O K É N KO zpravodaj farností Nový Jičín, Šenov u Nov.Jičína a Kunín Březen 2015 úst zmrtvýchvstalého vtěleného Boha a vzkříšeného bohočlověka, odnášejí se k Otci nebeskému… Vykoupení lidstva zpečetěné zmrtvýchvstáním je zázrakem Boží moudrosti – ale též i Boží lásky. Byla to zkouška, jaké svět ani nebe neviděly. Zkouška, jejíž hrozné tíže lidská přirozenost Kristova strašně okusila. Ale též zkouška, která nejskvěleji dokázala, jak Bůh miluje… A bohoslužba pokračuje devateronásobným vzýváním trojjediného Boha…Pane smiluj se… a pak jásavý chvalozpěv andělů… A nám pak zůstává poznání: Pán vstal skutečně. Aleluja.
ZEPTALI JSME SE… Otce Aloise, co nového v Novém Jičíně a Žilině?
DUCHOVNÍ SLOVO Otec Michal
Velikonoce… Máme takovou zásadu: Lex orandi, lex credendi… Jak církev věří, tak se modlí a obráceně… jak se církev modlí, tak též se modlí i věří… A jak se církev modlí o slavnostní bohoslužbě neděle velikonoční? Na to nám odpovídá známý teolog: Toto jest svátek svátků, slavnost slavností, jež o tolik všechny převyšuje, oč slunce převyšuje hvězdy (sv. Řehoř Naziánský). Oslava Zmrtvýchvstání Vykupitelova vrcholí ve svaté liturgii velikonoční neděle. V zářivém věnci liturgických rozjímavých zpěvů a modliteb zjevuje se památná událost velikonoční. Mešní bohoslužba začíná jásavým hymnem díků, které vkládá do úst Vykupitele ve veliké chvíli zmrtvýchvstání, kdy oslavená duše spojila se s tělem v ponížení hrobu. Je to snad nejkrásnější vstupní mešní chvalozpěv v liturgii vůbec… Vstal jsem z mrtvých a jsem teď s tebou, aleluja. Žádný rozum lidský nevystihne, žádný jazyk lidský nevyjádří, co pocítila lidská duše Kristova v okamžiku proměnění a spojení s tělem v kalvarském hrobu. Slova velikonočního mešního vstupu jsou klíčem do svatyně duše bohočlověka, která, ač spojena s přirozeností božskou, lidsky protrpěla hrůzy a mučednictví vykupitelské oběti. Otevírají výhled do srdce vtěleného Boha v okamžiku triumfu nevyslovitelné radosti a slávy… Vstal jsem z mrtvých… V tomto zvolání, kterým začíná velikonoční bohoslužba, je všechno vyjádřeno, co ve veliké chvíli vzkříšení jako blesk duší bohočlověka prochvělo. To lidské v Kristu ponížené, zmučené a zmařené okouší náhle nevylovitelný triumf božské slávy po hrůzách potup a bolesti. Chvalozpěv vítězství, tryskající z duše vzkříšeného, je zároveň díkůzpěvem vděčnosti a lásky. Vstal jsem z mrtvých… Jaký to záblesk osvěcující tajemství spojení lidské a božské přirozenosti v osobě Božího Syna. A jak je to tklivé, že první slova, jež liturgie vkládá do 1
Rozhovor připravila Markéta Brožová ve spolupráci s Beatou Plašilovou
»» Otče, první „neotřelá“ otázka: Jak se vlastně máte? •• To je tzv. zdvořilostní otázka a na tu se většinou odpovídá, že dobře, protože kdyby tomu tak nebylo, tak mi většinou stejně málokdo pomůže a ještě může mít někdo skrytou radost z neštěstí druhého. - Takže mám se dobře. »» Je něco, co by se z loňska dalo vypíchnout, že vám udělalo největší radost? Může a nemusí se to týkat farnosti. •• Měl jsem upřímnou radost ze spolupráce rodičů při přípravě na první sv. přijímání, z které jsem se obával, protože i pro mne to byl tak trochu krok do neznáma. Co mohu říci, většina rodičů chtěla spolupracovat na přípravě svých dětí, a pokud se podařilo to, aby rodiče hovořili se svými dětmi o věcech víry trochu více než v minulosti, tak příprava měla smysl. Kéž by v tom děti nějakým způsobem pokračovaly.
hovuje těm nahoře, aby dav – masa lidí byla lehčeji manipulovatelná. Se samostatně myslícími lidmi musíte víc vést dialog a můžeme počítat i s větším odporem u toho, co se jim nelíbí. U masy neznalých toto odpadá. Bohužel naše církev na tomto poli dělá také málo asi proto, aby nenarazila. A tak se stává někdy málo věrohodnou. »» Loni v říjnu proběhla schůzka oslovených farníků, kteří využívají prostory fary k různým aktivitám, ohledně plánované rekonstrukce fary. Na schůzce jsme se shodli, že rekonstrukce fary by většina uvítala. Událo se v této věci něco dalšího od této schůzky? Bude se v záměru pokračovat? »» A je něco, z čeho jste byl z dění v naší farnosti potěšen? •• Z krásného dne první sv. zpovědi dětí, kterého jsem se mohl zúčastnit a být tak dětem blízko jejich prvního svátostného zpovědního vyznání svých hříchů Ježíši, a pak slavnost prvního sv. přijímání. I z toho, že se opět mohli setkat věřící při společném farním dni. »» A znepokojen? •• Nevím, čím bych mohl být znepokojen. Snažím se brát všechny věci tak, jak přicházejí – dobré s vděčností a zlé jako zkoušku věrnosti, někdy trpělivosti a pokory. Otázkou je, jestli se mi to tak vždy daří brát. Učím se, protože jsem na cestě. »» Otče, máte z něčeho obavy? (máme na mysli vývoj politické situace, světové trendy, postavení církve ve společnosti, otázka islámu a jeho pronikání do naší civilizace, Evropa a její směřování…) •• Zdá se mi, že v naší společnosti a také v církvi jako takové se málo hovoří o morálních a jiných dopadech např. genderové ideologie, umělého oplodnění a jiných věcí. O genderu se již veřejně hovoří, že je to stejná hrůza jako marxismus. Ale jde to aspoň u nás tichou cestou. Když sleduji polskou katolickou televizi Trwam, tak mohu říci, že u severních sousedů jsou o mnohých věcech, které hýbou světem a někdy se plíživě dostávají do vědomí lidí, vedeny daleko větší diskuse a také je o těchto věcech všeobecně větší povědomí. V naší společnosti mám pocit, že neznalost a nevědomost vy2
•• Ano, v záměru se letos bude pokračovat. Schůzka měla ujasnit především, jak by měla rekonstrukce spodní části budovy – dvou místností, které se využívají, vypadat. Většina se vyjádřila, že by se měly obě místnosti propojit a zároveň pohyblivou dřevěnou stěnou oddělit, aby se dala využívat pro malá společenství a vyučování náboženství a zároveň pro větší setkávání. Aby se rekonstrukce nedělala tzv. nadvakrát, jen na půl cesty, bylo rozhodnuto, že se musí vstoupit i do podlahy, kde se zvažuje možnost oteplení, pokud to bude možné, nová elektroinstalace, odpady apod. V jedné místnosti bude také lépe vybavená kuchyňka, kde bude možno do budoucna hlavně v zimě po mši sv. se sejít a uvařit si kávu nebo čaj. Aby se neztrácelo teplo, chodba bude oddělena dřevěnými průchozími dveřmi. To jsou zhruba plánované práce letošního roku na přestavbě spodní části fary, která si pro příjemnější setkávání žádá změnu. S pracemi by se mělo začít na konci školního roku a představa je stihnout je do poloviny září, kdy se začne učit náboženství. »» Pro letošní rok máte další smělé plány oprav ve farnosti. Rozhodl jste se vyměnit lustry ve farním kostele. Chcete nám sdělit podronosti kolem této akce? •• Nebylo to jen mé rozhodnutí. Tento úmysl již byl před více než dvaceti lety, kdy bylo v kostele dáno provizorní osvětlení, které tam máme, že tam přijdou v budoucnu lustry. Takže se nejedná o vyměnění lustrů za lustry. Zkusme se lépe podívat, co nám to v lodi kostela
nad hlavami visí, a pokud jsme si na to moc nezvykli, protože máme ještě někteří mladší ostrý zrak, tak nám to musí zákonitě vadit. Na lustry byla vyhlášená mimořádná kostelní sbírka v podobě osobních darů. A zásluhou některých z vás, kteří jste mi řekli, že se vám cena zdá hodně vysoká jsem začal hledat příčinu, proč tomu tak je. A zcela náhodně při prohlížení fotografií naší Markéty z jedné svatby v Místku jsme zjistili, že mají podobné lustry, jaké chceme do našeho farního kostela. A pan děkan z Místku mi dal kontakt na pracovníka z Kamenického Šenova, který lustry instaloval. Ten nám sdělil, že mnozí pracovníci z této firmy pracují již soukromně. Přes takovou firmu bude cena lustrů o dvě třetiny levnější. Kamenický Šenov už lustry nevyrábí, nechal by je pro nás přes nějakou menší firmu vyrobit, ale za daleko větší cenu. Já v tom vidím řízení Boží, a že Pán nám v tomto přeje. Rád bych, aby lustry byly umístěny na slavnost Božího Těla, kterou vyvrcholí naše farní příprava na letošní eucharistický rok. Bude to náš dar svátostnému Kristu v eucharistii. Také bych chtěl poděkovat mnohým obětavým farníkům, kteří nemalými částkami přispívají na nové lustry. I tyto oběti jsou poděkováním za oběť největší – oběť lásky našeho Pána, která je v našich chrámech při mši sv. každodenně zpřítomňována. »» Máte ještě další plány v opravách? •• Další plány se odvíjejí od možných stále skromnějších dotací. Ale letošní rok zase hlavně Božím řízením a díky chápajícím a nakloněným lidem na Městě se podařil ještě jeden potěšitelný kousek – restaurování kazatelny ve farním kostele. Byla jedna nabídka za půl milionu. Den před zasedáním komise Města ohledně rozdělení balíku peněz na Městskou památkovou zónu, do které patří farní kostel, se podařilo na základě jiné nabídky, která přišla den předtím - zrestaurování za 231 tisíc, obdržet předběžnou dotaci 200 tisíc. Město nám také schválilo na letošní rok částku půl milionu, kterou použijeme na dokončení restaurování bočních oltářů ve farním kostele. Konkrétně zbývá restaurování obrazů. Peníze použijeme také na další etapu záchrany hlavního oltáře v kostele v Žilině. Měli bychom pokračovat i v restaurování bočního oltáře ve 2.etapě, pokud se schválí dotace z Ministerstva
kultury.. Bez vašich finančních obětí při sbírkách na opravy ve farnosti by tyto věci nemohly být zrealizovány. Díky za vaši štědrost a lásku k naším chrámům. »» Jak by podle Vás měla církev vystupovat navenek? Jak by měla prezentovat evangelium? •• Církev – farnost bude vystupovat opravdově navenek tak, jak žije vnitřně opravdově a naplno s Ježíšem. My společenství občanů nemůžeme nic nabídnout, pokud sami nebudeme přetékat Boží láskou a přítomností. A to musíme načerpat skrze Boží slovo, modlitbu, svátostný život. Pokud budeme kvasem, můžeme prokvasit celé těsto světa tím, co chce světu dát Bůh. Určitě bychom navenek měli vystupovat jako ti, kteří jsou přáteli Kristovými a pevně jsou zakořeněni v Jeho slově. Nejhorší křesťan je ten, který je křesťanem jenom v kostele. Který venku Krista svými skutky popírá. »» Máte nějakou vizi dalšího rozvíjení vzájemné spolupráce Charity a farnosti? •• Je těžko vidět něco, co ještě není. Pokud se jedná o přítomnost, pak propojení mezi farností a Charitou je na velmi dobré úrovni, protože Charita potřebuje farnost a aby farnost byla pravdivá ve světě, potřebuje Charitu. Všichni, kdo pracují v Charitě, jsou v první linii konkrétního naplnění Ježíšova příkazu – dali jste mi najíst, napít, oblékli jste mě, navštívili jste mě. Farnost pak v rámci dobrovolnosti např. při potravinové pomoci, tříkrálové sbírce pomáhá Charitě toto zrealizovat a tím se podílí na naplnění Ježíšových slov, abychom jej viděli v každém bližním. »» Loni na podzim bylo zvoleno nové vedení Města. Jak se Vám komunikuje s novým vedením? •• Vedení Města je do určité míry obměněné. Podstata zůstala, a myslím, že komunikace je dobrá a potřeby farnosti ve Městě jsou vedení známé. »» Letos se ve farnosti plánuje účast na akci Noc kostelů. Je to výjimečná akce, kdy do kostela vejdou i ti, kteří kolem něj běžně chodí bez povšimnutí. Čím je letos oslovíme? •• Chceme je oslovit kostelem Nejsvětější Trojice a kaplí na bývalém hřbitově v Janáčkových sadech. Chtěli bychom ekumenicky spolu-
pracovat s evangelíky nejen kvůli potřebnému zázemí, ale spolupráce na programu celé Noci kostelů, je již předběžně domluvena. »» Loni v létě to byl rok, co si Pán odvolal otce Josefa Motyku. Jak na něj s odstupem vzpomínáte jako na člověka? •• Byl se mnou 5 let. Tedy déle než na svém samostatném působišti. Větší část svého kněžského života prožil se mnou, a to v době, kdy jsem kolaboval. Je mi stále blízko nejen proto, že mám jeho podobu na pracovním stole, ale proto, že jsme si oba vážili jeden druhého a chvil, kdy jsme mohli společně být při snídani nebo obědu a necítil jsem, že bychom tomu nebyli rádi. Kdy skrze bývalou hospodyní paní Palackou jsme mohli spolu prožívat na faře to, čemu říkáme domov, hlavně v neděli při obědě a po něm. O. Josef na to vždy nejvíce vzpomínal, když od nás odešel na vlastní působiště. Nehrál si jen na svém vlastním písečku a ve svém virtuálním světě, ale byl vůči mně a věřícím farníkům otevřený lidsky i kněžsky a prostě to i se mnou uměl. Byl výborným diplomatem, aniž by to bylo pokrytectví. Protože nehledal jen sebe, ale společné dobro vztahů se mnou, a věřím, že i s ostatními. »» Proběhl maškarní a farní ples. Víme, že jste se zúčastnil. Určitě to je dobře, že rád zavítáte mezi lidi. Jak jste si ty víceméně společenské akce užil? •• To se dá těžko říct, jak jsem si je užil. Měl jsem radost, že se věřící setkávají, že jsou spolu, baví se a tak prohlubují své vzájemné vztahy. To je moc potřebné hlavně ve městě, kde je někdy vše anonymní. »» Asi všichni neví, že začátkem roku odešla pracovat na biskupství dlouholetá technička Markéta Šimíčková a máme na faře novou pracovnici, kolegyni p. Bednáře, se kterou se určitě budeme pravidelně na faře potkávat. Můžete nám ji představit? •• Markéta Šimíčková nebyla v pozici technika, protože tím je pro celý děkanát pan Bednář. Ona byla pastoračním asistentem s převahou správy majetku opět pro celý děkanát. Místo ní nastoupila Iva Jasná, která 20 let pracovala na faře v Odrách jako pastorační asistent, pak jeden
rok v Papežském misijním díle jako administrativní pracovník. Odchod Markéty přišel velmi náhle, protože se uvolnilo místo na biskupství po paní Pagáčové, která ve volbách dostala možnost být místostarostkou v jednom obvodě. Markétě nabídli její post a ona tuto nabídku přijala. Těžko jsem rychle někoho sháněl. Bůh mi vnuknul Ivu Jasnou, se kterou jsem se setkával na poutích. Zůčastnila se také naší farní výpravy do Dolomit. Byl to podnět od Boha ale také její rozhodnutí, že se chtěla vrátit blíže k domovu, a proto nabídku práce na faře v N.Jičíně přijala. Jsem přesvědčen, že Markétu plně nahradí a bude přínosem pro farnosti ve své praxi a zkušenostech práce v církvi. »» Každoročně se vás ptáme na Vaše putování, neboť jste nadšený cyklista a poutník. Můžete nám přiblížit Vaše putování v minulém roce? •• Ano, minulý rok kromě mé služby hlavně pastorační a vedoucí v Dolomitech jsem s o. Vlastimilem podnikl tentokrát pěší pouť do Compostely z Toleda ve středním Španělsku. Ušli jsme s batohem asi 700 km. Byl to neopakovatelný zážitek Boží blízkosti, úžasné vnitřní svobody, nových zkušeností a poznání své povahy a charakteru na prvním místě. »» Také rád čtete: která knížka Vás v poslední době nejvíce oslovila? Třeba nás inspirujete… •• Naposledy jsem četl od brazilského autora Paula Coelha - Alchymista. Mimo jiné to byl on, který zpopularizoval svou poutí do Compostely toto putování v moderní době. »» Kněžská služba je dost náročná po psychické stránce (zpovídání...). Můžete nám prozradit váš recept na dobíjení baterek? •• Přebývání před Pánem v meditaci a hlavně před svatostánkem po mši sv., pokud mi to vychází, a pak také pravidelné vycházky do přírody. »» Slavení mše svaté je velkým Božím tajemstvím. Pán Bůh touží, abychom ho poznávali. Cesta k tomuto poznání není vyhrazena jen dospělým. Pán Ježíš říká: ...“Nechejte maličké přijít ke mne...“ . Nechtěl byste nějak povzbudit rodiče, kteří z obav, že budou vpředu vyrušovat, stojí s dětmi až vzadu kostele? •• Několikrát jsem rodiče povzbuzoval, aby přišli s dětmi dopředu do 3
prvních lavic, které jsou mnohdy prázdné. Myslím si, že by děti byly více pozorné, kdyby viděly, co se tam děje. Chápu, že vždy to nejde, hlavně kdy děti mají svůj den a opravdu by ostatní rušily. Někdy ale mám pocit, že to mnohým rodičům vyhovuje, protože chodí s dětmi do kostela pozdě. Krásně vnímám, jak na desátou je v deset farní kostel poloprázdný, a pak ke kázání se naplní. Asi si rodiče myslí, že je to tak lepší, že to s dětmi v kostele lépe vydrží, když tam budou kratší dobu. Jen aby si tak nezvykly na celý život. »» V letošním roce se naše farnost připravuje na Národní eucharistický kongres. Co tato příprava dává Vám osobně?
by mohli svědčit, co jim návštěva P.Marie přinesla. Ano, děly se a dějí i malá a někdy větší Boží znamení »» Plánuje se letos něco významného ve farnosti, o čem bychom měli vědět? •• Vše je nasměrováno k Noci kostelů na konci května, pak k Božímu Tělu a podzimnímu Eucharistickému kongresu. Ostatní není bez významu, ale důležitý je také každodenní život, který naše farnost prožívá. »» Chtěl byste nám ještě něco sdělit? •• Díky za všechny spolupracovníky na Božím díle v rovině modlitby, obětí a štědrosti nejen hmotné, ale i duchovní. Díky, že se snažíme vytvářet společenství v Ježíši a tak
•• Uvědomění si, jaký dar nám Ježíš dal v Eucharistii. Je to stále živý dat – On sám pod podobou chleba a vína obětovaný při mši svaté. Učit se být víc před Ním přebývajícím mezi námi ve svatostánku.
4
»» Bylo by možné organizovat dětské akce třeba víkendové s ubytováním na faře? •• Určitě to je možné, pokud za tyto akce bude zodpovědný někdo dospělý a vše bude dáno do náležitého pořádku. »» Letos se v Brně koná Národní eucharistický kongres. V naší farnosti se chceme soustředit na důstojnou oslavu svátku Božího těla. Jak by se dal tento den u nás v Kuníně prožít slavnostněji?
»» Myslím, že mnoho zejména mladších rodin, ale nejen jich netuší, že je možnost uvítat u sebe doma sochu p. Marie, kterou jim na 14 dní předáte „na návštěvu“. Můžete připomenout tuto aktivitu a její smysl? Jak dlouho už p. Maria v naší farnosti putuje? •• P. Maria – Růže Mystická putuje v naší farnosti od začátku roku 1998, kdy tato socha byla posvěcená na místě zjevení v severní Itálii. Jejím přáním bylo putovat po rodinách, společenstvích a jedincích, kdy slibuje, že s touto sochou je ona sama stále přítomná. Tato putování jsou rozšířená po celém světě. Přítomnost P. Marie má posvětit, povzbudit, uzdravit a hlavně stmelit rodinu, jedince skrze P. Marii s Bohem. Nejde jen o návštěvu P. Marie na 14 dní s výzvou, aby aspoň jednou za den se shromáždila rodina nebo společenství k modlitbě před ní, ale i o přijetí místního duchovního, který takto vykoná dvě krátké pastorační návštěvy u svých svěřených a tak lépe poznává své věřící i osobně. S touto návštěvou není spojena žádná hostina – stačí čaj nebo káva, malé občerstvení. Existuje i na internetu nebo v naší knihovně povídání, které blíže vysvětluje smysl putování P. Marie – Růže Mystické. Byl bych rád, kdyby byly další rodiny a věřící, kteří by s lásky k Matce Boží přijali P. Marii k sobě. Ti, kteří ji přijali,
•• Dětské mše sv. jednou za měsíc během školního roku zavedl v Kuníně a Šenově o.Dušan. Bylo na o.Davidovi, jestli v tom bude pokračovat. O. David v nich nepokračuje proto, že dle jeho názoru do kostela nechodí děti. Pravda bude asi někde uprostřed. Je skutečností, že děti, které chodí do náboženství, nechodí všechny do kostela a je vůbec smutné, když po sv. přijímání dítě již pomalu nevidíte v kostele a také přestane chodit do náboženství. Určitě by bylo dobré, kdyby jednoměsíční dětské mše sv. byly pro ně inspirací, že v kostele je také něco pro ně.
uzdravovat vše zraněné v nás.
•• Tak to nevím, jak slavnostněji. Mně by se líbilo, kdyby se mohl průvod víc rozvinout do zámecké zahrady, aby tam byly aspoň dva oltáře, kdyby se také procházelo více tam, kde lidé bydlí. Dříve se prý chodilo přes lávku a po ulici směrem doprava a tam byly oltáře. Není tam hodně variant a také je to otázkou počtu věřících, kteří chodí do kostela.
Otce Aloise, co nového v Kuníně?
»» My věřící cítíme v poslední době napjaté vztahy mezi farností a obcí. Co by se dalo udělat pro zlepšení vztahů?
Rozhovor připravila Milena Zezulčíková ve spolupráci s paní Bajerovou.
»» Otče, co byste říkal na to, kdyby byla občas mše svatá zpívaná pouze s kytarou. •• Vůbec nic bych proti tomu neříkal. Jen bych byl rád, kdyby s kytarou nezpívala jen schóla, ale také lid. Pokud by celou mši sv. byl lid němý, pak by se mi to moc nelíbilo. Zdálo by se mi to, jako nějaké představení schóly pro diváky, kteří přišli poslouchat, jak pěkně zpívají a hrají, místo aby se sami zapojovali a zpěvem pozvedali svou mysl k Pánu. »» Uvažuje se o tom, že by se zavedly znovu dětské mše svaté?
•• Tak já napjaté vztahy necítím, asi proto, že jsem dál v N. Jičíně, a proto to napětí je u mne minimální. Vše kolem sloupků před kostelem se prodiskutovalo. Máme již schválený projekt, který prakticky nahradí neatestované sloupky za atestované. Bude to stát farnost pár desítek korun, které se mohli dát někam jinam. A v podstatě to bude stejné – atestované sloupky a stejný řetěz mezi nimi. Když se dívám po Kuníně, tak ostatní občané mají vesele neatestované sloupky, kameny a jiné neatesty kolem cesty dál, a nic měnit nemusí. Když vás někdo nahlásí, tak se to musí dát do pořádku. Ostatní, jak vidím, nemusí, protože je asi
nikdo nenahlásil. Tak to přes úřady chodí… Pokud cítíte napjaté vztahy, pak navrhněte, co udělat proto, aby se vztahy zlepšily. »» Otče, v našem kostele se uvažuje o novém kněžišti. Je nutná tato nákladná investice? Raději bychom opravu varhan a dokončení oprav na faře. •• Varhany jsou opravené za mne. Nevím, že by potřebovaly další opravu? Nedávno byly nově naladěné. Co se týče fary, je potřeba dokončit výmalbu spodních místností a fasády na faře. Na faru se stěhují noví nájemníci – budoucí novomanželé Zdráhalovi. Pokud vím, ze svého řemesla se pan Zdráhal nabízel obnovit farní skříně, bude natírat schody a určitě si poradí i s hlavním vchodem a garážovými vraty. Úpravy kněžiště jsou ve vývoji. Ani nevím, kolik co bude stát. Třeba to nebude tak hodně. Zatím se dotváří návrh úpravy, který se mi líbí. Dělá jej pan Milivoj Husák, malíř, který již dělal několik kostelů a jeho myšlenka, která je i v souznění s mou, spočívá v tom, aby nový oltář vyjadřoval to, co v tomto kostele chybí. Dotažení existující Kalvárie ke Zmrtvýchvstání našeho Pána. Předběžné návrhy jdou tedy tímto směrem a mohu říci, že se mi líbí. Včas budete seznámeni se vším, co se bude v této věci podnikat. Kostel si opravdu zaslouží krásný, pevný oltář, posvěcený o. biskupem, který bude skutečným centrem celého prostoru a přitom bude doplňovat to, čeho se tam nedostává z pohledu naší víry od Kalvárie ke Vzkříšení - k Životu samého Ježíši Eucharistického.
věži kostela. A co se týká pastoračních aktivit, již se připravuje víkendový pobyt pro děti, jehož součásti by měla být i Svatodušní vigilie, na kterou budou moci přijet i farníci ze Šenova. Tento rok bych chtěl nějak více oslavit Slavnost Božího Těla u příležitosti eucharistického kongresu. A neodmyslitelnou součásti již je i pouť svatého Martina. Přemýšlím o společenství dospělých, které by se rozběhlo s novým školním rokem. »» Nedávno proběhl v TV Noe konkurz na nové moderátory. Nevíte, jestli Vás otec biskup nebude chtít nyní odvolat po Vašem velkolepém výkonu na Maškarním plese? •• Tak to opravdu nevím :) Ale již jsem si v naši šenovské farnosti zvykl a doufám, že zde ještě nějakou dobu zůstanu. Ale člověk míní a Pán Bůh mění. Tak se necháme překvapit. »» Jak jste si tento ples užil? •• Kdybych řekl pravdu, tak jsem si ho užil. Na počátku, když mě oslovila Markéta Brožová, se mi do toho moc nechtělo, protože jsem introvert a nerad jsem středem pozornosti. Ale asi jsem si již musel trochu zvyknout na to, že jako kněz jsem člověkem, který je často středem pozornosti. A pro děti jsem to rád udělal. »» Je nějaká bizardní situace, ve které jste se jako kněz ocitl, něco, na co Vás v semináři nepřipravili?
»» Loni jste uvedl v téhle anketě, že se první rok chcete rozhlédnout a až druhým rokem začít dělat změny. Proto se ptám, co tento rok čeká farníky v Šenově?
•• Když jsem vycházel ze semináře, tak jsem měl svoje představy a často se to odvíjelo od toho, jak jsem byl zvyklý ve své rodné farnosti. Ale za nedlouhou dobu jsem zjistil, že každá farnost je originální. V nedávné době se mi stala jedna komická situace, když jsem byl na setkání Absolventský Velehrad. Během přednášky na téma Jak mladí kněží prožívají první roky kněžství, mi přišla sms s dotazem od jednoho farníka, co ma dělat, když mu andulka snesla do budky první vajíčko. Zasmál jsem se a použil jsem tuto smsku i v dané přednášce, co všechno musí řešit kněz. Nikdy jsem nepředpokládal, že jako kněz budu řešit i takovéto věci, ale sám mám papoušíky, tak chápu, proč se daný farník zeptal, protože si myslel, že mu budu moci poradit. Ale ani kněz není vševědoucí, tak jsem jej musel zklamat.
•• V letošním roce bude Šenovskou farnost nejspíš čekat horkovzdušná sterilizace dřevokazného hmyzu ve
»» Na podzim proběhly volby do obecního zastupitelstva, jaká je spolupráce s obcí? Plánuje se něco?
•• Na závěr prosíme o Boží požehnání pro Vás a všechny kněze a jáhny naší farnosti s přáním, aby se v budoucnu podařilo ještě více omladit řady našich věřících.
Otce Davida, co nového v Šenově? Rozhovor připravili bratři Orlíkové
•• Pokaždé, když jsem byl na obci a řešili jsme společně nějaké věci, vždy byli vstřícní. A na pouť svatého Martina nám umožnili, abychom měli s farností společný oběd v prostorách společenského sálu na obecním úřadě. Obec využívá našeho kostela k pořádání svých koncertů. »» Víme, že farní rada je nepovinná. Avšak proč jste se ji rozhodl zrušit? •• Farní radu jsem nezrušil. Ekonomická rada a farní rada se rozpouští odchodem předchozího faráře (administrátora) a novou si voli nový farář (administrátor). Ekonomická rada je ve farnosti povinná a tu jsem ustanovil na podzim loňského roku. O farní radě zatím jen uvažuji. »» Zúčastnil jste se s otcem Aloisem manželského večera, co vám to přidalo do vašich vztahů? •• Byl to manželský večer a my jsme tak byli pozváni, abychom se zúčastnili a viděli, jak tyto večery probíhají. Moc se mi tento večer líbil a doporučil bych jej všem manželským párům. Tématem zrovna bylo pět jazyků lásky. »» Nedávno se hledala nová farní hospodyně, nedonutilo Vás to něco se naučit, co dobrého umíte uvařit? •• Myslím si, že pomocí receptu, bych toho dokázal uvařit hodně. Když jsem byl na střední škole, tak jsem doma čas od času vařil oběd. Ale tím nechci říci, že jsem nová farní hospodyně. Obědy bereme z jídelny, kde dobře vaří, a na jídlo si nemůžu stěžovat.
5
»» Vzpomínáte na něco hezkého z tohoto roku? •• Bylo by toho hodně, protože každé setkání s lidmi je něčím výjimečným. A často již nezáleží na tom, zda je to setkání na nějaké akci, anebo jen osobní setkání někde na ulici nebo při nedělním obědě. Určitě mezi akce, na které rád z minulého roku vzpomínám, je víkendovka pro ministranty a děvčata ze scholy. Další akcí byla pout sv. Martina, na které byl hostem novokněz P.Pavel Marek. A ještě rád vzpomínám na půlnoční pro děti, kde jsme měli i živého Ježíška.
TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2015 Velké díky od Charity Markéta Brožová
Pracovníci Charity Nový Jičín v čele s ředitelem Marcelem Brožem ze srdce děkují koledníkům, vedoucím skupinek, dobrovolníkům, zkrátka všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na zdárném průběhu Tříkrálové sbírky 2015. Oceňujeme velké osobní nasazení hlavní koordinátorky za celé území působnost Charity NJ paní Petry Hrachovcové. Této dobročinné aktivitě obětovala mnoho času a hladký průběh celé akce ležel na jejích bedrech. Nelze zvlášť nepoděkovat i všem dárcům, kteří byli opět velmi velkorysí, což dokládá skutečnost, že letošní Tříkrálová sbírka pokořila rekordní výtěžek z roku předešlého. Vykoledované finanční prostředky budou postupně čerpány především na vlastní záměry a projekty Charity Nový Jičín, např. na vybavení noclehárny, doplnění potravinové banky či na nákup zdravotnických pomůcek pro půjčovnu kompenzačních pomůcek.
Výsledky Tříkrálové sbírky 2015 •• Kunín: 7 pokladniček – 44 080 Kč •• Bernartice nad Odrou: 8 pokladniček – 45 625 Kč (rekord) •• Šenov u Nového Jičína: 12 pokladniček – 50 079 Kč (rekord) •• Starý Jičín a jeho místní části: 20 pokladniček – 121 146 Kč (rekord) •• Nový Jičín a jeho místní části: 50 pokladniček – 253 440 Kč (rekord) Peníze ze sbírky jsou rozděleny do 4 pilířů, které se nám již osvědčily v minulých letech a byla by škoda funkční a dobře rozjeté projekty ukončovat. •• Podpora noclehárny - tato velmi využívaná služba se dostala do velkých potíží, protože nebyla pro letošní rok dostatečně podpořena ze strany Města a také Ministerstva práce a sociálních věcí. Dotace na její provoz byly sníženy o 310 tisíc, což by bez vaší pomoci pro tuto službu bylo likvidační. •• Půjčovna kompenzačních pomůcek – k naší radosti jsou veškeré kompenzační pomůcky permanentně rozpůjčovány, a proto se letos chystáme zakoupit další. Zejména je zájem o polohovací postele, ale i další nezbytné vybavení pro ty, kdo pečují o blízké v domácí péči. •• Podpora sociálně aktivizačních služeb – jde o podporu Charitního klubu rukodělných prací a také aktivit podporujících rodinu – kurzy, přednášky, maškarní ples, Manželské večery , Běh sv. Václava apod. •• Přímá humanitární pomoc – v loňském roce jsme rozdali přes tunu potravin lidem v nouzi. Většina z 320 letošních koledníků se 1. února sešla v Kině Květen. Setkání mělo krásnou atmosféru a bylo korunováno pohádkou Tři bratři. 6
VELIKONOCE Staré velikonoční zvyky v Kuníně Z německého jazyka přeložili Milena a Jaroslav Zezulčíkovi
Narodila jsem se v roce 1929 v Kuníně a nejvíce mi z mého dětství zůstaly živě v paměti oslavy Velikonoc. K tomu patřily staré lidové zvyky. Velikonoční dny začaly na Květnou neděli v kostele svěcením kočiček. Připomínaly nám pak doma celý rok velikonoční svátky. Bylo hodně zajímavých velikonočních zvyků. Tak např. Jidášův oheň a jízda kolem osení. Jidášův oheň hořel od brzkého rána na Zelený čtvrtek během mše svaté na travnatém páse před kostelem. Chlapci u něho seděli s dřevěnými polénky. Nestrpěli žádná děvčata. Moje zvídavost se jim líbila a mohla jsem jednou zůstat. Moje dotazy zodpověděli takto: „Jidáš zradil Ježíše, teď musí hořet“. Kouřem a popelem kreslili na donesená dřevěná polena kříže a z tohoto dřeva se pak doma zhotovily křížky pro jízdu kolem osení. Na Velký pátek, kdy až dosud všechny kostelní zvony mlčí, běhali chlapci po vesnici s řehtačkami a klapačkami aby nahradili vyzvánění zvonů. To bych ráda běhala s nimi. Děvčata ale nebyla u toho trpěna. Za to jsem šla se svými spolužáky v 15 hodin do kostela. U pravého bočního oltáře vedle vchodu byl postaven Svatý hrob a my jsme se modlili u malé rakve, ve které ležel Ježíš, kterého jsme nakonec políbili. To byla velice tichá pobožnost. Velikonoční neděle, den vzkříšení, byl v kostele radostný den. To se konala zvláštnost: Během mše svaté opouštěli věřící kostel, který byl plný lidí. Obě železné brány před parkem byly otevřeny (ta u cesty již dnes neexistuje). Lidé nyní obklopili kostel. Z kostela vystoupil kněz ve světlém hedvábném ornátu a kráčel kolem kostela pod bohatě vyšívaným baldachýnem, který nesli čtyři ministranti. Nesl zlatě se lesknoucí monstranci, kterou pečlivě ochraňoval ve svých rukou. Zase zněly zvony, lidé padali při pohledu na monstranci na kolena, malí ministranti zvonili ručními zvonky. Kruh se zase uzavřel u kostela a monstrance se vrátila zpět do tabernáklu. (Kde monstrance zůstala ? Velmi mi chybí !).
Doma čekal velikonoční zajíček. To nebyla žádná mystická postava jako „Mikuláš“, protože hodně jemu podobných skákalo vesele okolo v polích. V připravených hnízdech ležela barevná nebo v cibulových slupkách do hněda obarvená vajíčka a malé levné sladkosti. Na velké dárky se nepamatuji. Zato ale na upečeného velikonočního beránka. Jednu takovou starou formu jsem si pak později koupila v Novém Jičíně. Velikonoční beránek je každoročně stále ještě radost pro mé děti, vnoučata a tímto obdarované sousedy. Pomlázku jsem ráda neměla. To přicházeli chlapci s často umně upletenými tatary a rychle dostali pár vajíček a sladkosti. Jejich pruty dokázaly být hodně“ zlé“. Starý lidový zvyk následoval v neděli odpoledne, „jízda kolem osení“. Na ni byli u všech sedláků vyhřebelcováni a vykartáčováni ti nejkrásnější koně. Hříva a ohon umyty, postroje vypulírovány. Dokonce kopyta byla vyčištěna černým krémem na boty. Pod sedla koní přišly barevně vyšívané deky a zvířata byla decentně ozdobena barevnými mašlemi. Jezdci samotní nosili černý kabát přes sněhobílou košili, bílé rukavice a černý cylindr. Se svými vypulírovanými koňmi byli již sami zvláštností, praví „jezdci kolem osení“. Před kostelem předal pán farář „krojcfotrovi“ malý stříbrný kříž a prapor. Pak udělil všem jezdcům požehnání. Shromáždění jezdci se rozdělili do tří skupin a se zpěvem a hudbou projeli vesnici až ke třem určeným statkům. Byli vpuštěni dovnitř,pohoštěni a pak se jelo do zelených rolí. Tam sedláci zastrkávali křížky a bylo nošeno požehnání kostela po polích a lukách s prosbou o dobrou úrodu. Jízda končila na statku vedle zámku. Tam všechny pozdravil můj otec z pověření nepřítomného majitele statku (zámek byl obydlen pouze v létě). Jezdci se svými koňmi se shromáždili k předem dobře připravenému kolovému tanci. Dvůr byl plný přihlížejících, kteří zdařilé vystoupení odměnili velkým potleskem. Jezdci po té seřadili své tančící koně zase do řady, sundali své cylindry, způsobně a hrdě se uklonili před nadšenými diváky, seskočili z koňů a byli zásobeni jídlem a pitím a uctěni přirozeně také velkou pochvalou. Navečer zvali v 7 hodin do obecního hostince na věneček jezdů kolem osení. To jsou mé dojmy a vzpomínky do mých 9 roku života. Pak začala s 2. světovou válkou „ doba temna“. Zdravím občany Kunína, přeji krásné svátky velikonoční a nikdy nekončící „dobu světla“. Teutschenthal, velikonoce 2015 Siglind Drost, rozená Purr Siglind Drost, narozena 28.11.1929 v Kuníně jako dcera posledního zámeckého správce. Po roce 1945 s rodiči a sestrami odešla do Německa, Kunín však stále s rodinou navštěvuje a udržuje přátelské vztahy se zdejším zámkem.
NAPSALI JSTE NÁM Manželské večery se povedly Markéta Brožová
V lednu až březnu se v Hospodě na Zimáku čtvrtek za čtvrtkem odvíjely Manželské večery. Tento celosvětově velmi oblíbený formát s podtitulem „jak vybudovat celoživotní zdravé manželství“ byl v Novém Jičíně uveden poprvé a je určen pro manželské páry jakéhokoliv věku, jak pro lidi ve svazku šťastné tak pro páry čelící problémům. V jednotlivých lekcích manželé pod vedením lektorů, ale v soukromí jednotlivých párů, vzájemně diskutovali 8 nosných témat trvalého vztahu, na jejichž probrání není v každodenním shonu čas a mnohdy ani nálada. Důležitou součástí projektu je večeře, kterou si mají páry vychutnat v poklidné a přátelské atmosféře, která je příjemně naladí a plnění následných „úkolů“. 11 manželských párů z širokého okolí, které kurz absolvovaly, si jej pochvalovaly. Dík patří také moderujícímu páru – manželům Michalíkovým, kterým se povedlo propojit zúčastněné ve velmi přátelské společenství. Jeden z večerů byli jako hosté také přizváni a pohoštěni kněží O. Alois a David.
farní knihovna Šťastné velikonoce před 50 lety o Velikonocích, Páteční Beata Plašilová po roce 1946 poprvé zase v Kuníně Mnozí z Vás již jistě zaregistrovali Z německého jazyka přeložili Milena a Jaroslav Zezulčík.
Anni, Heinz a dcera Heidi s manžely Nitschmannovými (dříve dům 126) navštívili roku 1965 své rodiště Kunewald. Občané a občanky Kunína nás srdečně přijali s velkým velikonočním prutem před domem č. 20 (dříve Hückel Johann), my jsem je neznali. Všichni jsme byli překvapeni. Dostali jsme velikonoční pálenku a byli obdarováni velice dobrým velikonočním pečivem. Bylo to mu teprve 19 let, co jsme museli opustit naši vlast. Tu jsme věděli, že se budeme moci znovu vrátit a tak to také zůstalo. Proto přejeme vám všem, milí občané a občanky Kunína, krásné svátky velikonoční, zdraví a Boží požehnání. Všechny vás od srdce zdraví vaši čestní občané KunínaAnni a Heinz Friedrichovi, dcera Heidi a zeť Peter.
rozšíření výpůjční doby farní knihovny. Od 9. ledna 2015 je farní knihovna nově otevřena každý pátek po dětské mši svaté (kromě prvního pátku). Nachází se v prvním patře na faře. Kniha. Co si většina z nás pod tímto pojmem představí? V dnešním přetechnizovaném světě možná kus papíru, ztrátu času, přežitek. Často se setkávám s názorem „četl/četla bych, ale nemám čas. A co naše děti? Zapneme jim televizi, počítač, anebo si spolu sedneme a přečteme příběh z knihy? Chvilky, které děti stráví ve společnosti rodičů, mohou být příjemným zakončením dne, zklidněním, rituálem, na který se všichni mohou těšit. Současná produkce knih je bohatá. Rozpoznat ty dobré, může být někdy dost složité. Ve farní knihovně nabízíme knihy s křesťanskou tematikou. Jednotlivé 7
knihy jsou rozděleny do tematických skupin (romány, životopisy svatých, výchova, knihy pro děti...). Půjčování knih je zdarma. Pokud někdo bude chtít přispět na rozvoj naší knihovny nějakým finančním darem, může přispět do kasičky v knihovně. Veškeré finanční dary budou určeny na nákup knih. Rádi bychom fond knihovny rozšířili o literaturu pro děti (předškolní věk, mladší a starší školní věk). A jak to v pátek funguje? Zatímco si maminky, tatínci nebo starší sourozenci vyberou knihu, ti nejmenší malují stránku do knihy, kterou postupně tvoří svými ilustracemi. K dispozici jsou také omalovánky s biblickou tematikou a záložky do knihy, které nám namalovala děvčata z malé scholy. Knihovnu netvoří jenom police s knihami, ale hlavně my, čtenáři. Zveme všechny bez rozdílu věku k přátelskému setkávání, popovídání, sdílení u krásných a poučných knih.
Triduum v lednu Pavlína Koutná
Předposlední víkend v lednu se Modlitby matek opět otevřely celé naší farnosti. Všude po světě byli lidé zváni, zvláště ženy, v rámci Tridua se modlit ve stejnou dobu po tři dny na stejné úmysly. - První den prosit za odpuštění hříchů, v druhém dni se učit odpouštět těm, co ubližují nám (i našim dětem) a třetí den „jen“ děkovat za obdržená Boží dobrodiní v našich životech. Mám radost z toho, že i my jsme takto mohli společně vyznat vše co nás tíží, bolí, i vyjádřit radost. Je krásné, když takto, klečíce před Nejsvětější svátostí oltářní, se necháváme vést Pannou Marií a společně s ní prožíváme každého čtvrt roku události Velkého pátku, Bílé soboty i Neděle vzkříšení. Ve farním kostele jsme 8
sice byli každý z těchto dnů jen chvíli, ale po zbytek dne nás měl provázet symbol, který jsme si nad čtením Písma svatého předem vymodlily. V pátek jím byl průsvitný lomený korálek, který nám měl připomínat paprsek Boží lásky, který nejen že proniká do hloubky a uzdravuje, ale září v dalších paprscích ven na všechny strany a šíří se dál a dál. Malinkaté zrcátko nám v sobotu mělo ukazovat, že jsme obrazem svého Stvořitele, ač každý jiný, a i když se nám někdy nelíbí, co se v něm zrcadlí, Bůh nás přesto bere takové, jací jsme (jsme Jeho). A v neděli jsme se mohli nechat naplnit a unášet Boží vůlí v podobě balonku, který nafouknutý letí přímo k nebi, vše ostatní (nepodstatné v ten okamžik) zůstává dole na zemi. Chvíle s Pánem Ježíšem jsou výjimečné, a to vždy. Triduum je opravdu veliký dar z nebes, jak se o něm Hnutí Solace (Útěcha)- Modlitby matek, vyjadřují. Pokaždé to sama na sobě cítím. Děkuji proto vám, co na Triduum přicházíte (smekám před těmi, co dorazí každý den našeho modlitebního snažení), i vám, co se na přípravě podílíte. Ze srdce děkuji našim duchovním (kněžím a jáhnům), že nám umožňují s Ježíšem Eucharistickým být a že se za nás a s námi modlí. Těším se zase příště – již v březnu ve dnech 27.-29.3.2015. Pán Ježíš se za nás dává neustále, proč se Mu tedy taky neodevzdat?
Schůzka o modlitbách matek Pavlína Koutná
Dne 25.2.2015 se konala informativní schůzka týkající se Modliteb matek (dále jen „MM“). Katka Kučerková, koordinátorka za Ostravsko-opavskou diecézi, nás svým milým způsobem vtáhla do spirituality
Hnutí Solace (Útěcha) a troufám si tvrdit, že nás zúčastněné opravdu nadchla. Dozvěděly jsme se, jak MM vznikly, v čem spočívají , co si Katka odnesla z podzimního setkání se zakladatelkou Hnutí Veronicou loni v Anglii, co jí osobně MM přinášejí a mnoho dalšího. Na závěr velmi příjemného večera jsme se společně i modlitby matek pomodlily. Byla to tichá, rozjímavá, hluboká chvíle. Protože mě samotnou toto setkání velmi oslovilo, chtěla bych se tímto způsobem podělit, jak na to. Katka nám totiž předala i důraznou výzvu, abychom se neodkláněly od podstaty MM a modlily se jednoduše, čistě a opravdově. Jediným požadavkem (nebo spíš dobrým doporučením) je úplné odevzdání se do Božích rukou. Nechat Jej, aby nás vedl, nebát se nemít kontrolu nad vším kolem sebe, důvěřovat Mu, že On nás přece zná a ví nejlépe, co je třeba. Má nás rád... Zkrátka se mu odevzdat, nebo se to alespoň učit. Pokud se chce některá z nás (ať už maminka, babička nebo i duchovní maminka, co má mateřství v srdci), modlit za své děti, je to úplně jednoduché. Stačí jen 2 ženy pro to, aby vznikla nová skupinka. Místo a čas MM si volíme samy tak, abychom se mohly scházet pravidelně v týdenních intervalech. Potřeba je jen stůl, kříž, košík se jmény odevzdávaných na bílých kolečkách a Písmo svaté. Samotné MM (které mají v podstatě 9 částí, modlitba za ochranu, za odpuštění, chvály, četba Písma svatého, atd. ) vede jedna maminka podle brožurky. Žádné jiné modlitby se v průběhu setkání nemodlí. Na závěr odevzdáváme ty, za které jsme odpovědní, naši nejbližší rodinu + kmotřence + adoptované duchovní otce, do láskyplné péče Ježíše Krista. Každá zvlášť, ostatní nás doprovázejí svou modlitbou. Předtím, než se Modlitbou Páně rozloučíme, prosíme na různé úmysly, které nemusí být ani naše osobní. Můžeme si je zapsat i do zvláštního sešitku. (Neváhejte se proto na nás s žádostí o modlitbu kdykoliv obrátit – kdokoliv! Pravidlo MM že to, co je při MM řečeno, se nevynáší ven, nikdo nikoho nepoučuje, nedává rady...atd., platí i pro tyto prosby „zvenčí“.) Každý čtvrtek dopoledne se MM matek u nás na faře modlíme, spolu i s našimi dětmi, pro které vytváříme též zajímavý program. Není to vždy zcela poklidná část našeho setkání
(myslím MM samotné), ale radostná rozhodně:-) Každá z vás, kdo by se chtěla přidat, bude vítána. Stejně tak pomůžeme rády i s přípravou nových skupinek:-)
Taizé Praha L + H Tisovští
Co je komunita Taizé? Počátek této mezinárodní ekumenické komunity se datuje na rok 1940, kdy ji založil bratr Roger. Jejím domovem je vesnice ve francouzském Burgundsku. Dnes je v Taizé stovka bratří (mezi nimi katolíci i různá protestantská vyznání z více než pětadvaceti různých národů), kteří se na celý život zavázali, že budou sdílet materiální i duchovní společenství, život v celibátu a prostotě. Komunita každoročně přijímá desetitisíce mladých křesťanů-poutníků z celého světa. Na konci minulého roku přijely desetitisíce mladých lidí ze všech evropských zemí i z dalších světadílů do našeho hlavního města Prahy a zúčastnily se zde evropského setkání mladých, které se uskutečnilo od 29. prosince 2014 do 2. ledna 2015. Ti všichni se zúčastnili dalšího zastavení na „pouti důvěry na zemi“. V Praze probíhalo již 37. evropské setkání, organizované ekumenickou komunitou Taize. Komunita Taizé připravuje toto setkání na pozvání České biskupské konference a Ekumenické rady církví v ČR. Pravoslavní, protestantští a katoličtí účastníci se třikrát denně setkávali spolu s bratry komunity Taizé při společné modlitbě: ráno v hostitelských společenstvích, v poledne v chrámech v centru města a večer na výstavišti v Letňanech. Důkazem duchovní důležitosti připravované akce mohou být i každoročně vydávaná poselství zaslaná různými veřejnými činiteli. První Evropské setkání Taizé v Praze proběhlo rok po sametové revoluci v roce 1990 na popud bratra Rogera a na základě pozvání kardinála Tomáška. Bratry Rogera a Aloise v Praze přijal i tehdejší prezident Václav Havel. V tehdejším roce znělo toto setkání jako „Okno do Evropy“ Pro mnoho Čechoslováků to byl první kontakt s lidmi z druhé strany bývalé železné opony. Během jedné večerní promluvy bratra Aloise v průběhu evropského setkání v roce 1990 řekl prezident Václav Havel:“V této chvíli přichází pouť důvěry na zemi“,
aby nám pomohla najít prameny víry a nové duchovní hodnoty, které jsme ztratili v desetiletích totalitního režimu.“ V rámci setkání se modlilo za ty, kteří trpí násilím a válkou - lidmi z Ukrajiny, středního Východu a dalších míst. Letošní evropské setkání bylo zajímavé a přitažlivé tím, že se konalo v Praze již podruhé, a to po 25 letech po sametové revoluci. Prvního setkání v roce 1990 se účastnilo přibližně 85 000 z Evropy a celého světa. V prosinci roku 1990 Pražané ubytovali v domech a bytech skoro 85 000 lidí z Evropy a celého světa. Letos přijelo do Prahy asi 30 000 účastníků. Na programu setkání Taize byly čtyři podněty k tomu, jak být solí země a to: sdílet s lidmi okolo nás chuť do života, angažovat se pro smíření, dát se do služby pokoje a starat se o zemi. Nad každým podnětem se diskutovalo v hostitelských farnostech, všude tam kde účastníci byli přiděleni. Program setkání začal tím, že dopoledne účastníci cestují do hostitelských společenství, odpoledne byl odjezd na výstaviště Letňany, kde byl výdej jídla a poté následovala modlitba. Další dny už probíhaly v určitém harmonogramu, a to tak, že ráno byla modlitba v hostitelském společenství, dále setkání ve skupinkách a diskuze na jednotlivá témata. Odpoledne modlitba na určených místech a chrámech, workshopy na téma spiritualita, církev, solidarita/společnost, umění a víra. Celé setkání se neobešlo bez angličtiny, neboť většina účastníků byla z různých zemí. V Praze Vršovicích jsme byli ubytováni v jedné katolické rodině a hostitelskou farností nám byla farnost Vršovice, kde se nachází kostel sv. Václava.
V rámci setkání každý účastník dostal registrační kartu, na základě které mohl cestovat metrem, tramvají a autobusy po celé Praze. Pro všechny to byla výhoda a je to i jeden z významů tohoto setkání - poznat město, kde se setkání koná. Touto formou jsme také už poznali město Berlín v roce 2011. Příští setkání se koná na přelomu roku 2015/2016 ve španělské Valencii.
Svatá Terezie od Ježíše - 500 let od narození Marie Šindlářová
Terezie z Ávily - učitelka církve, reformátorka karmelitánského řádu) 28. 3. 1515 - 4. 10. 1582 Velká mystička sv. Terezie od Ježíše, duchovní matka bosých karmelitánů, žila v 16. stol. ve Španělsku. Za okolností mimořádně nepříznivých veřejnému uplatnění žen dokázala ovlivnit celou španělskou společnost a získat si autoritu jak v kruzích církevních, tak světských. Až ve svých 42 letech byla Terezie pohnuta hlubokým zážitkem před obrazem trpícího Krista k definitivnímu odevzdání prostému, ale důslednému
9
řeholnímu životu. Konfrontace s nedůslednou praxí karmelitánů ji přiměly k úsilí celý řád reformovat, a tak v srpnu 1562 Terezie založila se čtyřmi mladými spolusestrami v Ávile nový klášter - Karmel svatého Josefa. Tím byla se souhlasem papeže i biskupa započata tradice bosých karmelitánů. Přes mnohá protivenství, pomluvy, pronásledování a nepochopení Terezie v průběhu dalších desetiletí iniciovala vznik celkem 32 nových klášterů, kde se rychle šířila mystická spiritualita. V roce 1568 se setkala s Janem od Kříže a od té doby se díky jejich spolupráci začala rozvíjet mužská odnož reformovaného řádu Panny Marie Karmelské. Nicméně odpor proti jejich společnému úsilí byl silný a často velmi nepříjemný. Terezie si přesto uchovala svůj neobyčejný smysl pro humor. Ještě před tím, než s reformou začala, prošla dlouhou cestu, na níž hledala svůj způsob „stýkání se s Bohem“, života s ním. Jako zakladatelka pak usilovala předat tento svůj způsob modlitby svým spolusestrám i dalším osobám. „Kéž Pán naučí tomuto způsobu modlitby ty, kteří to ještě neznají. Za sebe vám vyznávám, že jsem nikdy nevěděla, co znamená modlit se s uspokojením, dokud mě Pán nenaučil tomuto způsobu.“ Terezii se neosvědčily ani komplikované návody k přemítavému rozjímání, ani naopak pokyny nemyslet v modlitbě na nic - pouze se snažit vyprázdnit mysl. Její způsob není ani jedno, ani druhé. Popisuje jej zcela jednoduše: „Protože jsem nedokázala přemítat rozumem, snažila jsem se ve svém nitru si zpřítomnit Ježíše Krista…Ale ani modlitby, noční bdění, kajícnické skutky a půst nesmějí být samoúčelné, nýbrž musí stát ve službě církvi a světu, jinak jsou bezcenné“. Podle slov papeže Pavla VI. je trvalým a současným poselstvím sv. Terezie poselství modlitby. Její definice se objevuje i v Katechismu katolické církve: „Vnitřní modlitba - podle mého názoru - není nic jiného než důvěrný vztah přátelství, v němž člověk důvěrně hovoří s tím, o němž ví, že je jím milován“. Terezie z Ávily byla roku 1614 papežem Pavlem V. blahoslavena, roku 1622 ji papež Řehoř XV. prohlásil za svatou. Papež Pavel VI. ji pak jako vůbec první ženu jmenoval v roce 1970 učitelkou církve. 10
Terezie je autorkou několika knih. Vrcholem její tvorby je „Hrad v nitru“, což je dílo věnované nauce o vnitřní modlitbě. Popisuje v ní jednotlivé stupně modlitby od nejnižšího až po ten nejvyšší stupeň sjednocení s Bohem. Duše je zobrazena jako hrad rozdělený do sedmi příbytků. V sedmém příbytku, sídle Božím, se člověk spojuje se svým tvůrcem a dosahuje dokonalosti. Názvy dalších spisů jsou „Život“, „Kniha o zakládání“, „Cesta k dokonalosti“, „Nad Velepísní“. Téměř všechna její díla jsou k dispozici ve farní knihovně. ______________ Snažme se mít na paměti Tereziin odkaz, že náš život se naplní ne tím, že mnoho víme, ale že mnoho milujeme.
Z NAŠÍ KNIHOVNY Beáta Plášilová
Tentokrát nabízíme pár titulů pro naše dětské čtenáře.
Nejmenší děti jistě zaujme bohatě ilustrovaná kniha autorky Fabioly Garzové: Chlapec, který se stal papežem: Příběh svatého Jana Pavla II. Jednoduchým, čtivým textem přibližuje dětem osobnost papeže Jana Pavla II. od jeho dětství až po jeho odpověď kardinálům v konkláve.
Starším dětem je určena kniha Lee Strobela a Roba Suggse : Kauza Stvořitel pro děti. Čtivou a vtipnou formou nabízí dětem pozoruhodná fakta o počátku vesmíru a života. Pátrání po důkazech: Vznikl celý vesmír jenom náhodou? Je Bible v rozporu s tvou učebnicí přírodopisu? Jak to, že vesmír funguje tak dokonale? Existují pro stvoření nějaké důkazy?
Pro mládež a starší čtenáře: Autorka knihy Chlapec, který se setkal s Ježíšem – Segatašja z Kibeho, Ilibagiza Immaculée, vypráví skutečný příběh chlapce, který se narodil v chudé a negramotné rodině v odlehlých končinách Rwandy. Jednoho letního dne roku 1982 odpočíval jako patnáctiletý ve stínu stromu a náhle jej ve vizi navštívil Ježíš. Ježíš polekaného chlapce požádal, zda by byl ochoten vydat se na misi, na níž by lidstvu vysvětloval, jak žít, aby se lidé dostali do nebe. Segatašja Ježíšovo poslání přijal pod podmínkou, že mu Ježíš zodpoví všechny dotazy a dotazy všech lidí, jež na cestách potká, dotazy ohledně víry, náboženství, účelu života, podstaty nebes a pekla. Ježíš s podmínkou souhlasil a Segatašja, nejspíš jeden z největších světových vizionářů, se vydal na jednu z nejzázračnějších poutí v moderních dějinách lidstva…
F A R N Í Č E K Připravuje Tereza Adamcová
Ptali jsme se ... »» Co se ti nejvíc líbilo na koledování? •• Noemi 7let: Jak jsme chodili, tak jsme byli u tety a potkali jsme kamarádky. A taky se mi líbilo, že jsme dostávali od lidí sladkosti. •• Imanka 7let: Líbilo se mi, jak jsme obcházeli domy. Lidi byli moc hodní a nejvíc se mi líbilo, že jsme šli nakonec do pizzerie. •• Martin 5let: Líbilo se mi, že jsem měl krásnou korunu. A ty dobroty co jsme dostávali. •• Klára 10let: Asi to, že jsem s kamarádkou Luckou a že si u toho užijeme spoustu srandy. •• Barča 6let: Že si můžu zazpívat, že jsem se svou sestřičkou, maminkou a s kamarádkou a že taky vyděláváme penízky na Charitu. •• Kryštof 3roky: Líbily se mi bonbóny a lízátka. »» Co je to půst? •• Natálka 7: Že se nejí maso, děti by se nemusely koukat na televizi,
hrát na tabletu, mobilu a takové věci. •• David 7: Ne. Vlastně, že se nejí bonbóny. •• Martin 5: Půst třeba od masa. •• Barbora 6: Půst je, že si něco odřekneme – třeba bonbóny. »» Jaké velikonoční tradice doma dodržujete? •• Natálka: Malujeme vajíčka, pečeme beránka, děláme výzdobu na okna. •• David: malujeme vajíčka, pleteme tatar a v pondělí chodím šmigrustovat holky. •• Martin: Pečeme beránka a perníčky, malujeme vajíčka a s taťkou pleteme pomlázku. •• Barbora: Třeba malování vajíček, pečeme cukroví a beránka, zdobíme okna a dveře. »» Co velkého se událo o Velikonocích? •• Natálka: umřel Ježíš. •• David: Slavíme narození velikonočního zajíčka. •• Martin: Že zabili Ježíše a potom vstal z mrtvých a šel na nebesa. •• Barbora: Oslavujeme vzkříšení Pána Ježíše.
Vaříme a pečeme na velikonoce Stejně jako o vánočních svátcích dodržujeme spoustu tradic a vaříme tradiční jídla, tak i velikonoce mají spousty zvyků a chutných jídel. Jeden z takových receptů jsou jidáše.
Jidáše, velikonoční recept:
Třeme v míse omastek, trochu cukru. Můžeme přidat 3-4 větší vařené, pak loupané brambory, 3-4 celá vejce. Sůl, mouku přesátou a z kvasnic vykynutý kvásek. Mlékem zadělej rukama tužší těsto a dobře je vypracuj. Nech zkynout. Zkynuté dej na pomoučněný vál. Rozválej v 1-2-3 i více kusů. Dle množství těsta v podlouhlé šišky. Řež kousky.
Pečené jídáše:
Vyválej v podlouhlou šišku. Slož, dej na potřený plech. Nech zkynout. Zkynuté potři vejcem, posyp kmínem se solí anebo mákem a pěkně peč. Na Zelený čtvrtek k večeři je podej i na Velký pátek. Dobrou chuť.
Minoritský perník:
Dej na vál mouku, cukru, medu, strouhané ořechy, oříšky, mandle. Co máme po ruce. Koření dle libosti, citronovou, pomerančovou kůru, 2-4 žloutky. Rozetřeného amonium s dráslem a rumu na to. Vypracuj v tuhé těsto. Upeč 2-3 kousky na zkoušku. Nerozběhne-li se, dělej perníčky. Dávej na povoskovaný plech, potři vejcem, peč. Je-li těsto slabé, přidej mouky. Recept podle oka a jazyku. Dobrou chuť.
Plesem s 2 bílými houbovými skřítky se protančilo 90 dětí s maskami tak krásnými, že porota měla letos opravdu neřešitelný úkol vybrat jen několik, které by zasloužily ocenění. Masky na plesech jsou rok od roku krásnější. Na plese se kromě princezen, královen, mušketýrů, berušek, pirátů, čarodějnic, všemožných zvířátek a dalších osvědčených masek objevily mnohé netradiční: např. rodinná maska: Rok (jaro, léto, podzim, zima) nebo skupinová maska Pastelky Kohinoor. S vědomím, že vůbec nelze vybrat tu absolutně nejlepší, protože každá maska byla nejlepší v jiném ohledu, nakonec přistoupili k hodnocení v těchto kategoriích: nejlepší skupinová maska – ocenění dostal Čtyřlístek, nejroztomilejší maska, kterou vyhrála sourozenecká dvojice Pejsek a Kočička a jako nejoriginálnější komisi zaujali 2 podomácku vyrobení Roboti, kteří byli vybaveni blikajícími diodkami a žárovičkami. Zvlášť hodnotné na této masce byl fakt, že kluci vyráběli masky vlastnoručně sami. Porota udělila ještě Zvláštní cenu O. Aloise, kterému se nejvíce líbil roztomilý, barevný Klaun. O příjemnou pohodu se postarala také parta osvědčených bufeťáků, kteří měli plné ruce práce, aby uspokojili poptávku po kopcích hranolek, desítkách Hot dogů, rozlili mnoho litrů kofoly a letos poprvé uvařili také mnoho vynikajících presso kafíček, protože naši kněží z fary zapůjčili pressovar! Program letos obohatila Patricie Plašilová, která děti i rodiče učila jednoduché Erko tance, které rozpohybovaly celý sál. Všem, kteří se na realizaci plesu podíleli výzdobou, přípravou tomboly, programem, zapůjčením aparatury a její instalací, moderací, přípravou jídla a zákusků, ale také těm, kteří dětem pomohli vyrobit masky, aby si užily „svůj den“, patří velké díky.
Tradiční maškarní Markéta Brožová
V neděli 15. února sál ve Fokusu, kde probíhal tradiční Charitno – farní maškarní ples, praskal ve švech. Křemílka a Vochomůrku, kteří „slezli rovnou z promítacího plátna“, aby nás plesem provedli, si nenechalo ujít přes 200 lidí z širokého okolí. Zejména, když se na roli Křemílka letos propůjčil Otec David, který se jí chopil výborně. 11
VE ZKRATCE Z FARNOSTÍ Co jsme prožili •• V sobotu 27.12 byl vánoční koncert pěveckého sboru Ondráš •• V neděli 28.12. obnovili manželé při mši svaté své manželské sliby •• 31.1. se uskutečnil farní ples •• V neděli 1.2. proběhlo poděkování koledníkům Tříkrálové sbírky v kině •• 13.2. zorganizovala jednota Orel končínový ples •• V neděli 15.2. byl maškarní ples pro děti s rodiči a prarodiči •• 22.2. byl zahájen 34.ročník Cyrilometodějské pouti na Velehrad •• 14.3. se uskutečnila venkovní křížová cesta se začátkem na Fibichově náměstí, kterou připravila MAMOAZA •• 15.3. se uskutečnila křížová cesta z Nového Jičína do Štramberka •• v sobotu 28.3 se uskutečnil ve farním kostele koncert v podání zpěváků více sborů z N. Jičína a okolí a symfonického orchestru z Příbora. Zaznělo Requiem od W.A.Mozarta.
Co nás čeká •• Od 18.4 do 1.5 se uskuteční poutní zájezd do Lurd a Compostely •• V pátek 8.5 pouť našich rodin na Sv. Hostýn. A druhá v sobotu 23.5. Obě poutě na Sv. Hostýn budou s výjezdem nahoru. •• Od pátku 29.5 vikend pro ministranty. •• v neděli 7.6 dovršení přípravy farností na Eucharistický kongres slavností Těla a Krve Páně a průvodem Božího Těla •• 21.6 nebo 28.6 na ukončení školního roku společné posezení farníků v areálu Španělské kaple.
... ZAMYŠLENÍ NA ZÁVĚR Vybrala Marie Šindlářová
„....tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.“ /2 Kor 4, 7-10 /
Velikonoce 2015 Bohoslužby ZELENÝ ČTVRTEK 2.4 mše sv. na památku Poslední večeře a adorace v Getsemanské zahradě - 16.30 hod. Šenov (mše sv. bez adorace), 18.00 hod. Nový Jičín , 18.00 hod. Kunín »» VELKÝ PÁTEK 3.4 den přísného postu, den umučení a smrti P. Ježíše »» far.kostel NJ otevřen od 12.00 hod. k modlitbě - 15.00 hod. pobožnost Křížové cesty far.kostel NJ a první den novény k Božímu milosrdenství, 18.00 hod. velkopáteční obřady Nový Jičín. Po obřadech bude otevřen v noci a během zítřejšího sobotního dne k tiché adoraci v Božím hrobě far.kostel NJ - prosíme o službu v Božím hrobě – rozpis na stolečku ve farním kostele. 17.15 hod. pobožnost Křížové cesty v Kuníně, 18.00 hod. velkopáteční obřady Kunín. Sbírka u Božího hrobu z pátku na sobotu na opravy chrámů ve Svaté zemi »» BÍLÁ SOBOTA 4.4 den modliteb u Božího hrobu a přípravy na vzkříšení - 8.00 hod. druhý den novény k Božímu milosrdenství – farní k. od 12.00 hodin tichá adorace u Božího hrobu v Kuníně, 19.30 hod. velikonoční vigilie v Novém Jičíně, 19.30 hod. velikonoční vigilie v Kuníně »» NEDĚLE 5.4 slavnost ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ – Hod Boží velikonoční - mše sv. 7.30, 10.00 farní kostel N. Jičín, 18.30 Španěl. kaple, 8.45 Kunín, 10.15 Šenov. Při mších sv. se budou žehnat velikonoční pokrmy. Sbírka z této slavnosti bude na potřeby kněžského semináře v Olomouci »» PONDĚLÍ 6.4 pondělí velikonočního oktávu - mše sv. 7.30 farní kostel, 8.45 Kunín, 10.15 Šenov, 18.30 hod. Španěl. kaple. Mše sv. v 10.00 hod. ve farním kostele v N. Jičíně nebude, místo ní bude mše sv. v 10.00 v Žilině.
Příležitost k sv. zpovědi před Velikonocemi:
»» středa 25.3 - od 16.30 do 16.50 h. Šenov, 16.30-16.50 Kunín »» pátek 27.3 - od 6.15 do 7.30 hod – farní kostel NJ, od 16.30 – do konce mše sv. f. kostel NJ »» sobota 28.3 - od 6.15 do 6.40 farní k., 7.15-7.50 Žilina »» neděle 29.3 - pouze při dopoledních bohoslužbách v N. Jičíně. během mše sv. v Kuníně, a večer od 17.00 do 18.20 ve Španěl. kapli »» pondělí 30.3 - od 6.15 do konce mše sv. farní kostel NJ, 17.00 do 17.50 v Nejsv. Trojici »» Úterý 31.3 - od 6.15 do konce mše sv. far.kostel NJ, 17.00 do 17.50 ve Španěl. kapli »» středa 1.4 - od 6.15 hod. do konce mše sv. far.kostel NJ, 17.00 do 17.50 ve Šp.kapli »» Na Zelený čtvrtek 2.4 - nebude příležitost k sv. zpovědi. »» Na Velký pátek 3.4 - bude příležitost k sv. zpovědi od 14.00 do 16.00 hod. ve farním k. NJ »» Na Bílou sobotu 4.4 nebude příležitost k sv. zpovědi. »» V neděli a v pondělí velikonoční se zpovídá při dopoledních bohoslužbách a před večerní mši sv. Sv. smíření neodkládejte až na poslední dny před Velikonocemi. Na Zelený čtvrtek 2.4 od 8.00 hod. ráno bude velký úklid farního kostela. Prosíme kromě určené skupinky o dobrovolníky. Číslo 1/2015 vychází 29.3. 2015 Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 741 01 Nový Jičín, tel.: 731 625 671, e-mail:
[email protected], web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky, příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822 240, e-mail: tondaur@gmail. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz N E P R O D E J N É. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.