OPONENTSKÝ POSUDEK DIPLOMOVÉ PRÁCE KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY PdF UP OLOMOUC LS 2003 DIPLOMANT: Název práce: ročník: obor studia: Vedoucí diplomové práce: Oponent:
Jana Hošková BLUDIŠTĚ IV. učitelství ĆJ – VV Doc. J. Krtička, ak. mal. Doc. D. Puchnarová, ak. mal.
B L U D I Ś T Ě - cyklus maleb a teoretická práce Jany Hoškové. Jana Hošková předkládá cyklus maleb, který překvapuje živými proměnami výrazu, stylu a barevnosti, i samotným výkonem, neboť se jedná o druhý stupeň učitelství výtvarné výchovy. Její dílo je svědectvím o hledání nového aktuálního výrazu životního pocitu dnešní mladé generace. Podařilo se jí vytvořit osobitou vlastní poetiku, nalézt řešení velmi obtížného úkolu, který stojí dnes a denně i před námi učiteli: jak osvědčit pravdivost a potřebu existence malby v dnešním světě a jakou formu pro mne i pro ostatní malba může mít? Její text, tvořící nedílnou část diplomové práce, je pojat velice kreativně. Vysvětluje a intuitivně ohledává významy pojmů bludiště a labyrintu z mnoha stran a úhlů pohledu. Důsledně rozebírá pojem labyrintu v teorii krásné literatury, ve výtvarném umění a jeho dějinách i v architektuře od starověku po dnešek. Její výrazné literární nadání se projevuje ve fiktivních dopisech mezi Minotaurem a autorkou, plných otázek a váhání, až nakonec se ujasňuje, že Minotaura vlastně nosíme všichni v sobě. Stírá se hranice mezi ním a mnou - což vede logicky k hlubokému převratu v myšlení i cítění, nejen samotné autorky, ale i čtenářů jejího textu. Je s jistou metaforickou nadsázkou možné říci, že sám text Hoškové se vine meandrovitě a hadovitě kruhem jako labyrint, neboť se tam řada poznatků opakuje v malé proměně. Zejména v případu velmi obsáhlého líčení dějové podstaty báje o Minotaurovi, bozích, hrdinech a jejich vzájemných vztazích by se dal přirovnat postup myšlenek k postupu poutníků v rituálu procházení nejproslulejšího labyrintu Evropy a to v chrámu CHARTRES. Tam jezdí ve výročí slunovratu autobusy plné lidí, kteří velmi tiše a pomalu bez bot se posunují v koncentrované meditaci a modlitbě ke středu, velmi těsně se setkávají jednotlivé okruhy půdorysu a je to velmi symbolický zážitek, když po prvním vstupu na světlé dlaždice labyrintu se za relativně kratší dobu dostanete blizoučko ke středu, odkud se však musíte klikatě vracet k obvodům, takže do kýženého cíle v té celé skupině můžete dorazit pak za 2 – 2 a půl hodiny. 1
Po prostudování této obšírné a dobře fundované teoretické části může důvěřivý čtenář nabýt dojmu, že výtvarná část d. p., tedy obrazy diplomantky, bude pojata v duchu současné postsurrealistické reakce na tauromachie Ernstovy, případně Picassovy či Fillovy /poslední dva umělce však Hošková nezmiňuje/. Ale k našemu překvapení opak je pravdou: místo složitých „propletenin křivek“ /jak píše autorka/ a symboliky mysteriozních tajemných rituálů vidíme tu velmi vesele působící cyklus, laděný do zářivých a jasných tónů. Myslím, že kdokoliv by byl schopen nalézt pro tyto obrazy docela jiný obsah, jiné názvy, dát jim jim i jinou filozofii a teorii. Tedy vnitřní svět autorky se tu jeví - nastojte! - jako urovnaný, idylický až arkadický, bez jakékoliv komplikované životní situace. V jakém rozporu se jeví dílo umělce s jeho vlastní teorií, může nejvýrazněji manifestovat obraz Můj labyrint, tvořený klidnými horizontálními pruhy zářivé, až nasládlé barevnosti, do nichž jsou místy vloženy větší či menší pravoúhlé plochy s oblými rohy. Též další obrazy - např. Strom života nebo Mí lidé - nemůžeme klást do souvislosti s tématem bludiště, ačkoliv jako obrazy působí dobře, vtipně a osobitě. Velmi široce a čistě konstruované obrazy V bludišti myšlenek, Minotaurus a Zvíře, které vymyslel F. K., mají v sobě mnoho energie, ale myšlenku či symbol labyrintu by v nich běžný ani odborný divák podlé mého názoru nemohl dost dobře rozpoznat, i když autorka svědomitě doplňuje názvy. Jedině snad ono barevné „hundertwasserovské“ Ariadnino klubko připomíná ozvěnu labyrintu, ale onoho specificky „šťastného druhu“ /pro mne neznámého/, o němž se autorka v textu zmiňuje. Je to tedy otázka vedení diplomní práce k určité teoretické sebereflexi, kde by se malířský a osobností charakter autora neměl míjet s teoretickou aplikací. Moje první otázka jako oponenta: proč se autorka v textové části omezila pouze námětem BLUDIŠTĚ? Druhá otázka s tím souvisí: také v pedagogické praxi by mohla autorka rozšířit své budoucí metody výtvarné výchovy na jiné obsahy a okruhy. Které by to byly? Za třetí: inovaci pro výuku výtvarné výchovy z oboru psychologie /Grecmanová/ chápu spíše jako velmi složitý intelektuální proces, který nutí dítě verbalizovat své představy před výtvarnou prací. Pokud se něco dá vyjádřit uspokojivě literárně, nemusí již nutit ono téma naši intuici k výtvarnému činu. Práce s kostkou, kde dítě musí o tématu psát podle pokynů: porovnej - analyzuj - aplikuj - argumentuj - asociuj by byla vhodnější v hodinách českého či jiného jazyka nebo literatury. Nehledě na to, že i z tak velmi vzácného času zabere celou hodinu. Jak diplomantka tuto metodu a jiné metody vyzkoušela na praktické stáži ve výuce výtvarné výchovy? Po uspokojivém zodpovězení těchto otázek navrhovaná klasifikace výborně. Olomouc 23.5.2003
Doc. D. Puchnarová, ak. mal., KVV PDF UP
2
UNIVERZITA PALACKÉHO OLOMOUC PEDAGOGICKÁ FAKULTA POSUDEK
DIPLOMNÍ
PRÁCE
2004
Katedra výtvarné výchovy ____________________________________________ Student/ka: Ročník: Obor studia:
Iveta Krejčí 5. učitelství VV na ZUŠ a 3.st.
Název práce: KONFRONTACE MEZI SVĚTY Vedoucí DP: Doc D. Puchnarová, ak. mal. Po delším hledání v malbě věnuje se I. K. intenzivně kresbě. Naprosto samostatně a cílevědomě postupovala ve volbě témat i v objevování nejvhodnějších technik a materiálů. V živé paměti zůstane její kolekce prací, které předložila k přijímacím zkouškám ke studiu na naší katedře: velké studie aktů, portréty a několikametrové volné kompozice na témata života starých lidí, kreslené s velkou odvahou zpaměti. Její osobní cestu jsem sledovala od počátku jejího studia. Zůstala sama sobě věrná v tématice i metodě tvoření. Jak sama píše, dokázala nalézt svůj výraz teprve tehdy, když si uvědomila, že mnoho let pracovala pod dohledem učitelů. Ten nejdůležitější krok: osvobození od respektování připomínek pedagogů, ji však nezbavil touhy stále poznávat přínosy děl a postojů jí blízkých umělců , prohloubil její otevřenost, pokoru, vnímavost ke všemu, co ji obklopuje, ke světu lidí, ke krajině a prostředí, i ke světu umění, který je pro ni stále živým vnitřním procesem ve vědomí. Celou svou výtvarnou práci staví na vnitřní zkušenosti, na vlastní fantazii, kdy se nechá vést intuicí a imaginací krajin a událostí z dětství. Je i myšlenkově utvrzována v pravdivosti svého postoje studiem děl a názorů umělců 20. století, kteří objevovali důležitost duchovního pojetí umění (František Kupka, Vasilij Kandinskij, Odilon Redon, Karel Malich, Adriena Šimotová, Václav Boštík aj.), o nichž podrobně píše v textové části své práce. Zajímavé je její pojetí vztahu mezi našimi vjemy a vizemi či představami, mezi skutečností materiálního světa a neskutečností vizuálních představ v našem vědomí. Dvě reality, dva světy, skutečnost s neskutečností, se prolínají, nedají se pevně uchopit. Odtud logicky vyplývá název KONFRONTACE MEZI SVĚTY. Kresbu chápe jako účinnou formu meditace (jako mnoho umělců), ale také jako vynikající, protože aktuálně proměnný prostředek vlastní terapie i arteterapie pro druhé. Při tvořivé práci se cítí být médiem, jímž prochází energie vesmíru. Tak může umělec nabíjet svá díla energií, ta mohou pak úměrně pocitům a vědomí autora určité energie vyzařovat. Iveta Krejčí nabízí dokonce přehled výzkumných prací z oborů arteterapie, psychologie, psychotroniky, filozofie, fyziky, které by mohly být podkladem teorie o energetickém vyzařování obrazu. Toto překvapivé vyústění jejích úvah potvrzuje její kreativitu i v oboru teorie současného umění. Je skutečnou radostí pro pedagoga, může-li se až do ukončení studia od svých studentů učit, jako je tomu v tomto případě. Kreativně a novátorsky postupuje Iveta Krejčí i v praxi učitelky, kterou provádí na plný úvazek již tři roky. Do textu si vybrala jako ukázku práce se žáky ZUŠ v Olomouci téma LIDÉ NA ZASTÁVCE, protože to nejlépe ukazuje, jak využívá vlastních uměleckých objevů ke tvorbě nových pedagogických a didaktických metod. V současné době nevyužila možnosti volna od výuky pro svou přípravu na SZZ, jen aby mohla s dětmi v ZUŚ dokončit téma CHLÉB, o němž zde jistě s nadšením sobě vlastním
3
bude vyprávět. Textová část obsahuje úvodem kvalitně zpracovanou historii kresby s příklady, komentovanými s objevnými postřehy. Tam, kde autorka popisuje vlastní výtvarný přístup a technické prostředky, které si sama postupně objevovala, se jedná o jedno velké dobrodružství, které pro umělce nikdy nekončí. Tak i ona vstoupila do onoho neviditelného DUCHOVNÍHO ATELIERU Františka Kupky, jehož slova cituje ve svém textu: „Vnitřní svět, tuto zahradu duševních tajů, tuto subjektivní oblast vnitřního života, ono zrcadlo přetvořené skutečnosti a vidin v naší představě - to nazývám duchovním atelierem.“ Přeji Ivetě, aby do tohoto společného duchovního atelieru přivedla co nejvíce mladých duší. Navrhuji hodnocení
VÝBORNĚ
Vedoucí diplomní práce Doc. Dana Puchnarová ak. mal.
31.5.2004
4
POSUDEK DIPLOMNÍ PRÁCE KVV PDF UP OLOMOUC 2004 Název práce: Autor. Obor studia : Ročník : Vedoucí práce:
MALBA V ARCHITEKTUŘE Alžběta Hanzlová VV ZUŠ 5. Doc. D. Puchnarová, ak. mal.
Cílem této práce je vytvoření návrhů výtvarného řešení fasád na studentských kolejích olomoucké univerzity, tedy prostředí, které diplomantka důvěrně zná. Soustředí se na otázky monumentální tvorby do architektury, zejména malby, vychází ze studia uměleckých realizací v architektuře v historii umění a své metody a objevy aplikuje na pedagogickou práci. Je třeba říci, že celá tato myšlenka představuje nové pojetí zaměření výuky výtvarné výchovy, že je podnětem k tomu, jakým způsobem rozvíjet talenty, dovednosti a schopnosti mladých tvůrců a pěstovat cit pro utváření prostředí, v němž lidé žijí. Samozřejmě také otvírá oblast, v níž absolventi studia výtvarné výchovy mohou najít své uplatnění a možné existenční zajištění. Jedná se zde hlavně o výzdobu veřejných budov, tedy o citlivé promýšlení a procítění jejich účelu a funkcí, o zvolení místa, velikosti pojednaných ploch, jejich vzájemné působení, o pojetí smyslu výtvarného díla v budovách již obydlených mladou generací. Kromě této obsahové stránky bylo nutno vyřešit i stránku technickou, promyslet realizaci díla tak odborně, jak je to v oboru spolupráce s architektem běžné. Diplomantka rozhodovala o výběru technologie, o pracovních postupech při malbě na velká plochy fasád, kdy je dílo vystaveno povětrnostním vlivům a mechanickému poškození. Při praktickém řešení úkolu vycházela z běžných metod základní spolupráce výtvarníka architektem. Své návrhy vytvářela v mnoha obsahových i technických variantách nejprve v malých skicách, pak si zvolila poměr návrhů v určitém měřítku a zpracovala cyklus návrhů, který konzultovala. Protože zde byl úkol usnadněn tím, že architektura ve svém prostředí je jasně definována, mohla pro návrhy užít fotomontáží, kdy předkládá různé varianty záměru, hodnotí je, zamýšlí se nad nimi a pak vychází k definitivnímu návrhu. Část návrhová je při spolupráci s architektem tou nejdůležitější fází. Autor výtvarného díla obvykle dostane přiměřený časový termín, kdy může zvážit všechny okolnosti a situace společenského využití díla, jeho psychické působení, dát mu obsah a pak zvolit formát i formy a technologii provedení. Návrhová práce má vždy několik fází podle velikosti zvolených měřítek, většinou se postupuje od skic 1 : 5O k návrhům v měřítku 1 : 25 a 1 : 10, odtud již vychází definitivní návrh v měřítku 1 : 3 a detail díla v měřítku 1 : 1, kde se demonstruje také zamýšlená technologie díla. Právě tyto všechny postupy může student dobře zvládnout již při výuce výtvarné výchovy, která by se zabývala takovou modelovou situací navrhování výtvarného díla do architektury. Tato DP ukazuje nejen dobře pochopený postup, ale navíc velmi originální umělecký záměr, který byl dán specifickým naturelem autorky. Pro výběr témat malby udělala řadu návrhů čistě malířských, v nichž dospěla do abstraktní polohy. Sama cítila vyprázdněnost těchto forem, nebyla s nimi spokojena a vynalezla vlastní postup, jak uskutečnit svou vizi emocionálního působení na diváka,
5
která by působila lehce a nenásilně, v bohatých formách s rozsáhlou škálou barev, se vztahem k urbanistickému řešení posloupnosti tří velkých fasád za sebou. Alžběta tedy zvolila naprosto samostatně téma i cestu, jak je najít a zpracovat. Důsledně volí jako téma samé příjemné věci: ovoce a sladkosti s jejich křehkostí, jasností, vizuální přitažlivostí. Plody ovoce vnímá jako nositele silné energie, jako symbol vývoje života od květu k dozrávání, od plodu k jeho rozkladu, od semene ke zrodu stromu. Potenciál naplněni sebe sama skrze svůj jedinečný účel je pro ni i symbolem vlastního života během studií. Při řešení maleb na fasády panelových domů využila tvůrčím způsobem své záliby ve fotografii. Podle vlastních slov užila objektivu jako dalšího malířského nástroje. Sestavovala drobná zátiší s ovocem a cukrovinkami, vstupovala do nich objektivem, vybírala části, zmnožovala obraz pomocí zrcadel, používala sklenice vody jako lupy, později začala na části zátiší malovat, pracovala s různými barvami pozadí, to vše se záměrem vytvoření budoucí malířské kompozice. Pak kolážemi, domalováváním a digitálními úpravami dospívá do další fáze návrhů. Tyto fotografie také předkládá v diplomní práci jako součást cesty k návrhům malby do architektury. Tak obohatila možnosti tvořivého myšlení hravými kreativními metodami, které dále vědomě aplikuje na učitelskou práci ve výtvarné výchově. Vystavené finální návrhy je třeba hodnotit v souvislosti s celou přípravnou prací a s jejím průběhem. Jsou to výrazy cítění mladé generace, touhy nově a dobře ovlivnit její přechodné životní prostředí. I zjevný malířský zápas svědčí o zodpovědnosti, s jakou autorka na úkolu pracovala ve skutečně bojových podmínkách, jak to již odpovídá reálnímu životu po absolutoriu vysoké školy. Technologicky k realizaci navrhuje použití dvousložkových rychleschnoucích barev. Velikost ploch je cca 14.15 metrů. Práce na lešení, eventuelně na závěsné plošině, zvětšování návrhu, použití stříkací pistole, šablon, domalovávání různými způsoby - to vše je zahrnuto v řešení návrhů výtvarného dála ve spolupráci s architektem. Pedagogická část je zpracována živě, se vcítěním do situace žáka, který je postaven před monumentální plochu. Alžběta jej vidí jako mladého výtvarníka, do tvůrčího procesu zavádí mnoho nových přístupů, které učí děti nově přemýšlet, lépe cítit prostor, učí je projektovat. Teoretická část je zpracována jako přehled použití malby v prostředí člověka od prehistorie lidského rodu, s mnoha osobitými postřehy. Je dobře použitelná jako podklad pro výuku v této specifické oblasti i pro mladší žáky, je doplněna řadou fotografií a rozsáhlým seznamem studijní literatury. Navrhuji klasifikaci stupněm v ý b o r n ě .. Vedoucí diplomové práce Doc. Dana Puchnarová KVV PdF UP Olomouc
23.8.2004
6
