OKENNÍ VITRÁŽE Z MELIC

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Archeologie

Ester Vondroušová

OKENNÍ VITRÁŽE Z MELIC Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Zdeněk Měřinský, CSc. Konzultant: PhDr. Hedvika Sedláčková, CSc.

Brno 2010

Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně a že všechny prameny a literatura, ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne

23. srpna 2010.....................

Poděkování: Touto cestou bych chtěla poděkovat PhDr. Hedvice Sedláčkové, CSc. za cenné rady a čas, který mi věnovala. Paní Kláře Rybářové za propůjčení melického souboru, který je dnes uložen ve Vyškovském muzeu ve Vyškově. Prof. PhDr. Zdeňku Měřinskému, CSc., který se ujal této práce jako vedoucí. Dále bych chtěla poděkovat mé rodině a přátelům, kteří mě podporovali a podporují. Srdečně děkuji.

Obsah

Obsah

Obsah

5

Obsah.......................................................................................................................................... 4  Teoretická část............................................................................................................................ 7 

1. Úvod ........................................................................................................................... 8  1.1. Historie vitráží............................................................................................................. 9 

2. Definování pojmů.................................................................................................... 10  3. Historie hradu Melice ............................................................................................. 12  3.1. Písemné prameny ...................................................................................................... 13  3.2. Dějiny bádání ............................................................................................................ 14  3.3. Popis hradu Melic...................................................................................................... 15 

4. Stručný přehled výskytu okenního skla na Moravě ............................................ 21  5. Umělci a řemeslníci ................................................................................................. 24  6. Středověké hutě....................................................................................................... 25  6.1. Proces tavení ............................................................................................................. 26 

7. Suroviny ................................................................................................................... 28  7. 1. Způsob zpracování skla............................................................................................ 29 

8. Výroba vitráží a barvení skla ................................................................................ 31  8. 1. Definice vitráží......................................................................................................... 31  8. 2. Výroba Vitrail .......................................................................................................... 31  8. 3. Barvení skla.............................................................................................................. 35 

9. Výroba okenního skla ............................................................................................. 40  10. Výroba okenních terčíků...................................................................................... 43  11. Mozaiky.................................................................................................................. 45  Praktická část............................................................................................................................ 46 

12. Vitráže z hradu Melice ......................................................................................... 47  12. 1. Metodika práce....................................................................................................... 47  12. 2. Barevnost vitráží .................................................................................................... 49  12. 3. Rozměry vitráží ...................................................................................................... 56  12. 4. Malba a ornamenty na okenním skle...................................................................... 57   

Obsah

6

Závěr ............................................................................................................................ 63   

Seznam použité literatury a pramenů....................................................................... 66  A/ Knižní publikace ......................................................................................................... 66  B/ Články.......................................................................................................................... 68  C/ Použité internetové odkazy.......................................................................................... 69  D/ Seznam zkratek ........................................................................................................... 70   

Seznam obrazové přílohy ........................................................................................... 72  A/ Kresebné tabulky okenního skla ................................................................................. 72  B/ Fotografické tabulky okenního skla ............................................................................ 74  C/ Kresebné a fotografické plány hradu Melice............................................................. 102  D/ Fotografie vitráží z Žebnic u Plzně ........................................................................... 102  E/ Pokus o rekonstrukci okna na základě dochovaných fragmentů ............................... 102 

Teoretická část

7

Teoretická část

Teoretická část

8

1. Úvod Tématem předložené bakalářské práce jsou okenní skla nalezená na biskupském hradě Melice u Vyškova. Zakladatelem hradu je v písemných pramenech uveden olomoucký biskup Jan VII. Vok (1334 - 1341). Existence hradu je časově vymezena podle písemných zpráv do období mezi rokem 1339 až 1423, kdy byl hrad zničen husity. Výzkum na hradě Melice byl započat v letech 1898 Františkem Vaculíkem a byl ukončen v letech 1938 Janem Zhánělem. Jan Zháněl zpracoval a publikoval celý výzkum o hradě Melice pod názvem „Biskupský hrad Melice I., II., a III.“ (rok vydání 1971). V publikaci „Biskupský hrad Melice III.“ se kromě jiných nalezených předmětů zmiňuje o okenním sklu, které částečně zpracoval. Tato práce se skládá z teoretické a praktické části a je rozdělena do kapitol. V teoretické části se úvodem zmíním o rozdílu mezi pojmy vitráží a vitrájí, připomenu definice tabulového skla, sklomalby a okenních terčíků a uvedu kategorie dutého skla nalezeného v Melicích. V druhé kapitole stručně popíši historii a podobu melického hradu, jeho výzkum a konkrétní výskyt okenního skla. V dalších kapitolách připomenu základní informace o výrobě a barvení skla a o surovinách, ze kterých se okenní skla vyrábějí. V posledních kapitolách přiblížím postup vlastní výroby okenních tabulí a terčíků (kotoučů) a okrajově se zmíním o mozaikách. Hlavním cílem práce je zpracování nálezového fondu z hradu Melice, tj. cca čtyř set kusů fragmentů gotického okenního skla/vitráží, které jsem rozdělila na zlomky z barevného skla s malovanými ornamenty, nezdobené tabulky a kruhové terčíky. Kvůli značné různorodosti materiálu budu nálezy fragmentů vitráží při jejich popisu třídit do následujících kategorií: sklo obyčejné, barevné, malované, kruhové terčíky a okenní vložky/výplně. Při výběru atributů jsem se zaměřila hlavně na barevnost, průhlednost a malbu ornamentů na okenním skle.

Teoretická část

9

1. 1. Historie vitráží Vitráže patří k nádherným dílům středověkého umění, hlavně toho gotického z doby Karla IV. a Václava IV. Jejich počátky můžeme hledat v době, kdy bylo nutné zajistit potřebu přirozeného nebo umělého osvětlení interiéru. Výroba monumentálních obrazů z různobarevného skla nebyla vynalezena až v době gotiky. Kořeny této technologie sahají až do období rozkvětu kultury v oblasti Fénicie (sklo – fajáns), Egypta a hlavně do období pozdní antiky. Z písemných zpráv víme o malbách na okenních sklech už z pozdní antiky. Jde však o ornamentální výzdobu oken malého formátu. Jednotlivé "minitabulky" byly vsazovány do otvorů v masivních olověných deskách. Spojováním těchto kousků skla olovněnými pásky do větších ploch vznikly vitráže. V byzantských kostelech byly zasklené do mramorového rámování. To, co na počátku bylo otázkou technickou, se ukázalo být i lákavou výzvou pro umělce. Umožnilo jim to vytvářet z okenních výplní průhledné obrazy, znázorňující figury, výjevy i ornamenty. V českých zemích byla tato produkce okenního skla zpočátku záležitostí benediktinů. Od 13. století se tato produkce neomezovala jen na benediktinské kláštery, ale začala se uplatňovat i ve sklárnách, které byly ve 13 a 14. století zakládány v lesnatých oblastech po celé Evropě. Malba na okenním skle byla umístěna do interiéru kostela. Pronikání světla skrze barevná skla různých velikostí, tvarů a struktur, spojená do nápaditých obrazců či opatřená mistrnou malbou, působí na diváka dodnes nevšedním dojmem. Dává světu venku nové barvy a pohyb a v interiéru rozehrává škálu barevných odstínů. Výrobní postup vitráží se po staletí nezměnil. Mění se jen jejich využití, které se postupně přesouvá z církevních staveb na feudální sídla, později se vitráže nacházejí i v měšťanských domech (tj. ve veřejných prostorách a domácnostech). Samo sklářství má hluboké kořeny. Za tak dlouhé období prodělalo mnoho změn technologických, funkčních, tvarových a estetických. Je jen škoda, že v našich zemích, zejména na Moravě, bylo tomuto výrobnímu řemeslu a umění věnováno malá pozornosti.1

1

CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D.: Vitráže na Slovensku. 1. vyd. Bratislava, 2006, s. 11.

Teoretická část

10

2. Definování pojmů Slova vitráž a vitrail (vitraj) mají starobylou tradici. Pod těmito názvy si laik může představit různobarevné kousky skla, ale neuvědomí si, že se jedná o pojmy odlišných významů. 2 Slovo vitráž je výraz převzatý z francouzského „le vitrage“ – z původního latinského slova vitrum, což znamená sklo. Je to obecný název pro skleněné okenní uzávěry, respektive i pro dekorativní prvky plochého barevného i nebarevného skla. 3 Vitraj je počeštěný francouzský výraz z „le vitrail“, což znamená dekorativní prosklené (velké) okno, vyrobené jako mozaika s barvených skleněných plošek, z malovaného skla nebo ze skla reliéfně tvarovaného. Je to zvláštní označení, jež bývá používáno jedině pro středověkou historickou malbu na skle, vnímanou jako samostatný umělecký obor. Vitraj je původní středověká technika, která čerpala z technologických možností té doby. Největší rozvoj byl zaznamenán v gotice. 4 Tabulové sklo: je to transparentní stěna, složená z různobarevných a malovaných sklíček, které byly vsazovány do otvoru (dřevěného rámu) oken a spojovány olovněnými pásky. Podle Jeana Lafonda jde „o výtvarnou kompozici barevného průhledného skla“. 5 Sklomalba: název pro zdobení oken, které jsou skládány s barevných a malovaných skel, spojovaných olovněnými pásky. 6 Okenní terče: tato metoda je známá až od 2. poloviny 14. století. Kruhový terčík z čirého skla, výjimečně z barevného skla, byl vyráběn tzv. korunovou metodou. Okenní terče

HENKES, H.E. Glas zonder glans / Glass without gloss. A contribution to medieval and post-medieval archaeology. Rotterdam Papers 9. Rotterdam, 1994, s. 349–351. KORÁBOVÁ, L. Kouzlo vitráží. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2007, s. 1, Diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. PhDr. Radovan Rybář, Ph.D. Viráže. Technika a umění. Průvodce výstavou. Brno : Moravská galérie, únor 1981. 2 KORÁBOVÁ, L. Op. cit., s. 1. 3 KORÁBOVÁ, L. Op. cit., s. 1. LOSOS, L. Vitráže. Praha : Grada, 2006, s. 8. 4 KORÁBOVÁ, L. Op. cit., s.1. LOSOS, L. Op. cit., s. 8. Viráže – technika a umění. Op. cit. 5 Viráže – technika a umění. Op. cit. 6 Viráže – technika a umění. Op. cit.

Teoretická část

11

se zatavovaly do olova a mezery mezi jednotlivými terčíky byly vyplněny tzv. skleněnými okenními vložkami. 7 Na hradě v Melicích bylo kromě okenního skla nalezeno i sklo duté (nádoby), které bylo vyráběno foukanou metodou pomocí sklářské píšťaly. Je zastoupeno dvěma krautstrunky z modrozelené skloviny (podle Z. Himmelové jde o výrobky německých skláren). K importovaným výrobkům je možno přičíst i jednu číšku s nálepy z bezbarvého skla. V melickém souboru ovšem převažuje sklo domácí provenience. Např. číše českého typu, které dělíme na dvě varianty: vysoká a štíhlá nebo nižší a široká (v počtu nejméně jedenácti kusů). Dále jsou v souboru číše s taženými kapkami (v počtu nejméně pěti kusů) a jedna drobná číška s točenými nálepy. Celkem podle Z. Himmelové soubor obsahuje fragmenty nejméně dvaceti nádob. 8

7

SEDLÁČKOVÁ, H. Window glass. Glass in Brno and Moravia CA 1200–1550. Himmelová, Z. Archeologické nálezy skla na moravských opevněných sídel. AH 19. Editor Vladimír Nekuda. Brno, 1994, s. 431–436. 8

Teoretická část

12

3. Historie hradu Melice Gotický biskupský hrad Melice 9 byl postaven na nevysoké ostrožně, která vybíhala nad soutokem dvou bezejmenných potůčků na okraji Drahanské vrchoviny asi 6/7 km severovýchodně od Vyškova, asi 1 km mezi městečkem Pustiměří a obcí Drysicemi. Melice najdeme jen na málokteré mapě. Na vojenské speciálce je označena jako zřícenina „Melnice“ a na katastrální mapě obce Zelené Hory u Vyškova je označení trati „U meleckého zámku“ (viz. příloha). 10

Obr. 1: Mapa okolí. 11

9

Různé označení v písemných listinách – Melici, Meilicz, Meylicz, Mailicz, Maylicz, Melicz, Melycz nebo Melnice. 10 MICHNA, P.J. Ein Steinofen – Luftheizung in der Bischofsburg Melice bei Vyškov in Mahren. Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, řada E, 18/19, 1973–74, s. 211. ZHÁNĚL, J. Biskupský hrad Melice I. Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově, 71, 1967 a, s. 2. 11 Hrady – Melice [cit. 26. září 2009]. Dostupné z: < http://www.hrady.cz/index.php?OID=777&PARAM=2 >

Teoretická část

13

3.1. Písemné prameny Středověká ves Melice je poprvé doložena v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1141. Listinné doklady uvádějí hrady dva, tj. Horní a Dolní Melice. My dnes známe jen jednu zříceninu. O to, o jaký hrad jde, o vysvětlení jména a původu osady Melic se vedou různé polemiky a dodnes se neví, o jaký hrad se vlastně jedná. Snad Dolní Melice byly tzv. opevněním předhradím (podle výrazných zbytků zdiva bylo kamenné) s pěti manskými domky a hospodářskými budovami. Samotný Melický hrad vznikl až mnohem později, protože ve 12. a 13. století Melice náležely k pustiměřskému správnímu obvodu. Zásadní změnu přinesla teprve ekonomická reorganizace olomouckého biskupství ve druhé čtvrtině 14. století., kdy správní středisko biskupských statků na tzv. Malé Hané, starý hrad v Pustiměři na Zelené hoře, začal být příliš nákladným na provoz. Z toho důvodu se biskup Jan VII. Volek (1334 – 1341 byl olomouckým biskupem, nemanželský syn krále Václava II.) rozhodl k výstavbě hradu nového a tím se staly právě Melice. Hrad je poprvé zmiňován v písemných pramenech 17. července roku 1339 jako už hotové středisko správy a manského obvodu v kraji. Jeho purkrabím byl dle písemných pramenů Beneš z Melic. Stavba byla dokončena za éry biskupa Jana VIII. Očka z Vlašimi (1351 – 1364), za jehož působení byla na hradě postavena kaple. D. Menclová dává hrad do souvislosti s prostředím panovnického dvora na základě dedikace kaple, která byla zasvěcena v letech 1358 k poctě „životodárného kříže“. I když jde o hrad moravský, má silné vazby na karlův pražský královský dvůr prostřednictvím osob některých biskupů (např. Jan Volek byl královým nevlastním strýcem). To ovlivnilo podobu hradu, který byl zbudován nákladně a také velmi luxusně zařízen. Tyto skutečnosti se odrazily i na kvalitě hradního opevnění, která byla nižší než v případě starého pustiměřského hradu. Tento závažný nedostatek se projevil v bouřlivém 15. století. Nejprve ekonomické potíže biskupství, vyvolané válkami mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem (bratranci krále Václava), přinutily biskupa Jana Mráze (1398 – 1403), aby užívání Melic zastavil. Katastrofou pro Melice se však staly až války husitské, kdy r. 1423 byl hrad dobyt kališníky a pravděpodobně se načas stal jejich opěrným bodem a útočištěm. Melice byly zničeny pravděpodobně za vlády biskupa Jana Železného. Husitské války přinesly Melicím definitivní zánik v r. 1439, kdy se hrad v písemných zprávách z roku 1448 uvádí od majitele hradu biskupa Pavla z Miličína, jako „opuštěný, vypálený, rozbořený a srovnaný se zemí, jako hromada kamení narovnaných na zemi … kaple hrůzostrašným způsobem zničena … a spálena“. Stejný osud postihl i ves. Správní centrum panství pak bylo olomouckými biskupy natrvalo přeneseno r. 1449 na nově zbudovanou tvrz ve Vyškově.

Teoretická část

14

Melický hrad se v průběhu následujících staletí zcela rozpadl, dodnes z něj zbyly jen nepatrné kamenné ruiny. 12

3.2. Dějiny bádání Výzkum Melického hradu, který byl v držení olomouckých biskupů, byl započat s několika přestávkami už od r. 1898. Výzkum vedl farář František Vaculík z Drysic, který začal kopat na kopci u Pustiměře. Objevil část zříceniny v dnes označených místnostech č. I a II., v nichž našel znak biskupa Jana Očka z Vlašimi a Melice identifikoval. Výzkum pokračoval v letech 1931–1935 pod záštitou Státního památkového úřadu v Brně pod vedením Vojtěcha Procházky a od r. 1935–1938 výzkum vedl vyškovský lékař Jan Zháněl. Tehdy byl odkryt zásyp devíti místností, které tvořily část prostoru hradního jádra. Výzkum nebyl nikdy dokončen, přinesl však bohatý soubor archeologického materiálu, jehož součástí jsou i předměty ze skla – duté a okenní sklo, kroužky a korály. Nálezy jsou časově vymezené na dobu života středověkého hradu, tj. do období od roku 1339 do roku 1423. Nálezový fond byl základně zpracován Janem Zhánělem (1967, 1971), a později některé soubory detailně vyhodnotili Pavel J. Michna (1973 – 74, 1976, 1981) a Josef Unger (1974; železné předměty). Nálezový fond je dnes uložen ve Vyškovském muzeu ve Vyškově. 13

12

HOSÁK, L. a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl – Jižní Morava. Praha : Svoboda, 1981, s 151–152. MENCLOVÁ, D. České hrady. II. díl. Praha : Odeon, 1972, s. 193–194. MUSIL, F. a kol. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Edice A–Z na cesty. Praha : Olympia, 1987, s. 128. PLAČEK, M. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. 1.vyd. Praha : Libri, 1996, s. 233–234. PLAČEK, M. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. 1. vyd. Praha : Libri, 2001, s. 377– 379. ZHÁNĚL, J. Biskupský hrad Melice I. Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově, 71, 1967 a, s. 2–26. ZHÁNĚL, J. Biskupský hrad Melice II. Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově, 72, 1967 b, s. 57–58. Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska. [cit. 20. ledna 2009]. Dostupné z: < http://www.castles.cz/hradmelice/ >. 13 HIMMELOVÁ, Z. Nálezy dutého skla z archeologického výzkumu hradu Melic na Vyškovsku – Das Hohlglas in den archäologischen Funden von der Burg Melice. In: Z pravěku do středověku. Sborník k 70. narozeninám Vladimíra Nekudy – Aus Der Urgeschichte zum Mittelalter. Festschrift für Vladimír Nekuda. Brno, 1997, s. 219. MENCLOVÁ, D. Op. cit., s. 193–194. MICHNA, P.J. Archeologické nálezy z výzkumu hradu Melic na Vyškovsku. Vlastivědný věstník moravský XXVI, 1, 1946, s. 61–62. ZHÁNĚL, J. Op. cit., s. 4–5. ZHÁNĚL, J. Op. Cit., s. 37.

Teoretická část

15

3.3. Popis hradu Melic Výzkumem byla odkryta většina vlastního hradu, který byl přibližně obdélného čtyřkřídlého půdorysu o rozměrech cca 54x31 metrů, s protáhlým dvorem a ohrazenou hradbou silnou až 2.5 metru. Stavba byla stavěna z různě velkých kusů lomového kamene, nepravidelně k sobě skládaných, tedy ani řádkovaným ani vrstevnatým způsobem. Tento způsob lze vidět jen na zdi uvnitř hradu a vnitřní líci obvodové zdi. Vnější líc obvodové zdi nebyl dosud odkryt, a proto nebyly zjištěny ani opěrné pilíře. Obvodová zeď je plynulá a v rozích vázaná, stejně jako zeď tvořící nádvoří. Některé z těchto vnitřních zdí jsou jen přistavěny k ostatním zdem bez vázání. Kámen ke stavě hradu, který se skládá z droby, se nachází ve všech okolních kamenolomech i v blízkosti hradu. Jen pískovec, který byl použit na architektonické články, se v místě nevyskytuje, musel tedy být dovážen z větší vzdálenosti. V nepatrné míře byly jako stavební materiál použity i cihly, bohužel nebylo možné zjistit v kterých místech. Je možné, že cihly mohly sloužit k dodatečnému přezdívání nebo přizdívání (jako např. mezi místností VI a VII). Na vnějších průčelích se uplatňovala i béžová omítaná plocha, což dokládají zbytky omítky na fragmentech okenních tabulek. Obytné místnosti hradu byly kryté dřevěnými stropy, okna měla tvar prostých obdélníků, křížem dělených a portály byly převážně sedlové s rovnými nadpražími. 14 Na hradě Melice bylo odkryto celkem devět místností, což však představuje jen část stavby. Podle popisu Jana Zháněla hrad vypadal následovně (Zháněl 1967 b, s. 39–52, obr. 11): – Do hradu se vstupovalo branou v jihovýchodním průčelí (na plánku označeno jako V.). Z nádvoří, ležícího uprostřed hradu, vedla cesta dlážděná lomovým kamenem se žlábkem uprostřed. Vjezd do hradu byl umístěn značně vysoko v průčelí hradu a z toho důvodu se předpokládá existence průjezdového mostu. Vzhled brány, ani případná existence branky pro pěší, která se často vyskytuje vedle brány hlavní, zůstaly neznámé. Brána však mohla být honosně zdobená podle nálezu dvou článků bohatě profilovaného portálu. – Z vjezdu lze vejít do místností III. nebo VI. Vchod do místnosti III měl zachovanou část kamenného portálu v původní poloze. Do místnosti se sestupovalo dřevěnými schody. Patrně zanikla požárem, což naznačují zbytky popela pod prahem portálu a místy do červena

14

DOHNALOVÁ, P. Středověké sakrální stavby a jejich doklady na moravských hradech. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2006, s. 84–92, Diplomová práce. Vedoucí práce Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. ZHÁNĚL, J. Op. cit., s. 39.

Teoretická část

16

vypálené kamenné stěny. V jihozápadní obvodní stěně se nachází otvor se zachovaným zaklenutím z plochého lomového kamene, nelze však spolehlivě určit, zda se jednalo o okno nebo branku. Jan Zháněl pokládá tuto místnost za strážnici a přiklání se k existenci okna. Půdorys místnosti je čtvercový přibližně o rozměrech 3x2.5 m. Zásyp obsahoval dobrou příležitost ke strafigrafickému pozorování. Obsahoval nejvíce nálezů: např. zbytky skleněných pohárů, skleněných nádob s velkými nálepy i jiného skla, úlomek alabastrové sochy, střepy keramických nádob, úlomky kahánků, různé předměty železné (např. gotické klíče, stavební kování, ostruhy, hrot kopí aj.), pískovcové architektonické články. Nejcennějším nálezem byly zlomky glazovaných gotických kachlů reliéfních i pomalovaných. – Vejdeme-li dále z průjezdu do nádvoří, na levé straně je situována místnost IV, čtvercového půdorysu (přibližně 7x7 metrů). Leží na stejné úrovni jako nádvoří. Na rozdíl od sousedicí místnosti III je položená o celé poschodí výše. Byly zde nalezeny zlomky korodovaného tabulového skla a keramické střepy, dlaždice, několik kamenných úlomků ze čtverhranných oken a část kruhového okna, předměty železné (nože, podkovy a uzdy, železná sekera a srpy (archaického – slovanského tvaru). Na zdivu proti místnosti III byla nalezena zeleně polévaná soška ženy (7 cm vysoká), tři hlavičky s náznakem polychromie a jiné keramické střepy s bílou barvou na lomu a červenohnědé střepy kachlů. Podle Jana Zháněla sloužila tato místnost jako kuchyň. – U průjezdu na pravé straně se nachází místnost VI o rozměrech zhruba 7x11x6 metrů. Tato místnost je oproti místnosti III více zničená, a proto nelze určit, zda existovalo nějaké propojení do průjezdu. Schodiště do místnosti však vedlo z východního koutu nádvoří. Jihovýchodní stěna místnosti (průčelí hradu) je prolomena dvěma okenními otvory. Také protilehlá severozápadní stěna místností vykazuje okenní otvor, který je o něco menší než ve stěně průčelní a směřuje do místnosti VII. V zásypu bylo nalezeno několik fragmentů románských architektonických článků, zlomky gotických kamenných článků příslušejících portálů, čtverhranných oknu a oknu kruhovému a v blízkosti průjezdu bohatě profilovaný mohutný článek hrotitého portálu. Dále zde byly zlomky dlaždic včetně zdobených, železné předměty (hřebíky, podkova, stavební kování, hroty šípů), několik úlomků skla, střepy glazovaných kachlů, bronzový plech a na podlaze dvě kamenné koule dělové a zlomky nádob. Jan Zháněl označil tuto místnost jako sklep. – Naproti místnosti IV přes nádvoří se nachází vchod do místnosti VII, která sousedí s místnosti VI. Vchod do místnosti VII vede směrem od jihozápadu k severovýchodu. Na nádvoří před schodištěm do místnosti VI se našla prohlubeň, která patrně tvořila základ pro

Teoretická část

17

dřevěné schody, které umožňovaly vstup z nádvoří. Místnost, kterou Jan Zháněl interpretuje jako spíž, má půdorys přibližně čtvercový o délce stran zhruba 7 metrů. Vchod do místností vede z nádvoří portálem s lomeným obloukem, jenž byl z části zničen. V jihovýchodní stěně místnosti se nachází okno. Zásyp poskytl značné množství nálezů: keramické střepy z nádob, zlomky skla, kachle prolamované i reliéfní, žlutě nebo zeleně glazované fragmenty figurek mužských i ženských postav z bílé hlíny a malý, černě leštěný džbáneček bez ucha. Na podlaze byly ojediněle nalezeny předměty železné (hřebíky, nůž, motyčka, v blízkosti portálu trojúhelníkový visací zámek, dveřní kování, závěsy a v kamenném portálu byla na svém místě upevněna skoba k zavěšení dveří), architektonické články. Mezi vchodem ze schodiště a oknem do místnosti VII byl vezděn kus románské palmety z opuky. – Místnost VIII sousedící s místnosti VII je největší dosud odkrytou prostorou hradu o rozměrech zhruba 7.5x15.5 metrů. Leží skoro ve stejné úrovni jako nádvoří. Místnost je natolik zničená, že nebylo možno určit dveřní ani okenní otvory. Nebyla také možnost statigrafické orientace a nálezů zde bylo velmi málo: úlomky dlaždic, střepy z nádob, ojedinělý fragment zeleně glazovaného kachle z bílé hlíny, drobné úlomky jemně prolamovaného kachlu, koňské udidlo, ostruha, kousek brousku a četné kusy hnědé, případně do červena vypálené mazanice. Nejvzácnějším nálezem byl neporušený kamenný erb znázorňující stupeň. Kamenná dlažba z průjezdu a přední částí nádvoří pokračuje i sem. – Na protilehlé straně nádvoří je situována místnost IX, jež je obdélníkovitého půdorysu o rozměrech 7x5 metrů a na téměř stejné úrovni jako nádvoří. Místnost je silně poškozená a proto nelze ani v tomto případě určit, kde byl vchod a kde okna. Mezi místnost IV a místnosti IX byla zjištěna komunikace, buď dveřmi nebo oknem. V místnosti byly zjištěny více než metr široké základy obdélníkové stavby o rozměrech 5.5x3 metry. Jan Zháněl vyslovil názor, že se jednalo o základ dřevěného schodiště. Prostor pod schodištěm mohl být používán jako komora, což by vysvětlilo neobvyklé množství keramických střepů. Průzkum této místnosti zůstal bohužel nedokončen. – Místnost I. se nacházela na severní straně hradního nádvoří. Zde od roku 1898 začal provádět výzkum František Vaculík a od roku 1931 pokračoval Vojtěch Procházka. Místnost má půdorys lichoběžníkovitý o délce stran 6.5, 9, 7.5 a 8 metrů. Je částečně zapuštěná pod úroveň nádvoří. Ve stěně severovýchodní je prolomena dvěma okny a v jihovýchodní stěně je okenní a dveřní otvor, který je nezaklenutý a vede do místnosti II. Dveřní otvor měl kamenný portál. V zásypu místnosti byly nalezeny četné gotické architektonické články z portálů dveří i oken a z klenebních žeber. Dále zde byly nalezeny dlaždice,

Teoretická část

18

zbytky omítky červeně, zeleně a žlutě malované, ze železných předmětů to byly hřebíky, háky, klíče. Byly zde rovněž zlomky skla i malovaného a menší množství zlomků režné i glazované keramiky. Tuto místnost Jan Zháněl označil jako kaplanovu ložnici. – S místností I sousedí jihovýchodním směrem na stejné úrovni místnost II o rozměrech 5.5x7.5 metrů, mající ve stěně do nádvoří dveřní otvor. S přilehlou, výše položenou místností VIII nebyla propojená. Nálezy byly podobné jako v místnosti I, ovšem zde nalezl roku 1898 František Vaculík kamenný erb biskupa Jana Očka z Vlašimi. Nádvoří bylo uzavřeno ze zadní (severozápadní) strany zdí, z níž vybíhá směrem do nádvoří obdélníkový výstupek. Byly zde nalezeny takové kamenické architektonické články, jaké z jiných míst na hradě nejsou známé – malovaná klenební žebra, klenební svorník, fragmenty okenních kružeb, kamenný roh polygonu, fragmenty bohatě profilovaného oblouku, četné zbytky malovaného a barevného skla i kousky olova, do níž bývají malovaná okna zasazována, zbytky omítky malované i zdobené gotickým písmem, úlomky mramoru a štuku. Z bohatosti tohoto souboru nálezů se usuzuje, že onen obdélníkový výstupek je základem presbytáře hradní kaple sv. Kříže. V přední části nádvoří se nalezly v suti kamenné architektonické články, mezi nimi části čtverhranného okna, část kruhového okna, dva články portálu se skosenou, půlkruhově vyžlabenou hranou, jiný článek s malbou na povrchu, románskou palmetu, tvárnice s kruhově vykrojeným rohem, na dlažbě několik hrotů šípů, kopí, olovněnou kuličku, tři mince a menší množství keramických střepů. Na nádvoří před místnosti VIII byly nalezeny hroty šípů, střepy z nádob, mezi nimi dno nádoby s pěti otvory. 15

15

DOHNALOVÁ, P. Středověké sakrální stavby a jejich doklady na moravských hradech. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2006, s. 84–92, Diplomová práce. Vedoucí práce Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. MENCLOVÁ, D. Op. cit., s. 193–194. ZHÁNĚL, J. Op. cit., s. 37–52.

Teoretická část

19

Závěr Místnosti I – IX byly prozkoumány do úrovně podlah, prostor kaple na výzkum teprve čeká. Vlastní hrad byl pravidelného obdélníku, který choval uvnitř areálu pravidelně uzavřené nádvoří, kolem něhož jsou ze všech stran místností řazené v jedné řadě vedle sebe. Podlahy místnosti ležely v různých výškách. Na hradě se nepřecházelo po lávkách z budovy do budovy, ale prostor je zde plynulý. Z vnějšku vytvářela stavba jednotné průčelí a celý jeho prstenec byl zakryt jednotnou střechou. Většina oken byla pravoúhlá s kamenným dělícím křížem a byly různé velikosti. Jenom okna v presbytáři kaple byla hrotitá a jedno okno kruhové. 16 V architektonickém stylu se projevoval jak vliv umělců působících na dvoře Karla IV., tak pozdější vliv stavební huti anjouovské z Budína, která ovlivnila dostavbu čtyřkřídlého hradního paláce uzavírajícího nádvoří. 17 Jan Zháněl hrad Melice srovnal na základě pravidelného půdorysu s hrady Karla IV. Kašperkem a Radyní, uzavřené nádvoří podobné tomu v Melicím nalezl na rožmberském hradě Menštejně a Helfenburku, na Václavově hradě Krakovci a na Moravě v Malenovicích (postaven markrabím Joštem ve 4. čtvrtině 14. století). Hrad má do jisté míry i ohlas na některé hrady Přemysla Otakara II. (např. Kamýk nad Vltavou). Domníval se, že hradba splynula s palácem a soudil na základě odkrytého interiéru, že celý vlastní hrad byl stejné výšky s absencí věží. Stavební dispozice přihlížela spíše k pohodlnému bydlení než k obranné funkci hradu. Naproti tomu M. Plaček nevylučuje možnou existenci hranolových věží v jižním a západním nároží. 18 Všechny popsané znaky použité na hradě charakterizují vývoj českého hradu kolem poloviny 14. století. Raná doba Karlova znamenala jeho započetí, pozdní doba Václavova jeho vyvrcholení. Na Moravě je tento umělecký sloh neobvyklý, neboť Morava ležela ve sféře uměleckých vlivů podunajských, případně slezských, a vztah k Praze byl jen vzdálený. 19

16

DOHNALOVÁ, P. Op. cit., s. 84–92. ZHÁNĚL, J. Op. cit., s. 37–52. 17 MENCLOVÁ, D. Op. cit., s. 193–194. MUSIL, F. Op. cit., s. 128. 18 DOHNALOVÁ, P. Op. cit., s. 84–92. PLAČEK, M. Op. cit, s. 377–379. ZHÁNĚL, J. Op. cit., s. 55–56. 19 ZHÁNĚL, J. Op. cit., s. 37–63.

Teoretická část

Obr. 2: Půdorys jádra hradu dle výsledků výzkumu podle Jana Zháněla.

20

Teoretická část

21

4. Stručný přehled výskytu okenního skla na Moravě Středověkému okennímu sklu byla na Moravě věnována menší pozornost než v Čechách. Přesto se ukazuje, že výskyt okenního skla má na Moravě velmi starobylou tradici, neboť zlomky plochých okenních destiček z různobarevného skla se vyskytovaly již ve středohradištního období. Existují doklady o zasklívání chrámových staveb v nejvýznamějších velkomoravských centrech – Mikulčicích i v Starém Městě – Sadech i v Olomouci. 20 V těchto centrech pracovaly i sklářské dílny, které zpracovávaly patrně pro šperkařské účely dováženou sklovinu nebo skleněné střepy. 21 Doklady potvrdily, že mnohé z hutí se neomezovaly pouze na výrobu dutého skla, ale že souběžně bylo produkováno také sklo okenní. 22 Z 11. a 12. století není na Moravě okenní sklo zatím známo. Archeologické doklady zasklívání oken se objevují teprve ve 13. století. Z církevního prostředí jsou známy nálezy tabulek z kostela sv. Benedikta v Krnově - Kostelci (Sedláčková, 2009) a rovněž z Olomouce (Bláha, 2000). Více dokladů pochází ze světského prostředí – z měst Brna, Kroměříže, Opavy a Uherského Hradiště i z hradů Kulatý kopec u Žabčic. Zdejší archeologické výzkumy poskytly přesvědčivé důkazy o zasklívání oken církevních i světských staveb. Okenní sklo ze 13. století se dochovalo jak bezbarvé tak malované. Tak jako v raném středověku i v období přechodu k vrcholnému středověku byly používány do okenních výplní výhradně destičky. 23 Výroba okenních skel se ve 14. a 15. století, v době vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV., rychle rozšířila a technologicky zdokonalila. Umělecko-řemeslná tvorba čerpala po několik desetiletí z Francie a Itálie. Na našem území se ustálil způsob výroby „procédé de Boheme“ (způsob český; foukaná metoda – cylindrová) pro sklo tabulové, barevné, které bylo produkované pro sestavovaní vitráží. Technikou tzv. korunovou bylo zhotovováno sklo duté, tj. skleněné nádoby, okenní terče a zrcadla. 24

20

DRAHOTOVÁ, O. a kol. Historie sklářské výroby v českých zemích. I. díl. Od počátků do konce 19. století. Praha : Academia, 2005, s. 59. 21 DRAHOTOVÁ, O. – HEJDOVÁ, D. České sklo II. Sklo období středověku a renesance 13. století–1. polovina 17. století. Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 1989, s. 10-11. 22 DRAHOTOVÁ, O. a kol. Op. cit., s. 77. 23 DRAHOTOVÁ, O. a kol. Op. cit., s. 60. 24 DRAHOTOVÁ, O. – HEJDOVÁ, D. České sklo I. Sklo období středověku a renesance 13. století–1. polovina 17. století. Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 1989, s. 6. DRAHOTOVÁ, O. – HEJDOVÁ, D. Op. cit., s. 10-11. VONDRUŠKA, V. Sklářství. Praha : Grada, 2002, s. 94.

Teoretická část

22

Kruhové terčíky nastoupily později a přitom poměrně rychle, v průběhu 14. století, a téměř zcela vytlačily starší typ okenního skla. 25 V pražských pramenech je mezi léty 1348–1419 zaznamenáno dvacet sklenářů. Byli uvedeni zejména ti, kteří upravovali sklo do oken, malovali a sestavovali jednotlivé tabulky ve sklomalby – vitraje. To vše svědčí o tom, že sklářské řemeslo mělo své rovnocenné postavení mezi ostatními uměleckořemeslnými obory. 26 V Brně bylo mezi polovinou 14. až počátkem 15. století v písemných pramenech evidováno na 35 sklenářů – „vitreatores, viteatores, fiteatores, phitheatores“, případně německy „glaser“. V letech 1354–1356 je však v Brně uveden „Hainczlinus glaser et pictor“, který měl na objednávku Perharda z Vyškova zhotovit okno pro kostel kláštera minoritů v Brně a není vyloučeno, že tento "Hainczlinus" se podílel i na výrobě vitráží na hradu Melice. 27 Ze současného stavu poznání považujeme naše nálezy raně středověkých okenních destiček (do 13. století) za import ze sousedních sklářských oblastí. Střetávaly se zde také vlivy z jihu, z východu, severovýchodu i ze západu. 28 V současnosti je výskyt okenních skel na Moravě zaznamenán na patnácti 29 lokalitách od raného středověku po závěr gotiky: –

9. století: okenní tabulky z velkomoravské sakrální stavby se nalezly v Mikulčicích okolo třetího kostela (Himmelová, Z. 2000, s. 85–91); ve Starém Městě a Sady u herského Hradiště (Galuška – Sedláčková – Wedepohl, 2009).

–

10. století: Olomouc – Biskupské náměstí č. 1 (Bláha, J. 2000, s. 79–84).

–

2. polovina 12. století: Olomouc – Biskupské náměstí č. 1 (Bláha 2000, s. 81).

–

polovina 13. století: kostel sv. Benedikta v Krnově – Kostelci (Sedláčková, 2009)

–

1250-1275: Brno, náměstí Svobody 17, objekt 547/00, drobný zlomek okenního terčíku (Merta – Peška – Sedláčková 2002, č. kat. I-47, obr. 4.)

–

25

ca 1250-1300: hrad na Smilově hradisku u Prostějova (M Prostějov, nepublikováno)

DRAHOTOVÁ, O. a kol. Op. cit., s. 60 DRAHOTOVÁ, O. – HEJDOVÁ, D. Op. cit., s. 10–11. 27 SEDLÁČKOVÁ, H. Window glass. Glass in Brno and Moravia CA 1200–1550. Nepublikovaný rkp. 28 DRAHOTOVÁ, O. a kol. Op. cit., s. 68. 29 V Brně se nalezly fragmenty okenního skla na různých místech. 26

Teoretická část –

23

poslední třetina 13. století: v Minoritském klášteře v Brně se nalezla skla barevná, bezbarvá nebo s nádechem do zelena i s malbou – švarclotem a na jednom fragmentu tabulky z fialového skla se dochovala část vyraženého kruhového medailonu (asi pomocí razidla) s obloučky na obvodu a dvěma lístky uvnitř (Sedláčková, H., nepublikováno).

–

13.–14. století: Hrádek „Kulatý kopec“, k. ú. Žabčice (Černá, E., s. 161-165; Himmelová, Z., s. 431–436).

–

2. polovina 14. století: v Brně na Mečové 2 z jímky 4 se nalezly tři větší vitráže srpečkovitého tvaru ze smaragdově olovnatého skla a výzdobu tvořili palmety hnědou barvou; v Brně na Náměstí Svobody 9; v Opavě na Kolářské ulici se nalezl větší zlomek okenních terčíků.

–

14.–15. století: na hradě Melice (Zháněl, J., 1967a, 1967b, 1971) se nalezl soubor obyčejných a různobarevných fragmentů okenních tabulek, které byly i malované pomocí šablony – švarclot a okenní terče i se zataveným okrajem; na tvrzi Konůvky v okrese Vyškov (Himmelová, Z., Měchurová, Z., Laurová, D.) se kromě dutých nádob nalezly okenní tabule a terčíky s průměrem 13, 14.5 a 16 cm, tyto terče měly na povrchu stopy po černé malbě – švarclotu; hrad Šternberk u Telče; hrad Skály. Okenní terče z kláštera v Dolanech u Olomouce (zaniklého za husitských válek). Fragmenty okenních terčíků z odpadních jímek, které měly v průměru až 18 cm, byly nalezeny v Brně na Dominikánském náměstí 12, Dominikánské 15 a Starobrněnské 5.

–

1. polovina 15. až polovina 16. století: soubor drobných fragmentů okenních terčů se zataveným nebo svinutým okrajem do dutiny pochází ze studny na Petrově v Brně (přesně je chronologicky nebylo možné určit).

–

2. polovina 15. až závěr 15. století: velký soubor okenních terčů pochází např. z Olomouce, z jímky u městské latinské školy; ze studny a jímky dominikánského konvetu; z Opavy Kolářské ulice a z Brna na Dominikánské 3 je soubor terčů a trojúhelníkovité výplně.

–

v závěru gotiky (na začátku 16. století): ojediněle se setkáváme i s terčíky s optickým dekorem žeber, které byly doloženy na hradě Cvilín u Krnova. 30

30

DRAHOTOVÁ, O. Op. cit., s. 59–60.

Teoretická část

24

5. Umělci a řemeslníci Už v písemných pramenech raného středověku se objevuje pojem „vitrearii“ nebo „vitrifactores“, který byl používán také pro výrobce skla, ne jenom pro jejich zpracovatele. Později se objevil termín „fenestrarii“, což znamená okenáři. Sklenáři se dělily na dvě skupiny – ti, co sklo sázeli v okna „vitra parnas“, malovali je a rýsovali, a skláře, kteří vyráběli sklo tabulové a duté. Malíři a skláři se nazývali podle písemných pramenů vitreator et pictor. Naše prameny uvádějí i název sklenář „Glaser“, které je totožné se sklářem „Glasmacher“. Označuje se jím očividně, že výroba skla byla v nejstarších dobách nejen spojena s prodejem, ale i se zasazováním skla. Řemeslníci nepracovali jenom v klášterech, ale i na velkých panovnických dvorech a falcích. V klášterech se tehdy pěstovala řada uměleckých řemesel, nazývaných „artifices“, tj. psaní a malba knižní a desková, se kterými byli obeznámeni adepti – řemeslníci. Od 11. a 12. století malíři skla užívají titul „magister“ a představovali již samostatné řemeslo. Rovněž si mohli najímat a vychovávat obvykle na tři roky jednoho pomocníka neboli tovaryše a „robence“ neboli učně. V období stavebního ruchu byli tito „vitreatores“ činní hlavně v městských aglomeracích, kde zhotovovali vitráže. Ve 13. a 14. století vznikají už specializovaná řemesla. Tito umělci cestovali za zakázkami po různých místech střední Evropy. 31

SEDLÁČKOVÁ, H. Window glass. Glass in Brno and Moravia CA 1200–1550. Nepublikovaný rkp. 31 LNĚNIČKOVÁ, J. Sklářští mistři - „vitreatores“ na středověkých stezkách. In:Glas ohne Grenzen. 1 band. Schriftenreihe des Glasmuseums Frauenau, 2001, s. 146–152. LOSOS, L. Vitráže. Praha : Grada, 2006, s. 24–26. MAREŠ, F. České sklo. Příspěvky k dějinám jeho až do konce 18. století. Roč. II., tř. 1, č. 1. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. 1893, s. 8–9. WINTER, Z. Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a XV. století. Praha : Česká Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906, s. 499.

Teoretická část

25

6. Středověké hutě Středověké sklářství sahá až do závěru raného středověku, kolem 2. poloviny 12. století. Vyvrcholením rozvoje domácího sklářství se staly kolonizační tendence českých panovníků a feudálů ve 13. století. V lesnatém prostředí si zakládali malé tzv. lesní sklárny, které zde nacházely dostatek dřeva. 32 Sklářská výroba byla soustřeďována hlavně do klášterů, které nebyly jenom centry duchovními, ale rovněž centry kultury a vzdělanosti. Středověké hutě se seskupovaly podle jisté organizační struktury: centrem byly nejčastěji hutě mateřské, které se dělily na tři části – výrobní, provozní a obytné a okolo nich se seskupovaly hutě menší, dceřiné. Podle Olgy Drahotové se pravděpodobně dceřiné sklárny oddělily od mateřských skláren v době zhoršení podmínek. 33 Starší hutě ze 13. století byly jednoduší, technický vývoj nastal teprve ve 14. a 15. století. Středověké sklárny měly dřevěnou nadzemní konstrukci. Ve vybavení mateřských skláren tvořila výrobní jednotku baterie složená ze tří pecí. 34 Největší pec sloužila jako tavicí, zbylé dvě byly menší a jejich funkce byla pomocná - sloužily k fritování (předtavení) skloviny a k chlazení hotových výrobků. Starší pece byly většinou kruhového půdorysu, postavené z kamene a jílu a měly kupolovitě zaklenutou horní část ze zdusaných žárovzdorných jílů. V horní části byly různě velké a podle potřeby odlišně tvarované pracovní nebo manipulační otvory s hliněnými uzávěry. Mladší pece byly větší a protáhlejší, tzv. vanové. Kromě pecí se v areálu hutě nalézaly i jiné objekty, jako např. odpadní haly, hliníky, a také různé přístřešky pro uchování surovin a výrobků. 35

32

DRAHOTOVÁ, O. a kol. Historie sklářské výroby v českých zemích. I. díl. Od počátků do konce 19. století. Praha : Academia, 2005, s. 76. LANGHAMER, A. Legenda o českém skle. Zlín : Tigris, 1999, s. 16. VONDRUŠKA, V. – LANGHAMER, A. České sklo. Tradice a současnost. Nový Brod : Crystalex, s. 11. 33 DRAHOTOVÁ, O. a kol. Op. cit., s. 109–114. 34 U nás se ve 14. a 15. století používaly tavicí pece typu horizontální vícekomorové pece. 35 DRAHOTOVÁ, O. a kol. Op. cit., s. 109–114. LANGHAMER, A. Op. cit., s. 16.

Teoretická část

26

6.1. Proces tavení Ve středověku se používal tavicí proces vícefázový. Dle popisu Agricoly byl ve vícefázovém procesu sklářský kmen nejprve ztavován při nižších teplotách v pomocných, tzv. fritovacích pecích. Vzniklá nehomogenní opakní hmota tzv. frita byla po zchladnutí nadrcena a opakovaně přetavována v hlavní tavicí peci. Rozměry tavící komory umožňovaly tavit a zpracovávat sklo současně ve dvou masivních pánvích, které se vkládaly před zapálením ohně dovnitř manipulačním otvorem, umístěným v týlu pece. Otvory byly kryty hliněnými krycími destičkami. Mimo pánví byly používány i malé tavící pánvičky – tyglíky, které byly stejně jako pánve zhotovené ze žárovzdorných jílů. Tyto pánvičky sloužily pravděpodobně k přípravě jinobarevného, obvykle modrého skla. Tento tyglík je v peci často umístěn v mezerách mezi velkými pánvemi, aby se z něho dalo nabírat ze stejného otvoru jako z hlavní pánve. K výrobě byly používány i dřevěné formy, formy keramické, později kovové. Hotové výrobky byly ukládány do velkých chladících keramických nádob do chladící pece. K utavení skla je zapotřebí teploty okolo 1000–1300 °C; při nižších teplotách kolem 750 °C sklářský kmen pouze sintruje a nedosahuje tekutého, skelného stavu, a tím vzniká tzv. frita. 36 Sklovina na výrobu okenního skla pro biskupský hrad Melice mohla vzniknout v několika sklárnách, doložených pro tuto dobu písemnými prameny. Již od 2. poloviny 13. století pracovala sklárna ve Sklenově u Hukvald, která je uvedená v roce 1294 s tím, že výsady udělil olomoucký biskup Bruno (1245-1281) a v roce 1354 tyto výsady potvrdil biskup Jan VIII. Očko z Vlašimi (1351-1364) (Hetteš 1958, s. 29, obr. 16 č. 2 ). Další sklárna je známá rovněž z panství olomouckých biskupů ve Sklené (Glaseldorf) u Svitav (Hetteš 1974, s. 254) z roku 1320 a poslední zatím známá je uvedena k roku 1252 v soupisu majetku cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou, avšak pořízeném až v roce 1407 (Hetteš 1958, s. 29, obr. 16 č. 18). Sklárna světských vlastníků existovala ve Skleném u Křižanova, neboť v roce 1368 daroval ves tohoto jména markrabě moravský Jan Jindřich (1322-1375) Ježkovi a Vznatovi z Křižanova (Hetteš 1958, s. 29, obr. 16 č. 12).

36

DRAHOTOVÁ, O. a kol. Op. cit., s. 30, 116–119. FRÝDA, F. Archeologie a historie skla. [cit. 20. ledna 2009]. Dostupné z: karant.pilsnerpubs.net/downloads.php?id=167 VONDRUŠKA, V.Op. cit., s. 30–31. VONDRUŠKA, V. Op. cit., s. 41–42.

Teoretická část

27

S největší pravděpodobností byla sklovina odebírána ze Sklenova u Hukvald, neboť v souvislosti s ní i s hradem Melice je uváděn biskup Jan VIII. Očko z Vlašimi. Existence dalších skláren by mohla být zjištěna terénními průzkumy kopcovitých a zalesněných území na Moravě. Samotná výroba vitrážových oken – jejich sestavení podle předem nakresleného vzoru z dovezených větších tabulí – probíhala až na místě. Výroba melických oken mohla být zadána dílně sklenáře a malíře Heinczlina z Brna, u kterého později objednal Perhard z Vyškova výrobu okna pro brněnský klášter minoritů. 37 Takovýchto dílen pracovalo na Moravě pravděpodobně několik.

37

BENDA, K. a kol. Od Velké Moravy po dobu Gotickou. Dějiny uměleckého řemesla a užitého umění v Českých zemích. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Lidové Noviny, 1999, s. 96–97. SEDLÁČKOVÁ, H. Window glass. Glass in Brno and Moravia CA 1200–1550. Nepublikovaný rkp.

Teoretická část

28

7. Suroviny Ve středověku se ve střední Evropě sklovina tavila podle receptury mnicha Theodoricha ze dvou částí bukového popela a jedné části dobře vypraného křemičitého písku. Z archeologických nálezů víme, že sklovina byla bezbarvá. Slabě žluté, hnědé nebo zelené zabarvení jí dodávaly neodstraněné kysličníky kovů, nejčastěji železa. Tato sklovina se souhrnně nazývá lesní nebo horské sklo. Použitím oxidu kobaltu byla sklovina záměrně barvená do modra. Česká sklovina patřila do skupiny skel křemičito-draselno–vápenatého složení, typického pro střední Evropu. 38 Základní sklářské komponenty jsou tři, a to: 1. drcený křemen (oxid křemičitý, SiO 2 ), získaný z přírodního křemene a křemenného písku. 2. dřevěný popel (bukový popel), později i potaš neboli salajka 39 (uhličitan draselný, K 2 CO 3 , jehož prostřednictvím se do skla dostávali alkálie, hlavně oxid draselný). Tato složka nahrazovala ve střední Evropě popel sodného složení, používaný ve středomořské oblasti. Účelem obou bylo snížení tavné teploty křemíku. 3. vápenec (oxid vápenatý, CaO – často 25–26 %) Příprava sklářského kmene byla jednou z nejdůležitějších činností, protože na jeho chemické skladbě závisela kvalita skla. Křemen, který se používal na tavbu, musel být co nejčistší, s minimem železitých příměsí a také jemně nadrcený. 40

38

BENDA, K. a kol. Od Velké Moravy po dobu Gotickou. Dějiny uměleckého řemesla a užitého umění v Českých zemích. Praha : Nakladatelství Lidové Noviny, 1999. JIŘÍ JANSA [cit. 20. ledna 2009]. Dostupné z: < http://www.glass-design.ic.cz/historie.sklarstvi,art,deco.html >. MORANT, de H. Dějiny užitého umění. Praha : Odeon, 1983, s. 266. VONDRUŠKA, V. Sklářství. Praha : Grada, 2002, s. 91. 39 Salajka – potaš nahradila sodu, kterou používali Benátčané. Čeští skláři tak chtěli vyrovnat kvalitu skla. 40 DRAHOTOVÁ, O. a kol. Historie sklářské výroby v českých zemích. I. díl. Od počátků do konce 19. století. Praha : Academia, 2005, s. 30, 116. HETTEŠ, K. Sklářství. In: Nový, L. a kol.: Dějiny techniky v Československu do konce 18, století. Praha : Academia, 1974, s. 257.

Teoretická část

29

7. 1. Způsob zpracování skla Příprava sklářského kmene spočívá v rozdrcení surovin, jejich smíchání ve správném poměru a tavení v peci. Křemičitý písek a alkálie byly získávány z popela tvrdého dřeva a z kapradin. Celý proces, a hlavně tavení kmene, vyžadoval zkušenosti a praktické znalosti. Záleželo hlavně na čistotě surovin, teplotě pece, vzduchu v peci, na působení kouřových plynů a postupu při chlazení produktu. Nejnáročnější prací bylo čeření skla a barvení kmene. V menších hutích se hlavně fritovalo, a to tak, že se nejprve natavil čirý kmen na fritu, která se následně roztloukla, a poté se k ní přidaly barvicí přísady a znovu se opět protavila. Tímto procesem se snížila spotřeba tepla a zároveň byla zachována čistota barevných tónů středověkých skel. Jako tavidlo sloužily alkálie z bukového popela, tedy potaš (uhličitan draselný). K tomu, aby se zlepšilo protavení, sloužilo několik přídavků obyčejné soli, která současně vázala železité nečistoty (její vyšší obsah však snižoval průhlednost skla). Rovněž obsah vápna (oxidu vápenatého) pomáhal sklo čeřit. Zajímavý je přídavek popela z kapradí – patrně obsahoval také draselné tavidlo. 41

Skláři při výrobě skla používali různé nástroje a formy. Nejdůležitějším nástrojem každého skláře byla sklářská píšťala 42 , která sloužila na foukání skla. Měl ji vždy u sebe. Jedním koncem sklář nabíral sklo a druhý konec sloužil k foukání. Píšťaly byly různě velké a měly i různý průměr. Mezi dalšími sklářskými nástroji se používaly např. vyštipovací a olamovací kleště, nůžky, nůž, nálepníky, sekáčky, žhavý železný drát nebo tyčinka, vylamovací želízka, ocelové čepele, válcovací strojek, protahovák, pajky, sklenářská kladívka na montáž, dřevěné hladítko, ocelové skoby a olovněné nuty. 43

41

LOSOS, L. Vitráže. Praha : Grada, 2006, s. 31–32. Doložena v 1. století př. n.l., kdy Řím získal ze Sýrie tajemství výroby skla prostřednictvím sklářské píšťaly. Byla známá už starým Féničanům, vyrobena pravděpodobně z keramické trubice z pálené hlíny. 43 LOSOS, L. Op. cit., s. 30, 39, 49, 55. HETTEŠ, K. Sklářství. In: Nový, L. a kol.: Dějiny techniky v Československu do konce 18, století. Praha : Academia, 1974, s. 256. VONDRUŠKA, V. Sklářství. Praha : Grada, 2002, s. 45. 42

Teoretická část

Obr 3: 1 – sklářská huť v Agricolově knize De re mettalica libri XII z roku 1556. 44 2 – v českých zemích patří k nejstarším vyobrazením postava skláře s píšťalou v ilustraci Mandevilova rukopisu z počátku 15. století. 45

44 45

VONDRUŠKA, V. – LANGHAMER, A. České sklo. Tradice a současnost. Nový Brod : Crystalex, obr. 18. LANGHAMER, A. Legenda o českém skle. Zlín : Tigris, 1999, obr. 17.

30

Teoretická část

31

8. Výroba vitráží a barvení skla Vitrážnictví je náročnou uměleckořemeslnou disciplínou, která se skládá z několika pracovních postupů, rozčleněných do fází. Jednotlivé pracovní postupy vykonávají různí odborníci – specialisté. 46 Velkou zásluhu na rozšíření skla v českých zemí mají především Židé 47 a benediktínský řád (6. až 12. století). Nejstarší psaná zmínka o skle v Čechách je spojena s osobou 8. opata sázavského kláštera a benediktinského mnicha Reginarda z 11. století. Zmiňuje se o něm Kosmas ve své kronice z roku 1162. Není však jisté, jestli Reginard uměl vyrábět mozaiky, anebo vitráže. Sklářský historik František Mareš i další badatelé se domnívají, že nejspíše vyráběl vitráže. 48

8.1. Definice vitráží Techniku vitráží definují tři základní složky – sklo, olovněné spoje a malba. Sklo jako výplň okenního otvoru je zároveň nositelem barvy (buď jako zbarvené ve hmotě, anebo malba na skle). Olovněné spoje spojují sklené segmenty a zabezpečují jejich stabilnost v lineární kompozici zobrazení. Malba ovlivňuje hustotu pronikajicího světla a spoluvytváří zobrazujicí složku. 49

8. 2. Výroba vitráží Jestliže tehdejší umělci chtěli vyrábět vitráže, museli znát kromě výroby skla (různobarevného plochého skla) i techniky barvení skla. Teprve potom byla zabarvená tabulová skla zpracována dále. Podle předem připraveného nákresu se z tabulí vyřezávaly příslušné tvary a spojovaly se olovněnými proužky v barevnou kompozici, barevnou mozaiku, která měla abstraktní nebo geometrické vzory, figurální či ornamentální, nebo i monumentální

46

CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D.: Vitráže na Slovensku. 1. vyd. Bratislava, 2006, s. 19. Tj. o židovskou existenci se dozvídáme od arabského obchodníka Ibrahima ibn Jacoba z roku 965. Židé, jenž s metodou výroby skla přišli do styku už ve starověku, šířili dál toto řemeslo po Evropě na začátku středověku. 48 HETTEŠ,K. Bohemian medieval glass. Czechoslovak glass review. Praha : Czechoslovak glass works national Corporation, 1958, roč. 13, s. 2–7. 49 CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D. Op. cit., s. 11. 47

Teoretická část

32

malbu, která pak byla v detailech doplněna kresbou švarclotem. 50 Vitráž ale nemusela být vždy barevná. O postupu výroby vitráží se dozvídáme z díla „Schedula diversarum artium“ od středověkého mnicha Theophila z 10. století, v XVII. kapitole. Tato kniha zachycuje různé postupy sklářské výroby té doby. Popisuje nejen tavení skla, ale také jak si umělci nejprve vykreslili obrazovou kompozici okna na křídový rovný podklad s ohledem na kontury, jak si označovali barevnost jednotlivých ploch číslem a zkratkou barev. Na tento podklad se položilo sklo příslušné barvy a podle obrysu se potom ořezalo žhavým železem. Po položení všech skel se provedla kresba linií a vystínování speciální černou barvou (švarclotem). Nakonec umělci spojili všechny jednotlivé díly v jeden celek olovněnými páskami. 51

8.2.1. Výroba okenní tabule Na skla pro vitráže, které bylo technicky náročnější zhotovit, se používaly nejčastěji dva druhy plochého skla – antické a katedrální. Antické sklo se vyrábělo vyfouknutím válce z barevné skloviny, válec byl podélně rozstřižen a postupně narovnán za stálého nahřívání. Tabuli potom položili na tzv. roztahovací kámen a vyrovnali ji do roviny. Ze vzniklých tabulí skla příslušné barvy se potom sestavovaly vitráže. Ve středověku ze žhavé skloviny nedokázali odstranit škváru a rovnoměrně ji rozdělit. Skleněné tabule byly tak skvrnité, vytvářely odstíny, obsahovaly bublinky a byly hrbolaté. Takové sklo lomilo světlo a vytvářelo specifický účinek rozptýleného světla. Nedokonalosti, které se na tomto skle objevují, dávají materiálu větší citlivost hmoty a omezenou průhlednost. 52 Při katedrálním postupu se roztavená sklovina vylila na rovný podklad a roztírala se stěrkou nebo se kovovým válcem válcovala do plochy. Proto tabule nejsou rovné, mají vrásněnou povrchovou strukturu a nerovnou tloušťku. 53

50

DRAHOTOVÁ, O. a kol. Historie sklářské výroby v českých zemích. I. díl. Od počátků do konce 19. století. Praha : Academia, 2005, s. 104–106. Viráže – technika a umění. Průvodce výstavou. Brno, únor 1981. 51 DRAHOTOVÁ, O. – HEJDOVÁ, D. České sklo I. Sklo období středověku a renesance 13. století–1. polovina 17. století. Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 1989, s. 12–14. 52 CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D. Op. cit., s. 13. VONDRUŠKA, V. – LANGHAMER, A. České sklo. Tradice a současnost. Nový Brod : Crystalex, s. 41. 53 CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D. Op. cit., s. 14.

Teoretická část

33

8.2.2. Výtvarný návrh a předloha Samostatným uměleckým procesem je návrh a malba. Řemeslník či umělec si nejprve připraví skicu, na kterou si rozvrhne celou kompozici. Teprve potom si načrtne barevnou skicu v určitém měřítku. O její barevné skladbě nám přináší informaci kvašová nebo temperová skica. Tuší si následně zakreslili umělci rozvržení a průběh spojů. Nakonec si z hotové skicy vytvořil karton, jenž byl přesným návrhem budoucí vitráže ve skutečných rozměrech a barevných odstínech. Při návrhu vitráže musel umělec z technického hlediska vše prokonzultovat s architektem odpovědným za celkové řešení interiéru, aby mohl navrhnout nosnou konstrukci, její povrchovou úpravu i vhodný materiál. Hotový karton byl nakonec překreslen na přesný technický výkres, který sloužil k přípravě konstrukcí, olovněných spojů, k přípravě šablon pro nařezání skla a rovněž jako pracovní podklad pro sestavení vitráže. Umělec si pořídil ještě dvě kopie, z nichž jedna byla vyhotovena na silnějším materiálu (pro přípravu šablon). 54

8.2.3. Zhotovení šablon a jejich využití Použije se poslední kopie na pergamenu nebo kůži, která poslouží k zhotovení šablon. Nejprve se obtáhne slabě kopírovaná kresba, která je pomocí šablonových nůžek (se zdvojenou čepelí) rozstříhána podle překopírovaného schématu olověných spojů na jednotlivé tvary skel. Místo nůžek se může používat i šablonový nůž se dvěma břity. Vystřižený kus si potom umělec označil číslem a zkratkou barvy. Šablony nesloužily jenom k vyříznutí přesných tvarů skel, ale také k jejich identifikaci při sesazování. A proto se k jednotlivým nařezaným sklům vždy ponechávají šablony, které ještě umělec zkontroluje a porovná se sesazovacím výkresem, a to jak v obrysu tvaru, tak i v označení, které opět porovná s kartonem. 55

54 55

LOSOS, L. Vitráže. Praha : Grada, 2006, s. 44–45. LOSOS, L. Op. cit., s. 45–46.

Teoretická část

34

8.2.4. Výběr skel pro malbu Skla, určená pro kresbu nebo malbu, by neměla mít žádný reliéfně zdobený povrch a měla by být hladká, bez šlír a kazů, které by mohly linii kresby deformovat. 56

8.2.5. Řezání skla Vybrané barevné skleněné tabule je zapotřebí nařezat do požadovaných tvarů skleněných segmentů. Středověcí skláři sklo řezali tzv. opukáváním, a zjišťovali tak vlastnosti skla. Provádělo se to pomocí přiložením žhavého železného drátu nebo tyčinky k povrchu skla, čímž ve skle vznikala rozšiřující se trhlina a sklo tím pukalo. Rovných puklin dosahovali tím, že nejprve vyryli do povrchu skla rýhu pomocí ostrého křemene a to vyvolalo soustředěné pnutí, které pak při prudkém ohřevu vedlo k puknutí skla v celé jeho tloušťce. Opukáváním se oddělovaly jenom hrubé tvary, ty složitější tvary byly vylamovány nebo vyštipovány s pomocí tzv. vyštipovacích kleští, popřípadě želízky, a později se začali používat i zobákovité kleště. Pro sklenáře byla důležitá příprava, uměli zpracovávat jak podle předloh, tak i podle vlastního návrhu. 57

8.2.6. Skládání skel do olova Skládání vitráži je považováno za vyvrcholení celé práce. Po vypálení malovaných skelných segmentů dochází k jejich vlastnímu sestavení. Ze zásoby byly vybrány hrubé kusy barevných skel. Potřebné tvary umělci vyřezali (opukali) do základních obrysů. Do konečného tvaru skla se opracovalo vyštípáním. Jednotlivé tabulky byly složeny a opatřeny malbou. Pak se „na sucho“ složená vitráž rozebrala a malba se vypálila v pícce, kde vznikaly i nějaké ztráty, které byly ihned nahrazovány. Skla s vypálenou malbou se opět složila na dřevěné desce s kovovými lištami připevněnými na předním a bočním okraji, na kterém se rozložil technický výkres, do hrany se zatlačila obvodová olovněná páska a její opačná drážka se rozevřela a zasunuly se skleněné segmenty. Mezi ně se zasunuly spojovací pásky, které byly přeříznuté na potřebnou délku, jejich křídla se na koncích stlačila a zastrčila do obvodové pásky platů. Mezi spojovací pásky se přidávaly další segmenty, dokud nevznikla celá plocha platu. Spoje

56

LOSOS, L. Op. cit., s. 48. CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D. Op. cit., s. 15. LOSOS, L. Op. cit., s. 48–49. 57

Teoretická část

35

se letují spojkou, které obsahují cín, jenž spoj zesílí. Při výběru olovněných pásků zpravidla platí, že čím je rozměr větší, tím se volí větší rozměr profilu, protože olovněná síť je neoddělitelnou součástí kompozice vitráže, a tedy i její šířka se volí z výtvarného nejen technického hlediska. Olovněné pásky jsou měkké, a proto se dají tvarovat podle obrysů skleněných segmentů, a též se lehko spojují pájením, neboť mají nízký bod tavení. Příprava olova byla různá a to podle ornamentů a velikosti vitráže. Síť je vytvořena z olovněných pásků, které mají průřez tvaru písmena H. 58

8. 3. Barvení skla Malba na skle patří k velmi starým technikám zušlechťování skla. Barvení skla umělci sloužilo k zakrytí vad skla, k nimž docházelo ve sklářských hutích při výrobě. K této technice patří i spojování různobarevných kusů skla a tvorba skleněných mozaik. 59 Barvy na sklo rozlišujeme podle povahy a užití na: - barvy krycí, které jsou neprůhledné a zcela zakrývají charakter skla - barvy transparentní, což jsou barevné lazury - barvy ploché, které se používají při malbě na ploché sklo, jimiž lze malovat sytě i transparentně a slouží i k modelaci stínováním, tzv. vysvětlováním. Tyto ploché barvy jsou založené na principu rozptýlené barvící substance v tavidle. 60 To slouží k tomu, aby se barvivo rovnoměrně rozptýlilo v barevné vrstvě a zajišťuje jeho spojení se sklem, má tedy i funkci pojidla. 61 Malba na skle horkou technikou (tj. vypalováním) se začala používat okolo poloviny 11. století v Porýní. První barvou, používanou pro malbu na skle byla konturová čerň (zv. švarclot) 62 . Jde o černou zapalovací barvu, která nabíhala do hnědavého až do hnědočerného zabarvení, případně do šedého, zeleného nebo tmavofialového odstínu, a to podle způsobu přípravy, podle složení a podle teploty, kterou byla do skla zapalována. Jako pojidlo pro

58

CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D. Op. cit., s. 17–18. LOSOS, L. Op. cit., s. 53. 59 KAFKA, L. Malované na skle. Lidové podmalby. Praha : Lika Klub, 2005, s. 7. 60 Tavicí substanci tvoří hlavně oxidy kovů (železného nebo měděného) a tavidlo představuje měkké olovnaté nebo boraxové sklo. 61 LOSOS, L. Op. cit., s. 71–72. 62 Čerň se připravovala z jemného drceného skla, oxidu olovnatého a barevných přísad (železných nebo měděných okují - oxidů - a cínového popela nebo přepálené rtuti, způsobující zabarvení do fialova), pomletých na jemný pigment, tavidla (např. tavidlo složené ze stejných dílů boraxu, suříku a skleněného prachu).

Teoretická část

36

malbu se používal například ocet, víno, moč, levandulový olej nebo arabská guma. Jako malířské náčiní se používal tchoří štětec nebo rákosové péro. Po zaschnutí kresby se sklo položilo do izolační vrstvy páleného vápna nebo křídy a popela na železné desce a vše se vložilo do vypalovací pícky, kde se dosáhlo slinutí kresby s povrchem skla při teplotě kolem 400–600 °C

63

. Tím se tavitelný pigment spojil s měknoucím, tedy již

lepivým povrchem skla. 64 Ke krycí kresbě se používala jak lazurní modelace (tedy nanášení průsvitných polotónů, které vytvářejí světla, stíny a kontury na dílcích skla a dodávají jim odlišné zbarvení), tak rytí, poškrabování či vytírání ostrými dřívky nebo krátce zastřiženými štětci s tuhými štětinami (prasečími). Lazurní modelace může mít odstín od „vodového tónu“ až po opakní odstín, dosahuje se lavírováním, to znamená rozléváním barvy do průsvitných lazurových polotónů. Vedle hutných a zcela kontrastních čar se používaly polotóny, které byly nanášené zředěnou barvou na celou plochu skla, z níž pak byla vytíraná světla, a výrazné stínování, vznikající šrafováním různé hustoty. Pro toto zeslabování barevné vrstvy až na čiré sklo se používá výraz „vysvětlování“. Kresba, která se prvně nanášela na vnitřní straně skla, se později rozšířila i na vnější stranu, kam byly zprvu nanášeny jen akcenty a později se už začaly modelovat obličeje a v dalším vývoji se nasazovala jak v plochách, tak i v liniích a v konturách žlutostříbrná lazura (od 14. století). Na středověkých sklomalbách jsou typické dvě až tři základní vrstvy, přičemž každá nová vrstva se následně vypálila. 65 V době, kdy se začaly používat tzv. kabinetní malby 66 , se konturová čerň používala jen na základní konturovou kresbu, většinou v hladkých prostých liniích. Tato technika byla později dominantní v tzv. grisaillové malbě 67 . Byla užívána v nejstarším, románském období pro znázornění složitých geometrických ornamentů nebo velkých figur. Častěji se používala

63

Řada barviv při vyšších teplotách nad 600 °C by změnila popř. zcela ztratila svou barevnost. CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D. Op. cit., s. 15–16. LOSOS, L. Op. cit., s. 70. 65 CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D. Op. cit., s. 16. LOSOS, L. Op. cit., s. 70. 66 Tj. malba pestrými barvami na čirém skle a v malých formátech, osazované ve středu okenní plochy v interiéru. Tato malba byla odvozena od malby monumentální 67 Grisaille (z franc. Gris, šedý) je technika malby užívána od gotiky za použití černé a hnědé hmoty. Skla jsou větší, obrysy hlavy netvoří vždy olovněné pásky, kresba je ladnější a jemnější. Malíř jenž zbarvuje sklo si pohrává s průhledem a vytváří stíny a světla. 64

Teoretická část

37

grisaillová malba na oknech ze 14. století, a to nejen na okrajových pásech, zdobených často lineárními rostlinnými motivy, ale i na základních plochách.68 Okno, jenž mělo ve 12. století za úkol osvětlovat interiér, změnilo ve 13. století účel. Mělo nejen osvětlovat, ale také zdobit a námět měl poučovat. Jednodušší byly motivy ornamentální s úponky, květy a palmetami. Ve 14. století se začaly objevovat kompozice architektonického rámce. Buď byly okraje zdobeny drobnými figurálními motivy, anebo byly orámovány v celkové kompozici díla. Tyto figury mají charakteristickou postavu, jsou spíše zemité, s relativně velkými hlavami, krátkými krky a velmi hmotnými těly, které působí živým dojmem. Ve vrcholné gotice převládaly figurální postavy ze starého a nového zákona. 69 V době římské a ještě ve středověku bylo barevné sklo hodně tmavé, kvůli síle skla (2–4 mm) a špatným dávkám přidané barvy. Skláři nebyly schopni do konce 15. století vyrobit stejnorodé průsvitné červené sklo a od 12. století si vypomáhali tzv. přejímaným sklem (červené vrstvené sklo), které bylo ve středověku doménou německých sklářů. Informaci o této výrobě, nikoliv však o receptuře, podává ve svém pojednání o výrobě skleněných oken Antonio de Pisa kolem roku 1400. 70 Barevné odstíny skloviny byly dosaženy buď kombinací barevných přísad, nebo technikou vrstvení, známou už ve 14. století. Při vrstvení se čirá sklovina rozfoukla do baňky, která se ponořila do pánve se zbarvenou sklovinou, takže na podklad s čirého skla je nanesená tenká vrstva barevné skloviny. Možno je použít více pánvi s různými barvami. Baňka se nakonec běžným způsobem vyfoukne. Takto spojené vrstvy skla vytvarují odlišný barevný účinek. Část horní vrstvy vícevrstevnatého skla se při vytváření dekoru mohl obrousit. 71 Z analýz skel víme, že čeští skláři byli schopni úspěšně tavit skla zbarvená různými kysličníky kovu, které dávají sklu výsledný barevný efekt. Vedle obyčejného ne příliš čistého a železem většinou do zelena, žlutězeleného nebo i do hněda zabarveného tzv. lesního skla, se

68

LOSOS, L. Op. cit., s. 71. MORANT, de H. Dějiny užitého umění. Praha : Odeon, 1983, s. 286–287. 69 LNĚNIČKOVÁ, J. Sklářští mistři - „vitreatores“ na středověkých stezkách. In:Glas ohne Grenzen. 1 band. Schriftenreihe des Glasmuseums Frauenau, 2001, s. 146–152. MORANT, de H. Op. cit., s. 286–287. 70 STEPPUHN, P. Der (un)getrübte Blick nach draußen … Zur Entwicklungsgeschichte des Glasfensters in Europe. In: Medieval Europe. 3rd International Conference of Medieval And Later Archaeology. Basel, 2002, s. 375. 71 CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D.: Vitráže na Slovensku. 1. vyd. Bratislava, 2006, s. 12–13.

Teoretická část

38

vyrábělo i sklo bezbarvé, dále sklo modře zbarvené, sklo růžové nebo fialové, sklo žluté, jasně zelené a červené. Hotovou sklovinu byla třeba zbarvit v hmotě na požadovanou barvu. Velký význam měly vždy barevné přísady, a to v potřebné čistotě. Původní paleta barev byla omezena na čtyři základní tóny – žlutá, červená, modrá a zelená. Abychom dosáhli škály modré barvy, bylo zapotřebí získat kobaltové rudy (získávala se z Krušných hor jako odpad při těžbě mědi a cínu), které se používaly k přípravě soli. Jestliže byl tento oxid v čisté formě dán do roztavené skloviny, dával překrásné modré zabarvení jasného a hlubokého tónu. Červená barva se získávala pomocí železa nebo mědi. Nejčastěji však spíš vznikala červenohnědá sklovina nazývaná Fleischfarbe (barva masa), kterou můžeme pozorovat na vitrajích ze 14. století. Římané ji nazývali haematinon a jeho původ spadá do roku 2900 př. n. l. (Ninive). Žlutá barva se získávala pomocí síry. Sloučeniny síry (síranové soli) barví sklo nejprve modrozeleně, a po přidání nějaké redukující látky (většinou uhlíkaté) se redukují až na síru, která zajistí intenzivní žlutou barvu. Do roztavené skloviny se mohla použít i další přísada, např. mouka dávala tóny jemné a světlé; sláma temnější ohnivý odstín a dřevěné uhlí a tuha zase intenzivně žlutý tón, trochu do hněda. Zelená barva se získávala ze železa nebo mědi, které bylo obsaženo jako nečistota ve sklářském písku. Původní čiré sklo, které bylo zelené až nazelenalé, se nazývalo lesní sklo. Pro docílení železnaté zelené, která byla mdlá a kalná, se přidávala měd při oxidačně vedené tavbě (při tavení se do pece vháněl vzduch), aby vznikla řada odstínů od sytě zelené až do zelenomodré. Zelená až modrozelená barevnost skel byla známa již v Mezopotámii (barevné kombinace Fe 2 O 3 + CuO), přibližně kolem roku 2500 př. n. l. Od 13. století se kobaltové sklo začalo využívat k přípravě složených barev přidáváním jiných oxidů kovů. Tím se původní paleta čtyř základních barev rychle rozšířila na různé odstíny fialové a zelené barvy. Růžová a fialová barva se získávala přísadou oxidu manganičitého (burelu). Dále existovala opálová a opalínová barva. Opálová je neprůsvitná, mléčně zakalená a s jemnými barevnými pochody. Opalínová skla jsou naopak průsvitná, barvená lomenými

Teoretická část

39

tóny. Tohoto druhu skla huťmistr dosáhl pomocí přísady oxidu cíničitého nebo kostního popela do sklářského kmene. Stříbrná žluť (žlutá lazura) byla objevena až ve 14. století a byla získávaná z jemně rozptýlených krystalků stříbra. Nalezla použití jako lazurní barva k malbě. 72

72

CÓNOVÁ, I., GAJDOŠOVÁ,I., LACKOVÁ, D.: Vitráže na Slovensku. 1. vyd. Bratislava, 2006, s. 12. LOSOS, L. Vitráže. Praha : Grada, 2006, s. 33–35. MORANT, de H. Dějiny užitého umění. Praha : Odeon, 1983, s. 267. HETTEŠ, K. Sklářství. In: Nový, L. a kol.: Dějiny techniky v Československu do konce 18, století. Praha : Academia, 1974, s. 256–257. KOCÍK, J., NEBŘENSKÝ, J., FANDERLÍK, I. Barvení skla. 2. vyd. Praha: SNTL, 1978, s. 11–12.

Teoretická část

40

9. Výroba okenního skla Cylindrová (válcová) metoda byla známá již v době římské říše, od 3. století n. l. Sklo vyrobené touto metodou bylo z obou stran lesklé a čiré. Bylo průhledné i barevné, někdy až sytě zbarveno. 73 Produkce skla pomocí válcové metody byla zprvu záležitostí benediktinů a metodu popsal opat Theophil již v 10. století. Tento způsob výroby se pak časem pod názvem „procédé de Boheme“ (český způsob) udržel až do konce minulého století. 74 Postup výroby okenních tabulí pomocí válcové metody: sklář si pomocí sklářské píšťaly nejprve připravil vyfouknutou baňku, které pomocí kmitání dal hruškovitý tvar. Za stálého zahřívání a foukání na píšťale vznikne dutý skleněný válec. Spodní okraj válce se zahřeje a po rozfouknutí spodního dna a opuknutí kopny 75 se nůžkami zastřihne. Píšťala se potom položí na lavici, kde se s ní otáčí a tím se rozšíří otvor do šířky válce. Válec se oddělí od píšťaly pomocí kruhovitě zahnutého rozpáleného železa a na zahřáté místo se kápne voda. Takto se oddělí od sklářské píšťaly. Válec skla je potom zhruba v polovině zmáčknut, takže jeho profil vytvořil jakousi osmičku. Po vychlazení byl zmáčknutý válec v místě spoje po délce rozříznut a obě jeho části byly v rovnací peci znovu nahřáty, kde se železným nástrojem rozvinul a uhladil do kvadratické skleněné tabulky. Následně byla tabule dána do chladicí (temperovací) pece, kde se nechala úplně vychladnout (dokud se při postavení na hranu nekroutila). Okraje plochého skla byly potom skláři oštípány do potřebné velikosti a tvaru vyštipovacími kleštěmi. Tímhle způsobem byla vyráběna i barevná skla. Foukáním do válců se vyrábělo hlavně barevné sklo pro chrámová okna. Různých barevných tónů se dosáhlo nanášením různých vrstev skloviny a následně jejím obrušováním (od 14. století) nebo malbou ornamentálních dekorů. 76

73

KOBLER, F. Flachglas. In: Schmitt, O.: Reallexikon zur deutschen Kunstgeschichte 9. München, 2003, s. 547–572. 74 HETTEŠ, K. Sklářství. In: Nový, L. a kol.: Dějiny techniky v Československu do konce 18, století. Praha : Academia, 1974, s. 258. 75 Tj. při foukání zůstane nad horní hranou formy přebytečné sklo (kopna), které se musí při dalším zpracování výrobku odstranit. 76 DRAHOTOVÁ, O. České sklo. Praha : Odeon, 1970, s. 10. HENKES, H.E. Glas zonder glans / Glass without gloss. Rotterdam Papers 9. A contribution to medieval and post-medieval archaeology. Rotterdam, 1994, s. 349–350. HETTEŠ, K. Op, cit., s. 258. KOBLER, F. Flachglas. In: Schmitt, O.: Reallexikon zur deutschen Kunstgeschichte 9. München, 2003, s. 547– 572. LNĚNIČKOVÁ, J. Sklářští mistři - „vitreatores“ na středověkých stezkách. In:Glas ohne Grenzen. 1 band. Schriftenreihe des Glasmuseums Frauenau, 2001, s. 146–152.

Teoretická část

41

Obr. 4: Rekonstrukce výroby okenního skla cylindrovou metodou z publikace Frommer, S. – Kottmann, A., 2004.

Výroba skla. [cit. 26. září 2009]. Dostupné z: http://www.jablko.cz/Zajimavosti/Technika/Zajim_techn_5.htm

Teoretická část

Obr.5: Proces výroby cylindrového skla (W. Glocker, 2007)

42

Teoretická část

43

10. Výroba okenních terčíků Okenní terčíky, též zvané „bucen“ nebo „prohlédací kolečka“, tvořily podstatnou část výroby většiny lesních hutí. Vyráběly se pomocí tzv. korunové metody, která je starší a také jednodušší. 77 Okna sestávala i z desítek kruhových terčů, zasazených do olověných pásků s profilem "H". Mezery mezi jednotlivými terči byly vyplněny tzv. skleněnými okenními vložkami, trojúhelníkovitého nebo srpečkovitého tvaru. Tento způsob byl zjištěn i na melickém hradě v kaple i v místnosti sloužící k profánním účelům. 78 Metoda byla známá už v Orientu a je na základě nálezu (např. sklářské píšťaly) a stavební architektury datována do 4. století BC. 79 V Českých zemích se objevila někdy od 2. poloviny 14. do začátku 15. století. V Benátkách se korunová metoda používala dlouho a vyráběly se zde pouze malé okenní terčíky, které se neořezávaly a měly přehnuté okraje. 80 Postup výroby okenního terčíku pomocí korunové metody: sklář si nabral skleněnou hmotu na konec sklářské píšťaly, potom rychlým otáčením píšťaly vyfoukl malou baňku. Ta zahřáním v peci změkla a odstředivou silou (točením) se roztáhla na plochý talíř. Ten se po ztuhnutí odklepl nebo se odřízl od sklářské píšťaly v místě přichycení jádra kotouče, kde zůstal tzv. skelný pupek, nazývaný též jako „volské oko“. Během otáčení se tenký okraj okenního kotouče svinul do dutiny, anebo mohl být při opětovném zahřátí znovu zataven. Potom se okenní kotouč rozřezal pomocí rozžhaveného drátu do určitého formátu. Tato kolečka do průměru 10 cm se foukala z obyčejného čirého skla. Podle H. E. Henkesa vznikly tyto okenní terčíky až s průměrem 70 cm, nazývané "Mondglas". Okraje mohly být oštipovány pomocí vylamovacích želízek. Terčíky mají ve středu vypouklinu po sklářské píšťale, kterou skláři nazývali „volská oka“ (skelný pupek). Tuto část okenního terčíku skláři většinou nepoužívali. Dávali ho zpět do tavícího kotle, anebo byly výjimečně tyto zbytky dále zpracovány do oken sklepů nebo stájí apod. Kromě jádra odpadlo i na krajích terčíku poměrně hodně nepoužitelného skla.

77

LOSOS, L. Vitráže. Praha : Grada, 2006, s. 32–33. VONDRUŠKA, V., LANGHAMER, A. České sklo. Tradice a současnost. Nový Brod : Crystalex, s. 41. 78 HIMMELOVÁ, Z. Archeologické nálezy skla na moravských opevněných sídel. AH, 19, 1994, s. 431–436. 79 KOBLER, F. Flachglas. In: Schmitt, O.: Reallexikon zur deutschen Kunstgeschichte 9. München, 2003, s. 547–573. 80 HENKES, H.E. Glas zonder glans / Glass without gloss. Rotterdam Papers 9. A contribution to medieval and post-medieval archaeology. Rotterdam, 1994, s. 349–351.

Teoretická část

44

Nerovnosti mohly být ještě opracovány při sesazování a spojování okenního skla pomocí olověných pásků ve tvaru písmena H. K zesílení panelu se užívaly spojovací železné tyčky, na něž se upevňovaly tabulky zapuštěné v olovu pomocí přivařených olověných pásů. Spojovacími tyčemi byly pomocí hřebíků připevněny okenní pláty na okenní dřevěný rám. 81

Obr. 6: Obrazové rekonstrukce výroby okenního terče z prezentace od Vereny Kaufmann (autor:Zeichnung). A – Butzenscheiben; B – Měsíční sklo (Mondglas); C – Tellerglas.

Obr. 7: Postup při výrobě plochého korunového skla (Hetteš, 1974).

81

HENKES, H.E. Glas zonder glans / Glass without gloss. Rotterdam Papers 9. A contribution to medieval and post-medieval archaeology. Rotterdam, 1994, s. 349–351. KOBLER, F. Flachglas. In: Schmitt, O.: Reallexikon zur deutschen Kunstgeschichte 9. München, 2003, s. 547– 573. LOSOS, L. Vitráže. Praha : Grada, 2006, s. 32–33. VONDRUŠKA, V., LANGHAMER, A. České sklo. Tradice a současnost. Nový Brod : Crystalex, s. 41. VONDRUŠKA, V. Sklářství. Praha : Grada, 2002, s. 95.

Teoretická část

45

11. Mozaiky Mozaiky, tzv. tesserae, jsou u nás výjimečné a setkáváme se s nimi v Čechách na sklonku 14. století. Skládají se z bohaté barevné škály skleněných kamínků, ve tvaru komolého jehlanu, nebo i ve tvaru trojbokého nebo čtyřbokého hranolu, aby se daly dobře vsazovat do vlhké podkladové omítky. Na našem území jsou často vyrobeny hlavně z draselnovápenatého křemičitého skla a méně ze skla olovnatosodného. Do našeho území pronikaly díky severoitalským vlivům, tj. benátských mistrů. 82 Kromě skla byly vsazovány do mozaiky i drobné křemičité valounky, nahnědlé nebo narůžovělé s často rezavými žilkami, které byly použity hlavně na obličeje postav. Kaménky byly vyrobené i náročnou technikou pomocí převrstvení zlaté fólie. Zjistilo se, že byly domácího původu, stejně jako výroba vypouklých zrcadlových čoček 83 , často ze žlutavého skla, které byly rovněž kryty zespoda zlatou fólií. 84 Mezi vzácné umělecké památky vrcholného středověku v Čechách patří mozaiková kompozice, zobrazující výjevy z Posledního soudu, která zdobí jižní portál katedrály sv. Víta na Pražském hradě, tzv. Zlatou bránu, původní hlavní vstup do chrámu. Tuto kompozici si nechal v letech 1370-1371 Karel IV. zhotovit češkými skláři pod dohledem benátských mistrů. 85

82

DRAHOTOVÁ, O. a kol. Historie sklářské výroby v českých zemích. I. díl. Od počátků do konce 19. století. Praha : Academia, 2005, s. 106–108. HETTEŠ, K. Sklářství. In: Nový, L. a kol.: Dějiny techniky v Československu do konce 18, století. Praha : Academia, 1974, s. 258. 83 Tj. zhotovených rozřezáním vyfoukané skleněné koule do segmentových čoček, souvisí úzce s produkcí dutého skla. 84 BENDA, K. a kol. Od Velké Moravy po dobu Gotickou. Dějiny uměleckého řemesla a užitého umění v Českých zemích. Praha : Nakladatelství Lidové Noviny, 1999, s. 101. 85 HETTEŠ, K. O původu svatovítské mosaiky v Praze. In: Zprávy památkové péče XVIII. Praha, 1958, s. 22. VONDRUŠKA, V. Sklářství. Praha : Grada, 2002, s. 95.

Praktická část

Praktická část

Praktická část

47

12. Vitráže z hradu Melice 12.1. Metodika práce Hlavním cílem předložené práce je zpracování fragmentů okenního skla, okenních terčíků a okenních vložek nalezených na zničeném biskupském hradě s kaplí v Melicích. Fragmenty okenního skla byly nalezeny v místnosti označené I. - IX. a na nádvoří, kde byly nalezeny i kousky olovněných pásků, do nichž byla malovaná okna zasazována. Bohužel se dnes nedá s přesností zjistit, v jakých místnostech byly tyto zlomky nalezeny, neboť nebyly dokumentovány. Snažila jsem se co nejdůkladněji zpracovat tento nalezený soubor, pomocí programu Microsoft Access 2003. Fragmenty jsem rozdělila do následujících čtyř kategorii: Kategorie

Celkem

1 Okenní tabule bez malby

193

2 Okenní tabule s malbou

178

3 Okenní terče 4 Okenní vložky

72 86

43

Celkem

486

9% 15%

1 Okenní tabule bez malby 39%

2 Okenní tabule s malbou 3 Okenní terče

37%

86

Zde jsou zařazeny inventarizované fragmenty.

4 Okenní vložky

Praktická část

48

Fragmentům okenního skla, které nebyly označeny inventárním číslem, jsem pro přehlednost přiřadila čísla od H 12 0001–H 12 0165. Většinou jde o okenní vložky/výplně. Do tabulek jsem uvedla všechny údaje o fragmentech, které byly důležité (dekor, barva, odstín, průzračnost, technologie, rozměry apod.). Pro získání detailnějších informací o okenním skle jsem použila výběrový dotaz pro získání tabulkových a grafických hodnot. V první části databáze se zaměřuji na procentuální barevnosti skla, v druhé části na rozměry a ve třetí části na malby a ornamenty okenního skla. V databázi jsem užívala symbol otazník, který značí nejisté přiřazení určité vlastnosti vitráží (barevnost, technologie a malba), zapříčiněné silnou korozí. V obrazové příloze jsem poskytla kresebnou a fotografickou dokumentaci, kterou jsem opravila ve volně dostupných grafických editorech (Paint.NET, IrfanView). Převod obrazové dokumentace do PDF formátu byl realizován pomocí programu Adobe Acrobat 9 Pro.

Praktická část

49

12. 2. Barevnost vitráží Tabulky 1 a 2 vypovídají o tom, jak je barevnost vitráží rozmanitá. TABULKA 1: BAREVNÉ OKENNÍ TABULE A VLOŽKY/VÝPLNĚ BEZ MALBY Technologie Základní barva Červená Čirá Čirá Čirá Fialová Fialová Fialová Hnědošedá Modrá Modrá Modrá Modrá Modro/fialová Modro/fialová Tmavá Zelená Zelená Žlutá Žlutozelená Žlutozelená Žlutozelená Celkem

Odstín Tmavá Bezbarvá Modrozelená Nazelenalá Světlá Sytá Tmavá Lesklá Středně Světlá Sytá Tmavá Světlá Sytá Lesklá Smaragdová Světlá Sytá Středně Světlá Sytá

Cylindrová Cylindrová? Korunová Korunová? 1 18 1 143 2 9 1 4 2 3 1 17 1 1 3 5 4 8 1 3 4

1

2

1

Celkem 1 18 1 147 2 9 1 4 2 3 1 17 1 1 3 5 4 8 1 3 4 236

V tabulce 1 je uvedeno celkem 236 dochovaných fragmentů okenních tabulí a vložek. Dva fragmenty čirého skla, s nádechem do zelena, byly vyrobeny korunovou metodou (inventární čísla H 12 366 a H 12 381). Mohly být použity jako vložky mezi okenní kotouče. U vitráže bez malby se nejčastěji objevovaly zlomky čiré, se slabým nádechem do zelené až světle zelené barvy. Jen u osmnácti fragmentů je sklo čiré, bezbarvé či se slabým nádechem do zelena (např. inventární čísla H 12 307, H 12 315, H 12 322, H 12 324, H 12 331, H 12 332, H 12 336). Z barevného skla se nám zachovaly nejčastěji zlomky tmavě modré (námořnické) barvy (např. inventární čísla H 12 329, H 12 0010–0017), sytě fialové (např. inventární číslo H 12 347), sytě žluté (jantarové) barvy (např. inventární čísla H 12 0007 a H 12 0008) a žlutozelené barvy (např. inventární číslo H 12 338). Tyto barevné

Praktická část

50

fragmenty/vložky mohly být použity jako pozadí nebo orámování v celkové kompozici díla. U sedmi zlomků se mi bohužel nepodařila identifikovat čirost nebo barevnost skla, kvůli silné hnědošedé nebo tmavě lesklé korozi (inventární čísla H 12 0152 – 0155, H 12 115, H 12 156 a H 12 0026 ). TABULKA 2: BAREVNÉ OKENNÍ TABULE S MALBOU Technologie Základní barva Čirá Čirá Čirá Fialová Fialová Hnědofialová Hnědošedá Modrá Modrá Oranžová Tmavě hnědá Zelená Zelená Zelená Žlutá Žlutá Žlutozelená Žlutozelená Celkem

Odstín Modrozelená Nazelenalá Žlutozelená Světlá Sytá Světlá Matná Světlá Tmavá Sytá Lesklá Smaragdově Světlá Sytá Světlá Sytá Světlá Sytá

Cylindrová 3 106 1 2 6 4 1 4 3 2 1 2 9 1 1 23 1 5

Cylindrová?

Korunová?

Celkem

1 1

4 107 1 2 6 4 1 4 3 2 1 2 9 1 1 23 1 5 178

V tabulce 2 je celkem 178 inventarizovaných fragmentů s malbou, kde opět převládá sklo čiré s nádechem do zelené až světle zelené barvy. V melickém souboru se ojediněle objevuje sklo čiré, modrozelené barvy (inventární čísla H 12 116, H 12 235, H 12 253, H 12 286 a asi i zlomek H 12 318) 87 . Z barevného skla se nám v tabulce už objevují nejčastěji kromě výše zmíněné sytě žluté (jantarově), tmavě modré (např. inventární číslo H 12 147) a světle (akvamarínové) modré

87

Inventární čísla H 12 116, H 12 253, H 12 286 jsou skla čirá, se světlým nádechem do modrozelené barvy, H 12 235 je sklo modrozelené světlé barvy a zlomek s inventárním číslem H 12 318 má pravděpodobně taky odstín modrozelený.

Praktická část

51

barvy i barvy jiné, např. sytě fialová, většinou s nádechem do růžova, nebo ametystová barva, zelená a žlutozelená barva. U dvou zlomků je průhlednost druhotně opakní – matná hnědošedá a tmavě lesklá koroze (inventární čísla H 12 334 a H 12 356). Okenní tabule byly vyrobeny cylindrovou metodou. Fragmenty, u kterých nešlo s jistotou určit, zda byly cylindrovou metodou vyrobeny (inventární čísla 12 0149, H 12 116, H 12 341 H a H 12 344), jsem označila otazníkem.

Praktická část

52

V grafickém modelu vypadá procentuální zastoupení podle barevnosti okenních tabulí následovně: GRAF 1: PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ PODLE BAREVNOSTI OKENNÍCH TABULÍ

Tento graf udává v procentech, jak byly nalezené vitráže barevně zastoupeny. Celkem bylo do grafu zařazeno 414 inventarizovaných fragmentů. Celkem bylo do barevnosti vitráží zařazeno 414 inventarizovaných fragmentů. Z grafického vyjádření zjistíme, že největší procentuální zastoupení v melickém souboru mají tabulová skla nazelenalá - tzv. lesní sklo 88 , které tvoří 63 % celku. Toto nazelenalé sklo bylo použito zejména na tvorbu rostlinného ornamentu s černou konturovou barvou (švarclot). Někdy čiré sklo nabírá spolu s nádechem do zelena i světlý růžový nádech (inventární čísla H 12 084, H 12 087 a H 12 0100).

88

Tj. nedostatečně obarvení nazelenalého skla.

Praktická část

53

Sklo bezbarvé nebo se slabým nádechem do zelena tvoří 4 % celku. Sklo s nádechem do žlutozeleného odstínu a sklo modrozelené barvy činí pouze 1 % celkového nálezu. Z grafu lze zjistit, jak rozmanitá byla v melickém inventarizovaném souboru barevnost fragmentů vitráží: nejvíce je procentuálně zastoupeno sklo žluté, které se vyskytuje v odstínu světlé (citrínové) až sytě žluté (jantarové) barvy (9 %). Za žlutým následuje sklo modré ve světlém (akvamarínovém) odstínu, středně až intenzivně modré (námořnické) barvy (8 %) a modrá s nádechem do fialové barvy. Dále je zastoupeno sklo fialových odstínů, od světlých po sytě fialové, nebo s nádechem až do růžové barvy, a sklo fialové, svým odstínem podobné ametystu (5 %). Pěti procenty je v nálezu přítomno také sklo zelené – ve světlém až smaragdově zeleném odstínu. Žlutozelené sklo se objevuje často v proužcích, s motivem tzv. perlové šňůry (3 %). Ojediněle byly nalezeny v Melicích taktéž fragmenty z barevného skla následujících barev: rubínově červená (inventární číslo H 12 289), oranžová (inventární čísla H 12 179 s motivem tzv. perlové šňůry a H 12 260), hnědozelená a hnědofialová (inventární čísla H 12 319 a H 12 201) nebo s nádechem hnědofialové barvy (inventární čísla H 12 112 a H 12 168). Na zlomcích lze sledovat kromě barevnosti i stopy po úpravě tvaru, která byla provedena mechanickou cestou – štípáním. Na řezání skla bylo použito žhavé železo a okraje tabulek byly pak olamovány. Fragmenty tudíž vykazují na okrajích drobné nerovnosti způsobené olamováním; liší se od střepovitého lomu skla, jenž vniká při rozbití skleněného předmětu. Tyto zlomky mají zevnitř bublinky, některé jsou i mírně zvrásněny, resp. zvlněny. Na rubové straně některých fragmentů (okenních vložek/výplní) lze pozorovat stopy po osazení do rámečku. Všechny fragmenty jsou průhledné, zasažené různě silnou béžovou, hnědou, hnědošedou nebo tmavou korozí, často až 2 mm silnou. Kvůli této korozi kolísá jejich tloušťka. Dnes se ve dvou procentech melického souboru vyskytují druhotně opakní okenní tabule – s hnědou, hnědošedou a tmavou lesklou nebo matnou korozí.

Praktická část

54

TABULKA 3: OKENNÍ TERČE Technologie Základní barva Béžově/šedá Čirá Čirá Čirá Hnědošedá Hnědošedá Perleťová Zelená Šedobílá Žlutá Celkem

Odstín Lesklá Modrozelená Nazelenalá Žlutozelená Lesklá Matná Lesklá Světlá Matná Sytě

Korunová 1 1 30 2 11 6 1 1 1 15

Korunová?

Celkem

3

1 1 30 2 14 6 1 1 1 15 72

GRAF 2: PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ PODLE BAREVNOSTI OKENNÍCH TERČŮ

Fragmenty okenních terčíků jsou dnes vesměs prokorodované. Mají béžově/hnědošedou lesklou nebo perleťovou korozi. Pod korozí je většinou sklo čiré s nádechem do zelena (43 %), sklo žluté (jantarové) barvy (22 %), žlutozelené barvy (3 %) a jen v 1 % se vyskytují fragmenty modrozelené barvy. Fragmenty okenních kotoučů, kromě jednoho (inventární číslo H 12 355, který má na sobě část gotického písma), nemají na sobě žádný nátěr či malbu.

Praktická část

55

Všechny okenní terče (kotouče) byly vyrobeny korunovou metodou, celkem se nám zachovalo 72 inventarizovaných fragmentů.

GRAF 3: PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ PODLE PRŮHLEDNOSTI OKENNÍHO SKLA V následujícím grafickém modelu je znázorněno procentuální zastoupení průhledného a opakního okenního skla, nalezeného v lokalitě hradu Melice, a to následovně:

7%

Opakní Průhledná 93%

Z grafu je patrné, že největší zastoupení mají průhledná okenní skla. Druhotně opakní jsou vesměs fragmenty okenních kotoučů, tj. 23 dochovaných zlomků. Z okenních tabulí je opakních pouze 9 zlomků.

Praktická část

56

12. 3. Rozměry vitráží DÉLKA A PRŮMĚR OKENNÍCH TABULÍ /VLOŽEK Délkya nalezených fragmentů se pohybuje v intervalech od 1.4 do 10.6 cm. Šířka se pohybuje od 0.8 cm do 6.4 cm. DÉLKA A PRŮMĚR OKENNÍCH TERČÍKŮ Délky zlomků okenních terčíků se pohybují od 1.3 do 7.4 cm, a průměr se pohybuje od 1.0 do 7.4 cm. Průměrná velikost okenních terčíků se mohla pohybovat cca od 5 do 11 cm. Co do počtu bylo na melickém hradě z vitráží nalezeno nejvíce fragmentů menších rozměrů. Nejméně jsou v souboru zastoupeny fragmenty větších rozměrů. To je dáno samotnou křehkostí skla.

TABULKA 1: SÍLA OKENNÍCH TABULÍ A TERČÍKŮ Následující tabulka uvádí interval tloušťky zlomků vitráží. Vitráže jsou rozděleny do dvou kategorií (druhů). Tloušťka skla není stejná, u některých zlomků kolísá i na jednom střepu od 2 do 5 mm. Někdy i proto, že zlomek je silně zkorodován. Koroze může mít sílu až 2 mm. Hlavně u okenních terčíků je síla fragmentů velmi rozmanitá, nejen z důvodu silné koroze, ale i vlivem korunové metody, kterou byly fragmenty vyrobeny. Druh - typ Okenní sklo Okenní terčík

Interval v cm 0,01 - 0,6 0,1 - 0,5

Počet 414 72

Praktická část

57

12. 4. Malba a ornamenty na okenním skle TABULKA 1: MALBA NA VITRÁŽÍCH Technologie Dekor

Cylindrová

Studená a teplá malba Studená malba Teplá malba

Cylindrová?

3 168 5

Korunová

Korunová? Celkem

1 1

1

3 169 7

Celkem 179 fragmentů okenních tabulí je zdobeno malbou. Z toho 176 je vyrobeno cylindrovou metodou a jen 1 dochovaný fragment byl vyroben korunovou metodou. U dvou zlomků, označených v tabulce otazníkem, nebylo možné s jistotou určit, zda jde o okenní sklo vyrobené cylindrovou či korunovou metodou.

GRAF 1: PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ PODLE MALBY VITRÁŽÍ V grafickém modelu vypadá procentuální zastoupení dekoru maleb na vitrážích z lokality hradu Melice následovně:

4%

2%

Studená a teplá malba Studená malba Teplá malba 94%

Z grafu je patrné největší zastoupení okenních skel se studenou malbou.

Praktická část

58

Na většině zlomků okenních skel byly nalezeny zbytky neprůhledné černé malby. Tato malba byla vyráběna převážně technikou s názvem konturová čerň 89 . Je to zapalovací černá barva, která nebyla až tak úplně černou barvou, ale spíše nabíhala do hnědavého, šedého nebo zeleného odstínu. Jde o černý smalt, známý jako „švarclot“. Konturová čerň byla nejjednodušší metodou zvýraznění linií, používala se např. na postavy světců na různobarevných sklech. Ojediněle se vyskytuje na fragmentech malba červená nebo hnědá. TABULKA 2: ORNAMENT NA VITRÁŽÍCH Ornament

Černé linky Rostlinný ornament Vrstvička červeného nátěru Perlová šňůra Písemný ornament Figurální fragment Geometrický ornament

Počet

77 78 10 9 2 1 2

Celkem zde nalezneme 178 fragmentů s ornamentem na okenních tabulích a jeden fragment na okenním terčíku s gotickým písmem. Informace o fragmentech na okenních tabulích, jež mají figurální motiv, jsem čerpala z literatury od Jana Zháněla (název knížky – viz literatura).

89

Viz kapitola 8.3.

Praktická část

59

GRAF 2: PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ PODLE ORNAMENTŮ VITRÁŽÍ V grafickém modelu vypadá procentuální zastoupení ornamentů na vitrážích z lokality hradu Melice následovně: 1% 1% 1%

Černé linky

6% 5% 43%

Rostlinný ornament Vrstvička červeného nátěru Perlová šňůra Písemný ornament

43%

Figurální fragment Geometrický ornament

Tento graf uvádí procentuální hodnoty fragmentů podle typu ornamentů. Z grafu lze zjistit, že velmi často jsou na fragmentech okenního skla znázorněny kromě černých linek 90 i ornamenty rostlinných motivů. Na fragmentech jsou neúplné malby, objevují se na nich většinou jen obloučkovité linky, na koncích vyplněné mřížkovanou ohraničenou černou malbou, a jemné šedé linky. Ojediněle jsou na fragmentech okenního skla k nalezení i malby, z nichž lze rozpoznat, že se jedná o listy vinné révy - list trojlaločný (např. inventární čísla H 12 082, H 12 084 a H 12 087) až pětilaločný (inventární číslo H 12 085). Je nápadný tím, že má vždy dvojitá žebra. Listy jsou obtáhnuty silnou černou čarou a žebra jsou malována tenkou černou čarou, či čarou šedé barvy. Někdy nalézáme prostor mezi listy a okrajem skla plynule černě vybarven, jindy je ponechán po obvodu skla olemovaný nepomalovaný pásek, který je přerušován hroty listů sahajícími až k okraji tabulky skla. Často je tato plocha mezi hroty listů jemně mřížkována, což vzhled malby změkčuje. Na jednom fragmentu je provedena polovina palmetu černou malbou, a to pomocí šablony, tzv. švarclotem (inventární

90

Některé fragmenty s černými linkami mohly znázorňovat rostlinné motivy.

Praktická část

60

číslo H 12 086). Rostlinný motiv se objevuje povětšinou na čirém skle s nádechem světle zelené barvy. Na zlomcích lze spatřit i motiv geometrický – kresba kosočtverečná, v delší úhlopříčce přeškrtnutá (inventární číslo H 12 088), pravděpodobně ve tvaru trojúhelníku nebo obdélníku. Našly se i zlomky ve tvaru úzkého obdélníku, na němž je znázorněna podle Jana Zháněla tzv. „perlová šňůra“. Takové fragmenty mají v černém pásku nezakryté průhledné tečky, růžencovitě sestavené a oddělené navzájem svislou čárkou nebo esovitou ozdobou. Jsou vyškrábnuty v černé barvě nějakým ostrým nástrojem. Esovitá ozdoba je někdy bíle tečkovaná. Sklo je často žluté (jantarové) barvy (inventární čísla H 12 113, H 12 161 a H 12 320), ve žlutozelené barvě (inventární čísla H 12 166, H 12 197 a H 12 282), v jednom případě je sklo oranžové barvy (inventární číslo H 12 179) a také čiré, s nádechem do zelena (H 12 267?). Na jednom zlomku je na žlutém (citrínovém) sklu tzv. perlová šňůra ve starorůžovém pásku, kde zůstaly zakryté modrou (antracitovou) barvou tečky, růžencovitě sestavené a oddělené křížkem (inventární číslo H 12 172). Na jednom fragmentu opakní okenní tabulky je pravděpodobně přítomen písemný ornament hnědé barvy na tmavě hnědém podkladě, a pod ním je sklo zelené (smaragdové) barvy (inventární číslo H 12 119). Další případ písemného ornamentu se nalézá na fragmentu opakního okenního terčíku (inventární číslo H 12 355), na čirém skle s nádechem do zelena, kde je na hnědošedém lesklém povlaku písmo provedené červenou jemnou barvou. Byl nalezen i jeden fragment skla s figurálním motivem, který znázorňuje lidské oko a část vlasů. Je-li kresba oka provedena ve správných proporcích, byla by figura podle Jana Zháněla vysoká asi 60 až 70 cm. 91 V souboru se vyskytuje i sklo tzv. přejímané, kde je na čirém skle s nádechem do zelena nalita tenká vrstvička červené barvy (inventární čísla H 12 309, H 12 311, H 12 341, H 12 0027–0028, H 12 0031). U inventárního čísla H 12 341 nelze s jistotou říci, zda se jedná o fragment okenní vložky nebo terče. 92 Často je červená vrstvička ohraničena úzkými

91

Informace o figurálním fragmentu jsem čerpala z díla Jana Zháněla Biskupský hrad Melice III. (viz literatura), dnes již bohužel nedochovaným. 92 V tabulce je označen jako korunová metoda s otazníkem.

Praktická část

61

černými proužky (inventární čísla H 12 210, H 12 240 93 , H 12 271, H 12 288). Dle Jana Zháněla šlo nejspíše o lemování okna nebo nějaký obrazec 94 .

93

Fragment s inventárním číslem H 12 240 má jako jediný tenkou vrstvičku na žlutém (jantarovém) okenním skle. 94 ZHÁNĚL, J. Biskupský hrad Melice III. Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově, 73, 1971, s. 5–6.

Závěr

Závěr

Závěr

63

Závěr Z inventarizovaného souboru jsem zpracovala celkem 486 kusů fragmentů melického skla, zahrnující okenní terčíky, dnes většinou druhotně opakní, dále okenní sklo obyčejné, barevné a malované – hlavně rostlinným ornamentem. Pomocí písemných zpráv se soubor podařilo přibližně časově vymezit na období 1339–1423. Hrad byl tedy užíván 84, možná až 90 let. Podle J. Zháněla bylo takto určené období pro datování nálezů dostatečné, neboť v rozmezí nejvýše deseti let se neudála žádná velká změna, která by mohla ovlivnit datování nálezů. Sklo, nalezené při výkopávkách hradu Melic, se dochovalo jen fragmentárně a z větší části je pokryto silnou korozí. Dodnes nebyly provedeny analýzy, a tedy nebylo ještě zjištěno složení skla a neznáme tak ani konkrétní chemické látky, které vytvářejí barevné odstíny skla. U všech fragmentů bohužel nevíme, v kterých místnostech (označené I.–IX.) byly vlastně nalezeny, protože je Jan Zháněl přesně nedokumentoval. Stav nálezové dokumentace nám dnes již nedovoluje zjistit ani počet a umístění oken. Strukturu melického skla nebylo možno vždy posoudit. Střepy byly často natolik neprůhledné, že nešlo jasně stanovit, zda jsou ve skle bublinky nebo šlír. Vyskytují se i střepy s nepravidelným (zvrásněným) povrchem. Okenní tabule byly až na dva fragmenty vyrobeny technikou válcovou (cylindrovou) a měly přibližně rovnoměrnou tloušťku. V melickém souboru bývá okenní sklo nejčastěji čiré, s nádechem do zelena - tzv. lesní sklo. 39% fragmentů z tohoto lesního skla je malováno švarclotem. V melickém souboru jsou zastoupena i skla barevná, z nichž polovina jsou malována černou konturovou barvou („švarclot“). Unikátním fragmentem, dnes již bohužel nedochovaným, je sklo s černým figurálním motivem, který znázorňuje lidské oko a část vlasů. Všechny malby na fragmentech jsou neúplné a většinou pokryté béžovou, hnědou, hnědošedou až tmavou lesklou či matnou korozí. Většina malovaného skla byla nalezena v Melicích v blízkosti presbytáře kaple. Jan Zháněl z toho vyvozuje, že kaple byla zdobena barevnými malovanými okny. Pro přílišné roztříštění, neúplnost a zvětrání skla nebude nikdy možné zjistit a rekonstruovat přesný námět malby. 95 Malba na okenní vitráži mohla vypadat podobně jako malba v kostele v Žebnici u Plzně z 1. poloviny 14. století. K této hypotéze nás vede podobnost maleb

95

ZHÁNĚL, J. Biskupský hrad Melice III. Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově, 73, 1971.

Závěr

64

z fragmentů z hradu Melice – např. černá malba listů vinné révy, šňůrové perly a fragment portrétu, který je velmi podobný fragmentu hlavy apoštola ze Žebnice. Jednotlivé tabulky skla byly navzájem pospojovány olovem. Byly vsazeny do žlábků ve tvaru písmene H. Zbytky tohoto olova byly nalezeny, mají tvar širokého a nízkého H (viz foto v příloze – Tab. 339). Sklo korunové bylo převážně použito na výrobu okenních terčíků. Jejich síla se pohybovala i na jednom střepu v rozmezí od 1 do 5 mm. Pomocí rekonstrukce jednoho okenního kotouče (Tab. 338) jsem zjistila, že měly průměr okolo 11 cm. Z fragmentů je však patrné, že existovaly kotouče i menších rozměrů. Jejich charakteristickým rysem je soustředěné rýhování a ve středu terče je umístěn skelný pupek, tzv. volské oko, s přetaveným nebo přehnutým okrajem. Okno takto zasklívané se skládalo z kruhových terčů zarámovaných do olovněných pásků a pak do kovového rámu. Okenní kotouče jsou vesměs ze skla čirého, s nádechem nazelenalé barvy, sklo je pokryto většinou lesklým hnědošedým nebo perleťovým nátěrem. Tento typ výroby je znám od počátku 14. století.

Seznam použité literatury a pramenů

Seznam použité literatury a pramenů

Seznam použité literatury a pramenů

66

Seznam použité literatury a pramenů A/ Knižní publikace Benda, K. a kol. 1984: Dějiny českého výtvarného umění. Díl. 1., část 1. Od počátku do konce středověku. Praha : Academia. 489–492. Benda, K. a kol. 1999: Od Velké Moravy po dobu Gotickou. Dějiny uměleckého řemesla a užitého umění v Českých zemích. Praha : Nakladatelství Lidové Noviny. Brepohl, E. 1999: Theophilus Presbyter und das mittelalterliche Kunsthandwer 1. Malerei und Glas. Köln. Cónová, I. – Gajdošová,I. – Lacková, D. 2006: Vitráže na Slovensku. 1. vyd. Bratislava. Černá, E. 1994: Středověké sklo v zemích koruny české. Most: ústav archeologické památkové péče SZ Čech. Dohnalová, P. 2006: Středověké sakrální stavby a jejich doklady na moravských hradech. Brno : MU, Filozofická fakulta, Diplomová práce. Vedoucí práce Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. [Cit. 23.3.2010]. Dostupné na Internetu: http://is.muni.cz/th/16061/ff_m/. Drahotová, O. 1970: České sklo. Praha : Odeon. Drahotová, O. a kol. 2005: Historie sklářské výroby v českých zemích. I. díl. Od počátků do konce 19. století. Praha: Academia. Drahotová, O. – Hejdová, D. 1989 a: České sklo I. Sklo období středověku a renesance 13. století–1. polovina 17. století. Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Drahotová, O. – Hejdová, D. 1989 b: České sklo II. Sklo období středověku a renesance 13. století–1. polovina 17. století. Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Frommer S. – Kottmann, A. 2004: Die Glashütte Glaswasen im Schönbuch: Produktionsprozesse, Infrastruktur und Arbeitsalltag eines spätmittelalterlichen Betriebs. Tübinger Forschungen zur historischen Archeologie 1. Büchenbach. Glocker, W. 2007: Ausstellungsführer Glastechnik. Flachglas. Band 3. Deutsches Museum. München. Hájková, M. 2006: Proměny koule. Brno : MU, Pedagogická fakulta, Bakalářská práce. Vedoucí práce Doc. Blanka Růžičková, ak. mal. [Cit. 23.3.2010]. Dostupné na Internetu: http://is.muni.cz/th/104603/pedf_b/BAKALARSKA_PRACE.txt. Hetteš, K. 1958: Glass in Czechoslovakia. Praha : Státní nakladatelství technické literatury. Hetteš, K. 1958: La verrerie en Tchécoslovaquie. Praha: STNL. Hetteš, K. 1974: Sklářství. In: Nový, L. a kol.: Dějiny techniky v Československu do konce 18, století. Praha : Academia.

Seznam použité literatury a pramenů

67

Hosák, Ladislav a kol. 1981: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl - Jižní Morava. Praha : Svoboda. Hrubý, V. 1965: Staré Město. Velkomoravský Velehrad. Praha. Kafka, L 2005: Malované na skle. Lidové podmalby. Praha : Lika Klub. Kocík, J. – Nebřenský, J. – Fanderlík, I. 1978: Barvení skla. Praha: SNTL. Korábková, L. 2007: Kouzlo vitráží. Brno : MU, Pedagogická fakulta, Diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. PhDr. Radovan Rybář, Ph.D. [Cit. 23.3.2010]. Dostupné na Internetu: http://is.muni.cz/th/80699/pedf_m/. Langhamer, A. 1999: Legenda o českém skle. Zlín : Tigris. Lněničková, J. 2002: Sklo v Praze. 1. vyd. Praha : Arista, Muzeum hlavního města Prahy. Losos, L. 2006: Vitráže. Praha : Grada. Mareš, F. 1893: České sklo: Příspěvky k dějinám jeho až do konce 18. století. Ročník II. Tř. 1. Č. 1. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Matouš, F. 1975: Mittelalterliche glasmalerei in der Tschechoslowakei. Praha : Academia. Menclová, D. 1972: České hrady. II. díl. Praha : Odeon. Morant, de H. 1983: Dějiny užitého umění. Praha : Odeon. Musil, F. a kol. 1987: Hrady a zámky na Moravě. Edice A–Z na cesty. 1. vyd. Praha : Olympia. Nový, L. a kol.: Dějiny techniky v Československu do konce 18, století. Praha : Academia. Plaček, M. 1996: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha. Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. 1. vyd. Praha : Libri. Sedláčková, H.: Window glass. Glass in Brno and Moravia CA 1200–1550. Vondruška, V. 2002: Sklářství. Praha : Grada. Vondruška, V. – Langhamer, A.: České sklo. Tradice a současnost. Nový Brod : Crystalex. Wedepohl K. H. 2003: Glas in Antike und Mittelalter. Geschichte eines Werkstoffs. Stuttgart. Winter, Z. 1906: Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a XV. století. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.

Seznam použité literatury a pramenů

68

B/ Články Bláha, J. 2000: Nálezy vitrají a dutého skla z období raného středověku na lokalitě Olomouc – Biskupské náměstí č. 1. Univerzita Palackého, Olomouc. Historické sklo. 2. Sborník pro dějiny skla. Plzeň : Městské muzeum v Čelákovicích. 79–84. Černá, E. 1977: Středověké sklo z hrádku „Kulatý kopec“ u zaniklé vsi Koválov. AH 2. 161– 165. Galuška, L. – Sedláčková, H. – Wedepohl, K. H. 2009: Hollow– and window glass from the 9th- century (Great Moravian period) in Staré Město – Uherské Hradiště-Sady, Moravia. In: The 18th Congres of AIHV on the History of Glass. Thessaloniki, Greece. Henkes, H.E. 1994: Glas zonder glans / Glass without gloss. A contribution to medieval and post-medieval archaeology. Rotterdam Papers 9. Rotterdam. Hetteš,K. 1958: Bohemian medieval glass. Czechoslovak glass review. Praha: Czechoslovak glass works national Corporation. Roč. 13. 2–7. Hetteš, K. 1958: O původu svatovítské mosaiky v Praze. ZPP XVIII. Praha. 22-30. Himmelová, Z. 1990: Sklo ze zaniklé středověké osady Konůvky – Glasgegenstände aus der Mittelalterlichen Ortswüsung Konůvky. In: Acta Musei Moravice – ČMM LXXV. 1/2. 131140 Himmelová, Z. 1994: Archeologické nálezy skla na moravských opevněných sídel. AH. 19. Editor Vladimír Nekuda. 431–436. Himmelová, Z. 1997: Nálezy dutého skla z archeologického výzkumu hradu Melic na Vyškovsku – Das Hohlglas in den archäologischen Funden von der Burg Melice. In: Z pravěku do středověku. Sborník k 70. narozeninám Vladimíra Nekudy – Aus Der Urgeschichte zum Mittelalter. Festschrift für Vladimír Nekuda. Brno. 219-224. Himmelová, Z. 2000: Nálezy skla z Mikulčic (okr. Hodonín). Památkový ústav, Brno. Historické sklo. 2. Sborník pro dějiny skla. Plzeň : Městské muzeum v Čelákovicích. 85 - 91. Kobler, F. 2003: Flachglas. In: Schmitt, O.: Reallexikon zur deutschen Kunstgeschichte 9. München. 543–602. Lněničková, J. 2001: Sklářští mistři - „vitreatores“ na středověkých stezkách. In: Glas ohne Grenzen. 1. band. Schriftenreihe des Glasmuseums Frauenau. Michna, P.J. 1946: Archeologické nálezy z výzkumu hradu Melic na Vyškovsku. Vlastivědný věstník moravský XXVI. Roč. 1. 61–76. Michna, P.J. 1973–74: Ein Steinofen – Luftheizung in der Bischofsburg Melice bei Vyškov in Mahren. Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity. Řada E. 18/19. 211–216. Sedláčková, H. 2009: Soubor nálezů skla z archeologického výzkumu – Glass items found during archeological works. In: Prix, D. ed., Kostel sv. Benedikta v Krnově-Kostelci. NPÚ Ostrava, 172–178. Ostrava.

Seznam použité literatury a pramenů

69

Steppuhn, P. 2002: Der (un)getrübte Blick nach draußen … Zur Entwicklungsgeschichte des Glasfensters in Europe. In: Medieval Europe. 3rd International Conference of Medieval And Later Archaeology. Basel. 371–377. Viráže – technika a umění. Průvodce výstavou. Brno: Moravská galérie. Únor 1981. Zháněl, J. 1967 a: Biskupský hrad Melice I. Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově. 71. Zháněl, J. 1967 b: Biskupský hrad Melice II. Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově. 72. Zháněl, J. 1971: Biskupský hrad Melice III. Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově. 73. Zháněl, J. 1970: Biskupský hrad Melice III. Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově. 73. (uložené ve vyškovském muzeu, označené inventárním číslem H 20012). Zháněl, J.: Význam Melic pro české kulturní dějiny. Vyškov. (označené inventárním číslem H 20013; nepublikováno?).

C/ Použité internetové odkazy Frýda, Fr. Archeologie a historie skla. [cit. 20. < http://karant.pilsnerpubs.net/downloads.php?id=167>

ledna

2009].

Dostupné

Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska. [cit. 20. ledna 2009]. Dostupné z: < http: //www.castles.cz/hrad-melice/ > Hrady – Melice [cit. 26. září 2009]. Dostupné z: < http://www.hrady.cz/index.php?OID=777&PARAM=2 > Castles – hrad Melice [cit. 26. září 2009]. Dostupné z: < http://www.castles.cz/hrad-melice/galerie-obrazky.html > Jansa, J. Historie sklářství v Čechách. [cit. 20. ledna 2009]. Dostupné z: < http://www.glass-design.ic.cz/historie.sklarstvi,art,deco.html > Postup k technikám - Grisaille. [cit. 27. února 2009]. Dostupné z: < http://www.e-vitra.eu/vitra-technics-presentation-Grisaille_d_0_t_5_v_153-l5.html > Výroba skla. [cit. 26. září 2009]. Dostupné z: < http://www.jablko.cz/Zajimavosti/Technika/Zajim_techn_5.htm > Zaniklé hrady, vesnice a hradiště Vyškovska – Melice [cit. 20. června 2010]. Dostupné z: < http://www.zaniklevyskovsko.estranky.cz/clanky/hrady/melice >

z:

Seznam použité literatury a pramenů

D/ Seznam zkratek AH – Archeologia historica, Brno ČMM – Časopis moravského muzea, Brno MU – Masarykova univerzita, Brno VVM – Vlastivědný věstník moravský, Brno ZPP – Zprávy památkové péče

70

Seznam obrazové přílohy

Seznam obrazové přílohy

Seznam obrazové přílohy

Seznam obrazové přílohy A/ Kresebné tabulky okenního skla Obr. 1: inv. č. H 12 055 – H 12 060 Obr. 2: inv. č. H 12 061 – H 12 065 Obr. 3: inv. č. H 12 066 – H 12 072 Obr. 4: inv. č. H 12 073 – H 12 078 Obr. 5: inv. č. H 12 082 – H 12 087 Obr. 6: inv. č. H 12 088 – H 12 089; viz. 1 – obrázek podle Jana Zháněla Obr. 7: inv. č. H 12 111 – H 12 116 Obr. 8: inv. č. H 12 117 – H 12 122 Obr. 9: inv. č. H 12 123 – H 12 128 Obr. 10: inv. č. H 12 129 – H 12 134 Obr. 11: inv. č. H 12 135 – H 12 140 Obr. 12: inv. č. H 12 141 – H 12 146 Obr. 13: inv. č. H 12 147 – H 12 152 Obr. 14: inv. č. H 12 153 – H 12 159 Obr. 15: inv. č. H 12 160 – H 12 166 Obr. 16: inv. č. H 12 167 – H 12 172 Obr. 17: inv. č. H 12 173 – H 12 178 Obr. 18: inv. č. H 12 179 – H 12 184 Obr. 19: inv. č. H 12 185 – H 12 190 Obr. 20: inv. č. H 12 191 – H 12 196 Obr. 21: inv. č. H 12 197 – H 12 202 Obr. 22: inv. č. H 12 203 – H 12 206; H 12 208 – H 12 209 Obr. 23: inv. č. H 12 210 – H 12 215 Obr. 24: inv. č. H 12 216 – H 12 221 Obr. 25: inv. č. H 12 222 – H 12 228 Obr. 26: inv. č. H 12 229 – H 12 234 Obr. 27: inv. č. H 12 235 – H 12 240

72

Seznam obrazové přílohy

73

Obr. 28: inv. č. H 12 241 – H 12 246 Obr. 29: inv. č. H 12 247 – H 12 252 Obr. 30: inv. č. H 12 253 – H 12 258 Obr. 31: inv. č. H 12 259 – H 12 262; H 12 264 – H 12 265 Obr. 32: inv. č. H 12 266 – H 12 271 Obr. 33: inv. č. H 12 272 – H 12 278 Obr. 34: inv. č. H 12 279 – H 12 284 Obr. 35: inv. č. H 12 285 – H 12 290 Obr. 36: inv. č. H 12 291 – H 12 294 Obr. 37: inv. č. H 12 295 – H 12 299 Obr. 38: inv. č. H 12 300 – H 12 304 Obr. 39: inv. č. H 12 305 – H 12 310 Obr. 40: inv. č. H 12 311 – H 12 316 Obr. 41: inv. č. H 12 317 – H 12 322 Obr. 42: inv. č. H 12 323 – H 12 328 Obr. 43: inv. č. H 12 329 – H 12 336 Obr. 44: inv. č. H 12 337 – H 12 342 Obr. 45: inv. č. H 12 343 – H 12 348 Obr. 46: inv. č. H 12 349 – H 12 354 Obr. 47: inv. č. H 12 355 – H 12 360 Obr. 48: inv. č. H 12 361 – H 12 366 Obr. 49: inv. č. H 12 367 – H 12 372 Obr. 50: inv. č. H 12 373 – H 12 378 Obr. 51: inv. č. H 12 379 – H 12 384 Obr. 52: inv. č. H 12 385 – H 12 387 Obr. 53: inv. č. H 12 0029 – H 12 0030; H 12 0157; viz. 2 – obrázek podle Jana Zháněla (část figurálního motivu). Obr. 54: Kresebná rekonstrukce okenního terče

Seznam obrazové přílohy

74

B/ Fotografické tabulky okenního skla Tab. 1: inv. č. H 12 055 – Okenní terčík – zlomek s jednou štípanou hranou, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu tmavě hnědá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 6,3x5,3x0,2-0,3. Tab. 2: inv. č. H 12 056 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 3,2x2,3x0,2 cm. Tab. 3: inv. č. H 12 057 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,4 cm. Dochované rozměry: 1,6x2,6x0,2 cm. Tab. 4: inv. č. H 12 058 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 4,0x2,8x0,1 cm. Tab. 5: inv. č. H 12 059 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 6,3x2,9x0,1 cm. Tab. 6: inv. č. H 12 060 – Okenní terčík – zlomek s jednou štípanou hranou, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,6x1,5x0,2 cm. Tab. 7: inv. č. H 12 061 – Okenní terčík – zlomek se dvěma štípanými hranami, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,3x2,6x0,2 cm. Tab. 8: inv. č. H 12 062 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do žlutozelené barvy, na hraně část skelného pupku. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,3 cm. Dochované rozměry: 3,3x5,1x0,2-0,4 cm. Tab. 9: inv. č. H 12 063 – Okenní terčík – zlomek se třemi štípanými hranami, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá matná koroze. Dochované rozměry: 3,4x1,7x0,2 cm. Tab. 10: inv. č. H 12 064 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami, u hrany skelný pupek. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,5x4,2x0,2-0,5 cm. Tab. 11: inv. č. H 12 065 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,1-0,2 cm. Dochované rozměry: 7,3x5,0x0,1-0,4 cm. Tab. 12: inv. č. H 12 065 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 4,1x3,1x0,1 cm. Tab. 13: inv. č. H 12 066 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo opakní, na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 2,6x2,0x0,1 cm.

Seznam obrazové přílohy

75

Tab. 14: inv. č. H 12 067 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo opakní, na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,3 cm. Dochované rozměry: 4,7x2,0x0,1 cm. Tab. 15: inv. č. H 12 068 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo opakní, na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Pod korozí sklo čiré s nádechem do zelena. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 2,5x1,6x0,1-0,2 cm. Tab. 16: inv. č. H 12 069 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo žlutozelené barvy, s bublinkami, na hraně část skelného pupku. Na povrchu tmavě hnědá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 5,8x5,5x0,1-0,3 cm. Tab. 17: inv. č.

H 12 070 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré,

s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 3,4x3,1x0,1 cm. Tab. 18: inv. č.

H 12 071 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré,

s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 3,1x1,6x0,1 cm. Tab. 19: inv. č. H 12 072 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo opakní, na povrchu hnědošedá matná koroze. Pod korozí sklo čiré s nádechem do zelena. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 1,8x1,9x0,1 cm. Tab. 20: inv. č. H 12 073 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo opakní, na povrchu hnědošedá lesklá koroze, skelný pupek. Přetavený okraj o síle 0,1 cm. Dochované rozměry: 5,4x7,4x0,1-0,2 cm. Tab. 21: inv. č. H 12 074 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo opakní, na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Pod korozí sklo čiré s nádechem do zelena?, s bublinkami. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 4,8x2,3x0,2 cm. Tab. 22: inv. č. H 12 075 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo opakní, na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Pod korozí sklo čiré s nádechem do zelena. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 7,4x2,9x0,1 cm. Tab. 23: inv. č.

H 12 076 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré,

s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 3,7x4,6x0,2-0,4 cm. Tab. 24: inv. č.

H 12 077 – Okenní terčík – zlomek bez štípaných hran, korunová metoda. Sklo čiré,

s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Přetavený okraj o síle 0,2 cm. Dochované rozměry: 7,1x5,3x0,2 cm. Tab. 25: inv. č. H 12 078 – Okenní terčík – zlomek s jednou štípanou hranou, korunová metoda. Sklo opakní, na povrchu hnědošedá matná koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,6x0,2 cm.

Seznam obrazové přílohy

76

Tab. 26: inv. č. H 12 082 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Rostlinný ornament – tvar trojlaločného listů černou malbou (švarclot). Sklo světle zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 6,0x6,4x0,4 cm. Tab. 27: inv. č. H 12 083 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Podél hran proti sobě černé dvoj-linky a středem vede černá linka?. Sklo světlé fialové barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze, se stopami světlé omítky. Dochované rozměry: 4,0x3,3x0,3 cm. Tab. 28: inv. č. H 12 084 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Rostlinný ornament – podél jedné hrany linka a po celé ploše dnes již oprýskaná černá malba tojlaločného listu (švarclot). Sklo čiré, s nádechem do zelena, a na okrajích mírný nádech do růžová, s bublinkami. Na povrchu béžová lesklá koroze, se stopami světlé omítky. Dochované rozměry: 4,8x4,2x0,3 cm. Tab. 29: inv. č. H 12 085 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Rostlinný ornament – pětilaločný list ohraničen mřížkovanou černou malbou (švarclot). Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,8x4,8x0,3 cm. Tab. 30: inv. č. H 12 086 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Rostlinný ornament – palmet černou malbou (švarclot). Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,5x3,0x0,3 cm. Tab. 31: inv. č. H 12 087 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Rostlinný ornament – pětilaločný list černou malbou (švaclot). Sklo čiré, s nádechem do zelena, na okrajích mírný nádech do růžová, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze o síle až 0.1 cm. Dochované rozměry: 5,8x3,9x0,3 cm. Tab. 32: inv. č. H 12 088 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Geometrický ornament – kresba kosočtverečná, která je úhlopříčně přeškrtávaná černou malbou. Sklo fialové (ametystové) barvy. Na povrchu tmavá lesklá koroze, se stopami bílé omítky. Dochované rozměry: 2,4x1,5x0,3-0,4 cm. Tab. 33: inv. č. H 12 089 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – list ohraničen mřížkovanou černou malbou. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,0x3,0x0,3 cm. Tab. 34: inv. č. H 12 111 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá koroze. Podél dvou hran stopy po osazení do rámečku. Dochované rozměry: 2,5x1,5x0,2 cm. Tab. 35: inv. č. H 12 112 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Na jedné hraně černá obloučkovitá linka a podél dvou hran téměř po celé ploše vedou černé linky. Sklo světle fialové barvy s nádechem dohněda, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,5x3,2x0,3 cm. Tab. 36: inv. č. H 12 113 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Tzv. perlová šňůra – v šedočerném pásku zůstaly barvou nezakryté tři průhledné tečky, růžencovitě sestavené, oddělené navzájem svislou čarou. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá koroze. Dochované rozměry: 4,0x1,6x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

77

Tab. 37: inv. č. H 12 114 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – na jedné hraně černá linka, vedle mřížkovaná ohraničená plocha černou barvou a obloučkovité jemné světlé (šedé) linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,9x2,6x0,4 cm. Tab. 38: inv. č. H 12 115 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru trojúhelníku se dvěma štípanými hranami. Druhotně opakní, na povrchu silná tmavá lesklá koroze. Podél dvou hran stopy po osazení do rámečku. Dochované rozměry: 2,1x1,9x0,4 cm. Tab. 39: inv. č. H 12 116 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Podél tří hran a skoro uprostřed vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do modrozelené barvy, na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,5x2,0x0,4 cm. Tab. 40: inv. č. H 12 117 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél tří hran černá linka. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,0x1,9x0,3 cm. Tab. 41: inv. č. H 12 118 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament? – smazané a neúplné černé linky, asi mřížkovaná ohraničená plocha. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá koroze. Dochované rozměry: 3,4x1,4x0,3 cm. Tab. 42: inv. č. H 12 119 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Ornament - písmo? - hnědá malba, na hraně tlustá linka a vedle dvě jemné obloučkovité hnědé linky, na protější hraně směrem ke středu zlomku vede hnědý ornament – gotické písmo?. Sklo smaragdově zelené barvy. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,9x2,4x0,3 cm. Tab. 43: inv. č. H 12 120 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – část listu, která je ohraničena mřížkovanou plochou černou barvou (místy bílé stopy po černé barvě). Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,2x2,8x0,3 cm. Tab. 44: inv. č. H 12 121 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Na hraně a uprostřed vedou smazané obloučkovité černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu béžová lesklá koroze o síle 0,1 cm. Dochované rozměry: 4,0x2,9x0,2 cm. Tab. 45: inv. č. H 12 122 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – část listu s dvěma jemnými do mírného obloučku přehnutými černými linky, která je ohraničena mřížkovanou plochou černou barvou (místy bílé stopy po černé barvě). Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,0x2,4x0,3 cm. Tab. 46: inv. č. H 12 123 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Černá malba – podél hran a středem vedou tlusté do mírného oblouku stočené černé linky, která odděluje černou malbu na lícní a rubové straně? a na hraně jsou malé obloučkovité linky spojené do tvaru trojúhelníka. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Dochované rozměry: 4,7x3,6x0,3 cm. Tab. 47: inv. č. H 12 124 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél hran a středem vedou tlusté do mírného oblouku černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,6x2,1x0,4 cm.

Seznam obrazové přílohy

78

Tab. 48: inv. č. H 12 125 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – na jedné hraně černá linka odkud vede mřížkovaná ohraničená plocha černou barvou (místy bílé stopy) a obloučkovité černé a světlé (šedé) jemné linky – asi tvar pětilaločného listů. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami, na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,6x4,1x0,3 cm. Tab. 49: inv. č. H 12 126 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – část listu znázorňující dvojité žebro a jemné linky (žilky) černou malbou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,8x2,0x0,4 cm. Tab. 50: inv. č. H 12 127 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Podél jedné hraně a středem vedou černé linky. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,5x1,6x0,3 cm. Tab. 51: inv. č. H 12 128 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Na jedné hraně tenká černá linka a do půlky zlomku vede tlustá linka (bílé stopy po smazané černé barvě). Sklo fialové barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze o síle 0,1 cm. Dochované rozměry: 4,2x2,5x0,4 cm. Tab. 52: inv. č. H 12 129 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – stopy po černé malbě, na hraně bílo/šedá linka odkud vedou dvě obloučkovité bílo/šedé linky zakončené háčkem a nad nimi jsou dvě jemné do mírného oblouku ohnuté šedé linky – část listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu béžová lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,0x1,9x0,3 cm. Tab. 53: inv. č. H 12 130 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Na jedné hraně a blízko na protilehlé hraně vedou do mírného oblouku ohnuté bílé stopy po černých linek. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,9x1,8x0,3 cm. Tab. 54: inv. č. H 12 131 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Na jedné hraně linka, na protější skoro u hrany vede obloukovitě prohnutá linka a uprostřed vedou spojené do mírného oblouku prohnuté černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,5x2,4x0,3 cm. Tab. 55: inv. č. H 12 132 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Podél hran proti sobě a uprostřed vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 3,6x2,6x0,3 cm. Tab. 56: inv. č. H 12 133 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – z jedné hrany na protější hranu vedou tři jemné obloučkovitě prohnuté černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,4x0,2 cm. Tab. 57: inv. č. H 12 134 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – podél dvou hran linky z niž vedou další dvě obloukovitě prohnuté tlusté linky a středem nich vedou dvě jemné obloučkovité černé linky – asi tvar listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,7x2,6x0,3 cm. Tab. 58: inv. č. H 12 135 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – na jedné hraně černá linka (možná stopa po osázení do rámečku), zlomek ve tvaru listu, která je ohraničena mřížkovanou plochou černou malbou a znázorněné jemné obloučkovité světlé (šedé) linky – žebra a žilky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,0x2,4x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

79

Tab. 59: inv. č. H 12 136 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Na jedné hraně linka a skoro uprostřed směrem na protější stranu vedou do mírného oblouku prohnuté černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,6x0,3 cm. Tab. 60: inv. č. H 12 137 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – tlusté obloučkovité černé linky – asi tvaru listů (žebro a žilky). Sklo čiré, světle zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,6x1,4x0,2 cm. Tab. 61: inv. č. H 12 138 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Podél dvou hran linka a středem vede černý obrazec ve tvaru trojúhelníku?. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,6x2,0x0,3 cm. Tab. 62: inv. č. H 12 139 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – podél dvou hran černé linky odkud vedou přes celý zlomek dvě tlusté obloukovitě prohnuté černé linky – tvar listu. Sklo čiré, světle zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu béžová lesklá koroze o síle až 0,2 cm. Dochované rozměry: 2,8x1,7x0,4 cm. Tab. 63: inv. č. H 12 140 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Rostlinný ornament – část listu se dvěma jemnými obloučkovitými světlými (šedými) linky, které jsou ohraničené mřížkovanou plochou černou barvou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,8x2,0x0,3 cm. Tab. 64: inv. č. H 12 141 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru obdélníku se třemi štípanými hranami. Sklo modré (námořnické) barvy. Na povrchu tmavá lesklá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 3,5x1,6x0,3 cm. Tab. 65: inv. č. H 12 142 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – na jedné hraně černá linka odkud vedou dvě mřížkované ohraničené plochy černo/šedou barvou (smazané stopy po černé malbě) – část listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 3,0x1,9x0,2 cm. Tab. 66: inv. č. H 12 143 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – podél dvou hran černé linky odkud vede mřížkovaná ohraničená plocha černou barvou – část listu. Sklo čiré, světle zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,6x1,7x0,3 cm. Tab. 67: inv. č. H 12 144 – Okenní tabulka – zlomek ve tvaru nepravidelného trojúhelníku se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – podél dvou hran černé linky odkud vedou dvě obloučkovité černé linky, které jsou asi ukončené mřížkovanou ohraničenou plochou – část listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,6x4,2x0,3 cm. Tab. 68: inv. č. H 12 145 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament - na jedné hraně černá linka od vede přes celý zlomek mřížkovaná ohraničená plocha černou barvou – asi část listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze o síle až 0,2 cm. Dochované rozměry: 2,5x2,1x0,4 cm. Tab. 69: inv. č. H 12 146 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,5x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

80

Tab. 70: inv. č. H 12 147 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Rostlinný ornament – na jedné hraně linka a po celé ploše vedou čtyři obloučkovitě prohnuté černé linky, které jsou už místy oprýskané. Sklo modré (námořnické) barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,5x2,6x0,2 cm. Tab. 71: inv. č. H 12 148 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Podél hran proti sobě a středem vedou do mírného oblouku prohnuté bílo/černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze o síle až 0,1 cm. Dochované rozměry: 1,9x1,3x0,3 cm. Tab. 72: inv. č. H 12 149 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – část tvaru listu s tenkými obloučky, která je ohraničena mřížkovanou plochou (místy bílé stopy po černé barvě). Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu béžově/šedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,9x2,8x0,3 cm. Tab. 73: inv. č. H 12 150 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél dvou hran tlusté černé linky a ca uprostřed vedou dvě do mírného oblouku prohnuté černé linky (místy bílé stopy po černé barvě). Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Dochované rozměry: 3,2x3,1x0,4 cm. Tab. 74: inv. č. H 12 151 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – část listu s třemi jemnými šedými obloučkovitými linky, která je ohraničena mřížkovanou plochou černou barvou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,8x2,4x0,3 cm. Tab. 75: inv. č. H 12 152 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Černá malba – skoro středem vede kolmo linka. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Dochované rozměry: 6,7x2,5x0,3 cm. Tab. 76: inv. č. H 12 153 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – na hraně do mírného oblouku prohnutá černá linka a po celé ploše je mřížkovaná ohraničená plocha černou barvou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,1x1,8x0,4 cm. Tab. 77 inv. č. H 12 154 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – podél dvou hran linky a cca středem vede asi mřížkovaná ohraničená plocha, na rubové straně do půlky zlomku je pravděpodobně černá malba?. Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu hnědá koroze. Dochované rozměry: 2,6x1,7x0,3 cm. Tab. 78: inv. č. H 12 155 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Na dvou hranách proti sobě a středem do půl zlomku vedou obloučkovitě prohnuté černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,1x1,9x0,2 cm. Tab. 79: inv. č. H 12 156 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Podél tří hran a skoro uprostřed vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu béžová lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,6x2,6x0,4 cm. Tab. 80: inv. č. H 12 157 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – podél dvou hran černé linky odkud středem vedou dvě jemné obloučkovité světlé (šedé) linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,2x1,6x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

81

Tab. 81: inv. č. H 12 158 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – bílé stopy po černé malbě ve tvaru listu - na hraně linka odkud vedou dvě obloučkovitě prohnuté linky, které byly pravděpodobně na konci ohraničené mřížkovanou plochou černou barvou. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,5x2,1x0,3 cm. Tab. 82: inv. č. H 12 159 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Černá malba - linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá koroze. Dochované rozměry: 3,6x0,8x0,3 cm. Tab. 83: inv. č. H 12 160 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél hran proti sobě a středem vedou černé linky (místy bílé stopy od černých linek). Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 2,7x2,2x0,3 cm. Tab. 84: inv. č. H 12 161 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Tzv. perlová šňůra – v černo/bílém pásku zůstaly barvou nezakryté dvě průhledné tečky, růžencovitě sestavené, oddělené navzájem esovitě tečkovanou ozdobou a svislou čárou. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,3x1,5x0,4 cm. Tab. 85: inv. č. H 12 162 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu béžová koroze o síle 0,1 cm. Podél dvou hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 1,9x1,7x0,3 cm. Tab. 86: inv. č. H 12 163 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru nepravidelného trojúhelníku se stopami štípaných hran. Sklo čiré, světle zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Podél dvou hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 3,7x2,5x0,4 cm. Tab. 87: inv. č. H 12 164 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Podél dvou hran a skoro uprostřed vedou linky (bílé stopy po černé barvě). Sklo čiré, světle zelené barvy. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze o síle až 0,1 cm. Dochované rozměry: 3,7x3,3x0,3 cm. Tab. 88: inv. č. H 12 165 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Podél hran a středem vedou černé linky. Sklo čiré, světle zelené barvy. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,7x1,6x0,3 cm. Tab. 89: inv. č. H 12 166 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Tzv. perlová šňůra - v černém pásku zůstala barvou nezakrytá jedna zachovalá průhledná tečka, růžencovitě sestavená, oddělena asi svislou čarou. Sklo žlutozelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá koroze. Dochované rozměry: 2,9x1,7x0,4 cm. Tab. 90: inv. č. H 12 167 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu lesklá béžová koroze. Dochované rozměry: 3,3x2,4x0,4 cm. Tab. 91: inv. č. H 12 168 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Na hraně linka a uprostřed vedou do mírného oblouku prohnuté černé linky ve tvaru trojúhelníku. Sklo čiré, světle fialové barvy s nádechem dohněda, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze o síle až 0,1 cm. Na spodní hraně patrně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 3,9x2,3x0,2 cm. Tab. 92: inv. č. H 12 169 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – podél hran nepatrné do mírného oblouku prohnuté černé linky a uprostřed mřížkovaná ohraničená plocha černou

Seznam obrazové přílohy

82

barvou – asi část listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,5x1,5x0,3 cm. Tab. 93: inv. č. H 12 170 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél dvou hran tlusté do mírného obloučku prohnuté černé linky, blízko jedné hrany je tlustá linka spojená s linkou na hraně a středem vede další tenká obloučkovitá linka. Sklo modré barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,1x4,6x0,2 cm. Tab. 94: inv. č. H 12 171 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Podél tří hran černé linky. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,3x0,3 cm. Tab. 95: inv. č. H 12 172 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Tzv. perlová šňůra – ve starorůžovém pásku zůstaly zakryté modrou (antracitovou) barvou tečky, růžencovitě sestavené, oddělené křížkem. Sklo žluté (citrínové) barvy, s bublinkami. Slabá koroze. Sílá samotného skla bez nátěru/koroze je 0,05 cm. Dochované rozměry: 2,4x1,9x0,3 cm. Tab. 96: inv. č. H 12 173 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – část listu se dvěma jemnými šedými linky, které jsou ohraničené mřížkovanou plochou černou barvou. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,4x2,2x0,3 cm. Tab. 97: inv. č. H 12 174 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Rostlinný ornament – část listu se dvěma tenkými černými linky, která je ohraničena mřížkovanou plochou černou barvou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,4x2,9x0,3 cm Tab. 98: inv. č. H 12 175 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – část listu s obloučkovitě stočenými jemnými světlými (šedými) linky, které jsou ohraničené mřížkovanou plochou černou barvou (místy bílé stopy po černé barvě). Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,1x3,2x0,3 cm. Tab. 99: inv. č. H 12 176 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo modré (námořnické) barvy. Na povrchu lesklá tmavě hnědá koroze. Dochované rozměry: 2,6x1,9x0,4 cm. Tab. 100: inv. č. H 12 177 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Podél hran a středem vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,9x1,9x0,3 cm. Tab. 101: inv. č. H 12 178 – Okenní tabulka – zlomek ve tvaru trojúhelníku, s jednou štípanou hranou. Na jedné hraně a skoro na protější hraně vedou do mírného oblouku prohnuté černé linky, které jsou uprostřed zlomku spojeny s tlustou černou linkou. Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu hnědá koroze. Dochované rozměry: 2,5x3,0x0,3 cm. Tab. 102: inv. č. H 12 179 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Tzv. perlová šňůra – v černém pásku zůstali barvou nezakryté dvě průhledné tečky, růžencovitě sestavené, oddělené navzájem esovitou ozdobou . Sklo oranžové barvy. Na povrchu tmavá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,7x1,6x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

83

Tab. 103: inv. č. H 12 180 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél dvou hran proti sobě a středem vedou černé linky. Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu hnědošedá koroze. Dochované rozměry: 3,1x1,5x0,3 cm. Tab. 104: inv. č. H 12 181 – Okenní vložka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo fialové barvy, s bublinkami. Na povrchu průsvitná tmavě šedá koroze se skvrnami. Podél tří hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 5,5x3,8x0,4 cm. Tab. 105: inv. č. H 12 182 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Na jedné hraně a skoro uprostřed vedou černé linky do mírného oblouku. Sklo čiré, s nádechem dozelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 2,9x2,4x0,3 cm. Tab. 106: inv. č. H 12 183 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél dvou hran a středem vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,8x1,4x0,2 cm. Tab. 107: inv. č. H 12 184 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – od jedné hrany vedou obloučkovité linky vyplněné mřížkovanou ohraničenou plochou černou barvou a uprostřed ně vedou jemné světlé (šedé) linky – tvar listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,6x2,6x0,2 cm. Tab. 108: inv. č. H 12 185 – Okenní vložka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo fialové barvy, s bublinkami. Na povrchu průsvitná tmavá lesklá koroze. Podél tří hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 4,2x2,2x0,4 cm. Tab. 109: inv. č. H 12 186 – Okenní tabulka – zlomek ve tvaru nepravidelného trojúhelníku bez štípaných hran. Rostlinný ornament - na hraně je znázorněna do půl zlomku mřížkovaná ohraničená plocha černou barvou. Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu béžově/šedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,2x2,3x0,3 cm. Tab. 110: inv. č. H 12 187 – Okenní tabulka – zlomek ve tvaru lichoběžníku se třemi štípanými hranami. Podél jedné hrany černá dvoj-linka a na dvou hranách proti sobě černé linky. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 4,1x3,7x0,4 cm. Tab. 111: inv. č. H 12 188 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru trojúhelníku, se dvěma štípanými hranami. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 4,0x3,8x0,2-0,6 cm. Tab. 112: inv. č. H 12 189 – Okenní tabulka – zlomek ve tvaru nepravidelného trojúhelníku s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – na hraně do mírného oblouku prohnutá černá linka a po celé ploše zlomku znázorněna část listu s jemnými (šedými) obloučkovitými linkami (žebro a žilky), která je ohraničena mřížkovanou plochou černou barvou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,5x3,1x0,3 cm. Tab. 113: inv. č. H 12 190 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – znázorněna část listu s jemnými (šedými) obloučkovitě prohnutými linkami (žebro a žilky), která je ohraničena mřížkovanou plochou černou barvou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,3x1,7x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

84

Tab. 114: inv. č. H 12 191 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – znázorněna část listu s jemnými (šedými) obloučkovitě prohnutými linkami (žebro a žilky), která je ohraničená mřížkovanou černou malbou (z části jsou vidět už jenom světlé stopy po smazané černé barvě). Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,5x3,1x0,3 cm. Tab. 115: inv. č. H 12 192 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – část listu s jemnými (šedými) obloučkovitě prohnutými linkami, které jsou ohraničené mřížkovanou plochou černou barvou (místy jen bílé stopy po černé barvě). Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,2x3,0x0,2 cm. Tab. 116: inv. č. H 12 193 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Podél hran proti sobě a ca uprostřed vedou obloučkovitě prohnuté černé linky. Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,1x1,9x0,3 cm. Tab. 117: inv. č. H 12 194 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél hran proti sobě a středem vedou černé linky. Sklo čiré, modré (akvamarínové) barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,2x1,5x0,3 cm. Tab. 118: inv. č. H 12 195 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament - na jedné hraně vede do mírného oblouku prohnutá černá linka a uprostřed mřížkovaná ohraničená plocha černou barvou, která ohraničovala lis. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,1x2,1x0,2 cm. Tab. 119: inv. č. H 12 196 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Podél dvou hran a středem vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Dochované rozměry: 2,1x1,7x0,3 cm. Tab. 120: inv. č. H 12 197 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Tzv. perlová šňůra – v černém pásku, kde tři tečky jsou neprůhledné kvůli hnědé korozi?, růžencovitě sestavené, oddělené navzájem esovitou ozdobou. Sklo žlutozelené barvy. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,2x1,6x0,3 cm. Tab. 121: inv. č. H 12 198 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Středem vede svislá černá linka a kolmo další dvě do mírného oblouku prohnuté černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Po hranách patrně stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 5,6x3,3x0,4 cm. Tab. 122: inv. č. H 12 199 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament - na ploše čtyři do mírného obloučku prohnuté černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu béžová koroze. Dochované rozměry: 3,0x1,2x0,3 cm. Tab. 123: inv. č. H 12 200 - Okenní tabulka - zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – podél dvou hran proti sobě

a středem vedou obloučkovitě prohnuté černé linky. Sklo žluté (jantarové) barvy,

s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,3x2,5x0,4 cm.

Seznam obrazové přílohy

85

Tab. 124: inv. č. H 12 201 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Podél dvou hran a blízko k protější hraně vedou bílé stopy po černé lince. Sklo čiré, s nádechem do hnědo/fialové barvy?, s bublinkami. Na povrchu tmavá lesklá koroze o síle až 0,1 cm. Dochované rozměry: 2,6x1,7x0,2 cm. Tab. 125: inv. č. H 12 202 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – na hraně černá linka a po celé ploše zlomku znázorněna část listu s jednou tenkou obloučkovitou linkou, která je ohraničená mřížkovanou plochou černou barvou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,1x2,7x0,3 cm. Tab. 126: inv. č. H 12 203 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – znázorněna část listu se světlými (šedými) obloučkovitými linkami, která je ohraničena mřížkovanou plochou černou malbou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 4,5x2,6x0,2 cm. Tab. 127: inv. č. H 12 204 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu béžově/šedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,3x2,3x0,3 cm. Tab. 128: inv. č. H 12 205 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – znázorněna část listu s tenkými obloučkovitými linkami, která je ohraničena mřížkovanou plochou černou barvou (z větší části bílé stopy po smazané černé barvě).Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu béžově/šedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,3x2,7x0,3 cm. Tab. 129: inv. č. H 12 206 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – část listu, která je ohraničena mřížkovanou plochou černou barvou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,4x2,1x0,2 cm. Tab. 130: inv. č. H 12 208 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Rostlinný ornament? – podél tří hran a skoro uprostřed vedou do mírného oblouku prohnuté černé linky. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,9x2,7x0,3 cm. Tab. 131: inv. č. H 12 209 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Podél dvou hran vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 2,6x2,3x0,3 cm. Tab. 132: inv. č. H 12 210 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél dvou hran proti sobě černé linky nebo stopy po osázení do rámečku a mezi ně je natřená plocha vrstvičkou červené barvy. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,0x1,2x0,3 cm. Tab. 133: inv. č. H 12 211 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Podél hran proti sobě a středem vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,7x0,3 cm. Tab. 134: inv. č. H 12 212 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – část listu s dvojitým žebrem odkud vedou jemné obloučkovité linky malované světlou (šedou) barvou (žilky). Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá koroze o síle až 0,1 cm. Dochované rozměry: 5,5x3,5x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

86

Tab. 135: inv. č. H 12 213 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Stopa po smazané černé lince?. Sklo fialové barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavá koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,2x0,3 cm. Tab. 136: inv. č. H 12 214 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Po celé ploše zlomku vedou do mírného obloučku prohnuté černé linky. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 3,1x1,4x0,2 cm. Tab. 137: inv. č. H 12 215 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – ohraničená mřížkovaná plocha černou barvou – asi část listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu béžově/šedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,5x1,5x0,4 cm. Tab. 138: inv. č. H 12 216 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – podél hran do mírného oblouku prohnuté linky odkud vedou dvě mřížkované ohraničené obloučkovité plochy (světlé stopy po černé malbě) a uprostřed nich jsou dvě jemné obloučkovité šedé linky – asi část listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,5x2,2x0,3 cm. Tab. 139: inv. č.

H 12 217 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo žlutozelené barvy,

s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Na hraně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 2,6x1,7x0,2 cm. Tab. 140: inv. č. H 12 218 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – část listu se žebry na nichž se vážou jemné obloučkovité linky šedou barvou – žilky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědošedá koroze. Dochované rozměry: 2,7x2,9x0,3 cm. Tab. 141: inv. č. H 12 219 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – část listu se dvěma jemnými linkami, která je ohraničena asi mřížkovanou plochou (světlé stopy po černé malbě). Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,2x2,6x0,3 cm. Tab. 142: inv. č. H 12 220 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Podél dvou hran proti sobě vedou do mírného oblouku prohnuté linky a středem vede malá černá linka. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,8x3,0x0,3 cm. Tab. 143: inv. č. H 12 221 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament - podél hran proti sobě a středem vedou tlusté a tenké do mírného obloučku prohnuté černé linky – mohlo jít o část listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,4x1,8x0,3 cm. Tab. 144: inv. č. H 12 222 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament středem vedou do mírného obloučku jemné černé linky. Sklo modré (námořnické) barvy. Na povrchu tmavá lesklá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 2,4x1,8x0,3 cm. Tab. 145: inv. č. H 12 223 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – blízko jedné hrany dvě obloučkovitě prohnuté šedé linky a na protější hraně bílé stopy po černé barvě mřížkovaná ohraničená plocha. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,2x2,1x0,3 cm. Tab. 146: inv. č. H 12 224 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Podél hrany a vedle blízko hrany hnědé stopy po smazaných tlustých linek?. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 2,6x1,6x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

87

Tab. 147: inv. č. H 12 225 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá koroze. Podél dvou hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 3,5x1,9x0,2 cm. Tab. 148: inv. č. H 12 226 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – podél dvou hran vedou černé linky, na jedné hraně vede mřížkovaná ohraničená plocha (světlé stopy po černé barvě) a ve středu zlomku vedou dvě jemné šedé obloučkovité linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu béžová koroze. Dochované rozměry: 3,3x2,1x0,3 cm. Tab. 149: inv. č. H 12 227 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Středový zlomek s pásem – na lícní straně tlustá černá linka a na rubové straně blízko hrany natřený proužek plochy. Sklo fialové barvy, s bublinkami a vlnkovitým povrchem. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 6,4x3,1x0,3 cm. Tab. 150: inv. č. H 12 228 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Na jedné hraně jsou dvě tenké černé linky a na protější hraně tlustá černá linka. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,7x0,3 cm. Tab. 151: inv. č. H 12 229 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament - na jedné hraně černá linka odkud vedou dvě do mírného oblouku prohnuté linky s mřížkovanou ohraničenou plochou černou barvou – část listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,8x2,6x0,4 cm. Tab. 152: inv. č. H 12 230 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – znázorněna část listu s dvojitým žebrem, odkud vedou jemné obloučkovité světlé (šedé) linky - žilky, která je ohraničena mřížkovanou plochou černou malbou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 6,5x2,9x0,2 cm. Tab. 153: inv. č. H 12 231 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – na jedné hraně linka odkud vede ohraničená mřížkovaná plocha černou malbou – část listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,9x1,8x0,2 cm. Tab. 154: inv. č. H 12 232 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Podél dvou hran proti sobě nepatrné smazané černé linky. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá koroze. Dochované rozměry: 3,2x2,5x0,2 cm. Tab. 155: inv. č. H 12 233 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament? - na lícní straně blízko hrany černá linka, která mohla být na konci ohraničená plochou a vedle ní je ohraničená plocha černou malbou, tyto plochy mohly být mřížkované, na rubové straně asi natřená plocha černou barvou?. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,4x2,5x0,4 cm. Tab. 156: inv. č. H 12 234 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Světlá stopa po smazané černé lince. Sklo žlutozelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá matná koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 2,4x2,0x0,2 cm. Tab. 157: inv. č. H 12 235 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél dvou hran proti sobě a středem vedou černé linky. Sklo čiré, modrozelené barvy. Na povrchu tmavě hnědá koroze. Dochované rozměry: 3,0x1,6x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

88

Tab. 158: inv. č. H 12 236 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament - podél hran tlusté černé linky, odkud vedou dvě tlusté obloučkovitě prohnuté černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 2,5x1,6x0,3 cm. Tab. 159: inv. č. H 12 237 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél dvou hran a středem vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,5x2,6x0,3 cm. Tab. 160: inv. č. H 12 238 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru trojúhelníku s jednou štípanou hranou. Sklo fialové barvy. Na povrchu tmavě hnědá lesklá koroze. Na hraně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 2,9x1,1x0,4 cm. Tab. 161: inv. č. H 12 239 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament? – čtyři nepatrné do mírného obločku prohnuté černé linky. Sklo čiré, zelené barvy. Na povrchu tmavá matná koroze. Dochované rozměry: 1,9x1,6x0,3 cm. Tab. 162: inv. č. H 12 240 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Na povrchu vrstvička červené barvy s nepatrnou černou linkou. Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu béžová matná koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,5x0,2 cm. Tab. 163: inv. č. H 12 241 – Okenní tabulka – zlomek, ve tvaru nepravidelného trojúhelníku, bez štípaných hran. Na dvou hranách proti sobě tlusté černé linky. Sklo fialové barvy. Na povrchu tmavohnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,0x1,0x0,3 cm. Tab. 164: inv. č. H 12 242 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Na lícní a rubové straně vede skoro středem černá linka. Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,2x1,6x0,3 cm. Tab. 165: inv. č. H 12 243 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Na hraně linka a na vedlejší hraně dvoj-linka (bílé stopy po černé barvě). Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu průsvitná hnědošedá koroze. Dochované rozměry: 2,1x1,6x0,4 cm. Tab. 166: inv. č. H 12 244 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – na hraně linka na nichž se váže tlustá do mírného oblouku prohnutá linka s ohraničenou plochou, a na protější hraně směrem ke středu vedou jemné obloučkovité šedé linky (z větší části bílé stopy po černé malbě) – část tvaru listu. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průhledná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,4x2,7x0,3 cm. Tab. 167: inv. č. H 12 245 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo čiré, s nádechem do zelena, na povrchu hnědá průsvitná lesklá koroze. Podél dvou hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 3,3x1,9x0,3 cm. Tab. 168: inv. č. H 12 246 – Okenní tabulka – zlomek ve tvaru trojúhelníku, se dvěma štípanými hranami. Na okraji dvou hran a skoro uprostřed vedou do mírného oblouku prohnuté černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,1x3,1x0,3 cm. Tab. 169: inv. č. H 12 247 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – na hraně černá linka odkud vedou smazané dvě ohraničené plochy, které byly asi mřížkované černou barvou, dvě jemné do

Seznam obrazové přílohy

89

mírného obloučku prohnuté linky a vedle tlustý malý oblouček. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,4x1,3x0,3 cm. Tab. 170: inv. č. H 12 248 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Blízko hrany do mírného oblouku prohnutá černá linka. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědošedá koroze. Dochované rozměry: 4,5x2,3x0,3 cm. Tab. 171: inv. č. H 12 249 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – část listu se dvěma do mírného oblouku prohnutými černými linkami (žebra), na nichž vedou jemné obloučkovité světlé (šedé) linky (žilky). Sklo čiré, s nádechem do zelena?. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,4x2,7x0,3 cm. Tab. 172: inv. č. H 12 250 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – část listu se dvěma černými linkami (žebra), na nichž vedou obloučkovité černé linky (žilky). Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,3x2,2x0,3 cm. Tab. 173: inv. č. H 12 251 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Podél dvou hran a středem vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu béžově/hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,1x1,5x0,4 cm. Tab. 174: inv. č. H 12 252 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – část listu znázorňující tlusté dvě linky (žebra), na nichž se vážou jemné obloučkovité šedé linky (žilky), které byly ohraničené plochou. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,0x1,2x0,4 cm. Tab. 175: inv. č. H 12 253 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Na hraně do mírného oblouku prohnutá linka, vedle černá linka a na hraně je nepatrný kroužek?. Sklo čiré, s nádechem do modra/zelena. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Dochované rozměry: 3,9x1,9x0,3 cm. Tab. 176: inv. č. H 12 254 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Podél dvou hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 2,4x1,8x0,3 cm. Tab. 177: inv. č. H 12 255 – Okenní vložka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá koroze. Podél dvou hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 5,2x1,4x0,4 cm. Tab. 178: inv. č. H 12 256 – Okenní tabulka – zlomek s dvěma štípanými hranami. Podél dvou hran a blízko hrany bílé stopy po smazaných černých linkách. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: v cm. Tab. 179: inv. č. H 12 257 – Okenní vložka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo žlutozelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Podél dvou hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 2,3x2,1x0,2 cm. Tab. 180: inv. č. H 12 258 – Okenní vložka? – zlomek ve tvaru nepravidelného trojúhelníku s jednou štípanou hranou. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu béžová průsvitná koroze. Na hraně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 4,0x1,5x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

90

Tab. 181: inv. č. H 12 259 – Okenní vložka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu tmavá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,0x1,7x0,4 cm. Tab. 182: inv. č. H 12 260 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél hran a středem vedou do mírného oblouku černé linky. Sklo čiré, oranžové barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědobílá koroze. Dochované rozměry: 2,1x2,1x0,3 cm. Tab. 183: inv. č. H 12 261 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Blízko hrany vede černá linka. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Na hraně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 3,6x2,1x0,3 cm. Tab. 184: inv. č. H 12 262 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Podél hran proti sobě a středem vedou rovné nebo do mírného oblouku prohnuté černé linky. Sklo čiré,modré (akvamarínové) barvy. Na povrchu tmavá matná koroze. Dochované rozměry: 2,6x2,1x0,3 cm. Tab. 185: inv. č. H 12 264 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Na hraně linka nebo stopa po osázení do rámečku a od středu vedou dvě do mírného oblouku prohnuté černé linky. Sklo čiré,s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná béžová lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,5x2,2x0,3 cm. Tab. 186: inv. č. H 12 265 – Okenní vložka – zlomek srpečkovitého tvaru se dvěma štípanými hranami. Sklo fialové (ametystové) barvy. Na povrchu tmavá matná koroze. Podél dvou hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 2,5x3,3x0,3 cm. Tab. 187: inv. č. H 12 266 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – část listu znázorňující na hraně zachovalou jednu linku (žebra) a jemné obloučkovité linky (žilky), které byly asi ohraničené mřížkovanou plochou černou barvou (bílé stopy po smazaných černých linek). Sklo čiré, světle zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,0x2,5x0,3 cm. Tab. 188: inv. č. H 12 267 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Stopy po černé malbě – asi tzv. perlová šňůra. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá koroze. Dochované rozměry: 2,6x1,5x0,3 cm. Tab. 189: inv. č. H 12 268 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Na hraně černá linka. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Na hraně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 4,4x2,4x0,3 cm. Tab. 190: inv. č. H 12 269 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament – část listu znázorňující dvě tenké do mírného obloučku prohnuté světlé (šedé) linky (žilky), kterou byly ohraničené mřížkovanou plochou černou malbou. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,6x1,5x0,4 cm. Tab. 191: inv. č. H 12 270 – Okenní tabulka – zlomek se čtyřmi štípanými hranami. Cca od hrany do středu je černý nátěr?. Sklo fialové barvy. Na povrchu tmavá lesklá koroze. Podél dvou hran asi stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 4,5x4,1x0,4 cm. Tab. 192: inv. č. H 12 271 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípanými hranami. Podél dvou hran linky odkud vedou po celé ploše tři do mírného oblouku prohnuté černé linky, plocha je natřena červenou vrstvičkou.

Seznam obrazové přílohy

91

Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná tmavohnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,1x3,0x0,3 cm. Tab. 193: inv. č. H 12 272 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament – část listů se dvěma jemnými tenkými obloučkovitými linkami, které jsou ohraničené mřížkovanou plochou. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná béžově/bílá koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,9x0,2 cm. Tab. 194: inv. č. H 12 273 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo modré (námořnické) barvy. Na jedné straně lesklá tmavá koroze a na druhé straně matná tmavá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 2,7x2,3x0,3 cm. Tab. 195: inv. č. H 12 274 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu tmavohnědá koroze o síle až 0.2cm. Dochované rozměry: 3,0x2,5x0,2 cm. Tab. 196: inv. č. H 12 275 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo čiré, modré barvy. Na povrchu tmavá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 3,6x1,7x0,3 cm. Tab. 197: inv. č. H 12 276 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Na jedné hraně černá do mírného oblouku prohnutá dvoj-linka a na protější hraně obloukovitě prohnutá černá linka. Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Na jedné hraně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 3,6x3,5x0,4 cm. Tab. 198: inv. č. H 12 277 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Uprostřed zlomku je tenká černá linka. Sklo čiré, modré (akvamarínové) barvy. Na povrchu tmavě hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,7x3,0x0,3 cm. Tab. 199: inv. č. H 12 278 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná lesklá béžová koroze. Dochované rozměry: 2,8x2,1x0,3 cm. Tab. 200: inv. č. H 12 279 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré, světle zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavohnědá lesklá koroze o síle až 0.1cm. Dochované rozměry: 4,5x2,1x0,2 cm. Tab. 201: inv. č. H 12 280 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél dvou hran proti sobě vedou černé linky nebo stopa po osázení do rámečku. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,1x3,0x0,3 cm. Tab. 202: inv. č. H 12 281 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru nepravidelného trojúhelníku, se dvěma štípanými hranami. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Dochované rozměry: 6,0x3,3x0,4 cm. Tab. 203: inv. č. H 12 282 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Stopy po smazané tzv. perlové šňůry - v černém pásku zůstaly barvou nezakryté dvě průhledné tečky, růžencovitě sestavené, oddělené navzájem asi svislou čárou?. Sklo žlutozelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze o síle až 0,1 cm. Dochované rozměry: 4,2x1,7x0,3 cm. Tab. 204: inv. č. H 12 283 – Okenní vložka – zlomek srpečkovitého tvaru bez štípaných hran. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá koroze o síle až 0.1cm. Dochované rozměry: 5,5x2,5x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

92

Tab. 205: inv. č. H 12 284 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru trojúhelníku, s jednou štípanou hranou. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu tmavě hnědá koroze. Stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 2,3x2,3x0,4 cm. Tab. 206: inv. č. H 12 285 – Okenní vložka – zlomek se třemi štípanými hranami. Sklo žlutozelené barvy, s bublinkami. Na povrchu průsvitná tmavá koroze. Dochované rozměry: 5,5x3,9x0,3 cm. Tab. 207: inv. č. H 12 286 – Okenní vložka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré, s nádechem do modrozelené barvy. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Na hraně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 3,2x3,3x0,4 cm. Tab. 208: inv. č. H 12 287 – Okenní vložka – zlomek se dvěma štípanými stranami. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,2x3,3x0,3 cm. Tab. 209: inv. č. H 12 288 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Na ploše zlomku vedou do mírného oblouku prohnuté linky (bílé stopy po černé barvě) a tato plocha je vyplněna červenou vrstvičkou barvy. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu tmavá matná koroze. Dochované rozměry: 2,8x2,5x0,2 cm. Tab. 210: inv. č. H 12 289 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo červené (rubínové) barvy. Na povrchu hnědá lesklá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 3,3x2,3x0,2 cm. Tab. 211: inv. č. H 12 290 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Na rubové straně podél hran černé linky, na které se váže smazaný obrazec, na lícní straně podél dvou hran proti sobě tlustá a tenká černá linka?. Sklo fialové barvy. Na povrchu průsvitná hnědošedá koroze. Dochované rozměry: 3,6x3,0x0,4 cm. Tab. 212: inv. č. H 12 291 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru trojúhelníku, se dvěma štípanými hranami. Sklo fialové barvy. Na povrchu průsvitná tmavá lesklá koroze. Podél dvou hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 3,2x2,6x0,4 cm. Tab. 213: inv. č. H 12 292 – Okenní vložka – zlomek s dvěma štípanými hranami. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná béžově/hnědá lesklá koroze o síle 0.1cm. Patrně stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 3,3x2,3x0,2 cm. Tab. 214: inv. č. H 12 293 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze o síle 0.1cm. Dochované rozměry: 4,9x3,5x0,3 cm. Tab. 215: inv. č. H 12 294 – Okenní vložka – zlomek se třemi štípanými hranami. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Patrně stopy po osazení do rámečku. Dochované rozměry: 4,3x3,5x0,3 cm. Tab. 216: inv. č. H 12 295 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze o síle až 0.1cm. Dochované rozměry: 3,6x3,3x0,2 cm. Tab. 217: inv. č. H 12 296 – Okenní vložka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze, která je místy oprýskaná. Stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 3,9x3,3x0,2 cm.

Seznam obrazové přílohy

93

Tab. 218: inv. č. H 12 297 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědá koroze. Dochované rozměry: 3,9x2,5x0,4 cm. Tab. 219: inv. č. H 12 298 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Blízko jedné hrany černá tlustá linka a vedle na hraně dvě obloučkovitě prohnuté černé linky. Sklo zelené (smaragdové) barvy. Na povrchu průsvitná tmavě hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,5x4,2x0,3 cm. Tab. 220: inv. č. H 12 299 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru trojúhelníku, se dvěma štípanými hranami. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu béžová lesklá koroze o síle 0.1cm. Dochované rozměry: 5,0x4,0x0,3 cm. Tab. 221: inv. č. H 12 300 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru trojúhelníku se stopami štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá koroze o síle až 0.2cm. Dochované rozměry: 4,1x2,7x0,4 cm Tab. 222: inv. č. H 12 301 – Okenní vložka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědobílá místy oprýskaná koroze. Dochované rozměry: 6,0x3,5x0,2 cm. Tab. 223: inv. č. H 12 302 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru nepravidelného trojúhelníku, s jednou štípanou hranou. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu béžová lesklá koroze. Patrně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 6,1x4,5x0,3 cm. Tab. 224: inv. č. H 12 303 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré, modré (akvamarínové) barvy. Na povrchu tmavá lesklá koroze o síle 0.1cm. Dochované rozměry: 4,3x1,8x0,3 cm. Tab. 225: inv. č. H 12 304 – Okenní vložka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré, světle fialové barvy, s bublinkami. Na povrchu z jedné strany tmavá koroze o síle 0,1 cm. Dochované rozměry: 4,7x2,7x0,1 cm. Tab. 226: inv. č. H 12 305 – Okenní vložka – zlomek srpečkovitého tvaru bez štípaných hran. Sklo fialové (ametystové) barvy s nádechem do modra, s bublinkami. Na povrchu slabá lesklá hnědá koroze. Dochované rozměry: 6,2x2,3x0,2 cm. Tab. 227: inv. č. H 12 306 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré, světle zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu z lícní strany hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 5,6x4,2x0,2 cm. Tab. 228: inv. č. H 12 307 – Okenní vložka – zlomek srpečkovitého tvaru bez štípaných hran. Sklo čiré, bezbarvé se slabým nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu z lícní strany tmavá lesklá koroze o síle 0.1cm. Dochované rozměry: 3,6x2,2x0,01 cm. Tab. 229: inv. č. H 12 308 – Okenní vložka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo modré (námořnické) barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavá koroze. Dochované rozměry: 3,2x2,7x0,3 cm. Tab. 230: inv. č. H 12 309 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Malba - vrstvička červeného nátěru. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu tmavá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,9x3,3x0,4 cm. Tab. 231: inv. č. H 12 310 – Okenní vložka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo modré (námořnické) barvy, s bublinkami. Na povrchu silná tmavá matná koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 5,5x1,6x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

94

Tab. 232: inv. č. H 12 311 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Malba - vrstvička červeného nátěru, která mohla být ohraničena černou linkou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu tmavě hnědá lesklá koroze o síle 0,1 cm. Dochované rozměry: 3,9x1,6x0,1 cm. Tab. 233: inv. č. H 12 312 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Rostlinný ornament - do mírného obloučku prohnutá tlustá a tenká černá linka. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,5x1,1x0,3 cm. Tab. 234: inv. č. H 12 313 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavá perleťová koroze. Dochované rozměry: 2,9x2,1x0,3 cm. Tab. 235: inv. č. H 12 314 – Okenní tabulka – zlomek se třemi štípanými hranami. Sklo čiré, světle zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá průsvitná koroze. Dochované rozměry: 6,4x4,1x0,2 cm. Tab. 236: inv. č. H 12 315 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré, bezbarvé se slabým nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu silná tmavohnědá koroze o síle 0.1cm. Dochované rozměry: 3,7x3,8x0,1 cm. Tab. 237: inv. č. H 12 316 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré, modré (akvamarínové) barvy, s bublinkami. Na povrchu slabá hnědá koroze. Dochované rozměry: 4,0x2,3x0,1 cm. Tab. 238: inv. č. H 12 317 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu slabá béžová koroze. Dochované rozměry: 3,0x1,6x0,2 cm. Tab. 239: inv. č. H 12 318 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Černá malba - podél dvou hrana a skoro středem vedou černé linky. Sklo čiré, s nádechem do modro/zelena. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,3x2,7x0,3 cm. Tab. 240: inv. č. H 12 319 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Černá malba - podél dvou hran vedou linky a skoro uprostřed se na ně vážou další dvě černá linka (vodorovně a svisle) . Sklo čiré, hnědofialové barvy. Na povrchu tmavá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,6x2,0x0,3 cm. Tab. 241: inv. č. H 12 320 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Stopy po smazané tzv. perlové šňůry - v černém pásku zůstaly dvě neprůhledné tečky, růžencovitě sestavené, oddělené navzájem esovitou ozdobou. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá lesklá koroze o síle až 0,2 cm. Dochované rozměry: 4,5x2,6x0,4 cm. Tab. 242: inv. č. H 12 321 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Bílé stopy po černé malbě linky. Sklo žlutozelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá matná koroze. Dochované rozměry: 4,2x2,7x0,3 cm. Tab. 243: inv. č. H 12 322 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré, bezbarvé nebo se slabým nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu z lícní strany béžově/hnědá koroze. Dochované rozměry: 3,3x2,6x0,01 cm. Tab. 244: inv. č. H 12 323 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu tmavá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,2x1,7x0,2 cm.

Seznam obrazové přílohy

95

Tab. 245: inv. č. H 12 324 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo čiré, bezbarvé nebo se slabým nádechem do zelena. Na povrchu lesklá tmavě hnědá koroze se stopami vápna. Dochované rozměry: 7,2x3,4x0,1 cm. Tab. 246: inv. č. H 12 325 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Černá malba – linky. Sklo žlutozelené barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavě hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,4x2,0x0,3 cm. Tab. 247: inv. č. H 12 326 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo čiré, středně modré barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavá lesklá koroze se stopami vápna a béžové omítky. Dochované rozměry: 5,0x2,7x0,2 cm. Tab. 248: inv. č. H 12 327 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Podél dvou hran nepatrné černé linky a středem vedou svislé a vodorovné linky. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavě hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,4x2,2x0,3 cm. Tab. 249: inv. č. H 12 328 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo smaragdově zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu silná hnědošedá koroze. Na hraně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 2,5x1,8x0,3 cm. Tab. 250: inv. č. H 12 329 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo modré (námořnické) barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavá lesklá koroze o síle 0.1cm a se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 5,5x1,5x0,2 cm. Tab. 251: inv. č. H 12 330 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo smaragdově zelené, s bublinkami. Na povrchu silná tmavě hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,9x2,4x0,3 cm. Tab. 252: inv. č. H 12 331 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré, bezbarvé nebo se slabým nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu z jedné strany hnědošedá lesklá koroze o síle 0.1cm. Dochované rozměry: 2,6x1,4x0,1 cm. Tab. 253: inv. č. H 12 332 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré, bezbarvé nebo se slabým nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu silná hnědošedá lesklá koroze o síle až 0.2cm. Dochované rozměry: 2,6x1,2x0,4 cm. Tab. 254: inv. č. H 12 333 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu šedá koroze. Dochované rozměry: 3,0x2,4x0,3 cm. Tab. 255: inv. č. H 12 334 – Okenní tabulka – zlomek, se stopami štípaných hran. Stopy po smazané černé malbě?. Sklo opakní, na povrchu hnědošedá koroze, pod ní sklo čiré světlé žlutozelené barvy?. Dochované rozměry: 2,3x1,7x0,3 cm. Tab. 256: inv. č. H 12 335 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu tmavá koroze síle 0.1cm a se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 2,2x2,1x0,3 cm. Tab. 257 inv. č. H 12 336 – Okenní vložka – zlomek třemi štípanými hranami. Sklo čiré, bezbarvá nebo se slabým nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu tmavá lesklá koroze o síle 0.1cm a se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 4,9x4,2x0,2 cm.

Seznam obrazové přílohy

96

Tab. 258: inv. č. H 12 337 – Okenní vložka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědá matná koroze o síle až 0.1cm. Dochované rozměry: 4,6x3,2x0,3 cm. Tab. 259: inv. č. H 12 338 – Okenní vložka – zlomek asi srpečkovitého tvaru se dvěma štípanými hranami. Sklo žlutozelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,8x2,6x0,1 cm. Tab. 260: inv. č. H 12 339 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu oprýskaná tmavě hnědá koroze. Dochované rozměry: 4,2x2,9x0,3 cm. Tab. 261: inv. č. H 12 340 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament - bílé stopy po smazané černé barvě, podél jedné hrany vedou dvě obloučkovitě prohnuté linky a vedle na protější hraně vedou svislé dvě jemné do mírného oblouku prohnuté linky. Sklo čiré, s nádechem do žlutozelená, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá matná koroze. Dochované rozměry: 4,0x2,0x0,3 cm. Tab. 262: inv. č. H 12 341 – Okenní vložka – zlomek bez štípaných hran. Malba - vrstvička červeného nátěru. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu silná hnědošedá koroze o síle 0,1 cm. Dochované rozměry: 6,6x2,9x0,5 cm. Tab. 263: inv. č. H 12 342 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědošedé barvy, na hraně část skelného pupku. Dochované rozměry: 4,8x3,0x0,3 cm. Tab. 264: inv. č. H 12 343 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu z jedné strany hnědá koroze a ze skvrnami. Dochované rozměry: 4,0x3,3x0,1 cm. Tab. 265: inv. č. H 12 344 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu slabá béžová koroze. Dochované rozměry: 3,3x2,4x0,3 cm. Tab. 266: inv. č. H 12 345 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo širé s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu tmavá matná koroze o síle až 0.2cm, se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 4,1x3,2x0,3 cm. Tab. 267: inv. č. H 12 346 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Bílé stopa po smazané černé malbě. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá koroze, o síle 0,1 cm. Dochované rozměry: 4,0x1,8x0,2 cm. Tab. 268: inv. č. H 12 347 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo fialové barvy s nádechem do růžová, s bublinkami. Na povrchu silná tmavohnědá lesklá koroze o síle 0.1cm. Dochované rozměry: 3,1x1,9x0,2 cm. Tab. 269: inv. č. H 12 348 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, šedé barvy. Pod barvou sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu železná koroze. Dochované rozměry: 3,7x2,8x0,3 cm. Tab. 270: inv. č. H 12 349 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědošedé barvy. Pod barvou sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami, u hrany část skelného pupku. Na povrchu stopy béžové omítky. Dochované rozměry: 3,7x2,5x0,4 cm. Tab. 271: inv. č. H 12 350 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Bílé stopy po černé malbě?. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu silná hnědošedá, matná koroze. Dochované rozměry: 3,3x2,3x0,4 cm.

Seznam obrazové přílohy

97

Tab. 272: inv. č. H 12 351 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědošedá koroze. Dochované rozměry: 3,0x2,6x0,3 cm. Tab. 273: inv. č. H 12 352 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědošedé barvy, skoro uprostřed nepatrný skelný pupek. Dochované rozměry: 6,7x5,2x0,3 cm. Tab. 274: inv. č. H 12 353 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědošedá koroze. Dochované rozměry: 3,0x1,6x0,3 cm. Tab. 275: inv. č. H 12 354 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědošedé barvy. Pod barvou sklo čiré s nádechem do zelena. Dochované rozměry: 2,1x1,4x0,2 cm. Tab. 276: inv. č. H 12 355 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědošedé lesklé barvy, s červenou malbou – gotické písmo?. Okraj přehnutý. Dochované rozměry: 1,7x1,3x0,2 cm. Tab. 277: inv. č. H 12 356 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament - palmet nebo list? - hnědočerná malba - obloučkovité jemné linky. Na povrchu tmavohnědá lesklá koroze, která místy oprýskala. Dochované rozměry: 2,3x2,0x0,4 cm. Tab. 278: inv. č. H 12 357 – Okenní terčík/vložka – zlomek se stopami štípaných hran, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědošedé barvy, u hrany část skelného pupku. Dochované rozměry: 4,1x2,7x0,3 cm. Tab. 279: inv. č. H 12 358 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Rostlinný ornament – šedé stopy po černé malbě - tři obloučkovité linky (asi žilky listu). Sklo čiré, světle zelené barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,5x2,0x0,3 cm. Tab. 280: inv. č. H 12 359 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědošedé lesklé barvy, u hrany skelný pupek. Dochované rozměry: 2,7x2,5x0,4 cm. Tab. 281: inv. č. H 12 360 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo fialové (ametystové) barvy. Na povrchu tmavohnědá lesklá koroze. Podél dvou hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 2,1x1,6x0,2 cm. Tab. 282: inv. č. H 12 361 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu slabá béžová koroze. Dochované rozměry: 3,1x1,7x0,4 cm. Tab. 283: inv. č. H 12 362 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu matná béžová koroze. Dochované rozměry: 2,5x2,0x0,3 cm. Tab. 284: inv. č. H 12 363 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Na hraně stopa po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 2,9x2,8x0,3 cm. Tab. 285: inv. č. H 12 364 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu béžová průsvitná koroze. Dochované rozměry: 2,2x1,8x0,3 cm. Tab. 286: inv. č. H 12 365 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, šedá lesklá barva. Pod barvou sklo čiré s nádechem do zelena. Na hraně část skelného pupku. Dochované rozměry: 3,9x3,0x0,3 cm.

Seznam obrazové přílohy

98

Tab. 287: inv. č. H 12 366 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu silná tmavě hnědá koroze se skvrnami. Dochované rozměry: 3,5x2,5x0,2 cm. Tab. 288: inv. č. H 12 367 – Okenní vložka – zlomek ve tvaru trojúhelníku bez štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu béžově/hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,3x1,8x0,2 cm. Tab. 289: inv. č. H 12 368 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, šedobílé barvy. Dochované rozměry: 2,0x2,0x0,2 cm. Tab. 290: inv. č. H 12 369 – Okenní terčík/vložka – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, béžově šedé barvy. Pod barvou sklo čiré s nádechem do zelena. Dochované rozměry: 2,0x2,0x0,3 cm. Tab. 291: inv. č. H 12 370 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu hnědé lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,6x1,8x0,3 cm. Tab. 292: inv. č. H 12 371 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, béžově šedé barvy. Pod barvou sklo čiré, zelené barvy, na hraně část skelného pupku. Dochované rozměry: 3,7x2,8x0,3 cm. Tab. 293: inv. č. H 12 372 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, béžově šedé barvy. Pod barvou sklo čiré, s nádechem do zelena, na hraně část skelného pupku. Dochované rozměry: 4,4x3,2x0,3 cm. Tab. 294: inv. č. H 12 373 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědo/šedo/černé barvy. Pod barvou sklo čiré s nádechem do zelena. Dochované rozměry: 4,5x3,5x0,3 cm. Tab. 295: inv. č. H 12 374 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědošedé lesklé barvy. Dochované rozměry: 4,8x3,0x0,5 cm. Tab. 296: inv. č. H 12 375 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, béžově šedé lesklé barvy. Pod barvou sklo čiré s nádechem do zelena. Přehnutý okraj. Dochované rozměry: 3,2x2,9x0,3 cm. Tab. 297: inv. č. H 12 376 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, světle modro/šedé barvy. Pod barvou sklo čiré s nádechem do modrozelené barvy. Dochované rozměry: 3,6x2,0x0,4 cm. Tab. 298: inv. č. H 12 377 – Středový zlomek okenní terčíku – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami, u hrany skelný pupek. Na povrchu slabá béžová koroze. Dochované rozměry: 4,0x2,2x0,2 cm. Tab. 299: inv. č. H 12 378 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědošedé perleťové barvy. Pod barvou sklo čiré s nádechem do zelena, ve středu zlomku skelný pupek. Dochované rozměry: 4,9x3,2x0,3 cm. Tab. 300: inv. č. H 12 379 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, béžově šedé perleťové barvy. Pod barvou sklo čiré s nádechem do zelena, část skelného pupku. Dochované rozměry: 4,0x1,6x0,3 cm. Tab. 301: inv. č. H 12 380 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, béžově šedé perleťové barvy. Pod barvou sklo čiré s nádechem do zelena. Dochované rozměry: 2,7x2,5x0,2 cm.

Seznam obrazové přílohy

99

Tab. 302: inv. č. H 12 381 – Okenní vložka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu béžově/hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 4,0x2,7x0,3 cm. Tab. 303: inv. č. H 12 382 – Okenní tabulka – zlomek ve tvaru trojúhelníku, se dvěma štípanými hranami. Geometrický ornament? – podél krajích stopy po smazaných černých linek ve tvaru trojúhelníku nebo stopy po osázení do rámečku. Sklo čiré, světle modré barvy. Na povrchu silná béžově/šedá koroze. Dochované rozměry: 7,3x5,7x0,5 cm. Tab. 304: inv. č. H 12 383 – Okenní terčík – zlomek, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, hnědošedé barvy. Dochované rozměry: 2,2x2,2x0,2 cm. Tab. 305: inv. č. H 12 384 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná béžová koroze. Stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 5,1x6,2,0x0,4 cm. Tab. 306: inv. č. H 12 385 – Okenní vložka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo čiré s nádechem do zelena. Na povrchu béžová průsvitná koroze. Stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 8,4x3,4x0,3 cm. Tab. 307: inv. č. H 12 386 – Okenní vložka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo žlutozelená barva. Na povrchu béžová koroze s tmavýma skvrnami. Podél tří hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: 10,6x4,5x0,4 cm. Tab. 308: inv. č. H 12 387 – Okenní vložka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré, světle modré (akvamarínové) barvy, s bublinkami. Na povrchu hnědošedá matná koroze. Dochované rozměry: 7,2x4,3x0,1 cm. Tab. 309: inv. č. H 12 0001 – 0006 – Okenní tabulky/vložky – různě velké zlomků bez štípaných hran. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami, na povrchu slabá béžová koroze. Inv. č. H 12 0006 – podél hran stopy po osázení do rámečku. Dochované rozměry: Tab. 310: inv. č. H 12 0007 – 0009 – Okenní tabulky/vložky – různě velké zlomků bez štípaných hran. Sklo žluté (jantarové) barvy, s bublinkami, na povrchu lesklá hnědá koroze. Inv. č. H 12 0009 – na jedné hraně stopa po osázení do rámečku. Tab. 311: inv. č. H 12 0010 – 0021 – Okenní tabulky/vložky – různě velké zlomků se stopami štípaných hran. Sklo modré (námořnické) barvy, u většině zlomků s menší korozí zjištěné ve sklu bublinky, na povrchu silná tmavě lesklá koroze. Tab. 312: inv. č. H 12 0021 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Sklo modré (akvamarínové) barvy, s bublinkami, na povrchu tmavě matná koroze se stopami béžové omítky. Tab. 313: inv. č. H 12 0022 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Na dvou hranách proti sobě a středem bílé stopy po smazaných černých linek. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami, na povrchu průsvitná béžová lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,6x1,8x0,2 cm.

Seznam obrazové přílohy

100

Tab. 314: inv. č. H 12 0023 – Okenní tabulka – zlomek se stopami štípaných hran. Na hraně a středem vedou černé linky. Sklo žluté (jantarové) barvy. Na povrchu hnědá matná koroze se skvrnami. Dochované rozměry: 2,3x1,5x0,2 cm. Tab. 315: inv. č. H 12 0024 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo modro/fialové (ametystové) barvy, na povrchu tmavá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,0x2,4x0,2 cm. Tab. 316: inv. č. H 12 0025 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo fialově/růžové barvy, s bublinkami. Na povrchu silná tmavá lesklá koroze. Tab. 317: inv. č. H 12 0026 – Okenní tabulka/vložka – zlomek bez štípaných hran. Sklo druhotně opakní. Na povrchu silná tmavá lesklá koroze. Tab. 318: inv. č. H 12 0027 – Okenní tabulka/vložka – zlomek se stopami štípaných hran. Malba - vrstvička červeného nátěru. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu tmavá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,8x1,7x0,3 cm. Tab. 319: inv. č. H 12 0028 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Malba - vrstvička červeného nátěru. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu tmavá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 2,6x1,6x0,2 cm. Tab. 320: inv. č. H 12 0029 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament - podél hran černé linky, z nichž na jedné hraně vedou jemné obloučkovité černé linky. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu je průsvitná hnědošedá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 2,2x2,1x0,2 cm. Tab. 321: inv. č. H 12 0030 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Rostlinný ornament - stopa po černé malbě - středem vede mřížkovaná ohraničená plocha. Sklo čiré, se slabým nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu je průsvitná hnědá lesklá koroze. Dochované rozměry: 3,7x3,6x0,2-0,3 cm. Tab. 322: inv. č. H 12 0031 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Malba - vrstvička červeného nátěru. Sklo čiré, s nádechem do zelena. Na povrchu tmavá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 2,8x0,9x0,2 cm. Tab. 323: inv. č. H 12 0032 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo žluté (jantarové) barvy, na povrchu tmavá lesklá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 2,3x1,9x0,05 cm. Tab. 324: inv. č. H 12 0033 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo žlutozelené barvy, s bublinkami, na povrchu tmavá koroze se stopami béžové omítky. Dochované rozměry: 3,0x1,9x0,2 cm. Tab. 325: inv. č. H 12 0034 – 0035– Okenní tabulky – různě velké zlomků se stopami štípaných hran. Sklo zelené (smaragdové) barvy, s bublinkami. Na povrchu tmavá lesklá koroze se stopami béžové omítky. Tab. 326: inv. č. H 12 0036 – 0038 – Okenní tabulky – různě velké zlomků se stopami štípaných hran. Sklo fialové barvy?. Na povrchu silná tmavá koroze se stopami béžové omítky. Tab. 327: inv. č. H 12 0151 – Okenní tabulka – zlomek se dvěma štípanými hranami. Sklo zelené (smaragdové) barvy, s bublinkami. Na povrchu je průsvitná hnědošedá lesklá koroze. Dochované rozměry: 2,2x1,6x0,1 cm.

Seznam obrazové přílohy

101

Tab. 328: inv. č. H 12 0039 – 0089, H 12 0109 – 00124, H 12 0126 – 0138, H 12 0140 – 0150 – Okenní tabulky/vložky – různě velkých zlomků vesměs se stopami štípaných hran. Sklo čiré, s nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu průsvitná hnědošedá, hnědá nebo tmavá lesklá koroze, u některých zlomků se stopami béžové omítky. Většinou u všech zlomků stopy po osázení do rámečku. Tab. 329: inv. č. H 12 0090 – 0098 – Okenní tabulky/vložky – různě velkých zlomků, většinou bez štípaných hran. Sklo čiré, se slabým nádechem do zelena, s bublinkami. Na povrchu většinou průsvitná hnědá nebo hnědošedá lesklá koroze, u některých zlomů se stopami béžové omítky. Tab. 330: inv. č. H 12 0099 – 0108 – Okenní tabulky/vložky – různě velkých zlomků, většinou bez štípaných hran. Sklo čiré, bezbarvé nebo se slabým nádechem do zelena, u inv. č. H 12 0100 – má na okraji skla růžový nádech, s bublinkami. Na povrchu většinou tmavá lesklá koroze, ale i hnědá až hnědošedá koroze, u některých zlomů se stopami béžové omítky. Tab. 331: inv. č. H 12 0125 – Okenní tabulka – zlomek bez štípaných hran. Sklo čiré, žlutozelené barvy, s bublinkami. Na povrchu je průsvitná hnědá koroze. Tab. 332: inv. č. H 12 0139 – Okenní tabulka – zlomek s jednou štípanou hranou. Sklo čiré, s nádechem do žlutozelená, s bublinkami. Na povrchu je tmavá hnědošedá lesklá koroze o síle 0,1 cm. Tab. 333: inv. č. H 12 0152 – 0156 – Okenní tabulky – různě velkých zlomků, většinou bez štípaných hran. Sklo druhotně opakní. Na povrchu je hnědošedá lesklá koroze. Tab. 334: inv. č. H 12 0157 – 0162 – Okenní terčíky/vložky – různě velkých zlomků bez štípaných hran (inv. č. H 12 0157 – s jednou štípanou hranou, pod korozí sklo čiré s nádechem do zelena?), korunová metoda. Sklo opakní, na povrchu hnědošedá lesklá koroze. U inv. č. H 12 0160 – 0162 – okenní terčíky?. Tab. 335: inv. č. H 12 0163 – Okenní terčíky – různě velké zlomky, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, béžově tmavá lesklá koroze. Pod barvou sklo žluté (jantarové) barvy. U inv. č. H 12 0164 – má žebro?. Tab. 336: inv. č. H 12 0164 – Okenní terčíky – různě velké zlomky, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, tmavá lesklá/perleťová koroze. Pod barvou sklo žluté (jantarové) barvy. Tab. 337: inv. č. H 12 0165 – Okenní terčíky – různě velké zlomky, korunová metoda. Sklo druhotně opakní, šedá, béžově/šedá lesklá/perleťová koroze. Pod barvou sklo žluté (jantarové) barvy. Tab. 338: Rekonstrukce okenního terče Tab. 339: inv. č. H 12 079 – 081, H 12 388 – 390 – Olovněné nuty

Seznam obrazové přílohy

102

C/ Kresebné a fotografické plány hradu Melice Obr. 1: Situační náčrt hradu s předhradím dle M. Plačka (Plaček 2001, 378) Obr. 2: Plánek hradu podle Jana Zháněla (nepublikováno; uloženo ve Vyškovském muzeu) Obr. 3: Plánek hradu podle Jana Zháněla (nepublikováno; uloženo ve Vyškovském muzeu) Obr. 4: Plánek hradu podle Jana Zháněla (nepublikováno; uloženo ve Vyškovském muzeu) Obr. 5: Kresebná rekonstrukce jádra hradu dle O. Štěpána (< http://www.hrady.cz/index.php?OID=777&PARAM=2 >) Obr. 6: Rekonstrukce hradu s přehradím (< http://www.zaniklevyskovsko.estranky.cz/clanky/hrady/melice >)

D/ Fotografie vitráží z Žebnic u Plzně E/ Pokus o rekonstrukci okna na základě dochovaných fragmentů

Kresebné plány hradu a lokality v obrazové příloze, které jsem převzala z materiálů Jana Zháněla, jsou nyní uložené ve vyškovském muzeu. Fotografická dokumentace lokality je k vidění i na webových stránkách (viz literatura).