OBSAH : Slovo starostky . . . . . . 1 Z kroniky . . . . . . . . . . . . 2 Na chvíli se vrátím zpět . . 3 Josef Lux. .. . . . . . . . . . 4 Albánie . . . . . . . . . . . . 5-6 50 let pošty . . . . . . . . . . 7 Zvony, Slavík . . . . . . . . . 8 Topná sezóna . . . . . . . . 9 Turecko . . . . . . . . . . . . 10 Elektrospotřebiče . . . . 11 Chřipka . . . . . . . . . . . 12 SOS spotřebitele . . . . 13 ZŠ a MŠ. . . . . . . . . . . . . 14 Hokej, Skauti . . . . . . . . 15 Spol. kronika, ZO. . . . 16 Vánoční svátky . . . 17-18
čp.8 – Gronych
Redakční rada přeje všem občanům příjemné prožití Vánočních svátků a hodně hezkých chvil při čtení našeho zpravodaje.
SLOVO STAROSTKY
Vážení občané, rok 2009 se neúprosně chýlí ke konci a všichni
tí ze základní školy. Dále se zde scházejí na schůzkách ženy rekapitulujeme co nám přinesl dobrého, co špatného, v čem z výboru SRPDŠ a výboru zahrádkářů. Kromě akcí v Kulse nám dařilo, co nám nevyšlo. Podařilo se nám provést turním domě se konají ve škole besídky základní a mateřské přestavbu staré jídelny v KD na bar. Zrekonstruovalo se školy. Děti mohou navštěvovat taneční kroužek pod vededámské WC, byl přestavěn archiv, opraven vchod do hasiním paní Marie Pecháčkové nebo výtvarný kroužek který čárny včetně nátěru vrat, nátěr venkovních dveří do KD od vede paní ředitelka Mgr. Zora Dvořáková. Několik kulturVackových. Na této straně se vyměnily také rozbité skleněné ních akcí pořádají hasiči kromě okrskových soutěží, např. tabule na verandách. Tyto práce provedla firma Kulturní letní lyžení, několik táboráků, loučení s létem atd. Současná dům s.r.o., nábytek na vybavení baru dodala firma Format situace místního Sokolu je složitá. Mládeži se moc sportovat Verměřovice 216. S kvalitou provedení jsme spokojeni. nechce, hledí si více vysedávání u počítačů. Polovina hráčů V současné době je náš Kulturní dům opět hezkým a dobře našeho A mužstva fotbalistů je z okolních obcí. Kromě toho vybaveným místem pro konání různých kulturních a spoje zde ještě fotbalové Béčko a družstvo dětí. V zimním oblečenských akcí. Počet tanečních zábav se však proti midobí hrají hokej dvě mužstva. Zahrádkáři pořádali výstavu nulým létům hodně zmenšil. Kromě tří plesů zde byl jeden květin v zahradnictví Ing. M. Valentové, moštují ovoce dětský karneval, tři taneční zábavy, tři výroční schůze a prodávají stromky. Skauti se scházejí pravidelně v obecní místních složek, dvě svatby, sedm soukromých oslav, tři chalupě, v létě táboří v přírodě a účastní se soutěží. Při prasmuteční hostiny, desetkrát se konalo setkání klubu seniorů, videlných bohoslužbách v místním kostele zpívá skupina devětkrát zde nabízel soukromý prodejce své zboží, dvakrát místních žen pod vedením Marie Pecháčkové. byla předváděcí akce, vánoční besídka a mezi vánočními svátJak lze odpovědět na dotaz, že není kde cvičit, ky bude módní přehlídka paní Zamazalové z Letohradu. nebo že zde nic není. Kdo má zájem, ten si vybere a kdo ne, Obec zajistí prodej drobného vánočního zboží. Mimoto zde jen kritizuje. Je zde tělocvična ve škole, velký a malý sál nebo každý týden v sobotu, kromě prázdnin, vyučuje paní Marie klubovna v Kulturním domě. Je jenom třeba nadšence, který Štanglerová z Jablonného nad Orlicí 12 - 15 dětí hraní na povede cvičení a věřte, že se domluvíme. Dlouhodobě zde klavír. Paní Marie Sršňová vám ochotně jedenkrát týdně půjčí není zájem o divadelní představení. Nabídky dostáváme od v obecní knihovně knihy. Již třetím rokem se jednou týdně různých divadelních souborů stále, ale ceny jsou od 30 000,schází několik místních žen a pod dohledem paní Jitky Hofvýše (k tomu cestovné, elektřina, otop a občerstvení). Dnes, manové paličkují. Své umění vám předvedou a drobné výkdy má každý možnost vybrat si podle svého zájmu a zajet si robky nabídnou ke koupi vždy na vánoční besídce. Ve vestiautem kamkoliv, je těžké najít ochotného organizátora bulu se letos konalo dvakrát vítání občánků s programem děa hlavně zajistit účast. Na závěr děkuji všem, kteří jste se letos přičinili o zachování dobrého jména naší obce a přeji vám příjemné prožití vánočních svátků, dětem bohatou nadílku pod stromečkem, v novém roce 2010 zdraví, štěstí, úspěch v soukromém životě i podnikání, a všem klid, pohodu a co nejméně konfliktů. Libuše H o r s k á
Verměřovický zpravodaj – zima 2009
Z kroniky
ROK 1959
Aprílové počasí 9.dubna 1959 Událo se před 50-ti lety
Poslední listopadové a prvních pět prosincových dní drobně pršelo, 6.prosince napadl první sníh. Poprašek se však udržel jen na polích a v lese. V dalších dnech až do 24. prosince při mlhavém a oblačném počasí s jv. větrem stouply teploty nad 0°C, sníh střídavě tál a opět padal s deštěm. Na Štědrý den odpoledne začal na bláto hustě padat mokrý sníh a sněžilo až do 25. prosince ráno, kdy 20 cm silná vrstva mokrého sněhu přetrhala v obci na 4 místech elektrické vedení. V dalších dnech však sníh při teplotách +6°C roztál a do konce roku trvaly za jz. větru dešťové a sněhové plískanice. Dne 5. března t.r. se ujímá po s. Vladimíru Šmirousovi správy osvětové besedy učitelka místní národní školy s. Bohuslava Duchková. Dne 12. května organizuje OB přednášku na téma „lety do vesmíru“, jíž se však zúčastnilo pouze 14 občanů. Na pozvání JZD vystoupil u nás dne 31. května soubor LUT zaměstnanců soudu v Jeseníku „Jesenická pětka“, jehož program plně uspokojil četné návštěvníky. Dne 18. června podniklo asi 50 občanů společný zájezd zvláštním autobusem na večerní vystoupení tanečního a pěveckého souboru „Satka“ z Lotyšska v Žamberku. Celkový dojem účastníků byl velmi příznivý. Dne 14. října uspořádala OB spolu se SČSP veřejnou přednášku o astronautice s filmem. Přednášel člen vojenské posádky, přednáška se líbila, o čemž svědčilo 51 posluchačů. Slabě byla však letos navštěvována družstevní škola práce v zimních měsících. Knižní fond místní knihovny osvětové besedy dosáhl letos 1226 svazků, z nichž je 48% krásné literatury, 33% naučné a 19% pro mládež. Knihovnu navštěvovalo 56 čtenářů, kteří si vypůjčili za rok celkem 1251 svazek, z toho 62% krásné literatury. Knihovnice Olga Hájková provedla dne 18. února besedu o literární tvorbě K. V. Raise a J. Š. Baara s ukázkami. Přišlo 17 občanů, většinou žen. Okresní lidová knihovna uspořádala ve škole dne 2. června besedu s pohádkou a diafilmem pro všechny děti v obci. Knihovna OB spolu
2
s výborem žen uspořádala dne 25. listopadu literární besedu o knize Petra Jilemnického „Vítr se vrací“. Účast byla velmi slabá. V počtu žactva a v obsazení učitelského sboru nedošlo letos ke změnám. Řed. školy vedla od nového školního roku zájmový kroužek dovedných rukou žactva 4.-5. post. ročníku. Ve veřejně prospěšné práci dosáhly děti celkem dobrých výsledků jak ve spoření, tak ve sběru léčivých bylin a odpadových surovin, kde v soutěži s národní školou v Mistrovicích zvítězily průměrem 100 kg papíru na 1 žáka. Mimosoutěžní průměr se pohyboval celoročně kolem 31,5 kg papíru a 15 kg textilu na žáka. V červnu a o prázdninách po-mohly děti našim družstevníkům v hledání mandelinky bramborové, při sklizni heřmánku, maku a konáním denních protipožárních žňových hlídek. Dne 14. června cvičilo všechno žactvo na okrskové spartakiádě v Jablonném nad Orlicí a 28. června na okresní spartakiádě v Žamberku. Sdružení rodičů a přátel školy za předsednictví s. Vladimíra Motyčky od nového školního roku uspořádalo spolu s výborem žen dne 20. prosince předvánoční dětskou besídku s pěkným programem dětí a nadílkou jablek, ořechů a pomerančů. O prázdninách byl do obou tříd a školní dílny zaveden vodovod a celkovým nákladem 3.200,- Kčs. Celkový náklad na 1 třídu činil v tomto roce 4.500,- Kčs rozpočtových prostředků MNV, což je 214,- Kčs na jednoho žáka. Obě třídy byly též vymalovány a před školou se začalo s úpravou ozdobné zahrady. Dne 7. února uspořádal místní svaz ČSTO tradiční ples se slušnou účastí. Jednota, lid. svaz. spotř. družstev v Letohradě, zavítala do obce dne 18. dubna s estrádním večerem hudby, zpěvu a tance, májovou veselici uspořádal opět ČSTO dne 30. května na místním hřišti. Pouťovou taneční zábavu dne 26. června pořádal místní ČSM a posvícenskou taneční zábavu dne 14. listopadu tělovýchovná jednota Sokol. K 31. prosinci 1959 čítá naše obec 561 obyvatel, z toho je 270 mužů a 291 žena. Celkem pracuje 276 občanů, z toho 93 v zemědělství, 161 v průmyslu, 3 ve stavebnictví a 19 v ostatních oborech. Studujících a učňů přes 14 let je celkem 18, důchodců 108, v domácnosti 35, dětí do 14 let celkem 124. Během roku se odstěhovaly 2 ženy a 1 muž do Lanškrouna, přistěhovali se manželé Virtovi do čp. 110. Manželka Josefa Virta Hana je dcerou
Hostinec „Jednota“ a masna čp.9
Verměřovický zpravodaj – zima 2009 vlastník prvního mopedu r.1959
Už jsem původně nechtěl se vracet do minulosti, ale ještě alespoň jednou tak učiním. . . Chtěl bych vzpomenout hospodářů za našich mladých let. Aby to bylo autentické popíši mého dědečka při práci na poli.. Mám to v paměti a bylo mi radostí s ním tuto práci sdílet jako kluk. Jel na pole orat se dvěma kravama a aby nejel naprázdno, vzal na vůz dvě hromádky hnoje. Cesta byla dlouhá asi dva kilometry, používal cestu hospodáře Duška, a proto tuto cestu často upravoval. Zorali jsme asi 20-25 brázd a stačilo to, zítra je taky den. Často jsem mu popoháněl s bičem, který se moc nepoužíval. Šel rozvážně brázdou a na konci u meze nechal vždy krávy si utrhnout trávy. V klidu jsme se otočili a jeli zpět. Asi v polovičce práce nechal krávy pást a zašel do svého lesa vedle, kde za chvíli přinesl pár hub a napil se vody ze studánky, jen tak do dlaně. Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes.
Stanislava Černohouse, který byl v revoluci dne 6. května 1945 zastřelen v Jablonném nad Orlicí. Dále se přistěhoval z Petrovic do čp. 52 Karel Paseka, dělník v lomu ČSD. V letošním roce uzavřelo sňatek 5 manželských párů, jen v jednom případě byli oba manželé místní. Z těchto 5 manželských dvojic se odstěhovaly 3 dvojice do Jablonného, Líšnice a Letohradu. Průměrný věk ženichů byl 26 roků, nevěst 22 roky. Celkem se narodilo 5 dětí, z toho 3 chlapci a 2 děvčátka. Usnesením ÚV KSČ a vlády republiky o opatřeních ke zvýšení životní úrovně obyvatel z března t.r. zvyšují se všechny dělnické a zemědělské důchody starobní a invalidní přiznané před 1. 1. 1957 s platností od 1. dubna t.r. na minimum stanovené zákonem o soc. zabezpečení, tj. na 400,- Kčs měsíčně. V naší obci se týká toto zvýšení 9 důchodců, celková částka zvýšení činí u nich 256,- Kčs měsíčně. Dále se zvyšují individuálním výběrem některé staré invalidní, starobní a vdovské důchody dělníků, přiznané před 1.1.1957, nejvýše na 600,Kčs, vdovské 420,- Kčs měsíčně. Při návrzích na přiznání se přihlíží k činnosti důchodců v minulosti, k účasti na boji proti fašismu i k současné účasti na plnění veřejných úkolů. Toto zvýšení bylo přiznáno u nás 11 důchodcům, celkové zvýšení činí 700,- Kčs měsíčně. Shora uvedené usnesení dotýká se tedy letos 20 důchodců. čerpáno z obecní kroniky
Tam ptáci, laně chodí pít, pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen. Když usnou lesy hluboké a kolem ticho jest, a nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd.
Josef Václav Sládek, Lesní studánka Jak ti hospodáři milovali tu svoji zem, jak pečlivě ji obdělávali, úvratě uhrabané, i hrudy se potloukaly dřevěnou paličkou. Když se krávy zastavily v brázdě, nic se nestalo, děda počkal . . a tak stračeno, zase pojedem! . . V neděli po nešporách v kostele zašel děda do polí se podívat, jak úroda vzrůstá. Minul několik Božích muk, které znamenaly, že se zde něco zvláštního událo. Plně využil po většině krásného počasí a mohl zpívat . . Krásný vzhled je na ten Boží svět, ty modravé hory, v hájích pěvců sbory, rozkošné doliny, města dědiny . . spanilá jsi vlasti má, mé srdce ti plápolá, tobě sláva vlasti milená.
Jó, dnes už takových hospodářů není. Pole brázdí těžké traktory, výfuky plynů a široké velké pneumatiky válcují pole od jara do podzimu. Meze, kde se zvěř schovávala a kde rostlo moře různých bylin je nenávratně pryč, natož uslyšet skřivana jak létá nad poli. Při tom vždy hospodáři poseděli na zápraží a pospolu vypravovali zkazky buď z vojny, nebo z mládí, byť života těžkého, ale z práce a pěkné přírody vždy potěšilo . . Když se večer stmívá, dříve než jdu spát, na lávce sedávám, blízko našich vrat, Hledím po nebíčku, hledám svou hvězdičku. Kde jsi hvězdo má – kde jsi hvězdo má . .
Přesto nechci žehrat . . ale mládí naše bylo krásné . . škoda, že ho dnes mladí zdaleka už nemají!! . . Mládí žije úplně jiným představám . . ale toto jsem chtěl připomenout těm už starším . . ze vzpomínek K. Moravce
3
Verměřovický zpravodaj – zima 2009
Je to již neuvěřitelných deset let, kdy 22. listopadu 1999 zemřel v americkém Seattlu ve věku nedožitých 44 let na následky zápalu plic po transplantaci kostní dřeně Josef Lux.
Zpráva o úmrtí Josefa Luxe hluboce zasáhla nejen jeho rodinu, ale také mnoho jeho přátel a také celou politickou veřejnost. Do svatovítské katedrály se s ním přišlo rozloučit dest tisíc lidí, velký počet se s Josefem Luxem přišel rozloučit i do Chocně o den později. Pochován je na hřbitově poutního kostela na Hem-žích. Josef Lux byl předsedou KDU-ČSL v letech 1990-1998, působil rovněž jako poslanec a od roku 1992 byl po šest let místopředsedou vlády a ministrem zemědělství české republiky. Poté, co onemocněl leukémií, rezignoval v září 1998 na všechny své funkce. Josef Lux byl největším překvapením polistopadové politiky. Nenápadný venkovan z východočeského Dvořiska (pocházel z nedaleké Nekoře) stoupal krůček po krůčku mezi politické osobnosti naší země. Byl pilným studentem všech jejich bojů, který z minima dokázal vytěžit maximum, dokonalý řečník, ale také rozšafný a oblíbený společník. O svých začátcích říkal: „Do politiky jsem vstoupil zcela nepřipravený, vybavený dobrými úmysly a praxí zootechnika. S trochou naivity jsem v politice viděl místo, kam je naléhavě zapotřebí přinést lidskou hodnotu, slušnost a toleranci.“
Při mém zvažování napsat tuto vzpomínku pro „Verměřovický zpravodaj“ jsem si dal za cíl nezabývat se příliš politikou. Josef Lux získal u mnoha lidí úctu a obdiv svým jednáním, chováním a skromností. Jednou vyprávěl, jak vzal dost podnapilého stopaře. Ten říkal: „Já tě odněkud znám. Nejsi ty náhodou politik? – Jsem. – Nejsi ty Lux? – No jsem. – Kurnik, ale já jsem tak ožralej, že mi to chlapi nebudou věřit…“ Na Josefa Luxe vzpomínali a vzpomínají i obyvatelé Dvořiska, kde žil se svou rodinou. Říkali: „Byl to hodný člověk, táta šesti dětí a bezvadný soused.“ Vzpomínají na různá setkání, kdy mezi ně přišel, vzal harmoniku a hrál třeba také do rána. Josef byl velmi dobrým klavíristou, varhaníkem, hrál také na křídlovku a krásně zpíval. Dokázal to i u nás ve Verměřovicích při různých setkáních. Fotografie, kterou přikládám to potvrzuje. Na závěr si dovolím napsat, že Josex Lux byl vzácný člověk, se světlem v srdci, který do konce svého života bojoval proti zlu, pro kterého čestnost, pravdivost, poctivost nebyla jen prázdná slova. Dokázal, že politika se dá dělat slušně, že se vyplatí být v kontaktu s lidmi, všímat si jejich potřeb a názorů. Kéž by to dokázali i politici současní. Václav Čada
Klub seniorů ve Verměřovicích pořádá ve středu 30. prosince 2009 od 14.00 hodin tradiční „PŘEDSILVESTROVSKÉ SETKÁNÍ“ v jídelně Kulturního domu. Připravujeme nejen občerstvení, ale i zábavný program. Dobrovolný dárek do tomboly je vítán. Na toto setkání bude navazovat možnost účasti na módní přehlídce manželů Zamazalových z Letohradu. Přihlášky zájemců o účast přijímají: Josef Výprachtický, Miloslava Rybková a Václav Čada do 23. prosince 2009. Těšíme se na vaši účast. 4
Verměřovický zpravodaj – zima 2009
Sobota 22. 8.
A je tu konečně tolik očekávané ráno. Letošní výlet po dlouhém plánování a čekání začíná. Dopoledne vyjíždím z Příkaz a jedu do Brna, kde mám sraz s chlapci z podhůří Orlických hor, přesněji z „tureckých“ Verměřovic. Jedeme celkem tři. Já (Mambič), Aldy a Láďa. Po dlouhém vítání a krátkém objímaní sedáme s rozzářenými úsměvy na naše zobaté skvosty a vyrážíme vstříc balkánskému dobrodružství. Bereme to přes Bratislavu na Maďary do kempu ve vesnici Vajta, kde jsme loni dovolenou končili. Cestou řešíme první drobný (a naštěstí i poslední) technický problém. Praská mi spojkové lanko, a tudíž si Aldy špiní ruce. Je to hošík šikovný a za 20 minut můžeme jet dál. Do kempu dojíždíme za světla a ani nestavíme stan. Na večer však začíná pršet a holandsko-maďarský majitelo-provozovatelo-recepční nám nabízí ubytovaní v temném sklepě. Chvíli si snažíme s deštěm poradit po svém, ale nakonec sklepní nabídku přijímáme. Kdybychom však takovou nabídku dostali v sousedním Rakousku, asi bychom ji odmítli. Neděle 23. 8.
Můj dnešní itinerář cesty je zcela jasný. Přes Bosnu do Černé Hory, co nejblíže k Albánským hranicím. Po poledním přejezdu do Bosny se začínají ozývat naše žaludky. Domlouváme se, že okoštujeme balkánskou lahůdku, a to pečenou ovečku na rožni. Zastavujeme u klasického pohoštění „Cafe-baru“ a objednáváme si onu dobrotu. Pan číšník bere z pultu obrovský pečený, ale studený kus masiska a strojem, podobnému těm, kterým se slepicím drtí kosti, porcuje kus na hromadu drtě, obsahující jak maso tak i kosti, o loji a šlachách ani nemluvě. Studené maso nechce od kosti vůbec pustit, natahuje se jak z pryže, ale nakonec podléhá našim nabroušeným tesákům. Okolo hospody se sjíždějí další a další vozy a všichni si dávají to samé co my , olizují se až za ušima a hlasitě u toho říhají. Platíme několik desítek éček a pokračujeme dál. Jedeme těmi vedlejšími cestami, občas mineme nějaké minové políčko, projedeme zapomenutou vesničku a na BosenskoČernohorský přechod přijíždíme až za soumraku. V Černé Hoře je už tma jak v pytli a po krátkém bloudění se ubytováváme v pokojích nad autobusoservisem ve městě Pljeva s výhledem na krásnou tepelnou elektrárnu. Pondělí 24. 8.
Hodinu po výjezdu od nocležiště nás čeká přenádherný přírodní majstrštyk, a to kaňon řeky Tary. Je to nejhlubší kaňon v Evropě a druhý nejhlubší na světě. Jedeme po levém břehu dolů po proudu. Zatáčka střídá zatáčku, stupačky jiskří, sluníčko svítí, pěkně se kochá, pěkně se jede. Dojíždíme do města Plav. Dokupujeme zásoby a benzín a vydáváme se cestou, která vypadá jako kdyby vedla k místnímu kolchozu, a přitom vede na Albánskou hranici. Celnice vypadá jak z pohádky Tři veteráni. Dvě unimobuňky, k jedné přivázaná koza, vedle ní
kapající kohoutek a závora. Po vyřízení formalit nám jeden z celníků závoru zvedá a jsme v Albánii. Špatná asfaltka končí, pěkná šotolinka začíná, ale po 10 metrech taky končí a začíná cesta kamenitá. Kameny jsou různé, od těch malých jako dětská pěstička až po ty velké jako koňská hlavička. Ale je tu krásně! Jedeme hraničním pohořím Prokletije, skaliska se tyčí, sem tam prase, tu a tam kozičky či oslík. Přichází intenzivní 20-ti minutový slejvák a jsme na kost. To nám však neubírá na naši skvělé náladě a pokračujeme v kochání a skákání. Občas nás mine staré pajero či patrol, občas projedeme nějakou tou horskou albánskou vesnicí a jsme velmi překvapeni, jak jsou zde mladí lidé moderně a vkusně oblečeni a jak neustále telefonují. Pomalu se začínáme rozhlížet, kde hlavu složit a po chvíli stavíme stan na miniaturním hřišťátku před skromným albánským obydlím. Poprvé se setkáváme s albánskou pohostinností. Od sousedky dostáváme studenou pitnou vodu a igelit, protože začíná poprchávat. Když už jsme po jídle ve stanu a chystáme se na spánek, přichází náš soused a zve nás k sobě domů. Sedíme s celou rodinnou, včetně dětí, u stolu a kromě posunků, že máme jíst a pít, nerozumíme vůbec ničemu, a to ani podle slovníku. Zjistit jméno či věk člověka, s nímž se bavíte je během dvou hodin zcela vyloučeno. Albánci na sebe hledí, máchají rukama a smějí se, jak nám nerozumí. Jediné co se dá, je komunikovat o finančních částkách a to jen psanou formou. Pak se domácí nás doptává, kolik chceme nechat v Albánii peněz za naši návštěvu. Když mu na papír píšeme částku 1.500 euro pro tři lidi na týden, tak se začíná vztekat. Zdá se mu to málo a výraz v jeho opálené tváři se z obličeje přátelského strýce pomalu mění ve výraz nenasytné krvelačné horské albánské šelmy a jen velký zlatý kříž na jeho hrudi mě ujišťuje, že nám neublíží, že nám v noci uši neuřeže a nosy od hlav kleštěmi na plech neoddělí. Naštěstí se brzy zklidňuje a my si raději jdeme lehnout. Dokonce přestává i pršet. . Ráno se nám nevstává příliš dobře. Téměř celou noc kolem nás jezdili do hor místní svými vybydlenými, rozhrkanými a hlučnými mercedesy. A to jsme si mysleli, že dál kolem našeho stanu už cesta nikam nevede. Sušíme stan a oblečení, loučíme s našimi hostiteli a pokračujeme dál v cestě necestě krásným údolím Prokletije směrem do města Koplik. Cesta začíná být dost stereotypní, všude samý kámen, osel, skála průzračná říčka či lagunka nebo mercedes. Konečně dojíždíme do Kopliku, kde vyměňujeme éčka za místní leky a preventivně společně investujeme asi 300 leků (2,5 eček) do pumpičky, kterou nakonec ani nepotřebujeme. Život v koliku je opravdu veselý. Z aut hraje balkánská hudba, všichni troubí, mávají na sebe a usmívají se. Nikdo nic neřeší, nikam nespěchá, jen si potrubuje a užívá si. Uprostřed křižovatky stojí policajt a protože mu dali píšťalku, tak na ni přerušovaně píská, ale nic tím nemyslí. Potkáváme zde první krajany. Jsou jimi klienti nějakého cyklistického zájezdu z Prahy. Po výměně pár užitečných rad a informací pokračujeme směrem do národního parku Theth (pozor čti fef a prskni u toho). Po pár desítek kilometrů končí zánovní asfaltka a už to zase Úterý 25. 8
5
Verměřovický zpravodaj – zima 2009
začíná, šutry, šotolina a prach a různých poměrech. V cafe-restaurantu si dáváme něco na zub. Donáší nám něco na způsob čevapčiči a opět jejich oblíbený sýr. Dál jedem do Thethu – centra albánským Alp pře průsmyk, který bývá 7 měsíců v roce neprůjezdný kvůli sněhu. V těchto končinách je nesmírná rozmanitost alpské květeny a zvířectva. Voní to tu bylinkami a atmosféra některých výhledů se ani nedá popsat. K večeru dojíždíme do Thethu a ubytováváme se ve stavení, který jednou polovinou slouží jako třígenerační rodinný dům a druhou jako ubytovna. Dostáváme dvouchodovou večeři, polévka je opravdu dobrá a dozvídám se, že jde o jakousi národní albánskou specialitu, jejíž albánský výraz již pochopitelně nevím.Chválím ji dívčině, která se o nás stará a dostávám přidáno. Druhý chod je opět ono klasické jídlo, a to albánské sýro-bramborochlebo. Při večeři sedá vedle našeho stolu zvláštní drobný klouček s nealbánským zjevem a otvírá si knihu. Pokukuji po něm a všímám si, že odstavce v jeho knize jsou zarovnány vpravo. Protože jsem velmi zvídavý, tak se ho ptám odkud pochází a nestačíme se divit. Je to izraelský student s Jeruzaléma, který si tuto lokalitu našel na Google Earth a zcela sám se sem na měsíc vydal. My jen nevěřícně zíráme a jdeme si lehnout. Středa 26. 8.
Po procitnutí jdeme na snídani, kterou jsme si objednali na sedmou hodinu. Opět dostáváme sýr a shodujeme se že nám známé pořekadlo „Zdraví, sílu najdeš v sýru“ pochází zřejmě odtud. Balíme se a ještě jednou se naší ubytovatelky ptám, za kolik kilometrů začne asfalt. Odvětí mi že za 4 km, ale že chtěla říci 40 km se bohužel dozvídáme po několika hodinách úmorné cesty. Jedeme kolem horské řeky dolů. Cestou míjíme několik malých vesnic, několik u cesty bezprizorně na nic čekajících Albánců a dojíždíme do druhého největšího města Skodar. Láďa je lehce znechucen hodnotami místních teplot a nakrmen prachem ironicky opakuje: „ Tady je to hrozný, jenom vedro, všude samé šutry, bordel a jinak nic, jedeme někam k moři.“ Jen přitakáváme: „ Máš pravdu Láďo, je tu fakt pěkně teploučko“. Po Škodaru trošku bloudíme. Policista nám ukazuje cestu a jedeme se zchladit k moři. Pláž je veliká, černo písečná, docela navštěvovaná a hrozně špinavá. Písek je rozpálený, že se po něm naboso chodit nedá, a tak skáčeme do vody. Po hodinovém mořském dovádění, jedeme směr Fierze, odkud vyjíždí trajekt a koukáme se po ubytování. Po cestě potkáváme pětičlennou skupinu z Prahy na trojici motorek alias Bobíkovu partu. Nestačíme se divit, jaký typ motocyklů zvolili pro cestování tímto krajem. Dva těžké cruisery a vlajková loď od BMW a ještě ve dvou a v Albánii nám připadají jako dost velká úleťárna. Útočištěm se nám stává kemp v samotném Fierze, kde kromě frantíků s obytňákem nikdo není. Domlouvám cenu 2 éčka na hlavu i motorkou a ohříváme si konzervy. V kempu nás zaujalo, jakým způsobem vyřešili umístění restaurace, aby nemuseli řešit střechu. Akorát dozdili místo pod mostem, srovnali podlahu a nanosili stoly a židle. Restaurace je otevřena a opravdu funguje. Čtvrtek 27. 8.
Ráno snídáme fíky. Vyjíždíme z kempu nahoru k přehradě,objíždíme kolonu aut, projíždíme tunelem a jsme v přístavu. Potkáváme zde mladý český pár. Je zde pěšmo. Za chvíli dojíždí Bobíkova parta a i trajekt, který bravurně přiráží ke břehu. Vyloďování probíhá rychle, horší je to s naloďováním. Po palubě pobíhá několik naváděčůkoordinátorů a navigují řidiče tak, aby nikde nezbyl ani centimetr místa. Na relativně malý trajekt se toho vleze opravdu mnoho. Dva kamiony
6
s návěsem, bagr, domíchávač plný betonu, několik motorek a nespočet osobáků. Po dvou hodinách je naloděno a vyplouváme s několika hodinovým zpožděním, na albánské poměry však téměř včas. Jsme plni očekávání, protože dle znalých světoběžníků nás čeká jedna z nejkrásnějších vodních cest na světě. Podívaná je to opravdu nádherná, skaliska téměř kolmo zabíhají do jezera, které má takovou barvu, že by ji ani nejšikovnější malíř-natěrač nenamíchal. Albánská vlajka se hrdě třepetá ve větru, naftové motory burácejí a všichni zírají. Někdo na okolí a někdo na velmi povedenou mladou vyzývavou albánskou pasažérku. Chvíli přemýšlím nad tím, že po ní skočím, ale odrazuje mě pistole, kterou má za pasem zastrčenou jeden z jejich třech šamstrů. Po téměř třech hodinách plavby přistáváme v přístavu. Obsluha lodi úplně bez ostychu začíná vypouštět několik desítek litrů vyjetého oleje do vody a ropná skvrna se zvětšuje. Nás už to nepřekvapí, jen zamrzí. Dále nás čeká krásná cesta po zánovní asfaltce kolem kaskády přehrad. Jedna zatáčka střídá druhou a krásně se v nich klopí. Zastavujeme na rybu a poté dojíždíme do města Škodar. Poměrně rychle orientujeme a směřujeme k Černohorským hranicím. Člověk v civilu koordinuje přijíždějící vozidla a posílá nás na přechod pro pěší. Albánský celník jednou rukou přijímá naše pasy, druhou si cpe do úst čokoládu, kterou mu podává jeho černohorský kolega. Je velmi veselý, usmívá se a rukou naznačuje otáčení rukojetí plynu. Chce po nás jakýsi vstupní protokol a my říkáme, že žádný nemáme. Chvíli nechápe, že nám protokoly nedali, ale když mu říkám, že jsem jeli přes přechod Vermosh, zachechtá se a mávne rukou. Každý platíme jednou euro, místo pěti (ekologická taxa je 1 euro/za den) a pan celník nás pouští. A protože je svět malý, potkáváme zde i jednoho bývalého bigaře s manželkou, oba na jedné 1150 GS, největší radost měl z Aldyho. Dál naše cesta vede do asi 20 km vzdáleného apartmánu President v osadě Utijeha Mezi městy Bar a Ulcinj, kde jsme trávili dovolenou i loni. Za stmívání přijíždíme na místo, paní domácí mě a Aldyho poznává, radostně nás vítá a se slovy „stálí hosti“ každému z nás slevuje tři eura z nocoosobojednotky a posílá svého chotě pro litr rakije a to jsme tu teprve podruhé. Ubytováváme se a naše dovolená se rázem mění z dobrodružně –cestovně – poznávací na válecí, koupací a chlastací... Celý týden od 28. 8 do 3. 9.
Následující týden vypadal každý den obdobně. Pivo, ryby, kořalka, moře, mušle, kajaky, šlapadla, slunění atd. a to v různých délkách, množstvích a pořadích. Prostě vegáč. Čtvrtek 3. 9.
Doléváme oleje, mažeme řetězy, balíme se, loučíme se a odjíždíme směr NP Durmitor. Trochu si pohrávám s myšlenkou, že pokud se někde nezasekáme, tak bychom mohli stihnout raftování na řece Taře. Projíždíme Nikšičem, kde se vyrábí pivo, kterého jsem vypili hektolitry a poté pohořím Durmitor, kterým vede roztomilá klikatá asfaltová cestička. Kopce jsou to moc pěkné, ale s Albánií se moc srovnat nedá, je to prostě něco jiného. Na druhé straně Durmitoru sjíždíme spoustou tunelů a zatáček k Pivskému jezeru a dál k raftařské osadě Ščepan Polje. I zde nás pan domácí poznává a já toho hned využívám a nenápadně se ho ptám, jestli je letos voda a jestli je to sjízdné. Za chvíli jsem s ním domluvený na sto eurech pro nás tři včetně hodinové jízdy landroverem, dvouhodinovým raftováním, večeří a ubytováním. Gajdové (průvodci) nafukují raft a my se oblékáme, nakládáme člun na auto a vyrážíme. Po off jízdě přijíždíme k vodě, nasazujeme přilby, bereme pádla a hurá na vodu. Není ji sice moc, ale za ty prachy… Na vodě to občas šplouchne, ale jinak žádná velká divočina. Aldymu i Láďovi to na vodě opravdu jde. Na raftování je zde však lepší zajet v dubnu či květnu. Hladina je o tři metry výš a úsek, kterého sjetí v srpnu trvá 2,5 hod se dá v jarních měsících „sfouknout“ za 30 min. Když dojíždíme, začíná se smrákat. Jdem povečeřet, lehoulince popít a alou do hajan. Koho by zajímalo raftování na Taře, tak více na: www.taratour.com . Pátek 4. 9.
Ráno vyrážíme brzy. Rychle přejíždíme do Bosny a nasazujeme poměrně pružné tempo. Projíždíme městy Foca, Sarajevo a Zenica a brzy jsme v horní části Chorvatska a za trochu delší chvíli v Maďarsku. Ze sedel našich ořů obdivujeme město Pésc a útočištěm se nám stává kemp u Balatonu nesoucí libový název „Romantica camping“ . Na svatební cestu sem však raději nejezděte, neboť kemp je vzdálen asi 50 m od železniční tratě a 20m od poměrně frekventované silnice. Po trati sice v devět hodin přestávají jezdit osobní vlaky, ale začínají jezdit vlaky nákladní, které jsou ještě delší a hlavně těžší. Silnice se na noc sice uklidní, ale o to je to horší, když se z nenadání prořítí spěchající
Verměřovický zpravodaj – zima 2009 maďarský adolescent na dvoutaktním skútru. Jak to řve, když to točí do plnejch si asi všichni dokážeme představit. Sobota 5. 9.
Zcela nevyspaní a otrávení opouštíme tento romantický kout Balatonu a podle instinktu jedeme na Bratislavu. Padesát km před Györem začíná solidně cedit, tak poprvé za tuhle dovolenou oblékáme nemoky. V Bratislavě zůstávám, protože jedu navštívit strýčka a kluci pokračují do překrásného českého podhůří orlických hor. Závěrem.
Na cestě jsme byli 14 dní, ujeli jsem asi 3.400 km. Bigy žraly kolem pěti litrů. Kdyby mi neprasklo spojkové lanko, tak bych mohl říct, že to naše stroje přečkali úplně bez závad. Našim cílem byla Albánie, kterou jsme z části poznali, ale ne tak moc jak jsem si původně představoval. Důvodem byly obrovské teploty, ve kterých jezdit celý den na dvojku je totální utrpení. Dosti nepříjemný je i prach z nezpevněných cest, který žere každý, kdo v koloně nejede první. Otázkou zůstává kdy se do této země vydat. Jet tam později by znamenalo zatmět už v pět hodin. Jet tam dříve, může znamenat totálně nevychytat počasí a celou dobu tam moknout. No pak si, člověče, vyber. Mambič
Naše stroje: 3x Suzuki DR 800 BIG Účastníci zájezdu☺: „Aldy“ Aleš Hlavsa, „Láďa“ Vladimír Formánek, „Mambič“ Jakub Pesata
50-té výročí pošty ve Verměřovicích Obec Verměřovice připojena jest k poštovnímu obvodu čermenskému, kdež má i svou telegrafní stanici a telefonní centrálu. V roce 1908 zřízena byla v obci poštovna /nyní č.p. 52/, z niž roznášeny jsou adresátům jednoduché zásilky pošty listovní kromě neděle a zákonem stanovených svátků každodenně. Kromě
toho
listonoš
poštovního
úřadu
čer-
menského rovněž denně sem dochází a obstarává zá-
zástupce. Poněvadž obec přispěje pouze první rok, bude v obci i nadále poštovna. Dnem 15. prosince 1959 začíná v obci praco-
silky rekomandované, peněžní a pošty povozné. Mnozí odesilatelé dopisů skládají je zde přímo do schránky
vat
poštovního vozu ve vlaku, denně mají možnost šestkrát.
pobočky
Před připojením k poštovnímu obvodu čermenskému
vedoucí a zároveň poštovní doručovatelka p. Marie Za-
náležela zdejší obec do obvodu kyšperského, ale poštov-
vadská, která dojíždí denně z Letohradu-Kunčic. Zdejší
ní posel příliš zatížen nebýval.
poštovní úřad byl slavnostně otevřen v předvečer 15.
Nový pokrok ve spojení naší obce s ostatním světem učiněn byl telefonem. Ten zřídila pro svou po-
nově
otevřený Státní
poštovní
spořitelny.
úřad
Jedinou
v místnosti
místní
zaměstnankyní
je
prosince 1959 estrádou poštovních zaměstnanců okresu v sále hostince Jednota.
třebu zdejší mlékárna v roce 1924 nákladem 6.100.-Kč.
Rok 1960: za zmínku stojí odběr novin a časo-
Posléze i další vynález našel cestu ke zdejším obyva-
pisů v obci, prováděný prostřednictvím Poštovní novi-
telům. V roce 1926 pořídil si ve svém bytě v mlékárně
nové služby u zdejšího poštovního úřadu. Do obce je
přijímací radiovou stanici první Václav Půlpán, mléká-
dodáváno 71 kusů novin a 244 kusů časopisů, z nichž
renský instruktor a brzy po něm dne 1. října 1926 řídící
nejčastější je Rádce zahrádkářů – 29 ks. V průběhu let se zde vystřídaly tyto vedoucí
učitel Karel Petr ve svém bytě ve škole. V
roce
Moravcové.
1936
Vyskytly
byla se
poštovna
stížnosti
u
proti
paní ní
a
Marie jednání
pošty: Vlasta Vacková, Magdaléna Vašíčková-Faltusová, Marta Marková.
o zřízení samostatné pošty ve vesnici. Obecní úřad ničeho nenamítal, aby vedením pošty pověřen byl p. Jan Junek, mistr krejčovský z č.p. 60, a
proto
přesídlila
poštovna
ke
Kronikářka Jana Sklenářová
První poštovna na dolním konci
kostelu.
O samostatné poště je těžší jednání. Po dobu 10 let má být na zkoušku, po tuto dobu se musí
hradit
výlohy
spojené
s
kanceláří
a bytem podúředníka a listonoše. Obec se usnesla hradit 650.- Kč ročně, ale tento obnos byl místní finanční komisí škrtnut, není peněz.
Ostatní měla
hradit se
schválením
mlékárna a Kampelička. Také na p. Budišovi,
jakožto
největším
dodavateli
poště,
byla žádána právoplatná písemná záruka, že případný schodek by hradil on nebo jeho
7
Verměřovický zpravodaj – zima 2009
Nechme zvony znít
Milý spoluobčané, v našem kostele svatého Jana křtitele jsou zavěšeny 3 zvony. Před dvěma lety bylo nainstalováno elektrické zvonění. Říkal jsem si, že by bylo pěkné, kdyby se v naší vesnici zvonilo ráno, v poledne a večer, jak je tomu v okolí. Věřící lidé toto zvonění vnímají jako připomínku Boží přítomnosti, jako chvíli ztišení a výzvu k modlitbě Anděl Páně. Domluvil jsem se tedy s panem Kožnarem, který elektrický pohon instaloval a nastavili jsme zvonění 3x za den. Dnes vidím, že mé rozhodnutí bylo zřejmě unáhlené. Lidé vlastně nevědí, co se děje a mají v tom zmatek. Snažil jsem se tedy k této problematice sehnat více informací. Pan František John – kampanolog – mi zaslal stručný článek o zvonění, který zde uvádím. Rád bych se omluvil všem, komu jsem tímto způsobil nepříjemnosti. Pokud by nebylo mnoho lidí proti, nechali bychom zvonit ráno v 7.30 hodin malý zvon, v poledne oba a večer by zvonil velký zvon, jehož zvonění pro větší pravidelnost přeřídím na 18.00 hodinu, zatím zvoní před setměním. Nejmenší zvon – umíráček – se ozve v případě úmrtí spoluobčana, na přání jeho pozůstalých. Při pohřbu zní dva větší zvony, ty také zvou k účasti na mši svaté, a to vždy půl hodiny před jejím začátkem. Se zvony bych se chtěl seznámit ještě blíže a pokud se mi to podaří, uvedu tyto poznatky v některém dalším čísle zpravodaje. S přáním všeho dobrého všem spoluobčanům. Jan Moravec. S používáním zvonů se setkáváme poprvé v křesťanských klášteřích, kdy určovaly rytmus mnišského života, kláštery také byly místy objevu technologie lití zvonů. Později se používání zvonů rozšířilo na celou církev. Zvony sloužily a slouží především ke svolávání věřících na mši svatou, od druhé poloviny 14. století se však setkáváme také s pravidelným večerním zvoněním, při které se lidé třikrát modlili modlitbu Zdrávas Maria, od doby působení olomouckého biskupa Jana ze Středy bylo k této modlitbě zvoněno také ráno a v poledne. Zvonění v pátek ve tři hodiny odpoledne na památku smrti Krista na kříži bylo na Moravě zavedeno roku 1413. Trojí zvonění – ráno, v poledne a večer – k modlitbě Anděl Páně se po náboženských reformách opět ustálilo v průběhu 17. století, od roku 1742 je dle nařízení papeže Benedikta XIV. Modlitba Anděl Páně nahrazován v době velikonoční modlitbou Raduj se nebes Královno. Z tereziánské doby pocházelo čtvrteční večerní zvonění jako připomínka Kristovy úzkosti v Getsemanské zahradě, které vycházelo z barokního kultu bolesti, později však tento zvyk většinou vymizel. Rozšířené však bylo také zvonění proti bouřce. Jako důležitý komunikační prostředek měly zvony důležitý výstražný význam pro případ požárů či jiných nebezpečí, i v dnešní době jsou zvony součástí výstražných znamení civilní ochrany. I když dnešní doba nabízí celou řadu nových komunikačních médií, je hlas zvonu po staletí dotvářející kolorit naší krajiny nenahraditelný. František John 8
Jiří Slavík
rekonstrukce, obkladačské, zednické práce
Pocházím z Prahy, kde jsem žil do svých 32 let. Vyučil jsem se zedníkem – obkladačem a po prvních ne zrovna nejlepších zkušenostech jako zaměstnanec u různých stavebních firem jsem se rozhodl, že budu živnostníkem. Začátky nebyli růžové, ale přes všechny nepříjemnosti se mi začalo dařit. Jak mě ale osud zavál až sem – jak někdy z legrace říkám na Yukon? S manželkou jsme chtěli bydlet ve svém domku, v klidném prostředí a protože Martina pochází z nedalekého Jamného n.O., jsme tady. V Praze mě několik lidí i zrazovalo, že budu muset opustit sourozence, přátele, že nebudu mít práci „na vidlákově“, ale já si nemůžu stěžovat. Práce – musím zaklepat – je prozatím dostatek a přátel taktéž. S několika z nich i pracuji a vzájemně se od sebe učíme i věci, které jsme dříve třeba nedělali a díky tomu zvládneme i celé stavby a rekonstrukce. Já jsem zedník, obkladač – radím proto v tomto oboru (fasády, zámkovky, vnitřní stavební práce) a dělám klukům šéfa, aby bylo vše v pořádku, ale jakmile dojde na střechu a na práci se dřevem, tak velí Lukáš Vaníček z Jablonného n.O., který vystudoval stavební školu v Letohradě a dřevo je mu blízké. No a na konec i vymalujeme a v tom je zase pánem Honza Wágner z Jablonného n.O. Takže až si nebudete vědět rady se stavbou či rekonstrukcí, tak jsme všichni tady a rádi vám poradíme a vyhovíme. J. Slavík
Verměřovický zpravodaj – zima 2009
Pozor, začíná topná sezóna !
Neopatrnost a nedbalost pøi používání topidel za prvních šest mìsícù roku 2009, mìlo za následek 423 požárù. Je to nejvíce od roku 2006. Tyto požáry za sebou zanechaly škody za 61,306 mil. Kč, dva lidé zemøeli a 44 bylo zranìno.
Ještì pøed topnou sezónou by si každý mìl vyčistit a seøídit kotel topení. Topí-li se pevnými palivy, zanesený komín vede nejen ke špatnému hoøení, ale roste i nebezpečí vznícení sazí. Netìsností v komínovém plášti hrozí vznikem požáru na pùdì. U plynových kotlù je navíc nutná jak čistota komínových prùduchù, tak pøedepsaného tahu komína. Mnoha neštìstím mùžete zabránit kontrolou upevnìní kouøovodu, zda není nìkde spotøebič a nebo kouøovod propálený a jestli fungují uzávìry komínových dvíøek. Uživatel je povinen zajistit pravidelné odborné revize a kontroly stavu spotøebičù nebo čištìní a kontroly komínù podle jednotlivých typù tepelných spotøebičù. Zatímco u elektrických spotøebičù mùže leccos zkontrolovat každý sám (napø. pøívodní šòùry, zásuvky a pojistky proti pøípadnému zkratu), pravidelnou prohlídku tepelných spotøebičù na plyn a revizi komínu by mìl ponechat radìji odborníkùm.
PØI UŽÍVÁNÍ TOPIDEL BY SE NEMÌLO ZAPOMENOUT :
*
Důležité je nechat si pravidelně čistit komín
*
Topné těleso na pevná paliva by se mělo za-
a kontrolovat jeho technický stav. Nečistoty v ko-
bezpečit
míně mohou snadno způsobit dlouhodobé žhnutí
která znemožní vznícení hořlavé podlahy a zabrání
a následný otevřený požár a nebo otravu oxidem
vypadnutým žhavým uhlíkům zapálit okolní před-
uhelnatým. Pro zajištění bezpečnosti by se mělo
měty.
provést čištění, kontrola komínů a topidel alespoň před začátkem a na konci topné sezony.
*
nehořlavou
podložkou
pod
topidlem,
* Uživatelé plynového vytápění by měli respektovat lhůty revizí plynových spotřebičů a pravidelně
Ačkoli lze čištění vlastních komínů provádět
kontrolovat jejich funkci. Nebezpečí hrozí zejmé-
svépomocí, je lepší požádat kominíka. Ten by měl
na u otevřených spotřebičů, kde při samovolném
provést revizi, když se chystáte ke komínu připojit
uvolňování
jakýkoli spotřebič a nebo chcete změnit druh pa-
ročně zajistit kontrolu celého spalovacího procesu.
liva.
*
Komíny a kouřovody s připojenými tepelnými
spotřebiči
se
technickém řádně
musí
udržovat
stavu.
vyspárován
v řádném
Komínový a
omítnut.
plášť
by
Dbejte
*
Topidla
plynu
může
potřebují
pro
dojít
k otravě.
svou
Jednou
správnou
funkci
dostatečný přívod vzduchu. U některých topidel,
stavebně
třeba karmy, hrozí při nedostatečném odvětrání
měl
otrava oxidem uhelnatým.
na
být
řádné
*
Pro topení se nesmí používat nic,co do kamen
zaústění kouřovodu do komína, dodržujte návody
nepatří. Má to nejen negativní vliv na ekologii, ale
a technické podmínky stanovené výrobcem spo-
zvyšuje
třebiče.
a komína. Roste tím nebezpečí vzniku požáru.
*
Zásada bezpečné vzdálenosti platí také pro
komínové těleso. Hořlavé látky v půdních prostorách by od něj měly být nejméně 1 metr. Riziko zvyšují textil a seno. Do komínového zdiva nesmí zasahovat a ani k němu těsně přiléhat žádné hořlavé stavební prvky.
*
Za nezávadný stav komínu nese odpovědnost
majitel, ne kominík.
*
Vždy
je
třeba
*
zásadu
bezpečné
vzdálenosti topidla od dalších předmětů v místnosti, stavebních konstrukcí a podlahových krytin. Jakékoli hořlavé látky a předměty, které se mo-
i
riziko
poškození
kotle,
kouřovodu
Pozor také při spalování vlhkého dřeva, komín
se zanáší sazemi.
*
Kamna na tuhá paliva nikdy nezapalovat po-
mocí
vysoce
hořlavé
kapaliny,
hrozí
vznícení
a vážná zranění.
*
U topidel na pevná paliva je třeba dávat pozor
i na žhavý popel. Vychladlý se ukládá do nehořlavých
dodržovat
se
uzavíratelných
nádob
umístěných
v bez-
pečné vzdálenosti od hořlavých hmot a konstrukcí.
SDH Verměřovice (převzato z HN )
hou vznítit, by se měly skladovat co nejdále od topidel.
9
Verměřovický zpravodaj – zima 2009
V měsíci říjnu jsem se čtyřmi spolužáky a studenty z Anglie, Finska a Slovenska měla možnost navštívit tuto zemi. Naše škola (ZŠ Jablonné nad Orlicí) se zapojila do společného projektu Trees and Environment (Stromy a životní prostředí) v rámci výuky anglického jazyka. Program týdenního pobytu byl velmi zajímavý.
V pondělí 5. října 2009 jsme odletěli letadlem turecké společnosti do Istanbulu. Let trval zhruba 2 hodiny 15 minut. Přiznám se, že jsem měla ze svého prvního letu trochu obavy, ale dalo se to zvládnout… Na navazující let jsme zde čekali 7 hodin. Tento čas jsme využili k procházce po městě až k Modré mešitě. V noci jsme odlétali do místa našeho pobytu – města Gaziantep. Po hodinovém letu nás čekala cesta přes město až k hotelu, kde jsme byli všichni účastníci projektu ubytováni. Druhý den nás čekala úžasná snídaně v podobě švédského stolu, po které jsme se vydali za velkého vedra (32°C a více) do archeologického muzea. Milé bylo, že nás pozval starosta části Gaziantepu na oběd do restaurace, kde jsme k polévce mohli ochutnat jehněčí maso v těstíčku a chilli salát. Po obědě nás čekala příjemná procházka na zdejší hrad. Potom jsme se vypravili do partnerské školy, kam chodí 2500 dětí a učí se na směny. Vítalo nás více jak 1000 dětí prvního stupně, které skákaly a zpívaly nám na uvítanou. Ve středu jsme navštívili soukromou školu Cahit Nikiboglu, kde jsme dostali také oběd – opět jehněčí maso. Učitelé šli řešit setkání u nás v Jablonném v květnu příštího roku a jiné záležitosti kolem projektu, my jsme zatím řádili v tělocvičně. V závěru dne byla na programu návštěva obchodního centra Sankopark.
10
Další den jsme si museli přivstat, byl pro nás totiž připraven výlet do města Halfeti, vzdáleného 150 km od Gaziantepu. Pluli jsme dvě hodiny po přehradě na řece Eufratu. Na programu tohoto dne byla také návštěva rodiště proroka Ibrahima a hory, kde měl být upálen. Skvělý byl oběd v jeskynní restauraci, kde bylo podáváno menu o čtyřech chodech. Nakonec jsme ještě stihli navštívit malý trh. Zajímavý byl i program v pátek, kdy jsme si prohlédli zoologickou a botanickou zahradu, museum o historii Gaziantepu a tradiční řemesla. V sobotu dopoledne jsme s našimi učitelkami vyrazili do města na nákupy drobných dárečků domů. Oběd jsme měli tentokrát s bratrem zakladatele naší Turecké partnerské školy. Odpoledne byla na programu návštěva lesního dinosauřího hřiště. V neděli nás už čekal návrat domů – v 8:40 odlet z Gaziantepu do Istanbulu. Čekání na další letadlo jsme opět využili k procházce a projížďce po tomto zajímavém městě. Zpáteční let proběhl bez problémů, šok nás čekal v Praze, když jsme z 30° v Istanbulu vystoupili na Ruzyni do 12°C. Pak už nás čekala jen cesta vlakem do Ústí nad Orlicí, kde si nás vyzvedli šťastní rodiče a putování jsem pozdě večer zakončila „zase v Turecku“… Markéta Pecháčková žákyně 7.třídy ZŠ v Jablonném nad Orlicí
Verměřovický zpravodaj – zima 2009 JAK SE MY, ČEŠI, NEJČASTĚJI ZBAVUJEME VYSLOUŽILÝCH ELEKTROSPOTŘEBIČŮ
Každá domácnost produkuje velké množství odpadu. Ideálně se ho zbavujeme tehdy, když před domem máme popelnici, za kterou jednoduše zaplatíme a o její vyvážení se pak nemusíme starat. Jenže dnes už většina z nás ví, že do popelnice nelze odložit vše. Copak o takový mastný papír od salámu se popelnice spolehlivě postará. Jistou námahu nás stojí roztřídění papíru, plastů či skla. Ale i zde jsme si navykli na modré, žluté či zelené sběrné kontejnery. Co když se nám však rozbije mixér, fén či žehlička? Jsme ochotni je odnést do sběrného dvora, který může být i několik kilometrů vzdálený?
CO NAPOVĚDĚL PRŮZKUM?
Elektroodpad je momentálně nejrychleji rostoucím druhem odpadu. Celosvětově nyní tvoří až pět procent hmotnosti pevného domácího odpadu, tedy téměř tolik jako plastové obaly. V zemích Evropské unie, kde se v domácnostech ročně vyprodukuje asi osm milionů tun elektroodpadu, roste jeho objem tempem tři až pět procent ročně, skoro třikrát rychleji než celkový objem odpadu. Před třemi lety, kdy v České republice začínal systém zpětného odběru vysloužilých spotřebičů teprve vznikat, v mnoha zemích Evropy již perfektně fungoval. U nás tehdy – s nadsázkou řečeno – platilo, že většina lidí elektroodpad rozlišovala pouze na dvě skupiny: na ten, co se do popelnice nevejde, a ten druhý, co se tam vtěsnat dá. Od té doby došlo k výraznému posunu. Ukázal to průzkum, který se opakoval v dvouletém intervalu. Lze konstatovat, že došlo k výrazným změnám v uvažování lidí. S tvrzením „Díky zpětnému odběru se nepovalují stará zařízení v příkopech a na skládkách“ dnes souhlasí 72 % dotazovaných. Když se řekne „zpětný odběr elektrozařízení“, vybaví se podle průzkumu více než polovině dotázaných, přesněji 53 % respondentů „odevzdání elektrozařízení prodejci při koupi nového“.
CO VLASTNÍME, PROČ TO VYHAZUJEME
Průzkum poskytuje zajímavé údaje i ve vztahu k jednotlivým skupinám elektrozařízení. Tazatelé zjišťovali, kolik a kterých spotřebičů domácnosti vlastní, jaké je jejich průměrné stáří, nebo co bývá nejčastější příčinou jejich obměny. Například lednice – alespoň jednu vlastní 99 %
českých domácností, 50 % lednic je starší pěti let. Novou si 55 % českých domácností pořizuje nejčastěji jednou za šest až deset let. Důvody vyřazení staré lednice jsou v rovnováze. Kvůli poruše ji přestává používat 47 % domácností, 47 % odůvodňuje tento krok nákupem nového, lepšího modelu. Když už dojde na likvidaci ledničky, odevzdá ji 34 % domácností do sběrného dvora. Za novou ji při nákupu vymění u prodejce 20 % lidí, 13 % starou, ale ještě funkční lednici někomu zdarma věnuje, 8 % prodá do bazaru nebo prostřednictvím inzerátu a stejných 8 % takový spotřebič nějakým způsobem dál používá. Stále ještě však 6 % dotázaných přiznává, že starou lednici prostě postaví k popelnici. Pro srovnání se podívejme třeba na fény a kulmy: vlastní je 83 % českých domácností a 56 % jich je tři až pět let starých. Pokud dojde k výměně, je to v 65 % případů kvůli poruše a jen v 25 % z důvodu nákupu nového, lepšího modelu. A způsob jejich likvidace? Největší množství těchto malých domácích pomocníků, bohužel, končí v popelnici mezi ostatním odpadem. Podle průzkumu je to 44 %. V domácnostech, kde mají větší ekologické zábrany, ale žádné místo zpětného odběru bezprostředně po ruce, jich dál překáží 16 %, pouze 13 % fénů a kulem lidé odevzdají do sběrných dvorů.
VYSLOUŽILÉ ELEKTROSPOTŘEBIČE JEN KE SPECIALISTŮM
Může se Vám zdát, že z nefunkčního spotřebiče se dá ještě ledascos využít – šroubek, klička, motor, kompresor – víte ale, co tím můžete způsobit? Ke zpracování elektrozařízení musejí firmy získávat obtížně souhlas krajského úřadu – musí splnit spoustu podmínek – stavební úpravy v dílnách, technické vybavení, odbornou způsobilost. Při demontáži musí dodržet zákonem stanovený postup, odejmout všechny části obsahující nebezpečné látky tak, aby neohrozily ani zdraví ani životní prostředí.
NEBEZPEČNÉ? ANO, ALE JEN PŘI NESPRÁVNÉM ZACHÁZENÍ!
Elektrospotřebiče obsahují takové látky, jako je kadmium, rtuť, olovo, šestimocný chrom, polybromové bifenyly, polybromové difenyletheny nebo azbest. V chladničkách se nacházejí také freony – a to jak v chladicím okruhu, tak ve většině případů také v izolační pěně v korpusu chladničky. Pokud dojde k poškození okruhu – např. odstřižením kompresoru nebo chladící mřížky, uniká nejen olej, ale právě i freon do ovzduší. Důsledky freonu v ovzduší jsou již asi obecně známé – freon zamezuje vzniku ozonu, tím se ztenčuje ozónová vrstva a na Zemi dopadají škodlivé UV paprsky, které způsobují různá onemocnění – zánětem spojivek počínaje a rakovinou kůže konče. Kadmium je toxická látka, která se dříve hojně využívala k ochraně kovů před korozí – především právě v elektrotechnickém průmyslu. Do těla se kadmium dostává potravou a dýcháním, tam se ukládá především v ledvinách ale také v játrech, která poškozuje. Může také způsobit chudokrevnost nebo osteoporózu. Kadmium také patří mezi karcinogenní látky. 11
Verměřovický zpravodaj – zima 2009 v játrech, která poškozuje. Může také způsobit chudokrevnost nebo osteoporózu. Kadmium také patří mezi karcinogenní látky. Rtuť je jediným kapalným kovem – je velmi toxická. Usazuje se v ledvinách, játrech a slezině. Při jednorázové dávce vyvolává bolesti břicha, zvracení a průjmy, při dlouhodobém vystavení účinkům rtuti dochází k vypadávání vlasů, chudokrevnosti, revmatickým onemocněním či onemocnění ledvin. Šestimocný chrom poškozuje dýchací cesty a může vést až k perforaci nosní přepážky nebo k bronchitidě. Při dlouhodobějšímu vystavení se účinkům šestimocného chrómu na kůži vznikají ekzémy nebo vředy. Sloučeniny mohou vyvolat rakovinu plic. Azbest je silně karcinogenní látka. Je totiž složena z malých vláken, které se při vdechování zabodávají do plic a postupně může vyvolat rakovinu plic nebo fibrózu, expozicí jiných míst může vyvolat rakovinné bujení nazývané mesotheliom. Na azbest můžete narazit např. ve starých sporácích nebo pračkách.
STOJÍ TO ZA TO?
Proto, aby nedocházelo k poškozování zdraví a životního prostředí, uložila Evropská unie výrobcům aby tyto látky již nadále pro výrobu nových spotřebičů nepoužívali, případně pro jejich použití tam, kde jsou nenahraditelné, omezili na nezbytné minimum. Ve starších spotřebičích jsou ale stále! Pokud z takového spotřebiče někdo odmontuje to, co si myslí, že jednou použije nebo o čem je přesvědčen, že se podaří výhodně prodat, vystavuje sebe i své okolí zdravotnímu riziku. Dalším nepříjemným důsledkem neprofesionálního rozebírání vysloužilých spotřebičů je fakt, že ke zpětnému odběru, který je bezplatný, je možné odevzdávat pouze kompletní spotřebiče, za ty nekompletní platí obec jako za odpad – mnohdy jako za nebezpečný odpad – a tyto náklady poté promítá obec do poplatků za odpady nejen dotyčnému, ale i sousedům.
Odevzdávejte na místa zpětného odběru kompletní spotřebiče! Chráníte tím zdraví sobě i svému okolí!
PREVENCE A OPATŘENÍ PŘI VÝSKYTU CHŘIPKY A(H1N1) Onemocnění virem chřipky A(H1N1) se projevuje podobnými příznaky jako běžná sezónní chřipka člověka. Šíří se především kapénkovou formou při kýchání, kašlání a smrkání. Branou vstupu infekce do lidského organismu je výstelka nosohltanu a oční spojivky. Příznaky onemocnění jsou podobné projevům běžné
•
při kašli, kýchání a smrkání si zakrývejte nos i ústa papírovým kapesníkem, který vždy po použití vyhoďte do uzavřeného odpadkového koše a poté si umyjte ruce po dobu alespoň 20 vteřin teplou vodou a mýdlem V případě, že dojde za 3 dny od začátku onemocnění opětovně k vzestupu
horečky, výrazným bolestem hlavy, dechovým obtížím, zvýšené dušnosti, abnormální intenzitě únavy – kontaktujte svého praktického lékaře! Chcete snížit pravděpodobnost, že se nakazíte chřipkou?
•
sezónní chřipky.
Počátek onemocnění se projevuje obvykle velmi rychlým nástupem typických příznaků: • horečka 38 – 40 °C • třesavka a zimnice • únava a nevolnost • bolesti hlavy, očí, kloubů, svalů • světloplachost • rýma, bolesti v hrdle, kašel • bolest na hrudi • zácpa, průjem, zvracení Pokud se u Vás objeví některé z těchto příznaků a nejste osoba trpící závažným chronickým onemocněním, ZŮSTAŇTE V DOMÁCÍ IZOLACI. Při nekomplikovaném průběhu onemocnění se doporučuje léčba jako u sezónní chřipky tj. klid na lůžku, tlumení horečky a dalších příznaků onemocnění volně prodejnými léky, dostatek tekutin a vitamínů ve stravě, popř. vitamínové doplňky.
• • •
• •
•
Máte chřipkové příznaky a lékař Vám doporučil zůstat doma
•
•
vyhněte se kontaktu s ostatními lidmi, zůstaňte doma po celou dobu trvání infekčnosti, tedy 7 dní od začátku příznaků. Nechoďte do práce ani do školy! spěte (pokud je to možné) v oddělené místnosti, kterou pravidelně větráte, odpočívejte a dbejte na dostatečný příjem tekutin
12
vyhýbejte se kontaktu s nemocnými a místům s velkou koncentrací lidí (např. kina, divadla, supermarkety, výstavy, MHD atd.) nepůjčujte si od ostatních mobilní telefony, sklenice, příbory nezdravte se podáváním ruky a líbáním nedotýkejte se rukama obličeje a očí – sníží se tím riziko přenosu viru prostřednictvím rukou z kontaminovaných předmětů myjte si ruce pravidelně a opakovaně mýdlem a pod tekoucí teplou vodou pokud není voda a mýdlo k dispozici, doporučují se použít desinfekční gely na alkoholové bázi nebo ubrousky napuštěné látkami s přídavkem alkoholu před jídlem, před krmením dětí, včetně kojení po přípravě potravin, po použití WC, po výměně pleny nebo pomáhání dítěti používat WC, po hře se společnými hračkami, před návštěvou a po návštěvě lidí, kteří jsou nemocní dbejte zvýšeného přísunu přirozených vitamínů – obsažených zejména v ovoci a zelenině
Rizikové skupiny osob, u kterých je vyšší pravděpodobnost komplikovaného průběhu chřipkového onemocnění:
• • •
těhotné ženy ve vyšším stupni těhotenství děti do věku 24 měsíců dospělí ve věku 65 let a starší
Verměřovický zpravodaj – zima 2009 •
•
lidé s některým chronickým nemocněním (např. plic, srdce, ledvin, s cukrovkou, s nádorovým onemocněním) lidé s výraznou obezitou
Patříte-li do výše uvedené rizikové skupiny osob a máte–li na základě příznaků podezření na chřipkové onemocnění, bezprostředně kontaktujte svého lékaře. Ve Vašem případě by zbytečný odklad léčby mohl mít závažné následky. Nezapomeňte sebe a školní děti nechat očkovat proti běžné sezónní chřipce! O možném očkování předškolních dětí se poraďte s praktickým lékařem pro děti a dorost. Očkování je jediný způsob, jak nejlépe zabránit nákaze sezónní chřipkou a v některých případech předejít komplikovanému průběhu onemocnění chřipkou A (H1N1). Pro další informace, týkající se očkování se obraťte na svého praktického lékaře. Očkování proti sezónní chřipce je hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění u osob starších 65 let a u osob s vybranými zdravotními indikacemi.
DOMÁCÍ LÉČBA:
Chřipka je virové onemocnění, proto v případě průběhu onemocnění bez komplikací od lékaře nečekejte žádná antibiotika. Ta účinkují výhradně a jen proti bakteriím a nemají žádný vliv na virus chřipky. Jsou určena jen pro případy, kdy se původně virové onemocnění zkomplikuje bakteriální infekcí. Základem léčby nekomplikovaného průběhu onemocnění je klid na lůžku, dostatek tekutin a vitamínů. K potlačení jednotlivých příznaků chřipky pomohou následující volně prodejné léky: TEPLOTA A BOLESTI - analgetika, antipyretika. Užijte je ve chvíli, kdy tělesná teplota měřená v podpaží přesáhne 38 °C, nebo nemocný trpí bolestmi hlavy, kloubů a svalů. Nejrozšířenější jsou léčivé přípravky obsahující následující léčivé látky: paracetamol, ibuprofen, kyselina acetylsalicylová a to buď samostatně nebo v kombinaci s dalšími léčivými látkami určenými ke zmírnění symptomů chřipky. KAŠEL (zpravidla nejdříve suchá fáze, pak následuje fáze vlhká, produktivní) léky k potlačení kašle (ANTITUSIKA) – jsou vhodné většinou na počátku onemocnění, kdy je kašel dráždivý a suchý. Tyto léčivé přípravky je možné použít i v případě, že kašel trvá delší dobu a pacienta vysiluje.Léky podporující odkašlávání (EXPEKTORANCIA) – napomáhají rozpouštění hlenu, který se tvoří v dýchacích cestách a tím usnadňují odkašlávání. Tyto léčivé přípravky jsou vhodné v případě, že máte spíše vlhký produktivní kašel. UCPANÝ NOS - kapky nebo spray do nosu, u dětí též jiné přípravky na bázi mořské soli nebo fyziologického roztoku. Na trhu jsou různé druhy nosních kapek (s mírně dezinfekčním účinkem, způsobující splasknutí nosní sliznice a kombinované kapky s mírně protialergickým účinkem).
I vánoční stromek lze reklamovat S příchodem nejkrásnějších svátků v roce se tradičně ve městech a obcích začínají prodávat řezané vánoční stromky a také živé jehličnany v květináčích. Ačkoli i toto zboží podléhá
módním
trendům,
i
na
zakoupené
vánoční stromky se vztahují záruční lhůty.
Na SOS se nyní obracejí lidé, kteří se ptají především na záruku řezaných jehličnanů a živých stromků zakoupených v květináčích. U jehličnanů z výřezu platí, že jde o spotřební zboží, čili by se na něj dala uplatňovat záruka dvouletá, nicméně jde o specifickou věc, rostlinu, která samozřejmě nemůže vydržet dva roky, takže není možné třeba po dvou měsících uplatnit vadu jako takovou. „Tady vycházejme ze specifických vlastností výrobku, takže pokud by jehličí ze stromku opadalo například do druhého, třetího dne, bylo by možné jej reklamovat,“ říká mluvčí SOS Ivana Picková. SOS oslovilo řadu prodejců, kteří v pražských ulicích stromečky nabízejí, většinou vůbec netušili, jaká záruka platí. SOS se neztotožňuje s názorem České obchodní inspekce, že záruka na řezaný vánoční stromek končí druhý den po koupi. Podle názoru SOS nejde o produkt podléhající rychlé zkáze jako například řezané květiny. Nicméně dát za pravdu jednomu či druhému právnímu názoru by mohl pouze soud. Mezi povinnosti prodávajícího patří výrobek spotřebiteli na jeho žádost předvést. Spotřebitelé by tedy měli trvat na vybalení řezaných stromků ze sítí a jejich předvedení. „Obal totiž není zábranou, která by znemožňovala předvedení výrobku, jen při vybalení z něj spotřebitelé zjistí, zdali kupují opravdu čerstvý, rovný stromeček podle svých představ,“ připomíná mluvčí SOS. „Pokud prodejce odmítá stromek předvést, je lépe jít nakupovat jinam a vybrat si. Není důvod, aby prodejci stromků balili jednotlivé stromky předem, jak se s tím setkáváme, a omezovali tak spotřebitelům jejich prohlídku,“ dodává mluvčí. Ihned po zakoupení se doporučuje jehličnan skladovat v chladu, postavený ve vědru s vodou. Na jehličnany, které jsou prodávány jako živé rostliny v květináčích platí podle zákona č. 219/2003 Sb. roční záruční lhůta. Spotřebitelé by se měli informovat, jak o takový stromek pečovat a v žádném případě jej nevysazovat do volné půdy v zimních měsících. Na umělé vánoční stromečky platí 2letá záruční lhůta, jedná se o klasické spotřební zboží. Spotřebitelé by měli uchovávat doklad o jejich zakoupení. V případě, že stromečky zakoupí přes katalog a nebo internet, lze zboží vrátit zpět prodejci do 14 dnů od jeho obdržení a to bez udání důvodu. SOS – Sdružení obrany spotřebitelů
Ministerstvo zdravotnictví ČR
13
Verměřovický zpravodaj – zima 2009 ZÁKLADNÍ A MATEŘSKÁ ŠKOLA Zprávy z naší školičky A již tu jsou Vánoce - svátky pokoje, kliturní dům, bez jejichž pomoci bychom těžko du, míru, pochopení. Počasí je poněkud teplé vylepšovali a opravovali. Většina vylepšení totiž a přináší s sebou nemoce a nemoce. V posledpotřebuje mužský fortel. ních 14 dnech jsem měla strach, že budeme Touto cestou děkujeme firmě Formánek muset zavřít školu, protože nebude mít kdo učit za zhotovení botníku u vchodu do MŠ. a vařit. Dnes 1. prosince jsme již v plné síle. V pondělí 30.11. jsme ukončili milovaný Co jsme od září dělali? Kromě školních plavecký výcvik. Bohužel poslední lekce některé povinností, kterých je mnoho, jsme uspořádali děti neabsolvovaly pro nemoc. Všichni prvňáčci výtvarnou dílnu. Společně s rodiči a dětmi jsme plavou s pomůckami, někteří skočí z bloku do vyráběli podzimní věnce. Potěšila nás velká hluboké vody! O starších ani nemluvím. Děti účast. V prosinci jsme ještě chtěli modelovat jsou prostě šikovné! z marcipánu, ale vzhledem k narůstajícím přípaPřeji všem čtenářům zpravodaje krásné dům chřipek jsme tuto výtvarnou dílnu přesuVánoce, pochopení, lásku, toleranci a hodně nuli na leden. respektu k lidem a jejich práci! Mým Měníme tvář chodeb v přízemí a v 1. pokolegyním ve škole děkuji za plné pracovní schodí. Zvětšili jsme výstavní prostory pro práce nasazení během posledních 14 dnů, kdy jsme dětí, které opravdu stojí za vystavení. Na konci museli nahradit nemocné kolegyně. školního roku během školní akademie se s těZ.Dvořáková mito výtvarnými dílky seznámíte. Touto cestou bych chtěla poděkovat pracovníkům s.r.o Kul-
D.Macík - kácení stromu
výroba podzimních věnců s rodiči
Mikuláš 14
botník ve školce od firmy Format
Verměřovický zpravodaj – zima 2009
HOKEJ
B mužstvo hokeje Verměřovice hraje pod hlavičkou Formatu Lanškrounskou hokejovou ligu u neregistrovaných za účasti 33 družstev. My hrajeme ve 3. skupině. Od září, kdy jsme byli poprvé na ledě, jsme měli 7 tréninků a 7 zápasů. 4x jsme vyhráli a 3x prohráli se skórem 21:11. Zatím jsme ve středu tabulky. První dvě družstva ze skupiny postupují a nám se to opět nepodaří. Soutěž se hraje až do března 2010, tak snad v dalším kole. Skoro všichni hráči jsou místní ve věkovém rozpětí od 17 let až po Jaroslava Sklenáře, kterému je 62 let. Tuto soutěž hrajeme druhým rokem a všichni se lepší, zrovna tak jako naše mužstvo. Přijďte nás i A mužstvo do Lanškrouna povzbudit. Formánek Vladimír
Skautské okénko - podzim 2009 Robinův oheň
V sobotu 3. října 2009 od 14. hodin proběhl u Střediskové klubovny Urbanka (v Letohradě na Kunčicích) Robinův oheň. Naše skautské středisko pořádá každoročně tuto akci - jako vzpomínku na zakladatele střediska bratra Robina Vychytila. (odtud také název našeho střediska- Středisko Bratra Robina Letohrad) Při této příležitosti se vždy sejdeme celé střediskoVerměřovice, Dolní Čermná, Mistrovice a oddíly z Letohradu. Pro děti je vždy připraven zajímavý odpolední program, který je zaměřen na lepší vzájemné poznání oddílů mezi s sebou. Děti díky těmto střediskovým akcím získají nové kamarády se stejným zájmem z jejich blízkého okolí, a pak rády jezdí společně například na různé vzdělávací akce nebo výlety. V podvečer je potom okolo 18. hodiny ve skalce pod Ovčínem rozžehnut vzpomínkový oheň.
Závody 3. členných hlídek v Dolní Dobrouči
V sobotu 17. října 2009 jsme se u myslivecké chaty v Dolní Dobrouči zúčastnili již 20. ročníku závodu skautských tříčlenných hlídek. Jsou to závody skautské dovednosti s disciplínami jako například- rozdělávání ohně, orientace v terénu, Morseova abeceda, poznávání rostlin a zvířat. atd. Tento rok jsme se vydali v hojném počtu - třech tříčlenných hlídek a vrátili se úspěšně s umístěním na 2., 3. a 11. místě.
2. místo - Daniela Moravcová, Lucie Výprachtická a Michal Špaček o 3. místo - Marek Šrám, Kristýna Marková a Helena Dombajová o 11. místo - Anita Sovová, Ondřej Huška a Michal Hubálek. o
V průběhu podzimu také proběhlo vyklizení a zateplení půdy nad klubovnou. V blízké době nás čeká vánoční oddílová schůzka a štědrodenní roznášení betlémského světla. Na začátku nového roku 2010 Tříkrálová sbírka Vacková Daniela
15
Verměřovický zpravodaj – zima 2009 Společenská kronika
• • •
Vítejte mezi námi: 24. 10. Bára Dolečková, V. 19
USNESENÍ ZO Č. 9/2009 :
ZO schvaluje • vykoupení pozemku parc.č. 717/75 v k.ú. Vermě2 od manželů K. K. 222 za řovice o výměře 783m 150,- Kč/m2 • výstavbu fotovoltaické elektrárny na pozemcích č. st. 203, p.p. 668/1 a 668/2 v k.ú. Verměřovice Ing. J.S., V.159 • provedení změny č. 3 v Územním plánu obce Verměřovice na využití pozemků parc.č. 668/1, 668/2, 668/4, 670, 668/5 pro účely podnikání • vydání ustanovení zvláštního příjemce pro sirotčí důchod na nezletilé děti • vydání Změny č. 2 Územního plánu obce Verměřovice pro k.ú. Verměřovice formou Opatření obecné povahy
Blahopřejeme k jubileu: 75 80 84 85 86 90
20. 10. 10. 10. 03. 10. 23. 11. 07. 10. 07. 11.
úhradu nájemného při pořádání „Strašidelného reje“ konaného v KD dne 22. 11. 2009 barevný tisk Verměřovického zpravodaje uzavření smlouvy s firmou Michal Sklenář, Verměřovice 127, na zimní údržbu obecních komunikací pro zimu 2009-2010
Sršňová marie, V. 27 Černohousová Irena, V.125 Pomikálková Eliška, V. 2 Hrdinová Marie, V. 158 Motlová Matylda, V. 148 Moravcová Božena, V. 112
KULTURNÍ PROGRAM JABLONNÉ NAD ORLICÍ
Rozloučili jsme se: 21. 10. Jana Kučerová, V.16 07. 12. Josef Vychytil, V. 99
21. 12. v 19.30
ČR
Přehlídka českého filmu:
JEDNÁNÍ ZO USNESENÍ ZO Č. 8/2009 :
2BOBULE
Vstupné na všechna představení je celkem 80,-Kč. Vstupné na jednotlivá představení je 50,- Kč.
ZO schvaluje • Povodňový plán Obce Verměřovice • příspěvek Orlickoústecké nemocnici, a.s. na magnetickou rezonanci ve výši 5.000,- Kč • ceník poplatků pracoviště CzechPOINTU
14. 12. v 19.30 16. 12. v 19.30 18. 12 v 19.30
Kladivo na čarodějnice, ČR Kopytem sem, kopytem tam, ČR Vrať se do hrobu, ČR
ZUBNÍ POHOTOVOST 5. - 6. 12. 2009 12. - 13. 12. 2009 19. - 20. 12. 2009 24.12.2009 25.12.2009 26.12.2009 27.12.2009 28.12.2009 29.12.2009 30.12.2009 31.12.2009 1.1.2010 2. - 3. 1. 2010 9. - 10. 1. 2010 16. - 17. 1. 2010
16
MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr. MUDr.
Špička Špičková Šrámek Rösslerová Vacková Valentová Vebrová Vítková Vlasatá Vojtková Applová Pražák Bílý Dunglová Filipová
Jan Marie Petr Lucie Jana Hana Zdeňka Eva Lenka Eliška Hedvika Jaroslav Aleš Stanislava Jitka
Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk. Letohr.-Žamb.-Lanšk.
Králíky 414 Králíky 414 Letohrad, U Dvora 815 Lanškroun, Dukelských hrdinů 615 Lanškroun, Hradební 227 Lanškroun, Strážní 151 Žamberk, Raisova 814 Červená Voda 333 (MOVIOM) Jablonné n/d Orlicí, Na Dílech 622 Žamberk, nám. Gen. Knopa 837 Dolní Čermná 222 Žamberk, Nádražní 753 Lanškroun, Opletalova 567 Letohrad, budova žel. stanice ul.Tyršova Lanškroun, Strážní 151
465 613 154 456 631 274 465 621 551 604 749 331 465 322 348 465 322 907 465 613 441 465 626 460 465 642 765 465 676 821 465 393 266 465 613 572 465 324 829 972 324 447 465 325 212
Verměřovický zpravodaj – zima 2009
V Á N O Č N Í SVÁTKY „VÁNOCE JSOU VÁNOCE A PEČENĚ JEST JEJICH SESTRA“ To je motto Alšova obrázku „Prosinec“, na kterém je starodávná zabíjačka. Zabíjelo se 23. prosince. Vepř vyjadřoval hojnost, plodnost a blahobyt v rodině. Tato večeře před Štědrým večerem se nazývala „hojná, tučná, obžerná, tlustá“. Vepřové maso se mělo jíst také na Boží hod vánoční.
více, aspoň udělá toho večera větší světlo ve své světnici.
občerstvení.“ Těchto obdivuhodných zvyků je daleko více. Bohužel v dnešní době si neumím otevřený dům představit, asi by v něm moc nezůstalo. Nechápu, proč přebíráme cizí vzory, proč je tu všude Santa Klaus, když máme z čeho čerpat a na co být hrdí. Štědrost posvátného večera spočívala i v lidovém prostředí především v pestré skladbě pokrmů. Mělo jich být alespoň devatero. Čím větší počet chodů, tím větší počet mandelů na poli. Často jsme naší chutí k jídlu a pestrostí pokrmů udivovali cizince. Například papež Pius II., který zde pobýval v roce 1451 ve své knize „Historie česká“ o nás napsal „Lid v celém království je pijácký a obžerství oddaný“. Mimo piva se zde pálilo několik desítek druhů pálenky, dokonce z mateřídoušky, fialek, růží a levandule. A to jsme ještě holdovali vínu. Kouzlo českých Vánoc bylo rovněž inspirací pro mnoho našich umělců. Bohatství českých koled je nevídané, bez Rybovy Vánoční mše si neumíme tyto svátky představit, dodnes nás dojímají srozumitelné Ladovy a Mikulášovy obrazy Vánoc (v obchodě je na pohlednicích nenajdeme), v poezii není snad básníka, kterého motiv těchto svátků nezaujal (Erben, Neruda, Seifert, Skácel a další). A nakonec si nechávám naše národní bohatství – betlémy, k mystériu Vánoc neodmyslitelně patřily a patří. Začínají se stavět v kostelech, v roce 1562 zavedli tento obyčej jezuité v pražském Klementinu. Od těch nejmenších až po ty v životní velikosti zdobí každoročně naše chrámy, domácnosti i veřejná prostranství. Známý je zejména Třebechovický betlém, který okouzloval návštěvníky světové výstavy v Montrealu, pozoruhodný je jindřichohradecký, mezi papírové nejkrásnější betlémy patří také ty odsud z Orlickoústecka. Dodnes nás české betlémy okouzlují svým půvabem, dovedností lidových tvůrců, rozmanitostí a nápaditostí. Bez nich si Vánoce neumíme představit. Naši předkové nám zanechali nádherné tradice, vánoční kulturní dědictví, které málokde jinde v podobné formě nalezneme. Zanechali nám je jako ničím nenahraditelné pouto vzájemného lidského porozumění, tolerance a lásky. Neměli bychom si nechat tyto nejkrásnější svátky v roce zkazit tím, že převezmeme hodnoty nám cizí, které jsou nám vnucovány v současné době snad ze všech světových stran.
Poctiví staří lidé v tento večer otvírali své domy až po
(Podklady z knihy Vánoce v české kultuře)
střechu, aby každý potřebný svobodně vstoupil a dostal
B. Hrubantová
Po skončení podzimních prací a posvícenských hodů nastávala doba zimního klidu, zvaného advent – doba půstu. Jeho počátky jsou zaznamenány už v době Karla Velikého (742-814), trvá 4 týdny a začíná nedělí nejbližší 30. listopadu. Advent nám přináší další významné dny spojené s mnoha zvyky a pranostikami. 4. prosince je to den sv. Barbory, málokdo si z nás nenatrhá větvičky třešní, aby nám do Vánoc pěkně rozkvetly. A 6. prosince k nám přichází Mikuláš, na kterého se těší všechny děti. V lidové tradici evropských národů má svoje nezastupitelné místo, ochraňuje a pomáhá v nesnázích a jeho svátek je považován za zvláště šťastný den v roce. 13. prosince má svátek sv. Lucie – „Jaké jsou dny od Lucie do Vánoc, takové budou v pořadí jednotlivé měsíce příštího roku, neboť od Lucie do Vánoc, každý den a noc, mají svoji moc“.
Pak už na nás dýchnou ve vší své slávě Vánoce se svou tradiční neopakovatelnou atmosférou. Dávají nám příležitost, abychom se alespoň na chvíli oprostili od všedních starostí a přesunuli svoji mysl na duchovní hodnoty. Na to, abychom se svými blízkými je prožili v klidu, štěstí a v pohodě. Tyto pocity nelze nahradit drahými dárky ani ničím jiným. V porovnání s jinými národy je naše tradiční prožívání Vánoc daleko bohatší, alespoň bylo. Existují popisy českého Štědrého dne z doby Karla IV. „Žádný hospodář není tak chudý, aby v tento večer nevystrojil své rodině štědrý večer neboli štědrou potěchu, nemůže-li
17
Verměřovický zpravodaj – zima 2009 Košíčky Izidor: 210 g hl. mouky, 20 g kakaa, 70 g ml. cukru, 40 g ml. ořechů, 140 g tuku, skořice, citr. kůra, vanilka – vypracovat těsto, plnit maličké formičky, upéct, plnit náplní z rybíz. marmelády, 300 g ml. ořechů, 100 g ml. cukru, 1 van. cukru a rumu. Nastříkat kakaový krém a máčet v čokoládě.
Nafukovací bábovičky:
250 g kokosu, 250 g ml. cukru, ½ tuku, špetka pr. do peč. – vypracujeme těsto, plníme do formiček a pomalu upečeme. Slepujeme máslovým krémem s lineckým kolečkem, zdobíme a mírně pocukrujeme.
Babiččiny kolečka:
300 g hladké mouky, 200 g tuku, 120 g mletých ořechů, 120 g mletého cukru, trocha šťávy a kůry z citronu, 1 žloutek – vypracovat těsto, vyválet, vykrajovat kolečka, upéct, slepovat k sobě máslovým krémem, vrch polít čokoládou, ozdobit vlašským ořechem.
mandle nebo mandlová tresť – vypracovat těsto, tence vyválet, nakrájet obdélníčky a otočit kolem malé trubičky. Nechat zaschnout, sundat, plnit nugátovým nebo kávovým krémem.
Laskonky:
Pařížské rohlíčky:
350 g krystalu, 170 g bílků, 100 g mletého cukru, 200 g kokosu. 150 g krystalu svařit na nit. Bílky ušlehat s krystalem, přidat cukr, zlehka vmíchat mletý cukr a kokos. Krém kávový, ořechový, máslový.
3 bílky a 120 g cukru krupice šleháme v páře. Pak opatrně vmícháme 150 g ml. ořechů a 1 lžíci pol. mouky. Sáčkem stříkáme na plech rohlíčky, pečeme při 110 °C. Nastříkáme krém a máčíme do čokolády. Krém: 3 žloutky šleháme nad parou se 100 g ml. cukru a 50 g čokolády na vaření. Po vychladnutí vmícháme do 125 g másla, můžeme přidat rum.
Mandlové trubičky:
150 g sušeného mléka, 150 g mletého cukru, 1 lžička medu, 1 vejce, 1 žloutek,
Štědrý den 24. 12. 2009 v 16.00 hodin
Vánoční program 2009 Kostel sv. Jana Křtitele ve Verměřovicích
MŠE SVATÁ se zpěvem koled dětského sboru
24. 12. 2009 ve 24.00 hodin farní kostel v Dolní Čermné na tuto mši sv. je zajištěna doprava autobusem zdarma (odjezd 23.30 od zahradnictví a pokračuje dál)
PŮLNOČNÍ MŠE SVATÁ chrámový sbor uvede mši sv. Jana Jakuba Ryby „Hej, Mistře“
Boží hod vánoční 25. 12. 2009 v 9.00 hodin
Kostel sv. Jana Křtitele ve Verměřovicích
MŠE SVATÁ při této mši sv. zazní rytmické písně v podání místního chrámového sboru
Nový rok 1. 1. 2010 v 9.00 hodin
Kostel sv. Jana Křtitele ve Verměřovicích
sbor řídí prof. Otakar Tvrdý, první housle prof. Hana Tvrdá
SLAVNOSTNÍ MŠE SVATÁ na začátek Nového roku
Plesy ve Verměřovicích v roce 2010 16. 1. 2010 Tradiční 41. lidový ples 20. 2. 2010 Hasičský ples 13. 3. 2010 Květinový ples Pořadatelé se těší na Vaši účast.
Sdělujeme občanům, že zpravodaj je doručován zdarma do domu. PROSÍME VÁS TÍMTO O DOBROVOLNÉ FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY na jeho vydávání, které od Vás přijmeme na obecním úřadu. Zároveň Vás žádáme o náměty, příspěvky a reklamy. Libuše Horská, starostka obce
Redakce neodpovídá za názory, mluvnické a stylistické chyby přispěvovatelů.
Verměřovický zpravodaj – podzim 2009
, vydává Obec Verměřovice, Verměřovice 14, 561 52
e-mail:
[email protected], tel: 465641897, registrováno u MK ČR pod č. MK ČR E 10310, čerpáno z internetu redakční rada: M. Beránková, V. Čada, J. Hlavsová, I. Kloučková, J. Sklenářová, P. Smetanová, E. Žerníčková
18
