Oficiální zpravodaj Obecního úřadu v Lipnici nad Sázavou

panorama

LIPNICE

Oficiální zpravodaj Obecního úřadu v Lipnici nad Sázavou

ČERVEN / ČERVENEC 2013

Protože si v letošním roce připomínáme výročí spisovatele Jaroslava Haška otiskujeme další z textů Radka Pytlíka, tentokrát o domku ve kterém je dnes umístěn Památník.

Domek č. 185

Dalším hmatatelným pozůstatkem po mrtvém humoristovi je malý domek, krčící se při cestě pod hradem Lipnicí. Žila v něm dlouho Haškova ruská družka Alexandra Gavrilovna Lvova, které se říkalo Šura. Hašek o ní rozšířil fámu, že byla v Rusku kněžnou a že ji sám zachránil před bolševiky. Na úředních listinách ji dokonce označoval titulem „kněžna“ Alexandra Lvova. Skutečnost byla ovšem jiná. Alexandra se narodila v rodině vesnického ševce v obci Peťakovo v Birském újezdu. Otec všechno pravidelně propíjel a děti zůstávaly bez obživy. Při sčítání lidu přišel do rodiny úředník, písař vinných sklepů Malojaroslavcev. Šurička se mu zalíbila a přijal děcko za své. V sedmnácti začala pracovat v Ufě v tiskárně obchodníka Jackeviče. Nejprve pobíhala po městě jako poslíček, pak se stala nakladačkou a litografickou tiskařkou. Bylo jí jedenadvacet, když došlo k revoluci a podnik zabralo politické oddělení páté sibiřské armády. Správcem se stal tehdy šestatřicetiletý Čech. Postával u jejího stroje a Šura ho pozvala do rodiny. Když se armáda přesunovala do Belebeje i s polní tiskárnou, komisař onemocněl tyfem a Šura ho ošetřovala. Nikdy jí to nezapomněl. Pak ho následovala na cestě z Ufy do Irkutska a v Jekatěrinburku se vzali. Odhodlaně s ním odjela i do neznámé země, do Československa. Z toho, co potom prožívala, skoro nic nechápala. Neuměla česky, četla i rusky velmi špatně. Haškovy práce a Osudy dobrého vojáka Švejka znala jen z vyprávění. Nemohla pochopit, proč se její druh po návratu do vlasti náhle změnil. Na Sibiři se nedotkl alkoholu! Když mu Šuřina matka nabídla jednou stupečku vodky, prudce ji odmrštil. Nyní začal zase popíjet a flámovat se svými kamarády. Alexandra byla překvapena, jak se s ní v Jekatěrinburku mohl oženit, když se ukázalo,že doma měl syna a ženu, se kterou nebyl rozveden? Kultivovanější žena by byla tak kontrastními imperativy mužovy povahy rozvrácena, zdrcena. Ne tak Šura, prosté děvče z tatarské vesnice. Její bytost se řídila citovými, elementárními instinkty. Snad právě proto měla to, co Hašek, jenž vše rozbíjel a znejisťoval, nejvíce postrádal: pudovou ženskou příchylnost a vytrvalost. Svou roli tu možná sehrálo i pověstné „východní“ flegma. Šuřina netečnost a trpnost se v jejím novém postavení proměnila v nutnost: její druh byl v cizím a neznámém prostředí jedinou oporou.

Vzájemné soužití nebylo ovšem ani lehké, ani harmonické. Šura zprvu Haškovy pijácké „výlety“ tolerovala a snášela, když se vracel opilý a bylo mu zle. Domnívala se, že jde o občasné záchvaty a pijáckou „chandru“. Po čase si všimla, že to jde „do peněz“ a začala Haška po hospodách hledat. Doprovázel ji Haškův „nakladatel“ Franta Sauer, nebo mladičký básník a „sekretář“ Ivan Suk, když oba kumpáni šli někam do Prahy „za penězma“. Šura s doprovodem bloudila po pražských kavárnách a vinárnách a měla-li štěstí, natrefila Haška v nějakém lokále. Sedávala pak trpně po jeho boku, usmívala se výkřikům a hádkám rozčilených hostí a čekala na okamžik, až bude její druh „zábavou“ unaven a vyslechne pobídku, aby se šlo domů. Prostá ruská dívka nemohla Haškovi nic dát, ničím ho obohatit, nemohla se stát literární důvěrnicí, nemohla být zábranou v jeho výstředním životě. A to rozhodovalo. Instinktivně vystihla největší nebezpečí: společnost kumpánů a neustálé pití. Kdyby Hašek propadl alkoholu, přineslo by to záhubou oběma. Byla mu proto nablízku vždy, kdy toho potřeboval. Svým ženským instinktem vycítila na dně jeho bytosti bezbranné dítě, jež sice dovedlo být i vrtošivé a kruté, ale které ve skutečnosti bylo bezelstné a slabé. Vytušila, že Hašek nemá a nebude mít sílu ji opustit. Jeho organismus, zesláblý pitím a ponocováním, unavený dobrodružným „výletem do dějin“, jak žertem nazýval svou sibiřskou anabázi, snesl už jen pudovou příchylnost ruského děvčete. S ženskou žárlivostí Alexandra poznala, že její druh vzpomíná na minulost a navázuje styky s první ženou Jarmilou. Aby odvrátili její pozornost, nazývali ji se Sauerem „tetičkou“. Nakonec se vše prozradilo a chudák Franta, který se stal prostředníkem a poslíčkem stárnoucích manželských „milenců“, stal se hromosvodem výčitek a nářků. Šura vycítila pohrdání své předchůdkyně. Záviděla „tetičce“, že je vzdělaná a že rozumí literatuře. Žárlila však zbytečně. Jarmila sice jako první poznala Haškův talent a ocenila jej. Chtěla se obětovat a stát se jeho literární důvěrnicí. Právě to však vedlo k rozpadu jejich krátkého manželství. Je-li někdo zcela pohlcen tvůrčím záměrem, podřizuje mu veškerou energii i mysl. Instiktivně se brání příliš náročnému vztahu, který by jej zničil a rozvrátil. Šura na rozdíl od Jarmily měla jednu přednost: nechtěla Haška změnit ani převychovat. Věděla, že ho musí brát takového, jakým byl: buď s ním vydržet, nebo odejít. Jen žádné výčitky, napomínání, žádosti o peníze a starat se, co s ním bude. Duševní prostota ruského děvčete byla balzámem na Haškovu duši, rozjitřenou nenávistí a nepochopením. Konečně měl nablízku někoho, kdo od něj nic nechtěl, nesnažil se ho převychovat nebo polepšit. To ho osvobozovalo a uvolňovalo. Také dříve měl kamarády, kteří ho nepřevyšovali, kteří se chutě podíleli na šaškovských kouscích a poddávali se výstředním nápadům. Proto snesl i tak prostou a nenáročnou bytost, jakou byla Šura, sirotek z tatarské vesnice. Po onom tříkrálovém pohřbu domek pod hradem nakrátko utichl, po čase však znovu oživl a rozezvučel se v nebývalé míře. Kluci, kteří zvědavě nakukovali dovnitř, viděli „Haškovu Rusku“ jak věčně sedí na kanapi a kouří. V létě pak na verandě pletla a přitom vyhrávala na gramofon. Její zpočátku napjatá finanční situace se postupem

PANOR A M A LIPNICE – ÚNOR / BŘEZEN 2013 –

1

doby zlepšila. Mohl za to opět podivný Haškův „vynález“, ten dobrý voják Švejk. Už za autorova života docházely na lipnici slušné částky, ale pan spisovatel nedovedl peníze udržet a zanechal spoustu dluhů. (Díky benevolenci soudních úředníků byly svršky odhadnuty na 400 korun. Konstatováno též, že Haškovy spisy jsou zcela vázány na historickou situaci a po čase pozbydou platnosti.) Podle poslední vůle byla Šura jmenována univerzální dědičkou, ale advokát Jarmily Haškové platnost závěti pozastavil. Nakladatel Synek proto okamžitě přestal vyplácet dividendy. Věřitelé se slétali jako vosy a zvláště někteří vymáhali své částky vehementně. Truhlář si dokonce odvezl svou modřínovou ložnici, která byla dosud složena v horní místnosti. (Do konce života spal Hašek na kovové „drátěnce“.) Bylo nutno zaplatit dluh u restauratéra Invalda, mzdu písaři Štěpánkovi a služce Terezce Šponarové. Na přímluvu starosty Josefa Rajdla si Šura vypůjčila ve spořitelně 10 000 korun jako hypotéku na domek. Z neutěšené situace ji vysvobodil Haškův Švejk. Brzy po smrti autora získal obrovský ohlas u nás i ve světě. Po skončení dědického řízení (Šura dostala 9 šestnáctin, Haškův synek 7 šestnáctin) ze sebe mladá vdova setřásla všechny starosti. Spodní část domku pronajala krejčovskému závodu a pobývala nahoře, kde pořádala čajové a hudební dýchánky. Zajímali ji mladí muži, vždyť byla velmi mladá a chtěla žít. Pořádala čajové dýchánky, na které chodily nejvíce Rusky z okolí. Nejčastějším jejím hostem byla Uška, totiž Anna Sergejevna Ponomarevová, žena lesníka Jarky Koláře z nedalekého Kochánova. V létě k ní přijížděla jiná Ruska, manželka výrobce pian Brože, kterou si jako mnoho legionářů přivezl z anabáze. S ní se Šura stýkala již za Haškova života, jak svědčí snímek odpolední společnosti v orlovské hájovně u lesmistra Vacka. (Na témže snímku je jakýsi pan Barchánek, který Haškovi nabízel tehdy nepostradatelnou novinku – psací stroj.) Uvolněná zábava a nevázaný život v domku č. 185 vzbudily nelibost místních žen. Po jedné místní tancovačce si na ni místní panímámy počkaly na záchodě, natřely ji dehtem a posypaly drobným peřím. Obrany paní Šury ovlivnil energický Mudr. Zaplatil, ruský emigrant, jenž se s Haškovými seznámil už na parníku při návratu do Československa. Medik Zaplatil se mladé vdově věnoval, neboť za její peníze dostudoval (bydlel v Praze u nakladatele Synka). Nakonec se usadil jako praktický lékař v Holešovicích a Haškovu vdovu si vzal. Po jistém čase změnil jméno na Věrný a přesídlil do Roztok. (Za nacistické okupace se k Šuře nepěkně zachoval. Dividendy přestaly, neboť Haškův román byl nacisty zakázán, a Šura onemocněla duševní poruchou. Pan doktor Věrný ji vystěvoval z vily do zahradního altánu, kde trpěla samotou a chladem. Po válce Věrný emigroval a bezmocná Šura se dostala do „péče“ různých ošetřovatelů. I její osud značně ovlivnil Dobrý voják Švejk. Domek č. 185 měl už za Haškova života významnou roli. Po létech napětí a dobrodružných cest, po neblahé „procházce do dějin“, se Hašek chtěl usadit, získat konečně domov a klid k duševní práci. Mluvil o tom, že si z hořejší místnosti vybuduje pracovnu, kde bude psát a občas že vyjde a pohovoří se sousedy. Dole si Šura založí malé hospodářství a budou na stará kolena konečně slušně žít. Nezřídka si tulák po neklidném životě uchovává na dně své duše křehký sen o domově. Lidé spokojení a blahobytní v tom mohou vidět přílišné rozcitlivění, sentimentální idylu. Ale takový sen bývá i výsledkem trpké životní zkušenosti. Proč Hašek opustil pražské žižkovské prostředí, na které si po návratu z Ruska opět zvykl? Už delší dobu byla finanční situace nakladatelství Sauer, Hašek a spol. neudržitelná. Tiskárna naléhala

2–

PANOR A M A LIPNICE – ČERVEN / ČERVENEC 2013

na dodání textu, vydávání sešitů vázlo. Pomýšlelo se na to, že Hašek by mněl jít někam na venkov, kde by měl klid a kde by se zbavil i stálého rozčilování. Hledá si „letní byt“ nejprve na Ondřejovsku, pak, v květnu 1921, má zajištěn pobyt kdesi na Mělnicku. Chybějí však peníze na cestu. Jeho osobní situace se neúnosně komplikovala. Obnovil citové pouto k paní Jarmile, snad doufal, že mu existenčně pomůže. Napětí mezi jeho oběma právoplatnými ženami však vzrůstá. Chytrácky mhouře oči prohlašoval k Sauerovi: “Mám dvě ženy a obě klamu.“ (Obvinění z bigamie se naštětí vyhnul. Československá republika dosud neuznala Svaz sovětských republik de jure a sňatek v Krasnojarsku proto nebyl uznáván za právoplatný.) O Haškových potížích vykládá Sauer v hospodě U Jelínků v Charvátově ulici. Má-li být jeho tak skvěle započaté dílo dokončeno, nutno „toho klacka“ dostat někam ven, do zdravějšího a hlavně klidnějšího ovzduší. Dobrák Panuška hned rozhodl, že vezme Haška s sebou na Lipnici. „Tohle místo je pro Haška jako stvořené, znám to tam dokonale. Každý rok tam jezdím v létě a když je sníh i v zimě.“ A dodával potěšeně: „Já budu malovat, on si může někde v lesíku klidně psát. Nikdo ho nebude rušit. Budeme jeden druhému dodávat chuť k práci.“ O datu odjezdu rozhodla náhoda, jako ostatně o všem v Haškově životě. Podle jedné anekdoty šel humorista se džbánem pro pivo, džbán prý zůstal v hospodě a Hašek odjel na Lipnici. Ve skutečnosti to bylo asi složitější. Spiklenci vystihli okamžik, kdy Šura odešla na nákup. Pak táhli ze Žižkova dolů do Prahy, kde u Jelínků zastihli Panušku, připraveného na cestu. Hašek se nabídl, že mu pomůže s malířským náčiním. Slovo dalo slovo a na nádraží odjížděli společně. Do Světlé nad Sázavou přijeli týž den, 25. srpna 1921. Když zaklepali na dveře hostince U české koruny, byla už téměř noc. Ten den panovalo značné vedro, z polí se sváželo obilí. Od železniční stanice z Okrouhlic na Lipnici je to pešky sotva dvě hodinky, ale na cestě je pěkná řádka zastávek a Hašek neustále připomínal: „Člověk míní,ale hospoda mění.“ Když zavírali v hospodě v Radostovicích, rozhodl Panuška, že se ještě zastaví u mlynáře Koláře z Malého mlýnku. Na Lipnici přišli už řádně zmoženi. Hostinský Alexandr Invald uvítal nejprve malíře, pro něhož byl v prvním patře připraven pokojík. Druhého pána neznal. Na spisovatele však nevypadal. Oblečen byl dosti nuzně a k údivu všech neměl vůbec žádné zavazadlo. „Vyspí se u mne nahoře a zítra mu připravíš vedlejší pokoj,“ přerušil dobrácký Mistr Invaldovy rozpaky. Klidné horácké městečko se Haškovi zalíbilo. „Bydlím ted přímo v hospodě, nic lepšího mne nemohlo potkat,“ říkal spokojeně. Panuška se za něj zaručil na útratu do pěti set korun, vystavili o tom dokonce písemný doklad, tak zvanou „kuratelu“. Jedlo se a pilo vesele. Oba přátelé chodili spolu po okolí, Panuška tu maloval, Hašek pomáhal se stojany a plátny, vyprávěli si. Nejraději spolu pobývali na hradě, neboť oba měli zálibu v bizarnostech a ve starém romantickém prostředí. Tehdejší správce lesmistr Böhm jim zapůjčil klíče od hradu, takže sem mohli zajít, kdykoliv se jim zachtělo. Z ochozů hradu je pěkná vyhlídka na zalesněné Posázaví i na zvlněnou Českomoravskou vysočinu. Krajinář Vysočiny Panuška byl ve svém živlu, snažil se zachytit překrásný výhled do krajiny na všechny strany s různými valéry. Potom si udělali na nádvoří ohníček a pekli vuřty, zpívajíce přitom staré rakouské vojenské písničky. Brzy po svém příjezdu zasvětil Hašek hrad pijáckou slavností. Zúčastnil se jí též učitel Oldřich Šikýř, lipnický bohém, který se rozparádil a pak někde v přítmí usnul. Mezitím se hrad zamkl a šlo se

k Invaldovům. Zanedlouho lidé přiběhli, že na hradě straší. Jakási postava běhá po hradbách a hrozně naříká a skučí. Hašek mínil, že je to asi nějaký dezertér z rakouské armády. Poslali pro lesmistra a ten vzal pušku. Jakmile se zjevení ukázalo, vyzýval Hašek Böhma, aby vystřelil, tím že strašidlo vysvobodí. Nešťastný učitel kvílel a když ho vysvobodili, chvěl se zimou a do řeči mu nebylo. O této události referoval Hašek svému spolunakladateli Frantovi Sauerovi: „Můžeš-li, moje potěšení, přijeď sem na nějaký den. Je mně zde strašně smutno. Bavím se, jak mohu. V pondělí uspořádal jsem na hradě ohromnou rytířskou slavnost, kde se tak strašně vožrali, že spadl z mostu hradního jeden učitel z Dolního Města a zlámal si vaz. Teď právě byla jeho vdova u mne a chce, abych jí nějak uhradil útraty s pohřbem. Dal jsem jí jeden exemplář Švejka, abych zmírnil její bol a žal.“ Lipnický hrad patří k nejstarším historickým památkám v Posázaví. Původně byl v majetku Čeňka z Vartenberka a probíhalo zde první vysvěcení husitských kněží. Pak přešel do majetku rodu Trčků a v poslední době se stali majiteli panství potomci pobělohorského generála Trautmansdorfa. Hašek nejraději pobýval v hradním „mázhauzu“, což byla místnost v přízemí, kde se kdysi posilovala hradní čeleď. V jedné povídce, psané už na Lipnici, zachytil tehdejší nostalgickou náladu: „V zachovalé dal dalece části hradu, totiž kde zdi jsou ještě pohromadě,takže se zachovala dosud klenba v prvním poschodí, je mázhaus… Zde píši v naprostém klidu nějaké věci. Místní lesmistr mně dal klíče od hradu, podzimní vichry dují nad krajem, že myslím každou chvíli, že mne to i s hradem odnese k Německému Brodu. Pomalu padá ze zdiva na hradě kamení, stěny se drolí, dole v podhradí pasou se kozy…“ Hašek se živě zajímal i o tuto historickou památku, brojil proti tomu, že je hrad neustále rozkopáván dobrodruhy, kteří zde hledali zakopaný poklad. Pomáhal tehdejšímu kastelánu Mendlovi sbírat historické kachle. Prvé tři týdny, jež strávili s malířem Panuškou sami, patřily k nejšťastnějším obdobím Haškova života. Ale nebyl by to on, aby nepokoušel osud a nesnažil se oklamat sám sebe. Po jednom vydařeném flámu si v lítostivé náladě vzpomněl na Šurinku, kterou zanechal v Praze samotnou. Hned o půnoci si sedl a napsal adresu s výzvou, aby přijela. Pošta byla hned naproti, v patře Invaldovy hospody. Ráno Hašek dlouho vyspával. Když si vše rozmyslel, bušil na dveře pošty, ale bylo pozdě. Dopis již odešel. Zanedlouho přijela Šura v doprovodu Haškova „nakladatele“ Sauera. Bylo po klidu. Sauer přijel s úmyslem, aby z autora vymámil další pokračování Švejka a uklidnil tak pana Neuberta, majitele tiskárny. Ale jeho prosby a naléhání se ukázaly marné. Z radosti nad setkáním se staří kamarádi vydávají na pouť po okolních hospůdkách, začínají v Lipnici a Dolním Městě, navštěvují posvícenskou zábavu v Radostovicích, ale ze psaní nebylo nic. Tu dostal lesmistr Böhm zvláštní nápad: „Zavřeme Haška do jedné z místností na „zámku“, necháme mu tam lahev koňaku, ke dveřím postavím hajného s flintou a neotevřeme, dokud nám vyžádané aršíky neodevzdá.“ Ale tomuhle vtipu Hašek nerozumí. Lahev koňaku klidně vypije, ale nenapíše ani řádku. Nešťastný Sauer se vrací do Prahy unaven příšernými flámy, ovšem bez vytouženého pokračování. Hašek slíbí, že pošle, až bude mít „pracovní náladu.“ Po této návštěvě nastalo rozladění. Se vzrůstající prací na Švejkovi se trhají pouta s bohémskými přáteli. Jakoby si autor teprve nyní uvědomil, co je to „skutečná“ literatura, která se nepíše jen na chvilku a pro peníze. Namísto nezávazné improvizace a humoristického „řemesla“ je tu – dílo. Ačkoliv si to navenek nepřipouštěl, podvědomě cítil odpovědnost. Práci na Švej-

kovi neustále oddaloval a dával přednost kratším humoreskám. Jak hrubě se mýlili všichni, kteří prohlásili Švejka za „opilý žvást“! Naděje na podnikání se zhroutily. Sauer se octl v zajetí věřitelů a nepomohlo ani to, že nechal přepsat firmu na svého bratra Antonína. Vzhledem k Haškově ležérnosti a honbě za „kolportéry“ uvízlo vydání dalších sešitů na mělčině. Už v Praze Šura vyčítala Sauerovi, že nedává společníkovi co mu náleží. I na Lipnici mu malíř Panuška dobrácky domlouval, aby nenechával Haška bez peněz. Také Šura si přisadila, podezřívala Sauera, že pašuje z Prahy dopisy od „tetičky“. Kliment Štěpánek rovněž připomněl jende „hřích“ Haškova společníka. Pod záminkou, že zemřela sestra Betty, vylákal prý Sauer od nakladatele Synka 1000 korun za zbytek sešitů se Švejkem. Když se o tom Hašek dozvěděl, byl nemile překvapen. Ztráta důvěry uspíšila rozpad společného podniku a po vzájemné dohodě předali Švejka do rukou nakladatele Adolfa Synka. Tu se náhle karta obrátila. Zvýšil se zájem o Švejka, náklad rapidně stoupl. Následujícího roku vychází první díl už v pěti vydáních, druhý díl ve čtyřech. Třetí díl, který vznikl na jaře 1922, vyšel ještě téhož roku ve dvou vydáních. To všechno pociťoval bývalý „nakladatel“ Franta Sauer velmi trpce. Urputně však splácel dluhy, aby mu nikdo nemohl vyčíst, že ho okradl. Píše o tom malíř Josef Lada: „V roce 1921 mne navštívil Hašek v mém bytě a žádal, abych nakreslil pro sešitové vydání Osudů dobrého vojáka Švejka obálku. Dal jsem se do práce. Figuru Švejka jsem nevytvořil podle určité své představy, nýbrž podle návodu Jaroslava Haška, jak ji líčil ve svém popisu. Namaloval jsem postavu Švejka, jak si zapaluje dýmku uprostřed letících granátů a kulí, vybuchujících šrapnelů. Dobromyslný obličej, klidný výraz, z něhož je patrno, že má „za ušima“, ale dle potřeby dovede dělat hloupého. Tuto obálku jsem přinesl ve sjednaný den do vinárny U Mohelských v Křemencově ulici. Oběma nakladatelům se kresba moc líbila. Po delším uvažování mi Hašek slíbil honorář 200 korun. Sauerovi se to zdálo málo a zvýšil na 500. Po delší pomlce Hašek ukončil debatu rázným bouchnutím do stolu a rozhodl, že dostanu 1000 korun. Místo peněz jsem musel za oba zaplatit útratu. Obálka byla vytištěna, ale honorář nikde. Také jsem s ním moc nepočítal. Když už jsem na něj zapomněl, přišel učedník od Sauera, který měl jakýsi obchod s prádlem, donesl mi pár kousků spodního prádla a ponožky se vzkazem, že pan šéf se dává poroučet a posílá honorář za obálku, že to nemohl poslat dříve, poněvadž udělal bankrot.“ Švejk zasáhl i do života „žižkovského peripatetika“, pověstného bohéma, anarchisty a pašeráka cukerínu Franty Sauera. Před vánocemi roku 1921 se objevil na Lipnici další z legendárních Haškových přátel, Emil Artur Longen. Bylo to setkání dvou rozhněvaných „milenců“. Když Sauer přinesl zprávu, že Longen uvedl v Revoluční scéně v Adrii dramatizaci Švejka s velkým kasovním úspěchem, ale bez svolení autora, Hašek se dožral. Sedl a napsal Longenovi dopis, z něhož lze vyčíst vzámené napětí i touha po setkání: „Milý kamaráde! Z některých novin ze dne 1. listopadu 1921 dověděl jsem se, že 2. t. m. byla premiéra J. Hašek Dobrý voják ve světové válce, což mně potvrdil i kamarád Sauer, který byl na představení v Adrii. Pochválil scénování a ujistil mne, že věc je velice dobře vypravena a že sis dal záležet, aby skutečně vše, od nejmenších dialogů, odpovídalo textu. Pokud se však pamatuji, mezi námi nebylo již od měsíce prosince nijakých styků a naše nahodilé setkání v Unionce o něco později skončilo náramně pitomým výrazem nás obou, kterým jsme patrně chtěli dát najevo, že se neznáme. Tím více jsem byl překvapen, že se najednou ke mně hlásíš a dílo, o kterém jsem tenkrát ani nevěděl, že napíši, uvádíš na scénu. PANOR A M A LIPNICE – ČERVEN / ČERVENEC 2013 –

3

Pamatuji se velice dobře, že jsem Ti slíbil a podepsal, přijav 300 Kč zálohy, že něco pro vás napíš, což také udělám. Ale uznáš, že Švejka jsem pro vás nepsal a že vy vypravujete Švejka bez mého vědomí. Ani ses mne nezeptal, vysral jsi se na mne. Odpouštím ti to! Za těchto podmínek, které jsou tvrdé a neúprosné: 1. Oněch 300 Kč se škrtne a vrátíš mně obratem stvrzenku. To je pokuta za to, že jsi se neptal mne o svolení. 2. Pošleš mně okamžitě větší obnos jako zálohu (poněvadž jsi už dával Fr. Sauerovi zálohu) telegraficky na adresu Jaroslav Hašek, spisovatel, Lipnice u Světlé n. Sázavou. 3. Obnos peněžní, který mně pošleš (nemysli si snad jenom 500 Kč!), jest zálohou na denní příjem z každého představení, který jsi se Sauerem vyjednal v obnosu 10 Kč. 4. Stvrzenka na zaslání mně zálohy dle uvedeným podmínek jset zároveň v Tvých rukou mým svolením k provozování hry. Jinak to, nebudu-li mít peníze okamžitě do úterka 8. listopadu 1921, zakáži. Víš, že jsem svině! Tvůj Jaroslav Hašek Nazdar Xeno! Šura vás dává pozdravovat a vzpomíná na rybí polévku.“ Při štědrovečerní návštěvě u Longena v prosinci 1920 Hašek Longenovi slíbil, že napíše něco pro Revoluční scénu. V nouzi a nejistotě přijal zřejmě i menší zálohu. Když vyšel první díl Švejka, ujal se Longen dramatizace a rozhodl se uvést Švejka na scénu. Chtěl nejprve inscenovat hru v přírodním divadle v Šárce s Vlastou Burianem v titulní roli, ale když mu tento komik odešel do kabaretu Lucerna, uvedl dramatizaci v Adrii s Karlem Nollem. Hrálo se to tři večery na pokračování. Hašek měl proti této rozvláčnosti námitky: „To je rozumné, že ty epochy zarazíte, vždyť to bude román jako Ottův naučný slovník.“ Na Lipnici si chtěl Longen odpočinout od vražedného tempa pražského divadelního života. Myslel také na to, jak si Haška usmíří. Nedovolí-li autor hrát Švejka, chtěl od něj náhradou alespoň kratší aktovky pro novoroční program. Pochopitelně dopadlo vše jinak. Oba přátelé si připomněli dobu grandiózních pražských flámů a nočních alotrií, i společná vystoupení v kabaretu. Neustálou žízeň obou kumpánů i jejich sklon k výstřednostem tlumila přítomnost obou žen, Šury i Xeny Longenové. Pro stálé zaneprázdnění se podařilo sepsat pouze dvě aktovky. Hra Ministr a jeho dítě byla satirou na tehdejší spor cestovatele A. V. Friče s ministrem zahraničí Benešem. (Frič chtěl být konzulem v Jižní Americe a Beneš jeho jmenování z politických důvodů odmítal.) Cenzura kus ještě před uvedením zakázala a Hašek proti tomu protestoval dopisem na ministerstvo zahraničí. Náhradou za pokaženou premiéru měla být hra Z Prahy do Bratislavy za 365 dní, v níž jde o námět Kischův. Parníček Lanna má být dopraven do Bratislavy, ale nikoliv po souši, nýbrž po vodě. Tím vzniká zápletka plná zákrutů a nedorozumění. (Obě hry jsou dnes přiřčeny jiným autorům. Hru ministr a jeho dítě přepracoval Longen na běžnou komedii o ministerských „bobečcích“. Komedie Z Prahy do Bratislavy vyšla nakonec v Sebraných spisech E. E. Kische, ačkoliv je rukopisný exemplář podepsán Jaroslavem Haškem a hlavní postava, topič Mikulášek, má rysy ryze švejkovské. Ale i to je důkazem lehkovážného vztahu Haškova k autorství.) Ještě před Silvestrem přijeli dva herci z Prahy, aby mohli však rozepsat jednotlivé party. Po bujné silvestrovské pitce odjel do Prahy s Longenovými i Hašek se Šurou. Tam je čekalo překvapení: Revoluční scéna byla mezitím uzavřena prý z hygienických důvodů. Důvody byly politické. (Longen se později vymlouval, že k zániku divadla přispěl Haškův „zákaz“ hrát Švejka.) Faktem je, že se oba bohémští přátelé nerozešli v dobrém. Jejich charakter byl rozdílný. Longen měl značné umělecké i teoretické ambice. Byl typický iniciátor a pletl se do mnoha

4–


věcí: ovládal akrobatické výstupy a mimické triky, dovedl šokovat své okolí. Znal několik jazyků a byl informován o všem, co se dělo v evropském umění. Hašek byl typ spíše živelný, lokální, bohém a spisovatel, slabší jako divadelník a konferenciér. O teorie a moderní směry se nestaral, možná i proto ho Longen trochu podceňoval. Tím více později žárlil na překvapivý úspěch Švejka. (V monografii z roku 1928 vykreslil v Haškovi portrét „prokletého“ básníka naplněného nenávistí a zlobou vůči buržoazii a tím myslel hlavně sebe.) Obrovský ohlas Švejka vráží tedy klín mezi Haška a bývalé kamarády. Nejsou s to pochopit, že tento lidový humorista, kumpán z mokré čtvrti a veselá kopa, napsal něco velkého a světového. Ale i Haška zastihla sláva nepřipraveného. Neuměl a snad ani nechtěl se orientovat ve spleti návrhů, jimiž ho různí podnikavci zahrnovali. Říkalo se o něm, že je nezodpovědný, že mu není nic svaté. Jako důkaz se uvádí skutečnost, že zadal právo na dramatizaci Švejka hned několika osobám za sebou. Tím zavdal podnět k vleklým soudním sporům. První dramatizaci Švejka uvedl Longen, bez souhlasu autora. V Adrii hrál titulní roli vynikající komik Karel Noll, a hrál ji výborně. Dokonce se říká, že jeho kreace Švejka nebyla dosud překonána. Po zákazu Revoluční scény odjel Longen do Berlína a Adrii pronajal ředitel Fenclovi. Herci, kteří se s ním nedohodli, vytvořili vlastní soubor pro venkovská představení. Noll zajel na Lipnici a požádal Haška o souhlas. Nedalo mu práci autora přemluvit, vždyť byli staří kamarádi. Hašek pak osobně navštívil představení v Havlíčkově Brodě ve dnech l. a 2. a 3. srpna 1922 a byl velmi spokojen. Z úspěchu měl mimořádnou radost, jako autor byl potleskem několikrát vyvolán. Rozzářen vcházel na rampu a klaněl se. Po divadle uspořádal v hotelu U Černého orla velkou hostinu. Spatřoval v tom uměleckou satisfakci. Zdrželi se se Šurou a se Štěpánkem v Brodě tři dny a utratili mnoho peněz po nákupech a hostinách. V rozjaření asi Hašek zapomněl, že už v únoru 1922 ředitel Fencl zakoupil práva na dramatické uvedení Švejka. Když se tento zkušený divadelník dozvěděl, že Noll hraje Švejka, rozejel se ihned na Lipnici. Nerozčiloval se, ale žádal rozšíření smlouvy i na zfilmování díla, a to vše za pouhých 5000 Kč. (Na základě dohody dostal Hašek zálohu 1500 korun hned na ruku.) V doložce byl však výslovný zákaz provádět Švejka bez svolení ředitele Fencla. Na oplátku tedy Hašek „zaprodal“ Nolla. Nedovedl odolat okamžité nabídce, když byla spojena se zálohou, čili „foršusem“, který bylo možno proměnit hned za jídlo a pití. Peníze měly pro Haška cenu jen tehdy, když byly po ruce zde a nyní. Nejlépe proto u něj pochodil vždy ten, kdo přišel poslední. Těmito jmény výčet pražských návštěv na Lipnici nekončí. Byl tu spisovatel Ruda Mařík, jenž dramatizoval švejkovské seriály pro Fencla v Adrii a aktualizoval je na dobové události (např. Švejk na frontě, Švejk proti Kolčakovi, Švejk v Ostende, Švejk jede do Janova – na mírovou konferenci, atd.) Přijel též režisér Rovenský, jenž hodlal Švejkovy příhody zfilmovat. Pravidelně se objevovali nakladatel Adolf Synek nebo jeho paní s penězi. Jejich příchod byl obvykle příležitostí k oslavě. Na letní byt sem jezdil přítel Haškův z mládí Gustav R. Opočenský, člen jeho bohémského čtyrlístku. Obě rodiny se chodili společně koupat do rybníku zvaného Kamenná trouba. Na besedy se u Haška scházeli Panuškovi přátelé, např. soudní rada Švec z Příbrami, jeho kolega Judr. Vaněček z Havlíčkova Brodu. Při návštěvě Z. M. Kuděje se Hašek stává na krátký čas opět tulákem, ale o tom až v další kapitole. V polovině června 1922 přijel na Lipnici Haškův mladší bratr Bohuslav: jeho pobyt vyvrcholil „rodinnou“ pitkou, na kterou hostinský Invald vzpomínal vždy s hrůzou a obdivem.

Po odjezdu pražských návštěv se Hašek cítil vždy poněkud opuštěný. Věnoval se společnosti místních lidí a dovedl si i tak najít zábavu. Sedával obvykle u Invalda v malé zadní místnosti pro stálé hosty, nebo si povídal s lesmistrem v krámku vinopalníka Bondyho, bavil se a popíjel s každým, kdo se namanul. Kontakt s lidmi, s nimiž mohl zapříst hovor, vyprávět nejrůznější příhody a vtipy, potřeboval Hašek i ke své literární práci. Nejčastěji se setkával s bodrým lesmistrem Böhmem (který se u něho v domku pod hradem zastavoval i několikrát denně), s dolnoměstskými učiteli Šikýřem, řidícím Jaklem a Bedřichem Marešem (ten učil Šuru češtinu), se starostou Rajdlem, s hajným Brunou a s lipnickými sousedy. Když i to nestačilo, konal Hašek „výlety“ k Jarkovi Kolářovi do lesovny, k jeho bratru Josefovi do mlýna, a pokud neměli čas nebo nebyli schopni vydržet tempo těchto příležitostných bakchanálií, dovedl si najít zábavu i mezi kameníky v kantýně lomu. Jejich drsné pijácké flegma ho přitahovalo, neboť věděl, že v opojení se lidé nejvíce otevírají a odhalují svou podstatu. Jindy se spokojil s každým, kdo, přijde, s vandráky a světoběžníky, jejichž život a zvyky na vlastní kůži dokonale poznal. Postupem doby se zařídil na Lipnici po svém a zcela po domácku. Smlouvou s nakladatelem Synkem získal totiž pravidelný příjem, který využil k splacení dluhů Invaldovi a k zlepšení své garderoby. Do té doby nosil totiž pouze jedny ošumtělé šaty, které mu kdysi daroval pan lesmistr. Při zájezdu do Prahy v lednu 1922 si pořídil zcela nové modré šaty a šedý klobouk, koupil si i hůlku se stříbrným kováním. Od místního obchodníka pak koupil na léto lacinou listrovou látku a nechal z ní ušít hned dva obleky, jeden pro sebe a druhý pro „písaře“ Klimenta Štěpánka. Zpuchřelá látka však dlouho nevydržela a kalhoty se záhy honosily obrovskými záplatami. Lidé mu předhazovali, že vypadá jako horník, když jde fárat. (Vladimír Stejskal v knize Hašek na Lipnici dojemně líčí, že se Hašek na jevišti v Brodu klaněl obecenstvu v záplatovaných kalhotách. Podle Štěpánka to je silně přehnáno, Hašek prý měl na sobě nový modrý oblek, který si koupil v Praze.) V létě, poněvadž se silně potil, nosil Mistr pruhovanou ruskou rubášku, opásanou modrou šňůrou s třapcem. To opět svědčí o jeho podivuhodné samorostlosti. Měl rád věci, k nimž mohl mít důvěrný vztah a nic mu nezáleželo na tom, co tomu řeknou ostatní. Haškův vztah k materiálním věcem byl dětsky bezstarostný, velkorysý, při vší skromnosti marnotratný. I v počáteční době, kdy žil pouze na dluh a na úvěr, nešetřil penězi a vystupoval jako kavalír. Nesnesl však pocit příživnictví a za každou sebenepatrnější službičku rád zaplatil. Přišel-li někam do nového prostředí, do cizí hospody, poručil nalít všem přítomným. I u Invalda se mnohdy popíjelo na Haškovo konto. V krámku Bondyho prý hostil vandráky, a dětem, kteří o prázdninách přijeli podívat se na hrad, koupil v hostinci limonádu. S panem učitelem pak vesele popíjeli. Nebylo obtížné zneužít jeho důvěřivost. Jednou za ním přijel jakýsi Rus a vydával se za herce. Hašek ho nejen přijal, krmil a napájel, ale nechal ho spát ve svém pokoji. Vypečený „přítel“ pak odjel do Prahy a na Haškův účet vyzvedl u nakladatele Synka 200 korun. To byla voda na mlýn Šuře, která proti podobným „přítelíčkům“ žehrala. Ale Hašek mávl rukou. Vždy instinktivně vyhledával lidi, kteří ho nějak zajímali, a to buď zevnějškem, nebo vyprávěním a zkušenostmi. V tomto ohledu neznal mezí. Když by ke Kudějovi přisedl v restauraci špinavý a opilý vandrák, znechuceně si odsedl. Hašek nikoliv, přisedl a dal se s ním do řeči. Tajnou radost mu působilo, mohl-li někomu neočekávaně pomoci. S Panuškou přijel na Lipnici mladičký bulharský malíř Georgi Christov. Chudičký umělec nepočítal s krutou horáckou zimou

a když Panuška odjel, ocitl se zcela bez prostředků. Hašek mu věnoval kabát a poskytl mu nejen úvěr, ale i nocleh ve svém malém pokojíku (asi 16 m/2) v patře Invaldova hostince. Sám spal na jedné posteli se Šurou. O skutcích milosrdenství však mluvil nerad a zakrýval své dobré srdce drsnou ironií. Je třeba uvést na pravou míru přehnané zprávy o spisovatelově nouzi. Kliment Štěpánek uvádí, že Hašek měl na tehdejší poměry dost slušný příjem. Podle smlouvy dostával od nakladatele za každý čtařarchový sešit 1,70 Kč a za každý šestnáctiarchový díl 7,65 Kč. Přitom prvního dílu vyšlo už za jeho života 27 tisíc výtisků, druhého dílu 22 tisíc a třetího rovněž tolik. Hašek však nikdy nekontroloval, zda je smlouva nakladatelem i divadelním ředitelem Fenclem řádně plněna. Připomněl-li mu někdo, aby dal účetnictví do pořádku, mávl rukou a ještě se rozkřikl, ať mu s tím už jednou dají pokoj. Haškovo podivínství tkvělo v tom, že se vždy dokonale soustředil právě na tu věc, kterou považoval za důležitou. Přítomnost a okamžik mu byly nejvyšší hodnotou, nic ostatní ho nezajímalo. Jako dítě byl vždy stržen svým náhlým nápadem, nebo zajímavým dojmem. Během let získal několik elementárních postřehů o lidské povaze, s nimiž pak vystačil po celý život. Domek č. 185 je epilogem velkého tuláka. V Praze po návratu z Ruska napsal Jarmile Haškové dopis, k němuž připojil nostalgický dovětek: „Míťa, který se vzdal, aneb konec tuláka.“ K tomu dodává paní Šura zcela prakticky: „Bydlení a stravování v hostinci ho omrzelo, říkal, že chce mít na stará kolena alespoň střechu nad hlavou.“ Proto přijal nabídku obchodníka Bohumila Havla a zakoupil za 25 000 tisíc malý domek pod hradem. Všichni se divili, proč kupoval zrovna tu barabiznu. Krčí se pod úpatím hradu a sousedí s částí, zvanou Mizerov. Domek není nikterak výstavný, vznikl různými přístavbami. Má čtyři vchody, každý na jinou světovou stranu. Ale právě to se Haškovi líbilo, připadal si jako ve staré tvrzi. Praktičtí lidé Haška zrazovali, že si přestavba vyžádá značnou částku, ale on nepovolil. Staviteli Herynkovi ze Světlé dokonce připomínal: „Jen si všechno řádně započítej a na nic nezapomeň,“ jako by stavitel někdy zapomněl částku připočítat. Do přestavby se dal s velkorysostí marnotratného stavebníka. Protože podle jeho mínění probíhaly práce příliš pomalu (jeho vnitřní čas se krátil), najal si své dva „vlastní“ zedníky, jimž nechal donášet vuřty a pivo. Často se sám osobně přesvědčoval, zda jeho lidé mají co jíst a pít. Vojenský vysloužilec Karel Rérych, kterého si Hašek najal jako „pucfleka“, běhal ze stavby do hospody tam a zpět. Naštěstí je to jen pár kroků. V domku chtěl mít Hašek podobné prostředí jako v mázhauzu na hradě. Oknem dolního pokoje bylo tenkrát vidět široko daleko, až k modravým vrchům Vysočiny se Žákovou horou. Podle vzoru z hradních komnat si Hašek nechal vyrobit nábytek. Při jedné slavnosti se kterýsi z rozjařených hostů zmínil o tom, že dřevo tohoto nábytku je na rozdíl od hradního příliš měkké. Hašek se rozčílil a podrobil nábytek zkoušce „tvrdosti“, po níž málokterá židle zůstala celá. Prostým a chudým lidem Hašek přál. Vdově Panské, která bydlela v domku v přízemí, okamžitě odpustil činži. Až do konce života žil neobyčejně skromně a nenáročně. Na podzim 1922 se konečně do vlastního domku nastěhoval. Obýval však pouze jedinou dolní místnost vedle kuchyňky, a ta mu byla ložnicí i pracovnou. Na drátěné vložce u okna odpočíval a spal, tam také diktoval Klimentu Štěpánkovi své humoresky i poslední kapitoly Švejka. Nová modřínová ložnice čekala složena v horní místnosti. Vysněného domova však příliš neužil. V domku č. 185 žil pouhé tři měsíce.

PANOR A M A LIPNICE – ČERVEN / ČERVENEC 2013 –

5

Zápis z řádného zasedání Zastupitelstva obce Lipnice nad Sázavou č. 7/2013 konaného dne 13. června 2013 od 17.00 hodin na Obecním úřadě v Lipnici nad Sázavou

Přítomni: Luboš Berger DiS, Ing. Leoš Bláha, Ing. Lenka Bláhová, Bc. Marek Hanzlík, Ing. Ladislav Horký, Zdeněk Ježek, Jaroslav Prokš Omluveni: MUDr. Oldřiška Drbohlavová, Ing. Tomáš Ledvinka Zapisovatel: Ing. Lenka Bláhová Ověřovatelé: Zdeněk Ježek, Bc. Marek Hanzlík Zasedání zastupitelstva obce zahájil starosta p. Bláha, který přivítal členy zastupitelstva obce a přítomné hosty. Starosta oznámil počet přítomných členů ZO (v 17.05 hod. bylo přítomno 7 členů zastupitelstva). Zastupitelstvo je usnášeníschopné. Program zasedání č. 7/2013 byl upraven o bod 11) Oprava písařské chyby usnesení č. 41, OZ č. 6 z 9. 5. 2013.

PROGRAM:

1. Kanalizace a čištění splaškových vod – kamenické bytovky 2. Projektová dokumentace - Čištění odpadních vod 2006, Lipnice nad Sázavou 3. Parkovné - úprava přílohy nařízení 5/2005 4. DPS – obsazení volného bytu 5. Rozpočtové opatření 1/2013 6. ON-OK Libina nabídka na provádění kontrolní činnosti dle z. č. 320/2001 Sb. 7. MAS Královská cesta – zavedení poplatku 8. Soudní spory obce – aktuální stav 9. Energetická studie na objekty v majetku obce – nabídka zateplení 10. Požadavky přednesené Ing. Horkým: a) stromy - náhradní výsadba b) PD rozšíření kanalizace U Hradeb - aktuální stav c) výběrové řízení na Kateřinku, technický dozor d) umělecký předmět umístěný na náměstí Ing. arch. Burian e) jak byly dojednané vicepráce na RDP II. f) doklady inventury obecního majetku g) hodnota lesního porostu na lesních pozemcích v majetku obce h) přístup zastupitelů Prokše a ing. Horkého k informacím i) účast ing. Horkého na zasedání ZO 6/2013 j) odesílání pozvánek na zasedání ZO 11. Oprava písařské chyby usnesení č. 41, OZ č. z 9. 5. 2013. Usnesení č. 44/2013: ZO schvaluje upravený program zasedání ZO 7/2013 Výsledek hlasování: Pro 6 hlasů / Proti 0 / Zdržel se 1 hlas (Ing. Horký). Usnesení č. 44/2013 bylo přijato.

1. K analizace a čištění splaškových vod – kamenické bytovky

Společné jednání zastupitelstva obce a občanů – vlastníků bytů a nemovitostí napojených na kanalizaci a štěrbinovou jímku umístěnou na pozemku parc. č. 334/1 k.ú. Lipnice nad Sázavou ve vlastnictví pana Nováka. Na zasedání byli přizváni všichni známí uživatelé kanalizace a zástupce OŽP MÚ Havlíčkův Brod, zástupce Povodí Vltavy, a.s. Prezenční listina bude součástí zápisu ze zasedání ZO. Obec Lipnice nad Sázavou dosud zastupovala uživatele uvedené kanalizace při jednání s úřady a dalšími stranami (OŽP MÚ Havlíčkův Brod, OŽP Kraje Vysočina, Povodí Vltavy, a.s., vlastník znečiště-

6–


ného pozemku, projektant). Od poloviny r. 2012 obec nepravidelně v rámci možností provádí a hradí vyvážení jímky od splašků, které dlouhodobě znečišťují pozemek parc. č. 334/1 k.ú. Lipnice nad Sázavou ve vlastnictví pana Nováka. ZO rozhodlo na řádném zasedání č. 3 dne 21. 2. 2013 o úhradě částky 17 750 Kč za zpracování technicko – ekonomické studie na uvedení situace do souladu se zákonem o vodách (254/2001 Sb.). Byla podána žádost vodoprávnímu úřadu v Havlíčkově Brodě o povolení vyčištění koryta vodního toku (potok pod jímkou na louce p. Nováka). Stanovisko zaslala společnost Povodí Vltavy, a.s. Pro rozhodnutí příslušného vodoprávního úřadu musí být dále doložena stanoviska OŽP MÚ Havlíčkův Brod. Pan Novák, vlastník postiženého pozemku řeší situaci individuálním postupem, výstavbou malé ČOV se zásakem přečištěné splaškové vody do pozemku. Vedení obce navrhuje preferovat řešení výstavby společné ČOV hrazené vlastníky nemovitostí a výstavby kanalizace hrazené obcí (varianta č. 3). V agendě obce ani odboru ŽP Kraje Vysočina nebylo dohledáno jakékoliv povolení k vypouštění odpadních vod ze štěrbinové nádrže na pozemku pana Nováka. Pokud však bylo v minulosti vydáno, pozbylo platnosti se změnou zákona (254/2001 Sb. novelizovaný zákonem č. 20/2004 Sb.) nejpozději dnem 1. ledna 2008. O prodloužení stávajících povolení bylo nutno požádat do 1. 7. 2007. Odbor Životního prostředí MÚ Havlíčkův Brod požaduje: a) Ustanovení společného zástupce vlastníků pro další jednání – písemně. b) Návrh řešení likvidace odpadních vod včetně závazných termínů pro likvidaci odpadních vod. c) Odstranění nepovoleného vypouštění splaškových vod Obecní úřad navrhuje: d) Uzavření dohody o úhradě podílu na výdajích dosud hrazených obcí. e) Dosud nebylo ve věci požádáno o stanovisko MFČR, resp. GFŘ Praha a MZeČR. Do té doby obec není schopna rozhodnout o způsobu a výšce podílu na vybudování části obecní kanalizace. Pravidla ČR MZe č.j. 144690/2012-MZE-15131 pro poskytování a čerpání státní finanční podpory kromě jiného definují podmínku připojení minimálně 50% obyvatel obce. Obec se bude finančně podílet na projektu za předpokladu stavu bezdlužnosti vůči státu. f) Podat žádost o dočasné povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových podle vyhlášky č. 432/2001 Sb. a vodního zákona č. 254/2001 Sb. g) Ze systémového hlediska vedení obce podporuje variantu č. 3, která umožňuje využít kanalizační vedení k připojení a odkanalizování dalších častí obce. Náklady na vývoz splaškových vod cca 16 000 Kč budou rozpočítány dle skutečného počtu osob užívajících jednotlivé domy, které vyplývají z evidence obyvatelstva, nebo z údajů nahlášených vlastníky nemovitostí. K dotazu zastupitele Ing. Horkého, kdy bude vedení obce vědět, jestli budou finance na tuto část kanalizace či nebudou, starosta odpověděl, že obec je dlužníkem státu za úhradu daňových odvodů a penále za porušení dotačních pravidel v období 2006–2010. Podrobnější informaci podá na příštím zasedání zastupitelstva obce v červenci 2013. Pan Ing. Horký sdělil, že zná stanovisko státu k uvedenému problému (financování z dotačních prostředků) a výsledek

řešení uvedeného problému, avšak nebude jej sdělovat ostatním zastupitelům a občanům. h) Přítomní zástupci z řad občanů se přiklánějí k variantě č. 1. (samostatné jímky na vyvážení). Písemný souhlas s řešením poskytli vlastníci č.p. 301. i) Přítomní občané (viz. presenční listina) uživatelé kanalizace preferují stejně jako zástupci obce variantu č. 3 (ČOV + kanalizace) pokud výstavbu kanalizace bude hradit obec. Jestliže obec nebude schopna finančně se podílet na výstavbě kanalizace, budou uživatelé realizovat investičně nejlevnější variantu č. 1 (samostatné jímky na vyvážení). j) Převážná část občanů předala zástupci obce prohlášení o užívání kanalizace a jímky se souhlasem o podílu na financování výdajů dle čl. 4 a čl. 5 Prohlášení.

2. Projektová dokumentace - Čištění odpadních vod 2006, Lipnice nad Sázavou

Projektová dokumentace – Čištění odpadních vod 2006, Lipnice nad Sázavou byla projednávána již v roce 2012. Původní projekt pro územní rozhodnutí byl zpracován ing. Čapkem. Podle zjištění OÚ větší část PD zpracoval pro ing. Čapka subdodávkou tehdejší starosta ing. Horký. Projektová dokumentace nebyla nikdy dokončena a územní řízení bylo v roce 2006 zastaveno. Tímto problémem se zabývalo již zasedání ZO č. 5/2012. Po dalších jednáních bylo zjištěno, že nebyla dokončena zejména agenda spojená se souhlasy vlastníků dotčených nemovitostí v záležitosti věcných břemen na zasažených pozemcích. Část práce na projektu, kterou dostal ing. Horký uhrazenu od Ing. Čapka zpracovala pro pana Ing. Horkého paní Součková a dle smluvního vztahu mezi subdodavateli byla její práce uhrazena z podílu Ing. Horkého. Dle účetní evidence obce ji však obec uhradila ještě jednou přímo p. Součkové, čímž obci zřejmě vznikla škoda nejméně ve výši 59 956 Kč. Dokončená agenda věcných břemen byla předána paní Součkovou dne 19. 8. 2008 předávacím protokolem s tím, že věc je řádně uhrazena a dokončena. Tato agenda však nebyla na obecním úřadě dohledána. Žádáme ing. Horkého, který tuto agendu (smlouvy o smlouvách budoucích o zřízení věcného břemene s přílohami) zajišťoval a řádně převzal, aby ji neprodleně předal na obecní úřad, aby mohlo být pokračováno v projektové přípravě celkového odkanalizování obce. Do příštího zasedání ZO bude ověřena a upřesněna výše škody a bude o ní dále jednáno.

3. Parkovné – úprava přílohy nařízení 5/2005

Bylo potřeba upravit starší přílohu Nařízení obce 5/2005, kterou se stanovuje cena parkovného a doba jeho výběru. Dle nové přílohy bude aktualizováno značení placeného parkoviště na náměstí. Usnesení č. 45/2013: ZO schvaluje přílohu k Nařízení obce 5/2005 ceně o době vybírání parkovného v Lipnici nad Sázavou. Výsledek hlasování: Pro 5 hlasů / Proti 0 / Zdržel se 2 hlasy (Ing. Horký, pan Prokš) Usnesení č. 45/2013 bylo přijato.

4. DPS-obsazení volného bytu

Obecní úřad veřejně upozornil případné lipnické zájemce o umístění v domově pro seniory a s konkrétními žadateli telefonicky jednal. Na základě tohoto jednání bylo zjištěno, že v současné době není ze strany lipnických občanů zájem o uvolněné místo. Podle data podání žádosti OÚ eviduje tyto aktuální žádosti: Ludmila Palánová z Herálce a Florian Pajonk ze Světlé nad Sázavou. Navrhujeme byt přidělit paní Ludmile Palánové, která podala žádost dříve a kterou doporu-

čuje i provozovatel DPS Oblastní charita Havlíčkův Brod. Charita HB prověří další podrobnosti související s umístění žadatelky do DPS. Usnesení č. 46/2013: ZO schvaluje přidělení bytu v Domě pro seniory paní Ludmile Palánové z Herálce. Výsledek hlasování: Pro 5 hlasů / Proti 0 / Zdržel se 2 hlasy (Ing. Horký, pan Prokš) Usnesení č. 46/2013 bylo přijato.

5. Rozpočtové opatření 1/2013

Rozpočtovým opatřením 1/2013 se vyrovnává čerpání rozpočtu v letošním roce k 30. 6. 2013. Mimo běžných drobných vyrovnání se jedná zejména o přijetí neinvestiční dotace pro základní školu na grantový projekt Interaktivní a komunitní škola ve výši 411 044,10 Kč. Usnesení č. 47/2013: ZO schvaluje rozpočtové opatření č.1/2013. Výsledek hlasování: P ro 7 hlasů / Proti 0 / Zdržel se 0 Usnesení č. 47/2013 bylo přijato.

6. ON-OK Libina – nabídka na provádění kontrolní činnosti dle zákona č. 320/2001 Sb.

Daňový poradce Ing. Ondrášek (ON-OK Libina) obci nabídl výkon kontrolní a metodické činnosti v budoucím období za částku o cca 9 tis. Kč nižší než byla účtována do loňského roku. Službu obci zajištuje kontrolní oddělení Kraje Vysočina. V současné době není smlouva s Ing. Ondráškem uzavřena. Usnesení č. 48/2013: ZO schvaluje uzavření smlouvy s Ing. Ondráškem. Výsledek hlasování: Pro 7 hlasů / Proti 0 / Zdržel se 3 hlasy (pan Horký, pan Berger, pan Prokš) Usnesení č. 48/2013 nebylo přijato.

7. MAS Královská cesta – zavedení poplatku

MAS Královská stezka, o.p.s. na své valné hromadě odsouhlasila na rok 2013 poplatek na občana ve výši 8 Kč ročně. Obci Lipnice nad Sázavou stanovila příspěvek ve výši 5 368 Kč. Usnesení VH MAS Královská stezka není v souladu se základními principy jejího poslání (administrace žádostí obcí mikroregionu za účelem získání finančních prostředků na realizaci projektů obcí), obec Lipnice nad Sázavou se nachází v režimu krizového hospodaření (odvody a penále 26 mil. Kč) a dosud žádné prostředky prostřednictvím o.p.s. nečerpala. ZO pověřuje starostu obce vzhledem k této skutečnosti k vyjednání dočasné výjimky, případně vystoupení z MAS Královská stezka o.p.s. V 19.05 hod. dočasně odešel Bc. Hanzlík (z důvodu filmování na hradě).

8. Soudní spory obce – aktuální stav

V současné době je obec zapojena do jediného soudního sporu. Jedná se o žalobu na bývalého hlavního účetního obce. Žaloby, které byly podány na obec v letech 2011/2012 v počtu třech byly ukončeny ve prospěch obce a to bez jakýchkoliv soudních výloh a náhrad druhým stranám. V trestním řízení vůči Ing. Horkému je obec Lipnice nad Sázavou stranou poškozenou. Dne 9. 5. 2013 doručil právní zástupce další osoby obviněné v trestním řízení obci Lipnice nad Sázavou předžalobní upomínku na úhradu částky 551 080 Kč. Upomínka byla dne 27. 5. 2013 odmínuta jako neoprávněná a právnímu zástupci obviněného bylo navrženo ve věci posečkat do ukončení trestního řízení. V souvislosti s trestním řízením a souvisejícími občansko – právními řízeními od r. 2011 do současnosti zastupovalo, či zastupuje obžalované, či obviněné osoby více právníků (Mgr. Ing. Chlubna, Mgr. PANOR A M A LIPNICE – ČERVEN / ČERVENEC 2013 –

7

M. Motlová, JUDr. R. Maleček AK Praha, JUDr. L. Sedlák, Mgr. M. Janáček, JUDr. L. Málek, JUDr. M. Hofmann, JUDr. J. Jiráková). Obec zastupuje AK JUDr. Lebedová.

9. Energetická studie na objekty v majetku obce – nabídka zateplení

Zákon č. 406/2000 Sb. vlastníkům nemovitostí stanovuje zpracovat tzv. energetický průkaz budovy – energetický audit. Povinnost se bude na obec postupně vztahovat v souvislosti s těmito nemovitostmi: a) č.p. 50. Obecní úřad b) č.p. 265, bytovka c) č.p. 2, bytovka d) č.p. 192, bytovka e) č.p. 185, Haškovo muzeum f) č.p. 41, Amfiteátr g) Sportovní a sociální zařízení pro školu a obec. V rámci bezplatné konzultace byly obci předloženy studie s energetickým hodnocením budovy obecního úřadu a amfiteátru. Z dokumentů vyplývá, že cena za vypracování energetického auditu (EA) po slevě (13.400,- Kč) by činila 25.000,- Kč a stejně tak pro amfiteátr. Další postup by měl směřovat k zateplení vytápěných objektů a snížení energetické náročnosti budov, resp. dosažení úspor nákladů na vytápění. Podmínky dotačních programů (zelená úsporám, strukturální fondy EU – OPŽP) byly v obou studiích splněny a bylo by teoreticky možné po zpracování dokumentace podat žádost na čerpání dotačních finančních prostředků. V případě aktuální možnosti získat dotaci na zateplení některé z výše uvedených budov, bude dále jednáno o zpracování energetického průkazu budovy.

10. Požadavky, Ing. Horký

Ing. Horký zaslal e-mailem v měsících duben–červen na Obecní úřad Lipnice nad Sázavou množství dopisů s mnoha požadavky. Požadavky zastupitele Ing. Horkého budou řešeny postupně. a) Stromy – náhradní výsadba Náhradní výsadba stanovená rozhodnutím OŽP MÚ Havlíčkův Brod z roku 2010 související s opravou silnice Světlá nad Sázavou – Humpolec byla realizována dne 26. 4. 2013 dodávkou dvou sazenic stromů (lípy), které byly vysazeny ve svahu na okraji lesního hřiště u ZŠ. Jedna z lip je vyreklamována, protože růst se zastavil. Zastupitelstvo obce projednávalo záležitost na svém řádném zasedání dne 15. 4. 2011 (Haškova busta u bistra) a řádném zasedání dne 18. 4. 2013. Sazenici jírovce maďalu na náměstí hradí dle dohody Český esperantský svaz, který strom zasadil při příležitosti 130. výročí narození spisovatele Jaroslava Haška dne 27. 4. 2013. Obec zajistila pouze přípravu na vysazení stromu. b) PD rozšíření kanalizace U Hradeb – aktuální stav Rozšíření kanalizace U Hradeb zpracoval ing. Martin Vlček, Univers, s.r.o. Stavební úřad v Havlíčkově Brodě vydal na plánovanou stavbu dne 11. 3. 2013 územní rozhodnutí č.j. ST/172/2013/Ve, které nabylo právní moci dne 10.5. 2013. V současné době se projednávají možnosti užití, případně rozšíření stávající ČOV 80EO umístěné za autobusovou zastávkou na pozemku parc. 360/1 k.ú. Lipnice nad Sázavou. Podání návrhu na zahájení vodoprávního řízení se předpokládá do 1. 7. 2013. Ing. Horký požaduje rozpočet – odhad nákladů a časový harmonogram realizace stavby do příštího zasedání. c) Výběrové řízení na Kateřinku, technický dozor Výběrové řízení na rekonstrukci malé vodní nádrže připravil a provedl Bc. M. Hanzlík. S výsledky výběru byli zastupitelé

8–


seznámeni na zasedání ZO č. 2/2012. Technický dozor na základě mandátní smlouvy provádí Ing. Vondra, Vodní stavby Golčův Jeníkov. Zastupitel Horký – podivuji se nad zvýšením nákladů stavby rekonstrukce vodní nádrže Kateřinka zhruba o 40 %. Ing. Bláha – o navýšení ceny stavby vodní nádrže se jednalo na zasedání ZO č. 1 v bodě č. 2 a usnesením číslo 3 bylo schváleno. V zápise jsou uvedeny důvody, nad kterými se ing. Horký podivuje. Ing. Horký – dotazuji se na materiál, který byl použit na rekonstrukci vodní nádrže. Ing. Bláha – v rámci základního rozpočtu (bez víceprací) byl v rámci rekonstrukce nádrže použit materiál z místa (původní) a v rámci víceprací chybějící materiál (kámen) obec dokoupila od společnosti Granit Lipnice, dodavatelská firma účtovala pouze stavebně montážní práce, nikoliv dodávku kamene. Ing. Horký – jaká byla hodnota materiálu dodaného ze skladu za hasičskou zbrojnicí? Požaduji odpověď do příštího zastupitelstva. Je stavba zkolaudována? Ing. Bláha – stavba byla zkolaudována s drobnými nedostatky. Ing. Horký – požaduji kopii stavebního deníku. Kopii stavebního deníku může předat paní Kučírková panu Prokšovi a ten ho předá mně. d) Umělecký předmět umístěný na náměstí Ing. arch. Burian Slovo má Ing. Horký: Jedná se o stojan na kola. Ing. Bláha – nesouhlasím s umístěním stojanu na kola před č.p. 48, protože v č.p. 48 skončily obci odcizené obrubníky z majetku obce a dle rozhodnutí č.j. OEOM/2875/2012/ZK z 11.3.2013 Městský úřad Havlíčkův Brod rozhodl, že Ing. Ladislav Horký je vinen přestupky proti majetku dle § 50 zákona o přestupcích. Obec vybere jiné místo pro stojan na kola. Ing. Horký – umístění stojanu na kola včetně jeho designu navrhl arch. Burian, stojan není umístěn, přestože 16. 7. 2012 pan Hanzlík, místostarosta, písemně sdělil, že bude umístěn v nejbližší době. To se dosud nestalo. Kolo a stojan na kolo jako celek je dílo uměleckého kováře. p. Berger – přijde mně absurdní spojovat umístění stojanu na kola s obsahem vyjádření pana Bláhy, neboť stojan se zde umisťoval od jeho začátku a byl turisty oblíben. Přijde mně škoda, že je stojan na kolo nevyužit. Ing. Bláha navrhl ve věci hlasovat. p. Ježek – odmítám hlasovat, odpověď byla sdělena místostarostou obce. Usnesení č. 49/2013: ZO schvaluje umístění stojanu na kolo na původní místo před č.p. 48. Výsledek hlasování: Pro 3 hlasy / Proti 2 hlasy (Ing. Bláha, Ing. Bláhová) / Zdržel se 1 hlas (pan Ježek) Usnesení č. 49/2013 nebylo přijato. e) Jak byly dojednané vícepráce na RDP II. Předáváme slovo zastupiteli p. Horkému a pokládáme Vám stejnou otázku: pane Horký, jak jste projednal, objednal a uzavřel provedení víceprací s dodavatelem uvedené stavby? Připomínám, že předávací protokol jste podepsal vícekrát s odlišnými daty. Ing. Horký – požaduji předložit všechny výkazy víceprací předložené panem Nešetřilem obci. f) Doklady k inventuře obecního majetku Požadované doklady byly Ing. Horkému doručovány vícekrát: 1. Před 9.4.2013 Vám paní A. Kučírková vyhotovené kopie vložila v obálce do schránky v č.p. 48, Lipnice nad Sázavou,

které jste údajně neobdržel. Nemovitost č.p. 48 je místem Vašeho pracoviště. 2. Dne 9. 4. 2013 Vám byly kopie zaslány doporučeným dopisem opět do č.p. 48. 3. Dne 25. 4. 2013 Vám byly kopie zaslány dodejkou do vlastních rukou (44 Kč) na adresu Ing. Ladislav Horký, Lipnice nad Sázavou č.p. 37, PSČ 582 32, kterou jste nepřevzal. 4. Dne 7. 5. 2013 Vám byly zaslány v elektronické formě e-mailem z adresy obecního úřadu ([email protected]). 5. Dne 23. 5. 2013 Vám byly kopie zaslány dodejkou do vlastních rukou (47 Kč) na adresu Ing. Ladislav Horký, Lipnice nad Sázavou č.p. 36, PSČ 582 32, kterou jste převzal dne 7. 6. 2013. Vámi vyžadané kopie dokladů jste přebíral 50 dní. Vámi zvolený postup není výjimečný, doručení pošty obvyklým způsobem nerespektujete nejen od obce Lipnice nad Sázavou. Stejný postup jste použil v roce 2010, kdy jste byl vyzván k převzetí důležité korespondence s požadavkem na předání zadržovaných dokladů a které jste odmítl převzít i na mimořádném zasedání ZO dne 14. 12. 2010. Ing. Horký – obdržel jsem doklady inveturní soupisy majetku obce s datem 30. 4. 2013. Je v těchto inventurních soupisech všechno? Ing. Bláha – na základě dohody s panem Horkým účetní paní Miksová potvrdí úplnost dokladů na schůzce, která se uskuteční na obecním úřadě. Ing. Horký – potvrzení o úplnosti inventurních soupisů zajistí za mou osobu pan Prokš. Ing. Bláha – toto potvrzení proběhne za účasti starosty obce. 20.10 hodin se vrátil Bc. Hanzlík. g) Hodnota lesního porostu na lesních pozemcích v majetku obce Účetní hodnota lesního majetku obce se pro potřeby periodických inventur majetku obce dlouhodobě stanovuje dle metodiky Kraje Vysočina podle Vyhl. 410/2009 Sb. Hl. VI., § 45, odst1, písm. d, bod 7, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví. Podle stejné metodiky se prováděla i v letech 2006-2010. Pro zopakování účetní hodnota lesních pozemků je stanovena jako součin součtu výměr jednotlivých lesních pozemků a jednotkové ceny stanovené na 1 m2 (57 Kč/m2) metodickým pokynem Kraje Vysočina. Ing. Horkému předána příslušná sestava z majetkové evidence obce. h) Přístup zastupitelů Prokše a ing. Horkého k informacím Přístup zastupitelů pana Prokše a Ing. Horkého k informacím z agendy obce nebyl nikdy současným starostou obce zaká-

zán. Dne 13. 12. 2010 byl tehdejší hlavní účetní obce Ing. Zvolánek a matrikářka p. Kučírková seznámeni s příkazem starosty č. 1 o způsobu přístupu do účetní evidence obce a přístupu do korespondence obce občanům obce a se speciálním způsobem přístupu k požadavkům ze strany bývalého vedení obce. V uvedeném období byly Policií ČR nejen zahájeny úkony v trestním řízení ve věci hospodářské kriminality související s výkonem funkcí uvedených osob, byly prováděny výslechy prvních svědků v přípravném řízení a následně bylo sděleno obvinění dvěma osobám. Předmětem směrnice bylo opatření na zamezení úniku informací bez vědomí starosty obce. Veškeré požadavky na informace a kopie dokladů podléhají (i nyní) schválení starostou. Text příkazu č. 1 přikládám. Připomínám, že agenda obce vzhledem k situaci, stále podléhá principu krizového řízení a účetní evidence obce nebyla dosud Policií ČR obci navrácena. V uvedené záležitosti ZO dne 14. 3. 2011, bod 4) projednalo a odsouhlasilo postup starosty obce. i) Účast ing. Horkého na zasedání ZO č. 6/2013 Před zasedáním zastupitelstva č. 6/2013 sekretářka a následně místostarosta bezprostředně před začátkem zasedání překontrolovali přijatou e-mailovou poštu. Žádná zpráva s omluvou ze zasedání ZO nebyla do 17. 00 hod. doručena. A nebyla doručena ani v 7.00 hod. následujícího pracovního dne. Zpráva s omluvou byla přijata následující den dopoledne. ZO bere na vědomí omluvu pana Horkého a jeho nepřítomnost na ZO č. 6/2013 bude nadále považována za omluvenou. Napříště je potřeba omluvu poslat včas, nejlépe se omluvit prostřednictvím jiného zastupitele. j) Odesílání pozvánek na zasedání ZO Pozvánky na zasedání ZO jsou standardně odesílány e-mailovou poštou, jsou vyvěšeny na úřední desce a v případě známé doručovací adresy doručovány poštou, nebo osobně (pan Prokš).

11. Oprava písařské chyby

V zápise ze zasedání ZO č. 6/2013, bod 5 bylo omylem v usnesení č. 41/2013 zapsáno nesprávné datum pro udělení výjimky z průměrného počtu žáků ve škole (2012-2013). Správný údaj je školní rok 2013-2014.

Závěrem

Starosta poděkoval všem zastupitelům za účast na jednání. V 20.20 hodin zakončil jednání ZO. Příští zasedání ZO bude 11. 7. 2013 od 17.00 hodin.

Zápis z mimořádného zasedání Zastupitelstva obce Lipnice n. Sáz. č. 8/2013 konaného dne 27. června 2013 od 17.00 hodin na Obecním úřadě v Lipnici nad Sázavou

Přítomni: Ing. Leoš Bláha, Ing. Lenka Bláhová, MUDr. Oldřiška Drbohlavová, Bc. Marek Hanzlík, Ing. Ladislav Horký, Zdeněk Ježek , Ing. Tomáš Ledvinka, Jaroslav Prokš Omluveni: Dis. Luboš Berger Zapisovatel: Ing. Lenka Bláhová Ověřovatelé: pan Zdeněk Ježek, pan Jaroslav Prokš Zasedání zastupitelstva obce zahájil starosta p. Bláha, který přivítal členy zastupitelstva obce. Starosta oznámil počet přítomných členů ZO (v 17.05 hod. bylo přítomno 8 členů zastupitelstva). Zastupitelstvo je usnášeníschopné. Program zasedání byl upraven o bod

č. 3 Finanční úřad pro kraj Vysočina: Rozhodnutí o zřízení zástavního práva ve věci zajištění daňové pohledávky PROGRAM: 1. Závěrečný účet obce za rok 2012. 2. Požadavky zastupitele Ing. L. Horkého 3. Finanční úřad pro kraj Vysočina: Rozhodnutí č.j. 1115833/13/2901-25200- 702771 o zřízení zástavního práva ve věci zajištění daňové pohledávky.

PANOR A M A LIPNICE – ČERVEN / ČERVENEC 2013 –

9

Usnesení č. 50/2013: ZO schvaluje program mimořádného zasedání ZO 8/2013 Výsledek hlasování: Pro 6 hlasů / Proti 0 / Zdržel se 2 hlasy (Ing. Horký, pan Prokš) Usnesení č. 50/2013 bylo přijato.

1. Závěrečný účet obce za rok 2012

Závěrečný účet obce za rok 2012 dle zák. č. 250/2000 Sb. byl na úřední desku vyvěšen dne 21. 5. 2013. Projednání a schválení v ZO musí být provedeno do 30. 6. následujícího roku. Součástí závěrečného účtu je zpráva o výsledku přezkoumání hospodaření za rok 2012 podle zákona č. 420/2004 Sb. o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, uveřejněná na úřední desce obce dne 7. 5. 2013. Účetní uzávěrka obce byla projednána v ZO dne 9. 5. 2013. Zavedením odpisů od r. 2012 dochází k účetnímu nárůstu výdajů, které jsou příčinou následné účetní ztráty. Hospodaření obce za účetní období 2012 je vyrovnané. V hospodaření za rok 2012 nevznikly žádné nové závažné nedostatky nebo škody. Ze zatížení rozpočtu obce v budoucích letech způsobené splácením dańových odvodů a penále může vzniknout riziko nestability v hospodaření. Usnesení 51/2012: ZO schvaluje závěrečný účet obce za rok 2012 bez výhrad. Výsledek hlasování: Pro 6 hlasů / Proti 1 hlas (Ing. Horký) / Zdržel se 1 hlas (pan Prokš) Usnesení 51/2012 bylo přijato.

2. Požadavky zastupitele Ing. L. Horkého

Po přezkoumání došlé e-mailové korespondence bylo zjištěno, že veškeré požadavky Ing. Horkého byly projednány na zasedání ZO .7/2013. Starosta upozorňuje, že nadále zůstává v platnosti příkaz starosty č. 1 o způsobu přístupu do účetní evidence obce ve vztahu k bývalému vedení obce. Jakékoliv informace mohou být panu Horkému a panu Prokšovi poskytnuty za přítomnosti starosty obce. Tento postup byl řádně projednán a odsouhlasen na zasedání ZO dne 14. 3. 2011. Požadavek na odhad nákladů a časový harmonogram realizace stavby rozšíření kanalizace U Hradeb bude předložen po konzultaci s projektantem na srpnovém zasedání ZO.

3. Finanční úřad pro Kraj Vysočina: Rozhodnutí č.j. 1115833/13/2901- 25200- 702771 o zřízení zástavního práva ve věci zajištění daňové pohledávky ze dne 18. 6. 2013. V souvislosti s žádostí obce o posečkání a prominutí platby daňového odvodu a penále ve výši 7 560 000 Kč za porušení rozpočtové kázně

10 –


ve věci realizace 6 RD U Hradeb zajistil Finanční úřad pro Kraj Vysočina zřízením zástavního práva neuhrazenou daňovou pohledávku. Do rozhodnutí o prominutí a provedení úhrady budou zastaveny dále uvedené nemovitosti ve vlastnictví obce Lipnice nad Sázavou na LV 10001 vedeném u Katastrálního úřadu pro Kraj Vysočina, katastrální pracoviště Havlíčkův Brod ve prospěch FÚ pro Kraj Vysočina: stavba (objekt k bydlení) bez čp. na pozemku parc. č. -115/2 – garáž stavba (objekt obč. vybavenosti) bez čp. na pozemku parc. č. -367/1 – amfiteátr stavba (objekt obč. vybavenosti) bez čp. na pozemku parc. č. -367/3 – záchodky stavba (jiná stavba) bez čp. na pozemku parc. č. -455 – umývárna (zbouráno) stavba (objekt obč. vybavenosti) čp. 2 na pozemku parc. č. -27 – pošta stavba (objekt obč. vybavenosti) čp. 15 na pozemku parc. č. -650 – DPS stavba (objekt obč. vybavenosti) čp. 50 na pozemku parc. č. -120 – o. úřad stavba (stavba tech. vybavení) čp. 100 na pozemku parc. č. -589 – vodárna stavba (objekt obč. vybavenosti) čp. 185 na pozemku parc. č. -36 – muzeum stavba (bytový dům) čp. 192 na pozemku parc. č. -2/6 – bytovka stavba (objekt obč. vybavenosti) čp. 213 na pozemku parc. č. -2/5 – škola stavba (objekt obč. vybavenosti) čp. 265 na pozemku parc. č. -1 – bytovka Výše uvedená skutečnost se závažným způsobem dotýká budoucího hospodaření obce a to v samotném základě fungování. Důsledky významným způsobem mění pohled na finanční situaci účetní jednotky. Žádosti o posečkání odvodu daně a penále v celkové výši 26.146.252,- Kč byly v zákonné lhůtě uplatněny vůči všem platebním výměrům a rozhodnutím Finančního úřadu pro Kraj Vysočina. GFŘ Praha a FÚ pro Kraj Vysočina dosud stanovil lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci prominutí odvodu a penále do 31.12. 2013, resp. 2014.

Závěrem

Starosta poděkoval všem zastupitelům za účast na jednání. V 18.00 hodin zakončil jednání ZO. Příští zasedání ZO bude 1. 8. 2013 od 17.00 hodin..

Rodinné centrum Kořínky Lipnice nad Sázavou, budova za jevištěm amfiteátru

Prázdniny s Kořínky

Pro všechny děti od 7 do 15 let, které zůstávají o prázdninách doma, zatímco rodiče chodí do práce.

Celodenní programy plné her, soutěží, zábavy, tvoření a výletů.

Děti mají zajištěn teplý oběd a dopolední i odpolední svačinu, pitný režim. Program probíhá vždy od 7.00 do 16.00 hod. (individuálně lze dohodnout jinak) 29. 7.–2. 8. 2013 (pondělí–pátek) cena 800 Kč (cena zahrnuje, oběd, dvě svačiny, pitný režim, materiály na tvoření, jízdné a vstupné na výlety) Přihlášky a bližší informace získáte na: www.korinky.estranky.cz, [email protected], tel.: 736 625 895 nebo osobně v Rodinném centru Kořínky v budově za jevištěm lipnického amfiteátru vždy ve středu 14–17 nebo ve čtvrtek 9–11 (kromě 30.5.)

Divadlo Klauniky Brno Folkový a divadelní festival

QUIJOTOVA ŠEDESÁTKA Program 17. července – Amfiteátr pod hradem 17.00 Bedřich Ludvík 17.40 Pepa Nos 18.30 Dagmar Andrtová-Voňková 19.10 Petr Lutka 19.50 Václav Koubek 20.30 Jiří Dědeček 21.10 Jaroslav Samson Lenk 21.40 Slávek Janoušek & Luboš Vondrák

17. července – starý hřbitov

24.00

Exhumanizační pochod za Jaroslava Haška

18. července – hrad Lipnice

Divadelní přehlídka 16:00 Mimochodem, Ledeč nad Sázavou – Bojsa František 17:00 NaKop Tyjátr, Jihlava – Moje maminka 18:30 ADIVADLO, Havlíčkův Brod – Nejstarší řemeslo 20:00 AJeTo!, Počátky – Světáci jazzový koncert Tria Milana Kašuby

18. července – kostel sv. Víta

koncert Máši Kubátové

pásmo Petra a Markéty Lutkových

Středečními koncerty písničkářů bude provázet LIBOR SIGMUND. V prostorách hradu bude rovněž instalována výstava obrazů Laca Garaje

Stát n í h r a d

Lipnice K ulturní progr am 18. července – od 16.00

Quijotova šedesátka Přehlídka amatérských divadelních souborů a koncert Tria Milana Kašuby

26. července – od 18.00

Ora pro nobis – jazzový koncert skupiny Oldřicha Janoty

2. srpna – od 16.00

Tradiční koncert finalistů Dětské porty, Brány a Folkového kvítku

3. srpna – od 15.00 v Samsonu

Hudební soubor Ludus Musicus

4. srpna – od 13.00 v kapli sv. Vavřince Hudební soubor Ludus Musicus duchovní hudba

25. srpna – od 18.00

Pražské dechové kvinteto – koncert vážné hudby pod taktovkou pana Miloše Wichterleho

NOČNÍ PROHLÍDKY HRADU vždy od 20.30 a 22.30 SHŠ Sígři

19. a 20. července, 9. a 10. srpna, 16. a 17., srpna, 30. a 31. srpna PANOR A M A LIPNICE – ČERVEN / ČERVENEC 2013 –

11

Měsíčník Panorama Lipnice vydává Obecní úřad Lipnice nad Sázavou, Lipnice nad Sázavou 50, PSČ 582 32, IČ: 00267813, e-mail: [email protected], www.lipnicens.cz. Evidováno pod číslem MK ČR E 15145. Grafická úprava a sazba Jiří Trachtulec, výroba Tiskárna Hermann a spol., Havlíčkův Brod.

12 –


Oficiální zpravodaj Obecního úřadu v Lipnici nad Sázavou

Recommend Documents