PARA NIÑOS DEL ECUADOR

PARA NIÑOS DEL ECUADOR Pro děti z Ekvádoru

P Ř Í LO H A K AT O L I C K É H O T Ý D E N Í K U

Ve Ventanas je vše při starém. Chudí lidé dál bydlí v domcích na kůlech v bažině.

Děti chodí každý den po škole do Nadace, kde dostanou teplý oběd…

…dobrovolníci jim odpoledne pomáhají s učením, ale ani o zábavu není nouze.

Ve třídě běžné základní školy je poměrně husto (přes 30 dětí)…

…1. ročník gymnázia je ještě plnější (ale skladba v podání cca 40 fléten nezněla špatně).

I rozvrh primy je náročný (učí se na dvě směny – dopoledne, nebo odpoledne).

Zhruba před rokem se podařilo otevřít první pobočku v San José de Raranga vysoko v Andách.

Dobrovolnice zde připravují různé výtvarné programy, oblíbená je také angličtina.

Úspěšnou aktivitou je schola, která zpívá při mši svaté. Měla už i svůj vlastní koncert.

Připravuje se další pobočka Nadace na pobřeží – jídelna pro chudé děti v objektu bývalé restaurace.

Je to tu podobné jako ve Ventanas. Jen domky chudých lidí stojí na mořské mělčině.

A děti jsou zde velmi přátelské. Jako by se už těšily na to, co se tu pro ně chystá…

O tyto děti se stará Nadace Fu Shen Fu, kterou před osmi lety založil P. Jan Koczy SVD. Rozmanitými způsoby se na péči o ně ale může podílet kdokoli.

B

Ekvádor – země, která má rovník ve jménu Ekvádor (oficiálně Ekvádorská republika) patří mezi menší státy Jižní Ameriky. Přesto jeho území tvoří více než trojnásobek rozlohy České republiky – při počtu obyvatel přibližně 15 milionů. Hlavní město se jmenuje Quito a leží vysoko v horách (cca 3 000 m n. m.). Zemí prochází rovník, podle něhož dostala jméno („ecuador“ – španělsky „rovník“). Krajinu lze rozdělit na tři poměrně odlišné oblasti: nížiny na pobřeží a na jihu s typickým tropickým podnebím, horské oblasti na severu (a ve střední části země) a deštný prales na východě, kam už zasahuje Amazonská nížina. Země má poměrně pohnuté dějiny. Původní indiánské území si nejprve podmanili Inkové, kteří sem expandovali ze sousedního Peru. Již v roce 1534 je vystřídali Španělé, jejichž nadvláda zde trvala téměř tři století. V roce 1822 získal Ekvádor určitou nezávislost na Španělsku a o osm let později se stal samostatným státem. V druhé polovině 20. století se projevila politická destabilizace a vystřídalo se tu několik vojenských i civilních vlád. V současné době je země politicky stabilní a stojí jako prezidentská republika na poměrně demokratických základech. Ekvádor se vždy řadil mezi chudší státy Jižní Ameriky a lepší situaci nepřineslo ani nalezení ropy v 70. letech, kdy nastal částečný hospodářský růst a zlepšení situace ve městech, celkově země ovšem výrazně hospodářsky neposílila. Platí se zde americkými dolary, které před několika lety vystřídaly původní měnu sucre.

P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U

Ve Ventanas budou první maturanti

Muisne

Před osmi lety vznikla v ekvádorském městě Ventanas Nadace Fu Shen Fu, která se různými způsoby snaží pomáhat místním dětem z chudých rodin. Ve městě samotném se za ten rok toho zas tak moc nezměnilo. Snad jen hřiště naproti Nadaci je o něco rozbitější. Chudí dál zůstávají chudými. Ti, kteří navštěvují Nadaci, ale cítí určitou perspektivu. A to i dospělí – hlavně maminky dětí, které sem chodí na různé kurzy. Vyměnilo se zde složení dobrovolníků: nyní tu pracují Magda Kolatowska a Pawel Drag z Polska. Náplň jejich práce zůstává stejná: program pro děti – doučování, kroužky a volnočasové aktivity, administrativní zajišťování „adopce na dálku“ - návštěvy v rodinách a ve školách. Novinkou je dokončení hrubé stavby dalšího patra Nadace. Nové prostory jsou moc potřebné, v samotné jídelně je už na všechen program poněkud těsno. Teď před námi stojí úkol dokončení této přístavby, jak si můžete podrobněji přečíst na vloženém listu, kde také prosíme o podporu. Během tohoto roku dobrovolníci vytvořili svůj blog, kam píší zážitky ze své služby. Nadace má rovněž svůj facebookový profil (viz rámeček s kontakty). Letos už budou první maturanti z řad někdejších dětí. Pro ty, kteří jsou nadaní, se otevírají další možnosti studia na univerzitě ve městě Loja. Zde je pro ně vyjednána možnost studia bez poplatků, dokonce s malým stipendiem na prosté, ale opravdu prosté živobytí.

Ventanas

San José de Raranga

SAN JOSÉ

DE

RARANGA –

N O VÁ P O B O Č K A

N A DAC E

San José de Raranga – malá obec, kde v červnu 2012 vznikla další pobočka Nadace. Zázemí našla na uprázdněné faře, protože kněz tam zajíždí jen jednou nebo dvakrát v týdnu z blízkého městečka Ludo. Dostat se do této pobočky není vůbec snadné. Autobus má co dělat, aby od pobřeží vystoupal přes dva tisíce výškových metrů do krajského města Cuenca. Tady ale cesta nekončí. Pokračuji dále místním autobusem až do našeho cíle – malé obce San José de Raranga. Ač je to jen třicet kilometrů, jízda trvá přes hodinu. To proto, že je třeba překonat několik dalších stovek metrů převýšení, a to po velmi špatných cestách. Materiální bída zde není tak veliká jako ve Ventanas. Místní obyvatelé – potomci indiánského kmene Kichwa – hospodaří na políčkách, kde chovají krávy, pěstují kukuřici, v chlívku u domu mají prase a kolem dokola pobíhají slepice. Nesmíme zapomenout ani na chov morčat, která zde neslouží jako domácí mazlíčci, nýbrž jako obživa (pečené morče má podobnou chuť jako králík). O to více je zde ale nápadná zaostalost kulturní či intelektuální, která je daná celkovou odlehlostí tohoto místa vysoko v horách. Vždyť nejen mnoho dětí, ale i dospělých ni-

Hudbu mají děti v San José de Raranga velmi rády. kdy v životě nebylo ani v nedalekém měs- naše salesiánská střediska. Dvě dobrovolnitě Cuenca. Autobus tu jezdí jen ráno odsud ce tady vytváří volnočasové aktivity pro děti. Jedná se o doučování nebo o rozšiřování a odpoledne sem. vědomostí dětí – zejména kroužky angličtiCO TÁHNE? SPORT A VAŘENÍ ny jsou žádané. Oblíbené jsou také výtvarné Nebylo tedy potřeba, aby zde Nadace a hudební aktivity – hra na kytaru a zejména otvírala jídelnu. Funguje to tu podobně jako schola, která někdy doprovází zpěvem mši

svatou. S nevšedním zájmem – překvapivě zejména u hochů – se setkal kroužek vaření, kde se připravují střídavě jídla evropská a místní. To vše zarámováno sportem, zábavou a hrami, u nichž děti vydrží neskutečně dlouho. Opravdu až do tmy. A není divu. Mnoho dětí se totiž navečer nevrací do svého domova tak, jak ho obvykle chápeme my. Dospělí (zejména muži) zde totiž často odjíždějí za prací do USA a své děti nechají jako „dáreček“ příbuzným či sousedům. Co na tom, že tyto děti pak díky finanční podpoře svých rodičů z Ameriky mohou chodit do lepší školy nebo se lépe obléci? Mnohé si svého tatínka nebo i oba rodiče pamatují jen velmi matně, mnohé vůbec. Znají se vlastně jen „na dálku“ – přes telefon či skype. Vyváží relativní materiální dostatek rodičovskou péči a lásku? Po týdnu odjíždím ranním autobusem (jiný nejede). Krásné počasí a krásné výhledy na okolní hory. Kousek za obcí autobus zavzdychá a nechce jet dál. Řidič čtvrt hodiny přemýšlí, kde je chyba, a pak na to přijde. Aha, došlo palivo. Naštěstí má náhradní kanystr a hadičkou chybějící kapalinu do nádrže dolije. Půlhodina zpoždění. Ale: „No pasa nada“ – „Nic se nestalo“, jak velí zdejší heslo. Život v San José de Raranga jde dál…

Fotbal v holínkách i v sukních Vzpomínám na svá školní léta, kdy moji spolužáci ze základní školy chodili hrát po vyučování fotbal na hřiště. Indiánské děti jsou do tohoto sportu podobně zamilované. I když – určité rozdíly se přeci jen najdou… Jednou bylo hezké počasí, a tak jsem se zeptala dětí, zda by nechtěly jít na procházku. A děti na to, že by chtěly hrát fotbal. Hmmm, pomyslela jsem si, vždyť nemáme míč. Tak co s tím? Nicméně děti rychle jakýsi míč našly – starý, šišatý, ošoupaný. Nejdřív jsem si myslela, že nesou nějaký kokos. Ale jim to vůbec nevadilo. Šli jsme tedy na „hřiště“. Tím rozumějte plácek za hřbitovem, kde původně byl kopec. Zemina ale byla už dříve odvezena, a tak vznikl docela rovný povrch.

Kolem samé hory. Krásný výhled. Nicméně „hřiště“ je hrbolaté, často blátivé, spousta děr a kamenů. Skoro by se člověk zabil. Ale nevadí. Nikdo si nestěžuje. Děti si samy vytvořily týmy a hrály až do večera. Fotbal je zde oblíbenou zábavou i dívek a vůbec jim nepřijde divné hrát v jejich krojové sukni (tzv. pollera – skládaná sukně, hojně zdobená výšivkami, nosí se běžně – nejen ve svátek). Ale nejvíce mě překvapilo, že většina dětí hraje fotbal v holínkách. Není divu, protože na náš program zpravidla přicházejí rovnou z políček, kde předtím odpoledne pomáhaly rodičům. Další legrace vznikne, když se někomu podaří kopnout „aut“. Na normálním hřišti to znamená kopnutí míče za příslušnou čáru. Ale

tady? Nezapomínejme, že hřiště je na nevelké rovince za hřbitovem, která je ze tří stran obklopena prudkými stráněmi. Když tedy někdo kopne aut, letííííí míč ze svahu dolů a skončí kdesi v nedohlednu. Ale není potřeba se nikoho prosit, aby pro míč doběhl. Děti rychle běží dolů a hledají ho. Po nalezení někde v křovinách zase vyběhnou nahoru jako veverky a hra pokračuje. Tyto děti mají můj velký obdiv. Vstávají brzy do školy a některé ještě před odchodem musejí doma pomoci s hospodářstvím. Po škole též. Kromě toho všeho přicházejí s chutí na naše programy do Nadace. A mají stále dost energie a nadšení, aby hrály fotbal třeba až do noci. Může je člověk nemilovat? MAGDALENA MENDREK, dobrovolnice z Polska A jde se na fotbal…

C

P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U

Školy v Ekvádoru aneb „učení – mučení“? Nebudeme se nyní zabývat školami soukromými – tedy placenými. Ty se našich dětí z chudých rodin netýkají. Obrátíme svou pozornost na školy státní – tedy bezplatné. Samotný pojem „bezplatné“ je ovšem poněkud zavádějící. Školné se na nich sice neplatí, ale vše ostatní už ano, tedy například učebnice, školní potřeby a zejména poměrně drahá školní uniforma. I mezi státními školami jsou veliké rozdíly. Nicméně některé společné rysy bychom našli. Třeba obvyklé uspořádání školy – ne ve smyslu budovy jako u nás, ale jako areál menších pavilonů (tříd) kolem centrální plochy, která slouží zároveň jako hřiště. Školní družiny a jídelny zde neexistují. Dalším společným rysem by bylo, že žáci a studenti zde nosí školní uniformy, které jsou pro každou školu jiné. V menších ekvádorských městech neexistují názvy ulic a číslování domů, proto se zde školy označují po významných osobnostech nebo podle data některé důležité historické události.

ŠKOLY V MÍSTECH PŮSOBENÍ NADACE: ŠKOLA V SAN JOSÉ DE RARANGA Příjemná základní škola. Třídy celkem dobře vybavené a ani dětí v nich nebylo víc, než bývá obvyklé v Evropě. ŠKOLA ATI II PILLAHUASO Veliká škola ve Ventanas, vybavení o poznání chudší než v San José. Též dětí je v třídách o něco více – tak 35 až 40.

Židle a stoly – nic jiného se už do učebny nevejde. V jedné třídě je totiž padesát žáků.

COLEGIO SEIS DE OCTUBRE Obdoba našeho osmiletého gymnázia. Je to veliká škola s až padesáti žáky v jedné třídě. Z toho plyne, že se do dané učebny kromě židlí, případně stolků už nic jiného nevejde. O individuálním přístupu si zdejší žáci základních i středních škol mohou nechat zdát. Proto je důležité, že mají možnost přijít odpoledne do Nadace, kde jim dobrovolníci pomáhají pochopit, co jim při této hromadné výuce uniklo. A tak snad pro děti, o něž se staráme, není učení jenom mučením!

Adoptované dítě uvidíte naživo díky službě Skype Projekt s názvem „Adopce na dálku“ je už poměrně známý. Spočívá v tom, že člověk zaplatí určitou částku, za kterou pak konkrétní dítě v málo rozvinutých zemích Asie, Afriky či Jižní Ameriky dostává podporu formou stravy, školného, zdravotní péče, oblečení a podobně. Takový projekt funguje i pro chudé děti z ekvádorského Ventanas. Pro dárce je připraveno několik vylepšení: ŠANCE I PRO TY, KTEŘÍ MAJÍ „HLOUBĚJI DO KAPSY“ Adopce dítěte na rok stojí při dnešním kurzu dolaru vůči koruně 7 956 Kč (408 USD). Tato částka zahrnuje každodenní teplý oběd v jídelně Nadace, zdravotní péči a veškeré výdaje spojené se školou. Můžete se ale rozhodnout sponzorovat dítěti jen zdravotní péči (702 Kč ročně) nebo jen školní výdaje (1 170 Kč ročně) nebo jen jídlo (6 084 Kč ročně).

VÁNOČNÍ PŘÁNÍ A NOVOROČENKY Nějakou dobu jsme přemýšleli, jak získat prostředky pro Nadaci, abychom nabízeli něco potřebného (a nebyla to jen „žebravá“ akce) a zároveň aby se do toho mohly zapojit české děti. Výsledkem tohoto přemýšlení je nápad vyrábět vánoční přání a novoročenky. Lidé si je sice posílají navzájem stále méně, většinou to skončí u pdf souboru a e-mailového „odeslat všem“. Nicméně těch firemních novoročenek a  vánočních přání se stále ještě posílá dost. Přitom dětská práce vůbec nemusí být na úkor kvality. Zvlášť pokud na zadní straně takového přání je uvedeno, kdo a proč ho vyrobil. Pro adresáty to může tedy být i určitá forma sdělení o tom, že odesílatel podporuje tento sociální projekt. Další informace a  nabídku přání najdete na stránkách, které jsou uvedeny v rámečku s kontakty.

V současné době hledáme „adoptivní rodiče“ pro tyto děti: Gabriela Maytte Santillan Gamarra – narozena 9. 3. 2007, má jen maminku, která vydělává 20 dolarů týdně. Dívka byla dříve velmi nesmělá, ale časem se to změnilo. Dnes je veselá a také pořádná a dobře vychovaná.

Mariuxi Morelia Medina Ochoa – narozena 29. 5. 2001, má oba rodiče a tři sourozence. Je veselá a  přátelská, mezi dětmi oblíbená. Stará se o  své mladší sourozence a vždy si všimne, když je potřeba někomu pomoci.

Juan Antonio Flores Cedeno – narozen 8. 8. 2007, má oba rodiče a dva sourozence ve věku 10 a  15 let. Juan byl dříve velmi uzavřený, snad pro svůj slabý prospěch ve škole. Ale teď, když dochází do Nadace na doučování, se to začíná pomalu zlepšovat. Jinak je to sympatický a slušný kluk.

Ariel Paul Cruz Cedeño – narozen 29. 6. 2002, má oba rodiče a šest sourozenců. Jejich rodina patří mezi velmi chudé. I když mají doma velké problémy, Ariel patří mezi veselé děti. Moc rád hraje fotbal a  chtěl by se stát fotbalistou.

Na stránkách Nadace (www.fundacion-fushenfu-ecu.org) najdete seznam dalších dětí, které podporu hledají, i těch, které ji již našly. Na své „adoptivní rodiče“ čekají nejen děti, ale i různé věci, které budou potřeba k dokončení 1. patra Nadace ve Ventanas. Přispět lze samozřejmě jakoukoli částkou (viz vkladový list). Pokud by se někdo rozhodl sponzorovat některou položku celou, bude jeho jméno vepsáno do seznamu, který pak bude umístěn na schodišti do těchto prostor.

Jeden dárek navíc Na podzim roku 2010 se několik lidí z far- se třeba i benefiční koncerty. Též výtěžek Třínosti Praha-Čakovice rozhodlo, že podpoří králové sbírky věnovala pořadatelská farnost na tento účel. Nadaci P. Jana Koczyho. Výsledek předčil očekávání: vybralo se Šance se naskytla v adventu, kdy o ne- celkem 144 951 Kč. Další rok byl sice trodělích probíhaly na náměstí u kostela trhy. chu slabší: 135 735 Kč, ale díky příznivějšíFarníci tedy vyrobili malé papírové andělíčky mu kurzu dolaru se podařilo opět zajistit na se jmény konkrétních dětí a částkou, za kte- rok 16 dětí. A jaký bude čtvrtý ročník? To záleží na rou je možné dítě podpořit – a tím mu vlastně mnoha ochotných lidech, kteří se, jak věřídát „vánoční dárek“ na dálku. Andělíček se pak mohl stát ozdobou me, objeví v pravý čas. Není na tom nic těžvánočního stromku a připomínat „jeden dá- kého – vyrobit papírového andělíčka dokáže rek navíc“ dítěti v Ekvádoru. Akce se setkala každý, propagační materiál, především fotky s dobrým ohlasem, celkem se v tomto prv- a další informace, je možné si vyžádat u poním ročníku podařilo „vyandělíčkovat“ 54 řadatele – viz kontakty v rámečku. Za odměnu pak můžete získat besedu 862 Kč. O rok později – v adventu 2011 – se ten- o práci Nadace Fu Shen Fu v Ekvádoru s proto projekt již podařilo rozšířit do dalších far- mítáním fotek a ochutnávkou pravé ekvádorností. Nezůstalo jen u andělíčků, ale konaly ské kávy.

Vše zlé může být k něčemu dobré Zhruba před rokem došlo k nečekané události – P. Jan Koczy byl přeložen z Ventanas do městečka Muisne na severozápadě Ekvádoru, v provincii Esmeraldas, kde verbisté také mají jednu farnost. Program Nadace ve Ventanas tím narušen nebyl – dobrovolníci zůstávají a místní členové Nadace také. Každé stěhování a sžívání se s novým prostředím je ale náročné. Nicméně může to být i šance k něčemu dalšímu…

SNADNĚJŠÍ MOŽNOST KOMUNIKACE S DÍTĚTEM Ke kontaktům mezi dítětem a dárcem se zde prioritně využívá služba Skype (videotelefonát přes internet – pozn. red.). Dítě je tak možné nejen slyšet, ale také vidět. Pokud neumíte španělsky, nevadí. Rozhovoru je vždy přítomen někdo z dobrovolníků, který plní službu tlumočníka. Jednou nebo dvakrát ročně obdrží dárce běžný dopis.

Muisne je městečko, které z větší části leží na ostrově v Tichém oceánu – zhruba 200 metrů od pevniny. Dostat se tam je možné jen přívozem. Na ostrově je situace podobná jako ve Ventanas, také je tu hodně chudých lidí. Jediný rozdíl je v tom, že jejich obydlím nejsou domky na kůlech v bažině, nýbrž na kůlech na mořské mělčině. Jak prozradil další zdejší kněz P. Theodoro z Indonésie: moře patří všem. A tak si lidé staví další a

další domky blíž k moři. Jen nesmí přijít velké vlny (a vůbec nemusí jít o tsunami). Tichý oceán totiž moc „tichý“ zrovna není. V areálu zdejší farnosti sv. Ignáce se nachází též malá budova, která byla používána jako lidová restaurace. V současné době je prázdná. A tak to vypadá, že je jen otázkou času, kdy se zde objeví podobné zařízení jako ve Ventanas. Dětí z chudých rodin nejen z vedlejší církevní školy tady rozhodně není málo.

Jak pomoci?  adoptovat dítě v rámci projektu „Adopce na dálku“  stát se dobrovolníkem a přijet sem na jeden rok pomáhat  podpořit dostavbu 1. patra Nadace – např. přiloženou složenkou  zúčastnit se akce „Jeden dárek navíc“  zakoupit si nadační vánoční přání nebo novoročenky  uspořádat jakoukoli benefiční akci ve prospěch Nadace (koncert, divadlo, jarmark, burzu…)

Kontakty: Nadace Fu Shen Fu – P. Jan Koczy SVD – Ecuador www.fundacion-fushenfu-ecu.org e-mail: [email protected] blog dobrovolníků: http://ekwadorrr.blogspot.cz/ http://www.facebook.com/pages /Fu-Shen-Fu-Foundation/179455375401359 Kontakt v České republice: Sdružení Por Niños de Ecuador, o. s. www.por-ninos-de-ecuador.cz Koordinátor v ČR: P. Pavel Budský e-mail: [email protected], tel.: 731 626 033 Bankovní spojení: 2700164590/2010 Variabilní symbol: 2013 Potvrzení pro daňové účely si můžete vyžádat na výše uvedených kontaktech.

D

P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U

Všechny děti potřebují laskavou výchovu Patrik: Ale ani tady nebyl začátek jednoduchý. Už třeba proto, že se ve farním domě, kde jsme bydleli a kde také probíhaly programy pro děti, uhnízdili před několika lety holubi. Bydlet v tomto prostředí bylo zdraví nebezpečné a odklizení holubího trusu byla nutnost. Tímto úklidem v půdních prostorách jsme strávili celé tři týdny.

ANEŽKU (23) A PATRIKA (22) KIKTOVY spojuje mnoho věcí. A není to jen manželství či původ z Frenštátu pod Radhoštěm. Po ukončení studií odjeli na rok pomáhat jako dobrovolníci do zařízení Nadace San José Freinademetz v Ekvádoru.



Jak se stalo, že jste se rozhodli věnovat rok svého života dobrovolnictví a proč zrovna v Ekvádoru? Anežka: Myšlenka o pomoci druhým v cizí zemi mi na mysl přišla již v osmé třídě. Byla jsem však příliš mladá na to, abych někam vyrazila, a tak bylo třeba nejprve dostudovat a poté uskutečnit tento nápad. Původně jsem chtěla do Afriky, ale to se Patrikovi zrovna moc nezamlouvalo. Patrik: O konkrétní podobě naší dobrovolné služby se rozhodlo zhruba před třemi lety. Já měl před maturitou a má žena Anežka ukončovala bakalářské studium. Do toho přišla pozvánka na besedu o Ekvádoru od Anežčiny kamarádky Ludmily Červenkové, která se vydala po stopách svého již zesnulého strýce misionáře P. Vincence Jandy SDB. Na závěr této přednášky se promítalo video o Nadaci P. Jana Koczyho, ve kterém zval ke spolupráci dobrovolníky i z České republiky. Anežka: To se nám stalo „osudným“. Pak jsme měli možnost setkat se osobně s P. Janem ještě v Ostravě. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se.



Odjet na celý dlouhý rok někam do vzdálené a velmi odlišné země – to není jen tak. Co všechno vás čekalo, než jste se mohli s klidem v duši vznést letadlem směr Ekvádor? Anežka: Přípravy jsme naplno rozjeli v září 2011. Potřebovali jsme finanční částku v hodnotě 55 000 Kč na zajištění cesty, příprav a nutných nákladů v dané zemi (letenky, očkování, víza – to vše pro dva). My jsme neměli tolik našetřeno, a tak jsme museli vymyslet způsob, jak oficiálně přijímat finanční dary. Jelikož jsme nenašli žádnou organizaci, která by nás zaštítila, museli jsme si ji vytvořit sami. A tak vzniklo sdružení Por ni os de Ecuador, o. s. Našli jsme hodně dobrých lidí, kteří přispěli. Patrik: Významnou podporou pro nás také byl výtěžek plesu děkanátu Nový Jičín. Dalším oříškem byla víza. V České republice nemá Ekvádor diplomatické zastoupení. První informace byla, že spadáme pod Polsko. Udělali jsme si tedy výlet do Varšavy. Ale cesta to byla zbytečná. Na ambasádě na nás rozhodně nečekali s otevřenou náručí, chyběly nám některé dokumenty, a navíc vyšlo najevo, že nespadáme pod Varšavu, ale pod Berlín. Ekvádorské velvyslanectví v Berlíně nás udržovalo napjaté tak dlouho, až jsme to nevydrželi a dvacet dní před odletem si vyrazili vízum vyřídit osobně. Podařilo se a nám už nic nebránilo odletět.





Manželě Kiktovi a jejich malí ekvádorští svěřenci.



Jaké byly vaše první úkoly, které jste v Ekvádoru dostali? Patrik: Začalo to hned druhý den. Děti měly tou dobou prázdniny. Hodně jich trávilo v Nadaci i osm hodin. Hrál jsem s nimi fotbal, Anežka kreslila a chodila s mladšími dětmi do parku. Vedro, všude spousta španělsky povykujících dětí sledujících nové „bledé tváře“. Tenhle start „na plné pecky“ nebyl vůbec jednoduchý. Anežka: Naším úkolem bylo seznámit se s místem a přiložit ruku tam, kde jsme mohli a zvládli. V prvních třech měsících jsme s dětmi chodili do parku na prolézačky, malovali jsme, hráli hry či promítali pohádky. Po tomto „rozehřívacím kole“ jsme dostali za úkol uspořádat kartotéku. Nadace musí mít archivované informace o dětech, které do ní docházejí. Museli jsme docházet do rodin, sbírat informace, aktualizovat dřívější údaje, dělat i fotografickou dokumentaci, v jakých podmínkách dítě žije. Práce to nebyla vůbec jednoduchá, komunikace s lidmi je často obtížná. Nepamatují si důležitá data, nemají v pořádku dokumenty, někdy i zastírají či překrucují informace. Telefonicky domlouvat schůzky nelze, tudíž je člověk odkázán na to, zda rodiče doma zastihne, či nikoliv.



Návštěvami v rodinách člověk nejlépe pozná, jak žijí místní děti – místní lidé. Je to opravdu tak odlišné? Anežka: Život místních je pro nás Evropany nepochopitelný. Lidé zde žijí v naprosté většině ze dne na den. Neví, zda zítra budou mít co jíst. Dnes mají, dnes jsou šťastni. Rodiny jsou v mnoha případech rozvrácené, sourozenci často žijí odděleně – s babičkami, tetami či jen s matkou. Muži se k otcovské roli staví mnohdy velmi nezodpovědně. Rodinný rozpočet devítičlenné rodiny je v přepočtu 1 500 Kč na týden – při podobných cenách potravin jako u nás. Patrik: Ve většině případů zdejší chudí lidé žijí v domcích z bambusu na kůlech, protože jsou postavené na bažině. Každoročně se tedy v období dešťů zalévají vodou. Proto ke každému domku vedou lávky. Přestože je to žalostné prostředí pro život, setkali jsme se i tady s velkými rozdíly. Některé rodiny na svém domečku pracují a uklízejí jej, jiné jen přežívají a střádají odpadky. Děti ovšem za své, většinou málo vzdělané rodiče nemohou. Velkým problémem je také alkoholismus – hlavně u otců.

První zážitky a pocity z nového prostředí člověka hodně ovlivní. Jaké byly ty vaše? Patrik: Přistáli jsme v největším ekvádorském městě Guayaquil. 80% vlhkost se 40 °C ve stínu se na nás okamžitě přilepily a nepustily se nás. Na letišti už na nás čekal P. Jan a vzal nás na procházku do centra města – do katedrály, na nábřeží (včetně nezbytného McDonaldu), na původní maják, který slouží jako rozhledna. Anežka: Nicméně po první prohlídce města se ve mně míchaly pocity strachu a hnusu. Špína, horko, zápach, všude pobíhající švábi, maso visící volně z háku ve stánku na ulici. A strašný hluk, pořád něco  Školní docházka je v Ekvádoru povintroubí, spousta aut, motorek a hlučících lidí. ná. Ale pouhé stanovení této povinnosti Zmatek. ještě neřeší kvalitu výuky. Jaký jste měAle večerní setkání s dětmi bylo nezali pocit z navštívených škol, kam chodí pomenutelným zážitkem. Rozjařené, hlučné, děti podporované Nadací? veselé. První, co se naučili, byla naše jména. Patrik: Navštívili jsme dvě školy. JedA mohu říci, že jsem své jméno neslyšela to- na byla na tamní poměry pěkná. Jednotlikrát vyslovené jako právě tam. livé třídy odděleny zdí, v každé byla tabu-

le a základní potřeby pro výuku. Žáci měli pěkné židle a o přestávkách hráli fotbal za branou školy. Ta druhá vypadala jinak. Plechová nástavba na zděné školce neposkytovala klid pro výuku. Déšť znamenal okamžité přerušení všech činností, jelikož přes bubnující kapky nebylo nic slyšet. Anežka: Chudoba a bída podle mě souvisí hodně s nízkou úrovní vzdělání. Školství sice nějak funguje, školy jsou na místní poměry přijatelné, ale vzdělání je špatné. Když nejsou kontroly (něco na způsob naší inspekce), které by sledovaly patřičné vzdělání v daném ročníku, je zcela běžné, že děti zaostávají v základních dovednostech (čtení, psaní, počítání).



Zhruba po půlroce služby v hlavním působišti Nadace ve Ventanas jste se stali prvními dobrovolníky v nové pobočce v San José de Raranga… Anežka: Vesnička San José de Raranga leží v Andách, ve výšce téměř 3 000 m n. m., v blízkosti města Cuenca. Výhledy jsou zde nádherné. Změna klimatu věstila i změnu kultury. Lidé v horách jsou oproti lidem na pobřeží, kam spadá i Ventanas, klidnější, pracovitější, s větším odstupem na začátku, ale o to upřímnějším vztahem později. Život v San José je zcela odlišný od života na pobřeží. Ráno jsou lidé od šesti hodin již u svého dobytka, obdělávají svá políčka, která jim dávají obživu, a kolem čtvrté odpoledne se z pole vracejí domů. Někteří nemají to štěstí mít pole kousek od domu a musí docházet třeba i dvě hodiny pěšky. Děti jsou vedeny k tomu, aby pomáhaly. Spolu se školními povinnostmi jim však nezbývá moc času na zábavu. I tady je velkým problémem alkoholismus. Patrik: V této vesnici je smutná touha po USA. Lidé o Spojených státech smýšlejí jako o zaslíbené zemi a mají pocit, že pobyt tam jim usnadní zbytek života. A tak se tam každý odvážnější snaží dostat a vydělat spoustu peněz. Vzhledem ke svým mizivým finančním možnostem jednají nelegálně. Přes hranice je převede takzvaný „kojot“, kterému pak platí až 15 000 dolarů. Cesta je částečně lodí, částečně pěšky, trvá několik měsíců a nejednou se stalo, že se „kojot“ vrátil se zprávou o úmrtí. Ale ani když se do Států dostanou, nemají vzhledem ke své ilegalitě žádnou podporu úřadů. Pokud je objeví policie, jsou vyhoštěni ze země. Anežka: Stěžejní je v San José de Raranga ukázat dětem novou perspektivu. Vzhledem k nedostupnosti kultury, špatné školní výuce a neadekvátně trávenému volnému času jsme se zaměřili na kreativní využívání volného času, které jsme doplňovali výukou angličtiny. Dostali jsme se i k tématům jako svět, příroda, lidé a probrali i něco málo z matematiky.

Poznali jste velmi zblízka, jak děti v pobřežním regionu, tak děti v horách – potomky zdejších indiánů Kichwa. Kdybychom je porovnali s našimi dětmi, jak by takové srovnání dopadlo? Anežka: Kdybych měla porovnat děti ekvádorské a naše, velký rozdíl v nich nenajdu. Občas zlobí, jsou trucovité či rozjařené, ale jsou to děti. Rozdíl spíš spatřuji ve výchově a v podmínkách pro život. Podmínky je naučily vážit si mála, a tak hra v parku vystačí na celé dopoledne. Na druhé straně ale postrádají trpělivost. Jakmile se musí čekat o něco déle na zaschnutí barvičky či modelovací hmoty, je problém. Ze strany rodičů je bohužel často vidět laxnost a nezájem o dítě. Rozdíl mezi dětmi ze San José de Raranga a z Ventanas je do určité míry patrný. Tak jako dospělí lidé v horách, i děti jsou ze začátku ostražitější a s kamaráděním si dávají na čas oproti dětem z Ventanas, které jsou hned se všemi v jednom objetí. Patrik: Děti jsou všude stejné, hravé, vyžadující pozornost, smějící se i plačící. Ovšem děti ekvádorských hor mají mnohem více povinností s prací na polích a se zvířaty než ty na pobřeží nebo i u nás v České republice. A mají také mnohem menší možnosti v oblasti zábavy.



Během dobrovolné služby člověk také poznává kulturu místních národů. A jídlo je jedním z typických projevů kultury. Měli jste možnost ochutnat místní speciality? Patrik: Ekvádor a severní státy Jižní Ameriky kulturou stravování ani kulinářským uměním obecně zrovna nevynikají. Lidé zde cpou do sebe v jednom kuse nezdravá, smažená nebo extrémně sladká jídla. Ale ochutnali jsme „cuy“ – morče pečené na ohni, které sice moc masa nemá, ale je velmi chutné (chutí připomíná králíka). Indiáni je připravují jako slavnostní pokrm. Anežka: Mezi nejzajímavější ochutnávku patřil asi červ chontacurro v Amazonii, který byl v usmažené formě celkem dobře stravitelný. Nejnechutnější pro mě však byl žaludek, který je vyhlášen ve Ventanas jako místní pochoutka. Každé ráno při cestě do Nadace jsem míjela stánek řezníka, kde v horkých dnech visel onen žaludek, obletován mouchami a ohříván klimatem. Doufala jsem, že nenastane den, kdy jej budu muset ochutnat. Nastal a příjemný zrovna nebyl.



Před několika měsíci jste se vrátili zpět do České republiky. Nastal zároveň s tím návrat zpět do „normálu“, nebo vás rok dobrovolné služby v Ekvádoru ovlivnil? Budete dál Nadaci podporovat? Anežka: Po návratu si nejvíc vážím blízkosti rodiny. Dívám se i na běžné denní události jiným pohledem. Vnímám však, že se velice rychle přizpůsobuji, a přistihuji se, že zapomínám, jaké je být bez vody nebo mít každý den to samé jídlo. Velice rychle si člověk zvykne na komfort. Patrik: I z domova chceme dál pomáhat. Prostřednictvím občanského sdružení Por ni os de Ecuador pomáháme zájemcům o dobrovolnou práci v Nadaci vycestovat a do budoucna uskutečníme několik besed pro veřejnost a školy. Též jsme se podíleli na prezentaci práce Nadace při letošních cyrilometodějských slavnostech na Velehradě. Texty v příloze P. PAVEL BUDSKÝ, Snímky archiv Nadace Fu Shen Fu.

Naléhavě hledáme dva dobrovolníky – od prosince 2013

Para Niños Del Ecuador

Pro děti z Ekvádoru

Již osm let pomáhá Nadace Fu Shen Fu v ekvádorském městečku Ventanas dětem z chudých rodin. Založil ji v roce 2005 P. Jan Koczy SVD, polský kněz z řádu verbistů. Za tu dobu byla vybudována jídelna, kam každý den přichází zhruba 120 dětí, aby měly alespoň jedno teplé a vydatné jídlo denně. Dobrovolníci z různých zemí světa (včetně České republiky) sem přijíždějí pomáhat – pomáhají dětem s přípravou do školy, vytvářejí pro ně různé volnočasové aktivity a administrativně zajišťují program „adopce na dálku“. V červnu minulého roku se podařilo otevřít první pobočku Nadace – a to vysoko v horách (téměř 3.000 m.n.m.) v malé obci San José de Raranga. Materiální bída zde není tak veliká. Tato lokalita spíš trpí značnou odlehlostí a kulturní zaostalostí. Kromě běžné výuky ve škole zde pro děti není žádná jiná nabídka a tak dvě dobrovolnice jim připravují různé aktivity ve volném čase. Výhledově je v plánu vytvoření další pobočky – tentokrát v přímořském městečku Muisne na severozápadě Ekvádoru. Zde se počítá s podobným uspořádáním jako ve Ventanas – tedy včetně jídelny. I zde je totiž hodně dětí z chudých rodin.

Čtyři hlavní úkoly Nadace

při poskytování pomoci potřebným dětem: 1. Jedno teplé jídlo denně. 2. Zdravotní péče - zahrnuje lékařská vyšetření, výchovu k osobní hygieně, nezbytné léky v případě nemoci, finanční podporu při dlouhodobé léčbě. 3. Vzdělávání – zajišťování učebnic, školních uniforem a pomůcek, pomoc dětem při psaní domácích úkolů. 4. Duchovní vedení a morální výchova, výchova k životu založeném na křesťanských hodnotách. Poštovní poukázka A

Podací lístek Podací číslo Cena Česká pošta, s.p. IČ 47114983

Částka Kč

Tr. kód

1 1 0

Ve prospěch účtu Kód banky

ČESKÁ POŠTA

Nadace Fu Shen Fu - P. Jan Koczy Kč

h

Kč

h

Slovy

podací znaky

ČESKÁ POŠTA

Adresa majitele účtu

Pavel Budský, Jan Koczy Vysočanská 570 190 00 Praha 9 Zpráva pro příjemce (hůlkovým písmem, tiskem)

Adresa majitele účtu

Pavel Budský, Jan Koczy Vysočanská 570 190 00 Praha 9 V. symbol

Poštovní poukázka A

0 0 0 0 0 0 0 1 3 3 5 4 2 1 1 0

Účel platby

Č. účtu / Kód banky

h

0 3 0 0 K. symbol

V. symbol

0 0 0 0 0 0 0 3 3 3 S. symbol

Odesílatel (hůlkovým písmem, tiskem) Jméno Příjmení

Ulice (obec), č. domu, PSČ, dodávací pošta

133542110/0300 333

Vyplní plátce - majitel Postžira nebo Postkonta jen při bezhotovostní úhradě

S. symbol

------------------------------------Datum, právoplatný podpis

Odesílatel

Zúčtujte na vrub účtu plátce Č. účtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

/ 0300

0 0 0 0 0 0

Datum splatnosti

X Kód banky

0 3 0 0

110<

l.

2.

3.

4. 5. 6.

POTVRZENÍ (USCHOVEJTE) Doklad oznaþený „Poštovní poukázka“ lze vplatit v hotovosti na všech poštách podle poštovních podmínek. Doklad oznaþený „Složenka“ lze vplatit v hotovosti na všech poštách a poboþkách Poštovní spoĜitelny (dále jen obchodní místo). Na všech obchodních místech mohou podat majitelé postžirových úþtĤ nebo postkont tyto doklady i k bezhotovostní úhradČ podle podmínek pro postžirové úþty, popĜ. postkonta. Osoba disponující s postžirovým úþtem nebo postkontem dává dispozice k bezhotovostní úhradČ tohoto dokladu vyplnČním pole „zúþtujte na vrub....“ a uvedením právoplatného podpisu na líci dokladu. Plátce uhrazující tento doklad z jiného úþtu než postžirového nebo postkonta, mĤže využít pro tuto dispozici PěÍKAZ K ÚHRADċ uvedený na rubu dokladu a pĜedložit ho své bance, resp. poboþce. Za hotovostní vplacení je pĜi podání dokladu vybírána cena podle pĜíslušných ceníkĤ. PĜípadný „Opis stvrzenky“ potvrdí a vydá obchodní místo plátci na jeho žádost. Reklamaci hotovostní platby nebo bezhotovostní úhrady z postžirového úþtu þi postkonta lze uplatnit po pĜedložení tohoto potvrzení na kterémkoliv obchodním místČ. HotovostnČ vplacenou Poštovní poukázku lze reklamovat pouze prostĜednictvím pošty.

podpis

Podrobné ovČĜení totožnosti plátce v hotovosti Rodné þíslo plátce .......................................................... Není-li, uvećte datum nar. a údaje prĤkazu totožnosti Druh ................................. þíslo .................................

ýtecí zóna - nevpisujte žádné údaje

Doklad je opticky strojovČ zpracováván - NEPOŠKODIT, NEPOPISOVAT, NEPěEHÝBAT PěÍKAZ K ÚHRADċ

Bance Poboþce Bankovní spojení ýíslo úþtu plátce

Datum splatnosti Kód banky

Specifický symbol *

Symboly platby ýíslo úþtu pĜíjemce

Reklamace þ.j. ............. /.............

Kód banky

ýástka Kþ

DoplĖující údaj banky

Variabilní

Konstantní

Specifický

Údaj pro vnitĜní potĜebu pĜíkazce

* - jen pro klienty ýeské spoĜitelny

...............................................................

razítko, podpis pracovníka obchodního místa

Místo a datum vystavení

Podpis(y), razítko pĜíkazce

P. Jan Koczy SVD Ĝeditel Nadace

P. Pavel Budský koordinátor v ýR

Kontakt: P. Pavel Budský, tel. 731 626 033, [email protected]

DČkujeme, že toto dílo i letos podpoĜíte. Položkový rozpoþet: dlažba 120 m2 cement (60 ks à 7,00 $) písek dveĜe vnitĜní (8 ks à 110,00 $) dveĜe vnČjší - kovové mĜíže (5 ks) okna (7 ks à 120,00 $) sada umyvadlo, záchod, sprcha (4 ks) zednické a obkladaþské práce þerpadlo na vodu

480,- $ 420,- $ 480,- $ 880,- $ 240,- $ 3.000,- $ 840,- $ 520,- $ 3.300,- $ 200,- $

Dále by zde mČla být zĜízena kanceláĜ Nadace, která nyní sídlí dole v jídelnČ, a malá uþebna s nČkolika poþítaþi, kde si budou moci starší žáci a studenti dČlat písemné práce do školy (doma – tedy v bambusovém domku na kĤlech to opravdu moc nejde). Souþástí projektu je rovnČž vytvoĜení tĜí pokojíkĤ se sociálním zázemím pro dobrovolníky (viz obrázek nahoĜe), kteĜí nyní pĜebývají v nevyhovujícím privátu, kde obþas nefunguje ani záchod. Letos bychom vás chtČli požádat o pomoc pĜi dokonþení prostor nad jídelnou Nadace. V souþasné dobČ malé a tedy dĜíve ze školy pĜicházející dČti musí po obČdČ þekat, až ti starší s delším vyuþováním pĜijdou a budou mít po obČdČ. Pak teprve mĤže zaþít odpolední program. V prvním patĜe je tedy poþítáno s další velkou místností pro dČti (viz obrázek dole), aby program mohl zaþít hned po obČdČ.

Dokonþení 1. patra Nadace San José Freinademetz ve Ventanas