Oscar Wilde – Obraz Doriana Graye AUTOR Oscar Wilde (1854-1900) • Irský původ – narozen v Dublinu • Pocházel z rodiny lékaře královny Viktorie • Byl vychováván v prostředí uměleckých salónů, uměl se v nich elegantně pohybovat • Studoval na Oxfordu, byl geniální • V Londýně pracoval jako stylista, hodně cestoval – byl v Řecku, Itálii, USA • Byl oblíbeným společníkem, jakýsi dandy = švihák, hejsek, světák, díky svému nadání, jiskřivému intelektu, ironii, vtipu, svou schopností glosovat společenské jevy (glosa= krátký komentář fejetonového charakteru) • Tyto Wildovy soudy a komentáře byly žádány • Měl manželku a dva syny, poté se rozvedl • Veřejné mínění se ve shodě s anglickou puritánskou morálkou obrátilo proti němu – trnem v oku bylo jeho volnomyšlenkářství • Udržoval homosexuální vztah, to bylo v Anglii té doby protizákonné a byl odsouzen na dva roky do vězení ( i kvůli knize Obraz Doriana Graye) • Pobyt ve vězení mu výrazně podlomil zdraví • Zemřel v bídě ve Francii (zánět mozkových blan) • Životní styl: bohém = ke všemu má vlastní přístup, výstřední • Vědomě provokoval prudérní společnost, dobu: oblékáním, bohémstvím, homosexualitou • Další Wildova díla: Šťastný princ a jiné pohádky, Cantervillské strašidlo a jiné prózy, Jak je důležité míti Filipa, Slavík a růže • LITERÁRNÍ KONTEXT Dekadence = úpadek, životní postoj, pocit, aristokratický postoj, znechucení světem, unavenost Spisovatelé od tohoto světa utíkají a vytváří si vlastní svět V literatuře zejména pesimistické nálady, morbidita, pocity zmaru, erotická přesycenost, mysticismus, narcismus K životu dekadentů patří bohémství, tuláctví, nevázaný sex, alkohol… Další autoři: Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic, Verlaine (FRA), Rimbaud (FRA)
DÍLO Jediný Wildův román z roku 1891
•
•
•
•
Charakteristika postav Dorian Gray – krásný mladík,naivní, zcela nezkažený,nemá rodiče, má dobrý vkus, lze ho jednoduše zmanipulovat, je okouzlen vlastním obrazem, přeje si navždy zůstat mladý, narcistický. Hledá vášeň, ale na druhou stranu se cítí být členem konzervativní společnosti. Svou krásou, nevinností a dětským výrazem tváře dokázal poplést každého. Později vše poměřuje estetickými kritérii. Na konci je pokrytecká snaha polepšit se. Lord Henry Wotton – dobrý přítel Doriana i Basila. Na svět a na lidi měl svůj názor a nenechal se nikým ovlivňovat. Vždy říká, co si myslí, i když to může lidi urazit. Rád filosofuje, manipuluje, poučuje, není schopen upřímné lásky. Jako každý člen společnosti opovrhuje chudinou a těmi, kteří se mu nestačí rovnat. Uteče mu manželka. Dokáže lichotit. Ví, že není nesmrtelný, proto tolik obdivuje Doriana a je v jeho blízkosti. V příběhu se jeví jako starší, ale jen o málo starší než Dorian. Volné morální zásady. Pro zábavu zkoumá sílu svého vlivu na Dorianovi. Basil Hallward – umělec, jeho umění prospívala Dorianova osoba. Byl okouzlen Dorianovou krásou, zamilován do něj a jeho počáteční nevinnosti. Čestný muž, nezkažený společností – stojí tak nějak mimo ni, má svůj svět, kterým mu je ateliér Sibyla Vaneová – asi 16letá dívka, zamiluje se do Doriana. On jí jednou po nepodařeném vystoupení opustí. Ona se otráví. Kniha je plná charakterově protikladných postav.
Lehkovážný lord Henry vs. citlivý, mravný Basil. (cítí nebezpečnost Henryho názorů ) Dorian vs. dorianův portrét, který zachycuje vnitřní vývoj a rozklad Dorianovy duše, osobnosti. Děj Ocitáme se v malířském ateliéru Basila Hallwarda. Basil má zrovna návštěvu svého přítele lorda Henryho Wottona. Malíř pracuje na obrovském portrétu nádherného chlapce. Lord Henry (Harry) je zvědavý, kdo to je. Ale Basil, který ví, jak je Harry zkažený, nechce prozradit ani chlapcovo jméno, natož ho s ním seznámit. Vše překazí sluha, který oznámí příchod Doriana Graye. Dorian přišel opět stát portrétem, a protože Basil je při práci soustředěný a nemluvný, uvítá společnost upovídaného člověka. Henry ho upozorňuje na jeho nevídanou sličnost, diví se jeho čistotě a nezkaženosti a skládá mu jeden kompliment za druhým. To donutí Doriana přemýšlet nad krásou člověka. Lord Henry si chlapce oblíbí a představuje ho svým známým, a tak v něm pěstuje domýšlivost, protože každý ho obdivuje. Pomalu ale jistě začíná přejímat i Harryho názory. Jednou večer zabloudí do okrajové čtvrti a narazí na malé divadlo, zaplatí si lóži a po prvním dějství vidí, že neprohloupil. Hlavní ženskou
roli hraje nádherná dívka Sybila Vaneová. Po představení se vydá za ní do zákulisí a je jí zcela okouzlen. Své jméno jí neprozradí, a tak je pro ni prostě princem z pohádky. Od té doby chodí denně na její představení a dívá se na ni jako na Julii, Desdemonu... Zanedbává Harryho, který by se rád dozvěděl, proč nechodí do klubu. Dorian tedy vezme své přátele, Harryho i Basila, do divadla, předtím jim ještě oznámí, že se hodlá oženit. Sybila podá strašný výkon a Dorian je zhnusen. Jde za ní do šatny, kde mu Sybila vysvětlí, že to udělala kvůli němu. Dorian se s ní rozejde a rozmrzele odejde domů. Ráno přichází lord Henry se zprávou, že se Sybila otrávila. Dorian si to klade za vinu, ale později se s tím docela snadno srovná. Jedinou starost mu dělá portrét od Basila, který záhadně změnil podobu. Dorian se bojí stáří v dojmu z knihy, kterou mu půjčil Henry, a proto se modlí, aby portrét stárnul a Dorian si uchoval navždy chlapeckou svěžest. Toto přání se mu patrně splnilo. Bojí se mít obraz ve svém pokoji, a proto ho zamkne nahoru do staré nepoužívané učebny. Od této chvíle se z Doriana stává bezcitný mladík s nevinnou tváří, po městě o něm kolují divné řeči, mnoho jeho přátel spáchalo sebevraždu nebo byli společensky zahanbeni. Doriana začíná pronásledovat minulost. Objeví se u něj Basil, jenž mu chce promluvit před odjezdem do Paříže, kam se chystá na výstavu, do duše. Dorian by se chtěl kát, ale ví, že je pozdě. Ukáže Basilovi jeho plátno a Basil nechce věřit, že je to jeho dílo. Dorian je smutný, ale vzápětí se ho zmocní vztek a Basila zabije. Potom pošle pro svého dávného přítele chemika, se kterým se pohádal, aby mrtvolu odstranil. Sám se zbaví Basilových věcí. Zajistí si alibi a nikdo nic nepozná. Basil je po čase prohlášen za nezvěstného, což způsobí lehkou senzaci v místní společnosti, ale po čase vše utichne. Dorian balancuje mezi radostí ze života a těžkou depresí. Depresivní stavy řeší opiovou dýmkou v přestrojení v pobřežních tavernách a opiových doupatech. Naráží zde na dalšího nepřítele, bratra Sybily Vaneové. Unikne mu jen díky svému mladickému vzezření. Bratr pochopí, že udělal chybu a neustále ho pronásleduje. Dorian ve strachu o svůj život neopouští dům. Najednou se jeho nálada změní a on se vydá s přáteli na lov, na kterém je nešťastnou náhodou zabit muž - námořník, bratr Sybily. Tentokrát to nese špatně, říká si, že by se měl polepšit. Už delší čas udržuje poměr s jednou krásnou vesničankou, ale protože si říká, že by ji zkazil, opustí ji a považuje to za dobrý skutek. Svěřuje se Henrymu, kterému před nedávnem utekla žena. Ten ho vyvádí z omylu a ukáže mu, jak jí zkomplikoval život, protože teď byla zvyklá na něj a svého manžela bude nenávidět. Dorian mu nevěří a kvapně odchází. Nařizuje sluhovi, že ještě večer odjíždí. Ještě se jde podívat na svůj portrét nahoře a zjistí, že Henry měl pravdu, opravdu obraz značí ještě víc zkaženého ducha než předtím. Začíná přemýšlet, že za vším jeho utrpením stojí ten obraz. Proč se ho vlastně ještě nezbavil? Byl prostě jen zvědavý, ale nyní už toho má až po krk. Bere do ruky nůž, kterým zabil Basila a několikrát bodne do obrazu. Ozve se smrtelné zaúpění a rána, která vzbudí služebnictvo. Na zemi leží stařec, kterého identifikují podle prstenů jako
Doriana, a má nůž vražený v hrudi a na zdi visí obraz mladičkého Doriana, nezkaženého a krásného.
• • • • • • • • •
Charakteristika jazyka Používá aforismy = vtipné průpovídky s ironickým podtextem Spisovný, občasné archaismy, slang ulice Obohaceno o francouzštinu – módní jazyk doby (autor uvádí verše ve fr.) Kniha je protkána mnoha Wildovými citáty (např. „Půvab minulosti je právě v tom, že je to minulost.“) Jde z jazyka cítit, že je Dorian jakoby povýšen nad ostatní Vyprávění proloženo popisy přírody, interiérů, charakteristikami členů vyšší anglické společnosti – mnohdy ráz zesměšňující karikatury Dokonalé zobrazení dialogů, konverzační pasáže jsou protkány paradoxy, aforismy Vypravěč je sám autor – er-forma Aforická předmluva románu – zde Wilde formuluje své estetické názory (např. „Umělec smí vyslovit všechno“)
Místo a doba děje • Angli(Londýn) sklonku 19. Století • Jen lehce retrospektivní (vzpomínka na Dorianovy opatrovníky)
• • • • • •
Jaký problém dílo řeší Otázky morálky, osobní odpovědnosti, neodplatitelnosti, zkaženosti Smrt, pýcha, lhostejnost, povrchnost, zájem o umění, vzor společnosti Wilde prozkoumával poměr mezi životem a uměním – vztah mezi fiktivním románovým hrdinou a jeho portrétem (uměleckým dílem) Umění považoval za skutečnější než skutečnost samu Tématem románu je lidské sebevědomí Po celý děj příběhu máme možnost sledovat postupnou proměnu jednoho člověka
Název • Vychází z díla malíře Hallwarda, je to hlavní věc, o kterou v příběhu jde
• • • •
Poselství, myšlenka, odkaz Důkaz toho, že umění nelze odpoutat od reality O manipulaci s člověkem O kráse, která je v kontrastu s lidskou nedokonalostí Kniha je zajímavá studie vlivu okolí na jedince, na vývoj osobnosti Přijetí knihy
• Ve své době vyvolal v Anglii obrovský skandál • Wilde obviněn: nestoudný, neřestný, nechutný, morbidní, libuje si ve špíně, píše o věcech, které mají zajímat jen kriminalisty, kazí mládež, nabádá k nemorálnosti, byl poslán do vězení ADAPTACE • R. 2004 natočen stejnojmenný film
