Parotěsné zábrany jak nechybovat při výběru a aplikaci 1. díl

26

Výrobky, hmoty, materiály

Parotěsné zábrany – jak nechybovat při výběru a aplikaci – 1. díl Ačkoliv jsou parotěsné zábrany součástí staveb již mnoho let, až současný tlak na kvalitu provedení a dlouhodobou funkci stavby (zateplení), způsobený možností dotačních programů, vede ke zvýšenému zájmu o tyto materiály.

dovými konstrukcemi jednotlivých místností. Parotěsná zábrana tak plní funkci omezení či zastavení průchodu vzduchu z interiéru skrz konstrukci pláště, kde by molekuly vodní páry v něm obsažené postupně kondenzovaly v místě snížené teploty (rosný bod) a snižovaly tak funkci tepelné izolace, ohrožovaly nosné konstrukce nebo umožňovaly růst hub a plísní. Parotěsná zábrana má tedy velký vliv na fungování zateplení (suchost a čistotu tepelné izolace) v konstrukcích a tím pádem určuje ekonomickou náročnost vytápění objektu a jeho dlouhodobou funkci.

Reflexní účinky POPIS KATEGORIE PAROTĚSNÝCH ZÁBRAN

rem do interiéru navíc reflexní účinek, snižující náklady na vytápění odrazem sálavé složky tepelné energie.

Co to je parotěsná zábrana Parotěsná zábrana (fólie) zabezpečuje těsnost vnitřního pláště proti prostupu vodní páry do střešní nebo obvodové konstrukce, resp. do tepelné izolace. Vrstva parotěsné zábrany musí vzduchotěsně oddělit vnitřní prostory od ostatních konstrukčních vrstev a zabránit prostupu a následnému hromadění vlhkosti hlavně v tepelné izolaci. Funkčnost parotěsné zábrany musí být zajištěna vzduchotěsným spojováním a napojováním na stavební konstrukce pomocí lepicích a těsnicích doplňků. Parotěsné fólie se dělí dle funkčnosti na: –p arobrzdy – fólie s malým odporem proti prostupu vodních par pro vlhkostně nenáročná prostředí; ekvivalentní difuzní tloušťka fólie sd je menší než 100 m; – parotěsné zábrany – fólie povrstvené hliníkovou vrstvou, zvyšující nepropustnost pro vodní páru. Tyto fólie jsou určeny pro náročnější vlhkostní prostředí (rodinné domy, místnosti s výskytem většího množství osob, průmyslové haly…), sd je vyšší než 100 m. Kovové povrstvení může mít za předpokladu ponechání vzduchové mezery smě-

Kde se používá

Parotěsná zábrana plní funkci omezení či zastavení průchodu vzduchu z interiéru skrz konstrukci pláště

Povrstvení parotěsných zábran hliníkem umožňuje odrážet sálavou složku tepelné energie

3/2010

Parotěsné zábrany se používají k zabránění prostupu vlhkosti obvodovým či střešním pláštěm. Parotěsná zábrana je umístěna v konstrukci před tepelnou izolací směrem z interiéru, případně mezi vrstvami tepelné izolace (síla vrstev se určuje dle doporučení výrobců tepelných izolací nebo projektově). Parotěsná zábrana se nepoužívá v konstrukcích oddělujících jednotlivé vytápěné prostory (příčky, stropy…), neboť v těchto konstrukcích díky vyšší teplotě, než je rosný bod, nemůže nastat kondenzace. (Mezi vytápěnými prostory oddělenými konstrukcí tím pádem také dochází jen k velmi malému prostupu vodních par.) Užití parotěsných zábran v konstrukcích dřevostaveb vyžaduje přesnější specifikaci funkce konstrukce, neboť u dřevostaveb bývá za určitých okolností žádoucí umožnění určitého prostupu vzduchu skrze vrstvu obvodového pláště.

Jakou funkci plní Parotěsná zábrana musí vytvořit vzduchotěsný obal kolem vnitřního prostoru, tvořeného obvo-

Reflexe je schopnost povrchové úpravy materiálů odrážet sálavou složku tepelné energie, což není nic nového, ale hmatatelné masové uplatnění to nachází až v současnosti. Povrstvení parotěsných zábran hliníkem tento efekt umožňuje. Pro uplatnění tohoto úsporného jevu je ovšem zapotřebí uzpůsobit konstrukční skladbu tak, aby reflexe (odraz tepelného záření) mohla nastat. Zjednodušeně lze říci, že fyzikální jev reflexe je v konečném důsledku schopen z uzavřené vzduchové mezery v konstrukci vytvořit další plnohodnotnou tepelněizolační vrstvu. Pozor na dezinterpretaci u některých výrobků, které v popisu udávají, že ony samy jsou schopny fungovat jako náhrada vrstvy tepelné izolace!

DŮLEŽITÉ ZÁSADY JAK VYBÍRAT Správná volba materiálu Správná volba parotěsné zábrany má určující vliv na chování zatepleného pláště budovy. Kvalitu parotěsné zábrany lze definovat několika základními hodnotami – viz tabulka 1. ●

Ekvivalentní difuzní tloušťka vyjadřuje teoretický ekvivalent vrstvy vzduchové mezery v metrech, která by fungovala stejně nepro-

Stoprocentní utěsnění kolem prostupujícího prvku je naprostou nezbytností


Základní PE zpevněná parobrzda

Hliníkem povrstvená parotěsná zábrana

pustně (kladla stejný odpor proti prostupu vodní páry) jako konkrétní fólie s jejími vlastnostmi v definovaných okolních hodnotách prostředí.

●

Platí, že čím vyšší hodnota, tím vyšší parametr nepropustnosti (tím lépe). Propustnost vodních par vyjadřuje množství vodních par (gramů) schopných projít konkrét●

Tabulka 1: Základní fyzikální parametry Fyzikální parametr ekvivalentní difuzní tloušťka

označení

jednotky

sd

m

propustnost vodních par

pvp

g/m2/24 h

faktor difuzního odporu

µ

–

pevnost v tahu

–

N/5 cm

teplotní stabilita

–

°C

ano/ne

–

reflexivita

–

%

plošná hmotnost

–

g/m2

požární odolnost

–

třída

zpevnění – mřížka

ano/ne

–

CE

–

povrstvení hliníkem

certifikace

●

●

Tabulka 2: Doporučené fyzikální parametry Fyzikální parametr

označení

doporučeno

sd

nad 100 m

propustnost vodních par

pvp

pod 0,5 g/m2/24 h

faktor difuzního odporu

µ

nad 600 000

pevnost v tahu

–

nad 150/150 N/5 cm

teplotní stabilita

–

–40 až +80 °C

ano/ne

ano

reflexivita

–

nad 70 %

plošná hmotnost

–

nad 100 g/m2

požární odolnost

–

nesnadno hořlavé

zpevnění – mřížka

ano/ne

ano

CE

ano (povinné)

ekvivalentní difuzní tloušťka

povrstvení hliníkem

certifikace

●

●

ní fólií v ploše 1 m2 za 24 hodin při definovaných hodnotách okolního prostředí. Platí, že čím nižší množství, tím lepší schopnost zadržet vodní páru. Faktor difuzního odporu vyjadřuje poměr mezi difuzním odporem tloušťky materiálu fólie a difuzním odporem vrstvy vzduchu o stejné tloušťce, udává, kolikrát méně vodní páry projde za jednotku času vrstvou daného materiálu v porovnání se stejně silnou vrstvou vzduchu. Platí, že čím vyšší hodnota, tím lépe. Pevnost v tahu určuje hlavně, pro funkci důležitou, tvarovou stálost materiálu a jeho odolnost proti mechanickému poškození při aplikaci (viz také Tkané zpevnění – mřížka). Platí, že čím vyšší, tím lepší. Teplotní stabilita vyjadřuje schopnost fólie odolávat výkyvům teplot, což u parotěsných zábran může přicházet v úvahu jen v blízkosti zdrojů vysoké teploty (kotle, krby apod.). Platí, že čím větší rozmezí teplot, tím lépe, ale obecně je 95 % výrobků vyrobeno z PE a PP, a tedy mají stabilitu mezi –40 a +80 °C. Povrstvení nosné fólie hliníkem zvyšuje užitnou hodnotu parotěsné zábrany, protože vrstva kovu klade výrazně vyšší odpor prostupu vodních par. Platí tedy, že fólie povrstvená hliníkem je vždy lepší variantou. Reflexivita vyjadřuje schopnost a účinnost materiálu odrážet krátkovlnné elektromagnetické záření (sálavé teplo), čehož nutnou podmínkou je povrstvení fólie hliníkovou vrstvou. Platí, že čím vyšší reflexivita, tím lépe (lepší reflexe dosahují fólie povrstvené hliníkovou fólií oproti fóliím povrstveným kompozitem plastu a hliníku). 3/2010

27

28


s hliníkovým povrstvením) a informace o tom, má-li fólie zpevňující mřížku. V tabulce 2 jsou uvedeny doporučené hodnoty pro „běžný rodinný dům“. Pro správný výběr parotěsné zábrany je pochopitelně nejlepší, určí-li ji v projektu odborník. Pro poučené laiky by měla postačit výše uvedená tabulka, dle které se dá dimenzovat s přihlédnutím k pravidlu, že více je lépe, jelikož cenový rozdíl mezi kvalitativně střední a lepší fólií je zanedbatelný vzhledem k ceně stavby, ale dá konstrukci výrazně lepší parametr. Zcela zjednodušené doporučení je pak volba parotěsné zábrany s hliníkovým povrstvením a zpevněnou tkanou mřížkou. Taková fólie bude mít vždy dostatečný parametr proti prostupu vodních par a bude dostatečně odolná proti náročnému zacházení na stavbě při aplikaci.

Lepicí a těsnicí doplňky Aplikace butylkaučukové pásky

Aplikace hliníkové lepicí pásky ●

●

●

Plošná hmotnost vyjadřuje váhu materiálu na 1 m2 v gramech a má vliv na mechanickou odolnost materiálu, protože silnější (těžší) fólie je odolnější vůči mechanickému poškození při aplikaci. Platí tedy, že čím vyšší hmotnost, tím lépe. Požární odolnost zařazuje materiál do definované skupiny dle schopnosti hořet (resp. nehořet); vzhledem k hmotnosti parotěsné zábrany v konstrukci se de facto neposuzuje, ale logicky platí, že čím méně hořlavá, tím lépe. Tkané zpevnění (mřížka) popisuje, má-li parotěsná zábrana zpevňující tkanou mřížku, která má velký vliv na tahovou pevnost 3/2010

Aplikace oboustranné lepicí pásky

●

a mechanickou odolnost proti protržení a šíření perforace. Platí tedy, že mřížka je doporučena. Certifikace parotěsné zábrany spadají do skupiny materiálů s povinnou certifikací CE pro státy Evropské unie, a takovéto materiály tedy musejí mít k dispozici prohlášení výrobce o splnění podmínek pro udělení CE certifikátu.

Dle výše uvedeného výčtu technických parametrů lze parotěsnou zábranu dostatečně specifikovat a odborně zařadit do příslušné kategorie. Z laického pohledu jsou důležité hodnoty ekvivalentní difuzní tloušťky materiálu (přímo souvisí hlavně

Jsou to materiály, které slouží ke spojování jednotlivých fólií nebo k jejich těsnému napojení na stavební konstrukce či prostupující prvky. Jedná se o jednostranně či oboustranně lepicí pásky různých parametrů, odpovídajících jejich použití, nebo tmely a lepidla k témuž účelu, ale s vyšším standardem účinků a jednodušší aplikací. Jednoduché dělení vychází ze způsobu jejich použití a vztahu k materiálům, které slepují či těsní. Spojování parotěsných zábran je nedílnou součástí celého systému parotěsnicí vrstvy. Parotěsnicí vrstva tvořená fólií může plnit svoji funkci pouze v případě, že jsou její spoje a napojení na konstrukce trvale vzduchotěsné. Lepicí a těsnicí doplňky umožňují dotvořit tuto její funkci, a jsou tedy „nedílnou součástí“ systému ochrany zatepleného střešního či obvodového pláště. Jedině celoplošně vzduchotěsná vrstva parotěsné zábrany znemožňuje pronikání vodní páry do systému zateplení. Špatně utěsněné spoje jednotlivých fólií, napojení na konstrukce obvodových zdí či prostupujících prvků mají za následek nefunkčnost celého systému! Prostupující prvky Důležité je stoprocentní utěsnění kolem obvodu prostupujícího prvku. Není třeba hledět na estetiku provedení, detail bude schován v konstrukci, ale kvalita provedení je zásadní. Ideální je plánovat detail dopředu a neslučovat několik prvků (trubek, kabelů apod.) dohromady, protože tyto pak nelze utěsnit jako celek. Spoj je doporučené ještě trvale zabezpečit proti rozlepení jednostrannou lepicí páskou nebo lištou v místě rovinného spoje. Ukončení u oken a podlah Napojení na dlouhé a rovinné spoje se provádí ideálně tmelem mezi fólií a povrchem konstrukce a buď se trvale přitlačí samotnou vnitřní kon-


Nejdůležitějším faktorem je u lepicích a těsnicích materiálů jejich dlouhověkost, tedy schopnost udržet spoj vzduchotěsný po dobu řádově desítek let. Při výběru těchto doplňků je tedy lépe zvolit systémový doplněk některého z dodavatelů parotěsných zábran, event. dát na odborné doporučení. Z množství produktů dostupných běžně na prodejnách je většina spíše nižší cenové úrovně a bohužel i odpovídající technické kvality. Dodavatelé fóliových systémů mají své doplňky vyzkoušené a logicky tedy ručí za adekvátní schopnosti ve spojení s jejich fóliemi. Obecně lze říci, že bude-li zvolena levná parozábrana, ale bude-li provedena precizně a kvalitními doplňky, je to lepší než nejkvalitnější fólie v kombinaci s prvky, které za krátkou dobu ztratí lepivost a nepřitlačené spoje přestanou těsnit. DAVID KILINGR foto archiv autora

Aplikace těsnicího tmelu

strukcí (sádrokarton), nebo samostatným prvkem (lať, lišta) trvale prokotveným přes těsněný spoj. Napojení fólií Provádí se nejjednodušeji jednostrannou lepicí páskou adekvátní kvality, případně tento spoj

lze pojistit ještě oboustranným slepením mezi přesahy pásů fólií. Pozor – tento spoj musí být vždy na tuhém podkladu (rošt, plocha konstrukce atd.), aby bylo možno ho důkladně stlačit při aplikaci!

David Kilingr (*1978) je absolventem Střední průmyslové školy strojní v Hradci Králové, obor konstrukce. Od roku 1998 pracuje ve firmě PK Technické textilie, v současnosti jako vedoucí prodeje divize střešních fólií a souvisejících materiálů.

3/2010

29

40


Parotěsné zábrany – jak nechybovat při výběru a aplikaci – 2. díl

Princip prostupu vodních par, proti kterému je nutno zateplenou konstrukci ochránit, funguje na základě fyzikálních procesů, probíhajících v každé budově převážně v zimních měsících. Ohřátý vzduch v interiéru má oproti chladnému vzduchu vně stavby vyšší schopnost nasytit se vodní parou a toto větší množství páry následně vzduch v interiéru stlačuje do menšího objemu (vzniká přetlak). Rozdíl tlaků uvnitř a mimo budo vu může být až několikanásobný. Tento přetlak následně nutí vzduch postupně procházet kon strukcemi, netěsnostmi nebo otvory (obr. 1). Prostup konstrukcemi je závislý zejména na hus totě materiálu (difuzní propustnosti, difuzním odporu materiálu) tedy možnosti průchodu mole kul vodní páry skrz daný materiál. Jednoduchým odvozením lze tedy určit, které materiály budou

mít difuzní odpor malý a které velký. Malý odpor proti prostupu vzduchu (vodních par) mají obec ně lehké a porézní materiály, jako jsou např. tepelná izolace, dřevo, sádrokarton, sypké mate riály a podobně. Se vzrůstající objemovou hmot ností materiálu se tedy logicky zvyšuje i schop nost zadržet prostup páry. Vysoký odpor tím pádem mají těžké zdicí materiály (beton), plasty (fólie) nebo kovy (povrstvení fólií). Prostup vod ních par konstrukcemi je poháněn zmíněným rozdílem tlaků uvnitř a vně budovy a je přímo úměrný její skladbě. Pokud stojí v cestě tomuto proudění vzduchu nesoucího vodní páru parotěs ná vrstva, tvořící vzduchotěsný obal místností, molekuly vodní páry zůstávají v interiéru a jsou postupně průběžně přirozeně nebo řízeně odvě trávány větracími otvory (okny), ventilací, komí nem či inteligentní vzduchotechnikou. V případě běžně opomíjeného, a tedy nepečlivého spojení

či napojení parotěsné zábrany dochází pak v těchto místech k masivnímu lokálnímu prostu pu vzduchu nesoucího vodní páru. V těchto detailech (obr. 2) se pak postupně nahromadí vlhkost a následně se vytvoří tzv. tepelný most (místo, kde dochází k lokálnímu ochlazování skladby konstrukce vlivem snadnějšího pronikání chladu z exteriéru v důsledku oslabení tepelně izolačních schopností materiálu). Tepelný most vznikne buď vlivem netěsnosti v zateplení, anebo vlivem netěsnosti v parotěsné vrstvě a následnou kondenzací vodní páry v místě tzv. rosného bodu (místo o teplotě, kde začíná vodní pára konden zovat – cca 12 °C) a tím pádem k rapidnímu snížení tepelněizolačních vlastností konstrukce. Důležitým faktorem určujícím výslednou těsnost parotěsné vrstvy je i vliv kotvicích prvků. Podíl drobných netěsností vlivem kotvení snižuje funk ci parotěsné zábrany i více než desetinásobně, což znamená, že její funkce je de facto ve výsled ku zanedbatelná. I z toho důvodu je nutné volit materiál parotěsné zábrany s dostatečně dimen zovanou hodnotou ekvivalentní difuzní tloušťky (sd). Všechny uvedené aspekty popisují, že paro těsná zábrana, má-li být funkční, musí být vzdu chotěsná (obr. 3). K dosažení vzduchotěsnosti je však potřeba důsledně řešit hlavně detaily spojo vání jednotlivých pásů fólie a pak také napojení na obvodové konstrukce či prostupující prvky (okna, ventilace, antény, instalace…). Utěsňování těchto detailů je nutné provádět pomocí těsni cích a lepicích doplňků a nemělo by překvapit, že zpracování těchto detailů je stejně náročné jako samotná instalace v ploše. Problematiku volby parotěsné zábrany je tedy možné shrnout do následujících bodů: ● parotěsnou zábranu volit spíše vyšší kategorie (z pohledu ekvivalentní difuzní tloušťky sd), tj. nejlépe s hliníkovým povrstvením;

Obr. 1

Obr. 2

Obr. 3

V prvním díle tohoto tématu bylo možno získat základní informace o tom, co je parotěsná zábrana, kam patří a jakou funkci v zateplených konstrukcích plní. Byla také zmíněna řada specifických parametrů a specifikací, podle kterých lze tyto materiály rozdělit, identifikovat a hlavně správně zvolit s ohledem na potřeby konkrétní stavby. Ve 2. díle se budeme zaobírat samotným principem průchodu vodních par konstrukcemi a riziky s tím spojenými. Zmíníme též v současnosti často zmiňovanou reflexi sálavého tepla a v závěru velmi důležité téma umístění parotěsné zábrany v konstrukcích s ohledem na vliv jiných řemesel. Vzduchotěsnost a prostup vodních par

4/2010


Obr. 4

Obr. 5

Obr. 6

Obr. 7

Obr. 8

Obr. 9

tepelné energie, která u nejúčinnějších typů parotěsných zábran může dosahovat až 95 %, přičemž sálajícího tepla je cca 70–80 % z celko vého množství vyprodukovaného otopným systé mem v interiéru. Co největší odraz sálavého tepla vyproduko vaného v interiéru zajišťuje hliníková vrstva integrovaná v parotěsných zábranách vyšších stupňů kvality. Hliník je používán z důvodu vysoké schopnosti nepropustit vodní páru při velmi tenké vrstvě a relativně dobrém techno logickém zpracování, tj. připevnění k nosné fólii. Další schopností této hliníkové vrstvy je pak její schopnost reflexe – odrazu (resp. mini mální emisivity – pohltivosti) sálavé složky šířící se tepelné energie. Míra odrazu je závislá na obsahu (čistotě) hliníku v povrstvení a na „hladkosti“ a čistotě samotného povrchu. Čím vyšší je čistota hliníku, tím je schopnost odrazu

lepší. Z tohoto pohledu je třeba rozlišovat fólie povrstvené hliníkovou fólií a materiály, kde je hliník pouze obsažen ve vrchní vrstvě PE či PP. U fólií s kombinací hliníku a plastu bývá refle xivita běžně jen kolem 60–70 %, kdežto u materiálů povrstvených hliníkovou fólií bývá hodnota odrazu až 95 %. Laická zkouška typu povrstvení je přehnutí fólie do hrany a sledová ní, zdali se vrátí do roviny (kombinace plastu a Al) nebo má-li tendenci zůstat přehnutá (čis tá Al vrstva). Samotný princip odrazu je ovšem přímo závis lý na tzv. reflexní mezeře v konstrukci. Reflexe může nastat pouze v případě, že mezi zdrojem záření (v tomto případě vytápěný interiér) a reflex ní vrstvou je v konstrukci vytvořena vzduchová nevětraná mezera o tloušťce minimálně 3 cm (obr. 4). Tato mezera pak v konstrukci slouží vel mi často i jako tzv. instalační mezera pro vedení

●

●

●

●

●

správně volit umístění parotěsné vrstvy v kon strukci (viz dále); zabezpečit důkladné slepení jednotlivých pásů parotěsné zábrany; vzduchotěsně napojit parotěsnou zábranu na obvodové konstrukce; vzduchotěsně napojit parotěsnou zábranu na prostupující prvky; nepoškozovat parotěsnou zábranu následnými zásahy ostatních řemesel (viz dále).

Zajištění reflexe v konstrukci Reflexe je v současné době takříkajíc znovuobje vený efekt, který může parotěsná zábrana splňo vat. S růstem cen energií začíná být tato schop nost fólií stále více uplatňována v celkovém snižování energetické náročnosti výsledné stavby z pohledu jejího dlouhodobého fungování. Refle xe je schopnost materiálu odrážet sálavou složku

4/2010

41

42


Obr. 10: Netěsné, pouze mechanicky přikotvené napojení pásů parotěsné zábrany

TZB instalací (elektro, voda, topení…) bez poru šení parotěsné vrstvy vlivem jiných řemesel (viz dále). V případě použití parotěsné zábrany s reflex ními schopnostmi mezi vrstvy tepelné izolace (obr. 5) nebo přímo pod sádrokarton (na pro fily nosné konstrukce) či jiný interiérový obklad (obr. 6) k odrazu tepla nedochází, neboť ener gie prostupuje konstrukcemi předáváním (vedením) z jedné na druhou a tento způsob šíření tepla nemá schopnost odrazu. V tomto případě však i nadále funguje parotěsná zábra na z pohledu její primární funkce, tedy zame zení prostupu vodních par. Problémem ovšem zůstává jakékoliv řešení prostupů skrz interié rový obklad, které se neobejde bez porušení parotěsné vrstvy, což popisuje následující část.

Vliv jiných řemesel

Obr. 11: Spojování parotěsné zábrany hliníkovou jednostrannou lepicí páskou

Obr. 12: Běžný úkaz – neutěsněný prostup elektroinstalačního kabelu 4/2010

Vliv ostatních řemesel na parotěsnou zábranu je nejčastějším zásadním problémem pro její dlouhodobou správnou funkci. Problém je to o to větší, že event. poškození „není vidět“, a tedy se jedná o skrytou závadu, které se na stavbě málokdo věnuje. Investor nemá šanci včas zjistit, jak moc je jeho systém poškozen, a problém se objeví až s časovým odstupem. Následné řešení je problematické jak z hledis ka „dohnání“ prováděcí firmy k odpovědnosti, tak hlavně z hlediska samotného technického řešení. V takovém případě nelze postupovat jinak než částečným či úplným rozkrytím kon strukce a kompletní opravou. Tato operace je pak pro uživatele domu velmi nepříjemná a drahá. Častým jevem způsobujícím tyto problémy a provázejícím výstavbu je již nedostatečná projekční příprava definice skladeb a detailů, resp. správné umístění parotěsné zábrany v konstrukci, a tedy její zabezpečení před následným poškozením. Nutno říci na obranu projektantů, že většina zákazníků se snaží na projektové dokumentaci ušetřit a neuvědomu je si, že toto řešení pak přenáší na realizační firmu. Firmy se pak na stavbě jen těžko domlouvají na společném řešení a investor je vystaven tlaku k neodbornému rozhodování. Návrh by měl tím pádem již včas počítat s množstvím následných instalací, které by skr ze parotěsnou vrstvu mohly procházet. Z toho důvodu se doporučuje vytvoření tzv. instalační mezery pro vedení všech TZB instalací (elektro, voda, topení apod.), aniž by zasahovaly do její celistvosti. Není-li již v projektu stanoveno, že tato funkční mezera má v konstrukci být, většinou není možno tyto problémy přímo na stavbě vyřešit. Dochází tak běžně k následné


mu porušení fólie vlivem průchodu jednotli vých řemesel skrz interiérový obklad, pod kte rým bývá parotěsná fólie přímo umístěna (obr. 7). V případě, že je parotěsná zábrana umístěna hlouběji v konstrukci, resp. obklado vá vrstva je před fólii předsazena, vzniká tím elegantní prostor pro vedení všech zmiňova ných instalací (obr. 8) a v případě použití fólie s hliníkovou vrstvou i umožnění užitečného efektu reflexe sálavého tepla. V případě stan dardního umístění fólie přímo pod sádrokarto nem nebo jiným obkladem je v podstatě nemožné zabezpečit vzduchotěsné napojení prostupujícího prvku na parotěsnou fólii. Vzni

ká tím zásadní poškození těsnosti této vrstvy a takovým místem pak masivně prostupuje vodní pára do konstrukce. Častým důvodem poškození parotěsnosti fólie v konstrukci bývá i kotvení interiérových prvků (obr. 9 – nábytek, obrazy apod.) samot ným uživatelem, který není informován o rizi cích těchto zdánlivě banálních operací. Umístě ní parotěsné zábrany přímo pod interiérový obklad je tedy velmi nevhodné a má za násle dek snížení schopnosti konstrukce odolávat vlhkosti. Toto pak následně vede ke zmenšení účinnosti tepelné izolace a zvýšení nákladů na vytápění domu.

Závěrem několik detailů z praxe, jak může vypadat nesprávné řešení standardních prostupů a napojení, resp. jak tyto detaily vyřešit systémo vými doplňky – lepicími páskami a speciálními prostupovými manžetami. DAVID KILINGR foto archiv autora


Obr. 13: Správně provedený prostup kabelu pomocí prostupové těsnicí manžety

Obr. 14: Ukázka neopravitelného prostupu pro zařízení elektro (např. vypínač)

Obr. 15: Neutěsněné odpadní potrubí

Obr. 16: Správně provedený prostup potrubí pomocí lepicí pásky 4/2010

43


Parotěsné zábrany – jak nechybovat při výběru a aplikaci – 3. díl

obsahovat parotěsnou zábranu s minimální hodnotou sd vyšší než 100 m, což v praxi zna mená parotěsnou zábranu povrstvenou hliní kem. Již zmiňovaná podmínka utěsnění všech spojů a napojení na konstrukce je nutným aspektem jakéhokoliv uvažování o správné funkci parotěsné zábrany. Výše zmiňovaný výpočet totiž primárně počítá se „vzduchotěs nou“ parotěsnou zábranou a suchou a čistou

tepelnou izolací. Jakmile by do zateplení proni kalo větší množství vodních par vlivem špatné montáže, celý výpočet tímto padá a nemůže být relevantní vzhledem ke skutečnému stavu provedení skladby. V této chvíli je ovšem také na místě upozornit na běžný jev v našem stavebnictví, týkající se především výstavby rodinných domů v režii samotných investorů. Je zcela běžné, že nákla dy na projekční přípravu jsou „ořezávány“ na nutné minimum pro stavební povolení. Ve finál ních úpravách pohledových konstrukcí, doplň ků, nábytků atd. jsou pak „ušetřené“ prostřed ky okázale vynakládány s odkazem na denní efekt v používání. V praxi to poté na stavbě vypadá tak, že projektová dokumentace poslouží maximálně pro základní stavbu a řeše ní všech velmi důležitých detailů je ponecháno na stavební firmě. Ta ovšem na stavbě nemá projektanty v montérkách, kteří by dokázali na místě vyřešit nejen dílčí detail, ale hlavně zapra cování detailního řešení do kontextu všech ostatních následujících potřeb. Tento článek si nečiní ambice tuto praxi změnit, nicméně v následujících bodech ukáže několik základ ních detailů, jak parotěsnou zábranu v kon strukci umístit a proč, aby i v této běžné praxi mohla být stavba provedena co nejlépe.

Obr. 1: Ideální umístění parotěsné zábrany

Obr. 2: Vhodné umístění parotěsné zábrany

Obr. 3: Nevhodné umístění parotěsné zábrany

Obr. 4: Nesprávné umístění parotěsné zábrany

Ve třetím díle našeho seriálu, mapujícího správnou volbu a hlavně aplikaci parotěsné zábrany, se po informacích týkajících se převážně úvodu do problematiky a několika praktických radách přesuneme do oblasti samotné aplikace a detailů s tím souvisejících. Nyní tedy již víme, kde se vodní pára v domě bere, jakým způsobem je schopná prostupovat konstrukcí a jaké škody její následná kondenzace může napáchat. Víme také, že vliv dalších řemesel (provádění instalací) a veškeré prostupy mohou být při nedostatečné pozornosti zásadním problémem pro celkový efekt parotěsnosti konstrukce. Umístění parotěsné zábrany v konstrukci Umístění parotěsné zábrany v konstrukci je prv ním, základním bodem, který je nutné před insta lací řešit. Nevhodné umístění parotěsné zábrany může totiž způsobit nefunkčnost celého systému zateplení. Pokud by byla umístěna parotěsná zábrana příliš hluboko v konstrukci (směrem ven), mohlo by docházet ke kondenzaci prostupujících vodních par již před touto bariérou, a tedy v tepelné izolaci nebo v jiné části konstrukční skladby, a to je z pohledu stavební fyziky nepří pustné. Každá kvalitní zateplená konstrukce by měla mít projekčně stanovenou tzv. roční bilanci vodních par. Tato bilance pak stanovuje množ ství par, které může skladbou projít a postupně se z ní odpařit, vůči množství, které je přípust né, aby ve skladbě pouze zkondenzovalo a zůstalo v ní. Takovýto výpočet posuzuje způ sob užívání budovy, typ vytápění, způsob ven tilace, množství vodních par vyprodukovaných v interiéru, okolní povětrnostní podmínky loka lity, umístění domu vzhledem k převažujícím směrům větru atd. Z logiky věci je zřejmé, že množství, které v konstrukci zkondenzuje, musí být vždy menší (nebo rovno) než množství, kte ré je schopno se odpařit. Tento výpočet násled ně dává jasné regule, jak velký difuzní odpor by měla mít skladba konstrukce, jak velké množství vlhkosti může do konstrukce pronikat, resp. jak kvalitní parotěsná zábrana by měla být apliko vána. Výpočet by měl být v projektu zastoupen minimálně stanovením kvality použité fólie, a to zejména z pohledu definice ekvivalentní difuzní tloušťky (popřípadě propustnosti vod ních par). Zjednodušeně lze říci, že většina běž ně používaných zateplených konstrukcí by měla

5/2010

17

18


Ideální umístění parotěsné zábrany Takto umístěná parotěsná zábrana (obr. 1) umož ňuje instalaci dalším řemeslům v mezeře pod obkladem a v případě fólie povrstvené hliníkem i odraz sálavého tepla, tedy vyšší úspory při vytá pění (jak bylo pojednáno detailněji v 2. díle toho to seriálu).

Vhodné umístění parotěsné zábrany Takto umístěná parotěsná zábrana (obr. 2) respektuje poměr tlouštěk vrstev tepelných izola cí (cca 4 : 1) ohledně umístění rosného bodu v konstrukci. Neumožňuje však reflexi a také instalace ostatních řemesel ve spodní vrstvě tepelné izolace není ideální. V neposlední řadě lze také zpochybnit ideální umístění spodní vrstvy tepelné izolace mezi složitý rastr konstrukce inte riérového obkladu beze spár, resp. tepelných mostů. Byť je aplikovaná tepelná izolace velmi měkká a tvárná, kolem mnoha kotev kovové kon strukce ji není technicky možné provést těsně, a tedy v každém takovémto místě je potenciální nebezpečí intenzivního úniku tepla.

Nevhodné umístění parotěsné zábrany Takto umístěná parotěsná zábrana (obr. 3) je z pohledu umístění vzhledem k tepelné izolaci v pořádku. Velký problém ovšem nastává dalším řemeslům při průchodu instalací jak obkladem, tak fólií. Neumožňuje také ani reflexi. V nepo slední řadě lze též zpochybnit ideální umístění spodní vrstvy tepelné izolace mezi složitý rastr konstrukce interiérového obkladu beze spár, resp. tepelných mostů (viz výše).

Obr. 5: Slepování fólie pod svislou konstrukcí

5/2010

Nesprávné umístění parotěsné zábrany

●

Pod takto umístěnou parotěsnou zábranu (obr. 4) se bude díky špatnému poměru tlouštěk vrstev tepelné izolace v chladnějších dnech posouvat rosný bod. To bude mít za následek zvýšenou a nepřípustnou kondenzaci vodních par ve spod ní vrstvě tepelné izolace. Poměr tlouštěk nad a pod parotěsnou zábranou by měl být cca 4 : 1, tedy v praxi cca 16 : 4 cm.

●

Vzduchotěsné spojování fólií a napojování na konstrukce

●

Mnohokrát zmíněná podmínka vzduchotěsného spojování parotěsných zábran a taktéž stejně provedeného napojení fólie na konstrukce má svá pravidla, vycházející z možností provedení detailu, způsobu zateplení konstrukce (skladby) a v neposlední řadě i v kvalitě používaných lepi cích a těsnicích doplňků. Na schematických nákresech je znázorněno několik základních variant, se kterými se lze na stavbě nejběžněji setkat v svislých stěnách a vodorovných podhle dech. Spoj fólie pod svislou konstrukcí (obr. 5) Tato varianta počítá se zateplením z vnější strany stavební konstrukce, případně mezi parotěsnou zábranou a zdivem. Ve druhém případě by byl nutný ještě jeden rošt např. ze střešních latí, ve kterém by byla dostatečná vrstva tepelné izolace. Parotěsná zábrana by pak byla přímo na tomto roštu. Stejně tak konstrukce sádrokartonu by byla kotvená do tohoto roštu. Důležité detaily provedení: ● jednotlivé pásy fólie lze aplikovat vodorovně i svisle;

●

●

přesah jednotlivých fólií cca 5 cm, tak aby bylo možné použít spojovací pásku o šířce cca 3 cm; pro důkladné vzduchotěsné napojení je dopo ručeno kombinovat jak slepení pásů fólie oboustrannou lepicí páskou mezi pásy fólie, tak následné přelepení jednostrannou lepicí páskou s dokonalým uhlazením všech nerov ností a netěsností; vzduchotěsnost spoje je závislá na rovinnosti podkladu spoje a důkladném přitlačení styč ných ploch; pro správné přilnutí slepovaných ploch je vhodné použít přítlačný váleček nebo jiné vhodné nářadí; v místě systémového kotvení nosného rastru interiérového obkladu je třeba zajistit, aby tyto jednotlivé prostupy byly vzduchotěsně přele peny jednostrannou lepicí páskou (viz detail na obr. 5 vpravo dole).

Spoj fólie na svislé konstrukci (obr. 6) Tato varianta je asi nejběžnější, leč není to nejlep ší řešení z důvodů mnohokrát dříve zmíněných – totiž kvůli následným prostupům skrz obvodo vou interiérovou konstrukci – nejčastěji je to elek troinstalace. V takovém případě je nutné složitě řešit napojení krabiček elektroinstalace či jiných prostupů. V případě, že víme, že ve stěně nebude žádný prostup, je to bezproblémové řešení. Obecně je však lepší zvolit zateplení z vnější stra ny konstrukce nebo s izolantem pod fólií, jak je patrné z předchozího nákresu. Důležité detaily provedení: ● jednotlivé pásy fólie lze aplikovat vodorovně i svisle, vzhledem k orientaci nosného rastru obkladu jsou většinou orientovány svisle;

Obr. 6: Slepování fólie na svislé konstrukci


●

●

●

●

Obr. 7

přesah jednotlivých fólií cca 5 cm, tak aby bylo možné použít spojovací pásku o šířce 3 cm; pro důkladné vzduchotěsné napojení je dopo ručeno kombinovat jak slepení pásů fólie oboustrannou lepicí páskou, tak následné pře lepení jednostrannou lepicí páskou; vzduchotěsnost spoje je závislá na důkladném přitlačení styčných ploch lepeného spoje; pro správné přilnutí slepovaných ploch je vhodné použít přítlačný váleček nebo jiné vhodné nářadí.

Tato velmi často používaná varianta je vhodná pouze v případě, že nebude v dalším průběhu stavby či užívání docházet k poškození parotěsné zábrany vlivem jiných řemesel! Tato varianta také neumožňuje reflexi sálavého tepla!

Stropní podhled

Obr. 8

Nejčastější skladbou zateplení stropu je podvě šený sádrokartonový podhled s tepelnou izola cí umístěnou mezi ním a stropem. U této sklad by je potřeba dbát na správnou aplikaci tepelné izolace tak, aby nevznikaly mezery (tepelné mosty) v místech, kde vrstvou tepelné izolace prostupují kotvicí prvky konstrukce rastru pod hledu. Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na obvodovou stavební konstrukci pod stropem je často opomíjeným detailem, mají cím velký vliv na smysluplnost řešení prostupu vodních par do zateplení. Základním detailem je vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na svislou konstrukci pomocí oboustranné lepi cí pásky nebo těsnicího tmelu v kartuši. Tento spoj musí být trvale přitlačen některou ze sou částí stropní podvěšené konstrukce nebo samo statným prvkem po celém obvodě místnosti. Samotná parotěsná zábrana je ke konstrukci připevněna dočasně pomocí oboustranné lepi cí pásky a následně trvale přikotvena prvky konstrukce podhledu nebo samotným obkla dem.

Zateplení pod stropní konstrukcí

Obr. 9

Jednoduchý rošt – běžný podhled ze sádrokartonu (obr. 7) Velmi časté řešení umístění parotěsné zábrany přímo na nosnou konstrukci rastru podhledu pod interiérový obklad není, bohužel, příliš vhodné z důvodu perforace a poškození vlivem jiných řemesel, instalací osvětlení a podobně! Tato varianta je vhodná pouze v případě, že nebude v dalším průběhu stavby či užívání docházet k poškození parotěsné zábrany vli vem jiných řemesel! Tento způsob také neu možňuje reflexi sálavého tepla! U této skladby je také potřeba dbát na správnou aplikaci tepelné izolace tak, aby nevznikaly mezery 5/2010

19

20


Obr. 11

Obr. 10

(tepelné mosty) v místech, kde vrstvou tepelné izolace prostupují kotvicí prvky konstrukce ras tru podhledu. Jednoduchý rošt – nízko zavěšený nebo kazetový podhled (obr. 8) Tato varianta je de facto obdobou varianty na obr. 7, jen s použitím zavěšení roštu na posuv ných drátových závěsech, kterými dosáhneme požadované nižší výšky stropu. Platí u ní tedy obdobná pravidla pro aplikaci fólie i tepelné izo lace. Dvojitý rošt – běžný podhled ze sádrokartonu (obr. 9) Použitím systému dvojitého roštu dosáhneme ve skladbě podhledu tzv. instalační mezery, která pak slouží k vedení elektroinstalačních prvků, k instalaci světel atd. Tato varianta také umožňu je reflexi sálavého tepla, tedy snižuje nároky na vytápění budovy. Dvojitý rošt – nízko zavěšený nebo kazetový podhled (obr. 10) Tato varianta je obdobou varianty na obr. 9, jen s použitím zavěšení druhého roštu na posuvných drátových závěsech, kterými dosáh neme požadované nižší výšky stropu. Platí u ní tedy obdobná pravidla pro aplikaci fólie i tepel né izolace.

Obr. 12

Zateplení nad stropní konstrukcí Jednoduchý rošt – běžný podhled ze sádrokartonu (obr. 11) V případě zateplení nad vodorovnou nosnou konstrukcí není třeba složitější varianty dvojité ho roštu a také vrstvu zateplení lze aplikovat dokonaleji. Parotěsná zábrana je trvale připev 5/2010

Obr. 13: Předsazená stěnová konstrukce s instalační a reflexní mezerou


něna kotvicími prvky podvěšené konstrukce. Tyto kotevní prvky musí být následně přelepeny jednostrannou lepicí páskou, aby bylo dosaženo těsnosti v místech prostupujících šroubů. Použi tím této varianty také dosáhneme ve skladbě podhledu tzv. reflexní a instalační mezery. V případě zateplení stropu z vrchní strany je celková aplikace nejen snadnější, ale i funkce tepelné izolace není vystavena problémům tepelných mostů vlivem prostupu kotvicích prv ků podhledu, neboť je položena v ploše bez mezer. Jednoduchý rošt – nízko zavěšený nebo kazetový podhled (obr. 12) Tato varianta je obdobou varianty na obr. 11, jen s použitím zavěšení druhého roštu na posuvných drátových závěsech, kterými dosáh neme požadované nižší výšky stropu. Platí u ní

tedy obdobná pravidla pro aplikaci fólie i tepel né izolace. Stropní podhledy, jak již bylo uvedeno, se nej častěji provádějí tou nejjednodušší metodou – tzn. jednoduchým roštem s parotěsnou zábra nou umístěnou přímo na nosné konstrukci obkladu (obr. 7). Tato varianta je možná jen v případě, že v podhledu nebudou dodatečně aplikovány další světelné zdroje (bodovky). Samotný prostup kabelu je technicky utěsnitel ný pomocí speciálních prostupových manžet, ale v tom případě se musí jednat o zavěšené stropní svítidlo. V současné době je stále větší procento novostaveb podrobeno testu těsnosti obvodo vých konstrukcí, tzv. blower-door testu, a tímto testem jsou všechny zmíněné nedostatky prostu pů a netěsností velmi snadno odhaleny. Samotná náprava však již snadná není, jelikož dodatečně lze dotěsňovat jen složitě nebo je nutno obklad demontovat a provést dodatečné úpravy velmi pracně a draho. Ze všech těchto řádků tedy vyplývá, že dovoluje-li nám to typ a skladba kon strukce, je lepší variantou volba zateplení nad stropem nebo musíme zvolit variantu dvojitého roštu, ve které lze všechny netěsnosti systémově řešit. Tato varianta je sice na první pohled o něco dražší, nicméně výsledek je, na rozdíl od běžné ho nejlevnějšího řešení, správný a pro dlouhodo bou funkci zateplení nutný. DAVID KILINGR foto archiv autora

Obr. 14: Dvojitý rošt v obloukové konstrukci stropu, resp. stěny


Obr. 15: Pomocné řešení dřevěnými latěmi 5/2010

21

18

VÝROBKY, HMOTY, MATERIÁLY

Parotěsné zábrany – jak nechybovat při výběru a aplikaci – 4. díl Posledním dílem zakončíme malý seriál o správné a smysluplné volbě a aplikaci parotěsných zábran. V tomto závěru probereme nejčastější detaily prostupů, které nutně procházejí parotěsnou vrstvou, způsob ukončení fólie v podkroví a některé doplňující informace, které s problematikou souvisejí a je dobré je brát v potaz. Prostupy parotěsnou zábranou Kruhový průřez velkého průměru Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na konstrukční či technologický stavební prvek procházející skrze strop nebo šikminu je detailem, který bývá na stavbě zanedbán nebo souvisí s jiným řemeslem, které tento problém v rámci svého podílu na stavbě neřeší. Základní potřebou takového prostupu skrze parotěsnou zábranu je, jako u všech předešlých, vzduchotěsné napojení

Obr. 1: Utěsnění velkého kruhového prostupu

Obr. 3: Utěsnění hranatého prostupu 6/2010

fólie na stěny prostupujícího prvku pomocí lepicí pásky. Jelikož tento spoj lze jen velmi těžko technologicky opatřit trvalým stlačením, je nutné dostatečně ošetřit styčné plochy před aplikací lepicí pásky, aby došlo k co nejdokonalejšímu přilnutí lepidla k podkladu. Jednotlivé fáze zobrazené v obrázku níže jednoduše popisují metodu vytvoření vzduchotěsného prostupu. Mějte při zpracovávání tohoto detailu na mysli, že na prvním místě je funkčnost (těsnost), a nikoliv esteti-

ka provedení, neboť je nutné pásku modelovat do 3D rozměru, což ne vždy vypadá „hezky“. Použijte raději o něco více jednotlivých nastříhaných pásků, než aby zůstala v detailu spára, kterou by do zateplení masivně proudil vzduch, nesoucí vodní páru. V tomto případě se jedná o prostupy větších kruhových průměrů. V případě, že potrubí bude mít vyšší teplotu, než je teplotní stabilita lepicí pásky a fólie (běžně do +80 °C), je tento spoj v podstatě nerealizovatelný a musí nejdříve dojít k dodatečnému tepelnému odizolování povrchu prostupujícího prvku, jinak by nebylo možné považovat tento spoj za trvale bezpečný z pohledu degradace materiálů parotěsné zábrany a lepicích pásek. Kruhový průřez malého průměru U malých průměrů prostupujících prvků, jako jsou kabely, tenká potrubí do průměru 40 mm a podobně, je vhodné použít systémové utěsnění pomocí prostupové manžety – průchodky. Tato varianta je aplikačně velmi snadná a rychlá. Jedná se o butylkaučukovou samolepicí „záplatu“ s velmi elastickou vložkou, do které se provede malý vpich v místě následného protažení kabelu, potrubí a podobně. Extrémně pružná membrána

Obr. 2: Utěsnění pomocí systémové průchodky

Obr. 4: Řešení prostupu kleštin


se obemkne kolem prostupujícího elementu a utěsní ho. V případě elektrokabelů se doporučuje jejich upevnění v prostoru nad parotěsnou zábranou, aby bylo zamezeno jejich nepatřičnému velkému pohybu při montáži světel a elektroinstalace. Nadměrné namáhání prostupu by mohlo způsobit uvolnění těsného spoje. Hranatý průřez U průřezu s rovnými styčnými plochami platí stejná pravidla jako u kruhového či oblého. Základním pravidlem je pečlivé a trpělivé provedení. Velmi důležité opatření je co nejlepší příprava styčných ploch, tj. jejich očištění, popř. odmaštění, aby došlo ke správné adhezi lepicích a těsnicích elementů. Tento detail všeobecně (jakéhokoliv průřezu) není na stavbě dost často dobře zařazen v časovém sledu jednotlivých řemesel. V době řešení zateplení a aplikace parotěsné zábrany není mnohdy jasné, kde a jaké prvky budou postupně skladbou stropu či šikminy prostupovat, a proto je nutné tuto otázku řešit s dostatečným předstihem, jelikož ve chvíli, kdy je již hotov interiérový obklad, je správné provedení utěsnění velmi složité nebo v podstatě nemožné. Dochází tak k zásadnímu poškození parotěsné zábrany. V tomto místě pak velmi často nastává problém prostupu vodní páry a vytvoření tepelného mostu ve skladbě zateplení. Není-li časová návaznost řemesel vyřešena, snažte se alespoň ponechat v místě předpokládaného prostupu částečně odkrytou konstrukci, resp. interiérový obklad, aby bylo možno detail náležitě provést. Prostup přiznaných kleštin Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na přiznané kleštiny procházející skrze šikminu je velmi problematickým detailem, který bývá na stavbě velmi často podceněn, zvláště pak z důvodu velkého počtu takovýchto prostupů, do kterých se řemeslníkům ani investorům nechce. Důkladné zpracování jednoho prostupu může zabrat i 15 minut, a tedy zpracování běžného počtu prostupujících kleštin (min. 20) je klidně i na dva dny práce. Uvážíme-li i fakt, že kleštiny jsou vždy v páru a mezi nimi je jen málo místa na pohodlné zpracování, je zřejmé, že se pak na stavbě tento prvek velmi rychle schovává za obklad a ponechává „svému osudu“. V případě rozhodnutí velmi efektního estetického charakteru, že kleštiny budou procházet volně prostorem, je však zcela zásadní tyto prostupy vzduchotěsně řešit. Základní potřebou takového prostupu skrze parotěsnou zábranu je obvyklé vzduchotěsné napojení fólie na stěny prostupujícího prvku. Rovnost a hladkost dřevěné konstrukce nemusí být vždy přesná, proto je vhodnou variantou použít pro styk speciální těsnicí tmel či butylkaučukovou

Obr. 5: Detail těsnění v půdní nadezdívce

Obr. 6: Detail napojení u střešního okna

pásku a tyto plochy, pokud možno, trvale přitlačit laťkou či jiným kotvicím prvkem, schovaným pod obkladem. Jednotlivé fáze zobrazené v obrázku níže jednoduše popisují metodu vytvoření vzduchotěsného prostupu pomocí jednostranné pásky. Detail vpravo nahoře zobrazuje těsnicí překrytí vyrobené z parotěsné zábrany, které slouží jako základ tohoto detailu, který je posléze dotěsněn systémem lepicích pásek a tmelu. Mějte při zpracovávání tohoto detailu na mysli, že na prvním místě je funkčnost (těsnost), a nikoliv estetika provedení, neboť je nutné pásku modelovat do 3D rozměru a v místech, kam se lze jen s obtížemi dostat. Použijte raději více jednotlivých nastříhaných pásků, než aby zůstala v detailu spára, kterou by do zateplení masivně proudil vzduch nesoucí vodní páru. V případě, že je dřevo klešti-

ny více rozpraskané, snažte se dostat tmel i do těchto spár, aby bylo zmenšeno pronikání vlhkosti těmito detaily.

Půdní nadezdívka, utěsnění u podlahy, prostupy kotvení obkladu Řešení těsnosti napojení parotěsné zábrany v detailu půdní nadezdívky je dalším z mnoha důležitých míst z pohledu správného zpracování. Parotěsná zábrana by měla dosahovat až k podlaze a zde být utěsněna lepicí páskou nebo tmelem. Místo spoje je ideální trvale stlačit buď součástí konstrukce obkladu, nebo samostatným prvkem. Jakékoliv prvky nosné konstrukce obkladu prostupující skrze parotěsnou zábranu je nutné dokonale utěsnit lepicí páskou. Jako ideální kotevní 6/2010

19

20


Detail střešního okna Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na ostění střešního okna je dalším z mnoha standardních prostupů, resp. napojení, fólie, které způsobují problém. Základní potřebou takového prostupu skrze parotěsnou zábranu je vzduchotěsné napojení fólie na stěny prostupujícího prvku pomocí butylkaučukové pásky nebo tmelu. Spoj by měl vycházet do stejného místa, kde se poté trvale dotýká i deska opláštění s ostěním okna a tím dojde k trvalému přitlačení těsnicího spoje. Detail kolem střešního okna je složitější, dbejte proto na preciznost provedení. V případě potřeby se nebojte použít nastříhané pásy fólie k dodatečnému překrytí problémových detailů, ke kterým se nelze snadno dostat.

Související témata a důležité pojmy

prvek, zvláště u konstrukce sádrokartonu, se jeví přímý závěs, který neprochází skrz fólii, a je tedy možné ho po přikotvení šroubem snadno a účinně utěsnit přelepením jednostrannou páskou. Naopak velmi nevhodný prvek pro takovéto řešení je boční krokvový závěs, který je prakticky neutěsnitelný, měl-li by procházet skrz fólii. Ten6/2010

to detail je velmi často těžké vysvětlit řemeslníkům, protože s bočním závěsem se jim pracuje lépe a rychleji, nicméně oblepit a utěsnit jeden takový prostup je takřka nerealizovatelné, a uvědomíme-li si, kolik jich v jedné šikmině je, jedná se o zcela fatální problém. Veškeré spoje fólie/fólie je pak nutné těsnit dle předchozích kapitol.

Poměr vrstev tepelných izolací Umístění parotěsné zábrany mezi vrstvy tepelné izolace má svá jednoznačná pravidla, která by měl určit tepelně-technický výpočet, resp. důkladná projektová dokumentace. Poměr vrstev tepelné izolace nad a pod parotěsnou zábranou lze však alespoň zjednodušeně definovat i pro základní určení tlouštěk jednotlivých vrstev následujícími podmínkami: ● tloušťka vrstvy nad parotěsnou zábranou musí být minimálně 16 cm; ● poměr tlouštěk vrstev nad a pod parotěsnou zábranou by měl být cca 4 : 1 nebo větší (například 16 cm nad fólií a 4 cm pod fólií). Rosný bod a jeho pohyb v konstrukci Rosný bod je místo uvnitř konstrukce, kde kondenzuje vodní pára, tzn. místo, kde se pronikající či v konstrukci uzavřená pára dostává do míst s chladným prostředím a díky tomu zde kondenzuje. Základním úkolem parotěsné zábrany je tedy tomuto průchodu zamezit a tím pádem znemožnit kondenzaci. Rosný bod je závislý zejména na teplotách exteriéru a interiéru. S tím také souvisí jeho pohyb v konstrukci směrem ven, je-li venku vysoká teplota, a směrem dovnitř, pokud venku mrzne. Rosný bod nesmí nikdy klesnout pod hranici parotěsné zábrany, což musí zajistit správně dimenzovaná tepelná izolace, ale hlavně její bezchybná funkce, díky tomu, že je parotěsnou zábranou udržována suchá a čistá. Důležitým aspektem je také vliv dřevěných konstrukcí (krovu…). Dřevo má zhruba třetinový tepelný odpor oproti tepelné izolaci, a tedy se v těchto místech rosný bod dostává hlouběji do konstrukce. Tepelný most v konstrukci Tepelný most v konstrukci je místo, kde dochází k lokálnímu ochlazování skladby a tím pádem k posunu rosného bodu do kritických míst.


V těchto místech je zvýšené riziko výskytu kondenzace vodních par a tím pádem dochází ke zvyšování tohoto negativního efektu. Tepelný most vzniká zejména těmito vlivy nebo jejich kombinací: ● vlivem netěsnosti v parotěsné zábraně, ● vlivem netěsnosti v zateplení, ● vlivem nosných konstrukcí v tepelné izolaci. Netěsnosti v jednotlivých vrstvách lze omezit či jim přímo zabránit precizností aplikace a správnou volbou těsnicích a lepicích doplňků. Vliv nosných konstrukcí ve skladbě lze účinně eliminovat správnou volbou vrstev tepelných izolací, tzn. přidanou vrstvou, která překrývá dřevěné konstrukce. Vliv půdních schodišť V případě zateplení stropu mezi vytápěným prostorem a nevytápěnou půdou je umístění schodiště velmi problematickým detailem. Takovéto schodiště je nutné vzduchotěsně a tepelně izolovat proti pronikání vzduchu, nesoucího vodní páru. Toho lze však dosáhnout jen složitým systémem utěsnění spár podél víka nebo systémovým těsněním od výrobce. Tento detail bývá velmi často zapomenut, a přitom se jedná o zcela zásadní místo průniku vodní páry do nevytápěných prostor, kde následně kondenzuje.

Závěrem V celém čtyřdílném pojednání o problematice parotěsných zábran a obzvláště pak jejich správném zpracování se vine jako základní nit tematika těsnosti této vrstvy. Bez důsledného dodržování tohoto principu nemá smysl očekávat správnou funkci souvrství tepelných izolací. Celá tematika je pojednána s použitím parotěsné zábrany v podobě fólie. V dřevostavbách se dnes také používají systémy uplatňující místo fólií např. těsněné OSB desky. Princip těsnosti konstrukce ovšem zůstává naprosto stejný. Aby mohla být parotěsná vrstva ze skladby vypuštěna, musí být difuzní odpor celé vrstvy dostatečně velký. O tom však nemůže být rozhodováno laicky, toto musí být již zpracováno projektem a výpočtově. I tak je ovšem

správná funkce výrazně ovlivněna precizním zpracováním na stavbě, kde různé nedodělky formou netěsností a podobně způsobují zásadní problémy. Principiálně jde v tomto tématu o zásadní ovlivnění dlouhodobé funkce tepelné izolace, a tedy celkové pohody v domě, a v konečném důsledku o finanční náročnost fungování stavby. DAVID KILINGR obr. a foto archiv autora


21

Parotěsné zábrany jak nechybovat při výběru a aplikaci 1. díl

Recommend Documents