Ondřej Mohyla

obývák města o víkendu, po práci, po škole světlo, teplo, prostor, vzduch

oproti Ořechovce šeď bez orientačních bodů monotónní

pestrost hierarchie orientace zeleň, předzahrádky dětská hřiště obytnost

Urbanismus III Letná - pohled uživatele Ondřej Mohyla

protipóly jiná hlavní cesta pro auta jiná pro pěší jedna ulice bariéra druhá centrum stejná šířka

Prof. Ing arch.Zdeněk Kuna * 1926 Plzeň studium: 1945-1950 ČVUT zaměstnání:1950-1989 Stavoprojekt, 1972-1990 VŠUP realizace:1955 Obytné domy; Most 1960 Internát; Most 1965 Sídliště; Kolín 67-76 obytný soubor; Kolín 67-71 Strojimport; Vinohrady 67-72 Východní tribuna Strahovského stadionu 1968 Československé obchodní zastupitelství; Milán 73-77 Omnipol; Nové Město 74-76 Motokov; Pankrác spolupracoval se Z. Stupkou, O. Honke-Houfkem přátelství s Karlem Filsakem

60. léta a) oprášení moderny, zvuk českého výstavnictví, b) implementace nových technologií, c) výstavba velkých občanských staveb - hotely, školy, obchodní domy..., d) zásahy do center měst, e) dopravní zásahy, f) revize moderny v zahraničí, g) kulturní vzestup, všeobecný optimismus, h) pracovní cesty architektů do zahraničí, komunikace se západem, ch) nástup konzumu, i) spolupráce architektů s umělci

a

b d

c

e

h

Urbanismus III / Analýza plánu / Ondřej Mohyla

f

ch

g

i

2

1

3

1 - ohraničení tradičního města dominantami, posléze realizoval 2 - tradiční ukončení osy 60. let, vyvážena asymetrie 3 - odklon hlavní letenské komunikace od osy dnešní ulice Milady Horákové, propojení Vítězného náměstí s centrem; zřejmě plány na využití železniční sítě pro potřeby budoucího metra 4 - pootočení-obhajoba nové křižovatky, možná snaha o optické vyrovnání sil v kompozici, kontext hradu? spíš ne 5-zřejmě velkorysá podnož, vtažení parku pod budovu

5

4 Urbanismus III / Analýza plánu / Ondřej Mohyla

Zdeněk Kuna patří do první generace poválečných československých architektů, svoji praxi započal již 

doporučeno na severu napojit zeleň pláně na zeleň Stromovky a celé Trojské kotliny, na východě vyřešit 

během studií na ČVUT v pražském Stavoprojektu. Tam sbíral zkušenosti pod vedením legend českého 

ukončení zástavby a nabídnout dopravní řešení lokality. Důraz byl kladen na obezřetnost při řešení 

výstavnictví  Zdeňkem Pokorným, Františkem Cubrem, Josefem Hrubým a také navázal přátelství 

panoramatu. Území má nadále sloužit pro přehlídky. Stavební program byl určen jen rámcově, aby byla 

s Karlem Filsakem.  Povětšinou mu byli spolupracovníky architekti Zdeněk Stupka a Olivier Honke‐

umožněno volnost při architektonickém a urbanistickém komponování. 

Houfek. 

Z plánu je zřejmé, že se tvůrci narozdíl od vítězného návrhu uchýlili k řešení jako komplexu dvou budov. 

Mezi Kunovy nejvýznamnější realizace patří budova Strojimportu, PZO Motokov, dostavba východní 

Ten je pojat pro šedesátá léta příznačně jako vyvážená asymetrická kompozice dvou rozdílných objemů 

tribuny strahovského stadionu, budova Omnipolu na Novém Městě nebo Československého 

umístěných jako ukončení osy, kterou určuje Pařížská ulice a Čechův most. Řešení podobné například 

obchodního zastoupení v Miláně. Stal se průkopníkem miesovské hladké kinematografické  architektury 

v té době aktuálnímu návrhu Fakulty stavební v Dejvicích. Program je pravděpodobně obdobný jako u 

rezignující na plastičnost, zasloužil se o aplikaci nových technologií lehkých obvodových plášťů a navázal 

ostatních návrhů, tedy Národní galerie v  objektu na půdorysu pootočeného čtverce a v podélném 

tak na pionýrství Karla Pragera. V tomto ohledu zásadní stavbou byl Strojimport, na jehož realizaci 

objektu je zřejmě umístěn Sjezdový palác. Přestože v pozdějších pražských realizacích se Kuna 

přizval milánskou firmu FEAL. 

prezentuje jako zastánce vymezení tradičního města výškovými dominantami, v tomto případě vycítil  nevhodnost takového řešení nebo jen dodržuje podmínky soutěže, budovy tedy výškově vůbec nebo 

Šedesátá léta jsou posledním šťastným desetiletím moderny, celosvětový optimismus se přenesl i za 

jen minimálně přesahují navazující letenskou zástavbu a ponechávají dominantní postavení Pražskému 

železnou oponu a přinesl uvolnění a oživení do všech společenských sfér. V kulturní oblasti se otevřel 

hradu. V otázce dopravy navrhuje chytré propojení Dejvic s centrem tunelem z Klárova pod Chotkovými 

prostor pro vnímání a přejímání západních trendů. Pro architekturu se stala zlomovou výstava EXPO 58 

sady, který by vyústil na křížovatce s ulicí dnešní Milady Horákové, odkloněné od své dnešní osy mírně 

v Bruselu, kde byla nastolena cesta odklonu od sociálního realismu ke znovunastolení moderny 

na jih a následným napojením na ulici Československé armády. Tunelem by vedl i pravděpodobně 

podpořena pozitivním ohlasem ze západu. Architektům se naskytla možnost cestovat do zahraničí na 

plánovanou trasu metra, která by se napojila na stávající železniční trať nebo ji mimoúrovňově 

stáže nebo přímo realizovat nově budované ambasády a instalovat výstavní expozice. To vše umožnilo 

sledovala. Komplex by pravděpodobně měl nezbytné kvalitní napojení na MHD. Co se týče figury 

překlenout césuru vývoje moderní architektury u nás a nabytí nového sebevědomí. 

objektu, výrazným pojícím prvkem komplexu je východo‐západně orientovaná velkorysá podnož, která  V době teprve postupného vzniku fenoménu televize a neexistence informačních technologií se 

jakoby umožňovala projít celý park „suchou nohou“ a nechává jej zaplout pod sebe. Má charakter 

realizace sociálního života měla odehrávat ve velkolepě dimenzovaných veřejných budovách a k nim 

obrovské slunečné vyhlídkové terasy, megalomanský prostor odpovídající době i místu. Téma podnože 

přilehlých prostranstvích. Realizují se kulturní domy, hotely, školy, budovy úřadů aj. Nově rodící se 

je taky pro šedesátá léta typické, inspiraci lze hledat v ateliéru SOM. Na ose před budovou jsou volně 

konzumní společnost obohatila na přelomu sedmdesátých let naše města o obchodní domy. Je 

rozmístěny menší kruhové objekty, tady se dá předpokládat rekreační funkce. Zajímavé je pootočení 

uvažováno i s prostředky na umělecké dotváření staveb, častá je spolupráce s výtvarníky. Možná právě 

objektu galerie. Může to být způsob, jak doladit asymetrickou kompozici, budovy jsou podobně vysoké. 

dobový optimismus vedl k výrazným zásahům do historických center měst. Se zintezivňující se osobní 

Také může jít o snahu umožnit průhledy z terasy na Pražský hrad nebo reakce na vzniklou křižovatku a 

dopravou a její preferencí přichází odvážná dopravní řešení, nové veřejné budovy i s jejich předprostory 

vytvoření adekvátní dominanty.  

jsou do center zasazovány za cenu velkoplošného bourání, tyto činy jsou pak často obviňovány  V návrhu se dá najít několik dobových rysů, např. práce s kompozicí nebo  dimenzí veřejného 

z nekontextuálnosti. Aktuální začíná být otázka bydlení, vznikají první sídliště, mezitím na západě 

prostranství, které se dá přirovnat k Václaváku s doprostřed vklíněným Staroměstským náměstím. 

dochází ke kritice idejí moderny a jejich revizi. 

Vzhledem k charakteru,  rozloze a poloze lokality se to však zdá pochopitelné. Citlivý přístup 

Plán Zdeňka Kuny a Zdeňka Stupky byl vypracován na základě veřejné anonymní soutěže ( v pořadí již 

k panoramatu je výsledkem uvědomění významu historického odkazu. 

páté) na ideové architektonické a urbanistické řešení Letenské pláně z roku 1964. V zadání soutěže bylo     

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ondřej Mohyla – Urbanismus III 

Ondř ej _Mohyl a/Ur bani smus_I I I /I nt er pr et ac e_t ext u/J i ř í _Musi l /Co_j e_ur bani zac e?

Jiří Musil – Zrod velkoměsta (2002) / část I. – Co je urbanizace?  Jedním ze současných problémů architektury je vztah jejích tvůrců s laickou veřejností. Střet 

kompromisů, které  budou vycházet ze znalosti společnosti a ne z mnohdy uměle vytvořených  manifestů a konstruktů. 

hodnotových preferencí těchto dvou stran započal nejpozději s příchodem moderny a ačkoliv se jej 

Samotný text, I. oddíl knihy,  bych rozdělil na dvě části. V první části se autor věnuje definici urbanizace, 

svým programem snažila řešit postmoderna, stále přetrvává. Situace je taková, že architekti, nadšení 

změnám jejího vnímání v čase a také kritériím jejího hodnocení a to z pohledu různých oborů. Ve druhé 

pro svou věc a ochotni mezi sebou dlouze a vášnivě disktutovat na v podstatě filosofické úrovni, se 

části se už věnuje samotnému vývoji evropské urbanizace, řeší otázku jejího skutečného počátku 

dopracovávají k estetickým a morálním hodnotám, u kterých pak při jejich aplikování může dojít 

s nutným exkurzem do dob předcházejících jejímu vzniku, následují charakteristiky jednotlivých etap 

k nepochopení uživateli, kteří nejsou připraveni nebo ani nechtějí přistoupit na  výsledky promyšlených 

urbanizace až po současný stav a vše je zakončeno názory na možný budoucí vývoj a fenomény, které za 

konceptů. Je velmi obtížné určit, která strana je v „právu“.  Architekti si v sobě budují pocit 

ním můžou stát. 

zodpovědnosti za společnost a staví se do pozice kormidelníků, běžný člověk, vycházející  z ještě čerstvé  zkušenosti se stavbou svépomocí, z hmatatelnosti staveb a ze znalosti jejich vzniku a provozu (narozdíl  třeba od IT technologií) zase cítí potřebu projevit svoje preference, což je samozřejmě jeho esenciální  právo. V měřítku menším, tedy bytové výstavbě se dá očekávat, že o shodu se postará volný trh,  s narůstajícím měřítkem a také životností staveb či struktur je ale potřeba dosahování kompromisů  naléhavější a také složitější. Abych se dostal k pointě, pro řešení otázek podoby architektury a jejího  přijímání okolím je podstatné naslouchat všemožným vnějším vlivům, přihlížet k výsledkům oborů,  které mají co do činění s architektonickou a urbanistickou praxí. Jedním z příhodných oborů, který má 

Na úvod autor hovoří o změně, která nastala v šedesátých letech ve vnímání a vykládání urbanizace.  Jedná se o změnu, která nám umožňuje jemněji zkoumat celý její vývoj a zároveň i přesněji vyhodnotit  její časový rámec. Konkrétně jde o to, že do šedesátých let se zkoumání urbanizace omezovalo jen na  popis jednotlivých jevů jako například růst hustoty osídlení, expanzi měst nebo zvyšování budov. A  většinou šlo jen o pohled optikou jednoho určitého oboru. Od šedesátých let se součástí diskurzu stal  přístup bližší historikům a to přístup interdisciplinární. Díky němu se spojením ekonomických,  sociologických, architektonických nebo historicko‐právních teorií a poznatků došlo ke komplexnějšímu  uchopení pojmu urbanizace. 

k tomuto témat co říct, je sociologie. A to je důvod, proč může být tato kniha významného českého  sociologa Jiřího Musila daleko přínosnější než mnohé teoretické, konceptuálně zaměřené 

Díky tomu se nově definoval pojem urbanizace především jako celospolečenská změna, kterou provází 

architektonické spisy. Ačkoliv se text věnuje spíše pojmu urbanizace a obecným vlivům, které utvářejí 

šíření hodnot, myšlení, způsobu života, vzorců chování a forem organizace typických pro města. Dochází 

její rámec, může si z něj architekt vyvodit spoustu poznatků do své praxe i v tom nejmenším měřítku. 

k akulturaci, kdy městská společnost má výrazně vyšší vliv na společnost venkovskou než opačně. 

Například znalost vývoje obydlí řemeslníka/dělníka, které v době protoindustriální bylo univerzálním 

Původní definice, která urbanizaci chápala jako koncentraci obyvatel do městských sídel nebo pohyb lidí 

prostředím, které kromě své základní funkce sloužilo i k provozování živnosti a výchově dětí, přes dobu 

z malých zemědělských oblastí do obcí jiných, obvykle větších, jejichž hospodářskou základnou je 

industriální, kde si výchovu vzala na starost škola a individuální práce a řemeslo se přesunulo přes 

výroba, obchod, správa nebo podobné činnosti, dostala nový obsah. A tímto se otevřel prostor pro další 

manufaktury do továrních hal a k jejich montážním linkám, po dobu dnešní, informační, kdy se dá 

otázky anebo nově zodpovědět již existující. Například podle čeho posuzovat městkost a míru urbanity a 

očekávat, že kruh se uzavře a práce, která už déle nespočívá na hmotné látkové bázi , ale na práci 

jak vlastně určit hranice města, co vůbec znamená městský styl života? Ukázalo se, že třeba způsobu 

s informacemi a daty, se opět přesune do domovů, to vše může být pro navrhování prostředí přínosem. 

hodnocení městkosti již déle nevyhovuje pouhý demografický pohled, zohledňující koncentraci lidí na 

Predikce budoucnosti, plynoucí z výzkumu jiných oborů, může sloužit po kritickém přehodnocení 

určitém území. Odborníci se začali ptát sami sebe, jestli neexistují charakterističtější rysy tohoto pojmu. 

k podloženější a oprávněnější argumentaci při podchycování negativních jevů, které s sebou může 

Argumentují tím, že jen těžko lze porovnávat stotisícová osídlení v Číně, která se před zavedením 

budoucnost nést a naopak může pomoci nalézt správnou cestu pro určení vývoje a trendů. V konečném 

technické infrastruktury podobala spíše konglomerátu menších měst. Objevují se návrhy přistupovat 

důsledku by to pak mohlo vést i ke kvalitnější diskusi na úrovni architekt x laik a ke snažšímu nacházení 

k hodnocení prostřednictvím jiných statistických údajů jako je počet pracovních míst nebo počet 

počítačů a informačních kapacit sídel. Přes jisté zkreslení reality, které hodnocení na základě hustoty 

Po příběhu vědy přichází příběh, ve kterém hrajou hlavní roli samotná města. Autor tuto tématiku 

osídlení přináší, nelze tyto údaje opomíjet a nadále zůstávají základním nástrojem analýzy sídel. 

zahajuje v předindustriálním období, kdy ještě není vhodné mluvit o urbanizaci, nejdříve ale zmiňuje 

Zpřesněním definic urbanizace byla připravena argumentační půda pro názory, které tvrdí, že  urbanizace je unikátní proces, který probíhá v konkrétním historickém období a není ji možné  zaměňovat s nárustem počtu obyvatel v předchozích etapách vývoje měst do počátku 18. století, tedy  průmyslové revoluce. Urbanizace je projev modernizace a reakce na změnu paradigmatu a zároveň  součástí této změny. Jde o proces, u kterého jsou pozorovatelné obecné znaky, není to záležitost  jednotlivých měst, jedná se o univerzální systémovou změnu, která ale zároveň připouští lokální  odchylky a různosti, přílepek, který už nese znaky postmoderního myšlení. V pojmu systémové změny  se v 70. a 80. Letech dosáhlo všeobecné shody napříč názorovými proudy i vědními obory. Krom výše  zmíněných je vhodné dodat některé další vypozorované obecné projevy urbanizace. Například 

některé charakteristické odlišnosti formy a vývoje měst evropských například od měst zámořských. Je  samozřejmé, že evropská města jsou ve svém budoucím vývoji předurčena historickými danostmi, jako  třeba prostorovým uspořádáním, existujícími vazbami a kulturním odkazem, což ve srovnání musí nutně  vést k jistým odlišnostem.  Autor zmiňuje konkrétní faktory, které v Evropě promlouvaly do procesu  urbanizace. Za prvé: evropská města pomaleji rostla na úkor rychle rostoucích měst za mořem, kam  stále směřovaly migrační toky. Druhým specifickým rysem je fenomén středně velkých měst v rozmezí  20 – 100 tisíc obyvatel, s vysokým stupňem urbanity a přesto příjemným vitálním prostředím.  A  konečně třetím rysem je vysoká kvalita života, způsobená především jistou tradicí samosprávy a  městského plánování ve spojení s kulturním odkazem. 

z hlediska územního rozdělení obyvatelstva byly formulovány následující jevy: narůstající 

Především v Evropě se pak vynořuje otázka oprávněnosti tlusté čáry jako předělu mezi industriálním a 

nerovnoměrnost osídlení, zvětšování počtu sídel, které nejsou založeny na zemědělství, zvětšování 

protoindustriálním obdobím. Jisté podobné rysy vývoje měst, které se pak objevily v industriálním 

průměrné velikosti sídel, zvětšování velikosti největšího sídla, heterogenita sítě, nárust rozdílu mezi 

období nesou například města přístavní a města hlavní, správní. Determinace dopravními systémy  jako 

největším a nejmenším sídlem, rozšiřování sociálně‐geografických regionů, hierarchizace regionů 

v případě přístavních měst i funkční diferenciace a hierarchizace jako u měst hlavních jsou znaky 

v rámci nodálních vazeb a vznik aglomerací a metropolitních oblastí. Na závěr tohoto oddílu autor 

urbanizačního procesu. I vznik a růst malých měst v okolí manufaktur v Anglii toto splňuje. Ač tyto 

pojmenovává vývojové fáze měst, které budou rozvedeny a vysvětleny v následující části v dobovém 

města splňují jisté podmínky městkosti, jsou to jen ostrůvky v konzertavní agrární společnosti, která 

kontextu na ukázkových příkladech. Jedná se o období klasické urbanizace, dále období suburbanizační, 

s věděním pracuje stále velmi pasivně a ve své feudální usedlosti je velmi strnulá. 

dekoncentrační a konečně fáze desurbanizace, nakonec dodává, že se zdaleka nemusí jednat o  vývojovou fázi konečnou a může nastat období renesance městských center. 

Právě aplikace vědy do různorodých oborů lidské činnosti , vrstvení kolektivního vědění, které je  antintiuitivní a vyžaduje vzdělávání a mobilita jsou skutečnosti, které nastolily nový směr rozvoje 

V této části textu je jasně dokumentována změna myšlení a vědeckého přístupu v období šedesátých 

společnosti. Dojde k přerozdělení moci, konzervativní přístup se dostane do nevýhody oproti dravému 

let. Je to změna srovnatelná s nástupem kritického myšlení přicházejícího s René Descartem. 

podnikání. 

S příchodem postmoderny dochází k přehodnocování racionálního, rigidního až dogmatického způsobu  vedení výzkumu modernou. Přichází jakási nechuť k velkým pravdám, vše se reviduje a zpochybňuje.  Otevírá se prostor pro interdisciplinární práci a daleko bohatší názorovou pluralitu. Teorie mezi sebou  nesoupeří, cílem je spíše obohatit se jiným názorem a zpětně přehodnotit svůj vlastní. Dochází se  k novým náhledům na danou problematiku, které se vyznačují větší citlivostí a smyslem pro detail a  kontinuitu. A z těchto důvodů jsou daleko silnější tendence ke kompromisům. Hlavním cílem není  dosáhnutí univerzální pravdy, důležitý je samotný proces výzkumu. 

Počátky průmyslové revoluce jsou spojeny s textilním průmyslem, jehož rozvoj byl umožněn patenty a  jejich aplikováním do výroby, která se tímto postupně stala masovou. To vedlo k potřebě energetických  zdrojů, jejichž charakter a vliv na urbanizaci se společně s dopravou stal postupem času zásadním a  táhne se dějinami urbanizace jako červená nit. U prvních manufaktur a továren se jednalo o vodu, která  táhla výrobní budovy k horním tokům řek a kvůli prostorové stísněnosti říčních údolí docházelo ke  zvětšování objektů, což implikovalo více zaměstnanců a výstavbu dělnických kolonií a první  kvaziprůmyslová města byla na světě. Voda se projevila jako nerovnoměrně rovnoměrný činitel při 

rozšiřování sídelní struktury. Jiným případem už je situace, kdy na scénu přichází uhlí a vodní pára.  Pára 

Urbanizace v socialistických zemích. Toto je sice hlavním tématem jiného oddílu knihy, autor ale přece 

se postarala o velké změny v rámci výrobních areálů. Z důvodů její omezené transportovatelnosti začlo 

jen zmínil nejdůležitější poznatky. Odborníci se v otázce urbanizace východního bloku dělí na dvě 

docházet k soustředění areálů kolem parních strojů a ekonomické aspekty daly vzniknout továrnám. 

názorové skupiny. Jedna tvrdí, že existuje speciální socialistická urbanizace, která v podmínkách 

Uhlí a potažmo železnice ovlivnily ráz prostředí v měřítku měst. Aglomerační tendence málo flexibilního, 

plánovitého hospodářství musí nutně probíhat odlišně než ve zbytku světa. Druhá skupina mluví o 

ale zásadního dopravního média, zrodily průmyslová města. Nový cizorodý prvek v osídlení budovaný 

„urbanizaci v socialistických zemích“, tedy věří více v univerzalitu urbanizačního procesu a 

s ryze ekonomickými cíli. S hustotou zalidnění, která neměla obdoby, s ignorací hygienických podmínek i 

industrializace, je ochotná připustit jisté modifikace, ale stojí si za tím, že socialistické země musí dojít 

lidských práv. Další efekt se dostavil už v měřítku celé země, železnice ji propsala pásy, které zajišťovaly 

k podobným výsledkům. Přes mnoho rysů společných s kapitalistickými státy, byly vypozorovány 

prosperitu především již rozvinutých měst a oblastí na jejich spojnicích. 

některé odlišnosti. Jednalo se o pomalý růst hlavních měst, způsobený centrálním plánováním, které 

Počátky dekoncentrace jsou spojeny s úbytkem populace, která si sáhla na hranice udržitelnosti. Venkov 

preferovalo dělnické regiony a menší města na úkor těch větších. To vedlo k oslabení polarity a 

nezvládá zásobování potravinami a do vývoje opět vstupují zdroje a doprava. Efekt, který způsobilo 

metropolitních efektů. Socialistická města byla ze sociologického hlediska smíšenější s absencí sociální 

zavedení elektřiny a spalovacího motoru, byl značně excentrický a umožnil rozšiřování měst do jejich 

marginality a pestrosti. Nebyla ani příliš hospodárná při nakládání s půdou. V reálném socialismu 

předměstí. Město pod tlakem těchto tendencí částečně ztrácí radiálně dostředný charakter a stává se 

s existencí tzv. „socialistických nerovností“ se města začala difernciovat a tím i přibližovat vzorům 

rozmělněněším a polycentrickým. Právě nová centra na okrajích měst jsou symbolem definitivního 

západním. 

odtržení urbanizace a industrializace. Důležitým činitelem je opět ekonomický faktor. Se stoupajícím 

V současnosti společnost prochází velkou přeměnou, způsobenou výrazně odlišným charakterem 

HDP a všeobecně se vzvyšující životní úrovní, se do popředí dostávají služby. Ty se stávají novým 

technologií, s kterými nakládá. Lidská práce ve vyspělých regionech již není manuální, ale mentální, 

zaměstnavatelem a zároveň i vyhledávaným statkem. Jejich vazba na centra je oslabena.Nakonec ještě 

pracující s významy a informacemi. Pro takový způsob práce už není důležitá návaznost na toky 

jedna technologická novinka zásadně proměnila podobu především center měst, a tou byl 

hmotných materiálů a zdrojů, ale na digitální informační kanály. To může ad absurdum znamenat, že 

elektromotor. Ten v podobě výtahu a hromadných dopravních prostředků zplodil moderní velkoměsto. 

jedinec, který se věnuje práci na sémantické bázi, nemusí pro její vykonávání opustit svůj domov, který 

Stále se ale v této fázi jedná o růst v oblasti městského regionu, ač městská centra řídnou, aglomerace 

si může zvolit kdekoliv na Zemi. V praxi samozřejmě obtížně aplikovatelné a i skutečnost zatím 

samotné se rozvíjejí. 

nenapovídá o uplatnění podobného trendu. Naopak proti tomu vystupuje jiný fenomén a tím je 

Tyto trendy v podobě jakési terciarizace a potažmo deindustrializace společnosti však vyústily 

rostoucí význam měst. Města se propojila a dění v těch nejvýznamnějších je bedlivě sledováno, což 

v sedmdesátých letech ve zlom, kdy došlo k vylidňování velkých měst a v růst těch malých. Přesun 

dokládá klasická fráze o zkrácených vzdálenostech spojená s pokročilou globalizací.Především 

obyvatel na venkov nebo do rozsáhlých suburbií, se stal jakýmsi vyjádřením změny v hodnotové 

velkoměsta pak mezi sebou vedou konkurenční boj o politické, kulturní, ekonomické, vědecké a další 

orientaci střední třídy. Ta už má dost znečištěného městského prostředí a dům na předměstí chápe jako 

statuty. Tedy fyzická přítomnost ve významných městech se stává otázkou prestiže a reprezentace. 

naplnění svého snu a potvrzení společenského statutu. Venkov už déle není hendikepován svou 

Mezitím průmysl využívající již daleko čistější a automatizované technologie se přesouvá na periferie a 

polohou, je napojen na sítě, je rozumně dopravně dostupný a na druhou stranu nabízí lepší životní 

do rozvojových oblastí za levnou, ale také kvalifikovanou pracovní silou. 

prostředí a loajálnější a levnější zaměstnance. Neplatí už ani v takové míře výhoda z ekonomie rozsahu  neboli aglomerační výhoda, která byla zohledňována při výstavbě průmyslových areálů v předchozích  etapách vývoje. Osídlení se decentralizuje, ale ne rovnoměrně. Regiony zatížené těžkým průmyslem,  prosperující v minulosti,ale i regiony, které v minulosti stagnovaly a nadále nevyhovují ekonomickým  požadavkům rozvoje, se stávají vnitřními periferiemi. Dochází k hierarchizaci a polarizaci na úrovni  celých regionů, což vede k jistému sociálnímu napětí. 

Kniha má charakter jakési učebnice, která shrnuje dějiny urbanizačních snah a poznatky odborníků a  uváděné informace jsou natolik podrobené analýze a výzkumu, že s ní lze jen  obtížně polemizovat.  Samozřejmě s postupem k současnosti nejasností a otázek přibývá. Přesto by sa dal vytknout, podle  mého názoru, poměrně úzký pohled na věc, který je možná trochu v rozporu s úvodní částí, kdy je  formulována v šedesátých letech nastoupivší multioborovost a pluralita. Když opomenu pohled 

architektonicko urbanistický, který jsem od knihy neočekával a ani nevyžadoval, chybělo mi například  větší zdůraznění ekonomického faktoru. A jestliže ve vědě příchod kritického myšlení umožnil  nejrůznější vynálezy jako například parní stroj, pak kapitalistická dravost a ekonomická imaginace  umožnily jeho uplatnění v praxi a posléze také třeba vznik prvních velkých továren a průmyslových  měst. Pak se nabízí zahrnout do úvah o počátcích urbanizace Velkou francouzskou revoluci. Kniha  obsahuje množství dat a je popisná, ale s blížícím se závěrem a s nastíněním možností budoucího vývoje  buduje zaujetí, probouzí fantazii a přináší náměty k zamyšlení.