Odpor VINCENT DEDOYARD. DATUM VYSÍLÁNÍ: 11. května 2006

„Odpor“ EP.: 2. 19

Scénář

VINCENT DEDOYARD

DATUM VYSÍLÁNÍ: 11. května 2006 ČESKY: 9. června 2007

© 2005 Horizon Productions – Ve spolupráci s GateWorld.net Stargate, Stargate SG-1 a Stargate: Atlantis jsou vlastnictvím MGM/UA. Tento scénář byl napsán výhradně pro zábavní účely, nepřinesl žádný zisk. Nebylo zamýšleno žádné porušení vlastnických práv. Tento materiál nesmí být reprodukován bez souhlasu jeho autorů. StargateHorizon.com je oficiálním členem sítě GateWorld Network.

Překlad Jelča. Překlad vznikl se souhlasem a vědomím autora. Korekce Arana. http://www.sga-project.com/horizon

2

HVĚZDNÁ BRÁNA: HORIZONT – „ODPOR“

TEASER FADE IN: EXT. CIZÍ PLANETA – DEN Naskytne se nám pohled na neobydlenou planetu s hojně rostoucími stromy a zatravněnou zemí. Díváme se z výšky na zem a vidíme osoby, které vypadají, že vstupují do jeskynní základny v horách. Zprvu osoby nepoznáváme, ale když začnou mluvit, pochopíme, že jde o horizontský tým. SIVEA: Tady je to místo, odkud jsme zachytili slabou energetickou stopu. GRANT: Stále žádné známky života? SIVEA: Nic. CHRISTINE: No, nemyslím si, že bychom potřebovali skener, aby nám řekl, že tu nikdo nežije. INT. LABORATOŘ – VSTUPNÍ HALA – DEN Místnost je zcela tmavá, osvětluje ji jen několik paprsků světla, přicházejících skrze VCHOD. Osoby, o kterých již víme, že je to horizontský tým, VSTOUPÍ. Všichni reagují na to, co vidí. Paprsky světla osvětlují zdi, ze kterých je jasné, že je to mimozemská architektura. Jeden z nich také zabloudí na ovládací panel ve středu místnosti a zůstane tam. CHASE: Skvělý. Najednou se začnou rozsvěcovat světla a konečně máme možnost zcela rozpoznat členy našeho týmu: PLUKOVNÍKA GRANTA, SIVEU, CHASE, DAVIDA a CHRISTINE. Nyní dostáváme jasný pohled na tuto mimozemskou laboratoř. Okolo stěn místnosti, která byla postavena uvnitř jeskyně, jsou rozmístěny různé PANELY. Panely jsou aktivní, ale na obrazovkách se nic neukazuje. Tým postupuje, opatrně se dívá na vše kolem. DAVID: Fajn, kdo zapnul ta světla? Grant se podívá na Siveu. Ta pokývne hlavou při čtení z jejího vorianského skeneru. SIVEA: Stále žádné známky života. GRANT: Že by hlasová aktivace? SIVEA: To je možné. CHASE: Což mi opět připomíná... Skvělý. Christine se rozhlíží po místnosti. CHRISTINE: Architektura rozhodně nevypadá známě... Vede to k všudypřítomné otázce, kdo tohle místo opustil?

3


DAVID: Nebo je spíš důležitější... proč? Sivea přistoupí k jednomu z panelů a zkoumá ho skenerem. SIVEA: Tak odtud vychází ta energie. Její úroveň se zvýšila, vypadá to, že jsme tohle místo aktivovali naším příchodem. GRANT (zkoumá panel): Vypadá to na hlavní terminál. SIVEA: Myslím, že to bylo v pohotovostním režimu. Grant to chvíli zvažuje. Pak GRANT: Dobře... Řekl bych, že přijdeme i na to, na co tady všechny tyhle věci jsou. CHASE: Řekl bych pár skvělejch hraček. Možná taky mimozemský zařízení odhodlaný nás zabít... nebo obojí. GRANT (usměje se): Kdo ví? (rozhlédne se): Tohle místo vypadá, že je dost velké. Rozdělíme se. Sivea a Chris půjdou se mnou. Zůstaneme v rádiovém spojení. Všichni přikývnou. Chase a David směřují k jedné z chodeb, po chvíli se Grant, Sivea a Christine rozejdou k jiné. STŘIH NA: INT. LABORATOŘ – STÁZOVÁ MÍSTNOST – DEN Opět se nacházíme v tmavé místnosti. Zatím není nic zřetelně vidět. Jen trocha světla přichází vchodem, kterým Chase a David přicházejí. CHASE: Světlo... (hlasitěji): Světlo! Čeká, doufá, že se světla zapnou, ale když nijak nereagují... CHASE (pokrčí rameny): No co, alespoň jsem to zkusil. DAVID (ironicky): Třeba najdeme vypínač. CHASE: Fakt sranda. Vkročí dál do temnoty, každý z nich zkoumá zeď. Nyní na zdech můžeme vidět několik velkých komor. Jsou asi tři metry vysoké a vhodné k uchování humanoidů. DAVID (zakroutí hlavou): Nevím, co tu děláme, pane. Ale kdykoli prohledáváme nějaké opuštěné místo... každopádně se obvykle dostaneme do potíží. Zatímco David mluví, Chase se zastaví před jednou ze stázových komor... Namíří na ni svou baterku a zůstane ohromeně stát. Po chvíli si toho David všimne. DAVID: Co to je, pane?

4


Chase chvíli zvažuje správná slova. Přiblíží se ke komoře. CHASE: Podívej se sám. David přistoupí za Chase, aby měl lepší výhled na to, co našel. David se na moment zarazí, snaží se pochopit to, co je před ním. Najednou pochopí, co vidí, a má na tváři stejně překvapený výraz jako Chase. DAVID: Whoa... CHASE: Takové netypické akvárko... DAVID: Ne tak docela. CHASE (stiskne vysílačku): Plukovníku. Našli jsme něco, co byste měl vidět. GRANTŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: Rozumím. Jsme na cestě. STŘIH NA: INT. LABORATOŘ – STÁZOVÁ MÍSTNOST – O CHVÍLI POZDĚJI Vstoupí Grant, Sivea a Christine a připojí se k Davidovi a Chasovi před komorou. GRANT: Co jste našli? Pak to jen Grant, Sivea a Christine objeví sami. GRANT: Nevadí... Tým si vymění jen letmé pohledy, když se nám ODHALUJE, na co se to dívají. Přiblížíme se ke komoře a opravdu si uvědomíme, že se vskutku jedna o stázovou komoru. A uvnitř najdeme... ENOLYJSKOU ŽENU Je mladší než kterýkoli Enoly, se kterým jsme se kdy setkali. Podle lidských termínů jí je asi devatenáct nebo se blíží k rané dvacítce. Komoru zaplňuje vodě podobná kapalina. Je oblečená a má zavřené oči. Z reakcí našeho týmu... FADE OUT. KONEC TEASERU

5


AKT 1 FADE IN: (POZNÁMKA: Během zahajovacích scén běží titulky.)

INT. LABORATOŘ – STÁZOVÁ MÍSTNOST – DEN Uplynulo jen několik okamžiků. Tým stále stojí před stázovou komorou. Sivea začne pracovat s jejím skenerem. GRANT (o enolyjské ženě): Je... naživu? SIVEA (od skeneru): Dostávám velmi slabé údaje... Velmi nízký tep... ne více než čtyři až pět úderů za minutu. CHASE: Je to důvod, proč se nám dříve neukázala jako známka života? SIVEA (přikývne): To ji mohlo brát jen stěží jako známku života. Soudě podle toho bych řekla, že ji to stále udržuje ve stázi. CHRISTINE: Takže by mohla být opět oživena? SIVEA: V tom si nejsem jistá, ale... je to možné. David to chvíli zvažuje. DAVID: No, myslím si, že můžeme bezpečně říct, že tato laboratoř není enolyjskou technologií. Tak kdo, a z jakého důvodu, by tu nechal Enoly ve stázi? SIVEA: Dobrá otázka. Grant se na okamžik zblízka podívá na komoru před ním. Žena uvnitř vypadá na stejný druh jako enolyjské ženy, které jsme mohli vidět v epizodě „Enolyové“... jen je mladší. GRANT: Jestliže ji dokážeme oživit... mohla by nám dát nějaké odpovědi. Tým reaguje – ví, že má plukovník něco za lubem. A z tohoto okamžiku... STŘIH NA: EXT. VESMÍR – HORIZONT Pohled na velkou, pomalu se otáčející vesmírnou stanici. V dálce svítí dvě slunce. Různé to’kerské a vorianské lodě obklopují Horizont. INT. ŘÍDÍCÍ MÍSTNOST V řídící místnosti je několik ČLENŮ POSÁDKY. VORIANSKÝ TECHNIK sedí u ovládání hvězdné brány, TOM pracuje vzadu na jednom z ovládacích panelů. V místnosti s bránou vidíme AKTIVNÍ hvězdnou bránu.


6

VSTOUPÍ VELITEL CALLEN, obrátí se k ovládání hvězdné brány. CALLEN (k vorianskému technikovi): Co tu máme, nadporučíku? VORIANSKÝ TECHNIK: Příchozí vysílání od plukovníka Granta, jen zvuk. Tom přistoupí ke Callenovi, nyní oba stojí za vorianským technikem. TOM: Museli něco najít, když se ozývají tak brzy. Callen to vezme na vědomí, pak k vorianskému technikovi. CALLEN: Spojte nás. Vorianský technik pracuje s několika panely. Po chvíli kývne na Callena, dává mu tím signál, že je ve spojení. CALLEN: Plukovníku Grante, tady je Callen. Doktor Galloway je tu také. Co máte za zprávy? GRANTŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: Mohlo by to být něco velkého, veliteli. Narazili jsme na nějaký druh opuštěné výzkumné laboratoře. Očividně je její zdroj energie stále neporušen. Callen a Tom si vymění krátký pohled. CALLEN: Mám to brát tak, že je to další antická laboratoř? GRANTŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: Ne tak docela. Sice to vypadá na pokročilou technologii, ale nic, co bychom znali... Nicméně, věříme, že jsme tu našli Enoly ve stázi. Callen a Tom na to reagují. Obzvláště DRŽÍME záběr na Tomovu reakci – zmínkou o Enoly se v něm dají do pohybu nepříjemné vzpomínky. Najednou je na něm opět patrná nenávist k tomuto druhu. TOM: Jaký... jaký je to druh Enoly? GRANTŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: Je to jedna z jejich žen. Sivea si myslí, že je šance ji znovu oživit. Při této myšlence je Tom velmi klidný, i když je tu znát mnoho emocí, které obvykle nedává znát. Teď ale zpozorujeme záblesky některých z nich – hlavně zlost. GRANTŮV HLAS Z VYSÍLAČKY (pokračuje): Ale jestli ji budeme chtít odsud dostat, budeme potřebovat Lenoriho pomoc. Callen to chvíli zvažuje. CALLEN: Budete potřebovat nějaké posily? GRANTŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: Negativní, pane. Ujistili jsem se, že toto místo je opravdu opuštěné. Není tu jakýkoliv druh hrozby. Callen přikývne.


CALLEN: Dobrá tedy, plukovníku. Informuji doktora Lenorino. GRANTŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: Děkuji, veliteli. Callen kývne na vorianského technika, ten pracuje s panely a bránu ZAVŘE. ZBLÍZKA NA TOMA Je teď velmi klidný. Už od bolestné zkušenosti v enolyjském pracovním táboře čeká, až se mu dostane nějaký Enoly do rukou. A nyní, poprvé, začíná tuhle možnost vidět reálněji. CALLEN (mimo obr.): Oznamte to doktoru Lenorimu, nadporučíku. Jsem si jist, že bude dychtivý se na to podívat. VORIANSKÝ TECHNIK (mimo obr.): Ano, pane. A z Tomova pochmurného výrazu... EXT. CIZÍ PLANETA – DEN Jsme zpátky na neobydlené planetě, shlížíme dolů k jeskyni u lesa. INT. LABORATOŘ – VSTUPNÍ HALA – DEN Uplynula již nějaká doba. Christine nyní pracuje s HLAVNÍM PANELEM v hale. Některé z obrazovek ukazují mimozemské písmo, je to nějaký druh databáze. Christine překládá část textu, používá u toho ANTICKÝ PŘEKLADAČ. Grant VSTOUPÍ z vnější části laboratoře. GRANT: Tak jak to jde? CHRISTINE: Asi tak, jako když se potýkáte s úplně novým jazykem. GRANT (ironicky): Ještě, že máme AP. CHRISTINE (usměje se): Jo. Usnadňuje mi život. Ukáže na některé nápisy na obrazovce. CHRISTINE: Z toho, co mohu říct, je toto hlavní počítač. Obsahuje nějaký druh páteřní sítě, pravděpodobně popisující výzkum, který zde byl prováděn. Grant se podívá přes panel. ZBLÍZKA NA PANEL Vidíme, že se panel skládá z velkých starých tlačítek. I přes velmi jedinečný design, nám připomíná antickou technologii. Jsou na něm vyobrazeny různé nápisy.

7

8


GRANT (o páteřní síti): Myslíte, že se do ní dostanete? CHRISTINE (jistě): Pracuji na tom. GRANT: Vidím to tak, kdokoli opustil tuhle laboratoř, musel plánovat případný návrat. Každopádně by nám něco měla říct... CHRISTINE (přikývne): Kdo a proč tu nechal Enoly ve stázi... GRANT: Jo. (pak): Potřebujeme zjistit, kdo to byl a co se tu snažili dělat. Christine souhlasí... STŘIH NA: INT. LABORATOŘ – STÁZOVÁ MÍSTNOST – DEN Tato místnost je nyní plně osvětlená. Najdeme doktora Lenoriho – má na sobě mimostaniční výstroj - stojícího před stázovou komorou, zblízka se dívá na enolyjskou ženu. Lenori se zdá být fascinován, průběžně čte z jeho zentaurianského skeneru. Chase, David a Sivea jsou tu také. Po chvíli Chase prolomí ticho... CHASE: Tak... co si o tom myslíte? LENORI: Musím říct, docela ohromující. Vypadá, že je dokonale zachovalá. CHASE: Tak... říkáte, že by mohla být oživena? Lenori opět zkontroluje skener. LENORI: Myslím, že ano, majore. Nicméně bych ji doporučil přenést zpět na Horizont. DAVID: Cože?! LENORI: Vzhledem k hluboké úrovni stáze, ve které je, bych vyžadoval zajištění lékařského ošetření, aby přežila proces obnovy. Sivea si tím není moc jistá. SIVEA: Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad, přenést tohoto Enoly na stanici, aniž bychom věděli, co se jí stalo. LENORI (od skeneru): Není tu žádná známka nákazy nebo něčeho, co by mohlo představovat riziko. S nezbytným zabezpečenímZastaví se, když Grant a Christine vstoupí. LENORI (zdraví): Ah. Plukovníku, Christine. GRANT: Tak jaké je poslední slovo?


9

CHASE: Diskutujeme tady tom, jestli máme přenést tuhle... rybu na stanici. Christine kroutí hlavou. CHRISTINE: Vy je vždy musíte brát jako ryby, že? CHASE (brání se): Ale no ták, vždyť to jsou ryby. CHRISTINE (lehce): To říkáte vy. Grant se tomu usmívá. Pak, k Lenorimu... GRANT: Říkal jste něco? Lenori začne vysvětlovat. LENORI: Ano. Věřím, že její obnovení na stanici nám zajistí to, že opravdu přežije. Soudě podle skeneru, byla ve stázi velmi dlouho. A věřím také myšlence učit se o druhu Enoly jako takovém, je to něco, v čem můžeme všichni vidět výhody. A z pohledů všech na enolyjskou ženu – GRANT: Jsem, pro jednou, zvědavý, co řekne. ZBLÍZKA NA ENOLYJSKOU ŽENU Pomalu k ní přejdeme, nehybně stojí uvnitř komory. Vypadá záhadně – ve vzduchu visí otázka, co se asi mohlo stát? EXT. VESMÍR – HORIZONT Ještě jednou uvedeme pohled na naší velkou vesmírnou stanici. INT. ZASEDACÍ MÍSTNOST Je tu tým spolu s Callenem, Lenorim a Tomem. Uběhla již nějaká doba a nyní je každý už ve své staniční uniformě. V této scéně budou patrné Tomovy poněkud stinné rysy. Christine vysvětluje – CHRISTINE: Prošla jsem základy, které jsem doposud našla v databázi laboratoře a... zdá se, že kdokoli používal tu laboratoř, byl nepřítelem Impéria Vládců. CHASE: Tihle lidi se mi zatím líbijou. CHRISTINE: Vedli válku s Impériem několik desetiletí. Výzkumem v laboratoři měli získat prostředky na její ukončení. CALLEN: Jak? CHRISTINE: Očividně výzkumná skupina v laboratoři pracovala na biologických prostředcích k útoku proti Enoly.


10

DAVID: Virus? CHRISTINE (přikývne): Takový, který by ovlivnil jen Enoly a ostatním druhům by přitom neublížil. A z reakce všech přítomných... záběr na Toma, jak nenápadně nad něčím uvažuje – možnost. SIVEA: Podařilo se jim někdy přiblížit se k dokončení? CHRISTINE: Zatím jsem se nedostala tak daleko. (ke Callenovi): Ve skutečnosti bych se ráda vrátila na planetu, pokračovala bych s překlady. A pravděpodobně s tím budu potřebovat pomoct. CALLEN (přikývne): Dobře. (k Sivei a Christine): Chci vás jako tým, který se vrátí zpět na planetu. SIVEA: Rozumím. CALLEN (k Lenorimu): Jak blízko jsme k oživení té Enoly, doktore? LENORI: Je na ošetřovně. Jsem připravený pokračovat dle rozkazů. CALLEN: Projednám podrobnosti s velitelem bezpečnosti Bay′larem – jen pro jistotu. (pak): Doufejme, že nám dá tato Enoly nějakou představu o lidech, kteří ji nechali v té laboratoři. Callen už chce rozpustit schůzi, když se najednou ozve Tom – poprvé od té doby, co schůze začala. TOM: Počkejte minutku. Nepřehlédli jsme tu něco? CALLEN: Doktore Gallowayi? Tom mluví přesvědčivě – nemůže uvěřit, že s tím zatím ještě nikdo nepřišel. TOM: Myslím si, že bychom měli opravdu zvážit dokončení toho viru. Přemýšlejte, biologická zbraň, každému neškodná, ale co Enoly? Zvažují Tomova slova. CALLEN: To by mohlo být... přínosné, naučit se více o bázi toho viru. TOM: Představte si, co by znamenalo, kdybychom se dostali k jejich domovské planetě. Odstranit celá města. Lenori mu něco připomene – LENORI: V takovém případě bychom také zabili nevinné.


11

(z reakcí): Víme, že Enoly na jejich domovské planetě byli ti, kdo s jejich prostředky vzdorovali i Impériu Vládců. TOM (trochu krutě): Opravte mě, jestli se mýlím. Ale minule, když mě chytli, moc se o nás nestarali... Každý si všimne tohoto Tomova ponurého přijmutí. Callen se rozhodne zatím do toho nejít. CALLEN: Prvně uvidíme, co se můžeme naučit. Pak bude stále čas k debatě o téhle záležitosti. Každý souhlasí. Držíme záběr na Davidovi, jak pozoruje Toma. Všimne si přesvědčení v očích svého přítele. INT. HLAVNÍ PALUBA – POZDĚJI Tom schází hlavní palubu. Pozadí je vyplněno členy posádky, Voriany a lidmi ze Země, všimneme si také jednoho nebo dvou To´krů. David jde za Tomem, volá na něj – DAVID: Tome. Tom se neochotně zastaví. Nechá, aby ho David dohnal. DAVID: Odkud tak pospícháš? TOM: Šel jsem jenom... do své laboratoře. Stále mám něco na práci. David se snaží Toma přivést na jiné nápady. DAVID: Poslouchej, myslím, že už je to nějaký ten čas, od naší poslední šachové partie. Co říkáš, kdybychom si zahráli dnes večer pár her? Tom si je vědom, o co se jeho přítel snaží. TOM: Oceňuji to. Ale abych byl upřímný... byl bych raději sám. (z Davidovy reakce): Celá ta dnešní záležitost, přineslo... přineslo to několik věcí, na které bych raději zapomněl. David přikývne, chápe. DAVID: V pohodě... Je jasné, že ti to muselo připomenout některé nepříjemné vzpomínky. Tom se snaží na sobě nedávat nic znát, ale bolest je ještě zřejmá. TOM: To nepopírám. DAVID: A... zlost může být mocná emoce. Tom nyní mluví se zlobou v hlase. TOM: Ano! Ano, mám zlost! Zlost za to, co mi způsobili. Zlost za to, co způsobili-

12


Zastaví se. Je to příliš bolestivá vzpomínka, aby o ní mluvil. Po pauze pokračuje. TOM: Ale to není o mně. Je to o tom, aby se Enoly nestali nezastavitelnou silou v této galaxii. Ty ze všech nejlépe víš, jak velkou jsou hrozbou. Pauza. DAVID: Vím. Tom přikývne – je to vyřešené. TOM: Fajn. Bez dalších slov se Tom vyhne Davidovi a odejde do pozadí. Držíme záběr na Davidově výrazu, když Tom odchází, a... FADE OUT. KONEC AKTU 1

13


AKT 2 FADE IN: INT. OŠETŘOVNA – VYŠETŘOVACÍ MÍSTNOST Zblízka na enolyjskou ženu. V bezvědomí leží na lůžku uprostřed kruhové místnosti. Nyní již dýchá ustáleně – žábra se pohybují v pravidelném intervalu. Stále má na sobě stejný oděv, který měla i ve stázové komoře. S přiblížením na ni je její mladý věk ještě více patrnější. Jsou na ni napojena různá monitorovací zařízení, jako například přístroj monitorující srdeční funkce ukazující konstantní puls – je o trochu rychlejší než průměrný lidský. LENORI (mimo obr.): Její převod ze stáze byl zcela úspěšný. V podstatě banální záležitost za předpokladu, že ji stimulujeme. ZÁBĚR na Lenoriho stojícího blízko lůžka; je tu také Grant, Callen, VELITEL BEZPEČNOSTI BAY′LAR a dva ozbrojení důstojníci. V pozadí můžeme vidět lékařský personál. LENORI (pokr.): Zdá se, že přežila probrání ze stáze bez zranění. Všechny základní životní funkce se zdají být v pořádku. (dodá): Přinejmenším, předpokládám, že jsou. Stále jsem začátečník, co se týká enolyjské anatomie. GRANT: Zatím se ještě nevzbudila? LENORI: Je pochopitelně slabá, ale předpokládám, že přijde k vědomí velmi brzy. BAY′LAR: Navrhuji, abychom u ní drželi pravidelné hlídky. LENORI: Obdivuji vaši vášeň pro práci, veliteli. Nicméně, nevěřím, že tato Enoly je v pozici, aby představovala nějakou hrozbu. BAY′LAR (nepřesvědčil ho): Spíš nechci, aby se chopila jakékoli příležitosti. CALLEN: Souhlasím... potřebujeme být opatrní. (pak k Lenorimu): A jste si jistý, že není nakažena nějakým patogenem? LENORI: Ujistil jsem se o tom před tím než jsem ji oživil. Měla by být dokonale zdravá... A když už jsme u toho, jsem docela fascinovaný tím, co se dozvídám o enolyjské fyziologii. ZBLÍZKA NA ENOLYJSKOU ŽENU Když se začne pomalu pohybovat, uvědomíme si, že nabývá vědomí. LENORI (mimo obr.): Mělo by mi to více rozšířit obzory. Vlastně jsem už vyvinul zajímavou teorii ohledně enolyjské potřeby regenerace. Otevře oči. Rozhlédne se, pokouší se zjistit, kde je.

14


NA BAY′LARA Po chvíli Lenoriho upozorní. LENORI (mimo obr.): Vypadá to, že jejich schopnost přežívat mimo vodní prostředí je výsledkem pouze jediné žlázy umístěné v každé z jejich žáber. Tyto orgány dále hydratují velké množství těla. To by mohloBAY′LAR (upozorňuje): Probouzí se. ZÁBĚR NA VŠECHNY Bezpečnostní důstojníci jsou pro případné potíže připraveni se zbraněmi. Bay′lar jen zvedne ruku, říká tím, ať se drží stranou. Lenori, Grant, Callen a Bay′lar se přiblíží k enolyjské ženě, na tváři má polekaný výraz. Pozoruje, jak nad ní všichni stojí. LENORI (jemně): Klid... jen klid. Když se enolyjská žena poprvé ozve, její hlas je slabý... vystrašený.

a

ENOLYJSKÁ ŽENA: Kdo jste? Kde to jsem? Callen reaguje na tón v jejím hlase. Nikdo z nich ještě neviděl vystrašeného Enoly. Stejně jako Lenori i promluví Callen jemně – CALLEN: Jsem velitel De′van Callen. Toto je plukovník Grant, velitel bezpečnosti Bay′lar a doktor Lenori. Jste na palubě vorianské vesmírné stanice. Jeden z našich týmů vás našel v opuštěné výzkumné laboratoři. ENOLYJSKÁ ŽENA: Laboratoř... Pamatuji si na to... Měla jsem strach. GRANT: Pamatujete si, kdo vás tam držel? Vypadá velmi neklidně. Snaží se posadit, ale je příliš slabá. ENOLYJSKÁ ŽENA: Ostatní... kde jsou? Lenori jí položí ruku na rameno. Snaží se ji uklidnit. LENORI: Prosím. Snažte si odpočinout... ENOLYJSKÁ ŽENA: Kde jsou ostatní? BAY′LAR: Ostatní? ENOLYJSKÁ ŽENA: Mně podobní... bylo nás tam tolik. Naši lidé si vymění ještě více překvapené pohledy. GRANT: Vás jsme nalezli v laboratoři jako jedinou. Při tomto odhalení se zdá být zarmoucená. ENOLYJSKÁ ŽENA: Pak musí být všichni mrtví...


15

(tiše, trochu v šoku): Zabili je... tolik našich... a oni je zabili... Grant, Callen, Lenori a Bay′lar si vymění letmý pohled. Každý z nich si uvědomuje, že v tom je více než se zprvu zdálo - každý z nich by se tomu rád dostal na kloub. Zároveň jsou stále také trochu překvapeni tím, jak se tato Enoly zdá být rozdílná než ti, se kterými se doposud setkali. A z jejich reakcí... INT. ZASEDACÍ MÍSTNOST Je zde Callen, Grant, Lenori, Tom a Bay′lar. Callen se prochází kolem stolu a z jeho proslovu – CALLEN: Tvrdí, že ona a několik dalších Enoly byli drženi neznámými vědci. Prováděli na nich experimenty. Nyní kamera uvede Siveu a Christine. Stojí v zalesněné části planety. Hvězdní brána je aktivní, ale my můžeme vidět jen modré paprsky vycházející z horizontu události, jak jim osvětlují tváře. CHRISTINE: Popsala ty cizince, co na nich dělali pokusy? CALLEN: Zatím jsme z ní neostali moc informací. Vypadala... velmi vystrašeně. BAY′LAR: Ať už ti cizinci jsou jacíkoliv, očividně jsou jejich motivy stejné jako naše – boj s Impériem Vládců. Pauza, kdy zvažují tato slova. Nyní se na obrazovce Grant přidá k Sivei a Christine. GRANT (o laboratoři): Pokročili jste nějak? CHRISTINE (přikývne): Doktor Sullivan a já jsme byli schopni se dostat k některým informacím, která popisovala, jak měl ten virus pracovat. SIVEA: Z čehož vyplývá, že bylo zamýšleno nakazit hostitele a zanechat ho ve stázi po neurčitou dobu. Jeden enolyjský hostitel se dostane do kontaktu s vodou; vir se skrze ní začne šířit jakožto účinný kontaminační prostředek. LENORI: Zdá se to být rozumný přístup, jak vytvořit vir, který by potenciálně mohl nakazit mnoho Enoly. GRANT: Touto cestou by se mohl šířit jejich podvodními městy ve velmi krátkém čase. TOM (k Sivei a Christine): Zvládli ti neznámí vědci udělat nějaké testy na účinnost toho viru? CHRISTINE: Zatím si tím nejsme jistí... Ale nedokončené údaje o viru byly ponechány v počítači laboratoře. Právě pracujeme na překladech. Callen přikývne.

16


CALLEN: V pořádku. Pošlete ta data, hned jak to bude možné. (k Lenorimu): Chci, abyste se na to potom podíval, doktore. LENORI: Samozřejmě, podívám. Tom znovu mluví s jistým přesvědčením. TOM: Rád bych s tím pomohl, veliteli... Všichni se zdají být touto nabídkou trochu překvapeni. TOM (z reakcí): Koneckonců jsem vědec. A navíc, rád bych se sám podíval na tu mimozemskou technologii. Myslím, že bychom mohli být tam venku kousek od nalezení nějakých nových spojenců. Callen v tom nevidí žádný problém. CALLEN: Dobrá tedy, doktore Galloway. Jsem si jistý, že doktor Lenori ocení vaši pomoc. Ale Bay′lar je znepokojený něčím jiným. BAY′LAR: Přesto bych měl otázku, pane... Co hodláme dělat s tou Enoly, co máme na stanici? GRANT: Nevypadá, že by představovala nějakou hrozbu. Callen to zvažuje. CALLEN: Je zřejmé, že ví více než nám prozatím řekla... Myslím, že bychom jí měli ukázat, že se nás nemusí obávat. Pak nám možná bude schopna vnést světlo do toho, kdo byli ti cizinci, co stáli za tím virem... a co je přimělo k ukončení jejich výzkumu. Lenori souhlasí. LENORI: Věřím, že budu schopný si s ní promluvit. Je už mnohem více komunikativnější, než jsem čekal. STŘIH NA: INT. OŠETŘOVNA – ODDĚLENÍ PRO PACIENTY Enolyjská žena sedí na jedné z postelí. Kapačka jí do těla dodává nějakou tekutinu, hodně podobné té, co jsme mohli vidět i u Kewahshe v epizodě „Nepřítel“. Už nevypadá vystrašeně. Místo toho se zdá být zvědavá. I když její vzhled připomíná ranou dvacítku, v některých ohledech má charakter mnohem mladšího jednotlivce. Přijdeme na to, že má do určité míry zvědavost dítěte, ale zároveň je velice klidná a hloubavá. ENOLYJSKÁ ŽENA (rozhlíží se): Tato stanice... je jiná než to místo, které si pamatuji. Přizpůsobíme pohled tak, aby zahrnoval Lenoriho. Stojí u její postele. V pozadí můžeme vidět dva bezpečnostní důstojníky, jak drží své pozice před dveřmi.


17

LENORI (s úsměvem): To si dovedu představit. Dokonce i pro mě je tohle působivé místo. ENOLYJSKÁ ŽENA: Kolik lidí žije na téhle stanici? LENORI: Nynější počet se přibližně sestává z dvou a půl tisíce. Mnoho z nich je přímo na stanici, ačkoli na lodích je také tvořen určitý základ. Enolyjská žena vstřebává tyto informace. ENOLYJSKÁ ŽENA: Tolik lidí... A to jsou všichni Voriané? LENORI: Vlastně jen třetina jsou Voriané, ostatní členové posádky jsou lidé, a pak je tu, již pár měsíců, ještě rasa zvaná Tok′rové. ENOLYJSKÁ ŽENA: Co vy? Vy vypadáte jinak než ostatní. LENORI: Voriané a lidé jsou téměř totožní; Zentauriané, můj druh, jsou nepatrně odlišní. Na její tváři je znatelný zamyšlený výraz. ENOLYJSKÁ ŽENA: Já se od ostatních také liším... Nelíbí se mi myšlenka být jediná svého druhu mezi těmito všemi lidmi. LENORI: Mohu tě ujistit, nemusíš se ničeho bát. Berou mě tu jako kteréhokoli jiného... tak jako tebe. Různorodost je něco, co spojuje naše druhy. Při pohledu na něj bere na vědomí jeho slova. Po pauze – ENOLYJSKÁ ŽENA: Ale... vy mě vrátíte k mým vlastním lidem, nebo ne? Lenori se na ni dívá – chvíli váhá. Prostě neví, co jí má říct. LENORI: Po čase... ano vrátíme. ENOLYJSKÁ ŽENA: Jací jsou? (z jejího pohledu): Mí lidé... Lenori je tím trochu zaskočený, že se ho na to ptá. LENORI: Já předpokládal, že jste se znali. Říkala jsi to... ENOLYJSKÁ ŽENA: Ti z nás, kdo byli chyceni, byli příliš mladí, než aby si pamatovali, odkud pocházíme. Nepamatuji si, že bych někdy viděla někoho našeho druhu jinde než v zajetí... LENORI (pochopí): Byli jste chyceni jako děti... ENOLYJSKÁ ŽENA (vážně): Během doby s našimi vězniteli jsme mohli často snít o tom, jak si vypadá náš vlastní svět... snít o čase, který jsme mohli prožít na naší planetě... vidět rodiče...


18

(pauza): Nemohu věřit nikomu z nich, že žijí... Oni byli jediní mého druhu, které jsem znala. Působivá pauza, když Lenori reaguje na cit v jejím hlase. Pak zkouší opatrně zjistit více o tom, kdo chytil tuto Enoly. LENORI: Vím, jak to pro tebe musí být těžké mluvit o tom, ale... máš nějaké vzpomínky na lidi, kteří tě chytili? Kdo byli? Pauza, kdy potřese hlavou. Naplňuje se nepříjemnými vzpomínkami. ENOLYJSKÁ ŽENA: Jen krátké momenty... nikdy jsme neměli příliš možností je vidět... Jediné, co si pamatuje je, že byli... jiní. Lenori reaguje. LENORI: Jak? ENOLYJSKÁ ŽENA: Byla to velmi děsivá a nebezpečná... zvířata plná nenávisti a prázdnoty. (pauza): Nikdo jako vy... Lenori se mírně usměje tomu, co říká. ENOLYJSKÁ ŽENA: Proč? Proč by nám někdo něco takového dělal? Proč by můj druh tak nenáviděli? Lenori se opět zarazí, váhá. Ona si toho ale už všimne. ENOLYJSKÁ ŽENA: Vy je znáte? Lenori se tomu snaží vyhnout. LENORI: Raději bych se o tom prozatím nebavil... Ale ona je neústupná. Ví, že jí s ohledem na její lid, něco zatajuje. ENOLYJSKÁ ŽENA: Ne. Řekněte mi... řekněte mi o mém druhu. Vy jste se s nimi již setkali, nemám pravdu? Lenori si stále není jistý. Enolyjská žena cítí, že je něco špatně. Najednou, Lenori působí mírně POLEKANĚ. Pociťuje sílu... sílu, která napadá jeho mysl. Enoly se zaměřuje na Lenoriho. Teď už je mu jasné, o co se snaží. LENORI (zmateně): Ty máš... ty máš telepatické schopnosti. ENOLYJSKÁ ŽENA: Omlouvám se... nevěděla jsem, že vám to způsobuje nepříjemné pocity. Ale neřekl jste mi vše... o mém druhu. Pauza, kdy se na sebe jen dívají. Zjistí, co Lenori ví o Enoly... Pak najednou přestane nahlížet do jeho mysli. Vidíme ji opět trochu polekanou. ENOLYJSKÁ ŽENA: Ne... to není možné. Lenori reaguje na přístroje, které ukazují zvýšený puls. Celá se třese.

19


LENORI: Co... co se stalo? Dívá se na něj, dozvěděla se o překvapující pravdě o jejím lidu. Začne ztěžka dýchat, velmi ji ovlivnilo, co se dozvěděla. ENOLYJSKÁ ŽENA: Enoly... proč by se dopouštěli takových věcí? Lenori je trochu ohromen jejími schopnostmi. LENORI: Zdá se, že jsem získala nějaké informace z mojí... mysli. Stále je vystrašená – cítí, že by mohla být znovu v nebezpečí. ENOLYJSKÁ ŽENA: Moji lidé jsou vaši nepřátelé... lidé na této stanici... někteří z nich si myslí, že jsem hrozba. Lenori vycítil její strach. Pomalu postoupí vpřed. Mluví jemně, snaží se ji uklidnit. LENORI: Prosím, drahoušku. Uklidni se... (uklidňuje): Jak jsem řekl, mohu tě ujistit... nemusíš se ničeho od lidí na této stanici bát. Dívá se na něj. Reaguje na jeho příjemný tón hlasu. Je klidnější. ENOLYJSKÁ ŽENA: Prosím, netajte přede mnou nic. Lenori mírně přikývne. LENORI: Věřím, že by sis měla odpočinout... Řeknu ti to víc později. Je na odchodu, když – ENOLYJSKÁ ŽENA: Lenori... (spíše sama k sobě): To je hezké jméno. (pauza, ticho): Nikdy nám nedali jména. Držíme záběr na Lenorim. Dívá se na ni, uvědomuje si, jakou bolestí a utrpením musela v jejím mladém věku projít. A z tohoto jemného okamžiku... STŘIH NA: INT. MIMOZEMSKÁ LABORATOŘ Tato místnost je rozšířením ošetřovny – po pravé straně. Má podobný tvar, jako předchozí laboratoř, kterou jsme viděli, ale s jinak rozmístěným lékařským vybavením. Je tu Tom, pracuje na LAPTOPU, sedí u jednoho z panelů. Různé VORIANSKÉ MONITORY ukazují přeložené údaje o planetě. V tomto okamžiku vstoupí dovnitř Lenori. Blíží se k Tomovi, který se snaží skrýt svou frustraci. TOM: Začínal jsem si pomalu říkat, jestli se vůbec ukážete.


20

LENORI: Musím se omluvit za své zpoždění. Nepočítal jsem s tak dlouhou dobou. TOM: Vím, byl jste s tou Enoly. LENORI: Je celkem odlišná od ostatních jejího druhu, se kterými jsme se setkali – stejně jako Kevahsh. Tom vzhlédne od jeho počítače. TOM: Odlišná? Jak? Lenori se mírně usměje. Uvědomíme si, že mu přirostla k srdci. LENORI: Vypadá velmi... nevinně. (z Tomova pohledu): Více se zajímá o znalosti než o sílu. Působila poněkud šokovaně, když se dozvěděla o věcech, kterých se její lidé dopustili... Tom to bere v úvahu, přestože jeho pohled na věc je poněkud bezcitnější – narozdíl od Lenoriho, Tom vypadá, že se kompletně citově oddělil od této Enoly. TOM: Zajímavé. Ale navrhuji, abychom zaměřili pozornost na ten virus. A měl bych navrhnout, aby vás od ní drželi dál, dokud je stále naším předmětem testu. LENORI: Už jsem to vysvětlil veliteli, že chci jen používat Rileen k nějakým testům, dokud si budu jistý, že jí to neublíží. TOM (zmateně): Koho? Lenori si uvědomí, že Tom o tom ještě vlastně nemůže vědět. LENORI: Oh, promiňte. Ta Enoly... neměla jméno. Tom zavrtí hlavou, přijde mu to směšné. TOM: Tak jste ji pojmenoval?! Lenori je trochu překvapený Tomovou reakcí. LENORI: To je zentaurianské jméno. A ano, věřím, že každý si zaslouží jméno. TOM (krutě): Každopádně to není moje starost. (pauza): Jen se chci ujistit, že se vaše spojení s nepřítelem nedostane do rozporu s tím, o co se tu snažíme. Tom působí na Lenoriho neobvykle agresivně. LENORI: Zajímavé. Chtěl jsem říct to stejné vám. (z Tomova pohledu): Věřím, že právě vaše zkušenost s Enoly... to zapříčinila. (pak poznamená): Ale rozumím tomu. Toma tím jen ale rozzuřil. TOM: O čem to mluvíte?! A jak můžete vědět o mých “zkušenostech”?

21


Pauza, Lenori reaguje na tato slova. Snaží se vyhnout nějakému dalšímu napětí, zvažuje svou odpověď. LENORI: Máte pravděpodobně pravdu... (pauza): Ale já mám více než jeden titul z psychologie, a jsem si vědom toho, že jste se musel dostat... z toho nejhoršího. (přátelská rada): Možná byste si měl znovu promluvit s doktorem Tarpleyem. TOM (naštvaně): Nemusíte se starat! Co dělám, není vaše starost! Dlouhá pauza, Lenori je překvapen Tomovým hrubým chováním. Dojdeme k závěru, že jsme na pokraji konfliktu mezi těmito dvěma muži. Lenori prostě přikývne, přijímá Tomův názor – nechce se už o ničem dalším dohadovat. Po chvíli se Tom otočí zpátky k počítači. TOM (stroze): Máme práci, měli bychom se do toho dát. A když se Tom vrací zpátky k práci, ZÁBĚR NA Lenoriho, jak reaguje na Tomovo chování. A z Lenoriho reakce... FADE OUT. KONEC AKTU 2

22


AKT 3 FADE IN: INT. VELITELSKÁ KANCELÁŘ Callen sedí za svým stolem. CALLEN: Mluvil jsem s Velící radou. Došli ke stejnému závěru jako my a schvalují nám to. Do pohledu ZAHRNEME také Granta, Lenoriho, Toma a Bay′lara. CALLEN: Naše rozkazy jsou použít všechny prostředky k tomu, abychom zjistili, jak měl vir pracovat, a jestliže to bude možné, dokončit ho. TOM: To zní jako úkol pro mě. GRANT: Dobře, ISGC souhlasí s Velící radou. Ve skutečnosti jsou horliví vidět nějaké úspěchy. CALLEN (k Lenorimu a Tomovi): A jak jste na tom vy? LENORI: Zhodnotili jsme všechna data, která jsme doposud obdrželi. Zdá se, že tvůrci toho viru byli krůček od dokončení. TOM: To vysvětluje, proč udržovali Enoly ve stázi. LENORI: Souhlasím. Vidíme to optimisticky, protože budeme schopni navázat tam, kde oni skončili. A včas to dodělat. Callen to zvažuje. CALLEN: A co ta Enoly? Jaký dopad by na ni měl test viru? LENORI: Z toho, co můžeme zatím říct, by se na nositeli viru nemusely ukázat žádné symptomy. Což znamená, že bychom to měli být schopní provést, aniž bychom jí ublížili. TOM: Na rovinu, nemyslím si, že by měla být naší prioritou. BAY′LAR: Souhlasím s doktorem Gallowayem. Ostatní na to reagují. CALLEN: Veliteli? BAY′LAR: Stejně, jestli se nám to podaří, budou ztráty na životech. Jestliže podstatou viru je přenášet se skrz vodu, rozšíření na enolyjské domovské planetě je racionální řešení na delší čas. Pauza, kdy vědí, že na tom něco bude. GRANT: Nejsem si jistý, jestli se mi to líbí...


23

(z reakcí ostatních): Od Kevahshe víme, že mnozí z enolyjské domovské planety jsou nevinní, na rozdíl od Impéria Vládců. BAY′LAR (prostě): Pro jistotu. Velitel si všimne Callenovy reakce. BAY′LAR: Omlouvám se, jestli to zní krutě. Ale možná byste se měl ptát sám sebe... jak daleko jste opravdu ochotný zajít? Jak na tom ohledně toho doopravdy jste. Callen nad tím chvíli uvažuje. Pak si stoupne, na moment se zadívá ven z okna. CALLEN: Jestliže to zvládneme, bude tu mnoho morálních otázek. O tom není pochyb. Obrátí se k nim zpátky. CALLEN: Ale právě teď máme své rozkazy. (k Lenorimu a Tomovi): Kolik času budete potřebovat? TOM: Nanejvýš několik dnů. Callen přikývne. CALLEN: Dobrá. Mezitím Lenori přijde s další záležitostí. LENORI: Je tu ještě jedna věc, veliteli... Rileen. Pořádala mě, jestli už může opustit ošetřovnu. CALLEN: Dovolí jí to zdravotní stav? LENORI: Zotavuje se velmi dobře. Bude potřeba, aby navštěvovala ošetřovnu každých šest hodin, aby dostala potřebné léky pro svou přirozenou regeneraci. Kromě toho nevidím žádný důvod, proč ji tam dále držet. BAY′LAR: A co s jejími telepatickými schopnostmi? Soudě podle vaší zprávy z minulého roku, Enoly s těmito schopnostmi může být dost silný. LENORI: Nevěřím, že bychom se toho museli bát, pokud jde o tuto Enoly. Souhlasila, že je nebude používat bez předchozího osobního souhlasu. Ale Tom s tím moc nesouhlasí. TOM: Nejsem si jistý, jestli můžeme jejímu slovu věřit. (dříve, než to stačí kdokoli říct): A není to kvůli hluboké nenávisti k Enoly, kterou mohu nebo nemusím mít... Docela dobře víme, že společnou věcí pro všechny Enoly je zkrátka usilování o moc. Považují se za nadřazenější ke všem druhům v galaxii. LENORI: Ano, ale není žádný důvod předpokládat, že tak smýšlí už od narození. Mohl by to být spíše následek věcí, které se učí během dospívání

24


v enolyjské společnosti - něco, s čím tato Enoly nikdy nepřišla do styku. GRANT: Na tom něco bude. I Kevahshovi lidé se považovali za nadřazené k ostatním Enoly. Nicméně mi to spíš připadalo jako výsledek degenerace jeho osobnosti. LENORI (souhlasí): Úplně každá osobnost jednotlivce je výsledkem jeho života v minulosti. V případě Rileen na to můžeme mít stále vliv, jakou cestu si nakonec vybere. Callen ví, co Lenori naznačuje. CALLEN: Co chceme říct je, že... Rileen by se dokonce mohla obrátit proti Impériu Vládců. Tom potřese hlavou. TOM: Jen se nám to nepatrně komplikuje tím, že ji musíme vzít na její domovskou planetu, aby rozšířila ten vir. Pauza. Každý si uvědomuje obtížnost vzniklé situace. CALLEN (k Tomovi a Lenorimu): Souhlasím s oběma pohledy na věc. Ale nevidím žádný důvod Rileen na ošetřovně držet. (dodá): Chci ale její kompletní zabezpečení po celou dobu, jen pro případ, kdyby tu byl problém s jejími telepatickými schopnostmi. Lenori souhlasí. LENORI: V tom nevidím problém. A z toho – STŘIH NA: INT. HLAVNÍ PALUBA Jsou zde různé skupiny Vorianů a členů posádky ze Země dělající jejich každodenní činnosti. Najdeme tu také Lenoriho, jak se prochází po rozlehlé hale s Rileen. Dva bezpečnostní důstojníci je s odstupem následují. Na Rileen je poznat, že jí působivý pohled na hlavní palubu učaroval. V pozadí si můžeme občas všimnout reakcí personálu na Rileeninu přítomnost. RILEEN (ENOLYJSKÁ ŽENA): Tohle místo... je opravdu ohromné. LENORI: Tady se nachází většina našich laboratoří, právě tak jako osobní kanceláře členů posádky. RILEEN: Vy tu máte kancelář? LENORI: Mojí kanceláří by se vlastně dala nazvat část ošetřovny.


25

Rileen to přijme. Po chvíli se zastaví, když se začne dívat na schody vedoucí do druhého patra. RILEEN: Co je tam nahoře? LENORI: Další laboratoře, hlavně. (s úsměvem): Ale také, poněkud hezčí, pozorovací hala. Výhled je celkem působivý. RILEEN: Mohu to také vidět? LENORI: Samozřejmě. S úsměvem to vezme na vědomí. Ještě se pozastaví a pohlédne na bezpečnostní důstojníky. Téměř zapomněla, že tu jsou. Lenori si všimne její rozpačité reakce. LENORI: Něco je špatně? Rileen krátce váhá, než potichu promluví. RILEEN: Říkal jste, že... mě tu lidé přijmou. (z jejího pohledu): Tak proč mi nevěří, že jim nechci nijak ublížit? Lenori se na ni dívá, chvíli přemýšlí, jak to vysvětlit. LENORI: To už je lidská povaha... bát se čehokoli, co neznají. Enoly už dokázali, že jsou hrozbou. RILEEN: Ale já nejsem. Co to má co dělat se mnou? LENORI: Někdy mají lidé sklon až moc lehce vyvozovat obecné závěry. Dozvěděl jsem se, že Voriané nejsou rozdílní, pokud jde o opatrnost. Zdá se, že většina lidských ras to má společné. (pak): Ale nemůžeš je obviňovat za to, že jsou opatrní. Každý z nás má přirozený instinkt chránit sám sebe. RILEEN (zvažuje): Věřím, že to je to, proč to dělají. LENORI: Ano? RILEEN: Enoly – Lenori si uvědomuje, že se snaží změnit téma. RILEEN: - možná dělají to, co dělají, protože také cítí potřebu se chránit. Po pauze. LENORI: Nikdy jsem nezvažoval tuhle možnost. RILEEN: Proč by se jinak dopouštěli takových zvěrstvech? Proč by chtěli někomu ublížit? Lenori se na chvíli zastaví. LENORI (tiše): Věr mi, přál bych si znát odpověď na tuto otázku.


26

Dívá se na něj, něco si uvědomila. RILEEN: Myslíte si, že to je protože věří, že jsou nadřazení, je to tak? (pauza): Ale já myslím, že to je jen něco, v co nutí jejich nepřátele věřit... aby skryli svůj strach. Lenori ji pozoruje, snaží si vysvětli slabý tón v jejím hlase. Uvědomuje si, že se dozvěděla o jeho mysli mnohem víc, než si připouštěl. Po další pauze k němu opět vzhlédne – RILEEN: Vím, co se chystáte udělat... že mě k nim plánujete poslat... že je chcete zabít... použitím nějakého druhu patogenu. Lenori se snaží skrýt překvapení nad tím, co všechno zjistila – nemůže si pomoct, rád by věděl, jestli dokonce nečte v jeho myli právě teď. RILEEN: Ale také vím, že si nejste jistý, zda je to správná věc... Myslíte si, že vyhlazování miliónů z druhu... z vás nedělá nikoho lepšího než ty, proti komu bojujete. Lenori se snaží najít správná slova. Rozhodně má pravdu v tom, co právě řekla. LENORI: Bohužel, záležitosti jsou poněkud komplikovanější... RILEEN: Nedovolím jim to udělat... Bez ohledu na to, co mí lidé udělali, nepřipustím, aby byli jen tak vyvražděni. Pauza. LENORI: Mám rozkazy pokračovat ve výzkumu... Ale můžu tě ujistit, budu dělat vše, co je v mých silách, abych tě chránil. Kamera zahrne oba bezpečnostní důstojníky, kteří sledují Lenoriho a Rileen – zatím nemohou rozumět ničemu, co říkají. Přesto vypadají, že poznali pouto mezi Lenorim a Rileen. Rileen si váží Lenoriho slov. Ví, že mu může důvěřovat – jemu jedinému. LENORI (s úsměvem): Chtěla jsi se podívat na pozorovací halu? Rileen se zaujatým úsměvem přikývne. Lenori ukáže na schody. LENORI: Až po tobě. A potom jdou do druhého patra hlavní paluby. Když jdou nahoru, následováni bezpečnostními důstojníky, držíme záběr, dokud nemůžeme vidět druhé patro můstku na hlavní palubě. Najdeme tam stát... TOMA Máme pocit, že už se na Lenoriho a Rileen nějakou dobu dívá. Jeho tvář se naplnila bolestným výrazem, který před ostatními nedává znát –


smutek, zlost, ale také jistá nedůvěra. Cítí, že ohledně Rileen není něco v pořádku. Ujistí se, že ho Lenori a Rileen nemůžou vidět, když je stále pozoruje. A z jeho výrazu se přesuneme do... INT. MIMOZEMSKÁ LABORATOŘ – POZDĚJI Tom je zpátky v práci, strnule se dívá na počítačové monitory. Na monitorech jsou uvedeny šroubovice DNA a teoretické rozklady viru. Po chvíli VSTOUPÍ Lenori. TOM (suše): Ah, co mi to připomíná? Lenori si je vědom toho, co tím Tom myslí. LENORI: Ještě jednou se omlouvám za pozdní příchod. To Rileen... byl jsem s ní. TOM: Ano. Vlastně, chtěl jsem s vámi o tom mluvit. LENORI: Co máte na srdci? Tom se na chvíli zastaví, zvažuje svá slova. TOM: Dnes jsem vás dva viděl na hlavní palubě. Lenori se na něj dívá, nechápe význam. LENORI: Ano, strávili jsme tam nějaký čas. Tom mluví klidně – upřímně se o něj strachuje. TOM: Ví, co děláme, že? Pauza. LENORI: Ví. TOM: A napadlo vás, že... Zastaví se. LENORI: Co je? Tom se rozhodne to říct na rovinu. TOM: Jen vzpomínám na enolyjské ženy, se kterými jsme se setkali minulý rok. Byly schopné použít své telepatické schopnosti, aby se dostaly skrze plukovníka k tajným informacím. LENORI (pochopí): A nyní se obáváte, že by Rileen mohla takhle zacházet se mnou? TOM: Přemýšlejte. Posloužilo by to jejímu záměru. Získá si vaši důvěru a pak se obrátí i proti vám. Lenori zakroutí hlavou.

27


28

LENORI: Ne, to je nemožné. Navíc Marcai by cítil, kdyby se se mnou snažila manipulovat. Tom nevypadá přesvědčeně. TOM: Pokud já vím, ani vy, ani Marcai nejste telepati. Lenori je chvíli ticho. Nechce o tom nadále diskutovat. LENORI: Věřím vám, ale máme jiné záležitosti vyžadující naši pozornost. TOM: Správně. (zpět k práci): Zatímco jste si venku dělal přátele... postoupil jsem tu. Ale budu potřebovat vaši pomoc. LENORI: Zajisté. Tom ukazuje na monitory. TOM: Nejsem expert, když jde o rozklad DNA... ale myslím, že mám představu o tom, jak ten vir měl pracovat. Lenori proletí monitory pohledem. LENORI: To potvrzuje to, co jsem se mohl dozvědět o enolyjské regeneraci... Aby v pořádku zvládli prostředí kromě toho vodního, musí být hydratováni, mnohem víc, než humanoidé. Tento jejich orgán, který je drží naživu, když jsou mimo vodu, bychom mohli nazvat “hydratační žláza”. Tom na okamžik pracuje s panely. TOM: Teď se na to podívejte. Ukáže se detailní grafický popis enolyjské anatomie. Pohled zblízka na umístění různých orgánů v enolyjské těle – srdce, plíce, žaludek, atd. Tom ukáže na malý, žláze podobný, orgán na obou stranách enolyjského krku, blízko jejich žáber – hydratační žlázy. TOM (o hydratační žláze): A myslím, že máme klíč. Lenori tuší, kam tím míří. LENORI: Vir utočí na žlázy a účinně vyřadí jejich funkci. TOM (přikývne): Což je pro Enoly rozhodující k přežití. Selhání jejich žláz je pro ně stejné jako pro člověka infarkt. LENORI: Jedině v tomhle případě to způsobí dehydrataci jejich těl... dokonce i když jsou pod vodou. Tom teď ví, že Lenoriho moc nepotěší. TOM: A je tam ještě něco jiného... Zkontroloval jsem nějaké další Christininy překlady a z toho, jak to vypadá... už ti cizinci vlastně vir dokončili.

29


Lenori je tím překvapen. TOM: Soudě podle záznamů, myslím, že už došlo k testu na jiných zajatých Enoly. A zdá se, že test byl úspěšný. LENORI: Ale proč by drželi Rileen naživu, ledaže... TOM (dokončí větu): Ledaže by ji chtěli použít pro útok, ale Enoly museli nějak zasáhnout a přimět je, aby zmizeli. Opustili tuto laboratoř a nechali tu... testovací subjekty. Lenori to zvažuje. Má neklidný pocit. LENORI: Ale Rileen nevykazuje žádné známky nákazy... takže k jejich testu museli použít ještě jiné přenašeče. TOM: Což znamená, že ti umírají také. Lenori vypadá mírně šokovaně. Ví, co to bude znamenat. TOM: S těmito informacemi pro nás bude relativně lehké obnovit virus v krátké době... Ale obávám se, že abychom ho mohli proti Enoly použít... vaše přítelkyně bude muset také zemřít. Ze záběru na Lenoriho, jak přijímá toto nové zjištění... FADE OUT. KONEC AKTU 3

30


AKT 4 FADE IN: INT. ZASEDACÍ MÍSTNOST Jsou zde shromážděni Callen, Grant, Chase, David, Tom, Lenori, Bay′lar stejně jako Sivea a Christine, které se právě vrátili z planety. Každý byl narychlo svolán. S ohledem na to, jak jejich plány přijímají nový směr, jakým se věci vyvíjí. GRANT: No... to nám dává nový pohled na věc. CALLEN (k Lenorimu): Jste si jistý, že tu není žádná šance, že by přežila tento proces? LENORI: Soudě podle záznamů a vzhledem k informacím, které máme o tom viru... Nepochybuji o tom, že by to Rileen jako nositelku také zabilo. Jakmile by přišla do kontaktu s vodou nebo by se začala regenerovat... symptomy by se ukázaly. Tichá pauza. CHRISTINE: Z toho, co jsme našli a přeložili, se ti cizinci, i se všemi ostatními Enoly, přemístili na druhé stanoviště, kde pokračovali v testu... Všichni zemřeli během několika hodin. GRANT: Proč prováděli testy na druhém stanovišti? CHRISTINE: Věděli, že po nich Enoly jdou, tak hledali jisté řešení, aby jejich informace zůstaly v tajnosti. BAY′LAR: Což se jim zřejmě povedlo. CHRISTINE: Správně. Všichni v tento okamžik zvažují možné následky. Pak Tom promluví – TOM: Musím říct... že v tom pro nás nevidím žádnou změnu. Lenori není překvapený, když Tomovi připomíná – LENORI: Obětovali bychom nevinný život. TOM: Dobře, myslím, že se musíme ptát sami sebe, co je důležitější – život jedné Enoly? Nebo mít v budoucnu účinnou zbraň k použití proti všem jejího druhu? Pauza. Callen nad tím s povzdechem uvažuje. CALLEN: Všichni jsme si vědomi, jakou hrozbou jsou Enoly pro tuto galaxii. I když utrpěli těžké ztráty, je jasné, že nejsou ještě zdaleka poraženi. Bojím se dne... kdybychom měli tenhle virus ke svému užitku. CHRISTINE: No, snad bychom mohli zkusit najít jiný subjekt k testování. Chápu, není to jednoduché, ale


třeba se nám podaří získat jiného Enoly. Nějakého, který je součástí Impéria Vládců. CHASE: To je ono. Tom jen nesouhlasně kroutí hlavou. TOM: Nemůžeme říct, jak dlouho nám může něco takového trvat. Já říkám, že potřebujeme udělat nějaký pokrok teď, ne za několik měsíců nebo dokonce let. BAY′LAR: Souhlasím. Jak už jsem říkal předtím, je to otázka toho, jak daleko jsme ochotni zajít. Nemůžeme očekávat výsledek takových metod, aniž bychom si u toho trochu ušpinili ruce. SIVEA: To zní trochu chladně, nemyslíte? BAY′LAR: Když dojde na Enoly, nemám žádný problém s tím, být chladný, velitelko. DAVID: Hádám, že je to záležitostí pohledu na věc – koneckonců, ospravedlňujeme si každý své způsoby... nebo ne? CALLEN: Kapitáne? DAVID: No, myslím si, že bychom se na to měli dívat ze dvou stran. Na jedné, jestli máme schůdnou příležitost dosadit Rileen do enolyjské společnosti, pak bychom si mohli... “ušpinit ruce”. Protože výsledkem toho by bylo, že budou Enoly několik let, možná desetiletí zaneprázdněni... Na druhé straně, když se na to podíváme z morálního hlediska, nejsem si jistý, jestli si můžeme dovolit to, co je tu v sázce. Ale Christine nesouhlasí. CHRISTINE: Neměli bychom se ptát sami sebe, co náš odlišuje od našich nepřátel? Není to náhodou fakt, že se řídíme nějakým druhem mravního kodexu?! LENORI: Mám stejný názor. Vždyť tu jednáme o úplně nevinném životě. O někom, kdo se naneštěstí dostal do rukou těch vědců. Nemáme žádné právo na obviňování Rileen ze zločinů jejich lidí, kterých se nedopustila. TOM: Přál bych si, aby to bylo tak jednoduché, ale není. (pak): A věřte mi, strávil jsem s Enoly dost času na to, abych věděl, že jednu budou připraveni nás napadnout... pak budeme už jen litovat toho, že jsme měli možnost vyhladit milióny z nich. (s nechutí): Jsou to nemilosrdná a chladnokrevná zvířata. Toť vše. LENORI: Promiňte, ale nemilosrdná a chladnokrevná není to, čím bych popsal Rileen. Tom potřese hlavou – Lenori to jen tak nevzdá.

31

32


SIVEA: Sice jsem ještě nemluvila s tou Enoly osobně, ale myslím, že nemáme právo ji obětovat... bez ohledu na to, jaký bude výsledek našeho nicnedělání. TOM: Já myslel, že právě vy, ze všech lidí, budete vidět potřebu v nějakém z krutějších řešení. (ze Siveina pohledu): Všichni víme, že i vy máte zkušenost s nepříjemnými zážitky s Enoly. Víte, čeho jsou schopní. Sivea se na chvíli pozastaví, je si vědoma, že Tom odkazuje na události v „Ve stínu očistce“. Přesto zastává svůj názor, a když vysvětluje – SIVEA: Ne všichni Enoly jsou zodpovědní za akce, které Impériu Vládců uskuteční... Představte si, že jste ve válce s někým, kdo by vyhladil celá města, nezabil jenom vás, ale i nevinné a to všechno jenom pro něco, za co ani nemohli. Z čehož vyplývá... na jejich domovské planetě jsou nevinní Enoly. Tento fakt nemůžeme ignorovat. BAY′LAR: Musím říct, obdivuji vaši schopnost pohledu na věc... Válka je ale svině. To je nešťastný fakt. Ubíhá pauza. Callen bere v úvahu názory každého. CALLEN (ke Grantovi): Plukovníku? Co myslíte? Grant pečlivě zvažuje svá slova. GRANT: Na obou pohledech na věc něco je. Ale... jsou jiné způsoby boje proti Enoly. Jestliže nakonec budeme jednoho dne schopni používat tento virus, pak bychom možná měli... Ale teď... nevidím řešení, jak bychom to mohli udělat. CHASE: Sám bych to neřek líp... souhlasím. Každý k tomu vyslovil svůj názor. Teď je to na Callenovi. Cítí, jakou zodpovědnost má na bedrech, a z jeho rozhodnutí – CALLEN: Chci si s tou Enoly sám promluvit... než udělám jakékoli rozhodnutí. STŘIH NA: INT. RILEENINA UBIKACE PRO HOSTY Standardní horizontská ubikace pro hosty podobná těm, jaké máme možnost vídávat. Rileen stojí v obývacím pokoji, čelem k Lenorimu a Callenovi. Je si trochu nejistá Calenovou přítomností. LENORI (vysvětluje): Velitel Callen by si s tebou jenom rád promluvil. RILEEN: Proč? Lenori zvažuje odpověď. LENORI: Aby... tě lépe poznal. Callen si všiml náznaku strachu v Rileeniných očích.


33

CALLEN: Nemáte se čeho bát. Rileen nepatrně přikývne – bere to na vědomí. Callen se otočí k Lenorimu. CALLEN: Rád bych s ní mluvil sám. Rileen na to reaguje, ale Lenori se na ni podívá. Přikývne, říká jí tím, že je všechno v pořádku. LENORI (k Rileen): Budu venku. Ona přikývne. A s tím Lenori ODCHÁZÍ. Zatímco jsou dveře otevřené, letmo pohlédneme na dva bezpečnostní důstojníky stojící venku před dveřmi. Než se dveře zavřou, je tu dlouhá a klidná pauza mezi Callenem a Rileen. Pak Callen prolomí ticho – CALLEN: Vím, že si uvědomujete... některé věci, o kterých uvažujeme. Pauza, když se na něj dívá, možná i trochu agresivně. RILEEN: Nedovolím vám mě na to použít. CALLEN: Není to tak lehké, jak se může zdát. (pauza): Jestliže jste se dozvěděla, co víme o Enoly, pak pochopíte, že jsou velkou hrozbou pro všechny z nás. Je to nedávno, co zaútočili na Zemi. Měla štěstí... Ale nebylo by to poprvé, co by se vrátili. Tichá pauza mezi nimi. Rileen pomalu vykročí dopředu, vypadá teď neobvykle agresivně. Zdá se, že bere Callena jako nepřítele. RILEEN (klidně): To ospravedlňuje mě zabít? Callen se na okamžik zarazí, překvapen tím, že ví o této části. RILEEN (z jeho reakce): Vím toho víc, než si myslíte. CALLEN: To vypadá... že jste porušila slib o nepoužívání telepatie bez osobního svolení. Nic na to neříká. Snaží se nedat najevo jakékoli emoce v jejím hlase. Snaží se znít jen rozhodně. Ale stále je tam patrný strach. RILEEN: Jestliže mě zabijete, nebudete o nic lepší, než můj druh. To víte. Callen se nad tím pozastaví, pak se rozhodne něco zkusit. Chvíli chodí kolem. Působí dlouhá pauza. Pak se nakonec k ní znovu obrátí a – CALLEN: Máte pravdu. Proto jsem se rozhodl nepokračovat v tomto plánu... Chceme vás vrátit k vašim lidem, ale nepoužijeme na vás ten vir. Ale ona jen zakroutí hlavou. RILEEN: Ale já se nechci vrátit k mému druhu.


34

CALLEN: Očekáváte, že tomu uvěřím? (z jejího pohledu): Jsou váš vlastní druh. Tam patříte. (dodá): Koneckonců, proč byste tu chtěla zůstat s... takovými podřadnými bytostmi jako my? Potřese hlavou. RILEEN: Nevěřím, že jste podřadní. Callenův tón hlasu se vyostřuje. Rileen to dost vylekalo. CALLEN: To je směšné, každý Enoly věří, že je k ostatním nadřazený. (rozhodl se): Pošleme vás zpět. Klidně jim řekněte o viru. Jestli nás budou chtít zastavit v dělání větších pokroků, ať to zkusí. Tohle Rileen jenom spletlo. RILEEN: Ale... ale proč byste to dělali? Proč byste mě chtěli poslat zpět? CALLEN: Zřejmě nemáte co nabídnout. Tak byste nebyla moc užitečný vězeň, je to tak? Pomalu se stává velmi vystrašenou. RILEEN: Ale já nechci být s Enoly! Nepatřím k nim! CALLEN: Nevím, kam jinam byste patřila. Ale rozhodně ne sem. Zakroutí hlavou, začne směřovat k východu. RILEEN: Lenori vám to nedovolí udělat. Ale Callen jí stoupne do cesty. CALLEN: Já jsem tady velitel! Ne Lenori. Z tohoto okamžiku je velmi vystrašená. Vzhlíží na něj, jeho výška jí nahání strach. Ustupuje, slzy na krajíčku. Callen se na ni zblízka dívá, stává se pro nás jasnější, že ji jenom zkouší. Je vidět, jak rozdílná doopravdy je. Jen tak se dalo zjistit, jestli něco hraje. Dívá se na něj. Zmateně a vystrašeně. RILEEN: Lenori říkal, že byste mě přijali... říkal, že bych tu byla v bezpečí... Ale věděla jsem, že se mě snažil jenom utěšit. V tuto chvíli je Callenova reakce víc než jasná. Pochopil, že Rileen opravdu nezajímá přidání se k Enoly. Chápe, že tato Enoly, stojící před ním, je mnoho – ale ne nepřítel. CALLEN (mnohem jemněji): Proč? Proč nechcete být s Enoly? Podívá se na něj, nepotřebuje se rozmýšlet nad odpovědí.

35


RILEEN: Protože mě děsí... (připouští): Bojím se jich. DRŽÍME ZÁBĚR na Callenovu reakci, jak si vše ujasňuje. Do určité míry je velitel ohromen tím, co před sebou vidí. A z jeho reakce... STŘIH NA: INT. POZOROVACÍ HALA ZBLÍZKA na Toma. Sedí u jednoho ze stolů, hledí ven skrze jedno z velkých oken před ním. Je hluboce ponořen do svých myšlenek, znovu má výraz smutku na tváři. GRANT (mimo obr.): Velitel Callen se rozhodl neřídit se plánem. Do záběru VSTOUPÍ Grant, stoupne si před stůl. V pozadí sem tam projde někdo ze členů posádky, kteří zde také tráví čas. TOM (ponuře): Slyšel jsem o tom. Grant si všimne Tomovy depresivní nálady. Přisedne si k němu. GRANT: Podívejte, Tome. Vím, že je to pro vás složité. TOM: V pořádku. Věřte tomu nebo ne, ale dokážu potlačit... svou touhu po pomstě. GRANT: Dostaneme příležitost zabývat se Enoly později. Budeme stále prozkoumávat ten virus... Možná jednoho dne najdeme i vhodný testovací subjekt. Tom mírně přikývne, ale jen stěží uznává Grantova slova. TOM: Nejbolestivější pro mě je... vědět, že nemohu změnit, co udělali. A nemluvím o tom, co způsobili mě. Grant se na něj tázavě dívá. TOM (z Grantova pohledu): Vasida... to bylo její jméno. (pauza): Řekl jsem o ní jen Davidovi... hned poté, co jsem se vrátil... Byla... někdo, s kým jsem se setkal na planetě, předtím, než mě chytili... Byla jedinečná osoba... zamilovali jsme se do sebe. Grant přijímá Tomova slova se smutným výrazem. GRANT: To... to jsem nevěděl. TOM: Stačí říct, že nás oba chytli. Víte, mohu se zabývat dvěma roky života, které jsem ztratil... zabývat se utrpením a bolestí, kterou Enoly způsobili mě... Ale čím se nemůžu zabývat je – (smutně): - co způsobili jí. Vzali mi ji... a to jim nikdy neopustím. Nikdy.


36

Pauza. GRANT (tiše): Ale ne všichni Enoly jsou za to zodpovědní. TOM: Já vím. Připomínám si to... Ale pravdou je, že jedné mé části je to jedno. Zastaví se na chvíli. Téměř se polekal svými vlastními slovy. TOM (pokračuje): Možná jsem měl být lepší, nevím... ale právě teď, dostat se mi do ruky kdokoli z nich... nevinný nebo ne... měl bych lepší pocit. GRANT: To nejde... a vy to víte. Tom se tiše ozve, napůl k sobě TOM: Nevím... Chvíle ticha. Tom má problém udržet své emoce. Nakonec vzhlédne a – TOM: Tak co s ní budeme dělat? GRANT: Nechce se přidat k Enoly. Nemůžeme ji obviňovat... (pak): Ale Lenori jí řekl o Kevahshových lidech – o Ter′vehesh. Poslali jsme jim hvězdnou bránou zprávu na planetu, kde by měli být... Čekáme, jestli se ozvou. Tom se mírně zamračí. TOM: Takže... ji ani nevězníme? Pauza. GRANT: Není k tomu žádný důvod. Tom při pohledu na plukovníka přijímá jeho slova. Nevypadá tím ale nijak zvlášť nadšený. Představa nechat Rileen jen tak jít se mu moc nelíbí. GRANT (po chvíli): Bylo to dlouhých pár dní... Měl byste si odpočinout. Grant na Toma mírně kývne, v tuto chvíli nemá co dodat. Tom to vezme na vědomí, ale myšlenkami je někde jinde. Za okamžik Grant stoupne a ODCHÁZÍ. ZBLÍZKA NA TOMA Najednou můžeme zpozorovat velký hněv v jeho tváři. Hněv, který potlačoval a který držel v sobě před ostatními. Ale nyní vychází pomalu na povrch. Z ničeho nic praští pěstí do stolu, tak hlasitě, že se až v pozadí otočí někteří členové posádky. Pak stoupne a odejde. A odtud přecházíme do – INT. VELITELOVA KANCELÁŘ Callen je tu s Lenorim.

37


CALLEN: Už se ozvali Ter′veheshové. Kontaktovali nás hvězdnou bránou a přirozeně představa Enoly, která není částí jejich druhu a přitom by měla sdílet jejich filozofii, na ně poněkud zapůsobila. Lenori je plný nadějí. LENORI: Takže by byli ochotní ji mezi sebe přijmout? Callen přikývne. CALLEN: Kevahsh nám vzkázal, abychom ji vzali bránou. Rád by se s ní setkal. (dodá): A to se nestává tak často. Lenori si není jistý, co tím Callen myslel. CALLEN (z Lenoriho pohledu): Velící rada zvýšila úroveň priority testování viru. Doposud jsem to neslyšel přímo od nich, a to je dobře, protože nechci vidět sám sebe, jak porušuji přímý rozkaz. Ale... jestliže Rileen neodejde brzy, obávám se, že nám nařídí pokračovat v testu... bez ohledu na následky. Lenori to zvažuje, není příliš překvapený. LENORI: Jsou horliví vidět výsledky. Nevidí morální otázky jako my. CALLEN: Přesně. Ale jestliže tu Rileen nechce déle být, nemůžeme s tím nic udělat. Přinejmenším ne do doby, než najdeme vhodnější testovací subjekt. Lenori nepotřebuje přemýšlet nad tím, co dalšího řekne. LENORI: Informuji Rileen. A s vaším povolením, veliteli... rád bych byl jedním, kdo vezme Rileen bránou a představí jí Kevahshovi a jeho lidem. Callen přikývne. CALLEN: Souhlasím, doktore. STŘIH NA: EXT. VESMÍR – HORIZONT Opět pohled na velkou vesmírnou stanici. INT. CHODBA Tom prochází chodbou, stále je rozzlobený, jako předtím v pozorovací hale. Má na sobě bundu uniformy, kterou normálně na stanici nenosí. Stále se rozhlíží kolem, dává si pozor, aby nikdo nebyl v této oblasti. Pak přistoupí ke dveřím, vchodu do jedné z ubikací pro hosty. Nyní tu nejsou žádní bezpečnostní důstojníci. Má nějak ponurý výraz. Nemůžeme s jistotou říct, co se chystá udělat, ale tváří se naštvaně.

38


Zadrží dech, zavře oči. Je to pro něj velký okamžik. Pracuje s řídícím panelem. Odsunuly se dveře a vstupuje do – INT. RILEENINA UBIKACE PRO HOSTY Stojí u jednoho z oken, dívá se na hvězdy – ponořena v myšlenkách. Tom k ní zezadu PŘISTOUPÍ. Dokud je k němu otočená zády, mírně se usmívá. Zdá se, že si myslí, že je to Lenori. RILEEN: Nečekala jsem vás tak brzy. Ale když se otočí, úsměv jí rychle zmizí z tváře. Není to to, co čekala. Tichá pauza. Dveře za Tomem se zavřou. Chvíli na sebe jen tak zírají. Z Tomova výrazu je nám jasné, jak je pro něj těžké tu stát. Rileen prolomí ticho. RILEEN (neklidně): Kdo jste? Najednou... Tom sáhne do bundy a odhalí svou devítku. Rileen působí polekaně, zatímco na ni míří zbraní, snaží se ji uklidnit. A z tohoto překvapivého a poněkud šokujícího okamžiku... Tom zamíří a – FADE OUT. KONEC AKTU 4

39


AKT 5 FADE IN: INT. RILEENINA UBIKACE PRO HOSTY Pokračujeme, kde jsme skončili: Tom míří zbraní na vylekanou Rileen. Jeho výraz je jedna velká bolest – trýzní ho pohled na Enoly stojící přímo před ním. Před očima má záblesky jeho bolestných vzpomínek, nejraději by stisknul spoušť. RILEEN: Co chcete? Dlouhá pauza, nakonec ale promluví. TOM: Neboj se... Chci si jen promluvit. RILEEN: Tak proč na mě míříte zbraní? TOM (natvrdo): Protože ti nevěřím! (pauza): Každý říká, že jsi jiná... že jsi... nevinná. No, strávil jsem dost času s ostatními tvého druhu, a jen těžko si dokážu představit nevinného Enoly. Nato ona zakroutí hlavou. RILEEN: Nejsem jako ostatní... TOM: Nepovídej? RILEEN: Prosím, odejděte. A když se od něj začne vzdalovat, Tom zakřičí – TOM: Nehýbej se!!! Rileen se lekne a zastaví. Tom pomalu udělá pár kroků blíž k ní, snaží se ovládnout svou zlost. Zlost, kterou obvykle jen tak na někom nevidíme. TOM: Připouštím... Právě teď bych to nejraději zmáčkl. Pauza. Dostáváme zde velmi odlišný pohled na Toma; tak, jak ho neznáme. Část jeho osobnosti je před ním skryta – příčina jeho zajetí Enoly. Najednou... se ozve signál dveří. Tom na to nijak nereaguje. Rileen si není jistá, co Tom udělá. Po chvilce se ozve znovu. Tom na to v tuto chvíli již zareaguje, jakoby se probral ze svých myšlenek. Ale nic neříká. Dívá se na Rileen. Ona se dívá na něj, reaguje na to, že za dveřmi někdo je. A další zabzučení. Ani tentokrát nikdo neodpoví. Po pár tichých okamžicích můžeme zaslechnout, jak někdo zvenčí ubikace pracuje s ovládáním. Pak – NOVÝ ÚHEL KAMERY Když se dveře otevřou, Lenori VSTOUPÍ dovnitř.


40

LENORI: Rileen? Je všechno...? Zarazí se, když uvidí Toma se zbraní v ruce. Napětí by se dalo krájet... Dveře se za Lenorim zavřou. LENORI: Tome?! RILEEN (vystrašeně): Je nebezpečný! Řekněte mu, ať jde pryč! Tom stéle drží zbraň namířenou na Rileen. LENORI: Co si myslíte, že děláte? TOM: Není žádný důvod se bát... (o Rileen): Jen jsem ji chtěl... vidět na vlastní oči. Lenori neví, co si o tom má myslet. Nemůže to jen tak ignorovat. LENORI (ironicky): Lepší okamžik jste si nemohl vybrat. Pauza. Lenori si všimne, že je Tom nepochybně více emocionálně nevyrovnaný, než si myslel. Lenori pomalu opatrně postoupí vpřed. LENORI (klidně): Požádal bych vás, abyste mi odevzdal zbraň. Nechcete přece nikoho zranit. Ale Tom ho neposlouchá – TOM: Řekněte mi proč, Lenori! Řekněte mi proč... proč by tato Enoly měla být jiná, než kdokoli z jejího druhu? Vždyť to může jenom hrát. LENORI: Nehraje to. Dlouhá pauza. Lenori pomalu vstoupí mezi Toma a Rileen, nutí ho tak, aby mířil na něj. LENORI: Raději bych nevolal bezpečnost... ale budu muset, když mě k tomu donutíte. Stále to můžeme vyřešit sami mezi sebou. Nikdo o tom nemusí vědět. V tuto chvíli vypadá Tom úplně beznadějně. Jen se vzpomínkami na bolest a utrpení zírá na Rileen. Další dlouhá pauza. Pak se Tom najednou obrátí k Lenorimu. Moment, kdy si je poprvé naprosto vědom toho, co dělá. Je sám sebou trochu polekaný. TOM: Co?! Nechci nikomu ublížit. Nikdy... bych nikomu neublížil... LENORI: Já si to uvědomuji. TOM: Já... nevím, co tu dělám... Lenori to vezme na vědomí. LENORI (tiše): Tak co kdybyste položil zbraň?


41

Tom se podívá na Lenoriho... pak na Rileen... pak na zbraň, kterou drží v ruce. S uslzenýma očima nakonec skloní zbraň. Tomův výraz je najednou plný emocí. Zdá se, že má na krajíčku. TOM: Já nejsem ten, kdo ubližuje lidem... To Enoly ubližují. Lenori je smutný, soucítí s Tomem. Tento okamžik nám ještě podtrhuje jemná hudba v pozadí. Tom pokračuje – TOM: Bezesporu jsem prošel něčím, co nikdo jen tak nepochopí... nikdo. Před každým vždy nasadím šťastný výraz, tvářím se, že je všechno v pořádku... ale jak by mohlo? Ale po tom všem... opravdu věříte, že na to nikdy nemyslím... že nemám noční můry? (pauza): Když jsem byl na té planetě... bez možnosti dostat se jakkoli domů... jediná věc, co mě držela nad vodou... byla žena, do které jsem se zamiloval. (pauza): V enolyjské vězení jsem pak obviňoval sám sebe... Obviňoval jsem se za to, že jsem jim nebyl schopný zabránit, aby ji dostali... Věděl jsem, že bych obětoval svůj vlastní život, abych ji zachránil. Ale pak se to jen zhoršilo. Poukážeme na slzy, valící se z jeho očí. TOM (pokračuje): Vždyť ji ksakru zabili... A nic jsem tam s tím nemohl dělat. Nic. Pauza. Záběr na Lenoriho smutnou reakci, když Tom poprvé odhalil jeho opravdové pocity. Rileen už se dívá méně vystrašeně, také je tím zarmoucena. TOM (pokračuje): Pravdou je, že jsem také nějakou dobu přemýšlel o konci toho trápení... Přemýšlel jsem o... snadném způsobu, jak to ukončit. Ale uvědomil jsem si, co bych doopravdy mohl udělat... soustředit se na přežití... a to jsem také udělal. Další pauza. Podívá se na zbraň, co drží. Zakroutí hlavou. TOM (pokračuje): Nemohu uvěřit, co jsem téměř udělal... co jste mě nechali málem udělat. Nakonec položí zbraň, nechá Lenoriho, aby si ji vzal. Ten si pomalu stoupne blíž a učiní tak. Je tu chvíle, kdy Lenori hledá ta správná slova. LENORI (jemně): Je mi líto, co se vám stalo, Tome. (pauza): A máte pravdu... Zdá se, že mnoho z nás už na to zapomnělo. Zacházeli s vámi, jako by bylo všechno v pořádku... Ale hádám, že tohle nebude ten případ. Tom si to připustí a utře si slzy. ZBLÍZKA NA RILEEN Také vypadá smutně. Nakonec tiše promluví – RILEEN: Také je mi to líto...

42


ZBLÍZKA NA TOMA Dívá se na ni, trochu překvapený jejími slovy. Je ale také znovu naštvaný... Přál by si ji vidět, jako nevinnou osobu, kterou opravdu je... ale nemůže. Stále ve vzduchu visí nenávist, která se jen tak neztratí. TOM (k Rileen, smutně): Nemohu jim odpustit... A nemohu se na vás podívat bez toho, aniž bych si nevybavil, co jí udělali. Po tom se od ní odvrátí, pohlédne na Lenoriho. TOM: Omlouvám se. Lenori to chápe, nechce to už dál rozebírat – LENORI: Tome... Tom se zastaví. Lenori k němu přistoupí, Tom ho hluboce znepokojuje. LENORI: Dohlédnu na to, že to, co se tu dnes stalo zůstane jen mezi námi... Ale potřebuji vědět, že budete v pořádku. Tom se na něj podívá. Smutnějšího jsme ho ještě neviděli. Chvíli nad tím přemýšlí, rozhodne se mluvit upřímně, mluvit od srdce TOM: Hned tak to nebude. A bez nějakých dalších slov, bez dalšího pohledu na Rileen, Tom ODEJDE. Dveře se za ním zavřou. ZBLÍZKA NA LENORIHO Vypadá velmi smutně. Dokonce si ani nebyl vědom toho, kolik bolesti v sobě Tom po celou tu dobu skrýval. Lenori a Rileen si vymění pohled, netřeba slov. Oba soucítí s Tomem. INT. CHODBA – POKRAČUJEME Tom právě vyšel z Rileeniny ubikace. Zastaví se. Otočí se zpátky ke dveřím. Najednou všechny pocity, které se v něm držely tak dlouho, vyšli ven. Je z toho zhroucen, vyhrknou mu slzy. A z tohoto silně emotivního okamžiku – STŘIH NA: EXT. VESMÍR – HORIZONT Znovu uvedeme obrovskou, pomalu se otáčející, vesmírnou stanici. INT. VELITELSKÁ KANCELÁŘ Callen sedí za stolem. Mluví s někým na obrazovce počítače.

43


CALLEN (přesvědčeně): Obávám se, že to je všechno, co k tomu mohu říct, pane. Rozhodl jsem se tak a stojím si za tím... Tým plukovníka Granta vzal Rileen asi před hodinou k Ter′vehesh. Přejdeme k monitoru, na kterém vidíme VRCHNÍHO VELITELE VRE′NANA. Sedí ve své kanceláři na vorianské domovské planetě. Nevypadá moc nadšeně. VRE′NAN: Tato Enoly měla nesmírnou cenu, veliteli, a vy jste to věděl... Prostě jste ji nechal jít bez toho, aniž byste se nejprve poradil s námi... Nejsem si jistý, jestli děláte to, co chce Velící rada. Callen tím není překvapen. CALLEN: Myslel jsem si, že to tak budete brát. VRE′NAN: Proto se mnou máte vždy nejprve promluvit. Pauza. Vre′nan chvíli nic neříká. Přemýšlí o všem, co mu Callen řekl. VRE′NAN (pokračuje): Nepochopte mě špatně, rozumím vašemu pohledu na věc. Ale tahle Enoly byla jiná... Riskovat její život jen kvůli testování viru, to bych také nikdy neudělal. (pauza): Ale bohužel, rozhodnutí neleží jenom na mě. (z Callenova pohledu): Velící rada je velmi znepokojena, De′vane. Obzvláště ministr Kalos tohle využívá k tomu, aby tím poukázal na to... jestli jste tím pravým mužem, který vede Horizont. Víc než kdy jindy by teď na vaší pozici rád viděl někoho podporujícího jeho politiku. CALLEN: Nemohu říct, že by mě to překvapovalo. Politika nikdy nespí, že? Pauza. Vre′nan nepatrně přikývne, pak – VRE′NAN: Bylo rozhodnuto, že další výzkum viru bude přesunut na Vorianu. Naši vědci budou pracovat na teoretických testech. Ale jakmile budete schopni přednést... vhodný testovací subjekt, budete spolupracovat a... předáte nám ho. Další pauza. Callen tím stále není překvapen. Očekával, že se tak Rada zachová. Nezbývá mu, než to přijmout. CALLEN: Rozumím, pane. Vre′nan rychle přikývne a ukončí spojení. Chvíli DRŽÍME záběr na Callenovu reakci. Vypadá zamyšleně. Zároveň ale také spokojeně. Ví, že udělal správnou věc. STŘIH NA: INT. HLAVNÍ PALUBA Projedeme pohledem kolem členů posádky. Je to typický den, všichni dělají svou každodenní práci. Vidíme tu Tau′ri, Voriany a také sem tam nějaké Tok′ry. Vládne tu společenská atmosféra. Pomalu přejdeme k -

44


DRUHÉ PATRO HLAVNÍ PALUBY Kde vidíme stát hluboce zamyšleného Toma. Zírá dolů na hlavní palubu, ale nevypadá, že pozoruje něco konkrétního. Jen se upřeně dívá, ztracen v myšlenkách. Lenori se blíží k Tomovi, chvíli ho pozoruje. Pak k němu přistoupí, načež si ho Tom všimne. Otočí se, aby k němu stál čelem. Naskytne se nám pohled na okamžik mezi dvěma muži, kdy nejsou třeba slova. Lenori se nakonec ale přesto ozve – LENORI: Rileen zůstane s Kevahshovými lidmi. Chtěla, abych vám znovu řekl... že je jí líto, co všechno vám Enoly způsobili. Tichá pauza. Na Tomovi není nic znát. Nedokáže v sobě vůči Rileen najít žádné dobré pocity, i když ví, že ona za to nenese sebemenší odpovědnost. Bolest je příliš silná, než aby to akceptoval. Když konečně promluví – TOM: Udělal bych to... Tam, v její ubikaci... kdybyste se neukázal... Scházel kousek a já bych zmáčkl spoušť. Lenori si všimne smutku, ale taky hanby v Tomově hlasu. Lenori to bere v potaz s chápavým výrazem – výrazem přítele. Pak přistoupí blíž, jemně položí ruku na Tomovo rameno a nepatrně přikývne; vše je v pořádku. Chvíle, kdy opravdu nejsou zapotřebí žádná slova. Jejich pohled řekne víc, než by kdy nějaká slova mohla. A z toho... Lenori se odvrátí a odejde. Držíme záběr na Toma, jak se za Lenorim na chvíli dívá. ZBLÍZKA NA TOMA Výraz bolesti. Ale také vědomí, že mu Lenori rozumí... že mezi nimi v budoucnu nebude žádná zášť. A za to je vděčný. Pár chvil držíme záběr na tento silný okamžik, pak... FADE OUT. KONEC AKTU 4 KONEC

Odpor VINCENT DEDOYARD. DATUM VYSÍLÁNÍ: 11. května 2006

Recommend Documents