OKULTISMUS A PŘEVTĚLOVANÍ I. Náčrt Krátká osnova: A. Okultismus - Dt 18,9-14; 1 Tm 4,1; Mt 24,24; Ga 5,20 1. Co je to okultismus? 2. Existence nadpřirozena 3. Proč je takový zájem o okultismus? 4. Bible a okultismus B. Převtělování - 2 K 6,2; Žd 3,7.8; 9,27; 1 K 15,12-14.20-23 1. Co je reinkarnace? 2. Proč lidé věří v reinkarnaci? 3. Proč nemůžeme přijmout víru v reinkarnaci? Moderního člověka, žijícího v neosobní, přetechnizované společnosti, úžasně přitahuje všechno, co mu zprostředkuje bezprostřední zážitky, zvlášť jsou-li nevšední, tajemné nebo jakkoli "nadpřirozené". Přidejme k tomu ještě všeobecný zmatek, který panuje v oblasti názorů na to, co se děje s člověkem po smrti, a už je jasné, že je vytvořena živná půda pro různé pohledy, směry, jevy, zkušenosti... Bible nás upozorňuje na skutečnost, že "v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami" (1 Tm 4,1). Zároveň nás vyzývá: "Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa." (1 J 4,1) Ve světle toho, co Bible učí o přirozenosti člověka, podstatě smrti a vzkříšení, jak jsme to probírali posledně, chceme se podívat na dva nejrozšířenější jevy, které přitahují moderního člověka: na okultismus a reinkarnaci.
A. Okultismus 1. Co je okultismus? Slovo "okult" pochází z latinského slova occultus, což znamená "skryté, tajné, tajemné". Okultismus se tedy zabývá tajemnými a skrytými věcmi, nadpřirozenými démonskými silami, zároveň také jednáním a událostmi, které není možné vysvětlit běžně dostupnými způsoby. Pod okultismus je možné zahrnout například: astrologii, čarování, magii, psychotroniku, satanismus, spiritismus (styk s mrtvými), věštění, čtení z dlaně, používání kouzelného stolku, věšteckých karet, virgule, křišťálové koule apod. Existují dva extrémy, kterým bychom se jako křesťané měli vyhnout. Jedním je popírání existence satana a duchovních bytostí (démonů) s ním spojených, a tím i popírání skutečnosti, že mohou ovlivňovat náš svět. Druhým extrémem je mít o ně nezdravý zájem nebo přehnaný strach z nich - vidět "čertovo kopýtko" za vším, co se děje kolem nás. Z tohoto důvodu je potřebné, abychom se při našem studiu základů křesťanství zabývali i okultismem. 2. Existence nadpřirozena. Žijeme v době, kdy lidé hledají odpovědi na základní otázky života: "Jaký je smysl života?" "Existuje život po smrti?" "Je možné věřit v nadpřirozeno, v Boha?" V našem dosavadním studiu jsme se snažili odpovědět na to, proč věříme, že Bůh existuje a že se zjevil lidstvu v Bibli a v osobě Ježíše Krista. Říkali jsme si, že Písmo ukazuje, že ve vesmíru probíhá duchovní, nadpřirozený boj (Ef 6,12). Bible svědčí o tom, že probíhá zápas mezi královstvím Božím a královstvím satana (Zj 12,7). Někteří lidé si satana představují jako chlupatou bytost s ocasem, kopyty, rohy, jako toho, kdo má v rukou vidle a smrdí sírou a dýmem. Není divu, že tato představa je pro moderního člověka směšná a nepřijatelná. Taková bytost by nikdy nepřesvědčila značnou část inteligentních nebeských andělů, aby se postavili proti Bohu a přidali se na jeho stranu. Je třeba si uvědomit, že máme co do činění s moudrým a rafinovaným protivníkem, který nejen mistrovsky používá své schopnosti, ale i zneužívá neznalost lidí. Nadpřirozeno existuje a s ním i skutečné bytosti, které žijí v jiném rozměru reality. Na jedné straně se Bůh snaží přesvědčit nás, že způsob, kterým řídí vesmír, je dobrý, a ukázat nám, že 2
všechno, co nám říká, je smysluplné. Satan se naopak snaží svést nás na svou stranu, do vzpoury a odboje proti Bohu, oklamat nás svými polopravdami a lží, a tak nás zničit (J 8,44). Bůh nám však v tomto zápase všemožně pomáhá: "Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy." (1 J 3,8) Odmítnout všechny biblické odkazy na satana, démony nebo anděly s tím, že jde o projevy primitivního, a tedy nevědeckého a pověrčivého pohledu na svět, jak to dnes někteří dělají, znamená zůstat bez kotvy a ochrany, vydán napospas vrtochům a svodům těchto nepřátelských bytostí. I když je třeba počítat s existencí nadpřirozeného světa a nadpřirozených bytostí, současně musíme být opatrní, abychom všechny nevysvětlené jevy nezařazovali do kategorie nadpřirozených jevů. Musíme připustit, že mnohé z toho, co se všeobecně vydává za nadpřirozené, není ve skutečnosti nic jiného než trik, podvod, optický klam nebo přirozená věda, vysvětlitelná fyzikálními nebo psychologickými prostředky. 3. Proč je takový zájem o okultismus? S alarmujícím růstem vlivu okultismu na lidi musíme se nutně ptát: "Jak je možné, že se lidé na začátku 21. století, se vším jeho vědeckým a technickým pokrokem, zaplétají do okultních praktik? Existuje několik faktorů, které k tomu přispívají: a) Odklon od základních bodů křesťanství. V posledním století jsme svědky neustálého zpochybňování základních bodů křesťanské věrouky, a to dokonce i těmi, kdo jsou představiteli církví nebo teologie. Jestliže se odloží nebo novým způsobem definují termíny jako hříchy, odpuštění, smíření, božství Ježíše Krista nebo inspirace Písma, z křesťanství moc nezůstane. Tím křesťanství ztrácí svou sílu a přitažlivost. Nesmíme zapomínat, že pod vlivem sekularizace stále větší procento populace nepřijímá křesťanský pohled na svět a neztotožňuje se s jeho věroukou. Takoví lidé jsou pak přístupnější pro experimentování s okultismem. b) Zvědavost. Na okultismu je cosi tajemného, co přitahuje lidskou zvědavost. Věci bizarní, nevysvětlitelné a špatné jsou v naší době velmi přitažlivé. Většina z těch, kdo jsou dnes zapojeni do okultních praktik, začala z čiré zvědavosti "nevinnými" činnostmi - čtením horoskopů, vykládáním karet 3
nebo věštěním z dlaně. První zkušenosti často vedou ke zvýšené zvědavosti a lidé se do okultismu zapojí hlouběji, až nakonec se do něj úplně zapletou. Za tuto zvědavost se však draze platí. Je třeba si uvědomit, že okultismus není něco neutrálního, do čeho se člověk může pustit, a když se později rozhodne to opustit, tak může svobodně přestat bez jakýchkoli škodlivých vedlejších účinků. c) Okultismus nabízí reálné zážitky. Každý z nás touží po určitých jasných (a konečných) odpovědích na základní otázky života. Realita okultistických zkušeností přitahuje mnoho lidí. Astrolog vám z hvězd předpoví budoucnost, poradí, jak investovat. Psychotronik vám zase řekne, co máte udělat pro své zdraví. Učení o reinkarnaci vás přesvědčí, že za svůj problém vlastně nemůžete, protože je důsledkem vašeho života někde na Sicílii ve 12. století. Médium vás zase ujistí, že po smrti na "onom světě" je všechno v pořádku, takže smrt vás nemusí děsit. Protože okultní praktiky odhalují určité překvapující věci, člověk je spokojený, že našel konečnou realitu a že už nemusí pokračovat ve svém hledání pravdy. Duchovní prázdnota není zaplněná Bohem, ale určitou zkušeností, která může být z pochybného zdroje. Dnešní sekulární člověk se ptá, zda věci fungují. Pokud něco funguje - a okultní praktiky mu opravdu nabízejí skutečné zážitky - je pro to otevřený a s tím spokojený. d) Je to jedno ze znamení poslední doby. Není to tak dávno, co jsme studovali znamení poslední doby, která nám naznačují, že druhý příchod Ježíše Krista je blízko. Protože satan "ví, jak málo času mu zbývá," snaží se nasadit všechny své síly do boje, a proto můžeme čekat v době konce nárůst jeho činnosti (Zj 12,12). Ježíš nás varoval: "Nebo vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. Hle, řekl jsem vám to předem." (Mt 24,24.25) V podobném duchu mluví i apoštol Pavel a Jan (1 Tm 4,1; 1 J 4,1). 4. Bible a okultismus. Bible jednoznačně a jasně zavrhuje všechny okultní praktiky: "Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého 4
syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti." (Dt 18,9-12) Podobně varuje i Nový zákon (Ga 5,19-21; Zj 21,8; 22,15). V knize Skutků se popisuje několik setkání apoštolů s různými formami okultismu (13,6-12; 16,16-19; 19,19.20). Z těchto slov je jasné, že Bible velmi silnými a jednoznačnými slovy odsuzuje okultismus a okultní praktiky, a proto rozvážný křesťan se bude varovat okultismu v jakékoli formě. B. Převtělování 1. Co je reinkarnace? Slovo "reinkarnace" je latinského původu a znamená opětovné vtělení. Reinkarnace znamená, že duše se po smrti vtěluje zpět do těla - pokaždé do jiného - ale duše (případně duch) samotná si zachová svou identitu. Reinkarnace tedy učí, že když člověk zemře, jeho duše unikne z těla a pokračuje v existenci v nějaké formě života - a to buď opět v lidské nebo v nižší či vyšší než lidské. V reinkarnaci dnes věří více než polovina obyvatelstva světa. Základem učení o převtělování je, že život člověka je dán karmou. Karma je přesvědčení, že neexistuje nezasloužené štěstí ani nezasloužená bída. Každý člověk sám určuje svůj osud do posledního detailu. Pokud tedy konal dobré skutky, zákonitě se narodí do "dobrého" těla, pokud špatné, do špatného těla, případně se vtělí do zvířete, rostliny nebo minerálu (v hinduismu). Křesťanská forma převtělování učí, že nepřijme-li člověk v životě Krista nebo ho zavrhne, musí se vtělit do jiného člověka, a to tolikrát, až Krista nakonec přijme. Pak už jde duše k Bohu. 2. Proč lidé věří v reinkarnaci? Existuje několik důvodů, proč se víra v převtělování lidem jeví přijatelná. a) Víra v nesmrtelnou duši. Už Platon učil, že nesmrtelná duše bere na sebe tělo jako trest za hřích, který spáchala. Duše tedy musí opustit ideální svět a jít do světa materiálního. Duše existovala dříve, než jsme se narodili, bude existovat poté, co 5
zemřeme. To, že se na světě objevuje několikrát v různém těle, je součástí procesu očišťování se od hříchu. Víra v nesmrtelnou duši je i dnes nesmírně populární a všeobecně rozšířená. Pod vlivem helenismu přešla po smrti apoštolů i do křesťanské teologie. Je třeba však podotknout, že mnozí křesťané, kteří dnes věří v nesmrtelnou duši, zavrhují učení o reinkarnaci. b) Psychologické svědectví minulých životů. Někteří lidé považují určité psychologické jevy za důkaz předešlých životů. Velkou popularitu si v tomto směru získaly knihy lékaře Raymonda A. Moodyho Život po životě a Život před životem. Samozřejmě, mnozí lékaři pochybují o tom, nakolik tyto psychologické jevy jsou vědeckým důkazem skutečnosti. c) Spravedlnost v reinkarnačním systému. Myšlenka, že člověk má k dispozici několik životů, se mnohým líbí z následujících důvodů: ca) Především, karma se zdá spravedlivá. Jestliže děláš dobře, bude se ti dobře dařit. Jestliže jednáš špatně, nemůžeš se divit, že se ti daří špatně. Trest je úměrný tomu, co jsi udělal (ne jako v křesťanství, kde buď získáš všechno, nebo všechno ztratíš; nebe, nebo peklo). Zastánci reinkarnace tvrdí, že odsoudit někoho za omezený počet hříchů k věčnému trápení je nespravedlivé, karma je však spravedlivá. cb) Pomocí učení o karmě je možné vysvětlit utrpení v tomto životě - utrpení je důsledek karmy z předcházejících životů. Při takovém vysvětlení Bůh ani v nejmenším není zodpovědný za zlo. Všechno utrpení a nespravedlnost jsou vysvětlitelné jako důsledek špatných skutků v předcházejících životech. cc) Jeden z nejatraktivnějších aspektů reinkarnace je, že úplně odstraňuje realitu soudu a možnost odsouzení. Učení o věčně hořícím pekle nebo i o totálním zničení bezbožných se mnohým lidem zdá neslučitelné s Božím charakterem lásky. Reinkarnace přichází s modelem, ve kterém Bůh může potrestat hříchy (skrze zákon karmy), požadovat víru v Krista (aspoň v jednom životě) a nakonec každého zachránit. Jestliže někdo Krista zavrhne, dostane druhou šanci, pak třetí atd, dokud Ježíše nepřijme. 6
Člověk se může morálně i duchovně vyvíjet, a tak Boží lásku nakonec lépe pochopí. Někteří dokonce učí, že bez reinkarnace není možné dosáhnout morální dokonalosti. cd) Posledním důvodem pro přitažlivost reinkarnačního modelu života a smrti je, že svoboda lidských bytostí ve vztahu k Bohu zůstává zachována. Bůh nikoho nenutí, aby věřil, jednoduše poskytne dostatek času pro použití svobodné vůle. Není třeba řešit problém Adamova hříchu a jeho vliv na mě (otázku dědičného hříchu a vrozené hříšné přirozenosti člověka) ani problém připočtené Kristovy spravedlnosti (jakým způsobem se to, co Kristus vykonal, dotýká mě). 3. Proč nemůžeme přijmout víru v reinkarnaci? Jestliže vezmeme v úvahu křesťanský reinkarnační model, nemůžeme mu upřít, že se snaží obhajovat Boží lásku, milost a spravedlnost tváří v tvář problému zla. Skutečnost, že svobodná vůle a důstojnost člověka také zůstávají zachovány, je pozitivní. Ale celý systém má několik velmi závažných nedostatků. a) Reinkarnace neřeší problém zla. Reinkarnace místo toho, aby řešila problém nespravedlivého utrpení, tvrdí, že utrpení je spravedlivé, a tím ho obhajuje. Protože karma z minulých životů způsobuje utrpení v tomto životě, nikdo vlastně není nevinný. Reinkarnacionalisté obviňují křesťany, že všechno, co mohou říct matce, které zemřela nevinná tříměsíční dcera, je: "Nevíme, proč se to stalo." Avšak jejich odpověď je ještě hroší: "Důvodem, proč toto zlaté stvoření umírá, je, že v předcházejícím vtělení bylo lumpem." Problém se tím neřeší, ale otočí, přehlíží se, protože se posouvá o jeden život zpět. Problém se přece nevyřeší tím, že ho posuneme o život zpět! Pokud utrpení v tomto životě je dáno životem předcházejícím, jak to všechno začalo? Odkud přišel dluh karmy a utrpení do prvního života? Nebo existuje zlo od věčnosti? Je spravedlivé potrestat malé dítě za hřích, o kterém ono nemá ani tušení? Tím, že reinkarnace posouvá problém zla do předcházejícího života, ho vůbec neřeší, není k řešení ani o nic blíž. b) Karma není morální zákon. Člověk by lehce získal dojem, že zákon karmy je něco jako zákon ve Starém zákoně - přesný univerzální morální kodex. Karma však není morální předpis. Je 7
to systém trestu, který však nemá obsah, aby člověku řekl, co má dělat. Karma je moc výkonná, ale chybí jí moc zákonodárná. Odkud pocházejí mravní předpisy, nad jejichž naplňováním karma bdí? Ukáže se, že vůbec neexistují! To, co je mravní, je tedy relativní. Mravní je pak to, co je za daných okolností výhodné. To nás přivádí do relativismu. Jenže relativismus v etice je neudržitelný. Pokud neexistuje absolutní pravda, pak všechno zlo je relativní, a je-li relativní, proč by ho měla karma trestat? c) Reinkarnace je v konečném důsledku nehumánní. Viděli jste někdy obrázky ze života v Indii? Na ulicích leží tisíce nuzných, zmrzačených, trpících, hladovějících lidí bez střechy nad hlavou. Proč je téměř nemožné těmto lidem pomoci? Protože tím, že zmenšíte jejich utrpení, podle hinduismu pracujete proti zákonu karmy. To, co jim ulevíte teď, si i tak budou muset odtrpět v dalším životě. Protože působíte proti jejich karmě, působíte vlastně i proti své, a tak přitěžujete sami sobě. Humanitární nebo charitativní činnost ve společnosti, která věří v reinkarnaci, je téměř nemožná. d) Reinkarnace nezaručuje duchovní růst. Reinkarnacionalisté někdy používají evoluční teorii jako důkaz toho, že všechno se vyvíjí k lepšímu, k vyšším životním formám. Problém však je v tom, že neexistuje důkaz, který by potvrdil, že je to pravda, ať už na úrovni biologické nebo duchovní. V konečném důsledku učení o reinkarnaci přináší víc problémů než řešení. Logicky prostě nestojí za to. A co o tom říká Bible? e) Učení o reinkarnaci je protibiblické. Karma, to je vlastně určitá cesta spasení. Člověk si určuje svůj osud, jeho dobré skutky mohou usmířit nebo vyvážit špatné. Jestliže někdo nebyl úspěšný, dostane novou šanci v dalším životě a pak v dalším, až nakonec se všechny jeho problémy vyřeší. Reinkarnace vede v konečném důsledku k univerzalismu - víře, že nakonec všichni lidé budou spaseni. Člověk vlastně nepotřebuje žádnou pomoc, žádné spásné dílo Ježíše Krista. Dokonce nepotřebuje už ani Boha. Proto zvěst o kříži je pro hinduistu urážkou, pro křesťanského reinkarnacionalistu je nanejvýš laskavou inspirací. Spasení je dáno karmou, ne křížem. Nesmrtelnost pochází zevnitř, ne od Boha. Nadějí člověka je převtělení, ne vzkříšení. 8
Bible však nemluví o tom, že by duše přežívala tělo (Ž 146,4; 115,17). Nemluví o tom, že by po smrti ještě existovala nová šance, že by člověk žil několik životů (2 K 6,2; Žd 3,7.8; 9,27). Písmo nenechává žádný prostor pro převtělování (Jr 13,23; 17,9). Biblická odpověď na smrt není reinkarnování, ale vzkříšení (1 K 15,12-55). Řešením hříchu není karma, ale kříž, který je garantem i důkazem Božího odpuštění. Reinkarnace vidí člověka jako duši uvězněnou v těle, kterého se jí nakonec (snad) podaří zbavit. Vzkříšení však ukazuje, že člověk je nedělitelná jednotka. Reinkarnace je proces k zdokonalování, vzkříšení je stav dokonalosti. Reinkarnace je přechodný stav, ve kterém duše touží zbavit se těla a splynout s Bohem, vzkříšení je konečný stav, ve kterém celý člověk - tělo, duch i duše - prožívá společenství s Bohem. II. Výkladové poznámky A. K okultismu 1. Uvědomujeme si, že tím, že informujeme o světě okultismu, vystavíme některé lidi věcem a praktikám, o kterých předtím nevěděli. Neděláme to proto, abychom v nich vzbudili nezdravou zvědavost. Zlo odedávna zvláštním způsobem lidstvo přitahuje. Proto rada apoštola Pavla je aktuální i dnes: "Přeji si, abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu." (Ř 16,19). 2. Není možné v rámci jednoho článku (nebo biblické hodiny) probrat jednotlivě všechny formy okultismu a uvést důvody, proč jako křesťané v nich vidíme nebezpečí. To by byl námět a rozsah pro celou knihu. Pro lepší seznámení s s problematikou doporučujeme následující knihy: Okultismus - Hra s ohněm (Advent 1993), Dr. J. W. Provonsha: Existuje život po životě? (Advent 1994), R. Morneau: Cesta do nadpřirozeného světa (Advent 1992). 3. Je pravdou, že moderní okultismus stále častěji používá "inteligentnější" formy, které pro současného člověka nejsou tak podezřelé a mají v sobě kus "křesťanství" nebo "vědeckosti", jako např.: ESP (Extra-sensory preception – mimosmyslové vnímání), reinkarnace, uzdravování vírou, bílá magie, NDE (Near-death experiences - zážitky na prahu klinické smrti), 9
transcendentální meditace, psychotronika atd. Parapsychologie se dnes snaží dodat některým okultním praktikám určitý punc vědeckosti. Dokonce je možné tyto věci studovat na některých univerzitách, např. Kalifornská univerzita v Berkeley uděluje titul bakaláře magie. Není pochyb o tom, že existují různá silová, energetická pole, zemské záření a že různí lidé jsou na tyto věci různě vnímaví. Jakmile však předpokládáme, že tyto formy energie mají inteligenci, takže je možné se jich dotazovat (jsou schopné odpovídat různým lidem mluvícím různými jazyky), znamená to, že máme co do činění s inteligencí, která stojí mimo naši dimenzi bytí. Bible nám jednoznačně říká, kdo má zájem komunikovat s člověkem takovými pochybnými metodami (2 K 11,14). B. K převtělování 1. Víra v reinkarnaci nesmrtelné duše není moderním vynálezem, věřili tomu tak už Egypťané (pyramidy měly ochránit tělo, aby se do něj nedostala duše), Řekové (Platon učil, že v nebi jsou dvoje dveře, jedněmi duše přicházejí, druhými odcházejí; důvod, proč je duše nesmrtelná, vidí Platon v tom, že není stvořená a je tedy nezničitelná), věří tak hinduisté, budhisté, taoisté, vyskytuje se v náboženstvích Číny a Japonska. Vlivem východních náboženství se v posledních desetiletích víra v reinkarnaci explozivně šíří v Americe i Evropě a dostává se do myšlení mnoha formálních křesťanů. (Křesťané a mohamedáni běžně v reinkarnaci nevěří.) 2. Psychologická svědectví minulých životů. Existují dva hlavní psychologické "důkazy", které se uvádějí ve prospěch víry v reinkarnaci: déj vu a hypnotická regrese. Déj vu [čti: deža vi = už viděné] je pocit, který člověk má, když přijde na neznámé místo a něco mu říká, že tam už předtím byl. Všechno se člověku zdá neskutečně známé, a přitom dobře ví, že v životě na tom místě nebyl. Reinkarnační vysvětlení tohoto jevu je jednoduché: navštívil ho v předešlém životě. Takový výklad však není jediným možným vysvětlením tohoto psychologického jevu. Může jít o "disrytmickou funkci" předních laloků mozku (jak uvádí Encyclopaedia Britannica), a tedy o mentální iluzi, která nemá velký praktický význam. Někteří lidé jsou k tomuto jevu náchylní více než jiní. 10
Hypnotická regrese vypadá na první pohled značně přesvědčivě. Někteří lidé jsou v hypnotickém stavu schopni uvést detailní informace o okolnostech a událostech ze svých předešlých životů. Mnohé z těchto informací jsou historicky celkem přesné. (Mnohé sice nejsou, ale co s těmi, co přesné jsou?) Existuje několik psychologických a psychiatrických vysvětlení (které tu nebudeme uvádět, protože nejsou jednoduché). Kromě toho, na základě Bible je pro křesťana přijatelná myšlenka, že zlí duchové (satanovi padlí andělé) mohou být schopni vkládat do podvědomí lidí v hypnotickém stavu určité informace nebo "poselství" (1 S 28). To by mohlo vysvětlovat případy, které nejsme [zatím] schopni vysvětlit jinak. 3. Reinkarnace nezaručuje duchovní růst. Navzdory všem vědeckým pozorováním a pokusům, 150 let po Darwinovi nemáme jediný důkaz zkamenělin nebo z laboratoří, že by se jedna životní forma změnila v jinou. Jestliže se podstatné evoluční změny nedějí v biologickém světě, jaký důvod máme domnívat se, že se dějí ve světě duchovním? Vyspívá snad lidstvo k vyššímu typu bytostí, které jsou dnes blíže Bohu, lépe chápou jeho lásku? Stačí krátký pohled do černé kroniky. Dalším problémem převtělování je, že opakování životů ještě není zárukou, že dluh karmy se bude zmenšovat. Co když se dokonce ještě zvýší? Jestliže nejsme schopni dělat to, co je správné teď, jakou máme záruku, že v dalším životě na tom budeme líp? Jestliže jeden život nestačí na to, abych přijal Krista, nemusí stačit ani nekonečný počet životů. Reinkarnace však přináší i jiné nezodpovězené otázky. Jestliže se duše neustále vracejí do nového těla, proč tak rapidně přibývá lidí na světě? Proč tolik lidí tvrdí, že v minulém životě byli Napoleonem, Kleopatrou nebo královnou Viktorií? Nakolik je při převtělení zachována moje identita? Jsem to vůbec "já", když jsem už někdo jiný?
11
III. Praktické důsledky Když mluvíme o okultismu, je třeba mít na paměti, že nemyslíme na homogenní či organizovanou skupinu lidí nebo konkrétní náboženství. Okultismus se vztahuje na různé praktiky a nauky, které se spojují s okultními jevy. Pod okultismus zahrnujeme ty, kdo patří do nějaké okultistické skupiny, vykonávají nějaké okultní praktiky nebo věří v okultní jevy. Na člověka se může vztahovat buď jen jeden, nebo i všechny tři aspekty zároveň. Nejčastěji okultismu propadnou lidé, kteří neznají učení Bible nebo ho neberou vážně. Kromě toho tito lidé jsou: tak zvědaví, že ve své zvědavosti jsou ochotni jít tak daleko, že si zahrávají i s démonskými mocnostmi; dále jsou to konformisté, kteří se dívají kolem sebe a "protože to dělá každý", jsou ochotni být dalšími z těch, kdo to dělají, protože oni nechtějí být jiní. Propadnou tomu lidé neuspokojení, kteří v náboženské zkušenosti nenašli to, co si od ní slibovali, a tak jsou skeptičtí; dále lidé smutní, které postihla ztráta blízké osoby a jsou ochotni udělat cokoli, aby se o dotyčném něco dozvěděli; také lidé nespokojení s danou situací ve společnosti nebo v círvki a hledající alternativu jinde; lidé psychicky labilní, kteří se lehce nechají ovlivnit někým jiným a vyhovuje jim to; děti okultistů, které jsou tomuto působení vystaveny už odmalička; a nakonec lidé naivní a lehkovážní, a těch je dost v každé generaci. Zahrávat si se světem okultismu může mít vážné důsledky. Je rozdíl mezi tím, když vím, že mě nějaký jed zabije, jestliže ho sním, a mezi tím, když svévolně okusím to, o čem vím, že mi uškodí. Potřebujeme vědět o práci satanských sil, ale ne proto, aby nás to vedlo k experimentování, obdivu nebo zapojení se do těchto věcí. Bible nás varuje, že záměry a motivy satana se v průběhu dějin nezměnily. Satan použije jakýkoli nástroj, jen aby odvedl lidi pryč od Boha a potvrdil jim svou pravdu: "Nikoli, nepropadnete smrti." (Gn 2,4) "Tyto pronárody ... poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě Hospodin, tvůj Bůh nedovolil." (Dt 18,13.14) 12
