pátek 17 06 19.30 hodin Třebíč foyer divadla Pasáž
CONCENTUS MORAVIAE QUARTET Josef Špaček, Henry Flory ∫ housle Joel Link ∫ housle, viola Jakub Fišer ∫ viola Kian Soltani ∫ violoncello
Miroslav Sekera ∫ klavír
Koncert se koná pod záštitou Velvyslanectví USA v České republice.
Ve spolupráci
téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE
∫1
Program
SAMUEL BARBER (1910–1981) Smyčcový kvartet h moll op. 11 Molto allegro e appassionato Molto adagio [attacca] Molto allegro (come prima)
Henry Flory ∫ 1. housle Josef Špaček ∫ 2. housle Joel Link ∫ viola Kian Soltani ∫ violoncello
ERNEST CHAUSSON (1855–1899) Koncert pro housle, klavír a smyčcové kvarteto Décidé Sicilienne (en la mineur) Grave Finale: Très animé
Josef Špaček ∫ housle sólo Miroslav Sekera ∫ klavír sólo Joel Link ∫ 1. housle Henry Flory ∫ 2. housle Jakub Fišer ∫ viola Kian Soltani ∫ violoncello
∫2
CONCENTUS MORAVIAE
Význačný americký hudební kritik jednou prohlásil, že žádný jiný americký skladatel nikdy nezažil tak časný, tak pronikavý a tak dlouhotrvající ohlas jako Samuel Barber (1910–1981). Jako dítěti z majetné a vzdělané rodiny (několik příbuzných se význačně uplatňovalo v hudebním životě) se mu dostalo vynikajícího vzdělání, jež si pak ještě z výtěžku několika skladatelských cen rozšířil studijním pobytem v Evropě. Vycházeje podivuhodným (pro nás někdy nesnadno pochopitelným) způsobem vstříc vkusu dobového amerického publika sbíral potom jeden úspěch za druhým; zvlášť populární se stal svou službou ve vojenském letectvu během druhé světové války – zvýraznil ji ještě věnováním své druhé symfonie „Americkým vzdušným silám“. Domácí i zahraniční pocty, jichž se mu dostávalo, měly vyvrcholit premiérou jeho opery Antonius a Kleopatra připravované v roce 1966 s vynaložením maximálních prostředků a s účastí nejlepších dostupných uměleckých sil ke slavnostnímu otevření newyorského Lincolnova centra, nového sídla Metropolitní opery. Velmi vlažné přijetí Barberovy hudby několika význačnými kritiky však ranilo šestapadesátiletého skladatele, trvale zvyklého na superlativní chválu, natolik, že se úplně stáhnul z veřejného života a svých zbylých patnáct let prožil v rostoucích depresích… Mezi svými pozoruhodnými skladbami zůstavil jednu, kterou zná celý svět, přinejmenším každý Američan: Adagio pro smyčce. Jde vlastně o ústřední druhou část smyčcového kvartetu op. 11 z roku 1935, upravenou následujícího roku pro smyčcový orchestr. Věta se stala americkou kultovní skladbou spojovanou s představou válečných obětí a hrávanou hlavně při smutečních slavnostech; americké publikum ji však vřele vítá na každém koncertě. V kvartetu tvoří ústrojnou část třívětého organismu, obklopenou symetrickým allegrovými větami; ty počínají dravým hlavním tématem střídajícím v otázkách a odpovědích sled pestrých obrazů, z nichž se nakonec vyčeří chorální vedlejší téma překvapivě sledované posměšně vtipkujícím závěrečným. Devítiminutové (!) Adagio uprostřed kontrastuje s jejich neklidem celým svým jednoduchým průběhem: kolem tiše ležících a nepravidelně střídaných harmonií bloudí nepřetržitá jednohlasá melodická linie v pomalých osminách (devítiosminového taktu) a takřka výlučně sekundovými kroky, vytvářejíc náznaky a návraty jakéhosi tématu, nikoli však vrcholy, jež by toto setrvačné a takříkajíc nehybné dění nějak členily; toliko před samým závěrem se vznese k nejvyšším houslovým tónům. Účin této hudby je těžko popsatelný, určitě však fascinující, když učinil skladbu světově nejznámějším kusem americké komorní tvorby, doma navíc pociťovaným jako posvátný.
téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE
∫3
Ernest Amédée Chausson (1855–1899) se nedožil dvacátého století, jehož nástup svou hudbou připravoval: podivně osudovou náhodou zahynul – čtyřiačtyřicetiletý – na jeho prahu při jízdě na kole, když jel naproti své dceři k vlaku. V jeho díle, jež tvoří na konci devatenáctého století spojnici mezi dílem jeho učitele Francka a nastupujícími impresionisty, je plno zvláštní zádumčivosti; ta je jednak charakteristickým znakem doby z fin de siècle a jednak součástí jeho ušlechtilé povahy, až úzkostlivě sebekritické: na rozdíl od Strausse a Korngolda, kteří své skladby sypali z rukávu, komponoval pomalu a nesnadno. V jeho odkazu, zahrnujícím vedle řady komorních skladeb také dvě opery a symfonické básně, má zvláštní místo Koncert pro housle, klavír a smyčcové kvarteto; neobvyklé obsazení spojuje živel koncertantní a komorní, a to důsledně a způsobem, který rozvinulo teprve dvacáté století (Martinů) a který přesně odpovídá tomu, co chtěl skladatel vyjádřit. Tři vstupní tóny (d-a-e) v unisonu a ve forte udají skladbě hned na počátku osudové ladění a stanou se jejím základním motivem – z něho je odvozeno hlavní téma první věta a k němu se v závěru finále vrací celá (čtyřicetiminutová) skladba. První věta však probíhá v jakémsi úsilí vymanit se z jeho tragické přitažlivosti – a ve svém závěru se s ním loučí zrovna nadzemským pianissimem; druhá je pojednou jakoby nezávazným tanečním intermezzem, vlídným a poetickým – i při svém houpavém rytmu (předepsané) siciliány však připomíná spíš náladový valčík. Třetí věta je obrazem niterného smutku jako beznadějného stavu opuštěné lidské duše – ani v intimních výpovědích, jakých je v komorní hudbě plno, se s něčím podobným nesetkáváme často. Bouřlivé finále mnohokrát promění svou hlavní myšlenku, než se ke konci začne vracet k ústřednímu třítónovému motivu z úvodu skladby; tomu také patří její závěr. Jiří Beneš
∫4
CONCENTUS MORAVIAE
Concentus Moraviae Quartet sestavil houslový virtuos Josef Špaček pro letošní festival převážně ze spolužáků ze svých amerických studií a dnes už mezinárodně osvědčených komorních hráčů.
Mladý český houslista Josef Špaček se rychle etabluje jako jeden z nejlepších houslistů své generace. Pracoval pod vedením renomovaných pedagogů, například Idy Kavafianové a Jaime Lareda působících na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii či Itzhaka Perlmana z newyorské Juilliard School. Roku 2012 se stal jedním z finalistů Mezinárodní soutěže královny Alžběty v Bruselu; je vítězem mezinárodní houslové soutěže Michaela Hilla (Nový Zéland) a nositelem třetí ceny mezinárodní houslové soutěže Carla Nielsena. V současné době kombinuje úspěšnou sólovou dráhu s kariérou koncertního mistra České filharmonie. V roce 2014 byl rezidenčním umělcem našeho festivalu. Nahrává pro labely Supraphon, Naxos či Artesmon. Česká mutace časopisu Forbes zahrnula Josefa Špačka mezi „třicítku nejvlivnějších lidí pod třicet“.
Již jako velmi mladý sklízel houslista Joel Link velké úspěchy jako sólista a zároveň jako komorní hráč. Zvítězil v četných mezinárodních soutěžích, z nichž ty nejdůležitější pro jeho kariéru byly Johansenova ve Washingtonu D.C. a Yehudi Menuhina v Anglii. Absolvent Curtisova hudebního institutu byl žákem Josepha Silversteina a Pamely Frankové; v sezoně 2009–2010 zastával funkci koncertního mistra Curtisova symfonického orchestru. Láska ke komorní hudbě ho dovedla na první židli Dover String Quartet, souboru, který si velmi rychle získal respekt publika i kritiky po celém světě. Na našem festivalu Joel Link vystoupil právě s Dover String Quartet před dvěma týdny.
téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE
∫5
Kritikou přezdívaný básník houslí, držitel řady ocenění z mezinárodních interpretačních soutěží Henry Flory si vydobyl pověst jednoho z nejcharismatičtějších houslistů své generace. Jeho umění tleská publikum v USA, Evropě i Asii, vystoupil ve slavných sálech včetně Carnegie Hall, Strathmore Hall, Kennedy Center Concert Hall, salcburského Mozartea či japonského Ishikawa Museum of Contemporary Art. Rodák z Washingtonu studoval od sedmi let na konzervatoři ve francouzském Montpellieru, poté na konzervatoři v Baltimoru a následně na Juilliard School, kde by žákem Sylvie Rosenbergové a Lewise Kaplana. Mezi další jeho mentory patří umělci, jako jsou Grigory Kalinovsky, Jody Gatwood, Aaron Krosnick, Victor Danchenko a Nadine Moehlenkamp. Kromě sólové kariéry vystupuje Henry Flory i jako koncertní mistr American Pops Orchestra a National Philharmonic Orchestra a je vyhledávaným komorním hráčem.
Jakub Fišer je absolventem Gymnázia Jana Nerudy, Pražské konzervatoře a HAMU. Hru na housle studoval u Evy Bublové, Hany Metelkové, Jaroslava Foltýna a Leoše Čepického. Dosáhl také četných úspěchů na mezinárodních soutěžích. Pravidelně sólově vystupoval v cyklu Josef Suk uvádí mladé talenty, jako sólista vystoupil i na koncertech Plzeňské filharmonie a Filharmonie Hradec Králové. Mezi lety 2010– 2012 byl koncertním mistrem PKF – Prague Philharmonia. Je také velmi vyhledávaným komorním hráčem. Spolupracuje s Markem Šedivým, Jiřím Bártou, Romanem Patočkou, Panochovým kvartetem ad. Měl možnost vystoupit při mistrovských kurzech Shlomo Mintze, Semyona Yarosheviche a Stephena Shippse.
∫6
CONCENTUS MORAVIAE
Vítězstvím v mezinárodní soutěži Paulo Cello v roce 2013 v Helsinkách se Kian Soltani zařadil mezi špičku nové generace sólových cellistů. Rodák z Bregenze od 11 let studoval na basilejské Hudební akademii ve třídě Ivana Monighettiho. Jeho dalšími profesory a inspirátory byli Frans Helmerson, Sol Gabetta, Wolfgang Boettcher, Valter Despalj, Gerhard Mantel, David Geringas, Pieter Wispelwey, Jens Peter Maintz, Antonio Meneses či Bernard Greenhouse. Kian Soltani je kmenovým prvním cellistou Barenboimova legendárního West-Eastern Divan Orchestra. Oslnivou sólovou kariéru zahájil v devatenácti letech koncertem ve zlatém sále vídeňského Musikvereinu a pokračuje v ní po celém světě s dirigenty i orchestry zvučných jmen. Je zapáleným komorním hráčem; organizuje svůj vlastní víkend komorní hudby pod názvem „Kian Soltani a jeho hosté“.
Hra Miroslava Sekery se vyznačuje smyslem pro barvu a jedinečností projevu. V roce 2002 se Sekera stal vítězem mezinárodní soutěže J. Brahmse v rakouském Pörtschachu. Již předtím získal ocenění v mnoha významných soutěžích u nás i v zahraničí (soutěž F. Chopina v Mariánských Lázních či mezinárodní soutěž v Gaillardu ve Francii). Hře na klavír se věnuje od tří let, kdy jeho nevšední talent objevila vynikající pedagožka Zdena Janžurová. Současně s klavírem začal se studiem hry na housle; hře na oba nástroje se věnoval až do svého přijetí na Pražskou konzervatoř, kde se rozhodl pro studium hry na klavír ve třídě Evy Boguniové, kromě toho hrál u Martina Ballýho. Dále pokračoval na HAMU v Praze u Miroslava Langera. Je nejen respektovaným sólistou s úspěšnou mezinárodní kariérou, ale i vyhledávaným komorním partnerem; spolupracuje s Josefem Špačkem, Dagmar Peckovou či Radkem Baborákem. Nahrává pro labely Multisonic, Albany Records, Navona Records a Supraphon.
téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE
∫7
∫8
CONCENTUS MORAVIAE
