OVINY. DUBEN 2013 zpravodaj metody RUŠ ZE ZIMNÍHO SPÁNKU. Ludmila Cartus Photography

OVINY DUBEN 2013 zpravodaj metody RUŠ

Ludmila Cartus Photography

JARNÍ VY

ENÍ

ZE ZIMNÍHO SPÁNKU

OD EVIČKY NA ÚVOD Milí přátelé, RUŠáčci, zdravíme vás srdečně s prvním číslem našeho časopisu v roce 2013. Rok pro nás začal pracovně. Hned na začátku ledna proběhl v historii RUŠky první kurz se zaměřením na oči. Výsledky nás příjemně překvapily – více si o tom můžete přečíst v samostatném článečku a se svými zážitky z kurzu se s vámi podělí účastník David. Následoval poslední certifikovaný kurz RUŠ 2 a byl taky moc příjemný a úspěšný. Více než polovina účastníků odjížděla domů s certifikátem. To je výrazný posun od toho podzimního. Pomohlo k tomu taky mailové opakování učiva z jedničky před kurzem. Účastníci přijeli „našprtaní“ a s dočištěnými základními vztahy. V únoru, jak zřejmě víte, jsme měli dovolenou. Po intenzivním roce plném kurzů a práce, jsme si cestu po jižní Indii opravdu užili a změnu činnosti vychutnali do posledního kousku duše. Cesta nám přinesla mnohá poznání, pochopení, setkání, souznění, zážitky a prožitky. Ti, kteří přišli na setkání s promítáním fotek u nás doma, mohli pocítit kousek té nevšednosti a niternosti. A pro vás ostatní připravíme článek s krátkou fotoreportáží do příštího čísla RUŠovin. V březnu už jsme zvládli kurz „jedničku“ a poslední certifikační „trojku“. Účastníci obou kurzů nám udělali velkou radost (věříme, že i sobě ). Nováčci byli vnímaví a učenliví a jejich výsledky skvělé. No, a ze „trojky“ odjíždělo 20 nových kvalitních terapeutů. Paráda. Vůbec byl tento kurz výjimečný a pokud někdo odjel bez certifikátu, bylo to jen díky jeho nejistotě v sobě či při vedení klienta, nikoliv, že by neuměl teorii, nebo že by neměl RUŠku zažitou, jak to bývalo dřív. Kurzem RUŠ 3 v březnu tedy skončily „staré“ kurzy. A protože vás máme rádi a záleží nám na vás, neděláme „tlustou čáru“ za minulostí, ale nabízíme vám, služebně starším, tento vstřícný přechod na nový systém: Když mám: Pětidenní RUŠ 1 zopakuju si RUŠ 1)

pokračuji RUŠ 2 (pokud to zvládnu do roka po absolvování RUŠ 1. Pokud ne,

Pětidenní RUŠ 2 bez certifikátu

pokračuji opakováním RUŠ 2

Pětidenní RUŠ 2 s certifikátem pokračuji RUŠ 3 - HOJIN (pokud mám HOJIN z roku 2012, můžu rovnou na RUŠ 4, pokud to zvládnu do roka, pokud ne, zopakuju si RUŠ 2) Pětidenní RUŠ 3 bez certifikátu pokračuji RUŠ 3 - HOJIN (pokud mám HOJIN z roku 2012, můžu rovnou na RUŠ 5, pokud to zvládnu do roka od kurzu RUŠ 3, pokud ne, zopakuju si RUŠ 2) Pětidenní RUŠ 3 s certifikátem pokračuji RUŠ 3 - HOJIN (pokud mám HOJIN z roku 2012, tak si do roka zopakuji RUŠ 5, jako obnovu terapeutické kvalifikace.)

2

2

Když mám sedmidenní RUŠ 1 nebo 2 s certifikátem či bez, už jsem dostal/a mailem osobní pozvání na rekvalifikační kurz. Pokud jsem ho nevyužil/a, začínám znovu kurzem RUŠ 1. I když tomu někteří nevěří, výuka i metodika jsou hodně vylepšené a je jen na vás, jak se rozhodnete. Pokud máte opravdový zájem o pokračování, a nehodí se vám nabídnuté termíny, nebo máte jiný problém, můžete poslat osobní mail se žádostí o individuální postup. První terapeutický kurz RUŠ 4 bude pravděpodobně v září, sledujte web, termíny se tam objeví s dostatečným předstihem. Přejeme vám i vašim blízkým a přátelům spokojené, slunečné a vlídné jarní dny.

EVA A KARLÍK

S objetím a milou vzpomínkou

OBSAH DUBNOVÉHO ČÍSLA Milí RUŠáci ● Výzva

2-3

Jar a detoxikácia

19-20

V okamžiku zrození…

4–8

Žiju šťastně

21

Když RUŠáček tvoří

9

Malý článek o asistenci

22

Nedíváme se očima, ale mozkem

10

Proč jet na RUŠku znova

22 - 24

Kurz „Oči“, aneb když mrkvička nepomáhá 11 -13

Tyhle Vánoce byly jiný

25 - 26

Místo čistírny půst ● Vtípky

14 -15

Recepty

27

Tělo a duše ruku v ruce

16 - 17

Chystáme pro vás

28

Rohlíček? Ne, děkuji

18

Co příště?

29

•VÝZVA • VÝZVA • VÝZVA • VÝZVA • VÝZVA • VÝZVA• HLEDÁME NOVÉHO ŠÉFREDAKTORA MILÍ RUŠÁČCI, protože pracuji jako divá na jiných věcech, nemám dost času na RUŠoviny a nemůžu do nich investovat tolik lásky, kolik byste si zasloužili. Proto vás tímto vyzývám, vás, kteří máte zájem, zda se nechcete stát šéfredaktorem/šéfredaktorkou RUŠovin a láskyplně se starat o naši čtenářskou RUŠáckou obec. Pokud ano, napište, prosím co nejrychleji Evičce a uveďte do mailu, jaké máte případné redaktorské zkušenosti nebo jiné schopnosti. Společně se znalostí práce s grafickým programem jsou, jak jistě tušíte, výhodou. Svoje nabídky posílejte na: [email protected] Děkuji za vaši milou společnost, doufám, že se někdy potkáme na setkání nebo na kurzu.

KATKA KRÁLOVÁ

S láskou

•VÝZVA • VÝZVA • VÝZVA • VÝZVA • VÝZVA • VÝZVA• 3

INTERVIEW S ... V OKAMŽIKU ZROZENÍ …s Martinou Bartošovou Martina Bartošová je mladá, usměvavá žena, výborná terapeutka metody RUŠ, kamarádka a také někdo, kdo se nebojí říkat, že porod nebolí. A co víc: Říká, že vás dokáže naučit - pokud jste maminka v očekávání - jak si můžete společně se svým děťátkem porod užít jako nádherný zážitek. Prošla kurzy RUŠky a sama se následně zbavila množství přesvědčení o porodu, bolesti, porodnicích a dalších složitostech. Stojí za to ji poslouchat, a proto vám přinášíme alespoň zlomek jejího povídání o přirozených porodech. Tak vzhůru do světa, kde porodní traumata nemají svoje místo. Marti, jak jsi přišla na to, že je to s porodem jinak, než se všude říká? Jednoduše. I když jsem kolem sebe viděla dlouhá léta ženy, co rodily v bolestech a trpěly u toho, všude byla krev a pomalu šlo o život, vnitřně jsem věděla, že někde musí být přirozenost! Že se jen něco děje blbě. A jak jsem postupně dozrávala, bylo mi jasné, že přijdu na to, jak je to doopravdy, že to budu říkat do světa a učit ženy, lékaře, porodní asistentky, že porod nebolí. Věděla jsem, že přirozenost prostě vyhraje .

…bylo mi jasné, že přijdu na to, jak je to doopravdy. Chvíle, kdy se miminko narodí, pro mě vždycky byla světelným bodem i v těch těžších chvílích, které jsem trávila u porodů. Je to jako když prostě “víte”, což spousta RUŠáčků zná. A pak už to šlo snadno. Zajímala jsem se o to, jak porodní proces probíhá, co se při něm děje a jakou roli v něm hraje žena, ženské tělo, prostředí, lékaři. Zlomovým bodem byly ty desítky maminek, se kterými jsem se potkávala a poslouchala jejich porodní příběhy. Rodily krásně, bezbolestně, přirozeně a mně začalo docházet, co se v naší společnosti děje - věříme víc mýtům než vlastnímu tělu. A právě tohle předáváme pak dál svým dětem nebo kamarádkám, kterým o porodu vyprávíme. Ve skutečnosti, když začne porod a kontrakce, působí dvě síly. Jedna posouvá miminko dolů a druhá uvolňuje a otevírá dělohu dole, aby se mohlo miminko narodit. Tělo nám jde naproti, jako by každou kontrakcí říkalo: „Pojď, jdu ti pomoct porodit.” Porod je jednoduchý a přirozený proces, ženské tělo je pro něj dokonale uzpůsobené a jediné, co žena potřebuje, je uvolnit se a užít si ho. Zkrátka jít tělu z cesty.

Co vidíte kolem sebe, když se řekne porod?” 4

To, co říkáš, je velmi jednoduché, skoro bych až řekla, oproštěné od všech složitostí běžného lékařského pohledu. Pomohla Ti RUŠka ve směřování k jednoduchosti? Ano a v souvislosti s RUŠkou mi došlo, proč je to tak “zakořeněné”. Většina z nás je od malička nabádána k tomu, věřit více komukoli jinému než sobě. Rodiče “masírují” svoje děti příkazy, zákazy, připomínkami a tak. “Neběhej, spadneš a ublížíš si!”, “Ostrý nůž ne, řízneš se a poteče ti krev a pojedeme k panu doktorovi a bude tě to moc bolet.”. S porodem je to stejně. Žena má pocit, že neví, co se bude dít, že nebude vědět, co má dělat. Tak se dívá kolem sebe a zkoumavě hledá. Vyzkoušejte si to na sobě: “Co vidíte kolem sebe, když se řekne porod?”. A tajemství je na světě. RUŠka mi pomohla vidět ten fakt, že jednoduchý život je krásný. A s porodem je to stejně. Každý to máme jinak. Někteří si vyčistí problém a všechno je pryč, jdou přímou cestou k výsledku, někteří musí čistit i dílčí komplikace. Jak to bylo s Tebou? Bylo toho hodně, co jsi v sobě musela změnit, přehodnotit, vyčistit? Prvně jsem si myslela, že je toho hodně. Hlavou mi jelo: „Měla jsem tak těžké dětství! Vztah mých rodičů za nic nestál, jediné přání mých prarodičů je, abych zhubla 15kilo, jinak mě nenávidí, jsem z poměrně chudé rodiny, všude samý nemoci. Booože, to bude teda hodin čištění!” Chvíli jsem to tak dělala. Jenže jsem na mysli měla pořád tu představu tíhy života, co jsem viděla doma, a stejně se posouvalo i čištění (překvapivě). Až mě to otravovalo a říkám si : „To je divný, vždyť na kurzech je všechno tak jednoduchý, jak to, že doma ne?”. Pomohlo mi to přehodnotit jednu základní věc. Je tu život a ten mám žít, tak jdeme do toho! A tak jsem začala pociťovat, že opravdu žiju, že patřím do vesmíru a že si ho můžu užívat. Dávno přeci vím, co mám dělat, že mám všechno v sobě. A tak když něco brání „tomu“ ve mně - pak je tu RUŠka.

Je tu život a ten mám žít, tak jdeme do toho! Institut roste jako z vody, máš kolem sebe ještě nějaké RUŠáčky? Jo, mám. Třeba Tebe, Kači, moc jsi mi pomohla vidět porod jako příchod miminka na svět očima právě toho miminka. To teď předávám ženám na kurzech. Mnohdy se porodu bojí a soustředí se jen na porod samotný a potom jim nedochází, že přijde úplně nové, čerstvé miminko a že se z nich stane máma. A díky Tobě vidím v praxi, jak je život s dětmi zábavný a jednoduchý. Pak taky Michala Hanuše, je mi blízký tím, co dělá. Inspiruje mě svou jednoduchostí, která vede jeho život. Uviděla jsem díky němu, jak krásné je být vděčný za to, že tu jsme a můžeme si užívat život všemi směry. Naučil mě hledat možnosti, a ne problémy. Je to pro mě velmi užitečné!  Jinak mám kolem sebe spoustu dalších RUŠáčků, především lidi, kteří jsou šťastní a užívají si život.

Jak to u Tebe na kurzu vypadá, můžeš nám to trochu přiblížit? Dobře, nejdřív se maminky seznámí s tím, co je čeká. Ptám se na jejich očekávání. Probereme témata jako: od porodu čekám tohle, nejvíc se bojím tohohle. Protože se jich sejde třeba osm a povídají si o svých pocitech, začnou přicházet na skutečnost, že každá vidí porod jinak a každá se

5

bojí něčeho jiného. V podstatě říkají nahlas mýty o porodu, které si přinesly ze svých rodin, od kamarádek, z literatury, z televize. A vzájemnou interakcí jim dojde, že to všechno vlastně nemusí být reálné.

Kontrakci si můžete představit jen jako stah svalu. To je skvělé. A jakmile maminky dojdou k uvědomění, co všechno je nesmysl, potřebují si vytvořit novou představu, co mohou od porodu očekávat. Potřebují změnit svoje očekávání, k čemuž máme několik postupů, ale ty tady nebudu podrobně vysvětlovat, protože jde o konkrétní techniky. Říkám maminkám a trvám si na tom, že porod je vlastně nádherná neutrální událost. Záleží jen na nich, jaký jí dají náboj. Obecně se dá říct, že některé maminky porod protrpí, některé ho přežijí, některé si ho užijí. Ale závisí především na tom, co si každá z nich o porodu myslí a jaký porod očekává.

Všechno přirozeně běží, tělo je moudré. Chceš tím říct, že porod může být stejně přirozený, jako když dýcháš? Tak přirozený, jako výdech? Že může mít stejně lehký průběh? No, přesně tak. Podívej se na vývoj miminka trochu jinak. Vajíčko se spojilo se spermií, docestovalo, zahnízdilo, vyvíjelo se, přesně vědělo, kdy má přijít jaká vývojová fáze, kdy se má vytvořit placenta, kdy plíce. Maminka kolikrát ani netuší, co se uvnitř ní z pohledu vývoje miminka děje. Nemusí nic dělat. S porodem to není jinak. Všechno jen pokračuje dál. Jenže my začneme panikařit a ve strachu přijmeme představu, že je třeba rychle něco dělat. Ale podívej se na všechny ostatní procesy svého těla. Přirozeně běží, tělo je moudré. Proč by porod měl být jiný? A fakt, že porody u nás teď probíhají, jak probíhají, neznamená, že to tak „opravdu je“. Zní to trochu děsivě, když si uvědomím, že tolik žen rodí v bolestech. Jistě, jenže jejich přesvědčení o bolestech při porodu se někde vzalo. Říkám maminkám: „Chcete tomu fakt dál věřit, když je tady jiná možnost?“ Ráda bych vám tady předložila nějaký důkaz, ale nemám jiný, než že jsem podobné porody viděla na vlastní oči a slyšela příběhy žen, které porodily bezbolestně. Byla jsem u bezbolestných porodů, což je můj argument. Vím, že tělo ví, co má dělat. Prochází propracovaným, dokonalým procesem. Dokonce i miminko dává mamince signál, že se jde rodit. Všechno je zařízené, nic není potřeba. A já ženy, co za mnou přicházejí, jenom vedu, aby tohle všechno uviděly. Když uvěří vlastnímu tělu, už je ani nenapadne věřit dramatickým příběhům, které vypráví babička, teta, sousedka. Protože stejně nakonec jde o okolnosti řízených porodů. Nejde o příběh přirozeného porodu. Podívejme se na chvíli na miminko, jo? Je nějaký viditelný rozdíl v chování dítěte po „dramatickém“ porodu a po porodu bezbolestném? Jistě. Ale začněme ženou, maminkou. Je nabitá energií, není unavená, není vyřízená, nepociťuje bolest jako takovou. Protože je uvolněná, není potřeba nástřih a většinou se taky nedělá, nemá poranění.

6

Byla by škoda si myslet, že pláč miminka je špatný. Připadá mi skoro neuvěřitelné, že po přirozeném porodu je žena nabitá energií a není unavená. Rozumím, nejsme na to zvyklí, ale je to tak. Maminka porodí a řekne mi pár hodin po porodu: „Ježišmarja, nemáš hlad? Já už docela jo.“ V porodnici zůstává žena dvě hodiny po porodu ležet, což má svůj fyziologický důvod, protože je v „hormonální vlně“, kdy všechno zvládá, porodí se placenta, začne se spouštět kojení. Jde o nezbytný a nepostradatelný čas pro ženu a pro miminko. První chvíle, kdy jsou spolu. Když si žena čas dopřeje, nebývají to zdaleka jenom dvě hodiny. Některá maminka začne mít hlad nebo žízeň, jde se vysprchovat atd. Je spokojená a všechno probíhá absolutně v klidu, užívá si okamžiky s miminkem. A miminko, jak ho vnímám já, je kouzelné. Nemůžu říct, navazuje oční kontakt, ale vlastně ano, mžourá, kouká, je spokojené, není v křeči, pláče jinak. Jak jinak? Když už pláče, pak neřve, prostě pláče.

Maminka a děťátko, které se narodí bez bolesti, si více rozumí. Je v tom rozdíl? Je, pláč je způsob dorozumívání. Byla by škoda si myslet, že pláč je špatný. Bezbolestně narozené děťátko pláče jinak. Miminko po „dramatickém“ porodu často prožívá „dramatické“ okolnosti i dál. Hned ho vezmou, odstřihnou, umyjou, oblečou a dají mamince, v lepším případě. Tím je vlastně celý proces přerušený. Ranému kontaktu se věnuje třeba Michaela Mrowetz, můžeš to znát pod názvem bonding. Myslím, že miminko očekává, že na konci cesty porodu se zase logicky dostane k mamince. Jenže to se najednou neděje a ono přirozeně reaguje. Úplně stejně jako maminka, když porod neprobíhá dobře. Pláče, neví, je zmatené. Miminka po přirozených porodech mžourají, jsou spokojená, uvolněná, často tichá. Vypadají, jako by vůbec nebyla překvapená z toho, kde se právě ocitla. Plynou v proudu procesu, který je i pro ně přirozený, bezpečný a samozřejmý. Naproti tomu děti z řízených porodů jsou vyřízené, spí. Přeruší se komunikace mezi maminkou a miminkem a nezřídka se nabalují další problémy s kojením, spinkáním atd. Na druhou stranu nechci vzbuzovat dojem, že když se porod nepovede, je to tragédie. Není. Ale rozdíly tu samozřejmě jsou a přijde mi až tristní si myslet, že průběh porodu nenechává následky, že není podstatný. Hodně lidí si podle mě myslí: „No, tak si chvilku zařve, už je u mámy.“ Ale přirozenost byla zbytečně porušená.

Vážně chcete věřit tomu, že by příroda vymyslela příchod miminka na svět jako nebezpečnou, krvavou, bolestivou záležitost při které jde o život? 7

A po nějaké době? Sleduješ rozdíly v projevech dětí? Jsou institutí děti jiné? Bývají klidnější a rozumí si se svojí maminkou. Taky maminka si rozumí s ním. Vlastně by se dalo říct, že stejně jako si rozumí při porodu, rozumí si i dál. Komunikují spolu mimoslovně, maminka se nemusí učit žádný babytalk. Nepotřebuje chůvičku, která rozeznává pláč dítěte, protože opět rozumí, sama ví, co miminko říká. To mi připadá jako obrovský rozdíl. Vztah k miminku je přátelštější, lepší, řekla bych. Maminky děťátko rády chovají, rády ho nosí, miminko je neobtěžuje. Ono je trochu divné říct, že dítě maminku obtěžuje, ale některé maminky to přiznávají. Zkrátka přirozenost života zůstala nepřerušena, naopak je ještě posílena. Potom mě napadá, že rozdíl nacházím i v celkovém fungování rodiny. Tím, že porod a příchod miminka není převratným okamžikem, ale nádhernou přirozenou součástí, nedojde k nějakému zásadnímu převratu rodiny, nikdo třeba neočekává, že: „Od teď se u nás nikdo nevyspí.“ Co bys vzkázala RUŠáckým budoucím maminkám a tatínkům? Milé maminky a tatínkové, podívejte se do sebe a odpovězte si: Vážně chcete věřit tomu, že by příroda vymyslela příchod miminka na svět jako nebezpečnou, krvavou, bolestivou záležitost, při které jde o život? Neee, co? Krásný a bezbolestný porod je možná “rarita”, ale jen v našich hlavách. Je k nezaplacení se dozvědět jak to s porodem je ve skutečnosti, jak probíhá a co se při něm děje. Uvědomit si, že porod je oslava příchodu nové dušičky k nám na svět, a ne hororová záležitost plná nejistot. A taky, že porod probíhá přesně podle našich očekávání. Svou část „práce”(a zodpovědnosti) může žena udělat právě v těhotenství - a na porod se pak opravdu těšit, s vědomím toho, že si ho jak se patří užije. Co bys doporučila těhotné ženě, která si RUŠkou zpracovává budoucí porod a jeho okolnosti? Aby převzala stejnou zodpovědnost za porod jako za svůj život. Občas mají někteří lidé pocit, že nenarozené miminko má třeba svoji cestu, kterou má přijít na tento svět. Uchylují se k tomu, že svoje strachy “hodí na miminko”. Dám příklad: „Copak já vím, jestli nebude chtít ven dřív?” nebo „Záleží na něm, třeba nechce sem na svět, tak půjde císařem.” Vsadím boty na to, že je za tím nějaký strach nebo nejistota maminky. Vím to i z vlastní zkušenosti při čištění těhotných žen. Jednoduše se zeptejte sama sebe: „Mám to v sobě na plus deset, cítím ten mír a klid?” Pokud ano, není co řešit. Rozhodně bych ještě doporučila všem maminkám, aby si minimálně sepsaly myšlenky, kterým o porodu věří, co říkají lidi okolo nich a tak. A aby se podívaly do sebe a uvědomily si: „Co vím?”. Možná je to program, ale těhotná žena je podle mě tak nějak blíž tomu všemu. Miluju na svých kurzech, jak ženy docházejí k uvědomění sebe sama a té ohromné síly, která tu je. Nepochybují, neřeší, jednoduše ví. To je všechno, Martinko, děkuju Ti za rozhovor a přeju Tobě, Institutu a všem zúčastněným, aby se vše dařilo tak, jak si přejete.

KATKA KRÁLOVÁ

Taky děkuju.

8

Když RUŠáček tvoří…

NARODIT SE Hanička Havrilcová

Narodit se, maminko, skrze tebe, zvučící slavobránu, je moje požehnání. Přijít na svět, kde neskončilo nebe, a přivinout se k ránu k jistotě tvých dlaní. Narodit se a těšit se z té změny, z tisíce podob štěstí, které už na mě čeká. Přijít na svět, nebýt jak vyměněný, nemuset bušit pěstí, být tu za člověka. (18.2.2013)

KAROLINA

KAROLINA STRAKOVÁ

9

KURZ „OČI“ NEDÍVÁME SE OČIMA, ALE MOZKEM. NEPOSLOUCHÁME UŠIMA, ALE PAMĚTÍ. Reinhard K. Sprenger V lednu proběhl kurz na oči s metodou RUŠ. Bylo to poprvé, kurz byl třídenní a určený pro absolventy minimálně prvního stupně výuky. Cvičili jsme na páteř a na oči, meditace byly také zaměřeny na oči, vidění a vnímání. A především jsme čistili RUŠkou.

Kde mám moje oči? Účastníci i my sami jsme byli překvapeni, s čím vším mohou být jejich problémy s očima a viděním spojeny. „Nechci vidět“, protože mě osahával strýček v dětství - bloků na čištění tam bylo samozřejmě víc, bloky z prenatálu, „strach, že mi slepička vyklovne očičko“ samozřejmě také z dětství, „já jsem celá máma“, která má 10 dioptrií. Zajímavé byly i přístupy k brýlím: "Kde mám moje oči?" nebo sugestivní výroky "chytrolínů": "Ty něco nechceš vidět.", "Budeš to mít nafurt.", "S věkem se to zhoršuje." a další "různosti". Někteří účastníci poprvé v životě odložili brýle, a už jen tento zážitek byl pro ně objevný a nový. Někteří si poprvé v životě uvědomili, že oči jsou jejich součástí. Někteří potřebují brýle slabší a jiní je už nenasadili, i když zatím nevidí dokonale. Je na nich, jak naloží s objevenými tématy a jestli budou v práci na sobě pokračovat a dočistí svoje negace. My jim držíme palce.

Když jsem si vyčistila všechny vztahy, oči se mi zlepšily samy. Příště bude kurz pro absolventy zařazený až po kurzu RUŠ 3, aby se lidé snadněji orientovali na dané téma a "nepřekážely" jim věci obecné. Aby se mohli zaměřit opravdu a zcela na témata kurzu. Když má člověk vyčištěné vztahy s nejbližšími, tak prostě snadněji nachází příčinu zdravotního problému. To platí nejen o očích. A dokládá to prohlášení naší asistentky Berty, která řekla: "Když jsem si vyčistila všechny vztahy, oči se mi zlepšily samy. Vidím skvěle." Pro zasmání přikládám nejvtipnější hlášku po kurzu: Teď už najdu brýle bez brejlí! Posun zřejmý, ale ne

EVA NEJEDLÁ

úplný 

A KARLÍK

10

KURZ „OČI“, ANEB KDYŽ MRKVIČKA NEPOMÁHÁ Na tenhle kurz jsem se těšil jako malý kluk. Zatím jsem se žádným klientem nepracoval na problému s očima, a tak jsem po téhle zkušenosti toužil. Sám nosím brýle do dálky. I když teď mě napadá, že už vlastně trochu lžu, když tenhle článek píšu v přítomném čase. Dobře, musím se opravit a napsat, že jsem nosil brýle do dálky. Minulý čas je správně. První z věcí, která mě dopředu těšila, bylo očekávání, s jakými lidmi se setkám, koho zajímavého poznám, a jak to ovlivní můj život. Na kurzu byli lidé po všech stránkách úžasní. Zrcadlili jsme si vzájemně všechno, všude a za všech okolností až do úplného vyčištění.

Ukázalo se, že když někdo sundá brýle, hůře slyší. Další očekávání bylo z opětovného setkání s Karlem a Evičkou. Mimochodem, Karle, ty jsi, za ten půl rok, co jsem Tě neviděl, omládnul. Nevím, jak to děláš, ale je to úžasné. Teď mě jen napadá, jestli to nebylo tím, že nám Karel na samém začátku kurzu řekl, ať si sundáme brýle . Když už mluvím o sundávání brýlí, ukázalo se, že když si někdo sundá brýle, že taky hůře slyší. To mě překvapilo. I tak jsem ale někdy slyšel i věci, které bych raději slyšet nechtěl. Třeba když jsem při úvodním kolečku dostal jako druhý v pořadí slovo a důvodem bylo to, že jsem Mirkovi nesympatický. Hlavou mi prolítla myšlenka: „Už to začalo.“, Někdo mi něco zrcadlí, nebo zrcadlím já?“ Jasně, že to byl on, kdo mi zrcadlí? Když mi to přece vadí, je to můj problém. Přijímal jsem proto jak divý, že jsem nesympatický a po třech hodinách, když úvodní představovací kolečko skončilo, mě bylo jedno, jestli jsem, nebo nejsem sympatický. Šli jsme spát. A spát se šlo fakt pomalu. Už jen to, že šest chlapů, dělících se na jednom pokoji o jednu koupelničku, to jsouhotové manévry. Nakonec jsme to vzdal, jen si vyčistil zuby a šel spát „na hrocha“ - osprchuju se až ráno.

Vytahovali jsme všechny ty programy z našich hlav. 11 11

Ráno jsme cvičili rozcvičku na páteř, učili se nové cviky na oči, meditovali na stejné téma a jedli jsme hodně mrkve. To mi připomíná, že příště bych doporučil do jídla přimíchat něco, co způsobí, že jídlo nějak chutná. Já přestal mít na kurzu hlad, na jídlo jsem se netěšil. Snědl jsem jen málo z toho, co nám přinesli z kuchyně. I ta trocha prospěla mému tělu, i když ve skutečnosti jsem byl zklamaný. Slyšel jsem vyprávění, jak ve Zvířeticích dobře vaří. Tak teď už tomu nevěřím. Jsem lepší kuchař. Z „gurmánských“ zážitků bych ale vyzdvihl speciální čaj na očistu jater, ten byl opravdu velice chutný. Já čaje moc nemusím, ale tenhle byl úžasný. Byl z poupat chryzantém.

Mysl se dohadovala se systémem víry v mé hlavě. Velmi zajímavou částí byl brainstorming s Karlem. Všichni jsme říkali negace, které nás napadaly k očím a co nám vadí v souvislosti s očima. Vytahovali jsme všechny ty programy z našich hlav, které nám mohly způsobovat, že blbě vidíme. Po zbytek kurzu jsme si vzájemně čistili vztah k očím a události našeho života, související se zrakem. Během čištění jsme se střídali vždy po určitém čase a navzájem si vraceli „terapeutickou péči“, bez ohledu na to, zda se podařilo klienta dočistit do konce, či nikoli. Přiznám se, z toho jsem byl rozčarovaný. Jak můžu nechat klienta jen tak neuzavřeného? A navíc se nechat čistit tímto zjitřeným klientem? Pralo se to ve mně až do chvíle, než jsem akceptoval, že kurz je o tom, zjistit všechny možnosti a způsoby a tipy jak vyřešit záležitost s očima, a že samotné čištění těchto věcí mám udělat až po kurzu, doma. Jenže já to chtěl vyřešit teď, tady a hned. A proto jsem se nakonec domluvil s úžasnou terapeutkou Lucií a s tou jsem si to všechno pěkně vyčistil.

Odjížděl jsem se zvláštním pocitem v sobě a s očekáváním. Přesto, že jsem si během třech dnů na kurzu odžil rýmu, chřipku i angínu, nakonec jsem odjížděl se zvláštním pocitem v sobě a s očekáváním. Mysl se dohadovala se systémem víry v mé hlavě. „Jak to bude?“ „Jak to teď dál bude s očima probíhat?“ „Vidím už dostatečně dobře?“ Když se na to dívám s odstupem času, zdá se mi, že je to s viděním stále lepší a lepší. Tím chci říct, že to je proces, který se spustil a dal by se nazvat návrat k životu bez brýlí. Brýle už nemusím nosit. Byly drahé na to, aby jen někde ležely. Brýle už nemusí být mou součástí, už je nehledám. A stále méně často si na ně vzpomenu. Možná tak jednou za týden si uvědomím, že tu kdysi byly.

12 12

Co jsem neviděl, jsem si přečetl, když jsem byl blíž. Legrační bylo, že asi prvních čtrnáct dnů po kurzu se mi stávalo, že jsem si chtěl sundat brýle z očí. Sedl jsem si v kanceláři za stůl, sáhl jsem na spánky, kde bývaly obroučky, ale brýle nikde. Uvědomil jsem si, že vidím tak nějak stejně dobře jako s brýlemi. To bylo překvapivé a mozek získával novou zkušenost. Dokonce jsem si dovolil řídit bez brýlí auto. První cesta byla, pravda, velmi nejistá. „Uvidím všechno?“ , říkal jsem si. Jak myslíte, že to dopadlo? Všechno jsem viděl. A co jsem neviděl, jsem si přečetl, když jsem byl blíž. Teď už mám za sebou cestu nejen v noci, za deště, mlhy, ale i za hustého sněžení. A na co měl kurz na oči, a všechny ty zkušenosti, které přišly po něm, ještě vliv? Na moje příjemně pozvednuté sebevědomí. Děkuji všem, kteří kurz připravovali i realizovali, a všem asistentům.

DAVID SVOBODA

Když RUŠáček tvoří…

DĚTEM Hanka Havrilcová Jste větrníky štěstí, polité glazurou nekonečna. a za světýlka v očích je vaše máma tolik vděčná.

Když někdy na vás křičí, chycená v pastičce naříkání, to není vaše vina, vy čerstvá kvítka z lesních strání. Jste svěží lístky stromů, nádoby z křišťálu s velkou cenou. světýlka vašich očí ať vám to vždycky připomenou. (10.12.2012)

13

ČISTÍME DUŠI I TĚLO

MÍSTO ČISTÍRNY PŮST Když se řekne vyčistit, hned mně v hlavě naskočí obrázek čistírny. Vidím, jak se v obrovských bubnech točí špinavé kabáty, saka, obleky a další součásti našich šatníků, do kterých balíme svoje těla. Točí se, točí a na konci tohoto procesu vycházejí ven čisté, obnovené textilie, zbavené vší špíny, pachů a nánosu používání. Když se řekne vyčistit tělo, tak si hned představím, jak se v těch bubnech točí naše těla, točí se a točí a po několika hodinách točení vypadávají ven zcela čistá a voňavá. Ach, kdyby to bylo tak jednoduché. To poslední čištění těla jsem si zvolila zhruba dvouměsíční. Odhodlání bylo veliké s vidinou lehkého, zdravého, vitálního těla, zbaveného všech pachů, špíny a nánosů. Dva týdny syrové stravy, potom desetidenní půst a pak opět tři týdny syrového. Začátek byl fajn, přípravy a nákupy všeho zdravého mě bavily, stejně jako vidina jejich postupné konzumace. Ale čeho je moc, toho je příliš. Už šestý den chroupání a důkladného kousání přineslo bolení čelistí, zimu a kručení v břiše. Začaly se mi zdát sny o voňavé, teplé polévce, šťavnatém stejku a vajíčkách na slanině. Ale záměr je záměr. To mě naučila RUŠka. Dám si záměr a VÍM, že to tak je. A můj záměr byla OČISTA, i když nejsem majitelkou čistírny. Tak zatímco dny patřily chroupání, noci zase voňavým snům, netušíc, že bude ještě hůř. Dva týdny uběhly jako voda a nastal půst. Kručení zesílilo a k tomu se přidalo bolení hlavy. Silné, nesnesitelné. To jediné, co jsem při něm dokázala udržet, byl ZÁMĚR. A slovo vytrvej. S každým dalším dnem se bolest postupně přesouvala níž. Hlava se evidentně očistila, jako by najela na jiný program a začala jinak fungovat. Třetí den půstu přišla krize. Mám rodinu, děti chtěly jíst, půst nepůst. Měly hlad a k večeři si přály míchaná vajíčka na slanině. Přesně taková, o kterých byly moje sny. Statečně jsem míchala a doufala, že jsem již ve fázi, kdy mě jídlo přestalo zajímat. Ale ouha, s čistou hlavou se zbystřily smysly, najednou jsem cítila vůni ne šesti, ale tisíců míchaných vajec. Záměr byl najednou pryč a vystřídala ho neudržitelná chuť se zakousnout. A šup, sousto bylo najednou v puse. A s ním hned pokyn čisté hlavy: Vyplivni to! Nastal lítý vnitřní boj. Čistá hlava bojovala za očistu zbytku těla, chtivá chuť si chtěla přijít na své. A najednou, z ničeho nic, naběhlo zcela automaticky: Přijímám, že to musím vyplivnout, přijímám, že to musím vyplivnout, přijímám, že… A já vítězoslavně vyplivla. Očista zvítězila, chuť byla poražena. Následoval slastný pocit vítězství a uvědomění, že moje věrná kamarádka RUŠka opět nezklamala. 14 14

Do konce půstu mě zachránila ještě několikrát. Když přišly pochybnosti, stačilo popřijímat, někdy jen tak pomyslet „PŘIJÍMÁM“ a už to bylo. A jaké byla konečná odměna? Lehké, vitální zregenerované, voňavé tělo. A bez placení účtu v čistírně.

EVA VANČUROVÁ

Když RUŠáček tvoří

OČISTA

VTÍPKY

Hanka Havrilcová

RUŠka bez vtipů je jako Karel s vlasy 

Přeji Vám hezký den

Dva vysokoškoláci se baví: "Ty vole, když si uvědomím, jakej já jsem inženýr, tak mám normálně strach jít k doktorovi!"

přátelé drazí odpusťte zbytky sazí

"Tati, komu mám věřit, rádiu nebo mamince?" "Přijde na to, o co jde." "No v rádiu hlásili, že je venku hodně smogu, ale maminku jsem slyšel včera, jak říká do telefonu: Přijď, vzduch je čistý!"

duši jsem čistila tak tu teď stojím trochu rozpačitá

Před školou visí cedule: "Řidiči, pozor, nepřejeďte děti!" Druhý den na ceduli přibylo: "Počkejte si na učitelku!"

vidíte – svítá tak s chutí do díla zúročit

Čtyři studenti se před zkouškou vydali na chatu na chlastačku. Samozřejmě přípravu na zkoušku podcenili. V pondělí ráno před zkouškou chtěli zachránit to, co se ještě dalo. Zavolali tedy profesorovi s omluvou, že u auta píchli kolo, mají defekt, a asi nestihnou zkoušku. Profesor, správný člověk, jim vyhověl a zkoušku o dva dny odložil. Studenti se na posunutý termín připravili vzorně. Profesor je rozsadil do 4 místností a rozdal jim zadání se dvěma otázkami. První, za 10 bodů, byla z učiva a byla 15 jednoduchá. Druhá, za 90 bodů, zněla: Které kolo?

očistu každodenní bez činů totiž rovnováha není (23.4.2010)

15

JARNÍ OČISTA TĚLO A DUŠE RUKU V RUCE NA PROCHÁZCE ŽIVOTEM Od doby, co se součástí mého životního stylu, stejně jako pro spoustY z vás, stala metoda RUŠ, se mé vnímání všeho krásně proměňuje Dnes bych se s vámi chtěla podělit o svůj pohled na tělo a duši očima lektorky power jógy, masérky a dnes už i terapeutky metody RUŠ. Už před RUŠkou jsem od klientů slýchávala: „já si u Tebe tak odpočinu“, „já mám po józe tak dobrou náladu“, „mně to po těle dělá tak dobře“. Tehdy jsem to brala snad jako samozřejmost a neuvědomovala si, jak krásně je ta duše s tělem propojená. Dříve jsem provádění jógových asán a dechových cvičení vnímala pouze jako krásnou fyzickou očistu těla po celém dni. Je pravdou, že někdy jsem po lekci měla krásnou euforickou náladu, ale někdy se mi také stalo, že únava zůstala a hlava byla ještě těžší. Samozřejmě, že jsem věděla, že jóga pracuje i na duševní úrovni. Moji kolegové opakovaně chodili s tím, že jim praxe otevřela tu a tu nezpracovanou emoci a že tedy mají o čem přemýšlet. Když jsem se ptala, jak to dělají, říkali: „Musím si to prožít, přemýšlím, proč jsem to měla zažít, co mě to má naučit...“. A já si říkala: „Jasně a dál?“ Takovéto zpracování mi připadalo nejasné, zdlouhavé a s neurčitým výsledkem. Když jsem poznala RUŠku a pospojovala si souvislosti, všechno se propojilo a rozzářily se mi oči. Dnes lektoruji a praktikuji jógu s naprosto jinou radostí a lehkostí. Nechávám ji působit na tělo i duši. Všimla jsem si, že vlny rozbouřeného moře odplaví drobné prográmky a na klidné hladině se zůstanou pohupovat jen ty velké „leklé ryby“. A ty vylovím a pak už je jen jednoduše, rychle a logicky zpracuji RUŠkou. A že to nejsou jen mé pocity, potvrzuje i příběh mé klientky. Jednou mi volala moje dlouholetá klientka, že potřebuje masáž, že je unavená, všechno ji bolí a všichni ji štvou. Protože už u mě na terapii RUŠ byla, tak mě samozřejmě hned napadlo: „ Proč to bere oklikou přes masáže a nejde si to rovnou vyčistit?“ Ale nic jsem jí neřekla, je to přece jen její cesta a tak i její volba. Masáž proběhla, klientce se po těle ulevilo a odcházela veselá a klidná. O pár dní později přišla na mou lekci jógy. Oproti prvnímu setkání na masáži o dost klidnější, ale stále ji někdo štval. Na konci lekce mi sdělila: „To jsem přesně potřebovala, cítím se báječně“. Bylo z ní

16

cítit, že mi ale ještě něco chce sdělit mezi čtyřma očima. Za pár minut jsme samy stály na tramvajové zastávce a ona mi říká: „Heleď se, tak jsem o tom tak na józe přemýšlela, jak mě tak všichni štvou, a chyba asi nebude v nich, ale ve mně, viď? Já se k tobě asi brzy objednám na RUŠku“. V tu chvíli mě zaplavil obrovský hřejivý pocit radosti, jak krásně si roste. Volala ještě ten večer. Terapie proběhla o pár dní později hladce, původ potíží jsme našly a vyčistily jako po másle. A já si užívala, jak ta její volba byla úžasná. Příčina problému byla v jakési křivdě, kdy se jí nikdo nezastal, takže v první chvíli cítila potřebu pohladit, k čemuž si vybrala masáž. Ale proud myšlenek byl tak silný, že jej ještě chtěla uklidnit jógou. A takto nádherně si užívám každého dne, kdy očistou těla potěším duši a naopak. Když zrovna nerozumím svým vnitřním pocitům, naprosto jednoduše se zastavím a začnu poslouchat své tělo, které vždy odpoví. Je úžasné, jak to funguje a jak je to neoddělitelné Takže až teď na jaře začnete držet půsty, různé očistné kúry a praktikovat cokoliv nezapomeňte, že i tělo vám napoví. Užívejte života každým milimetrem svého nádherného těla a svou krásnou duší.

JANA MOJŽÍŠOVÁ

PAMATUJETE?

17

OČISTA DO ČISTA

ROHLÍČEK? NE, DĚKUJI! Na téma očisty organismu bylo napsáno mnohé a dokud člověk nenajde ten správný univerzální prostředek nebo způsob, jak se cítit za všech okolností dobře, zkoumat a psát se bude dál. Shodneme se na tom, že to, co nosíme v hlavě, se odráží na naší tělesné schránce. A tak se čistíme, protože víme, že bez nahromaděného balastu je život lehčí, veselejší a plný radosti a pohody. Zaměřujeme se na to, co do svého těla vkládáme. Číňané jsou přesvědčeni, že břicho je centrum emocí. Věřím jim. Dva tisíce let je dlouhá zkušební doba.

Za deset let nahromadíme ve střevě až kilo odpadu. Víme, že tlusté střevo je zodpovědné za vstřebávání některých vitamínů, živin a minerálních látek, že se v něm buduje imunita celého těla. Ovlivňuje naši náladu a ano, i chutě. Takže, když si uklidíme střevo, tělo bude zásobováno vším, co potřebuje, neboť my máme všeho vrchovatě. Breberky se nám vyhnou obloukem, nálada nebude kolísat a chutě s námi nebudou cloumat. Je to velmi dlouhá doba, co už naše střevo plníme, a tak si zaslouží patřičnou očistu. Za deset let nahromadíme až kilo odpadu, který je uložen a nevyloučen. Výsledky v oblasti očisty střev má například hydrocolonterapie, nebo některé bylinné produkty. Mám zkušenost s detoxikačním čajem Triphalou. V něm se skrývá směs tří indických bylin s hořko trpkou chutí. Čaj nejen vydatně čistí tlusté střevo, ale tělo výrazně posiluje. Pokud procházíme procesem očisty tlustého střeva, měli bychom přijímat oleje v přirozené formě , aby se klky ve střevě snadněji vyčistily. Asi vás nepřekvapí, že očista střeva může trvat až dva měsíce. Pokud se rozhodnete pečovat o svoje střevo pomocí hydrocolonterapie, je dobré podstoupit ji desetkrát během 14-20 dnů, záleží na stavu střeva.

Dá se říci, že týden bez pečiva zaručuje pocit „lehkosti bytí“. Během střevní očisty je vhodné jíst odlehčeně. Doporučuje se bezmasá strava, zeleninová, luštěninová a ovocná jídla, a to vařená i syrová, klíčky, semena, ořechy, obilniny ve formě celých zrn. Naproti tomu pečivo obsahuje lepek, který je spolehlivým lepidlem pro klky v tlustém střevě. Dá se říci, že týden bez pečiva zaručuje pocit „lehkosti bytí“. Další dobrá rada se týká omezení mléčných výrobků, které navíc není nikdy dobré míchat s ovocem. A jak dál po očistě střívka? Mám zkušenost, že si samo řekne.

BETKA PRÁŠILOVÁ

18

JAR A DETOXIKÁCIA Jar je jedným z najkrajších období roka, pretože sa všetko prebúdza, zelenie, užívame si viac slniečka. I keď to ešte navonok nevyzerá, že by prichádzala, ale pod zemou je život, smiech, všetko živé sa pripravuje na to, aby ukázalo svoju krásu. Pre nás nás ľudí je dôležité, aby sme sa na toto obdobie patrične pripravili. Február a marec sú úžasné na akúkoľvek očistu tela a keď sa spojí s očistou mysle, je to ten najkrajší dar, ktorý si môžeme dať. Telo sa potrebuje po zimnom spánku zbaviť nahromadených škodlivín, aby lepšie fungovalo, aby sa zregenerovali bunky, ktoré sú základom života.

NAŠA MYSEL SA VZNÁŠA A KREATIVITA NEPOZNÁ HRANIC. Už niekoľko rokov sa pravidelne v tomto období venujem detoxikácii organizmu. Vyskúšala som rôzne prírodné produkty a dokonca som držala hladovku, najskôr 4 dni a po pár rokoch som nabrala odvahu aj na 10 dní. Musím priznať, že to bol pre mňa zázračný čas, kedy som sa cítila tak, ako keď som bola dieťa. Odľahčená, bezstarostná, s neskutočným množstvom času, ktorý som mohla venovať sebarozvoju a svojim koníčkom. Odporúčam každému vyskúšať si byť pár dní bez jedla. Je to vlastne len psychologický moment, ktorý si najskôr nevieme predstaviť, ale zistíme, že naše telo potrebuje oddych. Naša myseľ sa vznáša a kreativita nepozná hraníc. Prijímanie väčšieho množstva vlákniny počas očisty je viac než vhodné. Túto úlohu mi splnili prírodné gélové doplnky výživy, v ktorých sú účinné látky ľahko vstrebateľné, absorbujú sa okamžite na 95 až 100%. Gél je zložený z množstva vláknin, ktoré podporujú očistu tela od tukov, toxínov a potravinárskych prísad, čím sa posilňuje tráviaci systém. Špecifický výrobok na očistu je bohatý na fytonutrienty a líši sa od iných zelených produktov tým, že obsahuje aj vláknité časti rastlín. Obsahuje chlorelu, mladé zelené výhonky pšenice a jačmeňa, špenát, brokolicu, mentolové a mätové listy.

VÝSLEDKOM OČISTY JE HLADKÁ A ŽIARIACA POKOŽKA. Počas očisty je výborné si nájsť čas aj na zásadité telové kúpele, prípadne kúpele nôh. Celý proces sa urýchli a výsledkom bude nádherné hladká a žiariaca pokožka. Ako som už v úvode spomenula, toto obdobie je aj časom, kedy by sme sa mali viac venovať meditáciám, prechádzkam na čerstvom vzduchu, ale aj osobnostnému rozvoju. Metódu RUŠ je samozrejme potrebné praktikovať počas celého roka, ale v ozdravných mesiacoch je úžasným prostriedkom na zharmonizovanie nášho energetického systému. Podľa mojich skúseností nám v tomto období pomáha načrieť ešte do väčších hĺbok, dáva nám možnosť si viac

19

uvedomovať súvislosti a učí nás ako nechať veci plynúť bez nepríjemných pocitov. Tým, že sa toľko nezaoberáme prípravou jedla, máme viac času na seba a hlavne na oblasti, ktoré sme si prípadne nestihli očistiť na kurzoch. Prijímanie ide ešte rýchlejšie, vizualizacia je jasnejšia, nápady sa hrnú, jednoducho povedané metóda RUŠ je neoddeliteľnou súčasťou každodenného života.

PRIJÍMANIE IDE EŠTĚ RÝCHLEJŠIE. Prijímanie a vďačnosť prinášajú bohatstvo v každej oblasti nášho života. Prajem nám všetkým, aby sa stali súčasťou každej sekundy nášho bytia.

SVETLANA SOPKOVÁ

Když RUŠáček tvoří…

JAK JSEM PROVÁDĚLA OČISTU JATERNÍ Hanička Havrilcová Žlučovod plný písku a játra nejspíš taky… Říkám si, copak je tohle za zázraky, očistná procedura? Oleje vypít misku, zapíjet citrónem. Po ránu bylo to pak trochu na honem… Inu, čistící kúra. (18.2.2013)

20

DROBNÉ ZAMYŠLENÍ NAD VELKOU VĚCÍ

ŽIJU ŠŤASTNĚ Kdo z nás se někdy nesnažil změnit svůj život? Kdo z nás nehledal nebo něco nechtěl? Koho z nás něco nebolelo, ať už na těle nebo na duši? Každý si nakonec najde svůj způsob, který mu vyhovuje a který odpovídá jeho přání a rozhodnutí. Nás tady spojuje jedno. Našli jsme prima kurzy metody RUŠ a začali se zbavovat negací, kterými jsme své životy od dětství „obohatili“. Skrze čištění si uvědomuje sami sebe a více a více se dostáváme zpátky ke své přirozenosti, k dětské radosti. Postupně nám dochází, že vědomí úspěšnosti máme sami v sobě. Jsme konečně samostatní a zodpovědní za to, aby se nám vedlo skvěle nebo přesně tak, jak chceme. Zjistíme, že si svůj život tvoříme skutečně jen my sami. Někdy se nám tomu možná nechce úplně věřit. Zvlášť ve chvílích, kdy se nedaří dvakrát dobře. V každé chvíli, ať už se nám líbí víc nebo míň, je to ale tak. Všichni, co tu jsme a čistíme svoje bloky, směřujeme k tomu, mít se dobře. Často jsem si říkala, kdy vymizí pomyslná hranice mezi přijímáním iluzí a tím, že už čistit není třeba? Za sebe si nemyslím, že je to nutné řešit, ale pro někoho je třeba odlehčující se podobných otázek zbavit jednou provždy a už si je jednoduše neklást. Život bez usilování je podle mě život bez příčin a následků, bez špatného a dobrého, bez bolestí, bez chudoby, bez dětinskosti, bez nepříjemných pocitů. Nemůžu se tedy nezeptat, když si uvědomujeme, že veškerá zodpovědnost je v našich rukou, závisí náš šťastný život na čištění, nebo na rozhodnutích, jaký ho chceme? Za sebe říkám, že ve chvíli, kdy uděláme rozhodnutí, vše směřuje k tomu, aby se naplnilo. A pak ze života může prostě vymizet to, co si přejeme, aby vymizelo. Já osobně jsem neměla poslední měsíce vůbec fajn období a při něm jsem na sebe vytáhla kde co. Pak ale přišlo jasné rozhodnutí a vše se přizpůsobilo tomu, abych mohla žít podle sebe a svých představ. Jasněji řečeno: Přestalo mě bavit hledat, přestalo mě bavit snít o vzdušných zámcích, přestalo mě bavit vymlouvat se a být jakkoliv nešťastná. Když budete chtít vědět přesně, pro co jsem se rozhodla, povím vám to osobně. Objevila jsem díky tomu všemu v sobě obrovský dar - vědomí sebe samé. A tahle síla mi teď pomáhá v životě stát na vlastních nohou, ať se děje cokoliv. Vždycky záleží na tom, co pro sebe chcete. A já vám radím, chtějte to nejlepší! A to vám všem taky přeju.

KATEŘINA LIVIA RAJS 21

MALÝ ČLÁNEK O ASISTENCI, ANEB CO PRO MĚ ZNAMENÁ A CO MI DÁVÁ PĚTIDENNÍ POBYT S VÁMI Myslím, že celé je to o celku. Účastníci kurzu, Karel, Evička a v neposlední řadě my asistenti. Musím říct, že každá asistence je pro mě naprosto jiná. Rozdíl mezi tou první v září 2011 a zatím poslední, listopadovou v loňském roce, je obrovský. A jiné nejsou jen asistence, ale především já samotná. Vlastně se celé naše RUŠkové snažení dá přirovnat třeba k lednímu hokeji. Vzájemně si přihráváme a každý z nás dá gól. A celý mančaft je úspěšný, potažmo celý kurz je úspěšný. To mě pak hřeje na srdíčku. Zažívám pocit, že jsem prospěšná i já jako asistentka, jsem jedním z hráčů hokeje. Jsem velice ráda, že mně Karel a Evička umožňují se asistencí účastnit. Přinášejí mi bohaté zkušenosti a ty mám pak možnost předávat dál. Současně je pěkné sledovat, jak se metoda vyvíjí a jakým vývojem prochází každý z vás.

KAROLINA STRAKOVÁ

PROČ JET ZNOVA NA RUŠKU? ASISTENCE A POSTŘEHY Z NÍ Na každém kurzu je pro mě zajímavým zážitkem, když můžu sledovat, jak se všichni měníte - na někom je to vidět už po pár dnech, u někoho třeba až ke konci kurzu, ale to není až tak podstatné. Hlavní je, že máme k dispozici tento skvělý nástroj, a co všechno s ním uděláme záleží pouze na nás. Každý z nás je jedinečnou bytostí - někomu stačí ke změně už jen samotná přítomnost na kurzu nebo jen to, že se dozví nějaké nové informace, které právě potřeboval slyšet. Když se k tomu ještě přidá práce na sobě, tak můžeme sledovat nádherné proměny všech přítomných.

22

Některé z vás znám už několik let a o to větší vnímám změnu ve vašich životech. Dalo by se říct, že jsme s RUŠkou společně začínali a teď jsme naprosto jiní lidé – jsme zdravější, šťastnější, úspěšnější a takhle bych mohl ještě chvíli pokračovat :)

Jaký byl váš život před RUŠkou a jaký je teď. Možná teď někteří z vás namítnou, že to není zas tak úplně pravda – k tomu bych rád napsal pár řádků: zkuste si to znovu procítit a uvědomte si, jaký byl váš život před RUŠkou a jaký je teď. U některých lidí mám pocit, že když si něco zpracují, tak na to velmi rychle zapomenou, protože u nepříjemných vzpomínek nezůstane žádný emoční náboj - to se pak docela špatně něco srovnává :) Vzpomeňte si, jaké to bylo, a prožijte si ten nádherný pocit vděčnosti za to, co máte teď, nebo za to, co si teprve přejete.

Někteří lidé prožívají jeden zázrak za druhým. Všechny techniky, které máme k dispozici, jsou úžasné nástroje pro náš rozvoj, ale samotné nástroje nestačí. Představte si, že máte opravit nějaký velmi složitý stroj – máte k dispozici to nejlepší nářadí na světe, ale nejste moc zruční a vůbec netušíte, jak na to. Jaký bude výsledek vašeho snažení? Pravděpodobně nic moc.

Je to hlavně o nás samotných – o tom, co chceme; o tom, co nám v tom brání, a o tom, co s tím uděláme. Nástroje, které máme k dispozici, jsou skvělými pomocníky na naší cestě, ale stále je potřeba někoho, kdo s nimi umí zacházet a kdo ví, jak na to. RUŠka je úžasná v tom, že je velmi účinná a zároveň stále tak jednoduchá, že se ji můžete snadno a rychle naučit. Všimněte si, že jsou tu lidé, kteří prožívají jeden zázrak za druhým jen díky tomu, že si uvědomili, co vlastně chtějí, a zpracovali si pár překážek, které stály v cestě... Když to tak mohou mít oni, tak proč ne vy? V čem jsou jiní? Pokud je ve vašem životě ještě něco, co není podle vašich představ, tak vytrvejte a zkuste se na to podívat z jiného úhlu. Možná by pro vás bylo zajímavou

23

možností zopakovat si kurz RUŠky, kde se můžete seznámit s nejnovějšími poznatky a postupy v rámci této metody a také poznat další zajímavé lidi s podobným záměrem. Jak jistě všichni víte: kurzy metody RUŠ se neustále vyvíjejí. Největší změny vnímám u základního kurzu pro „nováčky“ - díky těmto změnám a jinému způsobu výuky stihnou účastníci kurzu rychleji pochopit teorii a mají více času na „čištění“ = mnohem větší přínos, než u předchozích kurzů.

Celá skupina postupuje mnohem rychleji kupředu, protože nikdo nikoho nebrzdí. A protože jsme velmi vnímaví, tak tento kurz začal přitahovat trochu jiné zájemce než dříve – potkávám tam lidi, kteří mají silný záměr a chtějí na sobě pracovat. A taky možná ještě důležitější věc: chtějí RUŠku pochopit a kvalitně se ji naučit, aby si mohli kdykoliv pomoci sami. Jejich výsledky tomu pak přirozeně odpovídají a celá skupina postupuje mnohem rychleji kupředu, protože nikdo nikoho nebrzdí. Mám pocit, že mnoha lidem už na základním kurzu docházejí věci, které jim běžně docházely až po druhém nebo třetím kurzu a některým třeba vůbec – to je skvělá zpráva, protože na dalších kurzech mohou pochopit něco dalšího a o to rychleji se „posunout dál“. Jedna ze „zlatých vět“ nejen metody RUŠ zní: „Jsem plně zodpovědný za to, co říkám a nejsem vůbec zodpovědný za to, co vy slyšíte“ – ze své vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsem některé věci na kurzech slyšel snad 100x, a přesto jsem některé z nich pochopil až časem. Je to i tím, že výklad na kurzu vnímáme přes své (bloky), a když se jich zbavíme, tak můžeme stejné informace vnímat úplně jinak. Proto doporučuji jet klidně znovu na stejný kurz, protože on nikdy není stejný :)

„Jsem plně zodpovědný za to, co říkám a nejsem vůbec zodpovědný za to, co vy slyšíte“ Když bych měl srovnat svůj první kurz před 3 lety a to, co teď nabízí současný základní kurz RUŠky, tak si říkám, že to máte mnohem, mnohem jednodušší. Je to také díky tomu, že se mezitím objevily nové techniky, jako např. „schody“, bylo přidáno několik typů kontrol, rozšířeno odpuštění (děkovačka) a mnoho dalšího. Novinkou oproti dřívějším kurzům je také práce na sobě bez průvodce – nejprve si sami na sobě vyzkoušíte základní techniky a teprve poté se pracuje ve dvojicích. Přeji vám krásné dny a hodně štěstí.

LUKÁŠ IZMAEL HOĎÁK 24

CO SE NEVEŠLO DO MINULÉHO ČÍSLA

TYHLE VÁNOCE BYLY JINÝ Jmenuju se Hana Hedvika Záhorová a mnozí mě znáte z mailů jako asistentku Hanu. Povím vám něco o sobě. Lidé prý mají rádi drby, ale těch já asi moc nemám . Být asistentka metody RUŠ je pro mě ideální práce. Nikdy předtím by mě nenapadlo, že se to může stát, že budu dávat lidi do tabulek, psát maily, hledat kontakty a další a další věci k přípravě kurzů. A že budu tak šťastná, že můžu být součástí RUŠáckého systému. Je to pro mě moc krásný. Stejně tak krásný, jako když jsem poprvé přišla k Evičce a Kájovi a po jedné hodině a přihlášení na kurz jsem věděla, „že jsem doma„. To byl začátek. Dnes už je to rok a půl a je neuvěřitelné, jak mi RUŠka zasáhla do všech oblastí života. Vyčistila jsem smrt svého snoubence, což mi přišlo jako něco nadlidského, co už se nikdy nemůže změnit. I pocit, že už nikdy nebudu šťastná, tam byl. A k němu další jako že už to nezvládnu, že už nemůžu dál a že se chci vrátit. Tyhle programy mi mnohdy způsobovaly hrůzný stavy. Jsem ráda, že jsem to vše díky RUŠce prošla a vyčistila. I když teď řeším, co se občas zjitří, tak mezitím jsem opravdu šťastná. Stav skutečného štěstí přišel ovšem až po ideálním záměru, který jsem si dala loni na kurzu. Přestože jsem terapeutka a asistentka, jela jsem na kurz jako účastník. Jednoduše jsem potřebovala něco vyřešit. Mnozí si asi řeknou: „Jo když na to má peníze.“ Neměla jsem, ale rozhodla jsem se, že pojedu. Dala jsem si záměr najít ideální pomoc a maminka mi druhý den peníze poslala. Kurz byl pro mě přelomový jako každý kurz RUŠky, jako každé čištění. Tehdy ale přišel důležitý pocit, že ve svém srdci jsem doma a že „to“ nahoře je i tady a ve mně. Prožila jsem pocit lásky a spojení, což už ve mně zůstane. Když se někdy něco zjitří, vím co s tím. Cesta je pořád stejná. A když chci, zavřu oči a „jsem tam“, v tom 25

pocitu v srdci. Moc dobře vím, že každý krok RUŠkou, každé čištění a každý kurz mě dovedly až sem.  Hm, říkám si, mnozí si můžou říct: „No ta se vytahuje, jak je dobrá.“ Není to tak. Byly chvíle, kdy už jsem nemohla a ne vždy jsem byla ta šťastná maminka, co dnes. Valilo se to na mě ze všech stran, nebyla jsem v pohodě a nebyla jsem ani milá a láskyplná. Upřímně říkám, že jsou stále oblasti, ve kterých dolaďuju, stále mám věci, které mě dohánějí. Ale už mě to netrápí. Vím, že když se někde děje něco, co tlačí, tak proto, abych to vyčistila. Už kvůli tomu nepláču, nemyslím na to, že bych chtěla všechno vzdát, že by bylo lepší se už ráno neprobudit. Je to prostě úplně jinak, což mi přijde opravdu jako zázrak. Jsem za tuhle změnu moc vděčná a můžu od srdce říct, že letošní Vánoce byly jiný. Už jsem nebyla smutná, kdy kdo umřel, už jsem nepočítala Vánoce, které jsem kdy kde strávila. Byla jsem vděčná a šťastná, že můžu sedět s rodiči a dcerou u jednoho stolu, modlit se s tatínkem „Otče náš“ a neřešit, v co kdo věří. Cítila jsem ta naše srdce, spojení, které mezi nimi je. Bylo to pro mě nové. Tak krásné Vánoce to byly, moc za ně děkuji. Moje dcera mě během nich třikrát dojala tím nejkrásnějším, co jsem v životě slyšela. Řekla mi: „Maminko, jsi dobrá“, „Miluju tě„ a „ Máme krásný domov“. Díky RUŠce jsem pochopila, že každý můj krok má pro mě nějaký význam. Díky RUŠce jsem vše zvládla, díky ní jsem stále tady a šťastná. Být součástí systému RUŠ je úžasný pocit, dělat blízko Evičky a Káji je radost. A dělat práci pro lidi, aby byly šťastný, práci, která má tak obrovský smysl, je opravdu moc naplňující, takovou jsem si vždy přála  A tak RUŠce moc přeju, ať se na všechny strany rozvíjí a ať je čím dál víc šťastných lidí všude na zemi. Jsem dojatá, že jsem toho, i když malou, tak přece součástí. Střípkem tak velké, opravdu revoluční metody, která má kořeny tady v Čechách  a šíří se dál a dál … S láskou

HANI ZÁHORCOVÁ

26

ZDRAVÁ DOBROTA S JÁHLAMI MILÍ RUŠáčci, nachystala jsem pro vás zahřívací, slunečné jídlo, které je jako stvořené pro dubnové předjarní dny. A ještě ke všemu je ultrajednoduché! Jáhly (250g) spaříme, protože tím předejdeme jejich možné hořkosti. Smícháme je v poměru 2 : 1 s červenou čočkou a dáme vařit se solí. Mají tendenci se chytat na dno hrnce, tudíž na ně průběžně mrkejte. Později do uvařené kaše nastrouháme zhruba půlku uzeného tofu a přidáme půlku plechovky kukuřice. Ta není nutná, ale udělá novou chrumkavou texturu. Do trouby současně dáme péci na centimetrové hranolky nakrájenou řepu, centimetrové kostky cibule a centimetrové měsíčky dýně. Ty můžeme namočit do oleje se solí, pepřem a oblíbeným kořením. U nás je to dobromysl alias oregáno. Podle některých chutná kaše jako míchaná vajíčka, takže si můžete udělat i trochu netradiční snídani. Jáhly, což je vlastně loupané proso, jsou prý jednou z nejvyváženějších obilovin.

KIMI MOULISOVÁ

Přeji vám dobrou chuť,

OČISTNÉ RECEPTY OD BERTIČKY PRO TY, CO JEŠTĚ VAŘÍ Celerová polévka petrželová, pórková)

(nebo

mrkvová,

PRO TY, CO UŽ NEVAŘÍ brokolicová,

Suroviny: Nahrubo nastrouhaný celer, horká voda, olej, sůl, hrst červené čočky, klíčky alfa-alfy (vyrobíte doma). Postup: Olej (olivový, slunečnicový) dáme do hrnce, rozprostřeme na něj celer, zlehka posolíme, přiklopíme a vaříme na mírném plameni. Vedle uvaříme litr vody. Celer začne pomalu vylučovat svoji šťávu s chutí a vůní. Zlehka ho podlijeme, ale pozor, neutopit, jen ho pozvedněte ode dna. Moc nemícháme, vaříme pod pokličkou. Postupně přiléváme vodu. Po přidání cca čtvrt litru vody přidáme propláchnutou červenou čočku. Povaříme ji, je rychle měkká. Postupně přidáme zbytek horké vody. Proč má být voda předem horká? Protože studená voda zastaví ten úžasný proces uvolňování toho nejlepšího a ingredience v hrnci se musí začít znovu snažit. Posypeme klíčky. V době, kdy rostou, použijeme zahradní i luční bylinky. Doba přípravy: 20 minut

27 27

Konopné mléko (nebo makové, vlašákové)

mandlové,

Suroviny: Hrst semen předem namočených 1 – 2 dny, voda, jablko, 3 datle nebo lžička agávového sirupu. Postup: Namočené semínko nasypeme do vysoké nádoby, nebo mixéru. Přidáme vodu, nakrájené jablko a datle bez pecky. Vše rozmixujeme a přecedíme přes cedník. Ovoce můžeme měnit podle chutí. Volím jablko, protože je místní. Datle a agávový sirup jsou pro ty, kteří mají rádi sladké. Mléko s jablkem je však velmi lahodné a zasytí na dlouhou dobu.

Doba přípravy: 10 minut.

CHYSTÁME PRO VÁS PRACOVNÍ SETKÁNÍ S METODOU Setkání je určeno pro absolventy kurzu minimálně RUŠ 1 – pětidenní. Pro ty, kdo chtějí vyřešit svoje problémy a vztahy. KDY: ve středu 1. května 2013, začátek v 9:00 KDE: FAMOZ CLUB, www.famozclub.cz, Zvířetice CENA: 850,- Kč (34€) v ceně je vegetariánský oběd a večeře. PŘIHLÁŠENÍ: Nejlépe mail [email protected], více informací najdete na www.karelnejedly.cz v kalendáři akcí.

OCHUTNÁVKA METODY Praktický intenzivní seminář je určený pro aktivní zájemce o metodu. KDY: 14. 5. 2011 od 17:30 do cca 21:00, přijďte prosím včas KDE: Klub Altego, Kameníčkova 2, 616 00 Brno, www.altego.cz Ochutnávka je určena pro laiky, proto ji, prosím, doporučte svým blízkým.

OCHUTNÁVKA METODY Praktický intenzivní seminář je určený pro aktivní zájemce o metodu. KDY: Ve středu 29. května 2013 od 17:00, přijďte prosím včas. Doba trvání asi 4 hodiny. KDE: Centrum Poznání, Moskevská 638/8, Liberec http://www.centrumpoznani.cz/ Ochutnávka je určena pro laiky, proto ji, prosím, doporučte svým blízkým.

KURZ S METODOU

– ÚSPĚCH, HOJNOST, INTUICE

Kurz je určený pro účastníky pětidenní RUŠ 2. KDY: 20. - 25. 6.2013 KDE: FAMOZ CLUB, www.famozclub.cz, Zvířetice CENA: 7 986,- Kč (320 €) + ubytování a strava 3900,- Kč PŘIHLÁŠENÍ: Nejlépe mail [email protected], více informací najdete na www.karelnejedly.cz v kalendáři akcí.

28

CO PŘÍŠTĚ? PRÁZDNINY, VOLNO,ODPOČIVEK, POHODA, SLUNCE, VODA Další číslo RUŠovin vyjde na začátku prázdnin a jeho tématem budou: Prázdniny, volno, odpočinek, pohoda, slunce, voda. Kdybyste měli k letnímu tématu co říci, neváhejte a napište. Moc rádi si přečteme vaše pohledy, názory a zkušenosti.

Na příspěvky se těšíme do 5.6.2013.

RUŠoviny zpravodaj metody RUŠ Na textové přípravě čísla se podíleli: Eva Nejedlá, Hana Havrilcová, Martina Bartošová, Lukáš Izrael Hoďák, Kateřina Livia Rajs, Karolina Straková, Jana Mojžíšová, Světlana Sopková, Eva Vančurová, David Svoboda, Kimi Moulisová, Betka Prášilová, Petra Zajícová, Martin Borgula a Katka Králová. Autory obrazů a fotografií jsou: Ludmila Cartus Photography, Eva Nejedlá, Karolína Straková a Miroslav Mandl Použity jsou obrázky z těchto stránek: http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zenydiety/126308/diety-ovoce-a-zelenina-zpusobujihlad.html http://www.karneval.name/bryle-prsteny/1505-doofibryle.html http://www.srecepty.cz/ingredience/citronova-stava http://oko.yin.cz/23/olivovy-olej/ http://jitka45.rajce.idnes.cz/Prvni_snih_a_kytky/#DS C_0171.jpg

Četbou těchto novin přispíváte na konto svých vědomostí, zkušeností a objevů ve světě metody RUŠ a děláte radost jejich přispěvatelům.

Všem srdečně děkuji za spolupráci. Rozhovor dvou miminek v bříšku těhotné ženy: Věříš v život po porodu? Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak. Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat? To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou. No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká. Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí. Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není než vleklá stísněnost v temnotě. No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará. Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být? No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli. Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není. Ale někdy když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá 29nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…