Osadníci se vyloďují (4.7. 2009) Na úsvitu prvního dne vypluly proti proudu rozvodněných řek tři lodě. Nedočkavá posádka nervózně poposedávala na svých truhlách (a někteří na truhličkách J) a jejich kapitáni s nadějí vzhlíželi k obloze plné beránků. Koráby rozrážely hladinu a příležitostné vlny a vlnky kolébaly s jejich palubami. Tu a tam hladoví osadníci mlsně slupnuli nějakou tu sladkost nebo Kinedril ale všichni už už napjatě očekávali znamení plavčíka ve strážním koši. „Spálovský ostrov na obzoru!“, ozvalo se a paluby se začaly probouzet k životu. V dálce se objevily obrysy pláží, které si hlavy a hlavičky našich Osadníků doposud jen představovaly. Nebe bylo modré a vylodění probíhalo docela hladce. Sem tam sice zůstal plavat nějaký ten kufr na hladině, ale nakonec se všech devět nově vznikajících klanů zhoufovalo před hradbou neprozkoumaného (prapra)lesa a zástupy se vydaly na pochod. Bylo potřeba prozkoumat okolí, zvolit si kápa a hlavně zjistit, kde by se dalo urvat něco dobrého do bříška. Hned první průzkum byl nadmíru úspěšný – čistě „náhodou“ ;) byla totiž objevena pralesní jídelna! Zbytek odpoledne se pak odvíjel ve znamení příprav navečer. Vedoucí klanů ze svého středu vybrali šamana (byl to samozřejmě ten nejošklivější a nejsmradlavější z nich - DodoJ). Od dnešního dne bude zjišťovat, jací bohové vládnou našemu ostrovu a pokud možno se je pokusí naklonit na naši stranu. Když se večer přiblížil, byl připraven oheň a osadníci se sešli, aby poděkovali doposud neznámým bohům za dobrou plavbu. Šaman provedl obřad poděkování a když se začalo smrákat, poctili nás bohové Spálovského ostrova návštěvou. Za zvuků bubínků se osadníkům zjevila hned šestice božstev a ti projevili přání seznámit se s názvy a pokřiky jednotlivých klanů. Za odměnu přislíbil bůh zábavy oku lahodící podívanou. Jako první předstoupili před zvědavé zraky bohů naši nejmenší. První klan se žlutými šátky si zvolil název Apači a na jejich vlajce mohli naši ostrovní bohové obdivovat kresby šípů a otisky jejich dlaní. Druhý klan Trosečníků pozdravil božstva hromovým pokřikem a rychle ustoupil třetímu klanu jménem Taraš. Klan s brčálovými šátky předvedl našemu šamanovi svou vlajku plnou zelených tužek a nám všem bylo jasné, jaký název nese. Hned po nich na scénu vstoupil zástup klanu KZK (krize z Katanu) s praporem, kterému dominoval usmívající se kostlivec. Ten sice trochu poděsil klan čtrnácti oranžových preclíkovatých trpaslíků. Sedmý oddíl si zvolil za svůj název zkratku F.B.I. a nám všem bylo vysvětleno, že to znamená fialová banda inkoustů (ale sešla se i řada jiných a daleko vtipnějších návrhů ;). Osmý klan uctívačů Spálovských bohů nese hrdý název „Gerhardovci“ a jejich zápěstí zdobí červené šátky. Naši nejstarší osadníci z devátého klanu Šustiflintů nám svůj pozdrav bohům dokonce zatančili a sklidili největší potlesk a uznání bohů. Bůh zábavy musel tedy splnit svůj slib a tak na jeho pokyn přitančili šeřícím se táborem kejklíři s fakulemi a ohnivými holemi a za zvuků Digeridoo a bubínků předváděli svá kouzla. Jejich ohnivá show nám vyrážela dech a potlesk, který se mísil s pochvalnými výkřiky nám obstaral krásnou tečku za prvním náročným dnem. Usínající osadníky ukolébával rytmus afrických bubínků a ve snech se jim určitě mísily čerstvé zážitky s očekáváním budoucích dobrodružství. Osadníci zdraví civilizaci!
Osadníci z Katanu zdraví civilizaci! Za rozbřesku druhého dne se rozezněla naším provizorním táborem znělka budíčku. Osadníkům se ale moc vstávat nechtělo. Ti nejmenší stále ještě probírali včerejší ohnivou show kejklířů z Napajedelské skupiny Ardor viridis (www.ardorviridis.net), zatímco ti starší, kteří ještě dlouho po večerce štěbetali mezi palandami, dospávali mezi hrníčky prostřenými ke snídani. Pravda některým se nepodařilo postřehnout, že mezi hrníčky tu a tam leží nastražená past v podobě marmeládou namazané vánočky ale když už se nakonec sladkou pochoutku odlepit z čela podařilo, většinou ji i právě probuzený osadník spořádal. Hned po prozívané snídani osadníky čekal další dárek boha zábavy. Náš šaman nám oznámil, že jako projev náklonnosti bohů s námi kejklíři setrvají ještě půlden a my tak budeme mít možnost nahlédnout do tajů jejich umění. Do oběda tedy plážemi Spálovského ostrova probíhali skorožonglující osadníci, kteří se sráželi s jinými stejně zapálenými osůbkami, které skorootáčely holemi, kužely a jinými stejně nekoordinovanými předměty. Tu a tam se některým zažonglovat opravdu podařilo a vítězoslavné výkřiky se rozléhaly až do nejodlehlejších zákoutí ostrova. Velmi zdařilý workshop našich Napajedelských přátel však bohužel těsně před závěrem ukončil rozhněvaný bůh počasí (zřejmě jsme jej předešlý večer málo rozmazlovali) a tak se naši osadníci zase na chvíli ukryli do sucha naší jídelny :). Odpolední program se nesl ve znamení dešťových kapek. Ani prosby šamana ani obětování zbytků od oběda nepomohlo a tak se jídelny a klubovny proměnily v herny a výtvarné ateliéry... Nakonec si přece jen počasí dalo říct a mohla se rozběhnout první velká celotáborová hra. Naši osadníci v ní museli získat suroviny a půdu pro další rozvoj své vznikající vesničky. Všechny klany se vydaly bojovat s nepřízní škodolibých bohů, kteří jim připravili ve spletitých pěšinkách Spálovského ostrova několik zapeklitých úkolů. Aby toho nebylo málo přidal se opět také momentálně nepříliš oblíbený bůh bouří, hromů a blesků. Naši původně usměvaví osadníci se tak vraceli z lesa uřícení, umolousaní a mokří ale přesto se úkolů zlomyslných patronů našeho ostrova zhostili se ctí. Pokřivené úsměvy naštěstí napravila horká večeře a sprcha a tak, když náš tábor znovu upadal do stínů nové noci, nebyla na rozdíl od Spálovského nebe na tvářích osadníků ani jedna slza. Děkujeme za Vaše vzkazy. Myslíme na Vás! Osadníci zdraví civilizaci!
Pondělí Náš den vlastně začal už dlouho před svítáním. Náš šaman probudil vůdce klanů a měl s nimi dlouhou řeč. Ti se vrátili rozmrzelí a sklíčení. Naši vůdcové si museli vyslechnout poselství bohů, které říkalo, že naše cesta ještě stále neskončila a země zaslíbená teprve musí být objevena… Ten večer se klany musely odebrat na pohřebiště a společně s naším šamanem obětovat bohům modlitbu a část své večeře (pravda nevíme, jestli se bohové nechali obalamutit několika slanými lupínky nebo byli udobřeni prázdným obalem od margotky ale budiž J. Pondělní ráno se tedy neslo ve znamení stavby lodí, které nás měly unášet k novým zážitkům. Nejlepší loďku postavil šikovný 3. Oddíl a v rámci bodování našich vedoucích tedy zvítězil klan v modrých šátcích. Jeho členové Marek Bešina, Kačka Bubíková, Honza Dědák, Terka Dorazilová, Júli Jakubíčková, Robin Janák, Kika Kozáková, Roman Majdoch, Lenka Odstrčilová společně s Romanem Potrokem, Karolínou Symerskou, Aďkou Vladikovou a holkami Širůčkovými nedal ostatním oddílům žádnou šanci a právě jejich šestiúhelníkovou lodičku si hodnotitelé oblíbili nejvíce. Obtížná cesta pokračovala ostrým testem plavidel, ke kterému byli šamanem určeni přímo vůdcové našich klanů. Velmi originálním způsobem pojatá plavidla často překvapila naše porotce nejen vynikajícími plavebními schopnosti ale často i neotřelým a atraktivním designem! Pravda, v průběhu testování jsme o některých lodích zjistili, že jde spíše o ponorky, ale to přece nemohlo naše osadníky v cestě za novou zemí zastavit. Sluníčko stále připékalo naše slamáky a tak jsme se konečně krom prostého obdivování vlnek na hladině mohli taky okoupat. Když jsme se pak usušení a spokojení ládovali voňavou večeří, začaly na naše okna bubnovat první kapky. Bohové se na nás opět hněvali, ale v tu chvíli to bylo nám a našim osadníkům úplně jedno. J
Úterý. Čtvrtý den osídlování byl z rozhodnutí našich klanových vůdců dnem odpočinku. Ospalé dopoledne se tedy odvíjelo v duchu toulek našich klanů-oddílů po okolí tábora. Zvědaví osadníci se konečně dočkali první poštovní zásilky z daleké domoviny a dokonce do našeho táborového ležení ve Spálovském souostroví dorazil i internetový kurýr. Děkujeme za Vaše vzkazy a pozdravy! Někteří osadníčci dokonce uronili i nějakou tu slzičku ale nakonec radost z kratinkých zpráv z domovských přístavů veškeré smutky přebila a naším ležením se prohnala sháňka po známkách a pohlednicích. Když byly koresponďáky a pohlednice dopsány, usmálo se na nás konečně sluníčko. Poslední kapky byly vysušeny a vzduch se prohřál a tak jsme vyrazili opět k vodě! Povyk a křik zaplnil celé naše souostroví a okoloplující posádky konkurenčních osadníků z jiných táborů z dálky zdravily naše vodníky, kteří řádili na hladině. Vykoupaní a uťapkaní osadníci měli náladu na odpočinek a večerního šlofíka. Nepočítali ale se škodolibostí našeho šamana. Nepřízeň bohů si dle jeho názoru vyžadovala uspořádat pouť na jejich uctění. Nebyla to ale žádná procházka po lese J. Věříme, že se naši souostrovní bohové královsky bavili, když z ptačí perspektivy pozorovali bezradné skupinky s buzolami od lístečku k lístečku. Jsme si jistí, že je rozesmály i hlášky, když osadníci místo azimutu určovali „ten prasimut nebo co to je…“ a opět se vraceli (už po osmé) na původní výchozí bod. Kratičký závod, který byl původně plánován na „půl hodinky zhruba“ se těm nejšikovnějším osadníkům z pátého oddílu podařil dokončit za necelou hodinu. Už se téměř smívalo, když se z lesů našeho souostroví vyloudal náš devátý (a naprosto ztracený) klan. Ostatní tou dobou už ládovali svoje bříška večeří a horečně diskutovali o zítřejším turnaji. Během večeře totiž vjel do tábora škuner šipkařů. Celý středeční den se tedy budou trefovat do malých červenomodrých terčů…
Středa Středeční ráno se zvolna klubalo a nad naší štěrkovou pláží se pomalu rozezněl budíček. Z chatrčí se sem tam objevila rozcuchaná hlavička některého z osadníků, ale většinou zase zmizela a ještě nějakou chvíli bojovala s vyhřátým pelíškem a myšlenkou, že by se dneska mohla ta ranní probouzecí ohavnost odložit. Pak se ale odněkud zpoza zdi chýše ozvalo známé drnčení budíku – „do háje, Vždyť jsem to dneska měli přímo pod nosem...!“ zakňoural někdo a rychle vyběhl z chatky do ranního chladu. Jestli přemýšlíte, co se to vlastně teď odehrálo, vězte, že součástí každého osadnického budíčku je i hra na schovku (nebo spíš na hledanou). Kdo dokáže po zaznění budíčku vyskočit z pelechu, bleskurychle se převléct a objevit onen lomozící budík ještě předtím než utichne, dostane kýženou odměnu v našem platidle. Teď mě ale napadá, že vy vlastně ani nevíte, čím že to platíme a k čemu ty naše keše používáme. Letos naši táborníci-osadníci platí kovou mincí-grošem. Jako každý rok jsou totiž osadníčci (a minulý rok vězňové a předtím kriminalisté) za každý úspěch, dobrý skutek a pěkný čin odměněni mincemi a tyto mince pak mohou směňovat za nejrůznější tretky a hračky v našem souostrovním megamarketu. Někdy bývají samotné mince předmětem soutěží našich celotáborových her a klání, jindy samotní táborníci smlouvají a vyměňují, aby dosáhli na vytouženou „pištól“, nálepku s Ferdou mravencem nebo suprtrupr skákající kuličku. Dnes se hrálo nejen o groše. Naši přátelé z Českomoravského šipkařského svazu totiž ve svých korábech přivezli hned několik šipkařských terčů a tak celý náš osadnický den vyplnila skoro až pitvorná snaha zasáhnout terč, v něm dvacítku a ve dvacítce tu malinkou část, „ktelá je stlejdo za moc hodně bodů, žejo když to tak pěkně hraje:)“ Naši osadníčci házeli a trefovali... Všichni se snažili soustředit a vyhrát a tak byla středa dnem až podivně klidné atmosféry. Páni šipkaři měli celý průběh turnaje pevně v rukách a tak nejenže probíhaly souboje a klání jednotlivců a družstev, ale do boje se zapojovaly klany v doprovodných soutěžích a snažily se poskládat zlomyslně rozebraný terč zase zpět do původního tvaru... Byl to boj o každou vteřinu! Na konci dne po večeři došlo k slavnostnímu vyhlášení vítězů a tito neohrožení vrhači dostali nejen cinkavou odměnu v podobě kulatých grošíků, ale také sladké překvapení – úžasný dort! V zápětí se ale odehrála nejhezčí chvíle středečního dne. Náš nejmenší osadník – členka našeho nejmenšího klanu Apačů Evička Zapletalová neohroženě vystoupila před tleskající dav a přijala překvapené pány šipkaře do jako bratry do kmene se žlutými šátky. Evíka vyprovázel potlesk a skandování celého kmene a náš šaman seděl spokojeně za komínem své chatrče a vymýšlel zlomyslnosti příštího dne.
Čtvrtek 9.7.2009 Když se naši osadníčci probrali ze svého zimního spánku a budíček utichl, odloudali se pomalu na snídani. Někteří ještě pořád spali, ale jiní všímavější začali šermovat a ukazovat někam nahoru nad jídelnu. Na její střeše totiž stálo jízdní kolo. Myslíte, že šlo o další celotáborovou hru osadníků? Omyl! Vězte, že v tomto případě se zcela určitě jedná o další zlomyslný „ftípek“ v červenobílých barvách a s javorovým listem. Je to totiž kanadský žertík některého z vedoucích. Pokud vás ještě nikdy žádný takový nepotkal, můžete si gratulovat :). Na našem táboře jsou ale takové kamarádšofty poměrně běžným jevem. Může se tedy stát, že vedoucí který vchází se svým oddílem zrezivělou brannou do tábora, najednou spatří svoje „kamarády“ vedoucí, jak stojí okolo smrčku, drží se za ruce a zpívají koledu Tichá noc (ano, zazpíval by si s nimi, kdyby onen vánoční stromek nebyl vyzdoben veškerým oblečením, které si na tábor přivezl). Jindy zase vchází hlavní vedoucí do své kanceláře a zjišťuje, že vešel do Ordinace našeho táborového doktora (jen ten šotek, který tři hodiny stěhoval postele, stoly a skříně z pokoje do pokoje) se asi docela zapotil... Jsou samozřejmě i horší a zlomyslnější „kanady“ (některé se odehrávají v místech, kam chodí i císař pán sám) ale všechny mají jedno společné a pevné pravidlo. Vždy se jedná pouze o záležitost vedoucích a nikdy do žádného takového ftípku nesmí být zapleten někdo z našich táborníků. Ptáte se proč jsem tedy začal o jízdním kole? Chtěl jsem totiž dnešní článeček nazvat „Co vidělo jízdní kolo“, ale to by asi nikdo z vás (teď už zasvěcených) bez onoho širokého úvodu nepřebral... Co tedy ono horské kolo vidělo? Hned ráno mohlo ze střechy jídelny vidět šamana, který osadníkům připravuje nelehký úkol-překonání bažiny. Vidělo by odhodlání soutěžních oddílů, které klany sestavily i následné hledání cesty přes bažinu. Za celým tímto příběhem, se skrýval zlomyslný šamanův úkol! Vítěz musel najít cestu skrze nástrahy bažiny, nalézt v lese pramen a přinést šamanovi dostatek vody aby uhasil svou žízeň. Horské kolo by taky vidělo rozhořčení osadníků, kteří zjistili, že musí nanosit celý džbán vody a mají k dispozici jen malinkaté štamprličky... Ono nafoukané kolo vidělo boj, ve kterém zvítězil klan malinkých osadníčků ze druhého oddílu a také triumf nejstarších osadníků z devítky. Bojovali totiž jako lvi! Ve druhé polovině dne vyšlo slunce a na rozpálené střeše, začalo být docela vedro. A světe div se ono nafoukané jízdní kolo vypustilo duši... Dnešní článek spáchal nešťastný cyklista Buffimut
Pátek 10.7.2009 Když nešťastný cyklista Buffimut dokončoval čtvrteční článek, nevěděl ještě, kolik důležitých událostí se ještě navečer „uděje“ a tak musel chtě nechtě slíbit, že to všechno dožene v článku pátečním. Zapomněl totiž, že hlavní vedoucí Radek už ve středu večer slíbil uspořádat velkolepou osadnickou diskotéku! A tak zatímco pisatel tohoto článku vzhlížel ke střeše jídelny (viz předcházející článek) chystali se osadníci na taneční večer. Naši vedoucí konečně pochopili, pročpak si některé slečny na tábor přivezly dva tři kufry (první na boty, druhý na „hadříky“) a jiným bylo vysvětleno jaký je rozdíl mezi pudrem, pleťovkou a mejkapem. Je dlužno říct, že ve chvíli, kdy zhaslo světlo a začala hrát hudba smyla tma všechny rozdíly, ale jelikož DJ Vači hrál opravdu od podlahy (a Přemkovi to nevadilo) dostali se na parket toho večera skoro všichni. Páteční program byl ale k ospalým a roztančeným osadníkům poněkud macešský. Náš dlouholetý programák Goose společně se svými dvorními rádci a spolutvůrci Miškou a Vačim, vytvořili opravdu nabitý program a tak musela jít únava z předešlé noci stranou. V plánu byla toho dne hra nesoucí hrdý název „Poznej ostrov“. O co v ní šlo? Naši osadníci se měli poprvé vydat do opravdu tajuplného nitra našeho Spálovského ostrova, čekalo je setkání s místními domorodci a k tomu ještě bylo třeba osedlat nějakého toho divokého oře. Jak hra probíhala? Jednotlivé klany vytvořily dvojice, ve kterých jeden vždy představoval koníka a druhý jezdce. Když kůň vyskočí jezdci na záda (nebo naopak?!?) je potřeba aby se společnými silami přepravili na druhý konec hřiště a tam vyhledali domorodce, který jim položí otázku. Když neví, běží zpátky a snaží se vykoumat odpověď s celým klanem. Když neví klan, jede jiný koník s jiným jezdcem pro jinou otázku. Pokud jste ještě udrželi nit mého chaotického vysvětlování vězte, že nejšikovnější a nejrychlejší tým ze všech byl 8. klan pronásledovaný klanem 7. a devátým. Z malého tábora pak triumfoval oddíl číslo 3! Hned po oslavách byly na programu přípravy na sobotní gladiátorské utkání se sousedy cestující v čase. A jestli jste zvědaví, přečtěte si článeček ze soboty!
Sobota 11.7.2009 Mezitáborové klání Stalo se už malou tradicí, že se přibližně v polovině našeho táborování ve Spálovském mlýně zastaví čas a v sobotní hodině dopolední projdou naší zrezivělou brankou kolegové táborníci z nedalekého ležení. Na tom by (krom toho stojícího času) samozřejmě nebylo nic divného. Ti kolegové táborníci ale přinášejí bubny, bubínky (hrnce a hrníčky), jsou pomalovaní jak kraslice a pořvávají nejrůznější bojová hesla (původně jsem nějaká hesla chtěl i zveřejnit ale protože je Ostrava, která je domovem našich Spálovských sousedů, kraj „razovity“ musel jsem zcenzurovat). Ani letošní tábor nemohl být výjimkou a tak náš šaman společně s klanovými vůdci navštívil spřátelený tým cestovatelů času STARGATE a vyzval je jménem našich osadníků k souboji. V čem klání probíhala? I zde letos zaúřadovaly tradice a tak nemohlo chybět klání ve fotbalu chlapců nad 10 let, lítý souboj dívek ve vybíjené ani Ringo smíšených trojic. Celodenní program měl samozřejmě vyvrcholit volejbalovým mačem vedoucích, ale nepředbíhejme. Naši osadníci nastupovali do souboje značně sebevědomí – v mysli je hřály loňské a předloňské triumfy a tak pro nás pro všechny byla první prohra ve vybíjené studenou sprchou. Naše šikovné osadnice, které vloni coby neohrožené vězeňkyně, nedaly nikomu šanci se tantokráte musely sklonit před mrštností našich soupeřek. Zápas měl úžasnou atmosféru (pískot píšťaly rozhodčích často nebyl přes ryk a jekot osadníků vůbec slyšet). Druhé měření nám ale spravilo chuť! Měli jsme možnost shlédnout velmi napínavé a dramatické fotbalové utkání. Utkání mělo spád (hrálo se z kopce do kopce) dramatické okamžiky (to když jsme napjatě čekali, jestli se ten míč v křoví nakonec najde) a nakonec šťastný konec. Náš nejlepší fotbalista Kuba Maceček nakonec vsítil jediný gól utkání a to i přesto, že v brankách žádné sítě nebyly... Za stavu 1:1 nás čekal třetí zápas –tentokrát mělo být kolbištěm Ringo hřiště. No, píše se mi o tom opravdu těžko (Ringo není lehká hra) dostali jsme pořádně na... (loženo). Nebýt toho, že v zápětí drtivě zvítězili naši klanoví vůdci-vedoucí nad slovutnými Džafy ze Stargate a vyrovnali tak stav na 2:2, byl by večer na našem Spálovském ostrově tichý a posmutnělý. Sobotní horký den pomalu končil a z nedaleké osady Stargate cestovatelů čase hlučela oslava jejich dnešního vítězství. Nevadí, vrátíme jim to příště!
Neděle – 12.7.2009 1. pomoc Když si člověk někdy rozbije nos, bývá docela rád, když ho někdo ukonejší, pofouká mu bolístku a zachrání mu odřené koleno kouskem samolepící náplasti. Pravda máme mezi osadníky i takové, u kterých by bylo lepší použít tu leukoplast k přelepení mluvidel ale to je jiný příběh... Celé sváteční dopoledne osadníci, jejich klanoví vůdcové, ba i samotný a ošklivý šaman věnovali tomu, že si vzájemně obvazovali svá fiktivní zranění, dávali si do dlah své skorozlomené nohy anebo se snažili někoho oživit. Pravda při pohledu na některé výtečníky člověka napadaly věty typu „zaplať pánbu, že jsem zdravej“ nebo třeba i současné a momentálně moderní „vyfič“ Celkově ale musíme osadníky pochválit. Nejvíce ale naše nejmenší. Byli jsme překvapení kolik toho naši trpaslíci věděli a s jakou bravurou se dokázali zhostit i těch nejtěžších úkolů! Nedělní odpoledne čekala naše osadníky celotáborová hra s názvem Posvátný oheň. Jednotlivé klany čekal na první pohled jednoduchý úkol –připravit oheň a uctít naše bohy plamennou obětinou. Jenže rozdělejte si oheň holýma rukama.... ledaže bychom to nějak obešli? No jistě! Na nedalekém palouku se „čistě a nečekaně“ a „čirou shodou náhod“ vyskytuje strom do kterého nenápadně uhodil blesk a zapálil několik větviček.... :) Takže ujednáno půjdeme se projít! No a když se tak pohodově klany došouraly pro posvátný oheň, došla šamanovi trpělivost. Seslal několik kouzel (ano, přiznejme si to některá vlastně zamýšlel trochu jinak) a přivolal na klany a jejich vůdce hned několik nástrah. Naši osadníci tak museli proplížit improvizovaným tunelem, prolézat sítěmi provázků, házet kostkami, rozesmát znuděného šamana a přitom všem ještě chránit a opatrovat skomírající plamínek posvátného ohně, který měl doputovat do cíle. Co si budeme povídat – osadníci to neměli vůbec jednoduché, ale nakonec všichni dorazili do cíle a mohli si rozdělat svůj vlastní obřadní oheň a obětovat našim bohům několik pochutin (oběť probíhá rychlým a táhlým HAM doprovozeným krátkým CVAK). Nejvíce chutnalo devátému oddílu Šustiflintů –byli totiž nejlepší a po právu zapalovali ten nejlepší oheň v celém táboře. Polínka praskala a neděle se chýlila ke své půlnoci. První polovina našeho tábor byla dovršena!
Úterý Každoročně naši táborníci vyrážejí někam na výlet. Dlouhé roky sestával z návštěvy nedalekého souostroví v městečku Odry. Už v loňském roce, ale karavana ze Spálovského mlýna vyrazila do minizábavního centra v blízkých Tošovicích. Tamní HEI park s bobovou dráhou, lanovými překážkami a trampolínovým dvorkem nás měl uvítat na celý den. Hned ráno jsme vyráželi na procházku v menším časovém presu a navíc s obavami aby se neopakovala (pokolikáté už) situace, kterou stále ještě máme v živé paměti z loňského roku.
Středa Vyřizovali jste někdy hypotéku nebo stavební povolení? Setkali jste se někdy se soupeřem, který vládl různě barevnými kulatými razítky? Přesně s takovými protivníky se ze zlomyslnosti našich bohů museli utkat naši zlobiví a rozpustilí táborníci. Na našem ostrově se během posledních dnů odehrála malá vědeckotechnická revoluce a jelikož už bylo těch objevů a patentů trošku moc, začaly v naší osadě vznikat nejrůznější úřady, kanceláře a samozřejmě společně s nimi i razítka… To pak takový osadníček, který dostane za úkol získat oficiální povolení k osetí jednoho „kulhavého stokroku čtverečního“ (= momentálně na našem souostroví používaná plošná jednotka) musí zajít na Spálovský úřad zemědělství a vyřídit si potřebná povolení. Nebohý človíček však zjistí, že nemá ani osadnický průkaz ani formulář 33b/15 a navíc přišel mimo úřední půlhodiny! Škodolibý vládce kulatého razítka jej tedy posílá do jiné fronty pro jiné razítko… Mimo jiné osadníky čekal náš osadnický dráb, který poskytoval výpisy z rejstříku osadnických trestů (ti nejzlobivější osadníci dokazovali svůj čistý štít opravdu složitě), pracovní úřad poskytující podporu v zaměstnanosti ve výši deseti tisíc osadnických grošů (bankovka je zpravidla krytá senem) a další a další přepážky a překážky. Samozřejmě se také tu a tam stávalo, že diplomovaný úředník musel odběhnout na poradu do vedlejší místnosti anebo čekatelé půl hodinku zírali na bílý plakátek „přijdu za pět minut“. Když se pak z poradní místnosti ozvalo hlasité spláchnutí a objevil se nenáviděný úředníček ;), vyměnil plakátek za „pro nemoc zavřeno“ a začal si vařit kafe, zakoušeli někteří táborníci opravdový amok, kouleli očima a skřípali zubama… Ti nejšikovnější a nejšťastnější dokázali mezi osadnickými byrokraty prokličkovat za necelou půlhodinku. Ti ostatní často donekonečna vyplňovali formuláře ještě za soumraku, když k jejich štěstí udeřil první hrom a oblohu začaly ozařovat blesky. Setmělý tábor plný roztřesených osadníků a vyděšených vedoucích (ona ta bouřka byla vážně hrozivá) usínal opravdu dlouho. A zpoza dřevěných stěn našich chat a chatek zněla čistá a přírodní rocková muzika plná hromových efektů. Doprovázela ji opravdu hrůzostrašná světelná show.
Čtvrtek Když nad Spálovským ostrovem vykouklo okolo páté ranní první varování nového dne, bylo všude mokro. Uprostřed táborového prostranství byla veliká louže a dlouho se bránila dotěrným paprskům, které ji pomalu umenšovaly. Jakoby počasí tušilo, co se chystá a snažilo se nám překazit plány. Na programu totiž původně byla „čabraná“ – hra, která se odehrává zpravidla na březích a mělkých vodách blízké říčky Odry. Ve dnešních dnech ale Odra není tou roztomilou říčkou nebo spíše potokem, ve kterém si každoročně naši táborníci hledali ploché kamínky, aby po nich kreslili. Odra je v současnosti mocnou a silnou řekou, která se valí na dohled našeho táborování. Hra se tedy musela odehrát jinak a jinde a tak se barevné kamínky představující roztodivné rybičky musely rozesít po blízké louce. Pravda už to nebyla „čabraná“, protože se nebylo v čem čabrat a ani původní originální a velkolepý název Rybolov nebyl tak úplně pravdivý. Uběhaní a uřícení osadníci si tedy nakonec něco k snědku ulovili a tím nejlepším lovcem byl tentokrát druhý klan Trosečníků.
Odpoledne začalo v našem ležení ve sportovním duchu. Pamatujete na článeček o mezitáborovém klání, ve kterém jsme tolik opěvovali slavné vítězství našich vedoucích? Sousední tábor, který se odehrává v duchu seriálu Strargate-Hvězdná brána, si totiž vyžádal odvetu. Utkání tentokráte zdaleka nebylo tak jednoznačné jako v sobotu, a tak se zápas protáhl až do pěti setů. Naši osadníci mocně povzbuzovali, ti nejmenší osadníčci dokonce hru pod vysokou sítí prožívali tak, že po skončení dokonce ukápla i nějaká ta slzička. Jak jste jistě pochopili prohráli jsme a tak jsme museli naše horké hlavy jít zchladit do osvěžujícího bazénu, který naštěstí naše tábořiště vlastní. Bylo potřeba sebrat síly a připravit se na dnešní večer – čeká nás ještě noční hra! Moc toho asi dneska nenaspíme, takže se loučíme a posíláme mnoho pozdravů. Náš šaman Vám všem posílá tajné zaklínadlo: „Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!“.
