P e nt a gr a m. Lectorium Rosicrucianum

P e nt a gr a m

Lectorium Rosicrucianum

Len ohnivý vták porazí zlo Mystériá Orfea Orfeus a Eurydika

Mystériá Orfea Dráma neuskutočniteľnej lásky Orfická mystéria a sirény

„Keď nadišiel večer“

Evanjelium podľa Filipa

Setba a sklizeň (R)Evoluce 201 2

2012

ČÍSLO

4

Pentagram vychází šestkrát ročně v holandském, německém, anglickém, francouzském, portugalském, španělském, maďarském a česko-slovenském jazyce. V bulharském, finském, řeckém, italském, polském, ruském a švédském jazyce vychází Pentagram čtyřikrát ročně.

Šéfredaktor

A. H. v. d. Brul

Redakční rada P. Huijs

Redakce

Pentagram Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: [email protected]

Administrace

Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum Masarykova 1 2 SK-040 01 Košice e-mail: [email protected] Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: [email protected] Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4 CZ-602 00 Brno e-mail: [email protected] www.lectoriumrosicrucianum.org K překladu použito: německé vydání Pentagramm 5/2011 anglické vydání Pentagram 1 /201 2 maďarské vydání Pentagram 1 /201 2

Vydavatel

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: [email protected]

Autor

© Stichting Rozekruis Pers Bakenessergracht 5 NL-2011 JS Haarlem e-mail: [email protected] www.rozekruispers.com Kopie ne bez písemného souhlasu Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva. Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka. Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán. Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­li uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili.

P e nt a g r a m

Číslo 4/2012

Obsah Pentagram pojednává také v tomto vydání

o Světle, které je lidstvu darováno ve všech dobách. V úvodním článku ukazuje Jan van Rijckenborgh, jak Světlo – symbolizované jako nebeská hudba Orfeovy sedmistrunné lyry – před přibližně 1 2 000 lety přivedlo k duchovnímu probuzení tisíce lidí v celé Malé Asii. Díky příspěvkům jako např. Evanjelium podľa Filipa, Setba a sklizeň a Len ohnivý vták pora­ zí zlo podnikáme cestu časem a jeho různými filozofiemi. S Lokim (Luciferem), který zabil světelný prvek v člověku, boha Baldra, se noříme hluboko do minulosti našeho vědomí a konečně přicházíme na cestu nahlédnutí, na níž může jako Fénix z popela opět povstat pravý člověk. A opět Orfeus, nyní však o nenaplněné lásce k Eurydice a opera o tomto příběhu. Hudba může přenášet jiskry božského ohně a Orfeova lyra skutečně spojila zemi s vyššími energiemi ze sfér Dionýsova duchovního roznícení – a stále tak činí – ale Eurydika, lidská duše, má ještě nedokonalé vědomí… Pentagram končí pohledem biofyzika Dietera Broerse na blízkou budoucnost. Z jeho pohledu na rok 201 2 zní poselství: Když životním jednáním dokážeme zvýšit své vibrace, pak můžeme dalekosáhlým změnám, které naši Zemi očekávají, hledět s důvěrou vstříc.

Orgie alebo vyvýšenie Ducha?

Mystériá Orfea 2

Evanjelium podľa Filipa

„Keď nadišiel večer“ 9

Setba a sklizeň 12

Náboženstvo a filozofia v ére našej spoločnosti

Len ohnivý vták porazí zlo 16

Orfeus a Eurydika

Dráma neuskutočniteľnej lásky 23

Orfeus a Eurydika

Orfická mystéria a sirény 30

Edda

Ragnarök – zánik starého světa 36

Hovory nad knihou: Proč se lidstvo nachází před evolučním skokem

(R)Evoluce 2012 42

Obálka: V zářivých barvách

kreslí jihofrancouzská uměl­ kyně Mona Roussette svět nového vědomí Fénixe, sym­ bolu znovuzrozené duše člo­ věka. L’Oiseau Phénix. Mona Rou­ ssette, Bergerac (Fr.) www.lagaleriedemona.com

ORGIE ALEBO VYVÝŠENIE DUCHA?

Mystériá Orfea J. van Rijckenborgh

Na rôznych javiskách v Európe, Kanade a USA sa uskutočňujú tohto leta predstavenia opery „Orfeus a Eurydika“ od Christopha Willibalda Glucka. Kvôli tomu sa skladateľ r. 1 776 hlboko ponoril do mytológie a s nádhernými melódiami spracoval klasický mýtus o Orfeovi – spevákovi, ktorý očarujúcim hlasom a hrou na strunách dokázal pohnúť dokonca kameňmi. V niekoľkých príspevkoch uvažuje Pentagram spoločne s čitateľmi o hlbokom význame a pozadí tejto spirituálnej drámy z pred-gréckeho staroveku.

K

eď sa zaoberáme Orfeom, musí­ me ako prvé zabudnúť všetko, čo sme sa o ňom možno naučili v našej mladosti. Nie preto, že to snáď nie je pravda, ale preto, že sme z toho istotne urobili nesprávne závery. Z toho vy­ plýva, že máme málo úcty pred orfic­ kými a dionýzovskými zázrakmi, ktoré jedným dychom vymenúvame. S tými­ to zázrakmi je spojený pojem „orgie“ a orgie majú u nás zlú povesť. V sku­ točnosti sa v príliš dekadentnej Rím­ skej ríši urobili v neskorom staroveku z orgií – pôvodne celebrovania mysté­ rijných rituálov – alkoholické výstred­ nosti, spojené s hanebnou, verejne na pozeranie vystavenou zmyselnosťou. To všetko sa uskutočňovalo pod pláš­ tikom orfických a dionýzovských

2

Pentagram 4/201 2

mystérií. Vraví sa, že u Dionýza a Or­ fea sa vínny sud tešil vysokej úcte. Tiež sa traduje, že obe tieto mystérij­ né postavy vzbudzovali šialenstvo – hlavne u žien. Vplyv Dionýza bol ako jedna atmo­ sférická vibrácia. Len čo sa táto vibrá­ cia dotkla krajín, opúšťali ženy, ktoré boli tomu otvorené, svojich mužov a svoje deti, aby sa zhromažďovali na určitých miestach a odovzdávali sa svojmu Bohu rozličnými orgiami, plnými vína a hystérie. „Zatiaľ čo vykonávajú svoje domá­ ce práce“ – tak rozprávajú legendy – „sú ich krosná náhle ovinuté vínnymi úponkami a z povaly kvapkajú mlieko a med. Zbalia jedno zo svojich detí, roztrhajú ho a zmiznú do hôr, kde sa

Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri, zakladatelia Duchovnej Školy Zlatého Ružokríža, popísali cestu, ktorá vedie k oslobodeniu duše. Činili to okrem iného na zákla­ de pôvodných textov univerzálneho učenia, ktoré žiakom Duchovnej Školy a záujemcom objasňovali a svojím živo­ tom dokazovali.

Dionýzos, Božstvo, inšpirujúce Orfea, s kantharom a jednou mainádou. Freska z Herkulanea, 1 . st. pred Kristom. Neapol: Nationalmuseum, Foto © Luciano Pedicini

Mystériá Orfea

3

Obraz z opery „Orfeus a Eurydika“ od C. W. Glucka, Júl 2011 , Paleis Soestdijk, Nederland. Foto © Leo van Velzen

s mainádami (ženské nasledovníčky Dionýza v Grécku, v rímskom pan­ theóne im zodpovedali bakchantky, pozn. prekl.) oddávajú božskému opo­ jeniu. Epidemické šialenstvo prepadá ľudí a strháva najviac nahnevaných. Spretrhá všetky väzby a vedie do ži­ vota bezuzdnej povahy.“ V inom rozprávaní sa vraví, že tri dcéry opúšťajú v šialenstve svoj dom a zadebnia svoje dojčatá. Je to ako strašný sen, tak nás učí literatúra. A boh poháňa všetko do ešte hlbšie­ ho šialenstva. On je veľký poľovník, a ženy, ktoré mu slúžia, poháňa ako poľovníckych psov. Kto ešte nepočul o bakchantkách? Sú to ženy, ktoré sa

4

Pentagram 4/201 2

nachádzajú v dionýzovskom šialen­ stve, a ktoré sa správajú v strašnej zúrivosti ako dravé zvieratá. Čo by sme si mali myslieť o tom všetkom a naučiť sa z toho, čo sa rozpráva a vy­ nára sa ako poviedky a legendy – bez toho, aby sme im rozumeli – a čo malo vtedy taký satanský účinok na rímsku dekadenciu? A nie je aj u nás alkoho­ lik človekom, ktorý slúži Bakchovi? Nie je to tak, že sa báje a mýty starých mystérií prezentujú ako skutočnosť preto, aby predstavovali dialektickú hrubosť a hriechy? A nebolo by preto veľmi ťažké sňať úplne z týchto mysté­ rií vína a smilstva závoj a chápať ich ako volanie po novom živote?

V starej ústnej tradícii sa popisuje reakcia ľudí na dotyk prostredníctvom Svätého Ducha, ktorá bola tak uchvacujúca, že bola nepochopiteľná pre tých, ktorí stáli pomimo. Vlastne nie. Signatúra božského posolstva je konkrétne v týchto mysté­ riách tak zrejmá, že ju môže pochopiť aj dieťa. Pristúpme teraz k základnému opisu: Orfické mystériá pochádzajú z prehistorických, teda legendárnych čias. Začiatok týchto mystérií sa môže datovať na čas pred cca 12 000 rokmi. To treba mať na pamäti, keď sa načú­ va čistým Kristo­centrickým myšlien­ kam z čias 10 000 rokov pred Kristom. Orfeus sa prirovnáva ku všetkým ostat­ ným veľkým vyslancom Boha. Prináša učenie, ktoré je úhrnom univerzálnych mystérií, bez toho, aby sám niečo na­ písal. A s ním vystupuje Dionýzos, búr­ livý horlivec Ducha. Kto sa zaoberá touto postavou, môže bez zvláštnej fantázie zistiť, že Dionýzos stelesňuje pôsobenie Svätého Ducha. Je to Duch, ktorý ako búrkový vietor hučí nad svetom a zobúdza dialektických ľudí všade tam, kde je to možné, a pritom poháňa k extáze – to znamená k orgii. Keď zažívali učeníci Krista svoj svia­ tok Turíc – vyliatie Svätého Ducha, mnohí si mysleli, „že sú plní sladkého vína“. Extáza, nebeská nadpozemská radosť, ktorá sa zobudí prostredníc­ tvom dotyku Svätého Ducha, a činy,

ktoré z toho vyplývajú, sú pre bežných pozemských ľudí až do takej miery nelogické, tak absurdné, že na to pou­ žívajú slovo „šialenstvo“ či „hystéria“. V starej ústnej tradícii sa popisuje reakcia ľudí na dotyk prostredníctvom Svätého Ducha, ktorá bola tak uchva­ cujúca, že bola nepochopiteľná pre tých, ktorí stáli pomimo. Tak to treba chápať. V miere, v akej naše pozem­ ské pole chápania počas vekov kráča ďalej, kryštalizuje aj rasové telo člove­ ka. Ľudská bytostná skutočnosť stále silnejšie tvrdne ako kameň. Toto tvrdnutie sa netýka len látko­ vého tela, ale aj ostatných prepravných prostriedkov – jemnohmotných tiel osobnosti. Má vplyv aj na vlastnosti osobnosti, jej životnú sféru a jej sprá­ vanie. Ide teda nielen o tvrdnutie, ale aj o spomaľovanie všetkých život­ ných funkcií. V priebehu čias sa aj schopnosť reakcie človeka stáva stále slabšia. Keď potom k tomu ešte dodáme, že oslabovanie schopnosti reakcie nastáva so zapuzdrením vedomia, môžeme úplne pochopiť, že dotyk prostredníctvom Ducha pred 12 000, 2 000 a samotnými 700 rokmi bol omnoho dynamickejší a pôsobivejší ako v našich časoch. Mystériá Orfea

5

Pred 700 rokmi prišli stovky ľudí súčasne ku Katárom a otvárali sa v en­ dúre, lebo zažili dotyk prostredníc­ tvom Svätého Ducha a odovzdali sa mu. Pred 2 000 rokmi prišlo niekoľko tisícov cez Svätého Ducha na volanie apoštola Krista a nechali sa krstiť. To nemôže byť chápané ako vonkajší akt, ale ako živé zakúsenie nepozemských vibrácií a osobné reagovanie na ne.

UNIVERZÁLNE OHNISKO Tak pocho­

píme aj to, že pred 12 000 rokmi umož­ nili orfické a dionýzovské mystériá to, aby sa mnoho tisícov prebudilo k No­ vému Životu. Tu nastala mohutná ma­ sová reakcia. Bola tak ohromná, že ešte po tisícoch rokov sa udržali za­ chované vzrušujúce povesti a rozprá­ vania – aj keď sú väčšinou prekrútené nasledovníkmi, ktorí ich nepochopili. Pred tisíckami rokov bola celá Malá Ázia obrovským ohniskom univerzál­ nych síl. Národy, ktoré žili na tomto veľkom území tak zažívali ich milosť. Egypt, Kanaan, Sýria, Perzia, ako aj južný Balkán boli ako veľké pole úrody pre sväté mystériá univerzálne­ ho Bratstva. Môžeme povedať, že úro­ da duší, oslobodených v tom čase pre Nový Život, bola niekoľko desiatok tisícov. V tejto významnej dobe árijskej epochy to bolo tak, akoby sa mystériá navzájom preplietli. Koľkí sami nepo­ znali Grécko. A predsa bola všetkým darovaná možnosť, aby vstúpili do

6

Pentagram 4/201 2

oslobodzujúceho života. To bola aj posledná veľká možnosť vystúpenia árijského ľudstva. Bola to posledná veľká úroda predtým, ako rasové telo skryštalizovalo tak veľmi, že už sa viac nemohlo hovoriť o veľkých úrodách. Kto môže ešte teraz zakúšať Ducha a chápať? Kto má ešte teraz tak ob­ siahle vedomie, aby mohol jasne a spontánne reagovať? Tisíce kedysi dávno, stovky pred 700 rokmi, a za terajších čias je to v naj­ lepšom prípade len malá skupina. Dnes sa musí bojovať o každú jedinú dušu, aby sa mohol človek dokonale otvoriť pre Svetlo. A bratia a sestry, ktorým sa to po­ darí, padajú na kolená od vďaky za zachránenú dušu. Sú práve tak vďační za jednu dušu ako orfickí hierofanti za tisíce. Víno, ktoré je tak zviazané s kultom Dionýza, je takto symbolom pôsobenia Svätého Ducha. Spomeňte si na víno pri Svätej Večeri. Keď sa vínne úponky obvinú oko­ lo krosien žien a mlieko a med kvap­ kajú z povaly, potom to znamená, že dotyk prostredníctvom Ducha bol tak dynamický, že ľudia už viac nemohli pokračovať v každodennom živote, ale museli na Ducha reagovať, spon­ tánne. Tak v starých časoch reagovali nespočetní na rútiace sa vlny síl Dio­ nýza. Ľudia vedeli, o čo ide, lebo boli

Príbehy o sude Danajcov a práci Sizyfa pochádzajú z obrazného vyjadrenia orfických mystérií. na to pripravení prostredníctvom učenia Orfea. Tieto učenia sa nám predstavujú v piesňach a básňach, spievaných a deklamovaných Orfeom s pomocou sedemstrunnej lýry. Táto lýra je ma­ gický a oslobodzujúci nástroj všetkých synov vôle a jogy, sedemnásobnej schopnosti božského človeka. Dialektický, nechápajúci dnešný človek tvrdí, že učenia a spevy Orfea boli veľmi pesimistické. Orfeus bol me­ lancholický učiteľ, tvrdí sa s dôrazom. Avšak je aj iný spôsob uvažovania a ako žiaci Duchovnej Školy sa o tom predsa nebudeme takto so súhlasom vyslovovať. Čo teda hovorí Orfeus? Človek je hriešny a nešťastný kvôli svojej dvojakej prirodzenosti. Aj my to vieme. Orfeus hovorí, že túžobné hľadanie blaženej večnosti nemá žia­ den zmysel. On si praje – citujeme doslova: „uniknúť z kolobehu a po biede si oddýchnuť“. Isto viete pres­ ne, čo sa tým myslí. Orfeus učí, že život je fatálny kolobeh, v ktorom človek leží uväznený. V svojom vä­ zení ide od zlého k horšiemu, od hrie­ chu k hriechu. Orfické učenie sa takto síce vzťahuje na hriechy a biedu v tejto prírode, ale nad tým všetkým stojí učenie o spáse. Stredobodom je spá­ sa, oslobodenie. Aby sa aktualizovala

a urobila uskutočniteľnou, robí Or­ feus všetko, aby vysvetlil svet s jeho dialektickými ohraničeniami. Známe príbehy o danajskom sude a práci Sizyfa pochádzajú z obrazného vyjadrenia orfických mystérií. Snáď poznáte oba príbehy: Danajci sú hrieš­ nici, tí, ktorí padli z pôvodnej Ríše Boha, a ktorí boli odsúdení na to, aby naplnili vodou sud bez dna. Sužovaní neukojiteľným životným smädom, zaoberajú sa touto beznádejnou odváž­ nou úlohou. Sud samozrejme nebude nikdy plný, nikdy nemôžu omočiť vodou svoje smädné pery. Sizyfos je zase odsúdený na to, aby stále opäť gúľal balvan nahor na svahu hory. Predtým ale, ako je s ním hore, zgúľa sa tento vždy opäť nadol. Potrebuje toto komentár? Hovoríme o vzniku, rozkvete a zá­ niku a stále sme pritom snáď ešte prí­ liš optimistickí. Nie je preto omnoho presnejší orfický spôsob pohľadu, ktorý naznačuje, že v našej prírode existuje nakoniec len „zanikanie“? Nie je dôkazom toho celý náš život? V miestnostiach a budovách, kde sa učili orfickí žiaci, boli Danajci s ich sudom a Sizyfos s jeho kameňom stále opäť veľmi výstižne zobrazova­ ní. Preto sa môže povedať, že tieto dva jednoduché symboly zobrazujú Mystériá Orfea

7

celú dialektiku, a to už pred 12 000 rokmi. To je určite pesimistický pohľad, ale len vzhľadom na túto prírodu. Spe­ vy Orfea sa dvíhajú ďalej, do výšok a diaľav. Ide o spásu, ide o vystúpenie z kolobehu. Ako sa udeje spasenie? Po prvé, božia iskra, boží element, ktorý je a ostáva vždy prítomný v pad­ lom mikrokozme, musí byť oslobode­ ný. Po druhé, žiak musí kráčať cestu „Orphicos Bios“, pod ktorou sa myslí cesta umierania podľa tejto prírody. To znamená, že žiaci orfických my­ stérií prijali veľmi osobitný životný postoj a šli svoju cestu v tichu. Je pri­ rodzene pochopiteľné, že sa pritom snáď všetkými spôsobmi odchýlili od obyčajnej životnej morálky. Po tretie, žiak šiel rituálnou cestou. Táto cesta znamená systematické do­ týkanie, rozlamovanie a pozdvihova­ nie prostredníctvom Svätého Ducha

8

Pentagram 4/201 2

a v Svätom Duchu. Rituálna cesta je cesta Dionýza. Zdvíha sa búrkový vie­ tor Ducha a žiak spieva pieseň oslo­ bodenia: „Bol som dieťaťom Zeme a hviezdneho neba, ale môj pôvod je nebeský. Naozaj, ty to vieš!“ Dôsledkom kráčania chodníkom prostredníctvom svätého konania, učenia a nového života je únik z re­ ťazí biedy. Tak sa premieňa pesimizmus príro­ dy na sršiaci entuziazmus pútnika – nasýteného vínom Ducha. Oni tancujú ako bakchantky tak, ako niekedy všetci svätí a oslobodení – ako je to opisované aj v Žalmoch. Oni tancujú svoje tance oslobodenia s monádami – to jest Nové Duše tancujú s oslobodeným, znovu­ zrodeným Duchom – a spievajú, spre­ vádzaní sedemstrunnou lýrou Orfea: „Posvätenie tebe, ktorý si utrpenie pretrpel! Toto si ešte nikdy nezažil: Z človeka sa staneš Bohom!“ 

EVANJELIUM PODĽA FILIPA

„Keď nadišiel večer“

„Somár, ktorý šiel v kruhu okolo mlynského kameňa, utekal a utekal a prešiel sto míľ. Keď bol nakoniec odviazaný, nachádzal sa opäť na počiatku. Tak existujú aj ľudia, ktorí prešli mnoho ciest, a predsa sa ani o krok nepriblížili k cieľu. Keď nadišiel večer, nevideli žiadne mesto ani dedinu, žiadne stvorenie ani prírodu, žiadnu mocnosť ani anjela. Márne sa namáhali, úbožiaci.“

N

evzťahuje sa tento citát z Evan­ jelia podľa Filipa presne na náš dnešný život? Nejdeme aj my stále v kruhu dokola a nemelieme aj my s veľkou námahou naše obilie v práci, v rodine, v spoločnosti a nerobíme ďalej a ďalej – ponáhľajúc a náhliac sa? A „keď nadíde večer“, keď umrie­ me, v skutočnosti sme nevideli nič. Podstatné veci sme nespoznali: to podstatné z medziľudských vzťahov („žiadne mesto ani dedinu“) a to pod­ statné zo zvierat, rastlín a prírodných síl. Všetko toto uniklo našej pozor­ nosti. A podobne sme na úrovni nad­ zmyslového sveta vedome nezažili „dobré a zlé“ energie, ktoré nás ria­ dia, a preto sme sa tiež nedokázali od nich oslobodiť. „Márne sa namáhali, úbožiaci.“ Evanjelium, ktoré napísal Filip pred takmer 2000 rokmi, sa môže priamo použiť na situáciu moderného človeka.

Vyzerá to takmer tak, akoby to muse­ lo byť nájdené v piesku púšte našich čias, aby dôrazným spôsobom upútalo našu pozornosť na našu životnú situá­ ciu. Evanjelium dokáže objasniť našu súčasnú situáciu, ale aj poukázať nám na možnosť, ba dokonca na nutnosť celkom iného spôsobu života, ktorý nás prinesie bližšie k nášmu skutoč­ nému určeniu. Evanjelium poskytuje opis toho, ako tento celkom iný stav vyzerá a ako sa dosiahne. Napríklad: „Tí, ktorí dedia po mŕtvych, sú sami mŕtvi a dedia to, čo je mŕtve. Tí ale, ktorí dedia to, čo je živé, sami žijú a títo dedia to, čo je živé a k tomu i to, čo je mŕtve.“ Pokým ideme v kruhu ako ten so­ már a márne prežúvame svoje problé­ my, nikdy z toho kruhu neunikneme. Dedíme len „mŕtve“, hoci fyzicky stále žijeme, a preto sme sami „mŕtvi“. Avšak existuje možnosť dediť to, čo „Keď nadišiel večer“

9

Táto freska vyjadruje veľmi jemným spôsobom odovzdanie a veľkú túžbu duše „orante“ – „svätej ženy“. Prví kresťania, ktorí v nepriateľskom Ríme tretieho storočia hľadali svoje útočisko (a miesta na pochovávanie!) v katakombách, vzhliadali na Krista ako na „pastiera ľudí“, rovnako ako nazerali hermetici na „Pymandra“, teda na slovo s rovnakým významom. Freska v Prisciliných katakombách v Ríme, približne 200-250 po Kristovi.

je „živé“, pretože neuvedomená iskra Ducha, duchovné jadro, potrebuje len správny pokrm a voľné pole, aby sa mohlo rozvinúť. Ak je táto iskra Ducha vedome rozvíjaná na duchovnej ceste, ktorá je až do posledného detailu opísaná

10

Pentagram 4/201 2

v Evanjeliu podľa Filipa, „dedíme to, čo je živé“, teda život v nepominu­ teľnom svete, a aj to, čo je „mŕtve“. Lebo pre každého, kto žije z večnosti, dostávajú všetky veci, aj tie „mŕtve“, svoj zmysel a budú mu slúžiť. Každý človek je podľa slov tohto evanjelia perlou, ktorá napriek tomu, že ešte nedosiahla svoj lesk, má svoju hod­ notu. „Keď je perla [nehynúce jadro] hodená do špiny [spoločenský a indi­ viduálny chaos], nestáva sa tým menej hodnotnou. Ani sa nestáva hodnotnej­ šou, keď je pomazaná olejom [keď je leštená ilúziami]; ona má vždy rovna­ kú hodnotu v očiach svojho majiteľa.

Tak je to aj s deťmi Boha: kdekoľvek môžu byť [v blate alebo ilúziách], majú rovnakú hodnotu v očiach svojho Otca!” Jediná vec, na ktorej záleží, je vyslobodiť ju zo špiny a falošného oleja. Tým si perla, naše nehynúce bytie, zachová dokonalý lesk. Filip nám v svojom evanjeliu obraznou rečou približuje udalosti z nášho

pominuteľného sveta, čím reprodu­ kuje nepominuteľné pravdy o našom živote a podstatu našich skúseností. Kto odomkne tieto obrazy, podoben­ stvá a symboly, bude odmenený pre­ kvapujúcimi vhľadmi. 

Literatúra: Evanjeliá z Nag Hammadi, Konrad Dietzfelbinger, Edition Argo, Dingfelder Verlag 1 989, (2. vydanie)

„Keď nadišiel večer“

11

Setba a sklizeň

Čas od času se každý člověk ve svém vlastním myšlenkovém světě zabývá rajskými očekáváními. Student sní o úspěšné kariéře, sportovec o tom, že vystoupí na stupně vítězů, herec, že ochutná opojení potlesku. Mimochodem realita může být někdy úplně jiná, dokonce až jako noční můra. Někdy se dostaví zoufalství, vzpoura, hořkost nebo úžas nad neočekávaným průběhem věcí.

12

Pentagram 4/201 2

V

lidové mluvě se často říká, že někdo se narodil pod „dobrou nebo špatnou hvězdou“. Správnější ovšem je „pod hvězdou, která je jak dobrá, tak i špatná“, jinak se ale tento obraz blíží realitě, alespoň pokud vy­ cházíme z toho, že tato hvězda není tak náhodná, jak by se mohlo zdát. Stopy činů a jednání z průběhu všech inkar­ nací doplněné sklizní z našeho sou­ časného života skutečně tvoří vnitřní firmament (oblohu) našeho mikrokos­ mu, našeho světa v malém, ve formě magnetických bodů a siločar – někdy zvaný „aurická bytost“. Tento firmament obsahuje z kaž­ dého „obyvatele“ mikrokosmu jak temnou, nežádoucí a raději neviděnou stranu, tak zářící stranu, plnou již zís­ kaných duševních kvalit, dohromady tedy soubor, který obsahuje pobídky, stejně jako zábrany. Proto mluvíme „o dobré a zároveň špatné hvězdě“. Náboj, kvalita obou prvků, tvoří do­ slova individuální určení člověka, které osobnost vede – zdánlivě slepě – skrze situace a události, aby na jedné straně využila tyto existující vrozené dary jako základ pro další vývoj a aby na straně druhé zpracovala, neutralizovala a léčila zděděné nebo nově nabyté vady a zraně­ ní. Na tom není nic udivujícího. Tento stav bytí funguje jako magnet, který přitahuje nebo odpuzuje vlivy z našeho prostředí v souladu s touhami a ambi­ cemi, kterými je nabit náš firmament.

Až potud to vypadá docela jedno­ duše, ale je toho mnohem víc. Obecně vnímáme sebe sama jako samostatné jedince, ale přesto jsme jakoby nevidi­ telnými vlákny pevně spojeni se vším a všemi. Stejně jako Sluneční soustava tvoří samostatný systém, který je však součástí Universa, je podobně i každý mikrokosmos součástí makrokosmu. Každý krok učiněný jednotlivcem, ať už vpřed, nebo vzad, je ve skutečnosti krokem pro lidstvo, protože ve skuteč­ nosti existuje jen jeden člověk, Člověk, A my, osobnosti s fyzickou postavou, jsme výrazovou formou tohoto Člově­ ka, stejně jako slovo je výrazovou for­ mou řeči. Z uvedené propojenosti vyplývá, že kromě našeho osobního přispění tu jsou také vlivy skupiny a vlivy světa. Na tomto základě můžeme pochopit, proč se jednotlivci i skupiny obyvatel občas vydávají velmi podivnými a někdy dokonce dramatickými cestami, které nelze vysvětlit přímo na základě histo­ rických nebo současných skutečností. Rovnováha, která je jakýmkoliv způ­ sobem narušena, musí být očividně znovu obnovena, dluh splacen, zásluha uznána. Ale kým? Proč mnou? Který bůh nebo démon mě zatěžuje dluhopi­ sy, které nebyly mnou podepsány? Je toto ta vytoužená láska? Je toto ta vy­ soce vychvalovaná spravedlnost? Zde se dotýkáme věčné otázky po smyslu utrpení. Neexistuje žádný bůh, Setba a sklizeň

13

Nový životní postoj není „jednokolejný“, není to žádná „jednosměrka“. který by zaznamenával pozitivní a ne­ gativní aspekty našeho každodenního konání a potom určoval příhodný trest nebo odměnu. Tento účet je vyrovná­ ván v každé vteřině. Ve skutečnosti – budeme­li se i nadále držet této meta­ fory – to vypadá tak, že nadlidská, vznešená energie o každém člověku vede v pravém slova smyslu jakýsi super­elektronický nebo magnetický zdravotní záznam, na jehož základě na­ bízí vhodnou léčbu k uzdravení. Jsme tedy nemocní? Ano, mohli bychom to tak říci. Mezi původního Člověka a člověka, mezi jazyk a slovo, mezi zdroj a žijící zjevení, mezitím vstoupilo mnoho věcí. Během času jsme klesali stále hlouběji do vnějškovosti, do změti slov a do matérie, a proto jsme se vzdálili od na­ šeho původu, od zdroje života. Tento zdroj je ta jediná rovnováha. Proud, který z tohoto pramene vychází, nemůže zůstat k této stále větší sestup­ né tendenci lidského činění lhostejným, a tak je postaven před dilema skuteč­ nosti, že člověk má svobodnou vůli. Láska nemůže zasahovat, ale může jako proud řídit a korigovat. Proto se říká, že náš „osud“ je ta nejlepší věc, která nás mohla potkat. To je poměrně hluboké sdělení, ale když přijde něja­ ká rána, je těžké ji přijmout. Původní člověk je svobodná bytost, protože je

14

Pentagram 4/201 2

„obrazem a podobou Boha“. Záleží jen na něm, zda a jak na tuto nabídku rea­ guje. Může proti ní bojovat, pak bude jeho osudem. Nebo v ní může spoči­ nout a snažit se z ní udělat to nejlepší, potom je to jeho vlastní volba, jeho úděl. Ovšem jako vyspělejší duše může pochopit svoji životní cestu a přijmout ji jako úkol a tak hledat průchod do vyšší spirály, k pravému lidskému vý­ voji. Může buď se svými vrozenými talenty pracovat, anebo se je snažit pohřbít, což mimochodem přináší jen dočasnou úlevu. Tento tvrdý oříšek se objevuje znovu v takové či onaké formě, dokud ho nejsme schopni roz­ lousknout. Staří Řekové měli pro kaž­ dou situaci připravenu řadu bohů a bohyň. Řízením lidských osudů byla pověřena bohyně se zavázanýma oči­ ma a váhami. U Římanů to byla bohy­ ně Justice. Justice znamená spravedl­ nost; ,,Dura lex, sed lex“ (Zákon je tvrdý, ale je to zákon), neboli řečeno lidovou moudrostí: „Co kdo zaseje, to taky sklidí.“ Své osudové rány řešíme různými způsoby, není to ale volba, která by zůstala bez následků. Může to být za­ čátek zcela nového způsobu života. Není to však jednosměrná silnice, pro­ tože obsahuje obojí, jak náš postoj k životu, tak i postoj života k nám;

úděl nemá nic společného s loterií! Klacky pod nohy si házíme sami, sami si na své cestě kopeme pasti, ať už jako jednotlivci nebo skupiny. Jakkoli bez­ nadějně to někdy vypadá, můžeme a musíme tyto věci z cesty odstranit sami, nejen sobě, ale i ostatním, pro­ tože kromě reakce odporu, útrpného zániku a aktivního přijímání, je možná i čtvrtá reakce na náš úděl. Podstatou věčnosti je rovnováha, harmonie, spravedlnost a láska. Jestliže je ro­ vnováha porušena – a ona porušená je – a spravedlnost nás obviní, můžeme se odvolat na lásku, ale jen do té míry, do jaké jsme my sami láskou. Pouze pro­ střednictvím uzření, pochopení a sli­ tování, jež se rozvíjejí v naší vlastní bytosti, může být rozpuštěno veškeré dobro a zlo.

Přijetí této pomocné ruky může člo­ věka pozvednout do jiné reality, v níž neexistují stupně vítězů, která je však neskonale vyšší a hlubší než největší skutky, které si kdy člověk vysnil. Jed­ ná se o překvapivou proměnu mínění o sobě samém a svém místě v celku, nezávisle na vině a trestu, nezávisle na svých vlastních výkonech a úspěších. Tímto způsobem se vyhneme novému břemenu viny a už neusilujeme o zá­ sluhy. Vzrůstá bdělost vůči znamením pádu a vzestupu, v našem nitru i kolem nás. Za každou vadnoucí květinu se ote­ vírá nové poupě, ve velkém světě stej­ ně jako v našem malém světě, neboť ta ohromná hnací síla lásky na naší dlouhé cestě zpátky domů znamená neustálou obnovu, dokud všechno, co bylo vyry­ to v čase, nevzejde ve věčnosti.  Setba a sklizeň

15

Len ohnivý vták porazí zlo

V súčasnej dobe náboženstvo stráca čoraz viac svoju spoločenskú dôležitosť a všade vidíme vzrastajúci záujem o filozofiu. Zdá sa, akoby sme teraz od nej očakávali všetku spásu, pretože prežitie Boha a náboženstva postupne ustupuje do úzadia. Filozofiu často dávajú do priameho súvisu so spiritualitou, a preto v ľuďoch vzbudzuje veľké nádeje a očakávania.

V

minulosti to bolo predovšetkým náboženstvo, ku ktorému sa ľudia utiekali, aby tak vyriešili svoje exis­ tenčné problémy a získali odpoveď na otázku o zmysle svojho života. Filozo­ fiu považovali skôr za zaujímavú kra­ tochvíľu intelektuálnych jedincov a iba pripravovala veriacich na správne po­ chopenie zjavenej pravdy. Jej štúdium bolo preto výlučne vyhradené pre kňa­ zov. Od doby osvietenia však filozo­ fia opäť zaujala svoje miesto medzi myšlienkovými systémami a zapojila sa do dialógu so vznikajúcimi prírodný­ mi vedami. V našej dobe sa už hovorí aj o kvantovej filozofii (viď. Penta­ gram 2012/3), pretože moderná kvan­ tová fyzika sa pokúša postaviť most medzi fyzikou a metafyzikou. Vo fyzike pred 20. storočím chýbalo akékoľvek náboženstvo. Bola to úplne empirická veda, čo bolo vlastne aj jej reakciou na stredoveké nazeranie na svet. Prevláda­ la v nej mechanická zákonitosť kauza­ lity, z ktorej všetko vznikalo a dialo sa. Tento spôsob myslenia prenikol aj do

16

Pentagram 4/201 2

filozofických myšlienok, ktoré pojed­ návajú o všetkých formách metafyziky a odmietajú každý vplyv náboženstva, pokiaľ ide o riešenie najzákladnejších otázok života. Pre mnohých filozofov už zmizla potreba, aby v svojom uva­ žovaní o svete vyčlenili ešte miesto pre náboženské koncepty a predstavy. Najznámejším príkladom toho je prehlásenie Nietzscheho: „Boh je mŕt­ vy“. Už sa viac nezaťažovali zastara­ ným teokratickým svetonázorom, ale zvyčajne pociťovali potrebu toho, aby vyjadrili svoje ponímanie morálky a jasne vymedzili to, čo chápu pod etikou. Avšak niekoľko filozofov sa práve v oblasti náboženstva a etiky dostáva do ťažkej situácie, lebo musia spoznať, že tieto aspekty života sa vy­ mykajú spod vplyvu vedy a filozofie.

Francúzsky umelec Uleski na tomto obraze vyjadril svoju predstavu o ohnivom vtákovi, ktorý symbolicky predstavuje životnú silu a novú dynamiku, bohatú na energiu. Oiseau de feu © Uleski, 2007

NÁBOŽENSTVO A FILOZOFIA V ÉRE NAŠEJ SPOLOČNOSTI

Len ohnivý vták porazí zlo

17

Títo nedokážu preklenúť priepasť medzi na jednej strane spôsobom, akým sa veda približuje k svetu i ľud­ stvu, ako ho skúma, a na druhej spôso­ bom, akým narába s náboženskými stanoviskami. Tieto dva prístupy sa vzájomne vylučujú. V myšlienkach fi­ lozofov zohráva hlavnú úlohu predsa len etika. V pojme etika môžeme zahr­ núť dobro, snahu o dosiahnutie dobra.

ZLO A BEZMOCNOSŤ FILOZOFOV

Ak nejaký filozof trvá na svojom pre­ svedčení, že etika je možná aj bez náboženstva, potom mu môžeme položiť otázku, prečo humanistické obdobie, ktoré nasledovalo po vojne, neprinieslo mier, ale len zmenilo bo­ jiská? Stáva sa čoraz jasnejším, že etika nedokáže v dostatočnej miere kompenzovať absenciu náboženstva, ktoré má v živote smerodajný vplyv. Avšak návrat k múdrosti, ktorej ke­ dysi učili v školách mystérií, môže ponúknuť túto kompenzáciu. Iný aspekt, ktorý jasne poukazuje na obmedzené možnosti filozofie bez náboženstva, je jej postoj k zlu. Zdá sa, ako keby sa v našej dobe mohlo zlo neobmedzene prejavovať, bez toho, aby na seba privolalo odsúde­ nie filozofov. Americká filozofka Su­ san Neiman si udivene kladie otázku, prečo filozofia tak zanedbávala pro­ blematiku zla? Súčasní filozofi odpo­ vedajú na túto otázku tak, že zlo je

18

Pentagram 4/201 2

pojem, ktorý sa spája s náboženstvom a Boh je aj tak mŕtvy. Problematiku zla viac nepovažujú za tému, o ktorej by sa dalo ďalej zmysluplne rozprávať. Predsa sa zdá, že ak chce niekto skutočne preniknúť hlboko do podstaty sveta, je opätovne konfrontovaný s problematikou zla. Prečo sa vo svete neustále dejú veci, ktoré by sa ani nemali diať? Nepres­ tajný zápas s touto otázkou poukazuje presne na to, že na problematiku zla nejestvuje filozofické riešenie. Skutoč­ ne predstavuje zlo výlučne náboženský problém? Nenachádza sa v najhlbšej podstate každého človeka? Prírodne zrodený človek pozná dobro len s jeho nerozlučným spoločníkom: zlom. Pri­ rodzene, môžeme prehlásiť, že domi­ nantné náboženstvo takpovediac abso­ lutizuje zlo tým, že ho priamo dáva do súvislosti s pojmom hriech. Nevedú azda cirkevné dogmy, ktoré na jednej strane umiestňujú zlo mimo človeka a na druhej strane ho spájajú s bežným porušovaním cirkevných príkazov,

v nespočetných prípadoch k zmerave­ nému strachu a pocitu viny? Týmto ale nedokážu odstrániť korene zla v samot­ nej ľudskej bytosti.

O PÔVODE ZLA O príčine a podstate

zla existuje nespočetné množstvo teó­ rií. Rudolf Steiner v knihe „Mystérium zla“ píše, že zlo vzniklo v prvotných časoch ako nutná podmienka rozvoja života. Vytvorením odporu a proti­síl sa mal život vyvíjať lepšie a mocnejšie. Z toho sa neskoršie ako neúmyselný výsledok vyvinulo zlo. Ak človek po­ čas svojej životnej púte narazí na pre­ kážky a odpor, môže ľahko skĺznuť na cestu zla. Preto môžeme zlo považovať za negatívny pól, ktorý je charakteristický pre každého človeka a prejavuje sa ako pud sebazáchovy. Počas jednej pred­ nášky o Gnóze sa vyskytla otázka, aké je gnostické nazeranie na zlo a odkiaľ pochádza? Odpoveď bola prekvapivo jednoduchá: „Zlo pochádza z neve­ domosti.“ Lež pod nevedomosťou sa nemyslí nedostatok rozumových vedo­ mostí a poznatkov, ale úplná absencia vedomia, ktoré prináleží k opravdivej ľudskej existencii. Cez intenzívne skú­ manie seba samého nám bude umož­ nené, aby sme prenikli do skutočnej podstaty zla, ktoré je ukryté v každej ľudskej bytosti, a prostredníctvom toho získali hlbšie nahliadanie na zákoni­ tosti, ktoré ovládajú ľudí a svet. Medzi

najdôležitejšie vplyvy, ktoré riadia ľudský život, môžeme zaradiť snahu získať moc, prestíž i bohatstvo, ako aj tie predstavy, ktoré v mnohých prípa­ doch vedú k sebapreceňovaniu a cez to k presadzovaniu seba a k sebectvu. Pokiaľ je motiváciou našej činnosti boj o život, nedokážeme zmeniť zákony prírody, a to napriek všetkým politic­ kým či ekonomickým zmenám, ktoré sme uskutočnili. A nemusíme byť ani prorokmi, aby sme predpovedali, čo sa stane na najvyššom stupni čoraz viac kultivovaného egoizmu. Nespokojnosť ľudí bude čoraz viac narastať, čím sa už aj tak dosť napätá atmosféra stane výbušnejšou – pomyslime len na drá­ mu, ktorá sa odohrala minulého júla v Nórsku, ktorú môžeme považovať za strašný, ale nevyhnutný následok týchto pnutí. Dokážeme poraziť zlo s týmto nahliadaním? S narastajúcim individualizmom súčasného človeka je každý hľadajúci nútený prijať väčšiu mieru zodpovednosti a samostatnosti, ktorá sa týka spôsobu jeho života. Pre­ to je sebarealizácia najdôležitejšou úlohou dnešného človeka. Ten, kto je s hlbokou túžbou pripravený na to, aby sa nasmeroval do vnútra, môže stáť na začiatku intenzívneho hľadania. Z roz­ poznania, že musí jestvovať iná realita, o ktorej máme len neurčité spomienky, uložené v najhlbšej časti našej bytosti, sa dostaneme k nahliadnutiu, že nie je možné v skutočnosti poraziť roztržky Len ohnivý vták porazí zlo

19

tohto sveta, a s tým ani zlo. Jasne vidí­ me, že náš životný priestor nemôže byť pôvodným životným priestorom a nikdy sa ním ani nemôže stať. My sami sa musíme od základov zmeniť, to je podstata veci. V tomto rozhodujú­ com bode životného obratu nám bude jednoznačne zrejmá nedostatočnosť každej filozofie, ako aj náboženstva. A vtedy sa môže stať, že v našom živo­ te – v symbolickom zmysle – sa zjaví ohnivý vták, fénix, ako symbol vzostu­ pu do novej ľudskej existencie, ktorý sa udeje cez znovuzrodenie nesmrteľ­ nej duše.

SILA OHNIVÉHO VTÁKA A NOVÝ SPÔSOB ŽIVOTA Filozofia a okrem toho

aj náboženstvo môžu teraz prostred­ níctvom sily ohnivého vtáka skutočne znovu získať svoju moc. Opravdivé ná­ boženstvo sa dosvedčuje cez spojenie, vytvorené so vznešeným životom, ktorý stojí nad prírodou. Človeka to nakoniec dovedie k obnovenému spojeniu s bo­ žím životom a v symbolickom zmysle uvidí, že z jeho prírodne zrodeného tela vzlietne ohnivý vták, vznešený du­ chovný človek. Ružokrižiaci nazývajú tento proces zrodenia nového človeka, ktorý vedie k úplnému víťazstvu nad viazanosťou na Ja a k oslobodeniu sa od jarma prírody – transfiguráciou. Všetky svetové náboženstvá obsa­ hujú prvotné učenie o nesmrteľnej duši, ktorá je v spojení s Duchom.

20

Pentagram 4/201 2

Len znovuzrodená duša môže vstúpiť do pôvodného Božieho sveta večného pokoja. Radikálny proces „vnútornej revolúcie“, ktorý je zalo­ žený na dokonalom seba­odovzdaní, vedie skutočne k novému nahliadaniu, ba aj k novému uvedomeniu, násled­ kom čoho bude umožnené dosiahnuť nový, vedome prežitý životný stav. Zdá sa, že najväčším problémom pre ľudstvo je, že aj keď pochopí podstatu náboženstva či filozofie, predsa vo väčšine prípadov nedokáže podľa nich konať. Len „počúvajú, ale nekonajú slovo“, ako hovorí Pavol. Ale poznatok sa stáva múdrosťou len prostredníc­ tvom činu. Pokúsme sa predstaviť si tento nový spôsob života. V prvom rade sa kladie dôraz na to, aby sme vzali zodpovednosť za všetko, čo v každodennom živote konáme či ne­ konáme. Táto zodpovednosť, ktorú na seba berieme, vyústi do láskyplného vzťahu k ľuďom, zvieratám a prírode. Tento stav by sme mohli nazvať aj uskutočňovaním lásky k blížnemu. Avšak samo osebe to nepostačuje. Tak ako proces napreduje, musíme sa s tr­ pezlivosťou a vytrvalosťou usilovať o seba­odovzdanie. Počas toho pomaly, ale plynule asimilujeme energie z iného silového poľa, teda čisté životné sub­ stancie, ktoré pochádzajú z Božej prí­ rody. Len s pomocou týchto síl môže­ me prakticky uskutočniť nový spôsob života. Vtedy žijeme zo sily čistej lásky,

A potom sa môže stať, že sa – ako mohutný symbol – zjaví v našom živote ohnivý vták ako znamenie skutočného mysliteľa, ktorým človek v svojom najhlbšom bytí je. zo sily: „miluj svojho blížneho ako seba samého“ a „nie moja vôľa, ale Tvoja vôľa nech sa stane“. Potom objavíme, že život sa stáva jednoduchším práve prostredníctvom toho, že „ja“ už viac nestojí na ústrednom mieste. Služba blížnemu, svetu a ľudstvu, vykonávaná s nahliadaním, sa stáva samozrejmou. To je podstata nového spôsobu života.

SKUPINOVÁ JEDNOTA VEDIE K ROVNAKÉMU ZMÝŠĽANIU Duchovná

škola Zlatého Ružokríža je takým oh­ niskovým bodom na tomto svete, kde sa uvoľňuje svetelná sila a neustále sa kladie dôraz na skupinovú jednotu, ktorá sa uplatňuje pri spoločnom sna­ žení, smerovaní, vzájomnej ochrane a osobitnej atmosfére silového poľa. Skupinová jednota nepodporuje len celý proces duchovnej transformácie, ale celkom konkrétne aj proces fyzic­ kej regenerácie. Aj fyzické vlastnosti človeka sa premieňajú prostredníctvom tohto živého spojenia medzi očisťujú­ cim sa vedomím a čisteným srdcom s duchovným matrixom, ktoré existuje v skupine a okolo skupiny ako tvorivá sila na transformáciu. Členovia tak môžu vďaka výsled­ ku kolektívneho snaženia prežiť sku­ točnú bohoslužbu: „môžu prijať a ďalej

darovať sily Svetla, ktoré v každej dobe pomáhajú, podporujú a v tomto zmysle pôsobia oslobodzujúco.“ Sku­ pinová jednota tak môže napokon viesť k skupinovému priateľstvu!

FÉNIX, SYMBOL OSLOBODENIA

Ohnivý vták, vták letiaci k absolútnej slobode, symbolizuje oheň Duchovnej sily. Duchovný oheň môžeme považo­ vať aj za ozajstnú vieru, za dôverný vzťah s Duchovným svetom. Pro­ stredníctvom neho veľmi skoro preko­ náme terajšie zjemnené a zakorenené náboženské ponímanie, ktorým naša ja­osobnosť vyživovala svoje nazera­ nie na svet. Nové nahliadanie, nové „poznatky o veciach, ktoré oko ešte nemôže vidieť“ – čo je napokon aj skutočný význam slova „viera“ – nás oslobodia od starého obrazu sveta a jeho tragických, nesprávnych pred­ stáv, že naše pominuteľné ego pova­ žujeme za našu opravdivú bytosť. Pretože presne tento vytvorený obraz o sebe viaže človeka k relatívnemu svetu.

NOVÝ POTENCIÁL Na pochopenie

procesu transfigurácie je dôležité po­ znať tú skutočnosť, že existuje viac svetov i realít. Len ohnivý vták porazí zlo

21

Aj Lyonela Feiningera – Bauhaus umelca – uchvátil mohutný obraz vtáka, ktorý vzlietol z búrky. Lyonel Feininger, Vogelwolke (Mraky po búrke), 1 926 Cambridge: Busch-Reisinger-Museum, Massachusetts, USA V súvislosti s tým hovoríme o „sta­ tike“, o absolútnom svete pôvodného Božieho poriadku a o „dialektike“, o životnom priestore nášho relatívneho sveta. Ak sa človeku opäť podarí obja­ viť jeho skutočné „Seba“, drží v zmysle večného duchovného poriadku v ruke kľúč k získaniu opravdivého tvorivého vedomia. Na to je potrebný takpove­ diac „kvantový skok“ do vyššej dimen­ zie vedomia, ktorá nás odpúta od rela­ tívnej životnej skutočnosti tohto sveta. Keď človek používa rozumne obrov­ ský potenciál seba­oslobodzujúcich

22

Pentagram 4/201 2

tvorivých schopností, môže doslova „zdolať“ starý svet a prichádzajúci nový človek sa stane obyvateľom več­ ného, absolútneho sveta. Náš relatívny svet je iba mostom, cez ktorý môžeme prejsť. Slúži nám, aby sme prostred­ níctvom neho dosiahli skutočné vedo­ mie našej bytosti a spoznali tak jej šľachetnosť, ale na tomto moste by sme nemali stavať dom! 

Literatúra je k dispozícii na požiadanie v redakcii

ORFEUS A EURYDIKA

Dráma neuskutočniteľnej lásky Príbeh o Orfeovi a Eurydike sa dá interpretovať viacerými spôsobmi a inšpiroval aj mnohých skladateľov, akými sú Monteverdi, Gluck či Offenbach, aby skomponovali hudbu o niečom, čo môžeme nazvať „dráma neuskutočniteľnej lásky“. Nebolo to bez príčiny, pretože spomedzi jednotlivých umení je to práve hudba, ktorá dokáže najlepšie vyjadriť Ducha Božej lásky (Orfea). Podobne ako Duch, aj hudba je naplnená potešením a vytržením, ale zároveň je prchavá a neuchopiteľná. Práve tak ako Duch, ani hudba nepozná minulosť a ani budúcnosť, ale pôsobí len v bezprostrednej prítomnosti, a podobne ako pri dotyku Ducha, aj pri hudbe môžu preskočiť iskry Božieho ohňa.

L

egenda o Orfeovi a Eurydike ho­ vorí, že jedného dňa videl Diov syn Apolón, ako hriešne a bezbožne žijú ľudia na Zemi a ako sa vyžívajú v rozličných výstrednostiach. Videl, že hoci ľudia nazerajú na Boha ako na najvyšší cieľ, ktorý sa dá dosiah­ nuť počas života, ich praktický život o tom nenasvedčoval. Apolón, boh svetla, múz, večnej mladosti a lieče­ nia, sa rozhodol ľuďom pomôcť. Svo­ jím duchom naplnil jemu zasvätenú kňažku Kalliopé. Kalliopé, múza epického básnictva a výrečnosti, dala život synovi, ktorého pomenovala Orfeom. Zmysel tohto, pôvodom fenického mena je: ten, kto lieči svetlom (aour = svetlo a rophae = liečenie). Na znak úcty ho ľudia

nazývali menami ako „dobrodinec a záchranca ľudí“ či „trojnásobne korunovaný: v nebi, na zemi a v zá­ hrobnej ríši tieňov“. Apolón daroval mladému Orfeovi lýru so siedmimi strunami a múzy, jeho tety, ho naučili na nej hrať a spievať. Každá struna tejto lýry predstavo­ vala sedminu z harmónie stvorenia a pri každej príležitosti, keď Orfeus rozozvučal jej struny, prostredníc­ tvom jej svetla zažiarilo všetko stvo­ rené. Keď Orfeus dospel, opustil matku i osem svojich tiet – múz, aby priniesol na Zem božskú hudbu. Hlas a hra na lýre tohto syna svetla bola tak krištáľovo čistá a vznešená, ako hovorí povesť, že bojovníci skladali na zem svoje zbrane, divé zvieratá si Dráma neuskutočniteľnej lásky

23

ako očarené líhali k jeho nohám a stro­ my vytiahli svoje korene zo zeme, aby sa mohli k nemu priblížiť. Ba aj skaly sa dali do pohybu ku božskému spevákovi.

BOŽSKÝ VPLYV Tento obraz nám

ukazuje, čo sa stane, ak sa bežnej prírody dotkne vyššia vibrácia čistej energie pôvodnej nadprírody. Aby sme lepšie pochopili mýtus o Orfeo­ vi, vychádzajme z predstavy starove­ kých Grékov o človeku. Táto ideálna predstava o človeku bola silne prenik­ nutá starovekou múdrosťou mystérií, ktoré v zásade vysvetľujú človeka ako dvojnásobnú bytosť. Na jednej strane vidíme nepokojného človeka tejto prírody naplneného zvieracími, ale aj ušľachtilými sklonmi, ktorý stále hľadá svoj pokoj a rovnováhu v svete, ktorý je neprestajne v pohy­ be, a v ktorom sa napokon ani pokoj ani harmónia nedajú nájsť. Životný priestor ľudí je úplne ovlá­ daný protikladmi: deň – noc, svetlo – tma, láska – nenávisť, život – smrť. Človek, ktorý chráni sám seba, priľne k jednému z protikladných pólov: chce zdravie, nie chorobu, hojnosť, nie nedostatok, život, nie smrť a lás­ ku, nie nenávisť. Avšak zákon dvoch pólov dialektiky je neúprosný. V ži­ vote sa všetko zvrtne na opak, nič nie je trvalé! Na druhej strane prebýva v ľudskej bytosti božské semienko,

24

Pentagram 4/201 2

ktoré sa môže do takej miery rozvi­ núť, do akej mu to prírodne zrodený človek dovolí. Keď sa otvoríme to­ muto božskému semienku, tak nám umožní nahliadnuť do tragickosti po­ zemského bytia a obdarí nás aj túž­ bou, veľkou túžbou po domove, po inom živote, ktorý je slobodný, čistý a vznešený. Školy mystérií všetkých čias pri­ jímali a prijímajú ľudí, u ktorých sa v dvojnásobnom procese prebúdza božské vedomie: Prostredníctvom odpútavania sa, prostredníctvom Ja­zdrvovania sa človek učí vnútorne zdolávať animálnu prírodu. Predovšetkým sa učí aj to, ako sa môže z tohto božského semienka vyvinúť nové zduševnenie, ktoré je od počiatku zviazané s Duchom, a ktorým bude nakoniec človek cel­ kom naplnený. Mýty o Orfeovi nám ukazujú, ako z času na čas z pôvodného Božského priestoru nadprírody vyžarujú impul­ zy, ktoré sa pokúšajú oživiť všetko, čo je v človeku duchovné, aj keď je to zatiaľ len v latentnom stave. Hoci tento duchovný princíp, toto duchov­ né semienko, sa nachádza hlboko v srdci, ktoré je úplne zarastené niž­ ším prírodným životom, predsa sa v ňom ešte mihá nejaký život, ktorý sa rozochveje a reaguje na Orfeovo volanie. Jeho hudba poskytuje aj tým ľuďom, ktorí ešte pevne lipnú na

svojich pozemských majetkoch, schopnosť, aby ich vedomie mohlo bleskurýchlo rozpoznať možnosť úplne iného života, ktorý je bez stra­ chu, obáv, starostí a je zbavený ne­ zmyselného trápenia tohto dočasného sveta.

VNÚTORNÝ POKOJ Orfeova hudba

povznesie ľudí nad úroveň každo­ denného života, pozdvihne ich z ne­ pretržitého zápasu o prežitie. Inými slovami, človek zloží zbrane, ktoré sú potrebné na prežitie na tomto svete, v ktorom platí „právo silnejšieho“, a v ktorom sa riadi zákonom džungle „zožrať alebo byť zožratý“. Pudy a vášne už nezohrávajú dominant­ nú úlohu. Nervové napätie sa v mozgovo­miechovom systéme (strom života v ľudskom systéme) prostredníctvom vib­ račného priestoru ne­ beskej hudby upokojí a zatvrdnuté i skryšta­ lizované formy preja­ veného „ja“ človeka (balvany) sa pohnú, stanú sa ľahšími a budú menej zdržia­ vať. Orfeova hudba je nasmerovaná predo­ všetkým na božské

Kresba od E. Taylora Dráma neuskutočniteľnej lásky

25

Avšak Orfeova láska je predsa len spojená s nedotknuteľným duchovným centrom Eurydikinej duše – a tak ju ide v Hádese hľadať.

26

Pentagram 4/201 2

semiačko, ktoré je v ľudskej bytosti. Pre človeka, ktorý nepozná túžbu po vyššom, a ktorému stačí, keď naplní základné túžby a potreby, sú vibrácie tohto zvuku nepočuteľné a prchavé. Prvou reakciou človeka, ktorého sa zvnútra dotklo Božie volanie, je, že chce Orfeovu hudbu pripútať k sebe, aby aj nízka príroda mala na nej po­ diel. Preskúmajme mýtus ešte raz z druhej strany, z pohľadu nymfy Eurydiky. Eurydika je duša človeka, ktorá prostredníctvom svojho otvo­ renia sa reaguje na volanie Orfea, áno, musí reagovať, ale ešte nemá dostatok uvedomenia o osobitých požiadavkách, pred ktoré ju hudba stavia. Prvou jej reakciou je, že sa pokúša ponechať si tú radosť, ktorú zažila vo svojom vnútri cez Božský dotyk a vyžiariť ju do svojho okolia. Zdanlivo sa jej podarí spojiť sa s týmto pokojom, s touto harmóniou i život­ nou radosťou a šíriť ju vôkol seba. V legende sa to spomína ako neusku­ točniteľné manželstvo medzi Orfeom a Eurydikou. Neuskutočniteľné, pre­ tože Božský a pozemský svet sú také životné polia, ktoré sa od seba v zá­ klade odlišujú a sú navzájom nezlu­ čiteľné. Preto sa v príbehu hovorí, že

Orfeus vyvádza Eurydiku von z podsvetia – Hádesu. (Orphée ramenant Eurydice des enfers) Jean-Baptiste Camille Corot, 1 861 . Houston: Museum of fine arts, Texas, USA

sobáš medzi Orfeom a Eurydikou sa udial pod zlým znamením, pretože fakle, ktoré mali osvetľovať svadob­ nú miestnosť, boli vlhké, nezapálili sa, a mučivý dym oslepil Hyména – boha svadieb, keď vyslovoval sva­ dobné požehnanie. Práve v tej chvíli, keď si Eurydika myslela, že pomocou Orfeovej hudby zastaví otáčanie sa kolesa dialektickej prírody a šťastie, harmónia i pokoj sa už nezvrtnú na nešťastie, disharmóniu, bola kruto vyhnaná zo svojho klamlivého raja. Keď šťastím opitá tancovala na lesnej čistinke pri Orfeovej hudbe, nič netu­ šiac stúpila na hada, ktorý ju uhryzol do päty a ona ihneď padla mŕtva na zem. Nesmierna bola Orfeova bolesť, ale ani nie tak kvôli tomu, že sa Eury­ diky zmocnila smrť, lež preto, lebo v Eurydikinej duši sa ešte dostatočne nevyvinul božský prvok, lebo sa do­ posiaľ úplne nerozlúčila so svetom protikladov. Oslepená svojím vedo­ mím, nasmerovaným na zem, ešte nebola schopná preniknúť cez závoj mystérií a vstúpiť na vzostupnú cestu. Avšak Orfeova láska je predsa len spojená s nedotknuteľným duchov­ ným centrom Eurydikinej duše, a tak ju vyhľadal v podsvetí, v ríši tieňov, ktorá sa nazýva Hádes. Grékom bolo zrejmé, že smrť neznamená koniec pozemskej existencie. Vedeli, že duša, teda počas života vybudovaný kom­ plex pudov, vášní a myšlienkových Dráma neuskutočniteľnej lásky

27

Láska Orfea nemá iný cieľ, ako viesť Eurydiku cez brány druhej smrti, k životu Ducha. vzorov ešte určitý čas po odložení pozemského šatu žije v éterickom priestore, a že je pozemskými zmys­ lami neviditeľná. Ale posmrtný život na onom svete nie je ničím iným, ako odrazom minulého života. Nepozná nové možnosti vývoja a napokon úplne vyhasne. Preto podľa gréckej mytológie žijú v Hádese duše, zvia­ zané so zemou, zlomený, bezkrvný a čoraz viac tienistý život. Aj Ružokrižiaci hovoria o svete, ktorý pozostáva z tohto viditeľného sveta a neviditeľného, záhrobného sveta. Aj ten posledne menovaný je rovnako dočasný ako viditeľný svet (význam slova Hádes je: „Ten, kto nevidí“.) Medzi týmito dvoma svetmi sa nezastaviteľné koleso života a smrti otáča dovtedy, pokiaľ sa vyššie prin­ cípy ľudí nezosilnia natoľko, aby mohli vstúpiť do Apolónovho život­ ného poľa, do sveta Slnka – vlastného bydliska ľudstva. Prostredníctvom opätovných in­ karnácií dostáva systém človeka – mikrokozmos – možnosť, aby získal tie životné skúsenosti, ktoré ho pove­ dú k jeho skutočnému poslaniu: oslo­ bodiť Božie dieťa, ktoré je v ňom, od kolesa života a smrti a doviesť mikro­ kozmos do jeho pôvodného životného priestoru. V univerzálnych učeniach

28

Pentagram 4/201 2

a rovnako aj orfických mystériách musí preto kandidát, ktorý kráča po ceste oslobodenia, dvakrát zomrieť. Prvá smrť je bežná smrť, ako ju po­ známe, a vzťahuje sa na odloženie hmotného rúcha (tela) následkom veku, choroby či násilia. Túto smrť často nazývajú aj „bezvýznamnou smrťou“, pretože človek sa prostred­ níctvom nej neodpúta od dialektické­ ho kolesa života. Dokiaľ sa človek rázne nerozlúči s nižšou prírodou, opäť prebehne cyklus od narodenia po smrť a od smrti po nové narode­ nie. Druhá smrť je štrukturálna smrť a týka sa odpútania a odstránenia toho, čo poháňa ľudskú bytosť znova k zrodeniu. Rozumieme pod tým celý komplex toho, čo nazývame: pudy, túžby a sklony, ktoré vždy zvá­ bia človeka na opätovné opakovanie: to je ich uspokojenie. Avšak takým spôsobom nebude smäd nikdy uha­ sený. Preto sa každý kandidát, ktorý kráča na ceste oslobodenia, snaží ukončiť celý tento komplex. Druhá smrť vedie k zrodeniu do sveta ne­ smrteľných duší. Na základe tohto podrobného objasnenia lepšie pocho­ píme báj o Orfeovi. Napokon, Orfeo­ va láska nemá iný cieľ, ako doviesť Eurydiku k bráne druhej smrti. To znamená, že ak sa Eurydika chce

V 1 949 Jean Cocteau (1 889 – 1 963) vytvoril majstrovské filmové dielo „Orfée“ (Orfeus) v hlavnej úlohe s vtedajším dobyvateľom sŕdc Jean Marais (1 91 3 – 1 998) skutočne stať Orfeovou nevestou, musí sa oslobodiť od prírody, od túžob. V nasledujúcom článku by

sme radi preskúmali, ako pristupuje Orfeus – pôsobenie Bratstva – k tejto práci. 

Dráma neuskutočniteľnej lásky

29

Orfická mystéria a sirény

V Plutově Hádu – tomto silném obrazu starých Řeků, ve které můžeme tak dobře rozpoznat symbol nesmyslného způsobu života větší části současného lidstva, se nacházely archetypální obrazy, které ukazovaly duším, jak jsou udržovány v zajetí svou vlastní žádostivostí.

B

yl to například Tanta­ los, připoutaný ke skále svou neutišitelnou pozemskou touhou. Když Tantalos chtěl utišit svou žízeň vodou, která proudila u jeho nohou, voda ustoupi­ la. Když hladový sahal po hroznu, který visel nad jeho hlavou, réva se stáhla zpět. V Hádu je také možné vidět jako odstrašující pří­ klad Sisyfa, posedlého ideou, že by se pozemská příroda měla kultivovat. Takto se může přinejmenším inter­ pretovat námaha tohoto ubohého muže, který se pokoušel vytlačit obrovský kámen po úbočí hory. Sisy­ fos opravdu chtěl nižší pří­ rodu, matérii, svět forem, pozvednout navzdory záko­ nu gravitace na hladinu zá­ kona vyšší úrovně. Ale po každé, když téměř dosáhl

30

Pentagram 4/201 2

svého cíle, kámen mu vyklouzl a sku­ tálel se dolů. Pro Sisyfa platí zákon neustálého opakování a musí stále znovu začínat. Tentýž obraz vidíme u Danaid, které se snaží naplnit vodou sud s děravým dnem. Všechna tato přirovnání konfron­ tují duši s absurdní pravdou, že uko­ jení žízně přírodních žádostí a prosa­ zování pudu sebezachování nemohou člověka přivést k trvalému naplnění a že veškeré úsilí je zde marné. Ener­ gie, která je k dispozici vyhoří a touha zůstává. Příběh mýtu pokračuje Orfeem, který začal hledat Euridiku v podsvě­ tí. Jeho vše pronikající hudba upoutá Tantala, Sisyfa i Danaidy, kteří díky tomu ihned zapomínají na své útrapy. Tato kouzelná řeč obrazů dobře vysti­ huje, jak božská láska člověka, který je zasažen jakoby mocným trhnutím, osvobozuje od pout, kterými je svázán s přírodními pudy. Umožňuje mu vidět docela jiné životní perspektivy. Ale pozor! Orfeova hudba pouze láká, nenutí. Duše hladovějící po Duchu vstupuje na stezku osvobození vždy svobodně. Duše se v síle Orfeovy lás­ ky učí sama odmítat touhu pudové bytosti, nesmí se však na ni při tom vyvíjet nátlak. Proto Persefona, bohy­ ně podsvětí, dovolila Orfeovi hledat Euridiku a vést ji na cestě vzhůru. Ne­ směl se však ohlédnout, aby se podí­ val, zda ho následuje. Jinak řečeno:

Boží Duch může duši zahrnout pouze poutem neosobní lásky. Když Orfeus ve skličujícím tichu intenzivní temno­ ty Hádu Euridiku najde, následuje ho vzhůru cestou po spirále podél hlubo­ kých propastí a stěží schůdnou stez­ kou. Duše, která touží po sjednocení s Duchem, intenzivně prožívá svou osamělost odloučení od Boha. V této osamělosti překonává strach přírod­ ního ega a hrůzu z pádu do bezedné hlubiny. Duše se přitom učí slepě se svěřit duchovnímu vedení, jehož pří­ tomnost sice cítí, ale ještě ji nemůže vidět. Euridice se daří jít cestou zasvěce­ ní až do okamžiku, v němž trhlinou v Hádu zahlédne zářit světlo nadpří­ rody. To znamená až do bodu, v němž vznikne nové vědomí, které její stezku nyní osvětluje. Potom příběh tohoto mýtu udělá pro mnohé nepochopitelný obrat. Orfeus, který za sebou neslyšel nikdy žádný zvuk, se otočí, aby viděl, zda ho Euridika následuje. Ovšem v tomto okamžiku už vidí jen rozplý­ vající se stín své milované Euridiky, která k němu vztahuje ruku a klesá zpět do temnoty. V tomto dramatickém paradoxu řeckých mystérií moudrosti pouka­ zuje obrat v příběhu nicméně na ko­ nečné osvobození duše. První smrtí, hadím uštknutím, ztrácí Euridika svoji látkovou formu zjevení. Tím, že se Orfická mystéria a sirény

31

bezpodmínečně svěřila Orfeovi, byla krok za krokem vyváděna z Hádu vstříc světlu. Současně na ni má její pudová bytost stále menší vliv, ale protože její duše nebyla dostatečně silná, když se k ní světlo přiblížilo, znovu ji pohltilo podsvětí. V hlubině se pak rozpustily všechny její staré obaly těla. Okamžik, v němž se s ní spojuje světlo nadpřírody, vidí pozemské oči jako zánik staré postavy. Celá stará příroda pudů mizí, rozpouští se v ml­ hách Hádu. Před vidoucím zrakem účastníka orfických mystérií však Euridika zažívá druhou smrt, která umožní tu pravou svatbu Euridiky, osvobozené duše, a Orfea, věčného Ducha. V některých verzích tohoto mýtu také stojí, že Orfeus a Euridika se ve světě bohů spojili ve věčnou dvojjedinost, o čemž lidstvu podává trvalé svědectví souhvězdí „Lyra“. Obvyklý výklad mýtu je, že Or­ feus ztratil Euridiku navždy, a proto osamělý a neutěšitelný bloudí v hlu­ bokých lesích Trákie. Také tato ver­ ze má svůj význam: Duše, které se dotkne hudba Orfea, ale nehledá zdroj těchto nádherných zvukových vibra­ cí, nepřijímá pozvání ke spojení se světem Ducha a nevystupuje po žeb­ říku tónů spuštěném Orfeem, způso­ buje Orfeovi hlubokou bolest. Avšak tato bolest narazila v mys­ tických, dávno minulých dobách na

32

Pentagram 4/201 2

spoustu nepochopení. V mýtu se pro­ to vypráví, že Orfeus nadále zpíval jen bolestné písně o své nenaplněné lásce a odmítal hrát zářivou hudbu k tanci, která byla tehdy obvyklá. Bakchantky (přírodní síly, které tu jsou k tomu, aby člověka opájely po­ zemskou blažeností) se proto rozzu­ řily a roztrhaly ho na kusy. Ve své žárlivé zuřivosti hodily lyru a hlavu Orfea do vody a doufaly, že tím budou všechny vzpomínky na Orfea vymazány. Jak velmi podobné je to dochovanému egyptskému mýtu o Osirisovi a Sethovi! Seth zabil ze žárlivosti svého krále a bratra Osirise a hodil jeho údy do Nilu. V mýtu o Orfeovi se dále vypráví o lyře, kterou kněží vylovili z vody a uschovali ji v Apollonově chrámu v očekávání nových vyslanců světla, kteří by s ní opět vylévali božské zvu­ kové vlny na lidstvo žijící v dishar­ monii. Ale duchovní dědictví Orfea nebylo u kněží v bezpečí. Když jistý Neanthos chtěl magické síly lyry zne­ užít pro své vlastní účely, přemluvil jednoho kněze k vydání lyry. V chrá­ mu pak byla pověšena její kopie, aby si krádeže nikdo nevšiml. Na odlehlém místě se Neanthos pokoušel svatý nástroj rozeznít, ale jeho necvičené prsty vyluzovaly jen falešně znějící akordy, načež se obje­ vila smečka divokých psů, kteří zpup­ ného Neantha napadli a spolykali.

Terapeuti

Staří Řekové znali mnoho škol mystérií (slovo mystérium pochází z „mustés“ = zasvěcenec; „mus“ = zavřené oči a rty), mezi kterými byly nejznámější malá mystéria eleusinská a velká neboli Dionýsova mystéria. Orfeus byl pokládán za zakladatele velkých mystérií, která pocházela z pradávných dob. Někteří je datují o 1 2 000 roků zpět, do doby, kdy zbytky atlantských kultur pronikaly přes Kavkaz do Thrakie. Orfeovi následovníci se nazývali „Therapeutae“, protože

chtěli být, jako jejich učitel, léčiteli. „Terapeutae“ znamená v řečtině „ošetřovatel – služebník – ctitel“: • „ošetřovatel“ v nevědomosti bloudícího a trpícího lidstva • „služebník“ duší probuzených k novému životu • „ctitel“ tvůrce všech věcí. V historických dobách od 2000 let před Kristem muselo už více než 1 000 let existovat tajné hnutí čistého orfického zasvěcení, protože v 6. stol. před Kristem vidíme, jak se tyto zdroje znovu objevují. V Delfách

Skutečnost, že duchovní dědictví Or­ fea je nedotknutelné pro nesvaté ruce, se ukáže ve vyprávění o hlavě Orfea. Když totiž byla hlava hozena do vody, nepotopila se, ale houpala se na vlnách a nepřestávala zpívat vznešené hymny věčné pravdy. V mnohých mystických příbě­ zích se pojem „voda“ vztahuje na neviditelné proudy sil, které pronika­ jí makrokosmem, kosmem a mikro­ kosmem, zaplavují je a zvláštním způsobem spojují prostor a čas v jed­ notu. Když člověk tedy vnímá, že hlava Orfea (symbol věčné univer­ sální moudrosti) je v této živé vodě

byl zasvěcen chrám Apollonovi, otci Orfea. Na konci minulého století bylo v hrobkách v Itálii a na Krétě nalezeno množství orfických hymnů. Jsou vyryty na zlatých tabulkách a obsahují pokyny pro stav po smrti (nebo pro zasvěcení), tedy pro ty, kteří chtějí „vystoupat po stupních Orfeovy lyry“ a chtějí vést život očisty, odevzdání a služebnosti. V jednom z těchto hymnů říká lidská duše: Jsem dítě země a hvězdné oblo­ hy; přesto můj rod po­ chází (pouze) z nebe.

přítomna, potom je tím vyjádřeno, že duchovní poznání je v nezastřeném stavu k dispozici vždy a všude, tedy i zde a nyní. Ti, kdo dychtí po pravém poznání, mohou z těchto pramenů čerpat. Nakonec bychom ještě rádi vyjád­ řili několik myšlenek o dalším pozo­ ruhodném aspektu legendy o Orfeovi. V řecké mytologii se mluví o dvou různých stylech zpěvu, které se od sebe diametrálně liší. Na jedné straně se nachází Orfeus, jehož zpěv může v člověku probudit božské jádro, na druhé straně jsou to Sirény, které člověka odvádí od hledání Orfická mystéria a sirény

33

toho vyššího a svým kouzelným zpě­ vem ho vábí na scestí. Původně byly Sirény vysoce vyvi­ nuté přírodní bytosti, které se mohly na svých křídlech pozvednout až k nejvyšším vrcholům umění, které jsou dosažitelné ve světě smrtelníků a hraničí se světem bohů. Protože však samy nepocházely z pokolení bohů, neměly Sirény do světa bohů přístup.

V umění zpěvu byly tak dovedné, jejich hudební talent byl tak zušlech­ těný, že v určitém okamžiku uvěřily, že mohou soupeřit s Múzami a za tuto zpupnost byly potrestány. Proměnily se v bytosti, které byly napůl ženou a napůl ptákem. Byly oděny ostrým kovovým peřím a musely se zříci svých křídel. V mnohých mýtech vidíme, jak Sirény svým téměř božským a tím

Rodin v mramoru nádherně vystihl Orfeovo zoufalství, když Euridika klesá zpět do skal, do noci Hádu. 1 893, New York, Metropolitní muzeum umění.

34

Pentagram 4/201 2

záludným zpěvem vábí námořníky (v mytologické řeči „ty, kteří se jako Odysseus vydali na cestu domů dle svého skutečného určení“) k nebez­ pečným vodním proudům nebo skal­ natým pobřežím, kde potom jejich lodě ztroskotají. Známý je i příběh, ve kterém Ody­ sseus odolá svodům Sirén tím, že uši veslařů ucpe voskem a sám se nechá připoutat k lodnímu stožáru. Také Ar­ gonauti museli při svém hledání zla­ tého rouna se svojí lodí projet kolem Sirén. Když ale znovu slyšeli jejich svůdný zpěv, jeden z Argonautů už nevydržel poslouchat svůdné zvuky, skočil přes palubu a utopil se. Na lodi

Argo se však nacházel i Orfeus, který rychle uchopil svou lyru a zrušil svým zpěvem očarování Sirénami, takže zbylá posádka byla zachráněna. V této, pro naše moderní vědomí možná ne snadno pochopitelné řeči mýtů je ale přece slyšitelné jasné po­ selství. Koho se vnitřně dotkne vibra­ ce zvuku Orfeovy lyry, je postaven před rozhodnutí: buď vibrovat spolu s božskou hudbou a tím konečně vstoupit do nového životního pole – nebo naslouchat lákavému zpěvu Si­ rén a tím stále znovu ztroskotávat na skalních útesech zásadně rozlomené existenční skutečnosti. 

Orfická mystéria a sirény

35

Z různých kulturních period nám byly ústní tradicí předávány nesčetné mýty, které obsahují představy lidstva dávných dob o vzniku světa, pů­ sobení přírodních sil, a bohů, stejně jako o údělu člověka po jeho smrti.

Ragnarök

Zánik starého světa Při vzniku člověka je – podle Eddy – zásadní chování poloboha Loki. Na počátku stvoření všech světů to byl on, kdo postavil most Bifröst přes řeku Heimdall, opatřil ho různými barvami a začaroval do duhy. Takto byl svět připraven a člověk se v něm mohl zjevit (Völuspa, verš 1 7–1 8).

T

ímto můžeme Lokiho považovat za sílu, která umožňuje rozezná­ vání, rozlišování, která podobně jako řecký Prométheus napomáhala při stvoření člověka. A stejně jako Promé­ theus, daroval i Loki člověku schop­ nost logicko­abstraktního myšlení – s jehož pomocí se člověk jednou může stát rovný bohům. Lokiho můžeme

36

Pentagram 4/201 2

také přirovnat k Luciferovi, neodmys­ litelnému pro další vývoj člověka, ale jen za určitou cenu. Tři různé mytolo­ gie, severská, řecká a křesťanská, po­ pisují více či méně podobným způso­ bem charakter impulzu, který v člověku zapálil oheň rozumového myšlení. Tak jako Lucifer představuje i Loki zároveň první vzplanutí dobra a zla, protože člověk, od doby, kdy je scho­ pen myslet, musí nést následky svého činění a nečinění, i když se stále více jedná pouze o vnější záležitosti, nebo lépe řečeno vnější a vnitřní následky svých činů, které určují jeho vědomí. Moudrost a Boží rozum, které člověk do té doby vnímal přímo v nitru a také se jimi řídil, k němu přicházejí ze stá­ le větší dálky – až do chvíle, kdy už nemůže vidět „bohy“, duchovní ener­ gie, které ho doposud vedly. Odin a jeho druhové – pravé já v člověku – ztrácejí barvy a obrysy. Nyní se člověk musí učit chovat na základě svého vlastního náhledu, což je velmi slabý základ, když ještě žádný náhled nemá! Zpočátku v něm i nadá­ le působí přírodní síly bez rozumu, moudrosti a lásky, nebo v něm působí jako jediná láska sobecké sebeprosazo­ vání. Klam, lež a ziskuchtivost, které pocházejí z potvrzování sebe sama a ze sobectví, určují v jednom okamžiku chování člověka, v příštím okamžiku zase impulzy dobroty a ochrany vlast­ nictví. Duše vždy znovu zbloudí ve

víření povrchnosti, plného zdání a zklamání. Cítění se stává egoistic­ ké, myšlení je určováno rozumem a chtění pudem.

BALDR Naproti němu stojí Baldr,

jeden z Odinových synů, kteří ale zů­ stali v pozadí. Je symbolem světlého, zářícího světa, posledního aspektu vy­ soké duchovní bytosti, z níž pochází člověk – Odin. V člověku může být Baldr vnímán jako prvek světla, jako schopnost k božské lásce a univer­ sální pohled. Baldr má zvláštní dar – dokud žije, vyzařuje z paláce, v němž přebývá, na Zemi neustále světlo a síly jara a lidé mluví pravdu a jsou moudří. Baldr představoval výmluvnost a jeho shovívavá spravedlnost dbala na to, aby si nikdo nevzpomenul na dřívější temné dny. Ale jak vypráví mýtus, v jednom snu bylo předpovězeno, že Baldr bude někým zavražděn. Smrt Baldra by zá­ roveň znamenala zánik zlatého světo­ vého řádu, ve kterém bohové a lidé sdíleli jeden sluneční svět. Bohové tomu chtěli zabránit a rozhodli se kaž­ dou bytost hmotného i nehmotného světa podrobit přísaze, že nikdo Bald­ rovi neublíží. I nejzuřivější nepřátelé bohů, obři, byli připraveni tento slib složit. Všichni si přáli zachovat světlo a starý harmonický řád světa. Proto byl uspořádán slavnostní tur­ naj, na kterém bohové naplněni radostí Ragnarök – zánik starého světa

37

ukazovali, že nyní je Baldr nezranitel­ ný. Ani Thorovo kladivo a Odinovo kopí mu nemohlo ublížit. Ale lstivý Loki se proměnil ve starou ženu a ze­ ptal se bohyně Frigg, zda­li existuje něco, co se nepodrobilo přísaze Bald­ rovi. Frigg odpověděla, že na západ od Walhally roste výhonek jmelí, kte­ rý byl příliš mladý na to, aby byl pod­ roben přísaze. Nato Loki tuto ratolest uřízl a dal slepému bohu Hödovi bě­ hem obnoveného turnaje Ásů. Vyzval ho, aby tuto ratolest vystřelil na Bald­ ra. Nejdříve to Höd nechtěl udělat, protože Baldra neviděl, ale Loki mu

38

Pentagram 4/201 2

ukázal směr a vedl jeho ruku. Baldr se po zasažení jmelím skácel k zemi mrtvý.

HEL Smutek bohů a všech bytostí

na světě byl nezměrný, Baldra však nemohlo už nic zachránit. Patřil Hel, vládkyni podsvětí. Vyslanec bohů měl jet k Hel a Baldra z podsvětí vykou­ pit. Ale Hel si stanovila podmínku, že na důkaz velkého smutku, budou všechny bytosti Baldra oplakávat. A tak se také stalo. Jen stará obryně Tókk Baldra neoplakávala, ale nao­ pak. Tókk ztělesňovala svým jménem

Rej Ásů nebo divoký lov, Peter Nicolai Arbo (1 872), komponován na základě mytologie Odina, Oslo. Oslo, Norské národní museum

„Tücke“ neboli faleš a záludnost. Ve svém zatvrzelém srdci již neměla žád­ nou potřebu Baldrova světla, které spíše znamenalo ohrožení jejích cílů (postupující materializace), a proto musel Baldr v říši Hel zůstat. Dokud kosmické vědomí působilo ve shodě s duchovním světem, byla Baldrova světelná síla všudypřítomná. Ale kaž­ dý vývoj má svou cenu. Aby člověk mohl dokonale vnímat vnější svět a tím získat vědomí sebe sama, musel ztratit přímý styk s bohy – což se sta­ lo tím, že se zcela soustředil na vše, co ho potkalo v látkové oblasti. Tímto způsobem se v průběhu vývoje stáva­ la Baldrova světelná zářivá energie stále slabší a jeho smrt znamená sym­ bolicky – tak jak je to v mýtech zvy­ kem – vítězství dlouho ohlašovaného konce nevědomě působícího světla v člověku. Duchovní princip se zcela ponořil a jeho místo zaujalo vše, co bylo látkové a vnější. Starý světový řád se rozpadl. Vnímání světelných, ale také snových astrálních sfér zmi­ zelo a nyní se všechny smysly zamě­ řují na neuvěřitelně napínavý úsek pozemského vývoje. Doslova napína­ vý proto, že od tohoto okamžiku se člověk stává stále více sám spoluod­ povědný za vše, co se s ním stane.

V tomto vývoji se hrdinové chopí ini­ ciativy jako první, jak dokazují pří­ běhy Eddy. Svět hmoty a její formy se stal pro člověka novou výzvou. Stvořil si nový řád se zdánlivě nekonečně po­ stupující polarizací od já po ne­já. Je to proces, který začíná se svobodou jednání a nakonec vede k úplné svo­ bodě každého člověka. Ale s novou svobodou vznikla současně i nesvo­ boda, která určuje a omezuje naše bytí dodnes. A tato svoboda je od počátku nerozlučně spjata s řetězem příčin a následků, dokud nebudou obnoveny osvěcující síly Ducha, tedy duchovní pohled, ale tentokrát vědomě! Světel­ ná síla, která se v nás stala latentní, zůstává skryta tak dlouho, dokud se jednou v našem vědomí opět nepro­ budí vzpomínka na ni. Potom se mů­ žeme vydat na cestu, abychom mohli Baldra probudit z jeho pokleslého stavu a vysvobodit ho – protože veš­ keré stvoření ho oplakává a člověk naplněný zkušeností zjišťuje, že bez Světla vlastně neexistuje žádný život, který je hoden tohoto jména. Proto Baldr představuje vnitřní duševní po­ stavu, která je zcela naplněna bož­ ským aspektem a může všechno prozářit. Po zániku Baldra bohové Ragnarök – zánik starého světa

39

Když Loki použije svou pravý opak – umožní,

pronásledovali Lokiho a zajali ho. Připoutali ho ke skále, kde had neu­ stále vstřikuje jed do jeho těla. Jak hluboce pravdivá je tato představa! Nejedná se o žádný trest ale o meta­ foru, protože od té doby byl rozum člověka připoután ke hmotě. Duch neustále ovlivňuje dialektiku, jed hada s rozeklaným jazykem, vědomí. Přímé spojení myšlení s božskou intuicí bylo přerušeno. Člověk se stal spícím bo­ hem. Touto událostí byl zahájen zánik bohů. Nastal Ragnarök, přelom světů. Verš 25 a 26 (v českém překladu 31 a část 32) zní: Zřela jsem, jak Baldrovi, Odinovu synu, určena byla krvavá oběť. Na pláni vysokou

40

Pentagram 4/201 2

jsem viděla vyrůstat větévku zelenou zdobného jmelí. Z tohoto prutu, jež útlý zdál se, zbraň hrozná vzešla, Höd ji hodil… Jmelí je vlastně léčivá rostlina a před­ stavuje kouzelnou sílu hmoty. Když Loki tuto kouzelnou sílu použije, aby Baldra, Světlo, eliminoval, udělá ve skutečnosti pravý opak, umožní, aby bylo novým způsobem znovuzrozeno! Neboť tím, že člověk usiluje jen o své svévolné cíle, musí v něm Boží síla „zemřít“. Germánci měli pro jmelí ještě jiné jméno: Guidhel. Anglické „guide to hell“ (vede do pekla) obsa­ huje odezvu. Hel, bohyně podsvětí

kouzelnou sílu, aby Baldra, Světlo, eliminoval, udělá ve skutečnosti aby bylo novým způsobem znovuzrozeno.

očekává Baldra se zlatou září. Stoly a lavice jsou vyzdobeny a září zlatem. Uvnitř temnoty v člověku zůstává za­ chováno jedno zářící místo. Rosikru­ ciáni mluví o jiskře Ducha v hloubi srdce. Vliv Lokiho „… způsobil, že Hödovy přírodní síly zvítězily nad Baldrovou přírodou, což je vyjádře­ no tím, že Loki opatřil jmelí, kterým slepý Höd usmrtil vidoucího Baldra“. (Rudolf Steiner: Die Mission einzel­ ner Volksseelen, str. 167). Rozum, který zná pouze „ano“ nebo „ne“, je „slepý“ pro Baldrovu atmosféru Světla, života a jarní síly. V dospívajícím vědomí člověka se

zrcadlili bohové. Osamostatněné vě­ domí vede ke slepotě, aby umožnilo zkušenost já a nakonec také zažití osa­ mělosti já­vědomí. Zrcadlo se stalo slepým pro to původní a ukazovalo pouze vnější stranu věcí. Spolupůso­ bení s bohy starým způsobem skonči­ lo. Aby člověka učinili bohem, mu­ seli se bohové stáhnout do ústraní – a nastalo velké čekání: začne koneč­ ně člověk znovu hledat božské síly Světla? 

Překlad veršů převzat z Germánské knihy mrtvých, Holger Kalweit, Eminent, 2003

Ragnarök – zánik starého světa

41

HOVORY NAD KNIHOU: DIETER BROERS: PROČ SE LIDSTVO NACHÁZÍ PŘED EVOLUČNÍM SKOKEM *

(R)Evoluce 201 2

V dobře dokumentovaných kapitolách věnuje autor knihy pozornost změnám sluneční aktivity, posunu magnetického severního pólu, který je v současné době pozorovatelný, zmenšování van Allenových ochranných pásů kolem Země, dále „Schumannovým rezonancím“, spojení člověka s kosmem, „věčnému předivu času“ a člověku, jako „kosmickému snílkovi“.

V

LIV SLUNCE Sluneční aktivita

má vliv na elektromagnetické pole Země. V roce 2012 dosáhne ze­ silující se sluneční aktivita pravděpo­ dobně svého maxima. Proto někteří přírodovědci očekávají v roce 2012 celosvětové přírodní katastrofy, jako zemětřesení, záplavy a výpadky elek­ trického proudu. Ale autor knihy vidí ještě jiné důsledky. Určitá elektromag­ netická pole prokazatelně působí na činnost mozku. Výkon mozku, který není z 90 procent využíván, se zlepšu­ je, pokud je vystaven určitým polím

42

Pentagram 4/201 2

nebo frekvencím. Sluneční aktivita současně ovlivňuje neurofyziologicky a biochemicky dané možnosti mozku a těla až po vznik speciálních onemoc­ nění. Proto je krátkodobé kolísání zemského elektromagnetického pole příčinou na jedné straně nárůstu de­ presí a srdečních infarktů a na druhé straně způsobuje zvýšené možnosti telepatie a kreativity, jež jsou patrné ve vrcholných hudebních a literárních výkonech. Naše Sluneční soustava se na své cestě Galaxií přibližuje ke sfé­ ře zvláštního vlivu galaktického středu.

Ocitá se v oblasti vlivu intenzivního, dosud ještě neprozkoumaného záření, které by mohlo vysvětlovat změny klimatu Země, ale i psychiky a cho­ vání lidí. I takto by se mohl rok 2012 prokázat jako kritický okamžik, ne­ boť maximum slunečních erupcí se setkává se zesilujícím kosmickým zá­ řením ze středu naší Galaxie. Může­ me se na to bezmocně dívat, nebo si uvědomit, že se nacházíme na prahu transformačního procesu. Můžeme se rozhodnout beze strachu a hysterie. K tomu je však nutná intuice, protože rozum sám to nezvládne. Broers je toho názoru, že události okolo roku 2012 povedou k evolučnímu skoku, který s sebou přinese novou formu vědomí a společenství.

NOVÉ SVĚTLO NA ZEMI Principem

života je změna. Často probíhá sko­ kem. Nejmodernějšími vědeckými technikami bylo možné objevit úžas­ nou preciznost kalendáře Mayů. Peri­ odická činnost slunečních skvrn se zdá být ve shodě s periodami interva­ lů kalendáře Mayů. Mayové předvída­ li pro rok 2012 tak pronikavé změny, že zjevně považovali za zbytečné po­ kračovat v kalendáři po tomto datu. NASA považuje za možné, že v roce 2012 pronikne do magnetického pole Země sluneční bouře zvýšené síly a to v čase jarní nebo podzimní rov­ nodennosti. Měla by dosahovat úrovně

sluneční bouře pozorované v roce 1839 Carringtonem, při které se zhroutila tehdejší telegrafní síť. V roce 1989 nastal jako následek enormně silné sluneční bouře v kanadském Que­ becku mimořádný výpadek elektric­ kého proudu, který zcela ochromil veřejný život. Počítače přestaly fun­ govat, letadla nemohla startovat, vý­ tahy uvízly. Něco podobného se stalo také v roce 2003 ve Švédsku. Jedna z interpretací mayského kalendáře dochází k závěru, že 21. 12. 2012 se na Zemi objeví nový světelný zdroj a zahájí novou časovou periodu. Mělo by se přitom jednat o oblaka plazmy vyzařované při slu­ neční bouři? Nebo se to týká spíše spi­ rituální dimenze? Broers cituje studii, která uvádí souvislost mezi vzestu­ pem a úpadkem světových říší a slu­ nečními cykly, počínaje říší babylon­ skou a římskou, až k mayské kultuře.

PŘEMÍRA GAMMA ZÁŘENÍ Astro­

fyzikové objasňují, že naše Slunce krouží kolem mnohem většího slunce, kolem „Síria“. Také Mayové vychá­ zeli z existence centrálního slunce ve hvězdném systému, k němuž patříme. Podle Broerse se při tom jedná o ne­ dávno objevenou černou díru, okolo které naše Sluneční soustava v ča­ soprostoru krouží s periodou oběhu 225 milionů let. V současnosti je po­ zorováno, že z tohoto středu vychází (R)Evoluce 201 2

43

nezvyklé záření, které nezapadá do obrazu Universa, který jsme až dosud měli. Jsou to mimořádně energeticky silné paprsky, takzvané záblesky gama záření (GRB = Gamma Ray Bursts), erupce gama záření z černé díry. May­ ové mluví o synchronizujícím paprs­ ku, který je emitován v určitou dobu z centrálního slunce a působí na lid­ stvo. Země, Slunce a centrální slunce jím budou sjednoceny do harmonie, budou kalibrovány. Elektricky nabitý plyn („plazma“) vrhaný do prostoru z korony našeho Slunce způsobuje na Zemi magnetické bouře. Pozorujeme je jako polární záři. Touto „plazmou“ je ovlivňován veškerý život na Zemi až na úroveň buněčných struktur. V knize je fascinující myšlenka o tom, jak velice jsme vůči tomuto působení citliví. Především DNA v našich buň­ kách reaguje na gama záření jako an­ téna. Molekuly uhlíku DNA vytvářejí rezonanční těleso. Atomové částice přijímají podobně jako radiové anté­ ny elektromagnetickou energii, která je zesilována pomocí uhlíkových krys­ talů. Naše buňky tedy mohou přijímat elektromagnetické signály z vesmíru. Rezonanční frekvence záblesků gama záření se shoduje s frekvencí elemen­ tárních částic našich atomů. Takto v na­ šem těle, speciálně v našem mozku, dochází k mutacím, které nás pravdě­ podobně vybaví úplně novou struktu­ rou. V elektrodynamické výměně

44

Pentagram 4/201 2

mezi elektrony Slunce a člověka může toto záření nově zakódovat dvojitou šroubovici naší DNA. V roce 1968 byla objevena přímá zá­ vislost mezi (psychickými) afekty a kosmem. Byla konstatována časová shoda mezi skokovým nárůstem příj­ mů na psychiatrických klinikách a zvýšeným množstvím intenzivních slunečních erupcí.

AŤ UŽ K LEPŠÍMU NEBO K HORŠÍMU: ZMĚNÍME SE Nadcházející transfor­ mace bude mnohem rozsáhlejší než změna paradigma nebo změna poli­ tického systému, kterou jsme zažili při pádu komunismu. Mohla by nabýt dynamiku, která by hluboce změnila život na Zemi. Z pohledu Mayů na­ plní probuzení lidé posvátné poslání, které má za následek očištění Země. Afričtí Dogoni z východní Mali mlu­ ví o přechodu, o výstupu k božskému „nomo“. Ovšem změna stavu záření bude působit na lidstvo pozitivně jen tehdy, když bude velké množství lidí praco­ vat na změně svého vědomí. V křes­ ťanské tradici se mluví o posledním soudu, který předchází apokalyptické katastrofě. Také u Nostradama lze najít odkaz na nutný proces obratu. Jules Romains (1885–1972), pro­ pagátor a obhájce bratrského socia­ lismu a lidské solidarity, zakladatel

„unanimismu“, viděl vzhledem k při­ cházejícím krizím nutnost nalézt no­ vou duchovní dimenzi. Konstatoval, že problémy způsobené lidstvem v ekosystému Země a v hospodář­ ských systémech vyžadují zásadní změnu v myšlení. Oblast mozku, kte­ rá přísluší intuici, „vnímání srdcem“, byla v průběhu evoluce překryta ro­ zumem. Člověk ztratil intuici díky tak zvané civilizaci a tuto ztrátu kom­ penzuje svým intelektem. Byl zapo­ třebí „závoj zapomnění“, aby člověk mohl sbírat pozemské zkušenosti, ale

současně s tím se stal slepým a hlu­ chým pro intuici. Pouze tato „intui­ tivní oblast“ v mozku je schopna nám otevřít přístup k našemu duchovnímu já, které v nás zpravidla zůstává skry­ to. Zde se skrývá přístup k čtvrté di­ menzi, ke „všemu, co je“, která se na­ chází vně pozemské morfogenetické databanky. Smysl evoluce by mohl být v tom, že organismy přijímají stá­ le komplexnější formy a tím sbírají dalekosáhlé zkušenosti z kosmické­ ho archívu. Člověk může svým vědo­ mím všechno, co vnímá, reflektovat (R)Evoluce 201 2

45

Učení moudrosti všech časů považovala toto „druhé já“ za synonymum pro nesmrtelnou duši. a posuzovat. K tomu byl důležitý vý­ voj já. Éra já má ale nějaký záměr. Nyní můžeme poznat, že jsme navzá­ jem a také s kosmem spojeni mnohem více, než si myslíme. Jsme přístupní mnoha různým vlivům, kterým jsme vystaveni. To nám pomůže události okolo roku 2012 použít pro náš vývoj pozitivním způsobem, jak říká Broers. To „pravé já“ není naše „já“, naše ego. Pravé já patří vyšším dimenzím. Uče­ ní moudrosti všech časů považovala toto „druhé já“ za synonymum pro nesmrtelnou duši. V současné době v nás vládne ego, ale to duchovní se chce projevit v oblasti mozku, která působí vně intelektuálního já­myšlení. Ovšem já může tuto energii zneužít. Lidé vedeni egem se podobají nebez­ pečné zbrani. Friedrich Schiller řekl, že náš svět bude lepší až tehdy, když se lidský rozum bude řídit srdcem.

ŽÁDNÝ STRACH Nyní, aby se svět

zachránil před zánikem, musí v evo­ lučním procesu dojít k tomu, že ne­ odvolatelně zrušíme nadvládu svého já, svého ega. Už nyní zažíváme ta­ kový proud informací, které naše já nedokáže zpracovat. Vnitřní obrat a spirituální zastavení slouží k tomu, aby se ego transformovalo. Až dosud to dokázalo jen nemnoho lidí. Ale

46

Pentagram 4/201 2

v dlouhodobé perspektivě v důsledku gama záření slunečních aktivit působí na lidstvo zemské magnetické změny, které přimějí mnoho lidí udělat roz­ hodnutí k vnitřní proměně. Ale nikdo se nemusí obávat. Vnější proměny tvoří základ kosmické evoluce. My musíme jen odhodit starý balast. Při tom je důležitý příklad těch, kteří hle­ dají spirituální pravdu. Ti ukazují, jak může být ego překonáno. Pokud naše myšlení zůstane spoutáno starým, na egu fixovaným způsobem, nemůžeme se sjednotit s dimenzí nového člověka. Pouze cesty moudrosti a transformace nás mohou provést skrze převraty. Určitá elektromagnetická pole mohou vyvolat frekvence mozkových prou­ dů, které mohou být jinak dosaženy a osloveny jen hlubokou meditací. Broers v této souvislosti píše: „Musí­ me se upřímně ptát sami sebe, zda jsme otevřeni pro další vývoj.“ Naše myšlení, naše myšlenky, vytvářejí naši realitu. Platon označuje světlo, příp. Slunce, jako„to skutečné“ a vy­ světluje, že za vším bytím je skryta vyšší idea. Fyzik David Bohm, obdi­ vovatel a přítel Krishnamurti, který se dokonale vyznal jak v duchovním světě, tak i ve světě přírodních věd, srovnává představu nového řádu se strukturou hologramu. Každá částice

v sobě obsahuje informaci celého ho­ logramu. Bohmův způsob pohledu je pro pochopení naší skutečnosti velmi významný – všechny fenomény z éte­ rů se proměňují z energie a informací ve hmotu a budou zase někdy existo­ vat jako čistá energie. Materializace je proto časově omezený stav. Tento cyklus se nazývá holopohyb. V něm se sjednocuje v jedno hmota a Duch. Naše viditelná realita je hologra­ fickou projekcí skrytého řádu. Náš explicitní řád (naše realita) je náš po­ hled na svět. Ale implicitní řád je pri­ mární realita, tedy vyšší, duchovní dimenze. My v ní zažíváme pravdu, inteligenci, poznání a milosrdenství (čtyři Platonovy ctnosti), když doká­ žeme umlčet své já a na bázi nového vývoje duše odstraníme filtr vědomí. Lidstvo nabírá kurz k revoluci vědomí. Stojí před rozhodnutím, zda je připra­ veno následovat to, co můžeme po­ znat jako účel evoluce, – změnu v no­ vého člověka. Neaktivní části DNA se mohou aktivovat, náš genetický

a duchovní potenciál se může dále rozvíjet. Dieter Broers v to doufá a vysvětluje svoji vizi nového člově­ ka, když říká: „Transformace se však může uskutečnit jen tehdy, když na ní aktivně pracujeme.“ Můžeme tedy očekávané sluneční bouře a vzrůst gama záření vidět jako očišťující intervenci, tak jak to s na­ prostou samozřejmostí předpokládali Mayové? Broers je přesvědčen, že transfor­ mace se člověku nemůže podařit bez kosmické podpory. Říká, že každý by měl v sobě uvolnit tu sílu, která napo­ máhá k opětnému objevení intuice. V mýtech lidstva se vždy hovořilo o proměně člověka k vyššímu stavu bytí. Avšak pokud se na to nepřipra­ víme, budeme vydáni napospas kos­ mickým energiím a můžeme v jejich impulzech i zaniknout. 

* Dieter Broers: (R)Evoluce 2012: Proč se lidstvo nachází před evolučním skokem. Berlín 2009.

(R)Evoluce 201 2

47

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK azda = snad čistinka = palouček dojča = kojenec dokiaľ = dokud fakľa = pochodeň gúľať = koulet istotne = jistě krosná = tkalcovský stav kvapkať = kapat lež = leč, ale lipnúť = lpět mladosť = mládí načúvať = naslouchat nadol = dolů nahliadať = nahlížet náhliť = spěchat nahor = nahoru napokon = nakonec, konečně napriek = navzdory narábať = zacházet, nakládat ostávať = zůstávat pera = ret počas = během, za pokiaľ = dokud, pokud pokým = dokud, než

48

Pentagram 4/201 2

poľovník = myslivec ponáhľať sa = pospíchat povala = strop pozeranie = dívání se prežúvať = přežvykovat rútiť sa = řítit se Ružokrižiak = Rosikrucián Ružokríž = Kříž s Růží smädný = žíznivý sobáš = sňatek somár = osel správať sa = chovat se súvis = souvislost teraz = nyní tieň = stín Turíce = Letnice urobiť = udělat, učinit úzadie = pozadí vravieť = hovořit vták = pták zabudnúť = zapomenout zadebniť = zabednit zaoberať sa = zabývat se zdrviť = zdrtit zmeravený = zkoprnělý

Literatura Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Díla vydaná v českém jazyce:

Bratrstvo Šambaly * Duchovní odkaz Jana Amose Komenského * Elementární filosofie moderního Růžového Kříže * Gnose v aktuálním zjevení * Mystérium života a smrti * Prázdný prostor neexistuje * Přicházející nový člověk * Univerzální Gnose Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců. Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz

Éra ega jistě měla a stále ještě má nějaký účel. Ale my všichni jsme jím ovlivněni a spojeni s kosmem mnohem více, než myslíme. Jsme citliví na nejrůznější vlivy, které na nás působí. Ty nám mohou pomoci využít události kolem roku 2012 pro náš vývoj. Naše obvyklé já, naše ego, není naším pravým já. Naše pravé já, existuje a má svůj domov ve vyšších dimenzích. Učení moudrosti všech dob považují pravé já za synonymum pro nesmrtelnou duši. V této chvíli vládne v naší bytosti ego, ale to duchovní se vyjadřuje ve sféře našeho bytí nebo našeho mozku, která funguje mimo intelektuální egocentrické myšlení.