OVINY LISTOPAD 2012 zpravodaj metody RUŠ
POMŮŽEŠ MI, KDYŽ POMŮŽEŠ SOBĚ DĚTSKÁ LEHKOST V TERAPII
DĚTI A
KA
… a život je nádherný!
AŤ DĚTEM SVOJE STRACHY DO ŽIVOTA NEPLETEM
NAŠI MILÍ RUŠÁCI, opět váš všechny zdravím a vítám u dalšího čísla RUŠáckého časopisu, tentokráte věnovaného dětem, jejich radostem a bolístkám a především pak bolístkám našim, rodičovským, prarodičovským nebo jakýmkoli jiným dospěláckým. Nedávno jsme s Lívií Rajs čistily maminku a týraného chlapečka. Tatínek toho kluka mu dělal z běžného pohledu hrozné věci. Maminka si synovu situaci čistila ve třech terapiích. Chlapeček měl hotovo za dvě hodiny. V závěru vítězoslavně přišel a povídá, cituji.: „Už jsou táta i máma stejně.“ Milovaná maminka i „nenáviděný“ otec měli oba deset bodů. Asi vás nepřekvapí, že tahle změna přišla přesně v momentě, když maminka dočistila cit.: „Nikdy ho nemůže mít rád.“ Z celého srdce vám všem držím palce, abyste viděli, které strachy a bolesti týkající se vašeho dítěte tlačí na vašem srdci. A já se jdu konečně zbavit strachu říkat dětem i věci, které by je mohly v budoucnu negativně ovlivnit, nebo jim, nedejbože, vytvořit nějaké bloky. Nějak jsem si totiž nevšimla, jak přeopatrně se s nimi od té doby, co znám RUŠku, bavím. A oni se na mě tak moudře dívají, vědí svoje a především cítí tu obrovskou lásku, kterou ke každému z nich nevědomky vysílám. Dítě jednoduše neoblafneš! Vedle dětských témat najdete ve zpravodaji i osvědčené dospělácké rubriky a podnětné informace. Ať je čtení zábavné a přinese vám přesně to, co potřebujete.
KATKA KRÁLOVÁ
S láskou,
PRVNÍ DÍTKO RUŠÁCKÉHO PÁRU Ahoj Evičko a Karlíku, děkujeme za další číslo Rušovin, líbily se mi moc příspěvky lékařů a také vtípky aj. My se máme moc dobře, užíváme si rodičovství, já obzvlášť, neboť s Emičkou trávím nejvíce času. Roste nám jak z vody, už má kolem pěti kilo, začíná se na nás smát a všechno si prohlíží. Je moc hodná a je to takové moje sluníčko a já jsem ta nejšťastnější maminka. Ráda bych touto cestou poděkovala všem RUŠáčkům, kteří na nás na kurzu mysleli v den porodu 17.6.2012 a poslali nám svou energii a lásku. Porod - ačkoli trochu dříve a císařským řezem - proběhl v pořádku, bez problémů a komplikací, zkrátka ideálně. Já jsem byla také klidná a moc jsem se na Emičku těšila. Tedy posílám všem jedno velké DĚKUJI. Děkuji. Mějte se moc krásně, posíláme pusinky a pohlazení. Papa,
RUŠ maminka Sylvinka
OBSAH LISTOPADOVÉHO ČÍSLA Milí RUŠáci ● První dítko RUŠáckého páru
2
Zkušenost z druhé strany
12
Pomůžeš mi, když pomůžeš sobě
3-4
Novinky ve výuce
13
Pozdravy z asistence ● Pamatujete?
5
Zdravé dobroty s dýni
14
Dětská lehkost v terapii
6
Pohádka o červené bačkorce
15
Vtípky, Jak to vidí maminka
7
Nepolamte si hlavinku
16
Jak to vidí maminky
8-9
Chystáme pro vás
17
Jak vidí RUŠku děti
10 – 11
Co 2 příště? Vánoce!
18
2
POMŮŽEŠ MI, KDYŽ POMŮŽEŠ SOBĚ ! Milé zlaté RUŠačky! (Ne, že by si tenhle článek nemohli přečíst i RUŠáci muži, ale přeci jen se tohle téma týká více maminek a babiček, muži zpravidla na problémech svých dětí tolik nelpí. Pravda, i mezi silným pohlavím se najdou výjimky – tatínci a dědečkové, kteří by svým zlatíčkům snesli modré z nebe a nedopustí, aby si svůj život tvořili po svém .) Často nám píšete a voláte, že vaše dítíčko, sluníčko, mazlíček, váš nejdražší miláček, to něžné a čisté malé lidské stvoření má obrovský a velmi vážný problém. Klidně mu může být dvacet tři, na tom přece nezáleží, stále je milujeme...
BIJE SPOLUŽÁKY? BERE DROGY? LUDMILA CARTUS PHOTOGRAPHY
Počůrává se ve školce. Nechce chodit do školky, to kvůli tomu zlobivci od sousedů. Zlobí v družině. Nemůže se soustředit při fyzice (za to opravdu může ta učitelka, nemá pro děti cit a je pěkná megera, mně taky málem vynadala, když jsem za ní šla). Má ekzém. Zase je nemocný. Neposlouchá babičku a ona ho nechce hlídat. Má zase problém se šikanou, ti jeho spolužáci jsou velcí a silní a on je tak slabý, už od porodu byl často nemocný. Nechce jet na tábor. Bije spolužáky. Bere drogy. Kouří. Chodí pozdě domů z diskotéky. Nemůže si najít holku, cítí se tak osamocený. Střídá kluky. Nemůže dokončit diplomku, ona snad tu školu neudělá, co bude proboha dělat! Znáte to z kurzů, „tlučeme“ to do vás stále dokola. Dobře to víte a sami radíte jiným stejně „postiženým“. Ale jak se jedná o mě a moje pocity, nejednou je to jiné. Základní pravidlo metody RUŠ (a nejen metody RUŠ, platí to pro život všeobecně) je, že co mi vadí (a vadí znamená: mám u toho nepříjemný pocit. I když takhle malý...), je můj problém. Další známá zásada: svůj život si vytváříme sami. To, co se mi děje, jsou "jenom" důsledky předchozích příčin. MÝCH.
MYSLÍTE NA TO? HLEDÁTE, JAK MU POMOCt? TAK VĚŘTE, ŽE TO TAM MÁTE! Proč by to u vztahu s dětmi mělo být jiné? Pokud se vám tedy cokoliv na životě vašeho dítěte nelíbí, nezdá, trápí vás, mrzí, štve, je líto..... dají se příčiny toho najít a vyčistit. VE VÁS. A neříkejte, že je vám to jedno. Buďte upřímní sami k sobě. Myslíte na to? Hledáte, jak mu pomoct? Když se k tomu v mysli vracíte, máte potřebu o tom mluvit, napsat nám, pomoci mu..., tak věřte, že tam něco máte.
33
V klidu si sedněte a zamyslete se: Kdy v poslední době mi to vadilo? Projdu událost. Co je nejhorší? Kdy poprvé? Projdu a vyčistím. A světe div se: Můj nepořádný syn si začal uklízet hračky. Učitelka si ho nemůže vynachválit. Najednou všechno sní a bez pobízení! Moje nezdárná dcera odešla z té vysoké, kde se tak dlouho trápila, našla si práci a je spokojená. Zmizel ekzém. Ten nejhorší šikanující spolužák se s rodiči odstěhoval do jiného města a ostatní se s mým synkem začali kamarádit. Už se nepočůrává! Babička ho vzala na dovolenou k moři a každou sobotu večer mu chodí číst pohádky. Přinesl první jedničku ze školy. Už půl roku nebyl nemocný! Našla si přítele a je šťastná! Našel si práci a začal chodit na ryby – ten, co bral drogy. Zázraky? Ne. Skutečnost.
VÁŽNĚ
SI
JEŠTĚ
MYSLÍTE, ŽE MÁ
VAŠE DÍTĚ NĚJAKÝ PROBLÉM?
Vážně si ještě teď myslíte, že má vaše dítě problém? Vyčistili jste se a máte při představě toho problému pocit plný lásky? Pak ano. Nabídněte mu terapii. Nezapomeňte přitom na další základní pravidlo: rozhodnout se musí každý sám za sebe. Pokud je mu víc než 15, dejte mu číslo na terapeuta s certifikátem, rád a s chutí mu pomůže, protože s mláďaty se pracuje tak snadno. Je mu míň? No tak ho na terapii objednejte, s těmi nejmladšími pracují terapeuti ještě raději, protože jsou tak jasní a upřímní . Ovšem připravte se na zdolání otázek, proč voláte a jestli vám to vážně nevadí . Většinou to po jedné terapii pochopí a spontánně používají, když cítí potřebu. A někdy taky nepoužívají, protože se svobodně rozhodnou si to prožít. Anebo je to naučte vy . Přeji vám z celého srdce, ať se vaši blízcí, i malí, i dospělí, i staří, mění k obrazu vašemu, ať jsou spokojení, šťastní, svobodní a hraví. A ať vy jste spokojení, šťastní, svobodní a hraví.
EVA NEJEDLÁ
S láskou
Když RUŠáček tvoří…
VĚDĚLI JSTE, ŽE… …nejmladší „terapeutkou“
TEĎ
metody RUŠ je devítiletá
Hanička Havrilcová
Hanička, která úspěšně zvládla
Teď sedím Teď kroužím Teď zpívám Teď píši Teď vibruji
celý výukový kurz, jehož se zúčastnila se svými rodiči. A protože dokázala samostatně vést jednodušší terapie u
Teď cítím Teď vnímám Teď dýchám Teď toužím Teď miluji
dospělých, dostala jako první speciální dětský certifikát.
4
4
Teď tvořím své zítra
POZDRAVY Z ASISTENCE Byla jsem požádána, abych vám napsala něco o asistenci. Po několika hodinách přemýšlení, jak vám vyjádřit, co pro mě přítomnost na kurzech znamená, jsem se rozhodla pojmout to formou dopisu vám všem. Milí RUŠáčci, je mi ctí se s vámi již po několikáté setkávat na kurzech jako asistentka. Každý kurz i každá skupina je něčím výjimečná a originální, takže díky vám, s metodou RUŠ, prožívám skvělé a výjimečné chvíle svého života. Nikdy dřív jsem se s nikým tolik nenasmála a nenabrečela současně . Ráda vás pozoruji při práci. Je to neuvěřitelně poučné. Každý z vás svoji terapii prožívá různě, jinak vnímáte své emoce, pocity, své problémy, či jiné energetické změny. Přesto máte všichni něco společného, stejného. Je to obrovská síla. Síla a odvaha se postavit sami sobě a pomáhat si navzájem. Je krásné být při tom a sledovat, jak se začínáte rozsvěcet a zářit. A vždycky když s vámi tohle prožívám, dělá mě to šťastnou a spokojenou. Protože člověk pak vidí, že je tu něco, co má smysl. Moc vám za svou zkušenost děkuji. Na svých prvních kurzech jsem totiž tolik nestíhala vnímat, co se kolem mě děje. Na asistencích už si ale můžu celou atmosféru společně s vámi plně užít. A proto vydržte a pracujte. Od výborných terapeutů už je jen krůček k výborným asistentům. Je krásné se spolu s vámi cítit svobodně. Přeji vám krásný život plný štěstí a uvědomění, že kdykoliv budete mít nějakou zjitřenou bolístku, máte nástroj, jak odhodit další balvan. Anebo máte spoustu přátel RUŠáčků, kteří vám vždycky pomůžou. Buďte šťastní a těším se spolu s vámi na další setkání!
PAMATUJETE?
5
SIMI KORDAČOVÁ
DĚTSKÁ LEHKOST V TERAPII NEJDŘÍV MAMINKA, PAK SYNEK Honzíkova maminka u mě byla na terapii třikrát. Když se proti mně posadila poprvé, nepřeženu to, když řeknu, že byla uzlíček nervů. Po třetí terapii odcházela sebevědomá, usměvavá žena, která si mimo jiné v průběhu společné práce čistila i koktání svého syna. Poté, co jsme tuhle část dořešily, okomentovala ji tak, že jsem jako malá musela mít ráda puzzle. Jí totiž taky nejdřív rozeberu a pak poskládám do nového, neuvěřitelného obrázku: „Nikdy bych, Katko, nevěřila, že mi může být jedno, že moje dítě koktá.“ Poučená maminka se tedy po posledním setkání vydala domů s tím, že uvidíme, jak se Honzíkovo koktání vyvine a že případně přijdou i s osmiletým synkem. Netrvalo to ani čtrnáct dní a opravdu přišli. Jenda velmi odhodlaný se koktání zbavit, protože takhle to podle jeho slov už není dobrý. Hned od začátku si nešlo nevšimnout, že Honzík je živý kluk, takže mi bylo jasné, že nějaké sezení v křesle bude jenom zbožné přání terapeuta.
ŽITÍ V PŘÍTOMNOSTI Podle zaběhnutého postupu jsme se v přestávkách mezi hraním pustili do práce. Jenže ouha, žádná příčinná událost nebyla. Zásadní trauma před pěti lety, kde by Honzík poprvé zažil „nemůžu to říct“, se jaksi nekonalo. Takže co s tím? Jenda si totiž nepamatoval ani žádnou jinou událost, kdy by koktal. Přesto si ale byl jistý, že koktání je problém a že už ho nechce ve svém životě mít. Naštěstí mě napadla spásná myšlenka: „A kde se Ti to, Janečku, děje nejčastěji, že koktáš?“ Odpověď zněla, že ve škole. Kdy v poslední době ale nevěděl, poprvé už vůbec ne. Říkám mu tedy: „Tak víš co, vyprávěj mi, jak to nejčastěji probíhá, když ve škole koktáš.“ Na chvíli se zamyslel a pak už začal vyprávět příběh ze školy, který byl plný smutku, spojeného s tím, jak je jiný než ostatní, nemůže říct, co chce, a ostatní si s ním nechtějí hrát ani povídat. Pokud si dobře pamatuju, bylo to dohromady asi deset bloků. Mezi tím už se Honzík začal nudit, takže jsme situaci nechali ve stavu, kdy bylo možné jít se proběhnout, zahrát si hru na vymýšlení slov a zase jsme se v klidu mohli vrátit zpátky.
ČISTÉ, VYČIŠTĚNÉ DÍTĚ Nejkrásnější moment nastal v okamžiku, kdy Jeník už asi po třetí vyprávěl zážitek ze školy a pořád ho na tom něco štvalo, jen nevěděl přesně co. Vyprávěl, že ho paní učitelka vyvolá, on jde k tabuli, všichni na něj koukají, paní učitelka mu dá otázku, on se nadechuje, chce jí odpovědět a začne koktat. Už mi pomalu docházely nápady, když znova zafungoval spásný nápad a já požádala Honzu, aby se na sebe u té tabule podíval jako někdo úplně cizí a sledoval, jaký pocit chová k tomu koktajícímu klukovi tam.
LUDMILA CARTUS PHOTOGRAPHY
6
Najednou bylo v místnosti spoustu vzteku a na světlo světa vyplula věta: „Je hloupý, nemůže se vymáčknout.“ Po deseti opakováních v první osobě se v šedém výrazu tváře objevila jiskra. Znovu jsme převyprávěli celý příběh a tam jsem si znova uvědomila, jak rychle dokáží děti opustit svoje bolístky a zaběhnuté vzorce. Honzík totiž vyprávěl: „Jsem ve škole, paní učitelka mě vyvolá, tak jdu k tabuli, na něco se mě ptá, já se nadechuju a … mluvím normálně! Této, já už nekoktám.“ (Kdybyste tu se mnou teď seděli u počítače, viděli byste, že se mi ještě teď v oku zaleskla slza dojetí.) Protože maminka při své terapii zmínila dvě události, které časově stály u začátku synova koktání, rychle jsme je proběhli, vyčistili třemi bloky, co bylo třeba, a Honzík se rozsvítil ještě víc. S koktáním už to ale asi moc nesouviselo. Opět jsem si uvědomila, jak si vytváříme příčinné souvislosti, které ale žijí jen díky nám, v naší mysli. Vždycky dětem na začátku terapie slibuju, že si úplně nakonec, než zavoláme mamince nebo taťkovi, zahrajeme nějakou hru, jakou si vyberou. S Honzíkem jsme si hráli, ale vlastně celou dobu spíš povídal A když přišla mamka, podíval se na ní a suše jí sdělil: „Teta to ze mě dostala.“
BYLI JSME ÚSPĚŠNÍ… Ještě ten samý den jsem dostala od maminky zprávu: „Chci Ti říct, že Honza už nekoktá, ale teď potřebuju terapii zase já, protože nevím, jak zastavit to jeho povídání.“ Asi za měsíc jsem se s maminkou znovu viděla. Ukázalo se, že vedle koktání Jeník přišel i o nějakou sociální bariéru. Do té doby se nepouštěl sestry, neudělal bez ní krok, prostě se jí držel jako ocásek. Po terapii prý chodí po celé vesnici a hraje si a vykládá s každým, kdo má právě čas.
KATKA KRÁLOVÁ
VTÍPKY RUŠka bez vtipů je jako Karel s vlasy Blondýnky jdou do lesa pro vánoční stromeček. Po dvou hodinách hledání se jedna zeptá té druhé: „Tak co?“ „Ále, nikde nic.“ „Víš co? Tak vezmeme nějaký bez ozdob.“ Pepíček nechce jíst. Matka ho přemlouvá: „Miláčku, budeme si hrát na tramvaj. Ty budeš tramvaj a lžička s polévkou nastupující lidé.” Pepíček polyká lžičku za lžičkou a když už je talíř skoro prázdný, volá: “Konečná, všichni vystupovat!”
ZEPTALI JSME SE MAMINKY Mám tři dcery, dvě ve věku pubertálním a postpubertálním. Když jsem přijela domů z jedničky, našla jsem svůj pokojíček v značně neobyvatelném stavu, což je u nás celkem obvyklá situace. Nasadila jsem tudíž obvyklý výhrůžný tón a jala se jim razantně vysvětlovat, co všechno z mého pokoje okamžitě zmizí. Po chvíli jsem si ale všimla, že na mě Anička hledí s podivným, udiveným výrazem v obličeji. Přestala jsem jim spílat a zeptala se, co na mě tak divně kouká. Odpověď zněla: "Mami, ty nám nadáváš a USMÍVÁŠ SE u toho!"
KATKA HAMPLOVÁ
Blondýnka jde k pokladně a když už platí, tak povídá: „Igelitka by nebyla?“ Prodavačka povídá: „A co takhle kouzelné slůvko?“ Blondýnka se hluboce zamyslí: „Čáry máry igelitka..“ Ptá se učitel Pepíčka: „Proč jsi přišel pozdě do školy?" „Protože jsem vyšel pozdě z domu." „A proč jsi nevyšel dřív?" „Protože už bylo pozdě na to, abych vyšel dřív!" Příjde paní učitelka do třídy a říká: „Děti, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví.“ Postaví se Pepíček a paní učitelka se ho ptá: „Pepíčku, ty si myslíš, že jsi hloupý?“ „Ne, ale mně vás bylo líto, nechtěl jsem vás nechat stát samotnou!“ "Maminko, jak to, že máš tak hebké ruce?" "Protože nádobí umývá tatínek!"
7 7
JAK TO VIDÍ MAMINKY Naša
rodina RUŠkou žije denne, od kedy som
absolvovala terapeutický kurz. Žijú ňou i moje deti, Miškovi je deväť rokov a Katarínke sedem. Už sa nevedia dočkať, kedy vyjde kniha o Rušáčkovi, ktorý pomáha deťom. Prispievam Vám mojimi skúsenosťami a príbehmi mojich detí, možno sa v nich niekto nájde a pomôžu mu. Moje deti boli v minulosti veľmi často choré. Posledný rok ale neboli choré a nebrali žiadne antibiotiká. Je tomu vyše roka, čo som aj ja bola na terapeutickom kurze a ja viem, že vietor fúka odtiaľ.....Vyčistila som si strachy o deti a strachy, že budú choré...... a oni už nie sú...
ZUZANA LUKÁČOVÁ
Moja dcéra mala 13 rokov, keď prišla zo školy a už vo dverách mi oznámila, že jej triedna učiteľka si na ňu zasadla, že je to „sviňa“, zlá, drzá a nespravodlivá. Rozhodla sa, že skúsi to so mnou prejsť metódou RUŠ. Najskôr som s ňou riešila MATKU, teda mňa a bolo to pre mňa veľké prekvapenie, koľko negácií som jej počas tak krátkej doby v jej živote vedela urobiť. A tak sme si to „čistili obe“. Dostali sme sa postupne k učiteľke a „spracovali“ sme ju. Prešlo pár dní a moja Barborka chodila zo školy kľudná a v pohode a nespomínala už problém s učiteľkou. Opýtala som sa jej teda, ako to s triednou učiteľkou má. Povedala: “Moja učiteľka je úplne v pohode, normálna a správna, ale NEMYSLI SI, ŽE TO JE TVOJOU RUŠKOU“
PEŤKA MIKULÁKOVÁ
Raz ráno okolo 5:00 hod. za mnou pribehla do spálne Katarínka s tým, že nemôže spať a veľmi ju bolí bruško. Napadlo ma, že s ňou pôjdem na pohotovosť, lebo veľmi stonala. Asi 10 minút pri mne ležala a vzdychala od bolesti a ja som premýšľala čo urobím. Napadlo ma, že to urobím Ruškou. Nechala som Katarínku opakovať naše známe „prijímam, že…“, urobila to asi päťkrát a ja som opakovala s ňou a keď ona nevládala, tak za ňu. Hneď na to ju naplo na vracanie, vyzvracala sa a spala až do 11:00 dopoludnia. Keď sa zobudila, bolo už všetko v poriadku. Raz Miško ležal na posteli a vravel, že ho bolí hlava, tak Katarínku spontánne napadlo a vraví mi: „Mamka, ja viem ako mu pomôžem!“ a začala cvičiť vedľa neho v izbe Sufijské cvičenie. Myslela na neho a posielala mu lásku a uzdravenie. Miškovi som dala k tomu prijať pár myšlienok a hneď nato zaspal, ráno bolo všetko v poriadku. A ešte ma napadá zaujímavý pohľad ako deti vnímajú RUŠku: Miško mi vraví: „Mamka, to slovo prijímam je úžasné!. Bol som s ockom nakupovať a hovoril som si „Príjímam, že mi ocko nekúpi Beyblade (to je taká hračka). A predstav si mamka, že ocko mi ho kúpil !„ Alebo mi Miško vraví: „Mamka, ráno keď som išiel do školy som si spomenul, že som si zabudol doma Zorničku. Mali sme ju priniesť do školy a ja som sa zľakol, že som ju zabudol. Tak som si začal cestou do školy opakovať „Prijímam, že som zabudol Zorničku.“ A predstav si mamka, keď som prišiel do školy a pozrel sa do tašky, tak tam tá zornička bola!“
88
ZUZANA LUKÁČOVÁ
Synek Miško sa mi pred pár mesiacmi začal pocikávať. Nie veľa, ale ráno mal vždy premočené pyžamko. Prvá myšlienka bola, že to musím riešiť s lekárom. Potom som si uvedomila, že sa to dá vyriešiť aj RUŠkou. Zavolala som si Miška k sebe a opýtala som sa ho, či to chce riešiť. Vravel že áno, lebo aj jeho asi mrzelo, keď sa ráno zobudil a bol pomočený. Keď sme si večer pred spaním k tomu sadli, moja prvá otázka bola: „Miško, čo sa deje? Spíš celú noc? V noci sa zobudíš, keď ti náhodou treba ísť na záchod?“ Miško odpovedal: „Áno ja sa zobudím“ ale hneď na to dodal „Keď ja sa bojím ísť na záchod, keď sa v noci zobudím.“ začali sme jak inak než opakovať. „A čoho sa bojíš? Keď chceš ísť večer na záchod, na čo myslíš?“ zneli moje otázky. Miško odpovedal: „Bojím sa, že na mňa niekto vyskočí spoza rohu“. Opakovali sme a jemu sa uľavovalo. „A čoho sa bojíš? Čo najhoršie sa môže stať? “ pýtala som sa zase ja. „Že ma poškriabe“ odpovedal on. Už si teraz nepamätám, či hovoril aj o nejakom strašidle, ale viem, že som mu dala prijať všetko, čo z neho vypadlo. Potom už nemal žiadne nepríjemné pocity, tak sme urobili kontrolu: „A teraz Miško, keď si predstavíš, že ideš večer na záchod, ešte sa bojíš?“ Miško: „Už ani nie, ale...keď ja sa bojím všetkého“. Nechala som ho teda ešte opakovať “prijímam, že ja sa bojím všetkého“. Kontrola ešte raz. A teraz, keď si predstavíš, že sa v noci zobudíš a ideš večer na záchod, aký máš pocit? Bojíš sa niečoho? Miško mi kľudne odpovedal: „Už nie, už pôjdem na záchod, keď sa náhodou v noci zobudím.“ A potom zaspal. Odvtedy sa nepocikáva.
Bola som so sedemročnou dcérou Karin na plavárni a tam som s
ZUZANA LUKÁČOVÁ
trénerkou zistila, že má veľký strach ponoriť hlavičku do vody. Pri kreslení doma som sa jej pýtala prečo. Odpovedala, že sa bojí, že sa utopí. Pýtala som sa jej, kde to vlastne počula. Vravela, že jej to hovorieva dedko na prázdninách. „Utopíš sa!“ Spracovali sme to veľmi rýchlo pri tom kreslení. A už na ďalšom tréningu moja malá dcéra plávala s hlavou ponorenou vo vode a nevedeli sme jej vysvetliť, že hlavu pri plávaní môže dať v kľude niekedy aj nad vodu.
PEŤKA MIKULÁKOVÁ
9 9
LUDMILA CARTUS PHOTOGRAPHY
Ach jo, ta naše holka má zase rýmu, já se z toho zbláznim. Co s ní budem dělat?“ Takhle nějak jsem reagovala.
„
Dcerka šla na kutě s ucpaným nosem a já se utrápeně svalila do křesla. Asi ji odvedu k bylinkářce. Ne, kdepak, lepší bude solná lázeň. Každopádně by se na ni někdo měl podívat. Musím jí přece pomoct. Nemůžu to takhle nechat. Musí být zdravá. Jsem za ni zodpovědná. Bla bla bla … (Poznáváte se v tom taky?) „Co kdyby sis to vyrušila?“ podotkl manžel. „Hm,“ já na to (a mračím se na něj). Musím pro ni přece něco udělat! Co by tak bylo nejlepší? Neměla bych ji objednat ke Karlovi? Ještě chvíli hraju tu hru se svojí všetečnou myslí, než se odhodlám. A konečně pro tu holku něco udělám. Hádejte co? Co ti na tom nejvíc vadí? Kdy poprvé? A následuje jedna popsaná „á čtyřka“. Ráno dcerka přicupitá do obýváku a já se ptám: „Tak co ta tvoje rýma?“ Dcerka: „Jaká rýma?“ Já: „No ta tvoje. Máš přece rýmu?“ Dcerka: „Nemám.“ Já: „Ale včera jsi měla.“ Dcerka: „Já jsem nikdy neměla rýmu.“ „Hm,“ já na to (a usmívám se). Komu to vadí… no však to znáte Děťátka naše sladký. Co bychom pro ně neudělali (y), že? Krásný den a díky za sdílení,
HANKA HAVRILCOVÁ
A CO SI MYSLÍ O RUŠCE DĚTI? Když jsem poprvé slyšela o metodě RUŠ, divila jsem se, co to všechno dokáže s člověkem udělat. Například moje mamka. Dřív byla hodně náladová, domů se vracela se špatnou náladou. byla unavená a neměla na mě moc čas. Když poznala metodu RUŠ, přestala být náladová, domů se vracela s výbornou náladou a konečně na mě měla čas. Víc jsme si rozuměly a mamka si našla ideálního přítele. Našli jsme si hezký byt a mamka byla šťastná, teda ještě je šťastná. Metoda RUŠ je podle mě výborné léčení. Doporučuju ji všem lidem, který mají s něčím potíže, s čímkoliv. Děkuju ti METODO RUŠ A HLAVNĚ DĚKUJU EVIČCE A KÁJOVI .
NIKOLA VAŇKOVÁ
10
Naša dcérka Emilka (v súčasnosti 9 rokov) mala panický strach zo psov či psíkov od útleho veku. Stačilo prejisť po ulici a hoci aj vidieť psíka na vodítku alebo dokonca niekomu na rukách už zdiaľky (vôbec nemusel „bafnúť“ nečakane spoza ohrady) a my sme prechádzali na druhú stranu a Emilka s hrôzou sledovala psíka, až pokiaľ nezmizol z dohľadu. Myslím, že nemá zmysel popisovať, ako sme bojovali so záchvatmi plaču a inými podobnými reakciami na akéhokoľvek psa. Napokon sme si uvedomili, že sami našej dcére s týmto problémom pomôcť nevieme a začali sme pátrať... Naša veľmi dobrá priateľka nám poradila metódu RUŠ, Emilka si veľmi priala nebáť sa psov, no a tak sme sa vydali do Galanty. O celej terapii – či skôr zážitku – na tomto mieste niečo prezradí naša dcérka, my sme ju zanechávali u terapeutky Eriky s informáciou, že sedenie trvá maximálne 3-4 hodiny a u detí to ide rýchlejšie... Keď som mala 4 roky som sa zľakla psa. Odvtedy som sa bála psov. Vždy keď som videla psa, som vyskočila na ocina. Niekedy povedala mamina, že to musí skončiť a išla som na RUŠku. Prišla som ku Erike a povedala som jej svoj príbeh. Predebatovali sme spolu situáciu a Erika mi povedala akoby som sa toho zbavila. Od vtedy sa psou nebojím, pretože si to viem vyrušiť. My k tomu len môžeme dodať, že celá terapia trvala 15 minút a keď sme pre Emilku prišli, sedela na gauči a mala na sebe dvoch psíkov... Odvtedy problém so psíkmi, psami (ani vybafujúcimi) nemáme (odvtedy prebehli dva roky)... Len pre úplnosť – Emilka síce nevie metódu RUŠ ako takú popísať, vie ju však použiť pri akomkoľvek probléme.
EMÍLIA A MIROSLAV CINOVI
11 11
ZKUŠENOST Z DRUHÉ STRANY Všem čtenářům přeji krásný den. Jmenuji se Petra a moje terapeutka mě poprosila o sepsání mé osobní zkušenosti s terapií RUŠ. Je mně něco přes 30 let a vždy jsem se zajímala o psychologii. Ve své těžké životní situaci, kdy jsem procházela domácím násilím, jsem pročetla rady psychologů i mnoho odborných článků na toto téma, a stejně jsem věděla, že mě nedokáží zbavit toho, co se děje v mé hlavě. Jednoho krásného dne se můj manžel úplnou náhodou, o které dnes tvrdím že není, odstěhoval. Doma konečně po letech nastal tolik vytoužený klid, ale já se stále v noci probouzela strachem, pořád se mně vracely prožité události. Takhle jsem se trápila rok, už jsem byla rozhodnutá, že navštívím odbornou poradnu. V této době mně byla opět shodou velkých náhod nabídnuta terapie RUŠ. Říkala jsem si, že ji vyzkouším, že je to pořád lepší varianta, než si nechat předepisovat antidepresiva, které vás jen utlumí.
Musím napsat, že v té době jsem byla po fyzické i psychické stránce na bodu mrazu, bez práce, partnera, s nulovým sebevědomím. Navštívila jsem tedy svou terapeutku, sama jsem byla zvědavá, jak sezení bude probíhat, protože i když se ptáte, co vás vlastně čeká, moc konkrétního se nedozvíte. Musím napsat, že v té době jsem byla po fyzické i psychické stránce na bodu mrazu, bez práce, partnera, s nulovým sebevědomím. Manžel mě doslova přejel jako buldozer. Po prvním sezení jsem odcházela s pocitem čisté hlavy a s přesvědčením, že jsem schopná vystudovat dvě vysoké školy najednou. Absolvovala jsem dvanáct hodin intenzivní terapie metodou RUŠ, a bylo to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Pročistily jsme vztahy, veškeré bloky a další problémy. Získala jsem nejen jedinečný pocit lehkosti, ale také nový náhled na sebe sama, svět, život, ale také jsem poznala jedinečného člověka a kamarádku ve své terapeutce. Chtěla bych jí tímto poděkovat za její čas a ochotu. Je to půl roku, co jsem si poprvé sedla do křesla a zavřela oči. Nedávno jsem sama řekla, že jsem asi trošku cvok, protože se mně dějí v životě věci, které chci, jen nikdy nevím, jakým způsobem se stanou. Dnes mám práci, jsem bez depresí, nedávno jsem utekla operaci, o které vím, že není potřeba, potkala jsem chlapa svých snů, mám přátele, šťastné děti, je ze mě vegetarián. Můžu říct, že žiju šťastný život. Ale hlavní je pocit vyrovnanosti, který je k nezaplacení.
Po prvním sezení jsem odcházela s pocitem čisté hlavy a s přesvědčením, že jsem schopná vystudovat dvě vysoké školy najednou. Každý den se posouvám dál, přestala jsem číst noviny, sledovat televizi. Vždy jsem tíhla k hudbě a umění, tak si je teď užívám a přemýšlím, co ještě chci v životě. Je to spousta drobností, ale teď jsem na půli cesty za jedním velkým snem, který si splním. Projít se po Abel Tasman coast s milovaným člověkem. Raději se nedívejte, kde to je. A do Čech se budu vracet už jen jako turista. Tak mně držte pěsti, ať to zvládnu. Všem přeji hodně štěstí.
S LÁSKOU , PETRA
12
Co je nového v RUŠce?
NOVINKY ROVNOU OD KARLA Milí RUŠáčci, na příští rok připravujeme nový systém metody RUŠ. Důvody jsou následující. V současné době dostává certifikát na RUŠ 2 a 3 většinou okolo třiceti procent účastníků. Jinými slovy 70% lidí bývá více či méně zklamaných. Je pravda, že by si to měli vyčistit… bla, bla, bla. Certifikát nedostávají z těchto důvodů:
1. chybný záměr 2. nevyřešené vlastní negace - vlivem nich neovládají teorii, nebo praxi, nebo oboje 3. vkládají do terapie jiné techniky - vlivem toho se terapie prodlužuje, někdy znemožní Mým základním záměrem je, aby co nejvíc lidí bylo co nejdříve šťastných. Řešení vnímám poměrně jednoduché: vyřešit co nejvíc problematických vztahů a zatěžujících situací. Jako přirozený důsledek žiju šťastněji a jde mi všechno lépe, i terapie RUŠ. Ti, kdo se zúčastnili pětidenního kurzu Úspěch, hojnost, intuice, zažili úžasný kurz hlavně proto, že na sebe nijak netlačili, o nic až tak zásadního jim v podstatě nešlo, ani o žádný certifikát. O to víc se vyčistili, celkový efekt pro ně byl významnější. Proto tento nový systém.
RUŠ 1: teorie a praxe metody RUŠ, čištění základních vztahů, čištění problémů. RUŠ 2: dočištění všech vztahů a nepříjemných událostí. Podmínkou je RUŠ 1. RUŠ 3: úspěch, hojnost, rozvoj intuice. Bez intuice se špatně žije, natož RUŠáček bez peněz je jasně nedočištěn. Věděli jste, že židi vnímají chudobu jako nemoc? Podmínkou je RUŠ 1 + 2. RUŠ 4: výuka pro terapeuty metody RUŠ – 1. stupeň s certifikátem. Podmínkou je RUŠ 1 + 2 + 3. RUŠ 5: výuka pro terapeuty RUŠ – 2. stupeň s certifikátem. Samozřejmě na něj můžete až po úspěšném zvládnutí RUŠ 4, tedy s certifikátem. Každý z kurzů si můžete samozřejmě také zopakovat.
Dříve jsem to chtěl co nejvíce urychlit. Nejlépe to do lidí všechno „nalít“ během víkendu. Řada lidí ale k RUŠce jen „přičichla“ a hledají dál, protože jejich vlastní negace je ujišťují, že tak to doopravdy je. A mají (svoji) pravdu. Dříve jsem taky říkal, že je RUŠka pro každého. Tento svůj názor jsem opravil: RUŠka není pro každého. Je jenom pro odvážné. Je pro ty, kteří se dokáží postavit čelem svým problémům. Je pro ty, kteří nesklouznou k pohodlnému hledání viníků (je to celosvětově oblíbené, tak proč ne já?), ale k uvědomění, že svůj blbej pocit jsem si způsobil/a svojí blbou myšlenkou. Dokud to v sobě nezměním, budu to žít dál. Na základě četných zkušeností chci, aby po RUŠ 3 naši absolventi žili plnohodnotné životy bez úsilí. A pokud jim v tom bude ještě něco bránit, aby si to dokázali co nejdříve vyřešit. Buď sami, anebo s kvalitním RUŠáčkem v systému. V systému je i další výrazný prvek – následná péče o absolventy kurzů. Ale o tom se dozvíte, až přijde čas. Bližší informace, a také co konkrétně bude změna znamenat pro každého z vás, vám podrobně vysvětlíme v samostatném mailu. Můžete ho čekat během prosince.
S LÁSKOU KAREL 13
ZDRAVÉ DOBROTY S DÝNÍ JEDNODUŠE SKVĚLÝ, SKVĚLE JEDNODUCHÝ DÝŇOVÝ KRÉM – POLÉVKA HÓKAIDDÓ suroviny 1 litr vody 1 středně velká dýně Hókaidó lžička sypkého zeleninového bujónu případně sůl podle vaší chuti a k tomu
postup Dáme do hrnce vařit vodu a než začne vřít, nakrájíme dýni a další ingredience. Vhodíme vše do vody a vaříme zhruba půl hodinky. Necháme mírně vychladit a rozmixujeme. Při buď: podávání můžeme ozdobit nasekanou 2 velké cibule pažitkou, petrželí nebo opraženými bobkový list dýňovými semínky. K polévce servírujeme anebo: zvlášť dýňový olej. Každý si dá, kolik je mu 4 stroužky česneku (můžete víc – podle vaší chuti)libo. jeden kořen petržele nakrájený anebo podruhé: 2 stroužky česneku 2 lžičky čerstvého strouhaného zázvoru (zase můžete víc nebo míň – podle vaší chuti) lžička kari
EVA NEJEDLÁ
CESTOVINY S OMÁČKOU ZO ŠPAGETOVEJ TEKVICE A HOKKAIDA
… podle LUBKY ZÁHRADNÍKOVÉ suroviny: 400g cestovín 1ks menšia špagetová tekvica 1ks malé hokkaido 0,3- 0,5 l smotana na varenie 1 cibuľa cesnak olej na pečenie prípadne aj tekvicový olej na dochutenie tekvicove semienka kari 2dcl zeleninový vývar alebo PL zeleninovej prísady do jedal bez glutamanu PL sojovej omacky (nemusí byt) soľ a trošku čierneho korenia
postup: Špagetovú tekvicu rozdelime na polovicu,vyčistime lyžicou od semiačok a dáme varit do osolenej vody na 10minut.Vyberieme a povychladnuti vydlabeme dužinu,ktorá sa krasne oddeluje od šupky. Medzi tým na posolenom oleji opražíme nadrobno nakrájanú cibuľku a roztlačený cesnak.Pridáme dužinu zo špagetovej tekvice ,krátko opečieme,dolejeme smotanu a pridáme koreniny.Podusíme cca 10min .Na suchej panvici opražíme tekvicové semiačka. Ak máme hokkaido,toto očitíme ,pokrajame na kocky aj so šupkou a opečieme na posolenom oleji a cesnaku. Uvarené cestoviny zmiešame s omáčkou so špagetovej tekvice,navrch pridáme opečené hokkaido,opražené semiačka a dozdobíme lístkami bazalky a cherry paradajkami.
DOBROU CHUŤ 1414
pro menší RUŠáčky
POHÁDKA O ČERVENÉ BAČKORCE Kdepak, děti, to není žádný omyl, tohle není pohádka o Červené Karkulce. Povím Vám pohádku o červené bačkůrce. Byla jednou jedna holčička jménem Jaruška, a ta měla převelice ráda červenou barvu. A tak se jí náramně líbilo všechno, co bylo jenom trochu červené, jako třeba babiččina sváteční blůzka nebo maminčin vánoční ubrus. Měla ráda slunéčka sedmitečná a červené růže a dokonce jí chutnaly i všechny červené plody, jako třeba jablíčka nebo jahody. A čaj, ten měla nejraději ze šípků. Znáte, děti, ještě jiné červené dobroty? A kterápak je ta Vaše nejoblíbenější laskomina? A tahle Jaruška, tomu se už nebudete vůbec divit, nosí červené bačkůrky. Takové krásné, jahůdkové, je na ně opravdu pyšná. Chodí s ní každý den do školy, pěkně uložené v sáčku na obuv. A i když ty bačkůrky na první pohled vypadají obě skoro stejně, tedy jedna je levá a druhá pravá, to se rozumí, přece jsou každá docela jiná. Jsou to pohádkové bačkůrky, a tak si spolu v sáčku špitají. Levá povídá: „Jupííí, dneska máme čtení, to se zase budeme učit nové písmenko!“ A pravá se smutně chvěje. Bojí se totiž, že to nové písmenko ještě Jaruška neumí napsat. Co když jí to nepůjde? To pravou bačkůrku opravdu trápí. A tak zatímco levá povykuje a nemůže se už dočkat hodiny čtení, pravá je ustrašená čím dál víc. Co když Jaruška něco poplete? Co když při čtení udělá chybu, až ji paní učitelka vyvolá? Jsou to pohádkové bačkůrky, děti, a tak se začínají dít pohádkové věci. Levá bačkůrka se tetelí radostí, je to zkrátka správná devětadvacítka, ale co pravá? Ta se zmenšuje a zmenšuje, až je nakonec o 3 čísla menší než levá! To samým strachem a obavami, jak to všechno dopadne a jestli Jaruška ve škole uspěje. A tak když Jaruška vyndá ze sáčku bačkůrky, aby si je obula, nevěří svým očím. Levá je veliká tak akorát, ale pravou ne a ne obout. Co teď? Jaruška přemýšlí, moc času na to nemá, za chvíli už zazvoní na přípravu, a tak levou bačkůrku uloží zpátky do sáčku a pravou mrští do kouta. Rychle si obuje cvičky, které má v šatní skříňce nachystané na tělocvik, a maže do třídy. Pravá v koutě za skříňkou pláče. Docela potichu, tak že ji ani pan školník neslyší, ale moc smutně. A levá na ni volá ze skříňky: „Cos to vyvedla, pravá? Vždyť takhle nebudeš Jarušce nic platná.“ „Když já za to nemůůůůžu,“ vzlyká pravá. „Nemůžu, nemůžu,“ levá na to, „a kdopak za to může?“ „To ten můj strach,“ špitne pravá. „Já když se začnu bát, tak se začnu zmenšovat a smršťovat a krátit, až to takhle dopadne.“ To on strach umí, děti. Ale co teď? Ještě že je levá taková všetečka, na tu si žádný strach nepřijde. Vykrade se ze sáčku, a protože je pohádková, umí se dokonce protáhnout i ven ze skříňky, a jde své kamarádce na pomoc. „Ták, teď jsme na něj dvě, tak mi ten svůj strašný strach ukaž, já s ním zatočím!“ řekne odvážně. Pravá chvíli váhá, ale pak si dodá odvahy a ukáže levé, jak moc se bojí: Třese se, chvěje a vzlyká, až se i plechové školní skříňky natřásají a rachotí. A levá ji přitom jednou rukou pevně drží za mašličku a druhou rukou hněte všechen ten strach do kuličky. Honem, honem, aby jí ani kousek neutekl. Tááááák. A teď je to už veliká černá koule. Pravá se konečně přestala třást. Vypadá to, že už všechen svůj strach pustila na svobodu. „A teď si tu svou strašnou strašáckou kouli potěžkej!“ povídá levá a podává pravé strašáka kuličku. Pravá se jí nesměle dotkne. Strach je teď tedy celý venku. Cítí, že se jí krapítek ulevilo, ale kam s ním? Paní uklizečka s velikým pytlem na odpadky tudy touhle dobou nechodí. A zatímco levá přemýšlí, kam by tu kuličku jenom schovala, aby už nemohla pravou bačkůrku strašit, pádí kolem moucha. Ta, co poradila Jiříkovi, která panna je Zlatovláska, a to je ta nejchytřejší ze všech much. Ta
15 15
už panečku něco viděla a slyšela! „Jak vás tak poslouchám, potřebujete moji pomoc,“ zabzučí a usedne na roh skříňky. „Máte štěstí, zrovna letím od Nejedlých, bydlí tady v sousedství, kousek za městem. Zaslechla jsem, jak si s jednou velice nešťastnou dámou povídají o nějakém zaříkávání, co prý platí nejenom na domácí strašáky a sklepní bubáky, ale taky na strach. “ A protože jde zrovinka kolem pan školník, nakloní se moucha k pravé bačkůrce a pošeptá jí to zaříkávání do ucha. Přesně tak, jak ho u Nejedlých vyslechla. Pravá si ho drmolí a opakuje, aby ho nezapomněla, ale co to? Kulička se zmenšuje a zmenšuje a bačkůrka roste a roste, až je nakonec kulička docela pryč a bačkůrka je velká zase jako dřív. Bum! To spadl levé bačkůrce kámen ze srdce. Pan školník se otočí, když tu ránu slyší, ale nikde nic. Neví, že dvě šťastné červené bačkůrky, obě už zase stejně veliké, se ve svém sáčku vesele smějí a těší na Jarušku. Pravá je teď možná o něco červenější než dřív, to samou blažeností, že na svůj strach vyzrála, a levá se zase červená pýchou, že pomohla kamarádce. Tak že jsou nakonec obě úplně stejné A Jaruška? Ta se mezitím naučila písmenko Té a šlo jí to dnes ve škole výborně, protože se ani trochu nebála, že udělá chybu.
HANIČKA HAVRILCOVÁ
NEPOLAMTE SI HLAVINKU Jestliže jsme před třemi dny měli den, který předchází pátku, který den
?
budeme mít pozítří
Každé písmeno následující úlohy zastupuje jistou číslici. Kterou?
ABCD BCD CD D ---------2222
A= B= C= D=
KATKA KRÁLOVÁ VYLUŠTIL/A JSI OBA ÚKOLY? POŠLI ŘEŠENÍ DO 12.12.2012 NA ADRESU: Eva Nejedlá Sluhy 242 pošta Mratín 16 250 63 A TŘI Z VÁS DOSTANOU SLADKOU ODMĚNU!
CHYSTÁME PRO VÁS PŘEDNÁŠKA O METODĚ Pozvání pro každého, kdo touží změnit svůj život. KDY: ve středu 12. prosince, začátek v 18:30 KDE: Sluneční čajovna, Osvobození politických vězňů 341, 272 01 Kladno http://slunecnicajovna.cz
VSTUPNÉ: 150,- Kč, předprodej v čajovně. Trampoty zruš metodou
!
NOVOROČNÍ SETKÁNÍ S METODOU KDY: v úterý 8.ledna, začátek v 18:00 Setkání je určeno pro terapeuty RUŠ, absolventy našich kurzů, jejich blízké a přátele, a také pro vás všechny, kteří máte chuť pobýt s námi a dozvědět se něco o metodě RUŠ.
CO MŮŽETE OČEKÁVAT: Přátelské povídání, sdílení, vánoční pohodu a tiché rozjímání při vánočních koledách, pokud bude zájem tak samozřejmě i odpovědi na vaše otázky. Setkání je zdarma, můžete přinést něco na zub - jen tolik, co sami sníte :-)
PŘIHLÁŠENÍ: Prosím, napište mail, že přijdete, ať víme s kolika lidmi máme počítat a kolik čaje uvařit. Děkujeme.
KDE: U nás doma na adrese: Sluhy 242, pošta Mratín, 250 63
KURZ S METODOU
– ZDRAVÉ OČÍ/VIDÍM SKVĚLE
KDY: 10. – 13. ledna 2013, Zvířetice Kurz je určený pro účastníky minimálně výuky RUŠ 1. Je vhodný pro ty z vás, kteří na sobě chcete dále pracovat, máte jakýkoliv problém s očima či viděním a jste rozhodnutí vidět dobře, jasně, čistě, skvěle.
CENA: 3 900,- Kč + ubytování a strava PŘIHLÁŠENÍ: Nejlépe mail
[email protected], do kterého uveďte vaše jméno a příjmení. Pokud je u vás nějaká změna od předchozích kurzů, pak i adresu, telefon, email.
17
CO PŘÍŠTĚ? VÁNOCE! Příští číslo RUŠovin vyjde těsně před Vánoci. Nebude mít svoji obvyklou podobu, ale bude slavnostní, sdílející a především vánočně laděné. Byli bychom velmi rádi, kdybyste napsali, jak například slavíte doma Vánoce, co dobrého si vaříte, případně poslali rodinný recept. Co je ale úplně nejdůležitější: NAPIŠTE VZKAZ, PODĚKOVÁNÍ, VÁNOČNÍ PŘÁNÍ KOMUKOLI Z RUŠÁCKÉ RODINY. A my ho velmi rádi otiskneme. Těšíme se na ně do 12.12.2012 .
RUŠoviny zpravodaj metody RUŠ Na textové přípravě čísla se podíleli: Eva Nejedlá, Karel Nejedlý, Hana Havrilcová, Sylva Sedláčková, Simona Kordačová, Katka Hamplová, Zuzana Lukáčová, Petra Mikuláková, Nikola Vaňková, Emília a Miroslav Cinovi, Emilka Cinová, klientka Petra, Lubka Záhradníková, Petra Zajícová, Martin Borgula a Katka Králová. Autory obrazů a fotografií jsou: Ludmila Hartus Photography, Eva Nejedlá, Miroslav Mandl a Katka Králová Četbou těchto novin přispíváte na konto svých vědomostí, zkušeností a objevů ve světě metody RUŠ a děláte radost jejich přispěvatelům. Všem srdečně děkuji za spolupráci.
PRO TY, CO ČTOU AŽ DO KONCE
Jeden starý muž se kdysi vydal na večerní procházku po mořském břehu. Slunce už zapadalo a teplý vzduch voněl odcházejícím létem. Byl odliv. Moře ustoupilo z pobřežních mělčin a odhalilo místa, která ještě před pár okamžiky byla jeho dnem. Až kamsi za obzor se podél břehu táhl široký pruh mokrého písku, zbrázděný stružkami odplývající slané vody. Čilé ryby odplavaly, ale na suchu uvázlo bezpočet velikých hvězdic; pláž jimi byla poseta kam až jen oko dohlédlo. Vtom si stařec všiml chlapce, který kráčel po břehu a sbíraje hvězdice z písku, vracel je zpátky do moře. "Proč to děláš?" zeptal se ho. "Příliv bude až ráno," odvětil chlapec. "Hvězdice by uschly." "Jen se podívej, kolik jich tu je," mávl starý muž rukou směrem k obzoru. "Ani kdybys sbíral celou noc, nezachráníš je. Myslíš, že to, co děláš, má nějakou cenu?" Chlapec zamyšleně pohlédl na hvězdici, kterou právě držel v ruce. "Myslím, že zrovna pro tuhle ano," řekl potom. Příběh volně přepsaný podle vyprávění J.D. Bauma
18
