MĚSÍČNÍK TŘINECKÉHO FARNÍHO SPOLEČENSTVÍ
Číslo 7/VI
červenec 2004
Proti dobrovolnému daru
Otec Radek Drobisz se loučí s Třincem a míří do nedaleké Skalice Zhruba v polovině července 2004 se naše farnost rozloučí s P. Radkem Drobiszem, který v naší farnosti působil jako kaplan od léta roku 2001, kdy nahradil P. Piotra Raka. K dni 1. červenci 2004 ho Otec biskup František Václav Lobkowicz jmenoval farářem ve farnosti Skalice (malá obec u Frýdku-Místku). Dále bude mít na starosti excurrendo farnost Baška. Při této příležitosti - smutné? veselé? normální? - jsem Otci Radkovi položil níže uvedené „rozlučkové“ otázky. MOST: Jaké byly ony tři roky v Třinci? P. Radek Drobisz: Říká se, že první kněžská farnost je cosi jako první láska, člověk na ni nezapomene. Tři roky byly dobou ve které jsem poznával atmosféru třinecké farnosti a mám radost, že jsem mohl být právě tady. MOST: Vztah se šéfem je důležitý v každém zaměstnání. Byť kaplan není možná klasický příklad podřízeného, přesto se zeptám: jaký byl Tvůj vztah s Otcem Františkem coby se svým místním třineckým šéfem na faře? P. Radek Drobisz: Jsem velice rád, že jsem P. Františka mohl poznat nejen jako dobrého šéfa, ale i dobrého člověka a spolubratra kněze. Doba prožitá na třinecké faře za Otce Františka pro mě byla, je a doufám že i pro další kaplany bude povzbuzením v kněžské službě. Na společné „laudy - ranní chvály“, posezení a rozhovory u stolu na faře, v rodinách a ve společenstvích budu asi dlouho vzpomínat. MOST: Kaplan se jaksi většinou stará o místní mládež. Zkus zhodnotit uplynulé 3 roky z pohledu práce s mládeží… Zklamali Tě? Potěšili Tě? Vím, že mladí Tě měli a mají velmi rádi, měli k Tobě vždy blízko. Jakou bys jim dal známku? Byla to s nimi „dřina“? P. Radek Drobisz: Kaplan by měl být „prodavačem“ radosti. Tedy přesněji prodavačem Radostné Zvěsti. Tak doufám, že jsem ten kaplanský byznys nepřivedl k bankrotu. Jestli budou kostelní lavice plné krásných mladých zodpovědných lidí a mladých manželů, do klášterů a semináře se budou hrnout mladí z Třince, to ukáže čas. Žijeme v době radikální plurality, kdy na jednu stranu se mladí ptají po smyslu života a na druhou stranu kapitulují na toto téma. Raději se tím netrápí. Mladí častokrát odmítají nějaký systém a totalitarismus, mají rádi svobodnou volbu. Náboženství chápou jako zboží v supermarketu, které si mohou vybírat, podle libosti, mezi mnohými jinými, často velice světskými a profánními nabídkami. Je to celorepublikový jev. Aby volili správně, tak jim musíme pomoci my starší: rodiče, katecheté. Od nás musí neustále přicházet nabídky k volnočasovým aktivitám dětí a mládeže. Doba, kdy jsme byli zavření do kostelů a
na fary je již naštěstí pryč. I ten nejobyčejnější člověk, stejně jako velký inteligent má dostatek darů od Boha k tomu, aby byl šťastný a jednou se dostal do nebe. Známku bych některým nezodpovědným mladým raději neuděloval, všem ostatním a je jich většina: eminenter - výborný. Připomínám, že každou sobotu je po večerní mši sv. od 18,00 do 21,00 společenství mládeže - spotkanie młodych na faře. V neděli chodíváme hrát fotbal od 15,00 na umělou trávu u 1. ZŠ a volejbal na vedlejším hřišti. MOST: Vím, že Třinec není zrovna městem plným krásných zákoutí a la Praha, ale přesto se zeptám: našel sis v Třinci nebo v jeho okolí nějaké místo, kde jsi rád chodil, kde se ti prostě nějak více líbilo nežli jinde? Neboli: kde je dle Tebe v Třinci nejkrásněji? P. Radek Drobisz: Každé místo na světě má své osobité kouzlo. Zákoutí a la „Dost dobre“ jsem našel v Třinci a okolí velice mnoho. Celoročně je krásně v kostele sv. Alberta, neboť je zde Ježíš. Výzdoba, interiér i exteriér jsou na naše české podmínky obdivuhodné, jak to asi nejlépe vyjádřil při návštěvě Třince můj kamarád, student architektury a dějin umění na MU v Brně Jarek - tento kostel je jako „dort s třešničkou na vrchu…“ Co se týká krásných, úžasných, okouzlujících, obdivuhodných a neuvěřitelných míst mimo kostel, tak jako cyklista doporučuji okruh: Lesopark, Oldřichovice, Milikov, Bystřice, Vendryně, Sosna cca 26km, 1 h 5min. Jako běžkař: lanovkou na Javorový, pak na Ostrý, Kozinec a dolů až na Kamionku, cca 12km, 3, 5 h. Jako turista rozhledna Čantoryje 12 hod. chůze. Jako automobilista - doporučuji Polsko, Ustroň - Równica, 12 km od Třince, 30min jedním směrem, serpentiny. Jako fanoušek - zápasy HC Oceláři Třinec. Jako čtenář - farní knihovna, nebo městská knihovna na Terase. MOST: A teď k zážitkům: popiš nám historku, která Tě nejvíce u nás pobavila, nad kterou se budeš smát i jinde při vzpomínce na ni…. P. Radek Drobisz: Jak jsem pohřbil mobil... Bylo to na pohřbu pana K. Byl to vzácný člověk a kdysi v době totality, za kaplanování P. Adama Ruckého, u něj v bytě 2+1, se několikrát uskutečnilo společenství mládeže čítající 40 osob. Smuteční obřad probíhal důstojně a bez problémů. Byla mše sv., pak průvod ke hrobu a teď to nastalo. Pohřební služba umístila rakev na lišty, obvázala ji popruhy a zaujala důstojný postoj, pak přišlo několik slov a požehnání hrobu, do kterého bude tělo zesnulého uloženo. Protože pan K měl velice silnou postavu, pracovníci pohřebky požádali pana R. o odstranění lišt, aby mohli rakev spustit do jámy a to slovy: „Ty młody, pómóż nóm z tymi deskami…“ To bylo ještě v klidu, ale až se pan R. naklonil nad jámou, aby odstranil lišty, vypadl mu z náprsní kapsy dva dny nový mobil, přímo do hrobu. Jelikož trošku poprchávalo, tak to udělalo žbluňk. Pan R. to slovně ohodnotil: „a je po paradzie“ a bylo definitivně po důstojné atmosféře. Nenápadně jsem si zakryl tvář knihou od obřadů a nebyl jsem jediný kdo byl před explozí smíchu. Zbytek obřadu pak proběhl bez problémů. Rakev dodnes spočívá na exponátu nejmodernější techniky. Při vykopávkách za několik století se budou divit, co všechno si brali důchodci kolem roku 2000 do hrobu… MOST: ….a naopak: kdy Ti bylo v Třinci nejsmutněji, nejvíc těžko na srdci, nejvíce smutno? P. Radek Drobisz: To fakt nevím, nepamatuji si, zapomněl jsem… MOST: Prožil jsi v rámci svého působení v Třinci něco, na co nezapomeneš, co bylo pro Tebe natolik mimořádné a významné, že Ti zůstane nadlouho v srdci nebo paměti? P. Radek Drobisz: Jednotliví lidé staří i mladí, se kterými jsem setkával. Někteří z nich jsou již doufám v nebi, neboť zesnuli, ale setkání s nimi byla natolik zajímavá a poučná, že se z paměti těžko vymažou. A ti, kteří žijí, tak doufám, že budou žít co nejdéle a ještě se někdy třeba potkáme. MOST: A teď buď kritikem a to kritikem otevřeným: kde máme v Třinci své největší nedostatky, slabiny. Kde a jak chybujeme, kde bychom a kdo měli přidat, zlepšit se? P. Radek Drobisz: Na rovinu. Podle sebe - soudím tebe, říká přísloví. Kdo chce kritizovat, musí se nejdříve podívat na sebe, jaký je a pak toho druhého za něco pochválit, pak mu něco vytknout a nakonec jej 2
povzbudit k dobrému. Tak mě to alespoň učili. Právě tedy zlepšit se musíme všichni, o tom není pochyb. A v čem, to každý den slyšíte na kázáních a také naše svědomí nám to napovídá. Nejvíce výtek bych měl pro ty, kdo do kostela nechodí a tento časopis nečtou. Například třikrát jsem přežil „Noc plnou hvězd“, vlastně 9 nocí plných kraválu. Druhá bolavá věc zrušení tříd s křesťanským zaměřením na 6. ZŠ Slezská. Vždyť kolik je v Třinci jazykovek a sportovních tříd a jiných a nevadí to, ale křesťanská, to najednou našim mocipánům vadí. V naši demokratické společnosti je to přinejmenším divné… Vytýkat něco těm, kteří se alespoň minimálně o dobro snaží, nemá cenu. A jestli, tak se to nejdříve děje mezi čtyřma očima. A na to zde není místo. „Nebojte se, já jsem zvítězil nad světem. Já jsem světlo světa; kdo mě následuje nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ říká Ježíš, to ať nám je povzbuzením. MOST: A tradičně symetrická otázka: v čem jsme dobří, lepší….nejlepší … no samozřejmě velká sláva a chlubení smrdí a je špatné a předchází pádu… přesto zcela vážně: kde spatřuješ silné stránky naší farnosti? P. Radek Drobisz: Síla spočívá v 1700 lidech, kteří týden co týden chodí na mši sv. Síla je v těch, které třeba v kostele nevidíme, protože jsou nemocní a kteří za farnost a farníky obětují svoje utrpení. MOST: Co cítíš při pomyšlení, že za několik dnů si sbalíš své věci, naložíš do své modré fabie a odvezeš do svého nového působiště? Opustíš červenou zděnou faru na Hřbitovní ulici, projedeš novou Myší dírou, zamáváš komínům a Javorovému a budeš asi navždy pryč z Třince? Jaký máš pocit? P. Radek Drobisz: Myslím si, že bude neustále platit to co platí, co říkal Ježíš učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne“. Nezbývá tedy než se zapřít a ze všech sil nést ten kříž jako v Třinci, tak i na dalším působišti a následovat Krista svým životem. Přes rozšířenou a zvýšenou myší díru, já bych jí teď spíš nazval jako eurodíru, s tím křížem přejedu bez problémů. A když potkám nějakého třinčana, tak se s radostí zeptám, co nového v Třinci? MOST: Je známo, že jsi původem Polák a dobře ovládáš i polštinu. Nebude Ti tak trochu chybět možnost sloužit mši svatou v tomto jazyku? Ve Skalici Poláci nejsou… P. Radek Drobisz: S dětmi se hraje hra: vadí - nevadí. Já jakožto trochu odrostlé dítě (3 roky kněžství) a odpovídám: nevadí. Čeština i polština jsou slovanské jazyky, které mám rád stejně a žádný z nich nijak neupřednostňuji. MOST: Skalice - malá obec nedaleko Frýdku-Místku (stejný děkanát jako Třinec), relativně malá farnost. Co očekáváš od své nové farnosti? Zdůrazňuji slovo „své“, neboť to bude Tvoje první farnost v životě kněze, za kterou budeš plně zodpovědný? P. Radek Drobisz: Co udělám, to bude fungovat, co neudělám, to nebude fungovat. Jde o to, abych to, co je v té farnosti dobré a to, co tam dobrého zanechali faráři přede mnou nepokazil. MOST: Jaké budou Tvé první kroky ve Tvé nové farnosti? Už jsi tam byl? Už jsi tam vůbec někdy byl? Už ses bavil se svým předchůdcem ve Skalici, s P. Romanem Czudkem? P. Radek Drobisz: První kroky budou směřovat na faru a do kostela, ty další na úřady a především se budu snažit seznámit s co nejširším spektrem místních lidí. Budu všechny slušně zdravit a radovat se v jejich radostech a plakat nad jejich strastmi, každopádně se budu snažit být hodný a mít je rád. Jak to dopadne to se pozná, až ze Skalice budu odcházet. Jinak jsem ve Skalici už dvakrát byl a to na faře při pouti na sv. Martina a při biřmování. P. Romana Czudka znám dobře, 3 roky měsíc co měsíc sedáváme vedle sebe na konferencích kněží našeho děkanátu, a také P. Roman k nám někdy zavítá na faru. Naposledy to bylo dnes. MOST: Nakonec bych rád z celého srdce Ti poděkoval nejen za obětavou a dobrou službu v naší farnosti v letech 2001-2004, ale i za ochotu spolupracovat s redakcí MOSTu na tvorbě článků a za aktivní účast
3
na činnosti farního sdružení Sanctus Albertus, jehož jsi členem. Kdy se zase mezi nás - už jako host- podíváš? Přijedeš na Farní festyn 2004 v neděli 12. září 2004 („srdečně zvu“ za „sanktusáky“): P. Radek Drobisz: Díky za pozvání a na festyn se už teď těším, snad nebude opět pršet, ale bude krásné slunečné počasí. S Otcem Radkem Drobiszem, nyní již farářem ve Skalici, rozmlouval Marian Kozok
Hospodářské okénko: bude nová střecha na faře! V tomto ekonomickém okénku se krátce zmíním o tom, co čeká naši farnost v letních měsících: „hlavním bodem programu“ bude bezesporu generální výměna střešní krytiny na budově fary. Ta současná už dosloužila, krov je prohnilý a problémy jsou i s okapovým systémem, který v zimě pravidelně zamrzá, při oblevě ovšem přetékající voda způsobuje promočení stěn a poničení malby v pokojích fary. Problém spočívá v jeho konstrukčním řešení. V červenci by tedy měly začít práce spočívající ve stržení stávající střechy a v jejím nahrazení novým krovem, měděnou krytinou a novým okapovým systémem. Práce provede stavební firma CIESLAR s.r.o. z Bystřice. Na závěr ještě ale nutno dodat, že tvar střechy včetně věžičky nad hlavním vchodem bude zachován. Marian Kozok
Nedělní „hlídání dětí“ na faře Každou neděli jsme vám a především vašim dětem k dispozici ve farní salce v době od 9:30 do 11:15. Můžete přivést své neposedné ratolesti a nerušeně prožít nedělní bohoslužbu. Zároveň bychom chtěly poprosit mladé slečny, které by měly zájem podílet se na službě našemu farnímu společenství a třeba jen občas s hlídáním vypomoci, aby se dostavily v době hlídání v neděli do salky nebo zavolaly na tel. č. 608 858 996 (B. Bocková). Potřebujeme posily! Tak neváhejte a přijďte!
Humor … Pak vzal Ježíš své učedníky na horu, svolal je k sobě a učil je řka: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes. Blahoslavení plačící… Blahoslavení tiší… Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti… Blahoslavení milosrdní… Blahoslavení čistého srdce… Blahoslavení ti, kdo působí pokoj… Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni… Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích. Pak Šimon Petr řekl: “Máme si dělat poznámky?” A Ondřej řekl: “A to se máme učit nazpaměť?” A Jakub řekl: “Bude se z toho psát písemka?” A Filip se přidal: “Co z toho můžeme zapomenout?” A Jan navrhl, že stačí, aby se to naučil jen jeden z nich. A Matouš se ozval: “A jak to všechno souvisí s reálným životem?” A Jidáš to uzavřel: “Kdy už zas půjdeme dál?” Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy učební plány, a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování v kognitivní oblasti. A Ježíš zaplakal… 4
Manželský pár navštíví drážďanskou galerii. Zůstane stát před obrazem Lukáše Cranacha staršího, na němž je namalováno Kristovo narození. - Podívej, Marie, to malé dítě nemá na sobě vubec nic, ani košilku! - No jo, víš přece, že to byli chudí lidé, kteří nic neměli. - Tady to zase máš. Nemají ani na košili, ale nechají se malovat od Cranacha! * Dva chlapci rozumují nad životem a dojdou až k tomu, jestli věří v Boha. Jeden povídá: - Já v Pána Boha věřím! A co ty? Druhý na to hned dodá: - Já ne… protože… nó, kdyby archeologové vykopali jeho kostru, tak to bych v něho uvěřil! * Kněz chválí jednoho ze svých farníků, notorického alkoholika: - To je pěkné, že jste se zase včera ukázal v kostele. - Ach jé, tak v kostele jsem byl taky? * Zemřel jeden technik a přišel před nebeskou bránu. Když uviděl svatého Petra, začal protestovat: - Tak počkej, Petře, já jsem moc mladý na smrt, mně je teprve pětatřicet. Svatý Petr se zamyslel, zahloubal do záznamů, pak se obrátil na technika a zavrtěl hlavou: - Kdepak, chlapče, kdepak; podle toho, kolik sis nechal proplatit odpracovaných hodin, ti táhne na stodvacátý rok… * Tři teologové - konzervativní, liberální a charismatik - sedí na loďce uprostřed rybníka a disputují. Pochvíli jim dojde víno. Nu což, konzervativec pokrčí rameny, vezme džbánek a vydá se po hladině na souš. Za chvíli se stejnou cestou vrací s plným džbánkem. Teologové disputují, disputují, a opět jim dojde víno. Charismatik tedy vztáhné ruce k nebesům, zahlaholí modlitbu, vstoupí na hladinu a přejde na souš. Za chvíli se opět stejnou cestou vrátí s vínem. Po další disputaci opět dojde víno. Liberál odevzdaně uchopí džbánek a vstoupí na hladinu. Okamžitě jde pod vodu. Kolegové jej vytáhnou a křísí. Konzervativec se podívá na charismatika a zeptá se: “Tys mu neřekl, kde jsou ve vodě ty kůly?” Charismatik se podiví: “Kůly?” * Vězeňský kaplan promlouvá k recidivistovi, který už potřetí vyloupil pokladnu: “Můj synu, až se dostaneš na svobodu, rád ti budu pomáhat.” “Moc děkuji za nabídku, důstojnosti,” povídá vězeň. “Ale na to musí být odborník.” * Jde misionář Grónskem a potká dva Eskymáky jak táhnou uloveného tuleně od moře. Dívá se, jak se s ním pachtí, pak mu to nedá a zeptá se jich: “Poslyšte, proč toho tuleně táhnete za nohy? Vždyť vám to jde proti srsti strašně špatně. Zkuste ho vzít za hlavu, po srsti vám to půjde lépe.” Eskymáci ho poslechnou a vezmou tuleně za hlavu. Táhnou, táhnou, po chvíli se jeden z nich otočí na druhého a říká: “Poslyš, ten misionář asi vážně bude chytrej člověk. Ono nám to jde opravdu mnohem líp.” “Líp?!” vyprskne druhý. “Vždyť se podívej - vracíme se k moři!”
Další školní rok za námi Před několika dny skončil další školní rok. Naším katechetům jsme položili několik otázek. MOST: Jak hodnotíte minulý rok z pozice katechetky? Jaké jste měly děti? Jak probíhalo vyučování, čemu jste věnovaly hlavní pozornost při vyučování? Uspokojuje Vás katechetická činnost? Těšíte se už nyní na září, až se znova setkáte s dětmi? 5
Mgr. Kateřina Cubrová: Náboženství jsem letos vyučovala na 1. Jubilejní Masarykově ZŠ - II. stupeň (6., 7. a 9. třídu) a na 2. Bezručově ZŠ - I. (2. - 5. třídu) i II. stupeň (6., 7. a 9. třídu). Právě končící školní rok byl pro mě teprve druhým v mé katechetické praxi, takže to bylo pro mě nejen období nabývání nových zkušeností, ale hlavně zkoušení nových metod výuky a práce s dětmi. Letošní rok byl pro mě také o učení téměř 50 nových jmen, ale i o poznávání dětských charakterů. Byl pro mě také charakteristický tím, že 7 „mých“ dětí přistoupilo letos poprvé k 1. svatému přijímání. Nejenom, že se ve mě ozývala určitá hrdost, ale hlavně zodpovědnost za jejich budoucnost, aby to 1. sv. přijímání nebylo zároveň i tím posledním. Jaké jsem měla děti? Na tuto otázku je těžké odpovídat, protože každé dítě je originál. Jedno ale určitě mohu říci. Když jsem slyšela zkušenosti katechetů z jiných farností, či dokonce z jiné diecéze, zjistila jsem, že jsem měla vesměs děti hodné a pracovité. Někteří jen byli větší raubíři, ale bez toho by asi nebyli dětmi. Myslím si, že jsem neměla žáka, se kterým bych nevyšla. Jelikož teprve sbírám zkušenosti, tak ve své výuce používám metodik, které vydalo Centrum pro katechezi ostravsko-opavské diecéze. Ty mi hodně pomáhají hlavně pří přípravě na hodiny náboženství. Samozřejmě jsem se snažila uplatnit ve výuce i znalostí získaných studiem na CMTF UP v Olomouci. Ať jsme s dětmi probírali cokoli, bylo pro mě nejdůležitější nejen naučit je milovat Boha a lidi, ale také naučit je ve všem se na Něho spolehnout. I když mě katechetická činnost uspokojuje, a už teď se těším na další rok strávený s dětmi, nevím jestli to bude právě ta vinice, na kterou mě náš Pán povolá. Mgr. Barbara Bocková: V tomto školním roce jsem vyučovala náboženství na 1. stupni 1. ZŠ (pod kostelem) a také ekumenické náboženství ve 2. třídě na 6. ZŠ. Není zrovna snadné napsat „v pěti větách“ nějaké hodnocení. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od ostatních katechetek, téměř každý školní rok učím na jiné škole (vždy tam, kde je to nejvíc potřeba), je pro mě každý školní rok novým začátkem - nové děti (někdy i studenti), nové prostředí, … Nemusím vám to zřejmě podrobněji popisovat. Zkrátka nejdříve se musíme s dětmi vzájemně poznat a zvyknout si na sebe. A co se týče samotného vyučování - tak tedy opět ve zkratce - nejsem zastánkyní „super moderních metod“. Nijak mne neoslovuje „ukládání korálků, barevných šátků či povídání o sluneční soustavě“ atd. Snad je to proto, že si ještě velice dobře pamatuji hodiny náboženství O. Pavla Motyky, kterých jsem se účastnila já sama jako žákyně základní školy. Velice jednoduše nám tehdy O. Pavel vštěpoval základní pravdy víry a učil nás poznávat Boha, Jeho lásku k lidem a v neposlední řadě Ho milovat. Bezpochyby velkou pomůckou pro všechny dnešní katechetky jsou pracovní listy, avšak stále je potřeba mít na paměti, že cílem hodiny není vyplnit nějaký list, ale učit se poznávat Boha a společně s dětmi se vydat na cestu, která vede do božího království. Pokud mám odpovědět na otázku, zda mě uspokojuje katechetická činnost, tak si myslím, že odpovíme všechny stejně: kdyby tomu tak nebylo, tak bychom to nedělaly. Samozřejmě, vždy se najde něco, co se dá zlepšit. Stejné je to i s dětmi samotnými. Nedělejme si iluze, že v hodinách náboženství sedí v lavicích jen samí „andílci“. Jistě, člověk má radost, když vidí jejich zájem a jejich snahu a snad je i tak trochu na ně hrdý, když je vidí přistupovat v bílých albách, symbolizující jejich čisté srdce, k prvnímu sv. přijímání, ale téměř v každé skupince se najde jeden, „kterého to nebaví“ a ve většině případech jsou hlavními viníky rodiče, kteří jsou tzv. „věřící - nepraktikující“ a dítě posílají do hodin náboženství „aby katechetka spravila, co oni zanedbali“ - to je zase druhá stránka věci. Ale aby ta moje poslední věta nepůsobila nějak moc pesimisticky, tak musím dodat, že se jedná skutečně o výjimky, a tak společně prožívané hodiny jsou radostí nejen pro děti, ale i pro vyučující. Už teď se určitě všichni těšíme na společnou pouť s otcem biskupem na Prašivou, která se uskuteční 1. července a pak na září, kdy se opět sejdeme ve škole. Mgr. Alena Trombiková: Náboženství jsem vyučovala 2 h týdně na 6. ZŠ v Třinci. V první skupině byly děti druhých a třetích tříd. Ve druhé skupině děti čtvrtých, pátých a šestých tříd. Děti byly vnímavé a velmi zvídavé. U dětí, které se připravovaly na první svaté přijímání jsem se zaměřila na probírání Desatera. Nejen, aby uměly přikázání vyjmenovat, ale aby pochopily jejich obsah. Aby poznaly, že přikázání se týkají různých sfér našeho každodenního života. Dále se seznamovaly s biblickými příběhy. Při práci jsem využívala pracovní listy pro druhou a třetí třídu. U starších dětí jsem prohlubovala znalost Desatera, znalost jednotlivých svátostí a jejich působení v našem životě. V hodinách jsem zařazovala hry, písně, luštění křížovek. U mladších dětí byla oblíbená hra „ano 6
- ne“, u starších dětí měl úspěch „AZ - kviz“. V obou těchto hrách si děti ověřovaly a prohlubovaly své znalosti z hodin náboženství. Starší děti se také zamýšlely nad různými situacemi života. Kladly otázky, často se tak rozvinula živá diskuse. Zajímala je např. nerozlučnost manželství, zda je někdy možno lhát (např. těžce nemocnému člověku), jak reagovat na zesměšňování věřících apod. S dětmi se mi pracovalo velmi dobře. Přesto, že se náboženství vyučuje až v odpoledních hodinách, s nekázní jsem se setkala jen výjimečně. Úroveň vědomostí byla různá, ale touha poznávat něco nového byla u většiny dětí velká. Doufám, že jim to všem vydrží a znovu se setkáme v novém školním roce. Přeji všem dětem krásné prázdniny. Anna Kröhnová: Učila jsem náboženství na 5. ZŠ. Školní rok 2003-2004 se nelišil od předešlých. Na této škole jsem se cítila velice dobře. K mé práci nebyly žádné připomínky, neřešily se žádné problémy. Podle věku dětí od 2. - 8. tř. jsem měla vyučování rozděleno do 4 vyučovacích hodin. Děti jsou různé. Rozhodně poznáte, je-li víra v Boha v rodině prožívána, nebo ne. Některé děti neumí udělat ani kříž, o modlitbě nic neví. V opačném případě znají modliteb několik a chodí na mši svatou. V každé skupině jsou děti čilé, které mají o náboženství zájem samy a u druhých je nutné tento zájem probudit. Kázeňské problémy jsem neměla, měla jsem děti hodné. Myslím, že ve 2. třídě je důležité naučit a příklady dokázat, že Pán Bůh existuje a má nás rád. Největší radost mám, když se děti samy ptají. Letošní druháčci byli opravdu dobří. Vyučování ve 3. třídě je snad náročnější, protože je to příprava na 1. svaté přijímání a jedná učební hodina týdně je opravdu málo. Začínáme Starým zákonem, aby děti věděly, kdy a proč dal Bůh lidem „Desatero“, které ke svátosti smíření potřebují znát a samozřejmě musí pochopit Eucharistii a rozdíl mezi Starou a Novou smlouvou. K výuce přirozeně patří průběžné církevní svátky. Ve 4. třídě se učivo ze 3. třídy opakuje a prohlubuje a pokračuje dál. I v dalších třídách se letmému opakování nevyhneme a přibývají starozákonní příběhy a proroci, kteří předpovídali příchod Mesiáše a pak přirozeně Kristovo působení, jím ustanovené svátosti a ti nejstarší se dozvěděli i trochu historie Jeruzalémského chrámu a církve svaté. Hlavní důraz však kladu na pochopení největšího přikázání - Ježíšova přikázání lásky. Náboženství jsem učila ráda, poctivě jsem se na výuku připravovala, a tím si své znalosti ke svému oboru prohlubovala. Budu-li učit v příštím roce nevím, protože bych nerada zabírala místo čerstvým absolventkám, ale bude-li třeba, půjdu ráda, přestože už patřím mezi dříve narozené. To vše však záleží na Pánu Bohu, bude-li mě potřebovat, dá mi to znát a já poslechnu. Odpovědi dalších katechetů uveřejníme v dalším čísle MOSTu.
Konec křesťanských tříd v Třinci! ? Letošní rok přinesl kromě mnoha jiných událostí třineckým katolíkům (ale asi i jiným křesťanům v Třinci a jeho okolí) jednu velkou prohru, dá-li se to takto sportovní terminologií říct…Po deseti letech úspěšného a bezproblémového fungování byly ke konci června 2004 definitivně zrušeny křesťanské třídy v rámci 6. ZŠ Slezská. Kolem celého případu bylo mnoho řečeno a mnoho napsáno. Zrušením těchto tříd se zabývaly jak místní média (místní týdeníky Horizont a Hutník, Kabelová televize Třinec), tak i dokonce celostátní Česká televize, která na programu ČT2 odvysílala v neděli 20. června 2004 v rámci pořadu Proti proudu reportáž o celé věci. K samotnému pořadu ČT, který vyrobila skupina kolem redaktorky ostravského studia ČT paní Šárky Pavlicové nutno podotknout, že byl sice pěkný, ale redaktoři se bohužel už nešli zeptat na důvody zrušení křesťanských tříd na to jediné správné místo, a to na Ministerstvo školství do Prahy…. Ale vraťme se k věci samotné: ke zrušení tzv. křesťanských tříd na 6. ZŠ Slezská. Tento příspěvek není oficiálním stanoviskem farnosti, církve nebo skupiny občanů k případu, ale je pouze pohledem jednoho manželského páru, který byl v roli rodičů a jejichž dcera je jednou z asi 180 dětí ve zrušených křesťanských třídách. O problému jsme se dozvěděli poprvé někdy koncem roku 2003, kdy se začalo říkat, že třídy jsou ohroženy z důvodu, že experiment skončil a nový vlastně nebyl povolen, ale v té době se ještě říkalo - tedy lidem zevnitř, rodičům - že nebude problém pokračovat dál. Tak jsme byli klidní a čekali na další vývoj, dalecí černých myšlenek. Věc se oživila v březnu 2004 a to v souvislostí s informací některých pedagogů z křesťanských tříd, že dle vyjádření 7
nové paní ředitelky 6. ZŠ Mgr. Haliny Frankové, která nastoupila do funkce k 1. únoru 2004 (po rezignaci Mgr. Jana Bocka v září 2003) vyučování podle zajetých norem není v souladu s dokumenty, které má vedení školy k dispozici. Jinak řečeno, paní ředitelka Franková po nástupu do funkce zjistila, že v rámci školy funguje něco, co není povolené a pochopitelně se začala o věc zajímat. Jelikož rodiče vlastně nikdo oficiálně v období do jara 2004 neinformoval o vzniklé situaci, paní Mgr. Franková svolala na březen a duben 2004 dvě oficiální schůzky rodičů dětí z křesťanských tříd, které měly rodiče informovat o vzniklé situaci a pomoci hledat řešení, jak tyto třídy zachovat. Kromě toho proběhla řada dalších jednání, kterých se zúčastnili někteří rodiče (což byl náš případ), představitelé vedení třinecké radnice (RNDr. Věra Palkovská), Slezské církve evangelické augsburského vyznání (dále jen SCEAV) v osobě třineckého faráře Mgr. Stanislava Piętaka, Ph.D., katechetky paní farářky Mgr. Anny Bystrzycké a rovněž učitelé z křesťanských tříd na 6. ZŠ Slezská. Výsledkem řady jednání a schůzek bylo, dle našeho pohledu na věc a na základě osobní účasti na jednání, že dle stavu platného koncem dubna 2004 by i od září 2004 mohly pokračovat křesťanské třídy v podobě a formě velmi blízké současnému stavu a třídy by byly zachovány jako celky. Rovněž otázka pedagogů v těchto třídách byla vyřešena uspokojivě v rámci pravomocí paní ředitelky Mgr. Frankové. K této dohodě některých účastníků jednání s vedením školy přispěl i pozitivní přístup místostarostky RNDr. Palkovské coby zástupce zřizovatele k otázkám spojeným s existencí, formou a obsahem fungování těchto tříd. Jelikož vznikla řada názorů, pravd a polopravd ohledně přístupu a role vedení školy 6. ZŠ Slezská a paní místostarostky RNDr. Palkovské (která má školství v kompetenci) k celému případu, rádi bychom sdělili vám, drazí čtenáři MOSTu, svůj názor: dle naší rozsáhlé zkušenosti jak paní RNDr. Palkovská tak i Mgr. Franková nechtěly nijak narušit existenci křesťanských tříd, naopak, hledaly cestu, jak třídy zachovat. Setkali jsme se s podporou a vstřícností. Je třeba si ale uvědomit, že ani město ani škola nemůže porušovat právní předpisy, prakticky úřední pokyny Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (dále jen MŠ). Již dopisem z února 2003 Město Třinec podporuje tyto třídy - citujeme „bezvýhradně podporuje zachování křesťanských tříd … a žádá o „prodloužení experimentu, resp. legislativní možnost zřizovat křesťanské třídy na státních školách“. Odpověď MŠ z června 2003 byla ovšem strohá: „experiment se ukončuje k 31. srpnu 2003 a ekumenické náboženství je možné uplatňovat v rámci nepovinného předmětu náboženství“. Na tento dopis MŠ reagovala paní RNDr. Palkovská dalším dopisem, ve kterém žádá o upřesnění podmínek vyučování v křesťanských třídách. V červenci 2003 přišla odpověď z MŠ, která byla takříkajíc „celkem dobrá“, ale řešila jen otázku podmínek vyučování nepovinného předmětu ekumenické náboženství. V žádném případě nezměnila dopis z června 2003, který fakticky ukončil experiment křesťanských tříd k 31. srpna 2003. Takže vlastně od 1.září 2003 tyto třídy neměly být označeny jako křesťanské třídy a řada prvků ve výuce (výzdoba tříd, modlitba v rámci výuky, křesťanský duch tříd) „byla na vodě“… Do této situace přišlo odstoupení pana ředitele Mgr. Jana Bocka a jeho odchod ze školy. Byl to právě on, kdo se zasloužil o úspěch a fungování experimentu v minulosti a odešel takříkajíc ze své funkce v nejméně vhodném momentu... nu, stalo se. Ale vraťme se do reality: na jaře 2004 proběhlo v rámci tříd „referendum“ ohledně zájmu rodičů o posílání svých dětí do křesťanských tříd, resp. do církevní školy. Mezitím totiž představitelé SCEAV a někteří učitelé přišli s myšlenkou založení nové školy, církevní školy. Zřizovatelem by byla SVEAV a měla by začít fungovat jako nestátní škola. Rodiče projevili velký zájem o tuto školu a přesun dětí ze státní školy na církevní školu, ale její případný vznik a fungování je složitý, jednání vedou představitelé SCEAV a my jako autoři tohoto článku nemáme další přesnější informace. Soukromě vyjadřujeme názor, že vznik církevní školy v Třinci je záležitostí složitou a ve všech směrech náročnou, zejména z hlediska času a prostor. Momentálně nepřichází v úvahu její vznik k začátku příštího školního roku a proto jsme všichni cítili nutnost zachránit „alespoň něco“ a zejména zachovat stávající dětské třídní kolektivy, jejich ducha a třídní pedagogy, kteří jsou aktivními křesťany. Proto taky po dubnové schůzce rodičů s vedením školy a města, které se zúčastnil mj. i pan pastor Mgr. Piętak Ph.D., šly na MŠ paní ministryni Petře Buzkové dva dopisy: pana pastora za SCEAV a náš, takříkajíc soukromý. V obou šlo o totéž, pro plnou informovanost Vám je nyní oba přetiskujeme v jejich podstatných částech. My ve svém dopise píšeme mezi jinými: „Tento program měl v Třinci úspěch, byl a je o tyto třídy zájem. V současné době všech 9 ročníků navštěvuje cca 180 žáků. Přesto v roce 2003 Vámi řízené ministerstvo další existenci křesťanských tříd nepovolilo a experiment ukončilo, pro nás ovšem ze zcela nepochopitelných a nevysvětlených důvodů. O situaci jsme byli informováni až v březnu 2004 s tím, že od 1. září 2004 tyto třídy skončí v plném rozsahu a žáci těchto tříd budou pravděpodobně rozděleni do ostatních tříd, jelikož se dá očekávat odliv některých žáků z křesťanských tříd na blíže lokalizované základní školy v důsledku ztráty specifického charakteru tříd na 6. ZŠ. Tímto vlastně dojde k faktickému zániku celého životaschopného 8
projektu. Nabízený vznik církevní školy není možno realizovat z důvodů materiálních a organizačních v krátkodobém horizontu, s vyloučením škody z prodlení, kterou by byl faktický rozpad třídních kolektivů. Jelikož z nám dostupných informací plyne, že klíčové pro pokračování existence křesťanských tříd v Třinci je povolení Vašeho ministerstva, obracíme se na Vás s prosbou o pomoc při řešení situace ve prospěch dalšího fungování křesťanských tříd v rámci 6. ZŠ v Třinci. Zároveň se omlouváme za to, že se obracíme přímo na Vás, ale jste naše poslední naděje při řešení této nedobré situace“ Dále zde uvádíme podstatné části dopisu pana pastora Mgr. Piętaka, Ph.D. ze dne 22. dubna 2004. Pan pastor napsal mezi jinými: „Program “Křesťanské třídy” je finančně nenáročný, jelikož dodržuje osnovy základní školy. Předpokládá prolínání křesťanského názoru spolu s prezentací jiných názorů i v předmětech mimo výuku náboženství. Výuka bývá zahajována krátkou modlitbou, v třídní výzdobě jsou křesťanské symboly. Církev dohlíží na výběr učitelů pro křesťanské třídy, aby byla splněna výše uvedená kritéria. Rodiče zapisují děti do křesťanských tříd v očekávání dodržení tohoto programu, proto všichni jsou s koncepcí výuky srozuměni a souhlasí s ní. Proč usilujeme o uznání koncepce “Křesťanských tříd”? Před nastolením totalitního režimu byla tato koncepce ve všech školách naší oblasti běžná. Výuka byla zahajována modlitbou. Křesťanský názor na svět a křesťanský životní postoj učitelů nebyl diskriminován. Podle sčítání lidu v roce 2001 se v Třinci přihlásily 2/3 obyvatel ke křesťanství, což také zdůrazňuje potřebu pokračování programu “Křesťanské třídy”, anebo založení církevní školy“. Tento svůj dopis doplnil pan pastor ještě dopisem z května 2004, kde uvedl tzv. základní požadavky na zajištění výchovy v křesťanských třídách, popř. v církevní škole v Třinci. Zde mezi jinými uvádí, že „potřebná je i odpovídající výzdoba třídy. Nemělo by se bránit, aby stěny křesťanských tříd zdobil kříž a biblické citáty. Dále uvádí, že k upřímné zbožnosti nemůže vychovávat nevěřící nebo víru nepraktikující učitel, proto na výběr třídních učitelů do křesťanských tříd by měl dohlížet zástupce církví. Škola by měla umožnit církevním představitelům inspekci dodržování těchto zásad a spoluúčast při výběru učitelů podle jasně stanovených zásad: škola dbá o aprobovanost učitele pro daný předmět, církev si všímá duchovní a mravní způsobilosti. Vzhledem k rotaci učitelů na druhém stupni požadavky na duchovní a mravní kvality učitele je možno uplatňovat za dané situace pouze u třídních učitelů. Učitelé křesťanských tříd by měli mít zastoupení v řízení školy. Jejich kompetencí by mimo jiné mělo být řízení příjmu žáků do křesťanských tříd“. V první polovině června 2004 jsme se všichni dočkali odpovědi z MŠ. Nám přišla odpověď od pana náměstka PaedDr. Jaroslava Müllnera s textem, že jelikož obsah dopisu pana Mgr. Piętaka Ph.D. a náš je identický, posílá nám jako odpověď kopii odpovědi MŠ ze dne 02.06.2004, která řeší z pohledu MŠ situaci křesťanských tříd na 6. ZŠ Slezská. Zde nekrácená verze tohoto dokumentu. Vážený pane, k Vaši žádosti ze dne 23. dubna 2004 o povolení “křesťanských tříd” v Základní škole, Slezská 773, Třinec a k následujícímu dopisu k témuž ze dne 24. května 2004, v němž jsou formulovány požadavky na zabezpečení výchovy v křesťanských třídách včetně personálních, Vám sděluji následující: Váš dopis ze dne 23. dubna 2004 byl předán k odbornému posouzení legislativnímu a právnímu odboru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Na základě odborného stanoviska odboru legislativního a právního, které je ve shodě se stanoviskem našeho odboru, Vám sděluji následující: Pokusné ověřování zřizování “křesťanských tříd” v Základní škole, Slezská 773, Třinec mělo za cíl umožnit začlenění ekumenického náboženství jako vyučovacího předmětu mezi povinné předměty učebního plánu školy vždy v jedné třídě ročníku školy, a to postupně od 1. ročníku. Proto bylo povoleno od školního roku 1994/95 do konce školního roku 2002/2003, aby dospělo až do 9. ročníku. Zdůrazňuji, že na tuto dobu bylo pokusné ověřování povoleno. O jeho ukončení bylo rozhodnuto v termínu, s kterým škola musela počítat. Řediteli školy bylo rozhodnutí o ukončení pokusného ověřování oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2003 a bylo mu doporučeno, aby ekumenické náboženství bylo ve škole uplatňováno v nepovinném předmětu náboženství, což je v souladu s právními předpisy na umožňování náboženské výchovy ve školách zřizovaných obcí. Ředitel školy byl povinen toto rozhodnutí respektovat a oznámit je nejen učitelům školy, ale také rodičům žáků, kterých se to týkalo. Jestliže tuto svou povinnost nesplnil, nenese za to odpovědnost ministerstvo. V rámci výše uvedeného pokusného ověřování bylo povoleno uplatňovat zásady křesťanství pouze v rámci předmětu ekumenické náboženství, nikoli v obsahu učiva ve všech vyučovacích předmětech tak, jak to 9
prezentujete nyní Vy a někteří rodiče. Pokud tomu tak nebylo, překročil ředitel školy své kompetence nad rámec povoleného pokusného ověřování. Pakliže by škola v rámci pokusného ověřování žádala o možnost vyučovat v duchu křesťanství ve všech vyučovacích předmětech, nebylo by pokusné ověřování povoleno. Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů zabezpečuje základní škola rozumovou výchovu ve smyslu vědeckého poznání. Pokud by pokusné ověřování umožňovalo vyučování v duchu křesťanství ve všech předmětech, bylo by v rozporu se školským zákonem. V dané souvislosti pokusné ověřování mimo hodiny náboženství neopravňovalo ani k uplatňování křesťanských symbolů ve výzdobě tříd a k motlitbám na začátku vyučování. V žádném případě pak církev nemá oprávnění dohlížet nad výběrem učitelů ve škole zřízené obcí, včetně učitelů křesťanských tříd. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň výchovně vzdělávací práce výlučně ředitel školy. Co se týče Základních požadavků na zajištění výchovy v křesťanských třídách, které jsou přílohou Vašeho dopisu ze dne 24. 5. 2004, mohou být uplatňovány v církevní škole, nikoli ve škole zřízené obcí. Listina základních práv a svobod, která je součástí Ústavního pořádku České republiky, ani Úmluva o právech dítěte neopravňuje církev k uplatňování požadavků, které ve svých dopisech uvádíte. Oba dokumenty dávají občanu právo svobodně projevovat své náboženství a víru, ale co se týče podmínek vyučování náboženství ve státních školách, ty stanoví školský zákon (Čl. 16, odst. 3 Listiny). Vzhledem k tomu, že pokusné ověřování “křesťanských tříd” v Základní škole, Slezská 773, Třinec bylo ukončeno v době, která byla pro dobu trvání pokusného ověřování stanovena, a také s ohledem na to, co bylo uvedeno výše, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nové pokusné ověřování “křesťanských tříd” nepovoluje. Doporučuji, aby pro žáky, jejichž rodiče si přejí vzdělávání v duchu křesťanství, bylo v Základní škole, Slezská 773, Třinec využito nepovinného předmětu náboženství v takovém rozsahu, aby byly uspokojeny vzdělávací potřeby všech žáků, kteří se v tomto předmětu chtějí vzdělávat. S pozdravem, PaedDr. Karel Tomek, ředitel odboru předškolního, základního a základního uměleckého vzdělávání. Stejnopis dokumentu MŠ byl zaslán paní ředitelce Mgr. Halině Frankové, MěÚ v Třinci a navíc, České školní inspekci v Ostravě. V reakci na tento dopis se podařilo panu Mgr. Piętakovi s pomocí pana senátora Ing. Emila Škrabiše (KDU-ČSL) docílit přijetí u paní ministryně Petry Buzkové, které proběhlo dne 8. června v Praze. Dle slov pana senátora byla paní ministryně vstřícná a přislíbila prošetření celého případu. Toto prošetření měl dle slov pana senátora provést pan náměstek PaedDr. Jaroslav Müllner a pan senátor Ing. Škrabiš slíbil maximální snahu ovlivnit rozhodování ministerstva ve prospěch další existence křesťanských tříd. V době vzniku tohoto článku není výsledek tohoto šetření znám, nejsou žádné nové oficiální i neoficiální informace. Takže právně existuje stav dle posledního dopisu MŠ ze dne 02.06.2004, tj. zákaz jakéhokoliv fungování křesťanských tříd. Kromě toho ještě dne 14. června proběhla schůzka - zatím poslední - všech zainteresovaných stran, zejména rodičů a na ní byli rodiče informování o výše popsaných krocích a výsledcích. Co dodat: co je psáno, to je dáno. Dle rozhodnutí MŠ de iure ke dni 31.08.2003, de facto k 30.06.2004 skončila existence křesťanských tříd v Třinci, po 10 letech úspěšného a pozitivního v mnoha směrech fungování. Co bude? Ze stěn se sundají kříže, z nástěnek křesťanské motivy a biblické příběhy, už se veřejně nebude nikdo modlit před a po vyučování. Jako prioritní nebude vyučován křesťanský pohled na svět kolem nás a na dějiny lidstva. O Pánu Bohu bude řeč už jen v rámci nepovinného děleného náboženství. Už nebudou žádné vánoční či jiné besídky křesťanských tříd v Trisii apod. Z těchto tříd budou vlastně zcela normální „státní“ třídy, jakých je v této zemi tisíce a tisíce…. Možná si řeknete, proč tolik humbuku, když jinde tyto třídy nebyly, nejsou a nebudou a přesto i jinde žijí dobří mladí křesťané. Ano, máte pravdu, žijí. Nám se o křesťanských třídách kdysi ani nezdálo a jsme tady. Ano, křesťanské třídy nejsou podmínkou dobré křesťanské výchovy. Ale! Proč vlastně nesmí existovat, když už kdysi vznikly a prokázaly svou kvalitu, prokázaly akceschopnost a svůj význam. Našly si svoje místo zde v Třinci, byl a je o ně zájem, každoročně se do nich hlásí vysoký počet dětí. Vedení školy i města experiment 1994-2003 vyhodnotily velmi kladně a podpořily další existenci. Proč v této situaci experiment nebyl povolen i pro roky budoucí? Experiment se přece buď 10
povede nebo nepovede. Když se ale povede, většinou bývá přeměněn do trvalé podoby. Proč se tomu tak nestalo v našem případě? Proč nemá v naší zemi místo takový typ tříd? Ledacos je u nás možné, povolené, tolerované. Hodně aktivit různých skupin se povoluje a to i v oblasti školství. Co zlého se učily tyto děti? Co špatného učí křesťanství mladé lidi? K čemu je nabádá? Často vidíme různé negativní jevy v oblasti dětí a mládeže, šikanou počínaje a vraždou učitele konče… Říkáme si, jak je to možné? Kde to žijeme? Kam to spěje? Kde se to v těch dětech bere? Proč stát nechce povolit takovou pro něj maličkost, jako dobrovolné křesťanské třídy? Přece kvalita výuky je standardní, chování dětí bezproblémové a myšlenky křesťanství jsou přece v souladu s obecnými zásadami jednání a chování soudobé moderní spojené Evropě, kam jsme nyní s velkou slávou vstoupili… Podle MŠ údajně toto není možné podle platných zákonů v oblasti školství. V tom případě otázka zní: proč máme takové zákony, které toto nedovolí? Kde byli a jsou politici, kterým dávají křesťané ve volbách své hlasy? Snad před volbami některé zase uvidíme maximálně rozdávat dětem lízátka. Co s tím někdo udělá? Udělá pro takové věci někdy, někdo něco? Nebo budeme tam, kde jsme byli po dlouhá léta: na okraji společnosti, vykázání ze škol, nemocnic a z veřejného života vůbec… Ať si každý z nás, drazí čtenáři MOSTu, zodpoví výše položené otázky… Nakonec jen toto: snaha udržet v Třinci tyto křesťanské třídy byla velká u všech místních zúčastněných, každý hledal cesty, jak mohl. Nepodařilo se. Škoda. Slovo „škoda“, nebo spíše „velká škoda“ je nejlepším vyjádřením stavu, ve kterém jsme se ocitli. A ocitli jsme se „na konečné“. Podle svých postřehů, zjištění a pocitů sepsali manželé Iveta a Marian Kozokovi (dle stavu k 25. června 2004)
LAUDAMUS na cestách V neděli 20.06.2004 završil chrámový sbor LAUDAMUS další sezónu vystoupením na mariánském poutním místě Cvilín u Krnova. Na tuto pouť jsme se chystali již delší dobu, avšak hlavní pouť zde připadá stejně jako u nás, tj. na 15. září (Panna Maria Bolestná), a to bychom nemohli našim farníkům udělat, abychom nezpívali doma. Další poutě pak jsou kolem slavnosti Všech svatých, a to je jednak dost pozdní doba (listopad) a jednak lidé, a tedy i členové sboru navštěvují hroby svých blízkých zemřelých a těžko bychom se dali dohromady, abychom mohli podniknout nějaký zájezd. A tak jsme se rozhodli, že na Cvilín zajedeme v neděli po sobotní památce Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Do autobusu jsme nastupovali skrápění deštíkem (jak jinak v letošních uplakaných víkendech), ale s dobrou náladou a s chutí se někam podívat a podělit se s tím, co jsme pilně nacvičovali po celý rok. Naši farníci nás mohou slyšet každou první neděli v měsíci, pro mnohé z nich náš zpěv už není vzácný (jak často říká O. František - co se opakuje se někdy stává automatickým a rutinním), ale pro cvilínské poutníky, přestože jich mnoho nebylo (údajně opět z důvodu nepříznivého počasí) náš zpěv snad byl obohacením mše svaté i nedělního dopoledne, protože jsme po mši svaté zazpívali ještě několik dalších písní. Přestože déšť se trochu zmírnil, nezdržovali jsme se příliš na Cvilíně (je škoda, že jsme nenavštívili ani tamnější rozhlednu - všude bylo mokro a bláto), ale po výborném guláši, kterým nás domácí pohostili jsme sjeli dolů do Krnova a prohledli si klášter minoritů. Průvodcem nám byl O. Józek Goryl, který byl v těchto dnech jmenován provinciálem minoritů české provincie a vrací se zpět do Brna, kde několik let působil. Na všechny z nás silně zapůsobila prohlídka klášterního kostela Narození Panny Marie, který byl silně poškozen záplavami v roce 1997 (bylo zde 1,5 m vody). Mohli jsme porovnat fotografie z této doby, na kterých plavaly lavice, klekátka, části oltářů atd., kde stěny kostela (krásné rokokové fresky) byly pokryty souvislou bílou plísní se současným stavem - po sedmiletých restauračních pracích. Tyto práce jsou odhadovány ještě na 5 let (oprava presbytáře). Zajímavý byl rovněž interiér nové klášterní kaple, ve kterém každý detail má hlubokou františkánskou symboliku. Cestou domů jsme se ještě na chvíli zastavili v Opavě - to už jsme znova museli pomalu vytahovat deštníky a pláštěnky a do Třince jsme se vrátili, jak jinak, s deštěm. SJK
11
Naše role při nedělní bohoslužbě (3) PROČ JDEME V NEDĚLI DO KOSTELA Náhodný turista vstupuje do kostela jinak než my na nedělní mši. Turista se rozhlíží po uměleckých památkách. Pro nás je to místo, - kde se setkáváme s ostatními věřícími a uskutečňujeme bratrské společenství, jak to chtěl Pán Ježíš; - kde společně děkujeme Bohu a upevňujeme se ve víře, naději a lásce; - kde se orientujeme podle věčných hodnot a učíme se zvládnout svůj život. Proto se neptáme, zda do kostela v neděli jít musíme, ale jsme rádi, že jít můžeme. Tak je nám to jasné v teorii.A jak to vypadá v praxi? „Mami, dneska jdi do kostela sama, nemám nějak náladu na vstávání!“ - „Nálady si nech na jindy!“ odpovídá maminka a tahá rezolutně pokrývku z pana syna. „Jsi jednou křesťan, tak jsi povinen jít v neděli na mši.“ - „A copak nemohu být dobrý křesťan, i když každou neděli do kostela neběhám?“ Položme si tuto otázku všichni, abychom v tom měli jasno a mohli druhým správně odpovědět. Proč v neděli do kostela? Copak svatý Pavel, když v listě Galatským (5,22) vypočítává, co je v duchovním životě podstatné, nemluví výhradně o tom, co děláme venku? Nepíše tam: musíš každou neděli do kostela, ale spíše: buď laskavý, trpělivý, pokojný! - Duch svatý chce skrze nás působit ne za zavřenými zdmi kostela,ale venku, mezi lidmi! Na tyhle názory jste si už jistě odpověděli sami: my nejsme správní křesťané proto, že sem každou neděli chodíme.Je to přece naopak! Proto sem chodíme, abychom se učili, jak žít venku jako správní křesťané. My víme, že naše bohoslužba v kostele není cílem sama sobě. Že je to škola té lásky, která vidí v člověku vedle mne bližního. My víme, že naše nedělní bohoslužba není už proto dobrá, když je to slavnostní pastva pro oči a uši, ale že je tehdy dobrá, když nás naplní silou, elánem, chutí do dalšího všedního dne. Že je to naše tankovací stanice, kam jdeme načerpat energii a milost, abychom ze síly Ducha Kristova, který nás zde oslovuje, zvládli zákruty života venku. Jak dopadl ten spor maminky se synem? „Jsem už velký, ty už nemáš právo nutit mě do toho, co se mi nechce“ - vyhlašoval líný spáč. - To už maminku dohřálo a prohlásila: „Milý synu, kdybych tě nebyla nutila do toho, co se ti nechtělo, tak bys ještě dnes dělal do plínek. Kdybych tě nebyla honila do učení, neuměl bys dodnes číst a počítat. Dokud mladý člověk nepochopí sám, co je pro něj dobré, je sním ještě dobře, když má někoho, kdo ho k tomu dotlačí.“ Ta maminka nakonec dosáhla svého a líný syn s ní do kostela šel. Ale jestli ten mládenec zde v kostele nepochopí, že se tu odehrává „ten největší příběh lásky ve světě“, že se tu jedná i o jeho osobu a jeho život, pak brzo přes maminčin nátlak chodit přestane. Slovo „bohoslužba“ znamená nejen, že my sloužíme Bohu, ale především to, že Bůh slouží nám. A tu nelze někoho nutit, aby se dal zahrnout láskou a láskou oplácel. Není snadné, zvlášť mladému člověku, pochopit, co jsou chvilkové nálady člověka a co jsou naléhavé lidské potřeby. Není snadné ubránit se v kostele pocitu zevšednění, když tolik modliteb, zpěvů, úkonů je pořád stejných.Zevšední stále stejná práce, zevšední si manželé, kteří se s láskou brali. A kde je zevšednění, tam je nuda a pocit: to už všechno znám. Už autor žalmu o tomto nebezpečí asi věděl, protože nabádá: „Zpívejte Hospodinu píseň novou.“ Vyzýval to snad jen ke skládání nových písní, modliteb? To jistě ne.Vyzývá nás, abychom zpívali nově, s hlubším pochopením, s větším zápalem. A kdo se dá touto cestou, ten nalézá stále nové hloubky v biblických a liturgických textech, ten se dna nedobere. Ten se pak v kostele nenudí. A také ten se v kostele nikdy nenudí, kdo se naučí spojovat s nedělní bohoslužbou v kostele svou službu Bohu venku, tedy bohoslužbu svého všedního života. Tato bohoslužba všedního života venku není ohrožena nudou, ta je rušná někdy až příliš. Ale také je ohrožena, -hlavně dvěma věcmi: jednak pokušením zavírat oči před potřebami bližních, pokušením z lenosti a sobectví. A za druhé pokušením strachu. Strachu ze zklamání v druhých, strachu ze zlých lidí, strachu z vlastní slabosti, ze zklamáni v sobě samém. 12
Lidé, kteří tato dvě pokušení plně zvládli, vynikají ve své generaci jako velké osobnosti, které každý obdivuje: kněz Martin Luther King, Matka Tereza. A kde se v nich nabrala ta síla? Kde se naučili jednat s tak naprostou důvěrou v Boha? Kde jinde než v kostele. Když na počátku 4. století chtěl císař Dioklecián vymýtit ve své říši definitivně křesťanství, vydal zákon, kterým pod trestem smrti zakázal účast na nedělní bohoslužbě. Věděl, že by tím smrtelně zasáhl samo centrum církve. Když se soudce v Kartágu ptal křesťanů polapených při bohoslužbě,proč tam chodí, když jde o život, odpovídali: „My bez nedělní bohoslužby nemůžeme žít.“ Tak to platí dodnes. Nedělní mše má i v našem životě nenahraditelné místo.Přičiňme se všichni společně, aby byla živým a radostným setkáním s naším Pánem Ježíšem, abychom tu vždy znovu prožívali „největší příběh lásky“. Poznámka spíš pro kněze Pro mnohé neděle není „den, který nám daroval Pán“. - Je to pouze „nepracovní den“. Dnešní člověk otupený záplavou vyhlášek, směrnic, nařízení, které se na něj odevšad hrnou, už není ochoten slepě poslouchat jen proto, že je něco nařízeno. I u přikázání nedělní bohoslužby se ptá - proč? - A nenajde-li přesvědčivou odpověď, nejde. Nejpřesvědčivější argument, zda jít či nejít do kostela, je pro něj samo uspořádání bohoslužby. Ptal se před vánocemi lékař přítele kněze: „Který kostel ve městě mi můžeš doporučit pro vánoční bohoslužbu? V kostele u nás je bohoslužba studená, neosobní, tak bez zájmu odbývaná a odříkávaná, že tam lidé přestávají chodit.“ Dobrá bohoslužba ještě nevzniká tím, že se vše vykoná přesně podle rubrik. Dobrá bohoslužba nevznikne ani proto,že se někdo nedrží rubrik a dělá svévole podle své hlavy.Dobrá bohoslužba vzniká tam, kde se stanovený rámec bohoslužby naplní tím, co mínil Ježíš, a tím, co lidé očekávají a potřebují. O dobrou nedělní bohoslužbu musí usilovat všichni - knězem počínaje, přes ministranty a kůr až lidem v lavicích. Při dobré bohoslužbě se spojuje oběť Kristova s obětí našeho denního života. Při dobré nedělní bohoslužbě uvidí všichni před sebou obraz Krista laskavého, milujícího. Takového, aby ho všichni rádi venku následovali. A následovat lze jen z lásky. Jen toho, koho si vážíme a máme rádi. Tváří v tvář Kristu živému a laskavému je snadné radostně děkovat za život. Vděčně přijmout následující týden z ruky Boží. Křesťanský způsob života, křesťanský způsob myšlení, to není člověku vrozené. To se musí postupně nacvičovat a celým životem upevňovat. A to se daří jen ve společenství. Tak popisují skutky i vznik církve: společně se scházeli, společně lámali chléb. Víme dobře, že diskutovat o závazné účasti na nedělní bohoslužbě je zbytečné. Účast je nezbytná: nikdo se nemůže stát křesťanem jen sám pro sebe. Nikdo se nemůže stát ani člověkem sám pro sebe. Ladislav Simajchl Pokračování příště
Blahopřání Dne 30. června 2004 oslavil své 30. narozeniny náš bývalý kaplan Otec Radek Drobisz a také 30. výročí kněžského svěcení náš děkan P. Rudolf Sikora. Oběma přejeme hodně boží moudrosti, božího požehnání a plnost darů Ducha svatého. Redakce
Můj pohled na The Passion of Christ Začátkem června jsme měli možnost shlédnout v třineckém kinu Kosmos hodně diskutovaný film Mela Gibsona „The Passion of Christ“, neboli „Umučení Krista“, který nám představuje poslední hodiny života Pána Ježíše …. a první momenty po zmrtvýchvstání (na samotný závěr filmu). Film předcházela kritika pozitivní i negativní, záleží na tom, kdo se k němu vyjadřoval. Dokonce zazněly i názory, že je protižidovský a představuje pouze násilné scény. Kdo z vás film viděl, má svůj názor a udělal si obrázek sám. Za sebe mohu říct snad jen to, že tento film mne osobně nezklamal, jeho shlédnutí bylo silným emocionálním zážitkem a opět jsem si uvědomil, jak hodně musel Pán Ježíš fyzicky trpět za naši spásu. Určitě se tehdy nejednalo o pár kapek 13
krve. Ukřižování a vše co mu předcházelo, bylo opravdu na dnešní poměry velmi brutální a krvavé. Kdysi se prostě i takto popravovalo. Film nám připomněl rozsah Kristova spasitelného umučení. Když se dnes podíváme možná někdy na kříž, ani si leckdy neuvědomíme, co vlastně takové umučení tehdy představovalo ve fyzickém pojetí. A v tom vidím velkou přednost filmu: nejen nám věřícím připomněl dějinný význam Kristovy smrti na kříži, ale rovněž fyzické a duchovní utrpení Pána Ježíše v jeho posledních hodinách pozemského života. Nejsem filmový kritik ani teolog, takže jiné úhly pohledu na film ponechám stranou. Jako běžný katolík říkám: díky Mele Gibsone za onen jedinečný film. Potřebovali jsme ho. Marian Kozok
Pozvánka na pouť na sv. Hostýn! MO KDU-ČSL v Třinci zve všechny zájemce na pouť na sv. Hostýn, která se bude konat v sobotu 14. srpna 2004. Cena zájezdu: 180,-Kč. Přihlášky a další informace získáte v Domečku u manželů Workových každou neděli dopoledne.
Program spotkań Sympatyków Radia Maryja i PKRDz 11.7.2004 - Pielgrzymka Kół Radio Maryja na Jasną Górę w Częstochowie. Odjazd o godz. 5:30 od Piekarni GVUZD w Trzyńcu 1. Koszty na autobus - 230,- Kč. Inf. na nr. tel. 558324990 - p. Danka 24.7.2004 - Wspólne spotkanie Sympatyków i dzieci z PKRDz w salce parafialnej o godz. 15:00 Spotkanie z Pismem Świętym W poniedziałek 12.7.2004 o godz. 15:00 w salce parafialnej. Serdecznie zapraszamy wszystkich parafian.
Krásné prázdniny Přeji všem dětem příjemné prožití prázdnin, hodně sluníčka, vodních radovánek a krásných zážitků. A kdyby náhodou pršelo, to nevadí, krásná knížka nebo hry s kamarády, mohou pobavit stejně a člověk se alespoň nenudí. Bůh ať Vás provází všude, kam půjdete. Katechetka Katka Cubrová
Pořad bohoslužeb v červenci 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Neděle 4.7.2004 - 14. neděle v mezidobí; 6.30 a 10.00 česky, 7.50 a 17.00 polsky. Pondělí 5.7.2004 - Slavnost sv. Cyrila, mnicha, a Metoděje, biskupa. Neděle 11.7.2004 - 15. neděle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 česky. Pátek 16.7.2004 - svátek Výročí posvěcení katedrály Božského Spasitele. Neděle 18.7.2004 - 16. neděle v mezidobí; 6.30 a 10.00 česky, 7.50 a 17.00 polsky. Pátek 23.7.2004 - svátek sv. Brigity, řeholnice, patronky Evropy. Neděle 25.7.2004 - 17. neděle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 česky. Neděle 1.8.2004 - 18. neděle v mezidobí; 6.30 a 10.00 česky, 7.50 a 17.00 polsky. Každou neděli půl hodiny před večerní mší svatou je adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní a svátostné požehnání. Poslední neděli v měsíci - Mariánské večeřadlo. 10. V průběhu týdne mše svaté začínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondělí, středu, pátek - ranní česky, večerní polsky. V úterý, čtvrtek, sobotu - ranní polsky, večerní česky. 11. Každý čtvrtek od 16.00 a první pátek po ranní mši svaté je výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní. 14
12. Každý pátek po ranní i večerní mši svaté je výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. První pátek v měsíci - litanie a zasvěcení Božskému Srdci Ježíšovu. 13. Mše svatá v Domově důchodců na Sosně je každý pátek v 15.30. Mše svatá v Nemocnici Sosna je každou sobotu v 15.30 hodin. Půl hodiny před začátkem mše svaté je možno přistoupit ke svátosti smíření. Redakce neručí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývěsku v kostele!
Nedělní liturgie v červenci 14. neděle v mezidobí (4.7.) 1. čtení: Iz 66,10-14c; 2. čtení: Gal 6,14-18; Evangelium: Lk, 10,1-12.17-20 Žalm: odp. Jásejte Bohu všechny země! ref. Niech cała ziemia chwali swego Pana. 15. neděle v mezidobí (11.7.) 1. čtení: Dt 30,10-14; 2. čtení: Kol 1,15-20; Evangelium: Lk 10,25-37 Žalm: odp. Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci. ref. Ożyje serce szukających Boga. 16. neděle v mezidobí (18.7.) 1. čtení: Gn 18,1-10a; 2. čtení: Kol 1,24-28; Evangelium: Lk 10,38-42 Žalm: odp. Hospodine, kdo smí prodlévat ve tvém stánku? ref. Prawy zamieszka w domu Twoim, Panie. 17. neděle v mezidobí (25.7.) 1. čtení: Gn 18,20-32; 2. čtení: Kol 2,12-14; Evangelium: Lk 11,1-13 Žalm: odp. Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě. ref. Pan mnie wysłuchał, kiedy Go wzywałem. 18. neděle v mezidobí (1.8.) 1. čtení: Kaz 1,2;2,21-23; 2. čtení: Kol 3,1-5.9-11; Evangelium: Lk 12,13-21 Žalm: odp. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! ref. Słysząc głos Pana serc nie zatwardzajcie.
Úmysly Apoštolátu modlitby - červenec 2004 Denní modlitba Apoštolátu: Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mě silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou Církve, zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý otec a naši biskupové pro tento měsíc: 1. 2. 3.
Úmysl všeobecný: Za ty, kdo mají možnost dovolené, aby jim tato doba odpočinku pomohla znovu najít v Bohu vnitřní pokoj a otevřít se lásce k druhým. Úmysl misijní: Aby se věřícím laikům v mladých církvích věnovalo více pozornosti a též více vděčnosti za jejich úsilí o šíření víry. Úmysl národní: Aby naše vztahy se sousedními národy proměňovalo vzájemné odpuštění. 15
