Školní rok 2010/11 Na úvod Rok poznamenaný dvěma událostmi – rekonstrukce školy a školní akademie. Díky těmto okolnostem uběhl rok jako voda. Konec prvního pololetí toužebně všichni očekávali s vidinou, že konečně budeme pracovat v normálním prostředí. Na ukončení toho druhého jsme se pak nemohli dočkat s ohledem na akademii, která zaměstnala všechny. A do těchto stěžejních akcí se muselo vejít všechno ostatní – výuka, soutěže a olympiády, výjezdy na školy v přírodě i lyžáky, do zahraničí i na výlety, projekty, divadlo, … zkrátka takový normální školní rok. Založení školy V roce, kdy škola oslavuje 35.výročí svého založení, se sluší bilancovat. Na místě je otázka, kdy to vlastně bylo. S vlastní stavbou se začalo 1973. O dva roky později 1975 se začalo učit na 1.stupni, druhý stupeň funguje od 1.září 1976. Vycházeje z těchto údajů bylo rozhodnuto oslavit ve školním roce 2010/2011, tedy 5 let po oslavě 30.výročí. Za celé období se zde vystřídalo šest ředitelů: Stanislav Socha, Milan Merkl, Libuše Plchová, Marie Floriánová, Marie Školoudíková a Ivana Melichárková (dosud). Ve funkci zástupce nejdéle působila Marie Krásenská, od září 1976 do června 1991. Je až neuvěřitelné, že jedna paní učitelka je tu téměř od počátku, od zahájení plného provozu 1975. Jde o Jitku Kalovu, která na škole nepřetržitě působí 37 let. Zářivý příklad pro všechny, kteří mají obavy z posouvání věkové hranice pro odchod do důchodu. Od září 1996 probíhá výuka ve dvou budovách – na Horáckém náměstí a na Uprkové. Divadelní soubor Havlíčkův brod nás pod vedením „rejži“ Miloše Tvrze zásobuje kulturními zážitky od roku 2002. Školní psychologové, Ivana Chatrná, Irena Kolčárková a Martin Hofman (dosud), působí na škole od září 2005. Škola má svůj web od roku 2002. Elektronická žákovská knížka se používá od září 2007. Umožňuje vedení klasifikace i komunikaci školy s rodiči a žáky. Rekonstrukce Než se začalo slavit, začalo se s opravami. Jednak se na stavu budovy podepsalo pětatřicet let provozu, jednak se vyskytla příležitost k získání finančních prostředků. ZŠ Horácké náměstí se tak zařadilo k pěti školám, které získaly v rámci operačního programu Životní prostředí potřebné peníze na výměnu oken, zateplení pláště budovy a oprava střechy. Přípravné práce začaly již během prázdnin, škola se pak stala staveništěm téměř na celé pololetí. Vše výstižně popsal Miloš Tvrz: Jeden den uprostřed lešení aneb rekonstrukce za chodu Pondělí. Pracovní den začínám jako vždy pohledem na list s vypsaným suplováním – aha, druhá hodina angličtina v IX. C. Mrknu na rozpis stavebních prací – jo, IX. C momentálně sídlí v učebně výtvarky, výborně, zůstali ve stejném patře. Aha, aha, okna se teď ale mění v dílně a okolí, takže k třídám do přízemí se chodí přes první patro, abych nezapomněl. A angličtina se dělí, tahle skupina bývá kde? – v jazykové učebně. Ta se ovšem ještě uklízí, takže musím vybrat náhradní místnost... tady je máme vypsané – fajn budeme v hudebně v prvním patře. Tak to vychází docela dobře.
Kabinet mám tento týden ve studovně v prvním patře, takže při cestě. Příští týden by to bylo horší, protože to budu na hostování ve fyzice ve druhém. Jen si ještě zjistím, kde dnes sídlí ostatní třídy z mého rozvrhu, raději si to všechno poznačím na papírek a jde se na to... Od září do konce října proběhlo takovýchto monologů moc a moc. Heslem školy bylo „Buď připraven“ a teď už můžeme říct, že všichni připraveni byli. Výměna oken a zateplení budovy probíhalo za plného chodu školy a to chtělo hodně pohotovosti, trpělivosti a nadhledu. Ode všech. Paní ředitelka sváděla už dávno před příchodem prvního řemeslníka papírové a slovní bitvy, zvládala s bravurou kontrolní dny i rychlé disputace v mezidobích. Paní zástupkyně denně kula plány, kam usadí třídu či učitele, jejichž místnost se ocitla na frontové linii. Hlavně její zásluhou nebylo bezradně pobíhajících sirotků. Paní hospodářka coby polní maršál směřovala šiky provozních pracovníků a ti skoro dnem i nocí v patách stavebníkům vraceli části školy do obyvatelného stavu. Učitelé dávali pozor, pružně reagovali, žáci poslouchali. A pánové od stavby se činili, co mohli, aby slíbené termíny platily. Vítězi jsou tedy všichni, kdo měli s rekonstrukcí něco společného, a to byli všichni: někteří jednali, jiní pracovali a všichni jsme se vyrovnávali s hlukem, prachem, překonávali překážky... Díky nim teď máme školu, ze které se nevytápí okolní park, a taky už nevypadá jako odložený kus panelu. Novinky S příchodem Ireny Procházkové, která nastoupila na místo vyučující přírodopisu a zeměpisu, začal při žákovském parlamentu fungovat Ekotým. Oba týmy si vybudovaly své renomé a patří k chloubám školy. Tak jako o Ekotým pečuje Irena Procházková, v případě parlamentu je to školní psycholog Martin Hofman. Parlament 2010/2011 Žákovský parlament je snahou zapojit žáky aktivně do jejího dění ve škole, otevřít jim možnosti spolupodílet se na tom, co se tu děje, vyjadřovat svá přání, připomínky i kritiky a především pak hledat nové možnosti, řešení, aktivity… Jak se setkáváme? Žákovský parlament v budově Horácké nám. se setkává pravidelně každý týden ve středu o velké přestávce v místnosti 22. Zápisy z jednotlivých jednání jsou k nalezení na informační síti ve vestibulu a na webu školy. Parlament je složen ze zástupců každé ze tříd prvního i druhého stupně (krom prvních tříd). Protože má naše škola dvě budovy, každá z nich má vlastní setkávání svých zástupců: - parlamentu v budově Uprkova organizačně pomáhá a zaštiťuje za pedagogické pracovníky Mgr.Irena Košutová, metodička prevence pro 1. stupeň, - parlamentu v budově Horácké nám. pomáhá a setkávání vede Mgr. Martin Hofman, školní psycholog. Pro tento rok jsme se rozhodli pro parlament v budově Horácké nám. vyzkoušet novinku: práci a úkoly realizujeme krom pravidelných středečních zasedání také v projektových týmech (vedení parlamentu, PR sekce a redakční rada časopisu, Ekotým a projektový tým). Týmy by měly napomoci větší aktivitě a samostatnosti žáků, směřují k učení se kvalitní týmové spolupráci a komunikaci. Každý tým pracuje také za podpory dospělého pracovníka školy. V tomto školním roce bychom rádi pokračovali ve vydávání školního časopisu, podpořili a rozšířili třídění odpadů ve škole, rozběhli kampaň proti nepořádku a ničení školního majetku,
organizovali čajové a hudební příspěvky, barevný den, valentýnskou poštu a letní kino. Martin Hofman Ekotým V rámci činnosti žákovské parlamentu vznikl v letošním školním roce na pracovišti Horácké nám. Ekotým,ve kterém spolupracují žáci z parlamentu s paní učitelkou Irenou Procházkovou. V prvním pololetí se pokusil rozjet tyto aktivity: zapojit třídy do třídění odpadů – papíru a PET lahví, podpořit třídění i s rodiči – zapojení do celorepublikové celoškolní soutěže vyhlášené společností A.S.A. Soutěž s panem Popelou. Žáci soutěží za třídy ve sběru papíru z domácností, vyhlášení soutěže o logo Ekotýmu naší školy. Ve druhém pololetí se budeme snažit stávající aktivity zefektivnit, podpořit účast dalších žáků na činnosti Ekotýmu a rozjet ještě něco navíc: zapojit jablkové služby do třídění bioodpadu z jídelny, podpořit udržování pořádku ve třídách. Irena Procházková Kromě označení daltonská škola jsme si od letoška mohli oficiálně přidat další přívlastek – fakultní škola. Budoucí kolegové k nám již docházeli i dříve, ale většinou na 1.stupeň. Fakultní škola Naše škola již řadu let poskytuje budoucím učitelům možnost uskutečňovat asistentské i průběžné praxe během jejich studia ve výuce. Některé učitelky na 1.stupni jsou vedeny jako fakultní učitelé a tyto praxe jsou jim přidělovány pravidelně. Na druhém stupni není sice ze strany vysokých škol takto propracovaná organizace praxí, ale i zde je ze strany studentů zájem si tyto praxe u nás plnit a naši učitelé jim vychází vstříc. V tomto školním roce nám byl přiznán titul Fakultní škola Pedagogické fakulty MU, což považuji za ocenění práce všech zapojených učitelů. Ivana Melichárková Co nám jde aneb co se pravidelně opakuje Akademie Přípravy na tuto pravidelně se opakující kulturní akci byly poznamenány nečekanou událostí – jedna z hlavních organizátorek náhle onemocněla. V tomto okamžiku se naplno projevil organizační talent Martina Hofmana, který společně s již „ostřílenou“ Ilonou Nesňalovou a celým organizačním týmem odvedl úžasnou práci. Jak jinak by pak mohl vzniknout následující článek?! Recept na Akademii Vraz do toho: 1 výročí školy, 1 organizační výbor, 1 sokolovna, 500 vystupujících (6 – 15 let), 40 učitelek/ů, 700 diváků, 10 měsíců přípravy, kýbl nervů, další přísady dle chuti. Organizační výbor budiž hněten a zahříván již koncem června, by v září již správnou teplotu a hladinu odhodlání měl. V září nutno zadělat na jednotlivá čísla, by se do května dobře smísila a uzrála. Též pamatuj, že nejméně dvakrát všechna čísla společně v jednom hrnci je třeba pohoniti, by se celková chuť alespoň přibližně okoštovati mohla. Vždy dobře soliti, pepřiti, barviti a promíchávati s organizačním výborem, jinak směs zkysne, zešedne či se ouplně nepoživatelnou stane. V dubnu počíná silný kvas, přidávej pilně dochucovadla a našlehávej zatuhliny. V květnu pak je kvas nejsilnější. Děje jsou překotné a s výborem organizačním jen s nejvyšší opatrností zacházej,
neb on to je, kdo celkový výsledek zaručuje, a nelze připustiti, by zgrcnul. Před vlastním pečením něčím pěkným, barevným, co z oslavované školy pochází řádně sokolovnu vymasti, vyhřej a všechny přísady vystupující i dirigující jí za dopoledne dvakráte generálně prožeň, by si v troubě zvykli a večer jí zmateně nepobíhali. Nakonec opatrně přidávej diváctva. Přisypávej zvolna a opatrně, může být přimíchán prskavec, který by celou dávku chuťově poznamenal. Budeš-li se držet receptu, milá hospodyně, odměnou ti budou dvě hodinové lahůdky, po kterých se i největší mlsoun až za ušima bude olizovat. Magdaléna Dobromila Horáková Výjezdy Vyjíždíme téměř po celý rok. V září začínají šesťáci se svými třídními učiteli, cílem je zformování a stmelování nových kolektivů. Adaptační výjezd 2010 Jak již bývá na naší škole zvykem, šesté ročníky začaly školní rok netradičně – adaptačním výjezdem. Třídy VI.A a VI.B se vydaly se svými třídními učitelkami, paní učitelkou Matulíkovou a školním psychologem na třídenní pobyt do rekreačního areálu Podmitrov. Okolní příroda je krásná i v nepřívětivém podzimním počasí a umožnila obohatit program „adapťáku“ o spoustu aktivit na čerstvém vzduchu. Společně do Podmitrova přijely i sportovní třídy na své pravidelné soustředění, a tak se podařilo, že i VI.C se zúčastnila seznamovacích bloků vedených školním psychologem. Každý den měl Martin Hofman připravený program sociálních a psychologických her na podporu vzniku zdravých vztahů ve třídě. Aktivity byly zaměřeny na poznávání, komunikaci a spolupráci žáků v nově vzniklých kolektivech šestých tříd. Celých programů se rády účastnily také třídní učitelky. Ty měly možnost neformálně poznat své žáky při sportovních nebo zábavných hrách, noční hře či diskotéce, ale také si pro ně připravily společně s p.uč. Matulíkovou praktická přírodovědná cvičení, pokusy a pozorování a trochu zábavné angličtiny. Téměř stoprocentní účast dětí, výjezdový pobyt a pestrý program umožnil navázat nové kontakty mezi dětmi, třídním učitelům poznat své žáky a naopak. Adaptační výjezd šestých ročníků tak bývá prvním krokem pro přátelskou a spolupracující atmosféru v nově vzniklých kolektivech. Vše se povedlo, zeptejte se šesťáků. Irena Procházková Poté, co mají za sebou nejen sportovci „lyžáky“ (pravidelně vyjíždí 1.stupeň na zimní školu v přírodě, v tomto roce to byla tradičně skupina dětí z 1. až 5.tříd pod vedením paní učitelky Švecové v Hynčicích; z druhého stupně pak jezdí sedmáci), vyjíždí se za hranice. Letos mohli naposledy „angličtináři“ i „němčináři“. Stále napjatější rozpočet zkrátka neumožňuje pokrýt cestovní výlohy pro všechny. Škola v přírodě Hynčice Letos se opět podařilo zorganizovat zimní školu v přírodě pro 45 dětí z prvního stupně naší školy. Uskutečnila se v době 12 - 19. února 2011 i přes špatné sněhové podmínky. Zjistili jsme totiž, že naše oblíbené lyžařské středisko si dokáže poradit i s tímto problémem, a během jednoho dne vyrobit na zelené louce úžasnou sjezdovku, na které si naši malí lyžaři užívali lyžování, co hrdlo ráčí. Kromě toho jsme si samozřejmě společně užívali i bobování, stavění ze sněhu a při večerních
programech, na kterých se děti podílely, si na domácí posezení u televize nikdo ani nevzpomněl. Věřím, že jsme si všichni společně týden na horách užili, a těšíme se na nové lyžaře, kteří se k nám přidají příští rok. V areálu se totiž buduje nová lanovka i sjezdovka a ubytování bude také super. Libuše Švecová ZŠ Horácké náměstí opět ve Velké Británii Studijně pobytový zájezd do Velké Británie se stal pro ZŠ Horácké náměstí již tradicí – jezdíme totiž každý rok a letos to bylo už posedmé! Každý rok navštěvujeme jiný kout této kulturními památkami i přírodními krásami bohaté země. Tentokrát byl našim hlavním cílem Severní Wales, atraktivní krajina kopců a údolí s mnoha hrady, neuvěřitelně zelenými loukami se stády pasoucích se koní, romantickými rybářskými vesnicemi, pobřežních útesů a pláží. Nabitý program zájezdu a svoje zážitky si děti každý rok zapisují do deníků, doplněných obrázky, mapkami i novou slovní zásobou. Jsou i tací, kteří si celý deník píší v angličtině! Deník má výbornou paměť, a tak po návratu mohou děti doma své zážitky lépe povyprávět. Mně se některé zápisy a poznámky zalíbily natolik, že jsem si je dovolila připojit k následujícímu textu (v uvozovkách). Ale začněme pěkně popořádku. Aby cesta do spojeného království nebyla tak dlouhá, vkládáme první zastávku s noclehem ještě v Evropě. Letos jsme vybrali Brusel, hlavní město Evropy. Prošli jsme se po starobylém náměstí Grand Place se vznešenými fasádami unikátních cechovních domů zapsaných na seznamu UNESCO a prošmejdili okolní uličky. Mnohé děti se těšily na sochu čůrajícího chlapečka, která se stala maskotem města. „Je maličký jako panenka a má spoustu oblečků jako panenka, je legrační“. V Atomiu, obřím a blyštivém modelu molekuly, nás pak nejrychlejší výtah Evropy vyvezl k vrcholu, odkud byl nádherný výhled na celé město. Nakonec jsme si nechali procházku mezi zmenšenými modely slavných světových staveb v parku MiniEurope, jež nás cestovatelsky naladila do dalších dnů. „Všechny budovy, věže, chatrče a jiné modely jsem si nafotila, jen u šikmé věže v Pizze mi došla baterka! A tak jsem si aspoň snědla celou krabičku těch skvělých belgických pralinek – mňam!“ Příjemně unaveni jsme se nechali odvést do hotelu F1 ve Francii, kde jsme strávili noc. „Máme pokoj s heslem 04668365, které jsem si napsala na ruku, abych ho nezapomněla – raděj se nebudu umývat!“. Ráno jsme pak podmořským tunelem, sotva za půl hodiny, byli v Anglii. První zastávkou bylo unikátní starobylé město Chester, jehož hlavní třídy lemují hrázděné domy, tzv. Chester Rows. „ S kámošem Lukinem jsme šli při rozchodu do obchodu Disney a on si tam koupil Barbínu a pak jsme před tou hezkou katedrálou čekali na ostaní“. Večer nás pak čekaly hostitelské rodiny ve Walesu, v přímořském městečku Colwyn Bay. Jak jsme se těšili a zároveň báli! Budeme jim aspoň trošku rozumět? Rychle si opakujeme potřebné fráze – „Můžete mluvit pomaleji? Můžete to říct ještě jednou? Mám hlad a žízeň!“ Tentokrát jsme měli na „náhradní rodiče“ opravdu štěstí, byli velice vstřícní, snažili se mluvit pomalu a srozumitelně. Mnoho rodin poskytlo ubytování na farmách s koňmi či ovečkami, což bylo další atrakcí zájezdu. Tři dopoledne pak děti strávily ve škole, kde byly rozděleny do skupinek podle rozřazovacích testů. Učitelé se střídali a pokaždé připravili zajímavý program. Střídala se také témata: oblečení, nemoci, volný čas, oblíbené filmy a knihy, sport, popisy osob atd. „Měli jsme moc hodnou paní učitelku, pořád se usmívala a chválila nás. Hráli jsme taky hry na předvádění a hádání. Docela jsem jí rozuměl – mám radost!“. Odpoledne patřila výletům do okolí. Při výletě podél severního pobřeží Walesu na ostrov Anglesey jsme se nechali unášet rozlehlými, čerstvě zelenými loukami s volně se pasoucími se koňmi. Návštěva hradu Caernarfon – místo korunovace prince Charlese princem waleským – byla zajímavá zejména impozantními výhledy na mořské pobřeží. Krátká zastávka ve vesničce
Llanfair….pyšnící se nejdelším názvem na světě, byla spíše úsměvnou. Zato návštěva přírodní rezervace Ellin’s Tower s koloniemi mořského ptactva (alky, kavky, racci, papuchálci) s procházkou na malebný ostrůvek South Stack byla i přes silný vítr nádherným zážitkem. „Byla tam tak nádherná příroda, ty útesy, že jsem jim prominula i ten příšerný vítr! Dalekohledem jsem viděla do hnízda. Na útesech bylo namačkaných na sebe snad miliony papuchalků!“ Jeden z výletů byl do města Liverpool. Toto moderní i historické město má svým návštěvníkům co nabídnout. Je to město proslavené sportem (fotbal, dostihy) i hudbou, město s největším koncertním sálem světa, je i kolébkou moderní hudby. A právě po stopách slavných Beatles jsme se letos vydali a prošli si celou historii této famózní skupiny v muzeu „The Beatles Story“. Následoval přesun do Londýna a další noc u nových „náhradních rodičů“, abychom hned ráno mohli vyrazit na celodenní prohlídku tohoto velkoměsta. „Ráno u srazu byli všichni nadšení, ale i smutní, protože to byl zároveň poslední den našeho zájezdu! První atrakcí bylo muzeum voskových figurín Madame Tussaud’s. „Bylo to tam boží! Sotva jsem vešla dovnitř, uviděla jsem Brada Pitta! Taky jsem si vystála frontu a vyfotila se s Johny Deppem. Byl tam i zámek hrůzy, přístupný od 12 let. Naštěstí se mě u vchodu nikdo neptal, jestli mi v srpnu bude 11 nebo 12. Ale skoro na konci mi někdo šáhl na rameno a děsně jsem se lekla. V tu chvíli jsem litovala, že nepoznali, že mi ještě není ani 11!“. Následovala pěší procházka centrem města na Trafalgarské náměstí, kde byla skvělá atmosféra tvořena mnoha hudebníky a kejklíři a také příjemně osvěžující fontánou, jejíž vodu mnohé děti ve slunečném počasí vyzkoušely. A tak se jim lépe šlapalo dál k Westminsterskému opatství, kde se nedávno konala slavná královská svatba prince Williama. Kolem budovy parlamentu se slavným Big Benem jsme prošli k obřímu kolu London Eye. Výhled z výšky 135m na celé město je fascinující a vůbec se nám nechtělo vystupovat. „Byl to nádherný výhled a mám od tam strašně moc fotek! Bylo to supeeer! Takový výhled jsem nikdy nezažila! Nikomu se však nechtělo domů avšichni říkali, že by bylo lepší, kdybysme mohli zůstat aspoň týden navíc!! Nafotila jsem asi 800 fotek a mám spoustu nových kamarádů. Byl to nejlepší týden mého života (zatím) a nikdy na něj nezapomenu!“. K hladkému průběhu letošního zájezdu a zjevné spokojenosti dětí přispěl zkušený a ochotný manželský pár řidičů, který nám všestranně vycházel vstříc a dovezl nás bezpečně domů. Jana Gregorová Nach Dresden V úterý 7. června, v brzkých ranních hodinách se u autobusu sešli všichni ti, kdo se již nemohli dočkat návštěvy umělého tropického ostrova „Tropical Islands“. Snad se také většina alespoň trochu těšila na návštěvu starobylého německého města Drážďany, jehož historické centrum bylo za II. světové války téměř zničeno. Po naprosto bezproblémové a plynulé cestě jsme se kolem jedenácté hodiny vypravili na prohlídku Drážďan. Na malé ploše je zde soustředěna podstatná většina památek, které jsme si křížem krážem a ve velmi dusném počasí prohlédli. Prošli jsme se po terasách kolem řeky Labe, zaposlouchali se do hudby, kterou nám zprostředkovali tamější studenti, kteří si zde přivydělávají na studentský život hrou na hudební nástroje. U kostela „Frauenkirche“ jsme měli možnost uvědomit si, jak vypadá vybombardovaný kostel, z něhož po náletu britských letadel zbyly jen okrajové trosky. Kostel byl nově zrekonstruován, a tak nám neutěšenou válečnou dobu připomínalo jen torzo zdi kostela, které je tu ponecháno jako připomínka a zároveň varování pro příští generace. V odpoledních hodinách následoval krátký přesun do „Muzea hygieny“, v jehož útrobách jsme se konečně vydováděli. Nachází se zde velmi originální interaktivní výstavy, které si kladou za cíl seznámit návštěvníky s vývojem vědy a výzkumu v nejrůznějších oblastech lidského života jako např. pohyb, vývoj lidského života od narození až po smrt, sledování činnosti lidských smyslů apod. Všichni jsme si mohli vyzkoušet, jak píše člověk s Alzheimerovou chorobou, jak se chodí starému
nemocnému člověku nebo jak lze ovládat pohyb kuličky pouze vlastní myslí. Následoval nezbytný rozchod po centru města, kdy bylo možné na několika málo stáncích nakoupit drobné suvenýry nebo něco k jídlu. Našla se také skupina neúnavných hledačů „kešek“, kteří v závěsu za panem učitelem Kučerou a vedeni navigací neváhali, hledali a našli. V těchto případech bylo nutné sledovat instrukce v němčině a překonat tak nástrahy v podobě jazykové bariery. Ale jiskra v očích dětí (hlavně však v očích pana učitele) byla nakonec důkazem toho, že to nebyla mise marná. V šest hodin večer nastal čas odjezdu na ubytování do mládežnické ubytovny v Pirně, která se nachází v krásné příměstské části Drážďan. Po rozdělení pokojů by se dalo očekávat, že se žáci osprchují, navečeří a půjdou spát. Lze však vytušit, že tomu tak nebylo, ale že naopak děti chytly druhý dech, popadly fotbalový míč a šly na hřiště. Jiní (zvláště rozverní deváťáci) ještě dlouho po večerce smlouvali, aby nemuseli jít spát. Ráno jsme se velmi dobře nasnídali, mohli jsme si vybrat z pestré nabídky a nasytit se tak na další, pro mnohé stěžejní část výjezdu, tedy na celodenní koupání v areálu Tropical Islands. Po desáté hodině ranní jsme již netrpělivě očekávali své vstupenky a po překonání labyrintu v šatnách někteří konečně stáli u laguny s vodopádem, brouzdali se v písku na pláži u „Jižního moře“ nebo stepovali před seskupením tobogánů a nemohli se dočkat, až si sjedou ten „modrý“, při jehož průjezdu máte pocit, že ztratíte všechny vnitřnosti. Když si chtěl někdo trochu oddechnout a načerpat novou energii, mohl se projít cestičkami v tropickém pralese, kde rostou různé druhy tropických rostlin, nebo se mohl projít mezi stanovými městečky v areálu, kde je možné strávit romantickou noc u laguny, popř. jít si zakousnout něco dobrého do některé z místních restaurací. Tato idyla trvala do půl šesté do večera, kdy nastal čas odjezdu, placení a dokončení rychlých nákupů a focení u palem. Přes mírné problémy u pokladen (kdy někteří žáci, kteří neposlouchali naše stokrát vyslovené instrukce, nač vše se vztahuje hromadná vstupenka, neměli peníze na zaplacení své útraty) jsme se odebrali s různými palmovými nápoji a ověnčeni pestrobarevnými květinovými řetězy směrem domů, do Brna. Bylo hezké užít si jeden den na ostrově Bali, k němuž je tento areál přirovnáván, a přiblížit se tak alespoň symbolicky prázdninám, které všichni netrpělivě očekáváme. Mnozí z nás tak odjížděli s větou na rtech, že se sem snad za dva roky zase vrátíme. Martina Dračková Projekty Projektů máme každoročně spousty. Jednak jsou to projekty s dětmi, jednak projekty jako cesta k získání finančních prostředků. Projekt EU peníze školám nám umožňuje získat finance na zakoupení techniky a vytváření výukových materiálů. V tomto roce byl zpracován plán, k realizaci dojde v příštím roce. Projekt EU – peníze školám Také naše škola se zapojila do projektu, který poskytuje peníze z evropských fondů na různé aktivity, a množství finančních prostředků, jež dostaneme, je závislé na počtu žáků a na tom, zda je škola schopna všechny peníze vyčerpat. Znamená to totiž pro všechny učitele velké množství práce navíc. My jsme v našem projektu naplánovali vyčerpání celé částky, jež nám náleží (cca 3,5 mil.), a většinu peněz jsme naplánovali pro podporu vzdělávání prostřednictvím ICT. Učitelé budou vytvářet materiály pro výuku, u nichž se počítá s využitím techniky, a samozřejmě velká část prostředků bude použita na nákup notebooků, interaktivní a datové techniky, zasíťování obou budov školy Wi-Fi sítí a nákup dalších pomůcek. Materiály pro výuku budou po jejich vytvoření ověřovány v hodinách a využívány i v dalších letech. Do práce se zapojili všichni pedagogové. Součástí
projektu je také jejich další vzdělávání. Část je určena na programy pro žáky zaměřené na prevenci. Celý projekt byl zahájen 1. 5. 2011 a končit bude na podzim roku 2013. V tomto období se připravují výběrová řízení pro dodavatele technických zařízení. Ivana Melichárková
Projektová výuka probíhá průběžně po celý rok. Začínáme Evropským dnem jazyků, na 1.stupni jsou to pak Třídy bez hranic, Vánoční a posléze Velikonoční dílny, oba stupně pak spojuje společný projekt páťáků a šesťáků, který je přípravou mladších žáků na přechod na 2.stupeň. Celoškolní projekty – už název napovídá, že jde o projekt pro celou školu. Jeho podoba se postupně vyvíjí – pokud byly na počátku dílny ve třídách připravené vyučujícími, nyní jsou to dílny probíhající především v terénu a s účastí externistů z řad rodičů i přátel školy. V podzimním období proběhla „Cestovní kancelář“. Projektový den Cestovní kancelář Ve středu 24. listopadu 2010 se na naší škole uskutečnil projektový den s názvem „Cestovní kancelář“, kterého se zúčastnili žáci 2. stupně. Cílem projektu bylo naplánovat pětidenní zájezd do vylosované země (např. Itálie, Francie, Rakousko, Slovensko, Polsko, Německo). Nejprve bylo důležité se na tento den řádně připravit. Žáci měli za úkol do 10. listopadu si vytvořit desetičlenný pracovní kolektiv cestovní kanceláře a vylosovat si destinaci, do které nás prostřednictvím své cestovní kanceláře pozvou. Spolupracovníky si mohli vybrat napříč 6. a 7. třídou (v každé skupině muselo být 5 šesťáků a 5 sedmáků), nebo napříč 8. a 9. třídou (v každé skupině muselo být 5 osmáků a 5 deváťáků). Žáci sbírali materiály a informace k dané zemi (např. úřední jazyk, měna, národnosti, typická jídla, přírodní podmínky včetně rostlin a živočichů, významné památky, vlajka, státní zřízení apod.). Čerpat mohli z encyklopedií, průvodců, časopisů, internetu, ze svých zkušeností. Dále si žáci obstarali katalog cestovní kanceláře, pokud možno zaměřený na poznávací zájezdy do vylosované země, pohlednice nebo obrázky z časopisů, novin, internetu... V den projektu členové týmu pracovali po celou dobu v jednotlivých dílnách a zpracovávali dané úkoly. V dílně český jazyk měli žáci za úkol oslovit klienty cestovní kanceláře a vytvořit přihlášku zájezdu. V jazykové dílně se připravili na základy komunikace v daném státě – vytvořili si slovník základních slov. Vypočítat cenu zájezdu byl úkol matematické dílny. Zjištěné ceny, např. náklady za autobus, byly pro nejednoho žáka překvapivé! Do historie daného města žáci pronikli v dějepisné dílně a v zeměpisné dílně se zaměřili na turistické zajímavosti daných zemí a měst. V dílně výtvarná výchova byl prostor pro tvořivé žáky – vymysleli spoustu originálních názvů a log cestovních kanceláří a krásné úvodní stránky katalogů. Na závěr projektového dne se týmy sešly a dotvořily katalog své cestovní kanceláře, který obsahoval výstupy ze všech dílen. Následovala prezentace ve třídách. Poté byly jednotlivé katalogy ohodnoceny a vybrány nejlepší projekty, které jsou vystaveny v budově školy. Znalosti a zkušenosti získané při projektu každý několikrát za život uplatní i ve svém budoucím životě, např. při plánování dovolené, výletů či služební cesty. Navíc se žáci učili spolupracovat v týmech nejen různých tříd, ale i ročníků. Děkujeme všem, kteří se podíleli na realizaci projektu, a přejeme šťastnou cestu a vhodný výběr cestovní kanceláře pro vaše dovolené. Lucie Mahlová, Romana Matulíková
V jarním období jsme si vybírali povolání... Projekt Napříč povoláními Ani tento školní rok nebyl výjimkou a na naší škole proběhl celoškolní projekt, tentokrát zaměřený na různá povolání. Využili jsme spolupráce s rodiči, přáteli školy a známými a vytvořili pro děti spoustu zajímavých dílen. Některé probíhaly ve škole, ale většina přímo na různých zajímavých pracovištích. Z dílen konajících se na školní půdě můžeme jmenovat např. vojáka, cukráře, IT obchodníka. Do terénu děti vyrazily, aby navštívily Českou televizi, Český rozhlas, Městské divadlo, Rádio Krokodýl, Autonovu, magistrát, IBM, pracoviště psychiatrie v bohunické nemocnici a další. Po návratu do školy každá skupina pracovala na prezentaci. Při ní si děti vyzkoušely mluvený projev před porotou i ostatními spolužáky. Projekt se povedl, což je patrné i ze zážitků dětí. Velký dík patří všem zúčastněným. Michaela Leichmannová Dílna voják V projektu Napříč povoláními jsem se zapsal do dílny voják. Asi každý očekával, že nás přijde navštívit dva metry vysoký a 100 kilo vážící nabušený mariňák. Jen někteří si připouštěli, že by nás mohl navštívit někdo jiný. Jen tak ze srandy jsme vtipkovali o maličkém mužíčkovi s brýlemi, který v životě nedržel zbraň v ruce. A nakonec přišel někdo, kdo měl kousek z obojího. V učebně chemie na nás čekal vcelku vysoký muž ve vojenském oblečení. Za malou chvíli, když se všichni dostavili, se nám představil jako major Marek Kocián. Později jsme se dozvěděli, že opravdu není žádný zabiják, ale že spíše řídí strategii a statistiky, takže hlavně sedí u počítačů. Někteří byli zklamaní, někteří poslouchali o to více. Pan Kocián pro nás měl připravenou prezentaci na počítači, ze které jsme se mnoho dozvěděli, co všechno vlastně dělá a kde všude byl. Asi nejzajímavějším tématem byla mise v Afghánistánu, které se zúčastnil. O té nám toho řekl hodně. Později dostal každý z nás možnost zeptat se pana Kociána na to, co nás zajímá. Na každou otázku nám dal vyčerpávající odpověď, a tak si myslím, že každý z nás mohl z naší dílny odejít spokojený. Celkově bych tento projekt zhodnotil velice kladně, protože každý z nás bude v budoucnosti řešit, nebo už řeší, problémy s volbou povolání. Museli jsme taky dost komunikovat, ať už s člověkem v naší dílně nebo při závěrečné prezentaci. Takže si myslím, že tento projekt nemohl nikomu z nás uškodit, ale pouze pomoci ke zdokonalení. Honza Vostal, 9.A Dílna puškař Naše skupinka si vybrala povolání puškaře. Měli jsme sraz 7:50 na konečné tramvaje č.1. Poté jsme jeli na hlavní nádraží, kde jsme přestoupili na trolejbus, který nás zavezl před školu, kde měl náš projekt probíhat. Prováděla nás velice milá paní, která nám ukázala celou školu a následně třídu, kde měli právě žáci praxi a vyráběli součástky do pušek. Myslím, že jim to šlo a byli na nás příjemní, ale našli se i takoví, kteří se domnívali, že jsme přišli z mateřské školky. Ukazovali nám různé zbraně, pušky nebo samopaly a též žáky vyrobené zbraně, které nás zaujaly. Všechny zbraně však musely být zčásti nefunkční, jelikož jsou na to zákony. Když jsme se vrátili do školy, vypracovali jsme prezentaci, která se nám myslím povedla a řekla bych, že se každý alespoň trochu zapojil, a když ne, tak se mu to potom při následné ukázce před ostatními dětmi, které si vybraly jinou dílnu (povolání), vrátilo. Tento projekt se mi líbil. Veronika Himaľová, 8.A
Jak jsme skončili v blázinci Nedávno uspořádala naše škola další skvělý projekt s názvem Napříč povoláním. V mém skromném článku vás seznámím s tím, co jsme díky této super akci všechno zažili. Ještě před začátkem projektu jsme se rozdělili podle ročníků do skupin. Měli jsme na výběr z několika dílen, my „deváťáci“ jsme měli tyto možnosti: voják, chemik, novinář a psychiatr. Já jsem se rozhodla přihlásit do dílny psychiatr, protože mě zajímá psychologie, a navíc tuto dílnu vedla moje mamka – Dana Vladíková. Celá naše asi desetičlenná skupina v čele se školním psychologem Martinem Hofmanem se vydala na průzkum do Psychiatrické léčebny v Bohunicích. U vchodu nás uvítala moje mamka, která nás celým areálem nemocnice provázela. Dozvěděli jsme se spousty a spousty informací, jak o samotné klinice, tak o různých povoláních. Několik pracovníků z nemocnice nám poskytlo detailní informace o svém povolání, takže jsme se dozvěděli, co dělá například nutriční a rehabilitační sestra, ergoterapeut, sociální pracovník, fyzioterapeut a mnoho dalších. Na závěr už jen dodám, že tento projekt byl pro nás děti velmi přínosný, především pro deváťáky, protože jsme museli udělat jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v životě, a to výběr střední školy. Myslím, že školní projekt byl našemu rozhodování velmi nápomocen, skvěle se vydařil a já už se jen těším na další podobnou akci organizovanou naší školou. Eliška Vladíková, 9.A Dílna učitel Dne 6.4.2011 v 8 hodin žáci 5.tříd s napětím očekávali zazvonění a ohlášení 1.vyučovací hodiny. Se zvukem zvonku totiž vcházeli do jejich tříd noví mladí učitelé a slečny učitelky. Byli to žáci 9.tříd, kteří si přišli vyzkoušet povolání učitele. Sami si vybrali předmět, který je jim nejbližší, a po konzultaci s třídní učitelkou se připravili na vyučovací hodinu. Bylo vidět, že si projekt promysleli a připravili, a sami poznali, že povolání učitele dá někdy i zabrat. Jejich noví žáci pracovali ve skupinkách i samostatně. Zasoutěžili si a ověřili své znalosti v připravených doplňovačkách, kvízech i hrách. V 5.A si slečny učitelky připravily hodinu člověk a čas „Průřez od pravěku k novověku". Z 5.B jste mohli slyšet zpěv dětí, protože se zde vyučovalo hudební výchově. V 5.C si na chvíli pobyla kostra jménem Karel z učebny přírodovědy a v 5.D se počítalo, až se z hlaviček kouřilo, dokonce i pánům učitelům. Žáci 9.tříd si vyzkoušeli na vlastní kůži, jaké je učitelské povolání a alespoň na jednu hodinu se stali našimi kolegy. Žákům se hodiny líbily a většinou je hodnotili velmi kladně. V dalších hodinách si sami připravili své profese a formou otázek, her a kvízů se prezentovali v jednotlivých skupinách. Závěrem dne projekt zhodnotili. Jarmila Chlupová Šikana Pokud má kronika plnit svou funkci - kronika je chronologický zápis, vyprávění o historických událostech v jejich časové posloupnosti bez snahy o proniknout k hlubší příčinné souvislosti – tak byl již úkol částečně splněn. Postihnout nelze všechny události, byla však snaha uvést ty nejdůležitější, a jak jinak, hlavně ty zdařilé. Komentáře je také obtížné se někdy vzdát, ale to se snad ani v případě školní kroniky nečeká. Příspěvek Martina Hofmana k nim lze také zařadit. Pojmenování problému je prvním krokem k jeho řešení. Existuje na šikana v dobrých školách? Fenomén zvaný šikana přitahuje pozornost učitelů, rodičů, médií i dětí samotných. Mnohdy vzbuzuje emoce a s nimi někdy i rychlé soudy. Nedávno jsem se s jedním takovým setkal: pokud je prý v naší škole šikana, nejsme přece dobrá škola. Otevřeně říkám, že tento pohled ve mně vyvolal lítost. A troufám si říci, že stejně tak i v ostatních mých kolegyních a kolezích, kteří dennodenně
usilují svou prací o to, aby v naší škole bylo bezpečno a vztahy mezi dětmi byly co nejlepší. Rozumím i obavám rodičů. Potřeba chránit své děti je jedna z nejmocnějších sil, která v nás lidech existuje. Pojďme tedy tyto obavy vzít vážně. I proto jsem se rozhodl, jako školní psycholog, napsat rodičům a veřejnosti tento článek. Šikana je nemocí kolektivu. Z podstaty věci se může vyskytnout v každé třídě. Protože v každé třídě se najde dítě, které je jiné, stranou kolektivu, agresivní či frustrované. Přiznejme si také otevřeně, že vztahy ve škole neodráží nic jiného než svět dospělých. Jak tedy poznat dobrou školu od školy, která může být pro dítě z hlediska šikany nebezpečná? Jsem přesvědčen, že dobrá škola především nezavírá oči před tím, co je nepopulární, tíživé, nepříjemné. Pro dobrou školu je bezpečí a spravedlnost větší hodnotou než „dobrá pověst“ reprezentovaná ne nerozšířeným názorem „co by si jen o nás pomysleli, kdybychom tu měli šikanu, ještě by sem nedali své dítě“. A tak řada škol opravdu šikanu „nemá“. Dobrá škola také hodně investuje do prevence a systematicky pracuje na ošetření tříd, kde se ubližování mezi dětmi objevilo. Co s tím děláme v naší škole? Alfou a omegou je prevence. Naše třídy každý týden absolvují tzv. komunitní kruh na prvním stupni a třídnickou hodinu zvanou „Pelíšky“ na stupni druhém. Dávají prostor vztahům mezi dětmi, učení se spolupráci a toleranci, řešení aktuálních radostí i strastí. Myslím, že již to je velký nadstandard a důkaz, že toto téma bereme opravdu vážně. I tak se však jednou za čas potíže objeví. Děti testují a překračují hranice jaksi přirozeně – ze své podstaty. Je to jejich „vývojový úkol“. Experimentují s tím, jací jsou a jací by mohli být. Úkolem prostředí (v našem případě školy, doma pak rodiny) je zase je do správných mantinelů vracet. Dávat jim limity, ukazovat, co je přijatelné a správné a co není. Pokud tedy nastane problém, místo zametání pod koberec se vždy na událost i vztahy mezi dětmi podrobněji zaměří tým našeho školní poradenského pracoviště: výchovné poradkyně, metodičky prevence a já jako školní psycholog. Děti, které hranice překročily, jsou pak přiměřeně kázeňsky potrestány. Co je však důležitější – s oběťmi, agresory i třídou dále a návazně pracujeme. Poskytujeme jim podporu pro náhled na své chování, ve spolupráci s třídními učiteli cíleně pracujeme na zlepšení vztahů ve třídě. Samozřejmě děti mohou využít konzultace se školním psychologem. Děláme také další akce: v rámci filmového klubu jsme např. zhlédli syrový film Klass (Zkažená mládež) poskytující drsné svědectví o šikaně z prostředí jedné estonské školy. O filmu jsme pak u čaje následně diskutovali, hledali okamžiky, kde se ještě dalo něco změnit. Minulý školní rok jsme realizovali celoškolní projekt zaměřený na prohlubování respektu a tolerance. Učitelé absolvovali dlouhodobý kurz Respektovat a být respektován. Jako školní psycholog jsem podnikl třídenní výjezdový pobyt s etopedickou skupinou, tedy s dětmi, které mají nějaké potíže ve svém chování. Také pro děti na druhé straně – které si příliš nevěří či jsou již stranou kolektivu – jsem připravil několik seberozvojových pátečních odpolední zaměřených na zlepšování komunikačních dovedností, asertivitu a zdravé sebevědomí. Jsme otevřeni výsledky každého šetření konzultovat s rodiči a spolupracovat s nimi (např. i při společných konzultacích s třídním učitelem) na změně chování jejich dítěte. Děláme toho ještě více, ale rozsah mého článku je omezen. Protože je však co říci, rozhodli jsme se uspořádat na naší škole na začátku května „Besedu s psychologem na ožehavá témata, nejen o šikaně“. Závěrem se chci podělit o svoji největší noční můru. V minulém zaměstnání jsem měl možnost poznat stovky školních tříd a velké množství škol. Dodnes ve mně hrůzu vzbuzují školy, kde „šikana není“. Chtělo by se říci: Bůh chraň tamní děti. Martin Hofman
Hádanka na konec Abych se někoho ze svých kolegů nedotkla, ale objektivně řečeno, každý z nás má určitý potenciál, někdo zkrátka větší, někdo menší. Jeden z našich kolegů, sami uznáte, že ta hádanka nebude příliš těžká, když mužů máme jenom pět, má opravdu repertoár svých aktivit široký – učí, vede, režíruje, hraje, skvěle píše... jasně, je to Břetislav Ouplněk alias Magdaléna Dobromila Horáková alias Miloš Tvrz. Dlouhý zimní večer 2010 aneb jak dostala klasika na frak Konec prosince na naší škole patří kromě jiných akcí i turnaji v deskových hrách. Už několik let měřila svoje síly vícegenerační družstva v tradičních hrách – Člověče, nezlob se, Dámě a Mikádu. Tak to bylo naplánováno a propagováno i letos. Leč... Našim prababičkám stačil ku hraní dřevěný špalík, babičkám hadrová panenka, rodičům vláček na klíček a my jsme se spokojili s obyčejnou autodráhou. Tento vývoj měl některé stárnoucí pořadatele poučit a naznačit jim, že i stolní hry se vyvíjejí. O Člověče, nezlob se už opravdu není valný zájem. Naštěstí je tu pan učitel Michal – vrchní guru přes deskové hry, organizátor školního herního doupěte, který pružně celou akci přeorganizoval, a příchozí nakonec zápolili v deskovkách nové generace. Nebylo třeba družstev, každý bojoval sám za sebe a bíral body na hřbetech závodících želv, ve světě obrů a trpajzlíků, sbíral diamanty a vykřikoval Ubongo!... Hráli žáci (většinou skalní členové Doupěte), bývalí žáci, rodiče, učitelé, bývalí učitelé. A kdo neměl dost, mohl hrát cokoliv z nabídky Doupěte, a to ještě dlouho po vyhlášení vítězů. Neměli jste zrovna čas? Nevadí. Můžete si přijít zahrát každé pondělí od 14 hodin a určitě nebudete litovat. Zásoba her utěšeně roste a každý si vybere tu svou. Miloš Tvrz Nóbl utrejch Tři dny po letním slunovratu začali se k hostinci Sýpka sjíždět a scházet lidé z blízkého i širokého okolí, by jako každý rok v tento čas zhlédli nevídanou podívanou – ti, co po celý rok vykonávali činnost učitelskou, rentiérskou, psychologickou, školnickou či jinou bohulibou, převlékli se do kostýmů a na jeden večer, zdůrazňuji na pouhý jeden večer, stoupli na prkna, co znamenají svět, a zúročili několikaměsíční lopocení. To celé počalo pečlivým vybíráním divadelního kusu, aby celá tato ochotnická sebranka dostala svých rolí. A že tento výběr nadmíru šťastný byl, to seznali všichni, již neprohloupili a přišli, by své syny, druhy či soudruhy spatřili. S písní Jen pro tento dnešní den stojí zato žít na rtech vzdávali pak všichni hold původci tohoto nevšedního úkazu, jakéhož byste stejně jako jehlu v kupce sena v celém městě ani okolí nenašli, režiséru Havlíčkova brodu – Břetislavovi Ouplňkovi. Obsazení tříd a zaměstnanci ve školním roce 2010/2011 Vedení školy: Ivana Melichárková, ředitelka školy Vladimíra Chalupníková, zástupkyně 2. stupně Miloš Tvrz, zástupce 1. stupně
1.stupeň 1.A Magda Burdová
3.E Věra Mášková
1.B Irena Košutová
4.A Petra Oprchalová,
1.C Romana Lazárková
Michaela Kovářová
2.A Libuše Švecová
4.B Jana Pašková
2.B Petra Mendlová
4.C Veronika Čechová
2.C Alena Vondrušková
4.D Alena Vondrušková
2.D Iveta Smýkalová
5.A Anna Ratajová
3.A Jarmila Lukášová
5.B Jarmila Chlupová
3.B Michaela Albrechtová
5.C Martina Mudriková
3.C Iva Brucknerová
5.D Martina Raiserová
3.D sestra Michaela 2.stupeň 6.A Irena Procházková
8.A sestra Maxmiliána
6.B Andrea Manová
8.B Lenka Tocháčková
6.C Ilona Nesňalová
8.C Lenka Mynářová
7.A Martina Dračková
9.A Růžena Nebolová
7.B Michaela Leichmannová
9.B Hynek Velc,Renata Špinarová
7.C Václav Kovář
9.C Jana Vlachová
Netřídní učitelé: Jana Gregorová, Jitka Kalová, Alena Khazalová, Lucie Kunovová, Lucie Mahlová, Jindra Michal. Noví učitelé: Irena Procházková, Andrea Manová, Eva Slezáková, Radka Johnová. Školní družina: Šárka Cahová, Anežka Grůzová, Eva Hvížďová, Hana Jankowská, Jarmila Perglerová, Dana Smažinková, Iveta Ševčíková, Milena Vacková. Administrativní pracovnice: Dana Kadlecová, Hana Vysloužilová. Školní rok 2010/2011 byl ukončen 30. června 2011.
Drážďany
Nóbl utrejch
Akademie
Napříč povoláním
