. S ohledem na povinnost navrhovatele složit jistotu ještě týž den, kdy byl podán návrh na nařízení předběžného opatření, musí navrhovatel často v časové tísni řešit, jakým způsobem tak učiní, když návrh podává například ve chvíli, kdy pracovní doba soudu již skončila. Za dostačující by přitom bylo možné považovat variantu, kdy by byla tato povinnost upravena tak, že jistota musí být složena nejpozději v nejbližší následující pracovní den po dni, kdy došlo k podání návrhu na nařízení předběžného opatření. Navrhovatel by tak byl ušetřen od nutnosti překonávání problému, jak jistotu složit, když 86

banky i pošta jsou zavřené a převodem prostřednictvím internetového bankovnictví nemůže zajistit, aby finanční prostředky byly na účtu soudu včas. Za velké úskalí právní úpravy předběžných opatření považuje autorka této práce taktéž absenci lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání ve věcech předběžných opatření dle ustanovení § 74 a násl. OSŘ. Na rozdíl od obou zvláštních předběžných opatření ve smyslu ustanovení § 400 a násl. a § 452 a násl. ZŘS, které touto lhůtou disponují, u obecného předběžného opatření zákonodárce zcela nepochopitelně tuto povinnost rozhodnout ve stanovené lhůtě vynechal. Autorka je toho názoru, že právě tato skutečnost se řadí mezi největší nedostatky právní úpravy předběžných opatření, a to proto, že na základě současné právní úpravy dochází ve velké míře k zásahu do práv osoby, jíž byla předběžným opatřením uložena povinnost. Vzhledem k tomu, že je předběžné opatření vykonatelné okamžikem jeho vyhlášení nebo doručení usnesení o jeho nařízení, přičemž na základě jeho vydání jsou navrhovatelova práva uspokojena, trpí absencí lhůty k rozhodnutí o odvolání právě osoba z předběžného opatření povinná, neboť došlo k zásahu do jejích práv na nejasnou dobu. Osoba, jíž byla předběžným opatřením uložena povinnost, je tak znevýhodněna nejen v průběhu řízení o nařízení předběžného opatření, ale i v průběhu řízení o opravném prostředku, když odvolací soud není žádnou lhůtou k rozhodnutí vázán. Autorka této práce je tak přesvědčena, že absence předmětné lhůty je v rozporu se samotným charakterem institutu předběžného opatření, když se řízení o něm může protáhnout z několika dnů i na několik let. Jako další nedostatek aktuální právní úpravy předběžných opatření autorka hodnotí skutečnost, že OSŘ ani ZŘS neupravují možnost vydání předběžného opatření ve věci zatímní úpravy styku rodiče s nezletilým v samostatném ustanovení. Do 31. 12. 2013 se v těchto věcech postupovalo podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) OSŘ, které výslovně umožňovalo soudu uložit jednomu z rodičů povinnost odevzdat nezletilého do péče druhého rodiče nebo jiné soudem označené osoby. Toto ustanovení bylo novelizací OSŘ v souvislosti s přijetím ZŘS zrušeno, a do OSŘ, ani do ZŘS obdobné ustanovení již nebylo nezakotveno. Ačkoliv lze v současné době postupovat dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) OSŘ319 a předběžné opatření v záležitostech úpravy styku rodiče

Dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) OSŘ: „Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby e) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.“ 319

87

s nezletilým nařídit, autorka této práce nepovažuje za vhodné o styku nezletilého s rodičem (či s jinou osobou) hovořit jako o vykonání, o zdržení se nebo dokonce o snášení něčeho. Přitom se bohužel ve společnosti vyskytuje potřeba zatímně upravovat styk nezletilého s jedním z rodičů, a to například v situaci, kdy hrozí, že jeden z rodičů dítě odveze, a druhému z rodičů tak bude znemožněno se s dítětem vídat a podílet se na jeho výchově, pročež má autorka této práce za to, že by bylo vhodné, aby český právní řád obsahoval pro tento jev výslovnou konkrétní právní úpravu.

88

Závěr V diplomové práci se autorka podrobně zabývala institutem předběžného opatření, a to jak tzv. obecným předběžným opatřením dle ustanovení § 74 a násl. OSŘ, tak zvláštními druhy předběžných opatření vydávaných ve věcech ochrany proti domácímu násilí a ve věcech úpravy poměrů nezletilých dle příslušných ustanovení ZŘS. Za účelem naplnění cíle, který si v úvodu této práce autorka stanovila, byl touto diplomovou prací vytvořen systematický přehled jednotlivých atributů předběžných opatření, jakož i řízení vedených o jednotlivých předběžných opatřeních, upravených v OSŘ a v ZŘS. V rámci jednotlivých kapitol této práce autorka vymezila i některé rozdíly, které předběžná opatření upravená v ZŘS činí oproti obecnému předběžnému opatření upravenému v OSŘ tak specifickými. Ačkoliv byla v poslední kapitole této diplomové práce již nastíněna právní úprava de lege ferenda, na tomto místě autorka práce celkově shrnuje své hodnocení současné právní úpravy předběžných opatření. Jako pozitivní hodnotí autorka práce přijetí zákona o zvláštních řízeních soudních, v důsledku čehož byla s účinností ode dne 1. 1. 2014 právní úprava tzv. zvláštních předběžných opatření vyčleněna do tohoto zákona, pročež dle názoru autorky nabyla právní úprava předběžných opatření na větší přehlednosti. Ke komplexnosti právní úpravy ve věcech rodinně-právních by však dle mínění autorky této práce přispělo zavedení právní úpravy předběžných opatření ve vztahu k úpravě styku rodiče s nezletilým, když právo na péči o dítě je jedním ze základních práv a svobod, jež je zakotveno v čl. 32 odst. 4 LZPS. Kromě nedostatků, které byly autorkou v poslední kapitole této práce zmíněny, nelze opomenout ani skutečnost, že napříč jednotlivými ustanoveními OSŘ i ZŘS týkajících se předběžných opatření, nalezneme řadu neurčitých pojmů a ustanovení, jejichž obsah lze vykládat rozlišně. Příkladem může ustanovení § 411 odst. 1 ZŘS, z jehož dikce nelze jednoznačně uzavřít, kdy soudce nařídí jednání k rozhodnutí o návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí a kdy nikoliv. Takových ustanovení je v ZŘS, ale i v příslušné části OSŘ několik. Odstranění těchto nedostatků by přitom usnadnilo nejen pozici soudců, ale i účastníků, kteří by si tak byli lépe vědomi svých práv.

89

Autorka je rovněž toho názoru, že dochází až k nepřiměřenému narušování zásady rovnosti zbraní, a to v důsledku omezování procesních práv osoby, jíž je předběžným opatřením ukládána povinnost. Domnívá se, že v případech, kdy nehrozí zmaření účelu předběžného opatření, by měl být dán odpůrci prostor k vyjádření se k návrhu. Významným negativním zásahem do práv odpůrce je rovněž již zmíněná absence lhůty, ve které soud musí rozhodnout o odvolání podaném odpůrcem proti nařízenému předběžnému opatření. Lze tedy uzavřít, že i přes změny, kterými v posledních letech institut předběžného opatření prošel, existuje i nadále potřeba jednotlivé atributy předběžných opatření zlepšit, a zajistit tak dodržování procesních práv všech účastníků řízení a zachování podstaty institutu předběžného opatření jakožto výjimečného prostředku k získání dočasné ochrany práv jednotlivých subjektů.

90

Seznam zkratek EŘ

Zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím, ve znění pozdějších předpisů

ZŘVO

Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), ve znění pozdějších předpisů

OSŘ

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

ZŘS

Zákon č. 293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů

c.ř.s.

Zákon č. 113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících do dne 31. 12. 1947

LZPS

Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

ZOŠ

Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů

OZ

Zákon č. 82/2012 Sb., občanský zákoník

TZ

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ZOP

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

ZODN

Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, ve znění pozdějších předpisů

OSPOD

Orgán sociálně-právní ochrany dítěte

91

Seznam použité literatury a pramenů Knižní publikace: DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F.; JAVŮRKOVÁ, N.; KASÍKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, ISBN 97880-7357-460-4 SVOBODA, ŠÍNOVÁ, HAMUĽÁKOVÁ a kol., Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, Praha: C. H. Beck, 2014, ISBN 978-80-7400-279-3 FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1974, Acta Universitatis Carolinae. Iuridica. Monographia. SVOBODA, TLÁŠKOVÁ, VLÁČIL, LEVÝ a kol., Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2015, ISBN 978-80-7400-297-7 WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. První část – řízení nalézací. Praha: Linde, 2015, ISBN 978-80-7502-076-5 JIRSA, J., TREBATICKÝ, P., KORBEL, F. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Podle stavu k 1. 4. 2014. 1. vydání. Editor Karel Havlíček. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, ISBN 978-80-87109-51-9 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-506-0 ŠKÁROVÁ, Marta a kol., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2009, ISBN 978-80-7201-769-0 SVOBODA, K. Přehled judikatury ve věcech předběžných opatření, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2013, ISBN 978-80-7478-414-9 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, ISBN 978-80-7478-869-7 JIRSA J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha III. Zvláštní řízení soudní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, ISBN 978-80-7552-254-2 ŠÍNOVÁ R., KŘIVÁČKOVÁ J. a kol., Civilní proces. Řízení nesporné, rozhodčí a s mezinárodním prvkem. Praha: C. H. Beck, 2015, ISBN 978-80-7400-594-7 WIPPLINGEROVÁ M., ZAHRADNÍKOVÁ R., SPURNÁ K., Zvláštní řízení soudní. Praha Wolters Kluwer, a.s., 2015, ISBN 978-80-7478-829-1 MACKOVÁ A., MUZIKÁŘ, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, ISBN 978-80-7502-122-9 Odborné články UZSÁK, M. Právní úprava předběžných opatření v civilním procesu a některé úvahy se zřetelem k zákonu č. 59/2005 Sb. Právní rozhledy, 2005,2005/09, s. 327

92

JIRSA, Jaromír. Předběžné opatření – účelná i zneužitelná zbraň. Právní fórum, 2009, 9/2009, s. 361-367 LAVICKÝ, Petr. Odůvodňování usnesení v civilním řízení. Právní fórum, 2009, 1/2009, s. 7-8 Právní předpisy Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů Usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, zkráceně Evropská úmluva o ochraně lidských práv, z roku 1950, publikována pod č. 209/1992 Sb. Úmluva o právech dítěte, publikována ve Sbírce zákonů jako Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí pod číslem 104/1991 Sb. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění zákona č. 256/2013 Sb. Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 218/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 113/1895 ř. z., o civilním řádu soudním, ve znění pozdějších předpisů Důvodová zpráva k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních

93

Judikatura Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1708/2011, SoJ č. 30/2013, s. 190 Nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 346/09 Sb.n.u.US č. 194/2009, s. 393 Nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09 Sb.n.u.US č. 8/2010 s. 69 Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. II ÚS 221/98 Sb.n.u.US, č.16 s. 171 Nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2244/09 Sb.n.u.US č. 146/2012, s. 227 Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. III. ÚS 394/01 Sb.n.u.US, č.25 s. 379 Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 343/02 Sb.n.u.US, č.28 s. 223 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 7 Cmo 649/2001 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 19 Co 372/2012. Usnesení zvláštního senátu ze dne 16. 9. 2008, č.j. Konf 41/2008-12 Sb. NSS, č.1933/2009 s. 972 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 8. 1994, sp. zn. 13 Co 651/94 PrRo, č. 8 s. 375 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2012, č. j. 3 Cmo 370/2011-294 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 1994, sp. zn. 13 Co 696/94 SoRo, č. 4 s. 81 Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2012, č. j. 4 Cmo 386/2012-197 Sb. NS, č.26/2013 s. 386 Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1995, sp. zn. 7 Co 1834/95 SoRo, č. 1 s. 2 Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 1 Nc 55/2001, SR 9/2012 s. 316 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99 Sb. NS 58/2001, s. 534 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 1994, sp. zn. 14 Co 847/94 PrRo, č. 9 s. 423 Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 14 Co 64/2010 Sb. NS, č.116/2011 s. 1137

94

Ostatní Stanovisko veřejného ochránce práv ze dne 24. 3. 2006, sp. zn. 2653/2005/VOP/AŽ Elektronické zdroje Judikatura Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011, sp.zn. 25 Cdo 2846/2008. [online]. [cit.21.06.2016]. Dostupný z WWW: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/ WebSearch/584DD498BDA1E964C1257A4E0066EC88?openDocument&Highlight=0, Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. II. ÚS 362/04. [online]. [cit.21.06.2016]. Dostupný z WWW: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText. aspx?sz=2-362-04 Usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. II ÚS 2485/11. [online]. [cit.21.06.2016]. Dostupný z WWW: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=22485-11_1 Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 720/2006. [online]. [cit.21.06.2016]. Dostupný z WWW: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1720-06 Usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. II. ÚS 537/03. [online]. [cit.21.06.2016]. Dostupný z WWW: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2537-03 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4282/2007 [online].[cit.21.06.2016]. Dostupný z WWW: http://www.nsoud.cz/Judikatura/ judikatura_ns.nsf/WebSearch/A3A16ABBB69B75E7C1257A4E00674871?openDocum ent&Highlight=0 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2269/2008 [online].[cit.21.06.2016]. Dostupný z WWW: http://www.nsoud.cz/Judikatura/ judikatura_ns.nsf/WebSearch/6C1CFFF527570D24C1257A4E006545FB?openDocume nt&Highlight=0 Odborné články ČUHELOVÁ, Kateřina. Předběžné opatření ve věcech domácího násilí [online]. [cit. 2016-06-12]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/2-33542030-F00000_d-f2 Bulletin advokacie, odborný právnický portál | Nový režim předběžného opatření, upravujícího poměry dítěte. Bulletin advokacie, odborný právnický portál [online]. Praha: Česká advokátní komora, 2014 [cit. 2016-06-19]. Dostupné z: http://www.bulletinadvokacie.cz/novy-rezim-predbezneho-opatreni-upravujiciho-pomery-ditete? Zákon o soudních poplatcích a předpisy souvisejí | epravo.cz. Epravo.cz [online]. Praha: Wolters Kluwer, 2015 [cit. 2016-06-12]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/efocus/ zakon-o-soudnich-poplatcich-a-predpisy-souvisejici-c-5491991-%20sb-komentar99631.html 95

Shrnutí Předkládaná diplomová práce s názvem „Předběžná opatření v civilním řízení“ pojednává o institutu předběžného opatření v civilním řízení, jako o prostředku, jenž dočasně zajišťuje práva fyzických nebo právnických osob. Předběžné opatření je využíváno v situacích, kdy s ohledem na ohrožení jednotlivých práv nebo na obavu, že výkon soudního rozhodnutí bude ohrožen, nelze vyčkat na vydání rozhodnutí v řízení ve věci samé. Cílem této práce je poskytnout jejímu čtenáři komplexní přehled informací o předběžném opatření, a to jak o tzv. obecném předběžném opatření upraveném zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem, tak i o tzv. zvláštních předběžných opatřeních upravených zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Diplomová práce sestává z pěti kapitol. První kapitola se zabývá historickým vývojem předběžného opatření na našem území a poskytuje obecné informace o tomto institutu a jeho účelu. Druhá kapitola je zaměřena na problematiku obecného předběžného opatření. V této kapitole autorka popisuje průběh řízení o návrhu na nařízení tohoto typu předběžného opatření, dobu trvání předběžného opatření a možnost jejího prodloužení. Zabývá se zde rovněž institutem jistoty, který je již po několik let velmi diskutovanou otázkou v oblasti právní úpravy předběžného opatření. Závěr kapitoly je věnován zániku předběžného opatření, možnosti jeho zrušení, náhradě škody předběžným opatřením vzniklé a opravným prostředkům, kterými je možné dosáhnout přezkumu rozhodnutí o předběžném opatření. Třetí kapitola pojednává o předběžném opatření vydávaném ve věcech ochrany před domácím násilím, jež je právně zakotveno v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Nalezneme v ní podrobný popis celého průběhu řízení o nařízení předběžného opatření a jeho specifika. Ve čtvrté kapitole se autorka věnuje předběžnému opatření upravujícímu poměry nezletilého dítěte, které je rovněž upraveno v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Pozornost je zaměřena na popis průběhu řízení o nařízení předběžného

96

opatření a jsou vyzdvihovány i některé rozdíly oproti předchozím zmíněným druhům předběžného opatření. Pátá kapitola obsahuje autorčiny úvahy de lege ferenda. Autorka zde hodnotí zejména právní úpravu institutu jistoty, problematiku rozhodování soudu o odvolání podaném proti rozhodnutí o předběžném opatření vydaném v režimu zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a dále navrhuje změny v oblasti právní úpravy předběžných opatřeních vydávaných ve věci styku dítěte s rodiči.

97

Abstract The presented master´s thesis on the „Preliminary measures in civil proceedings“ deals with the institute of preliminary measure in the civil procedure as a measure, which provisionally ensures the rights of natural or legal persons. The preliminary measure is used in such situations, where there cannot be awaited until the final decision in the case is issued, with regard to the threats to individual rights or with respect to the concern, that the enforcement of the court decision is threatened. The aim of this thesis is to provide the reader with the complex overview of the information about the preliminary measure, both about the so called general preliminary measure governed by the Act No. 99/1963 Coll., Code of Civil Procedure and about the so called special preliminary measures governed by the Act No. 292/2013 Coll., on Special Court Proceedings. The master´s thesis is structured into five chapters. The first chapter refers to the historical development of the preliminary measure in our territory and provides general information about this institute and its purpose. The second part is focused on the general preliminary measure´s issues. In this chapter, the author describes the procedure on proposal on order of this type of preliminary measure, the duration of preliminary measure and the possibility of its extension. The author deals here also with the institute of security, which has been a widely discussed topic in the area of preliminary measure legislation for several years. The conclusion of the chapter is dedicated to the termination of preliminary measure, possibilities of its cancellation, compensation arising out of preliminary measure, and to the remedies, which could lead to the judicial review of the decision on the preliminary measure. The third chapter refers to the preliminary measure issued in the cases of the protection from domestic violence, which is established in the Act No. 292/2013 Coll., on Special Court Proceedings. In this part, we can find the detailed description of the whole procedure on order of the preliminary measure and its particularities. In the fourth chapter, the author pays the attention to the preliminary measure governing the interests of minor children, which is also established in the Act No.

98

292/2013 Coll., on Special Court Proceedings. The focus is set on the description of the procedure on order of the preliminary measure and some differences in relation to the previously mentioned types of preliminary measures are highlighted as well. The fifth chapter contains the author´s considerations de lege ferenda. The author evaluates here in particular the legislation of the security, the issues of the court´s decision-making process about an appeal brought against the decision on the preliminary measure based on the provisions of the Act No. 99/1963 Coll., Code of Civil Procedure, and further suggests the modifications of the legal regulation of preliminary measures issued in cases of child´s access to parents.

99

Téma diplomové práce / Theme of thesis Předběžná opatření v civilním řízení Preliminary measures in civil proceedings

Klíčová slova / Keywords Předběžné opatření, jistota, zajištění Preliminary measure, deposit, ensurance

100