Organizace Křesťanská sdružení mladých mužů (YMCA) v materiálech Národního archivu České republiky a Archivu hlavního města Prahy Tomáš Jelínek
Když se řekne YMCA, většina lidí v českých zemích si představí tzv. americkou Ymku, bohatě dotovanou svým mateřským státem a později i státem naším, působící nejen na poli sociálním, ale i kulturním, a především sportovním, přinášející moderní sporty, moderní způsob života a moderní nahlížení na svět. To je však velké zjednodušení, které pomíjí mnohem starší historii jak mezinárodního sdružení Ymek, tak i jejich rozmanitější působení. Mimo organizace sdružené v této Ymce, zde totiž působily i organizace jiné, které se též považovaly za „Ymky“, hlásily se k jejímu myšlenkovému základu a navzájem spolupracovaly. Kromě toho zde byla řada dalších organizací, které buď přímo vzešly z ymkařského hnutí nebo jím byly inspirovány. Řada z nich vycházela z misionářského aspektu působení organizací Křesťanských sdružení mladých mužů a působila hlavně mezi studenty. Na mezinárodním poli to byly především organizace British Colleges Christian Unions (BCCU), Campus Crusade for Christ (CCC), International Fellowship of Evangelical Students (IFES), National Association of Evangelicalls (NAE) a hlavně World Students´ Christian Federation (WSCF) zastupované u nás Akademickou Ymkou (AY). Z tohoto prostředí vzešla i Světová rada církví1 a Mezinárodní federace demokratických žen2, ve kterých též byla československá YMCA a YWCA členem. Všechny tyto organizace byly ideově a často i personálně propojeny a úzce spolu spolupracovaly. Mezinárodní styky navázané na tyto spolky po roce 1950 i po zrušení YMCA a YWCA využívalo Československo k působení na mezinárodní scéně. V českém prostředí to byly hlavně organizace napojené na Českobratrskou církev evangelickou jako Svaz českobratrské mládeže evangelické (SČME), Sväz evangelickej mládeže slovenskej (SEM) nebo Mládež jednoty Chelčického. Ze studentských organizací sem patří hlavně Obrodné hnutí československého studentstva, předchůdce Akademické Ymky, které se též hlásilo ke Světové studentské křesťanské federaci (WSCF), a spolky s ním spojené. 1
World Council of Churches (WCC) Fédération démocratique internationale des femmes, FDIF - federace spojující pokrokové ženské organizace v boji za mír a rovnoprávnost. Zal. 1945 v Paříži; od 1948 sídlo Berlín . 2
1
Tato práce si neklade vyšší nároky, co se týká zpracování této problematiky. Jejím cílem je základní orientace v dostupném materiálu, poukázání na jeho možnosti a základní charakteristika organizací, které se hlásily k ymkařskému hnutí a jejichž materiály bylo možné dohledat. Oba archivy, jejichž materiály byly použit tj. Národní archiv ČR a Archiv hlavního města Prahy, jsou důležité v tomto ohledu proto, protože se v nich ukládají materiály ústředních orgánů organizací, které u nás působí celostátně. U Národního archivu je to proto, že to je v jeho kompetenci dané zákonem, u Archivu hlavního města Prahy je to z toho důvodu, že většina ústředních orgánů celostátně působících v českých zemích sídlila v Praze. Pouze několik organizací českých Němců v meziválečném období mělo své sídlo jinde, většinou v Liberci. Byly však i výjimky3. V obou archivech se nacházejí dva základní druhy materiálů vztahující se ke spolkové činnosti. Především jsou to vlastní materiály spolků tak, jak se dochovaly. Vzhledem k perzekuci za druhé světové války a změnám po roce 1948 však tento materiál bývá naúplný ba torzovitý. Podobně je tomu i u fondů celostátních ústředí Československá Y.M.C.A.4 a Obrodného hnutí československých mladých žen YWCA, ženské obdoby mužského křesťanského hnutí. V Archivu hlavního města Prahy se dochovaly pouze torza dvou poboček. Za to jsou v pražském městském archivu uloženy materiály, které úřady na dané spolky vedly. Existence spolků byla od r. 1867 v rakouské monarchii upravena zákonem č. 134 ze dne 15. 11. 1867 „O právu spolčovacím“. Tento zákon platil i v později vzniklé Československé republice, a to až do roku 1951. Zákon se nevztahoval na spolky výrobní, duchovní řády a kongregace, včetně náboženských společností, živnostenské spolky, těžařstva a bratrské pokladny. Zvláštní pozornost byla věnována spolkům politickým, které měly různá omezení a nebyly považovány za právnické osoby. Výrazná omezení spolkového života způsobila vládní nařízení za 2. republiky a především za protektorátu, který znamenal konec pro řadu jak českých, tak německých spolků5. Dekret prezidenta republiky ze dne 25. 9. 1945 č. 81 Sb., „O některých opatřeních v oboru spolkovém“, zrušil rozpuštění spolků v době okupace. Zrušení se netýkalo odborových a hospodářských spolků zaniklých při slučování po obnovení republiky a spolků, jejichž činnost směřovala proti republice. Jinak byl obnoven zákon z roku 1867.
3
Například ústředí Německé národně sociální mládeže sídlilo v Ústí n. Labem Český úřední překlad „Křesťanské sdružení mladých mužů“ 5 Vládní nařízení z 27. 1. 1939 č. 13 a 30, dále z 31. 3. 1939č. 97 Sb. 4
2
Spolkový zákon ukládal nově vznikajícím spolkům ohlásit jejich název, účel, stanovy, způsob financování a členy představenstva zemskému policejnímu úřadu. Dozírajícími úřady byla okresní hejtmanství. Ve statutárních městech plnil tuto funkci městský magistrát. V Praze to bylo policejní ředitelství, jehož I. oddělení mělo na starosti spolky, shromáždění a věci tiskové. Po vzniku samostatné republiky a vzniku Velké Prahy byla jeho působnost rozšířena na celé území nově vzniklého velkoměsta. Agenda spolků byla vedena v tzv. Spolkovém katastru. Ke spisům patří 68 knih, které vznikly v roce 1895. Starší, dosud existující spolky do nich byly přepsány z dřívějších knih, které se nedochovaly. Tematicky byly spolky rozděleny do skupin I – XXII. Později byly přidány skupiny XXIII – XXV. V těchto knihách byly zapsány všechny pražské spolky vzniklé v letech 1895-1945. V letech 1964-1966 byl spolkový katastr uzavřen a knihy spolu se spisovým materiálem (mimo části spisů již dříve předaných Státnímu ústřednímu archivu (nyní NA)) předány Archivu hlavního města Prahy. Spolky náležející k hnutí YMCA byly vedeny pod signaturami I a II což byly organizace náboženské, dobročinné a humanitární. Některé byly vedeny pod signaturou X mezi spolky studentskými. Odborné literatury zpracovávající tyto materiály zatím není mnoho. Do nedávna to bylo pouze několik zmínek v pracích se širším zaměřením6. V poslední době se však objevují alespoň studentské práce pokoušející se zmapovat historii československých organizací YMCA. V prvé řadě je to diplomová práce Helgy Černé obhájená na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích7. Práce se především pokouší o zasazení činnosti YMCA a YWCA do širších společenských a politických souvislostí a dále se soustřeďuje hlavně na jejich tábornické aktivity, které přitom srovnává s praxí skautských organizací, především se Svojsíkovým Svazem junáků skautů RČS. Další práce je opět z Jihočeské Univerzity a akcentuje tělovýchovnou a sportovní stránku činnosti Ymky a její vliv na tehdejší rozvoj sportu8. Tomáš Tlustý zde sleduje kromě základní historie Ymky její působení v oblasti těch sportů, které byly pro Ymku profilové, a ve kterých hlavně přinášela moderní metody tréninku. Byly to především basketbal, volejbal, lehká atletika, lukostřelba a dále stolní tenis, plavání, rugby a jiné sportovní aktivity. Zmiňuje se i o těžké atletice, i když ta příliš 6
Např. Jiří Kössl - Jan Štumbauer - Marek Waic, Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, nakl. Karolinum, Praha 2004, s. 137 7 Helga Černá, YMCA jako středisko výchovy mládeže v Československu 1919-1951. Diplomová práce, Filozofická fakulta, Historický ústav Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice 2009, 112 s. 8 Tomáš Tlustý, Tělovýchova a sport v organizacích YMCA a YWCA v meziválečném Československu. Diplomová práce, Katedra tělesné výchovy a sportu, Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice 2012, 116 s.
3
v organizacích Ymky nebyla pěstována. Jednou z prvních studentských prací věnovaných této problematice byla zřejmě práce Petra Chlápka, obhájená v roce 2004 na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, nazvaná YMCA a její význam pro českou společnost. Velice důležitá pro zasazení sdružení Ymek do mezinárodní sítě evangelických a ekumenických organizací je bakalářská práce Aleše Rosického o křesťanských studentských hnutích, která charakterizuje toto hnutí z hlediska teologického a popisuje vývoj organizací, které z ní vznikaly, jí se inspirovaly a navzájem spolupracovaly9. Memoárová literatura k tomuto tématu není příliš početná, přesto se i zde najdou významné práce. Jde především o vzpomínky Václava Havla, otce pozdějšího polistopadového prezidenta, který se s představiteli YMCA setkal již v roce 1920 z titulu své funkce předsedy Svazu československého studentstva a působil pak v čelných orgánech Ymky od jejího počátku až do konce v roce 195110. Kromě toho byl zakládajícím členem Obrodného hnutí čsl. studentstva, které bylo považováno za součást Světové křesťanské studentské federace (WSCF), a které později vplynulo do Akademické Ymky, která zaujala místo tohoto hnutí na mezinárodní scéně. Prozrazuje též personální propojení těchto organizací, jejich vzájemné působení, společné projekty a vazby. Druhá důležitá vzpomínková kniha je od Josefa Firsta nazvaná Cesty kratší i delší11. Joe First byl významná postava československé Ymky. Působil v ní již od jejích vojenských začátků, byl vyslán na sportovní školu v americkém Springfieldu a zúčastnil se tam i amerických táborů. Setkal se zde i s předsedou amerických ředitelů letních táborů H. G. Gibsonem. Své zkušenosti pak zúročil jako správce letního tábora v Soběšíně, který byl jedním z nejvýznamnějších ymkařských táborů. Byl též až do konce finančním ředitelem Ymky. Co se týká sportu, byl kromě jiného vynikajícím lukostřelcem a napsal, jako jeden z prvních u nás, příručku o tomto sportu12. Společně se sekretářem a později ředitelem pražské Ymky F. M. Markem, také absolventem školy ve Springfieldu, byli významnými postavami meziválečného československého sportu.
9
Aleš Rosický, Křesťanská studentská hnutí ve 20. století. Bakalářská práce, Katedra církevních dějin, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha 2015, 85. s. 10 V. M. Havel, Mé vzpomínky. Nakl. Lidové noviny, Praha 1993, 462 s. 11 Josef A. First, Cesty kratší i delší. Ekniha, nakl. Machart 2012 12 J. A. First, Lukostřelba. YMCA, Praha 1929
4
Zbytek ymkařské literatury jsou vlastně almanachy a propagační brožury z doby vlastního působení Ymky. Jde zejména o tituly „Co je a co chce YMCA v Československu“, „YMCA v prvním desetiletí 1921-1931“ 13 nebo „Kam na prázdniny“14.
Vznik organizací zabývajících se mimoškolní činností mládeže v prvních desetiletích dvacátého století byl umožněn mimo jiné i zvýšeným zájmem o mládež ze strany vládnoucích vrstev společnosti. Ten vyplynul ze zhoršujícího se sociálního postavení mladých učňů a pracujících v období tzv. průmyslové revoluce, kdy se vytvářely velké továrenské zóny, ve kterých člověk ztrácel bezprostřední kontakt s přírodou. Zvlášť na děti mělo nezdravé prostředí vznikajících velkých průmyslových aglomerací tragický dopad. Vedle životních podmínek zde negativně působil i rozpad rodinných vazeb. Těžce pracující rodiče neměli čas na výchovu dětí, které byly často také samy zaměstnány v továrnách, dolech, stavbách či řemeslech až deset hodin denně. Jediné volné chvíle bývaly o nedělích. V továrním prostředí se také ztrácí tradiční patriarchální vztah učedníka a mistra. Jen pomalu se prosazovaly tovární školy, ve kterých pracující děti získaly alespoň základní vzdělání. V této situaci vznikají první pokusy o organizaci volného času mládeže, i když zpočátku především jako filantropické aktivity. Vznik organizace YMCA tak přímo souvisel s tehdejší společenskou a sociální situací. Není náhodou, že v katolickém prostředí vznikla podobná organizace v severní Itálii, která byla podobným centrem vznikající průmyslové společnosti jako Anglie. Jako příklad lze uvést průmyslová centra severní Itálie ve druhé čtvrtině devatenáctého století. Zde se masy venkovských chlapců dostávaly do měst, ve kterých, odtrženi od svých rodin, žily ve velice bídných sociálních podmínkách. Na stavbách pracovali jako pomocníci dělníků osmiletí až dvanáctiletí hoši, kteří přicházeli často i ze vzdálených venkovských krajů. Přespávali pod mosty, a kde se dalo. Neměli pořádné oblečení, nikdo se o ně nestaral. Byli bledí, podvyživení, zanedbaní, lhostejní. Městská předměstí byla semeništěm násilností, zločinnosti a zoufalství. Po ulicích se toulali mladíci marně shánějící práci. Byli nejlacinější pracovní silou. Rozmáhal se alkoholismus, prostituce, kriminalita a nové nemoci z podvýživy jako tuberkulóza. V této době existovala jediná instituce, která byla alespoň částečně schopná situaci řešit, a to byla církev. Proto ve čtyřicátých letech devatenáctého století vznikají
13
Co je a co chce YMCA v Československu. YMCA, Praha YMCA v první desetiletí 1921-1931. YMCA, Praha 14 Kam na prázdniny. YMCA, Praha 1936
5
v průmyslových centrech severní Itálie tzv. oratoře, jejichž úkolem bylo podchycovat tuto rizikovou mládež. V roce 1841 založil v Turíně oratoř don Bosko15. Shromáždil kolem sebe chudé pracující chlapce, kterým vytvořil program na neděli, jejich jediný volný den. Po samozřejmé mši a nedělní škole je vodil na vycházky. Chodili po kopcích, kolem řek, navštěvovali mariánské kostely. Umožňoval svým hochům se vydovádět. Objevil hodnotu hlučné radosti, potřebu veselosti a uvolněnosti. Jeho zásadou bylo: „Hrajte si, skákejte, křičte. Jde mi jen o to, abyste nehřešily“. Za ideální prostor považoval volný terén, hřiště, kde se dalo svobodně křičet a do omrzení běhat a hrát. Nebyl dozorcem, ale účastníkem jejich zábavy. Po několika letech již do jeho oratoře pravidelně docházelo několik set chlapců. Získal pro ni stálé sídlo s volným pozemkem pro hry. Vybudoval zde kostel, internát a dílny. Se stejným úspěchem založil i další oratoře. V roce 1859 vznikla Společnost sv. Františka Saleského, která měla pokračovat v jeho díle. Řada pozdějších salesiánů se pak věnovala i skautingu.16 Kapela salesiánského skautského oddílu z pražských Kobylis v roce 1947 na Skautském Světovém Jamboree ve Francii v Moissonu byla prohlášena za nejlepší skautskou kapelu jamboree. Podobně v roce 1844 založil George Williams v Anglii společnost mladých křesťanských mužů YMCA (Young Men Christian Association). Jejich cílem bylo žít podle evangelia. Zakladatel chtěl vést mladé muže k víře, jako protikladu k dravému životnímu stylu, a předcházet tak nástrahám rozvíjejícího se kapitalismu (zločinnosti, alkoholismu ap.) v rychle se industrializujících a odlidšťujících městech. Cílem nově vznikající organizace bylo zlepšení duchovního stavu mladých lidí zapojených ve firemním podnikání skrze vytváření biblických kursů, rodinných a společenských modlitebních setkání17. Od počátku byl kladen důraz na vzdělání, zlepšování sociálních podmínek, smysluplné využívání volného času, na rozvoj celé osobnosti člověka. YMCA vytvořila prostředí, ve kterém se podařilo skloubit aspekty, které jsou jak ryze křesťanské, tak univerzálně sdílené různými kulturami celého světa. Toto prostředí vzniklo tím, že představitelé Ymky chtěli namísto jasné věrouky prosazovat toleranci, bratrství a otevřenost. Její principy se postupně přesunuly do řady menších organizací a mnohé z toho, o co usilovala, se pak skutečně stalo. Pomáhala například 15
Jan Bosco, * 16.8.1815 Becchi u Turína, 31.1.1888 Turín. Katolický kněz, zakladatel řádu salesiánů. V r. 1934 prohlášen za svatého. 16 Teresio Bosco, Don Bosko. Řím 1989, 427 s. 17 YMCA Internacional – World Alliance of YMCAs. History /online/. 2013 Aleš Rosický, c.d., s. 16
6
všelijak znevýhodněným a utlačovaným skupinám18. Hnutí se snažilo pečovat o harmonický rozvoj všech složek osobnosti. Tím byly myšleny: rozum, tělo a duch. Tento vzorec byl zřejmě odvozen od trojičního učení a také trojúhelník bývá součástí loga Ymky. Hnutí také nerozvíjí žádnou vlastní teologii a je v této oblasti otevřené, což mu zároveň bývá někdy vytýkáno. Tím, že se YMCA bránila začlenění do teologie, nebo myšlenkové tradice křesťanských církví či hnutí, začal se v ní v té době projevovat universalismus, který nalézal stále větší ohlas. Snažila se vytvářet alternativní prostředí a podílet se na vyvolávání diskuze. Její působení mělo být nejen na poli sociálním, ale i občansko-politickém a kulturním. Silná hnutí Ymky mají sponzorovat ty nové a slabší, aby se i ona mohla stát sponzory pro další potřebné. V Ymce existuje pravidlo, že každá národní YMCA má odpovědnost za jinou národní Ymku. Nad československou Ymkou měla patronát YMCA americká19. V roce 1851 vzniká YMCA v Kanadě a USA, šíří se do Skotska, Irska, Indie, Austrálie, na Srí Lanku, Nový Zéland a do Jižní Afriky. První sdružení na evropském kontinentě vzniklo roku 1852 ve Francii.20 Vytvoření celosvětového hnutí s mezinárodním ústředím bylo myšlenkou Henryho Dunanta, sekretáře Ymky v Ženevě21. Jeho přičiněním se konala v srpnu roku 1855 první světová konference Ymky, které se zúčastnilo 99 delegátů z 9 zemí. Konference se usnesla na přijetí Pařížských základů mise a záměru YMCA. Byla vytvořena mezinárodní komise, která roku 1878 dostala vlastní centrálu umístěnou v Ženevě. Tehdy se organizace začala nazývat World Alliance of YMCA´s. Tzv. Pařížská báze dává organizacím Ymky jasně definované poslání, k němuž se hlásí všechny organizace sdružené v tomto světovém hnutí. Její text zní: „Posláním křesťanských sdružení mladých mužů je sdružovat mladé muže, kteří považují Ježíše Krista podle Písma svatého za svého Boha a Spasitele, touží být vírou a životem jeho učedníky a usilují o šíření jeho království mezi mladými lidmi. Jakékoli rozdíly v názorech na jiné věci, jakkoli důležité, nemají narušovat bratrské vztahy mezi členy Světové aliance."22
18
Tamtéž, s. 17 Tamtéž s. 18 20 http://hk.ymca.cz/historie.php 21 Henry Dunant, nar. 8.5.1828 Ženeva – zemř. 30.10.1910 Heiden. Švýcarský podnikatel a humanista, iniciátor a spoluzakladatel Mezinárodního Červeného kříže, iniciátor Ženevských úmluv a první nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1901 22 http://www.ymca.cz/info-o-ymca/poslani/prizska-baze/ 19
7
S Ymkou je úzce propojené v USA vzniklé studentské misijní hnutí Student Volunteer Movement for Foreign Mision (SVM) vzniklé roku 1886 na letní škole Hora Hermon a fungující později právě pod záštitou Ymky. To přineslo myšlenku propojení studia bible s rekreací, sportem a dalšími aktivitami. Studentské misijní hnutí se rozrůstalo a dříve nezávislé organizace se začaly spojovat do větších celků. Roku 1895 se několik národních organizací začalo cítit natolik silných, že se mohly spojit na mezinárodním poli s podobně smýšlejícími hnutími. Tak vzniklo Student Christian Movement (SCM), jehož členy byly YMCA, SVM a Seminary Missionary Alliance. Z něho se brzy vyvinula Světová studentská křesťanská federace (WSCF)23. Vznik WSCF je spjat s postavou Johna Motta, který stál též u zrodu československé Ymky24. Samo hnutí bylo založeno na konferenci studentských organizací ve Švédsku. Bylo zde sice pouze šest delegátů, avšak ti vypracovali základní ustanovení. Klíčovými zakladateli byli John R. Mott (USA) a Karl Fries (Švedsko). Další konference se pak konala roku 1887 ve Williamstownu v USA, kde byla ustanovení poupravena a přijata za ústavu federace. Hnutí bylo od počátku úzce spjato s hnutím YMCA a YWCA. WSCF hrála také roli při formování International Missionary Council a Světové rady církví (World Council of Churches (WCC)). V roce 1910 se pak oddělilo Inter-Varsity Fellowship (IVF). Při vzniku Světové rady církví bylo rozhodnuto, že WSCF nebude součástí jejích struktur. Přirozeným spojníkem obou hnutí se pak stalo oddělení mládeže WCC. Se studentským evangelickým misijním hnutím pak souvisí též později vzniklá prokřesťanská a protikomunistická organizace Campus Crusade for Christ (CCC). Nejstarší „česká Y.M.C.A.“ byla založena roku 188625 pod názvem Křesťanský spolek mladíků v Čechách26. V té době již byla YMCA v Čechách známá, neboť řada Čechů, studentů a učňů, se účastnila její činnosti ve Vídni, kde fungovala již od roku 1873. Bezprostředním impulzem k jejímu vzniku byla zřejmě návštěva jejího zakladatele Georga 23
Aleš Rosický, c.d., s. 21-23 John Raleigh Mott nar. 25. května 1865 Livingston Manor, New York, USA – 31. ledna 1955 Orlando, Florida). Dlouhodobý ředitel YMCA a WSCF (World Student Christian Federation). V roce 1946 získal Nobelovu cenu za mír za zakládání a posilování mezinárodních protestantských studentských organizací podporujících mír. Reprezentoval Ymku Cornel University na konferenci Hora Hermon, kde se zaslíbil zahraniční misijní práci. Od roku 1888 sloužil jako národní sekretář mezinárodní YMCA v USA a Kanadě. Zároveň předsedal vedoucímu výboru SVM. Spolu Karlem Friesem pomáhal založit WSCF a dva roky působil jako jeho generální sekretář po celém světě. Pomáhal se založením národních hnutí v několika zemích včetně nás. Pracoval na vedoucích pozicích v Ymce, stal se generálním sekretářem National War Work Council, kde obdržel za svou práci medaili. Kromě toho dostal ocenění od řady zemí včetně Československa. 25 V Praze v té době již působili kazatelé 26 Spolek byl nezakázán výnosem českého místodržitelství ze dne 6. 3. 1886 No. 19.464 (2744 p.p.) 24
8
Wiliamse v Praze roku 1884 při příležitosti jeho cesty po Evropě27. Na založení se podíleli hlavně americký kazatel, působící v té době v Praze Albert W. Clark a český kazatel Alois Adlof28. Ve stanovách byla jako jeho sídlo uvedena Praha29 a účelem spolku mělo být: „Vychovávati mladé lidi v karatéry a nabádati je k životu v pravdě křesťanskému a občansky bezúhonnému a napomáhati jim k přípravě pro život užitečný.“30 Tohoto prostředku mělo být dosaženo: 1. pořádáním vzdělávacích přednášek, proslovů se zpěvy a pěveckých zájezdů; 2. vyučováním užitečných předmětů dle potřeby a přání členů; 3. zřizováním spolkových útulen, lidových jídelen, ohříváren, sirotčinců pro chudé a opuštěné vůbec bez ohledu na stav, národnost a náboženství; 4. zřizováním různých odborů pro práci spolku, jmenovitě odboru ženských členů; 5. spolkovou knihovnou a místnostmi pro členy a hosty; 6. vydáváním vzdělávacích spisů, zařízením knihtiskárny nebo účastí na exitujícím podniku, jakož i zřízením knihkupectví; 7. podporováním dobročinných podniků; 8. pořádáním užitečných schůzí; 9. zúčastňováním se sjezdů, spolků a sdružení, které sledují podobné cíle; 10. zakládáním spolků filiálních po Čechách; 11. dobrovolnými a členskými příspěvky a sbírkami; 12. peticemi a žádostmi za odstraňování mravních závad veřejných, kterými mladý lid trpí;31 13. pěstováním tělovýchovy a tábořením ve volné přírodě.32 Spolek měl též ve svém názvu „česká Y.M.C.A.“, přičemž tuto část přestal používat při změně stanov roku 1926 zřejmě v souvislosti s ustavením tzv. americké Ymky u nás. V tomto
27
http://tensingnachod.wz.cz/ymca.htm.html Alois Adlof, nar. 16. 7. 1861 v Hořicích v Podkrkonoší, zemř. 25. 3. 1927 v Praze. Významný kazatel Svobodné reformované církve a Jednoty českobratrské. V Praze působil od r. 1879. Podílel se na založení české Ymky. 29 Spolek sídlil na adrese Praha II, Soukenická 15 30 Archiv hl. m. Prahy (AMP), Magistrát hl. m. Prahy II., Spolkový katastr (SK), sign. II/97 31 Tyto stanovy byly usneseny valnou hromadou konanou dne 17. 5. 1906 a schváleny místodržitelstvím dne 4. 1. 1907 č. 319881. V původních stanovách byl ´čel spolku uveden jako: „1. pěstování i šíření humanity a vzdělanosti vůbec; 2. materiální podporování nuzných.“ 32 Bod č. 13 byl zřejmě přidán až v roce 1912. 28
9
roce bylo též Zemskou politickou správou ověřeno další právní trvání spolku33. K další změně stanov pak došlo těsně před rozpuštěním spolku v roce 1948. Od jeho počátku34 byl předsedou spolku americký kazatel Svobodné církve reformované35 dr. Albert W. Clark, sekretářem byl v r. 1888 zvolen Alois Adlof36. Zřejmě vlivem válečných událostí se roku 1917 stává na dlouho předsedou dřívější místopředseda zubní lékař MUDr. Josef Straka37. Další sociální složení výboru bylo pestré – knihař, továrník, zubní technik, úředník, studující, krejčí, obchodník a samozřejmě znovu kazatel38. V roce 1938 byl zvolen předsedou Jindřich Špaček zástupce biblické společnosti39, přičemž dr. Straka působil dále ve výboru jako místopředseda. Zcela nové osoby se pak objevují v předsednictvu v roce 1946 – předseda Karel Toušek studující filozofie, jednatel Karel Sita studující teologie, pokladník Vlastimil Štěrba studující obchodní školy a další. Jediným členem představenstva, který nebyl studentem, byl čalouník Josef Jirásek, který zastával funkci knihovníka40. Spolek rozhodl o svém rozejití na valné hromadě konané dne 29. 12. 1948. V závěrečné řeči dr. Samuel Verner stručně popsal historii spolku od jeho vzniku až po ukončení činnosti. Zdůraznil při tom, že spolek byl vlastně od svého počátku součástí a odborem sboru Jednoty Českobratrské v Praze II., a byl tedy organizací církevní. Prohlásil, že rozejití spolku odpovídá novodobému organizačnímu systému, který musel být po únorových událostech respektován. Dále se přítomní usnesli, že veškeré spolkové jmění připadne církvi Jednoty Českobratrské. Přítomný úřadující místopředseda Rady Jednoty Českobratrské pak ujistil valnou hromadu, že převzatý majetek bude sloužit výhradně křesťanským účelům, hlavně pak knihkupectví. Nakladatelství mělo i nadále vydávat výhradně církevní tisky.
33
Zemská správa politická, výnos ze dne 18.9.1926 č. 361.821 ai 26-2a-2151/1 ai 26(15217 s II/26) Tj. od zavedení nové evidence Spolkového katastru. Dřívější údaje nejsou dostupné. 35 Později Církev českobratrská 36 Alois Adlof, nar. 16. 7. 1861 v Hořicích v Podkrkonoší, zemř. 25. 3. 1927 v Praze. Významný kazatel Svobodné reformované církve a Jednoty českobratrské. V Praze působil od r. 1879. 37 MUDr. Josef Straka, Praha VII, Strossmayerovo nám. 2 38 Tajemník spolku Alois Adlof, bytem Praha II, Soukenická 15. V sídle spolku bydlel též další člen výboru ústřední pokladník. 39 Jindřich Špaček, bytem Praha XVI.-Dejvice, Soborská 18 40 Složení výboru zvoleného 29. 3. 1946: Předseda: Karel Toušek, stud. fil., Praha II., Soukenická 15 Jednatel: Karel Sita, stud. teolog., Praha – Hloubětín, Za horou 9 Pokladník: Vlastimil Štěrba, stud. obch., Praha II., Soukenická 15 Zapisovatel: Miroslav Valach, stud. techn., Praha II., Soukenická 15 Správce místností: Jan Láznický, stud. med., Praha XIX., Na Piavě 13 Knihovník: Jasef Jirásek, čalouník, Praha XI., Grégrova 23. 34
10
Podle pražského vzoru vznikla v devadesátých letech řada poboček např. v Plzni, Brně a Čáslavi. Většímu rozmachu kromě jiného však bránila přísná pravidla spolkového života, která zakazovala tanec, ochotnické divadlo, návštěvy venkovských slavností, posvícení, výletů a samozřejmě návštěvy hostinců. Od roku 1898 však začíná docházet k obratu a celé pojetí práce s mládeží začíná vycházet více vstříc poměrům a potřebám doby a církve41. O vlastní činnosti spolku nevíme prakticky nic, protože se v hlavních archivech nedochovaly jeho materiály. Pouze pod názvem YMCA Praha-Liběchov42 je uchován v Archivu hlavního města Prahy rukopis nazvaný „Práce s pracující mládeží (Arbeit unter Arbeiterjugend)“. Jde o německy psaný strojopis vzniklý z práce komise při mezinárodním setkání sdružení YMCA v Ženevě r. 1926. Dokument vzešel ze setkání delegátů 50 zemí světa jednajících na toto téma. Strojopisný materiál byl určený k možnému zveřejnění. Předmluvu napsal Basil Mathews, významný činovník Ymky a WSCF. Práce především charakterizuje postavení pracující mládeže na jednotlivých kontinentech, zdůrazňuje jejich různost, a proto též nutnost individuálního přístupu v jednotlivých případech. Popisuje organizaci a možné metody práce s mládeží. Jako příklady uvádí zakládání knihoven, pořádání biblických hodin a studijních kursů, výuku cizích jazyků, organizování literárních společností a řemeslných kursů, provozování hudebních aktivit, zakládání šachových, fotografických, skautských a jiných klubů. Ze sportovních aktivit jsou uváděny hlavně fotbal, cyklistika, box, plavání, atletika a turistika. V létě mají být organizovány víkendové výlety, letní tábory a dálkové cesty. Závěr práce je zaměřen především na německé země. Z poboček Křesťanského spolku mladíků se dochovaly materiály pouze dvou. Bohužel se jedná opět o materiály Spolkového katastru, které se týkají hlavně úředních hlášení spolků43. „Blahoslav“ křesťanský spolek mladých mužů v Čechách byl založen roku 1893 a nezakázán výnosem místodržitelství ze dne 1893 č. 33.139. Spolek dle stanov sídlil na Královských Vinohradech a jeho účelem mělo být pěstování evangelicko-křesťanského života a prokazování dobročinnosti. Toho spolek hodlal dosáhnout pořádáním přednášek, společenských zábav a výletů. Dále měla být založena knihovna, měly být vydávány vzdělávací spisy a spolek měl poskytovat členům příležitost ke vzdělání ve znalostech Písma svatého, ve zpěvu, v cizích jazycích apod. V předsednictvu spolku byli jako předseda Ludvík Bohumil Kašpar, evangelický reformní farář, a Josef Šimša, evangelický reformní vikář, jako 41
http://tensingnachod.wz.cz/ymca.htm.html Archiv hl. m. Prahy (AMP), fond NAD č. 2256 43 AMP, MHMP II, SK II/154 Křesťanský spolek mládeže při Jednotě Českobratrské Praha XVI.-Smíchov; SK XXII/78 „Blahoslav“ křesťanský spolek mladých mužů v Čechách 42
11
církevní představitelé. Další členové výboru byli František Polák, úředník dráhy, a Antonín Auervek, knihkupecký příručí. Všichni bydleli na Královských Vinohradech. Spolek dopisem ze dne 7. 12. 1922 oznámil úřadům, že se za války rozešel, a že se po jeho zániku utvořilo církevní sdružení mládeže, které nefungovalo podle spolkového zákona. Křesťanský spolek mládeže při Jednotě Českobratrské Praha XVI. - Smíchov fungoval jako pobočka Křesťanského spolku mladíků v Čechách. Spolek byl nezakázán výnosem místodržitelství ze dne 28. 2. 1896 č. 24.876 (3464 pp) pod jménem Filiálka křesťanského spolku mladíků v Čechách. V roce 1925 byl přejmenován na „Křesťanský spolek mládeže“ při Jednotě Českobratrské. Jeho účelem bylo původně pěstování i šíření humanity a vzdělávání, podporování chudých a dále vychovávání mladých lidí v charaktery a nabádání jich ke křesťanskému a občansky bezúhonnému životu a napomáhání k přípravě na užitečný život. Jinak účel spolku a stanovy vycházely ze spolku mateřského44. Spolku předsedal opět Dr. A. W. Clark, kazatel. Po něm byl zvolen za předsedu kazatel Pavel Zelinka, který v této funkci působil do r. 1935. Další členové spolku pocházeli spíše z nižších sociálních vrstev – obuvník, drogista, instalatér, dělník a obchodní příručí. V letech 1915 až 1917 byl spolek policejně sledován a spisy obsahují policejní hlášení o průběhu valných hromad. Zdůrazněno bylo, že schůzi nebyl přítomen žádný cizinec. Od r. 1922 měl spolek též ženský odbor, kterému předsedala choť kazatele Anna Zelinková. V roce 1936 vystřídal ve funkci předsedy P. Zelinku Josef Cvrček také kazatel, který spolek vedl i v době válečných událostí až do r. 1944, kdy byl zvolen Timoteus Zelinka. V říjnu následujícího roku se však opět vrátil do předsednické funkce Josef Cvrček. V roce 1948 spolek vytvořil vlastní akční výbor45, ovšem záhy dne 12. 1. 1949 spolek na mimořádné valné hromadě na doporučení nadřízené složky Svazu křesťanských spolků mládeže (Jednoty českobratrské) ukončil svou činnost a rozešel se. Jedním z důvodů rozejití bylo uvedeno to, že tři čtvrtiny členů byly starší 25 let, takže zařazení do Svazu české mládeže46 nepřicházelo v úvahu. Díky padesátileté tradici byla ve spolku řada padesátníků, šedesátníků a sedmdesátníků. Jedné člence bylo dokonce 91 let.
44
TJ. AMP, MHMP II, SK II/97 Jeho členové byli: Jan Cvrček – úředník František Bednář – truhlář Josef Hala – bankovní zřízenec 46 Svaz české mládeže (SČM) působil v letech 1945-1949 a měl sdružovat mládež ve věku 14 až 29 let. Dne 23. 4. 1949 na slučovací konferenci ho nahradil Československý svaz mládeže (ČSM). 45
12
Posledním spolkem tohoto typu byl „Český bratr“, křesťanský spolek mladíků v Čechách47. Spolek vznikl roku 1913 na Vyšehradě48. Většina jeho členů bydlela buď ve Vratislavově nebo Hálkově ulici. Pouze předseda, povoláním listonoš, bydlel v Praze IV. na Pohořelci. Účelem spolku mělo být pěstování a šíření života v duchu křesťanství a prokazování dobročinnosti. Spolek měl pořádat shromáždění, veřejné přednášky, společenské akce a s duchem křesťanským se srovnávající zábavy a výlety. Dále měla být zřízena spolková knihovna, měly být vydávány vzdělávací spisy, organizovány studijní hodiny bible a kursy zpěvu a jazyků. Rovněž měla být pěstována dobročinnost. Dopisem ze dne 15. 4. 1924 bylo policejnímu ředitelství oznámeno, že spolek zanikl roku 1920 založením spolku „Český bratr“ ústředí mládeže při Jednotě bratrské v Čechách. Za typického německého zástupce tohoto druhu spolku u nás lze považovat Křesťanský spolek německých mladých mužů v Praze49, který byl založen roku 190250. V letech 1914 až 1915 byl vyšetřován a sledován policií. Výsledkem bylo vyhoštění jeho kazatele L. R. Kiepa51 z Rakouska52. Spolu s ním byla též vyhoštěna Anna Hauschild, která působila jako misionářka. Jedním z důvodů byl zřejmě nález brožur kritických ke katolické církvi a papežství. Předsedou spolku byl farář dr. Robert Zilchert53. Ostatní příslušníci výboru patřili spíše ke středním sociálním vrstvám54. Od roku 1927 byl v předsednické funkci Richard Klier. Několik let poté se spolek na mimořádné schůzi konané dne 1. 6. 1933 rozešel. Shromáždění se konalo v budově Německé evangelické obce v Praze II, V Jirchářích 13. Jako důvod je v oznámení policejnímu ředitelství o rozpuštění uvedeno, že se spolek rozchází pro nedostatek zájmu a odstěhování většiny členů55. Nejznámější v Českých zemích je tzv. americká AMCA, která sem přišla spolu s legionářskými oddíly po první světové válce. I to byl vlastně soubor organizací, z nichž nejdůležitější bylo ústředí Ymky, dále Pražská YMCA, studentská Akademická YMCA, které 47
AMP, MHMP II, SK II/330 Spolek byl nezakázán výnosem místodržitelství ze dne 4. 5. 1913 č. 8A 1314/116.147 ai 1913. 49 AMP, MHMP II, SK I/35 Christlicher Verein, deutscher junger Männer in Prag 50 Spolek byl nezakázán výnosem místodržitelství ze dne 15. 12. 1902 No. 255.003 (20015 pp) 51 Ludwig Rudolf Kiepe, nar. 11. 11. 1886. Kazatel Adventistů 7. dne, bytem v Liberci, Lange Str. 16, ženatý, příslušný do Höringhausen, kraj Frankenberg, Hessensko-Nasavsko. 52 Rozhodnutí místodržitelství z 27. 6. 1915 č.j. Z1 2309 53 Dr. Robert Zilchert, Praha II, Gerbergasse 13 54 Ve výboru zvoleném v roce 1924 dále byli: dr. Johannes Pfeifer – vikář, Max Weigelt – úředník, Karl Reiman – úředník, Heinz Tasler – knihkupec, Anton Wirth – vrchní poštovní kontrolór, Eduard Pilz – bankovní úředník, Rudolf Effenberger – úředník, Julius Köttritzsch – úředník, Heinrich Frank – učitel. 55 Oznámení o rozpuštění bylo uveřejněno v Úředním listu 4. června 1933 48
13
předcházel spolek Obrodné hnutí československého studentstva, a samozřejmě její ženský protějšek YWCA. K těmto organizacím se nacházejí materiály především v Národním archivu56, kde jsou uloženy dochované zbytky registratury organizací YMCA a YWCA. Další důležité dokumenty se nacházejí opět v Archivu hl. m. Prahy ve Spolkovém katastru57. Po fázi působení v armádě byla civilní organizace Ymky založena v roce 1921, kdy byl její vznik vzat na vědomí výnosem ministerstva vnitra ze dne 22. 3. 1921 č. 21.387/6-21 a výnosem zemské správy politické ze dne 26. 4. 1921 č. 2-A-3008-135-045 (11.302 s. II)58 pod názvem Československá Y.M.C.A., česky Křesťanské sdružení mladých mužů. K tomu bylo na hlavičkovém papíře dodáváno Americká YMCA. Tento název byl v roce 192359 změněn na YMCA v Československu a posléze v roce 1939 na Křesťanské sdružení mladých lidí (KSML)60, který pak používala až do svého zániku v r. 1951. Účelem spolku bylo vytvořit v celém státu řadu středisek, které by v praktickém životě uplatňovaly čtverý program, a to po stránce tělesné, duševní, mravní a společenské, směřující ke zlepšení mužů a připravujícími je k vyššímu ideálu nesobeckého státního občana s vyvinutým sociálním cítěním a světovým rozhledem. Péče měla zahrnovat všechny muže, mladé muže a hochy bez rozdílu stavu, zaměstnání, národnosti, politického přesvědčení, náboženství nebo vyznání. Sdružení se prohlašovalo za mezinárodní, nepolitické a nekonfesijní. Čs. Y.M.C.A. měla uplatňovat v každém městě i vesnici sociální zásady Kristovy obsažené v Novém zákoně, přičemž se odvolává na odkaz J. Husa a J. A. Komenského, jako na pramen mravní a duchovní síly, potřebný k uskutečnění těchto zásad v životě jednotlivců i národů. Sdružení se ujímalo své práce s životní vírou v Boha a v bratrství všech lidí na zemi Bohem hlásané. V úvodu stanov byla též vyslovena vůle zůstat v úzkém a prospěšném styku se Světovým svazem Y.M.C.A. a tvořit součást této federace. Čsl. YMCA hodlala dosáhnout svého cíle těmito prostředky: 1. Budovat střediska společenská, pokud možno ve vlastních budovách, v budovách a místnostech najatých. 2. Zřizovat klubovny, herny, písárny, knihovny, čítárny a studovny. 56
Národní archiv, fond NAD č. 491 YMCA, fond NAD č. 410 YWCA AMP, MHMP II, SK II/15 YMCA, SK X/226 Obrodné hnutí československého studentstva, SK II/534 YWCA, SK II/840 Pražská YMCA, SK X/352 Akademická YMCA 58 Právní trvání spolku bylo ověřeno ministerstvem vnitra dne 12. 10. 1921 č. 75.289/6/21(19.737 s. II) 59 Změna stanov vzata na vědomí výnosem ministerstva vnitra ze dne 14. 2. 1923 č. 8082/6-1923 60 Změna stanov nezapovězena výnosem ministerstva vnitra ze dne 8. 11. 1939 č. 57.892/1939-6 57
14
3. Starat se o ušlechtilou zábavu pořádáním vzdělávacích přednášek a kioptikonem nebo bez něho, dále divadel, akademií, koncertů, kinematografických představení a p. 4. Pořádat vyučovací kursy ve večerních školách, zejména kursy jazykové a odborné. Učitelé těchto kurzů mohli být povoláváni z učebných ústavů, závodů, obchodů nebo továren, kde měli muži příležitost být prakticky vycvičeni v jednotlivých předmětech, které měli vyučovat. 5. Zřizovat řečnické školy a debatní kluby. 6. Pořádat školy charakteru a nabádat mládež ke čtení bible praktickými ukázkami v biblických hodinách. 7. Vydávat periodické časopisy, knihy a brožury propagující mravní rod a zušlechtění lidstva. 8. Pěstovat zpěv a hudbu. 9. Pořizovat tělocvičny, plovárny a koupelny, pořádat tělocvičné a sportovní závody a slavnosti. 10. Nabádat dorost k táboření a bydlení ve stanech pod širým nebem v době letní, s úplným vzdělávacím, atletickým a rekreačním programem. 11. Nabádat své členy, aby se stali staršími bratry dorůstajícím hochům v době jejich vývoje, vedli je úskalím a ochraňovali je proti nástrahám života. 12. Zřizovat a upravovat hřiště pro děti v souhlase s vědeckými zásadami a dlouholetou praxí. 13. Starat se o zprostředkování práce. 14. Prodávat ve svých budovách nealkoholické nápoje a zřizovat jídelny, kde by se podávaly pokrmy za sníženou cenu. 15. Poskytovat levný nocleh mladým mužům, dlícím mimo domov. 16. Přibírat k naplnění svého programu dobrovolníky z řad mladých mužů, zvykat je sebeobětování a nesobecké práci pro blaho celku. 17. Veškerá tato činnost měla být lidumilná, směřovat k zušlechtění a mravnímu povznesení mladých mužů, neměla být vypočtena na výdělek ani tam, kde si za ní dává zaplatit nebo vybírá poplatek. To se mělo dít výhradně za tím účelem, aby byly alespoň částečně kryty výlohy. 15
Seznam členů výboru zvolených v r. 1921 byl vskutku impozantní: Předseda: Ph.Dr. František Drtina – univerzitní profesor Místopředseda: PhDr. Emanuel Rádl – univerzitní profesor Členové:
Jan Hála – člen pražské Městské rady Appolo Růžička – vrchní ředitel Živnobanky Anton Štefánek – ministerský rada MUDr. Vavro Šrobár – poslanec a ministr JUDr. František Veselý – senátor a advokát Silvestr Voda – předseda Červeného kříže
Další důležitou funkci zastával Národním ředitel, který měl ve smyslu stanov na starosti veškerou ústřední agendu čsl. Y.M.C.A., vyřizoval běžnou korespondenci, připravoval a prováděl usnesení Ústředního výboru, organizoval a řídil provádění ideového programu a praktické činnosti Y.M.C.A. místními sdruženími a měl podporovat jejich činnost radou a skutkem. Tato funkce mohla být i placenou. Výši platu a služební podmínky stanovil Ústřední výbor. Vzhledem k masívním dotacím na budování zázemí61 a na vlastní činnost byli prvními národní řediteli jmenováni Američané. Ve dvacátých letech se v této funkci vystřídali W. W. Gethmann a Howard B. Durke62. Prvním Čechem na tomto místě byl v letech 1927 až 1931 ing. Václav Havel, kterého pak vystřídal opět Američan Joseph John Sommerville63. Češi se ve funkci Národních ředitelů objevují až koncem třicátých let, kdy vlivem politických a válečných událostí nastává personální pohyb i řadě jiných organizací64. V roce 1945 byl
61
Jen za první dva roky investovala americká YMCA u nás 100 000 amerických dolarů. Poslední velkou akcí Američanů u nás byla stavba budovy ústředí Na Poříčí, na kterou věnovali 800000 dolarů. Helga Černá, c.d., s 39 Václav Havel, c.d., s. 203 62 W. W. Gethmann, bytem 1993-II, v letech 1921-1924, 1925-1926 Howard B. Durke, bytem Praha IV., Badeniho 191, v letech 1924-1925, 1926-1927 63 Joseph John Somerville, bytem v Dejvicích, Pelléova 29, v letech 1931-1933 Po něm nastoupil r. 1933 Lewis Brackett, bytem Praha VII., Čechova 15 64 V této funkci působili: Ing. Václav Havel v r. 1937 Ing František Písař v letech 1937-1938 Dr. Miroslav Kozák v 1938-1939 Václav Velkoborský v r. 1939 Dr. Miroslav Kohák v letech 1939-1943
16
ředitelem zvolen sekretář Ymky Václav Velkoborský, kterého v r. 1947 vystřídal Jiří Horyna65. Posledním ředitelem byl Ladislav Hejdánek. YMCA měla též svůj německý odbor, který zastupovali čtyři členové ústředního výboru66. Za dobu své existence v českých zemích byla YMCA dvakrát vyšetřována z hlediska státní, politické a národní spolehlivosti. Poprvé to bylo v roce 1930 především v souvislosti s činností liberecké pobočky. Šetření se týkalo hlavně vedoucích osobností spolku. O předsedovi Dr. E. Rádlovi zpráva praví, že je činovníkem spolku „Lidská práva“ a „Aufruf“, místopředsedou spolku „Böhmisch-mährisch-chlesischer Verband für Förderung des nationalen Friedens“, místopředsedou Chelčického mírové společnosti a členem jiných kulturních a humánních korporací. Místopředseda Ymky Bedřich Jerie67 je charakterizován jako národně uvědomělý člověk, který se politiky neúčastní. O ústředním řediteli ing. Václavu Havlovi se zde píše, že je funkcionářem Ethického hnutí čs. studentstva a příznivcem různých tělovýchovných a kulturních spolků. Politicky prý veřejně nevystupuje a dle důvěrných informací je přívržencem směru pokrokových stran. U něho je též poznámka, že je zapsán v evidenci politických závad. Nejvíce výtek se týkalo liberecké pobočky, které bylo vytýkáno potlačování českého jazyka. Celkem však nebylo shledáno nic, co by vzbuzovalo pochybnost o politické nebo národní spolehlivosti68. Druhé šetření probíhalo v roce 1950. Zde je konstatováno, že spolek oznamuje spolkovou činnost vždy jako YMCA v Československu a používá spolkového razítka s tímto textem. Z toho se usuzuje, že nevyvíjí činnost podle stanov posledně schválených69, ale podle stanov předešlých, podle kterých je členem mezinárodního sdružení YMCA se sídlem v USA, a tedy pod vlivem zahraniční organizace, což by mohlo být zneužito k protistátní činnosti. Ta je však vyloučena, protože organizace je od 1. 4. 1948 pod národní správou. Podle dotazu ministerstva vnitra akční výbor spolku doporučil jeho likvidaci do konce r. 1950. Spolek se angažoval hlavně v sociální a kulturní oblasti, přičemž jak ústředí, tak řada jeho poboček měla vlastní moderní a přepychově vybavené budovy. Zvlášť výrazné bylo jeho 65
Jiří Horyna, bytem Praha II., Na Poříčí 12 V r. 1926 to byli JUDr. F. L. Štěpánek, Huszt; PhC. R. Arnold, Praha, Opatovická 32; MUDr. R. Krumbholz, Znojmo a Adalbert Lux, šéfredaktor, Liberec. 67 Bedřich Jerie, nar. 5. 1. 1885 Nové Veselí, zemř. 27. 10. 1965 Ústí n. Labem. Evangelický farář a spisovatel. Za svého působení v Praze měl vliv na pozdějšího filozofa Ladislava Hejdánka. 68 AMP, MHMP II, SK II/115 69 Stanovy z r. 1939 podle kterých by měl spolek užívat název „Křesťanské sdružení mladých lidí“ (KSML) 66
17
působení mezi mládeží a v oblasti tělovýchovy a sportu70. YMCA byla poprvé zrušena roku 1943, přičemž již od roku 1940 byl její majetek využívám nacistickou mládežnickou organizací Hitlerjugend. Spolková registratura byla nejdříve odevzdána ČSM, který ji v roce 1960 předal tehdejšímu Státnímu ústřednímu archivu. Přes jistou torzovitost, si zde lze učinit obrázek o působení organizace u nás, jejím hospodaření a mezinárodních stycích. Pražská YMCA71 vznikla v roce 1930 jako vlastní organizace pražského ústředí72. Její stanovy byly odvozeny od stanov mateřské organizace. Sídlo bylo v budově ústředí na Novém Městě v ulici Na Poříčí 12. V předsednictví se střídali až do roku 1941 ing. Václav Havel a ing. Václav Jelen73. Pak je vystřídal JUDr. Viktor Zedníček. Po roce 1945 v této funkci působili advokát Jaroslav Cebe a od roku 1946 ing. Bohumil Pour. Po únoru 1948 byl jmenován dvanáctičlenný akční výbor, v jehož čele stál dr. J. Řepa. Přes vcelku kladné hodnocení Ústředním národním výborem hl. m. Prahy ze dne 1949 byl spolek k roku 1952 zlikvidován. Spolek Obrodné hnutí československého studentstva74 vycházel z mezinárodního misijního působení Ymky a jí příbuzných organizací mezi studentstvem. Podle jednoho ze zakládajících členů bylo bezprostředním podnětem k založení organizace vystoupení prezidenta republiky T. G. Masaryka na Hradě v den jeho narozenin 7. 3. 192075. Stanovy spolku byly však nejdříve odmítnuty pro některé nejasnosti, například ohledně zastupování spolku navenek, způsobu volby některých orgánů apod.76 Posléze však byly opravené stanovy přijaty a existence spolku byla dne 27. 8. 1921 vzata ministerstvem vnitra na vědomí77. V době svého založení mělo hnutí 29 registrovaných členů. Účelem spolku bylo: „ ….. sdružovati studentstvo československé, zvláště posluchače a absolventy vysokých škol československých k práci a snaze o obrodu života na podkladě náboženském.“ 70
Viz výše citované studentské práce. AMP, MHMP II, SK II/840 72 Spolek byl nezakázán výnosem Zemského úřadu ze dne 26. 3. 1930 č. 119.509 ai 30:19A.1100ai 30 (9553 S II/30) 73 Ing. Václav Havel, bytem Praha II., Vodičkova ul. Lucerna v letech 1930-1935 a 1938-1939, 1941; ing. Václav Jelen, Praha XIX, ul. Nicola Tesly 17, v letech 1935-1938 a v r. 1939-1941 (dotyčný též působil jako významný skautský činovník) 74 AMP, MHMP II, SK X/266 75 Prezident prý tehdy řekl: „Přál bych si, abychom měli ve všech oborech hodně mužů, kteří dovedou pozorovat a myslit, a jen spolupráce takové, řekl bych ,veřejné mafie´ zabezpečí nám zdárný vývoj.“ Václav Havel, c.d., s. 128 76 Tamtéž, dopis ministerstva vnitra ze dne 6. 6. 1921 č. 42.331/1921 77 Výnos ministerstva vnitra ze dne 27. 8. 1921. Existence spolku byla potvrzena výnosem zemské správy politické ze dne 22. 9. 1921 č. 2A 3682/3-294.536 (18.172 s. II) 71
18
Hnutí se pak podílelo na stavbě studentských kolejí Na Slupi a na Letné a uspořádalo cyklus přednášek na politicko - výchovná témata78. Přednášející rekrutovali z celého politického spektra od levice (komunisté, soc. demokraté) až po pravici (lidovci, národní demokraté). V roce 1926 se spolek rozštěpil a více nábožensky orientovaná část vstoupila do, za tím účelem založené, organizace Akademická YMCA. Zbytek založil již výše zmíněný spolek Etického hnutí československého studentstva79. Akademická YMCA v Československu – křesťanské studentské sdružení (jak zněl oficiální název) byla založena na jaře roku 192780 za účelem: „1. Akademická YMCA v Čsl., křesťanské studentské sdružení chce být nositelem křesťanského myšlení i praxe ve studentstvu a tvořiti střediska, která by pečovala o vštípení křesťanských ideálů do života studentského, o mravní vážnost a opravdovost v životě soukromém i veřejném; budila mysl pro život společenský a pečovala o ušlechtilost ve sportu a tělovýchově. Tak chce vésti Akademická YMCA své členy ke vzoru člověka pevných zásad životních, cítícího sociálně a světově. 2. Akademická YMCA v Čsl., křesťanské studentské sdružení, chce v životě jednotlivců, společnosti i národů, uplatňovati bez ohledu na náboženské, národnostní, politické a sociální rozdíly evangelium Kristovo, vidouc v něm nepostradatelný zdroj duchovní a mravní síly. Toto prohlášení shoduje se duchem s basí sdružení YMCA v Československu a a světové YMCA. 3. Péče akademické YMCA v Čsl., křesťanského studentského sdružení, zahrnuje akademické občany, studenty a studentky, bez rozdílu národnosti, politického přesvědčení nebo vyznání. Sdružení je nepolitické a nekonfesijní,“ Předsedou byl zvolen univerzitní profesor J. L. Hromádka. V této funkci působil s krátkými přestávkami až do r. 1947. Posledním předsedou, podobně jako u ústředí Ymky,
78
Hnutí bylo zvláště na počátku podporováno jak finančně tak organizačně organizacemi YMCA a WSCF. Spolek se rozešel usnesení valné hromady konané dne 10. 7. 1927. Jmění bylo předáno spolku Akademická YMCA 80 Také u tohoto spolku byla první verze stanov zamítnuta pro nejasnosti tentokrát spíše politického rázu. Utvoření spolku bylo vzato na vědomí výnosem ministerstva vnitra ze dne 4. 4. 1927 č. 16.334//27/6 a dále pal výnosem zemské správy politické ze dne 19. 5. 1927 č. 202.513-2A-1122/1 ai 1927 (11365 s. II/27) 79
19
byl Ladislav Hejdánek81. V roce 1950 spolek a jeho pobočky fungoval a spolupracoval s ČSM a orgány lidové správy82. Jeho konec je nejasný a v spolkové evidenci není zaznamenán. Ženským protějškem křesťanského sdružení mladých mužů byla YWCA83, která však měla větší akcent na sociální působení a pěstování rekreačních, sportovních a tělovýchovných aktivit u ní nehrálo takovou roli. Už její oficiální název „Obrodné hnutí československých mladých žen, odbor YWCA“84 napovídal většímu prostoru pro mravní a humanitní prvky a menšímu zájmu o přirozenou tělesnost, než tomu bylo u jejich mužského protějšku. Organizace byla založena téměř zároveň s její mužskou obdobou na podzim roku 192185. Účelem spolku podle stanov mělo být: „1. Pracovat pro upevnění zdraví, rozvoj vzdělání a zušlechtění povahy mladých žen, bez rozdílu stavu, národnosti, náboženského vyznání a politického přesvědčení, aby mohly co nejlépe sloužiti jedna druhé, svojí vlasti a celému světu. 2. Povznésti je k vědomí opravdového ženství a naučiti je spolupráci s ostatními ženami na vybudování lepšího sociálního řádu.“ Znakem spolku byl modrý, rohem dolů obrácený, trojúhelník s páskovým nadpisem YWCA. První předsedkyní byla zvolena Marie Záhořová-Němcová86. Spolek se hlavně snažil budovat útulky pro dívky. Za tím účelem si nechával povolovat řadu sbírek. V tomto směru byl zvlášť činný německý odbor organizace, který dostával bohaté dotace od velkých německých finančních institucí jako byly Böhmische Union-Bank, Böhmische Eskompte- Bank und Credit-Anstalt, Bank für Handel und Industrie (dříve Länderbank), Allgemeiner Böhmischer Bank- Verein a jiné, např. Petschek a Co. Odbor fungoval jako klub německých žen a dívek pod jménem „Deutscher Klub der Prager
81
Ladislav Hejdánek, bytem Praha XII., Chodská 5 AMP, MHMP II, SK X/352 Hlášení ONV v Praze 3 ÚNV hl. m. Prahy ze dne 20. 10. 1950. 83 Křesťanské sdružení mladých žen. 84 NA, fond NAD č. 410 AMP, MHMP II, SK II/534 85 První verze stanov byla odmítnuta dopisem ministerstva vnitra ze dne 6. 10. 1921 č. 72304/21. Tentokrát šlo o termínové nejasnosti, kdy nebylo zřejmě, jestli je organizace samostatná nebo jenom pobočkou cizozemské organizace. Mezinárodní organizace YWCA totiž neměla právní způsobilost působit na území Československa. Dále bylo vytýkáno označení výkonného organu jako „národní výbor“, což bylo nepřípustné, protože v soudobé terminologii byl tento termín vyhrazen všenárodním organizacím politického významu. Stanovy pak musely být podle těchto připomínek opraveny. Spolek byl vzat na vědomí výnosem ministerstva vnitra ze dne 28. 11. 1921 č. 89.574/6-1921 a výnosem zemské správy politické ze dne 2. 12. 1921 č. 2A-4254/4-390.591 (22678 s. II). 86 Marie Záhořová-Němcová bytem Praha VII, č.p. 1116 82
20
Y.W.C.A.“ Jeho hlavním úkolem bylo obracet se pouze na německé sponzory. Jinak byl řízen pražskou Ywkou, protože podle stanov mohla být v Čsl. Republice pouze jedna YWCA. Podobně jako YMCA byla i YWCA rozhodnutím říšského protektora v roce 1943 zrušena87. Spolek v červenci 1945 obnovil činnost pod názvem z roku 1939 „Křesťanské sdružení českých žen, ústředí v Praze“, ale záhy se vrátil k původnímu názvu. Hlavní náplní činnosti v té době bylo provozování ubytoven pro dívky a sociální práce. V této souvislosti spolupracovala YWCA s mezinárodní organizací CARE (Cooperative for American Remittances to Europe, inc.). Jednalo se o distribuci darů amerických občanů, které mohly být jak adresovány konkrétním lidem nebo právním osobám, nebo mohly být neadresné a byly rozdělovány dle úvahy potřebným88. Po roce 1948 začal mít spolek potíže. V únoru následujícího roku byly prohledány spolkové prostory v Praze II, Žitná 12, kde byly zabaveny protistátní tiskoviny a množství nelegálního zboží. Kromě toho zde byla svědectví pokojských, že dívky internátu „negativně kritizují politický vývoj po únoru 1948 a netají se svým vřelým poměrem k západu“. Organizace sice nadále vyvíjela činnost, ale dostala se dočasně do právně nejistého a nejasného stavu. Protože však nedošlo k žádnému dalšímu opatření, spolek trval dále a jeho právní existence nebyla zpochybněna. Dne 6. 4. 1949 byla zavedena Ministerstvem sociální péče nad spolkem národní správa. Správkyní byla jmenována Bohumila Suchánková, která však byla v červnu téhož roku vystřídána Vlastou Krejčovou-Hrubou. Rozhodnutí o rozpuštění spolku padlo na schůzi konané dne 1. 2. 1951. Při zahájení předsedkyně pí. Kalousková doporučila usnesení o likvidaci spolku89. Dle následujího vysvětlení předsedkyně akčního výboru YWCA pí. Friedländerové k tomuto rozhodnutí došlo po dohodě s YMCA na společné schůzce90. Jako důvod se uvádělo, že většinu funkcí spolku převzal stát a celostátní organizace hlavně v oblasti sociální. V oblasti mravní měly dále
87
Rozhodnutí Říšského protektora ze dne 18. 6. 1943 č. II/762 70 A-4, č. II/764 70 A-4 a č. II/763 70 A-4. NA, fond NAD č. 410, karton 5, sl. 410-5-1 89 K předběžnému rozhodnutí o likvidaci došlo již 30. 11. 1950 na neoficiální schůzce zástup kyň poboček YWCA. NA, fond NAD č. 410, karton č. 4, sl. 410-4-1 90 Na schůzce přítomni: předsedové akčních výborů: prof. Hromádka (YMCA), pí. Friedländrová (YWCA); předsedové spolků: senior Klouček, pí. Kalousková; ústřední ředitelé: Velkoborský, Fraňková; za Akad. Ymcu p. Drapák, za pražskou Ymcu Apl, Hušek; finanční ředitel First. 88
21
působit církve hlavně církev evangelická, která vždy byla velmi blízká duchovnímu základu obou spolků /YMCA, YWCA/. Spolkové jmění bylo předáno Československému svazu mládeže.
Závěr: Přestože v práci šlo pouze o základní zmapování materiálu, jehož důkladnější zpracování by si vyžádalo daleko více prostoru a času, lze konstatovat, že se problematika nemůže zužovat pouze na organizační síť sdružení napojených na americké ústředí v Praze. Ideologické, náboženské, politické a společenské souvislosti sahají mnohem dále a jsou součástí mezinárodních hnutí. Zatímco nejdříve šlo primárně o evangelickou apoštolskou misi, časem se prosadila, díky masivní finanční dotaci, tendence k necírkevní organizaci, která však propagovala určitý způsob myšlení, styl života a názor na svět. Rozdíl mezi původními evangelickými organizacemi a novějšími americkými je jasně patrný nejen ve finančním zázemí, ale i propastných rozdílech sociálního postavení představitelů obou těchto směrů. Americká YMCA měla především propagovat amerického ducha v Evropě „The Gospel of Americanism“ a určitě se jí to dařilo. Evropa byla a je amerikanizací ovlivněna a i v českých zemích se již v meziválečném období projevovala obrovská popularita americké kultury, myšlení a hierarchie hodnot. V praxi se to projevilo nejen dodnes trvajícím věhlasem organizací YMCA, ale i spontánními projevy jako bylo trempské hnutí.
22
