Panevropa, a nebo anšlus? Zahraničněpol itické pozadí německo -rakouské celní unie v roce 1931 Miroslav Septák Proces evropské integrace ve smyslu hlubší spolupráce evropských států fakticky začal v souvislosti s mezinárodněpolitickými a ideovými změnami po druhé světové válce.' Úvahy o různých evropských plánech však lze nalézt již dlouho předtím; mnozi filozofové, politikové a ekonomové se jimi zabývali de facto již od raného novovéku. Podobné myšlenky se přirozeně objevovaly i v období po první světové válce, kdy naléhavě vyvstala otázka, jak uspořádat evropské poměry, aby k podobné katastrofě již nikdy nedošlo. V tomto ohledu vystupoval zvlá šť aktivně Richard hrabě Coudenhove - Kalergi,jenž pro svoji vizi uspořádání "starého kontinentu" použil název Panevropa a poté za účelem její popularizace založil stejnojmenné hnutí.' Stejnějako v současnosti, takév letech 1918-1938 bylo jedním z kličových problémů integračniho procesu hledání odpovědi na otázku, který z evropských států určí jeho základní parametry. Chceme-Ii na uvedenou otázku nalézt v kontextu meziválečné doby co nejpřesnějši odpověď, musime se nejprve krátce zamyslet nad tzv. versailleským mírovým systémem, který písemně kodifikoval výsledky právě skončeného válečného konfliktu. Snaha o zabezpeče ní vlastní bezpečnosti a fixace vysněné hegemoniální pozice v kontinentální Evropě patřily mezi hlavní cíle francouzské díplomacie. Paříž považovala za svého hlavního konkurenta Výmarskou republiku,jež vznikla na troskách vilémovského císařství. Obavy z budoucího vzestupu Německa vedly k francouzské iniciativě a posléze k úspě š nému prosazení reparací, onoho "pojistného ventilu" k nežádoucímu hos podářskému růstu tradičního rivala.] Francie však nemohla své hegemoniální ambice podepřít reálnými mocenskými prostředky, a proto musela zasednout s Německem za jednací s tůl. Locarnská konference z podzimu 1925 znamenala jeden z mezníků evropských dějin 20. století. Práv ě zde totíž po dlouhé době vystupovala německá diplomacie, vedená pragmatickým Gustavem Stresemannem, vůči ostatním evropským mocnostem níkolijako poražený, nýbrž jako de facto rovnocenný partner. Právě v tomto okamžiku se do evropské politiky znovu vrátila otázka , zda bude hegemonem kontinentu Francie a nebo Německo nebo, řečeno jazykem dobových Z n cjnovčj ~ íc h publikaci, věnova nýc h problematice evropské integrace včcskémjazycc, srv. napi'íklad KOVÁŘ, M. - HORCICKA. v., Dějillyi:\'ropskeimcgracc I- II, Praha 2005-2006; BOOKER , Ch. - NORTH, R. t Skryti!
od roku 1918 do současnosti, Brno 2006. Srv. MORAVCovA, O., Pam:vropskd ullie mezi dl'lJma svltoV)lmi vatkami, in: Středn! Evropa, roč. 13, 1997, Č. 70, s. lOL-lIl, č. 71 , s. 50-64; KUCERA, R.,ldea Pallt:\'ropy po pn'lIí sl'/!tové\'lílce, in: Střednl Evropa, ro č. 9-10,1994, Č. 44-45, s. 135- 138; FROMMELT, R., PallťllropaodcrMittclcllropa. Einigllllgsbestrebllllgen im Ka/km delltscher Wirtscluift llIul Politik 1925-1933, Stuttgart 1977, s. 11- 16. K důsledkům reparaci pro nčmecké hospodářství srv. MORAVCovA, O., Hospoddřské a politické aspekty lII!medjch reparaci 1918-1932, in: KOVÁŘ, M., STELLNER , F. (eds.), in:Acla Oeconomicn Prngensia. K hospodářsl,:ým děj inám 20. slolell, roč. 13,2005, Č . 3, s. 48-68. dějiny cvropskd illtegmce
2
3
39
)l(
2010/ 1
zda bude Evropa uSpořádána jako Panevropa podle představ Pařiže či jako Mitteleuropa podle úvah Berlina. Hlavni otázka této studie zni, zda byl projekt německo-rakouské celni unie z roku 1931jednim z dalších panevropských projektů, nebo zda šlo ze strany Němec ka a Rakouska o pokus provést anšlus. Problematika celni unie mezi Berlinem a Vidni patři v historiografii mezi nejčastěji analyzované odborné problémy.' Historikové maji k dispozici početnou dobovou i memoárovou literaturu kličových aktérů, doposud však nebyla provedena pozorovatelů,
4
40
Srv. HAUSER, O., Der PIan ejncrdeutsch·ijsccrreichischeTl ZOIlUllioll VOI/ 1931/wd diecuropdische FďderacioTl, in: Historische Zeitschrift, Bd. 179, 1955, s. 45-92; KRULlS-RANDA, J., Das deursch-osterreichische Zollunionprojekc 170111931. Bemiilllwgen um cine wircschaftliche Anniiherung Dcucschlancl und Ostcrreich, ZDrich 1955; STAMBROOK, F., Tlle German-Allstrian Custom UI/ioll ProJecc oj 1931. A StudyofGerman Metl/ods al/d Motives, in: Journnl af Centra! Europe~m Affairs, Vol. 21, 1961, No. 1, s. 15-44; BENNEIT, E., Germany and che DiplomacyofFinancial Crisis 1931, Cambridge 1961 , s. 56-296; GEHL, J. , Austria, Cerman)' and che Ansclllufl1931-1938, London 1963, s. 1-39; GOLDINGER, w., Das Projekt einer deutsch-iisterreichischcn Zollurlion von 1931 , in: Osterreich und Europa. Festgabe fUr Hugo Hantsch zum 70. Geburtstag, hrsg. von Institut fUrosterreichische Geschichtsforschung und von der Katholischen Akademie, Graz, Wien, Kain 1965, s. 527-546; SCHUHMANN, M., Das Projekt einer de/Usch-osterreichischen Zollunion von 1931 und dieAuslVirkllng allfdieeuropiiische Politik, Phi!. Dissertrltion, Wien 1967; SUVAL, S., TheAnsclllufl Qucstion in thc WeimarEra.A StudyofNationalism ill GermanyandAustria, London 1974, s. 146-165; ORDE,A., Thc Origins ofthe German-Allstrian Custom Union AJjair of 1931, in: Central European History, Vol., 13, 1980, s. 34-59; STEININGER, R., " ... DerAngelegenheit ein paneuropiiischerMiintelchen IImhiingen ... "Das dcutsch-iisterreichisclle Zollunionprojektvon 1931, in: GEHLER, M. - SCHMIDT, R. - BRANDT, H. - STE ININGER, R. (hrsg.), Ungleiche Partner? Osterreich und Deutschland in ihrer gegenseitigen Wahrnehmung. Historische Analysen und Vergleiche aus dem 19. und 20. Jahrhundcrt, Stuttgart 1996, s, 441-480; RODDER, A., Strcsemanns Erbe. Julius Cllrtius und diedelltsclle AlIflenpolitik 1929-1931, Padeborn - Milnchcn - Wicn - ZUrich 1996, s.186-222; HEYDE, Ph., Das Endeder Reparation. Delltschland, Frankreich mul der YO/mgpian 1929-1932, Padeborn, Milnchen - Wien - ZUrich 1998, s. 145-160; SUPPAN, A., Diclluflcnpolitischcn Bcziehllngcn zwischen Prag Illld Wicn1918-1938, in: Prrlger Papers on Historyof Internrltionrll Rclations, Vol. 3,1999,5. 256-261; SUPPAN, A., Die Auflenpolitik derersten Tsclleehoslowakischen Republik aus Wiener Sicllt, in: SUPPAN, A. - VYSLONZIL, E. (hrsg.), Edvard Beneš und die tschechoslowakischeAu~enpolitik 1918-1948, Wien - Berlin - Bern - Bruxclles - New York - Oxford - Frankfurt am Main 2002, s. 56-60; GRAML, H., Zwiscflen Stresemarm und Hitler. DieAuflenpolitikder Priisidiafkabincue BrUl/ing, Papen, Schfeicher, MUnchen 2001, s. 89-111. Nejnověji k problematice celní unie srv. RAUSCHER, w., Briandplan und Zollunionsprojckt. Dicostcrreicllischc Auflenpofitik 1930/31, in: KOCH., K. - RAUSCHER, W. - SUPPAN, A. (hrsg.), Au~enpolitische Dokumente der Republik Osterreich 1918-1938, Bd. 7, Das osterreichisch-deutsche Zoi lun ion 12. f-'ebrurlr 1930- 11. September 1931, Wien - MUnchen 2006, s. 13-36. Z české odborně litemtury srv. HOUSTECKÝ, M., Plán rakollsko-m!mcckéce/ni unicl' roce 193/ apostoj Ccskos/ovenska, in: Ceskoslovcns!...i' časopis historický, roč. 4, 1956, Č. 1, s. 27-51; GAJANOVA, A., CSR a středoevropská politika velmocí, Praha 1967, s. 278-289; DEJMEK, J., Ceskosfol'ťnsko-rakouski poficickévzrahyvobdobíjedndní o německo-rakouské ce/ni unii (1930-1931), in: Moderní dějiny. Sborník k dějimim 19. a 20. století, roč. 2, 1994, s. 233-261; MORAvcovA, O., Ceskoslovensko, Nlmeckoa evropská hnlltí 1929-1932, Praha 2001, s. 97-112;JANCIK, O., Celnf unie I' lÍvahdch osrředol."Vropské IlOSpoddřské integraci (1918-1938), in: PÁTEK, J. (ed.) , Ceskoslovensko a střednl Evropa v mezivalečne době. DicTschechoslowakei und Mitteleuropa in der Zwischcnkriegszeit, Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica 3, 1994, Studia Historica XL, Praha 1996,5.80-83; JANCIK, D., Bestrcb/lngen der TScl/CcllOsloll'akci um b:lle lI'irrschaftliclle Organisatioll Mjttel-Imd SiJdosreuropas 1918-1930, in: Prague Papers on Historyof Intcrnationrll Relations, Vol. 2, 1998, Part II., s. 331; Nejnověji srv. SEPTÁK, M., Julius Curtius a německo-rakouská celni ullie v roce 1931, in: Slovans!...i' přehled, roč. 94, 2008, Č. 3, 5. 357-371. Z dobové literatury z české stranyvydano Benešovo prlrlamentní expozé z dubna 1931. Srv. BENES, E.,Anšlus nebo nová EI'ropa?\/ýklad čsl. ministra zahraničl/ie/l I'ěcf Dr. Edl'arda Beneše\' zahraničnicll 1')'IJOrIl Poslaneckésněmovnya Sendtu dne 23. dubna 1931, Praha 1931. Prohradní pohled nablzí historik Jaroslav Papoušek. PAPOUSEK, J., Politické pozadi plánu ce/ní unie německo-rakouskt!, Praha 1931; týl, Politické pozadí plánu celní unie německo-rakouské, in: Zahraničnl politika, roč. 10, 1931,5.362-382.
Pan evrop a, a nebo anšlu s?
Za hra ni č n ě po li t i c k é
poza dí
n ě m ec ko-ra k o u sk é
ce lní uni e
v roc e 193 1
tolik potřebná vicestranná konfrontace vydaných a nevyd anýc h pramenů československé, rakouské a n ěmecké provenience.s Zákaz připojeni Rakouska ke vznikajicí Výmarské republice patřil kjednomu z nejdů ležitěj šich pilířů výše zminěného versailleského systému. Povinnost dbát na striktni dodržováni samostatnosti zakotvoval pro Videň 88. článek Saint-germainské mirové smlouvy; Německo se zavázalo respektovat rakouskou státni suverenitu článkem 80 Pařižské mirové smlouvy.' Možnost sloučeni obou etnicky převážně německých států byla de facto, nikoli de iure, vyloučena. Pi'islušné články obou smluv povolovaly anšlus pouze v připadějeho schváleni Společnosti národů. Při dominanci Francie v této organizaci šlo ve skutečnosti o čistě teoretickou možnost.' Existovaly ale i dalši skutečnosti znesnadňujicí anšlus, napři klad mezinárodni závazek Rakouska v jednom z tzv. ženevských protokolů. Hospodářská desintegrace středni aji hovýchodni Evropy totiž způsobila rakouské ekonomice závislé do velké miry na za hraničnim obchodě značné obtiže, vedoucí spolu s poválečnou inflací takřka k h ospodářskému kolapsu republiky. Videň musela proto požádat o mezinárodni půjčku, která měl a výraz ně napomoc i k následujicím cílům: zabránit dalšimu prohlubováni krize, pomocí reformniho a sa načniho programu zastavit rostoucí inflaci a dosáhnout do dvou let vyrovnaného státni ho rozpočtu. Zásluhou diplomatické obratnosti spolkového kancléře 19naze Seipela nakonec Rakousko potřebnou "peněžn i injekci" obdrželo. Podpisem tzv. ženevských protokolů na podzim 1922 byl potvrzen závazek daný Saint-germainskou mirovou smlouvu tj. povinnost Rakouska zdržet se jakýchkoli pokusů, které by mohly ovlivnit jeho hospodář sko u a politickou nezávislost. Uvedené ustanoveni miřilozejména proti možnému připojeni
5
Metodologicl.. ým problémem zůstává skutečnost, ie nemáme k dispozici použitelné vlpomln!.. .y z rakouské strany. P
6
Das Versaifler Dik/ar. Vorgeschichte, Vollsrandiger Vercragsce:d, Gegefll'orschWgc der deurschen Regienmg. Mil dnem VorworcvolI Generalleutflollc o. D. Dr. FrOllz Uhle-Wculer, Kie11999, s. 105; Sblrka zákonů a nařízenI státu českos lov enského 1921, Mstka 53, (Sui nt-germainskii sm louva), s. 1853.
7
č.
217 (Versailleská smlouva), s. 60 I; tamtéi, částka 133, Č. 507
V březnu 1938, kdy k an ~ lusu skutečnědo~lo, byla Francie natolik slabá, že uznnla Rakousko zcela za součást ně mecké
sféry vlivu.
41
)l(
201 0/1
k Německu, a tak byl anšlus teoreticky zakázán až do roku 1942.' Slovo "teoreticky" jsem v předchozi větě použil zcela záměrně. Mezi Vidni a Berlinem totiž ve 20. letech minulého stoleti probihal proces známý jako Angleichung, tedy harmonizace nejrůznějšich norem a ustanoveni obou států, který předevšim rakouská strana chápala jako prvni krok k anšlusu.' Politika Vidně byla v tomto směru maximálně opatrná. Naoko se držela mezinárodněpráv nich závazků a připojeni k Německu označovala za téma v danou chvil i zcela neaktuálni. Ve skutečnosti hlavně v Rakousku existovaly různé státni i soukromé organizace a spolky, jejichž činnost myšlenku připojení neustále více či méně otevřenou formou připomínala. Nemenši roli zvyšujici popularitu anšlusu hrála neexistence rakouské státni identity; obyvatelé se neidentifikovali s vlastnim státem a naopak citili etnickou ajazykovou sounáležitost s Němci řišskými." Na druhé straně nesmi zůstat opomenut fakt, že pro diplomacii Výmarské republiky nepředstavovalo připojeni Rakouska dominantni téma. Berlin byl zvláště za Stresemannovy éry ochoten vyměnit rezignaci na anšlus za ústupky Západu pro Německo v důležitějšich otázkách, napři klad v otázce gdaňského koridoru nebo reparaci. V době faktického návratu Německa do evropské politiky začal postupný pokles významu Francie v mezinárodnich vztazich. Tamni politikové proto prakticky neustále hledali způsob, lo
8
Dohodu o poskytnutí půjčky Rakousku ve výši 650 milionů zlatých korun podepsali zástupci vlád Francie, Velké Británie, Itálie a Ceskoslovenska 4. října 1922 v Ženevě. Sklddala se ze tří protokolů. Anšlus byl Ra-
kousku zakázán v prvním z nich. Srv. LADNER, G., Seipd als ObenvinderderStaotskrise von Sommer 1922. ZurGcschichteder Efltstcllfmg der GCllfer ProtokoUc VOlil 4. Oklober 1922, Wien 1964. Ceskoslovens!.•."ý podíl na zenevskýcl1 protokolech analyzuje na základě nevydaných pramenů československé provenience DEJMEK, J., Politické vztahy mezi CeskoslovclIskem a Rakouskem po smloul'l~ lánské (1922-1925). Ke Krofcol'i! vyslallecké misi, in: Moderní dějiny. Sborník k dějinám 19. a 20. století, roč. 1, 1993, s. 128-'134. Hospodařské aspekty na zilkladě studia archivních dokumentů zArchivu Ceské mírodn[ banky rozebírají NOVOTNÝ, J. - SOUSA, J., K účasti čcskoslO\'eflS~ých bank na pi1jčkácll Rakollske republice I' meziválečném období, in: Slezský sbornlk, roč. 91, 1993, Č. 1-2, s. 24-29. Text ženevských protokolů srv. KOCH, K. - RAUSCHER, W. - SUPPAN, A. (hrsg.),AuflC/lpolitische Dokumente der Republik Osterreich 1918-1938, Bd. 4, ZwiscllL'll Staatsbankrott mul Gellfer SaT/jerwlg, 11. JUlii 1921 b/s 6. November 1922, Wien - Mi.inchen 1998, s. 428-437; Zahraniční polítika , roč. 1, 1922, II. díl, s. 1525-1531. 9
Srv. MOLT, H., ,,'" Wie eill Klolz imnittel/ EI/ropas". "AI/scl/luft " umL "Micreleuropa"wiilm:rzd der Weimarer Republik 1925-1931, Frankfurt
10
Jednalo se například o Demsch-Osterreichisclle Volksbund nebo o Dcutsch-Osterreic/lisclu: Arbeirsgemeinsclwfc. Srv. STUHLPFARRER, K. - STEUER, L., Die Ossa in Osterrťicll, in: JEDLlCKA, L. - NECK, R. (lmg.), Voru Justizpalast zuru Heldenplatz. Studien und Dokuruentationen 1927-1938. Festgabe derWissensclwftlichen Kommission des Theodor Korner-Stiftungsfonds und des Leopold Kunschak Prcises zur ErforscllUng der osterreichischen Geschichte der Jahre 1927 bis 1938 anlllsslich des dreiEigjahrigen Bestandes des Zweilen Republik Osterreich und der zwanzigsten Wieder)\ehr des Jahrcstages des Osterreichischen Staatsvcrtruges, Wien 1975, s. 35-64; GARSCHA, w., Die Demsch-OsterreiclzischeArbeirsgemeiJ/schaft. Komilluiriir I/1/(L Wall-
II
de! deutscher Amclzlusspropagallda und Angleiclllmgsbemiihllllgell vor /Irld TUlch der J/acioJ/alsozialistischell "Machtergreiftmg", Wien 1984; MOLT, H., c. d., s. 147-3 73. K problematice rakouské identity nejpřehledn ěj i STROURZH, C., Erschiictertmg IIl/d KOlIsolidiertmg des Osterreichbell'llSsrseills - Vom Zllsammellbmch der Monarchie zur Z\\'citen Repllblik, in: PLASCHKA, R. C. - STROURZH, G. - NIEDERKORN, 1. P. (hrsg.), Was hemt Osterreich? Inhalr uml Umfang des Osterreichbegriffs vom 10. Jahrhundert bis heute, Wien 1995, s. 289-301.
42
Panevropa, a nebo anšlu s?
Zahraničněpo li ti cl<é
poza di
n ě m ecko -r tlko u s l cé
ce ln í uni e
v roce 1931
jakým by mohli účinněji než dosud držet pod kontrolou politický a h ospodářský potenciál Výmarské republiky. V Paříži vznikl následující plá n: Německo se stane součást í hospodář sko-poli tické ho seskupení, jemuž bude dominovat Francie. Řečeno j iným i slovy, dip lomaté z Quai d'Orsay chtěli zavázat Berlín sm louvami v době, kdy ještě v evropské politice nepředstavova l významného hráče." Dalším z francouzských motívů přispívajicí k formulaci "evropských úvah" byla existence mezispojeneckých dluhů. Spojené státy americké se staly b ěhem první světové války faktíckým "věřitelem Evropy" ajej ich n ejvě tším dlužníkem byla právě Paříž. Větší trh pro francouzské výrobky a tím i větší pracovní příležito s ti mohl přinést právě s polečný evropský trh." Na podzim 1929 proto vysto upil na půdě Společnosti národů tehdejší francouzský premiér a minist r za hraniči Aristide Briand s návrhem Evropské federální unie." Ve svém projevu klad l důraz na odstranění celoevropských celních bariér. Vytvoření Evropské federál ní unie mělo být prvním krokem k unii politické. V květnu 1930, kdy jeho ko ncepce dostala pisemnou podobu, zastával Briand "pouze" funkci ministra za hra n i čí v nové vládě Andrého Tardieua. V " Memorandu o organizaci režimu evropské federálni unie" upředno stn íl ve srovnání s původním plánem politické otázky před hospodářskými. Za touto korekcí stála patrně interve nce sa motného Briandova nadřízeného." Memorandum bylo v květnu 1930 rozesláno šes tadvaceti evropským stá tů m ajej ich odpovědi shrn ul ve politické zp rávě pro Če rnínský palác československ')Í diplomat Štefan Osuský. Plán na u tvoření federální unie údajně vyvolal zájem všech oslovených ze mi, n eboť "všechny tyto státy souhlasí s cilem projektu, totiž přispět k užší spolupráci evropských n á rodů a posílit zá ru ky miru." Druhá část Osuského so uvěti upozorňovala
na hlavní kámen úrazu, tj. na to, že se "projevují značné rozdíly názorů, pokud
se týče metod, kterých by m ěl o být užito k dosažení tohoto cíle." Diplomat působíci v Paříži přitom sp ráv ně
poznamenal: "Podle odpovědí na memorandum se zdá, že realizace evrop-
ské federace neb ude snadnou." Osuského slova pak potvrdíl další vývoj; hlasy pochybující o možnosti u s kutečněni Briandovy myšlenk'Y nabývaly na intenzitě doko nce i ve Francii." N ě mecký Za hraniční úřad reagova l na Memorandum odmitavě, pon ěva dž v ně m spatřova l prostředek ke stabilizaci poválečného versailleské ho scatu quo, proti če muž n ěm ecká diplomacie od skončeni války bytostně vystupovala. Postoj tamnich politických špi ček k celé Francouzů
se ostntnč opakova la i po druhé svě tov é válce.
12
Tuto snaha
13
Francie podepsala se Spojeným i státy americkými v roce 1926 tzv. dollodu Mellon-Bérengcr, kde se zavázala splatit své pohledavky Washingtonu v průběhu náslcdujícich dvmlšedesati let. Srv. FROMMELT, R. , c. d., s.74-75.
14
K B ri andově plánu srv. z dobových komen t arů C HM ELAŘ, J.,Jedenácté shromáždě,,; Společnosti národli. Bn·· in: Za hran i č n í politika, roč. 9, '1 930,ll.dil, s. 1005-1015. Z odborné literatury srv. LlPGENS, w., Europiiiscl/f: Eilligllllgsidee 1923-1930 Illld 8rirllldsEIlropaplall im Vrtť;1 derdellcschrnAkrcn, in: Historische Zeitschrift, Bd . 203, 1966, Heft I, s. 46-89, 1~lcft 2, s. 316-363; KNIPPING, E, Dellcschfalld, Frallkrťich urld das Endeder Locamo-ii.ra 1928-1931. SwdiclI zllr;J/Ccmaciolla/ell Politik in dcr AllfallgsplU/se dcr Wť/twirtschaftskrise , MUnchen 1987, s. 155- 161.
aruflivprojťkt Evropskl!lmiť,
15
Srv. MORAVCOvA, c. d., s. 85; MORAVCovA, D. , V)'f1Iarská republika. Prob/Jmydťf1lokraciev Něf1l eck ll
16
Srv. Archiv Ministerstva zahraničních věc í , Praha, Politické zpravy {dalejen AMZV, PZ}, P3říž 1930, politická zprava periodická Č. 5, 23. listopadu 1930.
/9/8-/932, s. 175.
43
)K 2010/1
záležitosti ostatně ilustruje vybraná pasáž v Ročence německé zahraniční politiky za rok 1930. Z hlediska evropské integrace je v ní Briandova iniciativa hodnocena jako "záblesk světla" a přirozeně není opomenuta ani "kladná" odpověď vládnoucího kabinetu Heinricha BrUninga. Na druhé straně nechybi poukaz na "určité předpoklady", které v současném návrhu nebyly zohledněny, byť podle názoru vlády tvořily nezbytný rámec nového evropského uspořádání." Sám německý ministr zahraničí Julius Curtius mluvil na zasedá ni kabinetu bez servítků. Chtěl , aby odpověď Berlina u spořádala Memorandu "pohřeb první třídy.'''' Plán Evropské federální unie neměl za dané mezinárodně-politické situace reálnou šanci na úspěch. Jeho jediným hmatatelným výsledkem byl vznik Studijní komise pro Evropskou unii působící v rámci Společnosti národů,jejíž náplň práce spočívala v posuzování panevropských plánů. Poprvé se sešla v lednu 1931 a hodnotila Briandův projekt. Nadšení z Memoranda nezavládlo ani v sídle rakouského ministerstva zahraničí. Spolková vláda Johannese Schobera navenek francouzskou iniciativu přivitala, ve skutečnosti bylo ale jej i stanovisko k podobným návrhům rezervované." Rakouská diplomacie totižjiž několik let provozovala na poměry malého státu čilou zahraničněpolitickou aktivitu souvisejíci se zlepšenou ho spodářskou situaci země. V roce 1926 skončil ženevskými protokoly přikázaný dohled generálního komisaře Společnosti n árodů nad ekonomikou podalpské republiky. Státní rozpočet byl po dlouhé době vyrovnaný. 910 ale pouze o dočasnou hospodářskou konjunkturu a brzy se začaly objevovat první známky regrese .~ Poté přišla již z míněná Velká hospodářská krize,jejíž důsledky negativně dopadly na průmyslové země a tedy i Rakousko a Německo. Proto není divu, že pozornost pánů z Ballhausplatzu a Wilhelmstrasse přitahovala vlastní koncepce nové úpravy poměrů v Evropě, směřující k překonání hospodářské deprese. Jíž v průběhu první svě tové války vypracoval německý nacion á ln ě-liberální myslitel Friedrich Naumann novou vizi evropského uspo řádání s poněkud zavádějícím názvem "Mítteleuropa", zahrnující pásmo států od Nizozemska po Ukrajinu, přičemž uvažoval zejména ojejích
17
Briandovo memorandum takto zhodnotil edi tor Ročenky n ěm ecké h o Znhraniénfho úřadu l egační rada Hart· mann svobodny pána von Richthoren. Srv. Jahrbuchfůr auswartigc Politik, i1ltematiollale Wirtschafl, Kultur, Welrvcrkehr ulld Viilkerrech c, Jhg. 3, 1931, Berlin 1931, s. 48.
18
Akten der Reichsknn1.lei Weimarer Republik, hrsg. mr dic Historische Kommission bei der B3yerischcn AkademiederWisscnscl13rten von Kari Dietrich Erdmann, fUrdas Bundesarchiv von Hans Booms. Die Kabinette Bruning, Bd. 1,30. MarL 1930 bis 28. Fcbruar 193 t, bearb. vonTi lman Koops, Boppard am Rhein 1982, Dok. Nr. 68, Minislerbesprcchung 8.7. 1930, 20 Uhr, s. 283; KROGER, P. , DieAufletlpolicikder Republik Weimar, Oormst,dt 1985, ,. 529; L1PGENS, w., c. d., , . 341 ; KNIPPING , E, c. d., '.160.
19
20
AMZV, PZ, Pařb~ 1930, politická zpráva č. 21, srpna 1930; ADO, Bd.7, Dok. Nr. 1033, Antwon der osterreichischen Regierung auf die Denkschrirt der franzosischen Regierung vo n 1. MOli 1930 betreffend die Einrichtung eincr Europaiscllen Union, s. 124-128.
9.
Struč n ou charakteristiku rakouské zahranitn[ politiky v letech 1926-1929 nab[z[ KOCH, K., Jahre der Souverdtliti1t, in: KOCH, K. - RAUSCHER, W. - SUPPAN ,A. (hrsg.), AuBenpolitische Dokumente der Republik
Osterreich J91 8-1 938, Bd. 6 (dálejenADO, Bd. 6), Jahre der Souverilnitilt 16. Juni 1926 bis ll. Februar 1930, Wien - Milnchen 2004 , s. 11-26.
44
Panevropa, a nebo anšlu s?
Za hr a ni č n ěpolitické
pozadí
n ě mecko-r ako u ské
ce lní uni e
v roce 1931
hospodářské spolupráci." "Střední Evropa" nikdyv historii netvořila skutečný geografický celek a dodnes jde o pojem uměle konstruovaný, ale přesto tvořila základ německých úvah o hospodářské a politické hegemonii na evropském kontinentě. Zmíněný koncept nevymizel ani v meziválečné době." Hospodářská krize a korekce berlinské zahraničněpolitické linie po Stresemannově smrti na podzim 1929 vedly k větší dynamice v německo-rakouských vztazích, jemuž nahrával i aktuální politický vývoj v Rakousku." Rakouský kancléř a ministr zahraničí Johannes Schober dosáhl hned na své první zahraniční cestě v lednu 1930 významného úspěchu. Na haagské konferenci byla Vídeň zbavena všech finančních břemen vyplývajících ze Saint-germainské smlouvy. Ihned poté normalizoval Schober napjaté vztahy s fašistickou Itálií, když s Římem podepsal 4. února 1930 přátelskou,
vyrovnávací a arbitrážní smlouvu. 2'y následném rozhovoru s Mussolinim označil anšlus za neaktuální.~ Schober odmítal jednostrannou orientaci na jednu z velmocí a zapojení Rakouska do jejich "vlivových sítí"; namísto toho pragmaticky reagoval na vývoj mezinárodní situace. Jeho nejnovější "námluvy s Římem" přitom neunikly pozornosti Berlina, čehož si byl rakouský státník dobře vědom. Když na domácí politické scéně prosadil obtížnou ústavní reformu posilující pravomoci spolkového prezidenta, posilen těmito úspěchy navštívil ve dnech 22.-24. února 1930 německou metropoli. Také ve Wilhelmstrasse mohli být s aktuálním vývojem spokojeni, protože Julius Curtius dojednal úpravu reparačních závazků a zrušení mezinárodní kontroly ekonomiky Výmarské republiky v tzv. Youngově plánu. Schober při příležitosti berlinské návštěvy diskutoval nejenom s Curtiem, ale také s kancléřem Hermannem MUllerem. Nejprve usilovalo rozptýlení obav německých před stavitelů kvůli jeho nedávné cestě do italského hlavního města, poté se rozhovor stočil
na možnost uzavřeni celní unie mezi Rakouskem a Německem . Samotná iniciativa vyšla od rakouského kancléře a německá stranaji přivitala; nicméně, jak MUller tak Curtius prozatím
považovali tuto možnost, hlavně s ohledem na mezinárodněpolitickou situaci, za neprůchozí.
21
Srv. NAUMANN, F., Miccelellropa , Berhn 1915. K interpretaci Naumannových myšlenek srv. BRANDT, H., Va" Bmck zu Nauma"". "Mitte/curopa" itl der Zeicder Paulskirchcutld des Erstell Weltkricges, in: GEHLER, M. - SCHMIDT, R. - BRANDT, H. - STEININGER, R. (hrsg.), Ungleiche Partner? Osterreich und Deutschland in ihrer gegenseitigen Wahrnehmung. Historische Analysen und Vergleiche aus dem 19. und 20. Jahrhundert, Stuttgart 1996, 5. 336-352.
22
Zde se opírám o koncepci tzv. "mentálních map", kteni byla hloubl.'!ji zpracována zásluhou německého historika Karla Schogela. V české historiografii tento problém uvád[ například HAVELKA, M., Ostřcdocvropskych kOllstrukcfch středllf EI'ropyatleb Kde leží tedy leží střed, in: Dějiny, teorie, kritika, roč. 2, 2005, Č. 2, 5.195-212.
23
Kdůvodů m odklonu německé diplomacie od předchozí Strcscmannovy zahraničně-politické strategie srv. SEPTÁK, M., c. d., s. 361-362. Srv. ADO, Bd. 6, Dok. Nr. 1004, Freundschafts-, Vergleichs- und Schiedsgerichtsvertrag zwischcn der Republik Osterreich und dem Konigreich Italien, s. 484-489. Srv. tamtéž, Dok. Nr. 1005, Besuch Bundeskanzler Schobervom 4. bis 7. Februar 1930 in Rom. Geprllchsaufzeichnungcn, 5. 489- 495. Již v podkladech rakouského ministerstva zahraniči pro Schoberovu únorovou návštěv u v Řiměje anšlus označen za cil, který není součástí aktuálni zahraničn[ politil..-y. Srv. tamtéž, Dok. Nr. ro03, Besuch Bundcskanzler Schobervom 4. bis 7. Februar 1930 in Rom. Gesprachsprogramm, s. 482-483.
24 25
45
)K 2010/1
Pt-esto se oba vyslovili pro dalši rozpracování navrženého projektu." Nemenší roli při dosažení spontánního konsenzu hrály možné ekonomické výhody vyplývající ze spo le č né celní unie. Pokud by došlo kjejí realizaci, odborníci počátkem 30. let předpokládali zisk kolem 600 milionů říšských marek pro Německo a 500 milionů pro Rakousko. K podobným propočtům existovaly reálné předpoklady, neboť nejvýznamnějším obchodním partnerem podalpské země byla právě Výmarská republika, jež umisťovala 21 % svého exportu na rakouské trhy. Rakousko s ní realizovalo 18 % zahraničního obchodu." Dialog neprobíhal pouze o hospodářských tématech, řeč přišla také na aktivity Panevropského hnutí, k čemuž Hermann Muller poznamenal: ,iI praxi nedosahuje zatím významu, který mu Coudenhove připisuje." Poté kancléřvejménu svého kabinetu dodal: "Doufáme, že k anšlusu dojde dřív než k Panevropě.'''· Podobné stanovisko zaujal Julius Curtius,jenž řekl: Y Evropě musíme překonat celní bariéry. Otázkou zůstává jakým způsobem. K celoevropské celní unii nikdy nedojde ... Vycházejic z těchto úvah, je proto nezbytné, že právě tento plán (celní unie - pozn. M. Š.l s Rakouskem prodiskutujeme a ujasníme si jeho předpoklady.'''' Německá vláda si nedělala o vytvoření evropské celní unie žádné iluze a n epředpokládala její realizaci v dohledné době. Ochota Rakouska riskovat společný plán jí přišla vhod; v zásadě počítala s tím, že by případné hospodářské sbližení šlo ruku v ruce se sbližením politickým. Eventuální anšlus Rakouska by výrazně posilil mocenskou pozici Výmarské republik)' ve středni Evropě a představoval by tak první krok k německé Mitteleuropě. Nikdo z pří tomných neuvažovalo nutnosti "obalit" celý projekt do panevropského pláště. Rozhovory probíhaly utajeně, o celé záležitosti vědělo pouze několik osob. Po berlinských diskuzích přišli na řadu národa hospod ářští experti obou ministerstev zahraničí. Většina rozhovorů probíhala mezi ministerským ředitelem Karlem Ritterem hájícím zájmy Berlina a šéfem obchodně-po litického oddělení rakouského ministra zahraničí Richardem Schullerem. Ačkoli se zejména v akademických kruzích o možnosti hospodářské ho anšlusu již delší dobu diskutovalo, velkou roli při vzájemných vyjednáváních sehrály obavy rakouských odborníků ze silnější německé 26
Srv. Politisches Archiv des Auswi.irtigen Amtes, Berlin, GeheimcAkten, Handcl Osterreich 13A, Die deutschosterreichische Zo][uniol1. Einleitung und Vorbereitung der Aktion. Wirtschaftlicher, inncn- und au/l,enpoliti scher Zwnng zum Handcl, R 30368, Auszug 3US der Niedcrschrift uber die politischen BesprecllUngen
in Berlin. Záznam stej ného rozhovo ru je uložen také vevidcňském Archivu republiky (Archiv der Republik). Je podrobnější než jeho komprimovanývýrah dochovaný na německé st ran č. Ze vzájemné komparace obou záznamu vyplývá, že část i které se v obou dokumentech překrývajijsou totožné. Srv. AOŮ, Bd. 7, Dok. Nr. 1007, Ůsterreichisch-deutsche Besprechungen am 22. und 24. Februar 1930 in Berlin, s. 53- 71 , (dále jen: ADŮ, Bd. 7, Bespreehungen am 22. und 24. rebruar 1930). 27
28 29
46
ST1ErEL, O., Dicgrofle Krise in dncm klcil/cTI Lal/d, Wicn, Gr:lZ, KOln 1988, s. 331; Felix Butschek uvádí za rok 1929 rakousky export do Německa ve výši 15,7 %. Srv. BUTSCHEK, E, Obersichc 15.3, Reglollalscrukwrdcr osterrelchischel/ Exporte selt 1922, in: Statistisebe Reihen zur osterreichischen Wirtsehaftsgesehichte. Die osterreicllísehe Wirrschaft seit der industriellen Revolution, Wien 1999. AOŮ , Bd. 7, Bespreehungen am 22. und 24. rebruar 1930, s. 57. V německém záznamu jsou Milllerovypři spěvky zcela vypuštěny. Srv. PA, M, GA, HŮ 13A, Zollunion, Einleitung, R 30368, Auszug. PA, M, GA, HO 13A, Zollunion, Einleitung, R 30368 Auszug aus der Niederse hrift Uber die politischen Besprechungen am 24. rebruar 1930 in der Reiehskanzlei anltisslich des Besuches des Herrn Bundcskanzlers Dr. Se hober in Berlin; ADŮ, Bd. 7 Besprechungen um 22. und 24. rcbruar 1930, s. 67-68.
Pa nevropa, a nebo anšlus?
Za hr aničněpo lit i cké
pozadí
n ě m ecko -r ako u ské
ce ln í un ie
v roce 1931
ekonomiky. Videň proto trvala na zavedení tzv. mezicla pro určité komodity do té doby, než dojde k přizpůsobení rakouského hospodářství nové situací. Zpočátku probíhala jednání opatrným tempem a na podzim 1930, kdy Ritter a SchGller konečně sladili odlišné postoje v podobě základních bodů připravované celní unie, byla dokonce prakticky zmražena." Přispěla k tomu nestabilita rakouské exekutivy způsobená polarizací domácí politické scény. Ta vyvolala silné vnitropolitické pnuti a následnou rezignaci Johannese Schobera na místo spolkového kancléře a ministra zahraničí." Jeho nástupcem se stal předseda křesťansko-sociální stranyCarl Vaugoin, známý sympatiemi k polovojenské a s převážně italským fašismem sympatizujicí organizaci Heimwellr,jejíž dva členy přibral do své menšinové vlády." Úřad ministra zahraničí převzal bývalý spolkový kancléř a dlouholetá vůdčí osobnost křesťanských sociálů Ignaz Seipel, preferující aktuálně hlubší spolupráci na ose Videň-Řím-Budapešť, tedy jakousi variantu dunajské federace pod taktovkou ltálie,leč za současného ponechání si zadních vrátek v Berlíně." Na základě prostudovaných archivních materiálů a dobového tisku lze vyslovit hypotézu, že ve Wilhelmstrasse tento krátkodobý obrat Vid ně směrem k Budapešti-Římu vyhodnotili střízlivě a vyvarovali se ukvapených závěrů." 19naz Seipel navic disponoval nedostatkem času, aby mohl vlastní koncepci plně rozvinout, protože mandát Vaugoinovy vlády byl pouze dočasný - měla dovést zemi k předčasným volbám. Strany stávající vládni koalice přitom doufaly ve výrazný nárůst křesel ve vídeňské Národní radě. Dne 9. listopadu 1930 šli oprávnění voliči na dlouhých patnáct let k volebním urnám v Rakousku naposled. Ačkoli vládni křesťanští sociálové a Schoberův blok utrpěli mirné ztráty na úkor opoziční sociální demokracie, zůstala předchozí koaliční formace zachována. J5 Johannes Schober se opětovně ujal vedení ministerstva zahraničí a hned po jeho nástupu rozhovorů
30
Srv. PA, M , GA, HO 13, Zollunion, Einleitung, R 30368. Záznam o výsledcích 22. září 1930 v Zenevě.
3t
Kpádu Schoberovy vlády srv. napři klad GOLDlt;JGER, w., Der Geschichrliche Ab/au!der Ercignisse i/l Osrerreich 1918-1945, Wien 1954, s. 173-174; GOLDINGER, w,- BINDER, D.A., GeschichtederRepublik Osterreich 1918-1938, Wien - MUnchen 1992, s. 171-173.
32
Ernst RUdiger Starhemberg zaujal ve Vaugoinově vládě post ministra vnitra ajeho stranid:ý kolega Franz Hueber se stal ministrem spravedlnosti. Srv. WILTSCHEGG, w., Die Heimll'chr. Eil1e Illlll'iderstchlichc \lolksbcwegul/g, Wien 1985, s. 57-58.
33
Moji domněnku potvrlUje i telegram německého vyslance Lerchenfelda Curtiovi z 15. listopadu 1930, v němž Seípel signalizoval ochotu pokračovat v berlinsJ.:ých rozhovorech. Srv. Akten zurdeutschen auswtirtigen Politik. Serie B, Bd. 16, Nr. 61, Der Gesandte in Wien Grafvon und zu LerchenFeld auf KOfering und Schonberg an das Reichsmister des Auswtirtigen Curtius, Gottingen 1981, s. 154-156, (dfl lejen: ADAP). Srv. PA,M, PolitischeAbteilung 11., AlIgemeine auswtirtige Politik, Osterreich, R73283. Záznam ministerského ředitele Gerharda Kopkeho z 25. zaří 1930. Aufzeichnung Uberdie aur!enpolitische Zielsetzung des Kabineus Vaugoin-Seipel im Herbst 1930. Stejný dokument uložen Tllmtéž, GA, HO 13, Zo[]union, Einleitung, R30368. Zde myln č uvedeno datum 25. zaří 1931. Tamtéž k dispozici četné výstřižh:y z n ěmecJ..:ých novin.
34
35
RiUer-SchU][er
Ve volbách 9. listopadu 1930 získala socifl lní demokracie v 165 členném parlamentu 72 křesel. Druzí křesťanští soc iálové vytvoř ili spo lečnou kandidátku s Heimll'chrcm a obdrželi 66 mandátů. Schoberův blok (volebni koalice mezí Velkoněmeckou lidovou stranou a agrárně-liberál nim Lal1dblllulem obsadila 19 parlamentnich míst, zatímco Hcimatblock (část Hcimwcllru kandidující samostatně) pouhých 8. Nová koaliční vláda křesťanských sociálů a Schoberova bloku pod vedením kře sťanské ho sociá la Otto Endera disponovala 85 hlasyve srovnáni s 80 hlasy opozice. Kvýsledkům voleb srv. AMZV, PZ, Vídeň 1930, politická zpráva č. 58, 10. listopadu 1930; tamtéž, politický zpráva Č. 59, ll. listopad u 1930.
47
))(( 20 10/ 1
dostaly rozhovory o společném plánu novou dynamiku. Podle Curtiových pamětí mu staronový šéf diplomacie telefonoval a navrhl mu, "aby jednání o celní unii pokračovala a byla co nejdříve skončena."" Možnost osobního díalogu poskytlo oběma státníkum lednové zasedání Společnosti národu v Ženevě, na němž obdržel Julius Curtius spolu s kancléřem Heínrichem Brliningem pozvání do metropole na Dunaji." Patrně poprvé mluvil o nutnosti zduvodnění celní unie pomoci panevropské argumentace začátkem roku 1931 druhý muž ve Wilhelmstrasse státní sekretář Bernhard von Blilow. Po zveřejnění projektu očekával ostrou reakci některých státU, zejména Francie a Ceskoslovenska, "ačkoliv (plán - pozn. M. S.) budeme mít příležitost obalit do panevropského pláště.'''' Ve stejném duchu uvažovali i někteří jeho další kolegové ze Zahraničního úřadu, který usilova l o finalizaci jednání s rakouskou stranou. Svědčí o tom z retrospektivního pohledu poněkud nepřesná analýza ministerského ředitele Gerharda Kopkeho, odborníka na oblast střední a východní Evropy. Ten ve vypracovaném elaborátu upozorňoval na příhodnou dobu, zpusobenou Velkou hospodářskou krizí, k prezentování německo-rakouského projektu ve smyslu regionální dohody a prvního kroku k Briandově Panevropě." Diplomat očekával zavilý odpor proti plánu ze strany Cernínského paláce, neboť "co se týče Ceskoslovenska" ," poznamenal, "vytvoření takového hospodářského bloku by pro Ceskoslovensko znamenalo konec nezávislosti nejprve v hospodářském a poté také v politickém ohledu."" Uvedený předpoklad měl platit bez ohledu na to, zda se Praha rozhodne připojit k seskupení či nikoli. Kopke předpokládal, že zamítavé stanovísko Ceskoslovenska podpoří pouze Francie, zatímco Řím a Londýn přenechají iniciativu Paříži. Na počátku roku 1931 zahraniční diplomaty dokonale zmátlo několik zájezdu cizích politiků do Vídně. I tamní československý vyslanec Hugo Vavrečka je mylně posuzovaljako pokračování Schoberovy bezprogramovosti v mezinárodní politice." Svoje hodnocení nezměnil ani v době pobytu německé delegace vedené Juliem Curtiem ve dnech 3.-5. března, jenž byl podle něj jen dalším článkem "v sérii návštěva protinávštěv,jež Schoberve své snaze
36
CURTIUS,J., BemWwngcTl ... , s. 28 .
37
Srv. PA, M, GA, HO 13, Zollunion, Einleitung, R 30368. Telegram Curtia Zahraničnímu úřadu ze Zenevy 16. ledna 1931; ADO, Bd . 7, Dok. Nr. 1056, BesprechungVizek:mzler Schobcr mit deutschem AuEenminister Curtius am 16. Januar 1931 in Genf, s. 159-160. Z provedené analýzyvypIÝV:l, že záznam dochovaný v Politickém archivu německého Zahraničního úřaduje obstihlejSi nežjello vídeňský protějSek, nicméně obs
se v nejdu]ežitějšlch bodech shoduji. 38
PA, M, BUro des Staatssekretlirs. Schrift\vechsel Staatssekrettirs mit Beamten des auswtirtigen Dienstes A-Z, vom 1. Januar 1931 bis 31. Marz 1931, R 29514. Dopis BUlowa německému velvysl::mci ve Wasehingtoně Prittwitzovi 20. ledna 1931.
39
Srv. Bundesarchiv, Berlin, Die deutsch-osterreichische Zollunion R901141184. Bemerkungen der Abteilung II zu der Frage einer Zollunion mit Osterreich, Berlin 21. Februar 1931, (dále jen: BArch) . Jedná se o originaJ. Kopie obsahově identického dokumentuje uložena v PA, M, CA, HO 13, Zollunion, Einleitung, R 30368. Gerhard Kopke byl vedoucím ll. odděleni Zahraničního ůřadu, zabývajícího se zeměmi západn! ajihovýchodnl Evropy.
40 41 42
Slovo "Tschechoslowakei" je v textu podtrleno. Tamtéž. Srv.AMZV, PZ, Vídeň 1931, poJiticka zprnva Č. 6, 28. ledna 1931.
48
PrJ nevroprJ, a nebo an šlu s? v roce 1931
Za hra ni č n ě p o li t ick é
pozadí
n ě m ecko -r a l
ce lní uni e
vyzdvihnout význam a lesk své vlastni persony neúnavně aranžuje. '''' K podcenění významu celého zájezdu přispěl též Heinrich BrUning,jenž do rakouské metropole záměrně nepřijel; n evěřil totiž v úspěš nou realizaci projektu, ktery podle jeho názoru předs tavova l příliš výbušné téma mezinárodněpolitické scé ny. BrUning se tím chtěl zbavit přimé politické odpovědnosti za případný neúspěc h ." Pozděj i kancléř ospravedlnil svůj krok slovy: "Nec htěl j se m za žádných okolností dát této cestě vysoce politický charakter.·" Opak byl však pravdou, jak nám ukazují dochované dokumenty německé a rakou ské provenience. Ani kancléřova absence nezabránila vypracování "Smě rnice k přizpůsobení celních a obchodně-politických poměrů Německa a Rakou ska". Nás l edně, 19. března,j i form á lně schválila výměna dopi sů mini s trů za hranič í obou dotčených stran."Návrh budouci smlouvy" obsahoval
ustanovení o spo lečném celním tarifu, celních zákonech, odstranění dovozních a vývozních cel, ponechání s i národní celnich sp rávy, z ni chž zisky mě ly být rozděl e ny podle zvláštního kliče . Obě smluvni strany se zavázaly za háj it jed nání s jakýmkoli státem, ktery projeví zájem k jej ímu přistoupeni. Zejména z Rakou ska ale nebylo slyšet pouze nadšené hlasy, nýbrž také obavy prameníci ze s iln ěj ší německé konkurence. Některá průmyslová odvětví dokonce mluvila o svém zániku, pokud k realizaci celn í unie dojde. Na druhé st raně, část rakouských . zemědělců jásala nad vyšší celní ochranou rostlinné produkce.'" Z hlediska naše ho tématu se ukázala zřetelná sna ha zahalit skutečné mocensko-politické zájmy do "panevropského hávu", jenž sloužil vždy jako úče lový argument s cílem legitimizovat reálné hospodářs ko-politické zá m ěry a zmírnit očekávanou prudkou reakci především ze strany Francie ajej ich spojenců. Celni unie měla být zá měrně prezentována teprve v květnu 1931 na zasedá ni Studijní kom ise pro Evropskou unii ve smyslu počá tku nového uspořádání evropského hospodářství cestou regionálních dohod a konstruktivního příspěvku k Briandově návrhu. V podobném duchu chtě li odpovědní informovat rakouské a německé dip lomat ické zás tupce v hlavních evropských metropolích." Ne lze proto věřit přímému účastníkov i vídeňských j ed nán í, státnímu sekre táři říšského kancléřs tví Hermann u PUnderovi,jenž si
43
Tamtéž, politická zpráva č. 1 5, 7. března 1931. K průběhu videns!..:ých rozhovorů srv. AOO, Bd. 7, Dok. Nr. 1069. OSlerreich isch-deulsche Besprechungen am 3. und 5. Marl 1931 in Wien s. 185- 20 1, (dále jen AOO, Bcsprechungen am 3. und 5. Marl 1931). Zá pis z německč strany srv. PA, M, GA, 1-10 13A, Die Wiener Richtlinien.lhre Genehmi gu ng durch die Kabinctte. Die diplomalischen Oemarchen, R 30369, Auszug aus der Niederschrift Uber di e Ministerbesprechungen 16. M1.irz 193 1; Auszug aus der Niederschrift uber die Ministerbesprechungen von 18. M1.irl1931.
44
Srv. BRONING, H., c. d., s. 263.
45
Tamtéž, s. 264-265.
46
Text dop i sů a smlouvy srv. Za hrani č ní politika, roč. 10,193 1, s. 352-354; AOO, Sd. 7, Dok. Nr. 1076. Vizekanzler Schober an deutschen AuBenminister Curtiu s, s. 209. Tamtéž, Dok. Nr. 1077, Richtlinien Wreine deutsch-osterreichische Zoi lun ion, s. 210-213.
47
S mlouvě byla s ohledem na ostatní velmoci dána formap(lCcu dccontrahcndo (právnický termín pro sm louvu o budouci s mlou vě účastníci se zde zavazuji ke s plněnI určitých závazků, ovšem teprve až po podepsání další smlouvy).
48
Srv. Archiv Ceské Národn! banky, Praha, Protokoly bankovn! rady Národnl ban!.,:y Ceskoslovenské, Zápis o řádnčschůzi bankovní rady Národní ban]..:yCeskoslovenské 24. dubna 193 1, Příloha , Sign- IV, (dálejen ACNB).
49
Srv. AOO, Besprechungen am 3. und 5. Marl 1931, s. 200.
49
)X(
2010/1
o jejich výsledcich poznamenal: "Spol ečným politickým cilem (Rakouska a Německa - pozn. M. S.) neni nyni. .. anšlus, nýbrž solidní celní unie"~ S ohledem na dochované československé arc hivní doku menty lze vyslovit domněnku, žejedná ni mezi Vídni a Berlínem probíha la v tajnosti až do března 1931, kdy informace o připravovaném celním spojení Rakouska a Německa pronikly nejprve do diplomatických kruhů a pak na veřejnost." Již 13. března 1931 sdělil Hugo Vavrečka na základě zpráv z důvěrnéh o a spolehlivého zdroje českos l ovenskému ministru zahra ni č í Edvardu Benešovi tajnou informaci o německém projektu Evropské celní unie. Ten měl vycházet z Curtiova předpok l adu, "že počátek Panevropské ho spodářské konstrukce musí spočivatjednak na pří mé dohodě Německa a Francie a pak na kooperaci Německa s Rakouskem a Ceskoslovenskem"" Obdobně referoval do Cernínského paláce ijeho kolega p ůsobíci v Berlíně, František Chvalkovský: ,;Vyslanectvi obdrželo zejména 18. března t.r. informace z důvěrného pramene Iz politických kru h ů!, které označovaly následujicí dohodu jako pactum de contrahendo a charakterizovaly dohodu jako první krok k uskutečn ění Briandovy panevropské uníe, jež prý má toliko charakter hospodářský a naprosto nepolítický."" Obraťm e nyní pozornost k dobovému tisku, um ožňuji cim u nahlédnout,jak projekt vnimaly ostatni ze m ě. Ponechme přitom stranou hlasy velmoci a dalších zainteresova ných států a vez m ě me si jako při klad země, které sledovaly plán z pozice nezaujatého pozorovatele. Byly n a l adě ny na panevropskou tóninu, nebo v ně m spatřova ly prvni krok k anšl usu? Například bulharské vládni noviny Demokratitscheski Sgoll'or konstatovaly, že mírové smlouvy přivedl y Rakousko do krajně obtižné situace a ,jediné východisko z níje anšlus Rakouska k Němec ku ..... Lotyšské noviny Brihll'a Seme si všímaly para lely mezi úsilím Rigy o celní unii s Estonskem a so u čas n ým ně mecko-rakou ským plánem. Norské periodikum Tidel1s Tegl1 napsa lo: " Nejniterněj ši pohnutka tohoto plánu není touha po uskutečnění anšlusu, ale hospodářská nouze, která panuje v Německu a Rakousku."" Studium dalšich o hl asů svě tového tisku nám umožňuje vyslovit následujíci závěr: Německo-rakouskou celni unii prezentovaly jako základ Panevropy pouze obě smluvní strany. Naopak většina zemíji považovala za přirozené ře šen í so u časných ho spodářských problémů obou etnicky n ěmeckých s tátů. Koneckonců , podle hlasu větši ny tiskovin šlo o překonání um ěl ého stavu vnuceného v poválečné době obě m a zemím mírovými smlouvami.
Jen málokoho m ůže překva pit odmítavý a postupem čas u radikální až bojo v n ě nalad ě ný tón fra ncouzského tisku vůči německo-rakouské mu plánu. Paříž spatřova la ve videňské 50
PONDER, 1-1. , c. d. , s. 92. Aufzeicllnung 9. Mllrl 193 1.
51
Srv.
52
Tamtéž, PZ, Vldeň 1931, Dopis čes ko s l ove n ské h o vyslance ve Vídni Huga Vavreč ky ministru zahraničí Edvardu Benešovi, 13. břez!1D1931, (dá le jen DopisVavrečky BcncSovi).
53
Tamtéž, PZ, Berlin 193 1, politická zpráva č. 12,25. břez na 193 1.
54
BArcl1, Dcutsch-ostcrrcic hische Zollunion. Presses timmcn von 7. Mtirz bis 7. April1 931, R 90 1/4120 1. V textu použivám němecl,. ý překlad uvedených periodik.
55
Tamtcž, Prcssestimrnen von 30. April bis 27. Mai 1931 , R 90 1/4 1203.
50
například zprávy z českos lo ve n skýc h vyslanectví ve Vídni a Berlín ě. AMZV, PZ, Vídeň 1931, politická zpráva Č . 12,23. ůnora 1931. Tamtéž, politická zpráva č.15. 7. břczn
Pa nevropa, a nebo anšlus? Z a hr a ni č n ě p o l i t ick é poz adí
n ě l1l e c ko - r ak o u s l<é
ce lní uni e
v roce 19 31
dohodě hospodářský anšlus,
pouhou předehru k připojeni politickému." Podobně věc nahliželi v Praze. Edvard Beneš patřil mezi prvni evropské státniky, kteři německo-rakouskou dohodu označili za koncepci "předválečné Mitteleuropy." K tomu ministr zahraničí dodal: "forma} kterou tomu dávaji (Německo, Rakousko - pozn. M. Š.l, to májen zakrýt.Je to připrava celni unie s Rakouskem a prakticky Anschlussu"." Beneš ihned inicioval diplomatickou protiakci a připravil návrh, jehož hlavni myšlenky převzala Francie do vlastniho projektu. Ten vešel do dějin jako tzv. "konstruktivni plán" a měl být odpovědi na německo-rakouskou celni unii." Koordinovaný postup Pařiže a Londýna pak přispěl k tomu, že nejprve rakouská a poté i ně mecká vláda přistoupily k projednáni právni stránky společné celni unie Studijni komisi pro Evropskou unii.s~ Jak v Berlině, tak ve Vidni v připravě na květnové ženevské zasedáni nic nepodcenili, na druhé straně však nebylo možné přehlédnout rostoucí názorovou diferenciaci mezi oběma státy. Julius Curtius nicméně odmital připustit neúspěch projektu. V tomto ohledu vystupoval velmi sebevědomě a dokonce prohlásil, že německá a rakouská vláda "jsou rozhodnuty s veškerou silou dohodu uskutečnit. ,,60 Schoberův kabinet projevoval na rozdil od Curtia postupem času stále vice ochoty ke kompromisnějšimu řešeni. Rakouský postoj nebyl zdaleka tak nezlomný, jak prezentoval německý ministr zahraniči nejenom ve svých projevech, ale také později v pamětech." Kancléř Schober sice ještě koncem března do významných rakouských novin Neue Freie Presse napsal, že "co do diplomatické metody ... můžeme říci) že jsme s ministrem Curtiemjednalijako dobři Evropané, "" pak ale Videň pod vlivem rostoucich finančnich obtiž i pozvolna měnila stanovisko. Již počátkem dubna slibil rakouský státnik francouzskému vyslanci ve Vidni Clauzelovi zastaveni veškerých jednáni s německou stranou až do rozhodnuti Komise." Možná již tehdy počital s rakouskou žádosti o mezinárodni finančni pomoc, což přirozeně nedával před květnovým zasedánim najevo a naopak usilovalo co nejdokonalejši zamlženi
56
Srv. AMZV, Telegramy došlé 1931 , Paříž 23. března, Č. 178/31. Tamtéž, 23. března 182/31. Tamtéž, PZ, Pafii 1931 , politickti zprtivač. 16,24. března 1931. Tamtéž, politickn zpráva č. 17, 27. března 1931.
57
AMZV, Telegramy odeslané 1931, Cirkul:i.rní telegram 21. března 1931, Č. 92-111/31. Konstruktivní (někdy také nazýván Bríand-Poncetúv) plán předpokládal časově omezená preferenční cla pro vybrané agrární státy střední ajihovýchodní Evropy. V září 1931 pian nicméně ztroskotal. Srv. AMZV, Telegramy odeslané Č. 231-239/31. O Benešově diplomatické protiakci naposledy sumárně DEJMEK, 1, Edvard Bem:š. Po/icická biografiť L'eského demokrata. Cásc pn'nf. Revolucionář a diplomat (1884-1935), Praha 2006,5.511 - 515. Reakci většiny evropských zemí včetně Ceskoslovenska a také vybraných neevropských statů (například Japonska, Argentiny nebo Brazílie) nablzl Juliem Curtíem sestavený prellled. Je nepochybně zajímavý, ale vzhledem kjeho původci jej musime posuzovat opatrně. Srv. PA, M f GA, HO l3A, Zolluníon. Aufnahme des Zollunionsplans durch die maBgebende ausWndischen Regierungen, R 30370. Zusammenfassung liber die Stellungnahme des Auslandes. AMZV, PZ, Berlín 1931, politická zpráva č. 25 , 7. května 1931.
58
59
60 62
Srv. CURTIUS, J., BemiilllmgCTl ... , s. 48-49. AMZV, PZ, Vídei'l 1931, politická zpráva č. 23, 7. dubna 1931.
63
Tamtéž, Telegramy došlé 1931 , Paříž 6. dubna 1931, Č. 245/31.
61
S1
)X(
20 10/1
připravované
taktiky. Rozhovor s ním tedy přilišjasno nepřinesl,
něco jiného, mluví
vždy velmi
mlhavě,
neboť "každému
vykládá
na věcné argumenty vůbec nevchází. 1\6-4
Obhajoba rakouského ministerstva zahraničí spočivala na následujících argumentech: Plán celní unie je základem racionalizace mezinárodní obchodni politiky, a proto představuje ve formě regionálního příspěvku počátek Briandovy Panevropy a objektivně napomáhá zlepšení kritické situace rakouského hospodářství." Pánové z Wilhemstrasse používali identické argumenty. Napřiklad ministerský ředitel Kopkevyvíjel zvýšenou aktivitu s cilem přesvědčit Františka Chvalkovského o "skutečné" čistě hospodářské a nepolitické podstatě projektu , čímž měl rozptýlit obavy Ceskoslovenska. Podle jeho názoru chtěl Zahranični úřad realizovat plán, který by dospěl "k něčemu, co by se podobalo Vaší Panevropě. ,," Německý diplomat říkal československému kolegovi pravdu, leč ta byla ukryta mezi řádky. Berlín skutečně usiloval o jistou verzi Panevropy, uspořádané ale podle jeho požadavků a představ, tedy o Mitteleuropu. Z ní musela československým představitelům, s nadsázkou řečeno, "naskakovat husí kůže". neboť by tim byla ohrožena československá státní suverenita." Těsně před zasedáním Komise došlo k události,jež rozhodujícim způsobem ovlivnila osud německo-rakouského projektu: největší rakouský bankovní ústav Wiener Creditansta/tvyhlásil platební neschopnost způsobenou odlivem kapitálu a stahováním krátkodobých úvěrů zahraničními investory. Kromě toho tamni průmysl, z velké části závislý právě na Creditansta/t, dostal v krátké době další těžký úder." Manévrovaci prostor Vidně byl drasticky zmenšen, takžejí nezbývalo nic jiného než za získání chybějicích deviz slíbit prakticky jakoukoli politickou koncesi. Dne 15. května 1931 začalo zasedání Studijní komise pro Evropskou unii,jemuž dominovaljako téma německo-rakouský plán. Johannes Schober a Julius Curtius vystupovali jako "přesvědčení panevropané", avšak
marně,jejich
argumentace totiž nenašla podporu
u žádného ze zúčastněných států, včetně zástupců velmocí. Zasedání Komise skončilo tradičně bez konstruktivního závěru. Na základě návrhu britského ministra zahraničí Arthura
64
Tamtéž, PZ, Vídeň 1931 , politická zprtlvač. 32, S.
65
Tamtéž.
66
Tnmtéž, PZ, Berlín 1931, politicki! zprůva č. 25, 7. května 1931.
67
Například v letcch 1927- 1930 realizovalo Ceskoslovensko 45 % zahraničního obchodu s Rakouskem 3 Ně meckem. Při integraci do vyššiho celku by německj průmysl postupně ten československj "převálcoval". Srv. CAMBELL, G. F., Corifroruatioll ill Cerural Europe. Wcimar Germally afld Czechosloll'(lkia, Chicago - London 1975, s. 226.
68
Srv. AMZV, PZ, Vídeň 1931, Dopis českoslovens,kého vyslance ve V[dni Huga Vavrečk)' ministru zahranič[ Edvardu Benešovi 14. května 1931. Srv. druhý dopis Vav rečky Benešovi z téhož dne. Oba umí stě ny tamtéž, Kabinet ministra 1918-1 939, věcny, knrton Č. 42. Z odborné literamry srv. STIErEL, D., Firwnzdiplomacie Uliti Weltwirtschaftskrise. Die Krise der Credit-Anstaltfiir fiaT/de! fI/ld G/..'werbe 1931, rrankfurt am Main 1989; SCHUBERT, A., TheCredit-A/lstall Crisis oj 1931 , Cambridge- New York - Port Chcster- Melbourne - Sydney 1991. Tehdy se v diplomatid.jch kruzích objevila informace, že za krizí Creditanstalt stojí rrancie, která úmysln ě stahovala z rakouské banky svá depozita. Jak os tatně správně poznamenal již Vavrečka v druhém dopise Benešovi, uvedené tvrzení V takto vyhrocené podobě neodpovídá skutečnosti.
52
k.'větna
1931.
Pa nev ro pa, a nebo anšlu s?
Zahraničněpolitické
pozadí
německo-rakouské
ce lní uni e
v roce 1931
Hendersona pak byla celá záležitost předána k právnímu přezkoumání Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti v Haagu." Od května nabraly události vlastní dynamiku, kterou nemohlo Rakousko ani Německo rozhodujícím způsobem ovlivnit. Prohlubující se ho spodářské obtíže našich jižních sousedů přinutily Vídeň obrátit se na Společnost národů se žádostí o mezinárodní půjčku ve výši 250 milionů š ilinků. Pro Johannese Schobera představova l nyni projekt nepříjemné břemeno , a proto z něj chtěl co nejdůstojněji vycouvat. Julius Curtius tomu mohl jen bezmocně přihlížet, protože Berlín sám potřeboval finanční pomoc. Dne 3. září tudíž, příznačn ě při příležitosti dalšího zasedání Komise, vydali společné komuniké, kde panevropskou argumentaci opět ryze účelově nalezneme naposled. Vídeň a Berlín svorně oznámilí úmysl v provedení stávajícího projektu dále nepokra čova t. Obě vlády nyní chtěly dosáhnout svých cílů "na širší evropské bázi. "" O dva dny později zveřejnil svůj nález haagský soud. Ten shledal vídeňskou dohodu za odporujíci mezinárodně-právním závazkům Rakouska zakotvených vjednom ze ženevských protokolů, nikoli však vůči 88. článku Saint-germainské smlouvy." Dne 7. září vzala Rada Společnosti národů tento posudek na vědomí a součas ně vydala prohlášení, v němž stálo, že sejiž nebude rakousko-n ě meckým projektem dále zabývat. Závěrem bych se rád zamyslel nad tím, co pro dotčené státy boj o celní unii znamena l. Německá diplomacie projektem sledovala konkrétní prostředek k řešení ekonom ických obtíží země, přičemž jeho hospodářskou stránku dop l ňoval mocenský aspekt s cílem "zajistit hegemonii Německa ve střední Evropě a ziskat Francii. .. , aby za vyhlídku Panevropy ... dala Německu možnost hospodářské expanse ve střední Evropě."" Rakouská strana usilovala společným plánem s Výmarskou republikou o zlepšení vlastní hospodářské situace a o anšlus, nakonec ale nevnímala jeho ztroskotání jako fatální prohru. Zřetelný důkaz l1ám poskytuje Schoberovo setrvání v čele rakouské diplomacie. Na první pohled se zdá, že vítězem boje o celní unii byly Francie a Ceskoslovensko. Nepochybně tomu tak bylo, tamní diplomatické kruhy však dosáhly svého cile za cenu výrazného zhoršení vztahů s Německem a Rakouskem. V memoárové a odborné literatuře často osciluje hodnocení rakou sko- n ě m ecké ho projektu mezi dvěma protichůdnými interpretačn í mi póly. Najedné straně stojí přímí účastnici jednání, například Julius Curtius nebo Hermann PUnder, kteří v pamětech shod ně ospravedlňují celou akci čistě hospodářským i motivy." Celní unie podle jejich tvrzení znamenala začátek
69
Srv. AMZV, Telegramy odeslané 1931. Cirkulárni telegr<Jm 21. kv~ tna 1931, Č. 382-399/31; CHMELAR, J., K\'ťmo\'ájedf/ání\' tef/(,\'I!, in: Zahranični politika, roč. 10, 193 1, J. část, s. 315-322. Curtiůvz iÍz nam ze Zenevy
srv. AOAp, Serie B, Bd . t 7, Dok. Nr. 131, Der ReichsministcrdesAuswi.irtigenAmtesan dasAuswartige Amt, s.332-334. 70
AOO, Bd. 7, Dok. Nr. 1168,Aufzeichnung Legalionsrat Hornbostel, s. 396; PA, M,GA. HO t3A, Zollunion, RUckzug, R 30372. Zde identická německá verze prohlíišeni urče ná pro ministra CUrlia.
71
Text posudku Stálého dvora srv. tamtéž, Kabinet věcný 191 8-1939, karton č . 42; Zahra ni ční politika, roč. 10, 1931, II. část, s. 1097-1105.
72
AMZV, PZ, Vídeň 193 1, Dopis Vavrečky Benešovi.
73
Srv. CURTIUS, J.,SecllsJahn: ... , s. 188- 193; CURTIUS, J., Bemiihuflgen ... , s. 37- 38; rONOER, H., c. d., s. 91-92. Apologii německé politiky přináš i napříkl ad HAUSER, O., c. d., rakouské politiky například GOLOINGER, w., c. d., passim.
53
~
2010/ 1
efekt ivnější organizace hospodářství. Na s traně druhé najdeme Edvarda Beneše,jenž záležitost vnímaljako pokus o "pangermánské obklíčení" Ceskoslovenska." Ani sjedním z těchto hodnocení nesouhlasím. Podle mého názoru šlo v německo-rakouském plánu primárně o politiku a sekundárně o hospodářskou stránku. Nejlépe celou situací vystihl v březnu 1931 ředitel Živnobanky a 110Spodářský expert Jaroslav Preiss slovy: "Třebaže se zdůrazňuje hospodářský ráz tohoto kroku (celní unie- pozn. M. S.J, nelze pochybovat o tom, žejde i o otázku vysoce polítickou - o spojení mezi Rakouskem a Ně meckem ." " Soudím, že bychom neměli německo-rakouské celní uníi dávat stereotypní hodnocení typu "výraz pangermanismu"; pak bychom totiž museli Briandův plán oz n ačit za pokus o "pa nfrank ismus". Projekt Vídně a Berlína bych zařadil po bok Briandova nebo Tardieuova plánu. Ve všech případech šlo o snah u překonat hospodářskou desintegraci střed n í aj ihovýchodní Evropy. Do ušlechtilých myšlenek zahalené ko ncepce sledovaly především zájmy svého předkladatele, a proto nebyly dostatečně "atraktivní", aby ostatní země vybídly k participaci. Evropské projekty meziválečné doby zákon itě ztroskotaly na rozdílných zájmech velmocí. Atmosféru na našem kontinentě změ nila až druhá světová válka.
Abstrakt Panevropa, a nebo anšlus? Za hran i čněpolit ic lcé
pozadí
něm eclm - ralco u s lcé
celní unie v roce 1931
Tato studie je založena nn studiu dosud nevydaných č eských íl německých prim árních pramen ů , vydaných prnmenu české a rakouské provenience a vybranýc h memoarů. Zatímco s kut ečn ý m n ě m ed.."ý m
Evropě
cílem projektu oficiá ln ě oz n ačované ho za celní unii s Rakou skem bylo prosadit ve s třední
svou politickou a ekonomickou
převílhu, nemluvě
o vyře š ení
ho s podářských problémů
v obou zemích , Rnkuš
nového uspořádání evropského h ospodářs tví v sou ladu s Briandovou Panevropou. Spo l eč ný
plán však odmítly Francie a Ceskoslovensko. V kvě tnu 1931 pak argumentaci Julia Curtia a Johannese Schobera vetovali i další evropští státníci.
P řetrváviljící hospodářs k é
problémy obou
německy
mluvicích zemi a konsta ntni francouzský odpor pak vedly ke konci projektu ce lní unie.
74
75
Srv. BENES, E. , Boj o míra bezpečllost suícu, Ccskoslol'ellská zal/ralliční politika II projcI'cell dra. Edl'arda Berl!!Š!!, Praha 1934, s. 554-600 (Benešovo ex posě "Anšlusnebo novtl Evropil" 7. 23. dubna 1931); PAPOUSEK, J., c. d. Ceský Ilistorik Jindřicll Dejmek o politických dusledcich německo-rakou s ké celní unie poznamenal: "Jen politic,",'Ý analfabet mohl nespatřovat v celní unii prvn[ - a vážný - krok k dávno proklamované nčmecké Mitteleuropě." DEJMEK, J., VZtahy ... , s. 246. ACNB, fond Zivnostenská banka, Přílohy ke sc h ůz ím správní rady ŽB, 30. března 1931 , při!. 4/ 31 , sign.
- 5 1/6-1.
54
zn
Pa nev ro pa, a ne bo anš lus?
Za h ran i čněpo li t i d<é
pozadí
ně rnecko - rako u ské
celn í Lin ie
v roce 1931
Abstract Paneuropa or Anschluss? The Foreign- Pol itical Background of German-Austrian Customs Union 1931 The study is based on hitherto unpublished Czec h and Cerman sources, Austrian and German published materials and selccted memoirs. Thc German' s target of the project of thc Custom Union with Aust ria was to gain Miueleuropa under their politica! and economica! supremacy us well as to solu te economica l problems of both countics. Aust rian target we could see mainly in their eco nomica l crises. The common pian of these count ri es s hou ld have been presented at session of the Study Commissio l1 of European Union as a new organizatio n of eCOJ1orny realized by regiona l agreements according to "8riand Paneuropa". The common pian wa s rejected by France and Czechos!ovakia . In May 1931 the argurnenwlion or Julius Curtius and Johannes Schoberwas rejected by other swtesmen. The persisting econom ica l troub les of botll German speaking countries and the consta nt Frel1ch opposit ion led to the sp lit orthe Customs Union. Klíčová
slova
Ně m ecko
- Výmarská republika, Rakous ko , Velká
h os pod ářs ká
krize, celní unie, Mitteleuropa,
Bria ndova P;lnevropa.
KeyWords Germa ny - Weimar Repub!ic, Austria, Great Depression, Customs Union, Mitteleuropa , 8riand Paneuropa .
55
