Pardubičáci sobě. (Euro)novela autorského zákona Oslavy Mezinárodního dne stepu 2006 Na návštěvě v Jindřichovicích pod Smrkem

www.mistnikultura.cz

7-8 06 Ročník XVI

Pardubičáci sobě

(Euro)novela autorského zákona Oslavy Mezinárodního dne stepu 2006 Na návštěvě v Jindřichovicích pod Smrkem Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech

2

čeká od 12. srpna 2006 na vaši návštěvu Divadelní soubor Erben, 507 71 Miletín [email protected] Tel: 737 308 469

Hurá do Miletína

Do městečka čilého divadelního ruchu, rodiště autora Kytice Karla Jaromíra Erbena, do místa, kde otvíráme v místním zámku, za spolupráce pražského NIPOS-Artama, první část expozice Národní divadlo českého Podkrkonoší. Chceme tak vzdát hold předchůdcům našich současných divadelních amatérských snah a připomenout si jejich záslužné dílo. Ujali jsme se realizace myšlenky zachránit doklady o jinak pomíjivé práci na jevišti a uchovat je pro potěšení. Vzniká tak první stálá divadelní expozice v naší zemi. Bude jistě přitažlivá pro širokou veřejnost, ale naším cílem je seznámit s ní hlavně amatérské divadelníky. Rádi bychom vytvořili tradici návštěv souborů putujících na divadelní přehlídky. Před současným divadelním kláním by si jejich členové mohli připomenout cestu, jakou se ubíralo ochotnické divadlo, a možná se i nad některými postupy pousmát. Přes Miletín ale můžete cestovat také za krásami hor do Krkonoš, přes Miletín může vést vaše cesta na divadelní přehlídky do Hronova, Náchoda, Červeného Kostelce, Kuksu, Trutnova. Konec konců prohlídku expozice můžete do vaší výletní trasy zařadit vždycky. A co všechno tam uvidíte? Unikátní sbírku malovaných opon, vstupní expozici rodícího se muzea českého amatérského divadla s pověstným slonem vysockých ochotníků, úpického anděla, jabloneckého rytíře i pokladničku, do které se sbíralo na stavbu Jiráskova divadla v Hronově. Oponu si tam sami vytáhnete, jeviště nasvítíte i masku si vyzkoušíte. Vstoupíte do tajemného zákulisí. Přijměte naše pozvání, slibujeme pěkný zážitek! Divadelní soubor Erben v Miletíně Místní Kultura

Místní kultura

Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech, ročník XVI, rok 2006, dvojčíslo 7-8. Vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. IČO 14450551 Adresa redakce: NIPOS, redakce Místní kultury 120 21 Praha 2, P.O.BOX 12, Blanická 4 Tel. ústředna: 221 507 900, fax 221 507 929 Tel. redakce: 221 507 921 Vedoucí redaktorka Ludmila Kučerová, tel. 221 507 923 E-mail: [email protected] Redakce: L. Kučerová, E. Veselá, I. Koušková, E. Horníčková. Úprava: M. Cais Redakční rada: F. Zborník (předseda), Z. Malcová, M. Beneš, J. Krist, J. Brůček, H. Jirkalová, M. Strotzer, V. Schollarová, Z. Kryfová, L. Kučerová. Redakce využívá databázi článkové bibliografie Centra informací o kultuře NIPOS. Tyto krátké anotace jsou převzaty bez úprav, s uvedením zdroje a data zveřejnění článku. Tiskne: R Studio, Jaromírova 530/7, Praha 2 Distribuce: A.L.L. production spol. s r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9. Objednávky a reklamace: Pavlína Bočáková tel.: 234 092 859, fax: 228 133 409 e-mail: [email protected] Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, č.j. 260/95 ze dne 18. 1. 1995 a Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1998, j.zn.P-328/98. Evid. číslo MK: E-6627 ISSN: 1211-7994 Roční předplatné 250 Kč Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky upravit a krátit. Další útvary NIPOS: CIK – centrum informací o kultuře tel.: 221 507 920 Regis – legislativa a ekonomika kultury tel.: 221 507 941 Artama – neprofesionální umělecké aktivity tel.: 221 507 953-4, zahr. styky: 261 507 971 Na titulní straně: Secesní budova Východočeského divadla v Pardubicích. Foto: Jiří Duffek Uzávěrka čísla 9/2006 – 14. 8. 2006 Uzávěrka čísla 10/2006 – 11. 9. 2006 Termíny dalších uzávěrek naleznete na našich webových stránkách www.mistnikultura.cz.

7-8 / 2006

Obsah Společné průsečíky ................................... 4 (Euro)novela autorského zákona .............. 5 Kultura má zajištěné peníze z EU ............. 8 Knihovna jako krajské kulturní centrum ..... 9 Chtějí kraje vlastnit hrady a zámky? ........ 11 Folklor je součástí životního stylu v Podluží ......................................... 14 Zlatá jeřabina ........................................... 15 Lidé prahnou po něčem, co sami těžko definují ........................................... 16 Pardubické kulturní menu ........................ 18 Valdštejnské slavnosti ............................. 19 Historické město roku 2005 ..................... 20 Město Bohumín – otevřené kostely ......... 20 Šumná Orlice 2006 .................................. 20 Kaple znovu vysvěcená ........................... 21 Kronika psaná švabachem ...................... 22 Kroniky, kronikáři, muzea a archivy kraje Vysočina ......................................... 23 Jirkovské kulturní zařízení ....................... 24 Do kina nejen za poezií stříbrného plátna ..................................... 25 Muzicírování s Mikešem .......................... 26 Multimediální festival ............................... 27 Šebkův Nymburk ..................................... 28 Živá a mrtvá voda .................................... 29 Společný svět .......................................... 29 Dny umění nevidomých na Moravě ......... 29 Napřed krev a pak peníze... ................... 30 Současné problémy památkové péče ..... 31 Drobné památky v krajině ........................ 32 Média na pomoc památkám .................... 32 Zámek v soukromých rukách .................. 33 Plastiky mezi paneláky nikomu nepatří ... 34 Sdružení Via aurea zachraňuje křížovou cestu ......................................... 35 Gloria musealis 2005 ............................... 36 Muzeum spojené s TGM ......................... 37 Ve skanzenu je rušno .............................. 38 Fotoateliér Seidel a příhraniční spolupráce ............................................... 39 Pardubičáci sobě ..................................... 40 Rok divadla se statutem s.r.o. ................. 41 Muzika v kraji blouznivců ......................... 42 Odvaha pořádat vlastní festival ............... 43 Oslavy Dne stepu .................................... 44 Galerie provozovaná na ŽL ..................... 45 Divadelní galerii „D“ je patnáct ................ 46 Představujeme o.s. Uff!Art....................... 47 Kulturní krok na Nežárce ......................... 49

3

4

Téma

Společné průsečíky Jistě se mnou budete souhlasit, že co se týče kultury, všichni ji považují za něco povznášejícího a nepostradatelného jak pro jednotlivce, tak pro společnost. Alespoň co se rétoriky týče. Je po volbách a předpokládejme, že zvolení politici dokážou využít mandát, který obdrželi od voličů, napoprvé. Ve hře je pět politických stran, jejichž kandidáti mají právo zasednout do lavic zákonodárného sboru. Podívejme se tedy, co slibují ve svých volebních programech pro oblast kultury. Hledala jsem v těchto dokumentech důležité společné průsečíky, ale i věci novátorské. Začněme u volebního programu vítěze voleb ODS. Nechybí slib většího podílu finančních prostředků na kulturu, tedy 1 % z výdajů státního rozpočtu. Takový cíl má i ČSSD a Strana zelených. KDU-ČSL slibuje, že bude usilovat, aby se výdaje na kulturu 1 % alespoň přiblížily. Ve svém programu má tento požadavek i KSČM. Z toho se dá jednoznačně vyvodit, že není důvod, aby na konci volebního období v roce 2010 nevykazoval výdaj státního rozpočtu minimálně jednoprocentní podíl ve prospěch kultury. Politici ODS si všimli nízkého ohodnocení odborných pracovníků muzeí, galerií a veřejných knihoven a hodlají jejich platové podmínky zlepšit. ČSSD to formuluje tak, že chce napravit společensky nevyvážené odměňování pracovníků v rezortu kultury. I tento palčivý problém má tedy naději na pozitivní změnu i bez stávek a demonstrací. Jinak je to u daňových asignací, o kterých se v uplynulém období hodně diskutovalo. Už v roce 2004 připravilo sdružení „Fórum dárců“ návrh zákona, jehož obdoba mimochodem

platí v Maďarsku i na Slovensku. Zdálo se, že tehdejší zákonodárci považovali tento nástroj přímé demokracie za prospěšný, hodný zavedení do našeho právního řádu. Ovšem to, co lze vyčíst z volebních programů stran ODS a ČSSD o asignacích, nasvědčuje tomu, že se v lepším případě vrátí debata na začátek. Z textu obou volebních programů totiž vyplývá, že podporu tomuto občanskému nástroji hodlají nově zvolení reprezentanti teprve zvažovat. Strana zelených hovoří v programu o standardech v kultuře, což by mělo znamenat každoroční jistotu přídělu peněz z rozpočtu. Zvýšení mandatorních výdajů do oblasti kultury hodlá zajistit reorganizací příspěvkových organizací, které si nyní – citujeme z programu SZ – tento druh podpory monopolizují. Zajímavostí v jejich programu, mimo jiné proto, že se o problematice nikdo jiný nezmiňuje, je odstavec dotýkající se radničních novin. Těm chtějí zelení věnovat zvláštní péči, protože podle nich jsou to média dotovaná z obecních rozpočtů, ale zneužívaná místními vládnoucími politiky. SZ slibuje podpořit nástroje umožňující zavést i v těchto médiích vyváženost a nestrannost. V programu KDU-ČSL mě zaujala teze o rozšíření mediální výchovy na školách všech stupňů s cílem zvýšit míru kritického vnímání masových médií. Co však ve mně vyvolává rozpačité pocity, je programově deklarovaná záruka tvůrčí svobody a ochrana před ideovými zásahy, zmiňovaná v několika programových dokumentech. Považuji totiž svobodu za úplnou samozřejmost. Ludmila Kučerová

Ministerstvo kultury ČR oznamuje, že u příležitosti Týdne knihoven bude udělena cena Knihovna roku 2006 a vyzývá veřejnost k podávání návrhů na její udělení. Návrhy na udělení ceny mohou podávat fyzické nebo právnické osoby na níže uvedenou adresu ministerstva kultury do 5. srpna 2006 včetně. Cena Knihovna roku 2006 se uděluje k ohodnocení dlouhodobých zásluh o rozvoj knihovnictví v obcích nebo mimořádného přínosu k rozvoji veřejných knihovnických a informačních služeb. Bližší informace: Ministerstvo kultury, odbor umění a knihoven, Mgr. Skučková, Maltézské nám. 1, 118 11 Praha 1. E-mail: [email protected] Celou zprávu najdete na www.mistnikultura.cz. Místní Kultura

Legislativa

(Euro)novela autorského zákona Dne 22. května 2006 nabyl účinnosti zákon č. 216/2006 Sb.1), kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AZ“). Předchozími novelami AZ byly zákon č. 81/2006 Sb., upravující zejména tzv. výjimku ve prospěch hotelových pokojů, zákon č. 61/2006 Sb., novelizující především zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/ 1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a několik dalších předpisů, a dále zákon č. 186/2006 Sb., související s novým stavebním zákonem. Poslední novela AZ č. 216/2006 Sb. obsahuje zmocnění pro vydání úplného znění AZ. Hlavním úkolem nejnovější novely AZ (označované někdy jako „euronovela“) bylo provést další fázi harmonizace českého autorského práva s příslušnými směrnicemi ES. Na základě zkušeností z téměř pětileté praxe uplatňování AZ z roku 2000 se ukázalo jako nutné rovněž zpřesnit a doplnit ustanovení, jejichž dosavadní formulace činila výkladové problémy. Novela je velmi rozsáhlá, dotkla se většiny ustanovení AZ, některé úpravy jsou pouze formulačního rázu, jiné přinášejí podstatné obsahové změny. Zmíníme alespoň některé z nich. Velkých změn doznal Díl 4 upravující výjimky a omezení práva autorského, práv souvisejících s právem autorským a v příslušném rozsahu i zvláštního práva pořizovatele databáze. Nové znění této části AZ vychází ze směrnice 2001/ 29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. I nadále platí, podle § 30, že za užití díla se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby. To neplatí pro některé druhy děl uvedené v § 30 odst. 3 (počítačový program, elektronickou databázi a pro zhotovení rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou). Nově to neplatí ani pro pořizování záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu (promítání v kinech). Takové jednání může nyní být přestupkem, popř. trestným činem. Ustanovením § 30 nejsou dotčena ustanovení § 25 o tzv. náhradních odměnách příslušejících nositelům práv v souvislosti s rozmnožováním předmětů ochrany pro osobní a vlastní vnitřní potřebu a ustanovení § 43 a § 44 týkající se technické ochrany práv a elektronické informace o správě práv. Nová úprava zákonné licence pro zhotovování tiskových rozmnoženin (rozmnoženin na tiskový nebo na podobný podklad, např. na fólie, tex7-8 / 2006

til, keramiku apod.) spočívá zejména v rozšíření možných podkladů, z nichž může poskytovatel rozmnožovacích služeb tisknout, a dále v rozšíření okruhu subjektů, které si mohou tiskovou rozmnoženinu zhotovit sami nebo nechat zhotovit na objednávku u jiné osoby. Podle nové úpravy může poskytovatel tiskových rozmnožovacích služeb zhotovovat rozmnoženiny nejen kopírováním (z papíru na papír), ale i tiskem z podkladu v elektronické podobě (např. z digitálního nosiče apod.). Rozšiřuje se i okruh oprávněných osob. Nově si mohou pořizovat tiskové rozmnoženiny i právnické osoby či podnikající fyzické osoby pro svou vlastní vnitřní potřebu (např. pro potřeby svých zaměstnanců apod.). Podstatnou změnou, kterou je nutno rovněž zmínit, je nové znění § 25 upravujícího právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu a s ním související nová úprava v bodech 6 a 7 přílohy k AZ. Odměna, kterou platí poskytovatelé rozmnožovacích služeb, se nyní platí v závislosti na pravděpodobném počtu zhotovených tiskových rozmnoženin chráněných autorských děl, nikoliv ze všech rozmnoženin, přičemž v bodu 7 přílohy k AZ je pravděpodobný počet tiskových rozmnoženin děl u poskytovatelů rozmnožovacích služeb v prostorách knihoven, muzeí, galerií, školských a vzdělávacích zařízení stanoven ve výši 70 % z celkového počtu zhotovených rozmnoženin. Na základě § 25 odst. 7 vznikla ministerstvu nová povinnost vydat vyhlášku, kterou se stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin děl a záznamů a typy nenahraných nosičů, z nichž se platí tzv. náhradní odměny. Vyhláška má rovněž stanovit výše některých odměn. Návrh ► 1)

http://www.mvcr.cz/sbirka/2006/sb072-06.pdf

5

6

Legislativa ► vyhlášky, připravovaný na základě konzultací

se zástupci osob povinných platit tyto odměny (např. i se sdružením SPIS) a se zástupci nositelů práv (kolektivními správci), byl v polovině května rozeslán do připomínkového řízení. Zatím nelze přesně odhadnout, kdy vyhláška nabude účinnosti. Z dalších novinek můžeme uvést rozšíření licence pro propagaci výstavy uměleckých děl a jejich prodeje (§ 32), novou licenci pro užití při úředních akcích pořádaných orgány veřejné správy (§ 35 odst. 1), novou licenci pro nezisková sociální zařízení (§ 38e) či rozšíření licence k vystavování originálů nebo rozmnoženin výtvarných děl a fotografií (§ 39). Podstatných změn doznala knihovní licence, nově upravená v § 37, vycházející ze směrnice Rady 92/100/EHS o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem. Upravuje podrobně podmínky pro zpřístupňování předmětů ochrany knihovnami, archivy, muzei, galeriemi, školami, vysokými školami a jinými nevýdělečnými a vzdělávacími zařízeními. Za absenční půjčování vydaných děl přiznává novela autorům právo na odměnu, kterou příslušnému kolektivnímu správci uhradí stát. Absenční půjčování zvukových a zvukově obrazových záznamů bude i nadále podmíněno uzavřením licenčních smluv s příslušnými kolektivními správci, popř. přímo s nositeli práv. Knihovní licence se nevztahuje na počítačové programy a i v případě těchto autorských děl je nutno uzavřít licenční smlouvu s nositeli práv. Zároveň však novela AZ přináší novou úpravu uzavírání licenčních smluv v § 46 odst. 5 a 6, na základě kterého bude možno využívat nové typy licencí, např. k volně šiřitelným počítačovým programům, tzv. creative commons licence apod., nebudou-li tyto v rozporu s kogentními ustanoveními AZ (např. o nemožnosti vzdát se práva apod.). V rámci transpozice zatím poslední evropské směrnice 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví, týkající se jak práv chráněných AZ, ale i práv průmyslových (k vynálezům, ochranným známkám, průmyslovým vzorům apod.), byla posílena ochrana práv chráněných AZ upravená v § 40 až 42a. Zpřesněna byla i již zmiňovaná ustanovení § 43 a § 44 týkající se

technické ochrany práv a elektronické informace o správě práv. Také v ustanoveních AZ týkajících se kolektivní správy práv došlo k řadě změn, za zmínku stojí zejména nově formulovaná povinnost ministerstva kultury podle § 98 odst. 7 zveřejňovat výrokovou část rozhodnutí o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy práv na internetových stránkách ministerstva či nově formulovaný § 103 upravující dohled ministerstva kultury nad činností kolektivních správců práv. Výslovně je stanoveno, že uložením povinnosti k nápravě a pokuty podle AZ není dotčena odpovědnost kolektivního správce podle jiných právních předpisů a že dohledem ministerstva není dotčen dozor Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle zákona o ochraně hospodářské soutěže č. 143/2001 Sb. Závěrem uveďme ještě novou úpravu přestupků a správních deliktů. Dosavadní § 32 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je zrušen a platí úprava obsažená v Hlavě VI AZ (§ 105a až § 105c). V § 105a jsou upraveny skutkové podstaty přestupků fyzických osob, v § 105b jsou upraveny správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob, v § 105c jsou upravena společná ustanovení vztahující se k oběma skupinám deliktů. Kromě dosavadní skutkové podstaty spočívající v neoprávněném užití díla či jiného předmětu ochrany je za splnění obecných podmínek přestupkem či správním deliktem rovněž neoprávněný zásah do práv definovaný v § 43 odst. 1, 2 a v § 44 odst. 1 a dále rovněž nesplnění oznamovací povinnosti podle § 24 odst. 6 (v souvislosti s opětným prodejem originálu uměleckého díla). Podstatným způsobem byly zvýšeny peněžité sankce za přestupky a správní delikty. Za nesplnění oznamovací povinnosti podle § 24 odst. 6 lze uložit pokutu do 50 000 Kč, za neoprávněné užití díla lze uložit pokutu do výše 150 000 Kč a za zásahy do práv podle § 43 odst. 1 nebo 2 anebo podle § 44 odst. 1 lze uložit pokutu do výše 100 000 Kč. Dosavadní maximální výše pokuty za neoprávněné užití díla či jiného předmětu ochrany činila 15 000 Kč. Adéla Faladová, samostatné oddělení autorského práva Ministerstva kultury ČR Místní Kultura

7

Zemřel Zdeněk Jírový, první šéfredaktor Místní kultury Kdo by to byl řekl, Zdeňku, že Tvůj článek, rekapitulující před rokem patnáctiletou cestu Místní kultury, bude Tvým článkem posledním. Procházel jsi v něm lety hledání smyslu a podoby časopisu. Dobře pamatuji, jak nespokojeně a zarputile jsi kladl celý ten čas úkoly a jak jsi je hned, bohužel většinou sám, také naplňoval. Měl jsem rád Tvoji nespokojenost a rád jsem se s Tebou někdy přel. Byl jsi z rodu pracovníků, kteří se dovedou na problémy kultury v místech podívat v širokých souvislostech, ne jen očima zaujatýma pro svoji specializaci, uměl jsi konfrontovat získané zkušenosti z různých míst. Vážil jsem si Tvých znalostí terénu a schopností dozvídat se, tvrdohlavě ověřovat informace ze všech oblastí kultury. Ten článek ale nebyl Tvým slovem posledním. Vzpomínám, s jakou vervou ses vrhl do důchodcovského úkolu prostudovat „vznik, prostředí a funkci osvěty ve vývoji novodobé kultury českého národa“. Necháváš nám knížku Osvětou k svobodě (NIPOS 2005, 186 stran), jejíž poctivá studijní příprava a sepsání naplnilo poslední léta Tvého bohatého života. Máme Ti vskutku za co poděkovat. Jiří Valenta Zdeněk Jírový Narozen 17. 10. 1926 Od 3. 11. 1952 Závody J. Švermy – plánovač. Od 9. 12. 1958 Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti (ÚDLUT) Sněmovní ul. Metodik pro společenský tanec a lidovou zábavu. Od 20. 4. 1964 Pověřen vedením tanečního oddělení ÚDLUT. Od 7. 5. 1964 Jmenován do funkce vedoucího tanečního oddělení Od 1. 11. 1969 Zástupce ředitele ÚDLUT. Od 1. 1. 1972 Dochází z rozhodnutí MK ČR ke sloučení ÚDLUTu s Osvětovým ústavem do jedné organizace pod názvem Ústav pro kulturně výchovnou činnost (ÚKVČ). ÚDLUT jako 1 útvar ÚKVČ = ZUČ. Pan Jírový byl zařazen jako samostatný odborný pracovník – vedoucí tanečního oddělení odboru/útvaru ZUČ. Od 18. 6. 1979 Jmenován vedoucím odboru ZUČ, od 1. 9. 1981 též zástupcem ředitele až do 31. 1. 1991. Po celou dobu externě spolupracoval s vydavatelstvím časopisu Taneční listy. Od 1. 2. 1991 IPOS – vedoucí vnitropodnikového útvaru (informační útvar). Od 1. 5. 1992 Vedoucí redakce Místní kultura až do 30. 6. 2003. Od 1. 7. 2003 samostatný redaktor až do 31. 12. 2003, kdy ukončil pracovní poměr a dále pokračoval ve spolupráci externě.

§§ sledujeme za vás

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR neschválila vládní návrh novely zákona o Státním fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie – sněmovní tisk č. 854. Stalo se tak poté, kdy jej sněmovně vrátil prezident. Poprvé předložila vláda tento návrh zákona do sněmovny 4. 1. 2005. 7-8 / 2006

Pravidelná pracovní porada ministerstva kultury se zástupci krajů se koná ve čtvrtek 29. června 2006 v budově MK – Nosticově paláci. Na programu jsou tyto body: Finanční mechanismy evropského prostoru/Norska, Novela autorského práva, Změna zákona o státní památkové péči po přijetí nového stavebního zákona a další.

8

Ekonomika Kultura má zajištěné peníze z EU na období 2007 – 2013 Předmětem tiskové konference, kterou uspořádalo ministerstvo kultury 24. května, byla čtyři témata: Převod Arcidiecézního muzea v Olomouci z majetku kraje na stát a jeho otevření 1. června 2006 (informovali jsme v minulém čísle MíKu), dále Záměr ministerstva kultury a Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR vytvořit projekt výuky tradičních řemesel využitelných v památkové péči a informace o udělení medailí ARTIS BOHEMIA AMICIS za šíření dobrého jména české kultury. Část konference patřila představení projektových záměrů vhodných pro čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie v letech 2007 – 2013. Vláda schválila materiál, v němž určila finanční alokace pro operační programy v tomto období, a zajistila tak ze strukturálních fondů EU pro kulturu možnost čerpání téměř 7 miliard Kč, a to nad rámec státního rozpočtu. V příštích dnech bude vláda projednávat Integrovaný operační program, který se po schválení Evropskou komisí stane jakýmsi jízdním řádem pro zacházení s evropskými penězi ve prospěch kultury. Některé typové projekty vhodné pro čerpání finančních prostředků ze SF, které se zpracovávají formou projektového záměru, představil Ing. A. Grof. „Panská Morava“ je projektovým záměrem NPÚ, který chce prostřednictvím reanimace navrátit vytčeným památkovým objektům jejich funkci přirozených socioekonomických center regionů a propagovat kvality dané lokality. Výběr prezentované oblasti se odvíjí od historických souvislostí panství hradu Veveří. Týká se tedy v Jihomoravském kraji situovaných – státního zámku (SZ) Rájec nad Svitavou, státního hradu (SH) Pernštejn, zámku Boskovice, SZ Kunštát, SH Veveří, SZ Lysice a cisterciáckého kláštera Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova. Druhý projekt, který ing. Grof představil, počítá s rekonstrukcí a dostavbou dvou objektů užívaných Divadelním ústavem, nacházejících se ve Středočeském kraji. Vzniknout by zde mělo Centrum pro podporu výstavních, prezentačních, propagačních a projektových aktivit v oblasti divadla a dalších druhů umění, depozitáře a archivní pracoviště ČR. Další tři návrhy se týkaly záměrů na nové využití kláštera Doksany, kláštera Plasy a zámku Králův Dvůr. [ika]

KNIHOVNY STŘÍŽOV (170 obyv., okres České Budějovice): Ve Střížově (m.č. obce Luka nad Jihlavou) byla 10. 3. slavnostně otevřena místní knihovna, která se přestěhovala do nových prostor. Na rekonstrukci budovy bylo vynaloženo 3,5 mil. Kč, z toho 2,7 mil. činil grant od státu a 900 tis. Kč poskytlo město Brtnice, kam jako připojená obec Střížov spadá. (Vysočina-Noviny Jihlavska, 13.03.2006) DOLNÍ BEČVA (1,8 tis. obyv., okres Vsetín): O metodické zázemí místní knihovny v Dolní Bečvě se stará Středisková knihovna v Horní Bečvě, která ve spolupráci se Střediskem regionálních knihovnických služeb Vsetín pro ni buduje souborný katalog apod. Knihovní fond v r. 2006 čítá 6717 knih, z toho odborné literatury je 1849 svazků. Knihovna má 187 registrovaných čtenářů. V r. 2005 si za grant z ministerstva kultury pořídila multimediální počítač se samostatnou tiskárnou a knihovnickým programem KP-WIN pro služební potřeby. (Spektrum Rožnovska, 09.03.2006) MALÁ VELEŇ (450 obyv., okres Děčín), MALŠOVICE (780 obyv., okres Děčín), HUNTÍŘOV (720 obyv., okres Děčín), CHŘIBSKÁ (1,5 tis. obyv., okres Děčín): Obecní zastupitelstva na Děčínsku investují do místních knihoven někdy až desetitisíce korun. Např. Chřibská vydala na knihovnu v r. 2005 téměř 69 tis. Kč, z toho na nákup nových knih 35 tis. Pro zájemce je každé úterý dostupný internet. Knihovnu na OÚ v Malšovicích navštíví týdně 5 až 10 čtenářů. Knižní výměnné soubory získávají z děčínské knihovny. Obec vyčleňuje na knihovnu z rozpočtu částku ve výši 10 tis. Kč. Vlastní knihovnu má i Huntířov. Zato zastupitelstvo Malé Veleně z nedostatku čtenářů místní knihovnu zrušilo. (Děčínský deník, 06.04.2006) ŽĎÁR NAD SÁZAVOU (24 tis. obyv.): Knihovna Matěje Josefa Sychry ve Žďáře nad Sázavou má jako jediná na okrese hudební oddělení. Zvukový fond čítá 3 tis. titulů, z toho 2,5 tis. kompaktních disků. Ostatní jsou gramodesky a audiokazety, 300 zvukových nosičů je určeno nevidomým a slabozrakým. (Vysočina-Noviny Žďárska, 01.02.2006)

Místní Kultura

Knihovny

Knihovna jako krajské kulturní centrum Krajská knihovna v Pardubicích se od ostatních zařízení tohoto typu zcela odlišuje. Její specifikum totiž spočívá v práci Oddělení kulturních služeb (OKS). To, jak z označení vyplývá, například zajišťuje přehlídky – národní, krajské i ostatní a pořádá celoroční či příležitostné akce, které jsou nedílnou součástí kulturního života zdejšího kraje. V MíKu č. 4/2006 jsme otiskli článek, který přiblížil vznik pardubické knihovny, rekonstrukci jejích budov a problematiku regionálních funkcí. Dnes se věnujeme průřezu činnosti OKS s přehledem nejdůležitějších letošních akcí. Tyto informace jsme čerpali z tiskovin nazvaných Bulletin a iJournal, které za finanční podpory ministerstva kultury vydala knihovna s cílem lépe informovat veřejnost. „Oddělení kulturních služeb různými formami činnosti šíří a předává široké veřejnosti poznatky vědy a kultury, podílí se na zvyšování všeobecného i odborného vzdělávání a na růstu kulturní úrovně občanů, na rozvoji estetické výchovy, kulturně společenských a tvůrčích aktivit obyvatel regionu, vytváří příležitosti pro aktivní využívání volného času, rozvoj zájmových uměleckých aktivit a neprofesionálního umění“ – takto jsou přiblíženy cíle, působnost a zaměření činnosti na webových stránkách http://www. knihovna-pardubice.cz. Na nich najdete také všechny aktivity, které knihovna v této oblasti vyvíjí. Z celoročních akcí Fotografické semináře umožní svým absolventům získat teoretické a praktické znalosti ve vybraných příslušných žánrech. Program nazvaný Hezky česky je určen pro ty, kteří se chtějí blíže seznámit s naším rodným jazykem. Semináře, pořádané pod názvem Cesta k filmu, jsou místem setkávání tvůrců amatérských dokumentárních filmů a letos přinesou i soutěžní přehlídku. Vzdělávací program pro učitele hudební výchovy a sbormistry má akreditaci MŠMT, navazuje na Kurz sbormistrů konaný v předchozích letech a nabízí nadstavbové vzdělávání ve třech tematických okruzích. Přehlídky i výstavy Aktivity v této oblasti vyvíjí OKS nejen přímo v Pardubicích, ale také na dalších místech regionu. Krajské postupové přehlídky jsou za7-8 / 2006

měřeny na různé obory – recitaci, divadlo, film, fotografii atd. Převážnou část soutěžících tvoří žáci a studenti, ale některé přehlídky jsou doménou dospělých. V letošním roce proběhne přímo v objektu knihovny více než desítka výstav, především fotografických. Také čtyři výstavní akce v ČSOB Pojišťovně v Pardubicích mají jako společného jmenovatele fotografii. V sezoně se rovněž uskuteční výstavy instalované přímo na pardubickém dostihovém závodišti. Spolupráce se zahraničím V srpnu letošního roku proběhne 13. ročník setkání mladých fotografů nazvaný Česko-německá dílna mládeže. Organizuje ji NIPOS-Artama ve spolupráci s OKS a Českým svazem fotografů (viz strana 46). Akce navazuje na předchozí ročníky konané střídavě u nás a v Německu. Dvacítka mladých účastníků se po teoretických seminářích bude věnovat fotografování v terénu. Letošní téma zní: „Pardubice, město minulosti i současnosti“. V podzimních dnech navštíví Pardubice filmaři z Polska, z organizace s názvem Polsko-česká solidarita, aby se zúčastnili soutěžní filmové přehlídky Pardubický filmový podzim. Na osvědčené akce navazují zcela nové Dlouholetou tradicí se může pochlubit projekt zahájený v roce 1994 pod názvem „Osobnosti Pardubicka“. Během let vznikla unikátní databáze regionálních osobností, která přináší faktografické údaje, autentický záznam hlasu a tváře nebo osobitou výpověď o různých oborech lidské činnosti. Zatím je takto zpracována necelá třicítka videoprogramů, které jsou využívány při výchovné a vzdělávací práci. Soutěž Pardubický filmový podzim byla v letošním roce vyhlášena poprvé. Přihlásit je možné libovolný počet amatérských filmů na volné téma, délka jednotlivého záznamu nesmí přesáhnout 20 minut. Seznámení s výsledky proběhne v říjnu 2006. Eva Veselá

9

10

Publikace

Pohádková knížka v češtině i polštině Polská příhraniční obec Stronie Śląskie vydala pohádku Kamily Waleszkiewiczové „Niedźwiadek Kletnuś“. Na tom není nic zvláštního, ale tato sličně vypravená knížka vyšla v dobrém překladu Petra Neumana nákladem 2000 výtisků také v české verzi, za pomoci programu Evropské unie Phare CBC. Pohádka má český název „Medvídek Kletník“ a je ilustrována obrázky, které namalovaly děti z partnerských mateřských a základních škol Stronie Śląskie a Staré Město pod Sněžníkem. Já se k publikaci dostal náhodou, ale docela rád bych ji viděl v našich knihkupectvích. P.S.: Pro ty, kteří mají internet, je polská i česká verze této pohádky na http://stronie.pl/index. php?id=100. Redakčně kráceno Josef Krám

Město Jirkov v publikacích

Proměny Jirkova II autora Pavla Tříšky navazují na předchozí díl. Pomocí fotografií přibližují změny, kterými město prošlo za uplynulých 140 let. Tiskovina má 94 stran formátu B5 a autor ji vydal společně s městem Jirkov. Dokument byl vytvořen za finanční podpory Evropského společenství a projektu Interreg IIIA. Vladimír a Michal Bečvářovi jsou tvůrci titulu Společenské, kulturní a sportovní dění v dějinách Jirkova. Na 158 stranách textu s bohatým obrazovým doprovodem se čtenář může začíst např. do článků Divadelní soubor Tyl a amatérské divadlo, Ervěnické národní divadlo, Hudební soubory, Galerie Jirkov, Péče o kulturní památky. Také na vzniku této knihy, kterou vydalo město, se finančně podílelo ES. [ev] MÉDIA PŘEROV NAD LABEM (1,1 tis. obyv., okres Nymburk): V Přerově nad Labem začalo občanské sdružení Přerováci nadlabáci vydávat vlastní zpravodaj nazvaný Přerovský zpravodaj. První číslo vyšlo na konci dubna. Nový obecní časopis je občasník a bude vycházet nejméně jednou za tři měsíce. (Nymburský deník, 04.05.2006)

Městské muzeum Sedlčany vydalo barevnou publikaci historika PhDr. Lubomíra Procházky a fotografa Martina Steckera o lidové architektuře na Sedlčansku. Na vydání publikace přispěly Fond kultury Středočeského kraje a Hornické muzeum Příbram. Publikace je k dostání v sedlčanském muzeu a v regionálních infocentrech (Sedlčany, Vysoký Chlumec, Petrovice, Kamýk nad Vltavou).

PUBLIKACE KOSTELEC NAD ČERNÝMI LESY (3,3 tis. obyv., okres Kolín): Sdružení obcí mikroregionu Černokostelecko vydalo za podpory Středočeského kraje publikaci nazvanou Černokostelecký kalendář. Jedná se o faktický soupis všech významných událostí v Kostelci a jeho okolí od 17. století do dnešní doby. Každou přibližuje ukázka z příslušné kroniky nebo dobového tisku. Kniha je bohatě ilustrována kresbami B. Tesaře, jejím editorem je J. Hůla. (Černokostelecký zpravodaj, č.2, 2006) MARIÁNSKÉ LÁZNĚ (14 tis. obyv., okres Cheb): Zdeněk Buchtele z Velké Hleďsebi a Richard Švandrlík z Mariánských Lázní vydali v r. 2006 knihu nazvanou Lohhäuser (Slatina), příběh zaniklé vesnice. Je rozdělena do 10 kapitol a podrobně zpracovává historii zaniklé obce na Mariánskolázeňsku až do jejího zániku na začátku 50. let 20. století. Text doprovázejí unikátní dobové snímky. Kniha je k dostání v Městském muzeu v Mariánských Lázních. Autoři se historií zaniklých obcí na Mariánskolázeňsku (bývalých Sudetách) věnují již delší dobu. V současnosti sbírají materiál o Novém Mohelnu, kdysi ležícím nedaleko obce Slatina. (Chebský deník, 27.04.2006)

Místní Kultura

Kraje

11

Chtějí kraje vlastnit hrady a zámky?

K problematice převodu hradů a zámků z majetku státu na kraje se v minulých číslech Místní kultury již vyjádřili představitelé osmi krajů. Náš „seriál“ končí stanovisky zástupců pěti krajů, mimo Prahy, vzhledem k jejímu atypickému postavení. 1. Má Váš kraj zájem o převod hradů a zámků z majetku státu? Za jakých podmínek? Proč by měl být kraj lepším majitelem? 2. Které hrady či zámky kraj spravuje, jaké s tím má zkušenosti a co je v nich umístěno? Podařilo se již začít s revitalizací některých objektů? Pokusili jste se na jejich rekonstrukci získat „evropské“ peníze? JIHOČESKÝ KRAJ Odpovídal Mgr. Filip Lýsek, odd. zřizovaných organizací Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Krajského úřadu Jihočeského kraje. Ad 1) Na základě výsledků jednání Asociace krajů a nabídky ministra kultury, pana Mgr. Vítězslava Jandáka, požádal Jihočeský kraj o převedení částí národní nemovité kulturní památky „Zámek Hluboká se zámkem Ohrada“ z vlastnictví státu do vlastnictví Jihočeského kraje. V Hluboké se jedná o Zámeckou jízdárnu a zámeckou zimní zahradu. V zámecké jízdárně je umístěna Alšova jihočeská galerie, kterou Jihočeský kraj zřizuje podle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, jako svou příspěvkovou organizaci, zimní zahrada je vstupním prostorem do galerie. V současné době má právo hospodaření s tímto majetkem státu Národní památkový ústav. Dále projevil Jihočeský kraj zájem o převedení částí národní kulturní památky zámek Ohrada. Areál s hospodářskou budovou a pozemky ve vlastnictví státu navazuje na budovy a pozemky ve vlastnictví Jihočeského kraje, kde se nachází Zoologická zahrada Ohrada Hluboká nad Vltavou, kterou Jihočeský kraj zřídil jako svou příspěvkovou organizaci. V současné době má právo hospodaření s tímto majetkem státu Národní zemědělské muzeum v Praze. Jihočeský kraj zamýšlí získat do vlastnictví i další pozemky, které jsou součástí uceleného komplexu ZOO Ohrada a zámku Ohrada. V současné době vede dále jednání o převodu části národní nemovité kulturní pa7-8 / 2006

mátky „Hrad Strakonice“ s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, který část objektu spravuje. Jedná se o hradní palác, kde jsou umístěny sbírky Muzea středního Pootaví ve Strakonicích, jehož zřizovatelem je rovněž Jihočeský kraj. Předpokládá se, že s převodem jmenovaných nemovitostí budou poskytnuty Jihočeskému kraji i finanční prostředky, které doposud na údržbu a obnovu uvedených památek vynakládal stát. V těchto speciálních případech, kdy zřizované organizace kraje působí v pronajatých objektech, považujeme za smysluplné, aby kraj dané objekty (i vzhledem ke snadnějšímu financování jejich provozu a možným investicím) vlastnil. Ad 2) Jihočeský kraj v současnosti přímo nespravuje žádné hrady ani zámky. PARDUBICKÝ KRAJ Odpovídal Ing. Miroslav Brýdl, člen Rady Pardubického kraje. Ad 1) Pardubický kraj požádal ministra kultury o převod zámku v Litomyšli do svého majetku, o převod dalších hradů a zámků na svém území neprojevil zájem. Podmínkou je, že současně se zámkem budou na kraj převedeny rovněž finanční prostředky, které na jeho správu a údržbu dosud vynakládal stát. Kraj je přesvědčen, že bude lepším vlastníkem tohoto objektu, jelikož je lépe seznámen s jeho prostředím a nejbližším okolím. Bude schopen jeho využití více přizpůsobit konkrétním potřebám v dané lokalitě. Ad 2) Pardubický kraj spravuje zámek v Pardubicích, v němž sídlí Východočeské muzeum a částečně rovněž Východočeská galerie. Kraj je jeho vlastníkem od roku 2002, kdy jej získal bezúplatným převodem od státu v souvislosti s převodem uvedených příspěvkových organizací. Každoročně vynakládá kraj na opravy a obnovu zámeckého areálu okolo 8 milionů korun. V roce 2005 byl zpracován a zatím v rámci ČR úspěšně posouzen projekt na pokračování oprav ►

12

Kraje

► pardubického zámku za pomoci prostředků fi-

nančních mechanismů Norska, po přijetí konečného rozhodnutí z Bruselu se předpokládá jeho realizace v roce 2007.

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ Odpovídal Ing. Jiří Carbol, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje. Ad 1) Moravskoslezský kraj má zájem o převod nemovitostí z majetku státu (zámek Hradec nad Moravicí, zámek Raduň, důl Michal), spravovaných doposud Národním památkovým ústavem, za podmínky převodu finančních prostředků na jejich provoz a údržbu do rozpočtu kraje. Muselo by se jednat i o převod finančních prostředků vkládaných do těchto nemovitostí z různých programů ministerstva kultury. Kraj je schopen zajistit efektivnější správu a využívání těchto objektů především díky svým kontrolním a řídícím mechanismům. Také je schopen cíleně hledat zdroje pro rozvoj svých organizací, jak se již projevilo u příspěvkových organizací, které kraj od ministerstva kultury převzal (Galerie výtvarného umění v Ostravě – získání nové budovy, příprava rekonstrukce; Moravskoslezská vědecká knihovna – architektonická soutěž na novou budovu, příprava výstavby nové budovy knihovny v hodnotě kolem 750 mil. Kč). Ad 2) Moravskoslezský kraj spravuje prostřednictvím zřizovaných muzeí hrady Hukvaldy a Sovinec, zámky v Bruntále, v Novém Jičíně, ve Frýdku a zajišťuje na základě nájemní smlouvy provoz na zámku v Kuníně (který je ve vlastnictví obce). V těchto objektech jsou převážně umístěna muzea. Některé ze jmenovaných hradů

a zámků jsou provozovány jako instalované objekty. Další řadu bývalých zámeckých objektů vlastní a využívá kraj prostřednictvím svých organizací působících v oblasti sociální a v oblasti školství (sociální ústavy různého typu, školská zařízení). Kraj realizuje kromě průběžných oprav a investic do kulturních památek typu hrady a zámky tyto zásadní projekty revitalizace významných kulturních památek s využitím evropských strukturálních fondů: 1. Areál bývalého kapucínského kláštera s kostelem sv. Josefa ve Fulneku s plánovaným využitím jako multifunkční výstavní sál, výhledově s muzeem církevního umění. 2. Nové muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm v objektu bývalé chlapecké školy s jedinečnou expozicí vystěhovalectví do Ameriky. 3. Výstavbu Archeoparku v Chotěbuzi u Českého Těšína na významné archeologické lokalitě, který bude po dokončení fungovat jako přístupné hradisko s doprovodnými kulturními a výukovými programy. JIHOMORAVSKÝ KRAJ Odpovídal Ing. Jan Letocha, člen rady kraje pověřený zabezpečováním úkolů v oblasti kultury. Ad 1) Jihomoravský kraj se rozhodně nebrání převodu státních hradů a zámků do svého vlastnictví. Nezbytnou podmínkou je převedení odpovídajících finančních prostředků na jejich správu zákonem o rozpočtovém určení daní na kraje. Územní samosprávy jsou lepším hospodářem se svěřeným majetkem než stát a dokáží jej lépe využívat k veřejnému prospěchu. Vý- ► Sovinec. Kresba z 23. 7. 1969, Zdeněk Horníček

Místní Kultura

Kraje ► znamné památkové objekty umějí kraje rychle

integrovat do programů a projektů na rozvoj svého území a zapojit je do vhodných aktivit zejména v oblasti cestovního ruchu, ale i dalších služeb, jako např. lázeňství rozvíjející se v Lednicko-valtickém areálu. Samosprávy jsou také mnohem pružnější a schopnější ve vyhledávání vnějších finančních zdrojů, zejména z programů Evropské unie, na podporu svého rozvoje než stát. Po patnácti letech je zřetelně patrný rozdíl mezi stavem památek převedených na počátku 90. let na města a těmi, které spravuje stát. Dalším důkazem je neporovnatelná dynamika zvyšovaní výdajů veřejných rozpočtů na obnovu památek oproti výdajům z rozpočtu státního, které soustavně zaznamenávají značný pokles reálné hodnoty vzhledem k letům předchozím. Tento propad, postihující zejména značnou část nejvýznamnějších a nejohroženějších památek, je nutné okamžitě zastavit. Ad 2) Kraj spravuje řadu hradů a zámků, z nichž většina slouží školským, sociálním a zdravotním účelům. Jsou to zámky: Černá Hora, Jevišovice, Skalice, Plaveč, Višňové, Habrovany, Šebetov, Račice, Sokolnice, Tavíkovice, Božice, Nové Hvězdlice a Emin zámeček v Hrušovanech nad Jevišovkou. Pro kulturní účely jsou využívány zámky v Mikulově, Hodoníně a část zámku ve Vyškově. Krajská muzea ke své činnosti využívají i pronajatý zámeček v Kyjově a Znojemský hrad a dále části funkčních klášterů v Předklášteří u Tišnova a Rajhradě. Kraj ještě vlastní zříceninu hradu Cornštejna, která je v letní sezoně hojně navštěvována turisty díky pořádaným kulturním programům. Kraj ze svého rozpočtu financuje průběžnou údržbu těchto objektů a prostředky do nich vkládané se každoročně navyšují podstatně více, než je míra růstu inflace. V loňském roce Jihomoravský kraj např. zřídil novou pobočku Muzea Brněnska – Památník písemnictví na Moravě v Rajhradě s celkovými náklady cca 20 mil. Kč a dokončil rekonstrukci muzejních budov s historickým společenským sálem v Hodoníně nákladem cca 16 mil. Kč z rozpočtu kraje. V rámci kooperativního financování se na podpoře projektů rekonstrukce krajských objektů podílí stát prostřednictvím svých programů (program regenerace MPR), ale ještě více města, ve kterých se nacházejí. Na rekonstrukci čestného nádvoří se 7-8 / 2006

sochařskou výzdobou zámku v Mikulově jsme úspěšně podali žádost o grant z fondů EHP/Norsko. Lepšího využití jeho společenských prostor by mělo být dosaženo za pomoci projektu předkládaného na konci března do Iniciativy společenství Interreg IIIA. PLZEŇSKÝ KRAJ Odpovídal Mgr. Martin Baxa, člen rady pro oblasti kultura a památková péče. Ad 1) Odpověď na první dvě části otázky dává usnesení Rady Plzeňského kraje č. 1189/05 ze dne 15. 11. 2005, jímž rada bere na vědomí nabídku ministra kultury ČR, Mgr. V. Jandáka, k bezplatnému převodu památkových objektů z vlastnictví ČR do vlastnictví krajů a schvaluje podání žádostí o bezúplatný převod majetku, který tvoří areály zámků Manětín, Kozel a Horšovský Týn, včetně tam umístěných sbírkových předmětů, a o převod příslušných finančních prostředků vynakládaných na provoz a údržbu tohoto majetku. K otázce „Proč by měl být kraj lepším majitelem“ si jen dovoluji sdělit, že se plně ztotožňuji se stanoviskem Rady Asociace krajů ČR k uvedené problematice, které je obsaženo v jejím usnesení č. 232 ze dne 3. března 2006 (viz webové stránky http://www.asociacekraju.cz). Ad 2) Plzeňský kraj je vlastníkem určitého počtu nemovitých kulturních památek různého charakteru, v nichž jsou umístěny příspěvkové organizace zřizované krajem (zejména školy a kulturní zařízení) nebo je tyto organizace využívají. Z těch známějších bych uvedl alespoň Mariánskou Týnici u Kralovic, stavbu církevní provenience, sídlo muzea a galerie; charakter zámku má např. sídlo Muzea jižního Plzeňska v Blovicích – zámek Hradiště, spojení hradu a zámku představuje Klenová u Klatov, sídlo známé galerie. Obnova i údržba těchto objektů vychází z možností daných zákonem o rozpočtovém určení daní. Kraj však dokazuje, že se o tyto stavby postarat umí, což je u některých objektů možné snadno prokázat mimo jiné srovnáním jejich současného stavu se stavem, v jakém byly na kraj převedeny ze státu. Co se týče získávání financí z EU pro kulturní památky ve vlastnictví Plzeňského kraje, příkladem může být využití prostředků z PHARE pro zmiňovanou Mariánskou Týnici. Připravily: [ika], [ev]

13

14

Regiony

Folklor je součástí životního stylu v Podluží Oblast Podluží se nachází v jihovýchodním cípu Moravy, sousedí se Slovenskem a Rakouskem. Vyznačuje se rovinatou krajinou, teplým podnebím a příslovečnou pohostinností zdejších lidí. V únoru 1999 byl v Kosticích (1,9 tis obyv., okres Břeclav) založen Svazek obcí Mikroregionu Podluží. Kostice se také staly jeho prvním sídlem. Od roku 2003 tuto štafetu převzalo město Lanžhot (3,8 tis. obyv.). Obce, které se k vytvoření tohoto uskupení odnapříklad na webu obce Hrušky – www.hrusky. hodlaly, leží v Jihomoravském kraji, v oblasti cz dokonce najdeme jedinečný popis dívčího mezi Břeclaví a Hodonínem. Jde o: Dolní Bojaa chlapeckého kroje nebo česko-moravský slovnovice, Hrušky, Josefov, Kostice, Lanžhot, Luník Podluží s více než šesti sty výrazy. žice, Moravskou Novou Ves, Moravský Žižkov, Moravské vinařské stezky Nový Poddvorov, Prušánky, Starý Poddvorov, Také s objekty lidové architektury se setkáme Tvrdonice a Týnec. Funkci předsedy svazku vyve všech zmiňovaných obcích – např. v Lanžkonává starosta Hrušek – František Tichý. hotě najdeme typické stavby s malovaným žudK poslání mikroregionu rem a podlužáckými ornamenty. íky mikroregionu se K Podluží rovněž neodmyslitelně Myšlenka spojení obcí je zakotlépe prosazují a hájí patří vinohrady a vinné sklípky, vena v rozvoji širší spolupráce mezi těmito obcemi. To zname- společné zájmy samospráv, ovocné sady, lužní lesy, přírodná vzájemné setkávání jejich zá- zlepšuje se příhraniční ko- ní chráněné rezervace – z nichž stupců a výměnu zkušeností, také operace s Rakouskem a SR unikátní Lužní prales v katastru scházení se obyvatel regionu při a podporují se společné ak- Lanžhot objevíme na seznamu tivity sloužící k rozvoji, po- UNESCO, ale i nerostné bohatrůzných příležitostech. sílení a zvýraznění regionu. ství (hnědé uhlí, ropa, zemní Stále živá lidová kultura Podluží je typické uchováváním plyn). Pěstování a výroba vína lidových tradic, s nimiž se můžeme setkat tédaly podnět ke vzniku tzv. vinařských stezek, měř na každém kroku. Je to dáno tím, že až do které představují jednu z novějších turistických dnešních dnů zůstal folklor nedílnou součástí žinabídek. Moravská vinná stezka spojuje všechny vota. Například bohaté kroje dokládají zručnost vinařské oblasti jižní Moravy od Mikulova až po místních vyšívaček, krajkářek a švadlen. V roce Uherské Hradiště. Zahrnuje i mikroregion Pod1993 bylo v Lanžhotě založeno muzeum, v němž luží – jen v Moravské Nové Vsi najdeme kolem můžeme památky lidové kultury připomínající 170 vinných sklepů, v Prušánkách jsou soustřeživot zdejších obyvatel obdivovat. Na území děny kousek od obce v oblasti zvané Nechory. mikroregionu působí celá řada folklorních souPodluží jde dál borů a téměř každá obec má nějakou takto zaPředsedy zmíněného mikroregionu, starosty měřenou akci. Ta nejznámější se koná v centru obce Hrušky Františka Tichého jsem se zeptala: národopisného dění v Podluží, ve Tvrdonicích. Co se zatím povedlo a jaké jsou nejbližší úkoly? Jde o slavnosti „Podluží v písních a tancích“, „Pomalu se nám daří překonávat léta pěstovaprobíhající v areálu na konci vesnice. Z dalších nou rivalitu mezi obcemi. Hlavně na poli kulpřipomínáme hody, většinou krojované – v Dolturním, a zejména pak v oblasti lidových tradic, ních Bojanovicích, Kosticích, Lanžhotě, Luumíme organizovat výjimečná setkání našich žici, Starém Poddvorově, Novém Poddvorově občanů. Za velký úspěch považuji vytvoření a Týnci. V Josefově probíhá tradiční vítání jara strategie rozvoje regionu Podluží, která vznikla „Smrtnica“, v Moravské Nové Vsi jsou vystouna základě odpovědí obyvatel v anketě – té se pení folklorních souborů součástí Dne lidových v některých obcích zúčastnilo až 75 % responřemesel, v Moravském Žižkově a Prušánkách se dentů. Podařilo se vybudovat vlastní regionálpřipomíná tradiční „Zarážení hory“ – slavnost ní internetovou síť – http://www.podluzi.cz, za vinařů. Nejde však pouze o folklorní setkávání, zmínku stojí i realizované projekty jednotlivých ►

D

Místní Kultura

Regiony ► obcí. V budoucnu chceme i nadále věnovat vel-

kou pozornost internetu tak, aby se stal snadno dostupným pro všechny naše občany. Pokračovat bude i předkládání a realizace dalších projektů. V únoru letošního roku byl podán do Dispozičního fondu – Česko-Rakousko návrh Vinné sklepy na Podluží – zmapování vinných uliček. Následně v březnu jsme podali žádost do Fondu mikroprojektů – Interreg IIIA Česko-Slovensko. Tentokráte se jednalo o projekt Život na dolním toku Moravy, jehož součástí je výstava dětských výtvarných prací. Nedávno vyšla publikace Druhá světová válka v kronikách regionu Podluží, průběžně probíhá doplňování kalendáře kulturních akcí v jednotlivých obcích našeho sdružení apod.“ Eva Veselá KRAJE STŘEDOČESKÝ KRAJ: O dotace kraje z fondu kultury a obnovy památek letos požádalo 721 zájemců, zatímco vloni jich bylo zhruba 600. Kraj z tohoto fondu rozdělí 26,6 mil. Kč mezi 393 projekty. Téměř 12 mil. získá z fondu kultury 316 žadatelů. Středočeský kraj tedy letos vyčlení na kulturu a památky přes 38 mil. Kč, což je zhruba stejná suma jako v minulých dvou letech. Největší částku z kulturního fondu, a to 584 tis., získá mladoboleslavské Městské divadlo na svou uměleckou tvorbu, přes 554 tis. dostane Středočeské divadlo Kladno a téměř 539 tis. obdrží Divadlo Příbram. Obec Obříství získá 300 tis. na pamětní síň Bedřicha Smetany, Sdružení profesionálních a dobrovolných pracovníků v Benešově 230 tis. na akci Podblanický hudební podzim atd. Z fondu obnovy památek získá prostředky několik římskokatolických farností – např. 400 tis. Kč na rekonstrukci kostela sv. Václava a Klimenta ve Staré Boleslavi nebo 260 tis. na stavební úpravy kostelů sv. Petra a Pavla ve Slapech. (Právo, 26.04.2006)

REGIONY ČESKÁ LÍPA (39 tis. obyv.): V České Lípě bylo založeno sdružení s názvem Českolipsko. O jeho vznik se zasloužily mikroregiony Máchův kraj, Peklo, Západ Českolipska, Novoborsko a Podještědí. Hlavní činností sdružení má být koordinace všech aktivit při společné propagaci cestovního ruchu s cílem zlepšit služby a podmínky pro turisty – mimo jiné vytvoření koncepce kulturních aktivit v regionu. Českolipsko je příhraničním regionem Euroregionu Nisa. (Veřejná správa, č.5, 2006)

7-8 / 2006

Zlatá jeřabina Návštěvníci webových stránek kraje Vysočina www.kr-vysocina.cz rozhodli o nejlepším kulturním počinu roku 2005 ve svém regionu. Mezi třicítkou nominovaných na „Zlatou jeřabinu“ získalo v kategorii kulturních aktivit největší podporu veřejnosti setkání uměleckých kovářů ve městě Brtnici s příznačným názvem Brtnické kovadliny. V kategorii péče o kulturní dědictví pak restaurovaný portál sýpky v Lukách nad Jihlavou. Do veřejné ankety bylo zasláno téměř 16 tis. hlasů. Odbor kultury a památkové péče krajského úřadu nás informoval o podrobnostech udílení ceny. Letos proběhl již druhý ročník soutěže, jejíž název vychází z krajského znaku (jedno ze čtyř polí zobrazuje jeřabiny). Uspořádání ankety umožňuje prezentaci grantových programů vyhlašovaných pro oblast kultury – Regionální kultura a Klenotnice Vysočiny, regionálních postupových a národních přehlídek pořádaných v kraji a zviditelnění úspěchů v péči o kulturní dědictví. Dalším cílem akce je motivace organizátorů k novým aktivitám a vlastníků k účinnější péči o památky. „Zlatá jeřabina“ také dokládá zájem veřejnosti o tuto oblast. Odbor kultury a pam. péče vyzval prostřednictvím více než devíti stovek emailových adres zástupce měst a obcí, neziskových organizací na úseku kultury, turistických a informačních center, knihoven, uměleckých agentur a středních škol na Vysočině k nominování kulturních aktivit. Na základě došlých návrhů byl v obou kategoriích sestaven seznam třiceti akcí s největším počtem nominací. Prezentace všech navržených počinů probíhala v budově krajského úřadu, na jeho webových stránkách a v Českém rozhlase Region, který je mediálním partnerem letošního ročníku ankety. Hlasování veřejnosti probíhalo od začátku března do konce dubna. Vyhlášení výsledků a předání cen proběhne při slavnostním večeru koncem června v Horáckém divadle v Jihlavě. Vítězové si kromě diplomu odnesou také finanční odměnu ve výši 30 tis., za 2. místo je 20 tis. a za třetí 10 tis. Kč. Podrobnější informace naleznete na: http://extranet.kr-vysocina. cz/dbman/tiskove_zpravy

Irena Koušková

15

Místa

Lidé prahnou po něčem, co sami těžko definují Obec proslavená nevolí k přebujelé byrokracii, větrnými elektrárnami, ekologickými farmami a záměry, které se proměňují v realitu. Obec, která má 652 obyvatel, i když oficiální statistika tvrdošíjně vykazuje 605. Obec, která má prapor, znak a místní ženy novodobé kroje. Obec, v jejímž čele stojí druhé volební období mladý starosta, vykonávající funkci zdarma. To jsou Jindřichovice pod Smrkem, které jsem navštívila 24. května, v době před volbami. A se starostou Petrem Pávkem jsem si o obci, kde končí vlak, povídala. životem. A konečná vlaku, kterou jste zmínila, byla v minulosti významným dopravním uzlem o šesti kolejích. Velká sláva a rozkvět Jindřichovic skončily v šedesátých letech 20. století, kdy došlo k brutálnímu odsunu původních obyvatel a československá lidová armáda dokončila dílo zkázy bořením všech domů, které nebyly v dané chvíli obývány, zničila veškerou infrastrukturu a vytrhala koleje vedoucí do Polska. Zplanýrovala pás pohraničí a zajistila, aby se zlý imperialista nedostal do socialistického tábora. Po vzoru sovětských bratří pak vznikaly státní statky, které za použití těžké techniky a meliorací devastovaly krajinu. To vše se snažíme napravovat. Představte, prosím, obec, v jejímž čele stojíte. A co kultura...? Jindřichovice pod Smrkem se nacházejí ve Tato lokalita, bohužel, přišla o kulturní tradice, Frýdlantském výběžku, v zóně trojmezí Eurorekteré existují např. na jižní Moravě. Smrtící ránu gionu Nisa a jsou ze tří stran obklopeny hranicí kulturnímu životu zasadila televize, přesněji řes Polskem. Je to obec s velmi bohatou historií, čeno komerční televize. Lidé bez protilátek se povědomí o ní sahá do 11. stol., první písemné stali obětí telenovel a dalších seriálů, což se prozmínky pak pocházejí ze 13. stol. Těžké obdojevilo tím, že spolu přestali mluvit a vymýšlet, bí zažila v době husitských nájezdů, kdy bylo co podniknou. V některých časech je obec jak zdevastováno obyvatelstvo a také vypálen kospo vymření. Ale na druhou stranu, po patnácti letech, během kterých lidé zpohodlněli a naučili tel sv. Jakuba. Většina obyvatel měla německý se konzumnímu životu, zjišťují, že je to vnitřně původ a ti, kteří přežili spolu s novými přistěhoneuspokojuje a jsou vyprahlí po něčem, co sami valci, založili o kilometr níže po proudu potoka těžko definují. Obec podporuje spolkovou činnovou obec, která se začala významně rozvíjet. V 18. století zde vzniká textilní továrna, ve které nost, a to nejenom fotbalisty a hasiče, ale i sdruje o století později zaměstnáno asi 3,5 tisíce dělžení přátel dětí, pěvecký sbor, klub žen atd. To, níků. Jindřichovice mají v té době statut městyse o čem mluvím, nejsou žádné velké kulturní se 2,5 tis. obyvatel, vzniká mnoho spolků, spor„taháky“, ale např. výlet Jindřichováků do parttovních a kulturních zařízení, hotelů atd. Vyslounerské obce Valeč na Karlovarsku nejen poskytl ží si přezdívku „Malá Vídeň“ pro svou honosmožnost společenské zábavy při kytarách, ale nou výstavbu, později ve stylu secese. Ač v té sblížil tři věkové generace. Pokud někdo chce době neexistovala oficiálně stanovená Evropská navštívit kino či divadlo ve městě, je to pro něj unie, společnost byla multikulturní a obyvatelstejně náročné, jako jet do supermarketu nakoustvo zcela běžně cestovalo za prací po celém pit. Veřejná doprava je zajištěna a organizace kontinentu. V Jindřichovicích se tím pádem vyspolečných kulturních zájezdů, např. do divadel, skytovaly komunity holandské, irské, řecké, něse ujal klub žen, který dostává příspěvek z obecmecké, polské a další, které žily společenským ní pokladny. ► Foto: M. Cais

16

Místní Kultura

Místa ► Jaký je rozpočet Jindřichovic v číslech – cel-

kové příjmy a výdaje. A kolik jde na kulturu? Přerozdělením peněz od státu dostanou Jindřichovice něco málo přes 3 mil. korun, což je o 4 mil. méně, než obec nutně potřebuje. Vlastní příjmy máme jen z provozu větrných elektráren, část těchto zisků je použita na splácení úvěru, díky kterému byly vybudovány, a část je nasměrována do ekologického fondu, ze kterého je možno poskytnout příspěvek či půjčku na ekologické potřeby obyvatel (např. zkvalitnění studny, pořízení domácí čističky, ekologické vytápěné apod.). Ostatní – grantové či dotační peníze získáváme z dalších zdrojů. Přesto uvolňujeme z obecního rozpočtu 10 – 15 % peněz na spolkovou činnost. Je v tom i podpora sportu, ale u nás není tato oblast tak dominantní jako jinde. Navíc to řešíme tak, že pokud požádá mužská část populace o příspěvek na fotbal, musí to zkonzultovat doma s manželkami, a řeknou-li i ony, že fotbal je důležitější než jiná spolková činnost, potom podpoříme fotbal. Samozřejmě, že záleží na stavu obecní pokladny v daném roce. Pracuje u vás kulturní komise, případně v jakém složení? Kulturní komisi ani radu nemáme, u nás rozhoduje zastupitelstvo v počtu devíti lidí. Vede obec kroniku, kdo ji píše a jak je odměňován? Nejstarší kroniku máme už z první poloviny 19. století a je vedena i v současnosti. V obci, kde je většina funkcí čestných, pracuje i kronikářka zadarmo. (O kronice viz str. 22) Mají jindřichovičtí prostor, kde by se mohli setkávat? Můj předchůdce prodal hospodu, bohužel i se sálem, který jsme si ještě před třemi roky pronajímali k zábavám, plesům a podobným společenským událostem. Nyní vlastní tento objekt noví majitelé a probíhá zde rekonstrukce. V obci tím pádem chybí nejen hospoda, ale hlavně prostor, kde bylo možné hrát např. divadlo. Doufám, že po dokončení rekonstrukce bude sál opět k dispozici. Jakou roli hraje v obci škola? V naší velkou. Ředitelka vede děti k tvořivosti a využívá každou příležitost, aby děti motivovala. Obec samozřejmě školu dotuje. 7-8 / 2006

Je obec členem nějakého sdružení či svazku? Jsme členem Euroregionu Nisa, Mikroregionu Frýdlantsko. Naopak jsme vystoupili ze Svazu měst a obcí, protože nereprezentuje tisíce menších obcí, ale v podstatě několik větších měst. Jaké možnosti vidíte pro vaši obec v cestovním ruchu? Já jsem zastáncem šetrného cestovního ruchu. Nemám rád megaprojekty, protože šetrná turistika koresponduje s udržitelným rozvojem. K nám do Jindřichovic přijede ročně cca 10 tis. lidí, zejména s cílem prohlédnout si větrné elektrárny a další ekologické projekty – bydlení, farmy atd. Zatím tady chybí potřebná infrastruktura – ubytování, stravování a další služby. Pane starosto, kandidujete za stranu zelených do PS Parlamentu, která má v programu vyčlenění 1 % ze státního rozpočtu na kulturu. Můžete krátce říci, kam by měla tato podpora směřovat? Stát by měl především plnit závazky, které přijal. Typickým příkladem naprostého selhání státu jsou památky, které, ač mnohdy chráněné, se rozpadají. Měla by být vypracována jasná evidence toho, co stát chrání, co eventuálně ochranu potřebuje a co chce stát chránit. Potom se ujmout péče o tyto objekty jako dobrý hospodář. Samozřejmě by měl podporovat ta kulturní zařízení, která neobstojí v konkurenci s komerčními aktivitami. Necítím se být úplně povolán k vyjmenovávání toho, co by měl stát podporovat, ale myslím, že by si mnozí mohli vzít příklad z ochotničení, kterému se lidé věnují s nadšením, protože chtějí, a nečekají za to peníze. Ale obecně vzato, kultura patří mezi oblasti hodné podpory. Někdy se zamýšlím nad tím, jestli nás příští generace budou vnímat jako „kulturu“, stejně jako některé dávno zašlé, nebo jestli naši společnost označí pouze jako civilizaci. A obávám se, že to bude spíš ta druhá varianta. Redakční slovo závěrem Když Petr Pávek nastoupil do funkce starosty Jindřichovic pod Smrkem, měla obec 583 obyvatel. Od té doby došlo k desetiprocentnímu nárůstu zejména mladší a střední věkové kategorie. Starosta to konstatuje s hrdostí, protože se mu daří nejen obrátit trend stárnutí a vymírání obce, ale také vytvářet podmínky k pospolitosti. A to je přinejmenším základ pro dobré kulturní klima. Ludmila Kučerová

17

18

Krajská metropole Pardubice s 93 tisíci obyvateli nabízí svým občanům i turistům množství různorodých kulturních aktivit. Na řadě z nich se město přímo či finanční podporou podílí. K osvědčeným a tradičním akcím stále přibývají nové, neotřelé. Lákají tak další zájemce, z nichž se občas dokonce stanou aktivní účastníci. Naopak obdivovatele dávných časů upoutá rozsáhlé historické jádro, vyhlášené městskou památkovou rezervací. Mezi hlavní památky patří zámek, který je druhým nejnavštěvovanějším objektem v kraji, dále Pernštýnské náměstí se Zelenou bránou, radnicí, měšťanskými domy a mariánským sloupem. Ministerstvo kultury zřizuje zdejší územní odborné pracoviště, součást Národního památkového ústavu, v režii Pardubického kraje působí Východočeská galerie, Krajská knihovna a Východočeské muzeum. Další městské kulturní instituce či zařízení provozované soukromými subjekty pak společně dávají základ příznivému kulturnímu klimatu. Rozpočet a kultura Město pamatuje pro letošní rok na kulturu částkou 61 milionů 643 tisíc Kč. Z toho je na granty – dotace v rámci Kulturního fondu – určeno 5 milionů 100 tisíc Kč. Obecná pravidla přesně stanovují podmínky pro čerpání těchto finančních prostředků. Kulturní komise se vyjadřuje k předloženým projektům, má i pravomoc vypsat tematický grant – např. na otevřené prázdninové kulturní aktivity získal pořadatel 100 ti-

síc Kč, což představuje polovinu celkových nákladů. Nejvyšší dotaci 550 tisíc Kč letos obdržel Grand festival smíchu (velký soutěžní festival divadelní komedie). Avšak konečné slovo při přiznávání dotací patří zastupitelstvu. Město zřizuje čtyři příspěvkové organizace – Východočeské divadlo (viz str. 40), Komorní filharmonii, Městské informační středisko a Kulturní dům Dubina, pod nějž spadá i Kulturní dům Hronovická a Divadlo 29. Evropský spolkový dům je součástí odboru kultury, sportu a cestovního ruchu magistrátu. Nová festivalová akce se osvědčila V loňském roce se Městské slavnosti nově rozrostly o jarní část, kdy proběhl nultý ročník festivalu Ostrovy/Islands. Festival oslovil zejména mladé publikum, ale díky kvalitě a pestrosti našel své diváky prakticky ve všech věkových kategoriích. Program nabízel workshopy, divadelní představení či pouliční koncerty. Nezvyklé bylo i využití městského rozhlasu k živému vysílání rozhlasové hry. Celá řada akcí proběhla v poněkud nezvyklém prostředí, například v supermarketu či kancelářích. Letošní ► Místní Kultura

Foto: E. Veselá

Pardubické kulturní menu

Místa ► slavnosti trvaly vzhledem ke kladnému ohlasu

čtyři dny. Hlavním pořadatelem bylo statutární město Pardubice (na akci přispělo 300 tisíci Kč) ve spolupráci s o. s. Terra Madoda a Divadlem 29. Práce s menšinami se daří Důkazem je například dobře pracující Romské středisko nebo Společenský klub pro romskou mládež. Obě zařízení nabízejí romským dětem, mládeži i jejich rodičům nejrůznější možnosti, jak trávit volný čas. Jde např. o doučování, taneční, hudební či sportovní kroužky, edukační pobyty pro matky s dětmi, letní i zimní tábory. Činnost je financována z městského rozpočtu. Vedoucí odboru kultury, sportu a cestovního ruchu pardubického magistrátu MgrA. Martina Kulhavá si vzájemnou spolupráci pochvaluje a spokojeně dodává: „V letošním roce do Pardubic zavítali v rámci programu ARION Univerzity Pardubice čtyři Britové a Rakušan. V našem městě sbírali zkušenosti při práci s etnickými a národnostními menšinami a největší zájem projevili právě o romskou problematiku. Mimo jiné navštívili komunitní centrum při občanském sdružení Darja a výše zmíněné Romské středisko“. Romové však nejsou jediní, kdo zde má své zázemí, další organizovanou komunitu v Pardubicích představují Vietnamci. Město zve k návštěvě Otázky cestovního ruchu (CR) jsou řešeny ve strategickém plánu rozvoje města a v nově zpracované Koncepci rozvoje cestovního ruchu. Funkci poradního orgánu rady magistrátu vykonává Komise pro propagaci města a CR sestavená z příslušných odborníků. Na veletrzích se Pardubice prezentují zejména jako „město perníků a koní“. Ke zlepšení pohodlí přijíždějících turistů jistě přispěje i připravovaná certifikace služeb CR. Nově se chystá vydání čtyřicetistránkové brožury s řadou základních informací a tipů pro návštěvníky. Ti pak mohou další potřebné údaje získat v Městském informačním středisku, které dnes jako příspěvková organizace města funguje od října 2003. K dobré orientaci v krajské metropoli přispívá navigační systém tvořený směrovkami s nápisy a piktogramy, doplněný několika interaktivními mapami. Ti, co rádi jezdí na kole, mohou využívat téměř 30 km cyklostezek. Eva Veselá 7-8 / 2006

Valdštejnské slavnosti aktivizují Jičín Valdštejnské slavnosti se konají v Jičíně každý druhý rok. Letos je o víkendu 19. až 21. května pořádal Svazek obcí Valdštejnova zahrada ve spolupráci s městem. Nejcennější na celé akci byla velká aktivizace jičínských škol, spolků a souborů i nejrůznějších umělců. Ti dlouho před slavnostmi zkoušeli, studovali, malovali..., prostě připravovali svůj program. Už v pátek chodil vévoda po jičínských školách, aby se pak sešel v aule Lepařova gymnázia se studenty a historiky, dlouze si povídali o době, ve které žil, i o valdštejnských skutcích. Věru nebyly všechny jen chvályhodné. Což ostatně dokazuje i výstava obrazů Michaila Ščigola v Porotním sále zámku, nazvaná Návraty Valdštejna. Pan malíř, znalec vévodových osudů, malířskou výpovědí zachytil jednotlivé epizody Valdštejnova života. Zajímavá byla vévodova snídaně v lodžii, kam mu stavitel Sebrgondi v podání ředitele muzea Gottlieba přinesl ukázat model jičínských valdštejnských staveb. Zcela improvizovaný rozhovor byl krásným hereckým koncertem. Výtvarné oddělení ZUŠ připravilo výstavu obrazů a plastik inspirovanou vévodou a jeho dobou. Je dobře, že představenými návrhy na Valdštejnův pomník žáci připomněli stále otevřenou otázku vévodova monumentu. proChor MÍSTA JABLONEC NAD NISOU (45 tis. obyv.): Spolek přátel města Jablonec nad Nisou a Městská galerie MY iniciovaly k příležitosti letošních oslav 140. výročí povýšení Jablonce na město vypsání anonymní soutěže na umělecký návrh městských insignií. Vítězný návrh bude vystaven v září v Městské galerii MY. (Jablonecký měsíčník, č.4, 2006) OLOMOUC (101 tis. obyv.): Univerzita Palackého se snaží přiblížit veřejnosti romskou kulturu. Jednou z akcí je představení dokumentárního filmu o talentované romské zpěvačce, kterou 13. 3. uvedl klub Pastiche filmz v sále Uměleckého centra místní univerzity. Snímek se jmenuje Vierka a režíroval ho Miroslav Janek. Činnost klubu podporuje i magistrát. Vloni se podílel na výstavě Zapomenutá a současná romská řemesla, každoročně pořádá festival Umíme se domluvit, Romskou pouť na Svatý Kopeček atd. (Hranický den, 14.03.2006)

19

20

Místa

Historické město roku 2005 ČESKÁ KAMENICE: Představitelé města s 5,7 tis. obyv. (Ústecký kraj) převzali u příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel (18. 4.) na Pražském hradě cenu za první místo v přípravě a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Získali tím také finanční prémii ve výši 1 milion Kč. O cenu se ucházela také další dvě města, a to Polná (5 tis. obyv., kraj Vysočina) a Uherské Hradiště (26,5 tis. obyv., Zlínský kraj), nominovaná z regionálních hodnocení čtyř desítek kandidátů. Česká Kamenice se dostala do konečné nominace společně s jihomoravskými Boskovicemi už loni, vítězem se však staly Františkovy Lázně. Letošní nejvýše oceněné město investovalo do obnovy městské památkové zóny od roku 1992, kdy celý program schválila svým usnesením tehdejší vláda, 85 mil. Kč. Ze státního programu regenerace letos radnice čeká 8,626 mil. Kč. Historické jádro zahrnuje 34 nemovitých kulturních památek, včetně náměstí Míru. Mezi nejvýraznější akce z hlediska regenerace města patřila v roce 2005 obnova interiéru v poutní kapli Narození Panny Marie, která navázala na stavební obnovu celého areálu. Na rok 2006 je v programu regenerace k dispozici na 160 mil. Kč, tedy částka stejná jako loni a výrazně nižší než předloňských 235 mil. Kč, přičemž v roce 1995 dosáhla až k hodnotě 350 mil. Kč. Trend úbytku peněz trvá od r. 2002, kdy stát věnoval nemalé prostředky na obnovu památek po povodních. [ika]

Otevřené kostely

BOHUMÍN: U příležitosti 750. výročí města se v neděli 28. května poprvé v historii otevřely všechny kostely v centru města. Stalo se tak v rámci kulturně-duchovní akce nazvané Kostely dokořán, kterou pořádalo občanské sdružení Premius – spolek pro víru a kulturu Bohumína. Akce byla první svého druhu v historii města. Konala se s cílem představit bohumínským občanům chrámové prostory, ale i kulturní a duchovní historii Bohumína. Během dne se zpřístupnily prostory bohumínských chrámů, kostelů i modliteben, které nabídly netradiční pohled na duchovní život a duchovní hodnoty ve městě. Návštěvníci mohli obdivovat kněžská roucha, staré knihy i liturgické předměty, které se běžně nepoužívají. Měli šanci podívat se na kúry k varhanám či vystoupit na kazatelnu. Dobrovolné příspěvky, které se vybraly, se použijí na další opravy duchovních stánků. [luk]

Šumná Orlice 2006

KOSTELEC NAD ORLICÍ: Město ve spolupráci se SK Rabštejn, ZUŠ F. I. Tůmy, Domem dětí a mládeže a za finanční podpory Královéhradeckého kraje pořádalo již čtvrtý ročník kulturně společenského happeningu Šumná Orlice 2006. Zahájení připadlo na sobotu 27. 5. 2006. Hlavním programem letošního roku byly Technické památky a stavby regionu. Cyklistický výlet s tematickými zastávkami a kulturním programem, za vydatné podpory protagonistů Šumné Orlice Davida Vávry a Radovana Lipuse, vedl z náměstí na rozhlednu ve Vrbici a končil na Novém zámku v Kostelci nad Orlicí. Během večerního programu byly oceněny nejlepší práce výtvarné soutěže: „Vymodeluj, postav, slep technickou památku nebo stavbu“. Závěr večera patřil promítání filmů z cyklu Šumná města. Tisková zpráva [luk]

Inzertní web města

MŠENO: Na webových stránkách města: http://www.mestomseno. cz/ je možnost vkládat nekomerční inzeráty pro region Mšenska a Kokořínska. Inzerát dlouhý nejvíce 250 znaků bude bezplatně vystaven po dobu 20 dnů. Ke komerční inzerci je možné využít stávajících rubrik Obchody, Služby, Výroba. Prostředky získané placenou inzercí jsou využívány výhradně k podpoře turistického ruchu v regionu, nebo na rozšiřování těchto stránek. Veškerou administraci na těchto inzertních stránkách spravuje obecně prospěšná společnost CESTOVNÍ RUCH KOKOŘÍNSKA, o.p.s. Webové stránky města Mšena zaznamenávají od svého vzniku stále rostoucí návštěvnost – od března již pravidelně dosahují přes 8 tisíc návštěv měsíčně. [luk] Místní Kultura

Místa

Kaple znovu vysvěcená Na Hlásce, místní části Liberka v Orlických horách (počet obyv. 699, okr. Rychnov nad Kněžnou, Královéhradecký kraj), opravili a znovu vysvětili kapli. Potvrdil to nový starosta Jiří Šimerda (ve funkci je po tragické smrti bývalé starostky Jany Malé od 1. dubna letošního roku) s tím, že oprava kaple Nanebevzetí Panny Marie

MÍSTA BOHUMÍN (23 tis. obyv., okres Karviná): Celý letošní rok bude v Bohumíně prostoupen desítkami akcí, které byly připraveny u příležitosti 750. výročí založení města – první zmínky o založení osady Bogun v r. 1256 v katastru dnešního Starého Bohumína. Hlavní oslavy se uskuteční 10. 6. v Parku Petra Bezruče. V areálu letního kina se v červenci bude konat filmový festival a koncem srpna 6. ročník Léto-kruhů s tematicky zaměřeným dřevořezbářským plenérem. Jubileum připomene i Starobohumínská pouť, nultý ročník hudebního festivalu atd. V průběhu roku vyjde publikace Historický průvodce Bohumínem. Představitelé katolické církve ve Starém Bohumíně a občanské sdružení Klub historie Starého Bohumína v průběhu oslav plánují instalaci nových zvonů v kostele. (Oko, č.4, 2006) DOLNÍ ŽANDOV (1,2 tis. obyv., okres Cheb), CHEB (33 tis. obyv.): Oživit skomírající kulturu na venkově si klade za cíl občanské sdružení Království slunce sv. Michaela. Připravuje nejrůznější akce v Dolním Žando-

přišla na 325 tisíc korun, z toho 90 tisíc činila dotace Královéhradeckého kraje. Původní kaple, kterou letos 7. května ve 13 hodin za účasti více než 150 občanů ze všech šesti místních částí Liberka znovu vysvětil rychnovský páter Petr Stejskal, bývala dřevěná, od roku 1930 cihlová. V roce 1944 byla po nahození vysvěcena. Loni v květnu proběhly v Liberku oslavy 695. výročí první písemné zmínky o obci. Při této příležitosti obec vydala pamětní knihu a v tamním dřevěném kostelíku Petra a Pavla, skvostu lidové architektury ze 17. století, byly vysvěceny obecní prapor a znak. Josef Krám MÍSTA BRODEK U PŘEROVA (2 tis. obyv., okres Přerov): Do druhé sezony vstupuje série hudebních pořadů, kterou pro obyvatele Brodku u Přerova pořádá místní občanské sdružení Kultura na dosah ruky. (Zakladateli jsou římskokatolický duchovní, majitel místního zámku a starosta obce.) (Prostějovský den, 18.03.2006) ŠPINDLERŮV MLÝN (1,3 tis. obyv., okres Trutnov): Do modernizace Turistického informačního centra a Městské knihovny investovali ve Špindlerově Mlýně více než 500 tis. Kč. Multifunkční místnosti poslouží pro výstavy výtvarného umění i k promítání filmů. (Krkonošské noviny, 11.01.2006)

7-8 / 2006

vě a Paliči (m.č. Chebu). V Dolním Žandově založilo dětský pěvecký kroužek Ďáblíci. Jednou z připravených akcí byl např. koncert konaný v paličském kostele sv. Anny, který měl připomenout, že kostel může sloužit jako místo možného kulturního vyžití. (Chebský deník, 29.04.2006) ODOLENA VODA (4,9 tis. obyv., okres Praha-východ): V Odolena Vodě končí generální rekonstrukce kulturní památky, rodného domku spisovatele a básníka Vítězslava Hálka. Akce byla financována z rozpočtu města a z podpory fondu obnovy památek Středočeského kraje v r. 2004 ve výši 130 tis., v r. 2005 50 tis. Kč. Dosavadní náklady stavebních prací překročily 900 tis. Po dokončení rekonstrukce bude Hálkův dům přístupný veřejnosti celoročně každou sobotu a navíc v měsíci září ve Dnech evropského dědictví. Také při různých kulturních akcích, které se v něm konají. V připravovaném projektu financovaném z fondů EU „Osobnosti Středočeského kraje“ se stane osobností města právě Vítězslav Hálek. (Odolen, č.3, 2006) CHEB (33 tis. obyv.): Za 20 mil. Kč koupí město Cheb od římskokatolické církve bývalý františkánský klášter na stejnojmenném náměstí. Po letech vyjednávání s plzeňským arcibiskupstvím o tom rozhodli chebští zastupitelé. Na jeho úpravy je v rozpočtu města vyčleněna částka 5 mil. Kč. (MF Dnes, 04.01.2006)

21

22

Kroniky

Kronika psaná švabachem S otázkami na kroniku Jindřichovic pod Smrkem, ležících ve Frýdlantském výběžku, jsme se obrátili na místostarostu obce Pavla Novotného. Od kterého roku se v Jindřichovicích vede kronika? A jsou záznamy doplňovány kontinuálně bez přerušení? Historie obecní kroniky v Jindřichovích pod Smrkem se dá vystopovat až do roku 1827. Záznamy v ní sepsané seznamují s historií obce a s jejím zřízením až do roku 1933. Druhá obecní kronika popisuje historii z prvního svazku, byla psána v letech 1954 – 1972. Roky 1933 – 1954 jsou v ní zachyceny velmi pečlivě z poznámek starého kronikáře a vyprávění pamětníků. V současné době je vedena obecní kronika zdejší kronikářkou. Jsou nejstarší zápisy v jiné, než českém jazyce? A v případě, že ano, máte k dispozici překlad? První kronika je sepsána německým švabachem, překlad do češtiny bohužel nemáme. Další kroniky se vedou v českém jazyce. V jaké formě se vede pamětní kniha nyní, je pořizována také fotodokumentace? Kronika se vede i nadále v knižní formě s použitím aktuálních materiálů o obci. Fotodokumentace je jak součástí kroniky, tak se shromažďuje na obecním úřadě. Kde jsou kroniky uloženy? Kroniky jsou uloženy v trezoru obecního úřadu kromě kroniky aktuálně psané. Kdo a při jakých příležitostech může do kronik nahlížet? Do kronik je samozřejmě možno nahlížet a pořizovat z ní výtahy. Vše se děje přímo na obecním úřadě (není možné kroniky zapůjčovat cizím osobám). Veřejnost se může s kronikami seznámit při akcích k tomu určených. Tou poslední byla celorepubliková akce „Březen měsíc internetu“, do které se zapojila i naše knihovna, a v rámci besedy o historii Jindřichovic byly obě kroniky vystavené. Můžete přiblížit osobnost kronikáře? Pan starosta uvedl, že kronikářskou práci vykonává zdarma, nedostává alespoň symbolickou odměnu? To, kdo začal jako první vést místní kroniku, se bohužel neví, dopisoval ji zdejší tajemník Adolf Franziska (zemřel 18. 11. 1933 ve věku 70 let), který byl 38 let úředníkem obecního úřadu

a veškeré tehdejší důležité události archivoval. Na vzniku druhé kroniky má zásluhu Jindřichovický občan pan Alois Pechar (1894 – 1976), který ji po dobu 18 let sepisoval. Údaje čerpal z první kroniky a pokračoval až do 31. 12. 1972. Současnou kroniku vede zdarma bez jakéhokoliv nároku na odměnu paní Zdenička Kopecká, jí pak patří dík za to, že je mapována historie obce do současné doby. Víte o dalších kronikách v obci, např. školní nebo nějakého spolku? Existuje kronika zdejšího fotbalového klubu FK Sokol. Záznamy v ní ovšem nejsou od roku 1994 doplňovány. V obci se najdou i kroniky bývalé pionýrské organizace či kronika základní školy. Co v souvislosti s jindřichovickými kronikami považujete za nejzajímavější? To, že se podařilo uchovat do dnešních časů první obecní kroniku, je ohromným úspěchem. Skvělým zjištěním je skutečnost, že se i v současné době najde někdo, kdo dokáže zaznamenat pro naše potomky něco z naší historie. Kronika naší vesnice je zároveň obrazem lidí, kteří v ní žijí a podílejí se na jejím rozkvětu. Zajímala by mě ještě publikace, kterou připravujete. Můžete přiblížit záměr a stav příprav? Vydáním knihy chceme poskytnout obraz o historii naší obce. Zdejší občané nemají příliš možností, jak se s její bohatou minulostí seznámit, a proto vzniká uvedená publikace. Údaje v ní zveřejněné budou čerpány především z obou kronik, řady dalších publikací a z ústního vyprávění starousedlíků. Měla by obsahovat řadu dochovaných fotografií a pohlednic, které v současné době shromažďujeme. Rádi bychom vše uskutečnili v letošním roce. Ludmila Kučerová KRONIKY OSTRAVA (311 tis. obyv.): V Heřmanicích, součásti Slezské Ostravy (m.č. Ostravy), vyšla v r. 2006 kniha Z minulosti Heřmanic autora Mojmíra Najzara, současného dlouholetého kronikáře obce. Kniha obsahuje historii od první zmínky o obci do současnosti. Vychází z místní kroniky, kterou založil a vedl otec autora Josef Najzar. (Moravskoslezský deník, 31.03.2006)

Místní Kultura

Kroniky

Kroniky, kronikáři, muzea a archivy kraje Vysočina počtvrté

V předchozích číslech Místní kultury jsme se pro informace z této oblasti vydali na Jihlavsko, Havlíčkobrodsko, Pelhřimovsko a Žďársko. Závěr tohoto miniseriálu je věnován Třebíčsku. Muzeum Vysočiny v Třebíči oficiálně ukončilo spolupráci s obecními kronikáři po roce 1989. Tuto agendu převzal v roce 1996 zdejší Státní okresní archiv (SOkA). Jím realizované semináře probíhají jednou ročně a střídají se s tematickou exkurzí, kterou připravuje SOkA v Třebíči v součinnosti s dalšími archivy – např. v září 2004 proběhla exkurze do archivu pro okres Břeclav se sídlem v Mikulově, spojená s návštěvou Lednicko-valtického areálu. „Spolupráce s kronikáři se nám osvědčila. Náš vstřícný přístup se odrazil v předávání obecních kronik do archivu a kronikáři s námi navíc konzultují texty připravovaných publikací o svých obcích, což nám umožňuje zachytit případné nepřesnosti v historických údajích. Také můžeme pro obce sami připravit některé kapitoly,“ říká ředitelka SOkA v Třebíči Mgr. Jitka Padrnosová a dodává: „kronikářům pomáháme s přípravou výstav, které se často konají při příležitosti obecních výročí, zajišťujeme již zmíněnou odbornou spolupráci i při přípravě pamětních publikací, překládáme archiválie, vyhledáváme podklady pro nové obecní znaky atd.“ Pro začínající kronikáře se konají speciální semináře – v únoru 2004 jej např. vedl zkušený a dlouholetý kronikář Přibyslavic (804 obyv.) E. Škorpík. Neformální kontakt muzea s kronikáři pokračuje. Například v roce 2004 oslovilo třebíčské muzeum obce a kronikáře z okresů Třebíč a Žďár nad Sázavou s žádostí o spolupráci při identifikaci jevů tradiční lidové kultury. Zájem projevilo 178 obcí a většinou se do této činnosti chtějí zapojit právě kronikáři. Navíc, pokud pisatel kronikářských zápisů zavítá do muzejní instituce, vyjdou mu její pracovníci vstříc. Například loni spolupracovala knihovnice s kronikáři z Čáslavic (616 obyv.) a Stříteže (445 obyv.). Na závěr trochu statistiky: Okres Třebíč má dnes 173 samostatných obcí. Původně se kronika psala v 201, z nichž je však dnes téměř třicet jen osadami, tedy součástmi jiných celků. Podle údajů SOkA vedlo kroniku počátkem minulého roku 148 obcí a v loňském roce předalo do archivu kroniky zachycující období 1924 – 2002 pět z nich. Eva Veselá 7-8 / 2006

Pravidla kronikářské práce se mění

Počátkem května připravil Mgr. Tomáš Hromádka (kronikář městské části Praha – Velká Chuchle) další, již 12. číslo Zpravodaje pro obecní kronikáře a vlastivědné pracovníky, Kroniky a kronikáři. Jeho hlavním námětem se stalo přijetí nového kronikářského zákona na jaře letošního roku, který vyšel v částce 46 pod číslem 132/2006 ve Sbírce zákonů a v červenci 2006 vstupuje v platnost. Čtenář má možnost seznámit se ve třech číslech tiskoviny Kroniky a kronikáři (č. 10 – 12) s celým procesem vzniku zákona – od parlamentního tisku č. 940 přes stanovisko vlády, debaty poslanců v prvním čtení k upravenému návrhu a zamítnutí senátem až po schválení sněmovnou a podepsání zákona prezidentem republiky. Řadu zajímavých údajů přináší i rozhovor se spolupředkladatelkou zmíněného zákona – poslankyní PaedDr. Jitkou Gruntovou, která se jako historička zabývá dějinami 20. století a má tedy ke kronikářské problematice velmi blízko. Na přípravě této právní normy pracovala víc než rok. Postupně vzniklo několik verzí, které vycházely z podnětů kronikářů a archivářů – přijata byla až ta jedenáctá. Druhá polovina zmiňovaného zpravodaje městské části pak přináší výběr z článků věnujících se této problematice na stránkách regionálních i celostátních deníků. Nechybí ani přepisy rozhlasových či televizních rozhovorů. Zpravodaj Kroniky a kronikáři si můžete objednat na adrese: Mgr. T. Hromádka, Hlavní 81, 141 00 Praha 4, e-mail: [email protected]. Zájemci mohou získat i chybějící čísla nebo celý komplet v xeroxové podobě za 600 Kč. Roční předplatné (dvě čísla) přijdou na 86 Kč. Řadu potřebných informací zjistí kronikáři na webu http://kronika.sf.cz. Kromě úplného znění nového zákona je tady k dispozici i starší související legislativa a další. Eva Veselá

23

24

Jirkovské kulturní zařízení má široký záběr

V Jirkově (Ústecký kraj), v němž žije přes 21 tisíc obyvatel, nastala letos v oblasti kultury změna. Pořadatelské funkce od odboru školství, kultury a tělovýchovy MěÚ převzalo Kulturní, vzdělávací a informační zařízení (KVIZ), příspěvková organizace zřizovaná městem.

Foto: archiv KVIZ

Svou činnost rozvíjí současně na několika místech, a to v informačním centru, kulturním domě Z. Glückseliga a zejména v zámku Červený hrádek. Pro lepší orientaci je třeba se o jednotlivých složkách zmínit podrobněji. Informační centrum se nachází v historické části města, v přízemí budovy, v níž sídlí i Galerie Jirkov. Kulturní dům Zdeňka Glückseliga je situován na sídlišti v Nových Ervěnicích (tady probíhají plesy, taneční zábavy, akce pro děti, zábavné pořady atd.) a zámek Červený hrádek najdeme ve stejnojmenné městské části Jirkova. Historie Červeného hrádku Tento barokní čtyřkřídlý objekt vznikl ve druhé polovině 17. století na místě bývalého středověkého hradu. V roce 1938, kdy zámek patřil německému rodu Hohenlohe, se právě zde sešel anglický vyjednavač Runciman se zástupci Henleinovy Sudetoněmecké strany před osudnou Mnichovskou dohodou. Po roce 1945 se stal Červený hrádek majetkem československého státu a sloužil jako školské či nemocniční zařízení. V roce 1995 jej získalo město Jirkov. Přibývá kulturních aktivit Zprvu patřil zámek kulturním aktivitám zhruba z jedné třetiny. Expozice se však stále rozrůstají a tuto skutečnost odráží i cena vstupného – původní plné ve výši 10 a snížené 5 Kč se ustálilo na současných 40 a 20 Kč. Zakoupená vstupenka opravňuje i k prohlídce městské věže. Návštěvníci si mohou prohlédnout kapli, Rytířský sál, galerii, místnosti vybavené zámeckým mobiliářem (zápůjčka z chomutovského muzea) či pracovnu M. E. Hohenlohe. Na historii 2. světo-

vé války pohlíží unikátním způsobem expozice Střepy z letecké války, zatímco kinetické dřevořezby či dřevo jako výrobní nástroj lze zhlédnout na výstavě Pohyblivé dřevořezby. Od května zde mohou zájemci navštívit stálou výstavu loutek rodiny legendárního loutkaře Matěje Kopeckého a navíc se zvažuje vybudování muzea pohádek. V nedalekém objektu bývalé jízdárny si na své přijdou naopak příznivci staré hasičské techniky. K dalším kulturním aktivitám se nabízí také rozsáhlý zámecký park. Nejvýznamnější událost letošní kulturní sezony „Noční zámek“ už sice proběhla v červnu, ale pozvání můžete přijmout na Moravský den (16. září) nebo na Štědrý den, kdy se zde představí Živý betlém. Zámek bude sloužit vzdělávání i cestovnímu ruchu V letech 1995 až 1996 byla svépomocí i díky dotacím zahájena dlouhodobá rekonstrukce zámku. Například od roku 2002 se městu dařilo získávat dotace z Evropské unie na vytvoření střediska se vzdělávacími, ubytovacími a stravovacími službami – provoz zahájí na podzim. Phare přispělo částkou ve výši 8,2 milionu Kč a město vložilo čtvrtinu rozpočtové částky. S podporou dotace ve výši 3,4 milionu Kč ze Společného regionálního operačního programu, spolufinancovaného EU, byla zahájena realizace projektu Zámek Červený hrádek – centrum cestovního ruchu. Na tuto akci město vyčlenilo 4,5 milionu Kč. Na zajištění pracovních míst v KVIZu získává organizace dotace z fondu lidských zdrojů Úřadu práce v Mostě. Zámek nabídne ubytování v klasických pokojích i dobových apartmánech pro ► Místní Kultura

Kulturní domy, Kina

Do kina

nejen za poezií stříbrného plátna Prvním kulturním objektem postaveným v Jirkově se stalo kino. Avšak zájem diváků o jeho projekce během let kolísal. Například období po roce 1989 znamenalo i pro toto kulturní zařízení pokles zájmu návštěvníků. Zatím nejméně, necelých 10 tisíc, jich přišlo v roce 2001. Změna nastala předloni, kdy se počet diváků přehoupl přes 19, vloni přes 17 tisíc. Od počátků po dnešek První jirkovští diváci podlehli kouzlu „pohyblivých obrázků“ již před 110 lety. Tehdy zde začalo promítat putovní kino Öser, zřízené Adolfem Laurinem. Od roku 1913 se na filmy chodilo do dnešního hotelu Praha, a to až do 30. září 1930. V tento den bylo slavnostně otevřeno současné kino, které nabídlo žhavou novinku – zvukový film. Podíváme-li se na starou fotografii, pořízenou krátce po otevření, musíme konstatovat, že původní budova nedoznala výraznějších změn. To však neplatí o interiérech a zejména o technickém vybavení, protože zde během let proběhlo několik více či méně rozsáhlých rekonstrukcí. Kinosál byl postupně vybaven moderním zvukovým systémem, videoprojekcí, účinnějším zabezpečením proti nezvaným hostům apod. Letos bude např. vyměněno topení v sále a proběhne rekonstrukce pódia, aby se umožnilo pořádání i dalších kulturních akcí. Zdejší kulturní život město podporuje i tím, že každoročně poskytuje dotace na provoz ve výši asi jedné třetiny až poloviny celkových nákladů. Zbytek je kino, díky pestré nabídce nejen filmových představení, reklamě a pronájmu, schopno si vydělat samo. ► celkem 30 osob už od letošního srpna. Lůžko-

vou kapacitu doplní potřebné stravovací zázemí, které se naráz postará až o stovku hostů. Informační centrum Důležitou součástí KVIZu je informační centrum, které ve všedních dnech poskytuje klasické služby, tj. informace o památkách, kulturních akcích. Doporučí vám, kam zajít s dětmi či kde se dobře vaří. Zakoupit tu lze řadu publikací, map a různých upomínkových předmětů. Netypickým produktem je nabídka přednášek a konzultací v rámci primární protidrogové prevence pro školáky všech stupňů i pro širokou veřejnost. Pracovnice IC také zajišťuje od května do září prohlídku nedaleké městské věže, která je součástí děkanského kostela sv. Jiljí. Eva Veselá 7-8 / 2006

Divák chce být hýčkán Město Jirkov se potýká s jednou z nejvyšších nezaměstnaností u nás. Proto nájemce kina hledá možnosti, jak přilákat diváky, a tak nabízí různé slevy. Permanentka neboli předplatné je nabízena v několika variantách. Např. jako dárková skýtá dvě možnosti: její příjemce si buď vybírá představení do určité finanční částky, nebo si předplatí počet představení. Této možnosti využívají i zdejší firmy – na speciální vstupenku se zezadu dávají razítka, cena vstupného a datum. Po zaplnění (většinou jde o 10 až 12 filmových představení) je příslušná částka vyúčtována objednavateli. Pokusně zatím probíhá využívání tzv. Relax pasu, který funguje jako „stravenka“ na kulturu a relaxaci. Oblíbené jsou i skupinové slevy: při zakoupení 5 vstupenek se z ceny odečítá 5 % a při 10 je sleva 10%. Zvažují se i tzv. „rodinné dny“ jedenkrát za měsíc, kdy by na vybraná představení (sobota) dostala celá rodina např. 20% slevu. Filmová představení a další aktivity Budova kina patří městu Jirkov a nájemce Ing. Miloš Kubelka je provozuje od roku 1996 na živnostenský list. Nejméně čtyřikrát do týdne promítá podle stanoveného programu, další projekce připravuje pro mateřské a základní školy. Oživení přinesly tematické filmové festivaly, oblíbené jsou také besedy s tvůrci či aktéry promítaných českých filmů. Na jevišti dále probíhají přehlídky dětských a mládežnických souborů, akce občanských sdružení atd. V minulém roce se uskutečnilo 355 promítání pro veřejnost a dalších 92 mimořádných akcí (projekce pro školy, divadla, koncerty, přehlídky apod.). Mezi nájemcem kina a kulturní komisí města panuje vzácná shoda, návrhy na obohacení provozu o další nefilmové aktivity bývají vesměs kladně přijímány. „Dnešní vybavení kina umožňuje nabídnout divákovi větší zážitek. Rád bych zvedl lidi od televizí a počítačů, vždyť nejlepší zábava vždy byla, když se člověk nějak osobně zapojil,“ dodává Ing. Kubelka. Eva Veselá

25

Děti - Mládež

Muzicírování s Mikešem Jméno nejslavnějšího kocourka v dějinách české kultury, kterého přivedl na svět malíř Josef Lada, nese také dětský hudební soubor z Říčan (10,7 tis. obyv., Středočeský kraj). Přestože se členem Folklorního sdružení ČR (FOS) stal až letos a postavení ve své kategorii si bude muset teprve získat, už dnes má, zdá se, velice dobře „našlápnuto“. Zaujme nejen svým osobitým podáním tradic a příslušností k Ladovu kraji, ale také např. tím, že mezi jeho členy převažují děti předškolního věku. Jedinečný je pak díky doprovodu atypických dud. Vývoj a činnost Soubor, který přijal se svolením vnuka slavného malíře Josefa Lady jméno Mikeš, byl založen v roce 2004 na základě dlouhodobé spolupráce ZUŠ v Říčanech a MŠ Čtyřlístek. Jeho kmotry se stali hudební skladatel Pavel Jurkovič, který pro malé muzikanty napsal písničku Říčanský dudáček, a předsedkyně České hudební společnosti Míla Smetáčková. Soubor od r. 2005 přistoupil k občanskému sdružení Vlastivědná společnost Ladova kraje a od letošního ledna je členem FOSu. Na otázku, co očekává od vstupu do Folklorního sdružení ČR, odpovídá jedna z vedoucích Mikeše, učitelka z místní ZUŠ Iveta Sinkulová: „Rozhodně pomoc s organizací, možnost účastnit se prestižních soutěží a festivalů, nabídky zahraniční spolupráce a zanedbatelné pro nás jako dětský soubor není

ani pojišťování členů pro jednotlivé akce.“ Mikeš vystupuje 2 – 3krát měsíčně, nyní se připravuje na přehlídku dětských souborů Polabská vonička, na účinkování v rámci festivalu Jičín – město pohádky nebo na každoroční cyklus koncertů Adventní prozpěvování a samozřejmě je k vidění na akcích pořádaných městem. Radnice jeho činnost podporuje granty, letos ve výši 60 tis. Kč. Dotace na jednotlivé projekty se daří získávat i z kraje (30 tis. Kč pro rok 2006). Nelze pominout ani všestrannou péči rodičů a přátel souboru, který se každým rokem podílí na charitativních akcích např. pro nadace Pomozte dětem nebo Kapka naděje, zaštítěných mediálně známými osobnostmi. Podporu však Mikeš očekává především od města, jež např. uspořádalo loni poprvé tzv. Veletrh neziskových organizací s cílem napomoci rozvoji místních nekomerč- ►

Místní Kultura

Foto: archiv Mikeš

26

Děti - Mládež

Multimediální festival

► ních aktivit. Soubor tak uvítal možnost společné propa-

gace, nové kontakty a příležitost k dalším vystoupením. Folklor a vztah k regionu Soubor si vytvořil program písňových tematizovaných pásem – vánočních, velikonočních, adventních atd. Svou činností se zaměřuje na lidovou slovesnost a písně Středočeského kraje. Ačkoliv tato přípražská oblast nemá vyhraněný typ folkloru, daří se vyhledávat a do repertoáru zařazovat např. původní písně o Říčanech, Popovicích, Čerčanech a nově je aranžovat s využitím unikátních dud. Jde o nástroj odlišný od klasického jihočeského typu jak zvukem, tak podobou. Vedoucí Mikeše to komentuje: „Vydávají hlubší tóny, protože mají netypicky dlouhý huk (basovou píšťalu). Nejsou sice tak výrazné, lidově řečeno ‚nemékají‛, zato je jejich zvuk sametovější.“ Ve sklepeních říčanského muzea našel a opravil jejich originál ředitel této instituce, sám nadšený dudák a folklorista Jan Vít-Trčka. Následně za finanční podpory Středočeského kraje vyrobil pro Mikeše kopii tzv. říčanských dud. Upraven musel být jen přívod vzduchu do nástroje, aby nebránil dudákovi ve zpěvu. Přes to, že region nemá svůj typický druh kroje, vystupují děti v tradičním lidovém oblečení. Navrhla ho akad. sochařka Jitka Trčková (pracovnice muzea) a inspirovala se především dobovými fotografiemi a obrázky J. Lady. Jak říká Iveta Sinkulová: „V souboru pracuje kolem čtyřiceti dětí z MŠ a ZUŠ. Ti mladší zpívají a tančí, třináct starších ve věku 10 – 18 let tvoří tzv. velkou selskou muziku – dvoje housle a klarinety, viola, violoncello, dudy a rytmické nástroje. Všichni, včetně nás sedmi dospělých, kteří se staráme pouze o organizační a repertoárové zázemí souboru, potřebujeme dva typy kostýmů – letní a zimní variantu. V letní již díky dotacím z kraje a města hrajeme. Kroje nám ušilo místní krejčovství, na ty zimní, stejně jako na další dudy, jsme letos požádali o příspěvky.“ V „mikešovské“ kronice dokumentující řadu vystoupení se lze seznámit s těmito spoře zdobenými, spíše pracovními oděvy, jak vystřiženými z Ladových obrázků. Vize do budoucna „Chtěli bychom nadále rozvíjet hudebnost dětí. Dnes už není pravidlem, že by se s nimi doma zpívalo. Přitom je lidová písnička pro další hudební vzdělávání mladých lidí nenahraditelná,“ konstatuje pedagožka ze ZUŠ. Připravila Irena Koušková 7-8 / 2006

Kulturní zařízení Ostrava-Jih, p.o. pořádá 30. listopadu v Kulturním domě K-TRIO v Ostravě-Hrabůvce 1. ročník mezinárodního festivalu žákovských a studentských multimediálních projektů s názvem www.COMP-OST. cz. Hlavním cílem je ukázat možnosti, které poskytují různá média, a probudit zájem mladých lidí a dětí o tvůrčí činnosti, nabídnout prostor pro prezentaci a podpořit jejich další aktivitu. Nad akcí převzalo záštitu ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo kultury a Nadace společnosti ČEZ. O spolupráci byli požádáni zahraniční partneři – Slovensko a Polsko. Soutěžní festivalová přehlídka je zaměřena na starší žáky a středoškolské studenty, kteří své projekty přihlásí do 30. 10. 2006 do čtyř tematických kategorií. Propozice, přihlášky a ostatní důležité informace najdete na webových stránkách www. COMP-OST.cz, které budou k dispozici od června. Kontaktní osoba: Bc. Miriam Lehocká, Dr. Martínka 4, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, tel.: +420 596 739 107, +420 731 472 996, e-mail: [email protected], www.kzoj.cz [ika] DĚTI - MLÁDEŽ MORAVSKÝ KRUMLOV (6 tis. obyv., okres Znojmo): Členové Krumlováčku – národopisného kroužku při ZŠ Klášterní náměstí ve Znojmě – pracují ve dvou základních skupinách (žáci prvního a druhého stupně). Kromě toho, že se soubor věnuje písním a tancům z Čech a Moravy, čímž se prohlubuje vztah dětí k našim národním tradicím, také přispívá k multikulturní výchově. V letošním školním roce se totiž jeho členská základna rozšířila o děti z Chile, Kazachstánu a Mongolska. Soubor i nadále navštěvují jeho bývalí členové a začal pracovat také s mladými hudebníky kapely Skaláci. Již neodmyslitelnou tradicí v práci souboru se stala vystoupení pro děti v onkologickém oddělení nemocnice v Brně-Černých Polích. (Moravskokrumlovské noviny, č.1-2, 2006)

27

28

Děti - Mládež

Šebkův Nymburk Od počátku letošního roku se přípravný výbor festivalu věnuje zajištění jubilejního 10. ročníku Polabské voničky – mezinárodního setkání školních folklorních souborů „Šebkův Nymburk“. V jejím názvu se objevuje jméno významného nymburského rodáka Svatopluka Šebka (1926 – 1996), který celý svůj život zasvětil sbírání lidových písní, zejména v oblasti Polabí. Přiblížit lidové tance a písně široké veřejnosti – tak by se dal stručně charakterizovat účel této akce. Hlavní pořadatelství leží na bedrech nymburského Městského kulturního střediska. Spolupořadateli jsou Dům dětí a mládeže Nymburk a dětský folklorní soubor Šáteček, působící při ZŠ Semice (obec u Lysé nad Labem). Ten má za sebou množství úspěšných vystoupení v Česku i v zahraničí. V jeho řadách se během 20 let vystřídalo nemálo dětí a pro mnohé z nich se folklor stal koníčkem na celý život. Nácviky probíhají v prostorách školy a členové souboru jsou nejen z Nymburka, ale také z devíti okolních obcí. Festival financuje město, dále se podílí Středočeský kraj a Folklorní sdružení ČR. Tradici má i záštita některého z členů vlády či parlamentu a starosty Nymburka. O dramaturgii se starají manželé Eva a Radomil Rejžkovi. Na festivalu, který proběhne ve dnech 14. až 17. září t.r., se představí 6 – 7 souborů a jeden soubor dospělých, letos pravděpodobně Hořeňák z Lázní Bělohrad. Zřejmě i tentokrát přijede zástupce z Ruska. Návštěvníci budou mít jedinečnou příležitost k seznámení s folklorem z různých částí naší republiky v dětském podání. Město navíc připravuje vydání almanachu, který přiblíží dosavadní ročníky a nabídne kromě fotografií i texty, přehled ocenění atd. Eva Veselá Místní Kultura

Handicap

Živá a mrtvá voda

„Společný svět“

Na konci května se v Centru denních služeb děčínského sdružení Slunečnice uskutečnilo slavnostní vyhlášení fotosoutěže Živá a mrtvá voda. Tato akce je unikátní tím, že autory soutěžních fotografií jsou mladí lidé s mentálním postižením. Do soutěže bylo přihlášeno 27 snímků, z nichž některé se velmi povedly. Vítězem a zároveň majitelem nového discmana se stal klient CDS-Slunečnice Jan Nedvěd, autor snímku „Kouzelná voda“. Druhé místo obsadil David Lux s fotografií „Hory na vodě“ a třetí místo získala Jitka Prelátová za snímek „Živá voda“. Radost z umělecké tvorby si však užili nejen soutěžící. „S klienty byla skvělá spolupráce. Bylo znát, že je focení baví. Samozřejmě bylo nutné jim při zacházení s fotoaparátem asistovat, avšak konečné rozhodnutí kdy a kam ‚vyletí ptáček‘ patřilo klientům. Hodně nás potěšil jejich zájem o tento druh umělecké činnosti, a proto již nyní plánujeme podobnou fotosoutěž na příští rok,“ komentovala akci předsedkyně sdružení Slunečnice Šárka Dostálová. Vyhodnocení fotosoutěže proběhlo formou zábavně soutěžního odpoledne, s netradičně pojatou vernisáží výstavy všech soutěžních snímků. „Škoda jen, že o fotosoutěž projevily malý zájem ústavy sociální péče. Propozice jsme rozeslali všem regionálním ústavům, ovšem s minimální odezvou. Rozhodně si nemyslím, že to bylo způsobeno nezájmem klientů. Ale možná jsme trochu naivní v očekávání, že všude ochotně zapůjčí ‚fotografům‘ s mentálním postižením techniku, vyrazí s nimi do terénu a nakonec se postarají o technické zpracování fotomateriálu. Zřejmě to hodně vypovídá o tom, jak se navzájem k sobě chováme jako lidé, a to platí i v normálním světě,“ vyjádřil se k fotosoutěži PR manažer Slunečnice Martin Zíka. [luk]

Okamžik – sdružení pro podporu nejen nevidomých ve spolupráci s Obcí spisovatelů vyhlásilo 2. ročník literární soutěže „Společný svět 2006“ pro zdravotně postižené autory. Motto: „Co neprožiješ osobně – tím neobohatíš svou zkušenost.“ Zúčastnit se mohou zdravotně postižení autoři všech věkových kategorií, kteří přihlásí svou dosud nepublikovanou soutěžní práci na téma volně odrážející osobní prožitek zdravotního postižení. Své práce spolu s přihláškou zašlete nejpozději do 31. července 2006 na adresu: Okamžik – sdružení pro podporu nejen nevidomých, Umělecká 5, 170 00 Praha 7 nebo na: [email protected]. Další informace získáte na tel. číslech pořadatele: 233 379 196, 775 209 055, 604 841 926 a na e-mailu [email protected]. Vedoucí akce: Petra Mračková (koordinátorka kulturních aktivit sdružení Okamžik). Více na: www.okamzik.cz, odkaz Kultura. [luk]

DĚTI - MLÁDEŽ ČR: V rámci projektu „Pod jedním sluncem?“ uspořádala Správa uprchlických zařízení ministerstva vnitra literární soutěž pro středoškolské studenty. Zúčastnilo se jí 300 autorů s celkovým počtem 346 příspěvků. Porota vybrala 16 nejlepších, které vydalo ve sborníku brněnské nakladatelství Větrné mlýny. Součástí projektu, jehož cílem je rozšířit povědomí veřejnosti o lidech v uprchlických táborech, byly také stovky akcí, např. výstav a koncertů. (Učitelské noviny, č.4, 2006)

7-8 / 2006

Dny umění nevidomých na Moravě

BLANSKO: Již po dvanácté se na blanenském zámku uskutečnil festival Dny umění nevidomých na Moravě. V pátek 9. června tu na komorním koncertu vystoupili mladí umělci David Šugárek a Martin Bzirský. První jmenovaný se kromě pravidelné koncertní činnosti věnuje také výuce klavíru na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Koncert se konal pod záštitou Muzea Blansko a Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky. [luk] HANDICAP BOHUMÍN (23 tis. obyv., okres Karviná): Městská knihovna v Bohumíně získá první zásilku tzv. zvukových knih – audiokazet zapůjčených z Městské knihovny Havířov. Byly zakoupeny v Macanově knihovně v Praze, jediné specializované knihovně pro nevidomé a slabozraké. Seznam zapůjčených titulů je od 15. 2. k dispozici v oddělení pro dospělé a na webu bohumínské knihovny, která bude mít tento soubor zapůjčený na dobu jednoho roku. Pro půjčování jakýchkoliv dokumentů, tedy i zvukových knih, platí, že zájemce musí být registrovaným čtenářem knihovny. Uživatelé starší 70 let si mohou půjčovat zdarma, ostatní (tj. ve věku od 15 let výše) platí roční čtenářský poplatek 100 Kč. (Oko, č.4, 2006)

29

Lidová kultura

Napřed krev a pak peníze… To říká o svém řemesle nejmladší držitel titulu Nositel tradice lidového řemesla Milan Macho. Ocenění v oboru pletení z loubku získal v roce 2003 ve věku devatenácti let. Pod jeho rukama vznikají užitečné výrobky, které okouzlují lidským umem a přírodním materiálem. Pletení z loubku, technika typická pro oblast šumavského podhůří – od Domažlic po Jindřichův Hradec, byla vždy domáckou výrobou. Zabývali se jí mimo sezonu zejména drobní rolníci, pro něž byla vítaným finančním přilepšením. Zboží však sami neprodávali, ale svěřovali překupníkům, kteří je rozváželi do širokého okolí. S rozvojem průmyslu ale tato technika zvolna zanikala a oživení se dočkala až po 2. světové válce. Zděděné řemeslo V okolí Suchdola nad Lužnicí (3,6 tis. obyv., Jihočeský kraj) se tomuto řemeslu věnovali výrobci sdružení v družstvu lidové výroby JIPRO. Jedním z nejlepších byl Adolf Veit z Tuště u Suchdola n. L. Pocházel ze zaniklé šumavské vesničky Nová Ves u Klikova, kde v létě kopal rašelinu a v zimě pletl košíky a další předměty. Od něho všechny znalosti a dovednosti převzal jeho vnuk Milan Macho. Techniku však ovládají i další členové rodiny. Na počátku je dřevo „Základní surovinu pro pletení představuje třeboňská borovice, která musí růst na chudém podloží – kameni nebo písku. Vybírám si stromy staré osmdesát a více let, rovné, s tenkými Foto: E. Veselá

30

lety. Kácení musí proběhnout vždy v zimě, tedy v době, kdy nemají mízu. Štípy dlouhé 1,3 až 1,5 metru dělím na čtvrtiny nebo osminy a přes léto je skladuji v kádích s vodou, aby dřevo nevyschlo a nedostalo modrošedou barvu,“ říká M. Macho a dodává: „během roku zpracuji šest až osm stromů, což představuje asi 5 m³. Záleží na tom, kolik při tom vznikne odpadu, ale ani ten nepřijde nazmar, protože s ním topím v dílně.“ Z jednotlivých štípů se odstraní střed, protože ten se nedá loupat. Pak se postupně oddělují tenké „šlajsky“, které se začišťují nožem (ten musí být ostrý, a proto o drobná poranění není nouze). Z nich se štípou směrem odshora dolů osnovní loubky, dále se upravují a máčejí ve vodě, aby byly ohebné. Slouží jako ucho košíku a osnova budoucího výrobku. Tou se dále proplétají zaplétací loubky, které se „tahají“ ze dvou nebo tří letokruhů. Štípají se ze špalků z dolní části borovice a jejich příprava je složitější. Po vytvoření dna vloží pletař mezi osnovní loubky formu určující tvar košíku. Nejsložitější operaci představuje ukončení výtvoru, které M. Macho provádí dvěma způsoby. Potom již následuje závěrečná úprava. Převážná část produktů však zůstává světlá, přírodní. Některé jsou mořeny, čímž získávají tmavě hnědou barvu. Základní tvary hotových výrobků vycházejí ze čtverce a obdélníku a dá se o nich říci, že jsou vlastně „upletené“ ze dřeva. Nestačí jen vyrábět… V dílně vzniká mnoho pozoruhodných předmětů – od malých schránek na ubrousky či ošatky přes košíky různých velikostí, tvarů a určení (na nákup, prádlo, dřevo) až po piknikové košíky, krabice s víky nebo nůše. Během roku spatří světlo světa kolem padesátky větších výrobků a řada drobnějších. Některé z nich vznikají také na objednávku. Naopak hotové lze zakoupit přímo v dílně v Tušti (místní část Suchdola n. L.), dále na řadě historických jarmarků, ve skanzenech atd. Oblibu si „pletené“ dřevěné košíky získaly i v zahraničí, stává se totiž, že přijede zákazník z Rakouska či Německa a nakoupí zde ve velkém. Eva Veselá Místní Kultura

Nemovité památky

Současné problémy památkové péče Jak dál v péči o památkový fond

V Senátu Parlamentu ČR se 16. května konalo veřejné slyšení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice k tématu památkové péče. Přineslo několik věcných a podnětných příspěvků s jasně formulovanými návrhy a výzvami. Veřejné slyšení bylo rozděleno do tří tematických bloků. Začátek patřil projevům o Stavu památkového fondu v ČR. V této části k přítomným hovořili prorektor UK, prof. M. Horyna o slabých stránkách a možnostech zlepšení stavu památkového fondu na území ČR, kancléř Biskupství litoměřického, dr. J. Macek připomněl nevyřešenou otázku církevního majetku, ing. Z. Novák, ředitel Matana, a. s., mluvil o udržování židovských památek a svůj referát na téma ochrany drobných památek v krajině přednesla ve Valdštejnském paláci také ředitelka Nadace Občanského fóra, akad. arch. Irena Bartošová,. (Svůj příspěvek nám poskytla ještě před oficiálním zveřejněním. My jsme z něj vybrali základní myšlenky – viz článek dále: Drobné památky v krajině.) Druhý tematický blok byl zaměřen na Financování péče o památkový fond z veřejných rozpočtů, rekapitulace období 2002 – 2006 a další perspektivy. V této části měli vystoupit také náměstci ministrů kultury a pro místní rozvoj, akad. arch. F. Formánek a doc. J. Patočka, ale veřejného slyšení se nezúčastnili. O to větší prostor dostali ing. P. Čížek, starosta Spáleného Poříčí, který přednesl jasné návrhy, z jakých zdrojů financovat péči o památky z pohledu obcí, svou vizi doložil příklady z historie. Dále J. Pospíšilová, radní pro kulturu a památkovou péči Středočeského kraje, s prezentací stanoviska Asociace krajů a B. Majdišová, předsedkyně správní rady Nadace českého kubismu. Ta ve svém vystoupení věcně hovořila o ekonomických souvislostech obnovy vily v obci Libodřice ve Středočeském kraji, v níž vzniká muzeum J. Gočára (psali jsme o něm v letošním dvojčísle Místní kultury 1-2). V posledním třetím bloku nazvaném Jak dál v oblasti nakládání s památkovým fondem ČR mluvil o návaznosti financování památek na strukturální fondy v referátu Nakládání s památkovým fondem – nedílná součást správy území Mgr. J. Brýdl, předseda Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu Parlamentu ČR, bývalý starosta Svitav. Dále příspěvkem o profesionalizaci ob7-8 / 2006

novy památek vyzval dr. J. Holeček generálního ředitele NPÚ, dr. T. Hájka k rezignaci. Stejně tak učinil doc. V. Girsa na závěr svého vystoupení na téma Památková péče – vize a zodpovědnost. Odmítavé reakce mnoha přítomných následně vyvolal projev dr. J. Plose, ředitele Kanceláře České komory architektů (ČKA) a sekretáře ČKA. Ve svém příspěvku Památková péče, architektura a urbanismus pro 21. století – změny nezbytné pro kvalifikovaný výkon památkové péče kritizoval zastaralý a nefunkční systém památkové péče a navrhl zavedení soukromých licencovaných konzervátorů a památkářů bez státního dohledu. Na to reagoval doc. J. Štulc, prezident české sekce ICOMOS, a vysvětlil nebezpečí, jež takový krok může pro památkový fond ČR znamenat. I v této sekci absentovali ohlášení řečníci z MK – odboru památkové péče i NPU. Irena Koušková Pozn.: Přepis všech dvanácti vystoupení bude zveřejněn na internetových stránkách www.senat.cz. NEMOVITÉ PAMÁTKY LYSICE (1,8 tis. obyv., okres Blansko): V létě 2006 začíná v lysickém zámku rekonstrukce kolonády, která je jeho dominantou. Akce si vyžádá 7 mil. Kč a skončí v r. 2007. (Rovnost-noviny pro Blanensko a Boskovicko, 21.04.2006) DĚČÍN (52 tis. obyv.), RUMBURK (11 tis. obyv., okres Děčín), MIKULÁŠOVICE (2,4 tis. obyv., okres Děčín): Kvůli nedostatku financí se opravy kostelů na Děčínsku protahují na několik let. Církve ani města nemají dostatek peněz, jsou odkázány na dotace. Mikulášovice během posledních 3 let opravily pouze průčelí místního kostela, ostatní části zůstávají neopravené. Město přispívá na opravy každoročně částkou 50 tis. Kč, zapotřebí je ale několikanásobně více. Stejné problémy jsou v Dolním Žlebu (m.č. Děčína). Již několik let se zde pořádá sbírka, za kterou stojí o.s. Dolní Žleb. Vybráno je zatím cca 30. tis. Kč. Na obnovu kostelů přispívá i město Rumburk, v r. 2006 částkou 150 tis. Je to ovšem nedostačující. (Děčínský deník, 13.04.2006)

31

32

Nemovité památky

Drobné památky v krajině Stejnojmenný referát přednesla na veřejném slyšení v Senátu Parlamentu ČR na téma Současné problémy památkové péče, jak dál v péči o památkový fond (viz předešlý článek), ředitelka Nadace Občanského fóra, akad. arch. Irena Bartošová. Ve svém vystoupení nejprve vyzdvihla úlohu božích muk, morových sloupů, kapliček, křížů, křížových cest a smírčích křížů jako projevů lidskosti: „V dnešní době můžeme jen těžko očekávat, že rodiče za záchranu svého nemocného dítěte postaví kapli, nebo že lidé po přestálých povodních na důkaz vděku, že hrůzu přežili, vybudují na náměstí sloup…“ Konstatovala růst zájmu o mapování a evidenci místních kulturních památek sdruženími či jednotlivci s tím, že se objevuje snaha vytvořit jednotnou metodiku evidence drobných památek. Na podporu zachování krajiny vznikly dotační programy – Evropské zemědělství pro rozvoj venkova a z českých Program obnovy venkova a program Péče o krajinu. Následně připomněla, jak se prolomením lhostejnosti ke stavu opomíjených objektů roztočil kolotoč problémů. Na některé z nich jsme upozornili i článkem v MíKu 5/06 „Našla se kaplička. Zn.: Barokní památka“ nebo dnes „Plastiky mezi paneláky“. Ve většině případů tyto stavby nejsou zaneseny v seznamech památek, proto se na ně nevztahují žádné oficiální dotační tituly. A právě to vedlo ke vzniku některých nadací. I. Bartošová se pak již věnovala činnosti a historii Nadace OF, která je jedinou s celorepublikovou působností každoročně finančně podporující drobné památky formou veřejně vyhlašovaného grantového řízení. Organizace vznikla v roce 1990 a ze začátku se věnovala především charitě. Po založení podobně orientovaných se soustředila na záchranu kulturního dědictví s důrazem na architektonické památky jako činnost hlavní. Tak již od roku 1996

uděluje granty v rámci programu „Opomíjené památky“. Za deset let se podařilo podpořit 106 projektů finanční částkou v celkové výši 4917 tis. Kč. „Naším cílem není jen dávat finance na opravy, ale zároveň podpořit dění a sounáležitost občanů v obci. Proto jsou přednostně vybírány projekty, kde je jasné, že dobročinnost a společná aktivita obyvatel je tradicí.“ Maximální výše grantu je 50 tis. Kč. „Získat jiné zdroje, pokud jde o podporu drobných památek, je smutný příběh,“ postěžovala si ve svém vystoupení ředitelka. V roce 2004 dostalo dané téma jednorázově zelenou i u Nadace VIA. Rok 2004 byl tedy pro podporu obnovy drobných památek nejpříznivější. Bohužel mohl být uspokojen jen zlomek žadatelů. Každoročně se do Nadace OF hlásí kolem 70 projektů, kladně vyřízeno jich je pouze cca 20, a to částkou kolem 1 mil. Kč. Zájem o nadaci je však daleko nižší ze strany dárců. I. Bartošová následně konstatovala: „Zatím jsem se nesetkala s firmou, která by byla ochotna nám darovat finanční částku do nadačního majetku, přestože za patnáct let se máme čím prezentovat.“ Cestou vytváření zisku sbírkami, loteriemi či benefičními akcemi se na drobné památky v krajině mnoho peněz nesežene. Ale díky příspěvku z veřejných zdrojů – z Nadačního investičního fondu, který Nadace OF získala v obou etapách výběrového řízení, má základ, ze kterého vhodným investováním může používat výnosy. Ty slouží z 80 % k udělování grantů a z 20 % na náklady nadace. „Bez zlepšení právních a daňových podmínek pro dárcovství, konkrétně daňové asignace a odpisy, a bez všeobecné podpory neziskových aktivit v ČR zmizí i tento, zdá se jeden z mála finančních zdrojů pro uchování drobných památek v krajině u nás,“ zakončila svůj projev I. Bartošová. Irena Koušková

Média na pomoc památkám

Koncem dubna zorganizoval senátní Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice předávání cen novinářské soutěže Média na pomoc památkám, kterou pořádají Syndikát novinářů ČR a nadace Pro Bohemia. Ceny byly slavnostně předány ve Valdštejnském paláci. Hned ve dvou kategoriích se objevilo o.s. Památník Hartmanice. Sdružení se po tři roky snažilo o záchranu unikátní horské synagogy s cílem rekonstruovat ji a otevřít v ní památník, který bude připomínat soužití českých, německých a židovských obyvatel v této oblasti. (Tento cíl se podařilo splnit a 16. 5. 2006 v rámci Roku židovské kultury se památník slavnostně otevřel.) Také medializace snah o záchranu hradu Pernštejna se odrazila v proměněných nominacích. Více na: http://www.npu.cz [ika] Místní Kultura

Nemovité památky

Zámek v soukromých rukách Zámek Potštejn bude přístupný od poloviny letošního roku. Uvedli to manželé Nováčkovi, majitelé tohoto barokního zámku, na 9. večeru pod deštníkem, přátelském setkání víc než padesátky regionálních osobností. Konalo se 4. května od 19 hodin v hotelu Praha v Potštejně. Tématem besedy byl zámek Potštejn, jeho obnova, stavební úpravy, záměry, plány, kulturní a společenské akce před zahájením zámeckého léta 2006 a spolupráce s obcí Potštejn. Neformální, příjemné a zajímavé setkání vrcholilo noční exkurzí do zámku, jehož první opravené čtyři místnosti v prvním poschodí se otevřou koncem června nebo začátkem července. Počítá se mj. s výstavkou o posledních majitelích Dobrzenských (noví vlastníci mj. opravili na místním hřbitově jejich hrobku) a do budoucna s rukodělnými dílnami a koncerty. Zámek byl poprvé veřejnosti provizorně zpřístupněn 5. července 2005. Stalo se tak za účasti stovky návštěvníků při zahájení výstavy historických pohlednic Potštejna a okolí ze sbírek manželů Hlinkových a sběratele Milana Sedláčka. Výstava proběhla ve dvou sálcích levého křídla postupně renovovaného zámku. Právoplatnými majiteli potštejnského zámku jsou třetím rokem manželé Lenka a Zdeněk Nováčkovi z Prahy a ti se o zámek příkladně starají – vybudovali stoupačky, zavedli nově elektrické vedení, vodu a plyn, kompletně rekonstruovali omítky. V prvním patře připravují typickou zámeckou expozici a v přízemí pořádání sezonních výstav. Ve spolupráci se starostou chtějí přitáhnout do Potštejna více turistů, aby se přišli podívat na krásný hrad i zámek – spojení zámku a hradu je tu ojedinělé. Za nemalé finanční prostředky restaurují zámeckou kapli i mramorový sál s krásným rokokovým stropem. Pohled zpátky Zámek, původně raně barokní hospodářský dvůr se starším jádrem, který nechal přestavět Jan Ludvík Harbuval de Chamaré v letech 1746 – 1749. Po roce 1945 byl vyvlastněn rodině Dobrzenských na základě Benešových dekretů a za komunizmu sloužil jako pobočka Ústřední školy ROH. Po roce 1989 se stal předmětem nekalých praktik – Fond národního majetku ho prodal za 20 milionů majiteli rychnovské cestovní kanceláře Zdeňku Paďourovi, ten však jeho kupní cenu neuhradil, a tak ho musel FNM vrátit. V druhém kole dražby v roce 1997 zámek za 4,5 milionu koupila s.r.o. Panda Medic Brno s omezením, že fond má 10 let předkupní právo a navíc by zámek musel být nejdříve nabídnut okresnímu úřadu. (Neoprávněně se jeho vlastníkem pak stala akciová společnost Zámek Potštejn Brno a jednalo se o dalším převodu na fyzickou osobu – Ing. Pavla Klimeše z Brna). Inzerující realitní kancelář Reality Horník České Budějovice tehdy na náš dotaz neuvedla současného majitele této nemovitosti. Josef Krám 7-8 / 2006

33

34

Plastiky mezi paneláky nikomu nepatří V pátém čísle letošní Místní kultury jsme otiskli článek o barokních kapličkách bez vlastníka a problémech s financováním jejich oprav. Stejný problém se týká plastik a dalších drobných objektů na veřejných prostranstvích sídlišť Prahy 9.

Foto: L. Samsonová

V sedmdesátých a osmdesátých letech rostly na Proseku paneláky jako houby po dešti. Protože komunistický režim podporoval umění ve veřejném prostoru – především socialisticko-realistické, mezi šedivými bloky domů byly osazeny asi dvě desítky plastik. Po listopadu 1989 se na ně pozapomnělo, neexistovala pořádná evidence a o sochy se nikdo moc nestaral. Asi polovinu z nich má ve správě Galerie hlavního města Prahy. Ta jich několik před pár lety předala městské části a finančně přispívá na jejich údržbu. Zbytek však zřejmě nikomu nepatří. Kromě sídliště Prosek, kde je plastik a podobných objektů většina, stojí některé i ve Vysočanech a Hrdlořezích. „Kapličky jsou aspoň kulturní památka, takže v určitém rozsahu za ně stát přebírá odpovědnost,“ říká vedoucí odboru školství a kultury městské části Praha 9 Helena Kvačková. „Pak jsou tady minimálně čtyři křížky, u nichž není jasné, čí jsou.“ Pokud se městská část pustí do opravy, vždy s nejistotou, jestli k tomu má oprávnění. „Je otázka, jestli by nás v případech,

kdy nejsme vlastníky, nemohl někdo případně i popohánět za utrácení peněz,“ krčí rameny vedoucí odboru. Jak se pozná umělecké dílo? Donedávna se o sochách nevedla řádná evidence. Seznam, který se podařilo vedoucí odboru z různých zdrojů dát dohromady, neodpovídá v některých názvech seznamu Galerie hlavního města Prahy. Část plastik se již v minulosti dostala do havarijního stavu, některé proto úřad nechal odstranit. Několik soch také zmizelo beze stopy a o jejich někdejší existenci se ví pouze ze svědectví pamětníků. „Když se třeba boural nějaký dům nebo předělávalo dětské hřiště, stavebníci možná nevědomky zlikvidovali i umělecké dílo, protože si jej nevšimli.“ U některých objektů je totiž, zvláště pro laika, těžké určit, co je nebo není umělecké dílo. Autory některých soch jsou přitom docela známí autoři, například Vincenc Makovský, Miloslav Chlupáč nebo Eva Kmentová. „Všechna díla jsem obešla s uměleckým odhadcem. Některá jsou socialis- ► Místní Kultura

Movité památky ► ticko-realistická a mají jen nějakou

užitnou hodnotu v ceně materiálu. Ale jiná mají docela velkou hodnotu. Pak nastává problém, jak je zabezpečit, protože je žádná pojišťovna nepojistí, když stojí v parku.“ Situaci ještě komplikuje autorský zákon. Ke všemu, co se se sochou provádí, je nutný souhlas autora nebo jeho dědiců. „Například jsem po manželce jednoho umělce chtěla, aby nám dovolila jednu plastiku jenom sundat z desetimetrové traverzy, která byla plná vody. Potřebovali jsme ji dát níž, na kamenný sokl. Ale ani to nám nechtěla dovolit,“ pokračuje Kvačková. „Nakonec jsme tento krok museli učinit z havarijních důvodů.“ Příběh bez pointy Problém s kapličkami, křížky i sochami tedy zatím zůstává nevyřešený a neobejde se bez dalšího pátrání. Galerie hlavního města v současnosti provádí inventuru, takže se možná dočkáme dalších překvapení. Kulturní objekty, i když se nám u některých může zdát jejich hodnota pochybná, jsou součástí naší historie a nutno je chránit. Je však třeba najít nejen peníze, ale i právní rámec. A to se ukazuje jako nelehký úkol. Filip Grygera Přetištěno z novin MČ Praha 9 Devítka, redakčně kráceno a upraveno MOVITÉ PAMÁTKY JIŘÍKOV (300 obyv., okres Bruntál): Dřevěný betlém řezbáře J. Halouzky z Jiříkova byl zapsán do české Guinessovy knihy rekordů jako největší betlém v Evropě. Zatím má přes 50 soch. Umělec chce každý rok svého života vytvořit další sochu. Na jejich výrobu používá dřevo z lípy, topolu, olše a dubu. Socha Josefa měří 2 metry, slon váží 1,5 tuny. V adventní době betlém zdobil náměstí v Olomouci a v Brně, jinak je spolu s dalšími díly řezbáře vystaven v jeho Zahradní galerii v Jiříkově. (Náš domov, č.20-21, 2005)

7-8 / 2006

Sdružení Via aurea

zachraňuje křížovou cestu Nachází se ve Dříši, místní části Deštného v Orlických horách. 160 tis. pomohl Česko-německý fond budoucnosti, 50 tis. přispěla Nadace Občanského fóra a obec Deštné v Orlických horách k tomu letos přidává 150 tisíc korun. Předsedkyní sdružení Via aurea je dvacetidevítinásobná mistryně světa ve skibobech (z toho čtyřikrát juniorská) a sedminásobná celková vítězka Světového poháru Irena Dohnálková-Francová. Sdružení se již zasloužilo o záchranu Kunštátské kaple na vrcholcích Orlických hor a nyní druhým rokem obnovuje křížovou cestu na mariánském poutním místě Dříš, v němž je i kaple Panny Marie Deštenské a pramen léčivé vody. Kromě čtrnáctého zastavení – to jediné zůstane na původním místě – budou kapličky obnovené křížové cesty rozmístěny podél cesty ve směru k hotelu Panorama. Na její slavnostní vysvěcení začátkem letošního července – do té doby se obnoví i pramen – dostal pozvání biskup královéhradecký Dominik Duka a zavítají sem i vysídlení němečtí rodáci. Kaple byla před deseti lety obnovena a zrekonstruována ze sbírky německých vysídlenců. Na záchranu této památky ve velmi špatném technickém stavu, jejíž jednotlivá zastavení byla poškozena a poházena v okolí, předložilo sdružení Památkovému ústavu Pardubice projekt. Dostali od něj souhlas a v případě potřeby i nabídku další odborné konzultace. Na toto poutní místo přicházívalo koncem 19. století ročně až 10 tisíc poutníků, zvlášť na svátky Narození a Jména Panny Marie. Křížová cesta při mariánské kapli ve Dříši, zhotovená sochařem I. Hartmannem z Olešnice v Orlických horách nákladem 882 zlatých, byla vysvěcena 22. července 1870. Kaple byla postavena ze dřeva a pobita prkny. Informace z deštenské farní kroniky: Je v ní malý oltář, na které je uprostřed dalších obrazů umístěn v zrcadlovém rámu mariánský obraz. Stěny jsou ověšeny votivními obrazy, které ovšem nesnesou žádnou přísnou kritiku. Kaple byla vysvěcena 1809 na svátek Narození Panny Marie. Na svátek svaté Anny roku 1866 se zde konala první svatá mešní oběť (slavnostní bohoslužba), když předtím byl za slavného procesí donesen do kaple z farního kostela posvěcený oltářní kámen. Studánka bývala, jak se praví v textu z konce 19. století „Mariánské poutní místo Deštná (Deschney) v horách Orlických“, plná výtečné vody, přikrytá sklípkem, do něhož vstupovali poutníci s modlitbou na rtech, aby jednak se občerstvili, jednak vodu v nádobách donesli svým chorobným přátelům anebo členům rodiny. Josef Krám

35

36

Muzea

Gloria musealis 2005

V polovině května byla v Pantheonu Národního muzea v Praze udělena ocenění ve všech soutěžních kategoriích čtvrtého ročníku národní soutěže muzeí Gloria musealis 2005, vyhlašované Ministerstvem kultury ČR a Asociací muzeí a galerií ČR. Přihlásilo se do ní 39 pracovišť s 61 projekty.

Nejvyšším oceněním v každé kategorii je Cena Gloria musealis, kterou tvoří trofej, diplom a finanční ocenění ve výši 50 tis. Kč. Soutěžící, kteří se umístili na druhých a třetích místech, a ti, kterým byla udělena zvláštní cena, získali certifikát. Zvláštní kategorií je Cena Českého výboru ICOM, udělovaná projektům významně přispívajícím k mezinárodní spolupráci, rozvoji edukační činnosti muzeí či zpřístupnění kulturního dědictví handicapovaným občanům. Kategorie Muzejní výstava roku 2005 Nejvyšší cenu získalo Vlastivědné muzeum v Šumperku za novou stálou expozici „Z dějin Mohelnicka“ zpřístupněnou 30. listopadu 2005. Záměrem expozice je přiblížit návštěvníkům proměny života v Mohelnici a okolí od 11. století do současnosti. Provázanost informačních textů s vystavovanými exponáty vytváří příběh obyvatel Mohelnice a jejího okolí, přičemž předměty jsou opatřeny popiskami v českém a německém jazyce. Muzejní publikace roku 2005 Stala se jí dvojjazyčná kniha (v češtině a němčině) „Zaniklé obce Sokolovska“ autorky Roma-

ny Beranové-Vaicové. Vydalo ji Krajské muzeum Sokolov v návaznosti na úspěšný výstavní projekt muzea realizovaný v roce 2004. Muzejní počin roku 2005 Porota nejlépe oceněnila Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy za rehabilitaci budovy ateliéru Zdenky Braunerové a jejího využití pro stálou expozici. U příležitosti otevření zrekonstruovaného objektu v červnu 2005 jsme již v MíKu 11/2005 upozornili článkem Návštěva malířského ateliéru na zajímavou expozici a podělili se o bezprostřední dojmy. Středočeské muzeum, které zakoupilo budovu v 70. letech 20. století, v ní mělo po dlouhou dobu dílnu a kanceláře. V roce 2000 rozhodlo vedení muzea o novém využití objektu. Obnovu uspíšila povodeň v roce 2002, která stavbu citelně zasáhla. Cenu Českého výboru ICOM získal Vojenský historický ústav za výstavu „Prag 27. Mai 1942, 10.35 Uhr – Das Heydrich Attentat“, otevřenou ve dnech 7. prosince 2005 – 30. dubna 2006 v Deutsches Technik-museum Berlin. Výstava, kterou Vojenský historický ústav Praha připravil pro Německé technické ► Místní Kultura

Muzea ► muzeum v Berlíně, podrobně dokumentuje je-

den z nejvýznamnějších činů čs. protinacistické rezistence v letech druhé světové války – atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Vyhlašovatelé vydali Výroční zprávu IV. ročníku soutěže, která zahrnuje všechny přihlášené projekty s cílem ocenit jejich význam pro rozvoj oboru muzejnictví. Výroční zprávu získali účastníci slavnostního vyhlášení a od 18. května 2006 je dostupná na sekretariátu soutěže. Více informací najdete na stránkách Asociace muzeí a galerií ČR: www.cz-museums.cz [luk] MUZEA PRAHA: Pražské Muzeum B. Smetany připomíná 80. výročí svého založení výstavou, která prezentuje dopisy, rukopisy, jídelní servis s výjevy z Prodané nevěsty aj. Mezi nejcennější exponáty patří skica k poslední Smetanově skladbě – Pražskému karnevalu, o níž do r. 1994 muzikologové vůbec nevěděli. (Lidové noviny, 09.05.2006)

OSTRAVA (311 tis. obyv.): Od 1. 5. 2005 existuje Hasičské muzeum Ostravy, které otevřel hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje. Expozice se dělí na 6 tematických částí: Hasičské modely, Historie hasičství, videoprojekce, Chemicko-technické vybavení, Ukázky záchrany osob u dopravní nehody, Historická hasičská technika. (Moravskoslezský deník, 02.05.2006) PRAHA: V rámci projektu Rok s židovskou kulturou, pořádaném ke 100 letům Židovského muzea v Praze, bude v Muzeu hl. m. P. do 28. 8. otevřena výstava Pražské ghetto v obrazech (vybraná díla ze sbírek Židovského muzea v Praze, Muzea hlavního města Prahy a Národní galerie v Praze). Expozice prezentuje 200 obrazů, kreseb a grafických prací – rodinné podobizny, romantické pohledy ze Starého židovského hřbitova atd. (MF Dnes, 03.05.2006) LEŠETICE (90 obyv., okres Příbram): V Památníku Vojna připomínajícím zvůli komunistického režimu, vzniká nová expozice. Bude jí galerie moderního evropského umění, kterou připravuje o.s. Orbis pictus: Europa. Projekt má symbolizovat návrat ČR do kulturní Evropy. Památník provozuje Hornické muzeum Příbram. (Benešovský deník, 11.03.2006)

7-8 / 2006

37

Muzeum

spojené s TGM

Muzeum T.G.M. v Rakovníku patří mezi instituce nabízející kromě tradiční a rozsáhlé odborné činnosti i celou škálu dalších aktivit. Jako málokteré podobné zařízení se může pochlubit několika pobočkami rozesetými po okrese a také provozováním rozhleden. Celostátní charakter mají výstavy a expozice v Lánech. Sbírky rakovnického muzea, slavnostně otevřeného v červenci 1898, se několikráte stěhovaly. Ve třicátých letech 20. století proto město zakoupilo objekt „staré pošty“ a započalo s adaptací. V roce 1936 sem byla většina fondu přenesena, vznikla zde expozice, která s malými změnami přetrvala až do roku 1963. Městské, později okresní muzeum má ve svém názvu jméno T. G. Masaryka od února 2001. Zřizovatelskou roli této příspěvkové organizace nyní zastává Středočeský kraj. S přívlastkem „muzejní“ Ke klasické nabídce v objektu rakovnického muzea přibyla v loňském roce expozice ve vyhlídkové městské věži Vysoké bráně, přinášející vzácné deskové gotické oltářní obrazy. Podle této věže byl pojmenován středověký jarmark s řadou doprovodných akcí, konaný vždy v měsíci květnu, a spojený se symbolickým otevřením městských bran. Jako příležitostná kinokavárna promítající některé oceněné filmy slouží přednášková síň Dr. Kamily Spalové. Je i místem konání mnoha přednášek, besed a dalších pořadů. Vyhledávanou společenskou událostí se stává Muzejní maškarní ples či Muzeum na dvoře, akce přinášející pohled do zákulisí práce jednotlivých zaměstnanců. K pohodlí návštěvníků přispívají dvě kavárny – ta první nazvaná Galerie Samson Cafée se nachází v Rakovníku, druhá v muzeu v Lánech. Pozornost věnovaná školám Muzeum v Rakovníku i jeho pobočky v Novém Strašecí, Lánech, Jesenici a Skryjích připravují programy pro mateřské, základní i střední školy. V nabídce najdeme komentované prohlídky a výklad, pracovní listy s hádankami nebo omalovánkami, přednášky, archeologické nebo naučné vycházky. Zejména pro doplnění školní ►

38

Muzea

► výuky jsou vhodné videoprogramy pro-

mítané v přednáškové síni. Zájmová sdružení Založení muzejního spolku, jehož poslání spočívalo v péči o stávající muzeum a zároveň probouzelo v lidech zájem o staré památky, spadá do roku 1911. V rámci jeho činnosti se konaly přednášky, členové pečovali o růst sbírkového fondu muzea, pořizovali soupisy stavebních památek, pozornost zaměřili i na publikační aktivity, např. Věstník muzejního spolku královského města Rakovníka atd. Svoji činnost spolek ukončil v roce 1948 a na obnovení musel čekat až do poloviny 90. let 20. století. V současné době se počet členů ustálil na čísle 110. Součástí spolku je i Skupina historie vojenského a policejního letectví tvořená leteckými modeláři, kteří se úzce specializují na historické rekonstrukce leteckých bitev z druhé světové války za využití rádiem řízených maket letounů. Další podrobnosti najdete na www.militaryshow.cz. Od památníku k rozhlednám Městské muzeum v Novém Strašecí (5,1 tis. obyv.) vzniklo počátkem devadesátých let 19. století, pobočkou se stalo v roce 1984. Pro návštěvníky jsou zde připraveny expozice Zemědělská usedlost na Novostrašecku a Malovaný nábytek. Nedaleko se nachází rozhledna na Mackově hoře, odkud je překrásný pohled na město, křivoklátské lesy a okolí. Muzeum v Jesenici (1,6 tis. obyv.) patří mezi ta mladší – jeho založení spadá do konce 50. let minulého století, do opravené budovy radnice se přestěhovalo v roce 1991. Dokumentuje historii, současnost a přírodu Jesenicka. Ve vzdálenosti 5 km od této obce najdeme rozhlednu na Tobiášově vrchu a za příznivého počasí se odtud můžeme pokochat pohledem na České středohoří a Krušnohoří. Památník známého francouzského paleontologa Joachima Barranda ve Skryjích (146 obyv.) zve k návštěvě do upravené budovy staré školy. Pamětní síň Jaroslava Fraňka v Nezabudicích (75 obyv.),

v prostorách zdejšího obecního úřadu, přibližuje jeho osudy na ruské frontě během 1. světové války až po odbojovou činnost za německé okupace, která skončila jeho popravou v roce 1943. Nedávno otevřené Muzeum městyse Čistá (909 obyv.) spravuje obec, zatímco rakovničtí muzejníci jej pomáhali vybudovat a nadále mu metodicky pomáhají. Muzeum T. G. Masaryka v Lánech Tato významem i rozsahem největší pobočka začala psát svou historii počátkem roku 1990, kdy členové lánského Občanského fóra připravili výstavu věnovanou osobnosti TGM. Později ji převzala obec Lány (1,6 tis. obyv.) a ukončila ji až koncem roku 1997. V polovině devadesátých let byla na Pražském hradě pod patronací tehdejšího prezidenta V. Havla založena Nadace pro výstavbu a provozování muzea TGM. Její hlavní poslání zahrnovalo vytipování vhodného objektu a následnou úpravu. Zvolen byl špýchar nedaleko lánského zámku. Nadace jej zakoupila, zahájila úpravy a v roce 2001 převedla rozestavěnou budovu na rakovnické muzeum. O dva roky později proběhlo slavnostní otevření. K badatelně, kavárně, přednáškovému sálu a prostorám pro pořádání výstav se postupně přidávají expozice v 1. patře, jejichž realizaci plně financuje Středočeský kraj. Letos má být zpřístupněna část věnující se 20. století. Z původně zamýšleného projektu se zatím postupně zrealizovalo asi 20 % a další etapy budou následovat v příštích letech. Ve 2. patře najdeme výstavu Masaryk v umění, nabízející např. návrhy Masarykových pomníků, fotografie, drobnou plastiku. Lánská pobočka spravuje i Pamětní síň Alice Masarykové a Českého červeného kříže, která je umístěna v domě, jež nechala A. M. postavit jako vzorový sociální dům pro matky s dětmi. Eva Veselá

Ve skanzenu je rušno

O středověkou vesnici Villa Nova v Uhřínově pod Deštnou je nebývalý zájem. Loňský rok sem zavítalo sedm tisíc návštěvníků a do konce června je ohlášeno 50 autobusů s dvěma tisíci školních dětí. Po šest let se zde v rámci mezinárodní výměnné studentské služby European Worldcamp Service (EWS) vystřídalo devět dobrovolníků z Belgie, Francie, Německa a Turecka. Do budoucna by ředitel chtěl dát větší šanci studentům z postkomunistických zemí. Středisko experimentální archeologie Villa Nova v Uhřínově pod Deštnou začalo pracovat v roce 1992, registrováno bylo v r. 1994, když předtím působilo pod hlavičkou Domu dětí a mládeže Rychnov nad Kněžnou. Na ploše 7 ha postupně vznikly roubená i pletená zemnice, kovárna, hrnčířská dílna, ke- ► Místní Kultura

Muzea

Projekt obnovy fotoateliéru Josefa Seidla v Českém Krumlově (14,4 tis. obyv., Jihočeský kraj) jsme vám představili v letošním třetím čísle Místní kultury článkem „Král šumavských fotografů“. O tom, jak pokračují práce na záchraně cenného uměleckého odkazu, který představuje tisíce negativů i pozitivů, vám přinášíme informace dnes. Fond spolupracuje s německými a rakouskými partnery na vzniku muzea se stálou expozicí z prací Josefa Seidla i jeho syna Františka. Koncem března podepsali zástupci bavorského krajanského sdružení „Glaube und Heimat“ (Víra a vlast) smlouvu s Českokrumlovským rozvojovým fondem, spol. s r.o. (ČKRF), kterou Českokrumlovští získali částku 10 tis. € na záchranu fotografického díla rodiny Seidlových. Informovala nás Zdena Flašková z ČKRF, které jsme se zeptali: Jak je financována tato fáze rekonstrukce? Celková suma pilotního projektu na zpracování tisíce kusů skleněných desek s negativy bude v případě přidělení dotace z EU v rámci programu Interreg IIIA za podpory bavorského dispozičního fondu 20 tis. € (o10 tis. € ještě žádáme). Tímto obnosem finančně pokrýváme digitální zpracování negativů, zkušební provoz databanky naskenovaných snímků na internetu ve třech jazykových mutacích, čištění a odbornou konzervaci skleněných negativů, digitální zpracování písemností, deníků, korespondence atd. Pro digitální zpracování byla vybrána renomovaná bavorská firma CD Lab z Norimberka. Tato společnost renovovala příslušný materiál ještě za života paní Marie Seidlové (snacha J. ► ramické pece a pec metalurgická, kovárna, hos-

podářské přístřešky, stodola, kruhový přístřešek pro zvířata, nové velké oplocení pro ovce a kozy i sad. Po zimě se všechno dává do pořádku. Pole o rozloze 300 m² letos poprvé neryli, ale skoro hodinu orali hákem taženým koněm. Muzeum archeologického experimentu, fungující od loňských prázdnin v sousedství skanzenu středověké vesnice Villa Nova, vzniklo postupnou rekonstrukcí bývalé německé školy v Uhřínově pod Deštnou, místní části obce Liberk v Orlických horách. Tu má Villa Nova pronajatou na 30 let od obce za údržbu. Vybudování muzea po 7-8 / 2006

Foto: archiv ČKRF

Fotoateliér Seidel a příhraniční spolupráce

Seidla) pro Böhmerwald Museum Passau, tedy bavorské partnery projektu Fotoateliér Seidel. Souběžně od dubna do konce května probíhalo stěhování fotografického díla do nových depozitářů, tedy z ateliéru do moderní klimatizované místnosti s regulovatelnou vlhkostí v areálu parkoviště autobusů na Chvalšinské ulici. V místě nového depozitáře vznikne i odborné pracoviště pro digitalizaci rozsáhlého díla, zakoupený je už první skener. Ačkoliv rekonstrukce fotoateliéru stále probíhá, plánuje ČKRF na letošní rok šest výstav z prací otce Josefa i jeho syna Františka Seidla. Proběhnou v rámci partnerské spolupráce s Jihočeskou centrálou cestovního ruchu a občanským sdružením Tam Tam. Z rakouského Lince, kde se konala v červnu, se přesune do Domu U Beránka v Českých Budějovicích, do Prachatic, na Březník (šumavský vrcholek nedaleko Modravy – samota a bývalá hájovna, jeden z oblíbených turistických cílů a dějiště románu Karla Klostermanna „Ze světa lesních samot“), do Bavorska (místo ještě není upřesněno) a nakonec do Českého Krumlova. Irena Koušková stavební stránce přišlo na 400 tisíc korun, sponzorsky se na něm podílel Královéhradecký kraj a na vytvoření expozice také japonská Tadešiho nadace. Ve třech místnostech přízemí muzea na ploše 70 m² se návštěvníci názorně seznamují např. s tkaním na primitivním středověkém stavu či s mletím obilí pomocí mlýnského kamene. To vše zapadá do čtyřhodinového programu neformálního projektového vyučování Okno do minulosti, vhodného pro žáky 6. a 7. tříd základních škol a do něhož se ročně zapojuje víc než 3 tis. dětí. Redakčně upraveno Josef Krám

39

Divadlo

Pardubičáci sobě Východočeské divadlo Pardubice (VČD) sídlí v dominantní secesní budově v centru města. Tato nemovitá kulturní památka prošla v letech 1998 – 2003 nákladnou rekonstrukcí jak interiéru, tak exteriéru. Na jeviště se přitom vrátila i slavnostní malovaná opona, na jejíž pořízení uspořádalo divadlo veřejnou sbírku. Stejným způsobem se nyní střádají finanční prostředky na výrobu stylového lustru do hlediště. Nová výzdoba divadla Dějiny městské scény se začínají psát rokem 1909, kdy bylo divadlo postaveno podle návrhu akad. architekta Antonína Balšánka. V r. 1931 však budova vyhořela. Oheň zničil jeviště a zákulisí i se skladem dekorací a také oponu, kterou vytvořil akad. malíř František Urban. Při následné velké přestavbě a ani v dalších letech však na novou slavnostní dominantu jeviště nezbývaly finanční prostředky. Veřejnou sbírku na její obnovu vyhlásili ředitel divadla s primátorem města až v roce 2001 a rok na to ji návštěvníci měli možnost poprvé spatřit. Pod štětcem akad. malíře Václava Špaleho vznikala replika původního plátna na základě dochované, ale pouze černobílé reprodukce návrhu. S plochou mohl tudíž výtvarník nakládat volněji – doplnil ji barevně, ale např. i múzou tance a zpěvu, aby své zastoupení mezi alegorickými postavami měly také další druhy umění, jež dnes divadlo nabízí. Přibyl také červený kohout jako znamení osudového ohně. Na oponu, jež se bude dále používat jen při slavnostních příležitostech, se vybrala rovněž díky benefičním koncertům a představením částka přesahující 1 mil. Kč. Svým příspěvkem se mohl každý občan stát vlastníkem symbolické části textilní dekorace. Dárci věnující VČD minimálně tisíc korun jsou jmenovitě zapsáni na desce ve foyer. Po tomto úspěšném počinu při-

stoupilo vedení divadla v roce 2004 znovu k vyhlášení veřejné sbírky – tentokráte na výrobu slavnostního lustru, na který se dříve nedostávalo finančních prostředků. Velkolepé secesní osvětlení hlediště bude opět inspirováno původními výkresy architekta A. Balšánka a divadlo by jím mělo být ozdobeno nejpozději k výročí 100. sezony, tedy v roce 2009. Cena lustru, který vyrábí mladoboleslavská firma Bos, vzrostla kvůli nutným úpravám stropu a připočtení DPH na téměř 715 tis. Kč. Ale zvětšovala se i cifra na účtu sbírky. Na jejím kontě je už, také díky sponzorskému daru Východočeské plynárenské, cca 565 tis. Kč. O divadle dnes Pardubické divadlo, příspěvková organizace města, odehrálo v uplynulém roce 397 představení včetně dovozových akcí a zájezdů, které zhlédlo téměř 110 tis. diváků. Zůstalo tak i přes mírný pokles zájmu obecenstva třetím nejnavštěvovanějším jednosouborovým stánkem Thálie u nás. Před ním jsou jen Státní opera Praha a Divadlo na Vinohradech. Svůj provoz pokrývá zhruba ze 34 % z výnosů. Jeho financování není jednoduché (rozpočet divadla roku 2005 byl 49 503 tis. Kč, letos 48 702 tis. Kč). Loňskou účetní ztrátu 688 tis. Kč uhradilo město formou vyššího příspěvku. VČD s kapacitou 454 míst připravuje ročně okolo osmi premiér. V únoru pořádá GRAND Festival smíchu – soutěžní přehlídku nejlepších českých a moravských komedií, letos se uskutečnil již šestý ročník. Soubor hraje na několika scénách: v Městském divadle, na Komorní scéně Anežky České (viz MíKu č. 5, s. 34), v letních měsících pak představení inscenuje na nádvoří pardubického zámku a rovněž pod širou oblohou v areálu hradu Kunětická Hora. V roce 2002, u příležitosti oslav 90. výročí svého otevření, vydalo divadlo knihu Historie divadelních Pardubic a okolí, kterou lze objednat přes internet: www.vcd.cz Irena Koušková

Foto: archiv divadla

40

Místní Kultura

Foto: archiv divadla

41

Rok divadla se statutem s.r.o.

Minulý rok na svém květnovém zasedání rozhodli mostečtí zastupitelé o transformaci Městského divadla v Mostě (MDM) z příspěvkové organizace na obchodní společnost. Po necelém roce jsme položili několik otázek řediteli tohoto kulturního stánku PhDr. Václavu Hofmannovi. Z jakého důvodu bylo Městské divadlo v Mostě přetransformováno z příspěvkové organizace na s. r. o.? Cílem transformace byla snaha o změnu právní formy existence zavedené umělecké instituce a také záměr zachovat současný rozsah divadelní činnosti ve městě. Posuzovalo se samozřejmě, jaká forma následné existence by nejvíce vyhovovala potřebám divadelní práce v oblasti. Obecně prospěšná společnost se zavrhla pro poměrnou složitost jejího řízení a přenesení odpovědnosti z managementu divadla na představenstvo o.p.s. Následná delegace pravomocí s sebou nese řadu nebezpečí vyplývajících z toho, že odpovědnou osobou u o.p.s. je předseda představenstva. Jako další možnost vyplynula organizace obchodní, a protože město ani na chvilku neuvažovalo o tom, že by do ní vkládalo i nemovitý majetek, jako tomu bylo u jeho některých dalších bývalých příspěvkových organizací přetransformovaných na akciové společnosti, zvolili jsme společnost s ručením omezeným. V s.r.o. založené sepsáním společenské smlouvy dne 20. 6. 2005 a následně zapsané do obchodního rejstříku má Statutární město Most 51 % základního kapitálu, PhDr. Václav Hofmann, který je současně prv7-8 / 2006

ním jednatelem společnosti, 38 % základního kapitálu a občanské sdružení „Pontanus“, založené v květnu roku 2005 s předmětem činnosti podpora divadelnictví v Mostě a prezentace jeho výsledků, 11 %. „Pontanus“ má ve společnosti hlavně úlohu iniciační, dále pak veřejné kontroly a hlasu veřejnosti v případných sporech. Pravděpodobnost zneužití prostředků z veřejných zdrojů je zde menší než u příspěvkových organizací. Vždyť i hospodářská a ekonomická odpovědnost jednatele spol. s r.o. proti řediteli příspěvkové organizace je nesrovnatelně vyšší. Zajištěním majority města a občanského sdružení ve společnosti, spojené a napojené na veřejné rozpočty, se zabezpečuje kontrola použití jimi poskytnutých prostředků bez možnosti tzv. dotace případného zisku. Jednatel a spolumajitel je placen mzdou stejně vysokou a kontrolovatelnou jako bývalý ředitel a v případě dosaženého zisku (dříve hospodářského výsledku) o jeho použití rozhodne na návrh dozorčí rady společnosti valná hromada. Jak je divadlo financováno? Divadlo, které dlouhodobě dosahuje podle našeho mínění a statistik uváděných v ročence Divadelního ústavu dobrých výsledků, vyvíjí ►

42

Divadlo

► činnost podle dramaturgických plánů předložených k pro-

jednání a schválení kulturní komisi města. Následně se podle nich zpracovává požadavek na finance. Ty poskytnou podle uzavřených smluv v rámci rozpočtu město a Ústecký kraj formou dotací. Sponzory naše divadlo má, většinou se ovšem jedná spíše o spolupráci reklamní než o čistý sponzoring. Případný donátor za zveřejnění svého obchodního jména v propagačních materiálech divadla, nebo v jeho prostorách, zaplatí dohodnutou sumu. Tento finanční přínos je milý, ovšem z hlediska hospodaření divadla nevýznamný. Změnila se nějak dramaturgická koncepce? Uměleckou koncepci divadla město ovlivnilo jen rámcovým zadáním, které znělo: „Připravit plán činohry MDM jako dvousouborového divadla u vědomí existence Divadla Rozmanitostí a jeho uměleckého i diváckého směřování.“ Přičemž soubor alternativního divadla, pracující u nás pod tímto názvem, se specializuje na tvorbu pro děti a mládež. Připravila Irena Koušková

Středočeské divadlo se mění na s.r.o.

KLADNO: Středočeské divadlo, dosud příspěvková organizace města, se od 1. 7. změní na společnost s ručením omezeným. Zakladatelskou listinu nově vznikající společnosti schválili kladenští zastupitelé. Na provoz divadla včetně zaměstnanců, závazků a uzavřených smluv nebude mít změna statutu podle ředitelky scény žádný vliv, stoprocentním vlastníkem zůstává město. Zlepšit by se podle ní mělo hospodaření s finančními prostředky divadla, které bude moci vydělávat peníze i vedlejší činností, např. letním hraním na hradech a zámcích. Tisková zpráva/ika

Slováckému divadlu

se daří i se statutem p.o. UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Město je zřizovatelem Slováckého divadla od roku 2003. Letos má divadlo nejvíce předplatitelů v celé šedesátileté historii. Předplaceno má cca 5000 lidí a jejich počet stále roste. Loni navštívilo divadlo téměř 76 500 diváků a některá představení byla zcela vyprodána. A co je příčinou těchto dobrých výsledků? Účelná komunikační strategie, zvyšování kvality uváděných inscenací, zviditelňování divadla prostřednictvím různých akcí. Pravděpodobně k tomu vedlo i omlazení hereckého souboru. Divadlo má navíc punc nejlepšího mimopražského divadla. Loni získal soubor na svoji činnost celkové dotace přes 21 milionů korun. Vlastní příjmy činily téměř 7,5 milionu korun. [luk]

Muzika v kraji blouznivců O Nové Pace se říká, že se nachází v kraji blouznivců. Proto také neslo pozvání na jedenáctý ročník festivalu Muzika Paka podtitul Kultura okraje v kraji blouznivců. To zjednodušeně znamená, že novopacký festival je otevřený kumštu mnoha žánrů a dává přednost zejména avantgardním umělcům. Má své diváky, ale zdaleka není jen pro úzký okruh specialistů. Letos se festival spojil s Muzejní nocí, která přinesla další výstavy a program ještě rozšířila. Jedenáctý ročník postavil pořadatele z občanského sdružení Open art před problém, který jeden z hlavních organizátorů Ivo Chocholáč zformuloval takto: „Zvažovali jsme pokračování v obavě, aby nás nepohltila komerce. Báli jsme se tíhy odpovědnosti, abychom neustoupili od původního záměru specifického festivalu okraje. Potěšil nás zájem lidí, kteří nám dávali najevo, že nechtějí, abychom skončili. Radost nám udělala Iva Bittová, která původně účast kvůli svému nabitému programu odmítla a pár dní před začátkem slíbila přijet.“ Jednou ze zajímavostí festivalu je, že se snaží připomenout mnoho „Pačáků“, kteří si na české umělecké scéně už vydobyli své místo, či si ho úspěšně hledají. Např. odhalením pamětní desky sochaři Ladislavu Zívrovi. Muzika Paka je festival mnoha uměleckých žánrů. Prezentují se zde rozličné kapely od folkloru po tzv. tvrdou muziku, avangardní divadla či autorská čtení. Zajímavostí byla i tvůrčí dílna, kterou pod názvem Bezvědomí vedl Oleg Žukovskij z divadla Děrevo. Muzika Paka existuje díky velkému nasazení lidí z o.s. Open art, ve spolupráci s muzeem, kulturním střediskem, knihovnou, kinem, čajovnou a za podpory města a mnoha dalších institucí a podniků. proChor Místní Kultura

Hudba

Odvaha pořádat vlastní festival Lázeňské městečko Brandýs nad Orlicí s 1,4 tis. obyvateli leží v Pardubickém kraji. Jako dávné středisko Jednoty bratrské poskytlo v době pobělohorské azyl J. A. Komenskému. Od roku 1993 se zde konají díky péči občanského sdružení Společnost pro pořádání hudebních slavností koncerty profesionálů i místních těles. Bývalé nejmenší město v okrese Ústí nad Orlicí si před 14 lety trouflo uspořádat vlastní festival, který má dnes již svou tradici. První ročník Hudebních slavností (HS) byl v roce 1993 uspořádán v pamětní síni mistra Františka Ondříčka v Brandýse nad Orlicí (upomíná na slavného českého houslistu). Zahájila ho koncertní vystoupení oceněných účastníků Kocianovy houslové soutěže konané v Ústí nad Orlicí. Slavnosti byly od začátku koncipovány tak, aby se v každém ročníku představily i zdejší soubory, a to smyčcové kvarteto Comenius a smíšený pěvecký sbor Žerotín. Oba kolektivy se pyšní bohatou minulostí. Pěvecký sbor Žerotín byl založen v roce 1863 a s malými přestávkami působí v Brandýse nad Orlicí dodnes. Smyčcové kvarteto Comenius vzniklo v roce 1943, svoji činnost však kvůli vysokému věku členů souboru v roce 1996 ukončilo. Vystoupení místních umělců bývají na HS dále doplněny koncertem profesionálního smyčcového kvarteta, promenádním koncertem dechové hudby „Vítání léta“ a slavnosti uzavírají účastníci mezinárodních houslových kurzů profesora Vítka z Litomyšle. Obsahově rozšířeny bývají ročníky jubilejní. V rámci HS, ve spolupráci s NIPOS-Artama, byl dvakrát uskutečněn Národní festival neprofesionálních komorních a symfonických souborů. Za dobu své existence si Hudební slavnosti vytvořily stálý okruh příznivců, kteří pravidelně (za symbolické vstupné 10 – 50 Kč) tyto koncerty navštěvují. Organizátoři, kteří vytisknou kolem 130 pozvánek, je svým „věrným“ osobně zanesou. Propagace se ale daří i v regionálních novinách, bohužel nikoliv na internetových stránkách města. Poslední dva ročníky byly zaměřeny na mladé umělce i soubory. Zahráli si zde posluchači Konzervatoře v Brně, žáci dechového souboru ZUŠ v České Lípě a posluchači pražské HAMU, ze souborů též mladé smyčcové Snítilovo kvarteto z Prahy. Mimochodem, profesor AMU Václav Snítil patří mezi pravidelné návštěvníky. Letošní 14. ročník hudebních slavností chce představit svým příznivcům kromě tradičních osvědčených vystoupení Bennewitzovo kvarteto a na koncertu „Vítání 7-8 / 2006

léta“ soubor mažoretek z Brandýsa n. O. Z komorních souborů vystoupí Komorní smyčcový orchestr QUATRO CORDE z Prahy, pod vedením dirigenta J. Kubíka. Vše se odehrává od začátku května až do srpna, a to buď v kostele, nebo na náměstí. Celý projekt s náklady 70 – 80 tis. Kč pravidelně podporuje řada organizací i jednotlivců. Ovšem takto rozsáhlou akci je možné každoročně uskutečnit pouze díky dotaci státních orgánů, zejména ministerstva kultury, Pardubického kraje a MěÚ. Poděkování patří organizačnímu výboru HS, jmenovitě J. Dostálovi a J. Sálovi za jejich obětavou a nezištnou práci. Irena Koušková

Cena Českého rozhlasu

Český rozhlas vyhlásil novou skladatelskou soutěž ve dvou kategoriích – vážné a jazzové hudby. Je určena pro tvůrce, jejichž skladby mohou oslovit posluchače kulturní stanice ČR 3 – Vltava. Uzávěrka přihlášek proběhne 30. srpna 2006. Výsledky budou známy do konce září. Vítězní autoři získají finanční odměnu a zároveň se dočkají nahrávky svých skladeb.Více informací na: www.rozhlas.cz/vltava/nejlepsiskladba [ika] Oznamujeme, že v pátek 26. 5. 2006 zemřel po delší těžké nemoci ve věku 78 let známý dirigent a hudební skladatel Štěpán Koníček. Jeho dlouholetá spolupráce s hudebním oddělením NIPOS-Artama spočívala v lektorské činnosti, která pomáhala v uměleckém růstu neprofesionálním komorním a symfonickým tělesům. Pro mnoho amatérských souborů a těles skládal hudbu, kterou soubory každoročně uvádějí na koncertech Národního festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles.

43

Oslavy Dne stepu

Foto: archiv tanečního studia

44

Taneční studio Zig-Zag tap&swing letos pořádalo již poosmé oslavy Mezinárodního dne stepu v ČR. Tento svátek připadá na 25. května. Kromě festivalové taneční stepařské přehlídky ve velkém sále Městské knihovny v Praze byly součástí setkání milovníků spíše opomíjené umělecké taneční formy, praktické semináře, happening či tzv. rotující třídy. Na tyto otevřené výukové hodiny zúčastněných tanečních škol se mohla v týdnu od 22. – 26. 5. přijít podívat také široká veřejnost. „Step neboli Tap Dance v podobě, jak jej známe dnes, se vyvinul na území USA. Jeho kořeny ale sahají do mnoha národních tanců, příkladem jsou irské hard shoes tance, nazývané kdysi v Americe jigging,“ říká na úvod Ing. Zdeněk Pilecký, vedoucí pořádajícího tanečního studia a pokračuje: „vyvíjel se souběžně s jazzem, ale byl dlouhou dobu v působnosti irských a černošských tanečníků. Teprve na přelomu století začal pronikat do všech forem americké zábavy.“ Na území ČR se začala historie stepového tance psát před osmdesáti lety. Jeho obliba během dvacátých a třicátých let prudce vzrůstala, ale jak dodává Z. Pilecký: „Kontakt s tímto žánrem byl u nás částečně přerušen druhou světovou válkou a po nástupu komunismu zcela znemožněn. Step dostal nálepku typického produktu úpadkové ‚imperialistické’ kultury a živořil na okraji uměleckého spektra. Po roce 1989 nastal obrat, otevřeli jsme se světu a tato rytmická hra kroků se stala součástí řady muzikálových choreografií a je vítaným zpestřením komerčních akcí. Nicméně stepařská technika u nás stagnovala, a tak je nutno dohánět rozdíly v technické

úrovni. Vrátit stepu jeho rovnocenné postavení lze pouze rozvojem intenzivních mezinárodních styků se zeměmi jeho původu, zvaním kvalitních tanečníků a pedagogů do ČR.“ To studio Zig-Zag systematicky činí již od roku 1999. Na letošní oslavy Dnů stepu přijela z New Yorku Heather Cornell, ředitelka a vedoucí souboru Manhattan Tap a obohatila svým improvizačním vystoupením i výukovými lekcemi program přehlídky, která navazuje na americký Národní den stepu. Ten se slaví od roku 1989 po ustanovení kongresem jako připomínka narození slavného černého tanečníka 20. let 19. stol. Billa „Bojanglese“ Robinsona. Na českou taneční přehlídku ke Dni stepu, která se konala 20. 5., se nominovali úspěšní tanečníci z finále soutěže Pražský pohár, kterou pořádá v březnu rovněž studio Zig-Zag za podpory Magistrátu hl. m. Prahy. Bohužel 20. května probíhalo také mistrovství ČR Tap Dance v Dolním Benešově, takže některé špičkové výkony ten večer bylo možno vidět jinde. Projekt Dne stepu v ČR podpořilo MK, odbor národnostní a regionální kultury 50 tis. Kč a americké velvyslanectví. Více o této taneční ► Místní Kultura

Tanec

Galerie provozovaná na živnostenský list

Více než patnáct let mohou příznivci výtvarného umění navštěvovat Galerii Jirkov. Na základě povolení ministerstva kultury ji na živnostenský list provozuje Josef Hána. S myšlenkou vzniku takového zařízení přišel zakladatel klubu Dolní sněmovna, v roce 2000 zesnulý Zdeněk Glückselig, iniciátor mnoha zdejších kulturních aktivit. Podle něj podobná instituce městu s více než 21 tisíci obyvatel chyběla. Původní výstavní plochy se nacházely v 1. pa- Za rok osm výstav tře České pojišťovny, v roce 1997 zařízení zís- Plochu cca 100 m² zaujímají expozice i výstavy. kalo nové prostory po zrušené pobočce knihov- Trvale jsou k vidění obrazy, představující okolní ny v domě blízko kostela. Objekt pocházející krajinu, vytvořené akademickým malířem Janem z 19. století patří městu, v jeho přízemí najde- Plívou, někdejším obyvatelem Červeného Hrádku, me informační centrum a v 1. patře pak gale- dnes městské části Jirkova. Část exponátů zapůjrii. Ta platí symbolické nájemné – 1 Kč za rok. čilo chomutovské muzeum, další město Jirkov. Z městského rozpočtu jsou také do určité výše Řada propojených místností pak slouží k pořádáhrazeny energie. Místnosti vyžadovaly před za- ní výstav, kterých se během roku uskuteční kolem hájením vlastního provozu úpravu, návrh na ni osmi. Na nich se představují zejména výtvarníci zpracoval ing. arch. M. Rösler a financovala ji mající vztah ke zdejšímu regionu. Každá vernisáž Elektrárna Prunéřov, kde tehdy galerista Josef je vlastně malým kulturním zážitkem, při němž výHána pracoval. Zpracován je i návrh na využití tvarné umění doplňuje hudební vystoupení. V průzdejšího atria – část úprav proběhla a na další jezdu domu se mohou zájemci seznámit s historií se ještě čeká. Právě zde snad vznikne prostor, Jirkova, další práce visí na stěnách kolem schodišv němž by v letních měsících zněla hudba. tě natřeného jasně modrou barvou, která umocňuje příjemný přístup do galerie. Vstup je zdarma ► disciplíně vhodné pro každý věk, tuzemských V roce 2003 ji navštívilo 1739, o rok později 2174 stepařských kolektivech, orgánech, svazech a v loňském roce 2168 zájemců. Přicházejí žáci záa soutěžích najdete na www.step.cz. Kontakt kladní školy – „zejména ti z prvního stupně jsou na Taneční studio Zig-Zag tap&swing, které k výtvarnému umění vnímavější,“ říká galerista J. není členem Českomoravského stepařského Hána. Dále zdejší ZUŠ, zájem projevuje i Městsvazu: www.zig-zag.cz. Jeho vedoucí Zdeněk ský ústav sociálních služeb U Dubu. Jeho klienPilecký působil jako tanečník Hudebního di- tům však často brání v přístupu do galerie schody. vadla v Karlíně a Státní opery Praha, v roce A tak, aby se mohli s výtvarným uměním seznámit 2003 se stal zástupcem Mezinárodní stepařské i ti senioři, kteří potřebují bezbariérový přístup, asociace ITA (se sídlem v USA) pro ČR. Vy- pořádala galerie výstavu přímo v tomto ústavu. dává k propagaci stepařských akcí nejen svého Skupinové návštěvy pak doplňují jednotlivci – ze studia zpravodaj Klepadlo. Do kulturního stře- zahraničí to byli občané z Austrálie, Velké Britádiska Delta v Praze 6, které disponuje vyhovu- nie, Španělska, Kanady. Vstup do galerie je pro jícím sálem s parketami, zrcadly a pianem, lze všechny zdarma. docházet na jeho kurzy stepu pro veřejnost či Vyznání galeristy navštívit jím provozované Swingové tančírny Závěrem jsem se Josefa Hány zeptala, co pro něj v café Zlatá Lyra na Starém Městě. „Step se provozování jirkovské galerie znamená? A zde je stává opět módní záležitostí především díky odpověď: „Patnáct let je pro každého velký kus světovému obrození swingové hudby a swin- života. Pro mne život spojený s galerií znamená gového způsobu tančení, ale také díky world nejen práci, ale spoustu kontaktů se zajímavými music a irským tancům. Dokonce i současný a milými lidmi. Mám radost z toho, že se v jirkovhip hop nezapře recyklované swingové figury ské galerii vzájemně setkávají a seznamují autoři ze 30. let,“ uzavírá Z. Pilecký. i přátelé výtvarného umění.“ Eva Veselá Irena Koušková 7-8 / 2006

45

46

Výtvarná kultura

Divadelní galerii „D“ je patnáct

Již patnáct let, od roku 1990, se v galerii „D“ městského divadla ve Varnsdorfu konají po celý rok výstavy výtvarného umění. Původně byly po otevření nové divadelní scény v roce 1956 pořádány ve foyer nahodile, díky spolupráci s Oblastní galerií v Liberci. Výstavy představovaly obraz tehdejšího výtvarného života ve městě, k němuž přispívali profesionální i amatérští výtvarníci. Od roku 1990 však byla v divadle otevřena galerie „D“ se třemi výstavními prostorami. Předsálí slouží pro komorní expozice a besedy s umělci při vernisážích. Výstavy většího rozsahu se instalují ve foyer. Třetím galerijním prostorem je stálá síň, v níž lze obdivovat díla malířů, kteří žili a tvořili ve Varnsdorfu nebo blízkém okolí. Některé tematické výstavy navazují na dramatická a hudební představení, určená zejména pro školní mládež. Příležitost dostávají také mladí tvůrci, ponejvíce studenti uměleckých škol. Galerie však nezapomíná ani na nejmenší děti z mateřinek. Veřejná prezentace jejich obrázků na dané téma má už třicetiletou tradici. Pozornosti se těší „Opožděné vernisáže“, výstavy „Úsměvů“ herců a zpěváků či kresleného humoru u příležitosti Světového dne srandy. Do divadla přicházejí návštěvníci nejen za dramatickým nebo hudebním uměním, ale i za výtvarnem. Měli možnost se seznámit s tvorbou exlibris, koláží, karikatur, grafických listů aj. Výstavy přispívají k poznávání prací současných významných českých malířů a grafiků. „Za dobu patnácti let jsem ze svých soukromých sbírek pro divadelní galerii ‚D‘ sestavil devadesát kolekcí prací J. Kristoforiho, J. Boudy, V. Komárka, M. Houry, K. Beneše, V. Pechara, M. Janáčka, V. Renčína, M. Horníčka, O. Nalezinka, Z. Kávy, V. Vlka a dalších,“ říká autor tohoto textu a loga Divadelní galerie „D“ divadla ve Varnsdorfu Josef Poláček, grafik a výtvarník. Redakčně upravila Irena Koušková

Pardubice 2006

Česko-německá fotografická dílna mládeže, kterou pořádají NIPOS-Artama společně se Svazem českých fotografů a oddělením kulturních služeb Krajské knihovny v Pardubicích, se uskuteční od 13. do 19. srpna tohoto roku. Hlavní téma: „Pardubice, město historie i bohaté současnosti“ Po loňské dílně, která proběhla ve městě Marl ve Spolkové republice Německo, se letošní již 13. ročník koná v Pardubicích. Dílna je určena mladým fotografům z obou zemí, kteří chtějí dále zdokonalit své fotografické znalosti analogové černobílé fotografie. Účastnický poplatek, který zahrnuje ubytování, stravování, lektorské vedení a materiál, je 3400 Kč. Účastníci by měli hovořit německy, případně anglicky. Další podrobnější informace je možné získat na adrese www. scf.cz, nebo www.nipos-mk. cz, případně telefonicky u pana Sedláčka, tel. 736 704 228.

„HEZKY ČESKY“ cyklus programových setkání Vždy jedno úterý v měsíci od l7.00 hodin Dům hudby Pardubice Termín dalšího setkání: 20. září

Pozn. redakce: Umělcovy humorně laděné postřehy z každodenního života měly v galerii „D“prostor do 28. května.

Česká poezie první poloviny 20. stol. Pokračování rozpravy o výročích básníků – tentokrát J. Hory a V. Holana, lektor: doc. PhDr. Jana Bartůňková, CSc. Místní Kultura

Zajímavosti

Představujeme o.s. Uff!Art Občanské sdružení Uff!Art je sdružení, které chce prezentovat mladé kvalitní umění a přicházet s výstavními projekty, které pomůžou studentům a absolventům vysokých výtvarných škol se prezentovat. Založily jej na podzim roku 2005 tři členky. Z akcí, které na letošek sdružení připravilo, jsme vás už v Místní kultuře č. 5 seznámili s putovním festivalem Cirkus Umění 2006. Water Object Kocmouch 2006 je výstava plovoucích objektů a instalací na rybníce Kocmouch u Klenové na Klatovsku. Jedná se o objekty a instalace studentů a absolventů vysokých škol z Čech, Moravy, Slovenska a jednoho studenta z Curychu. Vernisáž proběhne 29. 7. na místě. Součástí by měl být i katalog. Kurátorkou je Andrea Štekrová. Další aktivitou je Dívčí sen – výstava gendrových obrazů a soch, o které se zmíníme podrobněji dnes:

Dívčí sen 2006 Tématem projektu je definování ženské subjektivity, ať už v oblasti veřejné či privátní. Zahrnuje tvorbu 12 vizuálních umělkyň, malířek, sochařek a fotografek dvou generací. Jedná se o čerstvé či dřívější absolventky FaVU, AVU a Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Autorky řeší problematiku role umělkyně ve sféře, která, především v klasických disciplínách (socha a malba), je stále chápána jako doména mužů. Některé se k tématu staví konfrontačně, jiné zdůrazňují aspekt ideálních, vysněných světů, který ovšem nepojímají naivně, ale naopak velmi sofistikovaně a nezřídka i s dávkou sebe/ironie. Co se privátní sféry týče, jako kurátorka jsem ponechala velký prostor redefinici erotiky tak, jak ji chápou ženy. Ukazuje se, že na rozdíl od umělců (mužů), kteří jen zřídka kdy propůjčí prostor ironii, umělkyně – ženy ani ve vztahu k tomuto tématu nepostrádají odstup a dovednost nabourávat a rozkrývat stereotypy v uměleckém pojetí a vůbec všeobecném přístupu k erotice, které v naší společnosti přetrvávají dodnes. Výběr autorek je průřez dvou generací: zhruba polovina představuje čerstvé absolventky (ve dvou případech ještě studentky) brněnské FaVU. Místa, kde bude výstava instalována: Bystřice nad Pernštejnem, Městské muzeum ve spolupráci s Galerií Duna Tri, do 13. 8. 2006, Praha – Komunikační prostor Školská 28, do 4. 7. 2006. Kurátorkou výstavy je Barbora Lungová, místopředsedkyně sdružení. [luk] 7-8 / 2006

Kulturní festival eLnadruhou V květnu pořádalo občanské sdružení eLnadruhou 12. ročník kulturního (nejen lesbického) festivalu eLnadruhou. Proběhl ve znamení odlišné koncepce i programové náplně. Letošní ročník se koná za finanční podpory Slovak-Czech Women’s Fund a Global Fund for Women (USA) a byl určen všem ženám bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Za hlavní cíl festivalu je možné považovat urychlení integrace sexuálních menšin do většinové společnosti a seznámení veřejnosti s těmito dosud opomíjenými aspekty menšinové kultury. Festival proběhl v pražském hotelu Legie a v klubu Vagon a program zahrnoval koncerty, divadelní představení, přednášky, workshopy a besedy. Záštitu nad festivalem převzala spisovatelka a překladatelka Eva Hauserová. [luk]

Oblékněte si dres svého kulturního týmu! Léto je za dveřmi a nemáte-li co na sebe, jsou tu slušivá trička Západočeského divadla v Chebu! Nechalo je vyrobit při příležitosti končící jubilejní 45. sezony podle návrhu divadelní grafičky Andrey Dobrkovské. V prodeji jsou v obchodním oddělení divadla a před představením v pokladně za cenu 125 Kč a také v Infocentru v Chebu. Trička si můžete objednat také on-line ([email protected]). [luk]

Internet pro pacienty Jako první v kraji umožní nemocnice v Tišnově (8,5 tis. obyv., okres Brno-venkov, Jihomoravský kraj) zdarma přístup na internet, včetně možnosti využívat e-mailovou poštu. Nápad vyšel ze strany pacientů a pro zdravotnické zařízení znamená zavedení této služby jen minimální náklady, protože za připojení do sítě se platí paušál. [ev]

47

48

Zajímavosti

Beseda o holocaustu V pátek 26. května 2006 proběhla v Žamberku u příležitosti letošního Roku s židovskou kulturou beseda s publicistkou Mgr. Věrou Vlčkovou z Náchoda nad její knihou „Doufám, dokud dýchám...“. Tento literární dokument mapuje životní E. Koubková, E. Zelená a Mgr. V. Vlčková s Fr. Pírkem

příběhy čtyř žen, které pro svůj židovský původ byly nacisty odvlečeny do koncentračních táborů v Terezíně a Osvětimi. Podařilo se jim souhrou šťastných náhod přežít, ale po návratu domů zjistily, že zůstaly téměř samy – bez rodin, příbuzných a přátel, bez pomoci a bez majetku. Paní Vlčková poutavě vyprávěla o okolnostech vzniku knihy, o pátrání po osudech přeživších vzdálených příbuzných, z nichž mnozí po válce odešli do ciziny. Hrdinky její knihy prožily dětství v asimilovaných, silně česky orientovaných rodinách. Židovské náboženství a víru chápali jejich rodiče jako součást rodinných kořenů a tradic, což některým vůbec nebránilo z židovské víry vystoupit, někdy i s přesvědčením, že zachrání své děti před německou rasistickou perzekucí. Zrůdná nacistická genocida však překročila všechna očekávání. Pro návštěvníky besedy bylo velkým zážitkem, že se jí účastnily i dvě z hlavních hrdinek knihy: paní Eva Zelená a paní Eva Koubková, kterým v době odchodu do koncentračního tábora v roce 1942 bylo 14 let. Staly se očitými svědky toho, co většina z nás zná z hodin dějepisu či válečných filmů – paní Zelená popsala své setkání s obávaným doktorem Mengelem, paní Koubková vyprávěla, jak ji tatínek v rámci rodinné spravedlnosti (byl katolík, maminka Židovka) nechal zapsat do židovské matriky, protože starší dcera byla pokřtěná – aniž by tušil, jaký osud tímto formálním aktem své mladší dceři zpečetil. Ing. Jana Hlaváčová, odbor školství a kultury, město Žamberk

Notový zápis na vytržené stránce Připomeňme si v roce 100. výročí narození hudebního skladatele, klavíristy a dvorního skladatele slavné dvojice Werich, Voskovec a zakladatelské osobnosti moderní české taneční a jazzové hudby, Jaroslava Ježka, že v Deštném v Orlických horách mají originál notového zápisu, jehož je autorem. Notový zápis na vytržené stránce z návštěvní knihy hostů hotelu Orlice v Deštném v Orlických horách obsahuje píseň Balada o ježkovi (s malým písmenem!). Jaroslav Ježek zde byl totiž na týdenním ozdravném pobytu u MUDr. Josefa Káše, zakladatele Kocourkovských učitelů (ti vznikli 1914 v nedalekém Rychnově nad Kněžnou). Píseň je z března 1933, tedy z doby dva měsíce po vítězství Adolfa Hitlera v Německu. Hrnčířův text Balady o ježkovi „Na hradě Rábí běhali švábi a počet jich byl náramný“ narážel na tehdejší politickou situaci.

List objevil v prosinci 1998 Václav Šplíchal, tehdejší ředitel deštenského Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel, v hotelu Orlice v Deštném v Orlických horách. Josef Krám Místní Kultura

Zajímavosti

Kulturní krok na Nežárce Osobnost významné operní pěvkyně Emy Destinové stále přitahuje a láká odborníky i amatéry. I když její život byl významně spojen s Prahou, stala se vlivem okolností dlouholetou obyvatelkou městečka Stráž nad Nežárkou, nedaleko Třeboně. V lednu 1914 tam zakoupila památný zámek, jehož kořeny sahaly až do 2. poloviny 13. století. Později, v 18. století, na místě hradu vznikl barokní zámek. Destinová se sžila s krajinou, oblíbila si řeku Nežárku a stala se též vášnivou rybářkou. Ve Stráži nad Nežárkou vystupovala jako umělkyně a odnesla si odtamtud mnohokrát nadšený aplaus. Krásy přírody, tamní krajina, řeka Nežárka na ní působily tvůrčím způsobem. Žila na zdejším zámku až do r. 1930. Tehdy však z finančních důvodů musela zámek prodat. Od roku 2002 probíhaly úspěšné rekonstrukční práce na objektu zámku a v přilehlém parku. Společnost Stráž Emy Destinové, která zámek zakoupila, ve spolupráci s památkáři z jihočeského památkového ústavu, odborem regionálního rozvoje a stavebním úřadem v Jindřichově Hradci, citlivě provedla rekonstrukce. A tak se po více jak tři čtvrtě století vrátila umělkyně ve fiktivní podobě zpět na svůj oblíbený zámek. Interiéry pečlivě a vkusně upravené představují návštěvníkům a zájemcům zámecké prostory v podobě, v jaké byly v době života slavné umělkyně. Můžete navštívit její ložnici, opatřenou „tajnou chodbou“, ale i věštírnu a jiná místa. Národní muzeum zapůjčilo pro účely tohoto projektu 200 sbírkových předmětů pocházejících z původního majetku E. Destinové. Od začátku května je brána zámku a také působivého parku otevřena veřejnosti. Avšak tím nabídka nekončí. Na programu blízké budoucnosti jsou kulturní akce – především v podobě koncertů. A to jak ve vnitřních částech zámku, kde vznikl rozsáhlý koncertní sál s dvěma sty sedadel, tak i ve venkovních prostorách. Koncertovat se bude i na architektonicky přizpůsobeném terasovitém nádvoří zámku. K prohlédnutí je park obklopující zámek se starými stromy a keři, z nichž mnohé pamatují zámeckou paní Emu. Stráž nad Nežárkou je dalším dokladem, že historické stavby, např. zámky, je možné upravit a využít, když se vytvoří vhodná tvůrčí symbióza mezi památkáři, stavební firmou a podnikatelským subjektem – majiteli objektu. O tom svědčí zdařilý krok kulturní renovace objektu nedaleko řeky Nežárky. Vincenc Streit 7-8 / 2006

Japonci obdivují paneláky V roce 2004 renovovala berlínská bytová společnost ve východní čtvrti tohoto města zvané Marzahn-Hellersdorf panelákové byty. Až na jediný. Z něj vytvořila Muzeum bytové kultury NDR. Zájemci zde spatří hrubé papírové tapety, dlouhohrající desky, dobové plakáty, bytové vybavení. Třípokojový byt o ploše přes 60 metrů tehdy dělníci dokázali sestavit za 18 hodin. Zájem o tuto exkurzi do doby komunismu mají zejména Japonci, kteří jsou návštěvou přímo nadšeni. Líbí se jim vzory i barvy té doby, které jsou pro ně inspirativní. Stejné zaujetí projevují tito turisté i při poznávání nových spolkových zemí – Výmar či Lipsko (spojených s osobnostmi Goetha a Schillera), s ohlasem se setkávají i řezbářské dílny v Krušnohoří. [ev]

Pařížské divadlo Odéon opět otevřeno Jedno z nejslavnějších divadel, které otevřela v roce 1782 královna Marie Antoinetta, s níž je spjata řada bouřlivých momentů francouzských dějin, začalo opět hrát. Rekonstrukce stála cca 35 milionů eur a přinesla podstatné úpravy interiérů – od scény až po protipožární ochranu. Na jeho prknech vystupovaly přední divadelní hvězdy, např. Sarah Bernhardtová. První inscenací v obnoveném divadelním stánku bude Hamletův sen na motivy Shakespearova dramatu. [ev]

Texty pro občanské obřady a slavnosti

Celoslovenskou soutěž v tvorbě textů pro občanské obřady a slavnosti vyhlásila závěrem minulého roku Ústřední rada Sdružení sborů pro občanské záležitosti na VII. Celostátní konferenci tohoto sdružení v Banské Bystrici. Předmětem soutěže jsou texty proslovu o rozsahu minimálně dvou normovaných stránek formátu A 4, který je potřebné předložit do 30. června. Vyhodnocení proběhne do konce srpna a vítězné práce budou publikovány v příštím roce ve sborníku. [ev]

49

50

NABÍDKA

Uherské Hradiště – Slovácké muzeum JIŘÍ ŠTAMFEST – KRESBY, od 20. 7. do 27. 8. VÝSTAVA K LETNÍ FILMOVÉ ŠKOLE, od 23. 7. do 10. 9. Znojmo – Jihomoravské muzeum, Dům umění JAROSLAV SVOBODA – SKLO, do 8. 7. STARÉ ZNOJMO Z FOTOARCHIVU JMM, od 13. 7. do 6. 10. Regionální muzeum – Jílové u Prahy DOBRÉ RÁNO ANEB SKOK DO SVĚTA BUDÍKŮ, do 3. 9. Roztoky u Prahy – Středočeské muzeum MATĚJ FORMAN – ILUSTRACE, KRESBY, SCÉNOGRAFIE, do 27. 8. LETNÍ PLASTIKA, do 30. 9. Brandýs nad Labem – Oblastní muzeum Praha-východ ZLATÝ PRUH POLABÍ, O.P.S., od 29. 6. do 23. 7. PON – OBRAZY, od 2. 7. do 23. 7. ZLOČINY KOMUNISMU 50. LET – společná výstava muzea a Českého svazu PTP, od 27. 7. do 27. 8. Karlovy Vary – Galerie umění THEODOR PIŠTĚK - OBRAZY, od 1. 7. do 3. 9. Turnov – Muzeum Českého ráje ART DÉCO À LA BENGEL (bižuterie firmy Jakob Bengel v německém Idar-Obersteinu 1930 – 1935), do 1. 10. Milevsko – Milevské muzeum HALÓ, HALÓ ZDE ČESKÝ ROZHLAS, do 3. 9. Blatná – Městské muzeum KRAJINA SEVERNÍHO PRÁCHEŇSKA, SEVERNÍ PRÁCHEŇSKO V PRAVĚKU A STŘEDOVĚKU, HOSPODÁŘSKÉ STAVBY NA BLATENSKU, do 20. 8. Olomouc – Muzeum umění, Arcidiecézní muzeum „DU BON DU COEUR“, POKLADY FRANCOUZSKÉHO STŘEDOVĚKÉHO UMĚNÍ V ČESKÝCH A MORAVSKÝCH SBÍRKÁCH, do 30. 7. Veselí nad Moravou – Městská galerie v zámeckém parku VÝSTAVA KE 100. VÝROČÍ MĚŠŤANSKÉ ŠKOLY VESELÍ N. M., do 6. 8. Klatovy – Muzeum Dr. Hostaše HOŘÍ, MÁ PANENKO ANEB STŘÍPKY Z HISTORIE BÁLŮ A TANEČNÍCH ZÁBAV, do 17. 9. Z NOVÝCH PŘÍRŮSTKŮ ETNOGRAFICKÉ SBÍRKY KLATOVSKÉHO MUZEA II., do 17. 9. NOVÝ ZÉLAND – FOTOGRAFIE MILOŠE KAŠPARA, do 17. 9. Havířov – Výstavní síň Muzea Těšínska Musaion ZAHRADNÍ KVÍTÍ V ZRCADLE TĚŠÍNSKÉ VÝŠIVKY – (etnografická výstava), bezbariérový vstup, do 10. 9. Hluboká nad Vltavou – Alšova jihočeská galerie ČESKÉ UMĚNÍ 20. STOLETÍ/1940 – 1970, do 29. 10. Bechyně – Mezinárodní muzeum keramiky AJG MEZINÁRODNÍ KERAMICKÁ SYMPOZIA (VÝVOJ, SOUVISLOSTI, PŘEHLED…), do 1. 10. NEJSTARŠÍ ČESKÁ ODBORNÁ ŠKOLA KERAMICKÁ V BECHYNI, do 1. 10. ANTONÍN ŠKODA (RETROSPEKTIVA), do 30. 7. SOUČASNÁ ČESKÁ KERAMIKA, do 24. 9.

Hrádek zvítězil v celostátní soutěži Fasáda roku V internetovém hlasování na www.fasadaroku.cz mohla do 24. března 2006 poprvé v rámci 6. ročníku této prestižní soutěže rozhodovat i široká veřejnost. Mezi desítkami přihlášených staveb zvítězil rekonstruovaný Hrádek ve Varnsdorfu. Nachází se na státní hranici mezi ČR a Spolkovou republikou Německo na kopci v západní části Lužických hor nad řekou Mandavou. Stavba vznikla v roce 1904 a svému znovuobnovení vděčí Nadačnímu fondu Hrádek – Burgsberg. Rekonstrukce probíhá ve dvou etapách. V první etapě byla obnovena věž, zbývající část stavby je zakonzervována a jsou vybudovány inženýrské sítě. V interiéru celé věže je instalována trvalá výstava map, fotografií a dalších exponátů vztahujících se k Hrádku samému i k jeho širokému okolí. Ve druhé etapě dojde na zprovoznění restaurace a na terénní a sadové úpravy. Foto: Jiří Sucharda Tisková zpráva/luk

Židovský hřbitov ve Znojmě vznikl za první republiky. Byly sem přeneseny náhrobky ze starého židovského hřbitova, který byl v centru Znojma. Asi v 80. letech se do územního plánu města naplánoval obchvat, který měl vést přes něj. Do dnešní doby nebyl obchvat realizován, a zřejmě ani nebude, protože hranice města se novou zástavbou posunuly. V 80. letech právě kvůli obchvatu byly menší náhrobky přestěhovány židovskou obcí do Brna. Velké náhrobky zůstaly. Jeden z těchto velkých náhrobků patří rodině zakladatele znojemské nemocnice MUDr. Ullmanna. Text a foto: Gérard Gratadour

Místní Kultura

51

7-8 / 2006

52

Městské muzeum Sedlčany vás zve na výstavu

Vltava v proudu času

Výstava potrvá do 8. září 2006. V červenci vyjde stejnojmenná publikace autorů J. Kuthana a M. Steckera! www.muzeum.sedlcany.cz Místní Kultura