"Tělo nechť každodenní své hýbání má."
Jan Amos Komenský
Okolí rodiště Fráni Šrámka 12. 2. 2012 Po Zlaté stezce Českého ráje z Mnichova Hradiště do Sobotky Český ráj, to je má láska, program na část života. Příroda dává vše, skoro zadarmo a na rozdíl od lidí nikdy nezklame. Je zdrojem radosti, síly, poznání, obohacování. Stále častěji chodím do skal, lesů, kolem rybníků; ve slunci, dešti, sněhu, mlze i mrazu. Někdy s přáteli, častěji sám, zvláště když mrzne, jako nyní. Cítím se tu doma. „I život je cestou“. Před odjezdem vlaku jsem chtěl na nádraţí v Jičíně fotit úţasný východ slunce, ale objektiv se nevysunul. Podezříval jsem slabé baterie nebo bylo fotoaparátu na rozdíl ode mne zima? Na teploměru mínus 19°C. A tak se omlouvám předem, ţe fotky z dnešního výletu neuvidíte. Přesto jsem se na výlet moc těšil, neboť Český ráj je nyní mým překrásným domovem a mám ho docela dobře zmapovaný - „přečtený“. Uţ samotná cesta příjemně vytopeným poloprázdným vlakem z Jičína, odkud jsem odjel aţ v 7.33 hodin, tzn. za světla (většinou odjíţdím mnohem dříve) krajinou ozářenou vycházejícím sluncem nabízela mým očím překrásné pohledy se Zebínem, Troskami, Hrubou Skálou a Valdštejnem. Nemusel jsem fotit a o to více času mohl úţasnou, sněhem pokrytou krajinu vnímat a vše si vychutnávat. V Turnově jsem přestoupil do rychlíku směr Praha, ale vystoupil jsem uţ v první stanici v Mnichově Hradišti před 9. hodinou. Zlevněné jízdné za 44 km stálo 32 Kč. Začal jsem cestu k baroknímu zámku, který je 1 km od nádraţí, ale nejdříve jsem hledal obchod, kde bych koupil náhradní baterie. Bylo to nedaleko u vietnamského prodavače, který nabízel skoro všechno uţ od 7 hodin ráno, byla neděle a venku pěkně mrzlo; bohuţel závada byla někde jinde.
Mnichovo Hradiště ČD – náměstí a zpět (240) 2 km – Zásadka 6.5 km – Valečov 8 km – Skalka 9.5 km – Drábské světničky (380) 12 km – Studený průchod 13 km – Krásná vyhlídka 13.5 km – Příhrazy 16 km – Hrázka 16.5 km – Zakopaná 19.5 km – Srbsko 21.5 km – Pomníky 23.5 km – Kost, (274) hrad 25 km – Střehom 28 km – Osek 30 km – Sobotka 32 km + Jičín 33 km. Mnichovo Hradiště leţí v údolí Jizery a na náměstí je novorenesanční radnice, dále pak barokní zámek a barokní zahradní pavilon a před ním barokní klášter; nedaleko je kostel sv. Jakuba, překvapivě v neděli ráno zavřený. Vrátil jsem se k vlakovému nádraţí a opustil město po polní cestě přikryté slabou vrstvou sněhu. Orientace byla zajištěna dobrým značením včetně popisu cesty na směrových ukazatelích. Sluneční paprsky rychle prohřály studený vzduch a mírně stoupající cesta tak byla příjemná. Při cestě kolem rybníku jsem potkal rybáře, kteří dokonce chytali ryby na krátké udice ve vyřezaných otvorech řetězovou pilou (večer jsem něco podobného viděl v TV). Poté jsem vystoupal na zříceninu hradu Valečov, kde mne překvapil otevřený kiosek a nedaleko mladší muţ sám nacvičoval šerm. Představil se mi jako Luboš a stará se o zříceninu hradu, kde občas přespí, zrovna jako dnes; ráno tu prý bylo mínus 22°C. Má rád bojové umění a chlubil se, ţe hrál i ve filmu, který tu Američané točili. Nabídl mi grog a chtěl si se mnou povídat o ţivotě, coţ jsem vydrţel jen asi 15 minut a potom s omluvou pokračoval v cestě na Drábské světničky přes osadu Skalka. Cesta lesem byla prošlapaná a dokonce jsem potkal několik turistů v protisměru. V jednom místě byl poměrně velký polom, který bylo trochu náročnější zdolat, neboť na zmrzlém sněhu to velmi klouzalo. Krásná byla vyhlídka z horní plošiny o 150 metrů výše nad rozlehlou níţinou směrem k Mnichovu Hradišti. Počasí zde gradovalo; nádherné, slunečné, bezvětří – paráda! Poslední metry sestupu k Drábským světničkám byly zajištěné dvěma řetězy a krátkým ţebříkem. Světničky jsou skupina sedmi skalních pískovcových bloků tesaných ve skále, které slouţily jako obydlí uţ v 15. století a mezi nimi dřevěné lávky.
Za 15 minut jsem přišel do skalní soutěsky dlouhé asi 120 metrů zvané Studený průchod. V létě v této průrvě bývá aţ o 20°C chladněji neţ v okolí. Nedaleká restaurace Krásná vyhlídka byla uzavřená, ale přijelo sem auty více „turistů“, kochat se krásnou vyhlídkou do okolí. Sestup dolů do Příhraz byl trochu náročnější, zvláště kdyţ jsem byl málo pozorný a zaměnil vyšlapanou cestu od turistů za vyšlapanou cestu od lesní zvěře, která brzy skončila. Díky zmrzlému sněhu jsem to zvládl po strmé stráni bez úrazu a u otevřené restaurace v Příhrazech se znovu připojil na červeně značenou turistickou stezku. Bylo to výškových 120 m dolů klesání na délce skoro 2.5 km, ale výstup na Hrázku stejných 120 m byl na pouhých 500 m; velmi strmé klouzavé kamenné schody, občas výšky aţ 40 cm! Cesta odtud do Srbska vedla překrásnou přírodní scenérií borovicovým lesem mezi romantickými skalami, věţemi a plošinami skal. Srbsko je rekreační obec na okraji Ţehrovského lesa. Zde jsem na vyhřáté lavičce autobusové zastávky obědval z věcí donesených v batohu. Na slunci bylo příjemně, ale pivo jsem musel chvilku hřát na sluníčku, neboť bylo v batohu moc studené. Poté jsem borovicovým lesem stoupal ke křiţovatce Pomníky a v malém stoupání jsem vstoupil na led překrytý sněhem, coţ zavinilo můj pád na „čumák“. Bohuţel hůlky jsem měl v té době v batohu; za blbost se platí. Pro dnešní den by se spíš hodilo motto: „I pád na držku je pohyb dopředu “. Jen troška krve, ale v pohodě jsem pokračoval na hrad Kost. Je to středověký majestátní gotický hrad na pískovcové skále, jeden z nejzachovalejších. Dva roky hrad uţíval dokonce Albrecht z Valdštejna. V jeho podhradí je socha sv. Jana Nepomuckého. Také zde jsem potkal několik turistů, ale většinou přijeli auty a jen fotili uzavřený hrad. Pokračoval jsem
malebným
údolím
Plakánek
lemovaným
pískovcovými skalami do osady Střehom, kde jsou ještě roubené chalupy s bohatými lomenicemi a v jedné je dokonce hospůdka. Na zasněţené úzké silnici do obce Osek jsem vlevo stále pozoroval zapadajícím sluncem osluněný
Humprecht. Je to barokní lovecký zámeček, v jehoţ okrouhlé věţi měla Jitka v roce 2008 výstavu fotografií. V Oseku je barokní kostel P. Marie, ale mně se více líbila vedle stojící stará opravená zvonice zajímavého tvaru pokrytá šindelem. Před 17. hodinou jsem dokončil putování v rodišti Fráni Šrámka, v Sobotce. Z daleka byl vidět goticko-renesanční kostel sv. Maří Magdalény, kde před kostelem je socha sv. Jana Nepomuckého. Hned vedle na náměstí je rodný dům Fráni Šrámka s jeho bustou na fasádě a uprostřed mariánský sloup a kamenné sousoší čtyř českých světců. Je tu mnoho roubených domů soboteckého typu s arkádami. Město je známo
kaţdoročním
pořádáním
festivalu
Šrámkova Sobotka věnovaného českému jazyku a literatuře. Tvořil zde i K.V.Rais, o němţ jsem psal v předešlém deníčku. Celá turistická stezka byla dříve značená červenou barvou; dnes je od Kosti do Sobotky barva změněna na ţlutou. V 17.35 hodin přijel autobus z Prahy do Krkonoš, který mě za 15 minut dovezl uţ za tmy do Jičína; jízdné 30 Kč. Protoţe se mi cesta moc líbila, nabízím tento výlet zopakovat pro ty, kterým fotky moc chybí. Jičín, 12.2.2012
Ivan
P.S. Stejně budu rád, kdyţ mi napíšete vaše nápady či doporučení, kam mám cestovat v příštích dnech. Protoţe např. spoluţák mého mladšího syna Štěpána napsal:
V.K.: Ivane, konečně se objevilo něco, kde to dobře znám. Je příjemné číst od Tebe o Bezdězu (v Bělé jsme se Štěpánem mnohokrát oslavovali naše přátelství), Řípu a Roudnici nad Labem, kde pro změnu žijí tchán s tchýní.
Mail od Lenky P.: Ahoj Ivane. Děkuji moc za všechny krásně zpracované deníčky z tvých cest. Je to krásné počteníčko a cestuji tak alespoň při čtení tvých zážitků z cest po naší krásné vlasti. Všechny tvé deníky mám uložené. Myslím, že budou pro mě velkou inspirací i při mém cestování, které není zdaleka tak intenzivní. Doufám a věřím, že můj čas ještě přijde.
Od Zlatky K.: Ahoj, děkuji moc, jsi prostě železný muž! Neskutečné, co Ty stihneš, zatímco já mám v těchto mrazech nejradši nenáročné procházky a pak si užívám pohodu a teplo domova a odpočinek po pracovním týdnu. Z.
Na svatého Valentýna zpracoval Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2012
