OHLÉDNUTÍ ZA KULTUROU MEZI- VÁLEâN CH PARDUBIC

H I S TO R I E

P ¤ Í R O D A

K U LT U R A

RONDOKUBISMUS v PA R D U B I C Í C H

A R T- D E C O M E Z I VÁ L E â N É P A R D U B I C E ProhlíÏíme-li si fotograf i e p a rd u b i c k ˘ c h u l i c p fi í l e Ï i t ostn û pofi ízené ve d va c á t ˘ c h a t fi i c á t ˘ c h l e t e c h , d˘ c hn e z n ich n a n á s vz r u ‰ivá, podivnû podmanivá atmosféra. Kvality nové p r v o r e p u b l i k o v é z á s t a v b y, spoãívající v tvarové ãistotû, materiálové noblese a u m û fi e n û v e s e l ˘ c h b a r e v n˘ch odstínech fasád, dodaly mûstsk˘m interiérÛm nejen velkorysej‰í vizáÏ, a l e z á r o v e À t u v y t v o fi i l y p fi í j e m n é k u l i s y a a r é n u pr o ‰iroké spektr u m k a Ï d odenních Ïivotních aktivit P a rd u b á k Û . K t o m u n e m á l o p fi i s p í v a l y p r e c i z n û v ˘ t v a r n û fi e ‰ e n é d e t a i l y m û s ts k é h o m o b i l i á fi e ( b a r e v n á mozaikovitá dlaÏba chodn í k Û s e z a o b l e n ˘ m i r o h y, s t o Ï áry osvûtlovacích la mp , plátûné zastiÀovací mark˘zy nad v˘kladci obchodÛ, ohrádky kaváren), ãinící uÏ j en ze samotn é h o k or z ování po ulicích lahodn˘ záÏitek. Samotná úprava mûstského prostoru nenásilnû kultivovala estetick˘ vkus obyvatel, kter˘ se n a d á l e t fi í b i l p fi i z a fi i z o v á ní jejich vlastního obydlí nab˘vající obãas a Ï r a fin ov a n û e x o t i c k é n á l a d y. Tfi e t í ãíslo ListÛ je drobnou sondo u do - z h ledisk a r oz voje m û s t a j i s t û „ z l a t ˘ c h “ m e z iv á l e ã n ˘ c h l e t . E p o c h y, k t e rou sice neskrytû obdivujeme, ale na jejíÏ aktivní obãanskou pospolitost a zdrav˘ místní mûstsk˘ pat r iotismu s se ná m p r oz a t í m j a k s i n e d a fi í o p r a v d o v û navázat. -PP-

OHLÉDNUTÍ Z A K U LT U R O U M E Z I VÁ L E â N ¯ C H PA R D U B I C

Cenná fotografie art-decového interiéru, bytu rodiny Komárkov˘ch na Námûstí Legií, s nástûnn˘m dekorem od Josefa Salavce z poloviny dvacát˘ch let, soukromá sbírka.

L I S T Y M U Z E J N Í H O S P O L K U V PA R D U B I C Í C H - â Í S L O 3 . / 2 0 0 0

A R T DECO -

STRANA

2

D

E K O R A T I V N Í S L O H D O B Y M E Z I D V ù M A V Á L K A M I

Art deco je styl dekorativních trendÛ období mezi dvûma válkami. Název tohoto stylu vznikl po polovinû ‰edesát˘ch let, v období první vlny zv˘‰eného zájmu o dekorativní trendy dvac˘t˘ch a tfiicát˘ch let. V PafiíÏi byla v roce 1966 v Muzeu dekorativních umûní uspofiádána retrospektivní v˘stava "Les Années 25" a v jejím podtitulu se poprvé objevil termín art deco. Ten byl odvozen zkrácením názvu v˘stavy Exposition Internationale des Arts Décoratifs et Industriels Modernes pofiádané v roce 1925 v PafiíÏi, která byla zároveÀ vyvrcholením stylu v mezinárodním mûfiítku. Dnes se tento název, jako ponûkud zjednodu‰en˘ termín, pouÏívá pro oznaãení rozliãn˘ch dekorativních projevÛ v uÏitém umûní a architektufie dvacát˘ch a tfiicát˘ch let 20. století. Vliv art deca zasáhl i drobné sochafiství i malbu. Velmi v˘raznou roli mûl nov˘ dekorativní styl v promûnû módního odívání, jeho doménou se stal dÛraz na uplatnûní luxusní rukodûlné práce. Styl dnes naz˘van˘ art deco nevznikal programovû, ale jako konglomerát dekorativních projevÛ. V mnoha pfiípadech se dostával na hranice man˘rismu a eklektismu. Jeho kofieny je nutné hledat pfied I. svûtovou válkou v období secese. Najdeme v nûm ozvuky geometrizujících tendencí VídeÀské Wiener Werkstätte, soudob˘ch malífisk˘ch smûrÛ fauvismu, kubismu, expresionismu a futurismu. Podnûtná v‰ak byla i nádhera orientálních motivÛ, umûní vzdálen˘ch kultur starovûkého Egypta, aztéckého umûní i kultur primitivních pfiírodních národÛ. Stál˘m a samozfiejm˘m inspiraãním zdrojem byly styly minul˘ch epoch rokoka, neoklasicismu aj. Zajímavou roli v‰ak ve vytváfiení stylu sehrály také podnûty z oblasti divadla, literatury, tance i baletu. Jako moderní styl pfievratn˘ch spoleãensk˘ch zmûn se art deco orientovalo na abstraktní design, nov˘ stylizovan˘ dekorativní systém s geometrick˘mi prvky, dynamiãnost, expresivní tvarosloví, prudkou barevnost, uÏitou jako v˘znamov˘ prvek. Po strastipln˘ch letech války chtûli lidé, bez ohledu na svoje spoleãenské postavení, Ïít, uÏít si, svobodnû podnikat, bavit se, cestovat, sportovat a tanãit. Doba byla naplnûna nepfiebernou nabídkou rÛzn˘ch potfiebn˘ch i nepotfiebn˘ch v˘robkÛ a pfiedmûtÛ, luxusních i obyãejnûj‰ích, spoleãensk˘ch událostí v‰eho druhu, pfiedstavení, revuí, kabaretÛ, v˘stav, restaurací a kaváren, ãasopisÛ, plakátÛ, módy a radikálnû promûnûné Ïenské elegance. Dominantní postavení a vedoucí role ve formování stylu art deco náleÏí Francii. Byla skuteãn˘m umûleck˘m ohniskem, kde se v boufilivém dûní pfielomu století rodily koncepce moderního umûní, které se staly formujícími

J. Horejc, reliéf na umûlecky zpracované kazetû, kol. 1925

zdroji nového stylu. Právû ve Francii bylo moÏné navazovat na nejlep‰í díla ornamentalismu secese a mísit je s v˘bu‰ností expresionismu, fauvismu ãi smyslnou syrovostí umûní primitivních národÛ. PafiíÏ se stala pÛsobi‰tûm souboru ruského ëagilevova baletu. Strhující rytmus pfiedstavení, barevnost kost˘mÛ a stylizace dekorací byly v˘znamn˘m podnûtem pro dekorativní umûní. Podobnou roli sehrál rytmus a dynamika jazzu. Ve Francii vznikala vrcholná díla stylu art deco, která jsou bytostn˘m vtûlením jeho rafinované estetiky, luxusu a mondénnosti. Ve dvacát˘ch letech se styl art deco roz‰ífiil po v‰ech zemích Evropy a o nûco pozdûji ho s otevfienou náruãí pfiijala i Amerika. JestliÏe Amerika nemohla pfiedstihnout esprit PafiíÏe ve v˘razu leÏérní mondénnosti, uãinila to ve v˘razu nesmírnû razantnû se rozvíjející "mladé" industriální zemû. Styl art deco, doveden˘ ve svém uplatnûní zejména v architektufie na hranici dynamického dekorativismu s pompézním mysticismem, jako by byl stvofien˘ k snaze zastínit ducha umûleck˘ch v˘bojÛ "starého kontinentu" silou prÛmyslového potenciálu. Vyvrcholením doby art deca byla jiÏ zmínûná Mezinárodní v˘stava dekorativního a prÛmyslového umûní v PafiíÏi roku 1925, které se zúãastnily témûfi v‰echny evropské státy. Dominovala zde expozice Francie v nádhefie a rozmanitosti nûkolika pavilonÛ. Mezi nimi, ponûkud stranou nejvût‰ího zájmu, stál velmi stroh˘ pavilon Le Esprit Nouveau (Nov˘ duch), jehoÏ zafiízení tvofiilo pouze nûkolik prÛmyslovû vyrábûn˘ch kusÛ nábytku. Autorem tohoto pavilonu byl architekt Le Corbusier, kter˘ v nûm demonstroval svoji pfiedstavu budoucího bydlení. Je pfiíznaãné, Ïe právû tento ménû oslÀující pavilon byl pfiedzvûstí zaãínající radikální stylové promûny, která jiÏ velmi brzy mûla odsunout dynamismus a expresi art deca na okraj umûleckého dûní. PafiíÏská v˘stava ukázala zfietelnû skuteãnost, Ïe v zemích mimo Francii je dekorativní tvorba ve sv˘ch projevech podstatnû stfiídmûj‰í a tvofií pouze jeden z paralelních dobov˘ch projevÛ. Zajímav˘m zpÛsobem na sebe upozornilo ·védsko s kultivovan˘m stylem nábytkové kultury a ryt˘m sklem. Do znaãné míry zde pfiedznamenalo svoji roli v tûchto oblastech, kterou sehrává dodnes. Zajímav˘m pfiínosem se prezentovalo Rakousko. Na rozdíl od Francie, kde v pfiedcházejícím období secese pfievládalo jednoznaãné zamûfiení na dekory, vycházející z florálních motivÛ, v Rakousku se paralelnû zformoval druh˘ proud rafinovaného geometrizujícího secesního dekorativního projevu. Zásluhu o vytvofiení tohoto stylu mûlo sdruÏení umûlcÛ a fiemeslníkÛ Wiener Werkstäte (VídeÀská dílna), v jehoÏ ãele stál architekt Josef Hoffmann. Z dal‰ích v˘znamn˘ch umûlcÛ je moÏné zmínit alespoÀ malífie Gustava Klimta. Rakouské art deco bylo od sv˘ch poãátkÛ formováno tûmito geometrizujícími vlivy. V pafiíÏské expozici, koncipované arch. Hoffmannem, pfiedstavilo osobitou polohou spojující v sobû rafinovanou fantasknost a expresivitu. Specifická situace v umûleckém dûní dvacát˘ch let nastala v Holandsku a Nûmecku, kde bylo art deco siln˘m trendem. Stfietávalo se v‰ak s mnohem pevnûji názorovû vymezen˘mi avantgardními smûry (skupina De Stijl a ‰kola Bauhaus), které prosazovaly strohou estetiku elementárních geometrick˘ch a stereometrick˘ch tvarÛ, základní barevnost, konstrukãní jasnost a úãelnost. Jednoznaãná byla jejich orientace na ‰iroké vrstvy obyvatel a tedy finanãní dostupnost v˘robkÛ a jejich masová prÛmyslová v˘roba. Zcela programovû byl ve funkcionalistickém názoru formován nov˘ zpÛsob tvorby, prÛmyslové návrháfiství. Na konci dvacát˘ch let se v‰ak jiÏ projevovala únava ze strohého "vûdeckého" funkcionalismu a art deco i zde dokázalo promûnit pfiísné tvaroslo-

STRANA

3


Karafa s kalí‰ky, Innwald, 1930 - 35, VãM Pardubice

ví na hrav˘ ornamentální dekor. Naopak, oproti v‰em uveden˘m zemím, vliv dekorativního stylu se témûfi nadotkl umûlecké ani umûleckofiemeslné tvorby ve Velké Británii, luxus zboÏí ve stylu art deco zde byl zcela okrajov˘m jevem. âeské art deco mûlo v tomto mezinárodním dûní svoji specifickou podobu. V˘raznû se v nûm projevovalo ovlivnûní secesí, spí‰e orientované smûrem k pojetí Wiener Werkstäte, a také ãeskou podobou kubismu. V podobû ãeského art deco lze najít tfii ponûkud odli‰né tváfie. První mûla slouÏit k nároãné reprezentaci domácí podnikatelské vrstvy. Poloha spojila vlivy pfiedváleãn˘ch v˘chodisek kubismu se snahou nûkter˘ch v˘tvarníkÛ hledat v˘chodiska a inspiraci pro svoji tvorbu v principech zdobnosti a barevnosti lidového umûní, aby zdÛraznili národní identitu. V dekorativní pfiebujelosti zfietelnû navazovala na francouzskou vlnu, ale zachovala si národní specifika. V ãele formování stylu stála pfiedev‰ím UmûleckoprÛmyslová ‰kola v Praze s fiadou v˘jimeãn˘ch autorsk˘ch osobností v mnoha oborech. âeské art deco bylo specifické i tím, Ïe ve zmínûné snaze, konstituovat ho jako oficiální státní styl, mûlo svého oficiálního mluvãího. Stal se jím architekt Pavel Janák. JiÏ pfied válkou byl hlavním teoretikem ãeského kubismu a od poãátku dvacát˘ch let se stal prÛkopníkem architektonické podoby stylu art deco, oznaãované jako ãesk˘ oblouãkov˘ dekorativismus ãi rondokubismus. Styl charakterizovalo geometrické a stereometrické tvarosloví a odváÏné uÏití barvy v interiéru i exteriéru. Dal‰ími pfiedními pfiedstaviteli snah o konstituování ryze ãeského stylu v architektufie s vazbou na tvorbu interiérÛ a na nábytkovou tvorbu byli napfi. Franti‰ek Kysela a Josef Goãár. Linie ãeského art deco, oznaãovaná jako národní dekorativismus, se skuteãnû na krátkou dobu stala oficiálnû uznan˘m, umûle vytvofien˘m reprezentativním smûrem uÏité tvorby mladé ãeské republiky. Druhou polohu ãeského dekorativismu pfiedstavují práce, které ve své podstatû vycházejí z neoklasicisních podnûtÛ slouãen˘ch s dekorativní ornamentikou. V rámci architektury se antikizující tvar ve své pfiísnosti a majestátnosti stal po roce 1918 v˘chodiskem ve snaze o vytvofiení oficiálního architektonického stylu nového ãeského státu. Bylo tomu zejména v dílech architektÛ jako J.Pleãnika, A. Engela, F.Roitha ãi B. Hübschmanna, ktefií byli povûfiováni v˘znamn˘mi státními zakázkami (rekonstrukce PraÏského hradu, resp. ministerstvo Ïeleznic ãi budova âVUT, resp. mûstská knihovna v Praze ãi ministerstvo financí). Vrcholn˘m pfiedstavitelem tohoto neoklasicizujícího proudu v sochafiství byl Jaroslav Horejc, kter˘ ve svém rukopisu v˘sostn˘m zpÛsobem spojil monumentalitu v˘razu egejského, etruského a raného fieckého sochafiství s uvolnûností doby dvacát˘ch let. V˘sledkem byly vznosné figurální kompozice vycházející ãasto z mytologick˘ch námûtÛ, plné v˘znamové symboliky i hravého ornamentalismu. Horejc je ale i autorem mnoÏství drobnûj‰ích prací, charakteristick˘ch dobovou

zdobností, lehkou elegancí aÏ mondénností. Jeho dílo je moÏné zafiadit mezi nemnohé pfiíspûvky ãeského art deco, které obstojí svojí originalitou i v pfiísném mûfiítku mezinárodního kontextu. Tfietí proud ãeského art deco tvofií dekorativní umûleckofiemeslná tvorba skla, keramiky, ‰perkÛ, biÏuterie, kniÏní vazby aj. V této sériovû vyrábûné produkci se odráÏí celé ‰iroké spektrum vlivÛ z celé Evropy. Zvlá‰tû v˘znamné místo zaujímalo sklo vyrábûné v severoãesk˘ch sklárnách, které mûly stálé obchodní kontakty s Vídní a tudíÏ i moÏnost bezprostfiednû reagovat na podnûty vídeÀského art deco. Vrcholem národní prezentace nového dekorativního slohu bylo ztvárnûní ãeskoslovenské expozice na Mezinárodní v˘stavû dekorativního a prÛmyslového umûní v PafiíÏi 1925. âeskoslovensko zde slavilo znaãn˘ úspûch, získalo 59 cen - hned po Francii druh˘ nejvût‰í poãet. Pavilon byl postaven dle projektu Josefa Goãára a byl ve svém tvaru inspirován formou lodi. Na její pfiídi se "vzná‰ela" plastika Vítûzství od Jana ·tursy. Ocenûny byly napfiíklad gobelíny s tematy fiemesel, navrÏené Franti‰kem Kyselou a Marií Teinitzerovou, které zakr˘valy celé stûny a sv˘m pojetím otevíraly nov˘ pohled na uplatnûní gobelínu ve 20. století. Úspûch a ocenûní sklidily kolekce skla ze Státní odborné skláfiské ‰koly v Îelezném Brodû. Vedl ji arch. Alois Metelák, jedna z pfiedních osobností, které mûly klíãov˘ v˘znam v utváfiení ãeského art deco. V kolekci vynikal soubor figurek ze sklenûn˘ch korálkÛ autora Jaroslava Brychty. Zlatou medailí byly ocenûny i soubory skla dal‰ích odborn˘ch skláfisk˘ch ‰kol v Boru a Kamenickém ·enovû. Nejvût‰í úspûch v oblasti skla získala kolekce skla praÏské UmûleckoprÛmyslové ‰koly, kde vyuãoval vynikající glyptik a rytec skla Josef DrahoÀovsk˘ (ocenûní získal on i jeho Ïáci) a zcela nadãasové pojetí kolekce ãtyfi ryt˘ch sklenûn˘ch pohárÛ, které pro vídeÀskou firmu J. a L. Lobmey-

J. Horejc, zubfii ve vestibulu dne‰tního Okresního úfiadu, kol.1923, foto VãM Pardubice

er navrhl sochafi Jaroslav Horejc. Ocenûní zlat˘mi medailemi dosáhly i dal‰í obory, napfi. krajka autorky Emilie Paliãkové, keramické plastiky Hugo Kovafiíka ze Svitávky u Brna, Jana Lichtága ãi barevnû glazované plastiky Heleny Johnové aj. aj. I pfies tento znaãn˘ úspûch se v‰ak v konfrontaci s progresivní evropskou tvorbou zfietelnû ukázala archaiãnost pracnû vytváfieného dekorativismu na národní téma a v pfiípadû tzv. reprezentativního salonu i tûÏkopádnost a neblahost usilovné snahy po okázalé státní reperezentaci. Dotyk s elegancí francouzského art deco znamenal v˘razné zjemnûní, lehkost a rafinovanost. Definitivnû skonãila snaha o vytvofiení národního stylu. Internacionální názorov˘ proud byl natolik siln˘, Ïe jej sledovali jak autofii, tak prÛmyslová v˘roba. Zámûr stylu, zaloÏeného na zdÛraznûném dekoru


Václav Reme‰, Kazeta, 1930-35, VãM Pardubice

s národními prvky, nemohl dlouho obstát ani v samotném domácím prostfiedí a byl ãástí kritiky jiÏ ve své dobû odmítán. Stále zfietelnûji vystupovala od poloviny dvacát˘ch let avantgarda, prosazující teze funkcionalismu nejen jako v˘tvarn˘ smûr, ale jako Ïivotní názor, vedoucí k radikálnímu opro‰tûní od jakékoliv zdobnosti. V prÛbûhu tfiicát˘ch let se roz‰tûp stylu ryze ãeského art deco je‰tû zv˘raznil. Byl jiÏ silnû obohacen˘ o internacionální vlivy, odráÏel mnoho odli‰n˘ch reflexí, a aãkoliv dozníval je‰tû v celém meziváleãném období, sledoval zcela jiné cíle neÏ v dobû svého vzniku. V minulém roce probûhla v V˘chodoãeském muzeu v˘stava nazvaná âeské art deco 1918 - 1938, která navazovala na dfiívûj‰í v˘stavní projekt UmûleckoprÛmyslového muzea, pfiedstaven˘ v Praze a v Brnû. Na rozdíl od tûchto prezentací nebyla pardubická v˘stava orientovaná na autorské unikáty a pfiedstavovala pfieváÏnû dobovou produkci pfiístupnou ‰irok˘m vrstvám spotfiebitelÛ. Ze sbírek V˘chodoãeského muzea v Pardubicích, UmûleckoprÛmyslového musea v Praze, Skláfiského muzea v Novém Boru i z nûkolika soukrom˘ch sbírek zde bylo pfiedstaveno na 500 exponátÛ ze v‰ech oblastí Ïivotního stylu. V˘stava mûla velmi pozitivní ohlas mezi náv‰tûvníky a proto stojí za to, alespoÀ krátce pfiipomenout nûkteré z vystaven˘ch exponátÛ. Nádhern˘mi ukázkami tvarosloví art deco jsou jedny z prvních po‰tovních známek mladé ãeskoslovenské republiky, Holubice dle návrhu Jaroslava Bendy a Osvobozená republika dle návrhu V.H. Brunnera. Art deco poznamenalo i bankovky, jejichÏ návrhy vytváfieli v˘znamní ãe‰tí umûlci, mj. Alfons Mucha, Franti‰ek Kysela ãi Vratislav Hugo Brunner. V˘razné pole uplatnûní mûl styl art deco v oblasti kniÏní kultury ve formû nádhern˘ch kniÏních vazeb, nejen pro bibliofilská vydání, ale i pro rozsáhlé ediãní fiady ãesk˘ch nakladatelsk˘ch domÛ. Vazby, navrÏené napfi. Hanou Dostalovou, V.H.Brunnerem, Svatoplukem Klírem, Josefem Solarem, F. Kyselou ãi pardubick˘m autorem Josefem Salavcem jsou dÛkazem velmi vysoké kvality kultivace vkusu v této dobû. Z dÛvodu programového zamûfiení v˘stavy mimo oblast unikátní autorské tvorby zÛstala zatím v depoziáfii pardubického muzea skryta v˘jimeãnû kvalitní práce - desky na pamûtní knihu, vûnovanou poslanci F. UdrÏalovi. Desky mají tfii tvarované chlopnû, jsou vyrobeny z barvené kÛÏe, s bohat˘m slepotiskov˘m dekorem, ãásteãnû proveden˘m se zlatem. Na pfiední stranû jsou opatfieny kovovou aplikou s reliéfním figurálním motivem, signovanou autorskou prací Jaroslava Horejce. Autor je neznám˘, ale pokud jím není sám V. H. Brunner, nepochybnû se jedná o nûkoho z jeho tvÛrãího okruhu. Ukázky z oblasti designu na pardubické v˘stavû zahrnovaly sklo a porcelán z produkce pfiedních ãesk˘ch sklá-

STRANA

4

ren a porcelánek. Mnohé návrhy opût pocházejí z autorsk˘ch dílen v˘zamn˘ch umûlcÛ a ze sbírky V˘chodoãeského muzea bylo vystaveno i sklo z kolekcí, které firma Loetz z Klá‰terského Ml˘na prezentovala pfiímo na v˘stavû v PafiíÏi 1925. V nedávné dobû byla do sbírek VâM získána Velmi zajímavá art deco kolekce z tvorby pasífie Václava Reme‰e, tvÛrce kovov˘ch stojánkÛ, dóz a krabiãek, ale i autorsk˘ch ‰perkÛ, kter˘ urãit˘ ãas pÛsobil pfiímo v Pardubicích. Podstatnou ãást v˘stavy tvofiila kolekce odívání a doplÀkÛ. Emancipace Ïeny vedla ke zcela radikální promûnû v Ïenské módû smûrem k odváÏnosti, lehkosti a eleganci. Proti kfiehkému kvûtu secese se Ïena dvacát˘ch let stala suverénní a aktivní partnerkou muÏe se smyslem pro svobodymilovnost, rozko‰nictví a moderní Ïivotní styl. Progresivnost tûchto módních trendÛ ve stylu art deco se v posledních letech projevila v˘razn˘m návratem k zdobn˘m prvkÛm a liniím 20. a 30. let a mnohé z vystaven˘ch vycházkov˘ch odpoledních i noblesních veãerních spoleãensk˘ch ‰atÛ, stfievícÛ, kabelek, kloboukÛ a rukavic i ‰perkÛ a biÏuterie z muzejní sbírky VâM by byly ozdobou moderní souãasné Ïeny. Stejnû aktuální jsou trendy art deco i v moderní architektufie. V závûru v˘stavy byl oddíl vûnovan˘ architektufie stylu art deco pfiímo v Pardubicích. V tomto smûru lze v Pardubicích najít fiadu pozoruhodn˘ch architektonick˘ch realizací dle návrhÛ architektÛ Josefa Goãára, Ladislava Machonû, Oldfiicha Lisky, Jindfiicha Freiwalda ãi Franti‰ka Roitha. Pfiedev‰ím je zde ale jedna z nejv˘znamnûj‰ích staveb ãeské architektury rondokubismu, budova krematoria postavená dle návrhu arch. Pavla Janáka. Se stavbou krematoria jsou spojené i velmi zajímavé pÛvodní návrhy autorÛ, ktefií se zúãastnili architektonické soutûÏe na její ztvárnûní (dnes jsou v majetku Okresního archivu v Pardubicích). Vystaveny byly dva, návrh Jifiího Krohy a návrh JanákÛv v podobû pfied koneãn˘m pfiepracováním. V souvislosti s architekturou art deco v Pardubicích bych chtûl zmínit je‰tû dvû, jistû mnohokrát bez pov‰imnutí míjené plastiky. Oproti jin˘m sochafisk˘m dílÛm, která na diváky líãí své "vnady" na vefiejn˘ch prostoranstvích, jsou ponûkud ukryté ve vstupním prostoru dne‰ního Okresního úfiadu. Po stranách schodi‰tû stojí dva mramoroví zubfii, dílo jiÏ v˘‰e uvedeného jedineãného sochafie Jaroslava Horejce. Jedná se o díla monumentální formy v pfiíkladnû pochopené sevfienosti do kamenného bloku, bezpochyby nejkvalitnûj‰í práce moderního ãeského sochafiství v Pardubicích. V této chvíli je v‰ak nutné uvést skuteãnost, Ïe Ïádná, jednotícím stylem formovaná doba, nebyla ve své celistvosti taková, jak ji pfiedvádûjí témûfi v‰echny v˘stavy a muzejní sbírky. Aby nedo‰lo k jejich zahlcení hromadami bezcenn˘ch dobov˘ch "relikvií", jsou do sbírek zaãleÀovány a poté prezentovány témûfi v˘hradnû pfiedmûty vysoce kultivovaného designu a v˘jimeãné kvality zpracování. Mimo nich existovala paralelnû i záplava vûcí stylovû bezpfiíznakov˘ch ãi v poloze aÏ k˘ãovitého levného balastu. Je samozfiejmé, Ïe toto se t˘ká i doby, kterou formoval styl art deco. Art deco jako jednotící styl doby je jistû vûcí minulosti. Stále Ïivoucí jsou v‰ak principy, které se v rámci tohoto stylu uplatÀovaly, noblesní elegance spojená s radostnou hrou barev a dekoru, smysl pro velké formy i detail, luxusní fiemeslná práce v˘jimeãného designu jako v˘raz osobitosti Ïivotního stylu. Pokud pfiistoupíme na uvedenou metodu inspirace tím nejlep‰ím, mÛÏeme pfii návratu do doby art deco bezpochyby zaÏít svÛdn˘ pocit jemné mondénnosti, smûsi nostalgie a opojení z "lehkosti bytí". Mgr. Ivo Kfien kurátor v˘stavy âeské art deco 1918 - 1938

STRANA

5

PARDUBICK


ARCHITEKTURA RONDOKUBISMU

Kubismus - tento fenomén druhého desetiletí 20. století - ovládl nejen v‰echny oblasti v˘tvarného umûní, tedy malífiství, architekturu, sochafiství, uÏité umûní, ale lze ho také sledovat na území témûfi celé Evropy. Rondokubismus je jeho okle‰tûnou a pfietvofienou odnoÏí. Narozdíl od kubismu se objevuje jen v architektufie, a to pouze na území tehdy novû vznikajícího samostatného âeskoslovenska. Vznikal za zcela jiné spoleãenské situace, sehrál také odli‰nou umûleckou roli. S rondokubistick˘mi stavbami se setkáme nejen v pardubick˘ch ulicích, ale i v dal‰ích mûstech, v jejich perifériích i centrech, dokonce i v mnoha docela mal˘ch obcích. Na poãátku dvacát˘ch let, tedy v dobû bezprostfiednû po skonãení svûtové války a po vzniku samostatného státu, se stává pouÏívání jeho tvarosloví samozfiejmostí pro valnou vût‰inu architektÛ. Rozpoznávajícím prvkem rondokubismu je kruh v plo‰e a válec v prostoru, nebo jejich ãásti, které zdobí v rÛzn˘ch podobách a variantách fasády domÛ, nejãastûji v místû nadokenních fiíms. UÏití tûchto prvkÛ si povût‰inou neklade jiné cíle neÏ je zdobnost, dekorace fasády - málo u kter˘ch staveb se stane zásadnûj‰ím tektonick˘m prvkem. Vznik rondokubismu, nebo oblouãkového kubismu, jak b˘vá pro své tvarosloví naz˘ván, je úzce spjat se vznikem samostatného âeskoslovenska. Vznikl v dobû, kdy si mlad˘ stát budoval mezinárodní i vnitrostátní pozice. Stal se nositelem „národního slohu“, kter˘ navazoval na prvky lidového stavitelství a napodoboval jeho ozdobnou ornamentiku. I barevnost omítek mûla korespondovat s národními barvami, i kdyÏ právû tento moment se jeví jako pfiíli‰ jednostrann˘, a je nutné vidût souvislosti s uÏitou barevností historické zástavby, tedy s barvou omítek renesanãních a barokních domÛ. A jaké typy staveb tohoto oblouãkového slohu se vyskytují v Pardubicích, ale i jinde nejãastûji ? Jsou to pfieváÏnû obytné domy. Jen málo staveb reprezentativního rázu, jako jsou napfiíklad divadla ãi muzea. Dokonce ani architektura související s bankovnictvím, ‰kolstvím ãi regionální správou, pfiestoÏe tato vzniká pfiibliÏnû ve stejné dobû, nenese na svém plá‰ti stopy po rondokubismu. Ale obytné domy, které fie‰í jeden z prvofiad˘ch problémÛ novû vzniklého státu, a sice zajistit bydlení hlavnû pro sociálnû slab‰í vrstvy obyvatelstva. Stát poskytl stavebníkÛm - zadavatelÛm staveb - dostateãnou motivaci, zákon o státní podpofie stavebního ruchu. Novû stavûné byty jiÏ dosahují standartní úrovnû vybavenosti, pamatovalo se na dostateãné denní osvûtlení, WC i tzv. lázeÀ. (Dfievûné „baráky“ b˘valé vojenské nemocnice tzv. „karantény“, kde valná ãást sociálnû slab‰ích do té doby bydlela, byly z hlediska hygieny nevyhovující.) Tento stavební rozmach s sebou pfiiná‰el je‰tû jeden podstatn˘ efekt, dostatek pracovních pfiíleÏitostí pro celou fiadu profesí, ãímÏ se minimalizovala nezamûstnanost ve stavebních oborech. V Pardubicích v té dobû pracují stavební firmy jako napfi. HofieÀovsk˘, Kratochvíl, Vesel˘, Krupafi, Kohout, Skfiivánek, Medek, a Weber - Petelík. Mnozí z tûchto stavitelÛ sami zpracovávají také projekty prÛãelních fasád. Pojìme a projdûme se mûstem a rozpoznejme stavby, které vznikaly pfiedev‰ím v první pÛli dvacát˘ch let dvacátého století. Cestu zaãnûme na pardubickém hfibitovû u krematoria od architekta Pavla Janáka, které vznikalo v letech 1921-1923 jako jedno z vÛbec prvních krematorií v âeskoslovensku. Firmy Jaroslava Krupafie a Karla Kohouta dohlíÏely nad stavbou. Krematorium v Pardubicích se stalo v mnoha ãláncích a publikacích témûfi synonymem pro rondokubismus. Uvûdomíme si to pfii pohledu na jeho barevnost i jednotlivé stavební ãlánky, které více ãi ménû z kruhu vycházejí. Oblouãky zde uÏité souvisí spí‰ se samotnou stavbou, nejsou k fasádû nalepeny dodateãnû jen jako plo‰ná ozdoba. Nejvíce zfiejmé to je na samotném tûle sloupÛ, které obepínají ochoz okolo smuteãní sínû. Segmenty odvozené z kruhu (válce) jsou stavebními dílci, jakousi hlavicí , patkou a dvojit˘m prstencem uprostfied dfiíku. Budova krematoria, jeÏ je vlastnû zcela nového a do té doby nevídaného úãelu, pÛsobí jako nadãasov˘ monument. Pfii pohledu nepouãeného pozorovatele naÀ se nabízejí otázky po smyslu této stavby, po úãelu, snad i dobû vzniku a zemi pÛvodu. Nalezneme v ní prvky známé z románského období i antiky (rozeta, sloupoví a dispozice starofieckého chrámu). S nadsázkou pfiipomíná tak trochu slovanskou lidovou roubenku a zrovna tak nese s sebou tradici sakrálních staveb kfiesÈansk˘ch. Pfiitom je to architektura tak ãistého tvarosloví, jednotlivé prvky jsou sladûny v pohádkovû harmonick˘ a pÛsobiv˘ celek. Abychom pokraãovali ve v˘ãtu neobytn˘ch staveb, zamûfime se na stavbu ãistû praktického úãelu, na tovární komplex Elektrick˘ch podnikÛ (souãasnou teplárnu) v tûsné blízkosti Karloviny. Elektrárna byla zaloÏena firmou F. KfiiÏík jiÏ v roce 1904, to byla vystavûna budova kotelny a skladi‰tû, podnik byl dále roz‰ifiován ve dvacát˘ch letech. Konkrétnû z doby, kterou sledujeme, je to strojovna a rozvodna z let 1923 - 1926 a úfiední budova z let 1924 1927. Projekty vypracoval královéhradeck˘ architekt Josef Jihlavec, stavbu

P. Janák, model krematoria v Pardubicích z roku 1921, VãM Pardubice

J. Jihlavec, Elektrické podniky m. Pardubic, strojovna, 1923 - 26

V. L. HofieÀovsk˘, Okresní nemocenská pokladna, 1921 - 22

O. Liska, DÛm Karly Masarykové, 1922 - 23, plastiky od J. ·kody

O. Liska, DÛm Na Kopeãku, 1924 - 25


provádûla fa Weber - Petelík. Duch rondokubismu ovládl pfiedev‰ím atiku, jeÏ byla oblouãkovû vykrojena (atika nad úfiední budovou se do dne‰ních dob v‰ak díky pozdûj‰ím nástavbám nedochovala, je známa jen z v˘kresÛ a dobov˘ch fotografií), dále slepá okrouhlá okénka. Pfiízniv˘m dojmem pÛsobí pfiedev‰ím uplatnûní kontrastu tmavoãerveného reÏného zdiva a svûtlé omítky, tento moment nebyl tenkráte zdaleka ojedinûl˘, jak je‰tû zmíníme. PrÛmyslová budova Automatick˘ch ml˘nÛ (pÛvodnû Winternitzovy ml˘ny) na bfiehu Chrudimky blízko soutoku s Labem je zaloÏena na pÛsobivosti neomítnut˘ch cihel svûtl˘ch a tmav˘ch, ‰edav˘ch a ãerven˘ch. UÏití neomítaného zdiva jasnû odkazuje na tovární objekty z minul˘ch století. JiÏ v letech 1909 - 1910, tedy zhruba deset let pfied zrodem rondokubismu, postavil Josef Goãár pro bratry Winternitzovy velk˘ hranolovit˘ objekt ml˘nÛ, strohou, modernistickou budovu, jejíÏ plocha prÛãelí bez oken je zgeometrizována do vysok˘ch obdéln˘ch polí, jejichÏ stfiedy tvofií uÏ tenkráte (vlastnû pfiedãasnû) kruhov˘ dekor. Na tuto budovu navázal v naprostém souladu v roce 1922 opût Josef Goãár pfiístavbou vpravo, obû ãásti spojil vysok˘m obloukovit˘m pfiemostûním a pÛvodní objekt vlevo zavr‰il tyãící se vûÏí. I zde je uÏit v obdéln˘ch polích geometrizující monumentální dekor obl˘ch i ostr˘ch linií, navíc v‰echny tfii pfiístavby zavr‰uje nestejnû vysoká stûna J. Goãár, Winternicovy ml˘ny, 1922 profilovaná pilastry, zakonãená fiadou drobn˘ch ‰títÛ v podobû vla‰tovãích ocasÛ, takÏe cel˘ kom plex vyvolává dojem stfiedovûkého hradu. VraÈme se teì k pardubické teplárnû, v její blízkosti stojí totiÏ dal‰í rondokubistick˘, tentokrát nároÏní objekt. Je jím budova V‰eobecné zdravotní poji‰Èovny, pÛvodnû Nemocenské pokladny, pozdûji polikliniky, vystavûná V. L. HofieÀovsk˘m v letech 1921 - 1922 snad podle jeho vlastních plánÛ. Na ní je patrné to, co bylo charakteristické pro mnohé stavby, a to spojení nûkolika funkcí, pfiedev‰ím obytné se sociální (tento pfiípad), úfiední, obchodní, ãi v˘robní. Do pfiízemí byly situovány úfiadovny, obchody ãi v˘robní prostory, zatímco vrchní patra slouÏila v˘hradnû k bydlení. Také zde se stfiídá omítka a reÏné zdivo, ale v˘raznûj‰ím prvkem jsou dlouhé „copy“, tedy profilované pilastry, které protínají kruhové a oválné fragmenty. Sociální motiv byl také na poãátku stavby dne‰ního Magistrátu ve ·trossovû ulici 44 (pÛvodnû DÛm Karly Masarykové, v nûmÏ sídlila napfiíklad Liga proti tuberkuloze). Jedná se o dÛm dvou barev omítky a oblého nároÏí, z nûhoÏ se zvedá do v˘‰e válcov˘ tambur s oplechovanou kupolí. Obû prÛãelí jsou plnû komponována do ploch˘ch i znaãnû plastick˘ch oblouãkovit˘ch segmentÛ. Zcela novû se zde uplatní dokonce sochafiská plastika, v obl˘ch nikách se krãí vlídné postavy zvífiecí, dûtí a Ïen. Tuto stavbu navrhl Oldfiich Liska z Hradce Králové (1922 - 1923), s jehoÏ projekty se je‰tû v Pardubicích setkáme a jenÏ je v Hradci i zde znám spoluprací se sochafiem Josefem ·kodou. Oba se podíleli také na dvou domech ve Sladkovského ulici 994 (postaven˘ 1921 - 1922) a 995 (1922 1923). Na nich je nejzajímavûj‰í kromû plastické v˘zdoby lizénov˘ rámec, kubisticky prolamované balkony a fiímsy. Mezi okny vyplÀují plochu plasticky v˘razné rondokubistické motivy, v prvním patfie se jejim tvarÛm podfiizují reliéfy muÏsk˘ch muskulaturních postav, znázorÀující stavební fiemesla, na vedlej‰ím domû to jsou postavy jak muÏÛ, tak Ïen a dûtí, které mají symbolizovat „rodinné

STRANA 6 J. Freiwald, námûstí ãp. 1080, 1924 -25

Legií

‰tûstí“. V pfiízemí se rondokubistické tvarování mile projevilo napfiíklad na vlnovkách spojÛ ãern˘ch obkladaãek, fie‰ení svûtel a dvefií. Zcela v jiném duchu je vystavûn LiskÛv obchodní dÛm (i obytn˘), dfiíve zván Na Kopeãku. Stojí na nároÏí tfiídy Míru a Jindfii‰ské ulice a se sousedním historizujícím Palácem Hybsk˘ch vytváfií kupodivu harmonick˘ celek. Pfiíslu‰nost k rondokubismu, jak jsme ho dosud poznali, by jiÏ mohla b˘t zpochybnitelná, ale pfieci. Odpovídá mu dobou vzniku (1924 - 1925) i tvarovou hrou, byÈ ta odkazuje spí‰ k dynamické tektonice kubismu, jen na ní nedochází k tvrdému zalomení, ostrému pfiedûlu svûtla a stínu, ale právû k pozvolnému obloukovitému proplétání. A abychom dokonãili seznam Liskov˘ch staveb z té doby, zmíníme je‰tû rodinn˘ dÛm (Václava Ulricha) v Gebauerovû ulici 10, vystavûn staviteli Weberem a Petelíkem v letech 1923-1924. TûÏi‰tûm pohledu se zde stává schodi‰tû s portikem, tvofiené válcovit˘mi stupni a sloupy z odsazen˘ch a jakoby navléknut˘ch, valcov˘ch segmentÛ. A nyní se projdeme znovu tfiídou Míru smûrem od Zelené brány, mineme zmiÀovan˘ nároÏní LiskÛv obchodní dÛm a po pár metrech se nám otevfie moÏnost prÛchodu pasáÏí. Toto místo je samozfiejmû nám v‰em dobfie známé, stejnû tak jméno architekta Ladislava Machonû. Doplníme tedy jen údaj o letech v˘stavby - 192425, o stavební firmû - byla jím firma Kratochvíl - Vesel˘. Plastiky jsou od Karla Dvofiáka, konstrukce vyrobena O.âíÏkem a keramická v˘zdoba, které si uÏ v‰imne málokdo, od Karla Pokorného. Pfiedev‰ím dekor na tûchto neglazovan˘ch obkladech dává tu‰it, Ïe v pozadí architektovy práce stojí znalost rondokubistického tvarosloví (spolu s plastikami se tématicky zafiazují k ‰ir‰ímu proudu - civilismu). Pfiekvapivé by se mohlo zdát srovnání této architektury s traktováním vnûj‰í fasády praÏské, ãasto citované Legiobanky Josefa Goãára, jeÏ je jistû nejvyhlá‰enûj‰í pfiedstavitelkou rondokubismu. Osová soumûrnost, poãet oken v patfie, umístûní sochafiské v˘zdoby a balkonÛ, vrcholová fiímsa, to v‰e jsou prvky, které si sv˘m umístûním na obou stavbách odpovídají, byÈ se sobû konkrétním tvarem ani plasticitou nerovnají. Dovolila bych si tvrdit, Ïe v˘znam tohoto obchodního a obytného domu s pasáÏí je kolemjdoucími ãasto opomíjen a pfiitom jistû jako jedna z mála pasáÏ pfiekonala hranice malomûstské architektury. Ale pokraãujme dále v zapoãatém smûru od Zelené brány na západ. Pozastavme na‰e kroky aÏ v místech, kde na spojnici historického jádra Pardubic a „starého“ nádraÏí byly poloÏeny na poãátku století základy „Nového mûsta“. Jedná se o dne‰ní námûstí Legií a pfiilehlé ulice Havlíãkova, ·tefánikova, Nerudova a dal‰í. Sem se soustfiedil stavební ruch, tady mÛÏeme sledovat pfiedváleãnou i meziváleãnou architekturu témûfi dÛm od domu. Zajímavé je (a také trochu zklamáním), Ïe tato ãást se nikdy nestala druh˘m pfiirozen˘m centrem mûsta, leÏí z hlediska souãasného pû‰ího mi- J. Freiwald, Ïivnostensko - úfiednick˘ dÛm mo dÛleÏité smûry, v Havlíãkovû ul. 1035, 1923-24

STRANA

7


chybí tu pfiirozen˘ lákav˘ magnet cílÛ obchodních, sportovnû rekreaãních i úfiedních ãi kulturních a není jí vûnována náleÏitá pozornost ani v oblasti renovace fasád, coÏ by si jistû zaslouÏila. Zaãneme pomyslnou prohlídku nejdfiíve u Ïivnostensko-úfiednického domu v Havlíãkovû ulici ãp.1035. Byl stavûn na podnût DruÏstva pro stavbu Ïivnostensk˘ch a jin˘ch domÛ v letech 1923-24 podle plánÛ praÏského architekta Jindfiicha Freiwalda stavitelem HofieÀovsk˘m. Pfiijdeme-li blíÏ, musí nás nutnû zaujmout portál u vstupních dvefií. Klasické prvky tohoto portálu (sloupy nesoucí architráv a nad ním ‰tít) jsou deformovány, jejich tvary stlaãovány do mûkk˘ch oblin. Na prÛãelí nás upoutá mûlk˘, ornamentální reliéf, jakási kresebná hra linií umocnûná mûkk˘m pfiechodem dopadajícího svûtla a vrÏeného stínu v protikladu s hladkou omítkou. Obdobnû je tomu také na dal‰ím domû (uvádûno je jméno Jaroslav J. Krupafi, ·tefánikova ãp. 976, 1923 -24 Krupafi) o ulici dál ve ·tefánikovû ul. ãp. 976, jde o dÛm Josefa France z let 1923-24. Podobnost obou reliéfÛ ve vedení linií , velikosti i v uplatnûní se na prÛãelí staveb (u prvního jmenovaného domu ve vodorovn˘ch pásech, u druhého v pásech svisl˘ch) je aÏ zaráÏející. Dal‰í FreiwaldÛv dÛm tentokráte ve ·trossovû ulici ãp.126, nájemní dÛm Methodûje Host˘nka, majora a zvûrolékafie státního hfiebãince v Nemo‰icích z roku 1922, je navrÏen v pofiadí jako první, a to podobnou metodou, okna usazena v pásech, plochu zjemÀuje drobn˘ dekor (opût podobn˘ detail vidíme v ulici Havlíãkovû), vstupní partii oÏivuje reliéf domovního znamení (ryba a kotva) zaãlenûn˘ do oblouãku typického pro rondokubismus. PÛvodní dvefie byly nedávno vymûnûny za nové, snad alespoÀ stûny prÛjezdu, po kter˘ch se vinou ‰tukové linie do oblouãkov˘ch ornamentÛ, zÛstaly zatím zachovány. Pokud jsme dosud objevovali v rámci tvorby jediného architekta jen samé podobnosti, jistû nás pfiekvapí, kdyÏ následující domy (Jindfiich Freiwald zam˘‰lel vybudovat cel˘ komplex, tedy J. Freiwald, ·trossova ãp. 126, 1922 celou jednu stranu námûstí) mají zcela jin˘ charakter a pÛsobivost. Je to samozfiejmû dáno pfiirozen˘m v˘vojem, neboÈ byly projektovány (firma V. L. HofieÀovsk˘ je stavûla v letech 1925 - 1926) pozdûji neÏ ostatní. Státní domy, urãené pro po‰tovní zamûstnance a vojenské gáÏisty, zabírají dvû nároÏí na námûstí Legií, pfiecházejí i do postranních ulic. Fasádu uÏ nic nezjemÀuje, ba právû naopak. Hladkou omítku v kombinaci s reÏn˘m zdivem náhle stfiídá hranolovitá hmota mohutn˘ch pilastrÛ, mezi nimiÏ jsou okna ukryta ve stínu, k odkazu rondokubismu se hlásí obloukovité zavr‰ení tûchto pilastrÛ, konzoly nesoucí spodní fiímsu a snad i ‰ambrány okolo oken. A právû zde se nabízí moÏnost pfiímého srovnání, neboÈ v ulici ·tefánikovû vedle sebe stojí tfii architektury úplnû jin˘ch pfiístupÛ. Právû zmínûn˘ nároÏní FreiwaldÛv vlevo, v˘‰e uveden˘ sporn˘ (Krupafi nebo Frei-

wald?) vpravo a mezi nimi dva totoÏné nájemní domy (Vendelína Dvofiáka) ãp. 1053 a 1054. Jejich plány navrhl Jan Ludvík (z Bûlé u Pfielouãe) a postaveny byly v rozmezí let 1923-1925. Fasáda je protváfiena na principu nûkolikerého odstupÀování hmoty, pfiiãemÏ se uplatÀují nejen oblé kfiivky, ale v˘raznûji i ostfie lomené hrany, pozÛstatek pfiedchozích kubistick˘ch snah. Poslední stavbou v okolí námûstí Legií, která nese rondokubistické tvarosloví, je dÛm (pro manÏele Kratochvílovy) v Havlíãkovû ulici stavitele A. Kratochvíla. Tady se bohuÏel mÛÏeme o autorství jen dohadovat, neboÈ se nedochovaly plány fasády, podle kter˘ch lze autora identifikovat, ale mÛÏeme si troufnout pom˘‰let na samotného stavitele a stavebníka v jedné postavû, tedy na Antonína Kratochvíla. Zde bezesporu zaujmou na první pohled sloupy v˘‰e tfií pater, imitující jakési kanalizaãní potrubí. Dále je tfieba zmínit robustní konzole nesoucí balkon a kubisticky proloK. Kohout, Hronovická ãp.1039, 1924 mené pásy zdí. I dal‰í dÛm, kter˘ stojí tentokrát uÏ mimo tento vymezen˘ prostor, v Hronovické ulici 1039, si postavil pro svou rodinu pardubick˘ stavitel Karel Kohout (1924), on je také autor projektu. Také on zvolil jako v˘razn˘ plastick˘ prvek sloup - válec, kter˘ navíc jako by byl pozorovateln˘ nejen ze své pfiední (boãní, zadní) strany, ale je ukázána pomysln˘m rozkladem i jeho spodní ãást. Tímto se nám zavr‰il seznam architektury rondokubismu, architektury v˘raznûj‰í plasticity ãi vÛbec jinak pÛsobivûj‰í, a proto tedy i v˘‰e (ve své oblasti a malomûstsk˘ch podmínkách) hodnocené. Zb˘vá nám ukázat je‰tû na nûkolika pfiíkladech rondokubismus slab‰ích kvalit. Obecní ãinÏovní dÛm v ulici Jana Palacha ãp. 1093 vznikal podle plánÛ Mûstské technické kanceláfie, je to vlastnû stavba anonymní, navíc nebo moÏná právû proto bez zvlá‰tních invencí a velk˘ch kvalit. Podívejme se na tuto stavbu z jiného úhlu pohledu, neÏ je architektonická hodnota. PfiestoÏe bylo prvofiad˘m úkolem vystavût za co nejkrat‰í dobu (10 mûsícÛ) co nejvíce bytÛ (20), ‰lo pfiesto autorovi projektu o to, prÛãelí domu „vymyslet“, zkomponovat ve vyváÏen˘ neuráÏliv˘ celek, kde svou nepatrnou roli sehrává také umûfiená tvarová hra s kubistickámi i oblouãkov˘mi prvky. Témûfi naproti v téÏe ulici stojí dÛm ã.p. 407, jenÏ byl v roce 1926 zv˘‰en o dvû patra, a právû Kratochvíl, Havlíãkova ãp. 1000, tato nadstavba (od Josefa ·ára A. 1922 - 1923 z Chrasti u Chrudimi) prezentuje plo‰né, ornamentální fie‰ení oblouãkovitého slohu. AÏ historizujícím dojmem pÛsobí dÛm ve Smilovû ulici 429. Hladkou plochu fasády rozmûlÀují ‰ambrány okolo oken (samozfiejmû oblouãkovité) a drobná sochafiská v˘zdoba. Tímto se uzavírá ná‰ v˘ãet. Nelze fiíci, Ïe je úpln˘, neboÈ dal‰í a dal‰í ojedinûlé oblouãky nalézáme v zapadl˘ch ulicích, pfiímûstsk˘ch ãtvrtích i okolních vsích. Tak aÏ pÛjdete po Pardubicích, nebo tfieba i jin˘m mûstem, rozhlédnûte se po domech s oblouãky, mÛÏete srovnávat a uãinit si o rondokubismu vlastní úsudek. MGR. PAVLÍNA VÁCLAVÍKOVÁ


M E Z I VÁL EâN É

PA R D U B I C E

Chrám smrti Krátce po vzniku samostatné ãs. republiky vypsala v prosinci roku 1918 pardubická mûstská rada soutûÏ na dodání návrhÛ ke stavbû budovy krematoria. O v˘sledcích soutûÏe, obeslané rekordním poãtem 95 prací celkem od 81 autorÛ, rozhodovala porota, jejíÏ jádro, sloÏené z mûstem vyslan˘ch zástupcÛ, doplÀovali delegáti praÏsk˘ch umûleck˘ch spolkÛ reprezentovan˘ch dvojicí váÏen˘ch architektÛ: profesorem na âeské technice Theod. Petfiíkem a Ladislavem Machonûm. Na svém prvním setkání dne 6. bfiezna 1919 se porotci nedokázali rozhodnout a vyhlá‰ení v˘sledkÛ byli proto nuceni odroãit. Konkurenti doufali, Ïe stávající sloÏení jury se vzhledem ke specifice stavebního tématu doplní o lékafie, kter˘ v ní dosud nebyl zastoupen. Porota si v‰ak pfiibrala na pomoc arch.Goãára a na závûr dal‰í schÛzky, probûhlé ve dnech 11. a 12. bfiezna, kdy byly ve‰keré projekty znovu prozkoumány, dospûla k vynesení koneãn˘ch v˘sledkÛ. Mûst‰tí zástupci(tj. stavební rada ing. K. Kotten, fieditel Fr. Vambera, stavitel K. Beran a správce prÛmyslového muzea arch. B.Korbel) pfii tomto rozhodování v‰ak byli, alespoÀ podle svûdectví dobov˘ch novinov˘ch zpráv, „více jen diváky a svûdky", a tak lze soudit, Ïe právû Goãárovo angaÏmá rozhodn˘m zpÛsobem ovlivnilo závûreãnou podobu verdiktu. Od udûlení I. ceny bylo sice upu‰tûno, neboÈ Ïádn˘ z projektÛ nebyl prost nedostatkÛ, ale II. cenu obdrÏely plány zpracované je‰tû, na rozdíl od v letech 1922 aÏ 1923 zrealizovaného návrhu,ve stylu pfiedváleãné kubistické estetiky s jehlancovû tvarovan˘m ‰títem Goãárov˘m generaãním i umûleck˘m soudruhem Pavlem Janákem. Také zbylé tfii rozdûlené III. ceny získali autofii modernû ladûn˘ch projektÛ bez okázal˘ch historizujících reminiscencí. Jeden z místních publicistÛ, nemoha se smífiit s vítûzn˘m Janákov˘m krematoriem „tvaru dokonalé chalupy" , okamÏitû vyãetl praÏsk˘m umûleck˘m sdruÏením „vysílajícím své ãleny co porotce na venkov, Ïe i zde jsou sledovány celou ãeskou vefiejností", a chtûjí-li si i nadále udrÏet vlastní váÏnost a kredit, mûly by do porot delegovat jen své ãleny s dlouhou praxí a zku‰eností (kupfi. architekty Hilberta, Kotûru ãi Pleãnika) jimÏ nebude pfii rozhodování vodítkem „jenom architektonická móda tvarová, ale zároveÀ základní my‰lenka pÛdorysná" ,a ne pfienechávat tato místa „sv˘m nejmlad‰ím ãlenÛm, ktefií sami nalézají se ve stadiu v˘vojovém a jím tfieba je‰tû mnohému se pfiiuãiti". Není tfieba dodávat, Ïe skryt˘m adresátem, na nûjÏ mífiilo ostfií tûchto kritick˘ch v˘tek, byl právû architekt Josef Goãár. Akt otevfiení krematoria, k nûmuÏ do‰lo koncem léta roku 1923, byl dle zpráv v dobovém tisku - „dÛstojn˘, jemn˘, pietní a pfiece slavnostní". Propagaãní referát, pfiednesen˘ pfii té pfiíleÏitosti arch. B. Korbelem, pfiipomenul ideová zfiídla, z nichÏ vycházelo moderní kremaãní hnutí („KdyÏ v letech osmdesát˘ch tlumoãil u‰lechtil˘ filosof ná‰ dr. Fr. âupr nûkteré z prastar˘ch staroindick˘ch Upani‰ad, netu‰il, jak ‰irok˘ a ideovû krásn˘ základ k v˘kladÛm na‰ich ideí kremaãních poloÏil."), zevrubnû nastínil zásadní rozdíly mezi dosavadním anachronick˘m a moderním P. Janák, Krematorium, detail sloupu zpÛsobem pohfibívání :„JestliÏe hlásáme ideu, aby

STRANA

-

8

NùKOLIK

NESOUSTAVN¯CH POZNÁMEK K ÎIVOTNÍMU STYLU

Franti‰ek Kerhart, návrh PrÛmyslového muzea v Pardubicích, 1925 - 26

mrtv˘m na‰im bylo umoÏnûno rychlé splynutí s pfiírodou a nové a nové obohacení jich Ïivotní pouti, ãiníme tak proto, Ïe nechceme jiÏ více, aby smrt byla branou hrÛzy; nechceme, aby ãlovûk za svou Ïivotní práci a pfii v˘znamu, kter˘ mezi ostatním tvorstvem svûta má, byl odmûnûn tím, Ïe po smrti jako tvor bezbrann˘ dán jest na pospas ãervÛm a odpornému hnilobnému procesu v zemi. Ve‰keré pozlátko rakví a pompa pohfiebních prÛvodÛ nezastfie onen pochmurn˘ obraz, kter˘ sk˘tá mrtvola ve vlhké, chladné zemi, opu‰tûná a jakoby v‰em neãist˘m silám pfiírody v plen vydaná. Jak jinak tomu je pfii pohfibu Ïehem; u‰lechtil˘ Ïivel pfiírody oheÀ - za starodávna jako boÏství uctívan˘ - oãistí na‰e tûla a umoÏní nám splynutí s pfiírodou, ve které stáváme se úãastni dal‰ích a dal‰ích promûn; v kraÈounké dobû pojme nás pfiíroda ve svou náruã, aby dala zesnul˘m mluviti zpûvem svého ptactva a ‰umotem sv˘ch hájÛ.", pfiiãemÏ radostnû vykreslil, jak „za nedlouho budou jiÏ nad touto budovou krouÏiti bílé obláãky, jako svûdectví, Ïe tûla zemfiel˘ch, dotãena polibkem Ïhnoucího vzduchu, pomalu spl˘vají s Pfiírodou." Na závûr své sugestivní fieãi dal shromáÏdûn˘m PardubãanÛm na v˘bûr, chtejí-li „skonãiti hnitím v zemi na na‰em hfibitovû 10-12 rokÛ trvajícím, ãi Ïehem ve pÛl druhé hodinû. Pfiál bych si, aby obãanstvo rozestoupilo se na dva tábory. V jednom - doufám, v tom men‰ím, nechÈ soustfiedí se stoupenci hrobÛ: to jsou stoupenci útokÛ na zdraví, nehospodárnosti, zkaleného názoru Ïivotního v tábofie druhém nechÈ soustfiedí se stoupenci hygieny, estetiky, etiky, hospodáfiství, jasného Ïivotního názoru." Ing. Fr. Mencl, pfiedseda praÏského spolku Krematorium, pak dodal: „Skuteãnû má pohfieb ohnûm velik˘ v˘znam pro obce i pro obãany s hlediska zdravotního i s hlediska piety, umûní i demokracie." Palác práce Dal‰í moÏnost pfiípadné Goãárovy spolupráce s mûstem se zaãala r˘sovat poté, co se mûstská rada na své schÛzi dne 27. fiíjna 1924 usnesla povûfiit mûstskou technickou kanceláfi, aby vyzvala architekty Goãára a Fr. Kerharta ku „sdûlání pfiípadn˘ch plánÛ novostavby" prÛmyslového muzea. (Impulsem k zaloÏení mûstského prÛmyslového Ïivota v Pardubicích byla úsilí o zfiízení Obchodní a Ïivnostenské komory v Pardubicích na poãátku 20. století. První kuratorium této instituce, v jehoÏ ãele stanul tehdej‰í starosta mûsta továrník ing. Josef Prokop, bylo ustanoveno v fiíjnu roku 1912. Ústav na‰el své sídlo ve tfiech pronajat˘ch místnostech v domû soukromníka Ant. Krause na Wilsonovû tfiídû (dne‰ní tfiída Míru). Komorní rada Franc pfii jeho otevfiení v dubnu roku 1913 upomínal, Ïe pfiestoÏe slovo museum "pfiipadá ohromné vût‰inû obecenstva , jakoby jen sbûratelská ãinnost v domû tom vyvinovati se mûla, leã cizí slovo toto má v˘znam dvojí, a to na prvém místû má slouti „studijní síÀ ãili ‰kola" - a za druhé "sbírkou památek". Takovou studijní síní má b˘ti a doufejme, Ïe v plném rozsahu bude.")

UÏ‰í soutûÏe na projekt budovy se v‰ak zaãátkem následujícího roku zúãastnil pouze druh˘ ze jmenovan˘ch. Goãár svou pfiedstavu jiÏ pfiedtím zapracoval do návrhu

STRANA

9


regulace dne‰ního námûstí Republiky, jehoÏ celé území, zhruba uprostfied jeho délky, pfiíãnû pfiepaÏil kolonádou s hranat˘m sloupovím. Ramena sloupofiadí se sbíhala v centrální pfiízemní stavbû s plochou stfiechou zavr‰enou dominující velkou alegorickou figurální plastikou. Tento námût ov‰em nebyl zcela originální, téma kolonády rozãleÀující tento mûstsk˘ vefiejn˘ prostor zásadní dÛleÏitosti v nûkolika variantách propracovávali jiÏ v desát˘ch letech arch. J. Koula i jiní urbanisté. Trojice vyzvan˘ch architektÛ si mezi sebou rozdûlila soutûÏní odmûny. Prvenství spolu s ãástkou 5000 K pfiipadlo Franti‰ku Kerhartovi, druhé místo obsadil K. ¤epa (4OOOK) a tfietí pfiíãku obdrÏel návrh Fr. PotÛãka (3000 K). Vítûzn˘ konkurzní projekt v podobû ãlenité architektury seskládané z nûkolika rÛznû vysok˘ch kvádrÛ a hranolÛ s ploch˘mi stfiechami vynikal prÛbûÏn˘mi pásov˘mi horizontálami vysok˘ch oken a dynamick˘m motivem zaobleného zalomení hmot uÏit˘m na hlavní pohledové, do námûstí obrácené, fasádû. „Hfiibové stropy, veliká Ïelezná okna, lehké, vût‰inou zasklené pfiíãky jsou v‰e, co tvofií konstrukci a jednoduchou monumentální architekturu," napsal arch. Kerhart v prÛvodní zprávû ke svému návrhu a vûtou:"Ústav patfiící zcela potfiebám prÛmyslu a obchodu musí míti i zevnûj‰í strukturu staveb prÛmyslov˘ch a obchodních." se pfiihlásil k ãistû vûdecké vûtvi funkcionalistické estetiky. Ideovou podporu ke svému fie‰ení pfiitom mohl nalézt ve více neÏ deset let starém textu, nazvaném „Cíle a úkoly museí umûlecko-prÛmyslov˘ch, jakoÏto ãinitelÛ esteticko v˘chovn˘ch", kter˘ v rámci diskusního veãera uspofiádaného Vzdûlávacím klubem v Pardubicích 31. bfiezna 1913, takfiíkajíc vpfiedveãer slavnostního otevfiení muzea, pfiednesl estetik a populární spisovatel Bohumil Markalous. „Musea dnes nemají b˘ti aristokratick˘mi ústavy, jeÏ py‰nou a nákladnou budovou, správou a vedením, jednáním s obecenstvem tkví v hrdé osamocenosti a pov˘‰ené nev‰ímavosti v na‰em Ïivotû," mínil tehdej‰í královehradeck˘ profesor, „ale mají b˘ti lidov˘mi ústavy, pracovními centry, agilní institucí, které v Ïivotû mûsta a kraje a jeho v˘voji, snahách z nich neuchází, a jeÏ plnû dovede vyuÏitkovati v‰ech okolností, aby dosáhl sv˘ch met" (Ol. 24. 5. 1913). DÛvod, proã byla nakonec dána pfiednost projektu K. ¤epy pojednávajícím budovu jako vskutku reprezentativní stavbu s pÛsobivû kaskádovitû traktovanou hmotou stfiední ãásti ãelní stûny, je nasnadû. Odpovûdné mûstské kruhy, jejichÏ my‰lení se v otázkách stavební kultury mnohdy stále, jaksi zaãarovanû, pohybovalo v estetick˘ch schématech 19.století, razily poÏadavek, aby architektonické ztvárnûní novostavby bylo dostateãnû dÛstojné a vytváfielo vhodn˘, tj. esteticky nekolizní, protûj‰ek k monumentu renovovaného kostela sv. Bartolomûje stojícímu v tûsné blízkosti plánované stavební parcely. NárokÛm kladen˘m na vizáÏ stavby jistû lépe odpovídala monumentalizující rétorika janákovsko-goãárovské moderny s osovû symetrick˘m rozvrhem, vcelku konvenující pfiedstavám pÛvodních zakladatelÛ muzea z r.1913, neÏ chladnû neosobní „palác" KerhartÛv upínající se k pfiedstavû muzea jako programovû nedÛstojné uÏitkové prÛmyslové stavby. Trochu tûÏkopádn˘ blok PrÛmyslového muzea, dokonãen˘ k zahájení celonárodní sportovní v˘stavy v roce 1931, mohl v oãích ãásti publika, seznámeného se soudobou architektonickou produkcí nejlep‰ích ãesk˘ch architektÛ mlad‰í generace, lehce vyznít jako smû‰nû nemoderní. S odstupem doby v‰ak dnes na ¤epovû díle rádi oceÀujeme stfiídm˘, pravideln˘ rozvrh hmot, nenásilné pfiechody hladk˘ch omítek plá‰tû do ploch reÏného zdiva (vylehãeného v partiích pfiíãného traktu stavby prosklen˘m pásem osvûtlujícím hlavní schodi‰tû) a monumentalita prÛãelní stûny s aparátem pravidelného rozvrhu vertikálních pilastrÛ vybíhajících aÏ nad horizont ploché stfiechy boãních kfiídel na nás sv˘m umûfienû klidn˘m, harmonick˘ rytmem a v˘razovou strohostí pÛsobí spí‰e sympaticky. Klíãem k pochopení dobov˘ch pfiedstav ohlednû funkce a úãelÛ, jeÏ byly s novostavbou spojovány, je - podle nedávné interpretace historiãky umûní M. Netu‰ilové - po-

zorná "ãetba" figurativní vitráÏové galerie s námûtem alegorie obchodu a prÛmyslu vyrobené firmou Fr. Waltera podle návrhu malífie Josefa Salavce a instalované v nitru vestibulu. ·est velk˘ch do dvojic sdruÏen˘ch obrazov˘ch polí navzájem oddûlují úzké pásy s pfiedmûtn˘mi symboly jednotliv˘ch Ïivností a heraldick˘mi znaky. První dvojice polí zleva pfiedstavuje jednou v jakési lunární, podruhé arkadicky idylické krajinû stojící postavy v antikizujících fiízách, muÏ s louãí v ruce je zpodoben jakoby na prahu nového vûku, dlaní si zastiÀuje oãi a vyhlíÏí do budoucnosti, Ïena s kvûtinou a holubicí je ztvárnûna jako dárkynû Ïivota. Stfiední ãást vitráÏové mozaiky vyplÀuje v prvním poli figura Ïeny drÏící v jedné ruce plastiku Merkura s typick˘mi atributy: okfiídlen˘mi topánky, kloboukem a kouzelnickou hÛlkou, kter˘ je povaÏován za boha obchodu, a v dlani druhé ruky svírající minci (pfiíslib prosperity).V druhém plánu pozadí se objevují motivy moderní zcivilizované krajiny z oblasti dopravy: zaoceánsk˘ parník, vlak a vzducholoì. Na druhém poli stojí dûlník v pracovní kombinéze pfied továrním komplexem s koufiícími komíny. Poslední dvojice v˘jevÛ zachycuje elegantnû, v dlouh˘ plá‰È o‰aceného muÏe architekta-inÏen˘ra prohlíÏejícího si pozornû jeden z letákÛ, svrÏen˘ch dvojplo‰níkem krouÏícím nad skupinou konstruktivistick˘ch budov v pozadí, s náznakem dívãí podobizny. V druhé ruce za zády svírá lupu. Koridor elegance Novostavbou, která se stala témûfi zhmotnûl˘m manifestem místní snahy po napodobení velkomûstské atmosféry se stala MachoÀova pasáÏ. V duchu sociálního civilismu zpracované alegorie Ïivností a fiemesel: rybáfi, textilák, truhláfi a hutník, v nichÏ se sochafi K. Dvofiák pokusil zakódovat oficiální moralizující ideologii 20. let postavenou na Masarykov˘ch my‰lenkách, byly osazené mezi balkóny 1. patra. Pro svou nevzne‰enou obyãejnost

Interiér loÏnice bytu manÏelÛ Komárkov˘ch, 20 - 30 léta.

se doãkali zpoãátku i krut˘ch posmû‰kÛ. âást vefiejnosti iritovalo, Ïe kamenní panáci, dle "kretenského vzezfiení snad jsou odnûkud z Alp", jak usoudil jeden z novinov˘ch pfiispûvatelÛ a navíc zevlounsky tu „budou pfiihlíÏet v‰em v˘jevÛm od rána do noci". Je‰tû pfied otevfiením pasáÏe si ãetní zvûdavci skrze le‰ení prohlíÏeli „vkusnou klenbu a bl˘skavá skla v˘kladních skfiíní". Pfii stûhování nájemníkÛ do nov˘ch obchodÛ v záfií roku 1925 byly pfiipomíná-


Ze spolkového Ïivota V nedûli 19. 3. probûhla prohlídka rekonstruovan˘ch prostor pardubického zámku vedená fieditelem VãM PhDr. Fr. ·ebkem. Akce se zúãastnilo pfies 40 zájemcÛ. Ve stfiedu 12. 4. se konala beseda s ing.arch. P. Pannovou o práci a úkolech Památkové komise. Hlavní architektkou mûsta bylo pfiislíbeno pfiedloÏení návrhu na roz‰ífiení zmínûné komise o dva ãleny z fiad MS. V˘bor MSP se se‰el dvakrát a obû schÛze vûnoval pfiípravû Valné hromady. Dále si dovolujeme informovat ãtenáfie o novém úãtu MSP, kter˘ byl zaloÏen v pardubické poboãce IPB. âíslo úãtu je: 164872235/5100. Za Va‰e pfiípadné dary pfiedem dûkujeme.

KOMISE

PRO ZACHOVÁNÍ STAVEBNÍCH PAMÁTEK V PARDUBICÍCH

Z popudu funkcionáfiÛ Muzejního spolku v Pardubicích vznikla v roce 1897 Komise pro zachování stavebních památek. Zasedli v ní spoleãnû ãlenové MSP, mûstského úfiadu, mûstské technické kanceláfie (pozdûji také zástupci velkostatku a zástupci duchovní správy). Zdálo se, Ïe koneãnû budou vysly‰eny hlasy odborníkÛ na památkovou problematiku (jako byli V.Divi‰ ãi B.Dvofiák) a mnoha dal‰ích a dobudoucna bude zamezeno necitliv˘m rozhodnutím ze strany samosprávních úfiadÛ ve stavebních záleÏitostech v prostoru historického jádra mûsta. Popudem k jejímu zaloÏení byly hlavnû kfiivdy spáchané na stavebních památkách v minulosti, jak to s emotivním nábojem popisuje zakládající ãlen komise a velk˘ ãesk˘ numismatik Bedfiich Skrbek ve svém projevu v roce 1897: „KaÏd˘, kdoÏ vidûl mûsto na‰e pfied 25 roky, podiví se, pfiijda nyní do nového jeho vzrÛstu, rychlosti a ruchu stavebnímu v nûm. Ale uÏasne také, kdo jen ponûkud lne k na‰im star˘m památkám a nepovaÏuje to jen za staré haraburdí, kam se podûl ten staroÏitn˘, typick˘ jeho ráz, jenÏ s obdivem druhdy naplÀoval kaÏdého cizince. Zmizel po‰mourn˘ tajemn˘ star˘ pivovar právováreãného mû‰Èanstva, padly staré masné krámy se sv˘mi vysok˘mi zubat˘-

Josef Salavec, návrh aranÏmá v˘lohy, druhá pol. 20. let

ny „proudy zvûdavého obecenstva". Okouzlení velkomûstkostí se oz˘valo i z novinov˘ch komentáfiÛ po otevfiení pasáÏe: „nádherné, pfiímo umûlecky uspofiádané v˘klady budí v cizinci dojem, Ïe jest zanesen do nûkteré z hlavních tepen nûkterého velkomûsta. Sly‰í‰ zde mimo matefi‰tinu i rÛzné fieãi jiné". Spektrum rozliãného obchodního artiklu za prosklen˘mi tabulemi v˘kladcÛ obchodÛ umocÀovalo na hlavní tfiídû mûsta jejich veãerní elektrické nasvûtlení a mnoÏství svûtélkujících reklamních neónÛ. „Zdá se," glosoval novinov˘ referent v roce 1928 tuto rozmáhající se moderní vymoÏenost, „Ïe zaãínáme b˘t i v Pardubicích po stránce vyuÏití umûlého svûtla, mûstem, které chápe v˘znam ãasu pro obchod." A dodává: „Elektrické osvûtlení pomocí reflektorÛ není pouhou reklamou pro firmu, ale vyuÏito pro ozáfiení architektury vynikajících staveb pÛsobí velmi pfiíjemnû na náladu. Ozáfiené budovy velkomûst jsou dnes poÏadavkem kultury. âím jsou ve dne pro ãlovûka pestré záhony kvûtin v sadech, to v dobû veãerní nahraÏuje svûteln˘mi efekty technick˘ dÛmysl." PasáÏ obsahovala i ryze mondénní podniky: maskulinní „hygienickou holírnu Karla Havla", salón pro pûstûní krásy a první kosmetick˘ salón ve mûstû. Exkluzivitû obchodního místa v nové mûstské pasáÏi ov‰em odpovídala i v˘‰e nájemného. Právû na tuto skuteãnost naráÏel vtipn˘ Ïivnostník, kter˘ v situaci kdy pfii osazování Dvofiákov˘ch plastik na prÛãelí zÛstal na chvíli jeden z kamenn˘ch panákÛ viset na provaze, kter˘ mûl zadrhnut˘ kolem krku, prohodil: "Kdo bude dal‰í z tûch nov˘ch krámÛ ?" V prÛbûhu dvacát˘ch a tfiicát˘ch let ve mûstû aktivnû fungoval English Club i poboãka Alliance Francaise. Posílení frankofonní orientace meziváleãného pardubického kulturního Ïivota pfiinesl v roce 1925 zájezd, mimo jiné i 18 místních ÏivnostníkÛ, na mezinárodní v˘stavu v PafiíÏi. Po návratu následovala pro nezúãastnûné bohatû nav‰tívená osvûtová pfiedná‰ka od architekta B.Korbela rekapitulující cel˘ „v˘let" a doplnûná mnoÏstvím svûteln˘ch obrazÛ. Velkomûstsk˘ charakter byl podporován i jin˘mi atrakcemi: v bfieznov˘ch dnech roku1928 se tû‰ila velké pozornosti obecenstva „krásná fordka" zbrusu nov˘

STRANA

10

model z téhoÏ roku vystavená v továrních místnostech firmy Opitz a Hubner v Ra‰ínovû ulici. Ambiciózní umûní V˘tvarné dûní ve mûstû se neomezovalo pouze na kaÏdoroãní v˘stavky regionálních malífiÛ. Majitel známého pardubického bankovního závodu Ota Resch otevfiel v centru mûsta svou galerii, „obrazov˘ salón rázu Topiãova nebo Rube‰ova v Praze", kter˘ pfiedstavoval jak star‰í ãasem jiÏ provûfiené mistry(kvalitu), tak i nejnovûj‰í smûry. V zimních t˘dnech na pfielomu rokÛ 1928 a 1929 probíhala ve mûstû v˘stava prací zemfielého kubistického sochafie O. Gutfreunda. Od poloviny ãervna do konce prvního ãervencového t˘dne r. 1929 vystavoval v Pardubicích sochafi Jaroslav Horejc (spoleãnû s malífiem Boh. Liznerem). âeln˘ umûleck˘ zjev dekorativního proudu ãeského sochafiství 20. let byl chválen jako „nad‰en˘ prÛkopník nov˘ch tvarÛ a impresionistick˘ tvÛrce v plastice", pro nûhoÏ jsou typické "‰tíhlé, táhlé linie tûl v nejrÛznûj‰ích pozicích" (A. Vendl). Podmanivá egyptizující lineárnost Horejcov˘ch dûl i jejich samotné názvy: Venu‰e, Perseus, Psyche, Zubr, Lvice, Réva, Livia, Akt, Venu‰e s ptáãkem napovídají mytologickou a antikizující tvÛrcovu inspiraci. Z místních v˘tvarníkÛ vynikal sochafi Miloslav Ba‰e, kter˘ ponûkud oficiózní chladnost sochafiského sociálního civilismu pfietavoval do artdecovû hravé polohy.V sérii barven˘ch sádrov˘ch, ani ne metr vysok˘ch figur laskavû karikaturním zpÛsobem zpodobÀujících spoleãenskou mûstskou nobilitu se vracela ozvûna pfiedváleãného nûmeckého ex-

Josef Salavec, návrh aranÏmá v˘lohy, druhá pol. 20. let

presionismu, s nímÏ se seznámil pfii svém víceletém pobytu v Berlínû. Nedocenûná a v ‰ir‰ím povûdomí prakticky neznámá zÛstává originální tvorba Josefa Salavce. Mezi skvostné Salavcovy práce patfií pamûtní kniha Spolku pro komorní hudbu v Pardubicích z roku 1925 s nároãnou knihafiskou úpravou provedenou na základû jeho návrhÛ knihtiskafiem Aloisem BydÏovsk˘m st.. Pfiední strana vazby v podobû dekorativnû orámované kazety s motivem bohatû rozvûtvené stylizované rostliny-stromu s kalí‰kovitû tvarovan˘mi

STRANA

11

Josef Salavec, ãást vitraje ve vestibulu PrÛmyslového muzea v Pardubicích, 1931

kvûty, na jejichÏ haluzích sedí exotiãtí pernatci.(K tomuto monumentálnímu, více neÏ 500 stránkovému dílu o rozmûrech 33 x 40 cm, s pfiepychov˘m titulním listem se vztahuje bizarní pfiíhoda: v srpnu 1948 byla kniha odcizena z fieditelny hudební ‰koly, aby se po nûkolika dnech náhodnû na‰la pfii vláãení zakopána v novinovém papíru na obecním poli Na ol‰inkách.) Z komornûj-

‰ích bibliofilsk˘ch úprav lze zmínit v˘tvarnou v˘zdobu soukromého tisku svazeãku Ant. Klá‰terského „Zimní pohádka a jiné básnû", kterou vydal k desátému v˘roãí vzniku republiky v r.1928, jiÏ zmínûn˘ Ota Resch. Vedle subtilní pointilistickou technikou zpracovávan˘ch diplomÛ, blahopfiejn˘ch listÛ, ãestn˘ch adres, zdravic a pozvánek se Josef Salavec specializoval na barevnou miniaturní grafiku pfieváÏnû s kvûtinov˘mi motivy, rytou do speciální prÛsvitné blány. Imaginárnû okouzlující prostota a programová jednoduchost prostupující v‰emi Salavcov˘mi díly, pfiiãítaná dosud umûlcov˘m osobním zálibám a daná snad jeho panteisticky ladûn˘m Ïivotním názorem, se náhle stává aktuální kvalitou nejen pro ‰irok˘ proud ãeského dekorativizujícího malífiství a designu, ale i pro avantgardu dûvûtsilovského raÏení. Tûmito sv˘mi pracemi z meziváleãn˘ch let se soliterní a trochu podivínsk˘ pardubick˘ tvÛrce náhle dostal do pfiímého kontaktu s moderním soudob˘m v˘tvarnictvím. PfiíleÏitostnû navrhoval také divadelní dekorace i úpravy interiérÛ. Fotografie z bytu manÏelÛ Komárkov˘ch v jednom z domÛ na Legionáfiském námûstí pûknû ilustrují ideál komfortní bytové úpravy konce 2O. let vyznaãující se stylov˘m synkretismem mísícím v sobû bez pfiekáÏky moderní v˘razná geometrizující celosklenûná svítidla s persk˘mi koberci, nábytkové kusy (v loÏnici) s reliéfní v˘zdobou stylovû se blíÏící tzv.druhému rokoku s florální umûfienou v˘malbou stropu a stûnami pokryt˘mi vitálními fantastick˘mi kvûtinami, jejichÏ bujnû se pnoucí stvoly sahají málem pod hladinu stropu. Spolu s architektem Korbelem se stal spoluautorem kníÏky „V˘kladní skfiínû", vydané v roce 1927, vûnující se návodÛm na obchodnû úspû‰nou strategii umûlecké instalace reklamních obchodních v˘kladcÛ.


Dal‰í z pozapomenut˘ch malífiÛ, k jejichÏ ocenûní do‰lo aÏ pfiednedávnem, byl Svatopluk Máchal. V Pardubicích pÛsobil v rozmezí let 1924 aÏ 1928, kdy tu pÛsobil jako uãitel kreslení a ãe‰tiny na místním gymnáziu. Z jeho tvorby stojí za zmínku sociálnû ladûné námûty apostrofující civilistní kaÏdodennost: zachycující prostfiedí mûstské periferie, návraty dûlníkÛ z práce, rodinné scény. Na sérii Máchalov˘ch obrazÛ a kreseb zpracovávajících tématiku polních zemûdûlsk˘ch prací v krajinû rovinatého Polabí se podepsal jeho vfiel˘ vztah k malífii v˘jevÛ z ãeského venkova - Vojtûchu Sedláãkovi. První pardubick˘ mrakodrap Ve fejetonu glosujícím prostfiedí pardubick˘ch kaváren si v roce 1929 novinov˘ referent posteskl, Ïe se v nich „nevyvinul zájem o ãetbu dosud do té míry jako kdysi v Praze,...za to v‰ak vûnuje se více ãasu rozmluvû a pozorování pouliãního ruchu z kavárensk˘ch oken." a zamy‰lení konãí tvrzením: "V na‰em mûstû tvofií kavárna pfiirozenû doplnûk spoleãensk˘ch shromaÏdi‰È". Jeho puritán‰tûj‰í kolega si o rok nato si stûÏoval na to, jak ve mûstû pfiib˘vá barÛ, „takÏe tu tûchto nov˘ch místností noãních bude aÏ více neÏ dost".

J. Salavec, A. BydÏovsk˘, titulní list pamûtní knihy Hudebního spolku, 1928

V roce 1930 vzru‰ila pardubickou vefiejnost pfiedstava „prvního pardubského mrakodrapu", kterou se mûl stát ‰estiposchoìov˘ BaÈÛv obchodní palác se sortimentem od modernû stfiiÏené konfekce pfies automobily, plánovan˘ na Wilsonovû tfiídû naproti b˘valému hotelu Veselka. Pfiitom pfii‰la na pfietfies i otázka, zda plánovaná v˘‰ková stavba, od níÏ se oãekávalo, Ïe „podstatnû zmûní tváfinost Wilsonovy tfiídy a pfiirozenû Ïe zasáhne téÏ znaãnû do obchodnû-hospodáfiského Ïivota mûsta a kraje", neublíÏí vzhledu okolí památného pern‰tejnského kostela sv. Jana Kfititele. Muzejní spolek fungující v roli patrona této církevní stavby proti BaÈovu paláci nic nenamítal s odkazem na ãetné pfiípady v jin˘ch velk˘ch mûstech, kde „starobylé nízké kostely jsou v sousedství moderních staveb a neubírá jim to na vzhledu". Pavel Panoch

mi ‰títy, moderní duch smetl téÏ s povrchu zemského nenahraditelné ‰kodû umûní krásnou starou radnici s její origiginélní facadou, aã by se b˘vala stará budova se sousedními obecními domy uvnitfi docela dobfie dle poÏadavkÛ moderní doby upraviti a pfiizpÛsobiti dala, aniÏ se bofiiti musila. pfii pfiestavbách domÛ na námûstí i v Pern‰t˘nské i Kostelní ulici prolomena krásná hradba vysok˘ch ‰títÛ a poru‰en tak starobyl˘ ráz historického mûsta, neboÈ nehledûno, aby nové domy byly pfiizpÛsobeny okolí svému, by tvofiily s ním harmonii a aspoÀ stfiechy mûly zakryté pfiimûfien˘mi architektonick˘mi atikami, kdyÏ uÏ nov˘ stavební fiád nedovoluje stavûti ÏlabÛ spoleãn˘ch a následkem toho, kdyÏ odpadají ‰títy do ulic, aby aspoÀ docíleno bylo za nû jakési náhrady. Aby nadále tak se dûlo a mûsto na‰e je‰tû více na své rázovitosti ztrácelo, to nemÛÏe b˘ti Ïádnému upfiímnému pfiíteli lhostejno i jest potfieba, aby podobn˘m ‰kodám na star˘ch stavebních památkách uãinûna byla pfiítrÏ a chyby ty, pokud lze, odãinûny byly. Okolnosti tyto mluví pro to, Ïe jest svrchovanû na ãase, aby pfii Muzejním spolku stál na stráÏi stále pohotovû jak˘si poradní znaleck˘ sbor - archeologická stavební komise, kter˘ by o v‰ech stavebních projektech obecních i soukrom˘ch, pokud by vedly k poru‰ení starobylé tváfinosti mûsta, projednával, spolku Muzejnímu o tom referoval a spolu s ním se radil a na pfiíslu‰n˘ch místech náleÏité kroky ãinil. Jest toho tím více potfieba, jeÏto mezi nûkter˘mí ãleny obecního zastupitelstva prosakují návrhy prozatím ov‰em mimo zasedací síÀ proná‰ené, aby se kvÛli uvolnûní pasáÏe zbofiila Zelená brána - tento skvost pozdní gotiky a vedle podobné vûÏe ve Znojmû jediná stavba toho druhu na celé zemûkouli. Dále se mluví o tom, aby umûle a pracnû navezené a rozparcelované náspy kolem zámku se rozvezly a získané místo se rozparcelovalo ma místa stavební. Jest proto tento návrh náleÏitû odÛvodnûn˘.“ Komise takto navrÏená pracovala jako poradní sbor mûstského zastupitelstva po cel˘ch 20 let (do první svûtové války aktivnû). Za svoji existenci zpracovala nûkolik desítek námûtÛ a odborn˘ch vyjádfiení, které v souãinnosti s mûstskou radou a Mûstskou technickou kanceláfií skuteãnû pozitivnû ovlivÀovaly poÏadavky stavebních povolení v historickém centru mûsta.

Bylo to v dobû, která sv˘m stabilním prostfiedím dopfiávala nejen rÛstu v oblastech obchodu a prÛmyslu, ale i v dobû, ve které ãeská mûsta reagovala na ofenzívu nov˘ch pracovních sil z venkova a pfiizpÛsobovala se sv˘mi urbanistick˘mi koncepcemi nov˘m poÏadavkÛm. Zmûny se pfiirozenû dotkly i historické zástavby mûst. Aktivity smûfiující ke kultivaci stfiedovûk˘ch urbanistick˘ch celkÛ poznamenaly podobu na‰ich mûst tak jako málokterá stavební historická etapa pfied tím. Bourání fortifikací, pfiestavby a pfiístavby kostelÛ, vytváfiení vefiejn˘ch prostranství a stavba mnoha vefiejn˘ch budov byly specifick˘mi rysy této doby. To, jak komise dokázala v této pfievratné dobû úspû‰nû obhajovat své názory na ochranu památkov˘ch objektÛ, jejich ãástí a detailÛ, budiÏ i pfiíkladem a ispirací pro stávající památkovou komisi, která pÛsobí jako poradní sbor souãasné mûstské rady a zastupitelstva v Pardubicích. JelikoÏ v Okresním archivu v Pardubicích ve fondu „Muzejní spolek“ se nám zachovaly zápisy z jednání komise od jejího poãátku tj. od roku 1897 do roku 1914, potaÏmo 1919, stává se tento fond cenn˘m zdrojem informací pro stavebnû historické anal˘zy a bádání v oblasti stavebních dûjin Pardubic obecnû. Na stránkách ListÛ MSP bychom chtûli uvefiejÀovat okomentované kauzy fie‰ené komisí, pokud moÏno doplnûné plánovou a fotografickou dokumentací dobovou i souãasnou (zamûfiení a pod.). RovnûÏ je tfieba upozornit váÏené ãtenáfie, Ïe se budeme zab˘vat pouze kauzami dostateãnû podchycen˘mi a ovûfiiteln˘mi za souãasného stavu vûcí a v pofiadí nechronologickém. -FRV-

M a t eri á l y ÎÁDOST JOSEFA PIKLA TRUHLÁ¤E O POVOLENÍ KU Z¤ÍZENÍ VCHODU DO JEHO SKLADI·Tù VE ZDI P¤EDHRADÍ ZÁMKU. Josef Pikl, pronájemce ‰p˘charu na Pfiihrádku, Ïádal mûstské zastupitelstvo v Pardubicích o povolení stavebních úprav 20. 5. 1903. Jeho poÏadavky byly zfiejmû vyvolané snahou zlep‰it pfiístupnost a viditelnost své firmy a otevfiít vchod pfiímo do Zámecké ulice a tím i do mûsta. Mûstská rada pfiedala Ïádost k posouzení památkové komisi, která tuto Ïádost promptnû zamítla. J Pikl se v‰ak nevzdal a zaslal radû rekurz, kter˘ zamítavû fie‰ilo Okresní hejtmanství dne 13.7. 1903. Pikl se v‰ak nespokojil ani s tímto odmítnutím. Pfiedjednal osobnû celou záleÏitost u správy velkostatku, která mu prostory v s˘pce pronajímala a dokonce získal i podporu Okresního hejtmanství. AÏ po té se odváÏil obnovit svoji Ïádost na Mûstském úfiadû. Komise, která dostala Ïádost znovu k posouzení, se po jednání s úfiedníky velkostatku vyjádfiila k návrhu kladnû. Povolila vybourat „krámsk˘ vchod“ ze s˘pky do Zámecké ulice, ale „s tou podmínkou, kdyÏ i na druhé stranû brány, pro celkovou vyváÏenost, probourá se na náklady velkostatku stejn˘ vchod kvÛli komunikaci. Oba vchody nechÈ mají kamenné ostûní a souhlasí slohovû s celou stavbou brány.“ Tento nápad iniciovan˘ a pozdûji i projektovan˘ architektem B. Dvofiákem vycházel ze znalostí pû‰ích branek, tak jak je známe napfi. ze Zelené brány nebo první brány zámecké. Proto dnes vypadá tato soustava velkého vjezdu

B. Dvofiák: Návrh zmûny zdi pfiedhradí z r. 1903, Magistrát Pardubice - Archiv stav. odboru.

a malé branky jako pfiirozená souãást opevnûní. Detailní stavební plány, vypracované B. Dvofiákem, scválila komise 24. záfií 1903 a nedlouho po té se stavební úpravy uskuteãnily. Piklovy ãistû obchodní snahy tedy dokázaly promûnit podobu jednoho z nejexponovanûj‰ích míst ve mûstû. Fotografie (ze soukromé sbírky) zachycuje situaci v Zámecké ulici nedlouho po tûchto zmûnách. Zeì brány s renesanãními okenními v˘klenky ãekala na opravu jiÏ od roku 1899, kdy bylo pfiikroãeno na popud Okra‰lovacího spolku k strhání „divokého vína, aby bylo vylep‰eno a tak vedeno bylo - aby fiímsoví a lunety volnû vynikaly.“ -FRV(Prameny : OA Pardubice, Muzejní spolek, Komise pro zachování stavebních památek, kart. ã. 19; Archiv mûsta Pardubic, protokol mûstské rady 1903-04, kn.ã. 143; Magistrát Pardubice, Stavební odbor - Archiv, sloÏka Pfiíhrádek ãp. 5)

Z P¤Í·TÍHO âÍSLA :

T E C H N I C K É PA M ÁT K Y N A PA R D U B I C K U ( K ATA L O G ) OB¤Í „HOUBY“ ( P. P a n o c h )

KANÁL HALDA (B. ·eda)

â Í S L O 3 / 2 0 0 0 V Y · L O 1 1 . 5 . 2 0 0 0 J A K O N E P R O D E J N ¯ P R O P A G A â N Í M A T E R I Á L V Y D ÁVÁ M U Z E J N Í S P O L E K V P A R D U B I C Í C H V¯CHODOâESKÉ MUZEUM PARDUBICE, ZÁMEK â. 2, 530 02 PARDUBICE, TEL: 040/518 121, FAX:040/516 061, REDAKâNÍ RADA: FRANTI·EK R. VÁCLAVÍK (-FRV-)(hlavní redaktor), Doc. PhDr. JAROSLAV TEPL¯, CSc., PAVEL PANOCH (-PP-), BOHDAN ·EDA (-B·-), ing. JAN KLOBU·ICK¯, KONTAKTNÍ ADRESA : P. PANOCH, SAKA¤OVA 923, 530 03 PARDUBICE, TEL: 040/665 24 13 NEBO F. R. VÁCLAVÍK e-mail: [email protected]. Na tyto adresy zasílejte, prosím, Va‰e ohlasy, pfiíspûvky i Ïádosti o vstup do Muzejního spolku.

OHLÉDNUTÍ ZA KULTUROU MEZI- VÁLEâN CH PARDUBIC

Recommend Documents