PDF byl vytvoren zkusebnıverzıfineprint pdffactory

Dedikova no me babicce a matce post mortem. Martž a Ilonž , zena m, ktere zcela za sadnım zpu sobem ovlivnily mu j zivot, a Jarusce, ktera se mnou i pres me caste excesy vydrzela az dodnes Da le pak vsem ť aý uz zivym nebo mrtvym ť o kterych tato kniha pojedna va . Dodatecnž se omlouva m tž m, ktere jsem neurazil. Uz nikdy va s neurazım.

1

PDF byl vytvoren zkusebnıverzıFinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

KNIHA PRVNI PRAVE K

Denis Diderot: Sluha a jeho pan Sluha: ...ale pane, kdyby neme l nadanı , tak by snad nepsal? Pan: Hlupaku, tež se ukazalo, z e jsi pouhy slouha. Copak si myslı s, z e vsichni co pı sı , majınadanı ?

2


A P I TOL P RI V N Í D

Tež vam tady popı su podivı nsky a samotarsky z ivot jednoho lidskčho zavilce zahryznutčho do nebeskčho supa. Polosı lenčho poustevnı ka z ijı cı ho ne kde ve starych do skaly vytesanych obydlıch na ostrove Athos. Neoslovujte me jmčnem, tmıse mi pred ocima. Z adnč nemam.V nejhorsım pr ıpade mi muzete r ıkat hele. R ı kali byste mi tak i kdybych se jmenoval Kalaravamanınebo svaty Gabriel. I mınejbliz sı ? pratelč? mi rı kajıhele. Nechte me byt samotnčho s mojısamotou. Samotnčho se svym sve domı m. Hledam sam sebe, ale nachazı m jen mrazivou samotu odvrz enčho syna, ktera, absolutne vzato, je ne kdy tı z iva. Prestoz e na tvari cı tı m teplo slunecnı ch paprsku, jasny slunecny den nevidı m! Slunce vysı la paprsky neste stı . Obloha je bourliva, plna te z kych, sedivych, jakoby olove nych mraku. Vidı m blato z ivota. Nabourany rychly auČ ak. Na plnč pecky puste nıNazareti mi cpou do usı... break down... break down... Je tu veselo jak v zubarskč ordinaci... Ach muj Boz e, jak dlouho uz jsem se nezasmal? A cemu taky, z e jo? Cekate na extrakci s umrtvenı m? Blbeckovč. Na vas mam tak akorat naladu. Nebojte se vsak se dockame. Vsichni se dockame. Drı ve nebo pozde ji TO prijde. Odpornč krvacenıdasnı , viklanızubu a pachnoucıdech. Nikdo nam nepomuz e. Poklekne me a sepne me ruce! Modleme se! Volejme HOSANA! Myslı te si snad, z e tohle je lčk? Ach vy uboz aci! Nenı. Ale i kdyby byl, stejne byste neposlechli. Ne, nebojte se, nezesı lel jsem. I kdyz ,... kdo vı ? ... ale to je ten pravy dusevnıstav, ktery potrebuji k tomu abych mohl psat. Uderila moje hodina, ne ta poslednı , alespon doufam. Coz pak mohu

3


odejı t na ve cnost takto? Plny obrazu? Jiste , existuje moz nost. Treba: Vzıt ten dlouhy kuchynsky nuz , ktery u me zapomne la Dusica, ta krasna baba, ktera, kdyz jsem ji poprvč uvide l, mi tolik pripomınala spane lskou infantku, a bodnout. Zatlacit rychle a nahle mezi patč a sestč z ebro hrudnı ho kose. Jenz e mam velky a neprekonatelny strach, co se mnou bude dal. Budu z ı t, zdanlive mrtev? Kdovıjaka zme na nastane mou smrtı ? Zkuste se me na ne co zeptat az budu mrtev. A taky, komu by se chtž lo ze jo? ...promı tam si pomalu, po jednotlivych obrazcı ch znovu film z ivota. Obrazy frajeru a zpustlych klacku se Sierami, Mercedesy, Bavoraky a jinym plechovym srotem, nakaz enymi pohlavne a zkaz enymi moralne . Cı tı m jejich egoismus, hochstaplerskč zpusoby, falesnou moralku. Pachne to vsechno jak dvoudennı zvratky. Vidım je, jak chodıpo nocnıch barech tohoto umolousančho, zasedlčho me sta, houpavym krokem namornı ku s nohami siroko od sebe, jako by me li zanedbanou trı selnou kylu, a snıo jeste draz sı ch autech, o jeste vynosne jsı ch podvodech. Jsou jako pavi. Co jim chybına osobnosti, majına pyse. ...promı tam si obrazy krasnych i mčne krasnych holek a jejich prodejnč a tak rychle pomı jivč krasy, kterč nezajı ma nic jinčho, nez kolik za ne muz e koren zaplatit, a podle toho zaujmou pozu. Znam jejich “kocourky.ú Osmi az desetitisı covč pany, kterıjim kupujıkoz ichy, kterč stojırocnıplat prume rnčho chlorovčho zblblı ka z chemicky. Vidı m je, jak si oz ı rajıhuby konakem Henessy. Vidı m je pri oralnı m i analnı m sexu. Zavidı m jim jejich blahobyt. Co jim nezavidı m? Z e musejıdrz et hubu. Nesmırı ci nic o tom, jak te m prodejnym kurvickam na pul Švazku, jejich synacek “vysmolil kotlı kú a ony musely jı t na interrupci. Ani synacek nebyl usetren. A tak zaplatı me doktorum v markach za jejich svycarskou namahu a je to. Kurvicce pak koupı me zajezd do Spane lska a pujcıme jıauto, aby nemusela cestovat tı m ohavnym vlakem. Ze se na m ti spratci ale prodrazıco pane rediteli? Prochlastal mi auto! ...vidım je, jak jinčmu z te ch vyvedenych “de ticekú drz ıcelou dobu promı tanıfilmu ptaka v ruce a nakonec (snad aby neznecistili sedadla?) mu ho vysajı . Kdo zavinil, z e jsou takovč? A co ty jinč? Ty druhč. Jen si vzpomen te! Ma te je doma! Napolo frigidnı, suchč, panovacnč a sterilnıjak injekcnıstrıkacka. Pompčznıa vypocı tavč. Chladnč jak zima za polarnı m kruhem. Bez radosti ze z ivota, hluchč ke kaz dčmu. Ba, neslysıani samy sebe. R ı kajı : “mame svč sny!ú Jeste z e ne puritanskč, co? To by byl pruser. HA! HA! HA!

4


Takč hledate bytosti ve vzdalenčm, prazdnčm? a studenčm vesmı ru? Proc, ptam se. Je to blbost. Z ijızde! Na Zemi! Mezi nami a ne kterč dokonce Á buh me opatruj Á s nami. Jak jen mu zete s nž kym spa t a mluvit o nž m jako o nž jakem clovž ku...? ...promı tam si obrazy starych unavenych lidı , somraku a prostitutek, te ch zacınajıcıch i te ch vyslouz ilych. Vidım vytahana bricha, povadlč prsy, plese a vrascitč obliceje. To je ta zarna perspektiva z ivota kvuli kterč jsme se narodili? Straslivy zapach mrtvč setrvacnosti, mrtvych generacı . Dlouha a klikata cesta, prı lis strma pro utrmacenčho poutnı ka. Jakmile se odhodla ucinit prvnı krok, trpı . ...promı tam si obrazy o ve cnčm mladı , kdyz starıje tak osklivč, pachnoucı , roztresenč a rozbredlč, ubohč a bezvychodnč. ...promı tam si obrazy homosexualu a transvestitu sedı cı ch na vysokych barovych z idlı ch, kourı cı ch americkč cigarety, na kterč si vyde lali tak snadno, tak rychle a (ouvej) tak bolestne . Vidı m jejich roztaz enč nohy a vystrcenč zadky, vidı m jejich nenechava Šsta, nabe hlč jazyky, ejakulaty potrı sne na bricha a obliceje. ...promı tam si obrazy utrpenı , hrubč hlasy tlustych satnarek, rumunskych cikanu a emigrantu. ...promıtam si obrazy zklamanıa smutku, moralnıa charakterovč degradace a deformace. ...promı tam si obrazy bezvychodnosti a bezperspektivnosti z ivota. ...promı tam si obrazy ne kolika set osob, kterč utvarely a utvorily muj z ivot. Kterč me odsoudily z ı t tak, jak z iji. ...promı tam si obrazy mrtvych ptaku lezı cı ch pod mosty spinavych a smrdutych rek. ...promı tam si obrazy mrtvych lesu vzdalenych jen ne kolik minut jı zdy autem od mčho domu. ...promıtam si obrazy plynaren a elektraren, tč sılenč a smrdutč, neporazitelnč kohorty be snivcu vzpı najı cı ch svoje strasidelnč zbrane k zasedlčmu ucmourančmu nebi, do kterčho vypalujısvuj mrtvolny dech. Salvy cernčho, sedčho, z lutčho a fialovčho tetovanı . Mrkajısvyma cervenyma ocima, hledajı dalsıznamenıbitvy a kapitulace v krajine kolem sebe a prohlı zejısi z vysky tu straslivou pustinu zkazy v napjatč a nehybnč velikosti. Vz dy se vsak najde ne kdo kdo rekne: “Ale co, vz dyČ to jeste nenıtak hroznč.ú Je to nahlčdnutıdo vnitrku mč hlavy. Do toho obrovitčho reciste (ci snad smetiste ?), spleti vedenıa proudu, sloz itčho labyrintu receptoru a mechanismu ke spouste nıtohoto jedinecnčho chemickčho sı lenstvı . Je naplne na jak vcelı plasty. Cely z ivot se zde ukladal ten horkosladky med udalostı . Jednotlivč strı pky rozsahlč mozaiky se skladajıjeden k druhčmu a vytvarıknihu o mnoha stech strankach. Nevım ale, jestli budu mıt tolik trpe livosti a dovednosti

5


vsechno to, co ve mne a kolem me bylo a jeste porad je, vylı cit tak, aby to vubec ne koho zajı malo. Taky nejsem za dny Joe Heller, ze jo? A v tč chvı li jinırvou: “Dva kroky od ste ny! Oprı t se! Ruce nahoru!ú Jinızase: “ObraČ kapsy! Vsechno na stul!ú Potom vam zajedou rukou mezi nohy a... Jejich varovnč hlasy znıtupe a vyhruz ne jak hrom na letnı m nebi. Bojı m se. Mam strach. “Zbabe lce!ú Ano jsem zbabe lec, priznavam. Zhlı zı m se ve svč samote . Te sıme . Nechci se zpovı dat. Nechci rı kat, ani poslouchat kde, kdy, s kym a za kolik? Tak za kolik??? vy sralbotkovč. ZvlasČ kdyz jsem na navste ve ne kde, kde to ocividne neklape. Bavı m se jejich predstıranı m. Pusobımi mı rnou, ale moz na docela dobre viditelnou erekci. Jak se vsichni toporne snaz ı , abych si odnesl ty nejlepsıdojmy, abych litoval. Jak si hrajı , jak predstı rajıspokojenost. Dokonce i ti ctizadostivıa vzde lanı . “Nenınad spolecnč z itı ,ú rı kajı . A pritom se nenavidı . Ve dı , z e nemajısanci. Nebo moz na jeste mensınez jedna k tisı ci. Majıkaz dy svč pratele a prı telkyne , odlisnč zaliby i myslenky, kterč navıc jeden pred druhym z arlive strez ı, jakoby se jednalo o ne jakč tajemstvı . Je to vsechno jen hra. Melodrama. Predstı ranč a bez vasne . Kde jsou doby divokych hadek a usmirovanı . Zbyla jen fales, Šnava a obcasna hysterie. Je to bezambicioznıpoklid, do ktereho jste se nechali uvrhnout vy hlupa ci! Nehledejte u mž soucit! Nenajdete ho! Ne, ne. Je krasnč byt sam. Je to nadherny pocit, kdyz prijdete domu a nikdo vam nenadava, z e jdete prı lis pozde . Nebo naopak, prijdete prı lis brzo a zjistı te, z e vase mı sto zaujal kamarad, prı tel, soused, kdokoli. Tak nebo onak, obojıje spatnč. Provinili jste se. Ve vas prospe ch nehovorınic. Jakčkoli souz itıje pouze docasna hodnota. Je to jako kniha, ktera prosla mnohyma rukama neopatrnych ctenaru. Kdyz ji dostanete poprvč, zaujme vas neposkvrne na be loba, krasna a pravidelna cern pı sma. Po case pribudou otisky prstu, ohnou se rohy na listech, objevıse zazloutlč skvrny a nakonec zacnou vypadavat i listy. Vıte co je vase povinnost, az k tomu dojde? Nekoukejte se okolo sebe pohrdavym zrakem starč opice, ktera si vybı ra z koz ichu blechy, ale vezme te tu starou a opotrebovanou knihu a roztrhne te ji vejpul. Opatrete si cisty list a zacne te psat znovu. Vylijte si svoji zlost a pomstychtivost. Nezkousejte mi rıkat, z e to i ono je vam cizı . Lhali byste mi i sobe . Z iji v tčme r naprostč izolaci, ale zaroven touz ı m po lasce nebo alespon po spolecnosti. Chci byt milovan, ale soucasne se bojı m milovat. Nemohu si pomoci, ale neumı m si vybrat. Nestojı m o to, aby mi ne kdo diktoval co mam anebo nemam de lat, co mam a nemam rı kat. Nevı m, co je lepsı . Bojı m se kaz dodennı ch drobnych putek. Nerı kejte mi, z e vam se lı bı . Z e jsou korenı m a solız ivota. Kecy! Neblijte si do rukavu,

6


blbe se to cistı . A nerı kejte si proboha, z e jsem moudry. Z e mam pravdu. Nikdo ji nema. A kdo vı , co to vubec pravda je? Jste jen povysenıa lı nı , pohodlnınad ne cı m podobnym premyslet. Rade ji fnukate jak starč baby, kterč bolıv zadech a kloubech a zte z ka dychajı , protoz e jsou prez ranč sladkostmi. To jsem vas ale poradne dloubl do z eber, co? To jsem vam trhnul ramı nkem, milč damy, z e? A to vam jes te diskr čtne prozradım, z e se vam pochechtavam. De lam si z vas legraci. Je mi k smıchu to vase ubohč pachte nıza zbytecnostmi, o kterych jste presve dceny, z e jsou k z ivotu nutnč. Premyslejte nad sebevraz dou, protoz e vas osvobodıa vysvobodıjen smrt. Ja to de lam takč.

Zastr elte svou lasku k penezu m a nicotnostem í dojdete k mıru. A co de late prave tež ? Jste zavreni v te ch hnusnych panelakovych slujı ch plnych nekonecnč drımoty, z erete a vylucujete. Premyslıte o tom kde co svihnout, co? Jak nemakat a mı t se dobre. De late ksifty do zrcadla, abyste me li nasazen vz dy ten spravny, kdyz se od vas vyz aduje souhlas i nesouhlas. Tvarı te se zakysle a nerudne . Travı te z ivot bezduchym cume nı m na televizi, ze kterčho jste tčme r vsichni oslepli. Doufam, z e jste alespon nezapomne li nadavat na ty Šspe sne jsı .

Jestli jo, tak jste mehluboce zklamali. Zkuste ne kdy vecer vyjı t pred tu hnusnou, sedivou betonovou skatuli ve kterč prebyvate, vyjde te si na “Holome rú nebo na “Strı z akú a podı vejte se vzhuru. Zaklonte ty svoje vylızanč hlavy a zahlež te se do deste . Do tmave modrčho, tčme r cernčho dechu, vanoucıho nekonecnymi prostorami vesmı ru a budete vide t co to s vami ude la. Ja vı m, z e nic, vy blazni. Ale jako navod to nenıspatnč. Ne?

Zastr elte svou lasku Janic ko, jsem nahor e.

7


A P I TOL P RU V H Á Ø

Vysoky urostly muz , bledčho podlouhlčho obliceje s pomne nkove modryma ocima ve vzorne vyz ehlenč uniforme Rudč armady s distinkcemi kapitana raketovych vojsk kracel po rozbitčm chodnı ku s vrozenou elegancı , krokem ucitele tance, jakoby cely z ivot nede lal nic jinčho. Jeho vyleste nč holı nky pozorne , avsak bez velkč namahy, hledaly mı sta, kde dlaz ba nebyla vyviklana nebo rozbita a kde bylo co nejmčne prachu ze spadlych a rozstrı lenych zdı . Byl cerven a ulice byla pruhovana sluncem. Vypadala jako tunel ove seny tu modrymi, tu lososovite zbarvenymi i nemocnicnıbe lobou zarıcımi prosı vanymi prikryvkami. Vsude, kde to jen bylo moz nč, na ruznych terasach a balkonech, okennıch rımsach, bylo vystaveno slunci vselijakč harampadı , kterč lidem prekaz elo v bytech. Kracel pomalu a pozorne , jako americky cowboy s jednou rukou nepatrne posunutou vzad k pouzdru s pistolı , jakoby cekal, z e jeste porad z ne jakčho okna ci vikyre ozve se vystrel sı lenčho, zapomenutčho snajpra, na ktery bude nutno okamz ite reagovat. Peclive se vyhybal skotacı cı m de tem v osunte lych hadrı cı ch, kterč sotva kryly ty nejnutne jsıcasti te la, hrajı cı ch si s ruznymi pouzdry od plynovych masek, prazdnymi nabojnicemi a jinymi pozustatky valky, ktera jen pred chvı lı skoncila. Viditelna nervozita probı hala jeho tvarıa zpusobovala, z e si vytrvale hlodal rty a neustale upravoval uniformu a cepici. Neslysel vrı skot de tıani drtivy ramus vlaku z trati kousek od ne j, nevnı mal nasladly pach nedavno skoncenč valky ani zbytku, kterč jeste nebyly nalezeny a odklizeny. Na rohu tčto dlouhč a spinavč ulice predme stskč ctvrti se zastavil pred velkym cinz ovnı m domem, ktery me l v prı zemıobchod a jeste porad vystrı lena okna a vylohy. Roztrz ite zı ral do obliceje, ktery me l zobrazeny pred sebou ve zbytcıch zaprasenčho skla. Byla to inteligentnı, ciste vyholena, dustojna tvar s hustym, pe kne klenutym obocı m, tvar clove ka, ktery by klidne mohl byt bankčrem. Tvar blahobytne vznesena nad peclive naz ehlenym lı meckem vojenskč kosile, na kterč vsak byly znat Štrapy valky i nekvalitnıprace svadlen. Znovu upravil sklon stı tku dustojnickč cepice a jak ji nadzdvihl, bylo vide t hustč, vlnitč, sve tlč vlasy. Potom zaČ al pe sti, ramena posunul dozadu a rozkrocil se v trojŠhelnı ku sve tla. Rozechve ly, ocekaval prıchod tč, se kterou se dnes rano seznamil, pri jejıpravidelnč navste ve kasaren. Nervozne pohlčdl na hodinky, kterč ukazovaly ne kolik minut po sestč. Kdyz slysel jak se konecne zatahujırolety pres vykladnıskrı n a dvere obchodu, pomalu se otocil, a mı rne se uklonil starsıobtloustlč z ene s peclive ucesanym drdolem a tvarı , ve kterč byly jeste vide t zbytky mladickč krasy.

8


“Dopry den,ú snaz il se mluvit cesky. “Dobry den,ú odpove de la a peclive od hlavy az k pate prejela obdivnym pohledem statnou a urostlou postavu vojaka. Konecne zarachotila mala mrız v bocnı ch dverı ch a do nynıuz sloz itčho obrazce slunecnı ho jasu vysla mlada, stı hla dı vka s pe knym mikadem blonž atych vlasu, na kterych sede l na stranu posazeny cerny kloboucek, na kterčm se pri kaz dčm kroku, kaz dčm pohybu hlavy, zachve lo a zatrpytilo drobnč pavıperı cko. Vojak se ope t mı rne uklonil, vzal jejıruku a dvorne lec neobratne ji polı bil. “Guten tag Mariechen, hast du einigen Minuten Versp¨tung,ú rekl hlasem s pone kud vycı tavym tonem. Byl zvykly na vojenskou presnost a kazen, kterou od svych podrızenych nekompromisne vyz adoval. Mluvili spolu ne mecky, protoz e on neume l cesky a ona nerozume la rusky. “Es geht nicht anders, glaub mir bitte,ú omlouvala svč malč zpoz de nı Marie. “Musı m spocı tat penı ze a vyckat az panısčfova rekne co zı tra, rı kala pomalu s dukladnou, presnou vyslovnostı . “Ja, ich verstehe,ú pokyval hlavou, na kterč se perlily drobnč krupe je potu. “Aber, ich bin an Genauigkeit etwas gewÜhnt. Das Uberlebsel aus der Weltkrieg,ú pokracoval omluvne . Marie kyvla hlavou a pavıperı cko se zatrepetalo jako by chte lo z kloboucku odlčtnout. Pomalu kraceli z periferie me sta ven, do volnč prı rody. Ze zahradek vytčkal do ulic a ulicek serı k mohutnym bı lym a fialovym proudem. Nebe nad nimi se strakatilo malymi bı lymi oveckami se zahnutymi ocasky. “Pujdeme touhle pe sinou,ú rekla Marie a ukazala rukou sme r, “budu to mı t potom blı z na nadraz ı .ú Prikyvl a sli mlcky dal. Dosli asi kilometr od okraje me sta a zastavili se pod mohutnym, rozkvetlym stromem. Vı novč odlesky soumraku uz zacaly cedit modravč prı serı . Stali v lukach a on na ni uprene zı ral. Ruce mu visely k zemi jak prazdnč rukavice. Marie me la cernč, trochu rozsı renč zornicky a rty se jıspulily vstrı c onomu vysokčmu, hezkčmu muz i. Pojednou prudce zvedla ruce a zakryla si oblicej. Jeho paz e ji me kce a pozorne objaly. “Viktore, musıme byt opatrnı, velmi opatrnı, rozumıs,ú rıkala onou prazvlastnı , pomalou, srozumitelnou recı . “Tenhle tyden jsme vyvade li jak dva blazni. Nechte la bych, aby panısčfova poslala ne jakou zpravu otci. To by bylo moc a moc zlč.ú “Neboj se, nyc ze nestane,úrekl a vyznamne poklepal na velkč pouzdro s pistolı . Jak on sahne, vsjo strı lim,ú rı kal pomalou, zmatenou cestinou. “Takhle nesmıs mluvit. Mam otce i pres jeho prchlivost moc rada. Je tvrdy, spatne se s nı m vychazı , ale nikdy mi neublı z il. Je spravedlivy.ú“Nedelej starosty, nesmis delat starosty,údrmolil. Zasvı tila svymi pravidelnymi, pe kne rostlymi zuby do houstnoucıteplč tmy. I on se zasmal, pomalu a ne z ne ji pritahl k sobe a lehoucce ji zvratil hlavu vzad. Potom ji zacal z have a nedockave lı bat. Pritiskla se k ne mu celym te lem. On stisk ope toval a pres tuhč vojenskč sukno uniformy cı til jejıpevna vzedmuta prsa. Blaznive se k sobe tiskli,

9


jejich Šsta splyvala. Cı til jak mu ostra vune jejı ch vlasu pronika celou postavou, cı til svuj nabe hly Šd, ktery ho tı z il jak olove ny prut. V dali se svı jela vajı cka poulicnı ch lamp. Do jeho ocıhlede ly jejıoci, rozsı renč a zcernalč nastalou tmou. Chrı pıse jim slavnostne chve lo. Usedli na sako, kterč si sundal rozloz il do vonavč, jarnıtravy. “Komm n¨her zu mir,ú zaseptal teplym me kkym hlasem. Hlava ji klesla na jeho hruž . Tapave ji hledal ve tme . JejıŠsta, oci, tvare, prsa, stehna, klı n. Neohrabane se nad nıvznasel a zhluboka, preryvane dychal. Az po chvı li ucı tila jak do nıvnikl. Cely a naraz. Nejdrı v ji to trochu bolelo, ale potom ucı tila jak jejınitro zalčvajıpravidelnč vlny tepla. Oba se zacali blaznive svı jet, objı mat a hladit. Byl konec cervna roku tisı cı hodevı tistčhoctyricatčhopatčho pul jedenactč vecer. Jaro se chystalo odevzdat svč z ezlo mladsı mu bratrovi.

10


A P I TOL P ROE ÈOD

“Tak holky, mam pro vas prekvapenı ,úhlaholil Tonda v dobrčm rozmaru. Obe dcery i matka se otocily od prace a podı valy se na otce. Poslednı dobou mıval dobrou naladu jen velmi vzacne . Byl podraz de ny, vztekly a vzne tlivy. “V cem to prekvapenıve zıtatı nku,ú osme lila se starsız nich, Marie. “No, jak bych Vam to jen rekl. U nas v praci provade li nabor na dosı dlenı pohranicı . Podmı nky jsou dobry, takz e se budeme ste hovat.ú “Ste hovat? A kam? Vz dyČ tady mame praci, bydlenı , kamaradky....ú “A kamarady, co? Marjano neser me . Uz jsem ti to rı kal. Ty jsi v ty Praze Šplne zdivocela. Jses samej chlap.ú Marii zatrnulo. Aby tak ne co ve de l. “To nenıpravda tatı nku, a ty to dobre vı s. Hledas si jenom zaminky, abys mi mohl nadavat. Chytil jsi me s ne kym? Nechytil.ú “To neznamena, z e nejsou! Anglickou kralovnu jsem taky nevide l a presto existuje.ú “Tonıku, nenadavej zase,ú vloz ila se do pocınajıcıhadky Tondova manz elka teplym, prı ve tivym hlasem. “Vz dyČ s tebou se uz neda normalne mluvit. Uve dom si, z e obe jsou dospe lč z enskč, kterč majıvlastnızajmy. Prece se musıne jak bavit. Ty se taky bavı s a vycı ta ti to ne kdo? A mohla bych, viž ?úrekla vycı tave . “Jo, otazal se Tonda,úa co by ti to bylo platny. Na tvoje slzy jsem zve davej jak na americkej platan. Marie starsızakroutila hlavou, mavla rukou a sla zpe t ke kamnum na kterych ohrı vala jı dlo. Mi je to jedno. De lej si co chces. Ja jen vı m, z e nam to neprinese nic dobrčho. “Ty jsi hotova ve dma. Cı nsky filozof kosoctvercu a podsve tnı ch car. Mohla by jsi si tı m vyde lavat, co rı kas. Mı sto poskakovanıkolem chlı vku Á ve dma. Prvnı , a na dlouha lčta asi poslednıv tyhle prdeli, kde se ne co stalo naposledy v sedmnactčm stoletı , kdyz tu na ne koho vypsali hrdelnıpravo.ú “Ale abysme to ne jak zakoncili. Za tyden odjı zdı m tadyhle se slecnou,úa pokyvl hlavou k Marii, “do ’stıvybrat a zarıdit byt a praci, a vy zatım s dalsı milostslecnou pripravı te vse k preste hovanı . Nabytek a vsechno ostatnızustane tady, tam je toho po vyhnanych Ne mcı ch plno.ú “Tatı nku, ja prece nemohu, pracuji. Milostpanıby me nepustila.ú “To lehce zarı dı m. Zajedu tam zı tra z prace a vsechno ji vysve tlı m.ú Ope t ji polil studeny pot. ‘Co kdyby mu rekla o tom vojakovi? Muj ty boz e, to by bylo hroznč. Radsi nemyslet. Musı m tomu zabranit.Í

11


“Ale to nenıtreba, reknu jıto sama. Stejne bych ji musela rıci, z e koncım a ste hujeme se. Nerada bych ji postavila pred hotovou ve c. Vıs prece, jak je to s milostslecnou. Je nemocna, potrebuje pčci. Milostpanısi musık nı i do kseftu ne koho najı t. Takz e ja ji reknu do me sı ce, jo?ú “Ja ti dam do me sıce,ú zavrcel Tonda, “do ctrnacti dnu se musıme naste hovat, jinak bychom prisli o vyhody.ú “O jakč vyhody,ú zeptala se druha ze sester. “No konecne . Uz jsem myslel, z e jsi ztratila rec, z e je ti to jedno. To te nemusızajı mat. Na kanapi lez et nebudes, neboj se. Budes chodit do prace tak jako tady, jenz e se nebudes denne trmacet vlakem.ú “Jak je to me sto vubec velkč,ú ozvala se od kamen Marie starsı . “Nevı m, nikdy jsem tam nebyl. Ale nase vzde lanč slecny by to me ly ve de t. Tak co holky? Jak velky je to me sto.ú “Marjano.ú “Nevı m tatı nku.ú “A ty?ú “Taky nevı m.ú Tonda si pritiskl ruce na oblicej a zakroutil hlavou. “Co vas v tč skole prokristapana ucili? A takovych pene z to stalo.ú “Urcite je dost velkč na to, aby se tam daly de lat nestydatosti,ú septla Marie od plotny. “Dost moz na je tam klaster, takz e do ne j budes moci vstoupit, abys ty nestydatosti nevide la. “Tak a co mame k jı dlu? Mam hlad jako vlk. Zapası s tam s te mi hrnci uz pulhodiny a stul je porad prazdny. Snad abych se sel najı st do hospody.ú “Hele, dej pokoj. Byl jsi tam vcera, a vı s jak to dopadlo, viž ?ú “No tak ty prachy musı m dneska vyhrat zpatky. To je prece jasny, z e karta nejde porad. Nebo tobe snad jo?ú “Ja karty nehraji, jak jiste vı s.ú “Ale mohly by ti jı t. Kdyz porad klecı s pod krı z em. Tobe chybıjen svatozar a blahorecenı .ú “No konecne ,ú zamnul si ruce Tonda. Konecne ne co teplčho do z aludku. Cely den z eru jen ten chleba s meltou.ú “No jestli si jeste parkrat vyrazı s jako vcera, nebudes mı t ani to.ú “Hele Marko, nech me v klidu najı st a neryj do me . Nebo se fakt seberu a do ty hospody pujdu .ú “Leps ıblba vymluva nez psıhovno, jak r ıka tvoje matka. Abych nezapomne la, mas se u nızastavit. Rada by s tebou mluvila.ú “Takz e ty jsi si ste z ovala?ú “Neste z ovala, sla jsem si pujcit vejce a mlčko, abys mohl mı t alespon tuhle skromnou veceri, kdyz ti holt nesla ta karta.ú Bouchl pe stıdo stolu az nadskocily kastroly a talı re. “Krucinal, zenska ty jsi nesnesitelna. Ty neumı s ty kozy podojit sama? U toho

12


musıbyt vz dycky moje matka?ú “To nejsou moje zvı rata. A klı c od chlı vku taky nemam.ú “Ona snad zacala zamykat chlı vek? Ta na tu lakotu taky jednou umre.ú “Treba se bojı , abys jıty kozy neprohral v kartach.ú “Uz jsem to do prdele ne kdy ude lal?ú “Nemluv s plnou pusou. Zaskocıti a vı s, jak ti posledne spadly zuby na zem a rozbily se.ú Obe dcery se tise rozhihnaly. “No to je strasna sranda, co?úoboril se na ne Tonda. “Kdyz se tatovi stane nehoda, to je k popukanı .ú Odstrcil od sebe do cista vyjedeny talı r a odesel do predsı ne . “Tatınku, nechož tam,ú z adonila mlada Marie. “Vz dyČ my jsme to nemyslely zle.ú “Vı s co je zajı mavy? Z e vy z ensky, aČ myslı te cokoli jakkoli, vz dycky to dopadne blbe . Ja nevı m v cem to je. Snad jste takhle potrestany od samyho pana boha. Nevı s za co, nahodou? Nejdu tam, jdu se jen projı t, je pe kne .ú “Jdes se projı t k hospode .ú “A kam jinam tady muz u jı t? Buž tady muz u cichat mocuvku, coz me nelaka, anebo jı t na naves a tam je hospoda. Muz u snad za to, z e je jich tu tolik?ú “Ne, ty nemuz es za nic. Jen bych ti rada rekla, z e nemame ani halčr.ú “Tak nam pujcımatka. Nebo ne co muz e prinčst z kramu Marjana.ú “Bez pene z neprinese nic, krast kvuli tobe nebude. Na to zapomen!ú “Be z domu prosı mte ! Be z a neohlı z ej se nebo se naseru a do ty hospody pujdu, abys me la opravdu duvod narı kat.ú “Zajdi radsi za matkou.ú “No to urcite . Ja si necham kazit takhle nadhernej vecer, te ma jejı ma recma.ú “Pravda je pone kud nahorkla bylina co, muj maly, smutny pane.ú “No jo, mas pravdu bojovnice za prava z en.ú Vratka se zhoupla v pantech, mı rne zaskrı pala a Tonda se ztratil ve tme .

13


A P I TOL P RŠON V OØ

Vlak se loudal ze stanice do stanice, a tak me li oba dost casu sledovat okolnıkrajinu. Valkou ponicenč vesnice, rozbitč silnice, vsude velky pracovnıruch. Lidč se snaz ili co nejdrı ve zapomenout na strasna lčta valky a opravovali tak rychle, jak jen to bylo moz nč. Jeli tčme r porad podle reky, ktera byla roubena urostlymi stromy a leskla se jak obrovity had, ktery se plazıpodle trate . Po nekonecnych ctyrech hodinach jı zdy se zacaly objevovat vrcholky hor a vlak vjel do hlucnčho spinavčho nadraz ı . Vystoupili a rozhlčdli se kolem sebe. Na rece se kolčbalo ne kolik brichatych clunu, po kterych poskakovali namornı ci a myli paluby. “No nenıto tak velky, jak jsem si myslel. Co ty? Lı bıse ti tu?ú “A kdybych rekla ne, co by se zme nilo tatı nku?ú “Se vı, z e nic. Ja jsem se rozhodl. Podıvej se, co je tu prace? Te ch ponicenych domu. Je to tady ne jak vı c poboreny nez u nas. Vsude budou potrebovat sikovnyho chlapa, kterej se nebojıprace, nebo snad ne? Myslı s, z e ne?ú “Mas pravdu tatı nku, jiste budou.ú “Clove ce, rekni mi, co se vam na ty vesnici tak lı bı ? Clove k nema kam jı t, jedine do ty hospody. Vsude smrad z mocuvky...ú “No, kdyz mam byt uprı mna, tady to taky nijak zvlasČ nevonı . “Jses na nadraz ıty nano. Co by tady vone lo?ú “Tatı nku, nerı kej mi nano a podı vej se kolem sebe. Myslı s si, z e z te ch vysokych komı nu vsude okolo, to bude vone t levandulı ?ú “Kdyz ti budu chtı t rı kat nano, budes nana, a dost. Hejbej se, aČ na tom nadraz ınemusı me spat. Okamz ite musı me najı t Šrad, kde nam ukaz ıa pride lı byt. Ty tasky dame zatı m do Šschovny, jestli tu ne jaka je. “No podı vej se ta krasa, ty hory vsude okolo. Vz dyČ tady budes moci v zime dokonce i lyz ovat.ú “Jiste mas pravdu.ú “Hergot, neser me Marjano a prestan bejt zakysla. Nede lej, z e ti ubliz uju. Kdybych alespon ve de la, co tež de la Viktor. Uz dlouho jsem ho nevide la. Aby ho tak napadlo jet za mnou domu. To by bylo strasnč. “No co je? Nemluvı s se mnou nebo co? Jses ne jaka zamyslena. To se mi vubec nelı bı .ú “Proc? Premyslı m co se de je doma. Ja jsem tam spokojena.ú “Co se ti tam tak lı bı ? Ta mocka na dvorku? Ty vlhky periny? Mı stnosti kam nikdy nevstoupıslunce? No pove z, rekni mi to! AČ jsem zase o ne co

14


chytrejsı .ú “Pojž ,ú vzala ho jemne pod paz ı , “jdeme na ten Šrad. Na diskuse bude casu dost. Jsem jenom smutna. Bude to trvat nez si zvyknu. Buhvıkde a u koho budu de lat a jak se ke mne bude chovat.ú “Nerı kej mi, z e se ti bude styskat po stary Jurinovy a jejıdceri.ú “A proc by ne, tatı nku. Obe se ke mi chovaly slusne . Slecna dokonce velmi slusne . Prece nemuz e za to, z e ma tuberkulozu.ú “R ı kam snad ne co?ú Kdyz jim Šrednık bytovčho Šradu ukazal byt do kterčho by se mohli naste hovat, byli nadseni. Zachod v byte , koupelna, dva pokoje, vsude plno slunce, balkon a ten krasny dvur se vzrostlymi topoly a brızami. “Muz eme tu mı t dokonce kralı ky Átamhle v rohu,úzacala planovat Marie. “To ne slecno, to by asi neslo,útady jste ve me ste . Kralı cıse tu nepe stujı . “A kdo mi to zakaz e?ú oboril se na ne j Tonda. “To zakazuje domovnırad. Nemuz ete si de lat, co chcete.ú “Jo, to je pravda, kdyz je to zakon, tak to se neda nic de lat. Tak co, berem?ú “Z e se ptas, tatı nku. To je prece jasnč. Boz e muj, takova krasa. Podı vej se na ten nadherny nabytek. A te ch obrazu.ú “To vsechno je po Ne mcı ch. Museli to tady nechat za vsechna ta svinstva, ktera de lali za valky.ú “Ja vam ne co povı m pane,ú otocil se Tonda k Šrednı kovi. “Zastrelili mi pred koncem valky synovce, takz e jim nenadrz uju, ale svinstva jsme de lali my taky. Ja jsem na vlastnıoci vide l, jak znasilnili a potom zastrelili z enskou, ktera v zivote nikomu neublı z ila. Celou valku dokonce pomahala odboji a vsichni to ve de li. Zastrelili ji bez soudu a po valce pane, ne ve valce. A vı te proc? Jen proto, z e mluvila spatne cesky. Snad to ani Ne mka nebyla...ú “No dobra, dobra, nejsme tady na schuzi a jak jste vide li, zajemcu je dost.Takz e jestli chcete, tak mi to tady podepiste, jestli ne, te silo me .ú “Tak se necerte te, ja jenom co je pravda, to je pravda. Byt berem.ú “Tady jsou klı ce. Dekret na byt dostanete postou.ú “Tatı nku,ú neubranila se Marie a radostıse mu pove sila na krk. “No, no, ovladej se! Z enska blazniva. Na dva kroky, to platıi tady. A tež se jdem podı vat na dvur, kam bychom postavili tu kralı karnu. Maso nenıa knedlı ky s omackou to nenıono. Travy je tu dost a jak tak koukam tamhle vzadu jsou dokonce svestky a tresne . Hlady neumrem. Vybrali jsme dobre, to je tutovka. Zejtra se poohlı dnem okolo a taky se pokusı me najı t ne jakou praci.ú Tyden ube hl jako voda a oni se vraceli coudı cı m a supı cı m vlakem zase zpe t. Nechte lo se jim do vlhkčho baraku s potuckem mocuvky a hnojiste m prede dvermi. Byli nadseni tı m co vide li.

15


A P I TOL P RI Ø OØ

Pred domem zastavil s velkym hlukem terčnnıvuz Rudč armady. Vystoupil z ne j kapitan, peclive se upravil, srovnal si pouzdro s pistolıa energicky vesel do dvora. Zrovna, kdyz chte l zabusit na dvere, ty se otevrely a v cernčm obdčlnı ku dverıse objevila Marie. “Co si prejete? Co tu hledate? Proc uz nejste v Rusku nebo odkud jste? Co jste zase prisli ukrast? Copak te ch kol a hodinek mate malo?ú Dustojnı k byl zmaten. Necekal takovy prı val slov a navı c jim nerozume l. Pokynul rukou do auta. Okamz ite vystoupil mlady poddustojnı k, prisel k ne mu a ptal se co potrebuje. “Budes tlumocit.ú Kyvl hlavou. “Da.ú “Je doma vase dcera?ú “Ne, nenı . A i kdyby byla, vam do toho nic nenı . Moje dcera s vami nema nic spolecnčho.ú Preklad chvı li trval, neboČ ani tento vojak neume l tak dobre cesky, aby pochopil vse napoprvč. “Mluvı te ne mecky, panı ?ú “Ne. Ani jinak. Tady jsme to k nicemu nepotrebovali. Odsud je do sve ta daleko.ú “Potom bych vas chte l poz adat, abyste mluvila pomaleji.ú “Proc bych me la mluvit pomaleji. Vy se naucte lčpe cesky. To je vas problčm, z e nerozumı te. Ne muj. Ja jsem tady doma a vy mi nebudete rı kat, jak mam mluvit. Vy jste pouze vyhrali valku. A protoz e je uz dost dlouho po nı , me li byste byt davno doma.ú “Vı te, z e kdybych to, co jste nynırekla, preloz il doslova, muze vas soudruh kapitan na mı ste zastrelit?ú “Ano? Tak to jste ale stejnıjako Ne mci. Tenkrat byla ale valka. Moc jsme nezı skali, zda se.ú Kapitan mlcky a nervozne prihlı z el rozhovoru. Zdal se mu az prı lis dlouhy a emotivnı . Zarazil tlumocnı ka pohybem ruky. “Prestan!ú Pristoupil k z ene blı z e. “Kde tvoja dcera?ú “Uz jsem rekla. Nenızde a nebude. Jež te pryc!ú Ton hlasu se mu nelı bil. Rychle k z ene pristoupil, vytahl z pouzdra pistoli a pritiskl jıji na spanek. “Ty rozume la? Kde tvoja dcera?ú

16


Marie se roztrasla strachem. ‘To prece nenımoz nč,Írekla si. ‘Prez ili jsme valku a tenhle pode s me zastrelı ?Í “R ekla jsem, z e nevım. Odjeli s otcem ne kam na sever. Kvuli praci. Opravdu nevı m, kde tež jsou.ú “Ja te bja strilim,ú zarval na nı . Marie sklopila hlavu a mlcela. Ve de la z valky, z e jakykoli odpor by byl zbytecny. Dobre si zapamatovala, z e kdyz se Ne mcum kladl odpor, byli jeste zurive jsı . Kdyz dustojnı k vide l, z e se vı c nedozvıo krok odstoupil, zasunul pistoli zpe t do pouzdra a pokynul tlumocnı kovi. “R ekni jı , z e za tyden prijedu zase a dcera bude zde. Kdyz ne, uvidı .ú Otocil se a strohym vojenskym krokem odesel. Tlumocnık lamanou cestinou preloz il jeho slova a nasledoval kapitana. Po chvıli dohadovanı nastoupili a odjeli. To bylo naposledy co tyto vojaky vide la. Marie stala jeste chvı li na zapraz ıdomu a premyslela, co to vsechno znamena. Do ceho se ta holka mohla zaplčst? Ani ve snu ji nenapadlo, z e se holka zapletla s dustojnı kem Rudč armady. Ale jeste dnes se to dozvı . Velky cirkus zacal. Padlo ne kolik facek. Vzajemnč uraz ky, kr ik, plac a vzajemnč obvinovanınebraly konce. Zhruba v tčto dobe , kdesi hluboko uvnitr Mariina te la, aniz ona to zatı m tusila, se setkala dve vajı cka a podlehla kouzlu lasky. Zhruba v tčto dobe , aniz si to za svuj z ivot Tonda s Mariıpripustili, doslo k castecnčmu rozkolu jejich manz elstvı , kterč uz nikdy, alespon po strance sexualnı , nezacalo fungovat. Nikdy jsem u nich nevide l ty tajnč signaly, kterč rı kajıtak dnes, a lehkč prikyvnutı , neznatelnč privrenıocı , zamihotanıras, tajny a tajeny souhlas. Ano, dnes. Uz nikdy. Ani me nenapadlo, z e to je neprirozenč. Z e ti dva jsou vlastne spolu jen proto, z e jsou oba velmi pohodlnıcokoli me nit. Doslo k tichč dohode , o kterč jsem se za cely svuj z ivot neme l dozve de t. A reknu Vam uprı mne - malem se jim to podarilo.

17


A P I TOL P RSÈMOØ

Pr ed vchodem do nemocnice stal asi ctyr icetilety muz , zachumlany v te z kčm zimnı m kabate . Zpod cepice mu nesme le vykukovala kstice narudlych vlasu. V ruce drz el pouzdro s houslemi. Nervozne se rozhlı z el, jako by sel na schuzku s milenkou, o kterč nikdo nesmıve de t. Zpovzdalıse pribliz oval dalsımuz , mensıs vyrazne kudrnatymi cernymi vlasy a sne dym oblicejem. “Hergot, Tondo, neme l bys do tč nemocnice chodit. A kdyz uz tam jdes, vezmi sebou manz elku. Vz dyČ ti kouka z ocı , jak jsi nasranej. Mas je zalitč vztekem. Ani te tam nepuste j. Nede lej blbosti. Takovy ve ci se proste stavajı .ú “Hele, Bartosek, jeste ty me ser. Vezmi si ty gajdle pod paz ıa upaluj odtud nebo ti je rozslapu a budes mı t kulovy hovno a pribliz ne stejny pocity, jako mam tež ja. Stejne te sem naexportovala moje baba, tak co tu na me hrajes. A nerı kej mi, z e kdyby jsi byl v my situaci, hral bys Mozarta a byl klidnej! To me tedy neser!ú rval na ne j Tonda. “Ty bys tam,ú pohodil hlavou k budove nemocnice, “sel s pugčtem? No, tomu teda ve rı m! Kruci fix, ja ji roztrhnu jak hada a babu taky. Vı s jakej je to pocit, bejt ve ctyriceti de dkem a k tomu mı t jeste doma spratka, o kterym ani nevıs kym ho ma?ú “Vıto dobre. A ty taky. Tak se neser. Snad uz jsi si mohl za te ch deve t me sı cu zvyknout.ú “Na to se neda zvyknout ty vole. Vı s hovno Bartosek, vı s hovno, tak mi nede lej mravokarce a vypadni odtud. A jestli tu chces pockat, tak cekej, ale neser me , jo, neser me ! De vka jedna zasrana,ú huhlal jeste kdyz odchazel rychlym, sviz nym krokem ke vstupnıbrane nemocnice. Vsude byly vide t pozustatky valky. To bombardovanıbylo pe kny svinstvo, pomyslel si. Co ti amıci de lali? Byli voz ralınebo me li vlcımlhu nebo co, krucinal. Takhle zborit nemocnici. Budovy byly podepreny mohutnymi dreve nymi kuly, zdi budov popraskanč, cast byla zrı cena. “Jdu na porodnı ,ú houknul na vratnčho, ktery byl zachumlany v dece az po krk a na hlave me l cepici s klapkami na usıch. “Kde mrzne clove ce?ú Vratny pozdvihnul oci, mrzute zamz oural ocima, prikyvnul a mavnul rukou do prazdnčho prostoru. “Paty patro tamhle v ty budove . Jo, a vytah nejezdı ,úzamrucel a zachumlal se znovu do deky. “Posel dobrejch zprav co?ú

18


“Hm?ú Kdyz Tonda vesel do nemocnicnıchodby ovanul ho zapach jodoformu. Pokracoval pe sky po schodech podčl tu a tam vyspravenych zdı . Porad jeste chybe la okna a chodbou neprı jemne profukovalo. Az teprve ve tretı m patre se ze zelenkavčho prı svitu vynorila osetrovatelka nesoucıpred sebou ve vztaz enych rukou exkrementnımı su. Vzpomne l si na polnılazaret u nich na vesnici po prvnıvalce, to byl jeste kluk. Jak tam chodily jeptisky zrovna s takovymi mı sami a vysypavaly je do potoka, ktery v tč dobe jeste protčkal vesnicıa jak potom dole, asi dva kilometry po proudu, pili vodu ne jacına smrt vyhladove lı zajatci a dostali vsichni choleru a kaz dy od nich utekl, ale oni se z tč strasnč nemoci ne jakym prapodivnym zpusobem dosta-li a protoz e neme li co jı st, ukradli kone , toho zabili, a maso sne dli syrovč, protoz e nikdo z nich neme l sirky, aby mohl rozde lat ohen. Nasli je, kdyz spolu s ostatnı mi kluky z vesnice probı rali les a hledali odhozenč pusky, naboje, plynovč masky a celty. To ne kterız nich jeste z ili a oni je odnesli na zadech do toho stejnčho lazaretu, ktery se tak Šporne snaz il jedne m pomoci a druhym pritom nechte ne ukladal o z ivoty. Bylo ale pozde . Zemreli vsichni. Konecne vysel do patčho patra zadychan stanul pred sklene nymi zavrenymi dvermi, na kterych visela provizornıpapı rova cedule s napisem PORODNI. Pri pohledu na dvere, na napis, se roztrasl. Neve de l proc. V hrdle mu porad drhnul pach lčku a desinfekce. Stiskl zvonek a cekal. Po chvı li se za sklem dverıobjevila rozmazana figura, ktera tım jak se blızila nabyvala stale zretelne jsı ch obrysu a rozme ru. Byla stara, se skrobenym, tuhym, be lostnym cepcem, na kterčm byl vysit cerveny krı z , a zrovna tak skrobene ztuhlym oblicejem. Usiloval ovladnout svuj vztek a rozmrzelost, hne vivy vyraz svych ocı , svuj hlas. “Dobry den.ú “Pochvalen buž , synu.ú “Nejsem vas synú odpove de l nakvasene . “Vsichni jsme de ti Boz ı , nerouhej se.ú Jaky ty jsi tak asi dı te Boz ı ? To me teda podrz . Nechte l se dohadovat hned od pocatku a tak mavnul rukou. “Dobre, dobre. Neprisel jsem s vami včst naboz enskč disputace. Prisel jsem navstı vit svoji dceru. Mohla byste mi ukazat kde lez ıslecna Klementova?ú “Ano, jiste . Pojž se mnou synu.ú ’Tu babu snad nenasere nikdo,’ myslel si, kdyz ji nasledoval setme lou chodbou. “Proc tu mate takovou tmu? Ve rı te snad na setrnost?ú Otocila se a mı rne zavrte la hlavou. Bı ly cepec radovč sestry se jırozkmital, jak zakroutila hlavou. “Ne. Je malo proudu a ten musıdostat predevsı m operacnısaly.ú “Vy jste jejımanz el?ú “Ne, ja jsem jejıotec.ú

19


“Achú, sepnula ruce, “to je od vas moc hezkč, z e jste se prisel podı vat. Chlapecka vam samozrejme ukaz eme, ale jen pres sklo, vı te, kvuli infekci. Ale se slecnou muz ete mluvit, darıse jıdobre, z adnč komplikace nebyly. Jen je porad takova smutna. Neusme je se, prı lis nemluvı , ale je hodna, slusna. Dobre jste ji vychovali. Presto vsak vas prosı m, prı lis ji neunavujte. Jen kratky rozhovor, ostatne za tri dny ji mate doma. “Nebojte se, sestro, ja ji neunavı m, ja ji rovnou zabiju.ú To uz vybuchl, neudrz el svuj vztek, neovladal se. Nesetrne osetrovatelku odstrcil a rychle pokracoval dlouhou zelenkavou chodbou. “Do prdele, ta chodba snad nikdy neskoncı . Proc jsem tady? Vz dyČ bez ty baby ji nenajdu.ú Za nı m drobnymi krucky cupitala osetrovatelka. Kdyz ho dobe hla sotva dychala, ve tvarı ch cerven namahy. “Tak na tohle tu, pane, nejsme zvyklı ,ú rekla s durazem na slovo pane. “Okamz ite opusČ te odde lenı !ú Podı val se na ni kosym, tvrdym pohledem. “Tak me zkuste vyhodit, protoze ja odtud neodejdu drı v, nez ji najdu. A potom ji pan buh pomahej. A vam taky, jestli mi nereknete kde je.ú Zavı ranč dvere uČ aly vykrik. Mohutny rozloz ity muz se dlouhymi, te z kymi kroky hromotluka blı z il k diskutujı cıdvojici. Na bı lčm, skrobenčm plasti mu sem tam kvetly plamčnky ohne a v ocı ch me l vepsanou Šnavu,. “Co je to tady za hluk, sestro?ú “Pane doktore, tenhle pan sem vtrhnul, chce najı t svoji dceru a rı ka, z e ji zabije.ú Doktor pokyval hlavou a vzal ho pod paz ıa odvade l ho na opacny konec dlouhatanskč chodby - k vychodu z odde lenı . Do prdele, chlap ma sı lu, to se pozna. “Jasne pane, zabijte ji. Souhlası m s vami, ale ne tady. Na mčm odde lenı z ivoty davame, ne bereme. To jen velmi zrı dka a neradi, jen kdyz je to opravdu nutnč. Chapete z e? Rozumı te? Napalte to do nız flinty, nejlčpe z brokovnice, kterou jste nasel ne kde v polıch a neodevzdal. A napalte ji to rovnou do hlavy. Pe kne zblı zka. Moz na ji tu hlavu i ustrelı te. Garantuji vam, z e pohled, ktery se vam naskytne bude ohromujı cı . A dejte si ruku pred oblicej, aby vas nezasahla krev a mozek. Je to velmi nechutnč. Mohu vam to vrele doporucit. Myslı te si, z e mi se tady v te ch z enskejch hrabeme z plezı ru, jo?ú zarval na Tondu a zatrasl s nı m jak s mladym stromkem. “Z e nam to de la obrovskč pote s enı. Den co den roztaz enč nohy, nafoukla br icha, bez rozdılu hezka - oskliva, ostatne mezi nami, ktera z nich je v tomhle stavu hezka, kaz dodennıkrik a hekanı . Myslı te si snad, z e te m de tem pomahame na sve t proto, aby takovy dacani jako jste vy, je zabı jeli?ú Dosli zpe t ke sklene nym dverı m, kterč doktor tise, tčme r nehlucne otevrel. “Ven,ú zarval a jeho tvare zbrunatne ly.“Ven, a jestli vas tu jeste jednou nachytam, tak to dopadne spatne s vami. Sestro, vyprovož te pana z odde le-

20


nıa kdyby chte l ve de t, kde je psychiatrie, tak mu poraž te. ’Idiot,’ rekl si pro sebe doktor, utı raje si ruce do zkrvave lčho plaste . R ada luz ek pod zaz loutlym sve tlem zaslych lustru, chorobne nezdravy pach loz nı ho pradla a v rade vedle sebe lez ı cıobliceje. Tlustč, hubenč, bı lč i zaz loutlč, unavenč i veselč, vyjevenč i zcela klidnč. A na konci tohoto panoptika postav a tvarı , lez ıona. Plavč vlasy lez ı cına polstari v malych zvlne nych vlnach, kolem drobnčho malicko bledčho obliceje, ktery se zdal scvrkly a zkriveny. Dve patra pod nıbyly do sebe zamotanč koruny stromu a vyprave ly svuj nekonecny prı be h v cerstvčm predjarnı m vanku, harası ce pritom svymi, dosud holymi ve tvemi. Tu a tam se zacı naly rozsve cet poulicnılampy, kterč prez ily valku bez poskozenı. Vysokč komıny chemicky a sklaren se rysovaly proti masove zarde lčmu nebi jako obrovitč varujı cıprsty. Sestra se dotkla lehce a nesme le jejıruky. Zmodrala vı cka se ji zvedla z ocıa sestra si vsimla jejı , jeste porad trochu vyde senč tvare. “To jste vy sestro? ú Osetrovatelka lehce prikyvla hlavou. “Byl tu vas otec, slecno.ú “Ztropil skandal, z e?ú Ope t lehce prikyvla a cepec se mı rne zatrasl. “Jeste tež z toho mam husıkuz i slecno. Kricel na chodbe z e vas jde zabı t. Naste stıse objevil pan doktor a vyhodil ho. Bylo to velice neprı jemnč.ú “To je mi lı to, z e byl na vas hruby. On nenızly, je jen velmi prchlivy. Snadno se nastve a kdyz si ne co usmyslı , nikdo ho od toho neodradı . To mate jako kdyz jsme se ste hovali z vnitrozemısem. Nechte ly jsme. Ani ja, ani sestra, ani maminka, ale musely jsme. Otec si to usmyslel. On opravdu nenı zly, je jen prı sny, te z ko se s nı m vychazı . Clove k ho musıznat.ú Cepec se ope t lehce zachve l. “A co vy, jak se darı . Z adnč potı z e, z adnč bolesti? Uz vı te, jak se bude chlapecek jmenovat?ú “Ano, ale jeste promluvı m s maminkou. Sestro, vı te nad cı m premyslı m? Jak je dokaz ete rozeznat?ú “Ne kdy je ani rozeznat nedokaz eme,ú odpovı da osetrovatelka a uvolnuje Šsta do poČ ouchlčho Šsme vu. Marie se ji zaraz ene zahlede la do zarudlčho obliceje. “A jak vı te, z e ten chlapecek, kterčho mi prinesete, je prave muj?ú “Ale ovsem, vz dyČ ma znacku a vy takč. A na hlave ma takovč roztomilč chmyrı cko, zrovna tč barvy jako vase vlasy.ú Peclive ji zastrcila prikryvku kolem dokola a naznacila maly krı z ek na cele. “Je vam dobre slecno? Az sem pujdu, nebudete chtı t ne co pro uklidne nı ?ú “ Ne, de kuji sestricko, je mi dobre. Jsem zvykla.ú Z ena na vedlejsıposteli zacala vyraz et tlumenč, narı kavč vykriky. “No tak se upokojte, to prejde, zavolam pana doktora.ú

21


Na poslednım schode , ktery vedl z budovy ven, Tondu dostihl maly podsadity clove k, pohybujı cıse vzhledem ke svč otylosti dosti hbite . “Tak co pane? Proc jste se tak rozcı lil tam nahore? Vide l jsem vas skrze dvere. Nebylo ne co v poradku? Chte l jste kluka a mate holku, co? Jako ja pane. Jako ja. Predstavte si, ja uz mam ty holky tri. Tomu se rı ka smula, co? Nemyslı te? Ale zme nit se to holt neda. Tež uz ne. A drı v to zase nevı te. A i kdybyste to ve de l, tak co s tı m? To je neresitelnej problčm, nezda se vam?ú “Vy jste ne jakej hovornej, zejo? Takovy mam nejradsi. Hlež te si svyho a nehrajte si na panaboha. Be z te treba tež hned do hospody a vypijte si na zdravıte ch svejch holek. Te ch co mate i te ch co jeste prijdou a me nechte byt. Neotravujte me ú! “Ppprominteú, zakoktal se tloustı k, nechte l jsem se vas dotknout. “Nedotkl jste se, ale presto, kdyz dovolı te, byl bych rade ji sam.ú “A opravdu byste nesel na jednoho frČ ana? Prece mi nedate kosem. Musı te si se mnou tu sklenicku vypı t. Na zdravımčho dı te te. I kdyz je to zase ta proklata holka. Ale je to prece jenom pro me radostna chvıle. A treba to pomuz e i vam.ú “Vy jste neodbytnej jak podomnıprodavac. Tak pojž te.ú “A to vı te z e jo. S radostı ú! Zamrı z ovanč dvere hospody “U Kroupuú se zhouply do mı stnosti a oni vesli. Pres zakoureny vstupnılokal pachnoucıpivem a kourem z levnych cigaret, presli do mensı ho, kde byly umı ste ny kulecnı kovč stoly a ne kolik stamgastu tu hralo karty. Usedli k prazdnčmu stolu z hne dou porezanou deskou. “Jo, paneú, vzdychl zavality, “z ivot je sama starost.ú “To mi, kurva, rı kate setsakramentskou novinku.ú “Date si pivo nebo ne co tvrdsı ho?ú “Mi je to jedno, ja vypiju cokoli.ú Otvı ranč lahve mlaskave vybouchly a husta, bı la pe na stoupala k okraji poharu. “Tak to je dneska moje prvnı . Na Šspe chy nasich de tı ,úrecnil zavality a pozvedl sklenici. Setrel pe nu ze rtu a prastil pe stickou do stolu. “Hrome, to je jako kren.ú “Myslı te, z e by to nebylo vtı ranı , pane?...pane?.ú “Ja jsem Tonda,ú rekl cernovlasy viditelne jeste porad bez nalady. “Ja jsem Pepık.ú Pepı k Vuksta. Co de late, totiz jakč je vase povolanı , chte l jsem se zeptat.ú “Jsem vyucenej zamecnı k, jestli vam to pomuz e k z ivotu.ú “Ja jsem tiskar. De lam noviny, vı te?ú Podali si mezi sklenicemi a lahvemi ruce a kratce si jimi potrasli. “Takovej tiskar vyde lava dost pene z, ne?ú Zavality pokyvl. “Vsak taky budu hodne potrebovat. Vy asi nevı te, co takovy tri holky spotrebujou. Je to hruza, porad ne co chybı . A ta moje k tomu. A kupte tež

22


ne kde ne co. Vz dyČ skoro nic nenı .ú “To je pravda, co rı kate. De ti penı ze prı mo polykajıa o te ch nasich babach rade ji ani nemluvı m..., i kdyz ja si nemohu narı kat. Ta moje je skromna, na vesnici jsme si toho moc dovolit nemohli, taky nebylo proc. Jsem totiz puvodem z vesnice, vı te? Strasna dı ra. A proto, kdyz se zacalo verbovat sem do pohranicı , sel jsem. Tam bych asi chcı pnul. No, tak si dame jeste jedno ne, co myslı te?ú ‘Hergot, kecam tady jak presidentÍpomyslel si Tonda, a v duchu pocı tal kolik pene z ma jeste v kapse. “To je jasny, vz dyČ si ji zaslouz ı me,úrozsvı til oci Pepı k. “Kdyby tak Marka tusila, z e drepım v hospode , to by zase bylo kecu,ú vesele hrımal Pepık. “Ale s te ma de tma to mate pravdu. Porad by jenom jedly a trhaly saty. Penı ze prı mo polykajı , mrsky moje.ú ‘Jenom aby byly opravdu tvoje, ty mrsky,Ípomyslel si skodolibe Tonda. ‘Ale co na tom zalez ı . Tvoje nebo jinyho, stejne se to nikdy nedozvı s.Í “Potreboval bych soukromou tiskarnu,ú vyrusil Tondu ze zadumanı tloustı k, “a penı ze by se jen hrnuly. Jenz e ja na to nemam hlavu. To jsou samy bilance a hypotčky a Šve ry a co ja vı m co jeste . Kdo se v tom ma vyznat. Ja bych asi prisel na buben hned. Raz dva by to bylo, si myslı m. Me by kaz dej okrad. A tež jeste ty blaznivy napady te ch komunistu a vsech te ch stvacu..., kdepak, pane, kdepak. To nevypada dobre. Jen se podıvejte. Je chvıli po valce a uz strkajırohy. Ty jejich plechovč huby, kterč neustale melou kolem dokola nesmysly o socialistickčm rozkve tu a blahobytu pro vsechny. To jsou jen samč kecy, mlacenıprazdnč slamy. Chte li by z nas tahat nase poctive vyde lanč penı ze. Nikdo nikdy nic takovčho nevybuduje. To proste a jednoduse nejde. Je treba je nabrat, hezky spickou boty je kopnout rovnou do prdele, aby se probudili a prestali. Kdo to kdy vide l. Spravu statu predat vandrakum, potulnym muzikantum, pobudum a vytrz nı kum. Namı sto poctivč snaz ivosti, uknouranou a uz vane nou lenivost. Je treba je prislapnout, uz tež , hezky zcerstva, dokud je cas a necekat do voleb. Ukazat jim kdo je v tomhle state panem.ú “Jo, asi mate pravdu,ú prikyvl Tonda a pozvedl svoji sklenku. “Tak aČ nam slouz ızdravı .ú “To jo, to jo,úzavrne l Pepı k, “to preci nenıkaz dy den, aby se mi narodila holcicka.ú Cı snı k prinesl novč lahve s pivem, otrel pobryndany stul a zastavil se u hracu karet. Z kapsy mu visela neprı lis cista ute rka, kterou neustale z moulal prsty zacervenalymi od studenč vody, ve kterč vymyval sklenice a porcelanovč tacky, ze kterych drhnul pı skem na nadobımnoz stvıcarek. “Ja mam tadyhle v srdci,ú zacal znovu Pepı k a poloz il si ruku na hruž , “takovou zvlastnınade ji, z e az prijde na sve t dı te my dcery, az se stanu de dkem, tak z e ten jeho tata to se mnou zapije uz sampanskym. A taky doufam, ze z holek vyrostou tichč, skromnč z eny, z e nebudou tyranizovat ty svy chlapi a nenechajı si poplčst hlavu emancipacı , ktera tak nebezpecne uz zase vystrkuje ruzky v podobe

23


vselijakejch z enskejch spolku a hnutı . Snad jim nasporı m taky ne jaky penı ze, aby to me li v z ivote lehcınez my.ú “Sporenınenık nicemu pane,úvloz il se do hovoru cı snı k. “Na to neve rte. Ja sporil celej z ivot a co z toho mam? K cemu mi to bylo? Jedinej zpusob jak zı skat prachy, teda kdyz to umı te, jsou hazardnıhry,úrekl a odchazel k vycepu houpaje prazdnymi pullitry od piva. “Hazardnıhry. Ten nenıdaleko od pravdy,ú rekl Tonda, zı raje do sklenice s pivem, ocima zastrenyma kourem z cigaret a zamyslenostı . Ctiz adostivy clove k musıprece trochu riskovat. “Ma holcicka se bude jmenovat Eliska,úvyrusil ho ope t Pepı k. “A co vas kluk, jaky mu date jmčno?ú “To ja jeste nevı m s cı m se ta moje nicemnice prikrade,úrekl tise Tonda a jeho oci zvlhy neviditelnymi slzami. Podeprel si hlavu rukou a znovu se zakoukal do pulitru s pivem. “Tak ja uz pujdu k te m svym holkam. Te sıme , z e jsme se poznali a snad se nevidı me naposled.ú Tonda povstal a potrasl nataz enou, boubelatou rukou s kratkymi prsty, znovu usedl, ponoril oci do nazlatlč tekutiny a koutkem oka pozoroval, jak se Pepı k vybatolil dvermi ven do tmavč ulice. Protahl si paz e. ‘Eliska... jsem zve dav co prinese domu ta moje,Íbrumlal si jen tak pro sebe. “Tak budeme platit,ú vytrhl ho ze zadumanıcı snı k. “Copak, ten chlap, co tu sede l se mnou neplatil?ú “No urcite ne, to bych vas nechal na pokoji.ú “Vz dyČ me pozval.ú “Nojo pane, co nade late, ve rına sporenıa tak to zbylo na vas.ú “Ta kurva jedna prohandlovana. Tak kolik to de la?ú “Nenıto tak hrozny, date mi osm kacek a ja vam jeste vratı m.ú Tonda mavnul rukou. “To si nechte za dobry chovanı .ú “De kuji uctive pane. Sluz ebnı cek,ú a cı snı k se mı rne uklonil. “No jo, no jo, to je samy de kuju pe kne pane a sluz ebnı cek pane, ale nosit dobry kafe a slusnou mı ru te ani nenapadne.ú “Ale jde te. Tak hrozny to snad nenı , co? Nebo jo?ú Cı snı k poloz il nacervenalou ruku na penı ze a kratce se zasmal. Bylo dvacatčho brezna tisı cı hodevı tistčhoctyricatčhosestčho roku, deset hodin vecer, presne jeden tyden po mčm narozenı . Prvnı mi nesme lymi signaly se zacalo hlasit jaro, ale na muj dalsız ivot to neme lo vliv naprosto z adny. P r ibli z ne v t č s t e j nč d o b e p r o b ıha l o d s un tz v. s ud e t s kyc h Ne mcu a jejich z ivoty, i z ivoty jejich rodin, tento neblahy skutek ovlivnil az do jejich smrti. Pribliz ne v tč stejnč dobe uvedli americanč na trh prvnımikrovlnou troubu, tajnč a nesplnitelnč pranısocialistickych hospodyne k, ale na muj z ivot to neme lo vliv vubec z adny.

24


A P I TOL P RMÈU J Ø

Kdyz Marie vysla z brany nemocnice rozhlčdla se, zdali na nı ne kdo neceka. Ulice byla pusta jak pousČ Gobi a profukoval jıstudeny vı tr. Nikde ani z ivč duse a tak prosla s dı te tem zabalenym do deky parkem jehoz stromy jeste porad spaly, ale ve tve se jim uz chve ly neklidnym spankem predjarı . Ciperny vı tr hybal a chrestil ve tvemi, jakoby je chte l probudit co nejdrı ve. Marie prosla parkem a ocitla se na hlavnıulici. Ta Masarycka je ne jaka prazdna nebo se mi to jen zda? Sla dal, dlouhou, zaprasenou ulicı , az dosla k svčmu domu a s oblicejem zrudlym namahou, vystoupila do tretı ho patra, kde bydlela spolecne se svymi rodici. Prede dvermi do bytu se na chvı li zastavila. ‘No, snad me nevyhodı ,Ípomyslela si a tise, nesme le zabouchala na dvere. Otevrela jımatka. “Je doma tatı nek?ú zeptala se se strachem v hlase. “Ne, je v praci a hrozne zuril. Byl zase v hospode , jeste k tomu s ne jakym chlapem, za kterčho musel zaplatit, a tak si jiste dovedes predstavit co bylo, kdyz prisel. Mas ste stı , z e tu nenı . Nevım jak by to dopadlo. Tak pojž te honem dovnitr, aČ nenastydnete. Ani jsem ti radsi nesla naproti. Bala jsem se, z e tam bude cekat.ú “Nic by mi neude lal, nedala bych se.ú “Snad by jsi se s nı m nechte la prat, muj ty Boz e.ú “To ne maminko, ale nedala bych se. On taky nenıbez chyb a ja na vas nic nechci. Snad jen, abych tady mohla spat, nez si najdu ne jakč bydlenı jinde. Nevı m jak dlouho to muz e trvat, bytu uz je malo.ú V nızkčm, zatuchlčm pokojıku, ktery ji matka vyhradila, podrimovaly slunecnıpaprsky na vybledlčm zelenčm kresle, kterč tu zustalo po vysı dlenych Ne mcıch. Marie poloz ila dıte na stul, skopla z nohou boty, cela se svlčkla a strnule pozorovala svuj obraz ve velkčm prasklčm zrcadle, prastarč toaletky. Prohlı z ela si svoje pe kna, jeste porad vzduta nadra s temnymi prsnı mi dvorci, tež nalita mlčkem a chladem ztoporenč bradavky. Vyholeny trojŠhelnı k klı na uz zacı nal cernat. Zakroutila hlavou, vzala si teplou, dlouhou nocnı kosili, uchopila dıte do naruce a zalezla na Šzkč nepohodlnč kanape. Lez ela s nohama nataz enyma v chladivych, hladkych proste radlech. Vlasenky ji pıchaly do hlavy a tak si sedla, vsechny je vytahala a roztrasla si svinutč prameny te z kych, sve tlych vlasu. Pr itahla si kolena pod bradu, sede la a premı tala o dalsı m z ivote . Z ulice sem tam dolehl rachot tramvaje nebo nakladnı ho auta jedoucı ho pod okny. Z kuchyne k nıdolčhal treskot

25


nadobı . Zacala pociČ ovat hlad a paterıji probe hlo zimnicnč zachve nı . V celčm byte bylo pome rne chladno, neboČ chybe lo uhlına otop. Pritahla si kolena jeste vı ce pod bradu a oprena o zež usnula. Probudil ji krik dı te te. U nohou jı stala matka a na malčm podnosu me la pripraveny skromny obe d. “Vı c nemam. Najez se a tomu malčmu dej taky. AČ neplace. To nenıpro dı te dobrč. Tata porad sedıv hospode a hraje karty nebo pije. Je to zoufalč. Nejrade ji bych se sebrala a jela zpatky domu. Kam bych se ale naste hovala? A co by rekli lidi? Me la bych cejch do smrti. R eknu ti Mano, kolikrat se mi nechce ani z ı t. To on potreboval. Byt co nejdal od matky. Ta by ho srovnala raz dva. Ja mu ne co reknu, on zacne rvat a jde do hospody. Je jako sı leny. Porad jenom nadava. Nevı m co s nı m je. Nevı m jak dal.ú Marie vstala z pohovky. “Maminko,úobjala ji a pohladila po vlasech. “Ja vı m, z e to vsechno je moje vina. Ale ja se odste huji. Nede lalo by to dobrotu. Skoncilo by to tragicky.ú Marie pokyvala hlavou. “Tragicky uz to skoncilo de vce moje. Podı vej se, jak z ijeme. Najdi si byt, jak nejrychleji to pujde. Ja ti kluka ohlı dam. Nevı m ale, jak dlouho. Budu muset asi chodit do prace. Chcı pli bychom na Šbyte . Vı s jak si Dana nasla toho chlapa? Ma tady na rohu hospodu a nabı zımi, z e bych tam mohla de lat kucharku. Co rı kas? Predstav si, to ne jaky slechtic. No founa je to pe knej, jen co je pravda. Skoro vubec s nami nemluvıa kdyz , tak na pul huby. Vı c pr ikazuje nez z ada. To se tatovi moc nelıbı, vz dyČ ho znas. Je jes te zlejs ıa vzteklejsı . On si snad myslel, z e toho kluka nechas v nemocnici nebo co. Ja nevım. Neumıse smırit s tım, z e je de dkem. No, najezte se a prijž te do tepla. V kuchyni je zatopeno.ú

26


A P I TOL P RLMJ Ø

V “Ruž askuú u pobryndanych stolu bez ubrusu, sede lo ne kolik muz u a hralo karty. Pivo jim z pullitru rychle ubyvalo a tak nebylo divu, z e vsichni byli slabe opilıa hadavı . “Maticko skakava, jak to hrajes Bartosek. Ty jsi tak akorat dobrej samaritan a te sitel. Ale karty hrajes jako kne z. Vz dyČ se na to neda dı vat, ty vole,ú zvolal Tonda a prastil kartami, az se sesypaly na zem. “No tak panovč, panovč, myslı m, z e budeme koncit,úzvolal cı snı k, prisel ke stolu a sebral karty. “Taky je cas jı t domu, z e,ú a podı val se vyznamne na hodinky a zaklepal na jejich sklo. “Drepıte tady uz cely odpoledne a Štrata z adna. Ty z ensky co mate doma z vas musejımı t velkou radost.ú “Nech si poucky, ty jsi tu od toho abys me l cisty stoly a chlazeny pivo. Az budu potrebovat psychologa, pujdu jinam,ú zabrucel vysoky silny muz se zarudlym oblicejem. “Tak chlapi zaplatı me a pujdeme,ú nedal se odbyt cı snı k. “Kolik jich mame ty slivkari,ú zeptal se Bartosek. “Vz dyČ je to jedno, dej mu ctyri pe tky a je to,ú zavtipkoval brunatny. “Ty jsi se asi zblaznil, ne?ú “Ctyri pe tky mam do konce me sı ce ty blbce,ú hucel Bartosek. “Kolik tak asi myslı s, z e mi ta moje carode jka dava,ú zahucel pomensı , cernovlasy. “Tak pani, tady to mate, srovnejte si to mezi sebou a az budete hotovıtak mi to nechate u vycepu, z e jo? Nejste tu totiz sami, jinıchte jıplatit takyú. “Uz se na tebe tresou, ty slivkari,ú ozval se znovu Bartosek. “Nojo kluci, tak pojž te, dame mu to na ten ukecanej pult a jdeme,úozval se Bohous. “Pockej Tondo, jdu s tebou,ú zahucel brunatny oblicej Zdenka. “Tak se hejbej, nechci prijıt domu ve tri rano,ú nebo me baba ustıpe, pomyslel si pro sebe. Sli pomalu temnou ulicıdo kopce az na “Hve zdu,ú tam odbocili doleva a mı rne vravoravou chuzıpokracovali az do “Alesovky.ú “Tak ahoj a ne abys ude lal ne jakou blbost az prijdes domu,ú loucil se Zdene k. “Do prdele, z e vy mate furt takovou starost co ude lam,úvyjel na ne j Tonda. “Asi proto, z e hrajes dobre karty a na Pankrac je to daleko,ú zavtipkoval

27


Zdene k. “Jses vul,ú mavnul rukou Tonda. “Copak chci ne koho zabı jet?ú “Nerı kam zrovna zabı jet, ale zname se, z e jo? Navı c mas upito, tak se hlı dej.ú “Jde te vsichni do prdele, jste jak osatka ande lu,úodtusil Tonda a vydal se domu. “Jdes pozde ,úozvalo se z kuchyne jen co zaklaply dvere od bytu. “No a co? Ne komu se snad styskalo?ú “Byl jsi zase v hospode , co?ú “Kdybych byl na svestkach, prinesu kosı k svestek. Vidı s ho ne kde? Ne. Je brezen a to svestky nerostou, takz e jsem byl v hospode .ú “Je to vide t i slyset. Jsi napitej jak houba.ú “Rozcilujes se zbytecne . Ja se te jen ptam, nic ti nevycı tam, a to snad mohu. Ptat se snad jeste mohu, nebo snad ani to uz ne?ú “Dej mi ne co najı st a prestan filozofovat. Vı s z e to nemam rad.ú “Pojž do kuchyne a nekric. Mana uz je doma i s malym, aČ ho nevzbudı s. Spıtady v pokoji,ú ukazala hlavou na zavrenč dvere. “Tak ona ta kurva ma jeste odvahu prijı t domu,ú zarval. “Tondo!ú vykrikla Marie, “jak to mluvı s o svč dceri, ty zvı re oz ralč.ú “Drz hubu nebo te srovnam taky. To si zkousej jinde, jestli ti to budou trpe t tam.ú “A kde prosım te , kde? Kam bych tak asi me la jı t? Vz dyČ tu nikoho neznam. Proc ja jsem se nechala premluvit a jela sem?ú “To je pravda, proc jsi sem vlastne jela,ú rekl o poznanıklidne ji Tonda. “Ale jedno si pamatuj! Tady poroucı m ja. A dokud tady budu, tak to jinak nebude. Jinak ti tu emancipaci vyz enu z hlavy jedna dve . Ja si toho vsimnul uz kolikrat, z e drz kujes kdyz nemas proc,ú mluvil uz zase silnym vzrusenym hlasem. Nitro se mu rozsume lo jako kdyz otevrete lahev sodovky. Rozrazil dvere pokoje kde spala Marie se svym synem. Rychle procitla a vyde sene se podı vala do rozsvı cenčho obdčlnı ku dverı , kde stal na vratkych nohou, opı raje se o zaruben dverıjejıotec. Napadlo ji, z e vypada jako ne jaky straslivy z idovsky Buh pomsty. “Tak uz jsi tady ty chlı pna dı ro jo,ú zarval na cely byt. Marie se sklesle a unavene posadila na pokraj pohovky a koukala na ne j ocima plnyma strachu. Presto byla odhodlana nenechat si lı bit vı c, nez bude treba. “Jak to se mnou mluvı s tatı nku,ú zeptala se klidne . “Ty mi snad budes prikazovat jak s tebou mam mluvit? Zasluhovala bys kladivem do palice, a ne z e s tebou budu mluvit, jeste k tomu slusne , ty couro,ú rval na nıTonda. “Tondo, okamz ite prestan, slysı s,úrekla manz elka a tahla ho pryc z pokoje. “A ty me pusČ nebo si vas podam obe . Neserte me , krucifix.Tobe snad nevadıco mas doma?ú

28


“Jestli to slovo reknes jeste jednou, odejdu. Tak si vyber.ú “Ne ja. Ty si budes vybı rat. Kam odejdes? Zpatky do ty bohem zapomenuty prdele? K my mame ? Ste z ovat si? Fnukat? A co budes rı kat? Jak jsi vychovala de ti? “Snad jsi pri tč vychove byl takč, ne? I kdyz , popravde moc ne.ú “Hele nech si kecy, rı kam ti to naposledy. A prestan vyhroz ovat, jo? Tady poroucı m ja. A az reknu pojedes, tak pojedes. Jestli se ti bude chtı t, jestli se ti to bude lı bit, je mi fuk. Ale dokud to nereknu, tak tady budes smrde t, treba az do smrti. Chapes to, nebo ti to mam zopakovat jeste jednou? Z adny emancipacnımanyry co ti tady za te ch par me sı cu nakukaly ty zdejsıkravy, mi do domacnosti tahat nebudes! Jasny? A ty necum jako bys neume la do pe ti pocı tat. Pro tebe to platıtaky. A abyste ve de ly obe , z e to myslı m vaz ne , tak se tež hned seberes a vypadnes. I s tı m spratkem. Kam pujdes a jak skoncı s, je mi jedno. A urychli to, jestli me nechces nasrat!ú “Tondo, jestli ji vyhodı s jdu taky, jestli mi to dovolı s nebo ne. A pojedu rovnou za tvou matkou, a reknu jı , jak s nami jednas a jakč party jsi se chytil, jak jsi kaz dy den v hospode , hrajes karty a pijes. A potom se priprav zase ty. Kaz dej de dek je radostıbez sebe, kdyz mu dcera prinese ukazat vnuka, jen ty ne. Ty se jdes oz rat, ztropit skandal do nemocnice a prohrat penı ze v kartach. To je jedinč, co dovedes. Chytil jsi se pe knych kumpanu, jen co je pravda. A chces de lat mravokarce. Z e se nestydı s! Alespon pred tou holkou se chovej jako otec a ne jako tyran. A nemysli si, z e neznam slovo rozvod.ú “Zavri tu hubu nebo pres nınamoudusi dostanes.ú “To si zkus! Ale jedno ti rı kam uz tež . Ja se te nebojı m. Ono asi bude nejlepsı , kdyz zalezes do postele a vyspı s se z toho. Jeste jsi toho malčho ani nevide l. A rves tady, jak na lesıch. Myslıs z e nase sousedy zajı majınase problčmy?ú “Na te ch mi hovno zalez ı , ty mi na najem nepridajı .ú “Najednou ti na nich nezalez ı . Zpustnul jsi. Hrozive , za te ch par me sı cu, co jsme tady. A jeste bych ti rada rekla, z e ten malej za nic nemuz e, tak alespon na ne j bys mohl byt hodny. Maly hosı i sebou pohnul a jak se zhluboka nedechl, ozvalo se lehynkč de tskč zachrapanı . “Vidı s, jeste ho vzbudı me. Stejne se divı m, z e jeste porad spı .ú “To je mi jedno,ú odsekl Tonda furiantsky, “to me vubec nezajı ma. Kdyz se probudı , zase usne. Nebo snad ne? úsjel obe z eny zlym pohledem. “Porodila jsi snad Boha, ktery neumıznovu usnout?ú zeptal se sarkasticky. “Ne, z adnčho Boha tady nemame. Je to tvuj vnuk, tatı nku, nezapomen na to!ú “Ten spıporad,úodvaz ila se promluvit Marie starsı , ktera sede la na okraji kanape. “Je moc hodny.ú “To je mi panecku domacnost,ú zavrcel znovu Tonda. “De vka a jejı obhajkyne .ú

29


Ty jsi se neme l ste hovat sem, ale od Ameriky. Mohl jsi tam vymyslet titulky k filmum,ú odsekla Marie starsı . “Ano, jak chces,ú promluvila nahle Marie mladsı, tvrdym, Šsecnym hlasem, jakoby povzbuzena odvahou matky. “Tak jsem tedy de vka, kdyz se ti to slovo tak moc lıbı . Asi jsem se jako takova uz narodila. Vyvracet ti to nebudu.ú “Co bys mi chte la vyvracet ty nano?úzarval znovu Tonda. “To bych si rad poslechl.ú “Nejec na me tatı nku, nenımi patnact, abych nemohla mı t dı te .ú “Je ti o hovno vı c,ú odsekl Tonda, otocil se a vrazil jıfacku. “Zabiju te rovnou tady v tom kumbalu, ty de vko zasrana,ú sycel jıprı mo do obliceje. Marie si nestacil ani prikryt oblicej rukama, tak ji otcova rachlost prekvapila. Neve rila, z e ji uderı . Ostatne , jiz dlouho to neude lal. Z nosu ji zacal tčci Šzky, cerveny prouz ek krve a odkapaval na bı lč proste radlo, kterč me la pod sebou. Maly uzlı cek vedle nıse zase pohnul a temne zamrucel, jakoby i on chte l ne co poznamenat v tč tajemnč reci de tı , kterč nikdo nerozumı . “Tak uz toho bylo tak akorat dost,ú krikla na ne j manz elka skocila mezi ne j a dceru. “Okamz ite se vzpamatuj, jinak dojdu osobne pro cetnı ky aČ si te odvedou. A vı s sam, z e s Halamou moc velka legrace nenı . Ty snad opravdu patrı s do blazince a ne mezi lidi. Stejne tam skoncı s, jestli neprestanes s tı m pitım. Ty se zvedni a be z se umyt,ú rekla nezvykle prı kre dceri. “Ne kam zalez aČ ho zbytecne nedraz dı s. Neprovokuj ho a mlc. Marie vstala drz ı c si oblicej v rukou, po kterych ji stčkala krev a zanechavala za nıstopy, jakoby napsanč Morseovou abecedou. “Ja ti ty moresy z ty palice vytlucu to budes koukat,ú rval za nıTonda. “Nemysli si, z e kdyz mas spratka, z e ti nemuz u zflakat hubu. Jeste porad jsi moje dcera. Ja ti tu inteligenci z ty palice vytlucu jedna dve .ú “Dej uz pokoj ty blazne starej!ú ozval se zvysenym hlasem manz elka. Podı vej se co de las. Vypada to tady jak na jatkach. Uklı zet to nebudes, co?ú “A na co bych pak me l tebe, z e jsem tak sme lej.ú “Mas me jako manz elku, nebo jako sluz ku.ú “Co myslı s?ú “Be z radsi spat!ú “Ja a spat? Nikdy! Rozumı s? Nikdy! S nıpod jednou strechou ja spat nebudu! Buž pujde ona nebo ja. Pro nas dva je tenhle byt malej. Slysı s to taky,ú rval ke koupelnovym dverı m, za jejichz sklem se rysoval rozbity tisı ci hranolku obrys Mariina te la. “Hergot nervi tu jako bejk, uz toho zacı nam mı t dost,úzvysila hlas Tondova manz elka. “To bych musela byt bez usı ,ú odve tila ustrasenym, vzlykavym hlasem Marie. “Ale nemusı s mı t strach. Na obtı z ti nebudu. To bych rade ji zemrela. Nemuz es me ani vide t. Kdyby jsi me me l alespon trochu rad, nikdy by jsi mi nemohl tohle ude lat. A malyho si vychovam sama, nedovolı m ti na ne j ani

30


sahnout,ú jecela uz zcela bez zabran Marie mladsı . “Kdybych me la jı st jen suchej chleba a byt o vode , prosit se te nebudu. Ale nikdy ti to nezapomenu. To si pamatuj zase ty!ú “Ty couro jedna zasrana,ú zarval Tonda a vrhl se ke dverı m a mocnym trhnutı m je chte l otevrı t. Dvere vsak byly zamceny. Zatnul ruku v pe st a celou svoji silou vyrazil sklene nou vypln. Ta se s rachotem vysypala na dlaz dice podlahy. “Co de las, zesı lel jsi, anebo co? Okamz ite ji nech byt. Ma pravdu. Chovas se jako hulvat,ú kricela Tondova manz elka a snaz ila se ho odtahnout od rozbitych dverı . “Vy me muz ete polı bit prdel obe , vy nany. A ty jestli chces jı t,úobratil sek manz elce, “klidne jdi. Nikdo ti nebranı . Takovejch z enskejch jako jsi ty, najdu kolik budu chtı t.ú “Jasne najdi si je. A be z si je hledat hned tež . Chcı pnes ve spı ne a chlastu za me sı c a dobre to vı s.ú “Jo vı m a proto jdu do hajzlu. Uz se na vas dve nemohu ani podı vat.ú Odstrcil manz elku od dverı , ruku ovazanou kapesnı kem, odesel z bytu. Domem se po chvı li rozlehlo prasknutıdomovnı ch dverıa do noci se rozlehl onen prchavy a rozplyvavy zvuk, cosi, co potemne lč me sto vstrebalo bez namitek. Prave v tento okamz ik se do lahodnčho ticha noci drasave rozlehl krik dı te te. Plny vzteku a bolesti nad rozrı znutou rukou vybe hl Tonda do nasedlčho sve tla noci, ktera umyla ulice a domy chladnym predjarnı m deste m. Rychlym sviz nym krokem mı ril prı mo do stredu me sta. Pocit znechucenıho rdousil jak ruce najemnčho vraha celou cestu. Asi po dvaceti minutach vesel do nocnı ho baru, ktery byl jako jediny i v tčto dobe otevren. Kdyz usedl porucil si sklenicku konaku. Orchestr mu zne l jako pulsovanısrdce. Tonda tise sede l a premyslel co bude de lat dal. Kdyz pujde domu prizna svou poraz ku. Kdyz nepujde bude poraz en takč. ‘Kruci fix ti kluci majıpravdu. Jsem proste kokot. Takhle si to zavarit.Í “Dejte mi jeste jednu,úrekl cı snı kovi stojı cı mu opodal a bavı cı mu se s pe knou sve tlovlaskou. Prelčtl ocima po lokale a zjistil, z e vzadu, zcela v rohu sedı jeho spolupracovnice Vlasta. Pratelsky ji pokynul rukou aniz ve de l, z e ho uz chvıli pozoruje. Posunkem jınaznacil, aby si sla sednout k ne mu. Kyvla hlavou a za chvı li pristoupila k jeho stolu. Jejich oci se dotkly a okamz ite si porozume ly. Vı ce nebylo treba. Zvlastnı , vlacnč pohyby jejı ho te la v ne m okamz ite probudily prudkou touhu po z ene . “Dobry vecer. Co vy tady? Myslela jsem, z e chodı te jen do “Ruž asku,úna pivko, zahrat si karticky,ú usmala se. “Copak ja, ja jsem chlap, muz u se toulat po nocıch, ale co vy tady de late v tuhle hodinu,ú vypravil ze sebe zte z ka. “Mate ne jakč problčmy?ú Kyvl hlavou. “Kdo je nema?ú

31


“Moc hovorny nejste. Jste unaveny?ú Ope tnč pokyvnutı . “Nejradsi bych se upil k smrti, aby byl uz pokoj od vseho. Ale tı m vas nebudu obte z ovat. Neme lo by to smysl. Neporozume la byste. Pomoci mi stejne nemuz ete. Tak k cemu by to bylo?ú Zvedl oci od sklenice a ostre se na nıpodı val. Byl uz ope t notne opily. Vlasta se zachve la pod trpytem jeho ocı . Vyzarovaly cosi nepojmenovatelnčho. Byly zlč a pritom pratelskč. ‘Ten chlap ma naprosto uhrancivy pohled,Ímyslela si. ‘Nedivila bych se, kdyby ume l cı st myslenky.ÍOpe t na sobe ucı tila ono dobre znamč rozechve nı , kterč ji cas od casu vyhnalo do nocnı ch baru, od kterych si tolik slibovala. Ve tsinou vsak pr isla domu sama, unavena, prosycena te z kym pachem koure z nekvalitnıch cigaret a trochu opila. Znovu se zacala, tak jako na pocatku vecera propadat do hlubin neukojenč vasne . Nervozne se rozhlı z ela kolem sebe, jakoby hledala pomoc u te ch ne kolika paru, kterč se lı ne pohybovaly po parketu. “Proc mlcı te,ú blekotal uz zcela nepokryte Tonda. “Jeste jste mi neodpove de la.ú “To nenınic tajnčho. Sla jsem si zatancovat. Nechte lo se mi byt doma samotnč. Proste rada tancuji, vı te?ú “Nejste potom unavena? Vz dyČ musı te rano brzo vstavat.ú Kdy je brzo a kdy pozde , pomyslela si a zakroutila hlavou. “Ne, jsem jeste mlada, dost vydrz ı m, a tak to hrave zvladnu, vı te? A vy tolik nepijte, nebo se za chvı li neudrz ı te na nohou.ú “Tak me podrz ı te,ú snaz il se zavtipkovat Tonda. “To by nebyl problčm. Z adna metrakova vazba nejste. Ale ja uz pujdu domu. Za Plny vzteku a bolesti nad rozrıznutou rukou vybe hl Tonda do nasedlčho sve tla moc to tu dneska nestojıa taky se musım prevlčci, najıst a sup do prace.ú Vstala, postavila se za jeho z idli a chvı li se dı vala tčme r zboz ne na jeho hustč, cernč, kudrnatč, trochu rozcuchanč vlasy. “Pockejte na me , zaplatım tomu cernymu motylovi, co se uz tamhle uklada k spanku a projdu se s vami. Jenom mi to prospe je.ú Kdyz vysli z baru ven, uvı talo je ponurč sedč sve tlo rodı cı ho se rana. Od reky vanul chladny vı tr a zanasel sem narı kanılodnı ch sirčn z nedalekčho prıstavu. Tramvaj se z rinkotem a pı skanı m kol rozjela a oni sede li vedle sebe na tvrdč dreve nč lavici. Vlasta cıtila vsemi svymi smysly Tondovu blı zkost. Vnı mala pach jeho te la, ktery na ni pusobil tčme r mdlobne . Naproti nim sede li dva tlustıchlapi z vyraznymi podbradky, do kterych schovavali zcela Šspe sne svč nevyraznč brady. U nohou se jim klatily sı Č ovanč tasky s promaste nym papı rem a bandaskami. Cosi si rozjarene vykladali a placali se pritom navzajem do tlustych stehen. “Uz aby jsme byli venku,úseptl jıdo ucha Tonda. “Ty dva magori se tam

32


placajıdo stehen a ja vz dycky jak to pleskne vidı m kus masa. Od odpoledne jsem nejedl, mam hrozny hlad.ú Tramvaj se dokodrcala az kamsi ven z me sta, kde Tonda jeste jakte z iv nebyl. Vlasta se postavila. “Pojž te, ja vam ne co ude lam,ú rekla a chytila ho jemne v podpaz ı . Tonda vstal a vravorave vysli do dne, ktery uz zacal. Vlasta Tondu dovedla k domu nedaleko od trate . Odemkla domovnıdvere a vedla ho nahoru po cerstve vymalovančm schodisti. Prede dvermi oznacenymi mosaznym stı tkem se jmčnem majitelky bytu se zastavili. Znenadanıji prepadl pocit znechucenıa zhnusenınad sebou samou. Stali tam, tise a beze slov s rozbusenym srdcem a kaz dy premyslel o ne cem jinčm. Az kdyz se patro nad nimi ozvaly hlasy, Vlasta otocila klıcem, otevrela dvere a razne Tondu vtahla dovnitr. “Podı vejte se jak vypadate,ú rozhihnala se. “Jste jak mlynar.ú Tonda me l saty zaprasenč od bı lč hlinky, kterou byla cerstve vymalovana chodba. Teprve tež , jako by se probral ze snu, si uve domil, ze nenısam a zacal se prohlızet. “Prominte, ale jsem hrozne unavenej. Snad jsem i na ne kolik okamz iku usnul. Mate ne jakej kartac?ú “To nechte byt, ja vam to vycistı m, abyste me nepomlouval u kamaradu.ú Lehce se usmal. “Vy mate ne jakej strach.ú “No, mam, treba uz bych se nevdala,ú odve tila Vlasta se smı chem, ve kterčm byl cı tit osten nape tı . “Ja nepomlouvam,ú odpove de l Tonda rozhlčdl se kolem sebe. Po z idlı ch se povalovaly kousky pradla a oblecenı. Zacala mu vadit i te z ka vune uvadajı cı ch ruz ız vazy na stole. Vlasta stala jeste porad v jeho te snč blı zkosti. Poloz il jıruce na ramena. Zvedla hlavu a dı vala se mu prı mo do ocı . Byli zhruba stejne velcı . Tonda se znicehonic prudce odtrhl, chytil ji do narucıa prudce ji polıbil na rty. Bylo to docela snadnč, neboČ Vlasta nekladla sebemensı odpor. Naopak, polibek mu vasnive oplacela. Po chvı li se od ne j mı rnym tlakem odtrhla. “Ne tak hrr, pane. Setrete si sı ly,ú zadychane ze sebe vypravila Vlasta. “No, moc uz jich nemam,ú odpove de l po pravde Tonda. “Vy jste prazvlastnım zpusobem nesČ astny clove k,ú protlacila Vlasta hrdlem tčme r neslysitelne . “Jsi pe kna z enska, musı m ti rı ct.ú “De kuju, ale za to ja nemohu. To je dar prı rody.ú Vzal ji pomalu a unavene za ramena, pritahl si ji k sobe a dlouze a vasnive ji polı bil. Cı til, jak se jejıte lo pomalu podava vznikajı cıvasni. Cı til tvrdč hroty jejı ch prsou, jejıklı n, ktery byl te sne primknut k jeho te lu. Myslenky skocily za pra h vž domı. „Ta z ena na me pusobıjako krajina,Írekl si a me l pravdu. Po vstoupenı do jejı ho nitra mu nabı dla rozlicnč a neprebernč scenčrie od vzepjatych pohorıa plochych nahornıch plosin pres zarıcıfrancouzsky zamek az po lıne plynoucıreku stı sne nou brehy a stromy. Nabıdla mu rozlehlč vinice plnč

33


trpkych hroznu, kterč se nikdy nejedıa treba i Antarktidu. Jejınepoddajna Šcast ho chranila pred klaustrofobiı , pri jakčmkoli, byČ sebehlubsı m sestupu. Je bajecna, rı kal si pro sebe. Z adnč mystickč plazenı , jako doma. Pozde ji, kdyz lez eli unavenıa malatnıs nahymi te ly vedle sebe, ukusovali chleba namazany maslem a pili pivo, se najednou Vlasta rozchechtala. “Cemu se sme jes?ú “Ani vlastne nevı m. Proste jen tak. Je mi dobre. Muz e se s tebou clove k smat jen tak?ú “Clove k jo,ú odtusil. “Vyhnala te ?ú “Ne ne. Nic takovčho. U nas poroucı m ja. Odesel jsem sam, protoz e me hrozne nastvaly. Jak manzelka tak starsıdcera. Rozbil jsem vzteky dvere a porezal si ruku. Uz jsem jich me l dost. Pohadali jsme se kvuli dıte ti. Prinesla ho domu a zapomne la se jaksi provdat. Tak jsem jıdal par pres hubu.ú “Takz e ty jsi vlastne uz de decek!úzvolala radostne Vlasta. “Rany Boz ıja jsem se poprvč v z ivote milovala s de deckem,ú smala se. “Hele mlc, prosım te o to. Nepripomı nej mi to. Mohl bych byt velice neprı jemny.ú “To bys ale musel velmi rychle odejı t, vı s? A je to stejne divnč, to ti tedy reknu.ú “A co jako? Co te tak prekvapilo,ú odsekl hne vive . “Hele, neste kej na me . Ja za tvoji smulu nemuz u. A nezlob se, ale zbı t dceru proto, z e prisla domu s dı te tem, to me pripada trochu...ú “Chapes ty huso,ú prerusil ji Tonda zlostne , “z e nenıprovdana?ú “Co se vztekas. A jestli me chces uraz et, tak se rovnou oblčkni a jdi domu. Tady vyskakovat nebudes. Takovč ve ci se cas od casu z enskym stavajı , nebo snad ne? Potrestala se sama. Z ivot nebude mı t lehky, sama s dı te tem. Obzvlaste tež . Vsechno je rozbitč, vsechno je na lı stky. Tak co jızavidı s?ú “Jez ı simarja o to prece vubec nejde! Drel jsem jako mezek. Denne jsem sede l dve hodiny ve vlaku. Sehnal jsem jımı sto v Praze a ona za mymi zady chodila sukat buhvıs kym. Kdyby to byl alespon nas clove k, ktery by si ji mohl vzı t. Tady jde o princip, pochop to.ú “Aha,ú rekla chapave Vlasta. “Takz e jestli tomu dobre rozumı m, to z e chodısukat ona je nemoralnı , ale z e ty podvadı s svoji z enu, hrajes karban, utracı s penı ze, kterč tak te z ko vyde lavas za chlast, to je moralnı !ú “Vlasto, prosım, moc te prosım, mlc! Uz nic nerıkej! Ja uz o tom nechci mluvit. A uz vubec ne s tebou.ú “Hm, se mnou jen do postele, co?ú “Nevysve tluj si to spatne , ale v tč posteli jsi lepsı , nez pri tom mudrovanı . Ja to proste nesnası m...ú “A taky nemoralnı , nezapomen dodat.ú “Tak dost, zarval Tonda.ú “Hele, nervi tady, uz jsem ti to rıkala jednou. Nejlepsıbude, kdyz se

34


oblčknes a odejdes. Beztoho bychom se me li alespon na chvı li ukazat v praci. A neme li bychom prijı t soucasne . Nenıtreba z ivit drbny. A nezapomen si okartacovat saty.ú “Tolik rozkazu mi nedavali najednou ani na vojne ,ú rekl smı rlive Tonda. Stal rozkrocen a zapınal si kalhoty. Vlasta odhodila prikryvku, vstala z postele a pomalu, vyzyvave sla k ne mu. Me l moz nost si ji celou dokonale prohlčdnout. Znovu ho uchvatila soume rnost postavy, sve z ıpevna nadra, cern klı na, dlouhč stı hlč nohy. Porovnaval ji s baculatou manz elkou s te z kymi, velkymi, povadlymi prsy. Dosla az k ne mu a on nemohl odolat, aby znovu dychtive nestiskl jejıprsa, nepohladil deltu jejı ho klı na. Uslysel lehky vzdech, ktery ji unikl z Šst. Zcela bez ostychu se k ne mu privinula. Znovu pocı til vzrusenı . Pozvedl hlavu a vzal jejıprsy do rukou. Lehce je pohladil a ucı til jak tuhnou bradavky. “Dej pokoj. Musı me do prace. Ude lam jeste kafe.ú “Dı ky, to bych si dal. Ale potom uz pomaz u do prace.ú Sede li u stolu a popı jeli kafe z otlucenych porcelanovych hrnku, u kterych dokonce chybe la ucha. Nemluvili, jakoby si uz neme li co rı ci. Po chvı li, kdyz dopili, se Vlasta zvedla ze z idle, pomalu pristoupila k Tondovi tak, z e se tčme r dotykala klı nem jeho ramena a chytla ho za lı mec. “Tak dobre, ne co ti reknu. Jses bı dak a nicema. A tež uz jdi, be z ,úa strkala ho lehce a beze spe chu ven ze dverı . Lehce ji pohladil po tvari. “De kovat ti nebudu, neumı m to.ú “To nech byt, to je dobrč. A zavolej mi jak ti to dopadlo doma. Kdyz budes chtı t, samozrejme . Ahoj!ú Cvaknutıdverıje definitivne rozde lilo a Tonda pomalu schazel ze schodu ven. Pred domem si zapalil cigaretu a okamz ite se rozkaslal. ‘Kruci fix, uz bych toho kourenıme l taky nechat. Je to k hovnu dobry, akorat to stojıpenı ze.Í

35


A P I TOL P RU ÈN Ø OØ

Marie udychane vystoupala do schodu a zaklepala na dvere bytu. “Kdo je to,ú ozval se unaveny hlas za dvermi. “To jsem ja maminko,ú ozvala se udychane Marie. “Otevri mi prosı m te , musı m ti ne co rı ci.ú Ozvalo se otocenıklı cem a dvere se otevrely na dčlku retı zku. “Co chces? Vı s, z e sem nesmı s chodit. Jestli se jdes podı vat na kluka, spı . Je uz pozde .ú “On,ú a hlavou pokyvla sme rem do bytu, “je doma?ú “Ne, ma ne jakou z enskou.ú “Vı s to urcite ?ú “Nechodıuz tčme r vubec domu.ú R etı zek ve dverı ch zaharasil a dvere se otevrely dokoran. “Pojž , ale jen na chvı li. Kdyby se vratil, aČ nenızase po baraku ne jaka ostuda. Uz toho bylo vseho dost. Cert aČ vezme okamz ik, kdy jsem se nechala premluvit jet sem. A ty se neskleb. Mas na tom vsem nejve tsıvinu.ú “Maminko to nenıpravda. Kdybych neme la dıte , bylo by to stejnč. Nebydlela bych s vami. Porad bychom se jen hadali.ú “Polez dovnitr! Nestuj venku jako z ebrak. Ale jestli te tu nacape, tak se priprav.ú “Nic by mi neude lal. R ekla bych mu to taky.ú “Co by jsi mu rekla?ú “Maminko,ú podı vala se na ni Marie zjihlyma ocima plnyma slz, “asi jsem zase v jinčm stavu.ú “Prokristapana,ú spraskla Marie starsıruce a zacala vzlykat tichym, temnym hlasem. “Vı s alespon tentokrat s kym?ú “To jsem snad ve de la i predtı m, ne?ú “A co ti to bylo platnč?ú “Seznamili jsme se na tancovacce ve “Falku.ú “R ekni mi, co tam de las? V takovych... pajzlech.ú “Ty jsi tam ne kdy byla maminko?ú “Ne. Co bych tam hledala? Chlapi snad? Tak jako ty coury tady z ulice. Slysı m je v hospode vyprave t si denne ty svoje zaz itky. Z e ti nenıhanba.ú “Nenımi hanba maminko, jsem plnoleta, dospe la. Jsem zrovna takova matka jako ty. Z e nemam syna u sebe, je jina ve c. Klidne si ho vezmu.ú “Nechas ho, kde je. Ten by asi vide l ve ci. Kdo to je? Znam ho?ú

36


“Ne. Neznas. Je to clove k, ktery jezdıpo montaz ı ch.ú “No to je pe knč. Jdes chrapat s prvnı m chlapem, se kterym se seznamı s v ne jakč zaplivanč putyce. Seber se a jdi pryc. Nechci te poslouchat a otci si to rekni jak chces a kdy chces. Me uz ty tvoje zalety prestaly zajı mat.ú “Maminko, chce si me vzı t. To, z e mam dı te jsem mu uz rekla.ú “Byl radostıcely bez sebe, co?ú “Ne, nevadımu to. R ekla jsem mu, z e se o ne j starate s tatı nkem vy.ú “Tak to musıbyt vyjimecny charakter. To si ho ohlı dej, aČ ti neutece.ú “Nebuž sarkasticka, maminko. Je nahodou docela hodny.ú “To je ze zacatku kaz dy. Kdyz ptacka lapajı ... On, myslı m tı m toho chlapa to uz vı ?ú “Zatı m nenınic jistčho.ú “Nevykladej mi takovčhle voloviny. Jak je to dlouho?ú “Dva a pul me sı ce.ú “Byla jsi uz u doktora?ú “Ne.ú “Proc ne?ú “Bojı m se co mi rekne.ú “Co by ti tak asi mohl rı ci, ty nano. Z e jsi v jinčm stavu. No co jinčho. Myslı s si snad, z e ti rekne, z e jsi v prechodu?ú “To jiste ne.ú “Nerozciluj me prosı m te . Ja ti uz s nicı m stejne pomoci nemohu. Sotva z ijeme.ú “Nic po tobe nechci maminko. Chte la bych se podı vat na malčho.ú “Uz jsem ti rekla. Spı .ú “To nevadı .ú Marie ukazala hlavou na dvere loz nice. “Be z potichu a nesviČ ! Ma velmi lehkč spanı . A nebuž tam dlouho. A nekoukej na ne j jak vul do lčkarny. Je citlivy na uhranutı .ú “Prece ho neuhranu ja.ú “Kaz dy. Uz jsem ti to rekla. Je citlivy.ú Marie pomalu a opatrne otevrela dvere loz nice a odebrala se k postylce kde jsem lez el ja. Chvı li na me koukala a vratila se prı serı m loz nice zase zpe t do kuchyne . “Pe kne vyrostl.ú “No, alespon z e se ti lı bı , jak se o ne j starame.ú “Znovu ti opakuji, z e si ho klidne vezmu domu.ú “Zustane tady a hotovo.ú “Tak mi nic nevycı tej.ú “Nic ti nevycı tam. Jsem docela rada, z e je tady. Uz pe kne z vatla. Alespon tu nejsem porad sama.ú “Tak vidı s maminko, vsechno spatnč je vz dycky k ne cemu dobrč.ú “Abych te nepleskla pres hubu. Co jsi ude lala je neodpustitelnč a nic

37


dobrčho v tom nevidı m.ú “Maminko nemuz es me bıt, kdy si vzpomenes. Jsem dospe la z enska. Nechci tı m rı ci, z e bych se branila, tobe ne, ale nede lej to.ú “Ty mi nebudes rı kat, co mam a nemam. Co smı m a nesmı m. Dokud jsi moje dcera, dostanes facku, kdykoli ji zaslouz ı s. Nemysli si, z e kdyz de las na SNB, z e si sednu na zadek.ú V tomhle jsi stejna jako tatı nek.ú “No a? Vidı s v tom ne co spatnčho? Vidı s ne co spatnčho v tom, z e dı te je za spatny skutek potrestano?ú “Ja ale nejsem dı te , maminko.ú “Hele, konec diskuse. O tom se nebudeme bavit. Proste a jednoduse se chovej tak, aby jsi trestana byt nemusela a hotovo. Dovedes to vubec jeste ?ú “Co de lam tak spatnčho? Nasla jsem si chlapa. To je tak spatnč? Nic ve zlčm maminko, ale co jsi de lala ty, kdyz ti bylo tolik co mne . Me la jsi dve de ti. Ja mam zatı m jen jedno. A jak to bylo se svadbou si jiste pamatujes. Nebo ne?ú “To se mi snad jenom zda. Ty me snad budes cı st levity? Ty mne budes kazat moralku? Be z spat prosı mte ! Je uz tak jako tak pozde a de da by se mohl objevit kaz dou chvı li. Jsem rada, z e maly spı . Nechci tady z adny cirkus.ú “Dobre, uz jdu.ú Marie se k nınaklonila a polı bila ji na tvar. “Ahoj maminko a opatruj malčho.ú “Zajdi k tomu doktorovi Mano. Neodkladej to. AČ vı s na cem jsi.ú “To vı s z e jo.ú Klapnutıdverıje rozde lilo a Marie tise odesla. Vtip: “Mila panı, ma m pro va s dobrou zpra vu.ú “Ale ja jsem slecna, pane doktore.ú “Tak to ma m pro va s spatnou zpra vu, slecno.ú Ano, bylo to tak. Moje matka byla ope t v jinčm stavu. Josef, tak se jmenoval ten cıman co ji zbouchnul si ji skutecne vzal, a tak nebylo kolem jejıho te hotenstvıuz zdaleka tolik kriku jako v mčm prıpade , vlastne se vı ce mčne v poklidu cekalo az prijde ten slavny den. Prisel dvacatčho osmčho Šnora. Na sve t prisla moje sestra Marie. Pribliz ne v tč samč dobe na Starome stskčm name stıv Praze oznamil prezident Gottwald shromaz de nym davum, z e se prave vratil z hradu a jeho banda hrdlorezu a tluchubu cvicila kdesi za humny kvčrgrify...a vı te jak to dopadlo, ne? Nase z ivoty to ovlivnilo na dalsı ch ctyricet let, ne-li na ve ky. V tč samč dobe zacala slova jako cest, hrdost, uslechtilost, velkorysost a velikost clove ka ztracet vyznam. Slova, kterych me l kaz dy plnou hubu a plnou hlavu tak, z e mu do pozadızatlacovala mozek. Slysel jsem je za z ivot snad milionkrat. Tenkrat jsem jeste neve de l, z e to je jen touha po

38


uslechtilosti a snaha po velkorysosti, ale ve skutecnosti je to jen bolsevickč holedbanı , tlachanıa velikasstvı . V tč samč dobe jsme prisli o vsechno. Ztratili jsme svobodu a cest, vzali nam vı ru a majetek, kamarady a pratelč. Zbyl nam strach a stradanı, ruce pro praci, oci pro plac a Šsta abychom mohli mlcet. To byl vı te zny Šnor roku tisı cı hodevı tistčhoctyricatčhoosmčho. V tč samč dobe jsem sladce odpocı val v postylce a nezme nil jsem tı m vubec nic. V tč samč dobe zacalo rozoravanımezıa lidskych osudu, ale muj z ivot to neovlivnilo ani v nejmensı m. V tč samč dobe jakysi neurvalec jmčnem Urvalek vynasel rozsudek smrti nad dr. Miladou Horakovou a dalsı mi, ale muj z ivot to neovlivnilo ani v nejmensı m. V tč samč dobe se pod vedenı m jednoho Šsteckčho porodnı ka narodilo mojıvelmi plodnč matce dalsıdı te a dostalo jmčno Jirı . Muj z ivot to neovlivnilo ani v nejmensı m. V tč samč dobe se ozvaly prvnıtony Radia “Svobodna Evropaúa ovlivnily z ivot mnoha tisı c lidımoz na nave ky. O dva roky pozde ji me babicka, vasniva ctenarka “Cervenč knihovnyú zacala ucit znat jednotliva pısmena abecedy, skladat z nich slova, rozume t jejich vyznamu a ovlivnila tı m muj z ivot nave ky.

39


KNIHA DRUHA DOBA KAMENNA

Lčpe by ude lal, kdyby se byl nenarodil, kdo o ctyrech ve cech uvaz uje: Co je nahore, co dole, co je napred a co je potom (Talmud , Chagiga 2,1)

40


e d ím v sv mt no i t njv d mp v ù l éd o ,ìv o d nøt o ,v í sd ud v t i kv bv t i áøv t szyzo ý v nøp b. ì t jéo . v ud nøyd Jv rt i kv ni v njnzo t bzìv i áai sjnzv saMnMJv hi Tkno zv Mv nøp bzJv èéMcjév t d í i vo jšTvaM d o d ìvù i bi kZd évt d vd vi nd sumnJvKáý nd co øJvŠMp í . vù i bkt váý é Mao . v Mv yáý nd co . Jv Pbsmai kv sjí m ìv bí ý p v tdv šTšjv í msMnìv í éi kTi kìv áméi kv o zí Td ao ø i t sønéd o i kv šTi í ákìv ù iv bnd a,v o d kt nzéd v šTi í mv o øbí i ìv bi Ti v o d o mv sjí ønJv ( ud í d o i kvo Mvo d ù i Ti í éo , vél p bkv)ù i éi éd p m ìvù i éi t d í m Nìvù i áéjbzszváMad so . i áí ,éo mbv nd éd sjyo mv i áaMyi sbý Jv ó Mv ù i í éMyd v ád yv bi ád ašd v tdv éd t bo d v í éi kT. v ámé. i áí ,éo mbvt sønéMvMbi vi áai sjn. ìvo Máai kZd o . vt M kaMt b. v d cJvKí zéjvbd v o ø í i é,TMmvo MumbMs,vnOo ý vsMaTMo Jv( i d í o i kìvMbi váý vd vo øbí i vkt nujTéì yd t ézáéý v Mv ynaMnjéý v t d Jv ’í k ud éý Jv rd v Mát i ékno mv njšTi J ‘ ód t m v kt o i knìÚv umbz v t jìv jv bí ý p v šmnm v Mbv jv o Mv i co mv smcbMv néMcmv njt mšd v nko o d sjí jnd éo ,ìvo jcjs,vt méý Jvrd Znøvso m z vbi o d Zjs,ìv øbb,ìvnd ù é,ì yo d ù i bi js,vMví azp í mšmvt sønéi Jvfni cmvo Mvi co mvt mno jšjvMvai yd Tazszvyí d ù t ý šTd í d éjšb,v i áaMyšd v kcjs,v cd asd o øìv áMad so ,v t ù d bnak v jo Dd ao MJv gazt Ms, bi ájo Mšd v áMad sv Mv nsMal Jv Kzsi aMv o Mv nøp b. šTv í kái s. šTv saMnd šTv ù i Mékv ù Mí z í i él Jv’ aMckd v øvMát i ékno øvcd ao ,vtsønéi vn ý vMvyMù i øo mìvo d bi o d co ,Ti ù zí kv íiv Tékájo v yi kDMét nsmìv ù ai ù Mt njv TMékšjo Mšmìv íiv bMZi sjn,v éTý v ád yv yMcznbkv M ád yv bi o šd ìv íiv sý t jékmšmTi ìv yMù éMskmšmTi ìv ni ù mšmTi ìv í kt mšmTi v Mv í d ù nMmšmTi v sd t mak o d jt ni ný Jv ó d t o d t jnd éo øv áMad so ,v t sønéi v t éd ù i ný J ‘ ( i øav t naMo v d v éd ?aMco mìÚv o Mù Mí zv øJv Ši éjbVv Bv í kšTkv ù i cmnz Jv rí d v ni v nøp šd ì ù ai ni p d vù ud t nzsz vtéý Zd nv t z vtd ád Jvmé. vcnsd ad švd v ù ud AMn. vi t na. vcd ao . t nmo d Jv rMbv d v ni v i p o ,Vv e sønékv ù ud šd v o d t ni mv o jšv sv šd t nøJv rMbv t d v tdv í i t nMé Mp v t d Vv Øv bí d v ni v séMt no øv t d Vv ŠM v øv ni v yMsud éjv njv sZjszšjìv nMv ù Mbzp v To kt o zJ ò skv ši v jv t nMcmv TéMt jsbý ìv ù ud t ni v øv o jbí i v o d t éý ZmJv d yTéMt . v TéMt J

Slyseli jste nž kdy takovou volovinu?

rjt nøv jvi o jv MmvtnaMšTJv ’ù ønv bd v o øv í i é,TzvTkí áMJv hkyjbMo nvtv í éi kT. j n Ms. jv séMt ý ìv sazp mv o ipd v í i v d yd av d yjv bézsd t M jv sMaTMo Jv rjo . v ai yámmv oM d sjZnjv bý nMakv Mv kái T. ìv kù i šd o . ìv d cmšmv í Msv tdv ù d ad v iv d mv ni ayi Jv gMéZmv ù ašTz éd t d v bsd ni kšmšTv t Mbkav Mv M?o i éjmJv gazù ý v yl t nzsMmv éd p d nv o Mv yd jv sv bMékp mšT al p i s,v si - Ms,v nd bknjo ý Jv Šéi ù . nMsøv yMbi ù zszv iv t sl v t nmo ìv y d o Zkd v t d ìv ká. I szv Mv yl t nzsMmv ù iv oø v sd éb,v cd ao ,v Déd bý ìv bnd a,v t d v øo mv sv éjí t b,v i áéjcd d Jv e méM yskbkvsMaTMo vsyai t nd vt vbMp í . vo i s. vi áéjcd d vMvù i Mékvt d vyMcmo z mt jnv tv Tékái b. jv nOo ý v áMt i s,v bý nMaý Jv ó Mí v t Mí d v tdv i ád sjév i áai st b. v ájnd so m sankéo mbìv bnd a. v sý ù Mí zv Mbi v o d t nsl ao øv sd éb. váai kbv tv d í o m v i bd v o Mv TéMsøJ Uo nd o yjnMv Tékbkv í i t MTkd v TaMo jšd v ái éd t njsi t njJv L pv o d so m z v d í o i néjs,v nOo ý bi o šd ankJvrd o vyskbJvBZd vo Mù é- kmšmìvsZd vt naMskmšmvaz kt JvŠMbi Di o jd vyskbl J e Ti aMv yMcMév t numéd nv bkéi d nv Mv bi éd v øv ù Mí Mmv ù azyí o ,v o zái o jšd ìv Mbi v sd éšmì p éknmìvù ud p aMo mv cd asjJvHd Tz v t jvo Mv yd vMv baý jvtjv TéMskìvyMšù zsz v kZjJv! ékb kt nkù kd ìv yzsi aMv t ù zo bkv í i ù Mí éMJv Kv í zébý v bd v o øv í i é,Tzv o d t øé. ìv ù ud a. sMo . ù ézcv í mnønd Jv BZd šTo i v bi éd v øv jv sd v øìv d v Mbi v søyd o mJv rt d v yad í kbi szo v oM Méjo bMn. v Mí jo jt naMnjso mv ù ai áé, Jv rt d v cmt éi Jv ó jbi Ti v o d yMm Mmv i d v ù i šjný J ó jbi Ti v o d yMm zv zIéjv cjv o d zIéjv øv o øbí i v azí ìv Mbv sý ù Mí z ìv Mbv o Mbézí z tdv t s. v p jsi nd J ‘ ó d o zsjí mv nøVv èsl v ù ai áé, Jv ó d í øéd v ù i nmp d ïv ó d sý co msd v yv uMí ý ïv ó d ákRv ù uméjZ šTý na. ìv Mo jv ù uméjZv Téi kù . ïPR O S TØED N V S TØPTD PY LR Á C Í !HPó jbí i v t jv nøv o d sZj o d J ( i o jp kmv nøVv èkù mv nøVv óiv MVv ’í d ád av tdv íiv šd éý ìv bnd azv d v njv kacd o Mv Mv njZd v sv om t d nasd ïÚ r ,o i Vv e nl nd v ai so øïv ! éMskv í ap nd v yù um Mïv M d o Mv nai šTkv í i yMí kïv ó d T. áMn

41


t d JvBù aMsi vsvái bïvèd Rvkí øéz d vd í d o véd sd JvBéd si vsvái bïvØvd í d o vù aMsd ï ( ud í ù Mp jnïv géMo øv o MTi akïv géMo øv í i él ïv Bý Ta- nd v t jv akbzsý ïv “zí o . v t ni ù ý v ù iv sù jšTkJ Bjí jnd éo ,v jysý v o d t i kJv ( at ný v td v o Mv nd o v ù Mù maïv B. ZbMVv BéMt ý v t søné,Jv ( i si ézo mVú

Postavili slova do latž !

rt d v søyd - v jv t nazp šd v sv d í o ,v i t i áøJv Bøyd - v d v kso jnuv Mv o d t mv sd o v Mv t nazp šd yMt d v o d t mv í i so jnuJv hd yjv o j jv d v t jéo zv sý t i bzv yd RJv ó Mv d m v Ti ao m v bi o šjv t i k yMéjn,v t nud ù ý v Mv o MnMp d o . v i t no Mn. v í aznJv zo ý v íiv í sd umv tdv i y. sMmv sd v t nzéd v sønZm áémybi t njJv Bt nM- v Mv knmbd v Mbv aý šTéd v í i sd í d Zïv ’bd o o mv nMákébý v ù aMt bMmv Mbv ù ií o zù i ad v kaM?zo kJv gi so jnuv kp v éd yi kv sd éšmv ámémv cd asjJv KMt d v kp v jv sý p maMmv i yd b í iv È ù éo ,Ti v y Méi i šo øo mJv ( ud t ni v sZMbv t éý Zm ìv Mbv tdv yd v Zk kv Mv TéMt l v yMcmo Mm sý í øéi sMnv d í o i néjs,v t éMájbý J

Co myslıte rozumprdove? Je lepsıbyt vž znž m na dvacet let nebo dozorcem na dozivotı? No, nedž lejte si s tım vra sky. Mnž je to stejnž jedno.

42


A P I TOL P RU ÈMØ OØ

Bylo mi tčme r sedm let, kdyz jsem byl jednoho rana probuzen, peclive umyt a oblecen, byly mne peclive naolejovany a ucesany trochu neposlusnč, neustale do ocıpadajı cıvlasy, byl jsem uchopen za ruku a veden poprvč v z ivote do skoly. Pribliz ne v tč samč dobe se v zakulisıFollies-Berger sesli Suzy Parker, Robin Tatersall a Richard Avedon, aby zde nafotili jedny z nejzname jsı ch reklamnı ch fotografiıte ch let. Pribliz ne v tč samč dobe si lamali artistč v Le Marais kosti, ale nezme nilo se tı m vubec nic. Pribliz ne v tč samč dobe zemrel Stalin a na sve t se dostala alespon cast vsech svinstev, ktera za z ivot napachal. Pribliz ne v tč samč dobe zemrel Gottwald a nezme nilo se tı m vubec nic. Pribliz ne v tč samč dobe se prostrı leli bratri Ması novč pres nase neprodysne uzavr enč hranice a vzkazali tım vs em ovcım se sve s enymi hlavami a zataz enymi ocasy: “Kdyz ude late to stejnč co my, hlı dacıpsi jsou za tyden mrtvı .ú Ovce ale neposlechly, slastne bekaly nad smrdutym teplı ckem stada a nezme nily tı m vubec nic. Pribliz ne v tč stejnč dobe dobyla vyprava pl.Hunta Mt.Everest. Na vrcholu tčto strasnč hory stali serpa Tenzing Norgay a vcelar Edmund Hillary a zacali psat novou historii horolezectvı . Pribliz ne v tč stejnč dobe byl dosazen do funkce presidenta Antonın Zapotocky a ja jsem poprvč uslysel od babicky sprostč slovo. R ekla “do prdeleú a nezme nila tı m vubec nic. Sel jsem jen velmi nerad, jakobych tusil mnoha nedorozume nı , ktera me cekajı , volnym krokem, jednu ruku frajersky zasunutou do kapsy pepito bundy. Babicka me pevne drz ela za ruku (dnes uz ani nevı m proc) a pomalu jsme dosli do skoly. Vyhledala urcenou trıdu, usadila me do lavice a sama se postavila na okraj mı stnosti k ostatnı m rodicum. Koukal jsem okouzlene a trochu vyjevene kolem sebe na to mnoz stvı novych a neznamych lidı . Nemohl jsem se dosyta vynadı vat na radu dreve nych, nablyskanych lavic s kalamarem a zlabkem na odkladanıpera. Na stupı nek a cernou tabuli na trojnoz ce, na krasna kachlova, blede zelena kamna a nablyskany cerny uhlak, na z idli s umyvadlem a rucnı kem stojı cıhned vedle. Nevnı mal jsem posme snč pohledy, kradmč posunky a skodolibč Šsme vy, kterč me tenkrat pronasledovaly a pronasledujıjeste dnes, kdykoli vstoupı m do restaurace, obchodu, kancelare nebo autobusu. Tenkrat jsem neve de l

43


nic o tom, jak se odlisuji. Jak vyrazne , neprehlčdnutelne , vycnı vam z rady. Naucil jsem se be hem z ivota tuto pozornost ignorovat, nereagovat, ale vz dy jsem o nıve de l a nikdy mi nebyla prı jemna. Konecne se objevil ucitel. Vysoky, hubeny, v zadech ohnuty clove k, ostre rezanč asketickč tvare, nam sde lil, z e je reditelem skoly, coz jsme te z ko chapali a z e prijde jeste panıucitelka, ktera nas bude ucit, spolecne s nı m. Pozde ji jsem ho obcas potkaval ve me ste . Starčho, shrbenčho, zanedbančho, se sedivymi vlasy a neholenou tvarı, s porostem tvrdych, prosedive lych vousu. Doz il se kmetskčho ve ku, devadesati sesti let. Kdyz odesel, otevrely se tise dvere a do trı dy vesel clove k obleceny do dlouhčho cernčho kabatu, na kterčm s e p o h u p o v a l j a k o v e l k a z l a t a l o ž m o h u t n y k r ız , p o s az e n y cervenymi a modrymi kameny. V ruce drz el dlouhy, tenky prut, kterym si vyznamne poslehaval do dlane . Maly, slaby, vylekany a nesmž ly chlapec, ktery vlastnž az do tohoto dne nikdy nebyl bez rodicovskeho dozoru a jen velmi tž z ko navazoval interpersona lnıkontakty, dostal strach. Nikdy ho doma nebili, ostatn ž nebylo proc. Udž lal vse na prvnıpoza da nı, bez repta nıa odmluv, i kdyz ne vsechno dobre. Po chvı li, kdyz si tajemny ucitel odloz il rakosku na katedru a z dlouhčho cernčho rukavu vyndal karty, myslel jsem si, z e to asi bude kouzelnı k. Byl to vsak kne z a karty byly obrazky svatych. Kaz dy jich dostal ne kolik a pri predavanı , nam kne z rekl tichym, milym hlasem jejich jmčna a takč to, z e se budeme naboz enstvıucit kaz dou stredu a z e predme t je nepovinny. Nerozume l jsem te m jmčnum, neve de l jsem kdo je svaty Josef, panna Marie, Jez ı s Kristus. Neme l jsem ani pone tıo de jinach naboz enstvı . Lı bil se mi svaty Antonı n, neboČ muj de decek se jmenoval takč tak, jenomz e neme l tak dlouhč, bılč vousy a vlasy. Prave naopak. Me l cernč a vlnitč, kterč si vz dy rano peclive namastil Brilantinou a scesal je vzad, aby se mu narovnaly. “Vypadas jako cikan, rı kala mu casto babicka a smala se pritom.ú Bibli jsem cetl poprve, kdyz mi bylo dvacet ctyri let. Pomalu a du kladnž . Trictvrtž roku. Sede l jsem v lavici zatım sam a nikterak jsem netouz il de lit se s ne kym o ten krasny naleste ny pult se dve ma kalamari. Ze zacatku jsem neve de l, z e sedı m s te mi nejchudsı mi z nejchudsı ch. Nechapal jsem proc mi berou svaciny, kterč jsem doma dostaval. Neprotestoval jsem, neume l jsem se branit, a nechte l jsem se s nimi prat. Nebyl jsem lakomy, jen jsem neznal bratrskč de lenı . Nikdy jsem nez aloval a neste z oval si. Ani doma, ani ucitelum. Najedl jsem se vz dy dostatecne doma. A ti odranıa spinavı , pachnoucı , tuberkulozne pokaslavajı cıa hloupı , vycı tili moji bojacnou, tichou, neprubojnou, aktivnı ho odporu neschopnou povahu a dovolovali si vı c a vı c. Ve de li vse o pravu silne jsı ho. Ume li se prat a tak se prali. Se z ivotem i o z ivot. Ja ne. Byl jsem nezkuseny v pe stnı ch soubojı ch, neznal chvaty ci kopance na citliva mı sta. Neznal jsem Šdery, kterč neublı zı , ale bolı , kterč vyradız boje i silne jsı ho.

44


Pripadal jsem si jako malč, obe tnızvı re. Jako beranek, ktery cekal mlcky a trpe live az mu podrı znou krk a lacne zacnou chlemtat jeho jeste teplou krev. Cı til jsem vsak takč hrdost, ktera mne byla pozde ji, uz v dospe lčm ve ku tolikrat vycı tana a omylem oznacovana za egoismus, neboČ jsem ume l ne co, co ostatnı ne, totiz cı st. Nemusel jsem se ucit znat jednotliva pı smenka. Znal jsem je. Ucil jsem se je psat. Bavilo me to, tčme r jsem je maloval. Okolo me dalsı ch tricet de tskych hlav. C ernych, hne dych, blonž atych, sehnutych a mucive trpı cı ch pri psanıa ctenı . Ne kterč mi pripadaly jako hlavy dravcu cekajı cı ch na korist, uvaz ujı cı ch zdali ji premohou ci ne. Ne kterym jsem zavide l, zejmčna de vcatum, jejichz otcovč je ne kolikrat pohladili po tvari nebo po vlasech, nez odesli do trı dy. Ale bal jsem se vsech bez rozdı lu. Zakratko jsem vsak zjistil, z e ti nejvı ce hladovıpo mne vı c nez jı dlo nevyz adujı . Nezvali me mezi sebe, nesve rovali se mi se svymi plany na odpoledne ci na zı tra. R ekl jsem si tedy doma o krajı c chleba navı c a ten potom na svacinu rozdal te m, kterısi prisli. Stal se z toho jakysi nepsany ritual, kterčmu ucinila prı trz az ve tretıtrı de mlada, pysna, sebejista ucitelka, ktera odhadla mč ve domosti (byly na muj ve k neobvyklč, neboČ jsem hodne cetl) a neunikla jımoje bojacnost, plachost a uzavrenost. Konecne prisla. Me la nasedlou, podlouhlou tvar, vz dy nehybnč, Šzkč, asketickč rty. Vypadala jak gotickč okno. Utaz ena ve svych tmavych satech, rachiticka, trochu shrbena. Oblecena kostra. Plavala po stupı nku v mihotave zarı cı m sve tle slunce, omotana cernymi koraly pripomı najı cı mi oko masarky. Rozprostı rala svoje cernozelenkavč krovky, zatı nala do nas paraty dosud skrytč v hustč, tajnustkarskč cerni svych satu. V ruce drz ela sesit a trı du naplnila nasladlou, omamnou, mrtvolnou vunı , patrı cıve cnčmu seru podzemnıkrypty kapucınu. Promluvila te z kym skrıpavym hlasem. Neve trany vzduch trıdy, jeste zhoustl. Te z ko urcitelnč, drobnč zvuky, povzdechy a sepoty ustaly. Bylo slyset jen tichy, zrychleny dech spoluz aku. Jejıhlas harasil dal. “Tak, rozume li jste vsichni?ú Naz loutla ruka se vynorila z temnoty rukavu a ukazala na dvere. “Dnes uz muz ete jı t domu.ú Skrehotanıhavrana ustalo. Jen nemocnıduchem, jsou doopravdy svobodnı. “A takč mrtvı ...,ú kricım. Chmyrıodkvetlčho lčta poletuje vzduchem lehkč jak teplo, vystrkuje svoje ostrč, bı lč ostny ke slunci, jako by ho prosilo: “Zustan jeste , neodchazej.ú Krok, vyskok, zavrena ruka, otevrena ruka, pomalu, pomaloucku, aby neodlčtlo. Ruka je prazdna. Ste stı cko odlete lo. Pohladilo me po hrbetu ruky a vznası se dal a dal ode mne , nadlehcovano neviditelnymi silami turbulence vys a vys, az je nedosaz itelne vysoko. Letısi pripalit svuj podzimnıhav ke slunci. Teplo ho stisklo do naruce a letı ... Kterčpak kurve padne do naruce? A zase jeden chomacek. Krok, vyskok, zavrena ruka, otevrena ruka, pomalu, pomaloucku, aby neodlčtlo. A jeste a jeste . Spousty ste stıjen prsı , ale daleko, vysoko.

45


Uz letı... Vznasıse dusicka malome sČ aka, prepita nekvalitnı m cervenym a prez rana pecenymi kuraty. Vylete la z hloubi malome sČ ackčho pupku a letıprasknout ke slunci. Letızaspinit oblohu, svym obsahem. Jak uz je to dlouho, co byl naposledy zasvine n svym vlastnı m spermatem z prerusovanč souloz e? “Coze? S vlastnızenou? Bla znıs? Kdo by o to sta l?ú “S t o u s t a r o u , o b t l o u s t l o u , dyc h a v i cn o u , p s yc h o p a t i c k o u manz elkou s vytahanym brichem, povadlymi prsy? S tou se nemiluji uz dvacet let! Ale mladč ması cko Šsteckych kurvicek na objednavku. To je sČ ava, spisovateli, to je sČ ava. Mohu vrele doporucit. Vz dyČ penı ze na to mas. Stacı ne kolik telefonnıch cısel v domacım seznamu, samozr ejme peclive zasifrovanych, tak aby nikdo, rozumı s, NIKDO!, ani nahodou, ani omylem, nezjistil k cemu jsou.ú Vzpomne l si na ne vz dy, kdyz mluvil do sobotnı ho a nede lnı ho vysı lanı oblastnı ho rozhlasu, (kulturnısloupek) nebo psal do sobotnı ch novin. (Kulturnı sloupek.) O pochybnych hodnotach a moralce mladych lidı. O kratkych suknı ch. (Nejlepsıjsou zadnč) O jeansovych bundach a kalhotech. (a kalhotkach). O moralnıuve dome losti a moralnıjednote . Nesmı s prasknout jako rybıme chyr, duse moje. Nesmı s se rozplynout a zmizet v prazdnu. To prece nejde. “Slysı s me , duse moje?ú “Prosı m te nezacı nej s tı m zase! Nejsem tvoje duse! Zaplatil sis me , nic vı ce, nic mčne . Vyspala jsem se s tebou tak, jak jsi chte l. A to je vse. Vı c v tom nehledej! Vı c v tom nenı . Z adna duse, z adna laska. Je to byznys, jestli vı s co to znamena. Nechci a ani po tom nijak netouz ı m, aby jsi byl ke mne mily.ú “Co to kecas, prosı m te , co to kecas,ú zarval na ni. “Dobre vı s, z e jedno moje slovo stacıa mas po z ivnosti, mas po byznysu, abych pouz il tvuj slovnı k.ú Uchopil ji za ramena a zatrasl s nı . “Rozumı s? Rozmysli si budes-li moje duse nebo ne. Protoz e v opacnčm prıpade budes hovno, ktery metari smetou do kanalu a jeste na ne j pustı vodu, aby tady nesmrde lo,ú rval. “Tohle me sto ti bude maly. Nebo budes moje duse a ja o tobe nebudu chtı t nic ve de t krome toho, jestli nejsi nakaz ena, anebo...ú “Tvoje reci me nezajı majıa nebojı m se te . Me zajı majıtvoje penı ze. Nejsou z poctivych rukou, ale na to uz dost dlouho nedbam. Penı ze nesmrdı , jak znamo. Alespon mne ne. A krome toho: Nezapomı nej ani na chvı li, z e znam daleko urozene jsıa mocne jsıchlı vaky nez jsi ty sam a jejich slovo stacı , aby jsi byl hovno ty. A vı s dobre, z e se jen tresou na to, aby to mohli ude lat.ú “Odejdi! Tež hned. Zvedni se a vypadni! Nechci te uz vide t,úrekl tichym, duraznym hlasem, plnym zloby a vyhruz ky. “Mne to taky nede la z adnej plezı r, nechat se od tebe zvalet, ale jak jsem rekla, Penı ze nesmrdı .ú

46


Tise se zvedla a tise za sebou zavrela dvere. Byla chytra a me la vychovanı . “Ach duse moje, duse moje co jsi mi to provedla, skrı pal jeho zahrobnı hlas. Nesmı s se rozplynout v prazdnu, tak jako kdyz vı tr foukne do prachu. Musı s zustat ve cna a nesmrtelna! Musıpo mne prece ne co zbyt! Vz dyČ na to mam.ú “No jo, zbyde po tobe ,ú sı pal blazen. Sasek hral na bubı nek a chrastil rolnickami. “VELKY HOVNO! tak jako po mne .ú “Podarujte blazna, dobrılidč, podarujte blazna.ú Cink.. “De kuji vam dobry muz i, de kuji vam, jeste jsem dnes nejedl.ú “A proc, blazne, si alespon jednou nesednes tak, aby jsi ucıtil vuni veprovčho? Ja jsem presycen!ú Ach, jak rad bych byl blaznem. “Zlato, zlato, kupte zlato! sı pal blazen.ú Co je to za blazna, z e prodava zlato, ptajıse lidč se zachmurenymi tvaremi. Pak zkuste ve rit televiznı m reklamam.

47


A P I TOL P RCÈU ÈÍ Ø FOØ

Chodil jsem do druhč trıdy zakladnıskoly a k narozeninam jsem dostal tehdy velmi te z ko dostupny, krasny nerezovy zavı racınuz . Neme l pro me z adnou cenu, ale moc se mi lı bil. Abych ostrost jeho cepele alespon ne jak vyzkousel, vyrezal jsem do tč krasnč, naleste nč desky skolnılavice pe ticı pou hve zdu, snad ovlivne n ideologiıtč doby. Prisla na to “Maurerkaúse svym stareckym a zbabe lym despotismem, neŠstupna a s rakoskou v ruce (byla to ta kne zova?), kterou ume la mistrne pouz ı vat, jak jsme vsichni ve de li a ne kterıuz i pocı tili. “Proc jsi to ude lal,ú ozval se skrek havrana a zachrastily kosti. Pokrcil jsem rameny. Nevž dž l jsem a nevım to jestž ani dnes. Mozna jsem to ale uz zapomnž l. “Ja to nechapu,ú rozkricela se, “takovy hodny hoch a ude las takovou osklivou ve c. Tak proc‘s to ude lal?úzeptala se jeste jednou a trasla se pritom vztekem. “Pojž ,ú rekla a tahla me za vlasy te sne nad uchem z lavice ven. “Nevı m,ú odpove de l jsem po pravde , tichym, plactivym hlasem. Cela trı da byla ticha a s nape tı m ocekavala exemplarnıexekuci. Prece jen jsem byl jednı m z mala, kterırakosku jeste neokusili. Pomalu naprı mila te lo, kterč dosud svı ralo Šhel asi ctyriceti stupnu, jak byla nahnuta nade mnou, a zadı vala se do trıdy.

e sønv yd ud éJv ( ai ù Mí év tdv íiv í Méd b. šTìv o d bi o d co . šTv Téi kád bv sd t makJv L t nMéý sZd šTo ý v yskbý Jv gai áo mv ù al yaMco mv kp mcšjìvád ys. yo M o mv naù Mt émšjv t nao kémv o Mí cd ao . jv t nmo ý v t s. šTv nøév t d í øéjv sv éMsjšmšTv Mv t í øéi sMéjv t jv Zd ù nd v t szv o d t i kbai øZm ù uzo mJv èumí i kv ù i éd ni sMéjv ù nzšjv cd ao mv Mbi v o i šJv ó M mt ni v ù d av øéjv i šd éi s,v Zù jcMn, Tai ný v Mv sd éb,v sý ù i kbé,v i cjìv Mb,t jv i ù njšb,v ci cbý v iv sd éb,v i ù njšb,v i Tkno i t njJ ( Mù at bý v yéi áý v cd ujéý v syí kšTv Mv d jšTv t bud bý v í azt Méý v kZo mv ákámo bý Jv rjo mìv šd émv yéMnm t d í øéjv o Mv t s. šTv t jéo . šTìv nékt n. šTv o i TzšTv yMbi o cd o . šTv yéMn. jv ù Muzný v Mv ù i mí Méj éjí t b,v Mt i ìvù Mí Mmšmvbvo j vyvsd éb,Ti v é. o Mvk mt nøo ,Ti vkvt nai ù kJvó d šTnd Méjcb,v ù ujmnjv bd v o øï

“Ruce,ú zasviste lo vzduchem nabitym nape tı m. “Z adnč ruce vam neukaz u. Bı t me nesmı te,ú rekl jsem tichym, bazlivym hlasem. “A kdo mi to zakaz e, ty spratku,ú jecela napul sılena mym odporem. Uchopila me pevne za ruku, drsne se mnou skubla a otocila ji dlanınahoru. Sssst, zasviste la rakoska vzduchem a dopadla na moji dlan. Poprvč jsem ucı til palcivou bolest vyprasku a na dlani naskocila cervena cara, jako by se mne na ni podepsal sam ž abel. Byl to muj prvnıvyprask v z ivote vubec. Nepatril jsem k te m, kterıbyvali biti. Trochu jsem se vsak nakazil zpupnos-

48


tıa povysenectvı m ostatnı ch. Ru zovy pes zakn ucel, sta hl ocas mezi nohy a odplızil se do pa nıckem urceneho kouta. Zmocnil se me pocit hanby a bezmoci. Rozbrecel jsem se tichymi, zadrz ovanymi vzlyky. “Nebrec, slysı s! Okamz ite prestan! Ublı z ila jsem ti, ale ne nepravem. Za prestupky musı s pykat, tak jako vsichni ostatnı . Takovy je zakon. Nemuz es mı t privilegia jen proto, z e se dobre ucı s. Kdyby to ude lal ne kdo jiny, dostal by taky. To dobre vı s.ú “Nechte me , nechci s vami mluvitú “Zı tra privedes do skoly rodice. Jasnč?ú Do srdce se mne vpalila nenavist a v tom okamz iku jsem tu starou, vyschlou sestru smrti hrozne nenavide l. Ope t si sedla za katedru, rukama si podeprela hlavu a zavrela oci. Jejı bezohlednč vı te zstvıji tčme r naprosto fyzicky vycerpalo. Upadla do stavu podivuhodnčho vytrz enı , jakoby se obklopila vysokou a neproniknutelnou zdı , za kterou ukryla utajenč zahrady svčho nitra a nahony se vzdalila sve tu nesme lčho vyjadrovanıa de tskych hlav sehnutych nad knihami a sesity. Na chodbe se zacalo ozyvat chichotanıa lehkč kroky z aku vyssıch rocnıku. Dychavicny vlak z ivota se znovu rozjel. Zacal ohlusujı cıkoncert z eleznych obrucıa kolejnicovych spar. Otevrela oci a zhluboka se nadychla. Prsa se jı lehce zvedla a ztoporenč prsnıbradavky probodavaly jejıcerny sat. Razem, jako kdyz zatahujete zave s, se vratila do bı le vymalovanč trı dy, jejı z cely prostor zabıraly lavice a radovy ucitelsky stul. Jeste poslednı, vladarsky, zadumany, kruty a vysme sny pohled, kterym nas prome nila v cary zahne dlych, vysusenych mrtvol a potč bez pozdravu odesla. Zmocnil se me pocit naprostčho zhrzenı . Jak to rı ci doma? Domu jsem nikterak nespe chal. Sel jsem podčl potoka a zastavil se az na vysokč hrazi regulace. Koukal jsem se na vodu rı tı cıse do desetimetrovč hloubky u starčho zrı cenčho mlyna. Oddaval jsem se nevyslovnčmu z alu, plakal jsem, ale slzy mne Šlevu neprinasely. V rachotu padajı cıvody byl vsechen muj smutek. Byl to Švodnıchoral sebevraz dy. Byla v ne m sı la, ktera me mocne pritahovala. Te lo na strome , v ohni, ve vode . Sedl jsem si na hraz a dı val se na druhou stranu, na stary polorozboreny mlyn, kde pobı hal na rete ze uvazany pes. Kus od ne ho ne kolik ovcıa koza uvazana u stromu. Stromy byly v plnčm kve tu a nebe modrč jako smolka. ( éMsMév Mp v È ù éo øv í i éd v sv bMéjZnjìv sd v smumšmv si í øìv bnd azv t numí Msøv kbMyi sMéMv Mv t šTi szsMéM d Ti v o MDi kbé,v al p i s,v áujšTi v Mv ái bý v ai yd asMo ,v ù i nbMo ý ìv Mbi áý v tdv t ný í øéMv yM d Ti v syTéd í Jv ’ù i í zév tdv t sé,béMv í iv o MTMv o øMbzv p d o Mv Mv st ni kù jéMv í iv n,v o MTo øí é, áud cbý v ù éo ,v ù jMsjšJv ŠMéo ,v d yd ai v t éymv jv ù i Mékv ù i Téši sMéi v Mv i o Mv tdv ù iív si í i kì ši p v o d i Tév o jbí i v sjí ønìv øo jéMv sv cd ao i kv i p aMo i kv yí d šTéjo kJv ý šTéd v yMsmaMI éMv Mv i nsmaMéMv È t nMìv Mbi áý v si éMéMv iv ù i i šv njšT. ìv o d t éý Zo . v TéMt d J ý éMvo ø zJv’Taý yd bvjvaý šTéd vt bzbMévo MTi akvMví i él vù i í váéd í i kvbl p mvMb

49


éMù MéMv ù iv í d šTkJv ó d ù umt nkù o zv Mv ù ý Zo zv Taí jo bMv t ù i cmszv ù i bi ud o zv Mv ád ysézí I o zv sv o zakcjv ó d ù nko i søv Mv nd o v jv ád yv jéi t njv sazp mv t sl v nai ykád šv íiv t nud í kv cd ao ,Ti bémo MJBi í Mv tdv yMcMéMv yMáMasi sMnv íiv akí Mv Mv yv d í o i néjs. šTv i t nal sbl v n,v nd o ø akí ,vnd bknjo ý vyMcMéý vsý al t nMnvi áai st b,vbsøný véd bo mo l JvByí kšTvt d všTsøé i nazsd o . vnd ù éd Jvèuzt éMvt vo m vakbMvo d sjí jnd éo ,Ti vái TMìvi áai st b, o Mí ù ujai yd o ,v áý ni t njJv C d ao øv Mv áméd v o Mnud o ,v yzáaMí émv tdv Tai knjéi Jv ’bsøno mv émt nbý yv bsønl v t nai l v Mv ai t néjo v i ù Mí zsMéý v Mv áujšTMv aMbl v tdv ù i Mékv o MDkbi sMéMv Mb áujšTMv ans. šTv bi o mJv e éko d co mv ù Mù at bý v ù ujù i mo Méý v d jšTv ans,ìv ynkTé,v o i Tý nacmšmv yv o d ád v í i él J

Kdyz jsem prisel domu, babicka sede la na stolicce, na nohou panev a vytı rala zbylou mastnotu. Uz tenkrat jsem jejızvyk nevide l rad, a dalo mi mnoho prace, abych ji to do konce jejı ho z ivota odnaucil. Zustal jsem stat jak solny sloup a zadı val se na ni dlouhym provinilym pohledem. “Babi, uz zase,ú zacal jsem. Vstala, odloz ila panev na kamna a poposla ke mne . Vzala me kolem ramen. “Kde jsi se toulal tak dlouho, skoro vsechno jsem sne dla,úzasprymovala. Mlcel jsem jako ryba. “Tak co je? Co se stalo?ú Obestrela me hruza a strach mi bolestive mackal ruce. Rozplakal jsem se. “Ja, ja, uz to nikdy neude lam,ú koktal jsem a popotahoval nosem svč vzlyky zpe t. “A co uz nikdy neude las?ú “Uvidı s, mate prijı t zı tra do skoly.ú “Tak co jsi provedl?ú Hlas ji ztvrdnul. Srdecnost a laskavost se vytratila. Zmocnil se me takovy pocit bezmoci, jako kdyz poprvč zjistı te (panovč), z e jste impotentnı . Srdce se rozbe hlo cvalem, rozbusilo se k prasknutı , kdyz jsem ji zmatene a plactive lı cil svuj precin, povı dal o noz i a hve zde a vyprasku od ucitelky. V tomto okamz iku se rozlčtly dvere a do kuchyne vlete l stryc. “Tak, babi, dva rı zky a aČ je to slusny, je to pro Hrstku.ú Otocil se na me . “Co rves? Zase ti ne kdo ubliz oval, ne?ú Mlcel jsem. Jeho sarkasmus a aroganci jsem nikdy nepochopil a snad ji nechapal ani on sam. Jeho zatvrzelč srdce se mi nikdy nepodarilo obme kcit. Pozde ji jsem ho zacal zcela ignorovat, coz do nasich vztahu vneslo jeste ve tsı nape tı , ba, zacali jsme se jeden druhčmu vyhybat. Nepadlo mezi nami jedinč slovo. Vystave li jsme mezi sebou vysokou zež neporozume nıa odcizenı . Teritorium nasich styku bylo presne vymezeno. A be da, kdybych toto Šzemı povysenectvı , pychy a nadutosti, zatvrzelosti a arogance porusil. Trpe li jsme tı m oba, ale nase pohrdanıjednoho druhym, bylo tak ocividnč a tak zarputilč, z e resenıse proste nenaslo. Nebal jsem se ho, ale nestacil jsem tenkrat ani silou ani rozumem na clove ka, ktery me tyral s morbidnırozkosıa tichym souhlasem vsech zŠcastne nych. Jsem presve dcen, z e frustrace se kterou se

50


potykam cely z ivot zacala ne kde zde. Je to hluboka a nesmazatelna stopa, za kterou by me li vsichni dospe lıplatit. Oplacel jsem stejnou mincı . Dlouhč roky mezi nami zuril tichy, nemilosrdny boj. Tichč a urputnč nepratelstvı skoncilo po mnoha letech samo od sebe tım, z e se stryc s celou rodinou odste hoval zpe t na Sazavu a od tč doby prakticky jeden o druhčm nic nevı me a snad ani ve de t nechceme. Nebil me , to ne. To prenechaval mčmu de dovi. Ten me vsak trestal (v tčto dobe ) jen velmi sporadicky, opravdu jen tehdy, kdyz nebylo vyhnutı. “Nechte ho, Mılo,ú ozvala se na mou obranu tise, neprubojne babicka. “Myslı m, z e mate svych starostıdost.ú “Ty se seber, be z domu a ude lej si Školy. O vsem si promluvı me vecer az prijde de da.ú “Ten panchart vam roste na sibenici,úslysel jsem jeste strycovu poznamku, kdyz jsem odchazel. “Mı lo, jestli jeste jednou prede mnou vyslovı te toto slovo, prı saham, z e si tady budete varit a uklı zet sam.ú Zachve l jsem se. Jeho zarputilost s jakou me pronasledoval (a nejen me ) byla zvrhla a de sila me celč de tstvı . Pribliz ne v tč stejnč dobe se narodilo mč matce dalsıdıte . Byl to kluk a dostal jmčno Josef. Muj z ivot to neovlivnilo ani v nejmensı m. Pribliz ne v tč stejnč dobe se narodila panıK. holcicka, ktera dostala jmčno Marta. Setkali jsme se spolu o sestnact let pozde ji a muj z ivot to ovlivnilo zcela zasadnı m zpusobem.

51


A LÍ

TA O

Mala zeserela a pachnoucıhala kina “Blanıkú nas prijala tise a pratelsky. Zase jeden ubohy film o ubohych budovatelı ch ne ceho, cemu jsme tehdy nemohli rozume t. Cekala nas hodina nudy, strkanıa vsemoz nčho popichovanı . “Prines mi z idli,úzavelela ucitelka Bejckova, ktera vystrı dala nepratelskou “Maurerku.ú “Ani me nehne,ú odsekl jsem. Ude lala oblicej, jak zruinovany milionar. “Co jsi to rı kal,ú zeptala se jako by neve rila vlastnı m usı m. Popravde receno, ani jsem se nedivil. Vz dy jsem vykonal, co mi prikazala a nutno rı ci, z e jsem ji me l docela rad. Byla ticha, nekricela, netrestala nas, proste a jednoduse byla slusna. Az najednou! Bic zasviste l vzduchem. Dabel mi sedl za ucho. “Co z e te ani nenapadne?ú podı vala se na me zde sene . “Prinčst vam z idli. Nebudu vam de lat sluhu! Prineste si ji sama. Na me je navı c te z ka,ú zkousel jsem to na ni. “Dobre, ja si ji tedy prinesu a ty mne po kine prineses z akovskou knı z ku. Tu snad uneses, ne?ú “Jako nic,ú usklı bl jsem se. ‘Proc jsi ji nevyhove l,Íptal jsem se sam sebe. Ale co to znamena vyhovžt? Ohybat hrbet? Nastavovat tva rplivancu m a druhou tva r polıcku m, ktere va m zivot tak stždre udžluje? Byt poslusny, Čstupny a mlcenlivy a opatrny? Prizpu sobit se zvyklostem doby a casu? Reagovat kladnž na kazdy rozkaz ci prıkaz? Splnit kazde pra nı? Zıt bez myslenek a bez rizika? Podrobit a podvolit se? Znamena to za dne! absolutnž za dne rebelantstvı? Za dnou opozici? Nikdy? Takhle se prece neda zıt. Nemž lo by to ani smysl. Ale vyhovžt, znamena postupnž zblbnout. Uvžrit v manzelstvı, rodinu, džti a makat, makat a makat! Vsak oni tž prejdou roupy! A potom zemrıt? Prirozenou smrtıpochopitelnž (ustva n svym vlastnım vyhovova nım), jen za dne vystrelky! Hezky ve sve vlastnıposteli, pokud mozno. Nikoho neobtž zovat. To je prece k zblitı. Vy tak snad nezijete? Ale! Ja vım, ze jo! Velka vž tsina z va s vy prapodivnıtvorove. Vy hrabaci hromad, kouleci vlastnıho trusu. Je to prece strasnž nama have a szırajıcıvyjıt z tohoto bludistž nepotrısnž n. Odolat svodu m pohodlneho zivota. Existuje vsak na vod jak na to. SMRT! (SNAD)! Velike a nikterak huste sıto, prosıvajıcıuda losti naseho zivota. Vratka

52


pra telstvı, kra tke, az prılis kra tke va snž (kdyz uz vu bec nž jake), trocha la sky (snad), trocha smutku (stejnž jen hraneho), nž jake to nestž stı, slunecne, destive, podmracene dny a temne noci, obcas nž jaky ten vzdech a vykrik, pohyby tž l nahoru a dolu (v tom lepsım prıpadž ). Vy srabove. Jenze je straslive zemrıt jen tak. Je straslive vž dž t a uvž domovat si od prvnıchvıle cha pa nı, o blızkosti a neodvratnosti sveho konce. Vse je prosyceno jeho pachem. A potom? Konec. Ticho. NIC. Vzduchopra zdno! A obrovske vsestravujıcıticho. Zivot a smrt. Rovnice o mnoha nezna mych. Za dna legenda, za dne verse, za dne cla nky. Chvıli o va s mluvı. Nic se tım nezmž nı, vž rte mi! Poznamka byla opravdu velkolepa. S podrobnym vylıcenım mč malč vzpoury a upozorne nı m, z e mohu ocekavat snı z enou znamku z chovanı , kterou jsem takč skutecne dostal a byl to jeden z nejve tsı ch skandalu, kterč jsem zpusobil. Vsichni se obvinovali navzajem, kdo ma nejve tsıpodı l na tomto skutku a na mč spatnč vychove . Byl jsem velmi prı sne potrestan. Vyprask me neminul, a nebyt prazdnin, nevı m jak bych si ve skole sedal. Modriny jsem me l jeste v srpnu. “To mas pro prı ste , aby jsi ve de l, z e poslouchat budes,úbyl suchy a strucny komentar mčho de da, ktery exekuci provedl. “Nemysli si, z e te necham zklackovate t. Z e se budes chovat jako ne kterız tvych spoluz aku. A jestli te s nimi uvidı m,ú prstem ukazal na ste nu kde lez el karabac na psa, “tak ho zase sundam. Cela ta tva vzpoura byla k nicemu. Bylo to kopanıdo vzduchu, trocha revu a skubanıza vlasy. Vzpoura nenıvychodisko. (Mylil se.) Nebudu mluvit o pokore, stejne by jsi tomu nerozume l.ú ‘Co ty vı s,Ímyslel jsem si. Dobrč jmčno u ucitelu, ale hlavne ucitelek, protoz e to bylo v dobe naprostčho zfeminizovanınaseho skolnıho systčmu, s jehoz nasledky se nedovedeme vyrovnat dodnes, jsem uz nezı skal. Dı lem prolomila tuto hraz nenavisti az ucitelka Koprivova, ktera se ke mne chovala jako bych nic nevyvedl. Dodnes ji potkavam jako starou sedivou damu a rad ji vidı m, jenz e ji to jaksi neumı m rı ci. Odcizoval jsem se sve tu de tıi dospe lych mı lovymi kroky. Nenachazel jsem jakykoli stycny bod pro nase seberespektovanı , pro dohodu. Ja jsem byl maly, slaby a bojacny, oni naopak velcı , silnıa dospe lı . Ve de li a sme li v mych ocı ch vsechno. Prestaval jsem potrebovat ke svčmu z ivotu kohokoli. Vystacil jsem si. Z adnıpratelč, z adnıkamaradi. Pozvolna jsem si zacal klast otazku, proc tu vlastne jsem a odpove ž na ni neznam dodnes. Vy snad ano, rozumbradove? No jasnž . Jak by ne. Vy prece zna te vsechno. Vy snad dokonce vıte, jestli bylo drıve vejce nebo slepice a take to dovedete mnoha vznosnymi vž tami vysvž tlit. Jenze ono to ma jednu chybu. Nikdo tomu

53


nerozumı. A nikoho to nezajıma .

e ni m v o Mv áud Tkv cd ao i cd ao ,v yzni bý v n ý Jv Øo jv t ni ù ý v ù iv ù Mù at bkv t sønéMJv rt i k ni v njt mšd v sý ù zéd o . šTv i cmìv aMí ji Mbnjso mv bad sJ ó Mvt nøo øvsjt d évi áazyd bv( Mo o ý vhMajd JvBvd í o i vai Tkvt nzéMvù i éi ai yù Mí éz ù i t nd éìv ù ai knøo ,v Ti kù Mšmv bud t éi v Mv sd v í akT, v bMšTéi szv bM o MJv Kí d v t ù Mév Mv p jéJ Kd v sZd Ti v o d aMí øjv cd név ájáéjJv ý év ni v sd é jv ù i ái p o . v céi søbJv rd í o i Ti v íod v i í éi p jé íiv t béd o jšd v tdv Zk js. jv nMáéd nM jv E ’ G – ’v t sl v k øé. v šTakù v Mv t sønkv ud bév F yd ukJv ( ud t o øv yMv nujv n. í o ý v sý í d šTév o Mù i t éd í Jv r d o i sMév tdv Fv Mo d ái v kv d o nMbv umbMéjVFv – Øh( J ud Tvd vù éo . vo d uzí kvMvTMaM ù zí mJvE mnm vù kšTvai ybéMí kìvt nMai áý vMvt anjï ó øbí d v šTšmù év ù d t Jv ó øbí d v šTšmù zv p jsi nJ

Nejvž tsıomyl prırody, ci koho vlastnž . Velky, neomluvitelny, monumenta lnı omyl, koncıcına hromadž hnoje, ze ktereho se jestž kourıa z ktereho, kdyz nefouka vıtr, stoupajık nebi prouzky pa ry rıdke jak Ho-ci-minovy vousy. Strach ze sta rıa starobince. VyČstž nılidskeho tragicna. Krajnınehrdinsky prozitek. Spolecnost. Vlastnž jsme vsichni spolecnost, kdyz to nž co vynese. Kdo bude obsluhovat meho psa? Vzdy pricha zına zavola nı(ma mž ra d) do mıstnosti kde jsem ja a kde mu ze byt (kdyz chci) take on. Mnohdy se mnou i spal stoceny do klubıcka u mych nohou. Na rı dce zasne z enč dlaz be se drz ıza ruce stopy od pneumatik. Bezostysne se spolu lı bajı , v dlouhčm nekoncı cı m polibku. A prece! Slunecnısve tlo se uz lame do kosoctvercu. Ke znamčmu symbolu znazornujı cı mu vulgarne z enskč pohlavı , stacıprimalovat presne doprostred caru. Tu de lı cılinku podsve tnı ho tajemstvı . Prave tež prekrocilo prah JARO a ustlalo smrtelnou postel svč sestre ZIME. Pribliz ne v tč stejnč dobe zacal XX. sjezd KSSS na kterčm kritizoval malicky a vztekly N.S.Chruscov obdobıkultu osobnosti, J.V. Stalina osobne , a na dalsıde nıv SSSR jeho rec zapusobila jako rozbuska.

54


A P I TOL P RU N P Í Ø FOØ

Pribliz ne v dobe mych prvnı ch a nesme lych revolt, jsem se takč poprvč zamiloval a nestalo se vubec nic. Kdyz ta holka prisla poprvč do trı dy, bylo mi jakoby me zasahl ne kdo kamenem do hlavy. Zatme lo se mi pred ocima, podlomily se mi nohy, zakalily oci, srdce se rozebe hlo jak zavodnı kun. Nejprve do klusu, potom do cvalu, do trysku, a Á byl jsem ztracen. Bylo ji o ne co mčne nez mne a v mych ocı ch byla krasna. Pra l bych va m ji potkat dnes. To samč se mi pozde ji, kdyz uz jsem tyto sloz itč jevy plne chapal, stalo jeste dvakrat. Pokaz dč to me lo nedozı rnč nasledky a skoncilo to neslavne . Rozchodem. Skandalem. Hadkami. Byl jsem prılis samotarsky, prılis extravagantnı , neschopny se bavit, plkat o nesmyslech, rı kat sladka slovı cka. Nikdy jsem neve de l proc a o cem. Neume l jsem a dodnes je pro me velmi sloz itč navazat kontakt a udrz et ho. Me la tmavč oci a tmavč vlasy, ve kterych casto nosila cervenou masli, cervenobı lč puntı katč saty a krasnč dlouhč nohy (to ji zustalo. Ale jinak panovč...), a ja se pod vlivem zakazanč cetby (rodokapsy), rozhodl, z e ona bude tou Mary, kterou svedu. Neve de l jsem nic o tom, jakych nastroju je k takovč ve ci zapotrebı . Blahove jsem se domnı val, z e bude stacit, kdyz ji potajmu budu nosit skolnıbrasnu. Jakobych neme l co de lat s tou svojı . Sliboval jsem, z e ji necham svčst na kole. Koulel jsem na ni ocima, div mi nevypadly z dulku, naucil jsem se hvı zdat na prsty a byl bych si snad roztrhnul pusu, kdyby rekla, z e musı m ume t pı skat na vsech deset najednou. Marne . Ta holka vubec nemluvila. Jakoby me neslysela a nevide la. Pred domem (bydleli kousek od nas) mi mlcky vzala z ruky tasku (byla tak te z ka, z e jsem dostal krec do prstu uz po ne kolika minutach nesenı ), ja jsem si oddychl, az jsem malem ztratil ve domı , z e uz to mam za sebou, odemkla vratka a odesla domu. Bez jedinčho slova, jedinčho pohledu. Trpe l jsem jak Promčtheus, neve de l jsem co dal, kde je chyba. Jejılhostejnostıjsem byl nadobro vyveden z mı ry. Psal jsem ji psanı cka, ktera jsem ji tajne zasouval do tasky, do prezuvek. Ona si vz dy jen vyznamne poČ ukala na hlavu, naznacila onen mezinarodne srozumitelny posune k a zahodila je. Doma jsem popsal z idle a stolicku nasimi monogramy. Dostal jsem pe knych par facek a musel jsem vse uvčst do puvodnı ho stavu. Hledal jsem po cely zbytek skolnı ho roku zablesk pochopenı , porozume nı , naznak obdivu nad mymi silackymi kousky, kterč jsem jıpredvade l s nasimi skolnımi brasnami, ohromenımymi

55


krkolomnymi jı zdami na zbrusu novčm jı zdnı m kole. Nic. Stala vz dy jako kamen. Cne la tam v tč svč vysce jak dvoumetrovy pyj a neve novala mi ani pohled. Ani dnes, kdyz se potkavame a ja vidı m jak mı rne napada na nohu, na tu jeste porad krasnou dlouhou nohu, a i kdyz uz o nic nejde (prislo na ni starı ), se tvarı , z e me nevidı . Moz na, z e me opravdu nevidı . Snad nevide la nikdy nikoho. Nevı m. A ja ani dnes nemam odvahu prijı t a zeptat se jıproc? Proc to tak bylo a proc to tak je? Co to bylo za sloz itč chemickč reakce, kterč v jejı m te le neprobe hly? Vıte to nž kdo? Jak by ne. Po prazdninach jsem sel na jinou skolu a bylo razem po lasce. I zde jsem si oblı bil de vce Á jmenovala se Jana Á ta mi vsak nedovolila nosit ani tu tasku. Snad to bylo dobre, protoz e bydlela ve velmi nechvalne proslulčm mı ste (v Dulcı ch) a tame jsıkluci by me pe kne srovnali. Snad to ve de la a tak me ochranila od jistčho rozbitı huby. Zbyly mi jen zamilovanč pohledy, o kterych jsem si myslel, z e jsou neodolatelnč a ohromovanı znalostmi matematiky, ktera ji opravdu moc nesla. Ani mč zbe silč jı zdy na kole, ani mč piruety na bruslı ch, nic nezmohly. Byla taky krasna. Mž li byste ji vidž t dnes, pa nove...( prislo na ni sta rı). Bydlı me ne kolik domu od sebe a ja nemam sebemensıchuČ na tu malou obtloustlou maminu s prılis velkym zadkem, kolčbajıcıse pri chuzi jako kachna. Vidım va s CechČni. Jak se mlsnž oblizujete. Jak vidıte tu krupavou, nahnž dlou kurcicku a kysele zelıa knedlıky zalite omastkem. Vidım ty vase nenazrane huby zalite pa chnoucımi slinami. Dali byste si? Kachnicku? “Kachna pa nove, takova hle kachna,úrozhodil ruce sluha, aby uka zal jaky mž la zadek, ale nikdo se ani neotocil. “Pa nove, vy mž vu bec neposloucha te!ú “Co? Ale posloucha me, posloucha me ty mluvko. Kachna, no a co ma bejt?ú “S tım souvisıjedna povıdacka.ú “Povıs na m ji jindy. Nema me dnes chuý poslouchat tvoje plky o nicem.ú “Pa nove, ta povıdacka je ale nemravna !ú “ Coze?úotocili se k nž mu vsechny hlavy. “Tak to na m ji musıs povž dž t ihned!ú

56


RA P I TOL P ROE TÍ Ø FOØ

Dı vam se dolu. Lez ıtam. Jeste porad tam lez ı . Rozhlı zı m se nechapave kolem sebe. Kdo to mohl ude lat. Jsem ale dost chytry na to abych ve de l, z e ti mizerovč jsou schovani za dvermi na zachod a klı covou dı rkou sledujı , ktery vrtak ji bude chtı t sebrat. Jejıobsah stejne nepotrebuji. ‘Pockejte ja vas vyucı m,Írı kam si. Rychle a pevne ji prislapuji pravou nohou. Cı tı m skubnutı . Tenka nit praskla. Vyrı tıse za zachodu jak stado zdivocelych buvolu, zaroven s kourem cigaret. Je jich pe t. Jeden z nich me chytl pod krkem a ke mne zavanul jeho smrduty, cigaretovym kourem prosyceny dech. “Proc‘s to ude lal?ú “Chte l jsem ji, lı bila se mi jak je pe kne baculata,ú lhal jsem jako kdyz tiskne. “A proc jsi se pro ni nesehnul?ú “To je predpis?ú Koukal na me tak udivene jako bych byl mimozemsČ an a tak nechapave , jako bych mluvil japonsky. Smyknul se mnou stranou a odhodil me jak zmuchlany papır. Vzruseny sepot neve stil nic dobrčho. Me l jsem pravdu. Dolčhaly ke me zcela jasne jejich slova. “Hele, pockame si na ne j az pujde domu. Nenız me sta, musıpres park. Tam mu dame. Drz te huby vy volovč nebo nas uslysıa vezme roha jinudy. Jednou ho stejne chytı me, to je jedno. Kdyz ne dnes tak zejtra, nebo pozejtrı , nebo az se na to trochu zapomene.ú V duchu se jim vysmı vam. ‘Vam utecu kdy si vzpomenu. Dostat me musı te tady Á ve skole.ÍTo uz jsem se prosmykl kolem zbyvajı cıch, kterıneme li agresivitu vudce, a rychle jsem vbe hl do trıdy. Zde jsem me l svčho velkčho ochrance, (dodnes nevı m proc) Vlaž u. Byl stejny “silakújako ja, ale mnohem ve tsırutinčr v pe stnı ch soubojı ch a jinych sarvatkach. Jednou jsem byl sve dkem straslivč rvacky mezi nı m a Pavlem, ktery naopak patril a zustal v kategorii te z kych vah. Krev strıkala na vsechny strany jak z hydrantu a zde senč, ubrecenč holky honem lete ly do sborovny z alovat. Jako naschval narazily na mladou praktikantku Cechovou, ktera vlete la do trı dy plna spravedlivčho hne vu a vrhla se neohroz ene mezi ty dva, kterıby se snad ubili. Strı dave vedl jeden a strıdave druhy za halasnčho povzbuzovanıostatnıch. Jenomz e neuvaz ila situaci a v zapalu boje ji chytla taky. Narazila na zež a zacala brecet. Az tehdy si ti dva vsimli, z e nenıne co v poradku. Ve trı de bylo pojednou hrobovč ticho. Uplakana ucitelka se opı rala o zež a hlasite vzlykala, mumlajı c si ne jakč nesrozumitelnč ve ty, odesla ze trı dy. Prı stıhodinu jsme me li biolo-

57


gii, a vyucujı cıbyla prave ona. Byla jeste znatelne rozcilena, ale plna zajmu vysetrit co se de lo a proc a potrestat vinı ky. Tehdy a moz na i dnes, nevı m, byly ucitelky prı mo posedlč touhou vysetrovat a trestat. Malokdy se jim to ovsem podarilo. “Proc jste se rvali vy dva?ú Ticho. Nikdo ani nemukl. “Tak dozvı m se to?ú Odpove ž byla stejna. Ticho. “Kdyz mi nereknete proc jste se rvali dostanete dvojku z chovanıoba.ú No to bylo ne co. Ti mohli dostat treba ctyrku a nic si z toho nede lali. Bylo jim to srdecne jedno. A tak se zacali smat. Opuchlč obliceje se zacali krivit, roztrhanč kosile postrı kanč krvıse zacali natrasat zatı m jeste tajenym, jen tus enym, tichym smıchem. Ona vs ak byla mlada, aktivnı, posedla spravedlnostıa touhou mı t ve trı de poradek. Poposla tedy k ve tsımu z nich, automaticky predpokladaje, z e to byl prave on, kdo zahajil rvacku. “Vı s co si o tobe myslı m,úa patrave si ho zme rila. Byl vyssınez ona a tak musela mı rne zaklonit hlavu, jako by mu ji nabı zela k polibku. “Nevı m, do hlavy vam nevidı m,ú zahucel Pavel. “Nemam naladu na tvoje vtı pky,ú kontrovala ucitelka stroze. “Ty patrne vubec nevı s co to znamena, takhle se rvat ve skole. Vyroste z tebe bandita a surovec, to by jsi chte l?ú Pokrcenırameny a ticho. Dlouhč, ne mč vyznamnč ticho, byla odpove ž . Ona patrne hledala v pame ti poucku co de lat v tomto prı pade . Nevı m jestli ji nasla nebo zda to byla improvizace. V kaz dčm prı pade vsak zacala mluvit. Tak jak ji naucili na skole. O povinnostech z aku de lat to a to, byt slusnıa cistı , neprat se, nebyt sprostı, poslouchat ucitele a odpovıdat na jejich otazky, jsou - li tazani. O ohleduplnosti jednoho k druhčmu, vsech ke vsem o toleranci a disciplı ne . No bylo toho poz ehnane . A jak tak mluvila chodila od tabule k zadnıste ne a zpe t. Za zady posunky jen prsely, ale ona mluvila a mluvila. Byl to ten nejdelsıucitelsky projev, jaky jsem kdy vyslechl a ze jsem jich v z ivote slysel. Byla tak unesena spravedlivym hne vem a svym vystoupenı m, ucitelskou rčtorikou, z e si ani nevsimla zvysenčho ruchu ve trı de . Tichy tajeny smı ch zacal propukat. Zacı nal se valit od lavice k lavici a me nil se v rev. Dokonalč orgie cinorodosti. Ona vsak mluvila dal. R adila jak tajfun. Ztichla vsak tak nahle, jako kdyz blesk ulomıve tev stromu. R ev ve trı de doznı val jeste chvı li po jejı m projevu. “Kde si myslı te, z e jste,ú chte la zarvat. Jenz e hlas ji zradil, a mı sto zarvanıtygra se ozvalo zapiste nısviste . Tež uz se zacaly smat i holky. “Takova drzost, takova hanebnost, vy nejste lidč, vy nemuz ete byt lidč,ú vykrikovala plactive . “Jste banda vsivaku a usoplenych hajzlu,ú zme nila slovnı k a prı val slz ji zalil tvar. “Pojde te vy vyvrhelovč, vy chasko nezvedena, mor a cholera na vasú.

58


Zustali jsme jako oparenı . Nikdo neve de l o cem ta z enska mluvı . Tato slova jsme jeste nikdy neslyseli a od ucitelu tı m mčne . Jiste nas v tu chvı li nenavide la. Nejrade ji by nas znicila. Pred ocima jsem uvide l “Maurerkuú a jejıtenkč rty nalitč vztekem. Jejıruce drz ıcı rakosku a “ssssú, nateklč dlane a bylo me jasnč, z e za nıby k tčto situaci nemohlo nikdy dojı t. Z adnč vyhroz ovanı , z adny strach z naslednych frustracı z aku. Vlada tvrdč ruky. Plevel, ktery je treba od korı nku vyhubit. Kdyby byvala mohla a musım popravde dodat, z e nebyla sama, privazala by nas k mucednickčmu sloupu a skalpovala nas s naprosto cistym sve domı m. Nikdo pro ni nebyl prı tel. Vsichni bez rozdı lu jsme byli nakaz enıa zralıpro te lesnč tresty, kterč takč ste dre udı lela. “Jen pockejte vy holoto. Ode dneska budete mı t vojnu o kterč se vam ani nezda. Ja vas tak srovnam, z e na to nezapomenete,ú vyraz ela ze sebe mezi jednotlivymi vzlyky. Potč se znovu rozplakala a odesla ze trı dy. Šsønjo ý v ù i sMí éý ìv éz i kv tdv j v t ni o bý v Mv i ù Mí zsMmv éjt ný v Mv si í Mv sd v bnd a,v t ni m ù zšTo d Jv Kv k ý n,v ù i í éMTý v yMcmo zv t ni kù Mnv éTMJv e éko šd v n Mso d Jv Pd umv t d Jv rMbzt j Ti ébMv jv šTšd v í øéMnv t ù i éd co jšjJv ( ’C Vv ó d šTšjv ézt bkv Mv ù ai ni v jv i í t nabkjJv Øp ù i ni v ši v tdv yMv o mv i ni cm v Mv jt nm ìv pd v ni v áý éMv rØó ØJv èMv ù ai v øv bazt o zv áéi o í . o bM yv Taí øv syd ù Mn. jv - Mí aý ìv bnd azv øv nMbv í éi kTi v jajni sMéMìv Mv iv bnd ai kv t d v øé yzd Jv L pv kp v t d v jv ni v ù i í Mujéi Jv Bi éz v o Mv o jv Fv i í šTzymJv Eiv séMt no øv šTšd ZVv BmZ ni Vv Hd ášd v kp v yMt d v t smnmv i cjJv d í kmo jìv ØaMái s,ìv søí Mìv nd ù ézujìv ai t d o bakšjzo jì sý o zéd yd šnsmìv “jí ,ìv szébý Jv ad p o øsv ni i bv ØD?Mo jt nMo ìv d ?jo v ni i bv d aknJJJUékyd Mv jí d zéý Jv ( ’C Vv BZd šTo i v tdv t mšTMéi Jv e éyý v ybM d o øéý Jv ( nMcmv ù mt o øv kt nMéý J e nai ý vynjšTéý JvBmnavyd ud évMví Méd bi vo Mvi áyi akvyMcMévad ù nMnvTai vt sz nkù zv Mv s. Takp o zv t éi sMJv ! i kù d ìv Ti kù d ìv Ti kù d v øïv J

“Otevrete okno,ú ozval se vyhruz ny a tvrdy hlas ucitele Machacka “a vsichni do lavic. Co jste tady vyvade li za hovadiny? Zase tytčz firmy, z e? Ale ja jsem vas varoval! Tak ti kterych se to tyk, a vsichni vı me kdo to je, za mnou. Vstavame a jdeme!ú Podıvali se jeden na druhčho, pokrcili rameny a vysli za ucitelem. “Machajdaúje dovedl do svčho kabinetu, kde takč sede la jeste porad uplakana ucitelka Cechova a Machacek bez dalsı ch proslovu pristoupil k exekuci. Kaz dy dostal pe knych par ukazovatkem a protoz e “Machajdaú byl mlady a silny, radne to bolelo. Vratili se se zarudlyma ocima a uslzenymi tvaremi. Jen te z ko si sedali, ale pro ostatnıbyli hrdinovč. Vsichni jsme na ne koukali jak kravy na pastvu. Pripadal jsem si v tu chvı li jako chudak, jako maly zamindrakovany chcı pacek, aniz bych tusil, jak byla tato diagnosa spravna. Byl jsem naplne n Šzkostıtak velkou, z e se mi chte lo zvracet. Ne kdo za mnou, na samčm konci trı dy se zacal smat slabym, nevyzralym, cvrlikavym soprankem. Pribliz ne v tč stejnč dobe se mocnym hlasem prohlasil N.S.Chruscov za nejmocne jsı ho muz e sve ta a vsem z toho be hal mraz po zadech. Pribliz ne v tč stejnč dobe se z vesmı ru ozvalo pı panı“Sputnikuú a zacal boj o ovladnutıvesmı ru.

59


A P I TOL P RŠOV Í Ø FOØ

Na moste pres reku stal clove k v nepravidelne seslapanych botach, saku a kalhotech jiz davno vyslych z mody (pokud ho tyto ve ci vubec ne kdy zajımaly), malym, tčme r prazdnym, uspine nym ruksakem na zadech a zamyslene koukal do spinavč vody, na jejı z hladine si pohraval vı tr s fialovymi a modrymi vlnkami prosycenymi olejem a naftou, fenolem a me stskymi splasky. Vı tr mu cuchal drobnč sedivč chomacky vlasu na omselč lysine hlavy. Jiz davno se nemyl. Jiz davno se nestaral o to, co si o ne m kdo myslı . Bylo mu to jedno. Koukal dolu, na ty zapachajı cıspousty vody, kterč se lı ne valily ke svčmu cı li. Snad v nich cetl svuj z ivot. Zivot zaklety do smrdutych a jedovatych letorostu a kruhu. BUDOUCNOST? Tč uz mnoho nezbyva. Jeho Šsta se pohybovala jakoby z vykal z vykacku, on vsak tise nadaval. “Kurvy, svine , vlci. Vsichni kradou. Okradou a zabijou. Vsichni jsou vrazi a zlode ji.úJeho projevy si byly podobnč jak vejce vejci a slysela je pulka me sta. Nikdy nerı kal nic jinčho. Jednou zde, jindy na name stıprı mo ve stredu me sta, kdekoli. Sahnul do kapsy zve tselčho saka a do Šst, kde byly jeste vide t poslednıubohč zbytky zubu, vykotlanč pahyly, kterymi uz sotva mohl cokoli rozkousat, si nasypal ne kolik drobtu suchčho chleba, kterč byly snad jen o ne co mladsınez on. Za zady mu jezdily autobusy me stskč dopravy, kterč vypadaly jako obrovskč plechovky sardinek na kolech, a hrmotnč kamiony, vydavajı cınesnesitelny zapach ze spatne serı zenych motoru. Mostnı konstrukce se chve la jak koza pred kozlenı m. Po prote jsıstrane sla zena s obrovskymi prsy, kterč neudrz ela vzhuru ani podprsenka, jejı z odporny strih se rysoval pres slaby uspine ny svetr, doprovazena ubohym malym psiskem, stejne zanedbanym a spinavym, jako ona sama. V sikmčm pruhu slunecnı ho sve tla poletovala jemna zrnıcka zvırenčho prachu, ve vırivčm, blaznivčm latinskoamerickčm tanci, hledaje mı sto, na kterč by dopadla a poslčze odvata ve trem dal pres zabradlımostu padala na hladinu reky. Ne kolik lidısede lo hrajı ce karty v teplčm podzimnı m dni v zasedlč trave pod mostem. Opodal be hal pes, tahaje za sebou kus snury, ktera me la patrne slouz it jako obojek i vodı tko zaroven, a dodaval jıpatinu tohoto me sta. Po rece se lı ne sunul vzhuru proti proudu nakladnıclun, vlekoucıza sebou ne kolik lodınaloz enych uhlım a pıskem a zkaderenymi spiralami koure zamlz il nejdrı ve jednu, potom druhou stranu mostu. Sve telny paprsek se odrazil od paluby parnı ku, preskocil na bachratč zachrannč cluny visı cına boku lodi, jako obrovstıbrouci bez nohou, pohladil svym unavenym sve tlem komın

60


parnı ku, prı dnıste z en a zmizel tak rychle, jak se objevil, aniz by po sobe zanechal jakčkoli poselstvı . Lodnıvlajka se trepotala do bridlicove zbarvenčho nebe. Den pomalu koncil, soumrak se hlasil o slovo. Starec jeste porad stal nahore na moste , pokyvoval hlavou a Šsty plnymi rozbredlč brecky vyplivaval naucena slova. Rozprahl se, ude lal za lodıvulgarnı posune k a plivl pres zabradlımostu na hladinu reky. “Jo, vy kurvy, svine , zlode ji, vrazi, jo, pro mladyho to tak jeste je. Ale co pro nas, pro stary? Co pro nas mate?ú Nikdo si nevsı mal starcova gesta ani jeho vykriku. Jakoby me li v usı ch vatu, byli hlusıa slepı , mı jeli ho bez zastavenıdal. “Tati, tati, proc taky nejedeme?ú kricela mala holcicka s dlouhym blonž atym copem na svčho otce, ktery se zastavil kousek od zanedbančho starce, aby jıukazal lode a lodnı ky, lı ne zevlujı cıpo palube lodı . “To nejde Elisko. To jsou nakladnılodi. Ty vozıjen uhlıa pı sek. A na ty, co vozılidi, to jsou takovč obrovskč parnı ky a jezdıpo mori, nemame penı ze, vı s? Ale treba jednou, az budes velka, tak pojedeme.ú “Tati, tati, tak rychle nasetri, chte la bych moc jet s tebou ne kam daleko. Az na more.ú “To nezalez ıjen na pene zı ch ale na mnoha dalsı ch ve cech. O te ch ti ale nebudu nic rı kat, protoz e by jsi to jeste nepochopila.ú “A tati, proc nejsme bohatı , abychom mohli jet hned?ú “Jsou jeste chudsı , nez jsme my. Podı vej se treba tamhle na toho pana s ruksakem na zadech.ú “Na toho staryho, spinavyho?ú “Kaz dy jednou zestarne a...ú “Ja ale ne,úprerusila ho zpupnym de tskym hlasem. “Ja s ruksakem chodit nebudu!ú “To vı s, z e ne. Ty ne. Ty budes krasna mlada dama a dobre se vdas za bohatčho, slusnčho muz e a budes s nı m jezdit lodıdaleko, daleko az za more.ú “Ano, ano, tak to bude,ú zacala vyskat a poskakovat. “A ty by jsi byla radsi kdybychom byli bohatı ? Me la bys me proto radsi?ú “No to se prece vı , tati. Mohli bychom jet lodıuz hned tež .ú “Tak dobre ty hlavicko,ú rekl a pohladil ji po vlasech. “Tak dobre. Ale tež uz pujdeme, serıse a maminka by me la strach, kde jsme. Mne se tu stejne nelı bı . Je tu velky hluk a smrad a cely most se trese, jakoby se chte l rozpadnout.ú Vzal ji za ruku a odvade l pryc, tu malou prostorekou damu chtivou cestovanıpo mori. Rackovč jeste stale krouz ili nad odpadky, kterč se kolčbaly na hladine reky vzbourenč do barevnych vlnek prujezdem parnı cku a odraz ejı cı ch se od betonovčho mola prı stavu. Vysoky, urostly muz se slepeckou holıpozorne oklepaval jednotlivč prıcky mostnıho zabradlı. Na slepce sel neobvykle jiste a rychle. Sraz ka uz byla nevyhnutelna. “Tati, tati, proc ma ten pan bı lou hul?ú

61


“Protoz e nevidıa tak ta hul jde o krok pred nı m, aby do ne ceho nespadl nebo nevrazil. Vı s prece, co je ve me ste de r a vselijakčho haraburdı . A nekoukej porad co kde lı ta, a podı vej se radsi tamhle dolu do prı stavu, jaky je tam krasny osobnıparnı k!ú Slepec napı chl holıstarsı ho pana, ktery pozoroval krouz enıracku, jejich premety a vyvraty, stremhlavy let a mistrnč sbı ranıkousku chleba z hladiny reky a ope tnč prudkč stoupanı , to vse za ohlusujı cı ho kriku a hadanı . “Prominte,úzaleskly se zlatč zuby do podvecernı ho soumraku v dosiroka otevrenych slepcovych Šstech. “Nic se nestalo,úzabrblal starec a ustoupil slepci z cesty. Vypadal jakoby me l radost, z e do me vrazil, zamrucel si pro sebe. TAKY Z E MEL. ‘To jsem to zase jednomu nandal. Kurva jedna. Vidıa neuhne. De lam ramus jak kulomet a on stejne neuhne. Jiste cume l do vody, krmil racky a premyslel. Ale o cem? To aČ mi ne kdo rekne. Kdyby to aspon k ne cemu bylo, to jejich premyslenı . Tak to slı zl. Nejrade ji bych padl na zemi a polı bil ji. Jenz e Buh vıdo ceho bych ten rypak strcil. Vsude je takovej bordel, z e to nema obdoby. Co asi de lajıvsichni ti, co jsou za poradek ve me ste zodpove dnı ? Asi stojına moste , cumına racky a premyslejı . Cert aby je vzal!Í Ruka plna zlatych prstenu uchopıbı lou hul jeste pevne ji a rychle pokracuje dal ke konci mostu k betonovčmu tunelu. Pane boz e, dej aČ to stihnu. Stali tam jak slepice na hradu a u kajutnı ch okynek byli namackanıvz dy nejmčne tri. “To by me velice zajı malo, proc se sem tak hrnou. Podı vej se na ne jak jsou namackanı . Vypadajıjak herynci v konzerve . Jakoby to tady byla ne jaka zeme zaslı bena, zeme neomezenych moz nostıa prı lez itostı .ú “Hele dej mi svatek s tvymi Švahami, jo? Muj chleba mi nesez erou. Ten mam jistej.ú “Zatı m, ty blbecku, zatı m.ú Parnık se trochu naklonil k jednč strane , jak se vsichni nahrnuli na pravobok, aby vide li... co vlastne ? Vklouzli jsme definitivne a dobrovolne do betonovčho tunylku na konci mostu a vsichni spolecne se zacali dusit vyfukovymi plyny. Vsichni se zacali strkat a predbı hat, aby byli z tohoto dusivčho pekla uz zase venku. Konecne venku, ale vzduch nenıo nic lepsı . “Hergot, clove ce, ty tu holku pe kne balamutı s. Proc ji nereknes pravdu? Vz dyČ se ji jednou stejne dozvı . Mama proste vzala roha. No a co? Snad nebudes truchlit celej z ivot!ú “Hele, vı s co ti reknu,ú a naklonil se k jeho uchu, “jdi do prdele!ú Skocil jsem zpe t do de tstvı . I mne rı kali urcity cas ruznč ve ci, o kterych si mysleli, z e bych neme l ve de t. Ba neme l jsem je ani tusit. Bylo to hnusnč a nezodpove dnč. Lhanı je k nicemu. Stejne jsem se vse dozve de l. Dlouho, predlouho jsem daval

62


vsechno dohromady a reknu vam, byla to horka porce. A jeste dčle mi trvalo, nez jsem se naucil rı kat pravdu ostatnı m. Horkou a nepohodlnou, ale byl jsem poucen. Nechte l jsem kolem sebe rozsčvat zklamanı , ale snad prave proto, jsem ho tolik rozsel.

63


A P I TOL P RI P OÍ Ø FOØ

Ne kolik dnıpo konfliktu s Machackem jsem si o prestavce vykracoval hrde a pysne jako pav a ani zbla jsem si nevsı mal sepotu a postrkavanı lokty jednoho do druhčho. Ve de l jsem, co to znamena a okazale to ignoroval. Stal jsem vysoko, prevysoko nad septanymi uraz kami. Ma jesitnost a ta poČ ouchla hra, kterou me nutili hrat, mi dodavala odvahy, nade je a iluze. Klidne jsem je mı jel, nedbaje ani za mak jejich vyraznych a vymluvnych posunku. Prehlı z el jsem je jak druz stevnılany. V dusi mi vsak zurila boure. Chte l jsem byt takč hruby, ale bal jsem se. Me l jsem veliky vztek na svou neduz ivost a zbabe lost. Na to, z e se neumı m rvat jako oni, abych jim dal za vyucenou. Moz na, z e by me potom takč vzali mezi sebe. Zatı m jsem vsak zaČ al pe sti i zuby a sel dal. Vide li muj spatne skryvany vztek a mne zase neunikly jejich veselč obliceje. Vide l jsem, jak bojujısami se sebou, aby nevyprskli smı chy a nezkazili celč to divadlo. Z il jsem mezi selmami a presto, z e jsem se jich bal, cı til jsem jaksi podve dome , z e mam navrch. Z e dokaz u, co oni nikdy nedokaz ou. Cas mi dal za pravdu, a kdyz je dnes potkavam, ty vys eptalč, obtloustlč, znechucenč toreadory, kter ımi nade lali tolik neprı jemnostı, kterımnou hluboce a nevyslovne pohrdali, a vidım jejich bezzuba Šsta, porobenč duse, ustrnulč, vrascitč obliceje, vystoupla, naduta bricha, lı nou a te z kou chuzi, nelituji jich ani co by se za nehet veslo. Tenkrat to byla jen prapodivna hra s mojıbojacnostıa studem. Bal jsem se kaz dčho, kdo byl ve tsıa to nedalo nikomu moc prace. Takč jsem neve de l nic o takti-ce a strategii boje. Neve de l jsem, z e i slabsımohou zvı te zit. Pokracoval jsem dal ve svych prochazkach skolnımi chodbami a prezırave jsem si kaz dčho prohlı z el. Az jednou. Obstoupilo me asi pe t sest lotru a ja jsem poznal, z e z tohoto obklı cenıneuniknu. Snaz il jsem se dostat alespon ke zdi, ale mč Šmysly byly rychle prohlčdnuty a vsechny Šstupovč cesty zablokovany. Cı til jsem se jak vyslouz ila bardama. Dnes uz se nepamatuji, kdo byl prvnı , ktery zacal vykonavat tu prostoduchou odpornou exekuci. Musel jsem chodit do skoly ciste a peclive oblecen. Na to se u nas obzvlaste dbalo a uz tı m jsem byl napadny. Teplakova moda a cervenč trenyrky se me netykaly, takz e ten den jsem na sobe me l zbrusu novy modry oblek. Vrhli se na me jako lev na nemocnou antilopu. Byl jsem povalen na zem, ruce mi byly vykrouceny za zada (velmi bolestivč) a na sako mne byla - a tež se podrz te - namalovana z idovska hve zda. Krejcovskou krı dou, kterou jak jiste vı te, nelze oprasit. Ohromilo me to tak dokonale, z e jsem nebyl schopen nijak reagovat, natoz se alespon chabe branit. Byl jsem velmi rozhorcen, zrazeny, opuste ny jak sve tčl-

64


ko v dulnısloji. Oci se mi zalily slzami a srdce se mi propadlo az na dlaz dicky skolnıchodby. PLESK! Vstal jsem a otocil se ke svym nepratelum, kterıse zalykali smı chem. Vyvedlo me to Šplne z mı ry. “To mas za ty tvoje ksichty co na nas porad vrhas, ty debile jeden, zasycel ne ktery z nich.ú “Debil jses tak akorat ty,ú odsekl jsem. “Nebav se s nı m ty vole. A ty drz hubu!ú “A ty si polib prdel,ú septl jsem tise. Ihned jsem se svych slov zde sil. Pouz ı val jsem jich jen velmi, velmi vzacne . “Ja ti zmlatım drz ku, to budes vide t ty sraci jeden zkurvenej,ú zarval Jindracek, uchopil me za lı mec a zacal se mnou smykat po zdi. Naste stızarincel zvonek oznamujı cıkonec prestavky i exekuce. Strach z rakosky Machacka prece jen jeste prez ı val. “A ty tež muz es jı t klidne z alovat, sraci hnusnej,ú doporucil mne dalsı . “Polib si prdel,úrekl jsem jeste jednou. Dobre mı rena rana do z aludku me srazila k zemi. Zustal jsem lez et.

Bý Zd év t d v o Mv o i co mv éi kbkv kv ud bý Jv ’ábéi ù jév øv ù MšTv néd mšmTi v éjt nmv Mv Zù mo ý J hmšTMéMv tdv sd v øv t øt jšd v DMt šjo Mšd v Mv o d í l søaý ìv o Mí Zd o mv Mv t bd ù t d ìv o zbéi o o i t I njvMvi í ù i akJv i yù i akù éo ,vù i šjný vnMkù éo ,Ti vC m- Mo MJv( i vTéMí jo øvnjZd vù ékéM ù éMšTd no jšd vt v i Tkno . vámé. vù éMšTni sm Jvó Mvù Mékáøvt d vi ù maMévi vyzáaMí ém i Tkno . v kp vsví éi kT, vcd ao , vbMáznkvù i Méi sMo , vù i í jso . jvyo Mbý J hi í a,v s. aMyo ,v i cjìv í éi kT,ìv t søné,ìv k MZnøo ,v séMt ý ìv sd éb. v ai so . v o it v v Mv nszu Majt ni baMnMìv øv DMt šjo i sMéý Jv Bd v sd éb. šTv sazt cjn. šTv akbi kv í ap d év éd t bé. ìv Mbi áý t numáao . v nMémuv Mv d í év yv o øv o d šTkno i kv áMad so i kv áud cbkJv Bý yMui sMéMv yv o øv Tékái bz kZéd šTnjéi t nìv bnd azv øv í øt jéMv bv t anjJv E Ti í jév t d v sd v séTb,v nazsøv d yjv i éZd I jv Mv saájcbM jv sv t aí šjv ù i šjnv o d Znøt nmv Mv i áønjìv bnd a,v ù ai kí jéi v yd v t M ,Ti v t nud í k yd øJv’šjnévt d vt d vsvt M , vt nud í kvi áai st b,vt béd o øo ,vbi kéd ìvo Mù éo øo , éd Tb. v si - Ms. v í . d Jv e bayd v d mv t nai ù v )áý év ni v séMt no øv sl ád šv t nai ù VNv t d ù i yi ai sMév bMéo ,ìv Tsøyí o Mn,v o d ád v Mv í Méd b,v yM p d o ,v t éko šd ìv bMéo ,v Mbv i ù jéši sý i cjJv K i šo jév t d v øv i ù ønv Tékái b. v Mv o d s. t éi so . v ù i šjnv o d béjí kv Mv È ybi t njJv èMb sd éb. ìv pd v o d i Tkv éksjnìv o d i Tkv tdv ù nznv )Méd v bi Ti Nìv bí d v séMt no øv t d ìv bí d t d v tdv i šjnéìv ši v d v ni v yMv ù i í jso ,v t nMsáý Jv e aí šd v jv ù i t bMbkd v kv o i Ti kv Mbi sd ébzv cd asd o zv bi kéd Jv E Tšjv o øši v umšjìv Méd v o d í d v ni Jv Ši bnz ìv yMí aTzsz v Mv tv bMp í . ù i bkt d v sý ù éjskjv sd éb,v basMs,v šTašTéd Jv Bv kZmšTv jv Tkcmv t mšTJv ó d i í sMp kj tdv ysd í o i knv TéMskv Mv ù i í msMnv tdv o Mv o øJv ( i d í o i kv tdv sù ud í kv jv syMí k yMv t nøo M jv bi kéd v yMco d v i ád si sMnv sd éb,ìv o d ai yd yo Mnd éo ,v o i p t nsmv éjí mJv Bjí m d v ai y MyMo øv ù ud t v bMù bý v í d Znøìv bnd a,v kéù øéý v o Mv ù i sašTkv t béd o øo ,v bkù i éd J L áøTéMv t ù i kt nMv cMt kJPA S O U PO I øØHv C Mt v tdv umnmJv e jéo øJv ’v ù ud bi nJv KMv om s. cjnbý v t søí i mJv C d t nv Mv Taí i t nJv Ksi éo Mv Mv sd é jv ù aMšo øv ysd í z v i cjJv ( i bi kZm tdv ù i šTi ù jnJv L sjí m v Ti Vv ó d ái v kp v nM v o d ákí d Vv ó d ìv o d t ni mv nM ìv o d ù ujZd év j o Mvù i i šJv’í éd nøéví i ví zéd bvsd t makVvg i vTai yjs,vù azyí o i ný vi šd zo l V KMù azZd o . v Mv ù ud t ni v éd t bé. ìv t bsøé. v Mv áémyb. v Mv yzai sd - v o d í i t Mp jnd éo . Jv gøt js, í d éjajk v ád yv šméd v Mv t ý t ékJv èMo d šìv d Ti p v aý n kt v Mo jv íod t v o d yo z Jv x Mo nMt njšb. áMéd nìv bnd a, kv o d ai yk m Jv Šjo i ìv bnd a,v o d šTzù kJv ó i co mv í aMp áMìv d mp v t ý t év j ko jbzJvŠkéd co mbJv hMZbMao mvù éd t Jvr ,o i ìv ù um d o mìvsøbJv èi vd vd í jo ,ìv ši vsm J rt d v mao . ìví i áai ý t éo . ìvi ácMt vnai šTkvyù kù o . ìvMéd vsvyzt Mí øvkbzyo øo . ì

65


t

and éo . v céi søbJ

“Co tady polehavas? Je ti spatne ?ú Pohlčdl jsem nahoru a uvide l vysokčho, hubenčho clove ka s propadlou tvarı , kterčho jsem do tč doby jeste nikdy nevide l. “Vstan, opras si saty a jdi do trı dy. ú Chte l jsem mu rı ci o dnesnıexekuci, ale nemohl jsem ze sebe vypravit ani hlasku. Bylo mi opravdu spatne . Tak silnou ranu do z aludku jsem jeste nedostal a neve de l jsem, jak se zbavit nevolnosti. Pokousel jsem se vstat, ale bolest v oblasti z aludku me srazila na kolena. Ten clove k me uchopil za loket a teprve nynıse zadı val na z idovskou hve zdu namalovanou na zadech saka. “Kdo ti to ude lal? Kterč prase?ú zarval. “Tohle tady trpe t nebudu. Ve kterč trı de jsi?ú Nemohl jsem samym zde senım ani mluvit, nechapal jsem co ho tak rozzurilo. Dosud bylo ucitelskčmu sboru vı ce mčne lhostejnč, co jsme o prestavkach de lali. Byl to ostatne Á az na ne kolik vyjimek Á sbor zbabe lcu a slabochu, ktery se vı ce ve noval svčmu osobnı mu prospe chu, nez nam Á z akum. “Vstan!úzazne lo tvrde a prı kre. Postav se, chovej se jako chlap a okamz ite mi ukaz trıdu, ve kterč jsou ti, kterıti pomalovali oblecenı .ú Do ticha chodby se ozvalo cvaknutıdverıa objevila se ucitelka de jepisu. Kdyz vide la me a reditele skoly jak me vlacıza ruku ke trıde , rychle prispe chala. “Co tady mate za zlocince?ú ptal se velmi prı snym hlasem reditel. “Co ma toto,ú a otocil me zady k nı , “znamenat?ú Spraskla ruce a jen zası pala “pane boz e.ú “Pana Boha nechte byt kde je,ú odpove de l jıstale stejne prı sne . Mluvil jakoby sycel. “Co mne k tomu reknete? Mluvte!ú Stala jako primrazena. “Nevı m,ú tčme r zaseptala. “Nevı m co to znamena.ú “Ne?ú zarval. “A za co jste tu placena? Kdo me l dozor o prestavce?ú “Nevı m?ú “Vı te vubec ne co? Vı te co je tohle,ú a ukazal na hve zdu namalovanou na mčm saku. “Ano, to vı m. Je to Davidova hve zda.ú “Spravne , soudruz ko. A vı te kdo ji za valky nosil? Vıte k cemu byla zneuz ita?ú “Ano, vı m.ú “No vyborne . Takz e se postarate, aby se na tčto skole jiz nikdy nic podobnčho nestalo.ú “Ale ja prece...ú “Co vy prece? Patrne za nic nemuz ete. To mi chcete asi rı ci, ne?ú rval na nıjako na neposlusnč zvı re. “Ano. Neme la jsem dozor.ú

66


“Nic by se nezme nilo, ani kdybyste ho me la. De lajısi z vas tak akorat dobry den. Nemate z adnou autoritu. Umı te akorat brecet a fnukat, jak jsou neukazne nı . Cert vas tady byl dluz en.ú “Jdeme do trı dy. Ty si sundej to sako.ú Kdyz jsme vesli do trı dy, lomoz a sepot ustal, jako kdyby vsichni naraz prisli o hlasivky. Prestali mluvit tak rychle, z e ne kterym zustala jeste nedovrena pusa. Slova jim visela z Šst a pomalu tekla na lavici. “Sednout!úvyste kl reditel. Vzal mi z rukou sako a otocil ho zady do trı dy. “Prizna se dobrovolne ten, kdo je autorem tčto kresby? Nemate cas na rozmyslenou. Pocı tam do trı ,ú a zacal odpocı tavat. Samozrejme , z e se nikdo neprihlasil. “Jste zbabe lci. A protoze zbabe lce nenavidı m, zustanete vsichni zde a celou ve c vysetrıpolicie. Ty si vezmi ve ci a jdi domu.ú Sel jsem do lavice, vzal si tasku a odesel ze trı dy. Provazely me nenavistnč obliceje, vyplazenč jazyky a vselijakč posunky. Pomalu jsem se dovlekl domu, vrhl jsem se babicce do naruce a vsechno jsem ji rekl. Cekal jsem, z e me zacne ute sovat, litovat, ale prislo ne co, s cı m jsem nepocı tal. Z tvare ji zmizela ona obvykla dobrota, ne ha, zdvorilost a pochopenı . Prı valy lı tosti nad mym osudem se nedostavily. Nerekla nic, jen me jemne odstrcila. “Sedni si,ú rekla a ukazala rukou zarudlou od pracı ch prasku na z idli vedle mycı ho stolu. Zadı vala se na me dlouhym studenym pohledem, ktery jsem u nıjeste nevide l. Jejıoblicej mi pripomı nal studenou a drsnou rybu. Poposla ke sporaku a beze slova mi zacala pripravovat obe d. Tvar me la lhostejnou a tak neprostupnou, z e jsem vubec nemohl uhodnout, co se v nı de je. O cem premyslı . Beze slova mi podala polčvku a hlavnıjı dlo, ope t se na me bezvyrazne podı vala, otocila se k oknu a vzala do ruky pocmaranč sako. Peclive si vse prohlı z ela a po oku sledovala jak jı m. “Pojž si vzı t se mnou,ú zkusil jsem prolomit led mlcenı . “Muz es z kastrulku,ú zkousel jsem finty. Zavrte la durazne hlavou. “Ne a nepremlouvej me . Takhle to dal uz nepujde. Musıse s tı m ne co de lat. Nenımoz nč, aby jsi neustale me l ne jakč konflikty. Pujdes na jinou skolu a basta.ú Kdyz jsem dojedl, vzala ze stolu talı re a ope t mlcky je zacala umyvat. “Jdi si de lat Školy! Az prijde de da, tak vsechno vyresı me.ú Odesel jsem mlcky do svčho pokoje, lehl si na kanape, kterč zde zustalo jeste po mč matce, a se zavrenyma ocima, zatajenym dechem, lehce busı cı m srdcem a chve jı cı mi se bolestive zahaknutymi prsty, jsem cekal na ve ci prı stı .

L pv t i kv nMí ý Jv ’ád sjéjv tdv n, øuv i bM p jnøJv ( ujZéjv njZd v Mv n, øuv o d ù i yi ai sMo øJ Mo í Mv ykujs. šTv ù jaznl Jv ó zt jém v jv ai ynzTéjv o i Tý v Mv í msMéjv tdv o Mv ,v ù ujai yd o mJ ý éi v sd éb,ìv sønZmv o d pv kv . šTv t ù i ékp zbl ìv o MáøTé,v Mv nøp b,v Mbv i éi søo . v ù aknJv (i o Mcd asd o Mé,vi áéi yd vt d vbd v o øváémp jévTMsaMo vMvt s. vyi ázbd vsý béd ù zsMé

67


t nMššMni v kí zéi t nmìv bnd a,v Ti v íod t v ù i nbMéý Jv Šéi kyMév bd v o øìv t o zZd év tdv nMbv aý šTéd Mbi v áý v d év o Mv bi éd cbi s. šTv áakt émšTJv ó Mv TéMsøv kv t nzéMv sd ébzìv cd asd o zìv yMù zéd o z t smcbMìvi t nud vbi o naMt nkmšmvt vd Ti vkTéi søvcd ao . ìvéd t bo i kšm vt d vù d um ì sý ù Mí Mmšm v Mbv t knd co mv DaMbJv Ši kéd év o Mv øv áéý Znjs. Mv i cj Mv t ni éd n,Ti v RzáéM o d ái v Zméd o ,Ti v Mo í øéMJv ó d yMt nMsjév tdv kv øìv d o v ù ai é,néìv aý šTéd v Mv o d Tékco øv Mbi tdov Mv i ù ønv y jyd év sv o d bi o d co . šTv nd o i nzšTv sd t makJv ( Mbv tdv yMt d v i ád sjéì t d í év t jv o Mv i To js. v bakTìv yéd TbMìv Mbi áý v áý év yv šd éi Dzo kìv Mv i cjv kv bai kp jéý v Mb bkéjcbMvakéd ný Jvó zTéd vsZMbvy øo jévt s,vai y øaý ìvd Ti vbumí éMvt d vai ynzTéMví i o d i ásý bé,v Zmubý ìv kp v sý ù Mí Mév Mbi v bi o í i aìv yd v yi ázbkv kv sý Zéd Tév í éi kT. v cd asd o . Myý bìv bnd a. v kTMt jév t smcbkìv yMt bud Ti nMév Mb. t jv ù i yí aMsv Mv í d Djo jnjso øv i í éd nøéJ Káý éý v ù iv oø v d o v Mb,t jv áMad so ,ìv smujs,v DMo nMt M?i ajd v t smnjs. šTv ái í l ìv bnd a, tdv i ù ønv t bézí Méý v sv bi kéd ìv p TMs,v Mv i áai st b,v Mbv t éko šd ìv t smnjs,v bakTý v o Msyzd tdv ù ai nmo Mmšmv Mv È ni cmšmv o Mv t si jv séMt no mv ù i í t nMnkìv Tsøyí ý v Mv nMb,v i áai st b. v t smnjs. mšd o v t i ù bý Jv E mnjév t d v t jao ,v s. ù Maý v Mv o zTéd v øv i ábéi ù jéMv sd ébzv i To jszv t ù jazéMJ ’aMo p i s. vi t é- kmšmvTMí ìvbnd a. vt d vt aZAi sMévMvai ynMTi sMéví i vo d ksøujnd éo . šT ai y øal ìv øv snMTi sMév íiv jt bumšmTi v Mv smujs,Ti v sd t makJv ý év t d v m v s aZnøo íiv n,v béi bi nMmšmv Mv sumšmv T i ný ìv íiv t M ,Ti v mšo kv i í ù i ao ,v Mv ù zšTo i kšmv néM ý J ! søyí ý v Mv t éko d co mv jt baý v yMTzjéý v t sl v È ni bv Mv zv t d v yMcMév o MsMyi sMnv synMTý v t nø jni v t naMZéjs. jv t jéM jv t sønMìv d p v sv oø v ù ud á. sMmìv ù i í zsMév t d v akbkv ái kuéjI s,v Mv ykujs,v M?o d njšb,v i šjJv e d sud év t d v akbkv sv ù øt nv Mv í anjév sv o mv ný v o i Ti TéMs, bi cbý ìv o d ni ù . aý v Mv ù d éjbzo ý ìv sZd šTo ý v ný v sd éjb,v Mv o d i ásý bé,v ù nzbý Jv i yZéMù zsMé t d v d jšTv nøéMv o Mv basMsi kv áud cbkìv sd v bnd a,v t d v tdv ai ybi Zo jšbý v széd éJv i yámd é t d v sZd ìv ši v jv ù ujZéi v íiv šd t ný Jv Bv bMbi Di o jjv yskbl v tdv i ysMév TéMt v ù i TuámsMo ,Ti yMp jsMìvsi éMmšmTi vi vù i i švsvo øMb, vo d yo z , vMyý šd ìvo d ái Av kvo jbí i o d ai yk mv Mv o jbí i v o d ù i zTzJv Hd Tšd v yMbéi o øo i kv TéMsi kv tdv i ù maMév i v Mé. ìv nsaí . ù i éZnzud bJvBý ù Mí MévMbi vbkt vo záý nbkvo d ái vMbi vt i šTMvt d vyMù o kn. vnkT. ém šd vi í vo øMb,Ti vt kad Mééjt njšb,Ti vt i šTMud ìvJvBéMt ý vo M MyMo ,vyd éd o . ì éd ù js. v t MaMnd v nMbìv Máý v kv í ap d éý v Mv o d ù Mí Méý v íiv i cmv )Mbi áý v ni v kp v o d áý éi d í o i Nìvt véd Tšd vt béi ù d o . jvuMt M jìvéd p d évMvcd bMévMp vyMco i kvù ai kí jnví Msý i í ù i ao . šTv Mv ysaTé. šTv i áí jsi sMnd él v bMnMéd ù njšb,v t nao kéi t njJv E d é. v o Mp d Téd o . v M sý áé. t bMo . v Mbv bkt v aM i akJv ( i d í o i kv tdv sv ni ni v sumšm v bi néjv i áaMyl ìv ù ud í t nMsì yzTMí v Mv o zt jémv yMcMéý v d í o i néjs,v t éMájbý v ans,Ti v ynsza- i sMnv íiv t éi sìv íiv sønì bnd a. v t d v yMcMév ai yk ønJ

“Vstavej,úuslysel jsem a cı til jak se mnou ne kdo trese. “Probuž se a prestan tady blbnout. Stojı m u tebe uz pe knou chvı li. Lez ı s tu jako mrtvola.ú Teprve tež jsem vsechno pochopil. Ten mrtvy jsem byl ja. PociČ oval jsem bolest v rameni od tvrdčho stisku de dovy ruky. Konecne se mi podarilo otevrı t oci, uprostred toho ramusu a jiskrenı , hrozivč atmosfčry blazince nebo snad jatek, ohlusujı cı ch zvuku a nepochopitelnych obrazu se vsemi te mi podivnymi postavami blouznivcu a opilcu, uprostred hrozby smrti. Byl jsem vytrzen z pocitu chladu a omracenı , strachu i dojetı , predpove dıa ve steb. Byl jsem vytrz en z toho teplčho a pohostinnčho bricha do uraganu odpudivč reality. Do vsech te ch nebezpecnych cest do skoly, do hrozeb spoluz aku, despotismu stryce, ve cnčho nikdy nekoncı cı ho spe chu, do predvade nıse ve skole, do tč odpornč kaz dodennızkousky, ke kterč jsem byl nucen. Oslnilo me prudkč sve tlo odpolednı ho slunce.

68


“Vide l jsi snad me ne kdy odpoledne lez et, nebo dokonce spat?ú zne la prvnıotazka. Vnı mal jsem prudky a ostry ton de dova hlasu porad jeste jakoby zdali. Nebyl jsem jeste porad schopen jakkoli reagovat. Okamz ite vstat a zacı t plnit celou radu prı kazu, kterč budou nasledovat. Znovu me uchopil za rameno a tentokrat uz se mnou zatrasl zlostne a prudce. “Tak uz se konecne prober. A pospe s si s tı m, nez odepnu remen. Nebavı me tady stat a koukat na mrtvolu.ú Kyvl jsem hlavou na souhlas, ale jeste porad jsem nechapal, co po mne chce. “Chci slyset co jsi me l za konflikt ve skole. Chci ve de t, co znamena to pomalovanč sako. Kdo ti to ude lal a proc.ú “Nevı m, ve r mi prosı m te , nemohu ti to rı ci. Nemajıme radi. Nejsem z me sta, nepatrı m do jejich bandy. Nemluvı m s nimi, nic jim nede lam.ú “Proc te nemajıradi, kdyz jim nic nede las?ú “To se neda predepisovat. Proste si myslı , z e si mohou vsechno dovolit.ú “A mohou?ú zazne la otazka. Mlcel jsem, protoz e jsem ve de l, z e mohou. Neume l jsem se jim branit. Byl jsem slaby a plachy, neume l jsem navazovat pratelstvınebo jen kamaradstvı. “Tak jo nebo ne,úptal se de da jeste jednou. “Asi jo,ú soukal jsem ze sebe. “Nepreperu je. A navı c je jich vz dycky hodne . Mam z nich strach. A neumı m se prat.ú “Proste a jednoduse jsi baba a ne chlap,úzavrcel de da nervozne . Uchopil me za lımec kosile a zatrasl se mnou. “Bojıs se par modrin a skrabancu. Jedinč co umı s, je fnukat a de lat ze sebe trpitele. Celč ve ky lez ı s jen v knı zkach a nikam nejdes. Tak poslouchej, co ti tež reknu. Jestli prijdes jeste jednou domu ubrecenej a takhle zmalovanej, tak ti jeste pridam.ú “To me klidne zabij hned tež ,ú zası pal jsem. “Hele, moc me neser,úvyste kl. “Ja ti na ty tvoje vzdechy nenaletı m. Proste budes chodit do sportovnı ho krouz ku, kde te naucıpadat ze z idle a ude lat kotrmelec. A nebat se rany a nerozbrecet se, kdyz nahodou ne jakou slı znes. Nerı kam, aby jsi se pral denne . Ale musı s ukazat, z e se nebojı s. Vı s co je laka? Proc jsou na tobe neustale jako vosy? Protoz e vı , z e jim vz dycky vsechno projde bez jedinč modriny. Jedinč co umı s, je rychle be hat. Ale to nestacı . AČ se ti to lı bınebo ne, jednou budes dospe lej chlap. A nebudes moci porad pred ne cı m utı kat. To proste v z ivote nejde. S z ivotem se musı s prat a ve r mi, je to tvrdej zapas. Z ivot nenıobraz od van Gogha, je to dz ungle, a platıtady, jak jiste vıs, zakon silne jsı ho. Snaz se byt silny a kdyz uz to nepujde, tak ho proste ze sebe alespon de lej. Vcas zvedni ruku, zarvi, pouste j hruzu. Nechci a nedopustı m, aby z tebe byl me kkej ubrecenej srac, kteryho poloz ıkaz dej na lopatky jen se na ne j podı va. Nebudu ti to trpe t. Vide l jsi snad brecet ne kdy me ?ú

69


Zakroutil jsem hlavou, neschopen slova, neboČ jsem jeste nikdy v z ivote neslysel de du mluvit tak dlouho. Jeho hlas byl studeny a prı kry jak skala nad morem. Nekricel, on nikdy nekricel, ale byl v te chto okamz icıch velmi neprıstupny. “A ve r mi, pokracoval, ne kdy mi do smı chu moc nebylo.ú Zmocnil se me pocit hlubokč nespravedlnosti. Zacaly se mi krivit Šsta, oci mi zvlhly slzami. Utrel jsem si je hrbetem ruky a zhluboka se nadychl. Hned nato se mi zatme lo pred ocima. Dostal jsem facku. “R ı kal jsem, z e te nechci vide t brecet a myslel jsem to Šplne vaz ne . To nech starejm babam a plackam na funusech. Ty jsou za to dokonce placeny.ú Stal jsem jak solny sloup neschopen slova. Me l jsem pocit, z e jsem zkamene l. De da me ope t chytil za jiz tak bolavč rameno a naklonil se ke me . “Od tčhle chvı le se budes branit. Je jasny, z e jich ze zacatku par schytas, ale den ode dne to bude lepsı . Je mi jedno jestli te zmlatı , jestli prijdes otrhanej. Ale budes se branit. Urcite te nezabijou, to ti mohu rı ci jiste . Od prı stı ho me sı ce budes chodit do kursu zapasu a juda. Prestanes sede t doma a cume t cely odpoledne do knih. Jasny?ú Tvaril jsem se, z e perfektne rozumım, ale zaroven jsem takč ve de l, z e prı ste strcı m hlavu do pı sku zase. “Dobre,ú rekl, zalovil rukou v kapse, vyndal si zmuchlanou napul vyklepanou cigaretu, zapalil si, zhluboka s jakymsi mystickym proz itkem, vdechl kour a beze slova odesel. Vsechny tyto neprı jemnosti zpusobily, z e jsem nakonec byl opravdu zapsan a donucen chodit na kursy juda. Zacal jsem plavat, v zime hrat hokej a lyz ovat. Byl jsem prinucen de lat ne co, cemu se o mnoho let pozde ji zacalo rı kat body-building. Tenkrat ovsem nebyly z adnč specialnıstroje na posilovanıa vsechny ty blbosti, kterč najdete dnes v kazdčm me ste . Takč nebyli z adnıspecialnıinstruktori a tak se ma fyzicka kondice me nila k lepsı mu jen velmi, velmi pomalu. Byl jsem na pokyn de dy, ktery se se vsemi znal, tvrde a neŠprosne otloukan a otuz ovan, systematicky pripravovan na boj o prezitı , na obranu mč vlastnıosoby a v prı pade nutnosti takč na pomoc jinym. Neme l jsem vsak, bohudı k, az na par drobnych potycek na ucilisti a pozde ji na vojne , kterč jsem bravurne vyhral, nikdy v z ivote moz nost si nabytč zkusenosti vyzkouset, a po pravde receno nijak jsem po tom netouz il. Jenz e Á tak jako vsude Á se i zde nalezli lidč, kterym se moje chovanınelı bilo. Moje pı le, ochota a snaha se rychle vsechno naucit, jim byla solıv oku. Naprosto jsem odmı tal skoky pres kone , splhanıpo tycı ch, lanech a podobnč pitomosti, ve kterych si libovali zejmčna atletictıtrenčri. Odchazel jsem bez dovolenız te locvicny, coz bylo na druhč strane kvalifikovano jako neposlusnost a tak facky jen prsely. Babicka me netrestala fyzicky, ale uste drovala mi domacıve zenı , kterč jsem vz dy uvı tal a snaz il se, aby bylo co nejdelsı . Nechte lo se mi chodit na cvicenıa poslouchat uste pacnč reci a uraz ky, tentokrat dospe lych. Jednou jsem se dostal do sporu se spoluz ackou Kafkovou, coz byla mı rne nevzhledna, protivna holka, ktera me

70


samozrejme preprat nemohla a tak se sve rila svč matce, jejı z byla ve rnou kopiı, se svymi problčmy. Baba to byla tlusta, mrnava a neprıjemna jak nuz v zadech. A tak si na me pockala. Kčz by to byla rade ji neude lala! Vychrlila na me dvacet tisı c tun slov, z nichz ne ktera jsem slysel poprvč v z ivote a kdyz vide la, z e si myslı m ne co o prdeli, tak jak byla tlusta a nemotorna, najednou poskocila a prsk! Vlepila mi facku na ucho, ze jsem myslel, ze uz nikdy v z ivote nic neuslysı m. Hrdlo se mi sevrelo vzteky a ponı zenı m. Zatme lo se mi pred ocima, ale i pres velkou bolest jsem se rychle vzpamatoval. Otevrel jsem oci a vide l jak se baba usmı va svč dobrč trefe . ZaČ al jsem pe sti a zrovna tak nenadale jako ona mne , jsem jıvrazil takovou, z e neme la ani cas uhnout. Ztvrdla, jakoby ji vytesali z jednoho kusu z uly a pomalu se sesunula na chodnı k. Nebyla schopna slova, a to bylo co rı ci. Ja jsem se na ni dı val pohledem tvrdym jak diamant, plnym nenavisti, na tvari hrdy, slavnostnıa vı te zny vyraz olympijskčho vı te ze. “A uz to nikdy nezkousej nebo te zabı m ty babo hnusna,ú rekl jsem ji tonem vraha z americkych filmu. “A tu tvoji kravu zabiju hned zı tra ve skole.ú Naste stınebyl na ulici nikdo z te ch co me Á bez jakčhokoli prehane nıÁ nenavide li. Vecer k nam prisel stary Kafka. Muz ı cek, je to spravnč slovo. Tichym a neprubojnym hlasem si zacal ste zovat na mč chovanı . Babicka s de dou vsechno vyslechli, a kdyz Kafka odesel, rekla mi babicka: “Jdi a podej si remen!ú Ohavny nastroj, kterym jsme trestali psa, kdyz bylo treba. Stacil jeden jediny de duv pohled na ste nu kde visel a uz jsem se klidil. Stal jsem jak zarezany a uz uz jsem chte l zacı t s placem vysve tlovat, ozrejmovat. “Ne,úprorı zl de duv hlas ticho a dusno, kterč vzniklo po odchodu z alujı cı ho Kafky. “Nic takovčho.ú Jeho prı kry, strohy hlas me trhnutı m vratil zpe t do reality. “R ı kal jsem ti snad, abys mlatil stary lidi? Ale protoz e te baba uhodila nepravem Á a vsichni ji zname jaka je Á ude lal jsi dobre, z e jsi se nenechal. Ale nechci a ani bych ti to netrpe l Á a vyznamne pohodil hlavou ke ste ne kde visel karabac Á aby se to stalo pravidlem. Tentokrat te neserez u, jakkoli bych asi me l. Vı s to? Uve domujes si, z e zmlatit z enskou je barbarskč a nehodnč chlapa?ú Kyvl jsem hlavou na souhlas. “Muz es jı t.ú Odesel jsem do svčho pokoje neve rı c, z e vse proslo tak hladce. Mč prokletıse vsak nezmensilo. Provokace byly na dennım poradku, ale k exekucı m uz dochazelo jen velmi zrı dka, neboČ jsem se zacal velmi Šspe sne branit. Nadale me vsak nikde nechte li a odevsad vyhane li. Tato skutecnost zpusobila, z e jsem se stale vı ce a vı ce uzavı ral do sebe. Z il jsem ve zcela jinčm, imaginarnı m sve te . Sam a sam bez cizı ch lidı . Nebyli v ne m ani stryc ani teta, sourozenci, bratranci, proste nikdo. Z il jsem si v ne m jen se svym krasnym psem, kterčho jsem me l k smrti rad a on mi oplacel stejnou me rou. Byl to z ivot plny mı ru, spravedlnosti a porozume nı . Vymyslel jsem si

71


ruznč postavy, kterč jsem nechal mrknutım oka popravit, zemrıt, ci jinak potrestat, kdyz se protivily mč vuli. Nikdy jsem vsak ve svčm z ivote , ani skutecnčm ani imaginarnı m, ani drıve ani pozde ji, nenalezl humor. Smı ch jsem proste neznal a nerozume l jsem mu. Prave naopak, zež neporozume nı , nepochopenı , nesnasenlivosti a osame nı rostla do obludnych rozme ru, do zavratnych vysek. V tč dobe uz jsem leccos ve de l o fatalismu o lidskčm Šde lu ve vsech jeho podobach a straslivych, odpuzujı cı ch tvarı ch, kterč nam byly prirceny jakymisi temnymi a strasnymi silami, o kterych nema nikdo z nas ÁaČ se tvarıjak chce chytre Áani potuchy. Jsou to velmi podivnč zbrane kterymi mavame a dokonce se jimi ne kter ız nas i chlubı , jez nam vtiskly do ruky... ale kdo? Kdo vlastne ? Jsou snad dokonce mezi nami? Zdanlive vypadajıjako my, ale z ijıjinak. Jenz e jak? A kde? Jsme snad jimi rı zeni z hloubek neprostupnčho a nekonecnčho vesmı ru? Jsme snad vysledkem ne jakčho ohromujı cı ho biologickčho pokusu? Nevı m. A co vy? Vıte to? Vıte taky kula c, co? Zmocnil se mž podivnž tısnivy pocit, ze jsem Čplnž nž co jineho nez clovž k. Jenze co je to clovž k? Nic ve zlym - hromada harampa dı. ! éd í m ví i vo d Mt o . šTví zéd bvMvnM vo øbí d vsvéd Tb, vi ù MakvsvTi ad co Mn, šTsøo mv syí kšTkìv o Mv È ù éo , v bi o šjv Ti é,ìv i ù kZnøo ,v kéjšd v sjí m v t sl v t nMa. ìv ko Msd o . Mvsazt cjn. vi áéjcd ìvt si mvi éý t Méi kvTéMskvMvù ujá. szvsd v o øvd o ví MéZmvù i šjn o d t ù aMsd í éo i t njìvt naMšTkvMvsøí i mvo d i Ti kšo i t njìvši bi éjvo Mví Mo , vt nMsk søšmv y øo jnJ

“Taky byste byli ra di mladıa mlade? Nasrat, jo nasrat! Jsme vsichni bezmocnıjak nemluvn ata proti teto vulga rnısıle.ú

’áai sjn. v ù nzbv o d jt ni ný v i ù ønv ai ynzTév t szv bumí éMìv yMcMév sý saTi sMnv t s,v so jnuo i t I njv Mv o øv yd v t aí šd v sý naý t bév cd ao . v ù éM d o v t naMšTkJv ó d ád v tdv yMnzTéi v Mv baMjo k yMéjéi v Zd í Ms,v ù umn mJv L éjšd v tdv ù ai øo jéý v sv cd asd o ,v t nkp bý ìv íi ýv sv cd ao ,v bszí I aý vMvo Mvo jšTvyMsézéý vakí i cd ao ,vséMbý v d éMo šTi éjd Jvhd cd vMvbéMí jsMvyMcMéý sý AkbzsMnv Mééd ?ai Jv ’nazsd o ,v Zmù ý v sý t nud éi sMo ,v ái Td v o d o zsjt njv yo i skv Mv yo i sk yMt MTi sMéý v i kv í kZjJv ó Mv t mno jšjv . šTv i cmv tdv ù ai mnéi v cd ao ,v t éko šd Jv ’ysMév td í ko js. v Mv t bud Ti nMs. v TéMt v cMai í øo jšd ìv bnd azv ù i v o øv kp v yMt d v o MnMTi sMéMv t si d akí ,v í azù ý Jv e nøo ý v Mv t nai ù ìv k ý sMí éi ìv t bumo øìv i áaMyý ìv i í éd t bý v ù ai nøZmšTv íi l sd vt béd šTvi bd o ìvyzšéi o ý ìvyzsøt ý ìvni vsZd ví i t nzsMéi vcMt vi í vcMt kvyšd éMvjo , ai y øaý ìv o d i ásý bé,v nsMaý v Mv Dko bšd Jv Kv o d È ù ai t o i kv ù aMsjí d éo i t nmv t d v tdv i šjnMé sd v t sønøìv bí d v o d áý éi v bi é jšìv bí d v o d áý éi v o jšv t sjt é,v cjv si í i ai so ,Jv BZd šTo i v td Mbi áý v ù i Tkù i sMéi v o Mv Mé. šTìv í ai áo . šTìv éd t bé. šTv séo bzšTìv yMnm ši v zv t d tdv syo zZd év sv i áéMšmšTv yv bM d o l v Mv sv o d ájv yv Mt DMénkv Mv kù ai t nud í v n,v yšTznaMé,v Mv kái T, t øt jìv bnd a,v bí i t jv umbzv øt ni Jv ó jšv Mv o jbi Ti v t d v o d ù i yo zsMéJv G „jt nkd v t o Mí È o jbv yv ni Ti v cd ao ,Ti ìv í d Tni s,Ti v t sønMìv cd ao ,Ti v t sjnkìv bnd a. v t d v jv ù ud t v i cjv M i cj Mv í i t nzszv íiv nøéMV ÁBp í ý Av ni v ù ud šd v o d l pd v nasMnv søco øJv ó d ái v Mo i Vv E i v ý t émnd Vú ( i l p d v jv o øbí i v i í TMéjnv ni ni v nMd t nsmv n ýv Mv y Makv kbaý n,v sv , v nøéd ì , v t aí šjìv ,v í kZjVv ( ai cv t ni m v o d kt nzéd v o Mv nd o b, v éd í øv p jsi nMv ù ai o zt éd í i szo njšT. v s. t øšTd ìv o d o zsjt nmv Mv s. cjnbM jVv ( ai cv øv o d o d šTMmv p mnv ný v To kt o ,

72


ù ud í t nMsý v t nMa. šTìv t naTMo . šTv i áéjcd l v ù éo . šTv sazt d bìv i éý t Mé. šTv TéMsìv yMo mšd o . šT i cmìv sý t ni kù é. šTv áujšTv Mv sd éb. šTv ù i sMí é. šTv øšTl ìv bnd a,v Mbi áý v øéý v pd o ý ù ujéd ù d o ,vo Mvt s. šTvnkco . šTv i o t naOyo mšTvMvo d syTéd í o . šTvnøéd šTJv( ai c o d o d šTMmv o d ád v o Mí v i jv TéMsi kv cjt n,v Mv i í a,Jv rMbv sý áud í o i knv yv n,v Tai yjs, Tékájo ý vo d t øéi t njìv ykujsi t njvMv ù ézcd JvŠi kv ù i í MnvakbkVv ØvkšTi ù mv jvsl ád š o øbí i Vv L Zjv t d v jv šTsømìv Mbv o Mù mo z v t ékšTJv ó d t éý Zm v sZMbv bai bý v Mo jv TéMt ý sý t si ái yd o mJv jcv ni kTý v ù iv ù i ai yk øo mv øv Zéd Tzv ù iv bl p jv Mv yMo d šTzszv akí ,ì ù zémšmv azo ý v íiv bnd a. šTv tdv i bM p jnøv kt Mykd v cd ao . ìv nøp b. v ù aMšTJv rt d v ù ujbi szo bv séTb,v nd o ,ìv yí jJv kšd v jv o i Tý v z v sv nøp b. šTv i bi sd šTJv ( i bi kZm v tdv ko jbo i kn yv n,ni v Tékái b,ìv séTb,v Mv t aí kn,v bi ábý ìv yv n,v Tai yo ,v nd o i ný ìv bnd azv øv i ábéi ù kd J rd o p d v t ù i kt nMv akbi kv øv nMTzv yù ønv íiv Tékái b,v Mv cd ao ,v si í ý Jv PZZZZnìv t sjZnmv ájc í zéJvgi vi cmvt d v jvTao d vbad svMvsvi áai st b. šTvbMù bzšTv jvt n,bzvù i vi áéjcd jJ rMyý bv z v o MáøTé. ìv Mbv ù iv í si kTi í jo i s, v DaMo ši kyt b, v jéi szo mìv pd v t i nsM i Tkv í . šTMnJv Bv í zéšd v tdv sZMbv šTsød v ù i í jso . ìv jTi nMs. ìv t søné. v ái í Jv e søn,ébi éd ù ZmšTv cMt l V

Pri mem zelenem pta kovi, hovn ajs!

Bt nzsz v Mv t o Mp m v tdv bv o ø kv í i mnJv hz v ù éo zv È t nMv Mv o it v ù aMšTkJv ó d i Tk í . šTMnìv éksjnìv í kt m v t d Jv Ši o d co øJv Bd ébzìv p ékn. v t sønéd v yMéjnzv mt no i t nv M o Mí d v o i kv tdv t bézo øév yo z . v éMt bMs. v i áéjcd J

“Probuž se, slysı s? Slysı s me ? Ne co hroznčho se ti muselo zdat. Kricel jsi bolestıa tčme r jsi se zadusil. Musela jsem te probudit.ú “Kolik je hodin?ú “Tri rano.ú “Krucinal, mezi psem a vlkem.ú “Co?ú “Nic, nic, to se jen tak rı ka.ú “Tak se be z omyt a zkus zase usnout. Sup,úa babiccina ruka me pohladila po vlasech. Skolnırok se pomalu chylil ke konci a ucitelsky sbor premyslel jak oznamkovat ci se zbavit toho zarputilčho, tvrdohlavčho, nemluvnčho zavilce, zahryznutčho do ucebnic de jepisu a matematiky. Ano, jakkoli to znı neuve ritelne , byl jsem premiantem trı dy. Neoblı benym, jak u z aku, tak u ucitelu. Byla mi pri vyucovanıdlouha chvı le, protoz e jsem ve ve tsine prı padu nemusel davat pozor na latku, ktera se prave probı rala. Prı klady z matematiky jsem me l napsanč a vypocı tanč az do konce skolnı ho roku a tak v dobe , kdy se ostatnıprobı rali houstinami vzorcu, kterym namnoze ani nerozume li a nikdy neporozumıÁto dnes mohu rı ci bez uzarde nıÁjsem pocı tal proste jen z dlouhč chvı le kvadratickč rovnice. Muj problčm byl v hodinach zpe vu. Za nic na sve te bych nezazpıval ani ton, tım mčne stupnici za doprovodu klavıru. Nemohl jsem tedy byt klasifikovan a v tom tkve l velky problčm. Nakonec se, po dlouhčm rozvaz ovanıa nekonecnych poradach dohodli na ctyrce. Bylo mi to jedno. S uciteli jsem tak jako tak tčme r nemluvil. A oni se me pro zme nu tčme r na nic neptali, protoz e ve de li, z e vı m. Klasifikovan jsem byl vyhradne na zaklade pı semnych pracı , kterč jsem me l velmi rad a svym zpusobem jsem se na ne dokonce te sil.

73


V tomto obdobıjsem vsak uvide l ne co, o cem jsem prozatım neme l predstavy ani pribliz nč. Informace v tomto sme ru by mi doma nikdo nepodal, ani kdybych se prımo zeptal. O sexu, lasce a milovanıse u nas doma proste nemluvilo. Nikdo pred nikym nechodil svleceny tak, jak se to pozde ji stalo zvykem. Hele, abychom si rozumž li! Ne ze bych proti tomu nž co mž l! Pra vž naopak! Je to jedna z ma la vž cı, ktera je mi velmi prıjemna . Vsichni, anebo skoro vsichni, tčme r naboz ne poslouchali ochlasty, cyniky a de vkare, kterıpri popı jenıdrahych konaku a whisek vykrikovali hesla o moralce, kazali slusnost, brojili proti alkoholismu a byli zcela zaujati bojem proti sexualnınevazanosti mladez e a zrizovanınudistickych plaz ı, protoz e to vse bylo nemravnč. Byli presve dceni o svč pravde , svč neomylnosti a vseve doucnosti, o tom, z e jsou chytrejsınez vsichni ostatnı , kterıjsou naopak blbıjak polena. Stale vyzyvali k diskusi jakoby neve de li, z e s nimi je diskuse nemoz na. Pripadali mi jak biblicky Mojz ı s. Neustale hledali pro svuj narod zaslı benou zemi, ale sami do nınikdy nevstoupı . Nemohou ci snad nechte jı ? Buh vı . Ja jsem tenkrat malem jes te ve r il na capa a vranu. Takovy jsem byl v tomto sme ru idiot. Prisel jsem do trı dy po jednč ze svych veledulez itych prochazek po chodbach skoly, po dalsız te ch tichych a nespocetnych provokacı . U okčnka za tabulı, ktera byla vytaz ena jen tak vysoko, aby vznikla mala Šzka skvı rka se tı snilo ne kolik “dobrakuú, kterıse spravedlive a tise me nili. Bylo tu ticho jak v hrobe . Ani brebente nıholek neme lo tu obvyklou intenzitu. Neve noval jsem tomu z adnou pozornost tuse, z e by mohlo jı t o ne jakou novou, mne jeste neznamou provokaci, a sel si sednout do lavice. Ale ti, se kterymi jsem vychazel o ne co lčpe, mi posunky naznacovali, abych se sel taky podı vat. Jeste porad se vsichni prihlı z ejı cıspravedlive a pravidelne posunovali, podı vali se skvı rou do okčnka, chvı li setrvali a postoupili na konec rady. Celč akci samozrejme veleli ti, na kterč bylo vz dy spolehnutı . Zaradil jsem se na konec rady, a oni me Á bylo to poprvč Á nevyhodili. I ja jsem se mohl podı vat. Krve by se ve me nedorezal. Zcervenal jsem jako rak, coz samozrejme vyvolalo obrovskou bouri smı chu. “Drz te huby vy volovč,ú nebo toho nechaj. “To cumı s co,úseptnul jeden z nich. “To jsi jeste nevide l viž ty magore.ú “Ty snad jo ty magore,ú opacil jsem. “Abych ti nedal pres drz ku! Buž rad, z e muz es cume t!ú “Jestli na me sahnes tak uz se nepodı vas, to je ti snad jasny,ú zabodoval jsem. “Drz te huby voba dva,úvyjel Jindracek. “A ty buž cum nebo jdi do hajzlu,ú sı pal na me . Zmatene a na pokraji halucinacı , jsem odesel do lavice a premyslel proc to ti dva de lajı . Abyste si nemysleli, ze jsem Čplny kokot, tak dnes uz to vım, jasny?

74


Bylo to pro me ne co neuve ritelne zahadnčho a ja jsem dlouhou dobu nepremyslel o nicem jinčm. Jeste dnes, kdyz vidı m pe knou svlecenou holku, si vzpomenu na vyhrnutou sukni ucitelky, jejıpevny, kulaty zadek a dlouha, bıla stehna. Vidım ji oprenou v predklonu o ucitelsky stul. Vidım znovu be lostnou podprsenku vyhrnutou pod krk a pruz na hezky modelovana, kulata prsa, jak se houpajıjak prezralč broskve pri mohutnych prı razech ucitele. Bylo to sice jen ne kolik vter in, ale ta Šchvatna predstava, z e tr eba jednou i ja... me nenechavala v klidu. Kdyz nas po prestavce prisla ucit, celou hodinu jsem na ni cive l. Prohlı z el jsem si ji kousek po kousku a porad jsem vide l jen bıly zadek a obnaz ena prsa. Poprvč v z ivote jsem si uve domil zvlastnıtlak v podbrisku a ucı til jak mi tuhne Šd. Byl jsem nadobro zmaten a konsternovan. Ucitelka si naste stı niceho nevsimla a na nic se me nezeptala, protoz e bych vykulil oci a ztratil rec. Myslı m, z e jsem si za cely svuj z ivot uz nikoho tak nestydate a tak dlouho neprohlızel. KMcMév t d v tdv yo i skv Zù éTMnv o Mv t béd o øo i kv Ti akJv Bjí øév t d v d o v p TMsi kv n kì t kno i kìv Zd í i cd ao i kv so jnuo mv áMaskv Mv njt mšd v yo d nsi ud o . šTv nszumv ù ujnjt bo kn. šT o Mv t béd o øo i kv t nøo kJv Uo Dd ao zéo mìv t i éo zv cd a- ìv t kno zv Mbv éd no mv aý áo mbv ù iív nøp b. j i éi søo . jv aMbý v i áéi Tý Jv E mnjév t d v syí kšTv ù ai t ý šd o . v bi kud v Mv ù MšTd v šTsméj t ù zéd o . šTv séMt l v Mv bl p d J

Nestydaty tresk skolnı ho zvonku me trhnutı m vratil do reality. Byl konec hodiny, konec prohlızenı . Ucitelka si sebrala svč ve ci z katedry, my jsme vstali a ona se s nami drobnym kyvnutı m hlavy rozloucila. Sledoval jsem ji pohledem az do dverı . Sledoval jsem jejıhyz de a lytka, jak se pri kaz dčm kroku napı najıa pohupujı . Ihned po prı chodu domu jsem celou zalez itost vylı cil bratrancovi, ktery byl sice o rok mladsı , ale pro z ivot jaksi zpusobilejsı . Poslouchal s otevrenou pusou a bez pohnutı , jako by pro tuto zkamene l. Tahl me na dvur za vyvracenč, shnilč ploty, kde tenkrat staly starč kulny a kuz elna, ve kterč se prohane ly kostlivci a jinč prı sery, a kam jsme me li prı sne zakazany vstup. Jednou jsme tam nasli mrtvou kocku a jakčhosi uz napul vyschlčho ptaka. Kdyz jsme nohou tu mrtvolu nadzvedli, vysypali se z nıtlustıbı lı cervi, kterıse prohane li v te lech te ch mrtvych tvoru a byli tak zmateni mnoz stvı m sve tla, kterč k nim proniklo, z e zacali tancit svč obrannč tance. Ve vlhkčm, pachnoucı m zakoutıdvora, plnčm rozbitych sklenic, rezavych plechovek a starych de ravych hrncu, hralo ne kolik kluku a holek naivnı eroticko - spolecenskč hry. Vybral jednu z nich, ktera se bez protestu nechala odvčst do jednč z kulen, ktera byla specialne pro tyto Šcely upravena a vyciste na a porucil jı , aby si svlčkla kalhotky. Nevı m co ji slı bil, ale ona bez protestu poslechla. Bez jakychkoli zabran nam ukazovala svč holč, de tskč pohlavı . Byla to pro me velkolepa podı vana, ale podve dome jsem cı til, z e to co nam ukazuje ona, se lisıod toho, co jsem vide l dnes u nasıucitelky. Potom chte la zase vide t ona nas. Muj bratranec kyvl hlavou na souhlas a sundal si neforemnč, velkč, cervenč trenky a jeho nevelky splaskly Šd zasvı til do temna

75


kulny. Dana pristoupila, vzala mu ho jemne mezi prsty, podı vala se na ne j, pustila ho a ude lala pritom zvlastnıskleb. Dodnes nevı m, zdali vyjadroval pohrdanınebo obdiv, natahla si kalhotky a odesla k ostatnı m pokracovat ve hrach na “mamu a tatu.ú “Vide l jsi jıkravu, jak se sklebila?ú Ne me jsem prikyvl a predstavoval jsem si, jak by to asi dopadlo, kdyby trvala na tom, z e chce vide t i me . Neume l jsem si v tč dobe predstavit, z e bych se pred de vcetem svlčkl. Do urcitč mı ry tento stud pretrvava dodnes a musı m se velmi, velmi premahat, abych navstı vil treba verejnč zachodky. Vadımi ta rada cumilu, ze kterych vytčkajıŠzkč prouz ky moce, kterč je svazujıse zemı , a kterıjsou zaujati tı m, aby si nepomocili boty nebo nohavice u kalhot. Te chto seancıjsem se pozde ji zŠcastnil jeste ne kolikrat, vz dy z povzdalı jsem pozoroval, jak se holkam sedı cı m na starych prohnilych kladach z kalhotek nevalnych strihu a kvality dere ven ta Šzka trochu zarudla ste rbina. Jednou vsak seance skoncila naprostym fiaskem, neboČ nas nachytal stryc, ktery nas uz dost dlouhou dobu pozoroval okčnkem zachodu. Okamz ite nas zavolal domu a dostali jsme takovy narez, z e si na ne j pamatuji dodnes. Mı la hned na chodbe , ja potom v kuchyni od babicky, kterč stryc celou zalez itost ve rne vylı cil. Takto neslavne tedy skoncilo mč zasve covanıdo taju sexu.

76


A P I TOL P RSÈMOÍ Ø FOØ

Kratce po skoncenıskolnı ho roku jsme odjeli na sazavskou chatu, kam se mi strasne nechte lo. Me l jsem strach ze stryce a spolecnčho bydlenıs nı m, neboČ v tč dobe jsme se doslova nesnaseli. Jednoho rana jsem dostal nakazano, abych nikam nechodil a pripravil se na cestu. Dal jsem si do velkčho cestovnı ho kufru ne kolik knı z ek a osobnıve ci a zalezl do kouta svčho pokoje, abych nikoho nedraz dil a neprekaz el ve vynasenıroztodivnych hrncu, pekacu, kastrolu poklicek a jinych kramu. Nad vsım tım chaosem bde l stryc, ktery prikazoval kolik ceho jeste prinčst a co naopak odnčst. Neustale vztekle vykrikoval a posı lal tetu i babicku ke vsem certum, kdyz ne co nechapaly nebo projevily vlastnınazor. Potč je zase privolaval zpe t, neustale ne co vysve tloval a divoce pritom gestikuloval. Za chvı li to v chodbe vypadalo, jak v prevrz enč cikanskč maringotce. Jestli jste nž kdy v zivotž nž co podobneho vidž li, vıte o cem mluvım. Lamal jsem si hlavu do ceho takovč mnoz stvıkramu naloz ı me. Nakonec prijela dve auta. Jedno dodavkovč (buh vıkde ho tenkrat sehnal), kterč vypadalo jako prez rany chroust a me lo jen dve sedadla, a sedan, do kterčho jsme se museli vsichni vme stnat. Me l jsem pocit, z e odjı z dı me z me sta na ve ky. Ze se ste hujeme ne kam, odkud nenınavratu. V autech byl pravde podobne cely nas majetek. Kdyz jsme konecne opustili me sto, koukal jsem na krajinu, ktera ubı hala podle auta cely vyjeveny, neboČ jsem se autem vezl poprvč v z ivote a tak daleko jsem jeste nikdy nebyl. Vyhled byl krasny a ja jsem byl doslova unesen rekou a prıkrymi skalami po strane silnice. Tenkrat jeste nebyly straslivč, dusivč chemickč tovarny chrlı cıdnem i nocısvč oranzovč, zlutč a sedč jedovatč koure, kterč se tahly krajinou a zamorovaly ji siroko daleko cpavkem, chlorem a sı rou. Auto poskakovalo po vymolech, kymacelo se ze strany na stranu a stčnalo, jakoby se kaz dou chvıli me lo rozpadnout. Hrnce a kastroly hraly nezapomenutelny koncert. Projı z de li jsme celou radou vesnic, kterč namnoze vypadaly, jako by byly opuste nč a bez z ivota v jakčsi predsmrtnč agonii, zapı chnutč do zeme a zemıvstrebavanč. Sledoval jsem starč opryskanč omı tky a tenkč pramčnky mocuvky, kterč jsme co chvı li prejı z de li. Konecne jsme dojeli do Prahy a ja jsem me l oci navrch hlavy. Vsechny ty ve z e a ve z icky, mnoz stvılidı , kterıneustale ne kam spe chali, ale predevsı m obrovska koule libenskčho plynojemu ve mne zanechaly nesmazatelny dojem. Cestovanıbylo nekonecnč. Uz jsme jeli tčme r ctyri hodiny v nepohodlnčm aute , namackani jak sledi v plechovce. Aby cela cesta byla jeste delsı , museli

77


jsme co chvı li stave t, neboČ babicce, ktera jela autem takč poprvč v z ivote , se de lalo neustale s patne . Te chto pr estavek jsme s Mılou okamz ite vyuz ıvali k vzajemnčmu posČ uchovanı , utı kanıod auta a rychlym navratum zpe t, abychom si cestou nevyslouz ili vyprask, neboČ jsme me li prısne nakazano nevzdalovat se a neprebı hat silnici. Trhali jsme kysely a sČ avnaty sČ ovı k, ktery jsme si cpali do pusy a potom na sebe plivali kyselč a zelenč sliny. V te chto chvı lı ch jsme jeste netusili, z e tyto drobnč legracky budou jedinym povyraz enı m te chto prazdnin. “Co tam blbnete, vy dva,ú zazne l strycuv hlas. “Jedem, jedem. Je pomalu vecer a musı me si jeste ustlat. Nebo snad chcete spat venku?ú Tenkrat jsem si nedovedl predstavit to, co jsem pozde ji proz il tolikrat a co se mi tak lıbilo a lı bıdodnes, totiz spanek pod sirym nebem. A tak jsme rychle hupli zase do auta, namackali se jeden na druhčho a auto zacalo znovu svuj podivny tanec po hrbolatych cestach a vymolech. Konecne jsme vjeli do hlubokych, nadhernych a vonavych sazavskych lesu. Nemohl jsem se vynadı vat na vysokč nadhernč smrky a rozprahlč ve tve borovic, kterč v silnčm ve tru ohybaly svoje hlavy vydavajı ce pritom hlubokč, vystraz nč hucenı. Pojednou se objevila hluboko pod nami strıbrna stuz ka reky, ktera vypadala jako te lo obrovitčho hada, vinoucı ho se mezi brehy porostlymi lepkavymi olsemi a starymi, rasnatymi vrbami, kterč sklane ly svč ve tve hluboko ke hladine . Lı bila se mi tenkrat ta nedotcena krajina s ne kolika malymi chatickami jakoby vtisknutymi do Šdolıreky a malymi plapolajı cı mi ohynky nad kterymi se v kotlı cı ch varilo jı dlo. Nos pritisknuty na sklo auta, jsem tise pozoroval nadheru okolnıkrajiny. Mž li byste to tam vidž t dnes. “Co je? Nenıti spatne ,ú uslysel jsem starostlivy hlas babicky. “Ne, je to jenom vsechno strasne krasnč.ú “To je lepsınez me sto, viž ? Uvidı s, z e se ti tu bude lı bit.ú Pokyval jsem hlavou. A uz jsme vjı z de li na velikou, krasnou louku, na kterč stala chata. Auto se jeste ne kolikrat nadechlo, zakymacelo a s cuknutı m zastavilo. Stryc odemkl, otevr el okna a okenice. Uvnitr bylo s ero, vlhko a chladno. V jednom rohu stala kamna a v druhčm stara rozvrzana postel. “No, dneska uz topit nebudeme, je dost pozde a mame toho vsichni dost. Najı me se a pujdeme spat.ú Rozsvıtila petrolejku, dostali jsme namazany chleba s maslem, kousek salamu a po jı dle sli okamz ite spat. Lez eli jsme na vselijakych lehatkach a do osmerky poskladanych dekach, jen babicka s malym bratrancem byla pocte na vyhradou spat v posteli.

Bd éb,v yd éd o ,v i bi ìv ai ynumZnøo ,v íiv njt mšd v Mé. šTv ù éi Zd bv o Mv o zt v ymaMéi v yv ai Tk o Mí vi bo d Jv( i d í o i kvtd vù i To kéi ìv abéi vMvù i ù i éd yéi ví i él vMp vo MvZù jo Msi k i bd o o mv nMákébkìv Mbi áý v t jv o zt v šTnøéi v ù ai Té,í o i knv yáémybMJv ( i éd bMév t d v tdv Mv yMcMé

78


Ti vnéMcjnvyù ønví i vs. Zbý Jv kšd v jvsZMbvù ai d éý vt bayvnkv øbbi kìvyd éd o i kì ai t i éi sjni kv T i nkv Mv i bi v tdv o d syí Méi sMéi Jv Kl t nMéi v t nznv o Mv yMZé, v t numáud v i bd o o m nMákébý ìv Mbi áý v yí d v øéi v yl t nMnv ù ujéd ù d o i v kp v o Msøbý Jv Bv njšTkv o i šjv yMcMéý v í ao cd n i bd o o mv nMákéd v Mv ái kšTMnv ksi éo øo ,v i bd o jšd Jv Kd éd o bMszv Tai kí Mv tdv ù i Mékv t ko kéM bd v o øv Mv yMcMéMv øv i T MnzsMnv í sø Mv ù at ný v t jéo . šTìv Méd v ù akp o . šTv ný bMí d éJ E Tnøév t d v t jv ù ud nzTo i knv í d bkv ù ud t v TéMskìv Méd v akšd v t d v øév ù ujéd ù d o ,v o Mv ni i áai st b,v yd éd o ,v i o t nak Jv Kv sý TMt é. šTv Mv t nkí d o . šTv bM d o v sv ai Tkv mt no i t nj tdv yMcMév sMéjnv cd ao . v Znjù éMs. v bi kuv Mv To d í v o Mni v éi bi i njsMJv ( ujd éMv bv o zt nkù jZnj yMù éo øo , v í i vù i t éd í o mTi v mt nMv bazt o . jvámé. jv éMáknø jìvbnd a,v kbzyo øo øì bi é,áMs. v bai bd v o Mt nkù i sMéý v íiv o zí Td ao øv ù i yéMšd o . šTv sM?Oo l Jv BéMbv td i ù ønv ai yd év Mv šd é,v ni v cMí mšmìv Tu i nmšmìv bi é,áMmšmv tdv o Máé. t bMo ,v i o t nak v td šd éi kv t si mv d o d a?jmv ù ud To Méi v bi éd v øv Mv yMbaý éi v øv i áéMbd v ámé,ìv Ti ab,v ù zaý ì bnd azvsý ù Mí MéMvMbi vù d ujo Mvsv ,vù i t nd éjví i MJvèøp b,vbai bý vo d sjí jnd éo ,Ti šd t nkmšmTi v Tu øéý v sM?Oo ý ìv bnd a. jv o d kt nzéd v ù ai šTzyd éJv ( ujZd év bd v í sd um ìv i í jt njé Mé. v ad yMs. v Tzcd bv Mv ù i Mékìv nøp šd v tdv áémp jév bv , kv él p bkJv ó MTo kév tdv o Mí d o i kv Mv i áai st bi kv akbi kv kšTi ù jév yd éd o ,v i bi ìv bnd a,v øv jp v n, øuv šd é,Ti v ù i Ténjéi J K zcbévTi ìvi ysMéi vtd vnd o ,vù aMt bo knmv Mvù i vi bd o o mvnMákéšd vyMcMévsvÈ yb, ù aM ,o bkv t n,bMnv o Mv yd v d o . v yd éd o . v t éjyJv gsd ud v tdv tv nud t bo knm v yMsud éý v Mv io i í d Zd éJv Bý i nMév t d v tdv yv í d bý v Mv sý í Mév tdv yMv o m Jv ó jbí d v sZMbv o d áý éJv i yù éý o ké t d vMbi vaMo o mv éTMJv i yù éMbMévt d vt d ìvù i ébévt éyý vMvsaznjévt d vyù ønvo M j ù ai sjyi sMo ,véd Tznbi Jv’bo i vo Mvbnd a, vkp váý éi vsjí ønvnuù ý nvt smnzo mvyMt d ù i nd o øéi v Mv i bd o jšd v nud t béMv iv t nøo kv šTMný J

“Tak budıcek hosani! Vstavat!ú velela babicka. Uz je rano. Konec polehavanı . “Ty pojž sem,úukazala na me . “Co mas s ocima? Mas je ne jakč zanı cenč. Vypada to jakoby jsi brecel.ú “Asi se mi ne co zdalo,ú zalhal jsem. “Hm, moz na to mas z pruvanu nebo za zme ny vzduchu,úuvaz ovala nahlas. “Hm, moz na,ú prisve dcil jsem. “Tež ti ukaz u, kde se budeme myt, kde jsou zachody...ú “Babi ja mam hlad,ú prerusil jsem ji. “Musı s pockat tak jako vsichni, az vsechno vybalı me. Nikam neutı kej, nikam se neschovavej, koukej pomahat, aČ nejsou z adny mrzutosti. Nechci z adnč hadky a ste z ovanı , z e se vyhybas praci. Rozumı s? Neprovokuj! Ude lej to pro me .ú “Jo,ú kyvl jsem hlavou na souhlas. Vydal jsem se po proudu reky az k dolejsıchate , kde spal stryc s tetou a ridici. Prohlčdl jsem si starč, zchatralč kabiny na prevlčkanıa z alostnč zbytky rı cnı ch laznı . Nemohl jsem odolat a v jednom mı ste , kde breh reky nebyl tak strmy a podemlety, jsem sesel az k vode a objevil zde zbytek starčho, dreve nčho mola, ze kterčho jeste vedly schudky do reky. Omocil jsem si ruce a oblicej a zjistil, z e voda je po noci jeste pe kne tepla. Sundal jsem teplaky a pomalu a opatrne jsem vlezl do vody. Jemny pı sek me polechtal mezi prsty a ja jsem ve de l, z e reka me prijala. Vyzkousel jsem tah proudu, hloubku vody a uz jsem se oddaval posilujı cıa osve z ujı cırannıkoupeli. Nechal jsem se proudem unaset asi dve ste metru az do klidnč bahnitč zatociny, kde

79


jsem klidne vylezl. Ostrč hrany rakosırozrezavaly den na cary. Dlouhč, Šzkč brity krajely vodu, ktera krvave spe chala dal az dolu k vybledlčmu obrazku pribitčmu na starč silnč olsi. Z hladiny zatoky na me pomrkavala vterinova slunčcka nezbednyma ocima lehkovaz nč dıvky a spe chala dal po bulvaru reky. Sverepa pouČ do nicoty. O kus blı z svč zahube . Jistč smrti. Stal jsem tam mokry a trochu prochladly, a pozoroval velkolepč divadlo prı rody. Rychlč najezdy stik a candatu na blystiva te lı cka malych rybek. Celč mč pocı nani vsak vide l stryc, kterčmu se nezamlouvalo, z e lenosı m, kdyz vsichni ostatnı uz zapasıs hrnci, rendlı ky a dekami a ostatnı m haraburdı m, kterč se jeste porad povalovalo na terase dolejsıchaty. Nelenil, sel do horejsıchaty a celou zalez itost dosti barvite vylı cil babicce. Neopomne l uvčst, jak kousek doleji po proudu, mlady clove k, ktery tak jako ja se nechal unaset proudem, zachvacen vırem utonul. A tak po mčm prı chodu se mi dostalo nejen varovanı , ale takč vyprasku. Nebylo to ovsem nic hroznčho. Babicka neme la tolik sıly co ostatnıexekutori v mčm z ivote a teplaky, kterč jsem si cestou zpe t zase navlčkl (byly z hne dčho, silnčho flanelu), navı c pusobily jako dobry filtr proti nasilı . R eka me vsak lakala dal a jak jen jsem mohl a pocasıdovolilo, sam a bez doprovodu jsem se vydaval na jejıpruzkum. Nasel jsem si mı sta, kde jsem travil zbytky odpoledne a kde me nikdo nemohl vide t. Rozmlouval jsem s rybari, kterıme sem tam nechali hlı dat pruty a obcas i podarovali ne jakou rybou. Ve stale ve tsı ch kruzı ch jsem se takč vydaval na rekognoskaci lesa. Strmč, prı krč strane kladly velkč naroky na fyzickou kondici, a tak nebylo nebezpecı , z e me prave zde bude ne kdo hledat. Vysokč stı hlč smrky a borovice, celč plantaz e malinıa nespocet keru lı skovych orechu me uchvatily. Nemusel jsem se vubec stravovat na chate . Jedl jsem jen plody lesa a potoka, ve kterčm tekla cista pruzracna voda a ktery byl plny pstruhu. Ne kolik rybaru me naucilo pytlacit, a tak jsem casto prinesl pstruha ci jinou rybu na prilepsenou. Les vsak skryval takč mnoha nebezpecı. Predevsım zde rostlo velkč mnoz stvı rulı ku, ktery svou podobnostıs rybı zem prı mo svade l k ochutnanı . Byli zde takč hadi, kterıse vyhrı vali na proslune nych lesnı ch pasekach. Stacilo vsak davat pozor a co nejvı c sramotit s ve tvemi, aby utekli sami. K setkanıdochazelo jen velmi zrı dka a k Štoku Á pokud se pamatuji Á ani jednou. Pripadal jsem si jako pravy zalesak z kovbojek, kterč jsme tak radi cetli ve skole pod lavicı nebo o prestavkach. Nosil jsem sebou sekeru, nuz a sirky a pokaz dč, kdyz jedu dnes ne kam na vylet, tyto tri ve ci nesmıve vybave chybe t. Mezitı m se vsichni shromaz dili na pokyn stryce, ktery velitelskym hlasem udı lel pokyny kam s cım a zacal tentyz zmatek, jako kdyz jsme vyjızde li, jen v obracenčm poradı. Zatımco dospe lıodnaseli a rovnali “majetek,ú my s bratrancem jsme dostali za Škol dončst pitnou vodu. Obdrz eli jsme obrovity, snad padesati litrovy hrnec a vydali se k pumpe , vzdalenč asi trista metru a jeste k tomu umı ste nč v kopci. Po naplne nıbyl tak te z ky, z e

80


jsme ho tčme r neunesli, a tak cesta k chate trvala dčle nez stryc predpokladal. “Kde se toulate, krucinal? Mı lo!ú “Je to hrozne te z ky,ú odpove de l bratranec, “a neda se jı t rychle, protoz e voda splı cha ven.ú “Musı te srovnat krok a nic vam nebude splouchat. Porad jenom slysı m, z e ne co nejde. Vsechno jde, ale musıse chtı t.ú No, ra d bych ho vidž l jak by otevrel destnık v prdeli. “Tak vezme te tady ty kyble a doneste jeste !ú “Proc, vz dyČ tolik vody nam vydrz ı na tyden. Myt se pr ece muz eme v rece,ú poznamenal jsem. “Babi,ú volal stryc. “Toho vaseho kumstyre se prace netyka nebo co?ú “Co zase de las,ú ptala se babicka. “Nic, jen jsem se ptal proc nosit jeste vodu, kdyz jsme zrovna tež privlaceli tenhle hroznej hrnec.ú “Mı lo, ma pravdu, vz dyČ ten hrnec je na ne hrozne te z kej.ú “Tak abyste se nestrhli, vezmete prı ste jen polovinu a pujdete dvakrat, jasny,ú prikazoval stryc. “Mı lo, krucinal, na ne co jsem se ptal.ú “Jo, je to jasny, vezmeme ho polovic a pujdeme dvakrat. Nejsem hluchej.ú “Abych ti jednu nevrazil,ú zahromoval stryc na bratrance. “Tež se seberte a hybaj do lesa na sousky. A ne abyste prisli vecer nebo vam zmrskam prdele obe ma.ú Rozebe hli jsme se plni radosti do kamaradskčho lesa, ktery nas obklopil tichem a bujarou zelenıstromu. Suchych stromku lez elo na zemi vıc nez dost, a tak nebylo treba nijak zvlasČ spe chat, abychom ne co nalezli. Za chvı li jsme me li na ceste tolik chrastı , z e jsme ho uklı zeli az do obe da. Byli jsme zaprasenı , ulepenıod smoly, ale sČ astnı , z e nemusı me byt s te mi, kterıvsechno mohou a sme jı . Kdyz jsme prisli k chate a konecne si nas ne kdo vsiml, byli jsme za dozoru babicky nahnani dva kroky do reky a drhnuti az do ruda. Stejne se nepodarilo vsechnu tu spı nu umyt. A tak jsme ne kolik dnıchodili s cernymi smolnymi fleky na obliceji, zadech i rukou. Po obe de jsme stave li dreve ny mustek, aby bylo kde prat pradlo a z eny me ly lepsıprı stup k rece. Zde takč bylo kotviste velkčho vojenskčho pontonu, do kterčho vsak neustale zatčkalo, aČ se stryc sebevı c snaz il zalı t dno a boky asfaltem. Bylo rozhodnuto, z e se vytahne z vody a na hladinu reky byla spuste na mala, avsak neobycejne te z ka veslice. Po chvı li vsak byla plna vody i ta. Nasledoval stejny obrad jako s pontonem. Dostali jsme do ruky skrabky a dlata a stryc nas obı hal s letlampou v ruce a nahrı val starč nate ry, kterč jsme museli dostat dolu. Vzape tıvse znovu prelil horkym asfaltem a ja jsem si tise pral, aby do lož ky neteklo nebo by jsme snad celč prazdniny skraba-li a polčvali. Kdyz jsme spustili jeste tčhoz dne lož ku na vodu, teklo do nıjen nepatrne a stryc usoudil, z e tak je to dobrč a my ji kaz dč rano a vecer vylijeme. Bylo vyhrano! Druhy den rano jsme okamz ite po snı dani museli jı t nakoupit

81


az do mı st, kterym se dodnes rı ka Cernč Budy. Byly to asi dva kilometry chuze. Vymysleli jsme vselijakč zkratky, abychom byli v Sazave co nejdrı v a mohli se alespon chvı li koukat na sklare. Tenkrat tam v te snč blı zkosti nakupnıho strediska “Zarú staly sklarny, kterym se zde rı kalo hute . Koukali jsme naprosto ohromeni na vydutč, nafouklč tvare sklaru, kterıvypadali jako ten sve tove prosluly trumpeČ ak Dizzy Gillespie Á a jako kdyby tak jako on Áhrali nesmı rne obtı z ny trumpetovy part .Koukali jsme na krupe je potu, kterč jim stčkaly po napjatč pokoz ce cela do ocı , a na jejich pomocnı ky, kterıvzdy prispe chali s formou namocenou do vody a priloz ili ji vz dy v ten spravny okamz ik, aby se z neforemnč kulicky skla nabrančho na pısČ alu stavaly pravidelnym komıhanım, nahrıvanım a prifukovanım tu sklenice, tu dz bany, ci cokoli jinčho. Koukali jsme naprosto fascinovani na oranz ovč jazyky ohnu, kterč vyslehavaly s pootevrenych dvı rek tavı cı ch pecıa na dz bany s pivem, kterč si sklari vyrobili vz dy jen pro sebe Á takz e kaz dy me l vlastne original Á kterč jim staly u nohou na malč, dreve nč stolicce a z kterych mohutnymi loky upı jeli. Nas cas byl vsak velmi omezen, neboČ jen jsme prisli z nakupu, uz jsme museli pro vodu nebo pro drevo, pozde ji nosit jı dlo v hrncı ch z hornıchaty do spodnı , kde se zrı dil bufet pro trampy a osadnı ky a jeste pozde ji nosit prazdnč hrnce a pekace a kastroly zpe t, umyt je a pripravit na druhy den. I presto, z e jsme byli takto pracovne “vytızeni,ú nachazeli jsme si cas na drobnč lumparny a uzavı ranınovych kamaradstvı . Pomalu jsme se seznamovali s kluky a holkami ostatnı ch osadnı ku, kterych ostatne nebylo nijak mnoho, a ani jejich rodiny nebyly pocetnč. Navı c tenkrat na Sazavu zajı z de la opravdova “High Society,ú ponejvı ce doktori a inz enyri a ruznıpodfukari, kterıse uz tenkrat dovedli zorientovat. Mezi holkami vynikala krasou dcera ne jakčho doktora z Tanvaldu. Mı la, ktery to s holkami “ume lúji jednou privedl k rece. Snaz il jsem se ji “umluvit,ú ale marne . Pochopil jsem, z e zı skat si z enu, bude pro me neobvykle te z ky orısek. Jirina nosila nosık hodne nahoru. Byla jankovita a tvrdohlava jak afgansky chrt. Kdyz si usmyslila, nikdo a nic s nınepohnulo. Ani rodice ne. Ty ji ovsem k nicemu nenutili. Jednou dokonce prinesla cigarety. “Kluci pojž te na skalku, zakourı me si!ú Nikdo z nas nikdy nedrz el cigaretu v ruce a ani ona patrne ne. Nicmčne jsme na skalku sli, usadili se do pohodlnych, jehlicım a suchou travou vystlanych kamennych sedatek, ktera zde kaz dy rok budovali trampovč a okusili jsme blaho prvnıch oblacku cigaretovčho kour e. Nikdo jsme ovsem neslukovali, snad jsme ani neve de li, z e je to pro ten pravy proz itek z kourenı nutnč. Proste jsme jen dymali jak fabrickč komı ny a vypouste li kour v hustych chuchvalcıch k obloze. Nase kurackč Šsilımuselo byt tenkrat vide t na kilometry. A TAKČ BYLO. Kdyz jsme se vraceli zpe t, snaz ili jsme se vyhnout kantyne , jak jsme si

82


p r ej menovali spodnı chatu, velkym o blo ukem. Str yc vs ak b yl pozorny a neunikli jsme. “Pojž te sem vsichni,ú rozkazal. Kdyz jsme se priplı z ili, hodil hlavou ke dverı m. “Dovnitr a zavrı t za sebou.ú Tusil jsem, z e ve vzduchu lčta poradnych par facek. “Jakpak vam chutnaly cigaretky, co,ú spustil stryc. “Jaky praz ı te, hosani? A kolik?ú “Vz dyČ my jsme nekourili,ú zkusila to Jirina. “Podı vej, kocicko, tohle,ú a ukazal na velky dalekohled, o kterčm jsem neme l ani paru, “mi prozradıkomara na kilometr. Na skalku, kde jste banili, je to ubohych osmdesat metru. A protoz e to vypadalo, jako z e tam horı chrastı, mrknul jsem se. A co nevidı m? Tri cikany za parezem!ú zarval stryc na celou chatu. “Tak ze me nede lej vola! Kde jste to svinstvo vzali? Tady? Mı lo!ú “Ne, to prinesla Jirina,ú snaz il se dz entlmensky svrhnout vinu na ne koho jinčho aby narez nebyl tak velky. “S tvym tatou si promluvı m, be z ! A ty si podej rakosku. Kde je, dobre vı s.ú Jirina se vsak nehybala. Stala jak Pilat pontsky. “Ne!ú Prasklo to, jako vystrel z pistole. Neve ril jsem vlastnı m usım. Poprvč jsem vide l ne koho, kdo svčmu otci rekl ne, a k tomu jeste tı mto tonem. Snad byl stryc bratrancovou neposlusnostıtak konsternovan nebo mu snad pripadlo hloupč a netaktnıbı t kluky pred holkou, od exekuce ustoupil. Naladil daleko smı rlive jsıvyraz a i ton hlasu se zme nil. “Muz e mi ne kdo z vas rı ci, proc kourı te. Proc to zkousı te? Vı te vy pitomci Áa pro tebe to platıobzvlasČ mlada damo, pro tebe dokonce jeste vı c, nez pro tyhle dva pubertalnımamlasy Ájak je skodlivč kourenıv tomhle ve ku? Ne, z e by pozde ji nebylo. Ale pozde ji si de lejte, co chcete. Pro me za me se ukurte treba k smrti. Co z toho mate? Vı te co jste? Streva! Jste pubertalnıstreva. Premyslejte prece trochu, vy palice dubovy. Nechci to uz vide t! Nikdy! A na tebe,ú a jeho prst sme roval na me “to tentokrat nereknu, ale platıto pro tebe stejne . Bylo to mezi nami. Ty cigarety sem!ú Jirina jen velmi neochotne vyndavala krabicku z kapsy u kalhot a odevzdala ji stryci. “Tak, a tež mi zmizte z ocı . Nechci vas uz vide t. Vy dva rovnou domu nebo vas prerazı m.ú Vysli jsme z chaty a mlcenlive se dı vali na lesknoucıse hladinu reky. “Zı tra prinesu jiny,ú ozvala se po chvı li Jirina. “Ja nechci, nechutna mi to,ú rekl jsem. “A co ty?ú obratila se k Mı lovi . “Ja taky ne. Je to fakt hnusny. Jeste tež to cejtı m na jazyku.ú

83


“Vı te vy dva co jste?úvyste kla Jirka. “Jste obycejny balı ci. Sraci, kterıse bojıtrochy kriku.ú “Mylı s se, ja se nebojı m, me by stejne neuhodil, ale nechutna mi to. Nevı m proc bych ti me l rı kat ne co jinčho, kdyz je to takhle.ú “Srabovč,úrekla opovrz live , zvedla nos a z hrde vztycenou hlavou odesla. Jeste nez zmizela v seru vecera, vykrikl Mı la. “Zı tra prijž zase.ú “Jsme pe kny volovč, takhle se nechat nachytat. To jsi neve de l, z e ma fotr takovyhle dalekohled?ú “To vı s z e ve de l, ty vole, ale copak me napadlo, z e bude vejrat po kraji? Vide l jsi to, ne? Hostu jako smetıa on cumıkde co lı ta. No jestli bych ho nenakopl!ú “Hele, buž rad, z e nenakopl on nas, to by bylo mnohem horsı .ú “Neposral bych se, viž .ú “R ı kas.ú “To je fuk, hlavne z e jsme nedostali.ú “Dostaneme jindy za ne co jinčho.ú “To je fakt. Ale tež na to nemysli, jdeme se vykoupat. Je krasne teplo, vykoupeme se nahaty.ú “Uz jsi se koupal ne kdy nahej?ú “Jo, doma ve vane .ú “Blbe.ú “Pojž , je to bezva. Pujdeme nahoru k jezu, tise prelezeme na ostruvek, aby nas nechytli ty zblbly pionyrsky straz ny a moz na tam budou ne jaky holky. Omrknem je.ú “Je stejne uz houby vide t.ú “Ty ses tak blbej. Pojž a nekecej. To budes vide t, jak jim budou svı tit ty neopaleny prdele.ú “Myslı s, z e budou taky nahy?ú “Neboj, je to vyzkouseny. Ne kdy tam chode jı .ú “Co kdyz nas nachytajı ?ú “Ty na to kaslou. Ve dı , z e je porad ne kdo pozoruje. De lajıto chlapum naschval.ú Zachvatila me nahla zve davost, ktera prehlusila i strach z vyprasku, z e nejsme vcas doma. Jak asi vypadajı ? Co skryvajıpod modrymi trenyrkami pionyrskych vedoucı ch? Zase jsem uvide l krasny bı ly zadek ucitelky biologie. Chte l jsem uz konecne vide t vsechno. Znat uz konecne odpove ž . Klı c k z ivotu. “Tak jdeme,ú zavelel jsem.

84


A P I TOL P RMÈU J Í Ø FOØ

Den uz se davno sklonil do predklonu. Hlavu me l az u kolen a na obloze se prohane li v bourlivych vı rech z luČ e a nachu prvnınetopyri. Krajina se chystala nechat se obejmout suchou, teplou, rasıcınocı. Tma si sedla obkrocmo na svčho kone a nocızazne lo prvnıprasknutıbicı kem. Temnč a hlubokč lesy zastčnaly nahlym poryvem ve tru a na potemne lčm talıri nebe se rozsve covaly prvnıhve zdy, trpytı cıse v nekonecnč dalce, vysı laly chladnč a vzdalenč sve tlo, neviditelnč, strı brnč paprsky do klı nu prvnı ch milostnic. Uz se trpytı jejich zlatč prelivy. A NOC, ta ukrutna, cerna dama, si zapalila svuj doutnı k CAS. Drz ı m svč mladı , tu drkotavou karu o nestejnč vysce kol, jeste porad pevne . Jeste jsem porad nahore, i kdyz se kolčbame pres hlubokč vymoly, kterč tu zbyly po kaluz ı ch. Krev z mozolu strı ka na vsechny strany. A do toho mi hraje vı tr, ten tajemny holic a pohupuje s lucernou z ivota. Plane, uvnitr se chve je, ale horıjasne . Jeste porad mam dost sı ly. Sli jsme tise proti proudu reky, po jejız hladine tise klouzaly uz ovky, a ja jsem pozoroval jemnč splouchanıvlnek o breh, jejich prelčvanı, splyvanıs brehem, milostnč objetıs koreny olsıa vrb. Sledoval jsem tu naivnıhru sve tel pod naivnı m a laskavym dohledem me sı ce, toho velkčho magickčho oka, kterč bylo nehybne zave seno v prostoru jako obrovity nafouknuty prezervativ. Na ostruvku horel taborak a ne kolik trampu tam hralo slagry tohoto lčta necvicenou, hrubou rukou s ulamanymi nehty na rozlade nych kytarach a zpı vali tak falesne , jak jen dovolınehudebnısluch a necviceny hlas. Chvı li jsme poslouchali a potom, kdyz bylo vide t, z e z koupanıholek dnes nebude nic, jsme odesli zpe t k chate , kde uz nas babicka netrpe live ocekavala s vecerı . Byl to divny den, jakoby rozcupovany na malč kousı cky, prchavymi, ale duve rne znamymi dojmy. Nase udrenč a upocenč prazdniny se pomalu prehouply do druhč poloviny a zacal nejste drejsıme sı c roku. Vykracuje si, oblı beny a rozsafny, vypouklč bricho a siroka ramena jak rusky sedlak, se svymi jedenatriceti po polı ch a lesı ch, a ze svč blahobytnč naruce rozhazuje po kraji plody lčta. Jak jsem se vz dy te sil na jejich sladkč, vyhrezlč vnitrnosti. Obcas hromuje a laterı , sesı la blesky a dčsČ , ale pritom dobrotive trese svoji dvojitou bradou a upı jıze svč bronzovč cı se perlivou, vonavou vodu, smı chanou s krvılčta. Nasladlč a horkč lčto vonı cı ovocem a mostem, levandulıa cyprisem. Bjo šd o nv sMo v – i ?TJv ’áaMyv y jyd éìv yáý éý v d o v t ni ù ý J

Z adnč melouny, vı no nebo maliny. Obcas kradıutrz ena panenka kukurice z nedalekčho pole a jejımdla, nasladla zrna. Jednou, kdyz jsem byl v te ch zrıdkavych chvı lı ch volna, na pochuzce

85


kolem reky, uvide l jsem na nasem prkennčm mustku starsı ho zavalitčho pana, ktery me l pred sebou polozenč dva rybarskč pruty. Navijaky se jen blyste ly a vlasce sme rovaly do kalnč a ve trem trochu vzdutč vody. Byl jsem zve davy, jestli ne co chytne, a tak jsem si sedl opodal na breh a cekal s nı m. Nic nede lal, jen pokuroval a zevloval na vodu. Pojednou se otocil, kyvl na me a posunkem me zval k sobe . Kdyz jsem byl kousek od ne j, zaseptal: “Ne tak nahlas, hochu. Ryby majıdobrč usi. Kdyz chces ne co chytit, nesmı s dupat. A proc sedı s nahore na brehu. Tak se nic nenaucı s. Umı s chytat?ú Zakroutil jsem hlavou. “Ne, neumı m. Nesmı me brat pruty do ruky. Ale uz jsem to zkousel s lı skovym prutem. Tamhle dole u potoka. Chytal jsem strejdovi rı zky. Na Šhore.ú “Hm, hm,ú zabrucel, “to je chytra ryba. Ta se te z ko chyta a tady je dost vzacna.ú “Jednoho jsme chytili, ale utekl nam.ú “Vz dyČ to rı kam, chytra ryba.ú “A co vy chytate?ú “Ja mam nahozenou bramboru, tamhle do hloubky, do bahna. Jsou tam pe kny kapri.ú “Tak hele, tenhle,úa ukazal na mensıprut, “je tvuj. Az se ten bı lej policajt, zacne chve t, znamena to, z e ryba si nasla navnadu a ocichava ji. Kdyz zacne trochu poskakovat, ne kdy to trva dost dlouho, ne kterč jen tak oz dibujou, neve rı , uz se musı s soustredit. Kdyz ji navnada zachutna, otevre tlamu, schlamstne ji a chce odplavat, natahne vlasec, policajt vyskocınahoru a v tom okamz iku ji musı s zaseknout. Nenıto ale tak jednoduchč, protoz e kaz da ryba bere jinak. Treba takovy cejni, ti navnadu jen tak jakoby lechtajı , zlehoucka jıpotrasajı , vlasec se sotva chve je a kdyz to drcne, cejn uz je davno pryc.ú “Vı te jiste , z e zabere?ú Zasmal se a pohladil me po vlasech. “Jo hochu, to by bylo moc jednoduchy, kdybys vsechno ve de l. To by te ani nebavilo jı t k vode a ve de t, z e prijde dvoukilovej supinac. Nejhezcına tom je to cekanı . Jestli ryba tvou lest prohlčdne anebo ne. Jestli bude mı t hlad a dobrou naladu a chuČ zrovinka na to, co jsi jıpredloz il a co ja vı m co vsechno. Proste je to tak, z e jednou prijde a jindy zase ne. Je to jako s z enskejma, to poznas az vyrostes, az budes starsı .ú Po brehu sla skupinka malych holek. Vlasy zacesanč do malych cupku nebo ocasku, na obliceji se jim perlil pot, ne co si suskaly a vzape tıse rozhihnaly. “Hergot, krivochcalky, vsechno mi vyplasıte,ú zaburacel Dudek. “Be z te se hihnat o kus dal. Je tu malo mı sta?ú Holky zrudly jak vlcımaky a utekly dal od brehu. Chte l bych byt rybou. Vsude okolo me by bylo sero a ticho. Z adnč sepoty, z adnč vykriky, z adny zpe v. “A co skola? Jak ti jde,ú vyrusil me ze zadumanı .

86


“Dobre, jenom zpe v ne.ú “A chces snad byt zpe vakem?ú “Ne.ú “A vı s uz cı m by jsi chte l jednou byt?ú “Ne.ú “Tak vı s co, prijž zı tra do hutıa ja ti ukaz u, co de lam ja. Platı ?ú Kyvl jsem hlavou. “Hele, uz je tady. Na mym prutu, mrska. Uz ocichava. Tak jen pojž . Strejda Karel ti navaril dobry bramburky, jiste ti budou chutnat. Buž pripravenej. Ryba nikdy nechodısama. Je to spolecenskej tvor.ú Vyprave l rybam tak tise, z e ho sotva bylo slyset. Ruce pripravenč u prutu, blı zko, blizoucko drz adla, soustredil se plne na pohyb splavku. Ten pojednou prudce vylčtl nahoru, jeho ruce svihly prutem vzad a spicka prutu se prohnula do oblouku. “Je tam, vidı s, je tam. Prisla. Uz ji mame holku jednu, uz ji tahnu. Priprav podbe rak, bude to pe knej macek.ú Tocil klickou navijaku a zvolna pritahoval rybu ke brehu. Plny nape tı jsem hlede l na vodu, kde se konecne objevı . “Jestlipak neuteceú obaval jsem se. “Vz dyČ ji drz ıjen maly hacek.ú “Jo, malej,ú odpove de l Dudek, “to je poradnej trojhak, hochu. To nenı jako kdyz chytas rı zky. Na rybu se musı s pripravit, jinak na tebe ude la dlouhej nos.ú Za chvilku se voda u mustku zcerila a ja jsem ji konecne uvide l. Byla krasna a leskla se z lutavym brıskem a v hornım pysku me la zaseknuty trojhacek. Byla navlas stejna jako ty, kterč jsme me li vz dy jednou do roka k ste drovecernıveceri. Pomalu a opatrne jsem ji podebral a vytahl ven z vody. Dudek ji vytahl hacek z tlamy, pronesl nad nıne kolik brumlavych slov, kterym jsem nerozume l a rekl mi: “Tak ta je tvoje, za pomoc. Tež ji vezmi, nevyndavej ji z podbe raku aČ ti neutece a odnes ji matce.ú “Nejsem tu s mamou, mam babicku.ú “To je jedno, hlavne kdyz te posloucha,ú usmal se, “tak aČ ji ude la ona. Bude dobra. Je to mlada a zdrava ryba.ú “De kuji, zaseptal jsem,ú a oci se mi zalily slzami. Nebyl jsem zvykly na vlı dnč zachazenıa dary. S tlukoucı m srdcem jsem utı kal do chaty. “Babi, babi,ú volal jsme uz z dalky, “podı vej se co mam,ú maval jsem podbe rakem s ulovenou rybou. Babicka se podı vala oknem a rekla: “Kde jsi ji vzal?ú “Dal me ji pan Dudek.ú “Kdo?ú “Toho neznas, seznamili jsme se dneska na rybach a ja jsem mu ji pomahal vytahnout, tak mi ji dal. Koukej jaka je krasna.ú

87


“No, velka je, ale krasna? Pode koval jsi?ú “Jo, pode koval.ú “Tak ji dej tamhle do vanicky, aČ nelekne a be z vratit ten podbe rak!ú Dopredu a zase nazpa tek. Cely zivot. Sem tam. Dovnitr a ven. A tak pora d a pora d. Kdy uz toho bude propa na konec? Dobry den. Dž kuji. Prosım. Jako lev v kleci. Vzal jsem podbe rak a metelil zpatky. Drtil jsem sČ ovık a jitrocel, jejichz l isty s i v mır n čm v e tr ık u vyp r av e l y o c ho r o b ach a n e v d e ku , zhyralstvıa zkaz enosti. To drı v... septaly si, davno tomu...kdysi... Potichu jsem sestoupil zase na dreve ny mustek, kde sede l rybar tak nehnute , jako by byl vytesan z mramoru. “Tak uz jsem tady s tı m podbe rakem.ú “No, jses jako vı tr, ale podı vej se do vezı rku.ú Trochu jsem nadzvedl ten sı te ny pytlı k, ve kterčm na boku lez el uz dalsı kapr. Ne tak velky jako ten prvnı , ale porad jeste pe kny. “Vidı s, co jsem ti rı kal. Ryba nechodısama.ú Ne kde, daleko od nas ne kdo uderil do strun kytary a pokousel se zazpı vat “Dajanu.ú Vı tr vsak jeho slova i melodii odval. Vylezl jsem zpe t na breh, natahl se do teplč vonavč travy a zadıval se do nebe, jehoz sve tlo se s ırilo z blede modrč dalky, zlehounka naslapujıce jako zlode j v cizım, neznamčm dome a v jemnych zachve vech hladilo moje ocnıvı cka. Zrak se mi pomalu vytracel do sladkč cervenč tmy, ve kterč plavali zajımavı tvorovč s malou hlavickou a dlouhym, pokroucenym bicı kovitym te lı ckem. C d asjïvKMTu øéi v jvsvTéMsøìvMéd vi áaMyvt d vysano kéìvai yù éý o kéìvMbi áý váý é Méi szo v o Mv si í øìv Mv zv t d v tdv o zTéd v i šjnév o Mv éd no mv éi kšd v ù i t d n,v í ai áo . jì ámé. jv bsmnbý v t d í jbazt d bv tv bazt o i kv éMí i kv í msbi kv ù iv ái bkJv ý éMv t sønéi séMI t zv Mv i í ai i bzv nMbv Mbi v zìv o Mbaznbi v i t numTMo zv Mv o Mv t i áøv øéMv ZMný v yv ámé,Ti ì umí b,Ti v ný ékìv ù iív bnd a. jv tdv a. t i sMéMv Mézìv ù øbo øv nsMai sMo zìv Taí øv syný cd o z - Mí aMv tdv yni ù i ud o . jv áaMí MsbM jv Mv ù øbo zv i áéjo Mv yMí bkv tv í éi kT. jìv ù d so . j t nd To ý Jv øTMévt d véi kbi kvù éo i kvéd no mšTvbsønl vyMvnm vbazt o . vámé. yd sd o m vMv ybasMsd o i kv néM i kv t d v jv asMév áujšTi Jv è Msøv akámo i szv bad sìv j t n,bMéMv ù iv yáý nbkv ámé. šTv ZMnl v Mv yv aMo v o Mv áujZd v tdv yMcMéý v sMéjnv Zd í jsmìv i í ù kí jsm Mv ù zšTo i kšmv cd asjv t nud sJv ( iv ud šd v ù éMsMéý v bMšTo ý v Mv sMai so øv b. TMéý Jv Øv ’ó v eG e hÍ HJL bMyi sMév t s,v sd éb,v yMp éi kné,v ykáý v Mv Ti si ujév iv nd o ,v t anjìv iv ù d béd ì Mv t s. v yMnaù bé. v ù i Téd í d v t Témp d év o Mv Kd jJv ( i t mézv oz v í d o o øv nMd o ,v ázt o øì ù éo ,vd o . šTvo Mazp d bìvbnd a. vMo jvyMv zbvo d ai yk m d Jv( mZd vo z í i ù jt ý vi vsyzd o ,vt o zZd o éjsi t njìvbnd a,v ý vi bM p jnøvnaTz d vMvTzym d ví i yzšTi í kJv èý v d Ti v i í ù i ao ,v t aMcbý Jv e o zZd o éjsi t nv Mv ù i bi aMïv ó d t o d t jnd éo ,v t nMud o ý J Eiv ni v bd v sZd v cd anl v d Vv Ší d v bv ni kv ù ujZd éVv Eiv ù iv o zt ìv íiv ù aí d éd ìv nd o v í MšMo šTšd Vv KMcMéi v tdv t azbMnJv E d éi kv i áéi Tkv ù i baý éý v Tkt n,v Zd í ,v aMbý v Mv sv í zéšd o øbí i vyMsý éJv’ni cjévt d vt d vMvsjí øévsébý vt vsý šd o øo . jvykáý ìvo MnMp d o . j i Tz- bM jv Mvsyný cd o . jv šTékù ý vMv yvai yù l éd o . šTv TéMsvj v nd béý vù i ni bý v basd J BZd v tdv t é,sMéi v sv d í d o v ù aM d o v Mv sn,bMéi v íiv ud bý Jv ( iv TéMí jo øìv bnd azv tdv éd t béM Mbi v t béi ìv ù éMsMéMv t ù i kt nMv øt nt b. šTv i í ù Mí bl v Mv bi éd v bi ud o l v saáv Mv i éZmv td Tai Mí jéMv Zù jo Mszìv o Mp éi knézv Mv t aí knzv ù øo MJv ŠMšTo ý v kp v o d t d í øéý v o Mv si í øì

88


Méd v o Mv bi kt šmšTv í ud svMv bl aý v Mv yi ázbý v tdv t o Mp jéý v i cjt njnv t szv Zù jo Mszv áabMJ ( i d í o i kv sZd šTo ý ìv Mbi áý v o Mv ù i sd év ysd í éý v bumí éMv Mv i í éd nøéý v ù aý cJv Lv ud bý v t d í øéM i d v ámézv í msbMìv k . sMéMv t jv azo ý v Mv zv t d v sjí øév d o ,v cd ao ,v šTéi kù bý ìv bnd a,v j ù i ba. sMéý v ù i í áujZd bJv Pd év t d v ù i Mékv Mv njZd v bv o mìv Máý šTv o d ù éMZjév aý áý Jv Bý ù Mí MéM Mbi v anszv t vakbM Mv t éi p d o . Mvo Mv áujZd ìvMéd vbí ý p v t d vtd v ù ujáémp jéìvaý šTéd sý t bi cjéMvMvbi éd o i vo i Tý v jvsaMyjéMví i vai ybai bkJve bkéjévt d vt d ví i nazsý vMv bi éd v TéMsý v jv yMcMéý v nMo cjnv í jsi b,v ékco mv bi áý ébý v t s,v ad d Jv ’nd sud é t d v i cjìv Mv ù i í yd o mv séMbv sý d év o Mv t sønéi J ý éi v jvo MvysaMšd o mvMvái éd éi v øvsvù i í áujZbkJvó Mí d v o i kvt nzévsd vt s, i Tai kmšmv s. Zšd v t na. šJ

“Jsi hluchej nebo co? Uz te pulhodiny volame, hledame a ty si tady lez ı s jak milostpan v trave . Nechces, abych ti snad jeste prinesl pivo? Tak se zvedej a pujdete s Mı lou pro vodu.ú “Do hrnce?ú “Nč, do kapsy.ú “A krome hrnce nanosı te jeste kybly. Jasnč?ú “Jak nebe,ú hlesl jsem. “Tak to nenınic moc. Abych ti to zopakoval?ú “Netreba.ú “Tak co Karle, berou?ú hulakal stryc na reku sme rem, kde sede l Dudek. “No jestli budes takhle rvat, tak to mohu zabalit.ú “Tak to zabal a pojž na popovicky. Dneska ho privezli. Je jako kren.ú “Co ti ten kluk ude lal, clove ce. Jednas s nı m jak s hovadem.ú “Nech toho,ú mavl rukou stryc, “ja dobre vı m, jak s nı m mam jednat. Po dobrym s nı m nic nezmuz es. Porad chodıjak bloud, nad ne cı m premyslı , nepromluvıza cely den, slovo aby si z ne j tahal, ve cne jen cte a kdyz nahodou ne, tak de la lotroviny s tı m mym.ú “Mčho mohu serezat, ale na ne j nesmı m ani sahnout, to by se vsichni zblaznili. Nema tatu a je to znat.ú “Co mi to clove ce povı das za voloviny? Cely odpoledne tady se mnou sede l a chytal ryby.ú “Nojo, to se mu hrozne lı bı . U ryb se mlcı , ty toho taky moc nenamluvı s, to se nedivı m, z e se mu tu lı bilo.ú “Kecas samy nesmysly. Ty z toho safarstvıholt nevyrostes, co?ú “Hele, jdi do prdele! Mluv se mnou normalne . Z adny safarstvıtu nepe stuju, ale poslouchat budou jeden jako druhej. A placat se tu ke zdrave taky nebudou jen tak. Jen aČ si ochutnajız ivot. Treba se jim to naramne hodı .ú “Ty jsi jak ta tvoje mama. Vy dva se nezaprete.ú Sledoval jsem rozhovor skryty za skupinou stromu a divokym malinı m a ani jsem nedutal. Kdyz stryc znechucene machnul rukou a odchazel, pomalym loudavym krokem jsem se vydal k chate i ja. “Kde jses ty vole?úuvı tal me Mı la. Budeme zase drı t do noci tu kravskou vodu. Ten vecer, kdyz jsme nanosili snad hektolitr vody a vs ichni byli

89


zaneprazdne nıne jakou pracıpro zı trejsıden, jsem se rozhodl, z e se projedu na lodicce. Nikomu jsem nic nerekl a potichu jsem se vydal k rece. Odvazal jsem rete z od kulu a odrazil od brehu. Sedl jsem si k veslum, tak jak jsem to vide l kaz dy den u stryce, a zabral. Lož ka vsak byla te z ka a s vesly jsem neume l manipulovat. Nemohl jsem za nic na sve te utahnout lož ku proti proudu tak, abych ji znovu privazal ke kulu. Proud me neustale nesl dolu do zatociny, kde byl jeste silne jsıa kde byla reka plna velkych kamenu. Tam bylo riskantnı jezdit i ve dne a i zkusenılož ari a trampovč tento Šsek rade ji prenaseli. Mč snaz enıvide l stryc, kterčho upoutalo placanıvesel o hladinu a ktery si myslel, z e mu v revı ru be ha vydra. “Zaber pravym,ú rval na me . Zabral jsem, ale moc. Lož ka se na mı ste otocila a do proudu mı sto po predku sme rovala po zadi. “Tež levym,úzarval stryc znovu. Situace se opakovala. “Ne tolik, kurva. A tež obe ma, snaz se ji dostat z proudu!ú To uz jsem byl na Šrovni dolnıchaty kde se reka zacala zuz ovat a proud znatelne sı lit. Zachranila me tak jako pri mčm prvnı m plavanıticha zatocina s rakosı m a bahnem. Jenz e lož ku zde nebylo za co uvazat a nebylo moz nč ji tu nechat do rana, protoz e s nımusıme na druhy breh, abychom mohli jı t nakupovat. Mezitı m co jsem resil vpravde Nerudovsky problčm, dosel ke mne stryc. “Polez ven ty spratku a zmiz mi z ocınebo ti sesekam prdel, z e jsi to v z ivote jeste nezaz il.úSmykl se mnou na breh, vlezl do lož ky a s hlasitym fune nı m ji zacal hnat proti proudu. S pocitem hanby a bezmoci jsem se loudal k hornıchate , ve dom si dohry, ktera jiste prijde. Ve vecernı m seru jsem pojednou uvide l blikava sve tla baterek a plynovč lampy a v jejım sve tle tetu a babicku, ktera drz ela v ruce remen. Zustal jsem stat jak solny sloup. Jeste nikdy jsem nebyl od nıbit remenem. Vz dy jen par pohlavku nebo lehkč placnutı pres oblicej. Do Šst se mi hrnula cerna krev. Neve de l jsem co de lat a tak jsem utekl. Obe hl jsem obe z eny velkym obloukem a velkou rychlostı , aby je snad nenapadlo za mnou be zet a ztratil jsem se ve tme stromu. Zastavil jsem se v bezpecnč vzdalenosti a cekal co se bude dı t. Sve tčlka se ope t blı z ila. “Pojž okamz ite sem. Stejne prijı t musı s. Nemas kam utčct.ú “Nepujdu nikam, protoz e by jsi me bila,ú zavolal jsem do tmy. “To mas pravdu, tentokrat tomu neujdes. Uz mam te ch tvych kousku tak akorat.ú “Ja uz vas mam taky dost,ú kricel jsem dal, “nejsem z adnej otrok. Porad jenom nosı m vodu, taham a stı pu drıvı . Kolik volnych dnu jsem me l? Mam prazdniny, jestli vam to nahodou neuniklo. Volno!! A Mı la taky. Noste si tu posranou vodu sami a drevo a nakupy si obstaravejte beze me ! Kdyz chcete vyde lavat, dobra, ale beze me . A ty jim taky prestan de lat blbce,úkricel jsem na babicku. “Proc to vsechno de las? Proc to vsechno snası s? Abychom tady mohli byt? Jaky to ma smysl? Proc, kdyz se chci ne co naucit, ne co co neznam a co budu moz na v z ivote potrebovat, mı sto abyste me to naucili, chcete me bı t? Proc? Je to spiknutıproti mne i proti tobe . A ty jim budes jeste de lat

90


kata? Jenz e ty jim na to neprijdes, jsi lhostejna ke vsemu. Vlezte mi na zada, vsichni. Budu spat v lese. Utecu k trampum. Majıme rade ji nez vy vsichni tady dohromady. Budu s nimi jezdit a z ı t. Rozume jımi, nenadavajıa nebijı me .ú R val jsem co mi hlasivky dovolily. “Nervi tak,ú rvala babicka na me . “Nede lej z vyprasku drama.ú “Nehraj mi tu divadlo,ú ozval se nahle hlas stryce. “Uz toho bylo dost.ú “Hovno,úzarval jsem na ne j. Niceho nebylo dost. Vsechno teprve zacı na.ú A take to tak bylo. “Mı lo, to je moje ve c. Nechte ho na pokoji, on se uklidnıa prijde.ú “Ja bych ho uklidnil raz dva, to byste koukala.ú “Ja vı m, z e byste to dokazal, ale pro tentokrat to dokaz u ja sama, kdyz dovolı te.ú “De lejte si s nı m co chcete, stejne roste na sibenici.ú Tr ochu j sem se uklidnil a p one kud zkratil vzdaleno st mezi mnou a babickou. “Pojž sem, nebudu te bı t, ale slı bı s mi, z e uz nikdy nic takovčho neude las. Zı tra si reknes Mı lovi, aby te naucil lož ku ovladat a potom jezdi treba od rana do vecera. Pracovat ale budes jako vsichni ostatnı .ú “Nevı m proc bych se na ne me l drı t. Co mi za to dajı . Dve jı dla denne ? Ubytovanı ? A co za to dostavas ty? Nic. A jeste se staras o Romana. Kdyby si me li platit kucharku a hlı danı , asi by se jim ty prazdniny moc nevyplatili, co?ú “Anebo by museli okradat jeste vı c, aby jim na to zbylo.ú “Co to kecas ty pancharte, kdo koho okrada,ú zaburacel stryc. “Mne na to ani nezbyde cas, protoz e musı m neustale hlı dat reku, aby jsi se nedostal k “obrazku,ú i kdyz bych te tam nejrade ji vide l, a les jestli ne kde nehorı , jak tam chodı s hulit.ú “Mı lo, uz jsem vam ne kolikrat rekla, abyste o ne m takhle nemluvil. Uz nikdy to nerı kejte. Myslı m to Šplne vaz ne . Kdybyste ho snad rekl jeste jednou, prıstıden balım ve ci a odjızdım domu. C ımkoli a ihned. Nenıto z adnej panchart, ani pro vas, ani pro nikoho jinčho.ú “No, jeste se ho zastavejte. Potom to ma k ne cemu vypadat. Potrebuje zrezat, az by z ne j viselo maso v pruhach. Ony by ho ty legracky a to mudrovanı preslo.ú “Popravde receno, tč legrace tady zase tolik nenı . A kluk ma v leccems pravdu. Ruku na srdce. Co jste pro ne j ude lal? Vlı dnčho slova od vas neslysı . Ani doma ani tady. A s tou pracı , ma pravdu takč.ú “Ja jsem drel celej z ivot, nikdo mi nic zadarmo nedal a vidı te - nezemrel jsem. Nebral jsem ho sem na byt a stravu. To mohl zustat v ’stı . Jen aČ si zvyka, z e si na sebe bude muset v z ivote vyde lat. Zahož te mu ty knihy do kamen a dejte mu do ruky sekeru aČ ...ú “Anebo hrnce a kyble na vodu co?ú zar val jsem, “ty jsou taky

91


dobry. A ty tasky s proviantem, co denne tahame z hutı , a drı vız lesa. Vyde lam si tady t r ikrat tolik nez pro jım a p rospım. A ty tady chodıs a safarujes. Rozkazujes. Nejradsi bys poroucel i te m vrbam a olsı m, kdyby to slo. Dudek me l dneska pravdu.ú “Toho bych ti zakazal taky.ú “Nejrade ji bys zakazal vsechno. Ale prachy, ty bys nezakazal, co? Jsi jimi posedly a z nas de las otroky. Jenz e ja ti na to od zıtrka kaslu. Z adny hrnce a kyble tahat nebudu, uz z nich mam krecovy z ı ly a kdyz me budete nutit, utecu.ú “Nebudes muset, zıtra poslu de dovi telegram, aby si pro tebe prijel. Ja se s tebou prece nebudu zbytek prazdnin zlobit ani hadat. Kdyz se ti tu nelı bı , nemusı s tu byt. Nikdo te tu nebude zdrz ovat.ú “Ale babi, mne se tu lı bı , vz dyČ je tu krasne , mnohem lı p nez ve me ste , ale aČ mi da pokoj. AČ si me nevsı ma. Porad jen chodıa spicluje, kde s kym jsem a kdo mi co rı ka. Co je mu do toho? Nejsem jeho syn a nenecham si od ne j poroucet. A otloukat taky ne.ú “Be z do chaty a pockej tam na me .ú “Ne, nepujdu. Jedine kdyz mi slı bı s, z e me nezbijes.ú “Tebe si podam co nevide t ja,ú vrcel stryc do tmy. “Ope t jsem se rozbe hl zpe t do stı nu stromu.ú “Nechte ho na pokoji Mılo nebo to neskoncınikdy. Je to jako hry od Shakespeara. A ty prestan saskovat, a ude lej co jsem ti rekla. Be z te oba dva dolu a nechte nas tady samotnč. Ja uz to zvladnu.ú Stryc s tetou se pomalu pohnuli sme rem k dolnıchate a ne kolik sousedu, kterızpovzdalıcelč divadlo pozorovali, se pohnulo takč. Palenıcarode jnic se nekonalo. Babicka se vydala sme rem k hornıchate a ja jsem pomalu postupoval za sve tlem plynovč lampy, kolem kterč v divokčm reji tancovali nocnımotyli. Dosel jsem ji asi na ctyri kroky a ona aniz by se ke me otocila rekla: “Musı s porad de lat vylomeniny? Proc jsi ne komu ne co nerekl? Proc jsi nepoz adal Mı lu?ú “Chte l jsem to zkusit sam. Neve de l jsem, z e je ta lož ka tak te z ka. Vypada to jednoduse, kdyz rano jedeme pres reku. Jakoby si nemohli koupit novou. No rekni, proc si ji nekoupı ?ú “To ja nevı m, treba nema penı ze.ú “Babi, prosı m te ! Vz dyČ dobre vı s, kolik si tu vyde la. Spocı tej si jenom kolik jsme nachytali ryb, kterč ho nestaly ani pe tnık a prodaval je chatarum s tisı ci procentnı m ziskem. Okrada kde muz e.ú “Tohle uz od tebe nechci nikdy slyset, rozumı s,ú zvysila hlas babicka. “Tak jo, ale stejne je to pravda. R ekni mi, proc me nenavidı ? Me a mamu taky. Tebe vyuz ı va a ty se ho jeste zastavas. Ja tomu proste nerozumı m.ú “Hochu,úrekla babicka tichym, laskavym hlasem, ktery jsem u nıslychaval nejcaste ji, “to je hrozne sloz itč, mnohem sloz ite jsınez si myslı s. V z ivote

92


totiz nenınic jenom cernč a bı lč. Vz dycky je ne co mezi tı m. To plne pochopı s, az budes starsı . Treba budes mı t taky de ti a muz e se dokonce stat, z e budes mı t i stejnčho zete . S tı m se neda nic de lat. Komensky kdysi davno rekl, z e co nenımoz nč zme nit, je treba trpe live snaset a nelamentovat nad tı m. Aby jsi tohle vsechno pochopil, muselo by ti byt alespon o patnact let vı c. Pojž buranku,ú rekla, pratelsky me vzala kolem ramen a vstrcila do chaty. “Chces jı st?ú “Ani ne. Nemam hlad.ú “Tak se be z k rece umyt a aČ si rychle zpatky, je pozde , musı me jı t spat.ú Vzal jsem si rucnı k a sel se myt. Ve dverı ch me babicka zastavila. “Pamatuj si, co ti tež reknu. Nenavist je strasna ve c, ktera navıc nic nevyresı . Tece kvuli nımnoho krve. Nepodavej se jı. Zacına ti vtčkat do srdce, rozpaluje te . V z ilach ti zacı na kolovat ohen. Nauc se ho ovladat. Budes to v z ivote mnohokrat potrebovat, abys o sobe bez uzarde nımohl rı ci Á jsem slusny clove k.ú Pokyval jsem hlavou a cestou k rece jsem o jejı ch slovech premyslel. Az mnohem, mnohem pozde ji jsem jim plne porozume l a uve domil si, jak byla pravdiva. Do srdce se mi vpa lila dalsıjizva. Mu j velky sen o radostnem a vsemohoucım dž tstvıse zacal rozplyvat jak stary snıh na prudkem jarnım slunci. Jeden z tž ch velkych snu o krehkem Čdž lu byt clovž kem se zhroutil jak domecek z karet. Jednoduche a nekomplikovane dž tske stž stı? Nevinny dž tsky smıch? Slova, jen slova. Strastiplny zivot, tak bych charakterizoval moje dž tstvı. Zlopovž stny, odpuzujıcı, rozbredly a ochably tlusýoch, kteremu jsem musel za kazdy Čsmž v odevzda vat krutou a vysokou dan . Byl to darebak, ktery me l vysokč naroky. A celit tomuto nebezpecıod Štlčho de tstvı , to clove ka vycerpa, to mi ve rte! Muj z ivot se v prı stı ch dnech, kterč jeste zbyvaly do konce prazdnin, stal tčme r nesnesitelnym. Protoz e lčto se uz opravdu chylilo ke konci, stravnı ku ubyvalo a vody a potravin uz nebylo treba tolik, stryc se staral abychom se nenudili. Neposlouchal jsem ho. Porad vidı m jeho pohrdavy, nenavistny a posme sny Šsklebek, kdykoli jsme se potkali. Na dlouhč hodiny, coz zase znervoznovalo babicku, jsem odchazel do rannı ho lesa, zamotančho do vatovych chomacu mlhy. Ne kdy byly mraky tak nı zko, z e si trhaly svoje tmava naduta bricha o spicky stromu. Z ivil jsem se zbytky lesnı ch plodu, kterych bylo jeste plno. Hodiny jsem sede l pod stromy lı skovych orechu, a nikdy v z ivote uz jsem jich nesne dl tolik, co zde. Hledal jsem houby a cas od casu chytil pstruha, kterčho jsem si potom ude lal na ohynku u Talmberskčho potoka. Jednou, kdyz jsem se vracel z celodennıpotulky, prochladly a promoceny, zaslechl jsem konec hadky mezi strycem a babickou. Nadaval jı , z e si prosadila, abych jel s nı . “...tak by prestal chodit do putyky, hrat karty, a hlı dal by kluka. Snad by mu to neublı z ilo,ú zaslechl jsem konec hadky. Bylo mi jasnč, z e do celč zalez itosti uz zatahl i de du, ktery si v tč dobe ,

93


po pravde receno prihnul caste ji, nez bylo Šnosnč. Vtrhl jsem dovnitr a uvide l babicku se zarudlyma, uplakanyma ocima. Dostal jsem jeden z te ch zachvatu zurivosti, kterč mi pozde ji tolik komplikovaly z ivot a zacal na ne j rvat, z e je zlode j a lichvar, ktery potrebuje pove sit. Vzal jsem do ruky dlouhy kuchynsky nuz , ktery lez el vedle hromady pokrajenč cibule pripraven na porcovanımasa. “Jestli toho nenechas, tak te na mı ste zabiju,ú rval jsem na ne j s ocima plnyma slzı . “To bych rad vide l, jak by jsi to dokazal ty sprcku,ú odve til s Šsklebkem. Bylo mi jasnč, z e jsou to jenom reci. Hysterickč vykriky. Nebylo to moz nč. Leda ve spanku, a to bych se zase nedostal do chaty, protoz e se dukladne na noc zamykala. Nez bych zvednul ruku, valel bych se na zemi. Bylo to trapnč a zbytecnč, ale Šcinnč. Stryc nerekl ani slovo a okamz ite odesel. Babicka ktera cely vyjev pozorovala, jen co za strycem zapadly dvere, mi vlepila facku, z e jsem si sedl. “Tohle uz nikdy nechci vide t. Nikdy uz na nikoho nevytahuj nuz . Tu facku jsi nedostal kvuli nicemu jinčmu.ú Chytil jsem ji kolem pasu a zaboril hlavu mezi velkč me kkč prsy. Po dlouhč dobe jsem cı til jejıdrsnč upracovanč ruce, jak me hladıpo vlasech. Cı til jsem podle zachve vu jejı ho te la, z e usedave , ale bezhlucne place. Na vlasy mi dopadaly velkč, teplč slzy. Bylo mi jıvelmi lı to, ale neve de l jsem co de lat, co rı ci. Mlcel jsem a i mne po tvari zacaly tise stčkat slzy. Babicka me nahle chytla za vlasy a obratila mi oblicej vzhuru. “Nebrec! Chlapi nebrecı ,ú slysel jsem slova “Maurerky.ú

ý évni ví Mad ázbvMv øévnøéi Jve nsi ud o ,vo i šmJvKd vn ý vMvù umyaMbl Jve bknd co ,ì ù i Tý áéjs,ìv éd cv o d T i no ,v nøéi Jv Øv ù ud t ni v sý ù Mí Méi v Mbi v p js,Jv ó d ù i Tý ái sMéi v tdì t ù é. sMéi v tv n i kv o i šjv Mv sý cbzsMéi Jv ý éMv ni v d o v czt njšd v cd Ti t jJv ( i yi ao zv Mv p jszJ ! ai yo zv Mv o d sý To knd éo zv i t i áo i t nìv Mo jv céi søbìv Mo jv t nmo Jv L pv d v nMí ý v yMt d ìv nd o ù umyaMbv í zso . šTv í i áJv ( ujZd év t z ìv t nMa. v Mv t Taád o . ìv yMáMéd o . v í iv cd ao ,v ù éMšTd nbý J ! éMskvyMaMp d o i kv d yjv aM d o MìvMáý vtd všTazo jévù ai njvsønakìv bnd a. vtz vts. ù umšTi í d vyù l t i ájéìvZd évMbi vt éd ù d švt vakbM Mvo MnMp d o . Mvù ud í vt d ái kì ù i Mé. jìvZi kaMs. jvbai bý ìvbaMjo i kvájci sMo i kvsi í i kJv( ujZd évMp vbd v o øì bi t no Mn. Mv akbM Mv øv i áMév bi éd v aM d o ìv ù ai cmt év jv séMt ý v Mp v ni v yMù aMZnøéi ì kšTi ù jév øv yMv akbkv Mv nzTév øv yMv t d ái kJv Byù maMév t d v t d ìv o d šTnøév t d v mnìv Méd d Ti v t méMv áý éMv sd ébzJv Bl ád šv o d sm ìv bí d v tdv sv oø v áaMéMJv Péjv t d v écbý ìv ù i Mék Mv kí . šTMo øìv n i kv Mv í d Znø ìv Ti éi kv t kno i kv baMjo i kJv ŠM v øv sd í d Vv Eiv nM ksjí m Vv Ši o d co øv t d v í i Zéjv o Mv ai yéd Téi kìv Zjai kv ù éz- Jv Ší ý p v t d v tdv i Té,í év yM t d ád ìvyjt njév t d ìvpd všd t nMìvù i v bnd a,vt d vù ujZéjìvkp v o d d „jt nkd JvKnazšd éMvtd ai so i kv yMv o MZj jv bai bý Jv L šmnjév t d v éd Tb. v yzù MšTv néd mšmTi ìv i ba,Ti v éjt nmJv ó jbí d sZMbvo d áý évd í d o vd í jo . vt nai Jve nMud švù i t nkù i sMéví zéìvi ù maMd vt d ù ujni vi v sd ébi kv ù i bai kšd o i kv Tl éJv ( iv í éi kT, v Mv o M zTMs, v ù kni szo mv td bi o d co øvi ád sjévéd t Jve jéo ,vMvsd éb,vt nai ý vt MTMéý vMp vo MvTsøyí ý ìvbnd a,vo z ù i t méMéý v áéd í ,ìv jTi nMs,v t sønéi v sv ù al aszšTv d yjv o myb. jìv cd ao . jv aMbý Jv ( ud í o z jv tdv i ád sjéMv t numáao zv o jnv ud bý Jv ó Mt ni kù jéjv t d v íiv nøp b,ìv ai yd t šTé,v ù aM jšd Mv t nMud šv i í aMyjév iív áud TkJv E ! Í ’ó ìv o Mù Mí éi v øJv Bmnav ù mt bMév t si kv ù mt d - v oM i áai st bi kv áMt i si kv Dé,no kJv Ší ý p v t d v ù ud ù ékéjv Mv sý t ni kù jéjv o Mv ù ai nøZm v áud Tkì

94


sd Zéjvt d ví i vnd o ,Ti vmšo kvd t bý o øJvKM aMyjéi v øvù i všd é, vnøéd Jvó d sm d t néjv È o Msi kìv o z MTi kv o d ái v t naMšTd Jv ( i t éi kšTMév t d v t M i nkv Mv ù iv šTsméj t d v kt éý Zd év gG E ! v e h èUv Mv ksjí øév d mv i áaý t ý Jv KnkTéMv jv È t nMv Mv n, øuv t d ù ud t nMév í . šTMnJv ( i yi ai sMév t d v jìv Mbv tdv o Mí d v o i kv ný cmv sd v t s. šTv i áékí o . šT ai y øad šTv Mv ù uzév t d v t jìv Máý v tdv t bzšd éMJv ó d áý éMv ù i í i áo zv o jcd kìv ši v t d íiv n,v í i áý v sjí øéJv ó d øéMv p zí o i kv yo z i kv ù i í i ákv yv ù i yd t b,Ti v p jsi nMJv ( ujZéM bd v o øv Mv yMcMéMv t d v øv yéd TbMv í i n. bMnìv Mo jp v sm v MbJv ! éd í Mév t d v ù i Téd í d i o i Ti vt nMašd ìvbnd a. v øvt d vù ujsd í éJvK jyd évM bvi áézcd bvù zaý J ó d Tékco øvMv o Msp í ý ìv nd o v o d ù ud szp d mšmv ù ud si yo mbJv KzTMí o . v Mv o d ù i éMù jnd éo . t søí d bv ù ujù i knMo . v bv ,v í kZjv Mv ù ai ù éi ksMmšmv . v søí i m Jv ó zTéd v t d v ù i šmnjé nd ù éi Jv( i t nkù o øvù ai t nkù i sMéi v . jvÈ í ý ìvšd é. vnøéd JvL šmnjévt d vsl o j ai yí øéMo ,Ti v i To øv Mv t abi s. šTv ù i éd o J

Pomalu jsem otevrel oci a uvide l babicku, opasanou zaste rou a na plotne pobublavajı cıhrnce, ze kterych se dnes naposledy linula vune kavy a mlčka. Zustal jsem jeste chvıli lez et, lenosil jsem, neboČ jsem potreboval naplno rozsvı tit vsechny casti mozku, ale pozvolna, jednu po druhč. Byl jsem vzrusen pocitem brzkčho a sČ astnčho navratu. Po tajemnych navste vnı cı ch mčho nitra, nebylo ani stopy. Vstal jsem, vzal jsem si namazany chlčb s maslem a medem a velky hrnec slabč, bı lč kavy. Potom jsem si nalil do umyvadla studenou, krisČ alove cistou vodu a umyl ze sebe zbytky tmy a spanku. Venku byl mokry, posmourny den. Zaspine nymi okny vnikalo do chaty mdlč sve tlo. Vzduch byl vlhky a chladny. Me sı c srpen dosel k pe tadvacı tce. “Tak dneska balı meú ozvala se babicka. “Jak se te sı s domu?ú “Moc ne, bylo to tady pe knč, nebyt toho...ú a ukazal jsem hlavou k dolnı chate . “Je to taky tak trochu tvoje vina. Jsi palicatej, neposlouchas a vı s dobre, z e to nesnası .ú “Ja ho taky nesnası m.ú “Ty nemas pravo ne co snaset nebo nesnaset. Ty mas pravo poslouchat. Zatı m. Pozde ji az budes samostatny, dospe ly a sobe stacny, klidne si komplikuj z ivot jak chces. Ude lej si skatulky s napisy snasım - nesnasım, miluji nenavidı m. Ale zı t ode zdi ke zdi se neda. Ja vı m, ze ti nepreje nic dobrčho a nenı sam, to vım takč, neboj se nejsem slepa, ale kaz dy nenıvychovavan v lasce a porozume nı , ne pro kaz dčho je styk s ostatnı mi pote senı m. Lidskč myslenı se totiz hochu drahy, rı dıjinymi zakony nez si predstavujes. Jsou to mnohdy velmi smutnč cesty, kterč odvracejınaseho ducha od naseho srdce. Clove k proste nezna tu odevzdanou spokojenost nasycenčho psa podrimujı cı ho u ohne . A ty Á a ja nevı m proc Á nikdo z nas nevıproc, se mnohdy chovas, jakoby jsi z il v jinčm sve te . Ve sve te s nalepkou vstup zakazan.ú “Ano, vı m. Je to sve t pro dospe lč uzavreny. Nemohou a neme li by do ne j vstupovat bez dovolenı , nemohou si u pokladny koupit lı stky a jı t se podı vat na to smutnč pr edstavenı, kterčmu tak nadnesene r ıkate de tstvı. Nemuz ete v ne m z ıt, protoz e jste unaveni a suz ovani starostmi, kterč ja nemam, kterč mi nic nerı kajı . Nechavam se rad unaset do hlubokč, mystickč

95


samoty, kde se mı sısı la a fantazie a ztroskotava zdravy rozum. Ale proto snad nejsem spatny. Nebo jo? Co myslıte kouma ci? Jsou to zalez itosti a otazky vı ry, ducha, srdce. Je to kaz dodennıdrama, boj skutecnčho s nadskutecnym. Jenz e tenhle muj sve t ma jednu nevyhodu. Bojım se v ne m z ıt....a tady taky,ú dodal jsem. Babicka na me nechapave koukala a kroutila hlavou. “Vsimla jsem si,ú rekla po chvıli tise, “z e se porad ne kde vznasıs, jses zasne ny a to lidč nemajıradi.ú “Kaslu na lidi, co majıa nemajıradi, co se jim lı bınebo nelı bı . Co mi na nich zalez ı ?ú “Unikas, a to jim vadı . A nemysli si, z e az budes dospe ly, z e jim to vadit nebude. Zustanes sam. Odvratıse od tebe.ú Pokrcil jsem rameny. “No a co? Ne jak to snad prez iji.ú Venku prestalo prset, a tak jsme ope t zacali vynaset hrnce kastroly, pekace, rance s porcelanem, celč divize poklicek a varecek, deky a polstare a vse jsme stave li do rady. “A pamatuj si,ú udychane ze sebe vypravila babicka, “z e jedine ochota a pokora cinnıpovinnost poslouchat lehcı .ú Nebavilo me to a nejrade ji bych utekl do lesa, anebo do hutıza Dudkem a on by me nechal foukat do dlouhč tenkč pı sČ aly, na jejı mz konci se blyste la mala, sklene na, z hava kulicka skla. Po louce vsak prichazel ON... Jeho prıchod ve mne vyvolal velkč vzrusenı. Necekal jsem ho tak brzo. V tuto dobu chodil jen zcela vyjimecne . Pozorne jsem sledoval jeho tvar.

v Ko d Tý áo øé. ìv t nMa. v i áéjcd ìv sd v bnd a, v tdv d o v sd é jv nøp bi v í Méý v o Mé,ynv t ni ù ý p jsi nMJv ( azyí o zìv o d šjnd éo zìv o d p jszìv ád yv s. aMykìv Mbi áý v tdv yv d Ti v nøéMv i í ù i knMéM í kZd vMvyl t nMéMvd o vù azyí o zìvai t i éi sjnzvt šTazo bMìvo d nd co zvMvyáý nd co zì o d t šTi ù o zvsý zí ujnvši bi éjJvBvi cmšTvt d v kvsyo zZd évù i Mé. vMvnd o . v aMbì éTi t nd o i t nv Mv Mù Mnjd JŠí ý p v ù ai éksjéìv sý áMDév o Mv øv o d éjí t b. ìv kaù kno . ìv t bud Ti nMs. TéMt JJJ

“Na co tady zase vejras, prokrista pana. Babi, vz dyČ on tady spıvestoje! Krucifix ude lejte uz s nı m ne co! Vz dyČ to je dı te k posranı . Vezmi ty hrnce a sypej s nimi na silnici,ú obratil se pro zme nu na me . “A poloz to na travu, ne aby jsi s tı m rachnul do blata.ú “Mılo, de lalo by vam hodne starostı , kdybyste s nı m mluvil slusne ji?ú slysel jsem babicku. “Uz jsem vam rekl, z e roste na sibenici a trvam na tom.ú “Doufam, z e nemate pravdu.ú “Doufejte si v co chcete, mne je to jedno.ú “A ty sebou pohni nebo te popoz enu,ú zavrı skal pro zme nu na bratrance. Mezitı m prijela auta a nastala znama procedura. Ukladanıvseho toho

96


harampadıdo auta. “No, dejte se do toho. Tady z enskejm pomuz e jeden a druhej s nami pujde vytahnout lož z vody,ú velel stryc. “A pohne te sebou, cesta je dlouha, vam bude urcite spatne , aČ jsme doma do tmy.ú “Za to snad nikdo nemuz e, z e se mu de la spatne v aute , nebo joú, optal jsem se. Mavnul velkomyslne rukou. “Ty abys neme l reci, co? To by nebylo ono. Den by stal za draka, z e jo?ú “Tak tež jdeme na tu lož . A vy s te ma rancema spe chejte, ne jak se zase mracı.ú Vse oz ilo. Rance, vaky, kufry a vse dalsıse dalo do pohybu. Bylo pr enas eno z mısta na jinč mısto, naklane no, mackano, nataceno a jinak posunovano, aby se do aut veslo vse. Z enskč skakaly mezi spinavymi, kalnymi kaluz emi na nerovnč ceste vedoucık silnici. My jsme zatı m upevnili na prı di lož ky velky hak s rete zem a na strycuv povel jsme vsichni zacali tahnout. Lož ka se sunula z vody jen velmi zvolna a kdyz se konecne prevaz ila na kulata dreva, museli jsme ji jeste obratit dnem vzhuru a zaceltovat. Kdyz jsme se vratili, teta s babickou a jeden z ridicu uz me li tčme r vse naloz eno. Jeste par drobnostı , ne co jı dla pred cestou a za chvı li uz jsme se ponor ili do stınu lesu a po levč strane nam tekla kalna, zpe ne na r eka a ols e a vrby nam mavaly na rozloucenou. Loucil jsem se s nahne dlou vodou reky, cirymi tune mi Talmberskčho potoka plnymi pstruhu, kterıtak vytecne chutnali upecenına masle anebo jen tak na ohynku, loucil jsem se s vune mi louky, vysokymi smrky a borovicemi, kterč o sebe pri bourıch a ve tru s temnym dune nım naraz ely, loucil jsem se s tou temnou neznamou silou, ktera toto vse zpusobila, jakobych ve de l, z e se sem uz nikdy nepodı vam. Nı zka mlz na klenba zahalovala spicky te ch nejvyssı ch stromu, zlehka se jich dotykala, hladila je po vysokych vzprı menych hlavach. Ope t zacalo drobne mz ıt a sve tlo se rozpouste lo v nehmotnč mlze. V lese byl nazelenaly prı svit, ve kterčm tonul vsechen z ivot.

Bt ni kù jév t d v íiv nøšTv ù ai t ni av ù aMt bMmšmšTv sønsmìv ù uznd ét b,Ti v ù i ZAkšTi szo mì bnd a,v yMáMasi sMéi v o d bi o d co ,v ù ai t ni aý v éd t MJv i yù ai t nmaMéi v tdv yí d v i áai st b,ì yo ømšmv njšTi ìv bnd a,v ù i o d šTzsMéi v ný ni v ù ai t ni aý v ù azyí o ,v Mv d Znøv nMbv k i š- i sMéi ù i šjnvai yéd Téi t njìvTéi kábý vMvo d bi o d co i t njJvØsZMbvsvél o øvni Ti v Md t nzno mTi écd o mìv bnd a,v øv i ábéi ù i sMéi ìv p jéý v njšT,v Mv o d o zù Mí o ,v áý ni t njJv Bt nud ázsMév t d íiv t d ád v nkv o d o zù Mí o i kv ( Øe ÉHL ìv bnd ai kv sý yMui sMéý v o d y øao ,v ai yéi Tý v éd I t MvMv mt jévjvt vo d béjí o . vákZd o m v ,Ti vt aí šd JvaMévt d vjvù éo . jvTat n jì Máý šTv t d v i Tév ád yv d í jo ,Ti v yao bMv t naMšTkv ù i Tai kp jnv íiv so jnuo mv n ý ìv áéi kí jnv ùi áMTo jn. šTìv ai yáud í é. šTv t nd ybzšTv Mv t na . šTv t nazo mšTv ,v í kZd v Mv ù i bi kZd nv td ù ud mnv o Mv í akTi kv t naMo kv d mTi v bi ù éjbi sMo ,Ti v nsMakJv ó i ujév t d v tdv Tékái bi v íi ád yí kšT,ìv Mt mso mvn ý ìvbi émt MévMváéi kí jévád yvsý TaMo øo ,vsl éd vsvo d yo z . šT bi o cjo zšTìv ni v o d Mt o , v t sønøìv bí d v syo jbzv t ù zo d bìv bí d v tdv t o i kámv søí i I mv Mv o d søí i mìv ù ai szyd o v DMo nMt bo m jv ù i í i áM jv Mv ù ud ékí ý ìv j jp v t d v tdv ù ai í maMé

97


Mbv Tkt n. v Méjo m v i t ý ù Mo . v t éMí b. jv šTkno . jv ù éi í ý Jv éi kí jév t d v o Mv TaMo jšjì o Mv È yb,v t nd yšd ìv d yjv tod v Mv ù ai šjno knm Jv e éý Zd év t d v yo i skv njšT,v Mv o Mé,TMs, si ézo mv Fv t o Mí v kp v í i bi o šd v o Mumbzo mv Fv syí zéd o ,v Mv ád yd d o o ,v áý ni t njìv i o i Ti šTj ,ajšb,Ti ìv t Taád o ,Ti v t nMašd ìv d Ti p v o d sý t i bzvù i t nMsMv øv nMbv í éi kTi v M nMbv sý nasMéd v ù ai o zt éd í i sMéMJv ý éi v ni v sd é jv nøp b,v áud d o i ìv d Ti p v o d ysMp jnd éo i k nmTkv Mv o d Tý áo i t nv t d v šmnjév í éi kTzv é,nMJv C d bMéìv í éi kTi v Mv naù øéjsøv Mp v kv i nd suk áazo ý v t s,v í kZd v Mv io v íiv o mv njZd v st ni kù mJv Ko i skv t d v šmnjév d Ti v ù umni o i t nìv sjí øé i áaý t ý ìvnkvo d T i no i kvt jékd nkìvt nmo vMvù ud ékí ìvbnd a. vù ai šTzyd évÈ yb. jì ù i bai kšd o . jv kéjcbM jv ,Ti v søí i mìv bí d v t d v Ti v ni éjbaznv t éd í i sMéJv Bp í ý v ni áý éví i nd bvcd Ti t jvo d t mao øvsyí zéd o ,Ti ìvo d éjí t b,Ti ìvso m Mnd éo ,Ti vd o ví kZmJ ó d T. áMév t d v t d ìv øév t d vù i šjnìv pd v t d v ybM d o øéJv Bv o d t mao ,ví zéšd v td šTsøév t éMá. v t sjnìv bnd a. v sý ù Mí Mév Mbi v ù at nd o d šv t sønéMJ Íó ØJv Bv o d ájv tdv i nd sud éMv Tékái bzìv cd ao zv ù ai ù Mt nJv haMbý v ù i nd o øéý v Mv t éko šd áý éi v cd ao ,v Mv o d Tý áo ,Jv E Tnøév t d v bv o ø kv ysd í o i knv akšd ìv ù i TéMí jnv Ti ìv i ád i knì í i nbo i knv tdv Ti Jv Øéd v p zí o ,v t d v o d øéìv yáý éý v d o v kái T,ìv i Ti ud é,v ù MT. éý Jv h, t aí šd v tdv yMcMéi v y d o Zi sMnìv t šsabzsMnv í i v Mé,v ád ys. yo M o ,v bkéjcbý Jv hi d TakRv tdv i nd sud éMv Mv ioiv sý t bi cjéi v í i v aMykv Mv yj ý v Mv i nd sud o . v i nsi ad v yMcMéM ko jbMnv ád ynsMazv éTi sjo MJv KMbi kZd év t d v t naMšTv Mv éd bMéi v øv o d ád yù d cmv ni Ti ni t nMskJv Kaý šTéjév t d v í d šTìv bnd a. v tdv y øo jév sv šTaMù éMs. v yskbìv Mb. t jv t j?o zév ù ai ni ví i t kí vbéjí o ,ví kšTý vk mt nøo ,vsvTéi kášd v ,Ti v i ybkJv’ysMévt d vZd ù i nì bnd a, kv t d v o d ai yk øéJv d ynsMa,ìv ép o ,v ù umyaMbý v ù i t bMbi sMéý v Mv ù i Tý ái sMéý t d vyšd éMvjo Mbvo d p v ý ìvéjí ,Jvý évni vt sønví akT,ìvi í sazšd o ,vt naMo ý ví kZd Jvè, t naMo ý ìv bí d v tdv t ba. sMmv ù umyaMbý ìv DMo nMt njšb,v áý ni t njìv Méd v nMb,v nkp áý J ( i d í o i kvt d vsd v o øvyMcMévai í jnvù i Tý áJvh,v mao ,vMvkt naMZd o ,vt aí šd vt d saznjéi Jv KMcMéi v á. nv šnjp zí i t njs,v Mv šTnøéi v øujnv t s,v t méý ìv mnv Mp v yMv t s,v i p o i t njJ Ko i skv i p jéi v Mv ni kp jéi v Mv í ý šTnjéi v ù iv o i s. šTìv t jéo . šTv ù ai p jnšmšTJv Bd ébzv basMsz azo Mv tdv yMšd éjéMv Mv øv tdv y i šo jéi v t jéo ,v syakZd o mv yšd éMv o d ù uj øud o ,v ,v i í sMyd J ó øši vt d vsd v o øvyéi jéi Jvó d í i sd í évt d vnd o vysézZno mvù i šjnvkéd Tcd o mì t si ái í ý vMvsi éo i t njìvbnd a. ví i ù Mí évo Mv i kvybasMsøéi kví kZjìvù i d o i sMnJ ó d søí øév t d v bM v Mv bv cd kv nd o v yéi v mumJv rd t néjv è’v ákí d v í i áa,v o d ái v yé,J Ko i skìv ù i bi éjbzn,v kp ìv tdv yd sjév ù umZd ao . v t nMud šv Fv Mbv d v nøp b,v sý . njnv o d T i no i k áý ni t nv Fv Mv Tkbi nv si í v ù i í yd o mv ud bý v tdv t na . jv áud Tý v t ù Mí Mmšm jv íiv t nkí d o , n Ms,v si í ý Jv Kù øo øo ,v si í o mv t ù i kt ný v øv o Mù é- i sMéý v yo i skv t naMšTd Jv L pv ni Méd v o d áý év nd o v ù i šjnìv ù ujv bnd a, v t nd v ù ai i cd o jv t nkí d o . v ù i nd ìv o d áý éMv ni v nM Tai yo zìv yzbéMí o mv Tal yMìv bnd azv sz v ai yd šTsød v sZd šTo ý v t sMéý v Mv ù ai o jbo d v Mp v íi bi t no mv í ud o øJv ý év ni v t naMšTv o d ù éMsšd ìv bnd a. v ù ai p mszv ù ujv ù i Téd í kv yv í d t d nj d nai s, t bi bMo t b,v søp d Jv BZd v ù ud í v . Mv i cj Mv t ù é. sMéi v sv To øí i yd éd o i kìv si í i ai so i kì o MTi akv Mv í i él v kTzo ømšmv éjo jjJv ’sMo kév øv t éMt no . v ù i šjnv ysézZno mv È éd sý Jv BZd v écd éi ì d o v i ni av MknMv usMév t si kv i o i ni o o mv d éi í jjJ

Te kal jsem prostorem kolem sebe. Sledoval jsem tvar r idice, bratrancu a babicky. Byl jsem naplne n volnostı , oproste n od vseho, pohyboval jsem se v tom neskutecne stısne nčm prostoru automobilu osvobozeny snad i sam od sebe a rozptyleny do milionu prachovych zrnı cek, vznasejı cı ch se uvnitr auta. Prevaloval jsem ten opojny, omamny pocit v Šstech jak lčkoricovy bonbon a z asl jsem nad snadnostıs jakou jsem se dokazal tomuto novčmu, dosud nepoznančmu daru, podvolit. Bal jsem se pohnout, dotknout se cehokoli, aby chuČ opojenı , kterou jsem cı til az na kuz i, nezmizela. Nemohl

98


jsem se nasytit te ch spontannıch, cerstvych a jasnych barev okolnı krajiny. V mč dusi se rozprostrel klid a sve tlo se rozzarilo jako krisČ al.

g kTi s,vt ù d bnak vyMéjéi v ,vi cjJvBZd šTo ý v ,vt ý t éý vad M?i sMéý béjí o øv Mv ù ujai yd o øJv Uv ný v o d nd o øZmìv o d ù al Téd í o ,v ù ud í øný v jv d o zv Mv t ù éd njnz umZd v o d asl ìv ni v yzTMí o ,v Mv o d ù ai ází Mo ,v áékí jZnøv nd o b. šTv o jnd bv Mv È yb. šTv ud cjZnm basd ìv bM v o jbí ý v o jbí i v o d í i Té,í o d v Mv o jbí ý v o jbí i v o d st ni kù mìv áý éMv nm v i t na. t sønéd v ù ai azp d o Mv Mbv í éi kTi kìv i t nai kv í . bi kJv BZd šTo i v tdv sd v o øv šTsøéi J ( ai o jbMéMv o i kv o d ù i yo Mo zv yzsaMAv yv smnøyt nsmJ

Stž kot psa uva zaneho kdesi venku na retž zu se vzdaloval a zanikal v hucenı motoru. Trochu zmaten jsem se rozhlı z el kolem sebe v nejistote , jestli si mčho novčho pocitu ne kdo nevsiml. NIKDO si niceho nevsiml. Nikdo nemluvil, vsichni, jako v ne jakčm tajemnčm zamku, snad ukolčbani monotonnımelodiı motoru, podrimovali. Hlavy se jim trasly na krku, zalomenč do te ch nejneuve ritelne jsı ch Šhlu a snad jen zazrakem si nikdo nezlomil vaz. Pripadal jsem si jako v hrobce. Zatouz il jsem po mı rnčm laskavčm pohlazenıbabicky. Dotkl jsem se jejıruky, ktera visela bezvladne v malčm prostoru mezi sedackou a dvermi auta. Otocila se a ja jsem v jejım obliceji vide l obrovskč nape tıs jakym premahala pocit nevolnosti. Jiste i ona v duchu vide la nabubrely a neosobnı pohled stryce, kdyby se muselo zastavit. Vydrz jeste chvı li, rı kal jsem jı pohledem. Podve dome jsem cı til, z e uz se blı zı me k domovu. Pohladil jsem ji jeste jednou po ustaranč, napnutč pokoz ce obliceje, na kterč se uz zretelne rysovalo starı. Oplatila mi stejnym. Pohladila me po vlasech, po mohutnč blonž atč, tčme r ctyri me sı ce nestrı hanč kstici, obejmula me laskyplne kolem ramen a jejıprst priloz eny na rty mi naznacoval, abych byl zticha. Mam te rada, rıkaly jejıoci schovanč za ve jırem vrasek. Bylo to jasnč, srozumitelnč a uklidnujı cı . Chvilku jsem se jeste na ni dı val, trpe live strez ı c mimiku jejı ho obliceje. Jejıoci se leskly ve tvari s bolestnym vyrazem Panny Marie. Cetl jsem jejıpomalč a trpe live strez enč a moudre zvaz ovanč, jen zrı dkakdy vyrcenč myslenky. Cıtil jsem podraz de nost a zaroven smutek nad tou dobrackou tvarıvesnickč selky, plnou ne hy a laskavosti, ale i bolesti a touhy. Jasne jsem vnı mal nemnohč oblacky chmur a neklidu, kterč vsak byly zpravidla velmi rychle zahnany na Šstup. Chte l jsem uz konecne protrhnout to te z kč nesrozumitelnč mlcenıa rıci jıo ne ze, ktera se nalčza v mčm srdci. Ostych mi vsak svazoval jazyk a tak ani tež , ani nikdy pozde ji, se nedozve de la o mč lasce a naklonnosti. Pripadal jsem si zbytecny jak hudba na pohrbu. Mč myslenky me znovu vrchovate naplnily smutkem. Byl jsem nesmı rne unaveny z dlouhč nepohodlnč cesty. Celč te lo jsem me l rozbolave nč ze sezenına jednom mıste . Uz jsem ale poznaval duve rne znama mı sta, domy, ulice, automobil sniz oval i tak malou rychlost a vsichni docasne mrtvıse probouzeli k z ivotu. Automobil po ne kolika minutach zastavil a novč prı kazy zacaly znovu padat na nase hlavy. Velky cirkus zacal nanovo.

99


A P I TOL P RLMJ Í Ø FOØ

Odjezd ze Sazavy i pres vsechny komplikace, kterč jsem tam proz il, ve mne zanechal prazdnotu a smutek. Styskalo se mi po hlubokych lesıch, mohutnych stromech, rece, chytanıryb a hledanıhub. Chybe ly mi krovinatč chodby a Šzkč pe siny, kde me z kaz dč strany oslehavaly ve tve divoce rostoucı ch krovin a stromu, osame lč mytiny vyhrı vanč sluncem, plnč divokych malin a lı skovych orechu. Pomalu jsem se zase propadal k hranicı m zlove stnč a hlubokč melancholie. Znovu jsem pocı til straslivou malost clove ka v nekonecnych prostorach sve ta a splynul jsem s nıtakrka dokonale. Znovu jsem bloudil po vysinach nebo se propadal do neznamych, ale o to strasne jsı ch hloubek, chodil jsem ve sne hu i v bahnitč pude . Nikdo me nenapomı nal, nikdo mi nekazal, a tak jsem zcela po svč libosti nechal proudit mozkem hustč mlhy a rytmicky se vzdaloval a ope t pribliz oval brehum lidskosti. Ale kruhovy prstenec zare, ktera se v mčm nitru rozhorela, nevyhasl Šplne . Zbylo jeste ne kolik reravych uhlıku a stacilo jemne jim vdechnout z ivot, aby plamınky vyslehly, spojily se v jeden velky plamen a ozarily moji rozervanou, bolavou dusi. Probı jel jsem se mlcenı m a nezajmem sve ta a lidı , kterısnad byli jeste zmoz enılčtem a odpocı vali, znovu do nehybnosti a apatie. Splynul jsem s tı m nesmı rnym klidem, ale bytostne jsem touz il po sve te vzruchu a udalostı . Skolnırok se neŠprosne blı z il a moje nervozita vzrustala. Pocity strachu z Šplne novych lidı , ucitelu, z aku, kterč jsem neznal a neve de l, co od nich mohu ocekavat, me doslova paralyzovaly. Pocıtal jsem hodiny, kterč jeste do zacatku skolnı ho roku zbyvaly a pocity tryzne a tı sne narustaly do obrovskych rozme ru. Nechte l jsem na novč skole mıt punc zadumcivčho, plachčho clove ka, ale kdesi uvnitr jsem me l cosi, co jsem nedokazal pojmenovat a co mi branilo byt jiny. Tento prapodivny mechanismus, se kterym jsem snad uz prisel na sve t, je ve mne dodnes. Tise a s neŠprosnou pravidelnostı prichazıvz dy, kdyz jdu do spolecnosti lidı , kterıme neznajıa kterč neznam ja. Dlouho, predlouho trva, nez najdu jedince alespon podobnčho raz enı, kterıtolerujımč vystrelky a mč chovanı , o kterčm rozhodne nelze rı ci, z e by bylo konformnı . Znovu jsem byl probuzen, peclive a pod dohledem babicky jsem se musel umyt a ucesat, oblčci, a tčme r za ruku byl doveden do skoly, ktera byla tentokrat daleko, az v samčm centru me sta. “Davej dobry pozor na cestu aČ vı s jak zpatky,ú rekla mi babicka, kdyz jsme nastupovali do tramvaje. “Neboj se, ja se neztratı m, nenımi pe t let. A i kdyby, tak se snad dokaz u

100


zeptat, nebo si snad myslıs, z e ne?úBylo to po dlouhč dobe zase ne kolik prostych, prımych a jasnych slov. Jasnych jako dnesnıden. Mezitım jsme dosli ke skole, jejı z zanedbanost byla strasliva a vyhledali seznam z aku. Byl jsem zapsan do 8.A. “Tak be z ,ú postrcila me babicka kupredu. “Prece by jsi nechte l, aby jsem s tebou sla az do trı dy.ú Zakroutil jsem hlavou na znamenınesouhlasu a pomalu se vydal po sirokčm schodisti, kde uz pobı hala spousta rodicu i de tıa hledala svoji trı du. RODIC E DE TI PA TY CH A NIZSI CH ROC NI KUSE SHROMA ZDI V AULE hlasala tabulka hned u schodiste . Po schodech dolu, prımo proti mne sestupovala velmi mlada a po mčm soudu velmi krasna ucitelka. Okamz ite jsem uvide l pe kne zakulaceny zadek a pevna, mala nadra ucitelky z predchazejı cı skoly. ‘Jakč ma asi tahle,Ípomyslel jsem si. Dvere s napisem 8.A jsem objevil snadno. Byly otevreny dokoran a uvnitr uz sede lo nebo ruzne pobı halo mnoho de tı . Naprosto neznamč tvare, kterč jsem nikdy nevide l. Nemohl jsem najı t odhodlanıvejı t dovnitr a posadit se ne kam kde bylo volnč mı sto. Zmocnil se me strach a dlouhou chvı li jsem bloumal po chodbe , ktera byla zalita zlatym slunecnı m sve tlem, dopadajı cı m sem vysokymi, pseudogotickymi okny. Postaval jsem nerozhodne prede dvermi a pozoroval tu prazvlastnıhru sve tel a stınu, absurdnıch, necitelnych obrazcu, kterč byly rozrusovany postavami z aku a rodicu, kterıjakoby beze smyslu hlasite mluvı cıa gestikulujı cıpobı hali po chodbe . Byl jsem tou hrou tak zaujat, z e jsem si ani nevsiml, z e jsem na chodbe uz tčme r sam. “A ty patrı s kam,ú ozval se nade mnou nahle teply, me kky a prı jemny hlas. Ukazal jsem na dvere trı dy, aniz jsem rekl slovo. “Jses tu novy? Jeste jsem te nevide la.ú Kyvl jsem hlavou. “Ty neumı s mluvit,ú zazne la otazka. “Umı m,ú zaknoural jsem. Byl jsem vyde seny a nervoznı , protoz e jsem slysel hucı cıtrı du, do kterč budu muset vejı t. “Tak pojž ,ú ozval se znovu ten protepleny, prı jemny hlas. Az teprve tež jsem zvedl pohled a uvide l tu krasnou, mladou ucitelku, kterou jsem potkal na schodech. Ustoupil jsem z obdčlnıku dverı, aby musela vejıt prvnıa potichu a ustrasene vesel za nı. Trıda ztichla, ona me vzala kolem ramen a vedla k lavici, ktera nebyla obsazena a odesla za katedru. R ekla nam, z e bude nase trı dnıucitelka, rozdala knı z ky, kterč se, peclive roztrı de nč, vrsily na stole pred tabulıa pustila nas domu. “A nezapomente, zıtra se uz normalne ucı. Prijž te vcas, nepresnost nestrpım.ú Nikdo si me nevsı mal, nikdo nepokrikoval, nikdo na me necekal, nikdo

101


se neposmıval a tak uklidne n jsem se loudal chodbou skoly a prohlı z el si vselijakč vyhlasky a naste nky. “Urcite si najdes kamarady,ú ozval se za mnou tichy, znamy hlas. Prvnı den ve s kole je vz dycky divny. Vs ichni se por ad jes te vidı na prazdninach a tak kaz dy spe cha domu. Pokrcil jsem rameny a zakyval hlavou. “Moz na mate pravdu.ú “Ty toho moc nenamluvı s, viž ?ú “Hm, moc ne. Ale ne kdy jo,ú snaz il jsem se. “U nas doma se totiz moc nemluvı.ú “A jak jsi se ucil na minulč skole?ú “Dobre, jen zpe v mi nesel. Neumım zpıvat, a proto jsem nezpıval. Byl z toho pe kny skandal.ú Usmala se presne tak jak mluvila. Tichym, zurcivym, klokotavym smıchem. “A taky kreslenımi neslo. Proste to neumım, ale obrazy mam rad. Vım leccos i o malı rı ch,ú pokracoval jsem. “No treba nam to spolu pujde lčpe. Treba te to naucı m. Budu vas totiz ucit kreslenıa cestinu. Zakroutil jsem hlavou. “Kreslit, nebo malovat, jak chcete, me nenaucınikdo. Nenamaluji ani jablko. Neumı m namı chat barvu, neumı m zachazet se ste tcem a nevı m proc bych to ume t me l. Nechci byt malı rem, ani zpe vakem. Nevı m, proc se tyto zbytecnosti mam ucit. Proc se na mne vyz aduje ne co, co v z ivote nebudu potrebovat?ú “Vı s to tak jiste ?ú Ope t jsem prikyvl. “Vı m.ú “Pamatuj si jednu ve c. Naucit se muz es vsechno na sve te , ale musı s chtı t. Samozrejme , kdyz mas k tč kterč ve ci predpoklady nebo dokonce talent, je to snazsı , ne kdy dokonce velmi snadnč, ale i bez nich to jde. Proste a jednoduse se musıchtı t.ú Podı val jsem se na ni a vide l znovu krasnč, lesklč, sve tlč, peclive ucesanč vlasy a vybranč oblecenı . Kdyz se usmala, mezi peclive namalovanymi rty se objevily pravidelnč, bı lč zuby. Vyzarovala z nıpodmaniva moc. Velmi se mi lıbila. “Me nenaucı te nic,ú zamumlal jsem a sklopil hlavu. Vzala me pod bradou a zvedla mi hlavu. “Kdyz se mnou mluvı s, koukej se mi do ocı . Nemluv do zeme . A otevı rej radne pusu, aby ti bylo rozume t. Nebudu lustit, co mi povı das. Jedine tak si budeme rozume t. Ty mne a ja tobe .ú Ta jistota, se kterou to rı kala me poburovala, ale zaroven i okouzlovala. Velice povzbuzovala moji pramalou sebeduve ru. PociČ oval jsem nesme lou a nejasnou radost. Pojednou jsem byl velice blı zko lidı , ale zaroven dost daleko od jejich znepokojujı cıblı zkosti. Stal jsem se na okamz ik prapodivnou

102


substancı , kde se smı chalo vsechno, co jsem az dosud znal. Nechal jsem se unaset zazracnou radostız jejı ch slov. Hlavu jsem me l cistou a plachost a nesme lost byla pro ten okamzik pryc. Myslenky byly lehkč a strach a samota staly v nedohlednč dalce. Moc tohoto pocitu neme la hranice. Pronikala do vsech zakoutıte la, hloube ji a hloube ji. Na okamz ik jsem si predstavil, z e jsem neviditelny. Vstupoval jsem sam do sebe a pozoroval se zevnitr. Byl to zvlastnıpocit, tusenıa predstavivosti, ktery me , kupodivu, vubec nezneklidnoval. Z adnı tonoucıpsi, cernıptaci, blystivč preludy, nic. Ani jedinč, ani to nejmensı hnutıte ch podivnych, prchajıcıch, jen tus enych, prchavym stınem naznacenych, lesklych bytostı . Zadnč kradmč kroky, zadnč tichč vzdechy a nocnı selesty. Nejrade ji bych se ji byval se vsı m sve ril, ale neslo to. Ukryval jsem ten rozkosnicky neklid jen velmi nesnadno. “Tak jsme si pe kne popovı dali, trochu jsme se poznali a tež uz budes muset jı t domu. Skola se zavı ra. Budes mı t jeste dostatek casu si vsechno prohlčdnout. Cestou davej pozor a zı tra na shledanou.ú Otocil jsem se a odesel. Byl jsem tak zmaten laskavostı , roztomilostıa bezesporu i pe knym vzhledem, z e jsem zapomne l i pozdravit. Poprvč jsem chodil po me ste a pozoroval ruch na ulicı ch. Sedl jsem si na lavicku na name stıa sledoval kolobe h z ivota. Moje nitro bylo rozpolceno ve dvıjak spalek dreva. Do hlavy se mi zaryla ostra sekera. Ozvalo se praskanıjednotlivych vlaken kmene a obe poloviny se s tichym ste knutı m od sebe odde lily a padly kaz da na jinou stranu. Porad jsem tomu nemohl uve rit. Byl jsem vzrusen a opojen. Hruž se mi rozpı nala a dech byl hlubsı. Spaloval jsem vzduch jak motory tryskovčho letadla. Mohl jsem jet domu tramvajı , ale sel jsem pe sky. Zmı tal jsem se ve zmatku a chte l jsem si cestou vsechno promyslet, zaujmout ne jakč stanovisko. Rozum i duse odmı taly prijmout laskavost od ne koho jinčho, nez byla moje babicka. Vsechno ve mne jen vrelo. Na nic jsem samozrejme neprisel. Obaval jsem se noci a prı zracnych bytostı , byla vsak klidna a spal jsem bez de sivych snu a predstav. Kdyz jsem prisel domu, byl jsem tak zmaten a zaroven tak saturovan dojmy, z e jsem vse vyprave l babicce, ktera se zmı tala okolo plotny, neboČ byl prave cas obe da. Otocila jen hlavu, pokyvala na srozume nou a rekla jedinou ve tu. “Tak si to nepokaz .ú Neve de l jsem, co si nemam pokazit. Nikdy jsem Šmyslne nezlobil a ve ve tsine prı padu jsem poslechl a vyhove l narokum i prı snych ucitelu. Nesnasel jsem jen vojenskou strohost a nesmyslnč prıkazy, kterč me me ly ponı z it. Rano jsem se probudil do plnčho slunce. Okna v loz nici byla otevrena dokoran a v mı stnosti bylo znacnč chladno. To mi vsak nikdy nevadilo a tak jsem vylezl z postele, vypustil od Šst ne kolik lehkych oblacku pary a odesel do kuchyne , kde me uvıtala vune cerstvčho chleba a kavy. Za oknem poskakoval vrabcak a zobackem cvakal do plechovč rı msy sbı raje ne kolik drobku, kterč mu nasypala babicka. Ta ovsem uz davno pracovala a tak jsem

103


se rychle umyl, trochu si zacvicil, oblčkl se a odesel do skoly. Venku profukoval ostry, chladny, zapadnıvı tr. Teplota vzduchu byla relativne nı zka a tak jsem se musel zahrat rychlou chuzıa be hem. Bylo krasnč podzimnıpocasıa v parku uz se snasely k zemi ve svych nevypocitatelnych krivkach, prvnızaz loutlč listy lip a kastanu. Spe chal jsem, touha po ucitelce mne rozehrı vala srdce. Zaroven jsem listoval ve svčm nitru jako v ne jakč buhvı jak starč knı z ce se sagrčnovou vazbou a obracel jsem starč, zaz loutlč a promaste nč stranky s ohnutymi rohy a probı jel se jimi k ciste jsı mu stredu. Me l jsem pocit, z e kracı m za svou spasou. Konecne jsem prisel od skoly, rozcuchany a s tvaremi oslehanymi od ve tru a sedl si do lavice, ktera mi byla vcera urcena. Sede l jsem vzadu a docela sam, coz se mi nesmırne lıbilo. Do trıdy dopadalo vysokymi okny cistč, umytč, studenč a zarivč sve tlo, kterč vytvarelo okolo hlav spoluz aku slavnostnıgloriolu. Za okny jsem spatril mohutnč, rozloz itč kastany a pod nimi ne kolik lavicek, snad jeste od lčta, kdy na nich hostč pili sva piva, vı na a rumy. Tež byly pokrytč listı m a stčkala po nich studena rosa. Muj pohled te kal po trıde a prohlızel si vsechny ty neznamč tvare zarı cı hrdostıa ony si prohlızely zase me . Dıvaly se na me a skrze mne , v ocıch jas a v podezrı vavych zrı telnicı ch sebeve domı . Pratelstvınebo nepratelstvı , ptal jsem se sam sebe. V mčm srdci, v tom busı cı m, slabčm a zmatenčm organu byla ne ha a porozume nı. Vahal jsem, jak jim to sde lit, a tak jako mnohokrat v z ivote , ani tentokrat jsem na jejich vyzvu neodpove de l. Dny, kterč prisly, byly ty nejvsedne jsıa nejobycejne jsıskolnıdny. Mč ocekavanıse nesplnilo. Zazrak, ve ktery jsem doufal, se nedostavil. Snasel jsem to vsak bez jakčkoli trpkosti a rozcarovanı . Od neznamych, hruzostrasnych bytostıneprichazely z adnč zpravy, z adna poselstvı . Zustavaly nehybnč a neviditelnč, nepochopitelne skrytč. Zatı mco ja jsem cekal znovu na jejich prıchod. Ani na tčto skole, jsem nenasel kamarady, kterıby me zasve covali do svych problčmu nebo snad dokonce ne kam pozvali. Mezi de vcaty nebyla ani jedina, ktera by me pritahovala tak, jako tomu bylo na s kole zakladnı. Zustal jsem sam v tom dusnčm, divokčm a vylucnčm sve te nepochopenı . Se svymi novymi spoluz aky jsem toho moc nenamluvil a oni nejevili snahu me k tomu nutit. Nedovolil jsem jim nahlčdnout do svčho nitra, do svč duse, bojı c se vysme chu a pohrdanı , kterč jsem me l jeste v z ivč pame ti. Jen muj vztah k mladč, krasnč ucitelce zustal pratelsky. K nicemu me nenutila a protoz e ve de la, z e vı m, jen zrıdkakdy me vyvolala k tabuli. Me la radost z mych drobnych pokroku v kreslenıa ja jsem jıoplacel naprostou poslusnostı , snad az otroctvı m. Nikdy v z ivote jsem uz potom nikoho tak neposlouchal. Me la radost z mych tak vzacnych a tajnych Šsme vu. Vz dy, kdyz k tomu me la prı lez itost se mnou promluvila, pohladila me po vlasech nebo me jemne s jakousi tajnou, ne mou vyzvou stiskla ruce a v mč dusi se na cely den vznasel oblacek ste stı . Pochopitelne , z e k takovym duve rnostem dochazelo jen velmi, velmi vzacne , vz dy kdyz jsme se potkali a nikdo nebyl

104


na dohled (to jsem si ale tenkrat neuve domoval), nebo me zastihla v koute u okna, osame lčho a smutnčho. Nechapal jsem a dodnes nechapu tu zvlastnı naklonnost, kterou mi projevovala, ale velmi mi na nızalez elo. Byla dobrosrdecna, mila a sdı lna. Mnohdy, zejmčna kdyz jsme ji me li poslednı hodinu se mnou stravila drahnč chvı le v rozhovorech o ume nıa malı rı ch. Sede la za katedrou, opravovala nase Šlohy a ne kolikrat mi dokonce dovolila, abych navrhl znamky. Nebojı m se rıci, z e se ve dome starala o mč dobrč rozpoloz enı . Snad dovedla spravne odhadnout, z e jsem slaby, z e nedovedu pevne ovladat svoje city a svoji mysl, z e mam sklony k rozcitlive nıa touhu byt milovan, a z e jakmile dojde k porusenıtč velmi vzacnč rovnovahy mezi te mito jednotlivostmi, je velice nesnadnč vratit me zpe t k dobrč nalade a veselč mysli. Pripadala mi jak hrac karet, ktery me l pohotove vz dy ty spravnč trumfy a vz dy bezpecne ve de l, kdy jich pouz ı t. Odhadla patrne velmi spravne mč instinkty a silne vzrusivou povahu. Udrz ovala moji prudkost zcela mistrovsky v prijatelnych mezı ch, aniz jsem si to uve domoval. Nerad jsem od nıodchazel a vz dy, kdyz jsme se rozloucili, ocitl jsem se na vzdalenčm a pustčm ostrove , kde jsem travil zbytek svčho volna. Tehdy jsem prı mo hltal kaz dou novou knı z ku o malı rstvıa literature, ktera se mi dostala do ruky, pronasledovan fixnıideou mčne cennosti, protoz e jsem neume l kreslit ani malovat. Me la me zcela ve svč moci. Vz dy dokazala zmobilizovat to hubenč, slachovitč te lo, vz dy dokazala usme rnit moje myslenky, kdyz pocı tila, z e jsem se zacal vzdalovat, dovedla jakymsi podivnym zpusobem ovlivnit mou zatvrzelou a zapsklou dusi vz dy v tom nejspravne jsı m okamz iku a prinutit me mı rnymi, sotva postrehnutelnymi prostredky k plne nıpovinnostı skolaka. Byla pro me strı dave hve zdou, kouzelnicıa africkym samanem. Me l jsem s nıvz dy pocit tichčho a bezpecnčho z ivota. I pres jejıpčci jsem ale obcas zaslechl vystraznč a vyhruznč mrucenıa ne kdy, zvlaste rano, kdyz jsem chodil sam rozlehlym parkem, tı m ne mym sve dkem mnoha mych ponı z enı , vı daval jsem velka a nebezpecna stvorenız jinych sve tu. Skryvaly se v hradbe mlhy a ve strıbritčm oparu podzimnıho rana. Slychaval jsem tlukot cernych krı del, kterč svistive rozraz ely vzduch a vide l velkč cernozlatč ptaky, kterıvzlčtali z ve tvıs krikem a varovnym volanı m, vyruseni mou prı tomnostı . Skrtli krı dly o vrcholky stromu a sedli si kaz dy na jinou ve tev kde zurive narı kali nad chladem jitra, nervozne poposedavali a v chladnčm podzimnı m ranu se hasterive domlouvali na dalsı m postupu proti vetrelci. Poslčze umlkali a park se znovu ponoril do ticha a tvaril se tajemne a neobydlene . Presto kolem me ne kolikrat vytvorili kruh, ktery se strı dave zuzoval a otevı ral, jak prilčtali novıa hladovıa odlčtali sytı , prez ranımych jater a vyklovanych ocı . I ja jsem se na chvı li staval velkym cernym ptakem se zlatou hlavou a obrovskym zahnutym zobanem a pojı dal jsem svč vlastnıvnitrnosti, abych nasycen sam sebou s te z kym z aludkem vzlčtal a vydaval se vstrı c te z kym, cernym mrakum plnym zloby, ve kterych byl skryt dčmon boure. Suz ovala me utkve la predstava, z e tyto bytosti, podoby, zvuky a slova

105


vychazejıze me samčho a zaroven z jinych te l a tvaru jiz nez ivych, z jinčho dalnčho sve ta ci sve tu, o kterych krome me nema nikdo ani tusenı , z e hledajı Škryt ve mne , pronikajıdo mč duse a te la a zde se strı dave rodı , starnou a umı rajı . Poznaval jsem cas od casu jejich rysy, barvy, rozeznaval zvuky, kterymi se domlouvajımezi sebou a me l pocit, z e s tı m vsı m jsem se v ne jakčm davnčm z ivote uz jednou setkal. Podve dome jsem cı til, z e pochazejıode me , z mčho jiz davnčho mrtvčho a zetlelčho te la. Doprovazely me a ne kdy zne ly vznesenostı , byly pratelskč a pokornč, zatı mco jindy byly divokč a vasnivč, vz dy vsak me nesrozumitelnč. Tak jsem obcas z il rozpolcen a s bolavym nitrem a srdcervoucılı tostınad sebou samym jsem prichazel do skoly. Nynıjsem si ovsem daval bedlivy pozor, aby chvıle matoucıho sne nıbyly kratkč, abych se jim nepodaval casto a dlouho. Ostatne ucenıuz bylo tolik, z e na sne nınebylo casu, a krome toho jsem musel i nadale povinne navste vovat ruzna cvicenıa krouz ky, kde se sne nınepripouste lo. Byly to velmi narocnč sporty a vyz adovaly maximalnı soustrede nı , rychlost a presnost, coz jsou ve ci, kterč miluji dodnes. Nenınic lepsı ho, chceme-li si udrz et dusi a te lo v mezı ch prı snčho, spolehlivčho z ivota, kde se duch prizpusobuje poz adavkum te la, a kdy myslenky jsou plodnč. A tež me poslouchejte vy brı dilovč! Nenık nicemu zbytecnč sne nıa te kavč predstavy, nybrz jedina, dlouhotrvajıcıa rozvıjejıcıse meditace. Myslenka zachycena za rannı ho svı tanıa dovedena k branam noci cerstva a neporusena. Ta nam potom dovoluje objevovat novč sve ty. Barevnč a pevnč. Ne kolı sajı cı , bolestivč, neŠplnč, mrtvč a nehmotnč, kterč zanechavajıv dusi cernč dı ry. A to vam musıstacit! Vz dy kdyz jsem vpadl do te z kych a trudomyslnych stavu a myslenek, zacal uvaz ovat o zkaze a zmaru te la i dus e, uve domil jsem si, z e postradam v tomto velkčm, horkoslančm Šdolı , nepratelskčm sve te plnčm samoty a nasilı , kterč me rozleptavalo, jakoukoli bytost, ktera by me byla oporou a prı telem, kdyz odhlčdnu od babiccina urputnčho rozmazlovanı , jehoz vyznam jsem nechapal, cı mz nechci rı ci, z e se mi nelı bilo. Hledal jsem ji, nenachazel, a nenalezl. Byly v mčm z ivote pozde ji okamz iky, z e uz uz se zdalo, z e je tady, ale ne. Byl to jen dalsız mych omylu. Prı lis jsem se vymykal sve tu de tıi dospe lych. Mč samotarstvıa mlcenlivost lidi draz dila, provokovala a odrazovala. Plnil jsem jejich z ivoty, jejich ochabla, spotrebnısrdce zame rena na malome sČ ackč blaho hruzou, ktera se mnohdy me nila v nenavist. Ne kterı si dokonce myslel, a myslısi to dodnes, z e jsem sı lenec. Me l jsem rad jejich zneklidne nıa strach tak, jak jsem se bal zneklidne nıa strachu vlastnı ho.

106


A P I TOL P RU ÈN P OÈÍ Ø FOØ

Zatı mco jsem chodil do skoly, cas pokrocil k zime a stromy zacaly ztracet svoji zeleno - z lutohne dou krasu a cas pokrocil k zime . Byla ten rok klidna a mırna. Zimnıcas s pritlumenym sve tlem dne a brzkym stmı vanı m. Nemohli jsme hrat hokej ani lyz ovat, neboČ nebyl mraz ani snı h. A tak jsem bloumal po byte , cetl knı z ky nebo koukal skrz zavrena okna do usmouranč krajiny kolem domu, nez se snesla husta cerna tma. Byl jsem v tom case sam a sam bez jedinčho zvuku, ktery by signalizoval z ivot. Jednoho dne, a to bylo tenkrat velmi neobvyklč, zacalo dokonce prset. Pozoroval jsem pleskot vody o ve tve starč nahnutč brızy. Vsechny zvuky toho mırnčho nenadalčho deste a pohybu ve tvı , kterč rozechvı val mı rny, teply, jakoby jarnı vı tr me privedly k myslenkam, kterč byly k nicemu a zmizely tak rychle jak se objevily. Zbyl jen pocit hlubokč melancholie, ktera dale deptala moji dusi. Dny ubı haly pomalu a smutne a nic na tom neme nily ani obcasnč diskuse s mojı oblı benou ucitelkou, kterč se navı c staly velmi vzacnymi. Neustale jsem cekal na sebemensıvzruch, ale kalny, zataz eny cas a nebe uzavrenč velkou sedivou poklicısignalizovalo nudu a nehybnost. Hrozı cınebezpecıse vznaselo na dva kroky ode mne a nahlodavalo jemnou a poddajnou skorapku mčho ve domı . Dny se skladaly jeden k druhčmu a ja jsem upadal do zimnı ho spanku, jako stary, nemocny medve d. Do mčho ve domıse pomalu vkradala tı sen a Šzkost a prekryvala mč ve domıcernym plaste m zoufalstvı . Vse narustalo do obludnych rozme ru a naplnovalo straslivou prazdnotu mčho nitra, ty nesmı rne velikč, nelidskč rozme ry a rozlohy, otevı rajı cısvoji naruc bezbrehč opuste nosti. Uzavıral jsem se ope t cım dal vıc sam do sebe a v tichu mčho pokoje, bytu, domu se zacaly znovu rojit strasidla a nadprirozenč bytosti. Vracel jsem se z te chto vecernı ch a nocnı ch vyletu polomrtvy strachy s pocity stale rostoucı ho zoufalstvıa Šzkosti. Zmocnovalo se me horecnatč vzrusenı , kterč se be hem noci zve tsilo a s ranem neodeslo.

C d ao ,v í azù ý v t d v jv yMái ujéý v íiv nøéMv Mv yv Tékái b. šTìv o MáøTé. šTv jyd sv tdv yMcMéM ujo i knv bad sJv Ko i skv t d v tdv i šjnév sv Tal yi t naMZo ,v t béd o øo ,v bi kéjv ád yv éjí mìv ád y í i l ìvád yvysmuMnìvád yvù i i šjJve nzévt d vÈ ù éo øvt z vo Mvni vù i í jso , ì t béd o øo , v bi ù šjv Mv ý t éd év o Mv t ù Mt d o mJv ’aMo p i szv Mv cd asd o zv bi éMv jv nMo cjéM o Mí v TéMsi kv Mv i í bkí t jv í i é,TMéMv bv . v kZm v o d t ai yk jnd éo zv bMbi Di o jd v t bud I bl v Mv sud Znøo mìv í ao cd o mìv sacd o mv Mv šTMi t kìv Mo jp v áý v áý éi v yud ,v iív bi Ti v ù i šTzymJ Øv ù i d í o i kv tdv i ád sjéJv ý év ni v i o ïv ( i yo Mév t d v Ti v i bM p jnøJv R evozní kBHPv Pbéd ájé t d vo Mv øvd Ti vád yyká. vi áéjcd vt vcd ao i kví mai kv mt ni vÈ t nvt vsý Zéd TzsMmšm cd asd o . v Myý bd ìv Mbi áý v ù azsøv ù ud í v šTsméjv ù ud t nMév šTéd nMnv bad sìv i áéd cd o . í iv t nd o ,Ti v í éi kT,Ti v ù ézZnøv tv béi ái kbd v t nMp d o . v Tékái bi v íiv cd éMJv ó d éksjéì

107


d o v ?d t nd v akbý v øv ù ujsi ézsMév bv t i áøJv ( ujni v t d v kv ai yd smaMév i í ù kí js. v cd ao . bMáznv Mv o øv ù um i v íiv i cmv Zéd TMéý v cd asd o ,v ù éM d o ý v d Ti v ù i í Zmsbý Jv ( ai ù Mí é t d v o Mù ai t n, kv yi kDMét nsmv Mv i ù kt njéý v øv sZd šTo ý v t méý J

NEMOC! To slovo zazne lo, jak prasknutıbicem. Vsichni kolem me zacali tancit neznamč tance, kterym jsem nerozume l. Proc? Babicka, na kterč lez ela cela tı ha domacnosti, zustala z prace doma a i de da, ktery se poslednıdobou ve noval jen svym pivnım kamaradum, se kterymi utuz oval pivnıpratelstvıv nedalekč hospode , je ponechal osamocenč a zacal se ve novat mne . Muj zdravotnıstav se lepsil, ale porad jsem nedovedl vybrednout z naruce melancholie. Byla to past a ja jsem neve de l jak z nı. Neme l jsem sılu bojovat a snad jsem ani nechte l. Snad jsem cekal na jakčsi podivnč a tajnč znamenız rı se zmaru, na poselstvı , kterčmu bych rozume l jen ja a kterč by me reklo nebo naznacilo, jak dal? Podve dome jsem cı til marnost vseho svčho pocı nanı , marnost z ivota a bytı . Ani moje duse, ta prazvlastnı , čtericka bytost se nijak neprojevovala. Nepromluvila ani slovo, a to me znepokojovalo jeste vı c. Pohyboval jsem se v kruhu a neve de l co dal. Cı til jsem se i nadale opuste n presto, z e okolo me neustale poskakovala spousta lidı . Matne jsem tusil, z e mi nikdo neporadı , z e z celč tč bryndy se musı m vyhrabat sam. Zacal jsem Šsilovne premyslet, ale napadaly me jen nejapnč a neŠcinnč myslenky, kterč me nedokazaly presve dcit. Stravovalo me palcivč zoufalstvınad mou neschopnostı . Byl jsem dusevne tak vycerpan, z e jsem upadal do spanku te z kčho jak olovo a probuzenınebylo o mnoho lepsı . Myslenky, odporne utkve lč a Šmornč mi tı z ily ocnıvı cka. Obraz pod nimi se rozbı jel do tisı cu malych, mihotavych castic a palil me jak rozz haveny kov. Tak ube hlo ne kolik dnı , aniz se co zlepsilo ci zhorsilo. Od neustalčho povalovanıv posteli, kterč pry doporucil doktor, me bolelo celč te lo. Me l jsem pocit, z e ma hlava, vaz ı tunu, ale zaroven jsem cıtil, z e musım vstat a ne co de lat. Zachvatil me zivocisny, pudovy nepokoj. Premohl jsem tı hu, ktera me mackala do perin a polstaru, zvedl jsem se a roztreseny a nejisty jsem vstal. Bolelo me celč te lo a nejrade ji bych znovu ulehl. Rozhrnul jsem te z kč brokatovč zave sy a mı stnost zalilo sedavč sve tlo nebe. Otevrel jsem okno a vyhlčdl ven. Nad hlavou se mi ozvalo zaplacanıkrı del a pres sež nebe prelčtl velky cerny ptak. Venku byla lehka mlha, ale za nıprosve covalo kalnč a nevyraznč, zaz loutlč oko. Z prote jsı ch strech visely dlouhč, te z kč rampouchy a mnoho metru pode mnou se pohybovaly malč, sme snč figurky, kterym od Šst stoupala para a po spatne dlaz de nč silnici sem tam zasypanč uz zcernalym ztvrdlym sne hem jezdily pomalu nakladnıauta, zanechavaje za sebou kotouce cernčho, stiplavčho dymu. V mı rnč zatacce u hospody zaskrı pe la kola tramvaje. Rozechve la me zima a tak jsem zavrel okno, naprı mil se a vynaloz il veskerou sı lu, abych se pomalym, rozkolı sanym a nejistym krokem vydal do kuchyne , kde byla babicka a varila vonavč, ale nedobrč caje z bylin. Me l jsem nabe hly jazyk, upocenč ruce a polčvaly me vlny horka a slabosti. Nedovedl jsem odhadnout, co se se mnou de je. V Šstech jsem pocı til prı chuČ z luci a te lem se mi rozlil takovy

108


pocit slabosti, z e jsem uz nemohl zustat dčle stat. Oprel jsem se o zaruben dverıa zbytkem sil, kterč ve me ne kde hluboko prebyvaly, jsem premahal stale dotırajıcıpocit zavrati a nutkanıke zvracenı. Cely jsem se chve l a nezme rna nevolnost se mi sırila celym te lem, vsemi vnitrnostmi. Pomalu jsem ztracel ve domıa zhroutil se tlusty, vysı vany persky koberec. Prestal jsem vnı mat sve tlo, a vsude se ope t rozhostila cerna, husta tma, ve kterč v dalce, obrovskč a nedohlednč, probleskovalo obcas cervenč mihotanıplamenu. Lampicka z ivota povaz live blikala.

( i o i ujév t d v tdv sd é jv Tékái bi v íiv t s,v šTi a,v í kZd v Mv í i nbév tdv o d y øao . šT í zéd bv ád yv t sønéMv Mv t nmo kJv e nzév t d v o Mv t M ,v TaMo jšjv y Makv Mv yzo jbkìv o Mv í éi kI T,v Mv t o Mí v o jbí ý v o d bi o cmšmv šd t nøv íiv o d ù i d o i sMnd éo . šTv bi o cjo Jv Ko i skv ø i ábéi ù jéi v njšTi Jv ! ékái b,v Mv aMyjs,v njšTi ìv bnd a,v o d ù i nbznd v o jbí d v o Mv t sønøìv d o kso jnuv t d ád v t M ,Ti J

Pojednou jsem ve svčm zdanlive mrtvčm te le ucı til teplo a vnitrnosti me zalila horka, vonava tekutina. Zacal jsem se pomalu vracet z nicoty zpe t do z ivota. Otevrel jsem pomalu a unavene oci a spatril mladou, hezkou tvar, pe kne tvarovana Šsta na s rovnymi bılymi zuby a dlouhč blonž atč vlasy, kterč me jemne simraly po obliceji a tuto krasu ramovaly do nezapomenutelnčho obrazu. Jemna ruka me hladila po tvari, a jemne cechrala vlasy, upocenč a slepenč do jednotlivych pramčnku.

’co mv smcbMv jv i ù ønv ù ud ù Mí éMv ù ud t v i cjìv Méd v i áaMyv yd v t mno jšd v i bMv o d y jyd éJ L šmnjév t d v o Mv t s,v ai yù zéd o ,v nszujv šTéMí o . v í i nd bv Zù jcbý v o i t kv Mv o Mv . šTv È t nd šT o Mvbaznb. ìvbaMAi kcb. vi bM p jbvéd Tb. ví i nd bvanl vtvsl o mvMTi í Jvèi v øvo Mù éo jéi o i si kìv o d á. sMéi kv t søp d t nmìv bnd azv tdv ù i Mékv y i š- i sMéMv sZd šTv È í l ìv šd é,Ti nøéMJv Ší i v ni v Mt jv i Tév á. nVPR O Y V !PR S Á øK D M PÉ A S P.øY S ØU

Po ne kolika dnech, kdy jsem se zacal cı tit uz opravdu dobre jsem vstal a pomalymi nejistymi kroky jsem ne kolikrat presel pokoj. Svaly me zacaly pomalu poslouchat, dosla mi vsak sıla. Muj boj s temnotou, osame lostıa prı zraky me prece jen vycerpal vı c, nez jsem si byl ochoten pripustit. Zakolı sal jsem a hledal oporu pred tou hrozivou, temnou silou, ktera se snaz ila me ope t srazit na zem. Chytil jsem se stolu a dal v sobe hledal sı lu podı vat se do ohyzdnych ocısve ta kolem sebe a zmateny jsem premyslel, jak dal. Odesel jsem do koupelny a na oblicej a krk jsem si nalil spousty chladnč vody. “Co to de las? Chces zemrı t ty janku jeden,ú volala na me babicka, kterou prilakalo crcenıvody. “Vı s, jak jsi nemocny?ú “Nevı m. A co mi vlastne je?ú Zacala mi byt zima a slabost znovu Štocila. V hlave mi poskubavalo v usı ch sume lo a hucelo. Pred ocima mi zacala znovu vı rit barevna kola. Otrasl jsem se, vzal rucnı k a prudce a surove jsem si vytrel vodu z vlasu a zad. Zmobilizoval jsem i ty nejnepatrne jsızbytky svych sil, abych konecne uz vysel z temnčho a dlouhčho tunelu, do sve tlčho dne bytıa z ivota. “Nepremahej se, jsi jeste slaby. Dlouho jsi lez el a tak ti bude chvı li trvat nez se Šplne vzpamatujes. Mysleli jsme, z e uz ...ne to nemohu rı ci, rouhala

109


bych se Bohu. Ude lam ti silnou polčvku, chces?ú “Ano. A chci takč chleba s husı m sadlem, mam na ne j strasnou chuČ .ú “Musı s ale jı st hodne pomalu. Skoro dva me sı ce jsi nic nejedl. Davali jsme ti jen caj s ne jakou vyz ivou, co napsal doktor.ú “A co mi vlastne bylo? Jeste jsi mi neodpove de la.ú “Ja nevı m, nerozumı m tomu. R ı kali tady sama cizıslova, mluvili latinsky, kdopak by jim rozume l. Pry nervy, deprese. Potrebujes pry vı ce chodit mezi de ti, najı t si ne jakč kamarady.ú “A co mam mezi nimi de lat? Nerozumı m jim a oni nerozumımne . Nechci mezi ne chodit. A nechci chodit ani do skoly, nelı bıse mi tam.ú “Musı s se vı c snaz it. Byla tady ta pe kna, mlada ucitelka Á dost na tebe trpıÁ a takč rıkala, z e jsi samotar. Z e se ani trochu nesnaz ıs navazovat pratelstvıse spoluz aky. A do skoly chodit budes, to je zakon o tom nebudeme diskutovat. Nebo snad chces zustat nave ky blbej, nic neume t a skoncit jako mladej Svejnoha? Jen se na ne j podı vej, jak vypada. To by jsi chte l?ú “Ne, to ne, ale...ú “Podı vej,ú prerusila me a ukazala rukou ven z okna na holč a ojı ne nč stromy, “zacala konecne zima, budes zase chodit lyz ovat, sankovat a hrat hokej. Zapomenes na samotu. Bude lčpe, neboj.ú Vune silnč hove zıpolčvky me pripomne la, jaky mam hlad. Zacal jsem ope t vnı mat jasnymi a cirymi barvami a rozeznavat vune a pachy kolem sebe. Mč ochablč te lo i drı majı cı , vztekla duse se pomalu a pozvolna probouzely k z ivotu. Vratil se pravidelny tlukot srdce a ja jsem znovu dlouhymi, pravidelnymi dousky vdechoval vzduch a cistil zahlene nč plı ce. Oz ivenıpostupovalo velmi rychle a probouzelo k z ivotu dalsıorgany, kterč dosud odpocı valy. Zmizela zariva zjevenı , ony vytvory polosı lenčho ducha, ktera me jeste pred ne kolika dny zurive pronasledovala a uchvacovala. Vse bylo jasnč, jednoduchč a samozrejmč. Vychutnaval jsem tuto vzacnou rovnovahu mezi smysly a duchem s pocitem gurmana, ktery vysrkava z ulity naruz ove lč krabıması cko. Byl to zavratny pocit, ktery jsem v z ivote jeste nepoznal. Uvade l me v Šz as a naplnoval rozkosı . Po dlouhč, velmi dlouhč dobe jsem pocı til nadhernou a neskutecne sladkou prı chuČ z ivota a cistčho rozumu. Vzhlčdl jsem od talı re. “Jsem strasne sam.ú “Ja vı m, ale nemohu ti pomoc. Sam vidı s, jsi uz dost stary na to, aby jsi tomu porozume l, jak na tom jsme. De da sedıporad v hospode s kamarady, navı c hraje karty a v te ch se porad nevyhrava a tak je to s pene zi vselijakč. Nerada bych te sidila. Chci, aby jsi se me l dobre.ú Vstala od stolu, poposla ke me a pohladila me po vlasech. “Jo hochu. Tak to v zivote byva. Nenıto prochazka ruz ovou zahradou, a kdyz mas trochu smuly...ú Splaseny bı ly ptak se jızatrepetal v ocı ch. “Jez tu polı vku, vystydne ti,ú rekla mi plactivym, tichym hlasem, jakoby

110


se styde la za to, co musela rı ci. Zacal jsem se trast tak, z e jsem nemohl dončst lz ı ci k Šstum. Poloz il jsem ji do talı re a silou jsem pritlacil ruce k desce stolu. “Chces nakr...?ú “Ne,ú zarval jsem, “nechci. Nic nechci, musı m to dokazat sam. Nejsem bezruky.ú Lekl jsem se sam sebe. Jeste nikdy jsem na babicku nekricel. Bylo mne jıv tom okamz iku lı to. “Kdyby jsi nebyl nemocny, tak bys dostal facku, az by ti upadla hlava. Takz e ji mas u me schovanou a nemysli si, z e o ni prijdes.ú Posedlo me chladnč a nepochopitelnč zhnusenı . Chladna a vztekla vzpoura. “Za co by jsi me chte la bı t?ú zeptal jsem se. “Za to, z e se chci vyrovnat sam se sebou? Se z ivotem? Za to? Musı m tu strasnou tı hu ze sebe shodit. Ale takhle to, krucinal, nedokaz u! Tı z ıme to, jak pytel olova. Musı m uz konecne vymytit tu cernou skvrnu, ktera se mi rozlila te lem, cernou jako lak na rakve, celč to cernč a splouchajıcımore, kterč z ivısamota a beznade j. Nemohu porad z ı t jako poslednıpozustaly. Za chvı li by mne zcernaly i dlane a chodidla. Podı vej se tady kolem sebe. Vz dyČ je to tu jak v pohrebnısı ni. Kam se podı vas, cerna. C ernč stoly, cernč z idle, cerny nabytek. Z ijeme tu jak na poslednı ceste . Zachvacuje me smutek, jen kdyz se tu rozhlčdnu. Jak to mam vydrz et?ú “A co bys chte l? Abych snad tohle vsechno vyhazela z okna? Na cem budes spat? Na zemi? Zamotany v koberci? Jakou mas predstavu? Co bys doporucoval? Vsechno natrı t nabı lo, aby se panovi nede lalo spatne ?ú kricela tež pro zme nu babicka. “Chte l by jsi snad bydlet na zamku s gotickymi okny a pokoji zalitymi slunecnı m sve tlem? Chte l by jsi pı t portskč a snı dat kaviar na podnosech ze strı bra? Tak to jsi se narodil ve spatnč dobe a spatnym rodicum. A jestli se ti to nelı bı , za par let budes mı t moz nost nam vsem ukazat, jak si dovedes z ivot zarı dit sam. Ale uz tež te varuji pred prı lisnym optimismem. Nenıvsechno tak lehkč a snadnč, jak by se ti mohlo zdat a bezpochyby zda. Nevı s o spouste ve cı , kterč se de jıa kterč te mı jejı , protoz e jsi jeste Átak jako tak Ádı te . Z ivot, hochu drahy,ú pokracovala “je dlouhy pochod. Na zacatku, kdyz vyjdes, jsi cerstvy a odpocaty, krasne oblecen a obut, nacesan a zuslechte n. Ale casem zacnes byt otrhany a do skal budes busit marne . Z cesty ti neustoupıani o pı ž . Neda se nic de lat chlapı ku, kdyby jsi si vyrval plı ce a vyplakal oci, svuj ranec musı s nčst dal az do konce svčho bytı . A z e je ne kdy te z sınez samo peklo, na to vezmi jed. A pamatuj! Na vrchol jeste nikdy nikdo nevystoupil. Snad ani neexistuje. Muz es jen trpe live be z et o zavod a tise doufat, z e ti druzı budou pomalejsıa ne tak zdatnı . Budes jeste mnohokrat bloudit hlubokymi, bezednymi Šdolı mi (HIC SUN LEONES), propastmi, ve kterych potece krev vsech te ch neboz aku, co jich na sve te je, ale i tvoje. Budes obklopen hluchymi, chromymi a slepymi a ty budes zvedat ruce k nebi a prosit o pomoc, ale objevı se smrtelny uklizec cas a ustele i tvoje loz e. A budes proti tomu bezmocny,

111


jestli budes bohaty nebo chudy, sprosty nebo slusny, jakmile ti jednou ukaz e tvč mı sto, nastoupı s ho. Nenıodvolanıa nenıpomoci. Me j to na mysli a cely z ivot se podle toho chovej! Nikdy na to nezapomen!ú Koukal jsem na ni uz asly a ochromeny, neboČ takovčto proslovy byly u nas doma naprosta vzacnost a mam-li byt uprı mny nezaz il jsem jich vı c, nez snad ctyri nebo pe t. “Nevım, nerozumı m tomu,ú koktal jsem zmatene . Nechapu svuj vztek, svč vzrusenı, ani svuj strach a neklid. Mam z toho vseho v hlave hrozny zmatek, nevı m co mam de lat, nevı m co chci.ú Zadrncela okennıtabule, jak kolem domu prejelo te z kč nakladnıauto. Polekane jsem se rozhlčdl kolem. Samotnčho me prekvapilo, proc me tento jindy zcela obvykly zvuk, tak vyvedl z mı ry. Znovu zacalo mravencenıv prstech, kterč se pomalu rozlčvalo do celčho te la. Odsedl jsem od stolu, odesel do pokoje, otevrel okno a dı val se do ulice. Ta se prede mnou natahovala do dalky, az se strechy a komı ny jednč strany dotykaly te ch na strane druhč a kolčbala se nahoru a dolu. “Fuj, hnusnč!úOdplivl jsem do ulice a znovu jsme si sel sednout ke stolu. “Tak co, uz je to dobrč?ú “Jakz takz ,úodve til jsem pln zloby na sebe samčho. Proklı nal jsem v duchu svoji zme kcilost a vinu za svou nemoc jsem svaloval jen sam na sebe. Be hem casu vsak ve mne uzraval jakysi vnitrnıhlas, ktery me ope t volal do boje s mojıskleslostıa vycerpanı m. Snaz il jsem se, premahal mrakotnč stavy a malatnost, slabost a nerozhodnost, ktera se me obcas zmocnila, mnohokrat s velkym sebezaprenı m a se slzami v ocı ch, neboČ fyzickou kondici jsem zı skaval jen velmi pomalu. Cas od casu jsem znovu zabloudil do rı se nadprirozenych jevu a v mč mysli se prolı naly oba sve ty, skutecno i nadskutecno v tč nejpodivne jsıkompozici. Znovu vyrukovaly pohadkovč prı sery a bytosti, kterč me ly tvare mych spoluz aku a ucitelu. Znovu a znovu jsem se hrouz il do rozjı manınad tajemnymi tvary predme tu, kterč jsem dosud nikdy nevide l, sledovan obrovskym, vypoulenym, lesklym, jakoby sklene nym okem babicky. Me l jsem cı m dal vı ce utkve ly pocit, z e uz nema cenu z ı t. Neve de l jsem proc. Babicka me neopouste la ani na okamz ik. Starala se o me jako bych byl nemluvne a ja jsem jejıpčci trpe l, abych nezavdal prı cinu k dalsı m hadkam, kterč me nesmı rne vycerpavaly. Jakoukoli nevolnost duse razne potlacovala. “Prestan dumat o hloupostech! Zvedni se a chož ! Takovy lazar nejsi, aby jsi se musel porad povalovat!ú Nepretrz ity sled rozkazu a prı kazu, me pronasledoval, aČ jsem odesel kamkoli. Za chvı li byla za mnou a celč peklo propuklo nanovo. Mnohokrat jsem byl ve velkčm pokusenınechat ji stat v byte samotnou a utčci na “Strı z akú nebo “Holome r,úkde by me nikdy nenasla, ale nikdy jsem to neude lal. Olove na zate z na mych zadech byla jeste porad znacna a tak jsem i nadale zustaval doma a trpe l. Nebe mi uz ale nepadalo na hlavu, nebortilo se a po case jsem se prinutil

112


celit neprı zni z ivota. Jiskricka mč vlastnıvule, ten maly, sotva doutnajıcı plamı nek se zacal znovu pozvolna rozehrı vat. Sve t se zacal vybarvovat zvuky, barvami a vune mi jara. ’pe nlive jsem hledal klid a mı r ve svč dusi. Snaz il jsem se ope t dı vat na lidi a ve ci kolem sebe pratelsky a s pochopenı m. Vz dyČ prece musıbyt na sve te ne co, kvuli cemu stojıza to z ı t. Ste stıje snad dosaz itelnč. Stacıjen najı t svuj vnitrnıhlas a odevzdat se plne tomu, co de lame radi, Šplne a beze zbytku. Jak to ale ude lat? Jak najı t a nabyt onen okamz ik vrcholnč filozofickč vyrovnanosti, ktera nas nutıhledat svoji dusi posedlou vznesenostıa krasou bytıodpoutanou od nızkosti a malosti sve ta. Kam zamknout vsechny pesimistickč a zouTehdy jsem jeste neve de l, z e z ivot je jen jedinecna herecka role v divadelnıdekoraci s nezame nitelnou vunıdreva, platna, lepidel a barev, z e to je prochazka falesnym, namalovanym lesem zrovna tak, jak to popisuje sı leny grafoman Shakespeare. Z e to jsou zmatenč pohyby a poskoky hercu, kulisaku, osve tlovacu a zvukaru, zmatenč vykriky a povely rez isčru a vsech jejich poskoku, kterč ke svč praci potrebujı . Ume lč rasy a paruky. Cerne oramovanč oci hercu a herecek. Podivne ustrojenı , podivne myslı cıa podivne jednajı cılidč. Falesnč slzy a falesny smı ch. Je to tuhnutıkrve, kdyz se jeviste pokaz dč vecer zaplnuje a my se koukame do toho obrovskčho, cernčho, bezednčho chrtanu, kam prichazejıty prapodivnč figurky jmčnem divak, se svymi nalı cenymi, bı lymi a bčz ovymi tvaremi, buž zvednout svuj prst anebo ho obratit spickou dolu na znamenıopovrz enı . Zivot je, vy sralbotkove, velka a jedinecna improvizace v duchu vyse napsaneho a Čspž ch ť i va s ť je za visly jen na mıre teto schopnosti. A zitıť a myslete si o tom co chcete ť je improvizace vž ru nelehka . Jenze tohle vsechno, pochopıte, az kdyz jste nad hrobem a nž kdy vu bec ne.

113


A P I TOL P RU N P FØ OØ

Prislo jaro, to zvlastnıa krasnč obdobısotva rasıcıch stromu s nesme lymi, malymi listy a pupeny, kdy me uz v casnych rannı ch hodinach probouzely dlouhč kosıkantilčny, cirikanıvrabcu a jejich neustalč hadanıa hasterenı , svitorenıa pıskanı, kvikanıa tisıce dalsıch zvuku, kterymi je prosycena prı roda. Lehkč sume nıa placanıkrı del, kdyz dosedali na okennıparapet, hledajıce po dlouhč zime par drobku k sezobanıa prudkč odlety pri sebemensım hluku. Prislo jaro, obdobıobnovy a navratu cistčho rozumu a z ivotadarnčho zpe vu do krve, mozku i duse. Kdyz jsem se znovu vypravil do skoly, ulice byly sedč, zaprasenč a zamz ouranč, vıtr v nich tocil svoje kornouty prachu a v malych vı rech je hnal prede mnou. Odbocil jsem do parku, kde na dosud holych stranı ch byla jeste cvachtanice a mı sty, v zave trınebo stı nu keru lez ely jeste zbytky cernčho ztvrdlčho sne hu, a zkusil jsem be z et. Docela to slo az na to, z e mi vadila skolnıtaska, kterou jsem musel prehazovat z ruky do ruky. Mı jel jsem postrannıcesty najezenč hlubokymi ryhami od traktoru a hromady skvary pripravenč na posyp cest. Odpadkovč kose byly plnč a nikdo je nevybı ral snad celou zimu. Lavicky byly jeste opuste nč a ja jsem si pres holč, bezlistč stromy a ve tve prohlı z el zadnıtrakty domu z nacervenalych, zve tralych cihel a opryskanč okrovč omı tky. Nedaleko me rincela po nerovnych kolejnicı ch tramvaj, houpajıcıse ze strany na stranu a obcas dokonce zachytavajıcı obrucemi kol o nerovny povrch dlaz ebnı ch kostek. Nikde nebylo ani clovı cka a ja jsem zase, jen na maly, malinky okamz ik, kdesi hluboko v mčm mozku uvide l sklene ny prı klop, tu vyleste nou polokouli, na kterč se nikdo neudrz ı , a ve kterč (snad) nikdo nez ije. Stromy se zacaly potacet, sklane t se az k mč hlave a haras it svymi ve tvemi v one ch nepopsatelnych a nesrozumitelnych znamenı ch. Chte lo se mi hrozne kricet, ale strachem jsem me l sevrenč hrdlo. Prestal jsem be z et a pokracoval volnym krokem. Do skoly, kam se mi mimochodem nijak zvlasČ nechte lo, jsem dorazil ve znacnčm predstihu a tak mi zbyl jeste cas na prochazku po chodbach, kde jsem uvide l spoustu novych hesel a naste nek, kterč se tykaly zejmčna nas, co jsme me li skolu v tomto roce opustit a presto v nızustat. Kratce pred zacatkem hodiny jsem vesel do trı dy. Rozhlčdl jsem se a sedl si az do zadnılavice, kde bylo Šplne prazdno. Skolnızvonek pronikave zavreste l a po chvı li vesel do trıdy ucitel, jehoz jsem neznal. Me l ovalnou tvar, Šzkč asketickč rty a na ocı ch bryle s blyskavymi chromovymi obroucky. Byl peclive oblecen a neustale

114


si upravoval motylka, kterčho jsem do tč doby nikdy na nikom nevide l. Dlouhou dobu se ve noval jakymsi zapisum do trı dnıknihy. Kdyz konecne zvedl hlavu a prohlčdl si celou trıdu, zrak mu spocinul na me . “Tebe neznam, odkud jsi prisel?ú Me l jsem tisı c chutıse ho zeptat jestli vıon odkud prisel, ale rekl jsem jen, z e jsem byl dlouho nemocny. “Aha,ú odve til, “a co vı s o chemii? Co ti rı ka soustava prvku?ú “Vı m o nı , ale atomova cı sla a vahy vam z hlavy nereknu.ú “Dobre. Tito vytecnı ci,ú a opsal siroky kruh rukou po trı de , “to neve dı takč a nechybe li, z e Ste panek,ú obratil se kmensı mu zavalitčmu blonž akovi. “Jiste ti radi pujcısvoje vzorne vedenč sesity a ty se latku doucı s. Kdyby jsi nerozume l, tak se me prijdes zeptat. Obcas te vyzkousı m, abych ve de l jak jsi pokrocil.ú “Ano.ú “No, a tež pro ty co nechybe li a te ch byla ve tsina, nastane, jak tak koukam nejoblıbene jsıokamz ik dne Á zkousenı. Tak milıprevıti, pripravte se! Kolikatčho mame dnes? No, treba ty!ú “Dvanactčho, ozvalo se z lavice, nedaleko me .ú “Tak to znamena, z e k tabuli pujde cı slo tri. A kdo ma cı slo tri? A slecna Abtova se hlasıdobrovolne . Ude lala jsi mi velkou radost. Tak pojž ! Ale, co to vidı m,ú protahl, “my nejsme prezutı . To je ale velmi neprı jemnč, protoz e ja se s neprezutymi z acky, jak je vseobecne znamo co Abtova?ú “Nebavı m,ú zazne la kratka odpove ž . “A automaticky jim pı su co, Biedermann?ú “Nedostatecnou.ú “Velmi spravne , Biedermann, velmi spravne . Kdyby ti takto sla soustava prvku a chemickč rovnice, bylo by to vytecnč, nemam pravdu?ú “Mate pane uciteli.ú “Mam co?ú “Mate pravdu, pane uciteli.ú “Ano, tež to bylo spravne , neboČ odpovıdame, alespon ve skole, Biedermann, celou ve tou, z e? Takz e slecna Abtova si napı se do notysku cı slo pe t. No, nenıto krasa,ú meditoval, ani nevım jestli nad jejım ci svym rukopisem. “A dalsıvytecnı k je cı slo dvanact. Kdo to je?ú Ruka dı vky prede mnou v lavici se pomalu a vahave zvedla nad hlavu. “Tak prosı m, mylady,ú a ruka ucitele ukazoval k tabuli. Dı vka v lavici prede mnou vstala a sla k tabuli. Povı dali si o ve cech, o kterych jsem neme l ani potuchy. Kdyz se vratila, otocila se ke me . “Ja ti to dam vsechno opsat, chces?ú “Hm. To by od tebe bylo hezkč.ú “Ale ne co za ne co. Ja sice valı m chemii, ale jsem blba na matiku. Umı s pocı tat?ú

115


“Umım.ú “Umı s i ty pitomy rovnice?ú “Umım.ú “Tak hele, ja ti o prestavce reknu co mi vypocı tas a na oplatku ti pujcı m muj sesit z chemie, jo?ú “Lasku si vyznavame zasadne po vyucovanı ,ú ozval se hlas od katedry. Cela trı da vybuchla smı chy a ja jsem zcervenal jako rak. V tom okamz iku jsem nebyl vubec s to sledovat co se de je ve trı de . Modrč, te z kč balvany mi zavalily mozek a rachotily v hlave , jako parnıvalec jedoucı po nerovnč dlaz be z z ulovych kostek. Sladka, neprı jemna pachuČ mi zaplavila Šsta a Šplne dole, u z aludku, jsem pocı til tlak a houpanı . Cervenč, zarivč zachve vy mi vystrelovaly po celčm te le. Odvratil jsem oblicej a koukal na zež po mč pravici. Trı da se prome nila ve z havou, prazdnou lepkavou krabici, plnou spinavčho prachu, biliony zrnı cek, kterč v protisve tle oken zarily a sve tčlkovaly jako miniaturnınocnıvesmı r, jako rozemletč hve zdy. “My si nic nevyznavame, pane uciteli,úodrazila Štok Ve ra. “Jen jsem mu vysve tlovala jak je to s chemiı .ú “A on na oplatku tobe , jak je to s matematikou, nenıliz pravda?ú “Ne, ne kdepak,ú lhala Ve ra. “Co je,ú zaklepala se mnou cizıruka. Skokem jsem se vratil do reality. “Nic, nic, ude lalo se mi jen trochu spatne . ‘Proc se o me stara? Nikdy to nede lala.Í Pohladila me po ruce. “Tak uz se seber, krucinal,ú rozkazala. “Davej pozor co rı ka, nebo budeme ve de t kulovy oba dva.ú “Je to jednoduchč, neboj.ú “Hm, to vidı m,ú a ukazal jsem hlavou k tabuli. “Nic to nenı , ve r mi.ú ‘To bych se ale velmi divil. Z e uz by prestavaly platit zakony logiky?Í “Co myslıKucera?ú “Nevı m pane uciteli.ú “To by taky byl div, Kucera, kdyby jsi ve de l. Byl by to jeden z dalsıch a nevysve tlitelnych zazraku na tčto planete . Ale protoz e tomu tak nenı , budeme dnes vsichni spat klidne a tvrde , neboČ zazraky se ani dnes nekonajı .ú Strcil jsem Ve ru do zad. Malinko zaklonila hlavu, aby slysela. “Co je to za vola?ú “Je nahodou sve tovej. Ma spravny kecy a nikdy ti neda kouli.ú “Jak to, vz dyČ uz ji napsal.ú “To on jen tak, na oko. Ve skutecnosti je nepocı ta. Jenom, nesnası , kdyz nejsi prezutej. Ale prı ste te vyvola a da ti sanci. Je fakt dobrej. Posledne mu tady vybouchly zkumavky, byl plnej skla. Tahaly jsme mu ho z obliceje. Kdyby

116


neme l brejle, byl jiste slepej. Ale humor neztratil.ú Zvonek prorı zl ticho ve trı de . Ucitel povstal, pokynem hlavy nas pozdravil a odesel. Divnej jako vz dycky.

i yTémp d év t d v tdv ù iv numí øv yMai t né,v akí . jv sécm jv zbý Jv ó Mv t nkù mo bkv t nzéj í sMváéd í øvp éknmvcmZo mšjvt vù i í jso . jvi áéjcd jìvù ujù i mo Mmšm jví aMs,ìvd „i njšb, ù nzbý v Mv o Mv nMákéjv sý azáøéjv Zd í Ms,v Z i kTý J

Ne kdo si lokty razil cestu rozvlne nym brblanım a vzrusenym sepotem trı dy. Ovanula me znama vune a jemna dlan s prstenem mi prejela po obliceji a sklouzla k ruce. “Pojž ,ú a trhla se mnou az jsem napolo vypadl z lavice. Vyrovnal jsem rovnovahu a pevne se postavil na nohy a vykrocil za jejı mi zady. Pozoroval jsem jejıstı hlč, pe knč nohy a pe kne zaobleny zadek, ktery me la schovany pod Šzkou prilčhavou suknı . Nepromluvila na me ani slovo. Mlcky jsme vesli do kabinetu a ja jsem vide l pres zasedla okna stejne sedivč, opryskanč zdi, rozbitč sve tlı ky, strechy a komı ny a ne kolik kanceları , kde Šrednı ci popı jeli kavu a jinıspali na poloz enych rukou za pracovnı mi stoly, pokrytymi horami papı ru. “Tak si uz konecne sedni! Nebo tu chces stat celou prestavku?ú “Jak vı te, z e jsem ve skole?ú Konecne se usmala . “To je hrozne jednoduchč. Kolega Linek prisel do sborovny a prohlasil, z e ma novčho z aka. Plachy a zmateny, rekl. Patrne somnambul, poznamenal. Sla jsem se tedy podı vat, kdo z e je tu plachy a zmateny. A mam pocit, z e jsem prisla prave vcas.ú “Vy vı te, kdy je prave vcas?ú Mavla rukou, vstala od stolu, pristoupila ke me blı z a poloz ila mi ruce na ramena. Chte l jsem vstat, ale jemnym tlakem me posadila zpe t do pohodlnč, polstrovanč z idle. “Tak te zase vı tam mezi nami a slib mi, z e do konce skolnı ho roku nebudes nemocny. Museli bychom te nechat opakovat rocnı k. Musı s vsechno dohnat. Budou te hodne volat k tabuli, kvuli znamkam. Dosud vlastne z adnč nemas. Co myslı s, vydrz ı s to?ú “Musı m,ú odpove de l jsem suse. “Ja ti pomohu, kdyz bude potreba. A Linek ma taky rad chytrč z aky. Bez obav za nı m jdi. A tež se vraČ do trı dy!ú Vstal jsem a kracel ke dverı m. Kdyz jsem bral za kliku prasklo mi za zady. “Pockej.ú Pustil jsem uz zmacknutou kliku a zustal stat jako by me ne kdo pribil k zemi. Sla ke mne mladym, sviz nym krokem. Vzala mi hlavu do rukou, lehce me ji zaklonila, takz e jsem ji musel koukat prı mo do ocı , pomalu se ke me shybla a lehce s uprı mnou odhodlanostıme polı bila na rty.

117


Zkamene l jsem. Pripadal jsem si jak Pilat pontsky. ’plne jsem zapomne l na vsechna trapenı. Poloz ila mi ukazovacek na rty. “A tež be z a nikomu ani slovo! Slibujes?ú “Slibuju.ú “A hele,ú ukazala mi sevrenč pe sti. “Drz ı m ti palce.ú Zpe t do trı dy jsem sel jako ve snu. Zmateny, s horoucı m a palı cı m polibkem na rtech. Co tı m proboha sledujı , ptal jsem se sam sebe. Co je to za lumparnu? Byl jsem tak rozcileny, z e jsem sotva dychal, a hlavou se mi zacaly honit podivnč obrazy. Cha-cha-cha, odbyl jsem je smıchem. Konecne vyslo slunce! NO TOHLE!??

118


A P I TOL P RU N P FØ OØ RI V N Í D

Presel tyden, me sı c a ja jsem porad sede l v poslednılavici a koukal se na omselč zdi restaurace naproti skole. Ucenıjsem az na malč vyjimky zvladl, ale zaroven bylo jistč, z e tentokrat budou na vysve dcenıi horsıznamky. Pozoroval jsem kymacejıse ve tve rozkvetlych kastanu. “Venku je krasne , z e?ú ozvalo se za mnou a ucitel mi poloz il ruku na rameno. Trhnul jsem sebou jakoby se prave probudil z divokčho snu, rychle jsem vstal a dıval se do mırne zarostlč tvare ucitele Linka. Vubec jsem nevnı mal ucenı , neve de l jsem o cem byla rec. Stal u mč lavice patrne uz dost dlouho a spolu s nı m me pozorovala cela trı da. “Jestli tu chces jen sede t, to nemusı s. Klidne se seber a jdi domu, ale tvoje znamky nejsou takovč, aby jsi si mohl podobnč extravagance dovolit.ú “Ja vı m, ale...ú “Jakč ale?ú “Jen jsem se dı val tamhle na toho kosa, vidı te ho, jak krasne zpı va.ú Zatrpkle se usklı bl. “To te zajı ma vı c nez muj vyklad? Jsem zve dav jak tež budes zpı vat o slucovanı chemickych prvku.ú “Ne to ne.ú “Co ne?ú “Zpı vat nebudu.ú Byl navysost nepratelsky, jak jsem ho jeste nepoznal, ale premahal se. “Co mi tedy reknes?ú “Nevı m, co chcete slyset. Koukal jsem z okna, nedaval jsem pozor, toČ vse. Tak mi napiste poznamku a je to.ú “Ne, nenapı su ti z adnou poznamku. Dobre vı m, z e ti je doma tolerujı .ú “Nic mi netolerujı ,ú zarval jsem. “Nic, docela nic. Nevı m, kdo vam tuhle kravinu rekl, pokracoval jsem vzrusene . Prave naopak, tvrde me trestajı , kdyz to chcete slyset.ú “Nebudu se s tebou hadat o detaily a vyprosuji si slova, kterych jsi pouz il.ú “To nejsou detaily, pane uciteli, to jsou podstatnč ve ci. Mezi pochvalou a vypraskem je zcela zasadnırozdı l jak jiste racte ve de t,ú zkousel jsem pouz ı t jeho slovnı k. “Z akovskou,ú vyste kl jak pes. Prisunul jsem mu ji tise po lavici. Vzal ji do ruky, nalistoval stranky urcenč pro dopisovanıs rodici a zacal psat. “Tu poznamku jsi si vyslouz il. R vat na me nebudes a drzost nestrpı m.

119


Zı tra bude podepsana.ú “Ano, bude.ú “A prı ste ,ú dodal hlasem tvrdym jak kalena ocel, “dostanes rovnou par facek.ú “Nebude to poprvč v z ivote , ne jak se s tı m srovnam.ú “Jsi velmi nevychovany a drzy.ú “Vychovany jsem dobre. A drzy? Moz na. Dnes jste mi nerekl nic novčho, obavam se.ú “Kdyz jsem rı kal, poslouchal jsi kosa,ú rekl a odesel k tabuli. Sedl si za katedru a ne me koukal do trıdy. Vsichni na me koukali jak na lisku v obore. Ve ra se ke mne otocila a tise se me zeptala: “ Muz es mi rı ci, proc ho takhle nası ras? Proc nedavas pozor? Chova se k nam spatne ? Tež to odsereme vsichni. Kvuli tobe . Nedivila bych se kdyby ti dali kluci po skole pres hubu.ú “Nastval me . Mluvıse mnou jak s ne jakym pitomym robotem, ktery muz e jenom sede t a poslouchat z vasty o chemii, ktera me tak jako tak nebavı .ú “Ty si snad myslı s, z e ne koho z nas bavı ? Jses blbej, nebo co?ú “Tak proc ho vsichni tak z erete?ú “Protoz e je slusnej ty vole,ú dolehlo ke me z vedlejsılavice.ú “A zı tra, budes sede t zde.ú Jeho ruka ukazovala do prvnılavice. “Rozume l jsi?ú “Kdybych nerozume l, zme nilo by se ne co?ú Skolnızvonek ukoncil hodinu, ucitel zaklapl trıdnıknihu az to temne zadune lo, sebral ve ci z katedry a bez obvyklč Šklony hlavou odesel ze trı dy. Bylo na ne m vide t jak je rozcileny. “Tys‘ ho pe kne nasral,ú ozvalo se jen co za nı m zaklaply dvere. “To me nijak nepote silo,ú odtusil jsem.

hd yjv t nai ý v tdv o øši v yMcd ao Méi Jv ’áai st b. v cd ao . v ù d t ìv bnd a. v t jv sv néM øv odté bi Zmbìv Zd év Mt jv bai bv ù ud í v i Tkno . ìv í éi kT. jìv nd o . jv si kt ý v Mv séMt ý v yMai t né. t nMašd Jv èsi ujéý v t ù i ékv d í o i éjni kv T i nkJv gi v Ti t ù i í ý v ù i uzí v o øbí i v ù ujšTzyd év M i í šTzyd éJv Kù aMsMìv yéd sMìv kp jv jv p d o ý ìv o øbnd umv ù øbo øv Mv cjt nøv i áéd cd o mìv jo mv o Mi ù Mb sd v t nMa. šTv i naTMo . šTv TMí ad šTJv e nMazv yMZézv t nMsáMìv sý ù Mí Mév Mbi v o øMb. v TaMí yzáMsý ìv bí d v tdv sZjšTo jv t šTzyd mv Mv áMsmJv gi v ù aso mv éMsjšd ìv íiv ù aso mv éMsjšd ìv Zk øéi jv o d kt nzéd v sv kZmšTJv èM v bí d v t d í zsMmJJJJ

Rozlete ly se dvere, sum ve trı de razem ustal a v nich stala trı dnıucitelka. Nasla si me ocima a posunkem me vyzvala, abych sel k nı . Prudce me uchopila za rukav a vyvedla na chodbu. “Tak jak to bylo. Co mi muz es k tomu incidentu pove de t?ú “Je to tak, jak rı kal on. Nedaval jsem pozor. Zacal jsem na ne j rvat, tak rval taky. Byl jsem drzy a vı m to. Nezapı ram. A nakonec me presadil, jako ne jakyho pitomce, do prvnırady.ú “Trva na tom, z e chce mluvit s rodici.ú “Vı m, precetl jsem si to v z akovskč. Budu bit, neda se nic de lat. Zavinil jsem si to sam. Nevı m proc jsem byl takovy.ú

120


Zakroutila neve rı cne hlavou. “De las si mezi lidmi hrozne zle. Nauc se ovladat. Budes to v z ivote mnohokrat potrebovat. Me se taky vsechno nelı bıa musı m mlcet.ú “Tomu nerozumı m. Proc musı te mlcet? Co to vsichni hrajete za podivnč hry?ú “Jo, hochu...ú skolnızvonek se zarı zl do jejı ho hlasu jak nuz do masla. “Jeste s nı m promluvı m. Omluvı s se mu?ú “Ne, to neude lam.ú “Budes zbytecne bit.ú “Co jsem si navaril si taky snı m. Nechci z adnou protekci.ú “Jak myslı s. Tak be z do trı dy!ú Domu jsem se loudal, jako bych sel na vlastnıpohreb. Nakukoval jsem do nevabnych, zaspine nych vyloh a premyslel, co budu doma rı kat. Bylo pe knč pocası , a tak jsem vesel do parku a posadil se na lavicku. Co se vlastne stalo? Dostal jsem poznamku. No a co? Nenıprece prvnıa patrne ani poslednı . Proc ten strach? Pojednou jsem zaslechl slabč tony hudby a hruby necviceny hlas zpı val jakousi pı sen, jejı mz slovum jsem nerozume l. e o Mí v áý éMv yù mszo Mv sv o øMb, v šjym v Myý šd V

Zvedl jsem se a sel po zvuku az jsem je nasel. Stal tu hloucek kluku a de vcat a jeden z nich hral na kytaru a zpı val. Neodvaz oval jsem se priblı z it. Treba by se polekali a prestali hrat. Zalezl jsem tise za krovıa kradıje pozoroval. Vı tr pohyboval prozarenymi listy stromu, kterč vypadaly jako malč zlatč plachty. Nerozume l jsem ani slovu a proto jsem po chvı li pokracoval v ceste domu. Proti me be z el starsımuz s dı te tem v narucı . Øáý v Ti v nMbv kbaMí éJ

Na ve tvi stromu prede mnou visel silny provaz.

Øt jv nkv šTnøéjv o øbi Ti v ù i søt jnJv e naMZo ,J

Zacal jsem utıkat, abych uz byl z toho hroznčho parku pryc. Zadychany a upoceny jsem vybe hl na ulici a teprve, kdyz jsem ucı til zapach vyfukovych plynu a uvide l tramvaje, kterč pomalu skrı paly koly v esovitč zatacce, jsem prestal be z et. Konecne jsem se dopachtil k bytu a zazvonil. Dvere se otevrely v nich stala babicka a za nıvykukovala psıhlava.

C d ao . vù d t ïvL p vt d vysønZi sMévkp váý évkv øJvhzéd í sd umJ

vt d

vi í éd évo Mvù aMTk

“Co je. Koukas jako by jsi me l v prı stıminute zemrı t.ú “Nic mi nenı , jen jsem se vylekal toho psa. Kde se tu vzal?ú “Vidı s snad poprvč v z ivote psa? Strelo, na mı sto! Uz mi taky mı rne lezes na nervy s tı m jak se porad vseho bojı s a lekas. Jednou te zato spraskam a bude klid,úspustila babicka barnumskou. “Polez dovnitr! Co bylo ve skole?ú Sklopil jsem hlavu. “Nesu poznamku. Byl jsem drzy. Mas to vsechno napsanč v z akovskč

121


knızce.ú “Koukal be hem vyucovanına stromy. No to je bajecnč. A co jsi na nich objevil?ú “Nic, jen jsem koukal a poslouchal kosa, jak zpı va...ú “A nedaval jsi pozor, co?ú “Nedaval. A kdyz se me ucitel ptal o cem mluvil, neve de l jsem. A taky jsem na ne j kricel.ú “Co jsi na ne j?ú “Kricel. Slysela jsi dobre.ú “No to musela byt velika legrace. Ty a na ne koho zarvat. U toho bych rada byla. Promluvı s sotva deset slov za den, vsechno aby z tebe clove k pacil a najednou, predstavte si, zarval na ucitele.ú Stal jsem se sklopenou hlavou a ocekaval exekuci. “Be z mi z ocıaČ te nevidı m, nebo te zhvı zdam prdel remenem, z e se na nı zı tra ve skole neposadı s. Zalez do toho svyho kamrlı ku a nechci o tobe ve de t. Az prijde de da, tak si to s tebou vyrı dı . Ja se rozcilovat nebudu.ú Odesel jsem do pokoje zalitčho sluncem. Zavrel jsem oci a tvar nastavil blahodarnčmu teplu. Hlavou se zacala sı rit cervena kola. “Pojž se najı st,ú ozvalo se z kuchyne . “Predstav si, z e jsem vide l sibenici.ú “Jo? A kde?ú “V parku.ú “Jses hloupej? Sibenice v parku? K cemu?ú “To nevı m, ale je tam.ú “No jo, jasne , tak jez aČ ti to nevychladne.ú Klı ce zarachotily v zamku a na prahu dverıse ukazala cerna, kudrnata hlava a de duv asketicky oblicej. V hlave se mi rozvinuly cernč prapory a rozprostrelo se sirokč, Šde snč ticho. Myslel jsem na poznamku a zkousel odhadnout co se bude dı t v nejbliz sı ch okamz icı ch. Cı til jsem se pod psa a na chvı li jsem opustil tento sve t. Vide l jsem duse zemrelych se kterymi jsem se nikdy v z ivote nepotkal. Rozmlouval jsem s nimi, a pratelsky a tise jim lı cil svč neste stı . Zoufale jsem cekal, co mi poradı . Ticho prolomil pohlavek, ktery mi malem urazil hlavu. “Nebij ho po hlave , vı s prece...ú “Hele, nede lej z ne j Lazara. Je v telecıch letech a obcas potrebuje vystrihnout roucho, aby ho ty pitomosti a pocit, z e mu patrısve t a z e muz e vsechno, presel. Felcar ne co rekne a vy se z toho muz ete vsechny posrat. Kluk je zdravej, jen potrebuje obcas par facek.ú Kdyz uz se schylovalo k dalsı mu vyslechu a zajistč i exekuci, zarincel zvonek. “Tak jdi otevrı t a necum jak tele na vrata! Nebo te nadzvednu, z e na to dlouho nezapomenes. Se mnou orat nebudes. To si pis!ú

122


Kdyz jsem otevrel dvere, na prahu stala trıdnıucitelka. “Tak co, rodice jsou doma?ú “Ano, ano, jsme, pojž te dal. Dobry den,ú vı tala babicka. “Dobry den,ú pozdravil chladne a odme rene de da. “Prosı m, pojž te dal. A ty vypadni. Be z ne kam na dvur.ú “A ne abys utekl nebo te serez u,ú dodal de da. “Tak be z ,úrekla mi jahodova Šsta. Dychla na me vuni peprmintu a jemne me vystrcila ze dverı . “Vsechno bude dobrč, uvidı s,ú zne lo za mnou do chodby. U sklepa jsem zahlčdl divny, cerny stı n. Co to mohlo byt? Do duse se mi zacal vkradat nepokoj. Prosel jsem na ulici, chvı li cive l na nacpanč tramvaje, jak se skrı pe nı m projızde jızatacku u hospody a jak ti co spe chali na pivo vyskakovali za jızdy a lehkym be hem, jakoby tam byl cı l ne jakčho zavodu, vbı hali do lokalu. Po chvı li jsem se vratil na dvur. Zrovna vcas, neboČ z okna uz zne l de duv hlas. “Kde se couras? Polez nahoru! A pospe s si, mam jeste spoustu prace. ‘Tvoji praci znam. Chlast a karty. A odpornıoz ralıchlapi, kterısi rı kajı kamaradi.Í Byli jsme si cizıa vzdalenı . Trpne jsme se respektovali. Nic vı c, nic mčne . Pln strachu jsem vylezl do tretı ho patra a vstoupil do pokoje. Ovanula me vune ruz ıa kavy. “Pojž sem,ú zvala me posunkem ucitelka k sobe . “Dohodli jsme se, z e tentokrat ti chovanıve skole promineme. Je to dohoda mezi mnou a Linkem, ktery souhlasil. Nedostanes snızenou znamku z chovanı , kterou by jsi si zaslouz il. Nebude to ovsem zadarmo. Be hem prı stıho me sı ce, budes pilne pracovat v dı lnach skoly, vzdy odpoledne a opravı s utrhana ouska na tasky u lavic. Budes mı t nad sebou dohled, aby jsi nic nezkazil. Souhlası s?ú “Jste na ne j moc hodna, potrebuje dostat remenem a ono by to slo taky.ú “Tı m byste nic nevyresil. Vsak jsme o tom mluvili. Tak ano nebo ne?ú Kyvl jsem hlavou. “Neumı s snad mluvit,ú zarval de da. “Ta poznamka sve dcıo opaku.ú “Tam mam napsano, z e jsem byl drzy.ú “A to jsi nakreslil, nebo co?ú “Ne.ú “Tak odpove z, krucinal.ú “Jo, souhlası m. Jses spokojeny?ú Viditelne se zarazil a z ocımu vyslehly plamı nky vzteku. V tom mi blesklo hlavou, z e jsem s nı m vlastne nikdy takhle nemluvil. “Seber se a be z vyprovodit panıucitelku nebo te serez u hned tež . Be z , zmiz mi z ocı . Na shledanou panıucitelko.ú Zvedl se a odesel z mı stnosti, bytu i domu. Za chvı li za nı m zapadly domovnıdvere.

123


Kdyz se obe z eny rozloucily a ja s ucitelkou jsme se ocitli sami na zaspine nč chodbe , vzala me kolem ramen. “To se spravı . To prejde. Jste oba velmi vzne tlivı . Narazila kosa na kamen, jak se lidove rı ka. Je to tvrdy clove k, ale nemyslı m, z e by byl zly.ú “Ne to ne. Zly nenı . Je prchlivy, ale uz jsem si zvykl.ú “Musıs se naucit ovladat se. Uz jsem ti to rı kala. Lidč, kterıte nebudou mıt radi a bude jich dost, na to se priprav, by toho zneuz ı vali. Vztekly clove k ztracıschopnost konstruktivne myslet a jednat.ú “Moc vam nerozumı m.ú “R eknu ti to jinak. Nenech se rozcı lit, vyhecovat, jinak budes pro legraci. A tež se vraČ domu, na zı tra se poradne nauc, protoz e te tež jiste budou volat caste ji k tabuli, budou te chtı t porobit, ukazat ti svoji sı lu, a pe kne se vyspi. Ja uz dal pujdu sama. Jeste nikdy me nedoprovazel tak mlady muz ,ú dodala pratelsky. Podı val jsem se na ni. Ano, ne komu jsme se mohli jevit jako milenci. Byl jsem tčme r tak vysoky jako ona, ktera dı ky svč dı vcıpostave vypadala velmi mlade . “De kuji ti za doprovod ty....hrı snı ku,úrekla pone kud spiklenecky, “a zı tra se zase uvidı me. Doufejme, z e za mčne dramatickych okolnostı .ú Kdyz jsem se vratil, babicka sede la u prazdnčho uklizenčho stolu a jejı myslenky byly ne kde daleko, predaleko, za sedmero rekami, za sedmero horami. Jehlice ji mechanicky lčtaly v ruce, jak pletla zase cosi na zimu, co stejne nikdo nebude nosit. Lehce jsem se dotkl prsty jejı ho ramene. Otocila se a kyvla hlavou. “Tak jsme zase sami, viž .ú “Jak ne jacıztroskotanci na mori, nebo na pousti,ú dodal jsem. Prikyvla hlavou. “Be z jeste chvı li ven, je hezky.ú Sebe hl jsem schody. Dole u sklepa byl jeste porad tajemny stı n. Porad jeste cekal. Na koho? Na me snad? Zlehka jsem se propadl do propasti. Ne vsak az na jejıdno. Pd év t d v ù iv šTi í o mbkv Mv i ácMt v øv md éjv jo mv šTi í šjJv ó d kt nzéd v šTi í jéjv o MTi I akv Mv í i él ìv Mbi áý v njv yMí o mv ù ud í ámTMéjv ný v ù ud í o mv Mv d jšTv uMí ý v o jbí ý v o d ù ai umí éý J

Uvide l jsem ji uz zdalky. ‘Jde me uhranout! Zatracena baba! Musı m se koukat na druhou stranu. Uz je u me . Stara, sediva, shrbena a usmudlana v tresoucı ch se rukou ruz enec. ( ud í t nMsnd v t jìv i o Mv Mv al p d o d šJ

Prdlajs, byla to jen stara Helaskova. Baba jedu. Rychle pryc! Rozebe hl jsem se a be z el. Dlouho a rychle, jako by me pronasledoval lev nebo tygr. Dobe hl jsem az na samy okraj propasti. Ale, to mı sto duve rne znam. Z adna propast, je to jen hraz starčho mlyna! Splav pode mnou hucıa z druhčho brehu na me ste ka velky cerny pes. HMAbý v ù éi nkv kv í øéjéý v TéMskv o Mv nujv sd éb,v í méý Jv ó Mv nujv t nd o øv sd éb,v TéMsý Jv rd í o M áí mìv í akTzv t ù mìv nud nmv Témí zJ

124


Ale ma jen jedno te lo! Starč a zeslablč. BodejČ by ne! Stary mlynar mu moc naz rat neda. “Ahoj! Co tu de las?ú “Jen tak, chodı m. A co ma byt?ú

Pkù ìv Mv kp v t d v kso jnuJv Bv ni v t nMa, v sd nšT, v í i øv tdv t ù i kt ni kv šTý áømšmšT i bd o o mšTv nMákéd bv áý év Tai yo . v o d ù i uzí d bJv BZkí d v ù éo i v ù Mskcjo v Mv sd éb. šTv o i TMn. šT ù Msi kbl Jv Hd p d éý v yí d v t ù i kt ný v ù i í jso . šTv ù ud í ønl v iv bnd a. šTv t d v o jšv o d søí øéJ Kd v t nai ù kv ci kTMéý v t nMa,ìv ad yMs,v Tzbý Jv hi p o zv o Mv o øv yMv akšd v ksMyi sMéjv ù ai sjo jéI šd v Mv kcjéjv d ìv ši v ý t émnd V

Myslıte vu bec?

’bi éi vi nd sud o ,Ti v i To jZnøvtd í øéjv t nMumvMv o d ékso mvéjí ,ìv bnd a,vi át ékTi sMéM bazt o zìv éMí zv p d o Mv Mv o d kt nzéd v j v o øši v Zd ù nMéMv íiv kZmJv Ší ý p v tdv ù ujáémp jéMv bd øìv i bM p jnøv t d v jv ù i yo MéJv Bi éMév t d v o Mv o mìv i o Mv Méd v o d i í ù i smí øéMJv ó jbí i v td Mo jv o d ù i To kéJv Pd év t d v bv o mv Mv syMév jv yMv akbkJ Ái p d v l v M jìv ši v nMí ý v í øézZVv hd yjv nø jv t naMZo . jv éjí jVv Ší i v ni v d Vú Áèi v d v ù ud šd v í sMo zšnv øt mcbl ìv ný v d v o d yo zZVú

“Co tady de las ty jelimane? Na co tady cucıs? Uz pulhodiny tady chodıme okolo a rveme. To jsi nas neslysel? Se mi zda, z e asi budeme muset zase pritvrdit vychovu.ú “Nech ho de do. Hlavne , z e se nic nestalo.ú “Ja ho necham, to uvidıs . Spraskam ho bejkovcem a ony ty hr uzy a strachy, stıny, deprese a fantazie odejdou, jako kdyz mavnes kouzelnym proutkem. To vase recne nıje k nicemu. A kdyz to nepomuz e pujde holt do blazince, to se neda nic de lat. Je to jako kletba a musıse z toho dostat. Kdyz ne po dobrym tak po zlym, ale musı .ú Otocil jsem se. “Nemohl jsem vas slyset pres hukot vody. To da rozum, ne?ú “Pojž sem. Ja ti dam rozum. Hned tež . Tady. Jak to se mnou mluvı s? Uz odpoledne si unikl jistčmu vyprasku a rı kas si o ne j znovu? Na co tady cumı s? No rekni mi, co tam dole v te ch splascı ch vidı s. VzdyČ to tady smrdıjak v senkrovne . To ti nevadı ?ú “Nemuzu ti nic vysve tlit. Sel jsem a najednou jsem byl tady. To je vsechno.ú “Vı s co ti reknu? Jsi polovicnıblazen, posuk, ktery se bojılidı. Lı tas neustale ne kde v Mlčcny draze, ne kde se vznası s, ne ceho se bojı s. Snad i ty z idle u sklepa. R ı kam ti naposledy. Dej se rychle dohromady.ú “Do prdele, snad ho nepovedes za ruku,ú zarval de da na babicku, ktera me chytila za ruku, aby me pomohla seskocit z hraze. Nebylo to potreba, jednak jsem to me l nacvicenč, jednak hraz nebyla tak vysoka. “Je snad dost starej, aby to dokazal sam.ú Trhl babicce s rukou a ta me pustila. “Be z napred, aČ te mam na ocı ch. A ty,ú obratil se k babicce, “mu zejtra kup kacera, aČ si s nı m jezdıpo byte ! Cı m vı c s nı m budete vsichni jednat jako s dıte tem, tı m to bude horsı. Rozmazlujes ho az hruza. Vsechno ho zlomıa porazı . To prece nejde! Musız ne j vyrust clove k, ktery se nerozbrecı ,

125


kdyz mu v tramvaji ne kdo stoupne na nohu. Kdyby se takhle vyvı jeli ve ci dal, vznikne tragedie. Ne kde se obe sı , otravı , nebo treba skocıtady ze splavu. To porad nesme l do parku, aby se mu tam ne co nestalo, aby ho nevystrasil clove k s dı te tem na ruce, ktery utı ka do nemocnice, nemohl hrat fotbal, protoz e ma me kkč kosti, nemohl vyjıt na ulici, protoz e by ho mohla uhranout stara Helaskova, nemohl chodit nakupovat aby si neude lal kylu, a co ja vı m co jeste . Samy pitomosti. Celej z ivot. A podıvej! Jezdına kole, plave, hraje dokonce hokej a nijak spatne . Jenz e kdyz clove k sve rıvychovu chlapa do ruky z enskym, tak to dopada presne takhle. Kdybych ho trochu nezmacknul, kdyz byl opravdu malej, co by z ne j asi tak bylo? Chve jı cıse trtina! Srac! Anebo by moz na skoncil ve skole pro kne ze.ú “Anebo by zacal chlastat, co rı kas?ú “Jak tomu mam rozume t,ú odsekl de da a pokracoval. “Ve vas se clove k nevyzna. Mate vymyskovano uz od malicka, jenz e clove k tuhle lest prohlčdne az kdyz uz je hodne pozde . Drz et dı te na rete ze a strachovat se o kaz dej prd. Jen ho tuhle nebo tamhle pı chne uz kolem ne j skacete jak potrhlč. No rekni mi, co je to za vychovu? Co tı m chcete prokristapana dokazat. Aby byl celej narod z takovejhle sracu? Jako dneska. Prijdes pro me vyvalena jak poledne, z e kluk zmizel. No kam asi? Do vesmı ru? Vsak on prijde. A kdyz bude pozde , tak to slı zne a prı ste si da pozor. A kdyz ne slı zne to znova. A neboj se, z e mu to jednou nedojde. Z ivot, kdyz na to nebude pripravenej ho muz e lehce zranit, nebo i znicit. A kdo za to ponese zodpove dnost? My. Jen a jen my. A co potom, kdyz opravdu k ne jakčmu neste stıdojde? Kleknes si pod krı z a budes brecet. Ale ona to bude jen spravedliva odplata za vychovu.ú Mluvil jako kniha. Uz velmi dlouho jsem ho neslysel rozpradat takovčto rozhovory. Doma prohodil sotva par slov. Vyndal z kapsy zpola vyklepanou cigaretu a zapalil si. “Doufam, z e nekourı s,ú obratil se ke mne . “Ja?ú “A kdo? Elvis Presley snad?ú Zavrte l jsem hlavou. “Ne a nikdy nebudu. Smrdıto, je to hnusny a skodlivy. Vsude to pı sou.ú “To je zajı mavy, jak ty vı s kde co pı sou.ú “C tu.ú “Hele, abych ti jednu nevrazil, vı s z e ji mas u me schovanou.ú “Co jsem ude lal?ú “Nech ho prosı m te , vz dyČ nic nerekl. Cte, no a co je na tom. Ja ctu taky.ú De da mavl rukou a otocil se znovu ke me . “V jednom mas pravdu. Hnusny to je a nejrade ji bych s tı m sekl. Jenz e ono to nenıjen tak.ú Trochu zpomalil krok a cekal az ho dojdu. Trochu jsem znervozne l, jestli si tu facku prece jenom nerozmyslel. Kdyz jsem ho dosel, prehodil si cigaretu do druhč ruky a mohutne si potahl. Zahalen do stiplavčho koure, zastrenym

126


hlasem z utajovanym kaslem a lehkou zaduchou se me zeptal. “Tak co mas za problčmy? Co ti je? Z ere te ne co. Je to ne co co nemuz es rı c‘ z ensky?ú “Ne, nic mi nenı, jen si nedovedu dobre vysve tlit, vlastne neumı m to vubec. Mam pocit, jako by kolem me rostla zež . Jeste pres nıvidı m ale...ú. “Co ale? Tak se vymackni!ú “Jsem uvnitr tč obrovitč arčny, ktera me obrusta, Šplne sam.ú Pokyval hlavou. “To muz e skoncit sı lenstvı m i smrtı .ú Zdvihl jsem hlavu, a podı val se mu do ocı . “Jenz e ja nechci umrı t a nechci ani do blazince.ú Lehce klepl do cigarety a znovu si potahl. S jakousi podivnou rozkosı vdechl kour hluboko do plic, aby vzape tıvypustil dalsı , stiplavy, namodraly oblacek, ktery ve vecernı m seru stoupal pomalu k nebi, kreslı c nepochopitelnč obrazce. “Moz na si slysel co jsem pred chvı lırı kal babicce. Jsi prı lis citlivy. Ale krucifix, jses uz taky chlap. Nesmı s se hroutit pri prvnı m zavanu ve tru. To nikam nevede! Leda tak k bolesti, smutku a utrpenı . Za chvı li vyjdes skolu, pujdes buž do ucenı , anebo na jinou skolu, kde budou naroky jeste ve tsı . Musı s se s tı m poprat a ne cume t na splav jak ta tvoje slavna jmenovkyne . Ani nevı m kdo tu ptakovinu napsal.ú “Boz ena Ne mcova.ú “Zase z enska.ú “R ı kajıi pı sou jen samč blbiny. Buž de lame ne co prı lis dobre a potom je to spatnč, anebo de lame ne co spatne a je to takč spatnč. No vyznas se v tom?ú podı val se na mne jako by cekal, z e mu opravdu poradı m a tise kroutil hlavou. Jeste ne kolikrat potahl lacne namodraly, pachnoucıkour z cigarety, uhasil zbytek a elegantnı m oblouckem ho odcvrnkl na ulici a zaslapl botou. “No a jsme doma. Tak si pamatuj. Kdyz se obrnı s trpe livostıa nepodlehnes citum, zvı te zı s. City musı s drz et na uzde , a moc se s nimi nechlubit. Lidč by neme li poznat, z e jsi slaby a zranitelny, i kdyz treba jsi. Bude porad lepsı kdyz budou rı kat, z e jsi kruty, bezcitny, arogantnıa egoisticky, nez kdyby si na tebe ukazovali a rı kali, z e jsi babovka. Nic si z tebe nede lali, leda tak srandu.ú ‘Co asi rı kajıo tobe ? Proc sedavas v hospode , platı s rundy piv a rumu, pene zi, kterč potom chybe jına domacnost. Proc se nechavas obehravat dnes a denne v kartach? Aby si rı kali, z e jsi kamarad? Aby o tobe slusne mluvili? Jen proto? To je dost malo.Í “Z ivot moc k tanci nenı, drahej hochu. Je to daleko vıc tragedie, nez fraska. Moz na obojı . Ne kdy slzy, ne kdy smı ch. Ne kdy jsi bit, jindy vyhrajes. Je to takova posrana operetka. Vsichni jsme v hajzlu, ale radostne jasame. Jsme pitomci ve rı cıv nekonecny happy end. Co bude caste ji, to zalez ıjen a jen na tobe . Jedna spatna znamka nebo poznamka, to nenıtragedie, ale potrestat te musı m. Protoz e by jsi si mohl zvyknout zanedbavat svoje povinnosti, a to

127


by bylo spatnč. Kdyz chlap ne co rekne tak to takč ude la. Kdyz reknu, z e ne kde budu v pe t, tak tam budu v pe t. Z adnč vymluvy, z adnč moz na, snad.ú Tajemny stı n u sklepa zmizel. Kdyz jsme vysli do prvnı ho poschodı , podı val jsem se ven otevrenym oknem. Na rı mse sede l krasny z luty motyl. Rozloz il krıdla a po chvıli trepetavčho letu usedl doprostred kve tinovčho koberce pestrčho jak ptacızpe v. Co to ale drzel v ruce?

128


A P I TOL P RU N P FØ OØ RU V H Á Ø

Skolnırok se chylil ke konci a my jsme byli vyzvani, abychom si pr inesli dve fotky, neboČ nam zaroven s vysve dcenım budou pr edany i obcanskč prukazy. “Budete vsichni slusne a ciste obleceni,ú zne l rozkaz, neboČ to bude slavnostnı . Malem jsem si stoupl do pozoru! i p d v l ìv t éMso i t no mJ

Myslil jsem na to slovo jeste vecer, nez jsem sel spat. Jenom se nepodreknout. Nikdo nesmıve de t, z e to bude slavnostnı . Z predsı ne se ozyvaly lehkč kroky a cinkanılahvı . Babicka ne cı m sramotila ve spajzu. „Z e uz by to ve de la? Snad nehleda krı z ?Í i p d v l ìv t éMso i t no mJ

To bude sı lenč. Budu si asi muset oblčknout ten hrozny pepito oblek, ktery tak nenavidı m. Nebo snad dokonce modrč namornickč saty. Jen abych si nemusel vzı t krı z . To snad ale ne! Ve trı de bude jiste hroznč ticho. Jak v marnici. Vsichni budou zve davına vysve dcenı , ale hlavne na ty obcanskč prukazy. e éMso i t no mìv d o v Máý v tdv ni v o d í i ysøí øéjJ

Ale pred zvone nı m bude ramus. Vsichni budou kricet nervozitou a de lat ruznč voloviny. Ne kterıse budou bat, protoz e uz dnes ve dı , z e budou mı t spatnč znamky, a ne kterıdokonce, ta ostuda, budou opakovat trıdu. rd o v njv ù nzšjv yMt d v ákí i kv yù msMnJ

Otevrely se dvere a do trıdy vesla ONA. V lehkych bılych satech, prepasanych ruz ovou serpou. Vesele se na nas podı vala a pokynula rukou, abychom si sedli. Vypadala opravdu krasne . Sve tlč, nakaderenč vlasy se odraz ely od cerni tabule a ve slunecnıch paprscı ch zarily, jakoby byly ze zlata. “Za chvı li vam rozdam vysve dcenıa potč pujdeme vsichni do auly, kde budete dostavat svč prvnıobcanskč prukazy. Nikdo nebude odchazet domu! Rozume li i ti vzadu? Prı stırok vas posadı m do prvnılavice! Tež rozdam vysve dcenı . Nejdrı v vezmu ty horsı . Chci, aby tu byl klid! Nikdo se nebude smat te m, kterıpujdou nynı . Prı stırok byste mohli byt klidne na jejich mı ste .ú R ekla ctyri jmčna o kterych se ve de lo, z e latka osmč trı dy je nad jejich moz nosti a o kterych se rozhodovalo, budou-li opakovat nebo ze skoly odejdou. Potč sli ti s prume rnym prospe chem, mezi kterč jsem patril letos poprvč i ja a nakonec ti nejlepsı . Mluvila k nam klidnym, teplym, milym hlasem.

129


“Tak a je to. Ne kterıdopadli spatne , jinılčpe. Ale ani ti, kterınedopadli dobre nemusızoufat, protoz e prı stıskolnırok budou moci jı t do devatč trı dy a tam si znamky opravit. Budete tak mı t o rok vı ce na rozmyslenou co byste chte li dale de lat.ú Zvolna prochazela trı dou a mč srdce tlouklo jako zvon, kdyz se zastavila na chvıli u mč lavice. Me l jsem hlavu ve vysi jejıho klına a cıtil jsem nevtı ravou, ale intenzı vnı , mne tehdy jeste neznamou vuni. Potom se zacalo diskutovat o tom, zda jı t do “devı tky,ú na strednıskolu nebo uciliste . O mne bylo rozhodnuto, ze pujdu do “ucenı ,úabych se otrkal a naucil se de lat ne co uz itecnčho. Moc se mi nechte lo, neme l jsem nejlepsıznamky a klidne bych zustal ve skole. Skolnızvonek zarincel drı v, nez obvykle. “Tež vsichni ukazne ne a potichu sejdeme do auly. Ne abyste lete li jako kone nebo si me neprejte!ú Otevrela dvere na chodbu a pokynula rukou. “Tak jdeme. A potichu, jak jsem rekla. Z adny rev a z adnč dupanı .ú Kdyz jsem kolem nıprochazel ja, poloz ila mi ruku na rameno a pritahla me k sobe . “Az to vsechno skoncı , zajdi za mnou, ano?ú Koukal jsem na nı , jak na zjevenı . Pripomı nala mi neve stu. V hlubokčm vystrihu jejı ch satu se rysoval z labek mezi nadry, ktery ubı hal dolu. Znovu jsem uvide l pevnč, tuhč polokoule prsu se vztycenymi bradavkami a mč nitro zachvatil nedefinovatelny pocit. Dopadl na me jak kladivo na rozz haveny kus kovu a zanechal nejasny otisk. Zachvatila me hruza a tı sen a nervozitou se mi zacaly potit dlane . “Co koukas,ú zasmala se. “Utı kej, aČ nezmeskas.ú “Ano.ú “Ji milujes vole, ne,ú zahucel cikan Horvath. “Ja miluji jenom tebe,úodpove de l jsem hlasem vyz ilčho buzeranta. “Blbej, jako vz dycky,ú zahŠtoril typickym cikanskym akcentem. “Horvathe, ty vole jeden, kdyby si se radsi naucil cı st a pocı tat, to by bylo ne co. Kdyby si vypustil z ty svy pitomy bedny takovyhle blbosti, moz na by to slo.ú “Na to ja sččru,ú protahl ope t Horvath do cesko - cikanstiny. “Muj tata zı kal, z e stejne budu de lat nadenı ka, tak na co bych se ucil?ú “Nadenı ka budes de lat prave proto, z e jsi se neucil, ty hovado.ú “Hčle, abych ti jednu nevrazil.ú “Di do prdele ty plasmusko, to by vas muselo bejt pe t. To pak mate svaly. Ale ty sam? Jsem Šplne bez obav.ú “Co je vy dva? Horvath? Doufam, z e se ptas na pravopis a velkou nasobilku.ú “Ten ani nevı , z e ne co takovčho existuje, viž de dku?ú poplacal jsem ho po rameni. “Jčn pockej, ja ti dam prčs drz ku.ú “Nojo, dobre, das mi, ale tež si pojž pro obcanku, aby te mohli hned

130


zavrıt.ú “Co by me zavı rali?ú “No to mas tak. Kdyz mas obcanku a das ne komu pres drz ku, tak te zavrou. Pujdes do polepsovny a tam odtud nevylezes, az ti bude padesat.ú “ j, ty mi de las nervy. Tata nic nepovidal otom.ú “Protoz e to nevı . Vidı s jste oba stejne chytry.ú “Novı dis, ti z ı kam, muj tata je chytry.ú “Jasne ja vı m. Vz dyČ se zname, ne?ú V aule uz byly shromaz de ny vsechny trı dy, kterych se vydavanıobcanek tykalo a tak mnoho mı sta k sezenınezbyvalo. Pripadal jsem si ztraceny v bludisti z idlıa lidı , kterıse neustale kamsi ste hovali. V tom se otevrely dvere a za vysokou, sportovnıpostavou reditele vesel maly, tlusty clove k v uniforme a s hromadkami cervenych knı z ecek v usmudlanč papı rovč krabici, kterou drz el pod paz ı . Usmal se na nas a i pres dalku, ktera nas od sebe de lila jsem postrehl dva vyraznč spicaky. V pootevrenych Šstech se mu mı hal natekly, neprirozene cerveny jazyk. Vypadalo to jako by byl od krve. Otrasl jsem se hnusem. Ne kterıspoluz aci se zacali smat. “Co je tady k smı chu?úzahrme l mohutny, brucivy hlas. Hodil celou krabici na stul a pronikave se podı val do auly. Ocima jezdil z jednoho na druhčho, jakoby si vryval podoby vsech te ch, kterıbyli prı tomnı . Napı nal pri tom usi, kterč se mu jemne hybaly, hladil si spicku mı rne cervenčho nosu. Sedl si, neustale hledı c do auly, na pripravenou z idli a vzal do ruky prvnız knı z ek. “Tento pan,ú zacal mluvit reditel. “Soudruh,ú prerusil ho maly cerny. “Soudruh, soudruhu rediteli?ú “Tento soudruh,úopakoval reditel, “vam vyda obcanskč prukazy. Je to...ú “To snad vsichni ve dı , ne?ú Trı dou se ozval znovu smı ch. “Tady bude klid. Celou dobu, co tu budu, se tu nebude nikdo hihnat nebo vam ukaz u. Nemam cas se tu s vami babrat cely dopoledne.ú Vsichni ztichli strachem. “K cemu obcanka je, to jiste vı te a jak s nızachazet se doctete uvnitr na poslednıstrane . Budete ji nosit neustale sebou. Kdo ji znicınebo ztratızaplatı pokutu. Tež budete prichazet podle toho, jak vas budu cı st a kaz dy se podepı se - a zvedl ho do vysky - tı mto perem. Je to jasny?ú “A facku bys nechte l,ú zahucelo aulou. Trhl sebou a hbite , jako kdyby me l pod sebou pruz inu, vylčtl ze z idle. “Okamz ite zjiste te, kdo to byl,úzarval na vsechny ucitele, kterıstali ne mı hruzou na podiu auly vedle ne j. “Nech toho,ú zakvicela ne ktera ze spoluz acek, kterč se asi ne kdo snaz il sahnout na prsa. “R ekl jsem, z e tady bude klid. Pe knıspratkovč,ú obratil se k rediteli. “Ti jsou zralıdo kriminalu, vsichni! Tak kdo to rekl? Dozvı m se to? Co to bylo za hrdinu, ktery mne ji chte l vrazit. Tak pojž sem a predvež se! Uvidıme

131


kdo z koho.ú V aule bylo ticho jak v hrobe . “Myslı m, soudruhu,ú zacal tichym, ustrasenym hlasem reditel, “z e se to asi nedozvı me. Museli bychom tady hodiny vyslychat kaz dčho ze z aku a na to asi nemate cas, z e? R ı kal jste, z e spe chate, z e ano?ú “Kdyby po mčm bylo, ja bych se to dozve de l raz dva, ale tihle pitomci mi za to nestojı .ú “Pardon,ú ohradil se reditel, tady jste ve skole. “Nejsou tu z adnıpitomci. Jsou tu z aci, kterıse musıjeste mnoho ucit, ale pitomci? Tyto a podobnč vyrazy bych si vyprosil.ú “Vy si muz ete vyprosovat co chcete. Kdyz jsem tu ja, tak vy budete zticha! A buž te rad, z e vas nedam zavrı t!ú Mavl rukou, ne co zahuhlal a zacal cı st. Do mrtvolnčho ticha, kterč vz dy pri ctenıprorızl jeho brumlavy, neprıjemny hlas, zazne lo, spolecne se zvone nı m, takč moje jmčno. V soudruhovi zbyla strasliva zlost. Nemohl nas zbıt, zkopat, mucit, mohl nam jen nadavat. Az mnohem pozde ji jsem se dozve de l, z e to vsechno klidne ude lat mohl. Zvedl jsem se, ale hruž mi sevrel ohromny strach. Oprel jsem se o ope radlo z idle a nemohl jsem ude lat krok. Jakobych zchroml. “Tak co je? Jses hluchej? Mam ti jı t pomoc?ú Hlavou mi prolete ly vzpomınky na sazavskč lesy, na kere malinıku obsypanych sladkymi, chutnymi, vonavymi plody, na hlubokou kalnou reku a obrazky utonulych pribitych na strome na mı ste nehody v zatoce plnč vı ru. Ucı til jsem vuni ruz ı . “Tak de lej, de lej, nejsi tu sam,ú zamecel znovu. Krucifix musı m se z toho kolapsu dostat. Me l jsem vztek sam na sebe. Nesmı m podlehnout. A navı c tčhle kreature. hmt no i t nmv ù ai éd nøév sd éb. v cd ao . v t nmo Jv i p d v l ìv kp v d v nMí ý v yMt d ïv èjšTi v i ù øn ù ai umyév yskbv ysi o bkJ

Na zatylku jsem pocı til jemnou ruku, ktera me pomalu posunovala kupredu. Pln zmatku jsem se odvratil a zadı val na okna. Na zaspine nych tabulkach bylo deste m cosi napsano. Snad ne jaky tajemny vzkaz? Ale pro koho? Snad ne pro me ? Co mi to jen pripomı na? “Tak pujdes si to podepsat nebo ne? Krucinal, uz toho mam dost. Privež te sem toho spratka nebo si pro ne j dojdu. ChyČ te ho za lı mec a uz aČ je tady,ú hrı mal dale. “Soudruhu, to jsou jeste de ti. I kdyz jim davate prukazy nenıjim dvacet. Mnohym nenıjeste ani patnact. Co byste od nich chte l. Tusıve vas neprı tele, podve dome se vas bojı ,úslysel jsem jemny ale durazny a jasny hlas vedle me . Znovu jsem se na ne j podı val. Byl tak ohromen, touto malou vzpourou, z e si nervozne zacal olizovat rty. Nabe hly cerveny jazyk mu kmital vpravo a vlevo a nakonec zase zapadl do cernčho jı cnu hrdla. ’ácMt v tdv yMéd t béý v jv s. aMyo ,v ámé,v ud yzbý J

132


Ani jsem se nehnul. Nepodlehl jsem mı rnčmu tlaku v zatylku. Stal jsem jak solny sloup. Zkoprne ly a zkamene ly hruzou, kterou ve mne tento nepatrny muz ı cek vyvolal. A tu, jakoby ho vymrstilo ne jakč tajnč a silnč pero, vyskocil, razne odsunul z idli, vzal pero a cervenou knı z ku a odstrkujı c ty, kterıprekaz eli, pristoupil razantne ke mne . Vytrhl z idli nejbliz sı mu sedı cı mu, srazil me na kolena a cervenou knı z ku hodil na z idli. “Tak to podepı ses tady, kdyz uz ti urı zli nohy.ú Vzal jsem roztresenou rukou pero, kterč mi pristrcil a neume lym kostrbatym pı smem se podepsal. “De kuji vam milostpane, z e jste se obte z oval. Racte se posadit,úa prisunul mi z idli az k noham. Potč odesel znovu na podium auly. “KDO VLASTNE JSEM?ú Bylo to vsechno jako ve snu. Ne kdo zaklapl aktovku a zazne lo to jako vystrel. Ne co nejasnčho a nesrozumitelnčho mi kanulo pres rty. “Co rı kas,ú ptaly se ruz e. “Krasne vonı te.ú “Pssss.ú Ne komu spadla sklene na kulicka a kutalela se pres celou aulu. Mı haly se v nızkreslenč lavice a tasky a nohy a te la a zastavila se az u vyvysenčho podia. Slunce si ji okamz ite naslo a zacalo spalovat ty bledč, zde senč a ustrasenč tvare. “Ude late si uz konecne v tomhle chlčve poradek?ú Jejıcista, hezka tvar kyvla, sestoupila opatrne po dreve nych schudcı ch dolu, sebrala ji a pevne sevrela do dlane .

’bM p jnøv yMcMéMv i áal t nMnv Tkt n. ìv o d ù ai o jbo knd éo . ìv cd ao . v bui sm Jv Bd éb. ù nzbvt jvtd í évo Mvo d t jéo øZmvsønd svMvyMcMévtjvù ai ámaMnvtszvéd t bézìvcd ao zvù d aMJ ’ácMt v tdv í i nbév í éi kT. ìv yMTo kn. v yi ázbd v d Ti v TéMsý J

CHCI TAKČ KRI DLA!

( iv ù i í éMyd v yMcMév n,šjv nd o øv cd asd o . v ù i nl cd bv nd bknjo ý ìv ù iv bnd a,v ù ékéMv áméz t bi uzù bMìv bnd azv sý ù Mí MéMv Mbi v šTi zcd bv d í é,v sMný J

SNAD TO NEBYLA MOJE DUSE?

L v . šTvo i Ti kvt d vyMcMéi vsý nszud nv Mé,vcd asd o ,vd ymabi Jvrd ymabi vTo kt kJ ! éMí jo Mvo d kt nzéd vt ni kù MéMvMvnd o zvcd asd - vyMé,sMéMv i d vo jnai ìvsd vbnd a, t d vksjí øévt z vt d ád vsvbazt o , ìvnd o øv i í a, vi áéd bkvt v Mé. í jù éi Mnjšb. v bkDumbd v sv akšd ìv t nzéd v sønZm jv séo M jJv gi Zd év t d v bd v bMnd í ud ì ù i éi p jév bkDumbv Mv ysd í év d Ti v smbi Jv ó Mv akí , v t M d nkv tdv áéý ZnøéMv i í aMszv i šd é TéMso øvsd éb,vù jt ni éd vt vákámo bi s. vyzt i áo mbd JvKvbMp í ,vbi i aý vo Mv ø p i kaMéi v p ékn,v i bi v tv i aMo p i si kv ù Mo d o bi kJv ByMév t d v yáaM- v íiv akbý v Mv sv í éMo j kšmnjév ái í Ms. v šTéMí Jv ( i Mékv t d v jv ysd í o kév íiv ai sjo ý v i cmv Mv o M mujév o Mv t ù zo d b ni Ti v Mé,Ti ìvnékt n,Ti ìvai ynud t d o ,Ti vMvù ud šd vnMbvt d ád søí i ,Ti všTézù bMJ èd o v i nd smaMév È t nMv Mv jTi nMsøv nuzt év Myý bd ìv éMù Mév ù iv í d šTkv Mbi v aý áMv bnd azv td o zTéd v i šjno d v o Mv t kšTkJv ó øši v tdv ù i bi kZd év umbMnìv Méd v zv t d v p zí o zv t éi sMv o d t éý Zd éJ Bv , v t aí šjv áý éMv n Mv Mv njšTi v o Mù éo jéi v ù azyí o i nkv ù ud í v s. t nud éd Jv K zcbév t d bi Ti knd bìv akbi kv jv ù ai d éMv ái éd t nìv i ysMéMv tdv i TékZkmšmv azo Mv Mv i yd bJJJV

133


Bý ù Mí Méi v ni v Mbi v yMZù jo øo ,v i bd o o mv nMákébý ìv i . sMo ,v cMt v iív cMt kv bMù bM j Zù jo Ms,Ti v í d ZnøJv E i v jv ni v d o v ù ujù i mo zVv ( Mí z Jv ( ai ù Mí z v t d JJJbM v séMt no øV Ší i VJJJv ( ai cVJJJv Bv . šTv i cmšTJJJv KzšTsøsý v Zméd o t nsmJJJJó d o mv ni v ù ud šd v ù i ù as,JJJJL v ø t d v kv ni v o d t nMéi v d Znøv o jbí ý JJJL p v d v nkv jnai V ó G Vv è’v rG v K’L x ØH: ï gd nd v jv bumí éMìv šTšjv syé,no i knï

Kdyz jsem ope t otevrel oci, ruz e me la smutnou presmutnou tvar. Sede la vedle me a moji hlavu me la poloz enou v klı ne . V ocı ch ji horel ohen. “Co jsi to zase ude lal,ú rekla klidne , ale trochu vycı tave . “On se malem zblaznil, chte l te nechat odvčzt do nemocnice. Nakonec te zachranil Linek. Byl velmi rezolutnıa podarilo se mu toho chlapa presve dcit, z e je to ze spatnčho vzduchu. Jsi opravdu hrozny. Vsechno zkazı s. Myslela jsem si, z e uz jsi zdrav. Me la jsem pro tebe prichystanč prekvapenı .ú “Ja asi zdrav nikdy nebudu.ú t

Á“zí o ,v nd ù éi ìv d o v smnav t bkcmv yMv i bo ý v Mv éi škd v í sd u jJv g,ZAv øv o Mù é- kd knbd Jv Kv d Ti v TéMt kv yMyo msMéMJJJú

“Co to blabolı s,ú prerusila me . “Jaky dčsČ , jaky vı tr? Podı vej se okny, je lčto. Krasny teply, vonavy den.ú “Pro me ne. Zbyva jen horkč zoufalstvıa nenavist.ú ÁKMt nud éjév t d

v Ti ïúv Bmnav t bkcmÌv e anv d v i ù aMsí i szJ

“A vy si rıkejte co chcete! Jejıchvıle prijde.ú “Co to breptas zatracene ! Vzpamatuj se uz konecne . Uz toho mam dost! Co te tak rozloz ilo? Jeden neotesanec? Hulvat a hrubian? Vı s kolik jich na tebe v z ivote ceka? Vı s kolik jsem jich uz zaz ila ja? A z iji! Jsem! Existuji!ú ÁKv d Ti v TéMt kv yMyo msMéMv DMéd Zv Mv o d ù uznd ét nsmJú

Zatrasla se mnou tak silne , z e jsem si myslel, z e mi uletıhlava. “Tak uz se konecne prober! Musı s tč slabosti vzdorovat.ú “Musı s se to naucit. Musı s! Rozumı s?ú Znovu se mnou zatrasla jak s mladym stromkem. “Musı s, ja to chci.ú A rozplakala se. “R ı kate to samč, co nasi.ú Utrela si hrbetem ruky cirou jasnou slzu, ktera ji utkve la na tvari. “No a? Je to snad ne co spatnčho? Zvedni hlavu a posaž se! Vı s jak dlouho tady uz lez ı s?ú “Ne.ú “Skoro hodinu. Uz dvakrat tu byl skolnı k, jestli nema zavolat sanitku. No tak, de lej. Jsi prece chlap. Tak to dokaz .ú Posadil jsem se bez zvlastnınamahy. Fyzicky jsem byl zcela fit. “Nede lam to naschval a vy to vı te. Musıvas pe kne brne t nohy, co?ú Konecne se usmala. “Brnı , ale na to se neumı ra. Vstan a budeme trochu chodit, vole,ú a hrabla mi do vlasu, “oba to potrebujeme.ú “Ja mohu klidne zavodit v maratonu, nic mi nenı .ú “Ja vı m. Kdyz jsi se mnou, nic ti nenı , ale prvnınicema na kterčho narazı s, te poloz ına lopatky.ú

134


“Ovsem ne fyzicky.ú Prisla ke mne a pohladila me po tvari. “No jo, ty svalovce.ú Objala me kolem ramen a vedla ke stolu, na ktery si sedla. Zcervenal jsem a mč te lo zaplavila vitalnı , z ivelna, vytrvala a te z ka touha. Te z ka jak pytel zlata. Cı til jsem, jak mi te z kne a nabyva pohlavnıŠd. Byl jsem naprosto zmaten a upadl jsem do hlubokčho mlcenı . Ohlčdla se a patrne si vsimla mčho vzrusenı . “Co je, co je,ú rekla se smı chem. “Nic,ú zalhal jsem nepresve dcive . Zkusil jsem potlacit svč vzrusenı , ale nebylo to tak snadnč. Nasadil jsem prosty, duve rivy a prı ve tivy vyraz. Jenomz e jsem se asi pe kne pitvoril a ona se rozesmala jasnym, veselym, nevazanym a hlasitym smıchem. “Pojž sem a sedni si.ú Nohou ukazala na zidli hned naproti nı . Posadil jsem se a neve de l kam s ocima, neboČ jsem ji koukal rovnou na kolena. A Šzkou uzouckou skvı rkou, ktera ji obcas vznikla mezi jinak pevne sevrenymi nohami jsem na maly okamz ik uvide l plna bı la stehna. “Vı s ty co,ú rekla se smı chem. “Kdyz uz ti nic na sve te nepujde, stan se hercem. Alespon to zkus. Hraj divadlo! Mas pe kny zvucny hlas a...zavahala, “jak to jen rıc‘... vyrazny oblicej a zcela specifickou mimiku. Nemuz es neuspe t.ú Seskocila ze stolu. “A jak jsi se rozhodl prı stırok? Uvidı me se spolu? Zakroutil jsem hlavou. “Asi ne. Za me uz rozhodli vsichni ti co si hrajına mč rodice. Budu jezdit na ne jakč uciliste do Krupky.ú “To je dost daleko. Nechces si to rozmyslet? Prı stırok by jsi me l zcela jiste dobrč znamky, urcite lepsınez letos, a potom, ty jsi hloubavy, meditativnı typ.ú “Nerozumı m vam.ú “Chci tı m rı ci, z e se pro manualnıpraci asi moc nehodı s. Taky se obavam dalsıch neprıjemnych konfliktu a nedorozume nı, neboČ do uciliste , co si budeme povı dat, nechodıprave lidč tvčho typu, ale daleko vı ce takovıjako je Horvath, Kmec nebo Varga.ú Pokrcil jsem rameny. “Ja bych rade ji chodil do skoly, ale je rozhodnuto. De da vynaloz il velkou namahu, abych se tam vubec dostal. Bylo dost plno.ú “Chces, abych s nı m promluvila?ú “Nevı m, jestli by to bylo co platnč. Znate ho. Co si vezme do hlavy ...ú Usmala se. “Budes po ne m. Uvidı s. Tvrdy, dusledny, ale spravedlivy.ú “Ke mne je jen tvrdej.ú “To jeste neumı s posoudit. Tež ti asi vı c ve cıpripada jako krivda, ale prijdou chvı le jeste horsı . Ve r mi. Leccos o tom vı m.ú

135


“Kde jste se to dozve de la?ú Mavla rukou. “Z ivot. A v z ivote se budes muset mnohokrat poradne poprat. S lidmi, neprı znıosudu, jak se rado rı ka. Te z ko rı ci co je horsı . Boz e, to je ale hodin,ú vyhrkla. “Doma uz na tebe jiste cekajı . Vyzo mas dobry, nemusı s se niceho bat. Kdyz si spocı tas kolik latky jsi zameskal a vlastne jsi vsechno az na malč vyjimky dohnal i kdyz ne kdy ne tak zcela hladce, co?úusmala se. “Tak pojž ,ú vzala me za ruku a tahla ke dverı m kabinetu. “Pujdeme spolu k tramvaji, chces?ú Vystrcila me na chodbu. “Treba se vidı me dnes naposled.ú “To ne,ú vyhrkl jsem. “Urcite se na vas prijdu podı vat.ú “Jo, jo. Porad vsichni jen slibujı , a nakonec neprijde nikdo.ú “Vz dyČ jste snad tolik lidıjeste neucila. Jste mlada. Vlastne ani ne o moc starsınez ja.ú “Ty snad vı s, o kolik jsem starsı ?ú “Jo, vı m. O osm.ú “A kdo ti to rekl?ú “Nikdo. Jsem detektiv, cmuchal, a tak jsem to vycmuchal. A kdo se moc pta ten se moc dozvı .ú “Nemas ale pravdu. Ja jsem starsıskoro o deve t.ú “Je-li ne kdo starsıskoro o deve t, pak je starsıo osm nebo ne?ú “Pockej na me pred skolou ty mudrlante, vezmu si jen tasku a hned jsem dole.ú „Krucifix, co to ja kra va dž la m? Vzdyý je to obycejnej kluk, jako kazdej druhej na tyhle skole. Ne, nenı, je zvla stnı. Je zasmusily, jako noc. Ma lo se smž je. Procto vlastnž dž la m? On stejnž nic necha pe. Nebo snad uz jo? Je na svu j vž k neobycejnž chytry. Zakoukala jsem se do nž j, to je cela ta vž c. Ale proc, proboha, proc? Blbnu a to nesmım. Za dny nadž je, za dny schu zky. Kurva zivot. Jako bych nemž la dost na vybranou jinde. Ne, ja se zacumım do za ka. Krev se mi varıa hru‘ zveda , kdyz ho vidım. A kdyz ho nevidım, tak je to jestž horsı. Jak uniknout? Vım, ze se mu lıbım. Jak mi cumž l v kabinetu mezi nohy. Ne drze, zhovadile, jako ty dacani kolem mž . Ale jemnž , nesmž le, po ocku. Samozrejmž , ze to nebude na vž ky! Nesvlekal mi kalhotky a nesahal mi mezi nohy. Bohuzel to bylo jestž dra zdivž jsı, nez kdyby to dž lal. Ja kra va, snad bych mu to i dovolila? Jestž , ze se o to nepokusil. To slabe chvž nı, ktere jsem cıtila, by mohlo zesılit. Ale co kdyz bude mym za kem i prıstırok? Chci to vlastnž ? Chci a nechci za roven . V tva rıch i srdci cıtım ohen a teplo. Tak dost! Neumıs si snad porucit. Vezmi konecnž tu tasku a mazej dolu . Vychladnes!Ř Co mam proboha de lat? Vzı t ji za ruku? A co dal? Co kdyz mi jednu placne. Ne, to by neude lala. A proc ne? Taky by ji mohl ne kdo vide t. Urcite by se jısmali. Vezmu jıtasku, kdyz dneska z adnou nemam. Jak vlastne kluci chodıs holkami? Co de lajıcelč odpoledne a vecer. Prece porad o ne cem

136


nemluvı ? Co budu de lat? “To jsi hodny, z e jsi pockal,ú ozvalo se nade mnou. Trhl jsem hlavou a prudce jsem se postavil. “Ceho jsi se lekl? Nemas cistč sve domı ?ú “Mam, proc se ptate?ú “To se tak rı ka, kdyz na ne koho promluvı s a on se lekne tak jako ty pred chvilkou.ú “Premyslel jsem.ú “To jsem si vsimla. Mohla jsem ti klidne utčci.ú “Proc byste to de lala? Stacıprece prijıt, rıci nemam cas nebo mam ne co jinčho a odejı t. Co bych mohl de lat?ú “Netrvalo to dlouho?ú “Ne, vubec ne. Ja bych na vas klidne cekal az do vecera. Je pe knč pocası , sedl bych si tamhle pod kastany...ú ...“ a dal si pivo, ne,ú rekla se smı chem. “Oni by mi nenalili, srabovč.ú Zasmala se. “Ty snad pijes pivo?ú Kyvl jsem hlavou. “Uz od pe ti let.ú Zde sene se na me podı vala. “To snad ne.ú “Ale ano. Museli jsme pı t cernč pivo se z loutkem. Pry je to zdravč na prudusky.ú Usmala se. “Kolik jich denne vypijes?ú “Jedno. Taky jsme de lali takovou ve c, z e tenkrat se pily takovč sladkč likčry. Me ly kakaovou, kavovou a ja nevı m jakou jeste prı chuČ . Ja s bratrancem jsme museli vz dy rano, nez jsme sli do skoly, uklidit lokal. A tak jsme chodili a te mi malymi, hubenymi prstı cky jsme ty sladkč zbytky z te ch malych stamprlicek vylizovali. Nez jsme odesli do skoly, byli jsme skoro opilıa ve trı de jsme usı nali. Ucitelč nam psali poznamky, ve kterych durazne vyzyvali nase rodice, aby nas neprete z ovali a posı lali nas vcas spat. Nikdy je nenapadlo, z e jsme priopilı .ú Smala se az ji slzely oci. “Musel by jsi vypadat alespon na osmnact, aby ti nalili. To bude jeste chvı li trvat. Ale nebuž z toho smutny. Mladıje dar, ktery mas jen jednou v z ivote . A cım dčle ti vydrz ı, tım lčpe pro tebe. Pecuj si o ne j!ú “Vam aČ taky dlouho vydrz ı . Nave ky,ú vyhrkl jsem. “To nenıdano nikomu. Mladıa krasa jsou prchavč jako cas. Dnes jsi mladı k, zı tra kmet. U z en je tento cas obzvlaste kratky. Starneme mnohem rychleji. Vrascitč obliceje a deformovana te la. Kdyz jsme mladč, jsme jako kytky. Kaz dy nas chce. A kdyz je nam tricet? Otocıse za nami uz jen starsı

137


pani. A ve ctyriceti?ú Mavla rukou. “Je to vsechno hrozne nespravedlivč, ale radu neznam. Pomoci nenı . To vy muz sky, jste mnohdy jeste v padesati docela pe knı . Pe kna postava, dobra kondice...ú “Ja vam nerozumı m. Vy mate strach ze starı ? Uz tež ? To je snad trochu predcasnč.ú “Marne se ute sujes. Cas je dobry, rychly a vytrvaly be z ec. Za chvı li se zacnes holit, jeste se parkrat vyspı s a je z tebe chlap se vsı m vsade.ú “Nebuž te smutna. Vı te co? Pozvu vas na... ú zarazil jsem se. “No tak, na co? zeptala se s nedobre tajenym smı chem.ú “Ja vlastne ani nevı m na co vas mohu pozvat. Jeste jsem nikdy nikoho nikam nezval. Ostatne , nikdo by stejne nesel.ú “Ja ale pujdu, urcite . Tak aby jsme nepili kaz dy ne co jinčho, dame si limonadu, jo?ú Naprosto spontanne me chytla za ruku a be z eli jsme do restaurace. Ucı til jsem jejıteplou suchou dlan a lehkč zachve nıjejı ch prstu, kdyz se nase ruce dotkly. „Blbnu. Matu mu hlavu a sobž taky. Vım to, ale je to silnž jsınez ja . Neda se s tım nic dž lat. Za ruku po mž stž . Musıto vypadat komicky. Ja na matku nevypada m a on na syna taky ne. Co kdyby na s potkal reditel. Pru ser jako hrom. Nebo jeho rodice? To by se dalo vysvž tlit.Ř “Sedneme si sem, chcete?ú “Jo, kam chces,ú odpove de la mı rne zadychana be hem. Sedli jsme si pod vysokč rozloz itč lı py. “Ty ale umı s vybı rat mı sta.ú “Lı bıse vam tu?ú “Je to tu nadherny. Jeste nikdy jsem tu nebyla. Vsude krasnč vonavč stromy, tčme r velebnč ticho. Je to jako v pohadce. Lı py, tak krasne vonı .ú “Jsou jako vy. Taky krasne vonı te. I tež . Jenz e jinak.ú Pohladila me po ruce. “Jses mily. Vı s, z e mi tohle nerekl z adny z te ch kluku, se kterymi jsem dosud chodila?ú „O cem to s nım proboha mluvım? Vzdyý o tom nic nevı. Alespon doufa m.Ř “Bylo jich hodne ?ú “Kdepak. Jen takovč znamosti, na skole, vı s?ú “A tež ?ú Zakroutila kratce hlavou. “Nic.ú “Jak je to moz nč. Vz dyČ takovyhle pe kny slecny jako jste vy, prece musejı mı t spoustu kluku. Vy nechcete?ú “Ne, z e bych nechte la,...ale je tu problčm. Ja bych se chte la vdat a to zase nechte jıoni. Chte jıme jen...ú “Co? Proc to nedopovı te?ú “Protoz e si myslı m, jestli to nenıpravda tak me oprav, z e o te chto ve cech

138


nemas jeste ani pone tı . Nebo jsi snad uz s ne jakou holkou chodil ? Treba ze trı dy?ú “To ne. Nechodil. Ale uz jsem to vide l.ú “Co jsi vide l?ú “Jak spolu chlap a z enska...ú Zcervenal jsem jako ruz e. Pokyvala hlavou, prsty me chytila za vlasy a zvedla mi hlavu. “Dı vej se mi do ocı , kdyz se mnou mluvı s. Stul, do kterčho to rı kas, ti nerozumı.ú Sjela mi rukou do zatylku a jemne me objala kolem krku. “Jsem hloupa. Sedı m tu s tebou, jako bychom k sobe patrili a pritom jsem tvoje ucitelka. Tež te drz ım kolem krku a to nesmım. Prestoupila jsem mnohokrat skolnırad. Kdyby na to prisli, lete la bych.ú “Ja to nikomu nereknu, prı saham.ú “Ja ti ve rı m, ale...ú “Ale co?ú “Dopijeme a pujdeme, jo?ú “Ude lala bych ne co, co by me mrzelo a v tobe vyvolalo zmatek. A to nechci, nemohu a nesmı m. Pochop, nas vztah nenıvztah ucitele a z aka. Jsme, rekne me, dobrıpratelč. A ja se bojı m, z e kdybys po prazdninach prisel do skoly, tak bychom - ja i ty - me li velkč problčmy. Vım, z e mi asi moc nerozumı s, ale ja ti nemohu rı ci vsechno. Postavit te pred holou pravdu. R ı ci ti, mam te rada...ú Odmlcela se, sklopila hlavu a dotkla se celem mč. Ruka na zatylku me hrala a ja...? Ja jsem mlcel! Byl jsem zmaten. Kdyz ji zvedla, po lı cı ch ji stčkaly slzy. Nicemu jsem nerozume l. “Promin, to jsem nechte la. Kecam blbosti, matu ti hlavu a pak tady bulı m jako krava.ú Otevrela kabelku a podavala mi penı ze. “Be z a zaplaČ !ú “Mam svč penı ze. Ja jsem vas pozval a takč zaplatı m.ú “Dobre, tak uz be z , ty dz entlmene.ú Nikam jsem chodit nemusel. Cı snı k sme roval k nasemu stolu. Podal jsem mu bankovku, on mi vratil nazpe t, pode koval a odesel. “Musı m se trochu poopravit,ú rekla ucitelka, otevrela kabelku, vyndala malou pudrenku se zrcatkem a kapesnıkem si otrela tvar. Potč se lehce prepudrovala a rte nkou si prejela rty. “Tak co? Dobrč? Co tak koukas. To jsi jeste nikdy nevide l, jak se z enska maluje?ú “Ne, nikdy. U nas doma to nikdo nede la.ú Konecne zase vsechno schovala a zvedla se ze z idle. “Pojž !ú Zase ta nataz ena ruka. Rychle jsem vstal, dokud kouzlo trvalo a pevne jsem ji uchopil. Znovu jsem ucı til to jemnč zachve nı . Podı val jsem se na nı , a drı ve

139


nez jsem se nadal, me drz ela v narucı . Jemne a pomalu pritiskla svoje rty na moje. Na zubech jsem ucı til spicku jejı ho jazyka. Pevne se ke mne pritiskla a ja jsem ucı til jejıtvrda prsa, bricho a klı n. Nalčhaly na me s takovou Špornostı, z e jsem neme l kam uhnout. ’d mi zkamene l a me l jsem ho vel-ky a te z ky jak olove ny prut. Neustale jsem se snaz il uhnout jejı mu klı nu Ástyde l jsem se za svč ztoporenıÁ ale nebylo kam. Prudce se ode me odtrhla. „Ja kra va blba . Prece jen jsem to udž lala. Celou dobu jsem si to zakazovala.Ř “Promin, je mi to hanba. Ale bylo to silne jsınez ja. Jenom te prosı m, nerı kej o tom ani doma, ani jinde. Rozumı s?ú Poprvč jsem ji vide l v rozpacı ch. Tvare me la cervenč jak pivonky a cela se chve la. Stal jsem jak vul. S roztresenymi koleny, neschopen slova, pohybu, cinu, niceho. Jeste porad jsem cı til vuni rte nky a jejıjazyk, ktery se snaz il rozevrı t mi rty. Po vsech zklamanı ch, utrpenı ch, strasnych a de sivych snech a vidinach se na me usmalo ste stı . Usadilo se u mych dvı rek, kterč jsem nedovedl jeste porad zplna otevrı t. Naivne jsem si v tu chvı li myslel, z e zustane, z e uz nikdy neodejde, z e zachrana ci alespon spasa je blı zko, blizoucko, z e stacıkyvnout, natahnout ruku. Vzdalenč z lutč sve tlo se pribliz ovalo a zase vzdalovalo. Strı dave jsem roztaval a mrznul. Strı dave jsem byl sluncem i rampouchem. Jejıvlasy byly zlaty dčsČ i ohniva koruna. Znovu jsem vylete l na vrchol sklene nč hory. Uvnitr uhane lo sprez enızlatych konı. Jejich podkovy vydupavaly synkopy. Porad jsem jeste cı til vzrusenı . PohlavnıŠd me porad jeste brne l, nechte l se zmensit a na kalhotech mi jiste de lal velkou, nehezkou bouli. Budovy kolem me ztracely perspektivu a zvedaly se k obloze jak kopı . Vedle me stala z ena a preryvane dychala. Nemluvila. Po chvıli spustila ruce z mych ramenou, sehnula se a zvedla kabelku, ktera ji upadla. Kdyz se ope t naprı mila, podı vala se na me a rekla: “Mam te rada, ale vsechno jsem zkazila. Musı me se rozejı t. Nemohla bych te uz dale ucit. Skoncilo by to katastrofou. Mojıvinou. Jses plnokrevny muz , to mi ve r, ale zaroven jeste dı te . Mam zkusenosti, vı m o cem mluvı m. Bude se mi po tobe styskat.ú “Prijdu se podı vat, slı bil jsem to.ú V jejı ch ocıch, te ch krasnych, hlubokych, modrych ocıch s dlouhymi, tvrdymi rasami, se znovu zaleskly slzy. “Ne, prosı m te , ne. Jdi domu a zapomen. Bude to tak lepsı . Ve r mi.ú Jeste jednou se trochu sehnula a naposledy me polı bila. “Ahoj!ú Otocila se a rychle odchazela. Jmenovala se Sylvie. Varila se mi krev a z luc, zvedal se mi z aludek a bolelo me bricho. Jak to mohla ude lat? Jak to, z e odesla? Porad jsem ji vide l. Jejıboky, pohupovanıprsou, kdyz ke mne be z ela po ne kolika schodech pred skolou. Nemohl jsem se ubranit predstave , z e ji svlčkam.

140


Rychle jsem nastoupil na tramvaj a odjel domu. Kdyz jsem dosel domu, bolelo me celč te lo. Vzrusenım z jejich polibku a snad i nape tım, co mi r eknou k vysve dcenı. Nebylo s patnč, ale pr ece jen o mnoho hors ı, nez v predchazejı cı ch letech. Byly skoro tri hodiny, kdyz jsem se dovlekl do sluncem zalitčho bytu. Byli tam vsichni. De da, babicka, matka a dokonce i teta s bratrancem. Sede li kolem velkčho stolu v pokoji, popı jeli kavu a kourili cigarety. Obliceje me li zahaleny v oblaccı ch stiplavčho koure. Pred velkym sklene nym oknem vypadali jako ryby v akvariu. Bratranec se na me sklebil a de lal vyznamnč posunky. “Kde jsi byl tak dlouho,úzazne l de duv prı sny hlas. “Ty nevı s jak se chodı ze skoly? Moc jsi si zvykl se toulat.ú “Tatı nku nech ho. Vz dyČ se nic nestalo. Alespon jsme si popovı dali. Kdy jsme spolu naposled takhle sede li,ú ozvala se matka. “To nenımoje vina,ú odsekl de da “a do vychovy mi nemluv. Rady si vı m sam.ú “Jak myslı s,ú rezignovala matka. “Nikde jsem se netoulal. Ude lalo se mi spatne a potom jsem byl s panı ucitelkou na limonade . Je jılı to, z e uz nebudu chodit dal do skoly.ú “A ty by jsi chte l,ú vstoupila do hovoru znovu matka. “Jo, chte l. Nechci jı t do ne jakčho pitomčho uciliste .ú “Hele, hele, nebuž drzej, abych ti jednu nestrelil,ú ozval se de duv hlas. “Budes pracovat tak, jako my vsichni. Z adnyho knihomola doma nestrpı m.ú “Tatı nku nech ho, kdyz rad cte a rad se ucı ,ú zaprotestovala matka. “Uz j sem ti r ekl, aby j si mi d o niceho nemluvila. A ty se pochlub s vysve dcenı m.ú Sahl jsem do kapsy a poloz il vysve dcenına stul. Teta uznale pokyvala hlavou. “Podıvej se,ú rekla bratranci a list mu podala. “A to byl ctvrt roku nemocny.ú “Hm,ú odtusil Mı la, “a co mam de lat?ú “Ucit se, ty osle.ú “To me nebavı .ú “Hosi nam trochu klackovatı . Nic je nebavı , pracovat taky moc nechte jı , moz na by pomohlo spraskat jim prdele, co rı kate, hosi?ú “To vı s tatı nku, jiny uz to nebude. To jsou ty jalovy lčta. Jdou do puberty.ú “Ja mu ji vyz enu z palice raz dva.ú Silny poryv ve tru pribouchl okno az se vysypalo sklo. Babicka hbite vyskocila ze z idle a pokriz ovala se. “To je ne jaky zly znamenı . Pan Buh s nami.ú “A zly pryc,ú zavrcel de da. Az tež jsem si vsiml, z e je mı rne opily. Nemohl jsem se ubranit smı chu. Na ulici ne kdo zahulakal. “Kterej vul? Jaky znamenı ? Co to zase vykladas za voloviny, z enska? Vz dyČ on to ma po tobe . To jsou porad jen sama znamenıa symboly. Normalnı

141


clove k by z tebe zblbnul. Uz se s tebou neda normalne mluvit.ú “Tatı nku, nech toho,ú ozvala se matka. “Ty mlc a nikoho neokrikuj.ú “A vubec, je horko, mam z ı zen. Jdu na pivo.ú “Uz mas dost. Sež doma a nikam nechož ,ú zaprosila babicka. “Na to ti kaslu,ú odtusil de da a otocil se ke mne . “A ty poslouchej! Po prazdninach jdes do ucenı . Budes jezdit do uciliste do Krupky. Vlakem nebo autobusem, to si rozhodni sam. Tež o prazdninach pojedes se strycem a z enskymi na Sazavu tak jako vloni. To je vse a tež jdu.ú “Tatı nku, zustan tady s nami,ú zkusila ho premlouvat matka a zastoupila mu cestu. “PusČ ,ú odstrcil ji stranou. “A pamatuj si. Tady jeste porad poroucı m a rozhoduji ja. Az to tak nebude, budu mrtvej.ú Byla to pravda. Odesel a zbyl po ne m jen zapach z lacinych cigaret. “Ten zas bude vypadat, az prijde. Maminko, to je hroznč!ú Babicka jen mavla rukou. “Uz jsem si zvykla. Kdyz mu klades odpor, je to jeste horsı . Kdyby alespon s tı m kourenı m prestal, ale hulıjako cikan za parezem. Uz sotva dycha. Kdyz vyleze sem nahoru, nemuz e tčme r popadnout dech. Ale ty jsi nam jeste ani neukazal obcanku. Dostali jste ji?ú Kyvl jsem hlavou. “Jo, tady je,ú a poloz il ji na stul. “No prosı m te , jak jsi se to podepsal? Jako by se ti trasla ruka v ne jakč predsmrtnč kreci.ú Ko i skv t d v Ti v ksjí øéJv fyb,v cd asd o ,v aný v Mv o Mù kšTé. v b jnMmšmv Myý bv sv nd o , šTunzo kv Mv sý t ni kù é,v ámé,v ud yzbý Jv mé,v ZMný v kcjnd ébý v Mv d mv si - Ms. v bémo Jv Ko i sk t d v šmnjév d mv ù i éjábý ìv nkTzv ù at Mv Mv bémo Jó d yo z ,v TéMt ý v yMcMéý v umbMnv t éi sMìv bnd a. t d v o d ai yk øéJv e é,sMéý v tdv sv d í o i éjn. ìv o d t ai yk jnd éo . ìv È o Mso . v Zk J

Tabakovy kour visel v mı stnosti jako mlz na clona a vune parfčmu simraly v nose. Bylo to hroznč. Zvedl jsem se a s roztresenymi koleny beze slova odesel do svčho pokoje. Zavrel jsem dvere a ulehl na pohovku. Z ivot je provizorium. Nema Šcel, nema smysl. Pomyslel jsem na sebevraz du, ale neume l jsem se rozhodnout mezi otravou plynem a skokem z okna nebo utopenı m. Mezi obe senı m se nebo podrezanı m z il. Ale hlavne jsem se prı serne bal.

“ékn,Ti vMv nd ù é,Ti v t sønéMvù i Mékvká. sMéi Jv’ábéi ù jéi v øv kbakno ,v nd o i ì t oýv Mv sjí jo ý Jv mézv Mv cd ao zv tdv Ti o jéý ìv mšTMéý ìv Méd v s. t éd í bd v o d áý éMv Zd í zv sd sZd i p o . šTv i í t nmo d šTìv o . áap v Mt o ,v Mv usMs,v áMasý Jv ó d mšTMo ,v Mv o d ud í øo ,ì Mbi áý vo Mo d t d o ,vù um i vyvnkáý vo Mvù ézno i v ,Ti vsøí i mJvBZd šTo i vši vt d í i t kí vù ai p jév øvo Mù é- i sMéi vTo kt d vMvna. yo mJvŠí i v jvkp vbi o d co øvù i l p d o Msp í ý v sý áud í o i knv yv Tékájo v n ý ìv yd v í o Mv s. To øìv bi ábý v TékáZmv o d pv yMnaMšd o mì TékáZmv o d pv ù d béi Jv ’Td - v knaù d o mv Ti ud év í zéJv ó i šv Mv yMnaMšd o mv nasMéi Jv ( éM d o ý v ø o d yMTumsMéý ìv jv bí ý p v i Td - v Ti ud év o Mù éo i Jv Ší ý v kp v bi o d co øv ù ují d v t ù Mt d o mVv e nzé t d v ù iv bi éd o Mv sv basMs,v bMZjv Mv sZjšTo jv njv o d í kp jsmMv ù i áéd í émv nsi ai s,v i bi éi v ùi øv šTnøéjìv Máý šTv tdv t zéJv Áó d i Tkúìv yMusMév t d Jv Øéd v TéMt v sv . šTv È nai ázšT yd ud év d Znøv í umsv o d pv tdv o Mai í jéJv ( Mí Méìv umnjév t d v tdv o d kt nzéd v í i él v aý šTéi t nm Mù i o t b. šTv v aý šTéi séMbl Jv rMbi áý v yMnaMšd o mv Mv o d ù i ai yk øo mv o d øéý v í o i Jv h,

142


t aí šd v tdv ù ai šTzyd éi v sd v sønao ,v t aZnjv i í ù Mí bl Jv ( Mù maý ìv ù éd šTi sbý ìv o d al yo øZm ai kaý v Mv yad yjsøé,v t kí ý ìv bnd a. jv tdv ù ai Tzo øév smnav Mv ù mt bMév Tékái b,v Mv nd t bo ,v nOo ý J ( t Mšmv t nai d v ád yv bézsd t v Mv széšl v yí d v éd p d éý ìv Mbi v o øMšmv ysézZno mv nsi ai s,v yv jo . šT ù Méo d nzao mšTv t ý t n, l Jv ’bi éi v o jšTv áý éi v ù éo i v basMs. šTv t éjo v Mv Téd o l Jv L umyo kn, o i Tý v Mv akšd v ù éo ,v sud í l v Mv ái ézbl ìv t d v øo jéý v sv bazt o øv áMad so ,ìv d „i njšb,v ù nzbý J ’v cd ao ,ìv éd t bé,v ù jMo jo i vG E ! e èG Uó v t nzév i ù ud o v i Tkno . vcd ao . v i nai bìv t jéo . Mbi v t anJv ó i Tý v øév t ù i knMo ,v yéMn. jv ud nøyý ìv sd v bnd a. šTv tdv i í azp d éi v njt mšd yéMn. šTv t éko šmJv )hl p d Zv t jv o Mv o øv t zTo i knv Mv o d t ù zémZv t d JNv Bv i nd sud o . šTv È t nd šT øév o øbi éjbv sat nd sv ù aMšTkv Mv ù i ù d éMJv jcd v tv o øbi éjbMv bi o šjv sv i áai sjn. šTv akbi k nad t nMév ni v o d o zsjí øo ,v t d njZnøv éjí t b. šTv i í ù Mí bl Jv ( ai ø- i sMév d v sv jt baý ìv i Td - ì í. v Mv basMs,v šzaý Jv ( Mnujév bv nd o i nøìv íiv bnd a,v t d v tdv umnjéJv Áó d ìv bujcd év t d J ó d šTšjv bv ni áøïú

“Co tady uz zase polehavas? Koukej se zvednout a mazat ven! Porad se jen valı s, nebo cumı s do knı z ek.ú De duv hlas hrme l jako hrom. Zvedl jsem se z pohovky a zmatene jsem na ne j koukal. Kde se tu vzal? Kolik je vlastne hodin? Slunce dal zahrı valo byt a vytvarelo na ste nach, kobercı ch a nabytku podivnč obrazce. Vzal do ruky knı z ku, ktera lez ela na stole. “FROMMúprecetl jmčno autora. “Co to zase ctes za volovinu? Co to je? Vzal knihu do ruky a nalistoval titulek. “Ume nımilovat. Nezda se ti, z e na to mas jeste dost casu? Vz dyČ ani nemuz es ve de t, o co jde.ú “Mam prece slovnı ky.ú “Ani tak tomu nemuz es rozume t. Alespon ne dokonale. FROMM,ú cetl a prekvapene kroutil hlavou. Bylo to poprvč, co jsem ho vide l otevrı t knihu. “Vz dyČ tady nenıo milovanıani zmınka. ...Poznanıduse. Copak dusi je moz ny poznat? VraČ to odkud sis to vypujcil a moc me neser. Porad chodı s jako bloud, krcı s se ne kde v koute a jeste ctes takovčhle blbiny. Tobe uz jen chybıdat se na modlenı . No, az zacnes chodit po prazdninach do ucenı , ony te ty srandy prejdou. Budes stavat v pul paty, domu prijedes ve tri, potom Školy. Co na me tak cumı s, proboha z ivčho? Snad jsi si nemyslel, z e se o tebe budeme starat az do padesati?ú “De do, nech toho kluka na pokoji. Porad na ne m sedıs, jak vosa na bonbone . Vz dyČ ma prazdniny. Ucil se dobre, tak aČ si odpocine.ú “To z e ma prazdniny, neznamena, z e se tu bude valet jako prez rany prase.ú “Prase se neprez ere. To si snad jeste pamatujes, ne?ú “Pocem a podı vej se, co cte. Slysela jsi o tom ne kdy?ú Babicka pristoupila ke stolu a vzala do ruky knihu, na kterou de da ukazoval. “Psychoanalyza. Nevı m co to je. Ale kdyz ho to bavı , aČ si to precte. Co proti tomu mas?ú “Vsechno!ú zarval. “Nechci tady mıt pitomce se sedivou kuz ıa deseti dioptriemi na ocı ch. Nebo si snad myslı s, z e je to ne co prospe snyho?ú

143


“Tatı nku prosı m te ,ú ozvala se matka. “Treba to majıpovinnč, cı st prave tyhle knihy.ú “De te mi do prdele! Obe jste stejny. A nezastavejte se ho porad. Nenımu pe t! Za chvıli zacne chodit za holkama a vy byste mu nejrade ji oblčkli sukni a snad ho dokonce prebalovaly! De tstvıto je prvnıcast grandioznırole, kterou dostane kaz dy za svuj z ivot jen jednou! Chapete to? A on? Kdybych ho nevyhnal sportovat, dodnes by o vlastnıvuli neude lal ani kotrmelec! Copak je to normalnı ? Cume t porad do blba anebo cı st?ú “Tatı nku, obcanku sice ma, to je pravda, ale porad je to jeste dı te .ú “To uz jsem slysel alespon milionkrat, kurva! A co? Jde te do prdele!ú Mavl rukou, zaklapl dvere a odesel. Coz pak mohou mı t dve z eny rozdı lnčho ve ku i vzde lanıstejnč nazory? Jak jsem byl tenkrat strasne hloupy. Z eny. O co vı c toho vı m o nich dnes? O co vı c toho vı m o sobe ? Coz pak de tstvımuz e ukoncit ne jaka pitoma cervena knı z ka s roztresenym podpisem? Z vasty, samč z vasty. Jde te se vsichni vycpat! De tstvıa kecy o de tskčm raji? To vsechno jsou jen povı dacky. Ja vam povı m jak to s de tstvı m doopravdy je. Je to ta nejspinave jsıa nejvsive jsıdoba v z ivote . Je to doba natlaku, nejistoty a zastrasovanı . Je to doba strachu, podivnych snu a podivnych stınu. C ertu a Mikulasu, velkych cernych ptaku a vselijakych strasidel. Je to doba Koste ju nesmrtelnych visı cı ch za dlouhč rysavč vousy na hacı ch ve sklepe . Je to sve t nadprirozenych bytostı , vzdaleny a zahaleny do te zko predstavitelnych barev a tonu. Je to tvrdy zivot a prace na povel. Nekonecny sled povelu a prı kazu. Doma i ve skole. Je to cas stupidnı ho barbarstvı . Moje cista a nevinna de tska duse byla utlacovana a zastrasovana tčme r kaz dy den. Me l jsem byt zastrasen na doz ivotı. De tstvıto je Šdobı nejistoty. Nebylo hodiny, ba minuty, aby mi do ne j ne kdo nezasahoval. Byl jsem neustale ve strehu, neustale pod tlakem jako ne jaky pitomy kotel od parnılokomotivy. Rodice, prarodice, ucitelč, spoluz aci, ti vsichni si cvicili svoji prevahu, utuz ovali svč sebeve domıa presve dcovali se o svč sı le. Byly to instituce na deformaci osobnosti. Nejrade ji bych je vsechny pobil. Predhodil hyenam. Kdyz ony ale majınejrade ji piskoty. De tstvıto je zivot ve strachu z celou radou nesplne nych tuz eb. Je to bezbrannost a bezmoc. Zavist, nespokojenost a podezı ranı , hruza, strach a bolest. Je to doba vyuz ı vanıa zneuz ı vanı te la i duse. Je to z ivot za trest a trest za z ivot. De tsky raj neexistuje, a kdyby vam to ne kdo tvrdil, kdyby vas o tom milč de ti ne kdo presve dcoval, tak ho kopne te do prdele! V de tstvıjsem se moc nenasmal. Jednak proto, z e se okolo me takč nikdo nesmal (uz tehdy nebylo cemu), za druhč pak proto, z e ustavicnč soute z enıkdo z nas desetiletych kluku ci holek prokaze vı c nenavisti k Špadkovčmu naboz enstvıa nepratelskčmu kapitalismu a kdo ve tsılasku k Sove tskčmu svazu, mnoho podne tu k smı chu nenabı zelo. I kdyz , co? Dž tstvıskoncilo, i kdyz vlastnž ne, a rajske dny mla dıcekajı... MOZNA , KDO VI ?

144


Dramatickč udalosti roku 1961 se me nedotkly ani v nejmensım. Sice jsem uz chapal, z e ne co nehraje, z e vsechno je jinak, ale porad jsem neve de l, co. Kaz dy koho jsem se zeptal, se zatvaril, jako kdyby prave kousl do susenčho hovna. Byl jsem svymi pe stouny drz en pe kne daleko od vsech udalostı. Vytvorili okolo me zež , za kterou pravda neme la co de lat. Myslıte si, ze mž chra nili? Nechapal jsem vyrazy, kterč jsem cetl v novinach a slychaval z radia. Co je to ta studena valka? Ten zvlastnısouboj ideologiı, iluzıa fantazie neuskutecnitelnčho, ktery povstal jak bajny ptak Fčnix z popele souboje skutecnčho. Dve slova, ktera jsem slychaval polovinu z ivota a uz jsem je ani nebral na ve domı . Neregistroval jsem je jako ne co mimoradnčho. Proste jsem si na ne j zvykl. Dodnes se za to stydı m a dokonce bych rekl, z e je to jedno z mych doz ivotnı ch traumat. Copak jsem ale mohl zasahnout? Cı m? A jak by to dopadlo? Dnes uz to vım a vy snad takč. Byla to valka iluzıa zmatenych fantasmagoriıne kolika stovek politickych avanturistu, kterısi to pe kne rozdavali mezi sebou za mohutnčho vyhravanırincivč dechovky a malovanı oslavnych hesel. Byla to valka moralne zmatena. Bez vı te zu, ale naplne na az po okraj, jako pivnısud, lidskou nemohoucnostıa politickou mizčriı . Jack Kerouac byl zrovna “On the Roadú (to jsem samozrejme neve de l) a lidove demokratictıa socialistictıbudovatelč se hnali a stvali, aby udolali toho nemozne blbčho, tucnčho a prezrančho kapitalistickčho cerva, a vz dy prvnıho kve tna manifestovali svoji jednotu a nerozbornost svazku se Sove tskym svazem. Kdo jsou to ti proletari, kterıse podle pokynu na prvnı strane Rudčho prava (nic jinčho se u nas necetlo. De da, matka a mnohem, mnohem pozde ji takč moji sourozenci, tendovali ke Komunistickč strane a jejı m zmatenym ideı m) majıokamz ite spojit a kde vubec jsou? Kde se skryvajı , ze jsem jeste z adnč nevide l? Jsou to snad ty oz ralč trosky z prvomajovych pruvodu, kterč pozde ji, po oslavnych pruvodech v hospodach stkajıa vzlykajı nad pulitry zve tralčho nekvalitnı ho piva nad povinnostıjı t manifestovat za jeste lepsızı trky? Jsou to snad ti tragikomictıhrdinovč, kterısi s te kavymi pohledy a tichym zaskrcenym hlasem septajıpolitickč vtipy? Tihle sralbotkovč a inteligencnınymandi se majıspojit? Buh nas ochranuj. To jsem jeste neve de l, z e uz to davno ude lali. A jak to dopadlo snad vıte, ne? A tak zatı mco v Berlı ne rostla mohutna betonova zež , ktera me la odde lit a takč to na dlouha lčta ude lala Á sice nedokonale, ale prece jen Á sve t pravdy a prosperity od sve ta lz ıa nenavisti, ja jsem se klidne flakal po byte a nezme nil jsem tı m vubec nic. Nerozume l jsem tomu zvlastnı mu stretu dobra a zla, ve kterčm, (bohuz el, na dost dlouhou dobu) vyhralo zlo a ovlivnilo tak be h z ivota milionu lidıprinejmensı m na ctyricet let, ale spı se na ve ky. V tč stejnč dobe daleko ve Spojenych statech americkych, ve state Texas, ve me ste Dallasu, jakysi Lee Harvey Oswald, ale asi ne sam, zastrelil prezidenta

145


J. F. Kenedyho, cı mz moz na na ve ky ovlivnil be h sve ta. Pribliz ne v tč stejnč dobe jakysi Bohumil Ne mecek Á muj blı zky soused Á vyhral titul olympijskčho mistra sve ta v boxu, ale nezme nil tı m vubec nic. Ja jsem premyslel, jak se vyhnout nastupu do uciliste a nezme nil jsem tı m vubec nic.

146


KNIHA TRETI STREDOVE K

John Mc Neil: Tak dlouho jsem se zabyval malymi ve cmi, az jsem se sam stal malym.

147


A P I TOL P RU N P FØ OØ ROE ÈOD

RAJSKČ DNY DOSPI VA NI ZAC ALY. (I KDYZ KDO VI .) Neprirozene vysoky a trochu, ale jen malinko shrbeny muz v dlouhčm cernčm plasti, ktery se mu vlnil pri kaz dčm pohybu dlouhych, tenkych rukou s ostrymi spinavymi nehty, pripomı nal biblickčho proroka. Koukal jsem na jeho prı snou, zapsklou a netecnou tvar, na jeho vrascitou kuz i a jeho ptacı oci, kterč si nestoudne a zcela nepokryte s lı cemi zaz ehlymi vilnostı , prohlı z ely teprve pucı cıprsa a sotva ochlupenč nohy ctrnacti az patnactiletych slecen, nafinte nych a tresoucı ch se trčmou, neustale si popotahujı cıprı lis kratkč sukne pres kolena, jakoby sede l pod lavicıne kdo, kdo jim neustale kouka mezi nohy. Cernokne z nı k rval a odhryzaval jednotliva slova, jakoby ukusoval z prı lis velkčho krajıce, kladl hlavu hned na tu, hned na onu stranu, jako slepice, ktera si prohlı z ımnoz stvıa kvalitu zrna, kterč jste ji prave nasypali, nacez hlavu ope t naprı mil a s podivnym melodickym zaujetı m dal sypal slova na nase hlavy. Pe l chvalu na sebe i na ostatnıa na vsechno, co jsme az dosud poznali a jeste poznat me li. Dal hlucne otvıral a zavıral rudč rty jakoby namalovanč divadelnı m lı cidlem a obtaz enč konturovacıtuz kou, pootevrenč a nataz enč v jakčmsi podivnčm neprirozenčm sklebu, snad znazornujı cı m Šsme v, kterč odhalovaly z casu na cas velky ruz ovy, kmitajı cıjazyk. Metal a vysypaval, vyvrhoval jednotliva slova, jako bychom byli pousČ nebo ne jaka zatracena pustina, lhostejna k jeho setbe a on se chystal ji zŠrodnit. Velkč zaz loutlč zuby obcas probleskly a ohryzek na krku mu poskakoval jako nestvurny hrb na hrbete velblouda. Gestikuloval, rozprahoval a zase krcil svč ruce, vyslehujıcız dlouhč cernč sutany, pripomınajıcıroztaz ena netopyrı krıdla. ( i bMp í ,ìv bí ý p v sý o í Mév akšd v yv bMù d t v ù i í jso ,Ti v ù ézZnøìv í ap d év sv akšd v o d cjt n,ì áaMí Msjšd jv ù i t d n,v p záý ìv bnd a,v i bM p jnøv i í TMyi sMév d yjv o zt J

“C A P!Ň

ÁKí d ìúv yMyo øév í ko js. v TéMt ìv Mv í Méd bi v i í d v øv t d v d yd ai kv d yjv éMsjšd jv sý í Mé o Mv t s. šTv nd o b. šTìv béMšmbi sjn. šTv o i TzšTv ù i Mé. ìv Ti kù Ms. v bai bd v o zí Td ao . ámé. v ù nzbìvMv sd éb. vi aMo p i s. v yi ázbd vtámaMév Mvù i éý bMév ný vTo kt o ,ìv t éjyb,ì MyéMs,ìv áaMí Msjco Mn,v p záý ìv bnd a,v d yjv o zt v cd ao i bo øp o mbv ai yTMyi sMéJv ó d i Té t d v i í naTo i knv yaMbv iív ù éo mšmTi v tdv áujšTMìv usi kšmTi v ù mt d - v séMt no mTi v yMnaMšd o mJ

“VLK!Ň

Bý áøTév tv o MnMp d o . v cd o jšTd ìv TéMt jnøv ZnøbMév Mv ykujéJv Bd éb. jv p ékn. jv nd t zbý ai ynaTév czù i sjv áujšTi v Mv kbi kt év babìv bnd a. v í i ù Mí év o Mv yd v Mbi v í éi kT. v ámé. v TMí J C Í( v d Znøv šTsméjv zsMév bazt o . jìv ámé. jv ù d aknø jv Mp v syo jbMév t jéo . ìv ù akí b. v smnaì

148


bnd a. v oz v ai yd sézév bMázný v Mv o øbnd a. v Ti ébz v o Mí ysd í zsMév t kbo øv Mv kbMyi sMé o z vbi o šd vù ko ci šTvMvámézvt nd To MJv( i všTsméjvù Mí évMvyvso jnuo i t nmv kvyMcMéj sý é,yMnv nsi ai s,v M ,ái sjn,Ti v šTMaMbnd akìv t aZAkmšmv Mv syzù ønmv i ù ønv ai ynMTkmšm t d ìv øo mšmv nsMav Mv ai y øaý ìv t ù i kmšmv Mv i í ékckmšmv t d ìv bí ý p v ù ud í nm v y øo jéjv t s, ù i TéMsmv jv o i p t nsmìv k maMmšmv Mv nsi umšmv Mb,t jv ù i í Ti kámv o d ái v t o Mí v Tk kt v ù ai syo jbv o i s. šTìv d Znøv ù i í jso øZmšTv i a?Mo jt l v í i t kí v ù i Tuád o . šTv sv ép o Mn. šT áMp jo zšTv nazsmšmTi v naMbnkJv BZd šTo i v ybM d o øéi Jv Bý ù Mí Méjv t d v Mbi v t i šTý v ií hjšTd éMo ?d éMv o d ái v d o sd o knnjTi Jv BHŠv tdv Méd v o d í Mév i béM Mnv o MZmv bMnMù éd „jšbi k ynao kéi t nmv Mv bi Ti anMv í, io l v kbaý nzv sv d Ti v nøéd v Mv basjìv naTMéMv í zév o Mv bkt ý v yáý nbý czù Mv Mv šTéd nMéMv tv ai ybi Zmv d Ti v nd ù éi kìv t aí kni kv bad sJv Ko øév ud sv Mv d bi nv ai ysaMnkJ

“OREL!ú

i yd ù Mév t v i Tkno . v ù ézšzo m v t szv bumí éMv íiv Zmud v Mv éd nøéìv bai kp jév o Mí v ái jZnø J ’t na. vyMTo kn. vyi áMo d vt d vù kt njéví i vyáý nbl v Mt MvMvso jnuo i t nmJvrd Ti i šo ,v ù Muzný v tdv yMno kéý v íiv Tuád nkv sébMv Mv í i bi o zsMéý v í méi v ybzyý Jv ( i ni v t éi p jé i Tkno zv bumí éMv Mv kt d í év bd v t s,v bi ujt njJv Šai knjév TéMsi kv o Mv sZd šTo ý v t naMo ý ìv Téd í Mmšd í MéZmv i áøAv Mv Zjb ,v i í ù i éd í o mv t sønéi v kv í i ù Mí Méi v íiv yd p d o ,Ti v ù d umìv bnd a,v td éd t béi v Mbi v áao øo mv t nud í i søb,Ti v aý nmud Jv Øv nkv sé,néjv íiv numí ý v sZjšTo jv njv Tai yo mv í, iI o jv tv bi yém jv o i TM jv Mv sd éb. jv TéMsM jv tv í éi kT. jv i t na. jv ai Tý v á. bMìv néM M j ù Maí zél v Mv Tý d o v Mv sv i í ù i ao , v yzù Mt d v ù i p maMmšd v d í d o v í akT,Ti v tdv t zù Méjv oM yáý nbý v sébMìv šTai ù nøéjv Mv o MumbMéjv Mv ájmšd v tdv t s. jv ai Tý v Mv bi ù ý ný ìv éjbsjí i sMéjv sZd p js,Jv ( i sMéi sMéjv tdv sv naMni éjZnjv basd v Mv t nud sìv sZd šTo ý v ný v aí i kt mšmv tdv Mv aí i kZd o ,ì í kt mšmv tdv Mv í kZd o ,ìv sazsi aMmšmv i áékí ý Jv KMnmo Méjv t jv i í ù i ao ,ìv Zù jo Ms,v í azù ý v íi t sMél v Mv i cmv Mv usMéjv ái éd t nmJ

“LEV!Ň

BZd vtéd í i sMév Mvd Ti v sd éb,ìvtsMéo Mn,v nøéi vtd v yd p d o . jvšTékù ý ìv Mvbazt o i k Tumsi kìv o d béjí o øv ù i škbzsMéi Jv géi kT. ìv i Tkno . v i šMt v kv ájci sMév ái bý Jv ! éMsk o d kt nzéd vi áaMšd évo Mv øvMvsd ébzvi nd sud o zvnéM Mvt vbasMs. jvnaTzbý vnd o øì s. Takp o øv sacd éMJv rMyý bv kso jnuv n,v nd o ,v ù ai ù Mt njv ù ujù i mo Mmšmv mšd o v t i ù bý v ù Mb sý ù Mí Mév Mbv Ti umšmìv ù d bd éo . v TMí Jv KMí o mv ù aMšbý v yMù ud o ,v íiv KG hW v Mv ù ud í o mv kp nai šTkv sd v syí kšTkv ákí jéý v í i d ìv Mbi áý v ù azsøv ù ud í v šTsmémv sý t bi cjév o Mv o d áéjp ZmI Ti v yv í, io l v Fv Mv ybM d o øéJ ó Mv ái jZnjv tdv yšd éMv o d i cd bzsMo øv i ád sjév ÁØ“Øó èïú)Áyí d ïúNv Šazt o zìv í éi kTz Mv ù d t nazv áabMv sv d Ti v i šMt d v ù ujù i mo MéMv t numáujn. v šTsi t nv o d ád t b,v bi d ný Jv èMb, ÁŠ’! ’L èúv )Áyí d ïúNv tdv t s. v i t nud v cd asd o . v Tud ád o d v ù ujù i mo Mév šTi šTi éý um t b. šTv éd ?ji o zul Jve vMo naMšjni søv cd ao . vù d um vi nzcd évTéMsi kv Mvbi kbMévo M y Mavbi éd vt d ád vMvù ý Zo øvt jvsý baMci sMévù i véd no mìvyd éd o ,véi kšd Jve d yi ázsMé sd éb,ìv ámé,v cd asý v Mv ù ujni v t jv éd í Máý éd ìv ù ai Témp d év ný v o d šTkno ,ìv o d asOyo mìv o MDkcd I o ,v Mv o Mcjo cMo ,v Ti ébý v Mv d jšTv ámézìv nsMai Ti sjnzv t nd To Mìv Mv ù d céjsøv t jv sý ámaMév nkì bnd ai kv béi Do d ìv Mo jp v t jv ù i sZj éìv pd v bMp í . v bai bd v ynazšmv áabMìv bnd azv tdv yMv om éd t bo i kv Mbv TMsmui sý v t éyý J

“HOLUB!Ň

L p ìv kp v yMcMév ù i t bMbi sMnìv ni cjnv tdv Mv cd ù . ujnv áabMìv kp v d v yMcMév ù ud éi ksMnì bézt nv j v akšd v yMv s. t nujTý v ámé. šTìv éd Tb. šTv áél yd bv Mv TéMí jnv d jšTv ù i cmo Mmšmìv nkTz ù at Mv tv Taí øv syný cd o . jv áaMí MsbM jìv bnd a,v a. t i sMéý v o Mv nd o bi kv éznbkv ai ybi Zo , ù l ébkéMn,v ái í ý Jv ! éMí jév j v yMí bý v Mv ù d so zv nai šTkv sý t ni kù ézv áujšTMJ ( i Téd í v o Mv sZd šTo Mv nMv ysmuMnMv Mv d jšTv cjo o i t nv sd v o øv ákí jév Tal ykJv ý év t d i azcd o . ìv t nao ké. v È p Mt d ìv ù ud í cMt o øv yd t nzaé. v t nMai t n jv Mv t naMšTd Jv e d í øé

149


t d v Mbi v ybM d o øé. Jv BZd šTo Mv nMv t nsi ud o mv ù d bd éìv Zd t njù at n,v i áékí ý ìv Tý í aý v Mv t Mný ai s,ì bi éd v øvù ud šTzyd éMv sv ù aMù i í jso , ví d Djé,v tv sý sazšd o . jìvkbi kt o kn. jv cj ù i bai kšd o . jv È íýv Mbi áý v sv bud cjìv yáMsd o ,v áud d o Mv yd t b,v ù ujnMp éjsi t njìv yczt nj ai yt zù Mo zvt vai yd asMo . jváujšTý vyd vbnd a. šTvsjt d éý vsøo šd vt nud svMvt ni kù MéM t aí knzvù zaMìvbnd azvt d vai yù é. sMéMvsvbazt o ,váMad so ,vt kaad Méjt njšb,vi áaMyý ì bnd a,v sv jTi nMs, v syí kšTkv o øbM v jyd éý Jv ŠM v séMt no øV

Jen ste z ıjsem zadrz oval plac, kdyz tu v sumu a v mrakotach mych zeslablych a rozrusenych smyslu jsem zaslechl hlas, ktery volal mč jmčno. Zne l jako hlas polnice vyzyvajı cık boji. Zvedl jsem strachem zvlhlč oci a vide l jak z trunu kouzelnı ka srsıhromy a blesky a on s nabrousenym mecem mava nad hlavou a seka a kosıvsechny prı sery, kterč me obklopovaly. Definitivne jsem procitl, kdyz se nade mnou ozval tichy, me kky a mazlivy hlas, ktery me vyzyval, abych vstal. V dalce jeste doste kava pes svoje staccato bytıa ja strı brnym samurajskym mecem roztı nam strach, hruzu a melancholii. Rozhlı zı m se okolo sebe a vidı m vyjukanč oci holek a vysme snč pohledy spoluz aku. Lev, Orel, Slepicka, Kohout, Vlk, Cap, Baz ant, ti vsichni sedıve svych lavicı ch a ani trochu nebudıhruzu. Lev je vyhubly se spatnou pletı . Baz ant je obtloustly a ma zlaty zub, Cap je opravdu vysoky a stı hly. Slepicka, Kohout i Vlk jsou fesaci na kterč holky urcite berou. “Tak co, uz jsi pri smyslech?ú “Ano.ú “Co te vylekalo?ú “Nic.ú “Proc lz es?ú “Nelz u.ú “Lzes. Mluvı m tu na tebe uz alespon pe t minut. Volal jsem te jmčnem a ty...ú “Ja vı m, z e jste me volal.ú “Proc jsi se tedy neozval?ú “Nemohl jsem mluvit.ú “Nemohl jsi mluvit? Co to, z e tež muz es?ú Pokrcil jsem rameny. “Proste jsem nemohl.ú “Stava se ti casto, z e nemuz es mluvit?ú “Ne, nestava.ú “Nemohl jsi ani vstat?ú “Proc bych me l mluvit ve stoje?ú “Protoz e je to tu zvykem, jsi ve skole a ja si to preji.ú “Prejete si jeste ne co? Prejete si treba abych zvedl ruce nad hlavu a vyndal vsechno z kapes? Nebo vystoupil na krok z lavice?ú Na nadvorıuciliste ne kdo zarval a oblicej prede mnou se pousmal. “Pe kne drzy chlapec. Doufam jen, z e stejne vyrecny budes i pri vyucovanı . Osobne na to dohlčdnu.ú “Pokusı m se. Chapu pome rne rychle a presne a dobre si pamatuji.ú

150


“To teprve uvidı me. Takovych floutku jako jsi ty, jsem uz zkrotil hezkou radku.ú “Vy jste krotitel nebo ucitel?ú Trı dou to zasume lo, jakoby se vsichni prome nili ve stromy a nahly poryv ve tru rozhoupal jejich kmeny, ve tve a listı . Tvar mu zbrunatne la, ale ovladl se. Zustal bez hnutıstat a trvalo mu notnou chvı li nez procitl. “Musı m ti ne co rı ci. Kdyz budes chtı t mluvit, zvednes ruku a pockas az te vyzvu.ú “Takovou touhu nemam. Nepotrebuji mluvit. Dovedu byt zticha cely rok, kdyz na to prijde.ú “Nejlepsıby bylo, kdyby jsi odtud odesel dokud je cas. Te z ko bychom se asi shodli.ú “To nenıtreba. Jste tu proto, abyste me ucil, ne abychom se shodovali.ú “Budu trvat na tom, aby te vyloucili.ú “Nad tı m se nerozplacu. Nechte l jsem sem chodit. Nikoho jsem se o to neprosil. Donutili me . Prihlasili me sem proti mč vuli. To co se tu ucıme nezajı ma. A kdyz uz na mne chcete, abych vstaval a zvedal ruce, tak uz bych rovnou takč mohl hlasit svč cı slo nebo rı kat AVE CAESAR IMPERATOR nebo ne co podobne blbčho.ú “Ano, mohl by jsi treba rı kat nemucte me , nejsem partyzan.ú “Cesky, ne mecky nebo anglicky?ú “Cesky to bude stacit, ostatnıby jsi nezvladl.ú “Chcete to snad slyset?ú “Ne.ú “To radsi zemru.ú “Prosı m?ú “R ı kal jsem, z e radsi zemru.ú “Radsi zemres nez co?ú “Nez li bych rı kal nemucte me , nejsem partyzan.ú “Myslı s si, z e smrt by byla ta nejlepsıodpove ž ?ú “Urcite . Ale ja zatı m nechci zemrı t. Alespon tež ne, i kdyz smrt me neleka a zemrı t nema ve tsıcenu, nez z ı t.ú Pristoupil ke mne a poloz il mi ruku na rameno. “Jsi opravdu chytry, ale to te neopravnuje k tomu, aby jsi byl drzy. Jeste si spolu promluvı me. Tež si prozatı m zapamatuj, z e pozı trıje sraz na nadvorıv sedm hodin rano. Budes vybaven vsı m co je napsano na tomto liste a odjedeme sklı zet chmel do Lı sČ an na Lounsku. Navste vy rodicu jsou v nede li povoleny.ú Zachvatil me strach. Sam mezi Šplne neznamymi lidmi na neznamčm mı ste . To je jakobychom jeli na Jiz nıpol. Vsiml si, z e jsem znejiste l. “Copak je? De la se ti spatne v autobuse?ú Zakroutil jsem hlavou.

151


“Jiny problčm?ú “Ne.ú “Dobre, jak myslı s. Tak tedy,ú rozhovoril se ope t k celč trı de , “tež uz opravdu vsichni vı me, z e odjezd na brigadu je pozı trırano. Na nikoho se neceka. kdo prijde pozde pojede na vlastnıŠtraty. ’cast vsech je povinna. Slecny a panovč je konec vyucovanı , na shledanou.ú Toho prı jemnčho chlapı ka, ktery se nenechal vyprovokovat mymi drzostmi jsem uz nikdy v z ivote nevide l, nedozve de l se jeho jmčno, vı m jen, z e bylo dlouhč a ne meckč.

152


A P I TOL P RU N P FØ OØ RŠON V OØ

Pozı trıstal na nadvorıpevnosti Krupka ne kdo Šplne jiny. V ruce drz el rakosku, kterou si vyznamne poplacaval o stehna. Me l zakabone nou, smutnou tvar, zachmurenč, vraskami poznamenanč celo a byl viditelne znechuceny vsemi te mi kluky a holkami v odrenych teplakach a manz estrakach s ruznymi kufry a batohy, kterıpodupavali na nocnı m deste m promoklčm dvore. Konecne se objevil v dymu, ktery pachl, a hrmotu ktery bolel, stary rozhrkany autobus, ktery snad pamatoval nase otce a pomalu, lı ne se sunul do strmčho vrchu, aby poslčze zastavil na platu dvorany. Samozrejme , z e se na vsechny nedostalo mı sto a tak jako vz dy zvı te zili ti, kterıbyli nejdrzejsı . Ostatnıvcetne me , protoz e se mi jeste dodnes hnusıdotykanıse cizı ch te l, posedavali na kufrech a batozı ch. Ani tentokrat jsem nebyl usetren tajemnčho suskanıa septanı , utajovančho smı chu a nejapnych posunku, kterč sme rovaly k mč osobe . Nebo jsem si to jen myslel? Co chte jıvsichni ti blbeckovč? O cem suskajı ? Co je jim k smı chu? Ja snad? Ale proc, prokristapana, PROC? Tento problčm ostatne trva dodnes. Je to letity, ale marny boj s blbstvı m a zlobou. Jsem velmi nervoznıa neprı jemny, kdyz tento postup zaregistruji a skandal je vz dy na dosah ruky. Takova dlouha cesta a vsichni jsou tak klidnı . Nebo jsem si to jen myslel? Sve tla zacalo pribyvat a po chvı li jı zdy se mraky zacaly trhat, krajina se zacala rozsve cet a obcas vykouklo z lutč oko slunce. Bylo pe knč a klidnč rano. Stromy podčl cesty ubı haly, mı haly se a vracely v mı rnčm ve tru. Naklane ly se a dotykaly jeden druhčho svymi ve tvemi a listy v rychlych, drobnych, trhavych pohybech, aby vzape tısvoji touhu po obe tızchladily. Obcas prosvitlo temnou zelenıjejich satu slunce a zazarilo jako skryta lucerna. Vzdoroval jsem spanku, ktery na me dotı ral s neŠnavnou trpe livostı . Mč myslenky se zacaly pozvolna rozplyvat, ale pred komurkou snu a nebezpecnych nestvur se vz dy zastavily. Nezaklepaly na dvere trinactč komnaty a nevstoupily, aby uzavrely potupnč dohody s nadprirozenymi bytostmi, neotevrely krabici, ve kterč byly schovany. Poslouchal jsem jak sumıvıtr o boky starickčho autobusu, ktery zpı val svoji pı sen Šnavy a zmaru a pozoroval jsem krajinu. Silnice byla pusta a ticha, jen tu a tam jsme vyplasili hejno husınebo slepic hledajı cı ch si svoji dennıpotravu. Jen obcas, byl to jen mz ik, kdyz jsem zvedl oci a podı val se na cestu, jsem ho uvide l. Tahly tmavy pruh. Jakoby byl ne kdo prikrcen u cesty nebo schovan

153


za kmenem stromu a vystrcil svou velkou, zte z klou hlavu. Ano, byl to on. Poznal jsem ho. Lhostejnčho, posmutne lčho a osunte lčho starce v cernčm plasti a sirokčm klobouku, jdoucıho pomalym, unavenym, ale vytrvalym krokem kupredu. Pta te se, kam je to kupredu? Tak ja va m to prozradım zlatouskove. Kupredu je kamkoliv. Kamkoliv se podıva te, vsude same kupredu. (leva , zpa tky ni krok. Zna te to ne? Jen se netvarte, jako idioti. Vidž l jsem va s na vlastnıoci jak jste si na prvnıho ma je rvali hrdla, abyste se zavdž cili.) Hodiny jızdy pribyvaly, te z kly a roztavaly jedna v druhč, az nakonec vytvorily souvisly a zdalo se, z e ve cny tok casu, do ne hoz se s nekonecnou trpe livostıvkradala tı sen mč duse. Nedovedl jsem tomu zabranit. Znovu se ozvala jakasi neurcita hrozba, neurcity a neurcitelny pocit blızıcıho se nebezpecı. Narustal ve mne i kolem me jako nador a naplnoval prazdnotu mčho nitra divokymi predstavami a obavami. Vsechno, co bylo pred nami me nahane lo strach a vzbuzovalo pocity nejistoty, ve domı , z e co me ceka, nezvladnu. Upadl jsem znovu do toho prapodivnčho, dusevnıho stavu na soumracnych hranicı ch obou z ivotu. Nebo snad trech? (Prenatalnı , soucasny, budoucı .) Kdo vı ? Vıte to snad vy? Vıte taky kulovy, co? Vz dycky za mnou ne kdo stal. Dostal jsem najıst, me l jsem cistč, vonavč a vyz ehlenč pradlo. Ale co tež ? V dusi se zacalo stmı vat a plı z iva ruka Šzkosti a stesku mi zacala svı rat srdce. Velcı , cernıptaci se usadili na stromech kolem silnice a zacali si pomalu prebı rat a rovnat brka. Pripravovali se ke vzlčtnutı . Mohutnč vlny zlych predtuch, znepokojivč a hrozivč, chmurnč o to vı c, z e se v nich nerysovalo nic presnčho, nic urcitčho. Nebezpecıcekalo, vznaselo se jak chmyrıpampelisek. Jeste neme lo tvar, drz elo se dva kroky ode me , ale uz natahovalo ruce. Ty hnusnč z ilnatč a kloubnatč tresoucıse pahyly. C ekalo az mč ve domıpolevı, az bude oslabenč, aby me zachvatilo a rdousilo, aby roztraslo neklidem a nepokojem mč te lo. Nelidskč, tčme r vesmı rnč prostory mčho te la, jakoby prechazely v me sı cnı povrch plny krateru, hlubin a zimy. Stal jsem na pokraji rı se dalek a tmy, jako bych se ocitl v temnčm a vzdalenčm vesmı ru na pokraji cernč dı ry a jemnčho hve zdnčho prachu, ktery mne zaslepoval oci. Obrovskč pretı z enızate z ovalo vsechny mč Šdy a ja jsem nesl to bremeno vlastnınemohoucnosti jak bajny obr Atlant, ktery drz el na svych ramenou nebeskou klenbu. Obcas jsem zkousel pohodit hlavou, otrast se a zbavit tč tı hy, ale nic naplat, nezdarilo se mi to. Umı ne ne se vracelo za mou celnıkost a znovu napı nalo mč svaly a te lo az k prasknutı , k onč hranici, kdy vyletıelektrickč naboje a mč te lo se rozpadne do superte z kych castic. Beztvarč a nesmrtelnč prı sery cekaly, avsak ma duse tentokrat nepovolila a nepromluvila. Jejımlcenıme znepokojovalo vı ce nez ma nejistota. Byl jsem (jaka hruza) ponechan sam sobe ! Byl jsem opuste n! Sam! Matne jsem ne co takovčho tusil, predpokladal, jen jsem neve de l, kdy to

154


prijde. Uz je to tady! Napadaly me nejasnč, neŠcinnč a mucivč myslenky, kterč me o nicem nepresve dcovaly. Mč rozrusenımi branilo v pregnantnı m, jasnčm a dlouhčm uvaz ovanı . Stravovalo me palcivč zoufalstvız poznanı , ze ma duse jakkoli me la promluvit - mlcela. Moje nervozita byla vybicovana. Cupoval jsem vsechny ty marnč a zbytecnč Švahy a otazky, az na nit. Stal jsem se znovu (pokolikatč uz ) koristımčho vlastnıho, pudovčho, snad z ivocisnčho nepokoje, ktery strhava a nutıjednat. Stuj co stuj, jsem se snaz il uniknout sam sobe a ne co vykonat. Jenz e co? Akora t tak velky hovno! To je jediny, co ty mu zes vykonat! rvalo mi v mozku He, he sma l se ten drzy, drncivy hlas. V starčm hrkajı cı m autobuse, obklopen ctyriceti pospavajı cı mi a klimbajı cı mi spoluz aky se muj stav podobal podivuhodnč a ojedine lč hypnoze, do kterč me uvade lo zarenıvesmı ru a ve kterč se mč ve domırozpadavalo a znovu spojovalo do neuve ritelnych tvaru. Proudy tajemnych sil me obklopovaly a pusobily na me nezme ritelnou silou. Minula me lavina cernčho, vesmı rnčho kamenı . Dostal jsem hrozny strach a snad jsem i trochu vykrikl. Strnul jsem a polekane se rozhlčdl kolem sebe. Zdalo se, z e nikdo nic nezaslechl. Ostatne , nebyl jsem si jisty, zda jsem opravdu vykrikl. Mohl to byt sen ve snu. Zte z knutıte la pominulo, prislo vyckavanı , ocekavanıpoplachu. To jsme uz vjı z de li do jakčhosi nesmı rne smradlavčho a odporne spinavčho dvora, kde se povalovaly krome vepru, zbytky ruznych trub a kulu, starych pneumatik a vselijakych rezavych stroju o jejichz uplatne nıjsem neme l ani potuchy. Autobus hekl a zastavil. Na betonu lezel starosta. Pod autem. (282 konı!) Sestisprezıbılych hrebcu nervoznž potrha va hlavami. Mohutne zabura cenı. Uz jedou! Uz uha nıo za vod s casem! Marnž . Stojım na kozlıku, ma m na sobž livrej a bıle puncochy, strıbrnou paruku s cernou maslına za tylku. “Tak budıme se, vystupujeme,ú hlaholil vychovatel a vyznamne si popleskaval po dlanıch rakoskou. “Na co koukate? Nelıbıse vam ne co? Ocekavali jste, z e jedete do zamku? Z e vas budou vı tat olivrejovanısluhovč? No tak, no tak. Rychleji, rychleji! Ceka vas jeste spousta prace.ú A tak jsme se ocitli na smradlavčm dvorku obehnančm ze vsech stran vysokou zdıprasecincu. Snad i v mı stnostech, ve kterych jsme me li bydlet, z ila pred nami prasata. Zapach byl mocny a odporny. Nedychatel-ny a vsudyprı tomny. Byli jsme obklopeni hnojem. Mı stnost, do kterč nas nahnali, nebyla nijak velika a nejdrı ve jsme si ji museli vydrhnout chlorovym vapnem, pry kvuli epidemii. Dostali jsme starč, rozhrkanč a rozloz enč dvoupatrovč postele se slamnı ky, kterč se musely docpat slamou, jak byly prolez enč, a slama rozlamana a te z ka. Navrchu te chto neforemnych, zdeformovanych

155


monster lez ely stiplavč, tmavč deky, pachnoucıstarobou a zatuchlinou, kterymi se jiste prikryvali lidč uz za prvnısve tovč valky. V rohu stala velka trojdı lna, cervotocem prolezla skrı n, kterč neustale vypadavaly dvere, a ktera urcite pamatovala pirata Cernou Bradu. Drz ela pohromade dı ky dlouhym rezavym hrebı kum, kterč z nıtrcely na vsechny strany jako dlouhč hne dč trny. Okna mı stnosti vedla na naves, ale ve trat ji bylo zhola nemoz nč, neboČ odpudivy zapach kejdy byl proste vsudyprı tomny. Navı c zde staly obrovskč cisterny na mocuvku, kterou jednotlivıtraktoristč rozvaz eli na pole. R ı kali jsme jim srackari. Byli ihned k rozpoznanı , neboČ pachli na dalku. Byl to nesmytelny zapach, jakasi prapodivna forma nemoci z povolanı . Koukali jsme jeden na druhčho a neve de li kde zacı t. Nakonec jsme se prece jen dohodli, kdo kde bude spat a kam se vsemi te mi kramy, kterč jsme sebou povinne museli mıt a bez kterych bychom se lehce obesli. Bydlel jsem spolecne s te mi, co me li ta hrozna jmčna a trochu jsem se jich bal. A skutecne , jen co poznali, z e ani zdaleka nejsem takovy hrdina za jakčho mne me li dı ky mčmu slovnı mu souboji prvnıden na ucilisti, zacali zkoumat, jak jsem zdatny fyzicky. Jakmile to zjistili, zacali vymyslet cinnosti, kterč jsem mohl de lat jedine ja. Protoz e v mı stnosti nebyla voda, (Uz zase ta voda. Ja se ty zasrany vody snad v z ivote nezbavı m), muselo se chodit k pumpe na navsi. Protoz e voda byla ledova, musela se sehnat velka plechova vana, ktera se nechavala v mı stnosti, aby se voda trochu prohrala. To vse jsem me l na starosti ja. Me l jsem cvik ze Sazavy a tak jsem bez diskusıvodu nosil. Hosi ostatne nebyli nijak prehnane a Šzkostlive cistotnı, takz e spotreba byla minimalnı . Ja jsem se myl prı mo u studny, neboČ mi voda obzvlaste studena nepripadala, a nevadımi dodnes studenou vodou se myt. Me li samozrejme snahu vymyslet i jinč cinnosti, jako kuprı kladu mytıa leste nıbot, ale to jsem striktne odmı tl s tı m, z e si pujdu ste z ovat vychovateli. “Jen to zkus a uvidı s,ú rekl ne kdo. “Co uvidı m? Zabijes me ? Tak chute do toho. Ja se zase tolik nebojı m.ú Od okna se vydral z chumlu ostatnı ch vysoky cernovlasy kluk a sel zvolna ke mne . Byl o dobrč dve hlavy vyssınez ja a mnohem, mnohem silne jsı . “Tak ty se nebojı s, jo?ú “Ne, nebojı m. Nemam ceho. Vı m, z e me ztluces, nebude to pro tebe nic vysilujı cı ho, ale nebojı m se te . Prat se s tebou tak jako tak nebudu, protoz e vı m, z e by to bylo zbytecnč. Vı m kam dosahnu a proti ve tru nechciju. A jestli jsi takovej fraja, z e do me budes tlouct jak do boxovacı ho pytle, tak si posluz . Ovsem boty tu nebudu cistit nikomu. Slysı te? Ni-ko-mu. I kdybyste se posrali, nebudu. A ty jsi tady takovy hovno jako ja, akorat, z e jsi hovno nejve tsı .ú Skocil po mne jak slepice po chroustovi, chytil me za kosili a prastil se mnou ke skrıni. Neuderil jsem se nijak bolestive , ale zustal jsem lez et na zemi. “Tak vstavej ty sraci! Nebo jsi strachy posranej?ú “I ty jednou budes posranej, neboČ povaz, ze nejsi na sve te nejve tsıa nejsilne jsı .

156


On uz te ne kdo srovna. I ty jednou dostanes pres tu svoji drz ku a pamatuj si, z e na velkou drz ku musejıbyt velkč rany a velkč rany vı ce bolı . ’me ra prı ma.ú Zrovna kdyz se ke mne shybal, z e me nadzvedne a zahodınejspı s zpe t do ’stı , ozval se u dverıvychovateluv hlas. “Co je to tady, vy zvı rata? Co se tu de je? Proc se rvete?ú “Neda se rıci, z e bychom se rvali,ú odpovı dam. “On se mnou prastil, protoz e jsem mu odmı tl cistit boty a ja jsme upadl, to je vse.ú “Cistit boty? Hmm,úprotahl Vı cha. “Moooc pe knč. Abych zamezil naprı ste te mto a podobnym vystrelkum, musı m ude lit exemplarnıtrest. Buž dostanete rakoskou pres prdel, nebo dvojku z chovanı . Vyberte si! Cas na rozmyslenou nemate!ú “Nenıo cem rozmyslet,ú rekl jsem. “Bı t se nenecham, to skolnıosnovy zakazujıa dvojku z chovanınedostanu, protoz e jsem nic neprovedl. Z adny zakon jsem neprestoupil - naopak - byl jsem napaden. A vasıpovinnostı , krome jinčho, je zabranit sikanovanı . V jakčkoli forme . To snad vı te, ne? Potrestejte skutecnčho vinı ka.ú Vı cha zustal stat jako zkamene ly. Ruka z rakoskou ztuhla uprostred svč cesty a klouby ruky, ktera ji svı rala, zbe lely. Takovy proslov asi jeste neslysel. (A taky z e ne, jak se pozde ji priznal.) “Kurvafix. To se muselo stat zrovna mne . Zrovna ja musı m mı t ve skupine takovčhle zvı re.ú “Nejsem z adnč zvı re, i kdyz vam treba ne jakč pripomı nam. Jsem presne to co vsichni tady, jenom se neposeru strachy, kdyz vejdete do mı stnosti. Hrdinstvına ne prichazıjako sracka. Jen co odejdete, co prestanou slyset vas hlas, dostavıse.ú “Dost!ú zarval vychovatel. “Dost. Co jsi zac, prosı mte . Co jsi za divnyho clove ka? Kde jsi se naucil takhle mluvit? Doufam, ze takhle sikovnej budes i na chmelnici a pozde ji v dı lnach.ú “Na rovinu rı kam, z e asi ne. Nejsem manualne moc zrucny. Ale teorie mi jde docela dobre. Jenz e tady se asi ucıpe kny pitomosti, co?ú “Vyucuje se tady to, co prikazujıosnovy a co budes potrebovat v praxi. Ale abychom ne jak uzavreli celou tu historku. Jestli jeste jednou, kohokoli z vas nachytam pri cinnosti, kterč se skutecne rı ka sikanovanı , bude bez dalsı ch recıvyloucen z uciliste . Je to jasny? Jmčno,ú a rakoska ukazovala na cernovlasčho dlouhana. “Setelı k,ú ozvalo se zahuhlanı . “Zretelne a nahlas,ú zne l dalsıprı kaz. Tentokrat uz jmčno zazne lo zcela zretelne . “Setelı k? Jestli si chcete dat po hube , tak si po nıdejte na chmelnici - beze sve dku - to zduraznuji. Jestli ovsem ne kdo bude potlucenej a ja budu muset zjisČ ovat kdo to byl a proc to ude lal, tak si me neprejte.ú Rakoska znovu vystraz ne zasviste la. “Jsme tu samıchlapi, a tak poslouchejte. Srat se s vami nebudu,ú zarval

157


tak, z e mne ztuhla krev v z ilach. “Jsem tu proto, abych vas ne co naucil a taky naucı m, na to vemte jed! A z e znam zpusoby jak toho docı lit, tı m si buž te jistı ! A tohle,úrakoska zasviste la vzduchem, “je muj pomocnı k, velmi Šcinny pomocnı k a nikoho se nebudu ptat, jestli mi to osnovy povolujınebo ne. Proste to schyta a hotovo. Ani ty si nemysli,ú rakoska se mi zapıchla do prsou, “z e me tvoje recicky dojmuly nebo dokonce vystrasily.ú “To si nemyslım, ale nenavidım tyrany. A kdybyste se o totčz pokusil jeste jednou, oplatı m vam to.ú “Cha, cha, cha, ty? Podıvej se na sebe jak vypadas! Vz dyČ zemres po prvnırane .ú “To jiste , ale ja na ni nebudu cekat.ú “A jak to chces zarı dit?ú “Jednoduse, ale rady vam davat nebudu, abyste se nemohl pripravit. Jiste mate ve tsısı lu, ale me to zase lčpe myslı .ú “Vı s co jsi?ú “Ano, vı m. Nemusı te mi to rı kat. Vsichni rı kate porad to stejny. A me uz to nebavıposlouchat. Ale presto, aČ jsem ve vasich ocı ch a vasımysli cokoli, varuji vas. Nebijte me , nevyplatıse vam to. Ja totiz , jestli vam to uniklo, jsem predevsı m - CLOVEK.Ň “Ne, ty jsi docela obycejny, rozmazleny kripl. Nafoukany, samoliby, arogantnıa patrne velmi ctiz adostivy spratek. A nemysli si, z e jsi sez ral vsechnu moudrost sve ta. Nevı s nic. Umı s jen formulovat, to je vse. Ale ja te varuji. Valku se mnou prohrajes.ú “Neprohraji. Jsem sice bojacny a nesme ly a jeste tak trochu vylekany, protoz e nevım co se ode mne ocekava a takč proto, z e jsem poprvč mezi lidmi, kterč jsem nikdy nevide l a kterınevı m proc usoudili, z e jim budu de lat sluhu. Nebudu! Ani jim, ani vam, ani nikomu jinčmu. Nikdy nebudu ponı z eny sluz ebnı cek nebo prosebnı k. A valku s vami včst nechci. Jsem proti jakčmukoli nasilı . Stacı , kdyz me budete respektovat jako z aka, jako clove ka a nebudete me bı t. Nic vı c nechci. Nemusı te si me ani vsimnout, nemusı te me nic ucit beztoho o to nestojı m - a ja vam zarucuji, z e o mne ani neuslysı te. Nechci komplikovat z ivot ani vam, ani sobe .ú Stal jako opareny, neschopen slova a jeho rakoska pohvızdavala pı sen nasilı . V mı stnosti bylo hrobovč ticho. Nikdo snad ani nedychal. Po chvı li zakroutil hlavou. “Pojž se mnou!ú Vysli jsme ven z mıstnosti do stiplave smradlavčho dvora a drobnymi skoky mezi lejnem od prasat jsme se dostali za kopu parı cı ho se hnoje, kde jsme vesli do zhruba stejne velkč, stejne zaslč a stejne smradlavč mı stnosti. “Sedni si,ú ukazal na starou rozvrzanou z idli. Sam se posadil na roh stolu z hrubych nehoblovanych prken. “Moc luxusu tu nemate, co?ú zacal jsem rec.

158


Kyvl hlavou, sahl do jakčhosi pouzdra a vytahl cigarety. “Ti lotri tady to snad sbili dohromady pe t minut predtı m, nez jsme prijeli. Kourı s?ú “Ne.ú “Skutecne ne nebo jen prede mnou ne? Ale nelz i! Protoz e jestli te chytı m hulit, tak to schytas.ú “Ja opravdu nekourı m, nerozcilujte se. U me platıano-ano, ne-ne.ú “To rad slysı m, kourıjen slabosi. No nekoukej, je to tak. Snad se mohu taky k ne cemu priznat, nebo ne?ú “Ale to jo,ú zasmal jsem se. “Chci ti ne co rı ci, ale predesı lam predem. Ja jsem ucitel a ty jsi zak. V te chto dimenzı ch budeme spolu jednat. Z adnč familičrnosti, z adnč Šlevy. To ode me necekej. To za prvč. Za tu rakosku se ti omlouvam. Myslel jsem si jen, z e mas nevymachanou hubu a to trestam.ú Rakoska ope t zasviste la vzduchem. “Tebe doma nebijı ?ú “Velmi vzacne . Sem tam ne jaky pohlavek. Ono to ani nenızapotrebı. Jsem velmi prı sne vychovavan. Zejmčna de da velmi dba na to, abych, jak on rı ka, nebyl jako buzerant. Nerad by mne pry nechal sı t ruz ovč saty.ú “Jakto de da? Ty nemas rodice.ú “Ne, jen matku, ale nebydlı m u nı .ú “A otec?ú “Nevı m. O tom se u nas nemluvı .ú “Promin, neve de l jsem...ú “To nic, jsem zvyklej. Klidne vam to vysve tlı m. Vychovava me de da a babicka. Oba jsou prı snı , ale kaz dy jinym zpusobem. De da je tvrdy, ale spravedlivy. De la ze me chlapa, jak rad rı ka. Zakazal mi mytıv teplč vode , treba. Otuz uje mi te lo i ducha. A tak mi mytıve studenč vode nijak zvlasČ nevadı . Jsem velmi otuz ily. Je to jeho zasluha. Hraju dobre hokej a fotbal, dobre plavu, jezdı m na kole, umı m judo, jenz e... jsem divnej, jak rı ka babicka.ú “Hm, hm,úpokyval hlavou a usmal se. “To jo. R eknu ti uprı mne , z e jsem jeste tak Á zatvaril se rozpacite Á divnčho z aka neme l.ú Pokrcil jsem rameny. “A co ve skole?ú “Tam jsem dostaval casto. Podavali si me spoluz aci. Poniz ovali me s velkou chutıa s nezme rnou trpe livostıvynalčzali stale novč a novč postupy. Tise neŠprosne a vytrvale. Kaz dy den silne ji, ale nikoli prılis silne . Zejmčna ne kterı.ú “Takovıdacani, jako je ten velkej cernej tady?ú “Ne, to ne. To byla jina sorta. Oni mne te lesne ublı z ili malokdy. Oni me tyrali dusevne . Bylo mi to vz dycky velmi lı to. Neve de l jsem proc. Nikdy jsem jim nic spatnyho nede lal. Snad je nası ralo, z e se musejıucit, zatı mco ja ne. Z e je neustale volajık tabuli, zatı mco me ne. Nevı m. Je to pro me zahada.

159


De lali to tak dlouho a tak vytrvale, az jsem z toho onemocne l.ú “Onemocne l?ú “Ano. Zacaly se mi zdat divnč sny, pronasledovali me ruznıbe si a ja jsem to nevydrz el. Nervove jsem se zhroutil. Zdajıse vam takč sny?ú “Obcas, malokdy.ú “Vide l jste uz smrt?ú “Co to placas prosı mte . Copak ne kdo muz e vide t smrt?ú “Ja jsem ji vide l! Opravdu! Ve rte mi. Drz ela me za ruku a vedla do svčho kralovstvı . Vide l jsem Charona. Sede l na brehu spinavč reky, me l veliky hreben a procesaval si s nı m svč dlouhč zacuchanč vlasy. Tehdy jsem si ji poprvč uve domovil? Vstoupila do mčho z ivota tise a jemne jako baletka z Labutı ho jezera.ú Vıcha se na me podıval hlubokym, zkoumavym pohledem a po chvıli premyselnırekl: “Jiste . Tu si prece uve domujeme vsichni. Proto se jıvsichni tak bojı me. Ve rı me na jejıexistenci presto, z e jako objekt jsme ji nikdo nikdy nevide li.ú “Smrtızabıjıme sen. Ma ty nejruzne jsıpodoby. Mohou to klidne byt pseudofilozofickč reflexe nebo pocit spoluviny. Nerealizovatelnych variant z ivota. Smrt nas ocekava jiz u zarodku bytı, zrozenı . To je zase natlak, temnota. Prvnı , tichč a mokrč, Škladnč a zakernč poznavanısve ta. Z adna rozkos. Clove k zaroven z ije a zaroven umı ra. Zda se to paradoxnı , ale je to tak. Nejdrı ve lez ı te v kocarku, pozde ji v de tskych ohradkach a buhvıv cem jeste . Pozorujete tise jak se zacı na stmı vat. Zaz ı vate svuj prvnısoumrak. Je to prvnıvelkč zklamanı . Z adny skve ly zacatek, zato vsak tčme r jiste nesnesitelny konec. Kdyz se narozenı m z ivot a smrt stanou jedinou jistotou, kdyz si podajı ruce v jakčmsi tichčm souzne nı , kdyz se tyto dva protiklady obejmou a reknou si pratelsky dobrou noc (jako lisky v Srnı ), potom nase smysly selz ou. Mu j ty zivote. Kdyz jsem ji uvide l poprvč, me la na tvari poprasek smutku cerny jak saze. C ekam te tady nahore. Zvedla zly, temny a ponury palec mırnym pohybem zape stı . Zaharasily kosti a ona ukazala do prostoru, obrovskč temnč polokoule posetč drobnymi sve tčlky, ve kterčm se vznasela. Fosforeskujı cı oci mrtvych se na chvı li rozzarily a vypadaly jako hve zdy na nocnı m nebi. Otocil jsem se a be z el zpe t. Muj pot byl krvavy a zanedlouho jsem pocı til nasladlou pachuČ krve i v Šstech. Poraz el jsem lidi i popelnice a krev me zacala prystit i z bosych chodidel. Te z ko se mi dychalo v hustč a matoucı mlze, ktera se vzala buhvıodkud a kalila pohled na velkou, cernou kopuli. Me l jsem pocit, z e se zadusı m, z e me prasknou plı ce. Chytla me za ruku a prudce se mnou trhla. Tlacila me nadlidskou silou k zemi do prachu a zmaru a moje be hem ztrhana Šsta se spojila s prahmotou naseho z ivota - zkamene lymi cervenymi slzami. Sve t vı ce a vı ce temne l a krivil se, voda mych ocıse stavala kalne jsıa prestal jsem vnı mat ostrč sve telnč zablesky, kterč me spojova-ly s pozemskym sve tem. Nadskocil jsem a z poslednı ch sil jsem sebou smykl,

160


abych se vymkl jejı m paz ı m. A tu jsem se ocitl uprostred velkčho bı lčho pole. Vsude kolem me bylo plno naprosto stejnych lidı , jakoby vsichni byli pouhymi odrazy zrcadel a upı rali na me bezbarvč oci, kterč me li zasazenč v bezmasych dulcı ch svych divnych, jakoby ptacı ch obliceju s mnoz stvı m hlubokych vrasek, pripomı najı cı ch sramy utrz enč v bojı ch plochou savlı , kdysi nesmı rne davno. Obklopilo me divadlo hruzy. Zarı cısve tla s barevnymi predsadkami, kterč se otacely s neŠprosnou pravidelnostı , jakoby rı zeny pocı tacem. Vzpurne jsem se postavil a rozbe hl se sme rem od tohoto barevnčho cirkusu. A tu jsem zjistil, z e se sme ji sam sobe . Mluvil jsem hlubokym, brumlavym hlasem s tou beztvarou hmotou, ktera se me pokousela unčst do rı se zapome nı . Srdce mi divoce bilo a zuz oval me chlad. Me l jsem hlad a krucelo mi v brise. Kroutil jsem se jako had. ‘Krucinal uz aby bylo jaro. AČ uz je konecne tepleji. AČ odtahne ta strasna zima, protivnč sume nıa kvı lenıstudenčho ve tru, jakobych me l po celčm byte otevrena okna a dvere. AČ uz skoncımlacenıokenic a placanıkrı del havranu na zahrade .Í Vı cha kroutil neve rı cne hlavou. “Krucifix, chlape, ja jsem ne co takovčho v z ivote neslysel. Vz dyČ to je jedna velka hruza, co mi tady povı das. Jak to dopadlo,ú byl zve davy. “Vysvobodila me ucitelka, ktera me me la moc rada. Rozume li jsme si. Prisla, dala mi pusu a vone la jahodami. Vı te, jak ja mam rad jahody? Snad mne vdechla sılu bojovat, a tak jsem se vytrhl z te ch kostnatych rukou, potaz enych prusvitnou kuz ı. Jen to zachrastilo. Utı kal jsem zpe t na dennı sve tlo. Zubata se jen chraplave smala a chrastila celistmi.ú “Marne utı kas, stejne si te najdu.ú “A prisla jeste ne kdy?ú “Jasne , jeste ne kolikrat, ale uz nikdy me nedrz ela za ruku.ú “To je sı leny.ú Na chvilku me prestal vnı mat a zapalil si dalsıcigaretu. “Kde jsi se naucil tak pe kne mluvit a vyprave t,ú vhodil slova do jemnčho oblacku cpavčho koure. “Od malicka hodne ctu. Ne kdy i dost sloz ity ve ci, kterym zatı m dost dobre nerozumı m. Ale treba ne kdy budu.ú “Proc jsi sel do uciliste a ne dal do skoly?ú “Porucili mi a hotovo. U nas doma se me nikdo na nic nepta. Samozrejme se to neobeslo bez kriku, slzıa hysterie. Dokonce jsem dostal vyprask. Ale nic vyznamnčho.ú Znovu se usmal, sesunul se ze stolu, pristoupil ke mne , poloz il mi ruku na rameno a podivne , pomalu pokyval hlavou. “Jses opravdu velmi zvlastnız ak nebo ucen, vyber si, co se ti vı c lı bı . Budes mı t problčmy. Tady si na filosofovanımoc nepotrpıa technickč predme ty te asi moc bavit nebudou. Navı c budete pracovat v dı lnach. Pilnı ky, vrtacky, soustruhy atd. V tomhle oboru ti reci, obavam se, moc nepomohou.ú

161


“Mam hrozny strach, z e to nezvladnu. Nemam zvlas Č velkou sılu a manualne nejsem nijak zrucny. Ale to jsem vam uz rı kal.ú “Treba to pujde.ú “Treba ne.ú “I to se muz e stat. A stava se to zcela be z ne . Z uciliste lze vz dy odejı t, nenıto ve zenı .ú “To mi doma nikdy nedovolı .ú “No, mas o cem premyslet. Alespon se nebudes nudit. Nebo de lat voloviny. Tež uz be z , aČ si nemyslı , z e ty boty pucujes mne .ú “Nepucoval bych je ani vam.ú “Jasne , ja vı m. Tež uz vı m. Ale poslouchat budes muset. Na to se priprav.ú “Poslouchat budu, to vam slibuji, ale vykonavat ne jakč priblblč prı kazy, to ne.ú “Kdyby se ne kdo o ne co takovčho pokousel, prijž za mnou. Kdykoli, rozumıs?ú “Ne, nebudu z alovat a ste z ovat si.ú Znovu tajemne pokrcil rameny a zakroutil hlavou. “Budes se muset asi trochu zme nit. Jı t hlavou proti zdi, to nema smysl. Stromem poznanıje pokora, ve r mi!ú “To uz ve de l Komensky. Jenz e ja vı m, z e nic nevı m.ú Usmal se a jemne me vystrcil na zapraz ı . “Odchod,ú zavelel, a vystrcil me ven. “Nikoho neprovokuj! Vsechno jasnč?ú otazal se pro jistotu. “Jasnč,ú odpove de l jsem tise, otocil jsem se a zvedl pravici na znamenı , z e rozumı m. Loudal jsem se pomalu zpe t, vysel na naves a u pumpy se trochu umyl, napil se cerstvč a chutnč vody a vratil se na pokoj. Na ustlanč posteli se cernal jako obrovsky kvadr z cernčho uhlımuj kufr. Hodil jsem ho pod postel, lehl jsem si, zavrel oci a v momente usnul.

Bv nkv azo kv øv i ábéi ù jéMv Tkt nzv Mv o d ù uznd ét bzv n Mìv bnd ai kv t d v tdv umnjév í i él v íi È nai áv Kd øìv áémp v Mv áémp v bv ákáéMmšm kìv p TMs, kv M? Mnkìv ù um i v íiv t aí šd v n,ni s. To øJv ’bi éi v Ti ud éý v søco ,v i To øv Mv sý ákšTi sMéý v i T- i t nai d v jt bd aJv BZkí d v td széd éý vsd éb,ìvTkt n,vbi ni kcd ví kt js,Ti ví . kvMéd JJJvrt i kvt nkí d o ,vMbvakšd G t bý zbMJvKbi ù ao øé. vTal yi kvt d vù Mí MévTéi káøjvMvTéi káøjìvt nzéd vsønZm aý šTéi t nmìv Mp v t d v tdv bi o d co øv í i nbév bM d o o ,Ti v í o Mv ni Ti v i To js,Ti v i ud Jv ý é t d v Tékái bi Jv èMbv Tékái bi ìv Mbv t d v í i t kí v o jbí ý v o d áý éJv ý év t d v Téi káøjì o d pv t M iv ù d béi v tdv t s. jv t mai kv ù zšTo i kšm jv bi ábM jJv ó i Tý v ans. šTv i bi éi øv sý AkbzsMéý v áékd t J Á( i Ošïúv usMév t d v ši v jv t méý v t nMcjéý Jv ÁBi éz v szt v Mo í øé,ìv MašTMo í øé,v jv nd ád t M i no . v i p d Jv gd nd ìv MAv jv o Mai t ni kv bumí éMïv ØAv i Tkv syé,no i knv yù ønv íiv íod ì bd v Tsøyí z úJv ( i yi akjv t d Jv hz v ù i d í o i kv M?jšbi kv t šTi ù o i t nv sjí ønv tdv yd sZd šTv t naMo Jv ó jšJv “zí o zv bumí éMJv ’í ù i smí zv jv t jéo . ìv í ko js. v TéMt J

“ZA DNA KRI DLA NEDOSTANES, SHORELA BY TIŇ.

ÁØéd v Mbv Mo í øé,Jv rMbv í i áai njs. v i p d Vú

162


h,v ù i naTé,v Mv yi kDMé,v ý Zéd o mv o Mv ni v o d t nMcjéi Jv ’í é,néi v jv yv TéMsý ìv sd v bnd a, Tkcd éi ìv Mbi vbí ý áý šTv t nzév kv si í i ù zí l vo Mv KM ád yjJv èjšTi Jv“zí o zv i í ù i søR t d v d v kaMyjéVv ( ai cv t d v o i kv o d éksmVv ! i ub,ìv yi kDMé,v Mv o d søumšo , o d ù ujZéMJC m v njšTi Jv e ù Mt d o mv yMt d v o d ù ujZéi Jv èd o i nMv áý éMv ád yd í o zJv KMkMéi v øv syí zéd o ,ì p ékn,v t sønéi Jv Eiv ni v l p d v d o i v á. nVv ! akRv t d v jv yMcMéMv yo i skv ysd í Mnìv yMcMé t d v i ù ønv í . šTMnJv ‘ rd Znøv p jjìÚv ksøí i jév t d v t jJv ‘ rd Znøv t d Jv Øéd v ši v ni v t sønéi V hkt m v tdv nM v í i t nMnJv hkt m v yù ønv bd v t éko šjìv bnd a,v øv ù ujbaý d v t s. v yéMn. ù ézZnø JÚ ó d i Tévt d vt d vsZMbvi í naTo i knvi í vni Ti vTo kt o ,Ti ìvcd ao ,Ti véd ù bMs,Ti í o MJv ( éM d o ý v ákazšd éý Jv e ù zéjéý v jv šTéi kù bý v o Mv akbi kv Mv ù zšTéý v t mai kJv K i šo jéM t d v øv p myd - ìvMéd v d néMv i cjt ný v áý éMvù i uzí v sv akbi kv Rzáéi s. šTJv’áaMyý v sv , ù M ønjv tdv t numí Méý ìv øo jéý v ai y øaý ìv mt nMv Mv í i bi o šd v jv i njsý Jv géi kT. v Mv bakn. ájcv øv t d Zéd TzsMév Mv ai ynaTzsMév bl p jv o Mv í éi kT,ìv basMs,v šzaý Jv Bv È t nd šTv t d øév ù d bd éo . v ù aMšTv Mv ù MšTkAv ù d béMJv ‘ hkt m v yù ønv bv áéjbMmšm kv p ékn, kv t sønékJ hkt m ìvù ai ni p d všTšjï‘ vhi yd bìv i d v ý Zéd o mìv zví kZd ìvMéd vi í é,nMmví i i í aMs. šTìv jTi nMs. šTv í zéd bv sd t makJv g d t d nv njt mšv bi si s. šTv šTakù l v j šsMbzvyMvyzí ý vMvt vi TékZkmšm vaMšTi nd vi í bkt kd v Mvù ud p sý bkd všzaý v , bl p d JvKMcMévt d vt d vyo i skví kt jnJvèd o i nMvyo i skvyMcMéMvTkcd nvy Mad J d yÈ nøZo i kìv basMsi kìv o d sý émcjnd éo i kìv o d ù i ù t Mnd éo i kv Mv o zTéi kv t anmJv e n,o z ái éd t nmv Mv so m z v kp v d o v ù i í t søno mv i To øJv èd o i nMv Mv y Mav t jv øv sý p zí Méý v ù ai t d ád Jv ó d o mv È o jbkJv Øéd v zv ù ud šd v šTšjv ko jbo i knïv Byí ý šTz ìv bujcm ìv bi ù kv bi éd t d ád ìv Méd v ù d so ,ìv jv bí ý p v o d sjí jnd éo ,v akšd v Rzáéi sý v )Mbv R zád ét b,Nv øv t smaMI mv Mv ù i knMmv ud nøyý Jv rd v t jéo . v Mbi v ézt bMìv Mbi v jéi szo mìv Mbi v t anJv e aí šd jv tv i TékZkmšm v ù aMt bi nd v sý éd nøéi v yv nøéMJ

Good bye cruel world!

e nMév tdv yv o øv Zméd o . v nkézbv cMt d Jv HTi t nd o . v bv cMt kv Mv í i áøv Mbv Mabnjšb. v t o mTv M éd í Jv Bjí øév t d v Ti v Mbv tdv syí Mékd v tdv ykujsøv o MnMp d o . jv ù Mp d jv ù ud í v t d ái kì Mbv sazsi azv Mv ù i nzšmv tdv t sønd v ù éo . v éjí t b. šTv i í ù Mí bl Jv KMcMév t d v o Mù éo i áad cd nJv ( i ni bý v . šTv t éymv ù i Mékv kTMt mo Méý v i To øv Mv ai yt søšd éý v nd o i nkJv rMb Mát kaí o mJv E i ù Mbv i Ti kv t éyý v ai yt søšd nv nd o i nkVv ( i Mékv tdv ai yMt - i sMéi v M jTi nMs,v p ékn,v t søn,ébi v o Má. sMéi v o Mv i t nai t njv Mv nsMakJv Ší ý p v t d v i nd sud év i cjì bi kbMév t d v íiv yMp éi kné,Ti v t sønéMv p zai sbý ìv sý d sd o . šTv nszumv kcjnd éd ìv t ù i ékp zI bl v Mv mt no mTi v Dd écMaMìv bnd a. v øv t si kv t nkí d o i kv bi t no Mni kv akbi kv í ap d év ù d sI o øv sv yzù øt nmJv E i ù Mbv Mt jv yjZAi sMéV Bézí éi v yí d v o Mù ai t n,ìv o d ù i ù t Mnd éo ,v njšTi ìv ai yù ai t nmaMmšmv tdv sd v nsMakv Mb,Ti t j sd é jv bi ù éjbi sMo ,Ti v nøéd t Mv umnmšmTi v tdv šTéMí o . jv Mv syí zéd o . jv ù ai t ni aM j sd t makJv èi nzéo mv jyi éMšd v i nsmaMéMv í sd ud v o d bi o d co kv Mv ni v ù iv Zù jcbzšTv Mv i ád yud éd st nkù i sMéi Jv h,v kt naMZd o ,ìv sý í øZd o ,v Mv sý éd bMo ,v zv tdv i ù ønv Fv ál Tv smv Mb. yzyaMbd v Fv kí ap d éi Jv KMbéd t éi v tdv o øbí d v j i v t naMšTìv cMt v Mv ù ai t ni aJv ó MZéi v tj t baý n,v Mv knMd o ,v mt nd cbi v jv sv cd ao ,v Mv yù kt ni Zd o ,v nd o i nøv Mv ù azyí o kJv ( i Mék sý t nkù i sMéi v syTl akv Mbi v Ti ai éd yd šìv bnd a. v éd yd v ù i ù as,v o d yo z . v Mv o d ád yù d co . nd a,o J

Necitelny oblicej mı stnıho lčkare zasedly jak kuz e na bubnu na me cive l s nekonecnym pohrdanı m. Mı rne shrbeny, aby se neprastil do hlavy o vrchnı patro postele mi pripomı nal stredove kčho, inkvizicızmucenčho ve zne . “To bude dobry,ú zachrcel jeho hlas, ktery jakoby vychazel z trouby starodavnčho gramofonu. “Je to jen rozmazlenej, me stskej magor. Mı stnı

163


klima a tvrda prace na chmelnici mu ude lajıdobre, uvidı te,ú chrcel dal ten zaz loutly pitomec. “Je zdravej jako rıpa. Jenom moc premejslı. Poradne zaprahnout, aby ho to preslo. Dejte na me .ú Mrtvola jestž neumrela. Nejrade ji bych ho nakopal do prdele, ale dal mi asi ne jakou injekci, protoz e kdyz jsem se zacal hrabat z deky ven, zatlacil me zpe t a vchrcel mi do obliceje dechem pachnoucı m cigaretami a pivem, z e do zı trka mam zustat lez et. “Nechce se mi,ú odsekl jsem. “Dotež jsem spal.ú “Nespal jsi, mily hochu, nespal jsi,ú zaklapala zubnıprotčza. “Nacpal jste do me ne jakč svinstvo. Musı m vstat a chodit, jinak se pobliju.ú “Ty budes lez et, protoz e ja to chci. A narizuji. Ostatne chodit by jsi bez cizıpomoci ani nemohl. Potrebujes si odpocinout.ú “Co vy vı te, co ja potrebuju,ú vyjel jsem na ne j znova. “Vı m, protoz e jsem doktor.ú “Kterej tak muz e kancum urezavat koule. Takovej doktor jsem taky.ú Plesk. Ani jsem nestacil domluvit. Dal mi facku, az mi zalehlo v usı ch. “Na me si hubu otevı rat nebudes, ty sraci, nebo ti ukaz u, z e ty koule klidne urı znu i tobe . A moc me neser hochu, abych ti nezarı dil odvoz do nemocnice na psychiatrii, jestli nahodou vı s, co to slovo znamena.ú “Nahodou vı m.ú “Doktore, z aky mi otloukat nebudete,úzahrı mal vychovatel. “Tı m si buž te jistej.ú Velka hlava se otocila. “Jen me nechte bejt, milej pane. Ja uz jsem te ch precitlive lejch chlapcu vylčcil vı c, nez si myslı te. Jen klid. A jak rı kam, zı tra od rana az do vecera tvrdou, vysilujı cıpraci.ú Vypadal jak zdechly kun. “Je mi z vas na blitı .ú Konska hlava se ke mne otocila s naznakem Šsme vu. “Ty by jsi porad jenom blil, clove ce. Co jsi to za naturu? Z eres snad prasky na nadobınebo co?ú “A co vy doktore? Nechce se vam taky obcas z toho lidskyho hemz enı blı t?ú “A proc?ú “Jen tak.ú “A jsi s rozumem v koncı ch, co?ú “Nic jsem nerekl. Proste se mi ne co zdalo.ú “Ne hochu, ty jsi byl tčme r mrtvej.ú “Proc jste me rade ji nenechal zemrı t?ú Vs ichni se na me podıvali, jako kdybych se prave prome nil ve slona a doktor si vyznamne poČ ukal na celo. “Tak mladez nı ci, na kute , na kute . Zı tra vstavate v pe t hodin rano a jdete do chmelnice. Ty taky,ú rakoska mi skoro propı chla srdce. “Zhasnout a spat.

164


Z adny kecy, z adny couranıpo dvore nebo dokonce po vsi. Varuju vas! Doktore dı ky, a zastavte se jeste u me . Rakoska me zasimrala pod krkem. “Dobry?ú Prikyvl jsem. “De kuju!ú Otocil vypı nacem a tma nas znovu pohltila. Jen mdlč oko me sı ce obcas zakryvanč mraky na nas mrkalo z nebeskč bane . Noc byla chladna a dlouha. Ne kolikrat jsem se probudil chladem. Zuby mi jektaly zimou a bolela me hlava. Duse vsak byla klidna a nevzrusena. Promasıroval jsem si trochu svalstvo, podı val se po spı cı ch te lech okolo me a pokousel se usnout. Spanek vsak ode me nadobro odesel. Otocil jsem se a koukal oknem na me sı c. Obcas se ne kdo pohnul nebo ze spanızastčnal. Venku se tvorila mlha. Vypadala jak lehky kour. Prouz ky a nitky rozrusovanč ve tvemi stromu a keru se zamotavaly do chuchvalcu, kterč stoupaly vzhuru a vypadaly jako obrovska, blanita krı dla jakčsi prvohornıvaz ky tresoucıse v chladu noci, jako nadherny bıly sal, omotany kolem krku z eny, jedoucıstokilometrovou rychlostıv bılčm kabrioletu. Tahlo me to ven, do predjitrnı ho chladu. Cosi me popouzelo prekrocit zakaz. Lakalo me vybe hnout z tč posranč, smradlavč pevnosti, strhnout ze sebe ode v a be z et jen tak, suz ovan hanbou nahoty, ale nedat se, bojovat ze vsech sil. Pojednou jsem chte l uvide t vsechny ty zabitč a vykastrovanč pası ky, vsechny ty jinovatkou potaz enč, drobnč kaluz ky zaschlč, starč krve. Zachte lo se mi v tomto predjitrnı m chladu hrat one-man show. Jı t za smrtıa hrat se smrtı . Včst s nıdlouhy monolog o jejıpotrebnosti. De lat sam sobe Oidipa i Elektru, chor, jehoz slovum nikdo nerozumı , protoz e ho zpı vajısamč ujecenč sopranistky a jejich slova narusuje silny vı tr, mlatıa boucha s nimi o smrduty dvorek a ony stı tive odmetajıze svych bı lych rı z flekance sracek a otisky hnoje. Z ene je proti opryskanym zdem a zamrı z ovanym vratum, rozbı jıje do zcela nesoume rnych strepu, kterč se ukladajına zemi v jakčsi podivnč sme sici pripomınajıcıkubistickč a surrealistickč obrazy, kterč uz nikdy nepujdou rozebrat a slepit tak, aby tvorily vysostnč ume leckč dılo jehoz jedinym vysledkem by byl napis ZACHRAN TE ME ! Rıka te, ze prohraju? Nebojte se. Uz jsem prohra l. I vy jste prohra li, jenze to zatım nevıte. Nebo vıte? Ta hlava me bolıopravdu prı serne . Co to do me ten sı leny felcar vpravil? Jen mi prosım va s nenapovıdejte! Nechci! Rade ji jsem znovu zavrel oci. Ne navž ky, vy bla zni. To by se va m lıbilo, co? Volal jsem spanek. Snaz il jsem se zabouchnout dvere od tč rozbolave lč komnaty. Na ocnıvı cka mi dopadaly sne hovč vlocky, kterč se v teple mı stnosti okamz ite rozpouste ly a sraz ely se v nedefinovatelnč obrazce, kterč mi stčkaly do ocnı ch koutku, kde vytvorily jeden z nejaerodynamicte jsı ch tvaru sve ta - kapku.

165


Slzy. Noc zacala pohasınat, rozpadavat se, ztracet na svč tajemnosti. Jejı kouzla a cary pomalu prestavaly pusobit. Prvnıreravč uhlı ky novčho dne se pomalu a nesme le zacaly rozdmychavat. Prvnızavany, jen lehka dechnutı sve tla zacaly rozprasovat sinavy popel jitra po nebeskych polı ch.

166


A P I TOL P RU N P FØ OØ RI Ø OØ

Rozbolave ly a otluceny od dreve nych postranic postele, jsem uz definitivne vyplul z hajemstvıspanku. Jak mam proboha prez ı t den a jeste k tomu pracovat? Nakonec jsem vstal, vzal rucnı k, omotal si ho kolem krku, vysel na dvur a v rannım chladu zkousel ube hnout ne kolik metru. Kupodivu to slo snaze, nez jsem si myslel. Pomalu jsem se rozbe hl a v kvicenı poplasenych vepru jsem obı hal dvur kolem dokola. Po deseti minutach be hu strı dančho krokem jsem se zacal cı tit mnohem lčpe. Bolest te la i hlavy rychle ustupovala, a tak jsem uvedl do pohybu stary, osoupany, vybusny mechanismus pumpy a natocil do otrı skančho umyvadla vodu a omyl se. Otrasl jsem se zimou, ale zaroven pocıtil ten dobre znamy pocit Šlevy a sıly. Dobre promyslenymi pohyby profesionalnı ho plavce jsem se znovu zahral. A prave tehdy zakokrhal prvnıkohout. Barevny vyplaseny ptak vylezl z kurnıku, protahl si nohy, protrasl krı dla a znovu rozezne l zvonky svčho hrdla. “Ty jsi ale rannıptace,ú ozvalo se z betonovčho placku pred hnojiste m. Vı cha, do puli te la svleceny, stal a rozhlı z el se po nebi, jakoby tam hledal strı brity vuz jitra. Otocil jsem se k ne mu. “Jak jste to k certu poznal?ú “Budı cččččk,ú rval Vı cha jak vychovatel v Šstavu neslysı cı ch. Z ivot se rozproudil, klid noci byl pojednou rozrusen vrzanım a skrıpanı m postelı, dvernıch krıdel a vzdechy a steny spacu. Jakoby se prihnala mala ve trna smrsČ . Stara omsela budova zacala kvı let a stčnat, vydechovat zvuky, kterč byla zvykla vydavat snad uz tisı c let. Byly to vzdechy starč a unavenč milenky, ktera byla vyrusena mladym a naruz ivym milencem ze spanku. Zacala se chve t na vsech sve tovych stranach a jejıstara zaplatovana zada se shrbila pod naporem mladıjeste povaz live ji. Na dvore se zacala prohane t podsvincata, psi, kocky, slepice a vsichni spolecne , ale kaz dy na vlastnıpe st, hledali zbytky noci. Spinava a pachnoucıdvorana se zacala pomalu me nit ve smetiste zasmodrchanych a bezvyznamnych bytostıplnych osudu, rozvlacnych a posetilych pranı, se kterymi nechte l mıt nikdo nic spolecnčho. Byla to fascinujı cıpodı vana na ty nadherne barevnč cizopasnı ky, kterıbojovali sami se sebou, vyklubavajı cıse jeste porad ze skorapky noci, rozlade nıcasnym probuzenı m, zapachajı cı m dechem a touhou dat si sluka z vyklepanč cigarety, kterou z moulali ne kde v Štrobach svych kapes. Jen te z ko jsem rozeznaval jednotlivč spoluz aky. Vypadali, z e by je stacilo pretrı t modrou a cervenou barvou a zme nili by se v sadrovč trpaslı ky. Stacilo by jen odhane t jeste rky a

167


odtrhavat v pravidelnych intervalech svlacec, ktery by je tesklive ovı jel. “Za deset minut nastup pred budovou,ú rval Vı cha dale. “Kdo neprijde vcas, nebude snı dat.ú “Na co cucı s?ú ozval se za mnou znamy hlas a rakoska me pı chla mezi z ebra. “Koukam, abych vide l. Treba o tom jednou napı su knihu.ú “Nemudruj a be z se oblčkat! Nastup platıi pro tebe!ú Rakoska se tycila k nebi jako ztoporeny pohlavnıŠd nebo trn dikobraza. “Jo, uz jdu.ú “No to bych ti radil.ú “Chte l bych vam jeste ne co rı ci.ú Privolal me pohybem ukazovacku. “Z adnč Šlevy, na to upozornuju.ú “Jednate se mnou, jako kdybych spal s vlastnımatkou.ú “Hele, dam ti radu pro dnesnıden. Zalez a neprovokuj!ú Rakoska se mi zaborila do zad a strkala me zpe t do rady. Rychle jsem se odesel oblčknout a oknem pozoroval ty napolo z ivč, napolo mrtvč (zejmčna holky vypadaly otresne ) spoluz aky, jak se snaz ızhoufovat do jakčhosi podivnčho Štvaru. “Tak se ne jak seraž te a jdeme. Dole ve statku je pripravena snı dane .ú “To bude dobrota,ú poznamenal ne kdo. “Chte l by jsi snad kaviar a sampanskč?ú “V tom prı pade ovsem cerny, rusky,úodtusil jsem. “A pı t budeme zasadne Vosnč Romanč.ú “Vtipalkovč nevymreli. Jakou ja mam radost,ú hlaholil Vı cha a zpomalil krok. Konecne se dostal na mou Šroven. “Co jsi to rı kal?ú “To bylo francouzsky,ú septl jsem spiklenecky. Rakoska me pı chla do krku. “Neprovokuj. Dostanes par facek, z e na ne do smrti nezapomenes.ú Zasklebil se a pomalu odesel. Neve de l jsem jestli se urazil, jestli se do naseho zatı m dobrčho vztahu nevkradl cerny mrak nedorozume nıa horkosti. Po snı dani, ktera nestala za mnoho, jsme znovu vykrocili, tentokrat uz na chmelnici. Celou cestu jsme mlceli, ne kterısnad jeste dospavali rano. Asi po ctvrt hodine pome rne ostrč chuze jsme se konecne doplahocili na mı sto. To co jsem uvide l, daleko predcilo moje ocekavanı . Jestliz e jsme az dosud sli mokrou loukou, zde jsme zapadli do blata tčme r po kolena. “To je hruza,ú vydechla moje sousedka. “Netrap se, umrı t musı me tak jako tak,ú vypalil jsem hned ten nejte z sı kalibr. “To jo,ú souhlasila, “ale co s tı m?ú Podı vala se na me a pod pe knymi pravidelnymi zuby schovala spodnıret, jako by si ho chte la cely odhryznout.

168


“Svinstvo, co? Jsem na chmelu poprvč a hned tohle. Co ty? Uz jsi ne kdy byl?ú “Ne, jsem poprvč,ú odpove de l jsem tise, ze strachu aby mi neselhal hlas. “Podı vej se, jak je mrnavej! A te ch msic! Kdo se v tom ma kurva hrabat,ú zarvala az se vsichni otocili. “Chte la jste prijı t v lodickach a plesovkach? Nebo jste si predstavovala operacnısal? Bı lč plaste a cepce? To jste si spletla instituce mila slecno. Musı te jı t jinam.ú “To vı m taky,ú odsekla Vı chovi a neuznala ho ani za hodna pohledu. “To je teda naloz . Jeste tri takovy a poz adam o preloz enı .ú “Vas problčm,ú odtusila. Ucitel machl rukou a zacal se brodit blatem blı z k chmelnici. “Vaz enız aci,ú zahrı mal, “jak jiste vidı te, msic je vı ce nez sisek. To nam ale nezabranıv tom, abychom ho rychle otrhali a ukazali tak soudruhum z JZD, jak jsme sikovnıa zdatnı . Protoz e je chladno, bylo by dobre, kdybyste nelenosili a zahrali se pracı . Budu to prube z ne kontrolovat.ú Kontroluj, kontroluj, jinak zmrznes taky, rekl jsem si jen tak pro sebe, ale asi ne dost tise na to, aby me nezaslechla ta holka vedle. “Se ti divı m,ú zasykla. “V takovymhle srabu mas jeste naladu vtipkovat. Zrovna ty. Zmrznes prvnı .ú “Jses nezvykle vsı mava. Jak to de las? Nechodı s rano na zachod? Nebo v cem to ve zı ?ú Usmala se na me . “Budem na tom asi stejne .ú “Pochybuju. Ja chodı m pravidelne .ú “A dı vas se za sebe co splachujes?ú “Jasne . A rejpu se v tom klacı kem.ú “Kde na to beres sı lu?ú “Nooo...Nekecam a rvu ten chmel,ú ozvalo se nam za zady. “Kolik toho majımudrci?ú “Myslı te msic nebo chmelu? Obojı ho tak asi po dne .ú “Ty na tu vtipnost zemres. Tak kolik?ú “No, jak jsem rekl.ú “Tak pridej clove ce, pridej, aby jsi po skoncenıkampane nemusel doplacet.ú “A pujcil byste mi? Cestne vratı m. Fakt.ú “Cemu se sme jete,ú obratil se na spoluz acku. “No jemu prece, ne? Je docela vtipnej.ú “Jasne mila slecno. Vsichni jste naramne vtipnı , krasnıa mladı , a proto se do toho cesanıplnou silou obujete a ...ú “Abychom to te m kapitalistum nandali, co se do nich vejde.ú Jeho oblicej zachvatil prudky nehezky skleb. “Tak podı vej prı teli,ú sycel mi do ucha, “tohle uz tady nechci vı cekrat slyset. Jinak jedes supem domu. Tohle poslouchat nebudu.ú Chte l jsem mu ne co odpove de t, ale prı kre me zarazil. “Z adna diskuse,

169


rozumı s? Absolutne ,ú a to slovo zduraznil, “z adna.ú “Tak se neskarež te, soudruhu. Kdyz vam na vı cka padne horkost, jste houby stramak. Neslusıvam to.ú “Propana krale,ú zvolal Vı cha “co jsem komu ude lal?ú “Cerna, na rady a porady jsem tu ja. Vy jste tu proto, abyste makali. Tak se do toho dejte. Tohle nenıkabaret, nybrz chmelova sklizen. Chapete ten rozdı l?ú “Chybıtu striptyz,ú poznamenal jsem. “Jez ı sikriste,úchytil se Vı cha za hlavu. “A vrahovč a prostitutky. Podı vejte se, kde je Lesak.ú “Ten blbec zemre na zapal plic nebo na infekci.ú “Jak zemre? Proc zemre? Proc by umı ral, co to krucifix placas,ú chrlil Vıcha. “No prece smrt chranıpred jakoukoli nakazou.ú “To je spiknutı ,ú zavyl Vı cha a odkracel do chmelnice. Zbyvaly za nı m hlubokč velkč stopy v blate , kterč pomalu plnila hne da spinava voda. “Ten ma dost, co,ú ozvalo se znovu vedle me . Pomalu jsem se otocil a poprvč jsem se na ni podıval pozorne ji. Byla hezka. Ne prılis. Tak akorat. Jejıkrasa nebudila pozornost. Povrch zeme pojednou oslnive zaplal, jakoby vzduchem prolete lo tisı c biskupu ve zlatych mitrach a ornatech. Oslniva z luČ rozcı sla husty, zeleny kabat chmelovčho porostu a slunce kreslilo pozoruhodnč obrazy do rozbredlč hlı ny chmelnice, ktera v ten okamz ik vypadala jako bajna krajina ze starych pove stı . Ne kterč vypadaly jako by nebyly dokoncenč a cekaly jen na kouzelny ste tec malı re. Navzajem se za straslivčho stčnanınapadaly, rozpadaly a mrzacily. Slysel jsem jejich vulgarnıvyrazy a idiotskč osklivosti, kterymi se navzajem castovaly. Ta nekonecna barevna hyrivost hrozila, z e nas pohltı . Z e i my se staneme Šcastnı ky tčto velkolepč biblickč stafaz e. Moje fantazie me ope t vrhla do neprozkoumanych koncin mytologickčho sve ta, ne kam k jeho samotnym pocatkum, k samym branam ritualismu a mysticismu. K obloze, onomu bajnčmu, modrčmu stropu, mezi draty a sloupy, kterč provrtavaly rozbredlou zemi a zaroven vrhaly zpretrhanč nitky stınu na nase sve tlem znetvorena te la, stoupala para. Ohnivč sı py se nam zabodly do zad. Zavrel jsem oci obratil hlavu k slunci a pod ocnı mi vı cky se rozpoutala boure oranzovych a cervenych skvrn. Se zvrhlou presnostıa naprosto jasne jsem ho zase uvide l.

ó Mvcd ao , vd yd ud vù ékévsi aìvbnd a. vumí jévt Taád o . vt nMud šJvBd éjb,vi cj øévyMù Mí é,vsvTékái b. šTvcd ao . šTví l éšmšTìvbnd a,vt d vyí zéý vá. nvù azyí o ,J ’ái cmv øévo Mbujsi vMv kù ai t nud í v t ai t né,ìv nMbp d v sý ù Mí Méi v Mbi v Tékái b. v cd ao . Zaz Jv Ši t no Mn. jv ù at ný v ád yv bl p d v í ap d év bi a jí éi Jv hmt ni v o d Tnl v øév í éi kT,v í azI ùýv Mv o Mv yMí bkv ai yí aáMo . šTv bMéTi nv yMZé. v o zù jt v UHgv E ØèJ èMbTéd v o øMbv ni v Mt jv sý ù Mí zv bí ý p v k ud nd Jv KnaMnmnd v tdv sv éyd Jv ó jšv szt v o d ái émJ ó jšv o d šmnmnd Jv ó d o mv sz v Mo jv yj Mv Mo jv nd ù éi Jv ó d znd v TéMí v Mv p myd - Jv ó d nazù mv szt bMZd éìv áai o šTjnjí Mìv yzo øný v Mnd av Mv éd í sjo ìv t éd yjo Mìv ù i í áujZo jšd ìv i ci s. v øšT. uì bud ci s,v p méý ìv ù ai t nMnMJv ó jšJv C d bznd v o Mv áud Tkv nd o ,Ti v d yd aMv Mv cd bznd v Mp

170


t d vù ujáémp mJvKMvšTsméjvt d vyvszt vt nMo d vnMb,vd o vcd ao zvbi o nkaMJv Øvbi éd szt v Iv sv ámé. šTv umyzšTv Iv ákí i kv ù i t bMbi sMnv Mo í øé,Jv hi p o zJ

“Tak co je, clove ce. Spı s nebo co?ú Rakoska me dloubla do z eber. “Na opalovanıbudes mı t dost casu, az bude volno.ú “A kdy bude?ú “Az si ho zaslouz ı s.ú “Snad si mohu trochu odpocinout, ne?ú “Vz dyČ jsi jeste nic neude lal. Ty a tvoje kolegyne tady na ty chmelnici snad zemrete. To se uz bude sklı zet cukrovka a vy porad jeste budete na chmelu.ú “Nejsem kombajn a celej chmel mi muz e byt ukradenej,ú prispe chala mi na pomoc Dasa, ktera sede la na nı zkč z idlicce a ocucavala si do krve sedreny prst. “Nastartujte Cerna a kupredu.ú “Jasne soudruhu, zpatky ni krok. To prece znam.ú “Ja taky prosı m.ú “No, aby ty jsi ne co neznal. To by mne vyrazilo dech.ú “Az na ve ky.ú “Hele, vy dva jste blazni a nikdo mi to nevymluvı . Od zı tra budete de lat daleko od sebe, aby byl klid.ú “To mne nemuz ete ude lat. Budu brecet a ude lam jeste mčne .ú “Neprovokujte Cerna. Ostatne , kde mate rukavice? Jsem na vas zve davy zı tra, kdyz uz dneska mate prsty rozedrenč do krve.ú “Treba dostanu otravu krve a budu mı t od te ch sracek tady konecne pokoj. Vz dyČ tohle muz e bavit snad jedine blbce.ú “Tež r eknu ne co ja vam. Mate velkč s te stı, z e nejste chlap. Jinak,ú a rakoska zasviste la vzduchem. “Uz toho mam dost. A muz ete jet klidne domu. Na autobus vam pujcı m. A rı kam vam obe ma Á pridejte.ú Dasa sklopila hlavu, nepocıtala s tak vyraznou zme nou v chovanı vychovatele a kdyz ji ope t zvedla me la v ocı ch slzy. “Blbec.ú Otrela si oci hrbetem ruky a nastavila oblicej znovu ke slunci. To ji poloz ilo ruce na tvar a vı tr jısume l svč banalnıpı sne . “To je krasa. Podı vej se na to prı ve tivy slunce a na to zeleny peklo kolem nas. Fuj tajbl. Nemuz u to ani vide t.ú Nemohl jsem odtrhnout oci od bı lč kuz e jejı ho rozhalenčho vystrihu. Pod kosilıse rysovaly tuhč kosı cky neforemnč podprsenky. Vzpomne l jsem si na tlak drobnych, tuhych nader “mčú ucitelky a pozoroval jsem vzedmutou flanelovou kosili, rozepnutou az k tomu pekelnčmu z labku, proklatč Šz labine , ktera ve mne pokaz dč, po cely z ivot, vyvolavala ten znamy pocit rozechve nıa neklidu, lehky tlak v podbrısku a pozde ji i znatelnč ztoporenı . Dasa zvedla ruce a zapı chla je do modrčho kolace oblohy. Prsa se ji drala do rozepnutčho vystr ihu, jakoby i ony chte ly nahlčdnout do slunce,

171


uchopit a uschovat ty z lutooranz ovč sı py tepla. Rade ji jsem zavrel oci.

Ko i skvt d vai yyzujéý v ý ajzí ý vp ékni i aMo p i s. šTvbi éd cd bìv d yjvbnd a. jvt j sý baMci sMéMv cd ao zv bi cbMv tv i šMt d v Zéd TMmšm v yd v t naMo ý v o Mv t naMo kJv Pd í . v ù aMšT t jéo jšd v ai yAMù zsMéi v Td o i v Tkt Jv Øv ùtlv áý éi v Mbi v ù t l Jv e bzbMéjvMvšT- Mù Méjvù i í éi kT. šTvTkt mšTvbašmšTJv( Mt n. uvt jvi í ù éjséví i vù aMšTkvt jéo jšd vMv í éi kTi kì ù akp o i kv ù Mt n. ut bi kv Ti émv éznjév ùtýv ù iv Tuád nd šTJv èjv tdv ù iv oø v i Tzo øéjv néM M j ù éo . jv sd éb. šTv ykál ìv sacd éjv Mv b- kcd éjv Mv Taájéjv Tuád ný v ái éd t nmJv ’o v Zd év Méd v í zéJ E d t nMv kv i í éd ni sMéMv ù iív o i TM Mv o øbM v í Méd bi ìv t o Mí v Mp v íiv o d ád J ó d ái v t o Mí v íiv í ønt nsmVv e éi sMv Mv i áaMyý v í i é,TMéý v o Mv i kv ù M øAìv í i azp d éý ì sý si éz sMéý ví zso i vyMt k n, vsyù i mo bý JvBmavi á aM yl vM vù mt d o vá ý é y Mnd o . v Mv o d Mt o . J Pd év í zév Mv í zéìv t M i d í jo . Jv gai áo ,v bM d o mìv bnd a,v i í bi ù zsMéìv t d v øo jéi v sv í ai áo , áMad so ,vù nzbý ìvbnd umvi bM p jnøvi í é,nMéjvo d yo z i vbM vád yvd í jo ,Ti vTézt bkì Mbi áý v áý éjv o ø mv Mv io v ù i baMci sMév sv ù i knjv ù iv ni v yMù azZd o , v šTi í o mbkv t anj í zévMví zéJvŠí ý p ví i Zd évbvMb, kt jvù i í jso , kváMazbkvù ujù i mo Mmšm kvt nMa. ai yù Mí é. v é. o ìv bnd a. v áý év bi éd v í i bi éMv i áai t né. v cd asd o . jv ù i éd jv sécmšTv zbl ì sý ZéMv kv sv È t nad ný ìv d yjv ù i bujsd o . jìv Ti é. jìv Mbi áý v i Ti ud é. jv t nai ý ìv pd o M šd ézv sv ámé, v i áéd cd o mJv KéMni v Mv áéMo bý nv o d ád v tdv mv Mo jv o d í i nbéJv ó Mv ù al cd émv ni Ti ù i í jso ,Ti v í i kv sjt d év t nMa. v Mv yMZé. v s. søt o mv Znmnìv o Mv bnd a, v áý év t i nsMv yo Mnd éo . o zù jt ! ’èG Hve Øh’èØJ gsd ud v tdv ù i Mékv i nd sud éý ìv Mbi áý v cd bMéý ìv Mp v tdv o øbí i v i ád smv Mv io v st ni kù jé í i so jnuJv E sMbJv Bd ud d v yMù Mí éý v íiv yz bkv Mv io v tv È p Mt d v yjt njéìv pd v o d Mmv béjbk yd so jnuJv BZkí d v bi éd v é,cjs,ìv Méd v í d ù aj kmšmv njšTi Jv ’nzcd év tdv bi éd v t s,v it ýì Mbv í ønt b. v sécd bJ gkù év t jv t si kv šTai i kv o i Ti kJ e o Mp jévt d ví i t nMnvsd o vyd vts,vszù d o Mn,vt bi uzù bý ìvbai knjévù ý t bý vo z MTi kì i áéjcd v ù al t sjno . v Mbi áý v áý év yv si t bkv o d ái v ù d a?M d o kìv sd ébzv ád yykázv È t nMv øé t nMp d o zv ái éd t no i kv bud cmJv ’t éjyé,ìv yTo jt Mo ,v Mv sý ù i kbé,v i cjv t jv Ti v ù ai Témp d éý v M o øši v kv t í øéi sMéý Jv e d áaMév sZd šTo ý v t méý v Mv saTév tdv o Mv nd o v í øt js. ìv To kt o . v Mv Zd ad í o . ù umyaMbJv èd o v sZMbv tv o d ù i šTi ù jnd éo i kv d éd ?Mo šmv kTo kéìv Mbi áý v ni v áý év ù ai Dd t ji o zéo m nMo d co mbJv rMbv d v ni v d o v i p o ,Vv rMbv i í nkí v ù aý cVv rMbv d o v ù ud i šjv ni Ti v o d nsi I aMv tv ù jMsbM jv o Mv cd éd ìv bnd a. v o d d smv o Mù ai t ni v p zí o ,v yo z bý v p jsi nMV

“To je veget co?ú Neznamy hlas me vratil zpe t do zelenčho pekla. “Mı t tady takovč pracanty, jako jste vy dva, budeme sklı zet jeste v prosinci,ú ozval se mi za zady neznamy hlas. “Vy budete sklı zet? No nč? To je mi novinka. A my tu de lame co? Snad sazı me?ú “Vy se tak dovedete akorat valet,ú ozvalo se od vedle. “A vsechno za vas de lajıbrigadnı ci, kdyz to tedy chcete slyset.ú Koukal na nas jak de decek na voracku, jakoby neve ril, z e ne co takovčho muz e v z ivote uslyset. Predseda jeden. “Kde mate vedoucı ho?ú “ S tı m mam rande az vecer. Do ty doby ma volno,ú odsekla Dasa. “Co? Vy spolu chodı te?ú

172


“No jasne . Nenıto snad na mne vide t? Podı vejte, jak jsem sČ astna. Jestli jste si myslel, z e je to proto, z e se tady muzu hrabat v tom zavsivenym, zelenym svinstvu, tak jste se pekelne seknul.ú Koukal jsem na jeho tvar, jak pomalu brunatne la a pozoroval jeho snahu utajit vztek, ktery s nı m lomcoval jak vı tr s volnymi okenicemi. Jeho tvar se postupne me nila v masku, ohavny skleb. Vypadal jakoby dostal zane t trojklančho nervu. Cervena vesta sestoupila s piedestalu nedotknutelnosti. Pleskala holymi chodidly po kamennych schudcı ch, kterč vedly od trunu do rozbredlč zeminy chmelnice. Vlhka zeme se pod nimi zhoupla. “Pozor, abyste nenastydnul! Uz dost dlouho stojı te bez hnutı .ú Otocil se, seslehl Dasu plamenem, ktery vyskocil z jeho ocıa beze slova odesel. “Kdo to byl? Znas ho?ú “Jsem tady zrovna tak dlouho jako ty, jestli ti to uniklo. Jasne , z e neznam. Z e je to ale nezdvorak, co? Ani se nepredstavil.ú “Myslı m, z e se jeho jmčno brzy dozvı me.ú “Taky si myslı m,úzasmala se. “To bude pruser. Toho vychouse z nas ranı Pepina, to je jisty.ú “Bojı m se, z e jsme si to pe kne zavarili. Musıme dotrhat alespon tuhle radu, aČ nekeca, z e nic nede lame.ú “To stejne bude. Kdo chce psa bı t, vz dycky si hul najde. Jen se podı vej na toho pitomce vpredu.ú “Nech ho bejt. Zemre na tetan. Vide la jsi jak ma rozedreny prsty?ú “Holky rı kaly, z e je to prej ne jakej predseda, nebo co.ú “Predseda ceho? Dobrovolnejch hasicu? Admiral volu. To je asi tak vsechno, cemu muz e predsedat.ú “Moz na nas bude premlouvat, aby jsme se i my stali cleny.ú “Ty armady volu? K tomu me nikdo nedonutı . Ostatne nikdy jsem nebyl ani v pionyru. Me l jsem na zakladce tak krasny prusery, z e me tam ani nelakali.ú “Obe e e e e d,ú neslo se po chmelnici. “Konecne . Alespon chvilkovč vysvobozenı .ú Stali tam oba dva. Presne jak jsem ocekaval. Jeden se tvaril, jakoby chte l spolknout sve t a druhy se zarputilym vyrazem maratonce pukal pychou. “Tak tohle,ú a Šzka tenka rakoska se vymrstila vlevo a zastavila se jen ne kolik centimetru od oka druhčho, ktery ve zmatku ucukl stranou, “je predseda druz stva a vy se k ne mu budete chovat uctive a zdvorile. Co rekne ude late. Bez odmluv a okamz ite . Uz nikdy,úa to zduraznil, “nechci slyset, z e se ne kdo choval jako hovado. To se tyka vsech, ale ne kterych zvlasČ . S te mi si to vyrı dı m vecer po skoncenıprace. Tež poobe dvate s rychlostısobe vlastnıa za pul hodiny budete ope t na chmelnici.ú Mezitı m co jsme jedli nechutnou brecku, kterou nam nandali do essusu, se nebe znovu pokrylo tmavou sedıolova a zanedlouho zacalo drobne prset.

173


Ptaci vlčtli stremhlav do svych Škrytu, pozdne letnıkve ty sklopily svč hlavy, zavrely oci a v jakčmsi prapodivnčm zaujetızacaly ocichavat zemi, omameny svym vzhledem v zrcadlech kaluz ı. Pojž te, muz ete se s nami pomodlit, signalizovaly. Chmelnice se vztycenymi krapnı ky sloupu a pavucinami dratu se ohybala a stčnala pod nahlym naporem chladnčho ve tru, preryvanym dechem be z ce. Olove ny poklop oblohy se otevrel a drobnč mz enıse zme nilo ve vytrvaly dčsČ . Zahalili jsme se do plaste nek a teplych svetru a snaz ili se najı t alespon kousek, maly ostruvek suchč zeme . Kolotoc olove nych mraku vesele poskakoval po nebeskč bani a de jiny tisı ciletıse rı tily dal. rMsi ai s,véjt ný vo Mvsyí kn,vTéMí jo øv mt no mTi vaý áo mbMvtjvTazéý vo MvTi o øo i kvt séo bM jv Mv e d nMo i si v bsMand ni v t sznd co øv i í øo ,v í iv DaMbl ìv i í šTzyd éi v ù ai i bé. éd t d v bM t jv bv rMábd o jšm Jv ( ai cv szp jéjv nMbv í éi kTi kv šd t nkVv èi v t i kv ný v i bM p jbý ù i yí o mTi v é,nMv tv È t øsý v o d bi o d co ,v éTi t nd o i t njv yMsøZd o ,v sv ád yí d šT,v snd ujo ø cMt kv Mv ù ai t ni akJ

Zaposlouchal jsem se do hovoru sloupu a dratu, do nekoncı cı ch vykriku a stčnanızelenčho pekla kolem nas. Pres mokrou brazdu, zablacena az po kolena ke mne prichazela Dasa. Mokra cuprina tmavych vlasu jıvykukovala s pod promocenčho satku. “Je mi hrozna zima. Co mam de lat?ú “Pockej. Pujcı m ti svetr. Je teply a suchy.ú Svlčkl jsem si svetr a zustal jen v teplč flanelovč kosili a plaste nce. “Musis si ho rychle navlčci, aby nestacil promoknout.ú “To bude zima zase tobe .ú “Nebude, neboj. Ja zimu snası m dobre.ú “Tak co, je to lepsı ?ú Vzala me pod paz ıa pritiskla se ke mne . “O moc ne, ale jsem rada, z e tu jsi. Tumas,ú podavala mi velky suchy kapesnı k, “otri si oblicej.ú “To nema vyznam, za chvı li bych byl zase mokry.ú “Vıs jak bych si prala krehky podvecernıvanek a slunce, kterč by vysusovalo tuhle zasranou brecku a ten zelenej hnuj, ve kterym se musı me hrabat?ú “I ja bych si pral rozehraty, tetelivy den (ktery by mne dovoloval lehnout si do travy a pozorovat vztycenč hroty tvych prsou. To jsem ji samozrejme nerekl, vy burani, kde bych k tomu vzal odvahu), ale zatı m se tu jen boucha pe stıdo stolu.ú Trcel k sedčmu nebi jak bozıprst a ve svčm cernčm gumovčm plasti a sirokčm cernčm klobouku se tvaril, jakoby mu orel kloval do jater. Mrazive staz eny ksicht nas sledoval pohledem nevlastnıho otce a nezbytna rakoska mu vycuhovala z vysokych holı nek jako ne jaka divna, tretıkoncetina, ktera se chve la jak ocas stı ra. Jeho hlava vykrikovala smutecnıpı sne ukrivde nıa nenavisti. “Tak hele vy dva, chcete tu prenocovat?ú “Buh ochranujú.

174


“Boha nechte byt kde je. Kdybyste byli stejne zdatnıjako ti ostatnı , uz jste mohli byt v teple. Ukliž te kosı ky a domu. Dnes koncı me.ú “Kčz by to bylo nave ky.ú “Bude hur holoto, tomu ve rte.ú “Hotovo? Tak jdeme.ú Chte lo se mi jen dodat kupredu leva. Nebyl jsem si ale jisty, zda by muj vtip ne kdo docenil. Vı cha byl hluchy a Dasa zmrzla. Popravde receno, ani mne nebylo buhvı jakč teplo. Svetr prece jen chybe l. Vykrocili jsme k silnici. Mohutny lijak se zme nil v tichy, ale vytrvaly dčsČ a jen cekal na mohutnč nadechnutıhromu, aby se mohla rozezpı vat boure. Slunce uz nadobro usnulo a vychladlo do temnot kamene a betonu. Mnohohlasy vı tr si skrı pal svč pı sne a ustylal svč loz e v parı cıse zeleni. Chybe l bı ly jas nebes a srdce nezne lo. Poloslepy vecer klopytal unavene , jakoby v polospanku, potichu a bez ozve ny, sedy a zamlknuty. Cas pokanıa zpove dınadesel. Vzduch se naplnil hrozbou.

Ág. šTd úìv si éz ìv ÁbMnv cd bzJúv C jt n. v Mv ézt bý ù éo . v t ni mv sv áéd í ,v yzujv t nai ù o mv p zai sbý J Bv jTi nMs, v t sønéd v yMp d Tév bi o d co øv t sl v t nmo Jv ó Mv akcjcbý v Ti í jo d bv tdv yMsøt jéM o d bi o d co zv nmp d Jv Pd év t d v sý t šTé. v ud cjZnø v o d sd éb,v ud bý ìv t ù mZd v ù i ni bMìv ù éo . bM d o mìv í ai áo . šTìv t nMéd nm jv i TéMyd o . šTv i áézybl ìv bí ý p v sv ni v yMákazšd év Tai J ( ud t bi cjévt d vÈ ybi kìvnd o øTo øí i kvt nakp bkv i cl sbý vMvZézù évt d v kvo M TéMskJv K Mt Mbai sMév t d v nkv d Ti v kt øsMsi kìv sý Ti éd o i kìv cd asd o i émšmv nszuìv bnd az t d v jTi nMéMvo Mvnd o ,ví éMp áøví si aMìvMbvo øMb. vù i í jso . vyo Mbvù mt M t nMai søb. šTìv o d yo z . šTv šjsjéjyMšmv o d ái v o d ai yékZnjnd éo . v a,ákt ìv bnd a. v d v sZMb nud áMv ù ud cmt nìv cjv sý ud ZjnJv ’í o øbkí v yMyo msMév aMí i t no . v t mšTJv C d kv tdv Mt jv t ømV gakT,v ysi o øo mJv rd í o i kv baznšd ìv d í o i kv í éi kyd J Øo jvt d vtd v kvo d kt d éví msMnví i v i cmvMvkp vt d vsøí øévbi éjbvkTi í jéi Jvý é sd é jv aykn. Jv’cjvt d vù i í jso øvt ni cjéý ìvMbi áý vTéd í Méý vni vt ù azso ,vi To jt bi J KMi t nui sMéý v tdv í i ù ai t nud í v ,v TéMsý ìv Máý v nM v sý ù zéjéý v i áai st b. v cd ao . v baznd aJ ó Mbi o d šv Méd v sý t bi cjéý v yv i co mšTv í l ébl v Mv yMcMéý v øv i ámTMnìv nMTMd v yMv t d ái k t sMybý vi co mšTvsézbd o JvBjí øéý v øvt i kcMt o øvyd ù ud í kvjvyd yMí kJvKMcMéý v ø yM i nzsMnv íiv t éjyb,ìv nd o b,ìv Méd v ù d so ,v t mnøJv MéyM i sMéý v øJv ŠManzcd bv i ái cm ù i d í o i kvù aMt béìvMbi áý vt nd vai yéi kt béjvi ud šTvo d ái vt ékù bkvnd ù é,Ti ìvd í é,Ti bMZnMo kJv Kv ù kbéjo ý v tdv sý sMéjév To kt o . v yMbaszšd o . ìv cd ao . v ù Muznv yv í éi kT. jv í azù ý ì ) UHgv E ØèVNv bnd a,v t d v jv yMt d béý v íiv Ti ao mTi v smcbMv Mv ù ují ap i sMéý v Ti v nMbìv Máý o d i Téi v yMù Mí o i knv íiv sd éb. šTìv t éd ù . šTìv cd ao . šTv í øaìv bnd a,v yl t nMéý v ù iv i co mšT ákészšTv Mv o Mv d jšTp v í o øv tdv yMéd t bév syí zéd o . v i í éd t bv i To øJv ( ai ù Mí év t d v í øI t kv Mv yMcMév Téd í Mnv yzšTaMo kJv ý év t d v sZMbv i i nzo v ù d so i kv t mnmJ

“Proboha jenom to ne!ú chte l jsem zakricet, ale selhal mi hlas. “Co rı kas,úozvalo se mi tise vedle ucha. “Uz jsem myslela, z e jsi nadobro ztratil rec.ú “Nic, to nic nebylo,ú zalhal jsem neobratne . ‘Co to me lo krucinal zase znamenat, zlobil jsem se sam na sebe.Í “Ale bylo, ne co jsi si brblal.ú “Byl jsem na navste ve . A vı s kde?ú “Tam dole, hluboko pod zemı , skoro v pekle.ú “To muselo bejt dobry. A o cem tam s tebou mluvili?ú

175


“To je prave to, z e nevı m. Ja jsem jim nerozume l. Je to takova zvlastnı zalez itost.ú “Muz ete mi vy dva hrdinovč vysve tlit, kdo vam dal pravo uraz et predsedu?ú Z jeho prı krčho tonu me ope t zamrazilo. Zmocnila se me znovu ta zvlastnı , lehka, neviditelna a nehmatatelna zavraČ . Jakobych se na velmi maly okamz ik ocitl v beztı z nčm stavu. “Predsedu ceho. Je jich tady ne jak moc te ch predsedu. Clove k ma nakonec strach, jestli taky sam nenıne ceho predseda,ú spustila Dasa. “C erna, nechte toho. Prosım vas,ú z adonil Vıcha “buž te tak hodna. NenuČ te me , abych trestal i dı vky. De lal bych to opravdu nerad. No faktem zustava,ú pokracoval ve svčm monologu, “z e na cele to napsanč neme l.ú “My jsme ho ale neuraz eli,ú rekl jsem, abych vubec ne co rekl. Tvar se mu rozpalila do cervena, jakoby ne kde uvnitr jeho te la zakolı salo nape tı , ale vzape tıuz me la svoji prirozenou barvu. Zornicky ocıse mu v schizoidnı m zakmitu sevrely a otevrely. Pisklavy bzukot komaru a temnč pochrochtavanı prasat rusily neklidnč ticho pred bourı , ktera musela prijı t. “Ja vam nerozumı m. Nicemu nerozumı m.ú Prohlčdl si nas od hlavy az po paty, pokyvl hlavou, poskrabal se na nabe hlčm kolene a obratil se k Dase. “Be z te na ubikaci Cerna. Nechci vas uz dneska vide t.ú Pokrcila rameny, ude lala jakysi posklebek nebo Šsklebek, ktery mohl znamenat absolutne vsechno a bez pozdravu odesla. Obratil se ke mne . “Co s tebou kurva fix je?ú rekl vztekle. Ona je hloupa a drza, ale u holek se s tı m neda nic de lat. “Ale co ty? Prece nechces, abych te rezal rakoskou jako maly dı te .ú “Uz jsem...ú “Jdi do prdele clove ce. Nech si kecy. Nejsem na ne zve davej. Ude lal by jsi mi velky hovno. To ti rı kam jako chlap. Serezal bych te , az by ti z prdele visely cary. A nikdo by mi nic nedokazal. To si pis!ú Byl jsem prekvapen jeho agresivitou. Klidnč a umı rne nč chovanıvcerejsı ho vecera bylo to tam. “Nerekl bych, z e se mnou ne co je. Pravda, jı dlo je mizernč. Ten odporny puch tady, ty spousty hmyzu...ú “Na to se te neptam.ú “A na co se me ptate?ú “Ptam se te , proc jsi zbytecne drzy. Proc se nechas zatahovat do problčmu takovou Cernou, treba.ú “Treba chci byt popularnı ,ú pokusil jsem se o vtip. “To uz jsi. Podı vej, ja ti treba ty tvoje vystrelky mohu do urcitč mıry tolerovat, podotykam do urcitč mı ry, ale nemysli si, z e jsou vsichni na ucilisti jako ja. Jsou i jinı. Mladı, prısnıa velmi, ne kdy az prılis Á ctiz adostivı. S te mi se nedohodnes. Budes s nimi vychazet velmi spatne a oni majımoc

176


znechutit ti ucenı , uciliste a konec koncu i z ivot. Strasnym zpusobem. Ve r mi. Ne kterıse na to dokonce cı leve dome pripravujı .ú “Prominte, ale mylı te se. Ja s nimi nebudu vychazet vubec. Nemam z nich strach a uz jsem vam rı kal, z e jsem se sem netlacil.ú “Hele hochu, nenıdoba na hrdinstvı . Moz na ti to jeste nedoslo, ale o hrdiny jaksi nenına trhu zajem. Uve dom si, z e ti lehce dokaz ou, z e jsi lempl a budiz knicemu. Budou poz adovat vyloucenı , coz by nebyla konec koncu takova tragčdie, ale...ú, zavahal, “ty budes mı t skvrnu v kadrovych materialech, jestli vı s co to je. A to nenıani zdaleka takova sranda, za jakou to povaz ujes.ú “Vubec nevı m co to znamena. Jedno vı m jiste . Doma me serez ou, protoz e, nevı m proc, jim na tomhle pitomym ucilisti zalez ı , ale to prez iji. Jiste me nezabijı . A tady snad nejsem placen za mlcenı .ú “To mas pravdu. Tady jsi placen za cesanıchmele, ale to ti takč moc nejde. Jasne , chmel byl dneska svinskej, to uznavam, hnusny pocası, to uznavam taky, ale copak si myslı s, z e se s tebou bude v praci ne kdo srat? Ucenı- mucenı , jak se lidove rı ka.ú “Az budeme cesat chmel a ne rozmackavat msice...ú “Jses rozmazlenej fracek, mily synu,ú prerusil me “ale mas ne kolik vlastnostı , kterč se mi docela lı bı .ú “Doma mi dost dlouho vste povali, z e si nemusı m nechat nic od nikoho lı bit.ú Konecne se usmal! “Ja nevı m, co ti doma rı kali, ale zda se mi, z e jsi asi ne co spatne pochopil.ú “Nevadı . Stejne se nedam. Na kolena me nikdo nedostane.ú “To taky nikdo nechce. Nebo mas ten pocit?ú “Od malicka. O cem spolu mluvıme, kdyz ne o ujar menı? Ja nejsem a nikdy nebudu zboz ı , kterč si lze koupit jak housku na stanku.ú “A jak to chces dokazat, z e jsem tak sme ly.ú “Je to velmi jednoduchč. Stacıproste a jednoduse nede lat to, co nechcete. Otroka ze me nikdo neude la. To radsi zemru.ú “Setri na rakev, budes ji brzo potrebovat. Poslouchej,ú pokracoval, “jsi naivnı , mlady puberČ ak. Myslı s si, z e smrt je dobra odpove ž ? Myslı s si snad, z e tvou smrtıodejde zlo nebo z e dobrota je nesmrtelna, a proto zvı te zı ? Krute se mylı s muj mily, mlady prıteli. Vsechno je jinak. R ekl bych, naopak. Uvidı s, i kdyz osobne ti to nijak nepreji, budes velmi zklaman. Nemysli si, z e je buhvı jak snadnč, drz et se z dosahu hnusnčho a smradlavčho bahna, kterč obklopuje kaz dčho z nas. A jsou dokonce takovı , kterısi namlouvajı , z e ty sracky, ve kterych po kolena stojı me, jsou strı brope nna reka.ú “Prosı m, proc ne. Ja budu stat na brehu a klidne prihlı z et, jak se do toho hnusu propadajı . Muj sve t je bez spe chu a konfliktu. Plny porozume nıa tolerance. Vz dyČ k cemu je takovy z ivot, jaky vedete vy? Plny false, Šskoku a intrik? Sladka rezignace, nostalgickč ohlızenıse do minulosti? Do te ch starych, dobrych, ach, tak dobrych casu? K cemu jsou vam tyto mimikry? Deset tvarı ,

177


deset Šsme vu, ale rade ji vı c. Na co si to vlastne hrajete? A na co si hrajete s nami? Desatero sve domı? Prizpusobit se a splynout. Prikrcit se a preckat? Proc? Proc to vsechno? Jaky to ma Šcel, jaky to ma smysl? Dat se včst a hnat jako stado nemyslı cı ch hovad. Nejsme jimi nahodou? Vsichni? Bez rozdı lu ve ku a pohlavı ? Nechtı t nic me nit. Proto jsou vody vaseho z ivota tak smrdutč. Protoz e se nehybajı . A protoz e utopencu v nich plave presprı lis. Hlavne , z e prez iju ja. Ale co dal? Cekate na Godota? To se vam nemuz e vyplatit. Nastoupı jen hluboka a ohromujı cıdeziluze z toho svinstva, ve kterčm z ijete. Jde te se vycpat! Oc bliz sı , oc spravedlne jsıje smrduty, ledovy dech a blı zka prı tomnost smrti. Ta nas teprve zbavıjesitnosti, ctiz adostivosti, egoismu a pokrytectvı . Jen co ukaz e vs em te m r iČ olezcum svo j i tvar , hned se zacnou kr iz ovat a klepat se jak sulc. Smrt osvobozuje od manipulace, a proto je spravedliva. Je to jedina uprı mna ve c na tomto sve te . Vse ostatnıje nicota. Upachte na, uboha a nekonecne smutna, sme sna nicota. A proto jsem odhodlan ji kdykoli zvolit. Bez ohledu na ve k, smutek a zmatek, ktery tı m zpusobı m. Beztoho za chvı li vsichni zapomenou. O kytky nestojı m.ú “Tak dost,ú zazne lo velitelsky. “Prisel jsi sem proto, abych te pokaral za tvč chovanıvuci predsedovi a ne proto, abych poslouchal tvoje pseudofilosofickč, popletenč promluvy.ú Usmal jsem se. “Vy jste tou filozofiıposedly. Co vam ti filozofovč ude lali?ú “Nic, ale cely z ivot mam pocit, z e jsou tu proto, aby nasazovali lidem brouka do hlavy.ú “Bum, a je tam,ú poznamenal jsem suse. “Odchod,ú zavelel. Prı stıdny na chmelnici se podobaly jeden druhčmu jak jednovajecna dvojcata. Vepredu vytecnı ci z CSM, kterımuseli jı t vzorem i kdyby blili krev Áa pozde ji ji takč blı t zacali Á ale u toho jsem uz naste stıbyt nemusel, vzadu potom burz oaznıprez itky, jak nas nazval mlady soudruh predseda. Jednou, bylo to v nede li, prisel Vı cha. “Nech toho, mas tu navste vu.ú “Navste vu?ú Podı val jsem se na ne j, jako by byl mimozemsČ an. “Co na me civı s, jako bych byl mimozemsČ an?ú Potme sile jsem se pousmal. “Vy taky hned na vsechno prijdete.ú Rakoska me lehce napı chla. “Pokousı s se o vtip?ú “Co ja vı m?ú “Mas na to hodinu.ú Po silnici nedaleko chmelnice prichazela matka se strycem. Krve by se ve mne nedorezal. Proc zrovna tihle dva. Kde je babicka? De da? Vsichni na me cume li, jako by me vide li poprvč v z ivote . Byl jsem prvnı , ke komu ne kdo

178


prijel na navste vu. Matka, byla tehdy velmi stı hla a vypadala spı se jako moje starsısestra (a to bych vam pral vide t sestru. Prsa hrde vzedmuta a tvrda... ale to uz krucinal ne kdo napsal, ne? Nojo, vam se to keca, vy nic nepı sete, ale co vlastne jeste ne kdo nenapsal? No proste krasna holka. Ta kdyz sla... Jak se ji to vsechno pohupovalo... a co teprve kdyz se svlčkla. Jemnč zlatavč chmyrı cko klı na...panovč to bylo ne co. To by bylo ne co i dnes. Jenz e jak to ude lat, aby nas me ly rady s estnacti-sedmnactiletč holky s krasnymi prsy a zlatavym chmyrıckem v rozkroku? Jedna cesta je. Prachy!) na me divoce mavala. Stryc byl rezervovany, jako vz dy. “No tak jdi,ú postrcil me znovu Vı cha. Vydal jsem se pres rozbredlou oranici. Nijak jsem nespe chal. Popravde receno, nebyl jsem nijak rad, z e prisli. Uz jsem si zvykl na neprıtomnost clenu rodiny a takč mi nebyla vhod pozornost ostatnı ch, kterıme sledovali. Matka byla ne kdy velmi teatralnıa obaval jsem se, z e ani dnes tomu nebude jinak. Nemylil jsem se. Velkč lı banıa hlazenıpo vlasech, otacenıa prohlı z enı nebralo konce. Podı vej se jak vypadas. Jsi cely spinavy. A jak jsi odrbany. Co to mas na sobe ? “Mami, mam to, co je pro praci ve chmelnici vhodnč. Nemohu tu de lat v z akarovčm obleku. A taky mam povolenou jenom hodinu. Potom musı m na chmelnici tocit koly pe tiletky.ú “Co musı s,ú zeptal se se spatne tajenym pobavenı m stryc. “Tocit koly pe tiletky.ú Tež uz se rozesmala i matka. “No to je dobrč. Kde jsi to slysel?ú “To nam rıka zdejsısoudruh predseda kaz dč rano, kdyz nas z enou na chmelnici.ú “Ti zmetci,ú utrousil sarksticky stryc. “Sami jsou lı nıjak vsi. Sedıv putykach a nehnou prstem. Ti kdyby neme li nevolnıky, tak se ani neuprdnou. Kam ti to privedou to jsem zve dav.ú Vıte snad jak to dopadlo, ne? “Mı lo, prosı mte , nemluv tak pred nı m, vı s jak to potom dopada.ú “Musıse naucit drz et hubu, no, to je cela sranda. Kdyz se to nenaucı , tı m hur pro ne j.ú O cem to ti dva proboha mezi sebou mluvı . Co je to za divnč reci? “Tak pojž ,ú uchopila me matka za ruku a tahla me sme rem odkud prisli. “PusČ me , pujdu bez drz enı . Nepotrebuji podpı rat. A kam vlastne jdeme?ú “Ne co jsme ti privezli. Na prilepsenou.ú “Ja ale nic nepotrebuji. Jı dla i pitımame dost i kdyz nestojıza nic.ú “Taky ti musı me ukazat novč auto.ú “Novč auto?ú “No, strejda si koupil novč auto, proto jsme tady. Jeli jsme ho vyzkouset. Jinak by jsme se sem nedostali.ú

179


“Mohli jste ho vyzkouset i jinym sme rem, ne?ú “Ty snad nejsi rad, z e jsme tady? Stydı s se za nas?ú “Ale ne mami, nestydı m. Proc neprijeli babicka s de dou?ú “Hodne se zme nilo. Maminka konecne pracuje. Sice jen uklı zı , dost se nadre, ale prace to je. A tatı nek je jako obycejne v hospode .ú Pokyval jsem hlavou. “To jsem mu nestal ani za to, aby z tč hospody alespon na dve hodiny odesel?ú “Jo na dve hodiny. Vı s jak dlouho jsme to hledali. A potom jeste tady. Nikdo o vas nevı .ú “I kdyby na pe t mami, jsem jeho vnuk. Vychovava me . Nebo to alespon tvrdı. Tak z tč pitomč hospody snad muz e na chvı li odejı t.ú “Vı s sam, jak je te z kč s nı m v poslednıdobe vyjı t. Z prace jde do “ruž asu,ú tam se zmaz e a jde domu ude lat ramus. Vyspıse, kdyz uz zustane doma, a jde zase do prace. Maminka je z toho nesČ astna.ú “Vsichni jste z toho nesČ astnıa nikdo nic nede late. Vsichni jen mluvı te, anebo jeste lčpe, rade ji mlcı te.ú “Ty jsi opravdu sez ral vsechnu moudrost sve ta,ú ozval se konecne stryc. “Skoda, z e jsi se necpal taky,ú odsekl jsem. Podı val se na me pohledem, ktery by zapalil stodolu. “Mano, dej mu co jsi privezla a jedem. Nenecham se od ne j uraz et. R ı kal jsem ti, z e to nemuz e dobre skoncit,ú hledal slova “ta navste va tady.ú “Kdyz ti vzali hospodu, mohl jsi se zacı t z ivit jako jasnovidec.ú “Hele moc me neser. Nemysli si, z e kdyz tu mas mamu, z e te neserez u.ú “Jo? A jak by jsi si to predstavoval? Z e ja budu drz et a cekat az mi ji vrazı s? Tak ne jak? Tak to jsi v prdeli. Uz davno necekam. Mas sice sılu, ale chybıti rychlost. U me je to naopak.ú Skocil po mne , vyzkousel me , ale byl pomaly. Neude lal jsem ani krok zpe t a rekl jsem: “Ahoj mami. Jdu na chmelnici. Nechci s nı m mluvit a nebudu tady prede vsemi hrat ne jakč divadylko. Jestli mi jeste ne co chces, tak mi to rekni. Jestli ne, tak ahoj.ú “Nemuz es byt chvı li normalnı ? A ty taky Mı lo. Proc ho provokujes?ú Mavl velmocensky rukou a nastoupil do svčho novčho auta. Vide l jsem jak sahl na zadnısedadla a vyhodil na okraj silnice velkou krabici. “Mano nastup si, jestli chces jet. Jestli ho chces odprosovat, musı s se odsud dostat stopem nebo jinak. Nevı m jak.ú “Be z mami. AČ neceka.ú “Tak my jedem. Ahoj!ú Jeste jedno pohlazenı , pokus o polı benı . Ucukl jsem. Nesmı rne jsem se styde l za vsechna ta hlazenıa lı banı .. Nebyl jsem si jisty, jestli nas ne kdo vide l nebo ne. Zacvaknutıdverıa hluk nastartovančho motoru nas definitivne rozde lil. Zahlčdl jsem jeste mavajı cıruku a auto zmizelo v prachu silnice. Sedl jsem si

180


na krajnici a do ocıse mi draly slzy. Vzal jsem krabici a otevrel ji. Samozrejme . Jen blbosti, kterč nemohu potrebovat. Asi si mysleli, z e trham chmel v Praze. Vse jsem odtahl na chmelnici a poloz il k de dkovi, ktery me ril chmel. “Ja si to tu necham, jo?ú “Jo.ú “AČ mi to nikdo neukradne. Nespe te porad. Mam tu ve ci na ples.ú “Ty jdes na ples?ú “No jasne , dneska vecer. Vy o nicem nevı te?ú “Ne. A kde?ú “Nahore na navsi. Jak se jede na Rocov.ú “To uz nenınaves.ú “To je jedno.ú Za zady mi zarachotilo, jak ne kdo sypal chmel do sudu na me renı . “To byli rodice?úozvalo se. Poznal jsem ji po hlase a otocil jsem se. “Ahoj. Uz jsem te dlouho nevide l. Jenom ona.ú “Ja tebe takč ne. A ten chlap?ú “Strejda.ú “Mas zajem?ú V ocı ch ji svitly malč ohynky. “No chlap je to jako hora.ú “To jo. Ale to je to jedinč.ú “Ty nemas radost, z e prijeli, viž ?ú Zakroutil jsem hlavou. “Ani nevı m, co je to popadlo. Moc spolu nemluvı . Snad opravdu jen to, z e si koupil novč auto a chte l se predvčst.ú “Ty s mamou nemluvı s?ú “Moc ne. Nevı dame se casto. Ma hodne starostı . Mam jeste tri sourozence a ona je sama. Musıse hodne snaz it. Navı c se rada bavı . Rada tancuje a tak.ú “Ty ne?ú “Ja? Ani nevı m co to je. Nebavıme to. Je to pitomost. Nenıto k nicemu dobrč.ú “Tak co je to tady?ú “Navste vy skoncily tak, nastup.ú “To je ne co od R ezace, ne?ú “Clove ce, kdyby se ude lovaly medajle za mudrce chmelnice, ty vyhrajes zlatou.ú “Celej z ivot nesnı m o nicem jinym.ú “Tak se vraČ do zelenyho pekla a zkus dohnat, co jsi zameskal.ú “A co to je?ú “Pro zacatek bude stacit ne kolik ubohych ve rtelu. Ale to je pro tebe jiste hracka.ú

181


“Jakobyste to neve de l.ú “A co vy Cerna?ú “Co jako?ú “No, kolik toho mate?ú “Tri.ú “Tri co?ú “Tri ve rtele prece. Na nic jinčho se tu neme rı , pokud vı m.ú “No jestli nevı te, zeptejte se vedle. Ten vıvsechno.ú “To prehanı te soudruhu, vsechno ne. Vsechno nevınikdo.ú “Vidı te Cerna, ten dokonce vıi to, z e nikdo nevıvsechno.To je dobry ne?ú “Hm.ú “To jste mi toho moc nerekla. Co to? Nemate slova? To bych se radostı zblaznil.ú “Usetrı m vam zdravı . Jen klid soudruhu.ú “Fuj, to jsem si oddychl.ú “Ja taky.ú Vı cha se obratil a bez obvyklych organizatorskych pokynu odesel. “Mas vedle sebe mı sto?ú “Nemam je tam Fanca. Ale ja to ne jak zarıdım. Kde jsi byl? Vide la jsem te u snı dane a potom jsi se ztratil. My jsme vzadu. Trhame msice.ú “U nas to nenılepsı . Pojž .ú Chytla me za ruku a tahla za sebou jak psa. Jemne a opatrne jsem se snaz il ruku uvolnit. Dasa otocila hlavu. “Co je?ú “Nechci aby nas vide li ostatnı .ú “No a co? Muz u si privčst na chmelnici koho chci, ne?ú “R ekni to Vı chovi, ten te vyvede z omylu raz dva.ú “Na to co mi rekne, zhluboka kaslu.ú “Cerna, Cerna,ú chte l jsem promluvit hlubokym hlasem jako Vı cha a zacı t mentorovat. Puberta vsak provedla svč a tak se mı sto hlubokčho hlasu ozvalo jakčsi nesrozumitelnč zasıpanı, ze kterčho jsem byl cely vedle. Dasa se rozesmala naplno. Strasne jsem se styde l. Zcervenal jsem jak ruz e a hledal zpusob, jak bych vzal capa. “No to se ti povedlo,ú vypravila ze sebe vysokym, zajı kavym a pistivym hlasem. Nevı m jestli se jıto stalo dı ky tomu jak se smala, ostatne piste li jsme vı ce nebo mčne vsichni a nikdo si z toho nic nede lal. Jen mne to bylo navysost protivnč. Cela tahle mutacnımaskarada me velmi zneklidnovala a tajne jsem si pral, abych uz byl dospe ly. Ja blbec. Dasa se zacala smat jeste vı c. “Hele, ja jsem stejne postiz ena jako ty. No to je tedy prca.ú “Vsichni jsme postiz enıa moc velka prca to nenı .ú

182


“Pocem ty sasku,ú pritahla si me k sobe . “Tady mas za to karanı , kterč se ti tak bajecne povedlo a takč za ten svetr. Chte la jsem prijı t uz vcera vecer, ale byla jsem fakt vymrzla.ú Stoupla si na spicky, objala me a lehce polı bila. Ucı til jsem tlak malych tvrdych prsu a ucı til, jak mi tuhne prirozenı . V tom okamz iku se cela chmelnice rozzarila jasnym z lutym sve tlem. “Podı vej Buh nas fotografuje.ú “Co? Kdo?ú Krucifix, uz zase. Stavalo se mi to cı m dal caste ji. V tramvaji, autobusu, kdekoli. Stacilo, abych se zadı val na ne jakou pe knou holku a uz to bylo. Me l jsem cervenč snad i vlasy. Van Goghova cerven byla tuberkuloznıplivanec, proti tomu jak jsem vypadal ja. Vzpomne l jsem si na ucitelku. Na jahodovou vuni jejı ch rtu. Dasa nevone la nicı m. Byl jsem trochu zklaman. Naivne jsem si tenkrat myslel, z e kaz da z ena vonıjahodami. “Neblbni, uvidınas Vı cha a jedeme domu.ú “Clove ce proc mas porad takovy strach, z e nas ne kdo uvidı ? Z e pojedeme domu?ú “Jsem uz takovy. Porad se ne ceho bojı m.ú “Me se takč bojı s?ú “Ne. Proc?ú “Bojı m se mladych silnych sebeve domych blbu, kterısi neustale musejı dokazovat, z e majıve tsısvaly nez ja, a dospe lych. Je v nich ne co cemu nerozumı m. Jakoby z ili dvojız ivot. Jiny doma, jiny venku. Bojı m se jejich mstivosti a neporozume nı .ú Konecne jsme dosli na mı sto, kde trhala chmel ona. Bylo to dost daleko od mı sta, kde jsem trhal ja. “Jsme dost daleko od ostatnı ch, co?ú “To je dobre. Alespon nas nikdo neuvidıa ty nemusı s mı t strach.ú “Fanco, posun se o radek dal, a necum na ne j jak na zjevenı .ú “R ekni mi, co je na mne tak neobvyklčho, z e si me vsichni porad prohlı z ejı .ú “Nejsi zrovna tuctovy typ. Banky by jsi rozhodne vykradat nemohl.ú “Ani se k tomu nechystam.ú “Ty mas pene z dost?ú “Nikdo nema pene z dost. Jinak by nebyli chudıa bohatı .ú “Takhle svoji normu nedohonı te soudruzi,úozvalo se nam za zady z dosti velkč vzdalenosti. Porad jenom kecate a chmel zustava viset.ú “Viset byste me li vy.ú “Co jsi to rı kal? Predseda se hrozive pribliz oval.ú “Mate poradne poslouchat,ú branila me Dasa. “Aaa,ú protahl, “znamč firmy. Vas uz jsem dlouho nevide l.ú “Styskalo se vam ? Tak tady nas mate. A co dal? Mate ne jaky dobry napad?ú

183


“Co kdybyste prestali s tı m ve cnym kecanı m a zacli trhat?ú “A co kdybyste s tı m ve cnym kecanı m prestali vy a konecne se vyrojili do chmelnice? Je to snad vase prace nebo se mylı m?ú “Jo a taky se bojı me, z e nas sez erou msice.ú “Kčz by to brzy ude laly,ú utrousil na Dasinu adresu a rychle zmizel. “To jsme mu to zase nandali,úmnula si ruce Dasa. “Umı s si predstavit, co by se stalo, kdyby byl byval slysel o tom ve senı ?ú “Neumım.ú “Kde jsi se tu vzal clove ce? Zabloudil jsi nebo co?ú “Hergot, tady je to jak na Vaclavaku.ú “Co? Neslysı m.ú “Ne.ú “Co ne?ú “No nezabloudil jsem.ú “To jsem si oddychl. Tak co tady de las? Vide l jsem predsedu jak odtud utı kal. Doufam, z e nebyly ne jakč poznamky.ú “Ani ne, jenom jsem mu navrhl, aby uz konecne vylezli z hospod a kancelarıa zacali se starat o co majı .ú “Prokrista pana. Ja se z tebe clove ce zblaznı m. Vy mlcte Cerna, mlcte prosım vas, nic nerı kejte. Jestli me nechcete nasrat,ú zarval. “Oba dva si vezme te kosı ky a pojž te za mnou.ú Dovedl nas na opacny kraj chmelnice, kde zpravidla trhali domacıa za odme nu takč ne kterınasi soudruzi svazaci, kterıplnili na sto celych jednu desetinu. “Tady budete trhat. Nikde jinde. Nepolezete dovnitr chmelnice a taky odsud nepujdete drıve, dokud tahle rada,ú machl rukou ne kam daleko pred sebe, “nezmizıi kdybyste me li de lat pri baterkach. Uz vas mam obou tak akorat dost. Tež si to mezi sebou spravedlive rozde lte a nechci o vas do vecera slyset. Je vsechno jasnč?ú Ukazal hlavou na me . “Jo.ú “C erna?ú “Jak vase oci soudruhu.ú “Pak je vsechno v poradku. Tahle rada. Cela. Zacne te!ú Sedli jsme si, strhli prvnıstoky a prekvapenı m jsme nemohli ani promluvit. Ze zaplavy listu na nas koukaly krasnč, jasne zelenč, velikč sistice toho nejhezcı ho chmelu, jaky jsem kdy v z ivote vide l. “Podı vej se na ty kryply.ú “To je krasa. To se jim plnınormy. A my tady skotacı me v bahne a pereme se se msicemi. Zkopal bych je do prdele vsechny. Zı tra se peclive poohlčdnu, kde budu trhat. A jestli si myslı, z e me strcıdo klece se msicemi, tak se proklate mylı .ú

184


“Trhej a nekecej,ú hodila po mne Dasa chmelovou siskou. “Co de las vecer?ú “Trham chmel. Alespon dneska zcela jiste .ú “Nenecha nas tady. Keca, strasıa vymyslısi.ú “Jen aby.ú “Tak co de las, kdyz nejsi zrovna na chmelnici?ú “Spı m, ale jestli chces, muz eme si ude lat malou prochazku sme rem na Citoliby, do toho malčho parcı ku.ú “Vezmes me sebou?ú “Rad.ú “Tak v kolik?ú “Uvidı me, jak se vyvine situace.ú “Proste a jednoduse po veceri. Budu tam cekat. Ale jen do vecerky. Chodı nas kontrolovat.ú “Nas ta nase pitoma, hrbata Merina takč.ú “Tak platı ?ú Dasa ude lala jakysi mne nesrozumitelny posunek. “Co to je?ú “Poslala jsem ti vzduchem pusu, ty troubo.ú “Jedubabo.ú Usmala se. “Jež panacku, jež .ú To je dobrej for tohle co? Mnž se taky moc lıbı. Uz leta na nž j nemohu zapomenout. Cesali jsme oba jak o zavod, ani jsme moc nemluvili. Prace nam sla pe kne od ruky a to odpoledne jsme natrhali tolik, z e si Vı cha myslel, z e jsme me rnčmu ukradli z etony.

185


A P I TOL P RU N P FØ OØ RSÈMOØ

Zmocnila se mne nervozita. Jeste nikdy jsem si nedal s nikym rande. Ani jsem netusil, z e to muz e byt takhle jednoduchč. Je to tak, ale ne vzdycky. A te‘ mž poslouchejte, nebudu to vıcekra t opakovat, vy mladı, nadrzenıtrotlove. Nikdy a to myslım smrtelnž va znž , nedobyvejte zenskou dele nez osmdesa t dnı. Jednak ze sebe dž la te pitomce, jak se pozdž ji v tehle knize dozvıte, za druhe se to prostž nehodı. Zenska nenı stredovž ka pevnost. A kdyz si na hodou myslıze je, tak rychle pryc. Cas se rıtı. Za chvıli va s zacnou deptat vase vlastnı manz elky, kterym jste neprozretelnž a pod na tlakem slıbili vž rnost az do smrti. Mž li byste zna t povıdacku o nozıku a pochvž . A pritom ceka spousta dalsıch. Za dostivych. Hezkych i menž hezkych. Ty nezavrhujte ihned. Kvu li osklivemu ksichtu lecktery dobry verkstat zaha lı, jak pravıstare nž mecke prıslovı. Mrknž te i na nž . Jsou vdž cne. A nž ktere to majıdokonce ra dy. Dobyvat netreba. Ale ne abyste na to vletž li, jak pes na vandra ka. U roven ! Vzdy zachovejte Čroven . Po veceri jsem se peclive umyl, vydrhl spı nu za nehty a oblčkl jsem si cistou navone nou kosili. Byla mezi ostatnı mi nepotrebnymi ve cmi v krabici, kterou mi tady zanechala matka se strycem. Vrcholnč elegance jsem dosahl oblčknutı m pepito saka a hne dych, trochu pomackanych kalhot. Do kapsy saka jsem zastrcil krabicku s bonbony (byly to visne v cokolade ) a ne kolik lčkoricovych hadu, tzv. pendreku. No necumte. Tenkrat z vykacky nebyly. Ty existovaly pouze v zemı ch zahnı vajı cı ho kapitalismu. My jsme me li sumaky, od kterych jsme me li jazyky cervenč jak paviani prdel, mejdlı cka, po kterych nam vz dycky bylo spatne alespon dva dny a lčkoricovč pendreky, po kterych nam nebylo nic. A kdo me l tohle vsechno najednou, byl king. A ja jsem byl king, protoz e v krabici, kterou mi matka privezla, byly krome ne kolika pitomostı , takč tyhle ve ci a dokonce penı ze. Predstavte si, z e jsem me l celych patnact korun. To mi dokonale zvedlo naladu a dodalo na odvaze. Ti, kterı zbyli v mı stnosti na me koukali jako na Marianskč zjevenı . Bylo mi to fuk. Teatralne jsem bouchl dvermi a odesel. “Jdes se z enit nebo co,úozvalo se od hnoje. Do prdele, Vı cha. No to mi jeste schazelo. Nakonec me nikam nepustıa bude to. Rozhodl jsem se okamz ite . “Vy jste taky vsude. Vsechno vidı te, vsechno slysı te. Vas je tu skoda. Me l byste de lat soukromč ocko. Po dobre vykonanč praci zabava. Tak to rı kate, ne?ú “Richtig. Je to tak. Jenom nezapomen, z e vecerka je v deset a hospody

186


jsou zakazanč.ú “Sice nevı m, proc bych si v hospode nemohl dat limonadu, ale ja tam stejne nejdu.ú “A kam jdes, smı m-li se zeptat.ú “Jdu se podı vat na Citolibsky kostel.ú “Co je na ne m tak zajı mavčho, z e jsi se takhle vysvihnul.ú “Do kostela chodılidi odjakz iva slusne oblecenı .ú “Je stejne zavreny.ú “To neva, obhlı dnu si ho alespon zvencı ,ú presel jsem do familiarnı ho tonu. “Tak upaluj a nezapomen, z e v deset je scı tanı .ú Pokyvl jsem hlavou, vybe hl na naves a snaz il se ne jak dohonit proklaboseny cas. Nesmı m be z et dlouho, abych si nepropotil svatecnıkvadro. To by byla velka skoda. Hlavou mi padily myslenky, jak splasenıkone . Jestlipak vubec prijde? Co budu de lat jestli opravdu prijde? Docela jsem si oddechl, kdyz tam nebyla. Chodil jsem parcı kem, okoukl baroknıfontanu a altanek (jestlipak tam jeste jsou), pozoroval stromy a poslouchal rec ptaku. “Takhle se ceka na slecnu ty nezdvoraku? Kde mas kytku? A proc tady nervozne nepreslapujes?ú Usmal jsem se. “Chodı s moc do kina.ú “Uz jsem si myslela, z e to nezvladnu. Predstav si, z e ta pitoma Merina, me nechte la vubec pustit. Pry kam jsem tak vystrojena. R ekla jsem ji, z e jdu do kostela.ú “Ten je zavreny,ú odtusil jsem a pozorne si ji zacal prohlı z et. “Co na me tak koukas?ú “Vypadas hezky, slusıti to,ú vykoktal jsem po chvı li. “De kuji,ú protahla hlas a zasklebila se. “To mi jeste nikdo nerekl.ú “A proc ne. Je to pravda.ú “Ty taky nejsi k zahozenı .ú “Nerı kej, co nenıto pravda.ú Vzpomne l jsem si na slova ucitelky Sylvie. “Moz na jsem zajı mavy.ú “Jo, to je to spravnč slovo. Jses stı hly, mas docela svaly a az se obalı s masem, jak rı ka porad moje matka...ú “tak budu tlusty a nemotorny,ú prerusil jsem ji. ...“mas pe knč, hustč blonž atč vlasy, modrč oci a to se mi lı bı . No jo, ty mas vlastne oci jako ten esesak... Neve ril jsem vlastnı mu sluchu. “Jako kdo?ú “No jako ten esesak v tom filmu...,jak se do hajzlu jmenoval...ú “Kdo? Ten film nebo ten vojak.?ú “To nebyl vojak, to byl...ú “Ja vı m esesak. R ı kal jsem ti uz na zacatku, chodı s moc do kina. Ja jsem na ne j nesla, museli jsme se skolou, povinne .ú “Aha. To my jsme taky museli. Sice na jinč filmy, ale museli. Jednou jsme

187


dokonce museli na operu. Na Rusalku. Nikdo z nas neve de l, co to je.ú “Byla jsi ne kdy na opere?ú “Nikdy.ú “Tak to ti musı m o tomhle ume nıbez divaku trochu povyprave t.ú “Dej se do toho!ú “Bylo mi asi osm, moz na deset let,úspustil jsem. Nahnali nas do divadla, aniz by nam rekli, z e v opere se nemluvı , ale zpı va. A tak jsme tam sede li, cekali kdy ne kdo konecne zacne mluvit, jedli mejdlı cka a prı serne se nudili. Sem tam ne kdo zachrastil papı rkem a herci jakoby ve de li, z e nas to nebavı , rozjeli tu hru takovym tempem, z e skoncila snad za tri ctvrtiny obvyklčho casu. Ono jim nenırozume t, ani kdyz zpıvajınormalne . Trochu, snad, chlapum. (Tenkrat jsem neve de l nic o tom, z e se v divadle pro mladez (nebo kdyz jsou tak zvane blbıdivaci), hrajıtak zvanč rychlı ky, a z e herci dokonce soute z ı , kolik minut uhrajı . O kolik minut drı ve budou sede t v hospode nebo autobuse, ktery je odveze zpe t domu.) V opere, snad aby ji pochopil opravdu kazdy, coz je stejne vyloucenč, se dulez itč casti zpı vajıne kolikrat. Ne kdy i trikrat. A tež si predstav, z e spe chali. Totalnıgalimatyas. Myslı m si dodnes, z e ani oni sami neve de li, kde jsou. Ale protoz e v tom me li dlouholetou praxi, dohodli se s dirigentem na signalu, ktery bude znamenat konec a tak ten konec skutecne nastal. Najednou skrc a bylo ticho. Ne kterč z nas museli vzbudit. Spali tak tvrde , z e ani neve de li, z e Rusalka i vodnı k uz davno dozpı vali. Nejlepsına tom ovsem bylo, z e po predstavenıjsme sme li jı t do saten, podı vat se jak to tam vypada. U z enskych to bylo docela prima. Vone lo to tam sminkami a ony byly de sne zmalovanč. Ale kdyz jsme prisli k chlapum, tak se ne kterız nas rozplakali hruzou. Kdyz uvide li vodnı ka, mysleli si, z e je to sam ž abel. Nikdy jsem se jınepriznal, z e jediny kdo se rozbrecel, jsem byl ja. Prekvapilo me , jak tise posloucha. Ocekaval jsem salvy smı chu, protoz e mi to jako sme snč pripadalo, ale ono nic. Va m to koumesove take nepripada za bavne? Podı val jsem se na ni a lehce se dotknul jejıruky. “Mluvı s jako kniha.ú Otocila se ke mne , objala me a bez recıpolı bila. Drz el jsem, necukal se, ale podve dome jsem cıtil, z e ne co nenıv poradku. Co porad blbne s tı m jazykem? Chce mi snad vysČ ourat ze zubu zbytky vecere nebo co? A takč nebylo. “Co je s tebou,ú zeptala se, kdyz se ode me odtrhla. “Krucinal, zapomne l jsem na visne a pendreky.ú “Co?ú Rychle jsem vytahl z kapsy krabicku a otevrel ji. Visne uz byly tčme r rozteklč a pendreky se nebezpecne lepily. Rozchechtala se. No to je skve lč. “Z enska mu tu lez ıv narucıa on myslı na tresne a pendreky. Ty jsi nemoz ny vul. Vı s co by de lali na tvčm mı ste jinı ?ú

188


“Ne. Nechci byt jako jinı . Stejnych je nas dost. Na vezmi si. Prinesl jsem to kvuli tobe . Sam to moc nejı m. Sladkč mi moc nechutna. Klidne to muz es snı st vsechno.ú Vzala si jednu polorozteklou visni a strcila ji do Šst. Ude lala to ovsem takovym zpusobem, ktery jsem jeste nikdy nikde nevide l. Co to na me hraje, ptal jsem se sam sebe. Ale trvalo jeste velmi, velmi dlouho nez jsem plne pochopil vyznam tčhle hry. Ani ve snu me nenapadlo, z e lı bat se, nenıjen priloz it rty na rty. Jeste chvıli jsme chodili, ale nikdo nic nerıkal. Ja jsem neve de l co, topil jsem se v rozpacı ch, a ona patrne premyslela o tom, s jakym idiotem sla na rande. “Jdeme zpatky?ú zeptal jsem se. Prikyvla. Chytila me za ruku. Byla trochu vlhka a lepkava od visnıa ja jsem se zase lepil od pendreku. Navıc se mi ope t zacal toporit Šd. Pomalu jsme dos li az k ubytovnam a rozloucili se. “Tak ahoj zı tra,ú vypravil jsem ze sebe. Od pusy mi sly lehkč, tčme r neviditelnč oblacky pary, jako bych s kaz dym slovem vypouste l dusi. Pristoupila ke mne a jeste jednou me polı bila. “Ahoj. Jses hodny, ale jaksi....ú Neve de l jsem vubec o cem mluvı . Byla tma jak v pytli a ja jsem se ope t dozve de l, z e jsem sice secte ly a hodny, ale nekonecne hloupy. Netusil jsem ovsem, proc. Takč jsem podve dome tusil, z e moje schuzky s Dasou skoncily. Me l jsem pravdu. Na chmelnici a potom jeste dlouho, jsme spolu byli dobrı kamaradi, deptali jsme ucitele, jak jen to slo, sem tam ne jaky letmy polibek, pohlazenı , pocechranıvlasu, ale jinak nic, co by mi rozsı rilo obzory. Pochmurny a melancholicky me sı c na me poulil svč oko, pres kterč se prevalovaly cas od casu temnč mraky. Pomalu jsem sel vsı, poslouchal poste kavanıneklidnych psu a pozoroval zubatč stı ty strech malych, nevysokych domu. Propichovaly temnou oblohu a pomalu se halily do havu rı dkč mlhy. Sotva za mnou zapadly dvere ubytovny, objevil se Vı cha. Prehlčdl mı stnost a kdyz me uvide l, viditelne si ulevil. Pokyval hlavou. “Dobry. Jsem rad, z e slovo chlapu platıa ja nemusım nikoho trestat. A tež na kute , aČ jste zıtra cerstvı. C ekajıvas dalsıdobrodruz stvıve chmelnici.ú Zhasnul sve tlo a tise za sebou zavrel dvere. Byl to vlastne docela slusny clove k.

189


A P I TOL P RU N P FØ OØ RMÈU J Ø

Druhy z letnı ch me sı cu se chylil ke svčmu konci a tı m i nase pomoc socialistickčmu zeme de lstvı . Odjı z de li jsme pod dojmem naprostčho zneuz itı . Kdyz nam oznamili, kolik jsme si vyde lali, zmocnila se kaz dčho z nas hluboka melancholie. Byl to vysme ch lidskč dustojnosti. Ponı z enı , se kterym jsme se dosud nesetkali a tak jsme ani neve de li, jak reagovat. Sede li jsme jak zarezanı . Ti “silne jsı ú zkouseli reptat, ale nikdo je neposlouchal. Proc taky. Vide li jste snad, z e patnactiletč ne kdo posloucha? Prali jsme se s touto mocenskou svčvolıkaz dy po svčm. Ne kterıse uzavreli do sebe, jinı zkouseli drobnč revolty, ale sumarne nam to bylo vsem hovno platnč. Neprorazili jsme. A oni to ve de li. Cekali v naprostčm klidu a pohode , az se vycerpame a potom uderili. Znicili nas svymi posudky a rozsudky. A podarilo se jim to tčme r stoprocentne . Predvedli dokonalč orgie moci. Ude lali z nas roboty, kterıuz nikdy neme li zvednout hlavu. Stali se z nas schizofrenici. Tajnıa utajovanı . Jednou pulkou svčho zkurvenčho, ponı z enčho, ustarančho a utrmacenčho ja, jsme ve rili a snad dokonce jeste ve rı me v konjunkturu ducha a lepsızı trky (Vsichni o nich mluvı me, ale vsichni zaroven vı me, z e nic takovčho neexistuje, z e nic takovčho nemuz e proste a jednoduse prijı t. Historie nas poucila.), aČ uz si pod tı m pojmem predstavujeme cokoli, tou druhou pak jsme prestali ve rit v cokoli. Ztratili jsme vuli i moralku a nic jinčho nezı skali. Pribliznž v te stejne dobž v Hamburskem loka le Starclub zaznž ly prvnı tony elektrickych kytar, ktere ovlivnily bž h svž ta na dalsıch dvacet let a mozna , ze na vž ky. Pribliznž v te stejne dobž jsem trpžl temžr kazdodennımi polucemi, a neovlivnil jsem tım zhola nic. Asi tyden jsme me li na jakčsi zotavenıpo tč nekonecne pitomč chmelovč brigade . To jsme jeste netusili, z e na podzim budeme soudruhum zeme de lcum pomahat pri sklizni brambor a repy, a z e to bude desetkrat horsınez nejhorsı dny na chmelu. Konecne nastal onen vsemi ocekavany okamz ik, kdy jsme sme li jı t poprvč do dı lny. Poflakovali jsme se po dı lne okolo ponku a obrabe cı ch stroju, kterych jsme se nesme li ani dotknout. Byl tu zvlastnıpach a podlaha z dreve nych kostek klouzala jako by byla namazana olejem. A taky byla. Vsude kolem byl neuve ritelny bordel. Museli jsme davat velmi dobry pozor, kam slapeme. Valely se zde odrezky plechu, dlouzımodrıhadi ocelovych spon, ostrych jak britva, spousta nedokoncenych obrobku, polotovaru, odlitku a beden se vsı m

190


moz nym. Prilete l jak nadzvukovy stı hacıbombardčr druhčho Šderu. “Tak co vytecnı ci, krasorecnı ci a myslitelč. Co se tady potloukate? Nemate co de lat? Tak na mı sta a do prace!ú Tady si vyberte kaz dy svuj ponk a budete de lat tohle. To jsou podloz ky pod soustruz nickč noz e, kterč budete pozde ji potrebovat. Protoz e musejıbyt ruzne silnč najdete si ruzne silnč plechy a date se do toho. Ja vam tež ukaz i jak se zachazıs nuz kami na plech a pilnı kem. Nic jinčho zatım nebudete potrebovat. Jo a taky si kaz dy vybere jednu z te chto skrınek a zamkne si ji. V prı pade , z e zapomenete klı c, prerı znete ousko zamku. Ne aby vas napadlo, prerezavat ousko u skrı nky. Utrhnul bych vam ruce. Je to jasnč? Ti chytrı poradıte m mčne chytrym a pujde vam to samo.ú Obchazel nas jak ovcacky pes. “Jde vam to jak babickam lı banı . Jak to drz ı s ten pilnı k kurva fix,úrval na nas jako bychom byli hlusı . Vrhnul se ke mne . “Co to je do prdele? Jak si predstavujes, z e s tı mhle,ú a ukazal na muj vytvor “budes podkladat noz e? Jsi levy jak turecka savle.ú “Vy jste snad ne kdy vide l tureckou savli?ú Popadl me za lı mec od montčrek a doslova me odhodil od ponku. Povolil celisti sve raku, vyndal moje dı lo, kterčmu jsme me li rı kat podloz ky a hodil ho na ponk. “Pojž te sem!ú zarval na celou dı lnu. “Vsichni! Pojž te se podı vat jak to nema vypadat. Mas to krivy jak kdyz pes chcije.ú “Vide l jste ne kdy chcat psa?ú Odskocil od ponku, jako kdyby slapnul na chrestyse. “Ty by jsi rad vsechno ve de l, co?ú “Jo, jsem dost zve davej.ú “To te prejde, neboj se. Ja uz se o to postaram.ú “Jakč o tom mate predstavy?ú “Neboj, vcas se to dozvı s. Protoz e tımhle,ú a ukazal na par pitomych sikmo opilovanych plı sku, “by jsi nevypodloz il vubec nic, tak si to zopakujes. Vzal moje “dı loú a hodil ho mezi ostatnıodpadky. A nez budou ty podloz ky akorat, tak na stroj nevlezes.ú Usklı bl jsem se. “Co se sklebı s? To si nedovoluj!ú R val, jako kdyby ucil ve skole pro neslysı cı . “Vrta mi hlavou, proc bych lezl na stroj. Snad aby...ú Ve tu jsem nedokoncil. Skocil ke mne a znovu me vyrval z chumlu okolostojı cı ch zacı najı cı ch robotu na obrabe nıkovu, mezi kterč jsem pred chvı lıpro jistotu zalezl, a narazil me bolestive na ponk. Do ocımi vhrkly slzy. “Podı vej hochu, to tvoje remcanırychle skoncı . Jestli ne, muz es jı t rovnou do slčvarny cistit odlitky. Jsem tady uz dvanact let a zatı m jsem zkrotil kaz dčho. Dvanact let smutku a otravenych ksichtu, kterč se tu s neveselym srdcem

191


plouz ili po nadvorıa snaz ili se me radsi nepotkat.ú “Zase jeden krotitel,ú poznamenal jsem sarkasticky. “Myslı m,...ú Vylete l, jako kdyby mu spadl na nohu hever. “Ty tu nejsi proto,úrval, “abys myslel. Jsi tu proto, aby jsi se naucil de lat. Buž to pochopı s anebo pujdes do prdele. Tak si vyber.ú “Kdo vam dal pravo s nami takhle jednat,ú ozval se slaby z ensky hlas. Jste sprosty a vulgarnı . Mate nas snad vychovavat, ne?ú Pustil me a otocil se za tı m slabym, nevyraznym hlasem. Oblicej mu zesedl do barvy jeho pracovnı ho plaste a stahl se do mnoha vrasek. Byla to zla, neprirozena grimasa. Vypadal, jako kdyby fetoval prasek na nadobı . ‘Pozor, kdo to po mne vystartoval? Hmm, ta drobounka blondynka. Popotahuje se za ofinu, je nervoznıa bojıse. To poznam.Í “Jak se jmenujete?ú “Sulcova.ú ‘No jen pockej bledule. Ja si te vychutnam. Budes taky blı t krev.Í “Tak vam se nelı bıjak mluvı m, jak jednam. Tak ja vam ne co povı m vy sraci. Byl jsem ctyri roky v koncentraku a kdyby tam s nami ne kdo takhle mluvil, tak jsme mu lı bali ruce.ú “Moz na vam uniklo, z e je sestnact let po valce. A jestli mate ne jakč mindraky, tak se be z te lčcit, jinak vam hrozıobvine nız tyranıde tı , protoz e podle zakona de ti jeste porad jsme.ú “Paneboz e,úzası pal a hledal v kapsach plaste krabicku s cigaretami. Jednu si zapalil a lacne vdechl kour. “Ten Vı cha nelhal.ú Na okamz ik bylo ticho. “Tak poslouchejte, vy sebranko zasrana. Dost moz na vykladam ucebnı latku jinak nez jste si predstavovali, ale poslouchat budete, aČ se vam to lı bı nebo ne. Nejsem tu proto, abych plnil jakčsi vase idealy. Berte to treba tak, z e nemam dost fantazie a vymyslet porad ne co novčho me proste nebavı . A jestli si chcete ste z ovat, tak chute do toho. Neposral jsem se tenkrat v lagru a neposeru se ani pred vami. Ty upaluj k nuz kam a nastrı hej si novč podloz ky. A budou rovnč jak kdyz strelıa trhne. Ostatnık ponkum a jdeme na to.ú “Co kdybyste mi ukazal jak strihat rovne , kdyz je vsechno starč a rozviklanč?ú “Tvuj problčm,ú mavl rukou. “V z ivote vedle tebe nebude porad ne kdo stat, aby ti ukazoval, jak mas co de lat. Musıs si na to prijı t sam. Na tom kolik toho zkazıs nezalez ı. Ucıs se. A nebudes asi dost dlouho stat ne kde, kde bude vsechno novy. Dokazali to tihle,ú pohodil hlavou k ostatnı m, “dokaz es to taky.ú Znovu jsem se zasklebil. “Jak myslı te, ale bez myslenıto nepujde. Na tom trvam.ú “Na cem ty trvas, je mi Šplne fuk. A na ty Šsklebky, dobre ti radı m, rychle zapomen. Na me se sklebit nebudes.ú

192


“To mi skolnıosnovy nezakazujı . Budu se sklebit, na koho budu chtı t a jak budu chtı t.ú “Naposledy te upozornuji. Nech si kecy,ú zavolal za mnou. Pokrcil jsem rameny a odesel kamsi do sera dı lny k nuz kam, kterč me ly na skeletu datum 1926. Byly starč jako moje mama a tež se podrz te, stojıtam dodnes. “Polib si prdel,úodtusil jsem a vyhlasil jsem mu valku, o cemz jeste neve de l. ‘Krucinal, rok od roku je to horsı . Jsou drzejsıa drzejsı . Kdyby to slo takhle dal, za chvı li nas budou ve skole snad strı let. Ja vas vyucı m. Ja vam dam volnost a svobodu, z e na ni nezapomenete blbeckovč. Volnost a svoboda, prostor a vzduch, to znamena chaos. A ten nestrpı m. Ja vam vyz enu z palic Elvise nebo jak se to vemeno americky jmenuje, to budete koukat. Ja vam dam z vykacky. Jen to zkuste. Byl jsem odborarem uz v kocarku. A muj tata taky. Me jen tak nevystrası te. Ale ten kluk bude jednou nebezpecnej. Myslı jinak, jedna jinak, chova se jinak, oblčka se jinak. Divnej patron. Co z ne j muz e byt? Tvarıse jakoby byl duchem neustale ne kde jinde, ale mozek mu jede na plnč obratky. Jakoby me l v sobe ne co, co ostatnılaka, pritahuje. Pritom ale moc kamaradu nema. Ale ta ticha podpora ostatnı ch, jak to de la? Tri tisı ce mi jich proslo rukama. Vsechny jsem prinutil poslouchat, ale nikoho jsem nezı skal. Nepretrz ity proud robotu. Stojı m na tak vysokčm mustku, z e na ne j nedosahnete, ani kdybyste se posrali. Jsem nedotknutelny jak Buh.Í “Co je s tebou clove ce? Tvarı s se jakoby jsi byl Buh.ú “Vidı s je? Tež jsem je srovnal.ú “Jirko, nechci ti brat iluze, ale srovnal jsi velky hovno. To oni jenom chte jı , aby jsi si myslel, z e jsi je srovnal.ú “Ty uz jsi jim taky podlehnul? Ja ti rı kam, z e je srovnam.ú “Neve r tomu. Podı vej se na toho u nuz ek. Ten te splachne do hajzlu, kdy si vzpomene a nedopusČ , aby si to uve domil.ú “To je jen vejtaha. Prejde ho to, ve r mi.ú “Vı s sam, z e to nenıpravda. Ten kluk se nevytahuje. Vz dyČ sotva promluvı . Jsou to mladıjanci a jestli se s nimi a zejmčna s touto trı dou, dostanes do sporu, pak ti pomahej strana.ú “Hele Josefe, na stranu mi nesahej. To me zase neser.ú “Nic jsem nerekl. Jdu domu. Ahoj.ú “Ahoj.ú “Co je to za tempo?ú “Takhle byste si v provozu nevyde lali ani na slanou vodu.ú “Nikdo z nas taky nechce kloktat.ú Jasny, perlivy smı ch se rozlčtl dı lnou jak mladč ptace. “Kdo to byl?ú Ticho. Jen soupanıpilnı ku po hranach celistısve raku. “Neumı te mluvit, hajzlovč?ú Ticho. Jen soupanıpilnı ku po hranach celistısve raku.

193


“Tak vy si rı kate jeden za vsechny a vsichni za jednoho?ú “Jo, nedavno jsme si cetli Tri musketyry.ú “No vyborne . Takz e zı tra rano je mı sto dı len brigada. A vı te kde?ú “Nezajı ma,ú ozvalo se mu za zady. “Kdo to rekl?ú “To nevı me soudruhu,ú kroutili jsme hlavami div ne kolem dokola. “Tak abyste me li do rana o cem premyslet. Panovč budou lamat kamen za barakem a damy ho budou na koleckach odvaz et.ú “Anebo taky hovno.ú “Kdo to byl,ú poloz il tčme r zbytecnou otazku. “Dokud se to nedozvı m, nepujdete domu.ú “Ja nevı m jak kdo, za nikoho nezodpovı dam, ale ja domu pujdu jakmile bude sest hodin. Protoz e dčle nas tu nesmı te drz et. Je to proti pravu. A kamen nikam lamat nepujdu. Nejsem kamenı k. A vy ho ze me neude late.ú “Priskocil ke mne a znova me chytil za lı mec. Jak me nadzdvihoval, trochu jsem mu pomohl. Odrazil jsem se nohou od zeme a vsısilou jsem ho kopnul kolenem mezi nohy.ú Zarval, jako by ho pı chli do ocıvidlemi a zhroutil se na zem. “To si odseres ty zmetku,ú sycel jak klubko hadu. “Odserete si to vy, protoz e tihle tady mi vsichni dosve dcı , z e jste me chte l bı t a jak jste me nadzvedl, uhodil jste se o moje pokrcenč koleno sam. A jestli vam mohu poradit, vstante a z ne jakč bedynky skocte na paty. Pomaha to.ú “Ven, vsichni z dı lny ven. Tahne te do saten,úsı pal. Nesnesl to pomyslenı , z e jeho, bojovnı ka, vidı me na zemi zkroucenčho bolestı . “Ty vole. Tys mu dal.ú “Nic jsem mu nedal, rozumı te? Ude lal si to sam. A vy jste to vsichni dobre vide li. Co si navaril, si sez ral. Z e to bylo horky? Ma davat bacha. Je dost starej, aby to ve de l. Proz il prece valku a tak sez ral vsechnu chytrost sve ta.ú “Ale co holky?ú “To dohodnu cestou domu.ú Pomohla jako vzdy Dasa. Holky slı bily, ze budou s nami a sve te div se Á slovo dodrz ely. Bylo to poprvč a na velmi dlouhou dobu naposledy, kdy jsem zaz il, z e z enska dodrz ela slovo. Byla to velka afčra. R editel uciliste , skoly, vselijacımistrankovč, predsedovč odboru a spolku a dalsıodbornı ci na ve ci zbytecnč si podavali dvere i nas. Nikdo neselhal. Jen ja a Sulcova jsme dostali dvojku z chovanı . Samozrejme , z e byli pozvani i rodice, ale vse se obeslo bez vaz ne jsı ch trestu. Fyzicky me dokonce nepotrestali vubec. Myslım, z e si poznenahlu zacali uve domovat, z e pred sebou majıdospe lčho clove ka, ktery sice jeste jako dı te vypada, ale rozhodne jı m uz nenı . Predcasnž jsem zesta rnul. Zacal jsem se prosazovat jako autorita trı dy. Co jsem rekl platilo a tčme r

194


vsichni to respektovali. Jiste , drobnč potycky byly na dennı m poradku. Ale bylo to jen pubescentnı“de lanıramenú. Hodne kriku, sem tam ne jaky strkanec. Nic vaz nčho. V tč dobe jsem takč, prı saham z e naposled Á stydı m se za to dodnes Á zmlatil holku. Byla to snad nejosklive jsıholka ve skole. Z adna prsa, nehezky oblicej, blbč nohy, velky skobovity nos. R ı kali jsme jı abeceda. To proto, z e kdyz sla, jejıhulkovitč noz icky se vlnily, jak ne ktera pısmena abecedy. Jen ja jsem jırıkal Marie. Nelıbily se mi vsechny ty prezdıvky, kterymi se ostatnınavzajem castovali. R ıkal jsem jim proste krestnım jmčnem. Ale i ona si hledala svč mısto. Chte la, aby ji ne kdo respektoval. Pone kud nespravne , taky to nebyla ta nejchytrejsıholka, si vyhlčdla me a hned ude lala chybu. Nase umyvarny a satny byly na spolecnč, asi ctyricet metru dlouhč, Šzkč chodbe . Vlevo zež , napravo vchody do umyvaren a saten. My vpredu, holky vzadu. Jednou jsem sel uz nevı m proc doktorovi, ktery byl az Šplne vzadu. A proti mne si to vykracovala abeceda a tocila klı ci na dlouhčm retı zku. Neve noval jsem jıpozornost. A dodnes nevı m, byla-li to nahoda nebo Šmysl, ale najednou jsem dostal takovou ranu do hlavy, z e jsem vide l stado cvalajı cı ch arabskych hrebcu. Do ocımi zacala crcet krev z rozseknutč hlavy. Koukal jsem, co se stalo a vide l jsem skrze mlz nou clonu “abecedu,ú jak jde dale a tocısi te mi pitomymi klı ci. Osahal jsem si hlavu a zjistil, z e rana nenınijak hluboka. Otrel jsem krev z ocı, a rozebe hl se za nı . Kdyz vide la z e se na nırı tı m, zkusila utčci. Neme la sanci. Noz icky se jızacaly vlnit, jako kdyby do chodby vtrhlo tornado. Ne kolika skoky jsem ji dohonil. “Jsi slepa, ty kravo? Jsem snad neviditelnej nebo co,ú spustil jsem na ni zhurta. “Mas se vyhnout, kdyz jdes. A nikomu nerı kej kravo.ú “Vz dyČ jsi krava. Podı vej se jak vypadam. Co kdyby jsi mi vysekla oko? Musı s tocit s te ma posranejma klı cema? Proc s nima netocı s na dı lne , kde mas kilometr prostoru?ú “Nebudes mi rı kat, kde mam co de lat.ú “Tahni mi z ocı , nez te zmlatı m nano blba.ú “Myslı s si, z e se z tebe poseru, co? Vı m dobre, z e mas hovno sı lu. Jses jenom kecal. Porad jenom kecas a vymyslı s si. Jdi do hajzlu.ú Otocila se a odchazela. Noz icky zacaly pe kne skladat jednotliva pı smenka abecedy a ona znovu roztocila retı zek s klı ci. To me nasralo. Skocil jsem po nı , prudce jsem ji otocil a dostala facku az upadla. V ten okamz ik zacala rvat, jak kdyz ji na noz e bere. “Hele, nervi, nehraj divadlo, nikdo te tu stejne neslysı . Vstan a jdi do hajzlu nebo te doopravdy zmlatı m. Ne tebe ani sı lu nepotrebuju, jak vidı s. Tahni do prdele a uz to na me nikdy nezkousej.ú Jenz e jsem se prepocı tal. Abeceda vyskocila a vrhla se na me jako tygrice. Vı te jak vypada, kdyz se z ensky perou, jo? Tak tohle na me zacala zkouset. Skrabanıdo obliceje a trhanıvlasu. To jsem jınemohl trpe t, to jiste uznate.

195


Chytil jsem ji za ty jejıslabouckč rucicky zkroutil jsem jıje dozadu za zada a prastil s nıveskerou svoji silou na prote jsızež . Narazila oblicejem a prastila se do toho svčho velkčho nosu. Zacala jıtčci krev. Zhroutila se na zem a zacalo druhč de jstvıublı z enı . V dalce, na konci chodby se otevrely dvere, ve kterych se objevila hlava doktora. Byl to mimoradny jev. Nadprirozeny Škaz. Doktor byl totiz nesmırne lıny a zasadne se o nic nezajımal. Zasadne nikoho nelčcil a bylo-li to opravdu nutnč, poslal nas na vysetrenıjinam. Nikdy nepredepsal ani aspirin. “Co je to tam za rev? Co tam vyvadı te, vy dva?ú “Nic. Prastila me klı cema a tak jsem jıto oplatil.ú “Chovate se jak zvı rata.ú “Nekrivdž te zvıratu m!ú Dvere s tichym cvaknutım zapadly. Obdčlnık sve tla a rozmyta hlava doktora za sklem dverızmizely. Nechal jsem ji tam lez et Á jasne nezachoval jsem se jako gentleman Á a sel se na sebe podı vat do zrcadla. Vlasy jsem me l slepenč krvı , ale jinak nic. Povolil jsem kohout a strcil hlavu do proudu studenč vody. Po chvı li se voda prestala barvit mojıkrvı . Na pohmat rana bolela, ale jinak nic. Sel jsem se podı vat na chodbu. Marie jeste porad lez ela u zdi a tise brecela. Dosel jsem asi na metr k nı , ale zustal jsem stat. Neshybl jsem se. “Jestli chces zemrı t, vybrala jsi si to spravnč mı sto. Doktora jak vı s nic nezajı ma a nez te najdou jinı , ube hne dost casu.ú Ubreceny, napuchly oblicej s pramı nkem krve a pe knym monoklem pod okem se pohnul. “Nenavidı m te ,ú zaseptala. “To klidne muz es, de ti spolu tak jako tak mı t nebudem, ale dam ti radu do z ivota, aby jsi si nemyslela, z e jsi dostala vyprask zbytecne . Uz nikdy, rozumı s, nikdy, se nepokousej zmlatit chlapa. Dopadla by jsi jeste hur. Chces pomoc nebo se zvednes sama?ú “Jdi do hajzlu.ú “Jak chces.ú Obratil jsem se a pokracoval chodbou dozadu az k ordinaci doktora, ktery nikdy nelčcil. Zastihl jsem ho drı majı cı ho na vysetrovacı m lehatku. “Snad abys klepal, ne?ú “Doktore, rı ka se, z e smrt leknutı m je jedna z nejhorsı ch. Nechte l bych vam volat funebraky. Krome jinčho, klepal jsem, ale spı te prı lis tvrde . Jednou se vam to nevyplatı .ú A taky z e jo. Jednou, pry snad dokonce vlastnız ene predepsal na zapal plic, z ivocisnč uhlıa ona zemrela. De lal pak dlouhou dobu ne jakčho poskoka na hygienickč stanici.

196


A P I TOL P RU N P FØ OØ RLMJ Ø

Bylo horko a dusno a nade mnou svı tilo slunce. V prı krovu smogu byla ne ktera mı sta pode mnou sve tla a jina tmavsı . Koupaliste a kus Predlic vypadaly jako obrovska sachovnice ponorena do roz havenčho olova. Stal jsem kousek nad Špatı m Striz ovickčho vrchu, presne tam, kde bylo moz nč na klısskč koupaliste vlčzt zadarmo a pozoroval jsem, jak se mohutnč, desetitunovč Tatry, vrchovate naloz enč sponami a jinym svinstvem (mnohdy i tı m, co jsme vcera vyrobili), splhaly se zmatenym, mnohohlasym revem nahoru Jatecnıulicı . Jejich otraveny cpavy dym se mı chal se sirnym zapachem Chemicky, Chemofarmy a vsech te ch nemoz ne pachnoucı ch a kourı cı ch fabrik. Do nosu me stı pal pach prumyslovych zplodin a oci me palily od emisıchloru a cpavku, ktery unikal ze vsech te ch nemoz ne prode rave lych a zrezive lych trubek a zasobnıku te chhle sracek. Vzduch okolo me byl naplne n cımsi zhoubnym. Chanel to zrovna nebyl, to mi tedy vž rte! Ani dneska nenı, a to se pry mnohe zlepsilo, rıkajılha ri. Predlice byly ponorenč a vklı ne nč do jemnčho oparu mlhy, v ne mz se vznasely naz loutlč, drobnč kapicky kyseliny sı rovč. Cary smrdutč mlhy se valely po silnici jako obrovskč chuchvalce slepenčho perı . Me sto se marinovalo ve vlastnı ch parach a vyparech. Asi jsme k slunci prılis blızko. Prolezl jsem zrezive lym, de ravym plotem koupaliste na Klı si, lehl si na travu a mhouril oci do slunce, kterč se tetelilo vysoko na nebi a Šporne a houz evnate vysı lalo svoje paprsky pozdnı ho lčta, kterč bylo tak jako tak destivč a studenč, na lez ı cı , nehybna te la. Musel jsem hned od zacatku vypadat, z e bezstarostne poklimbavam, abych unikl pozornosti starčho, nevrlčho plavcı ka July, ktery nas me l “prectenč,ú ale zase tak sikovne , aby me uvide li kluci, kterıteprve prijdou a taky abych vide l dolu k bazčnu na holky, tež na sklonku lčta pe kne opalenč. (Jak jen to de lajı?) Vzrusovaly me bı lč prouz ky pod ramı nky podprsenek nebo pod malinko shrnutymi kalhotkami. V dalce se rysovaly malč, bı lč, nacechranč mracky, kterč vypadaly jako hrbety mladych, prave vykoupanych ovecek a chystaly se ke generalnımu ataku na hrejivč z lutč oko slunce. To obcas nesme le zamrkalo, vykouklo z bı lč hradby, polı bilo zemi zlatymi sı py a zcela zhnuseno lidskym hemz enı m se ope t schovalo. “Ja ti Mirku ne co povı m. Ti kluci, o holkach ani nemluve , jsou proste pitomci. Nemajıchytrosti, co by se za nehet veslo.ú “To buž rad, protoz e kdyby ji me li, tak jsme tam sami. Zle by se nam

197


vedlo.ú “R eknes jim: Ucte se, jinak nedostanete vyucnılist. A vı s co mi na to rekla treba takova Novotna? No a? Stejne se vdam a pujdu odtud do hajzlu. No co jına to mam odpove de t? Jinıjen pokrcırameny, nevı s jestli si myslı ne co o prdeli nebo jestli souhlası , ale jeste nevıa nereknou nic. Mlcıjak zarezanı . Ja jim nerozumı m, nechapu je to nejsem o tolik starsı . Ale jen co odejdu, hovor se rozbe hne na plnč obratky. Namı sto prace zabava. Normy? To je jim k smı chu. Nejrade ji bych se na to vysral a sel od toho.ú “A kdo ti branı ?ú “Kdo mi branı ? Vlastne nikdo, mas pravdu.ú “Jenz e ono je to pohodlnč, co? Ja ti povı m ,v cem to je. Ty nejsi jejich kamarad. Ty jsi uzurpator.ú “Neser me s takovymi recmi. Chci je jen ne co naucit. Chci, aby ne co ume li, az pujdou ke zkouskam.ú “A nemyslı s si, z e chtı t musınejdrı v ten, na kom to chte nızalez ı ? Vaz ne si myslı s, z e ta Novotna nema pravdu? Ty si snad opravdu myslı s, z e zustane? Z e bude mı t zajem stat u soustruhu nebo frčzy osm hodin denne za par sestaku. Co by ji na tom mohlo bavit. A ostatnı ? Jsou na tom stejne . Je to jina generace, nez jsme my.ú “Podle mčho jsou to nafoukanci a basta. Ptal se snad ne kdo nas, co chceme? Ne. Proc bych se me l ja sahodlouze vybavovat o tom, zdali prave o tuto praci majızajem? Nepremyslejınad tı m co bude zı tra.ú “Ale pro ne je to jasnč. Buž ty, nebo ja, nebo jiny safar. Cı m starsı , tı m horsı . Tady prece nenıo cem premyslet. Vcera obrabe l ventily, dnes obrabıse stejnym zapalem ucne . Jak to asi tak muz e dopadnout. Vz dyČ ani my vlastne nemame z adnč specialnıpedagogickč vzde lanı .ú “Na co bych ho asi tak potreboval?ú “Treba na to, abys ve de l, jak s nimi vyjı t.ú “Ja s nimi nechci vychazet. Musejıproste poslechnout a hotovo.ú “No, preju ti, aby ne ktery z nich nebyl silne jsı , nez jsi ty. Mohl bys taky dostat pe kne pres hubu. Podı vej se treba na Mirka Trsku. K tomu chodına rady bez ostychu. A vı s proc? Protoz e nede la safare. Nedrz ıv ruce bejcak vynucenč autority. Proste mu ve rı .ú “Schazıjim nadhled nad ve cı .ú “Ten zı skajıcasem. Osirı me, uvidı s.ú “To je nesmysl. Prijdou jinı .ú “Jasne . Prijdou. Jinak to ani nemuze dopadnout. Nerozumnırodice vyrabe jı roboty na be z ı cı m pasu, aniz by si prı lis lamali hlavu jejich dalsı m osudem. Jejich budoucnostı . Nechavajıji na nas. A zarodek tragedie je zaset. Nenı moz nč, abychom jednou nesklidili, co jsme zaseli.ú ‘To mate pravdu vy dva. Sklı zet uz budete co nevide t. Jen co nam bude osmnact.ÍUz vidı m jak se jim ksichty roztahujıdo podoby lahve od mlčka. V jednč tretine zeje prazdny, cerny otvor, potaz eny pavucinami. Temne rudč slunce

198


se opı ra o dlaz bu a zalčva ulice me dı . Ohavna hodina. “Bohuz el, vz dy se najde tricet pitomcu, na kterych si muz eme upevnovat sebeve domı .ú “To snad ne,ú odsekl Karel. “To nemuz es myslet vaz ne ! Ne, ja ne! Je mi to z duse odporny! Nenıpro mne dulez itč, aby se prede mnou trasli strachy a nespali hruzou. Chci jen, aby se za ten rok co je budu mı t pod dozorem, nez se z nich stanou opravdovı roboti na stodvaatricı tce, ne co naucili.ú “A k cemu jim to bude? Postavıje ne kam k stopadesat let starčmu stroji. Zmackni paku, povol paku, to je jedinč co budou de lat. Budou se patlat v chladı cı ch srackach osm hodin denne , dokud nedostanou nevyhojitelnč ekzčmy a ty se naivne domnı vas, z e je to jeste bude bavit.ú Krasny ve k dospı vanı , jen co je pravda. “Uprı mne ti reknu, je mi jich lı to.ú Trochu jsem nadzvedl hlavu, abych vide l kdo uz zase uzavı ra Šcty bez hostinskčho. Do prdele. K+K. Zcela nesouroda dvojice. Jeden tolerantnıa kamaradsky, druhy uzurpatorsky a arogantnı . Bylo by dobrč, kdyby me nevide li. To se ale sotva podarı . No jeste tu zbyva moz nost, z e si budou myslet, z e jsem nic neslysel. Lez el jsem prece jen dost daleko od nich. Zadrz uji dech a posloucham kaz dč jejich slovo. “Ty by jsi je nejrade ji vsechny pobil a v tom je tvuj problčm. Ty proste nesneses konkurenci. Osobnost. A ten kluk opravdu osobnost je. Vsimni si, vı ce mčne ho vsichni respektujı . Co rekne ude lajı . Vsichni na ne j nadavate. Ja ne. Nikdy jsem s nı m neme l ani tu nejmensıpotycku. Proste jsem ho odhadl, vı m, z e nesnasıautoritu a tak s nı m nejednam jako s onucıa podı vejme, hoch je hodny. “Clove ce, tebe ten kluk snad ocaroval.ú “Svym zpusobem jo. R ekne co si myslı , nelz e, kdyz ho ne co bavıtak ho to bavı , kdyz ne, tak ne. Vsechno je jasnč. Kdyz ho neprovokujes, mlcı . Ani o ne m nevıs.ú “Zato v praxi! Skoda mluvit.ú “No jo, nikdo nejsme dokonaly, z e jo? Ty mas taky svoje chyby. A on, jestli bude mı t dost casu, tu chybu objevı . Ale asi ne, protoz e tak dlouho tu nebude. Pocı tam do vojny a dost.ú Jeste me nezmercili, jinak by si dali pozor na hubu. Od tč doby, co jsme se jim postavili, si pripadam jak v generalnı m stabu armady. Mluvıv naznacı ch, Šzkostlive dodrz ujızakon, holkam dokonce zacali vykat. ‘Jenz e, ja vam vy zamindrakovanıuboz aci ctu myslenky. Vidı m vam az do ledvin. Tež jste dialektictıvelmistri. Na jak dlouho? Jen do doby nez prijdete domu. Tam vas ty vase tlustč, psychopatickč kravy poloz ına zada, kdy si vzpomenou, vy z toho mate mindraky a my to odsı rame. Morıvas jak na mori, neboČ kde se morılčpe, z e? Tak je to, vy superchytrıa superspravedlivı velmistri. Umorıvas jeste drı ve, nez my z tčhle blbč skoly vypadneme. I vy

199


jste sez rali hada, kdyz jste se zadrhnutym hlasem rekli svč ano na ne jakčm pitomčm Šrade . De la vam radost zranovat nas svymi nekonecnymi sarkasmy? Lčcı te si svč komplexy na skupine nezletilych hlupaku, namı sto abyste jim rekli pravdu do ocıa pripravili je na z ivot. Proc? Co jsme vam ude lali? K cemu slouz ıproudy, myriady, hekatomby, anagramy, pentagramy a co ja vı m, co jeste vsechno, cım nam zasvinujete dnes a denne mozek? Zakryvate vse rouskou a nutnostıve de nı , ale ja dobre vı m, z e je to jen uplatnovanıvası momentalnıprevahy, sı ly a moci, kterou nemuz ete uplatnovat doma, protoz e by vas ty vase megery vypraskaly z baraku bicem. Mate zkurveny z ivot a chcete, abychom ho me li zkurveny takč. Je to ticha dohoda vsech dospe lych proti vsem nedospe lym. Me li bychom si vlastne byt sympatictı, zatım vsak trımame v rukou zbrane . My s nimi jeste neumı me zachazet a v tom tkvıvase chvilkova prevaha. Ale nebojte se! I my se jednou naucı me zamı rit a vystrelit. Presne a neomylne . To Vam slibujeme. A oplatı me stejnč stejnym. Uz brzo se rozhodneme nakopat vam prdele.Í Abyste si nemysleli, ze ziju na Mž sıci. Dopadlo to samozrejmž Čplnž naopak. Velka vž tsina prijala filozofii rodina za klad sta tu a byli z toho pž knych pa r let v prdeli.Nž kolik se na s pota celo od niceho k nicemu a ca st pozavırali. Jen nepatrny zbytek se odhodlal k jakesi nemastne neslane revoltž a kdyz vidž li, z e to stejnž nikam nevede, radž ji odjeli z republiky pryc. Plakali a slzeli nž kde v Americe, Austra lii, Nž mecku, Rakousku a co ja vım, kde jestž a ma lem za to pozdž ji chtž li ra d hrdiny tretıho odboje. A nž kterıho skutecnž dostali. Klid a ticho jak v hrobe . Ani moucha nezabzucela. “Okamz ite sypte odtud nebo vas prerazı m.ú Obtloustly plavcı k Jula honil kluky z ulice. Jen me zmercil, uz si to ke mne hasil rozzureny a funı cıjako byk. “No vida, sestava je kompletnı . Uz jsem si rı kal, z e jsem te dlouho nevide l. Kde mas lı stek?ú “Hodil jsem ho do kose hned za pokladnou.ú “Jo? A coz e jsem te nevide l?ú “Protoz e jste tam nestal.ú “Co kecas? Jsem tu od rana.ú “Nemuz ete si prece pamatovat vsechny lidi, co prijdou.ú “Vas,ú a opsal rukou siroky oblouk “si pamatuju vsechny. Tı m si buž jistej.ú “Nechte me na pokoji. Lez ı m tu a nic nede lam.ú “Vsak ja vas jednou vychytam jak psovi blechy, vy parchanti,úrval plavcı k na celč koupaliste a hrozil pe stına vsechny sve tovč strany. “A ty mars odtud na beton. AČ te mam hezky na ocı ch. Vsak oni kamaradı ckovč brzy prilezou.ú K. okamz ite zareagoval. “Ty z te ch sarvatek nevylezes, clove ce.ú “Vas to ne jak zate z uje?ú ste knul jsem na ne j. “Blbe spı te? R ekne te si

200


ne jakč svazacce o Menzylan. Ten je na vsechno. Jiste vam rady vyhovı .ú “To je ukazkovy spratek, panovč. K pohledanı . Nejrade ji bych ho zabil,ú otocil se k te m dve ma plavcık Jula. Jeste jsem stacil zahlčdnout zurive prikyvujı cıhlavu. “To jsi si zase vykoledoval, viž ?ú zaslechl jsem hlas Mirka K. “Ja se ti divı m clove ce. Proc vychovavas i na koupalisti? Nikdo ti za to neplatı , jenz e ty, jak ho vidı s, mas u prdele plamen. A on takč. To nemas te ch konfliktu dost v praci?ú Jula me popadl za rameno a vlekl me k betonovym molum u bazčnu. “PusČ te me , chodit dovedu sam.ú “O tom co tady budes de lat, rozhodnu ja.ú “Ale chodit snad muz u sam? Nebo i to lazensky rad zakazuje?ú “Be z mi z ocızmetku nebo te prastı m, z e chcı pnes.ú “Jednou si to taky zkuste. Porad jenom slibujete.ú Ohnal se rukou, ale byl pomaly. Uskocil jsem z vypelichančho travnı ku na beton, ktery byl prı jemne teply, preskocil jsem ne kolik lez ı cı ch te l a skocil do bazčnu s teplou, nazelenalou vodou a Jula byl nahrany. Do vody ho nikdo nikdy nevide l vstoupit. Dofune l az k okraji bazčnu a znovu zacal rvat do zme ti te l. “Potrebovali byste serezat, az by vam z prdelıvisely flaky masa.ú Hlavy v bazčnu se pomalu otacely jedna na druhou a hledaly komu vyhruz ka, ci doporucenı , patrı . Za chvı li se kolem me vynorily umacenč hlavy Zdenka, Milana, Ivana a ostatnı ch kluku. Byli to dobrıkluci. Obcas trochu prudcı, trochu divocıtak, jak uz to v mladıbyva. Pozde ji jich spoustu pozavı rali. Neume li se smı rit s tvrdou realitou bezprizornčho, prazdnčho z ivota. Budovatelstvıjim nic nerı kalo. Ani mne ne, ale ja jsem byl, dnes uz to mohu rı ci i pres obcasnč cepyrenı , vlastne velky posera. “Ten se zase nasral, co,ú rekla nejbliz sıhlava. “Me l‘s ho jeste chvıli hecovat, byla by ve tsıprca.ú “Ty jsi dobrej. De dek se nasere a jednu mi pleskne doopravdy.ú “To by jsi si zaskotacil,ú hihna se Jarda a da mi “pasanaú. Trochu se potopı m, vzape tıvyplavu a pokyvam hlavou. “To teda jo. Asi bych se stal prebornı kem v trysku. De dek ma sı lu jako bejk. Jak me vedl na beton, docela to bolelo.ú “Nesmı s bejt tak me kkej,ú rı ka Milan. “Mne ji tuhle soupnul, z e jsem malem upadnul. Ale jak jsem vybı ral rovnovahu hupnul jsem do vody a byl v prdeli.ú “Serte na de dka,ú navrhuje Zdene k “jdeme hrat rohovku.ú “Jasne a taky se poohlčdneme po ne jakejch holkach,únavrhuje Ivan, “aby bylo vecer co de lat.ú “Ty jsi dobrej. Ja nesmı m vecer vystrcit nos z baraku.ú “Neboj, to se zarı dı . Trochu zdrhneme,ú radıMilan. “Tobe se to keca. Bydlı s v prı zemı . Stacıaby jsi otevrel okno a jsi metr

201


nad chodnı kem, babe vezmes roha, kdy se ti zachce, ale co my?ú “Kupte si padaky, volovč,ú zarve Ivan. “Tak jdeme na tu rohovku nebo ne?ú “Jasne , jdeme, ale bacha na de dka, aČ nas nezabije lopatou. Vı s prece, z e rohovka je zakazana.ú “Do prdele, co je vlastne dovoleny.ú “Dovolena ty vole.ú

202


PDF byl vytvoren zkusebnıverzıfineprint pdffactory

Recommend Documents