ODŮVODNĚNÍ. I. Obecná část

ODŮVODNĚNÍ I. Obecná část

A. Závěrečná zpráva o hodnocení dopadů regulace (malá RIA) 1. Důvod předložení 1.1. Název Návrh vyhlášky o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče. Návrh vyhlášky je předkládán Ministerstvem zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“) na základě zmocnění podle § 120 k provedení § 11 odst. 6 zákona č. …./... Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). 1.2. Identifikace problému, cílů, kterých má být dosaženo, rizik spojených s nečinností Identifikace problému Podle § 11 odst. 6 zákona o zdravotních službách musí být zdravotnické zařízení pro poskytování zdravotních služeb technicky a věcně vybaveno. Technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení musí odpovídat oborům, druhu a formě poskytované zdravotní péče a zdravotním službám podle § 2 odst. 2 písm. d) až f) zákona o zdravotních službách. Požadavky na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení, týkající se stavebně technického, funkčního a dispozičního uspořádání prostor a vybavení vybranými zdravotnickými prostředky, jinými přístroji a zařízením, na vybavení kontaktního pracoviště a v případě lékárenské péče poskytované v odloučeném oddělení výdeje léčiv i na místo poskytování péče, má stanovit prováděcí právní předpis. K jeho vydání je zákonem o zdravotních službách zmocněno ministerstvo. Splnění požadavků na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení je podle zákona o zdravotních službách jednou ze základních podmínek pro poskytování zdravotních služeb. Za jejich splnění odpovídají poskytovatelé zdravotních služeb a jejich splnění je posuzováno příslušným správním úřadem v rámci rozhodování o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a v rámci kontroly dle příslušných ustanovení zákona o zdravotních službách. Předmětem navrhované právní úpravy jsou požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče (dále jen „zdravotnické zařízení“). Požadavky na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení jsou doposud upraveny vyhláškou č. 221/2010 Sb., o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení a o změně vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 51/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, a mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě (vyhláška o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení), ve znění vyhlášky č. 234/2011 Sb., vydanou podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

Zákonem o zdravotních službách bude vyhláška č. 221/2010 Sb. zrušena. Stanovení cílů (žádoucího stavu), kterých má být dosaženo

1. Stanovení požadavků na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení ambulantní, jednodenní, lůžkové a lékárenské péče, zdravotnické dopravní služby, zdravotnické záchranné služby a přepravy pacientů neodkladné péče a požadavků na vybavení kontaktních pracovišť domácí péče pro poskytování zdravotních služeb, které zohledňují současné medicínské poznatky a diagnostické a léčebné postupy. Jedná se o minimální požadavky na vybavení, jimiž není omezena možnost dalšího vybavení zdravotnických zařízení, které je potřebné pro spektrum poskytovaných zdravotních výkonů a činností nebo pro zvýšení kvality a bezpečí zdravotních služeb.

2. Stanovení požadavků na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení bez rozlišování, zda je poskytovatelem zdravotních služeb stát, územní samosprávný celek, jiná právnická osoba nebo fyzická osoba.

3. Pregnantní vyjádření objektivních a přezkoumatelných kritérií, na základě nichž bude nadále rozhodováno o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb tak, aby praxe správních úřadů byla jednotná a správní uvážení v rámci řízení bylo omezeno na nezbytnou míru a rozhodnutí tak bylo snadněji přezkoumatelné. Zhodnocení rizik, která jsou spojena s nečinností Ministerstvo odpovídá za náležitou právní úpravu v oboru své působnosti včetně právní úpravy prováděcími právními předpisy, které je povinno vydat v souladu se zákonným zmocněním. Pokud nebude vydán uvedený prováděcí právní předpis k zákonu o zdravotních službách, nebudou po zrušení vyhlášky č. 221/2010 Sb. vytvořeny potřebné právní podmínky pro zajištění jednotného technického a věcného vybavení zdravotnických zařízení v návaznosti na obor, druh, rozsah a formu poskytované zdravotní péče, které je nezbytné pro zajištění její kvality a bezpečí. Tento stav by se negativně projevil rovněž v řízení o vydání oprávnění k poskytování zdravotních služeb a při provádění kontroly technického a věcného vybavení zdravotnických zařízení. Docházelo by tak i nadále k nerovnosti mezi poskytovateli zdravotních služeb a k nejednotné praxi správních orgánů příslušných k vydání oprávnění. 2. Návrh variant řešení 2.1. Návrh možných řešení včetně varianty „nulové“ Nulová varianta Tuto variantu nelze uplatnit s ohledem na potřebu naplnit uvedené zákonné zmocnění pro dosažení sledovaných cílů. Vydání vyhlášky S ohledem na potřebu naplnit uvedené zákonné zmocnění v plném rozsahu je jedinou možnou variantou vydání vyhlášky.

2

Návrh vyhlášky je zpracován na principu stanovení jednotných podmínek pro všechny poskytovatele zdravotních služeb a vytváří předpoklady pro rovný přístup fyzických a právnických osob k poskytování zdravotní péče. Požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení jsou stanoveny v návaznosti na poskytovanou zdravotní péči podle oboru, druhu a formy bez rozlišování, zda je poskytovatelem zdravotních služeb stát, územní samosprávný celek, jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, nebo zda jde o nemocnici fakultní či menší nemocnici městskou. 2.2. Dotčené subjekty Dotčenými subjekty budou především poskytovatelé zdravotních služeb, kteří budou mít povinnost zajistit splnění stanovených požadavků na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení. Další skupinou dotčených subjektů budou krajské úřady a další správní orgány, do jejichž působnosti bude náležet rozhodování o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a provádění kontroly splnění požadavků na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení. 3. Vyhodnocení nákladů a přínosů 3.1. Identifikace nákladů a přínosů Nová právní úprava nepřináší žádné podstatné věcné změny oproti vyhlášce č. 221/2010 Sb. V některých případech jsou požadavky na vybavení nižší než požadavky stanovené ve stávajícím právním předpisu, a to s ohledem na poznatky získané při jejím uplatňování a podněty odborné zdravotnické veřejnosti. Při tvorbě vyhlášky byla věnována maximální pozornost konzultacím s odbornými společnostmi a profesními organizacemi sdružujícími zdravotnické pracovníky a poskytovatele zdravotní péče tak, aby byl zjištěn současný stav vybavení zdravotnických zařízení a požadavky byly stanoveny tak, aby tomuto stavu odpovídaly. Požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení respektují současné možnosti a běžné vybavení jednotlivých typů stávajících zdravotnických zařízení s ohledem na běžné diagnostické a léčebné postupy a udržitelnost financování zdravotní péče. Jsou určitým kompromisem mezi poznatky současné medicíny, možnostmi diagnostiky a léčby a možnostmi financování zdravotní péče. Dosažení rovnováhy mezi poznatky současné medicíny a finančními možnostmi poskytovatelů zdravotní péče bylo hlavním kritériem při stanovení požadavků na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení. Požadavky na vybavení jsou stanoveny jako minimální; s ohledem na specifika jednotlivých oborů je stanoven i minimální výčet přístrojového vybavení a respektována stávající praxe, např. při sdílení technologií, využití přístrojů a společných prostor jednotlivých oddělení a ordinací. U řady nákladného vybavení se toleruje zabezpečení jeho dostupnosti i na jiném pracovišti, a to buď v rámci zdravotnického zařízení, nebo smluvně ve zdravotnickém zařízení jiného poskytovatele zdravotních služeb. Důvodem tohoto přístupu je zejména potřeba náročné přístroje využívat efektivně a racionálně pokud možno 24 hodin denně. Převážná většina zdravotnických zařízení navrhované požadavky na technické a věcné vybavení splňuje, mnoho zdravotnických zařízení, zvláště lůžkových, splňuje požadavky mnohem vyšší. V žádném případě nebyly stanoveny požadavky takové, aby pro zdravotnická zařízení byly z hlediska financování likvidační. Přímý dopad na státní rozpočet v souvislosti s touto právní úpravou bude v případě Ministerstva spravedlnosti na doplnění vybavení zdravotnických zařízení Vězeňské služby České republiky v rozsahu cca 3 mil. Kč. Vězeňská služba vyčíslila potřebu na částku 14 mil. Kč, přičemž ale náklady

3

ve výši cca 11 mil. Kč jsou způsobeny pomalou obměnou zdravotnických přístrojů v důsledku nedostatečného rozpočtu výdajů již v uplynulém období let 2007 až 2010. Navrhovaná právní úprava by měla vytvořit podmínky pro další zvýšení kvality a bezpečí zdravotních služeb. Navrhovaná právní úprava nemá negativní sociální dopady a ani negativní dopady na životní prostředí. 3.2. Konzultace Navrhovaná právní úprava byla po věcné stránce v průběhu přípravy konzultována se zástupci odborných společností a profesních organizací sdružujících zdravotnické pracovníky a se zástupci poskytovatelů zdravotní péče a další odborné zdravotnické veřejnosti. Cílem konzultací bylo přiblížit se při stanovení požadavků současnému stavu vybavení zdravotnických zařízení. V řadě případů byla cílem konzultací i potřeba nalézt běžně používaný a všem srozumitelný název pro některé přístroje, které jsou v praxi používány pod různými názvy a které jsou zároveň pod různými názvy uváděny i v právních předpisech. V některých případech spolupracující subjekty přímo navrhly znění právní úpravy nebo se na jeho vypracování podílely, případně k návrhu vznášely připomínky. Převážná část jejich požadavků a připomínek byla do návrhu zapracována. V rámci konzultací byly vzneseny řádově stovky připomínek, někdy i zcela protichůdných. Rovněž se zde promítaly zájmy jednotlivých subjektů a skupin nejen rázu odborného, ale i ekonomického. Docházelo k případům, kdy jeden subjekt považoval některý druh vybavení za nadbytečný, jiný subjekt ho považoval za nezbytný. Požadavkům, které nebyly v souladu s cíli navrhované právní úpravy, nebylo možné vyhovět; jednalo se např. o požadavky, aby některé nákladné přístroje byly na každém oddělení zdravotnického zařízení, či v každém zdravotnickém zařízení. Takové případy byly konzultovány opakovaně tak, aby došlo ke konsenzu a požadavky se co nejvíce přiblížily potřebám na zajištění kvality zdravotní péče s ohledem na stávající praxi a stav vybavení zdravotnických zařízení. Vyhodnocení každého jednotlivého požadavku odborné zdravotnické veřejnosti by bylo nad rámec této závěrečné zprávy o hodnocení dopadů regulace. Spolupracující subjekty: a) Odborné společnosti Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně sdružující většinu odborných společností v ČR. Mezi spolupracující odborné společnosti patřila např. Česká společnost alergologie a klinické imunologie, Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Česká gynekologická a porodnická společnost včetně Sekce asistované reprodukce, Česká společnost otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Česká kardiologická společnost, Česká společnost kardiovaskulární chirurgie, Společnost rehabilitační a fyzikální medicíny, Česká hematologická společnost, Česká urologická společnost, Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, Odborná společnost praktických dětských lékařů, Společnost všeobecného lékařství, Česká psychiatrická společnost, Česká psychoterapeutická společnost, Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky, Česká společnost nukleární medicíny, Společnost lékařské genetiky, Společnost orální a maxilofaciální chirurgie, Česká ortodontická společnost, Česká odborná společnost klinické farmacie, Společnost sociální pediatrie aj., b) Asociace a jiná sdružení poskytovatelů zdravotní péče Asociace nemocnic ČR, Asociace českých a moravských nemocnic, Asociace krajských nemocnic, Sdružení soukromých nemocnic ČR, Sdružení ambulantních specialistů ČR, Sdružení praktických lékařů ČR, Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost, ČR, Asociace zdravotnických záchranných služeb, Asociace dopravních zdravotních služeb, Grémium

4

majitelů lékáren, Grémium ambulantní radiologie, Svaz léčebných lázní ČR, Asociace reprodukční embryologie, Asociace mamodiagnostiků ČR, Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče aj., c) Komory Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora, Česká lékárnická komora, d) Asociace, unie a jiné subjekty sdružující nelékařské zdravotnické pracovníky Česká asociace sester, Asociace klinických psychologů ČR, Asociace klinických logopedů ČR, Česká asociace ergoterapeutů, Unie fyzioterapeutů ČR, Česká společnost fyziků v medicíně, Společenstvo českých optiků a optometristů, Česká společnost ortoptistek, Komora zubních techniků, Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb ČR aj., e) Zdravotní pojišťovny Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Svaz zdravotních pojišťoven, f) Další úřady a instituce krajské úřady (odbory zdravotnictví), Státní zdravotní ústav, Státní ústav pro kontrolu léčiv aj. 4. Návrh řešení 4.1. Výběr nejvhodnějšího řešení Nová právní úprava je pro poskytování zdravotních služeb nezbytná. Odstraňuje nedostatky dosavadní právní úpravy a vytváří nezbytné právní podmínky pro zajištění vyšší kvality a bezpečí zdravotních služeb a pro řádný výkon veřejné správy v oblasti poskytování zdravotních služeb. Požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení respektují současné možnosti a běžné vybavení jednotlivých typů stávajících zdravotnických zařízení s ohledem na běžné diagnostické a léčebné postupy a udržitelnost financování zdravotní péče. Jsou určitým kompromisem mezi poznatky současné medicíny, možnostmi diagnostiky a léčby a možnostmi financování zdravotní péče. Ministerstvo navrhuje řešit uvedenou problematiku vydáním vyhlášky, a to z výše uvedených důvodů. 4.2. Implementace a vynucování Za implementaci regulace budou odpovídat v rámci své působnosti především ministerstvo a krajské úřady příslušné k rozhodování o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a ke kontrole plnění stanovených požadavků na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení. Pracovníci krajských úřadů budou ministerstvem proškoleni tak, aby byli připraveni novou právní úpravu uplatňovat v praxi a současně poskytovat poradenství poskytovatelům zdravotních služeb. S proškolením pracovníků krajských úřadů nebudou spojeny žádné další náklady. Ministerstvo bude provádět proškolení v rámci soustavné metodické odborné činnosti na úseku přenesené působnosti (běžná metodika, konzultační dny, setkání s vedoucími odborů zdravotnictví krajských úřadů). Noví zaměstnanci krajských úřadů budou s problematikou seznamováni v rámci přípravy na zkoušku a vydání osvědčení o odborné způsobilosti (na přípravě i zkouškách se podílí pracovníci ministerstva). 4.3. Přezkum účinnosti Efektivita navržené právní úpravy bude průběžně sledována a pravidelně hodnocena pracovníky ministerstva ve spolupráci s pracovníky krajských úřadů a subjekty, které se na tvorbě vyhlášky podílely, tj. s profesními organizacemi a odbornými společnostmi sdružujícími zdravotnické pracovníky a poskytovateli zdravotních služeb. Při hodnocení účinnosti právní úpravy budou využity především poznatky získané v rámci řízení o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a při kontrolní činnosti. 5

4.4. Kontakt Osoba, která zpracovala závěrečnou zprávu RIA: Jméno a příjmení: Mgr. Kateřina Koulová Útvar: Odbor zdravotního dohledu, oddělení zdravotního dohledu Telefon: + 420 224 972 391 e-mail: [email protected]

B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem, k jehož provedení je navržena, a s právem Evropské unie Návrh vyhlášky je v souladu se zákonem o zdravotních službách a se zákonným zmocněním k jejímu vydání. Návrhem vyhlášky není do právního řádu České republiky implementováno právo EU a návrh není s právem EU v rozporu. II. Zvláštní část K§1 Požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení jsou stanoveny jako minimální. Každé zdravotnické zařízení musí být pro poskytování zdravotních služeb technicky a věcně vybaveno v souladu s navrhovanou právní úpravou. V zájmu přehlednosti je právní úprava rozdělena do příloh. Požadavky na zdravotnická zařízení upravují též další právní předpisy. V zájmu právní jistoty se proto výslovně stanoví, že navrhovanou právní úpravou nebudou dotčeny požadavky na zdravotnická zařízení stanovené jinými právními předpisy. Jedná se například o právní předpisy upravující obecné technické požadavky na stavby a na bezbariérové užívání staveb, právní předpisy upravující obecné podmínky ochrany zdraví při práci a dále právní předpisy upravující některé specifické požadavky na provoz a vybavení zdravotnických zařízení, např. právní předpisy upravující podmínky pro činnost lékáren, hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení nebo požadavky na zdravotnická zařízení v souvislosti s využíváním zdrojů ionizujícího záření pro účely lékařského ozáření. Požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení jsou stanoveny jako minimální a musí je splňovat každé zdravotnické zařízení, v němž je poskytována zdravotní péče v daném oboru. Jsou však pracoviště, např. pracoviště fakultních nemocnic, kde je poskytována zdravotní péče v širším rozsahu se širším spektrem zdravotních výkonů; v těchto případech bude vybavení doplněno tak, aby odpovídalo rozsahu zdravotní péče a spektru prováděných výkonů. Vodítkem pro doplnění budou odborná doporučení odborných společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, profesních komor, profesních sdružení, metodické pokyny ministerstva atd. Technické a věcné vybavení nad rámec požadavků stanovených vyhláškou je ponecháno v působnosti poskytovatelů zdravotních služeb.

6

K§2a3 Jedná se o přechodná ustanovení upravující lhůty pro splnění požadavků na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení podle nové právní úpravy. Tyto lhůty jsou stanoveny v návaznosti na přechodná ustanovení zákona o zdravotních službách tak, aby požadavky na technické a věcné vybavení podle nové právní úpravy byly splněny již v době předcházející rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle § 121 odst. 5 a § 122 odst. 2 zákona. K§4 Účinnost vyhlášky bude stanovena k stejnému datu jako účinnost zákona o zdravotních službách. K přílohám V zájmu přehlednosti jsou požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení rozděleny do příloh v návaznosti na obory, druhy a formy poskytované zdravotní péče a zdravotní služby. V příloze č. 1 jsou upraveny obecné požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení. Tyto požadavky musí být splněny vždy u všech zdravotnických zařízení, pokud není v odůvodněných případech stanoveno v dalších přílohách jinak. V příloze č. 2 jsou upraveny požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení ambulantní péče. Příloha je rozdělena na část I., upravující požadavky na technické a věcné vybavení pracovišť lékařů a zubních lékařů a pracovišť zdravotnických pracovníků vykonávajících nelékařská zdravotnická povolání, část II., upravující požadavky na technické a věcné vybavení pracovišť diagnostické a léčebné péče v oborech radiologie a zobrazovací metody, dětská radiologie, intervenční radiologie, neuroradiologie, nukleární medicína a radiační onkologie, část III., upravující požadavky na technické a věcné vybavení laboratorních pracovišť diagnostické a léčebné péče a část IV., upravující požadavky na technické a věcné pracovišť soudního lékařství, patologie a transfuzní služby. V části I.A jsou upraveny společné požadavky na technické a věcné vybavení pracovišť lékařů a zubních lékařů a pracovišť zdravotnických pracovníků vykonávajících nelékařská zdravotnická povolání. Tyto požadavky se vztahují na všechny ambulance, tj. jak samostatné, tak i specializované ambulance v nemocnicích. Pokud jsou na vybavení stanoveny požadavky další nebo jiné než společné, jsou uvedeny v části I.B v členění podle oborů zdravotní péče a podle jednotlivých pracovišť nelékařských zdravotnických povolání. Zde je pak konkrétně u jednotlivých oborů uvedeno, které vybavení je na každém pracovišti a které je na pracovišti pouze v případě, kdy není zabezpečeno provedení vyšetření pomocí daného vybavení na jiném pracovišti v rámci zdravotnického zařízení či smluvně ve zdravotnickém zařízení jiného poskytovatele zdravotních služeb. Forma smluvního vztahu není stanovena, tj. může být uzavřen i ústně. Ustanovení sledují racionální využití nákladného vybavení tak, aby byl pacient vyšetřen či ošetřen přímo v ordinaci lékaře (pracovišti zdravotnického pracovníka vykonávajícího nelékařské povolání) nebo byl odeslán do jiné spolupracující ordinace, aniž by musel sám hledat zdravotnické zařízení, kde se potřebné vyšetření provádí.

7

Rovněž i části II. a III. se člení na ustanovení upravující požadavky společné a zvláštní. Požadavky upravené v části II. vycházejí též ze zásad ochrany zdraví pracovníků i pacientů při lékařském ozáření. V příloze č. 3 jsou upraveny požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení jednodenní péče. Vybavení těchto zdravotnických zařízení je stanoveno rovněž s ohledem na formu poskytované zdravotní péče, která vyžaduje pobyt pacienta na lůžku po dobu kratší než 24 hodin. V příloze č. 4 jsou upraveny požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení lůžkové péče. V části I. jsou uvedeny společné požadavky pro všechny typy zdravotnických zařízení lůžkové péče. Jde zejména o požadavky na vybavení základních i vedlejších provozních prostor lůžkových oddělení. Zvlášť jsou zde upraveny požadavky na vybavení operačních sálů, které jsou společné pro všechny „operační“ obory, a požadavky na vybavení kontaktního místa pro spolupráci s poskytovatelem zdravotnické záchranné služby ve zdravotnickém zařízení akutní lůžkové péče a vybavení urgentního příjmu. V rámci úpravy společných požadavků je zakotvena možnost sdílení vybraných přístrojů a systémů v rámci zdravotnického zařízení včetně ambulancí, možnost vytváření komplexů více operačních sálů se společným zázemím a možnost společného lůžkového fondu jednotlivých oborů za podmínky splnění požadavků na technické a věcné vybavení v rozsahu poskytované zdravotní péče v daném oboru. Úprava sleduje racionalizaci zdravotní péče včetně zajištění efektivního využití nákladné přístrojové techniky a systémů pokud možno 24 hodin denně, umožňují-li to podmínky provozu zdravotnického zařízení. Rozměry prostor jsou stanoveny jako minimální a vycházejí z běžné praxe. V části II. jsou uvedeny další, případně odlišné požadavky na vybavení lůžkových oddělení akutní lůžkové péče standardní, operačních sálů členěných podle oborů zdravotní péče a porodních sálů a dále požadavky na vybavení lůžkových oddělení akutní lůžkové péče intenzivní a lůžkových oddělení následné lůžkové péče a dlouhodobé lůžkové péče. Jsou zde uvedeny zvláštní požadavky na dispoziční uspořádání prostor a jejich vybavení v případech poskytování péče nemocným se specifickým onemocněním (plicním, psychiatrickým atd.). Zvláštní pozornost je věnována požadavkům pro zajištění péče o pacienty, jimž je poskytována následná a dlouhodobá péče, včetně péče o imobilní pacienty. V této části jsou uvedeny i požadavky na vybavení dětského domova pro děti do 3 let věku. V příloze č. 5 jsou upraveny požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení lékárenské péče, tj. lékáren a výdejen zdravotnických prostředků. V příloze je upraveno i vybavení odborných pracovišť, kde jsou náročné požadavky zejména na jejich dispoziční uspořádání, a to bez ohledu, zda je lékárna samostatným zdravotnickým zařízením nebo součástí jiného zdravotnického zařízení, např. nemocnice. V příloze č. 6 jsou upraveny požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení zdravotnické dopravní služby. Výjimka pro zdravotnická zařízení zdravotnické dopravní služby ozbrojených sil a Vězeňské služby z požadavku na zřízení pracoviště uvedeného v bodu 1. písmenu b) je odůvodněna specifickými podmínkami pro jejich činnost. V příloze č. 7 jsou upraveny požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení zdravotnické záchranné služby. Požadavky na vybavení se člení podle pracovišť zdravotnického zařízení, jehož základní organizační struktura je upravena zákonem o zdravotnické záchranné službě.

8

V příloze č. 8 jsou upraveny požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení přepravy pacientů neodkladné péče. Výjimka pro zdravotnická zařízení přepravy pacientů neodkladné péče ozbrojených sil a Vězeňské služby z požadavku na zřízení pracoviště uvedeného v bodu 1. písmenu b) je odůvodněna specifickými podmínkami pro jejich činnost. V příloze č. 9 jsou upraveny požadavky na technické a věcné vybavení kontaktních pracovišť domácí péče, tj. kontaktních pracovišť ošetřovatelské péče včetně ošetřovatelské péče v gynekologii a porodní asistenci, léčebně rehabilitační péče a paliativní péče. Kontaktní pracoviště je zřizováno v případě, že poskytovatel zdravotních služeb poskytuje zdravotní péči jen v domácím prostředí pacienta.

9