Odborné učiliště a Praktická škola, Brno, Lomená 44, 617 00 příspěvková organizace
Školní časopis
MY a NaŠE ŠKOLa
OBČASNÍK
Vánoční vydání 2013
A všichni z OU a PrŠ v Brně na Lomené 44, kteří máte zájem si přečíst nové číslo našeho časopisu! Po dlouhé odmlce jsem opět tady, ale mám úplně nový kabát. Jsem občasník a mými tvůrci jsou převážně žáci školy. Když školní časopis, tak přece časopis žáků školy, o žácích školy, pro žáky školy. Nebylo vůbec jednoduché zmíněné změny v krátkém čase realizovat, nejdříve si žáci museli zvyknout mnohem častěji časopis zásobit svými příspěvky. Rozjezd byl opravdu velmi pomalý, ale před uzávěrkou letošního prvního čísla se sešlo tolik pěkných materiálů, že z nich určitě budu čerpat i v dalších připravovaných číslech.
Čím více pošlete příspěvků, tím dříve tu budu mezi vámi znovu. Pěkné počteníčko vám přeje váš Všudybyl.
2
OBSAH
XIX. VELETRH STŘEDNÍCH ŠKOL A DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
4
MŮJ OBOR
8
TRADIČNÍ VÁNOČNÍ VÝSTAVKA
15
TĚŠÍME SE NA VÁNOCE
24
BOHATÁ MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA
33
LITERÁRNÍ OKÉNKO
34
RADY ŠKOLNÍHO KUTILA
44
CO NÁS ZAJÍMÁ
48
TROCHA POEZIE NIKOHO NEZABIJE
51
SPORT
55
3
XIX. VELETRH STŘEDNÍCH ŠKOL A DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ 22. - 23. 11. 2013 areál BVV Stalo se již tradicí, že se OU a Prš prezentuje na veletrhu škol. I letos zdobily stánek školy práce našich žáků. Budoucí žáci odcházeli od stánku s perníčkem nebo deníčkem. Nabídnout jsme mohli originální záložky do knih i vonné sáčky plněné levandulí. Nechyběly ale ani žákyně z oboru vzdělání Potravinářské práce, které po oba dny pečlivě modelovaly zvířátka, růže a vločky, jež si mohli návštěvníci také odnést. Zvláštní poděkování patří žákyním ze 2. ročníku Potravinářské výroby, vidíte je na fotografiích: Jitce Řeřuchové, Monice Matyášové, Monice Vintrlíkové a Lence Peškové. Pekaře na veletrhu prezentoval žák 2. ročníku Potravinářských prací Petr Kafka. Mgr. Jitka Sedláčková
4
5
6
7
MŮJ OBOR Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Potravinářská výroba Když jsem byla malá, chtěla jsem být snad vším, čím bych jen mohla. Chtěla jsem být třeba uklizečkou, popelářkou, veterinářkou, kadeřnicí, květinářkou, ale i kuchařkou a cukrářkou. Obor cukrářky jsem si nakonec vybrala proto, že se mi líbilo, jak cukráři vyrábějí pěkné zákusky a dorty. Tak jsem to chtěla dělat též. Zuzana Kalová, PV 1
Čím jsem chtěl být a proč jsem si vybral obor Potravinářské práce Vyučil jsem se už kuchařem v Olešnici a zvažoval jsem, co dál. Protože jsem si chtěl prodloužit školní léta, přemýšlel jsem o oboru pekař nebo pečovatel. Pekař mě ale lákal více, tak jsem si vybral k vyučení obor pekař v Brně na Lomené. Pekařina pro mě byla jasná volba. Už jako menší jsem miloval chleba, který moje maminka dodnes peče v domácí pekárně značky Eta. Ještě když jsme neměli pekárnu, kupovali jsme chleba z obchodu. Ten se ale maminčinu chlebu nemohl rovnat. Proto se chci stát pekařem, abych mohl péct chleba, který by chutnal jako od maminky. Samozřejmě teď nepečeme jenom chleba, ale také pečeme koláče, vánočky, makovky, pizza rohlíky, anglické rohlíky a spoustu dalších dobrot. Do Brna jsem chtěl jít také nasbírat nové zkušenosti a poznat více samotné město Brno. Martin Horák, PP 1
Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Potravinářská výroba A je to tady! I mě potkala tato otázka! Asi jako první mě tak trošku legračně napadá fráze z jedné písničky „chtěl bych být medvídkem". Ale teď vážně, je čas se zamyslet nad tím, čím jsem opravdu chtěla být. 8
Bohužel jsem nebyla jako každá holčička ve školce, která si hraje s panenkami, s pokladnou nebo kuchyňkou, ale bavilo mě hrát si s kluky, třeba stavět autodráhy nebo hrady, kopat tunely v písku. A tak, co si pak vybrat? Postupem času však tohoto hraní ubývalo a hry byly zaměňovány za trochu jiné, smysluplnější a praktické. Začala jsem se více koukat kolem sebe. Viděla jsem při práci prodavačky, kuchařky, pekařky, cukrářky při výrobě dortů a říkala jsem si: „To bych mohla také dělat!" Dětských snů bylo mnoho, ale místo nich přišla realita. Nyní přišly na řadu také otázky typu, zda je to opravdu to, čím bych se chtěla zabývat po zbytek celého života. A bude mě tato práce bavit, uživí mě to? Odpověď přinese až čas, ale stejně se musím vydat na cestu životem. Volba povolání je velmi těžká. Vím ale, že moji nejbližší budou za mnou vždy stát a budou se mi snažit jakkoli pomoci. Byla jsem tehdy v deváté třídě a musela jsem se rozhodnout. Škola, kterou jsem si vybrala, mi dá tolik zkušeností a praxe, že se dokážu zabývat daným oborem. Baví mě vaření, pečení, zdobení. Každé povolání má svůj smysl. Já se řídím rčením: „Bez práce nejsou koláče". Důležité pro mne je, aby mě mé povolání bavilo natolik a byla v něm téměř stoprocentní. Miroslava Hrčková, PV 1
Proč chci být kuchařem Jako každý, kdo vychází ze základní školy, neměl jsem úplně jasno, čím chci být. Po necelém jednom školním roce jsem vzdal učební obor automechanika a přemýšlel, co dál. V té době jsem hodně pomáhal mamce doma s vařením. To mě bavilo vždycky, a tak jsem se přihlásil na učební obor kuchař. Když jsem poprvé přišel do kuchyně, zjistil jsem, co všechno se budu muset ještě naučit, počínaje pomocnou prácí v kuchyni, jako je čištění, škrábání, loupání a příprava určitých jídel apod. Dále zvládnout přípravu různých omáček, polévek, krájení nudlí. Toto jsou ale jen všeobecné začátky. Myslím si, že správný kuchař by měl mít na pracovišti čistotu. To je základ. A také by měl v první řadě zvládnout recepty kuchyně své země. Důležité je také znát a umět upravit různé druhy masa, zeleniny, předkrmů a správně je dochutit. A už zbývá jenom popřát DOBROU CHUŤ! Teprve potom by se měl snažit získat základy kuchyní i jiných zemí.
9
V dnešní době je moderní vybavení kuchyně samozřejmostí. Ale dobrý kuchař by měl umět udělat třeba bramborové knedlíky i klasickým způsobem – uvaření a nastrouhání brambor, mouka, vejce, a ne jenom dělat všechno z prášků. Kuchař by měl také umět podávaný pokrm, hlavně minutky a speciality, naaranžovat na talíř tak, aby každý, kdo si pokrm objedná, jedl už dopředu „očima“! David Šebera, SUS 1A
Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Potravinářská výroba Když jsem byla malá a chodila do školky, chtěla jsem být paní učitelkou v mateřské školce. Později jsem chtěla být učitelkou ve škole. Líbilo by se mi učit češtinu. Nakonec jsem rozmýšlela, čím mám být, jestli kuchařkou nebo cukrářkou. Protože moje teta peče dobré cukroví a i cukrář pan Jaborník z Blučiny nám upekl několik pěkných dortů, pomohli mi rozhodnout se pro obor Potravinářská výroba. Na naší škole se mi líbí, chtěla bych ji dobře ukončit. Mým velkým přáním je otevřít si někdy v budoucnu svoji vlastní cukrárnu. Budu v ní dělat dorty, zákusky, poháry a rolády. Eva Procházková, PV 1
Čím jsem chtěl být a proč jsem si vybral obor Praktická škola Praktickou školu jsem si vybral, protože se tady mohu naučit různé dovednosti, jako například vaření, práci v dílně, šití, kreslení nebo ovládat počítač. Když budu šikovný, mohu pomáhat doma tátovi nebo mamce. A moje přání, čím jsem chtěl být, se od dětství měnilo. Nejdřív jsem chtěl být popelářem a potom automechanikem, tato práce by mě určitě bavila. Ondřej Slavík, PrŠ 2
Čím jsem chtěla být Když jsem byla malá, chtěla jsem být kadeřnicí nebo zpěvačkou. Postupem času, když jsem chodila do 8. třídy na základní škole a musela jsem se 10
rozhodovat, co chci opravdu jednou dělat, tak jsem přišla na to, že chci pracovat s dětmi a pomáhat lidem. Bylo to přesně to, co mě určitě mělo naplňovat. Tak jsem po „základce“ nastoupila na SZŠ na Jaselské. Byla jsem úplně unešená. Skvělá škola! Navštěvovali jsme „Kociánku“ a podobná zařízení. Opravdu mě to naplňovalo a zjistila jsem, že už nikdy nechci dělat nic jiného. Potom jsem onemocněla a musela jsem ze školy odejít. Po čase jsem začala pracovat v Přerově v LDN. Znovu jsem se ujistila, že práce s lidmi je to, co budu určitě dělat celý život, a tak jsem se přihlásila na obor pečovatelské služby. Splní se mi tak alespoň trochu touha pracovat ve zdravotnictví a s lidmi. Doufám, že se mi to konečně podaří. Kristýna Pavlíková, PS 1
Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Praktická škola Už odmala jsem vždycky chtěla být veterinářkou. Baví mě starat se o zvířata, hlavně o koně a psy, které mám nejraději. Obor Praktická škola jsem si vybrala, protože jsem chtěla umět více věcí, které se jednou hodí do života. Pavla Bauerová, PrŠ 2
Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Potravinářská výroba Když jsem byla malá, hrála jsem si se svou sestrou na doktorku a na učitele. 11
S babičkou a s dědou jsme si hráli s balónkem a k tomu hru slovní abecedu. Někdy mě děda vzal na ramena a vozil mě, užili jsme si mnoho legrace. Chodila jsem s nimi i s rodiči na houby. Ráda jsem se dívala na televizi na pořady Božské dorty nebo Báječné dorty a líbilo se mi, jak sladké dobroty vznikaly. Byly moc krásné. K tomu oboru mě stále něco vábilo. Nevěděla jsem, jaký obor si mám vybrat ke studiu, ale když začali dávat pořady o dortech, hned jsem věděla, čím chci být. Rozhodla jsem se být cukrářkou. Nebylo pro mne vůbec lehké vybrat si školu a rozhodnout se, na kterou půjdu. Dnes se učím oboru Potravinářská výroba a bezpečně vím, že jsem si vybrala dobře. Helena Galová, PV 1
Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Praktická škola Přece proto, abych něčím prošla, vyučila se a mohla do práce. Praktická škola nás učí, jak pracovat, trávit volný čas. Někdy se díváme na pohádky nebo jsme v šicí dílně. Už umím háčkovat i vyšívat. Aneta Ondráčková, PrŠ 1
12
Čím jsem chtěla být a proč jsem ve třídě pečovatelů Když jsem byla malá, tak jsem nevěděla. V deváté třídě bylo naší povinností vybrat si obor, který bych vystudovala. Já jsem chtěla jít na pedagogické lyceum, ale rodiče mi říkali, že to bude na mě těžké a že si mám vybrat takové povolání, které mě bude v životě bavit. Tak jsem si dala přihlášku na elektromechaničku, protože mě více bavily chlapecké práce. Obor jsem studovala jen jeden rok, protože mě moc nebavil a k tomu jsem měla ještě velké problémy se spolužáky. Hledali jsme s rodiči jinou školu a moje sociální pracovnice nám řekla, že v Brně na Lomené je multikulturní škola, ve které bych problémy mít neměla. Rodiče věděli, že mám sociální cítění, tak mi vybrali obor Pečovatelské služby. Tomuto oboru se učím druhým rokem a baví mě. Kristýna Vrbasová, PS 2
13
Čím jsem chtěla být a proč jsem si vybrala obor Praktická škola Už ani nevím, čím jsem chtěla být jako malá, ale dnes studuji PrŠ. Baví mě sem chodit, protože tady mám kamarádky a kamarády. Kristýna Kvasnicová, PrŠ 2
Čím jsem chtěl být Chtěl jsem být řidičem trolejbusu, ale neuměl jsem ovládat brzdy, motor a měl jsem strach, že bych místo tlačítka „otevřít dveře“ zmáčknul „nouzové brždění“ atd. ... . Vhodnější pro mě byl obor pečovatelství, protože mě baví ošetřovat stará lidi, pomáhat jim. Dva roky jsem se staral o starou paní sousedku, nosil jsem jí nákupy, vyzvedával poštu, … . Loni v prosinci zemřela ve věku 99 roků. Abych se dověděl o pečovatelství co nejvíce, přihlásil jsem se do třídy PS1. Obor mě baví a naučím se mnoho nových věcí. Pavel Peč, PS 1
14
TRADIČNÍ VÁNOČNÍ VÝSTAVKA
Pedagogové, žákyně a žáci OU a PrŠ Vás srdečně zvou na předvánoční výstavu žákovských prací a vánočních dárků, která se uskuteční 2. - 6. 12. 2013 denně od 8OOdo 14OO hod.,v pátek do 12°° hod. v jídelně OU na Lomené 44, Brno Začátek výstavy 2.12. 2013 v 9°° hod.
V dopoledních hodinách 2.12.2013 proběhlo ve školní jídelně slavnostní zahájení vánoční výstavky prací našich žáků na téma „A N D Ě L S K É
V Á N O C E“ .
Úvodního slova se ujal zástupce ředitele pan Mgr. Rudolf Doležel. Program zahajovacího vystoupení slovem doprovázeli slavnostně odění moderátoři Nikol Alanová a Jan Kokta. Svou trochou do mlýna přispěli i žáci PrŠ a přednesli vánoční básně. K vánoční atmosféře patří pohádky, tedy pohádka nemohla chybět ani zde. Proto si někteří učitelé připravili krátké divadelní vystoupení „O POPELCE “, ve kterém předvedli své ochotnické nadání. Ukázali nám, že pohádku lze pojmout i jako parodii a svým humorem posluchače pobavili. Po společném zpěvu koled jsme se vánočně naladěni rozešli do tříd. Mgr. Jaroslava Krahulová 15
16
17
18
19
20
21
22
23
TĚŠÍME SE NA VÁNOCE Čas Vánoc, čas pečení Jako každý rok se všichni těšíme na Vánoce. Úžasná atmosféra, všude sníh, vánoční výzdoba a také pečení cukroví. Už odmala pomáhám mamce v kuchyni s vykrajováním perníčků a hlavně ochutnáváním sladkostí. Naopak nejhorší na Vánocích pro mě je zdobení stromečku!! Vždycky mám od jehličí úplně rozpíchané ruce!! Ale samozřejmě jako každý, miluji i já dárky pod krásně nazdobeným stromečkem. K večeři máme kapra, ale toho já moc nemusím. Raději bych měla řízek. Samozřejmě nesmí chybět ani bramborový salát. Zkratka a dobře: Miluji Vánoce! Daniela Kresová, Prš 2
24
Čas Vánoc, čas pečení Čas Vánoc pro mě znamená, že mamka peče cukroví, dělá vánoční úklid a já se sestrou jí občas pomáháme. Den před Štědrým dnem si nazdobíme stromeček a zabalíme dárky. Připravíme si bramborový salát a babička nám uvaří polévku z kapra. Nejvíc se ale těším na pohádky, které sleduje celá naše rodina. Když je pěkné počasí a mrzne, chodíme bruslit na rybník Podhádek. Doufám, že budu mít pod vánočním stromečkem nějaké překvapení. Ondřej Slavík, PrŠ 2
Pečení cukroví Stejně jako úklid, dárky, vánoční stromeček nebo třeba kapr, patří k Vánocům i pečení cukroví. Nejdříve si musíme vybrat druh cukroví, který budeme péct. Podle receptů pak nakoupíme většinou mouku, cukr, ořechy, vajíčka, máslo, sádlo, kakao apod. Potom nastává doba, na kterou se těším. To, že mamce pomáhám, je jasné, ale já se víc těším na uždibování z těsta, které maminka připravuje. Vypichování, dělání rohlíčků aj. už tak zábavné není. Zato spojování lepením marmeládou a různými krémy je jiná! To už se může nějaký ten kousek zlomit nebo potají strčit do pusy. Přesto ale cukroví zůstane dost na celé svátky, protože se nedá jíst každý den. David Šebera, SUS 1A 25
Čas Vánoc, čas pečení Čas Vánoc je čas přípravy na Vánoční svátky, před kterými se dělá velký úklid, jako je praní záclon, umývání oken, zdobení vánočního stromku, nákupy dárečků. V té době také máme vánoční prázdniny. Pak přijde Nový rok a to se pouštějí rachejtle, pije se s přáteli a všichni se vesele bavíme. Na Vánocích nemám ráda úklid a pečení cukroví, nikdy mě to nebavilo. A nemám ráda sníh, ale zase je to hezké, když jsou Vánoce bílé a ne na blátě. Navíc se sejdeme u stolu celá rodina. Vánoce jsou moc drahá záležitost a problém je i s vymýšlením dárků. Mám ale ráda, když máme prázdniny a mohu být doma s rodinou. Příprava na Vánoce je také čas, kdy domovem po roce opět zavoní vanilkové rohlíčky. Pavla Bauerová, PrŠ 2
Čas Vánoc, čas pečení Jsem ráda, že na Vánoce padá sníh. Jsem ráda, že pečeme cukroví. Nejraději mám bramborový salát a kapra. Jsem ráda, že mohu pomoci se zdobením stromku. Těším se totiž pokaždé na dárky. Ještě ale nevím, co dát na Vánoce sestře a mamce. Aneta Ondráčková, PrŠ 1
26
Čas Vánoc, čas pečení Vánoce trávím pečením cukroví. Až je máme doma napečené, uklízím, ale to mě nebaví. Raději sedím u počítače nebo jdu ven bruslit na rybník. Pak nakupuji dárky, u nás se za ně moc utrácí. Kristýna Kvasnicová, PrŠ 2
27
Vánoční čas Blíží se období vánočních svátků. Pro mnoho lidí - čas shonu po vánočních dárcích a hlavně stres. Obchody a trhy se plní lidmi, kteří shánějí vhodné dárky pro své nejbližší. Pro maminky nastává hlavně čas úklidů a pečení vánočního cukroví a příprava na Štědrý den. Každý rok je to stejné. Vymést každý koutek bytu, nakoupit všechno na pečení a ještě honem sehnat dárečky, aby se líbily. Ani na stromeček nebo větvičky by se nemělo zapomínat. Honem musíme nachystat kolekce, vánoční ozdoby, svíčky. Někdo také odlévá olovo či vosk. K Vánocům pak stejně neodmyslitelně patří i pouštění svíček ve skořápkách. Ale co kdyby vše bylo najednou úplně jinak? Žádný stres s nákupy, vždyť každá maličkost potěší. Úklid tak jako každý den, aby bylo čisto. Každá průměrná hospodyně si doma přece čistotu udržuje stále. Cukroví upéct, ale s mírou. A kapr? Ten také k Vánocům přece patří, ale klidně si můžeme v průběhu dne dát i nějaké to ovoce. Nebo ne? Raději nikoho nenutit oblékat se ke štědrovečerní večeři do svátečního nebo aby se stále jen usmíval. Komu by se chtělo, ať se jde podívat na půlnoční mši do kostela. Maminky by si měly hlavně odpočinout, třeba se dívat na pohádky v televizi se svými nejbližšími nebo se jít projít na procházku do zasněžené přírody. Myslíte si, že by to nešlo? Zkusme si jednou říci, že přicházejí Vánoce, čas klidu a duševní pohody. A tímto bychom se také měli všichni řídit. David Šebera, SUS 1A
28
Čas Vánoc, čas pečení Vánoce přicházejí, budeme zpívat i koledy. Sněhové vločky padají a my pečeme cukroví. Voní to po domě. Když pečeme, děláme různé tvary. Uklízíme a balíme dárky. Dva dny před Vánocemi pečeme vánočku. Na Štědrý den zdobíme vánoční stromek, aby nám pak Ježíšek donesl dárky, které nám splní naše přání. Na večeři jíme rybí polévku a smaženého kapra s bramborovým salátem. Celý rok se těším na Vánoce a přeji si, aby napadlo hodně sněhu. Už se moc těším! Eva Procházková, PV 1
Vánoce, čas pečení U nás doma začínáme přípravy na Vánoce v druhé polovině listopadu. Nejprve začínáme péct perníky a perníkové chaloupky, které potřebují nějakou dobu uležet. Se sestrou se pokaždé těšíme na zdobení perníčků barevnou cukrovou polevou. Když k nám přijde celá rodina, v momentě se pustí do perníčků, a za chvíli perníčky už nejsou! Druhý týden v prosinci začínáme péct cukroví kokosové a strojkové, podkovy, kokosky, stříkané ořechové rohlíčky, formičky, košíčky, tlapky, obalované v moučkovém nebo vanilkovém cukru, linecké, marokánky. Potom vyrábíme nepečené cukroví a nakonec vanilkové rohlíčky, to už si mamka oddychne, když je vše hotovo. 24. prosinec je den, na který se všichni těšíme. Ráno se sestrou nastrojíme stromeček, pouštíme si vánoční koledy, díváme se na pohádky a čekáme na Štědrovečerní večeři. Kapr se u nás nezabíjí, rybičky máme jen v akváriu a na stole máme raději smažené filé, kuřecí řízek a jarní bramborový salát. Sestra nedočkavě běhá po bytě a hlídá stromeček, nedonesl-li už Ježíšek dárky. Každý rok musíme za okno nachystat cukroví a mléko pro Ježíška, sestra by to nepřežila. Samou nedočkavostí nikdo večeři nedojí. Po večeři zapalujeme venku pod okny prskavky a prababička na nás ráda kouká z okna. V tom tichu najednou je slyšet vánoční zvoneček! Celá rodina se sejde u stromečku a sestra rozdává dárky. Všichni jsou nadšeni dárky od Ježíška. Děkujeme Ježíškovi za jeho nádherné vánoční poslání. Miroslava Hrčková, PV 1
29
Čas Vánoc, čas pečení Blíží se pomalu prosinec a to doma každoročně děláme velký úklid. Uklízíme svoje pokoje, ale i obývací pokoj a kuchyň. Pokaždé se do úklidu zapojíme cela rodina. Někdo umývá třeba podlahu, jiný zase okna, ale potřeba je i vyleštit zrcadla a utřít prach. Když jsme úklid dokončovali vloni, dělala mamka hned s námi i těsto na cukroví. Společně jsme je dali odpočinout do ledničky. Další den jsme šli pomáhat vykrajovat různé druhy cukroví. Položili jsme je na plech a hned s nimi šup do trouby. Pak jsme si vzali hadr, abychom cukroví vytáhli bezpečně z trouby a nechali jsme ho vychladnout. Buď jsme ho pocukrovali nebo namazali marmeládou. Hotové jsme je vkládali do krabice a uložili na chladné místo. Také s taťkou chodím pro stromeček a pomalu na něj dáváme světélka, čokoládu a baňky. Vrcholek stromku ozdobíme hvězdičkou. Zdobíme i okna, aby vše bylo krásné. Pak už se jen moc těšíme na Vánoce! Helena Galová, PV 1
30
Čas Vánoc, čas pečení Na Vánocích se mi nejvíce líbí, když padá za okny sníh a v krbech plápolá oheň. S maminkou pečeme cukroví, například perníčky, vanilkové rohlíčky, linecké, kokosky, pařížské tyčinky a karamelové oplatky. Moc se těším také na to, jak budeme zdobit s tatínkem vánoční stromeček. Nejvíce se mi ale líbí, jak se všichni sejdeme u jednoho stolu a potom jdeme všichni ke stromečku. Zuzana Kalová, PV 1
31
Moje Vánoce v domovině na Slovensku Vánoce trávím se svojí rodinou. S mámou pečeme koláče, s tátou zdobíme stromek. Naše zvyky jsou jiné než v „Česku“. Na Štědrý den sedíme s rodinou u jednoho stolu a vzpomínáme na ty, kteří již nemohou být s námi. Tradičně jíme čočkovou polévku, bramborový salát a řízky nebo rybu. Vánoce jsou svátky klidu, spokojenosti a radosti v rodině. Monika, SUS 3
32
BOHATÁ MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA
Letos se pečovatelé převtělili v Mikuláše, dva čerty a dva anděly. V mateřské školce na ně již netrpělivě čekaly malé dětičky, z jejichž rozzářených očiček koukal i kousíček strachu. Ten nakonec zdařile překonaly a odrecitovaly své připravené básničky, za které od Mikuláše, andělů a čertů dostaly sladkou odměnu. Pečovatelé si odtud odnesli nezapomenutelné zážitky, mohli vidět, jak vypadali jen před několika málo lety, když sami byli dětmi. Svoji roli završili na naší škole, kde postupně navštívili všechny třídy teoretického vyučování. I zde se setkali s velkým ohlasem. Redakční rada
33
LITERÁRNÍ OKÉNKO
Můj nejšťastnější den Rád vzpomínám na den, kdy se narodila moje nejmladší sestřenice Maruška, která má ještě dva starší sourozence, sestru Aničku (9 let) a brášku Bruna (7 let). V ten den mně volal jejich tatínek, že musí zavést svou ženu, moji tetu Janu, do porodnice a že potřebuje pohlídat malé děti, než přijede babička. Všeho jsem nechal a spěchal jsem na tramvaj, abych tam byl co nejrychleji. Bydlí od nás malý kousek. Jakmile odjeli strýc s tetou do porodnice, začal jsem si s dětmi hrát a číst jim knížky. Když dorazila babička, hráli jsme si všichni dohromady. K večeru volal strýc, že se narodila Maruška. Všeho jsme nechali a spěchali jsme do porodnice. Malinká Maruška byla moc roztomilá. V současné době má Maruška dva roky. Rád si se všemi dětmi chodím hrát a pomáhám je hlídat. Marek Kubáček, SUS 1A
Zony aneb Šrám na srdci Jednoho dne jsem se vracel ze školy naštvaný, protože se mi roztrhlo poutko u tašky. A protože jsem měl tašku přes rameno, musel jsem tu těžkou tašku táhnout „jako mezek“. Když jsem přišel domů, uviděl jsem malé roztomilé mourovaté koťátko. Leželo v křesle. Hned, jak si mne všimlo, zbystřilo a já také. Cítil jsem se jako nikdy předtím, cítil jsem se úžasně! Kotě ke mně přišlo, mělo hladové oči. Okamžitě jsem ho vzal a šel s ním v náručí do kuchyně. Z mého nejhoršího dne byl naráz ten nejlepší! Jakmile koťátko dojedlo, hned řádilo jako šílené. Hrozně se mi to líbilo. Skákalo všude, kde se dalo. Vyskočilo na můj stůl ze země bez sebemenších problémů, rozený „kočičí parkourista“. Dal jsem mu jméno podle nejlepšího „parkouristy“ v ČR - Zony. Pak přišla z obchodu sestra a viděla mě, jak si hraji se Zonym. Jen se divně zatvářila, skoro až ztrápeně. Nechápal jsem proč, ale bylo mi to jedno. Neřešil jsem proč, jen jsem byl rád, že konečně máme doma kočku. Když ale večer přišla paní a řekla, že si jde pro Alex, neboli pro Zonyho, tak v tu chvíli celý svět pro mne zčernal. Nic jsem nechtěl slyšet, jen jsem si říkal, že jsem hlupák, když jsem si myslel, že by mi rodiče koupili kotě. 34
Vlastně si za to mohu sám. Kdybych se zeptal, co je to za kotě, možná by mi asi až tak nepřirostlo k srdci. Jan Pokorný, PV 1
Veselá příhoda Jednoho dne jsem se se svým pejskem Chelsea vypravila na každodenní vycházku do parku. Absolvovali jsme klasickou cestu kolem domu jednoho pěkného kluka. Zrovna byl v okně a nabídl se, že půjde na vycházku se mnou. Celá šťastná jsem si psala s kamarádkou sms a líčila v nich situaci velice živě! Chelsea má Petra ráda, takže jsem zabila dvě mouchy jednou ranou. Pustili jsme ji do výběhu a sedli si na lavičku. Chytil mne kolem ramen a zeptal se mě: „Verčo, chodíš teď s někým?“ Radostí bych skákala do výšin, ale musela jsem zachovat ledový klid a odpověděla jsem: „Momentálně nikoho nemám, ale asi bych už chtěla … .“ V tu chvíli se naše pohledy střetly a já věděla, že se „To“ stane a políbí mě! Celá nedočkavá jsem našpulila rty a zavřela oči. Naše rty se setkaly. Po krátkém polibku se pomalu odkláním, otevírám oči, když v tom se mu na rameno vykálel holub! Exkrement velikosti limetky! Já se neudržela a vybuchla smíchy. Petr zčervenal a začal po kapsách hledat kapesníky. Půjčila jsem mu své a pořád jsem se strašně smála. Až si očistil rameno, všimla jsem si, že to „dílo“ má rozprsklé až na tváři, když v tom chtěl po mě další polibek!!! Rychle jsem popadla Chelseu, utíkala jsem domů a neotáčela se! Doma jsem vše barvitě vylíčila kamarádce, která to „roznesla“ ve škole a všichni se mi smáli. Už nikdy jsem pak raději neprocházela kolem jeho domu. 35
Veronika Cirbusová, SUS 1A
Můj nejhorší den Stalo se to v lednu letošního roku. Byla jsem ve škole a paní učitelka nám oznámila, že pojedeme na „lyžák“. Hned, jak to dořekla, se mě ptal bratr s kamarádkou Janou, jestli pojedu, a já řekla, že určitě ano. Odpověděli, že pojedou také a že bude legrace. Nemohli jsme se ani dočkat, až přijde ten den. Čas plynul rychle a byl tu 7. leden. Měli jsme sraz před školou a čekali jsme na autobus. Po jeho příjezdu všichni nastoupili a vyrazili jsme směr Jeseník. V autobuse jsme si povídali a pak z ničeho nic rána. Všude létaly střepy. Probudila jsem se až v nemocnici. Uviděla jsem lékaře a svoje rodiče. Hned jsem se ptala, co se přihodilo. Nic jsem si nepamatovala. Lékař mi vysvětlil, že autobus dostal smyk, můj bratr byl na místě mrtvý a že kamarádka Jana je na ARU. Je na tom velmi zle. Byla jsem z toho v šoku, nemohla jsem se s tím smířit. Ale čas postupně rány hojí … . Kristýna Hrnčířová, SUS 1A
Zajímavý příběh Povím vám příběh mého pradědečka. V dávných dobách procházeli vesnicemi řemeslníci a nabízeli na prodej své zboží. Vápeníci prodávali vápno, dráteníci spravovali hrnce, okna zasklívali sklenáři. Z Mutěnic přicházeli cikáni a prodávali metle. Za zboží se platilo špekem, sádlem, vajíčky i vínem. Jednou přišla do Němčiček žena s nůší na zádech a prodávala džbány. Prapradědeček byl veselá kopa. Když šla žena kolem jeho sklepa, volal ji, aby se šla osvěžit. Dával jí ochutnat ze všech sudů. Když vyšla ze sklepa, „zasukovaly“ se jí nohy a už se nesla s rachotem k zemi. Děda se smál. Střepy z nůše vysypal a spočítal všechny ucha. Co ucho, to džbán, a všechny nešťastné ženě zaplatil. Marek Trněný, PP 1
36
Můj smutný den Začalo to jako každý jiný den. Venku bylo hezky a sluníčko svítilo. Bylo mi osm let a já šel k zastávce na autobus, který mě vozil ke škole. Leč bohužel. Autobus mi odjel před nosem. Snažil jsem se ho stihnout, ale prostě to nešlo, takže jsem musel jít pěšky. Přišel jsem do školy pozdě a od pana učitele jsem dostal poznámku. „Doufám, že máš alespoň domácí úkol!“ řekl učitel. Začal jsem se přehrabovat v aktovce, abych zjistil, že sešit s domácí úlohou zůstal doma. Učitel mi to bohužel nevěřil, a tak jsem dostal pětku a poznámku. Další hodiny nebyly o moc lepší. Během dne jsem dostal další tři pětky. Konečně škola skončila a já spěchal na autobus. Stejně jako ráno, ani teď jsem autobus nestihl. A tak jsem znovu šel pěšky. Těšil jsem se domů, avšak rodiče byli smutní. Zemřela prababička. Rozbrečel jsem se. Ten den byl jeden z nejhorších, ale připravil mě na další podobné dny. Smutek nikdy plně nezmizí, ale jak prababička říkávala: „Lepší se usmívat, než-li plakat“. Ladislav Laburda, PP 1
Volání o pomoc Každý den chodím kolem domu se zahrádkou. „Pozor, zlý pes!“, čtu na zavřené brance. Nedávno však otevřená byla. Říkal jsem si, že obyvatelé vily šli se psem na vycházku. A tak jsem pokračoval v cestě. Náhle slyším z postranní uličky: „Au! Pomoc! Pes! “ A najednou bylo ticho. Neslyšel jsem to sám. V tu dobu šel ze školy bratr a také byl zvědavý, kdo to volá. Oba jsme se rozběhli do uličky, odkud se volání ozývalo. Uviděli jsme psa velkého jako kráva, zakousnutého do ruky asi šestiletého chlapce. Ten byl už tak vyčerpaný bolestí, že nemohl ani pořádně křičet. Rozhlíželi jsme se kolem sebe, jestli tu není nějaký předmět, kterým bychom psa omráčili nebo ho od kluka odehnali. Opodál se povalovala železná tyč. Pes nás sledoval, vrčel, ale ruku nepouštěl. Dostali jsme strach. Jožka chytil tyč, rozmáchnul se a vší silou psa praštil. Ten se svalil na zem a zůstal tam ležet s vytřeštěnýma očima, vyplazeným jazykem a s vyceněnými zuby. Zdeňka jsme odnesli na otevřenou ulici a zavolali sanitku. Za chvíli přijela „rychlá“ i s doktorem. Kluka ošetřili, naložili na nosítka a odvezli do nemocnice. My jsme sepisovali protokol s policií, která také přijela. „Bez vaší pomoci by to určitě dopadlo mnohem hůře“, říkal jeden z policistů. Měli jsme radost z pochvaly a z toho, že se nám podařilo kluka zachránit. Byl to náš šťastný den! Marek Trněný, PP 1 37
Pes Merina Můj nejsmutnější den se odehrál tento rok o letních prázdninách. Byla jsem venku a jen se tak v klidu procházela. Najednou mnou hodně otřepala zima a zavolala mi mamka. Zvedla jsem to. Řekla mi, ať jdu okamžitě domů. Lekla jsem se, že se něco děje. Moje domněnka byla správná! Když jsem přišla domů, dověděla jsem se, že Merina musí okamžitě k veterináři. Jako by do mě vrazil blesk. Úplně jsem ztuhla. S vykulenýma očima jsem začala plakat. Zvedla jsem se a bez dalších slov utíkala za Merinou. Objímala jsem ji a brečela ještě víc. A pak jsem si všimla! Merča nemohla na zadní tlapky. Sestra mi se slzami v očích vysvětlila, že prodělala mrtvičku. A už tu byl další nával slz. Babička mne utěšovala, že Merina je už hodně stará a jen by trpěla. Začínala jsem se s nejhorším smiřovat, ale jakmile jsem na ni koukla, znovu pláč. Merinu jsme umístily do velkého koše a dopravily k veterináři. Tam jsme se dozvěděli, že už nikdy nebude chodit. Je nutné ji utratit. Sehnula jsem se k Merině a začala jsem znovu brečet. Merina mně oblizovala obličej. Brečela jsem ještě víc. Dostala injekci. Čím více zavírala oči, tím více jsme s babičkou brečely. Zavřela oči a usnula. Další injekce měla zastavit srdíčko, aby usnula navždy. Měla ale tak silné srdce, že musela dostat další injekce. Zážitek postupného odcházení vašeho psího přítele, byl nervy drásající. Poslední pohled. Poslední výdech … . Babička si musela sednout a napít se vody. Po chvíli jsme se zvedly a naposledy se podívaly na to bezbranné psí tělo, které tam leželo. Vzali jsme koš a šly domů. Doma byla černá chvíle. Bylo jí jedenáct člověčích let. Miroslava Hrčková, PV 1
38
Můj nejšťastnější den
Nález mé lásky Při spojení těchto slov se mi vybaví spousta krásných chvil strávených s rodinou, přáteli a lidmi, které mám rád. Ať už jsou to společné Vánoce, Silvestr, narozeniny, dovolená nebo prostě jen vydařený den plný smíchu. Jsem rád za všechny tyto dny, které jsem mohl zažít. Mně přijde samozřejmé obědvat v neděli s celou rodinou, sejít se na svátky, slavit společně narozeniny. Spousta dětí v dětských domovech nic podobného nemá, nezažije a nepozná, co znamená mít skvělou rodinu a úžasné zážitky. My ostatní si neuvědomujeme, že existují lidé a děti, kteří podobné štěstí nemají. Všechny krásné zážitky převyšuje jeden, který je pro mě ten nej v životě. Myslím si totiž, že už ani lepší se nepřihodí. Stalo se to jednoho jarního rána, kdy jsem stejně jako každé ráno utíkal na vlak, který mě dopravoval do školy. Avšak tento den byl něčím zvláštní. Cítil jsem to, už když jsem ráno vykročil z domu. Šel jsem a vlak mi pomalu ujížděl před očima. Rozběhl jsem se a najednou se mi zatmělo před očima. Velká rána 39
a pak už si na nic nepamatuji. Probudil jsem se až v nemocnici. To právě nadešla moje nejšťastnější minuta života. Otevřel jsem oči. Nade mnou stála ta nejúžasnější dívka, kterou jsem kdy viděl. Usmívala se. Potichu mi začala odpovídat na moje otázky. Dozvěděl jsem se od ní, co se stalo a kde jsem se tu vzal. Srazilo mě auto a ona byla v něm. Rodiče ji právě vezli do školy. Do dívky jsem se na první pohled zamiloval. Každý den mě chodila navštěvovat a začali jsme spolu chodit. Ačkoliv se může zdát tento příběh absurdní, málokdy najdete lásku za takových okolností a někdy ji nenajdete nikdy. Ta pravá láska je jen jedna a ne na každého čeká. David Šebera, SUS 1A
Můj šťastný i smutný den Tento rok jsem dostala k svátku nejhezčí a nejúžasnější dárek. Dostala jsem králíčka, o kterém jsem snila už tři roky. Když jsem ho uviděla, nevěděla jsem, co mám dělat. Jestli se mám radovat anebo mám radostí plakat. Hrála jsem si s ním, ale za pár dní se něco stalo. Králíček mi začal kýchat a začaly mu slzet očička. Vzala jsem ho k lékaři, dostal léky a kapičky do očí. Léčili jsme ho, ale nepomáhalo to. Šli jsme k lékaři znovu a ten mu dal injekce a antibiotika. Ale ani ty mu nepomohly. Pak jsme mu našli na tělíčku puchýřky, a tak jsme zjistili, co mu tedy je. Měl králičí nemoc a musela jsem ho nechat utratit. Dlouho jsem ho oplakávala. Zkoušely jsme s maminkou sehnat nového králíčka. A podařilo se! Teď ho mám doma a jsem opět moc šťastná, protože s králíčkem je velká legrace. Zuzana Kalová, PV 1
Můj den Když mi bylo deset let, strávila jsem letní prázdniny spolu s mými bratranci a sestřenicí u babičky v Kelčanech. S babičkou jsme chodili na procházky, jezdili na výlety a koupali se u tety, která žije ve vedlejší vesnici, vzdálené asi dva kilometry od Kelčan.
40
Zrovna jsme se z jednoho takového koupání vraceli a procházeli se kolem posledního domu, když vtom jsem zaslechla slabé mňoukání. U plotu jsem uviděla klubíčko malých koťátek. Ihned jsem si je všechny zamilovala, obzvlášť jeden moureček byl přítulnější a mazlivější než ostatní koťátka. Jelikož se blížil den mých narozenin, babičku hned napadlo, že by to mohl být vhodný dárek pro mne. Zašla k majitelům koček a domluvila si odběr kotěte. Cesta domů byla pro Honzu, tak jsem pojmenovala můj dárek, strastiplná. Cestovali jsme autobusem a vlakem, kotě v krabici a venku horký letní den. Ale vše dobře dopadlo. Dnes je Honzovi již jedenáct roků. Za tu dobu, co ho mám, jsem si s ním užila mnoho radostných chvil, ale také mi nastaly povinnosti. A i když se musím starat, za nic na světě bych ho nevyměnila. Den, kdy jsem ho našla, byl rozhodně můj nejšťastnější. Lenka Svobodová, SUS 1A
41
Vánoce Je 24. prosinec, všemi hodně očekávaný den. Cukroví napečené, kapr nachystaný, vše krásně uklizené a vánočně vyzdobené. I stromeček už voní v obývacím pokoji a je jako každý rok sladěn do červena. Já se sestrou už netrpělivě čekáme na večer, jak si budeme rozdávat dárky. Jsme zvědavé, jaké překvapení nás letos pod stromečkem bude čekat. Čas do večera krátíme díváním se na pohádky a pojídáním cukroví, ale také se jdeme projít a postavit sněhuláka. A ani se nenadějeme a už je večer. Jdeme se tedy rychle převléci do něčeho méně mokrého a již zasedáme ke stolu. K večeři je jako vždy rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. Večeře se obešla bez problémů, nikdo nenaříká, že má kost v krku ani nic jiného. Poté nám tatínek sdělí: „Holky, běžte do kuchyně a vyčkejte než zazvoní zvoneček"! Obě nedočkavě čekáme. „Crrr", uslyšely jsme najednou a běžíme k stromečku do obývacího pokoje. Pod stromečkem je spoustu dárků, ale moje oči se zaměřily na velikou krabici, na které nebylo ani napsáno pro koho je. Moje sestra ovšem hned začala rozbalovat ostatní dárky, a tak jsem se přidala a na tu krabici jsem nějak pozapomněla a nevěnovala jí pozornost. To ale byla chyba! Jak tak sedím a rozbaluji dárky, začne za mnou něco šustit. Já se samozřejmě leknu a pouskočím stranou. „Co to je"?, ptám se všech. Sestra mi neodpovídá, jen maminka s tatínkem se na sebe s údivem podívali. To ve mně zamrazilo ještě víc. Najednou mě napadlo: „To je ta krabice"!, vykřikla jsem. To jsem ale nejspíš neměla dělat, protože to, co bylo vevnitř, se asi hodně leklo! „Bum! Prásk! Á! Né!", ozývalo se všude! Ta krabice se totiž převrhla a nebyla sama. Tím, jak se převrátila, vzala s sebou i náš stromeček a vše spolu ním se už jen válelo na zemi. Krabice byla zmačkaná pod stromečkem a pod hromadou střepů. A tak si tedy říkám: „Co v ní vlastně bylo"? „Jé!", ozvalo se najednou z úst mé sestry. Z toho všeho nepořádku se skloněnou hlavou vylezlo krásné malinké štěňátko jezevčíka. A v tomto případě jsem plně pochopila, že střepy přináší štěstí. Protože i přes ten všechen nepořádek a pár rozbitých baněk to byly ty nejkrásnější Vánoce! A naše menší pohroma? Ta dostala jméno Matýsek a byl to opravdu nejlepší kamarád a miláček celé naší rodiny. Michaela Rogožanová, SUS 1B
42
Jak se chováte ke zvířátkům v zimě? Je čas chladu, zimy, mrazu a sněhu. Doma máme naše mazlíčky, o které musíme pečovat. Obléct obleček, když mrzne, nebo pláštěnku, když prší. Tlapičky omývat a chránit před solí, potom natřít mastným krémem. Chodit pouze na krátké vycházky. No a další zvířátka, která žijí ve volné přírodě, jako srnky, zajíčci a jiní tvorečkové, tak ty musíme přikrmovat do krmelců a různých krmítek. Kaštany, suchý chléb, rohlíky, to vše jim v zimě nejlépe chutná. Pro sýkorky určitě máte doma na okně nebo na zahrádce nějakou budku či krmítko, kam zase nasypeme slunečnici nebo ptačí zob. Zkrátka, nesmíte být lhostejní k trpícím zvířátkům, která si nemohou sama obstarat potravu v zimě pod sněhem. Určitě se mezi vámi najdou ti, kteří rádi pomohou, a těm budou všichni hladoví ptáčci a ostatní zvířátka vděčna. Děkujeme jim za pěkný vztah k přírodě, do které vlastně patříme i my. AV
43
RADY ŠKOLNÍHO KUTILA VÁNOČNÍ RECEPTURY OD NAŠICH DOPISOVATELŮ PRO VÁŠ SVÁTEČNÍ STŮL Tradiční vánočka by neměla chybět na žádném štědrovečerním stole a patří mezi nejvýznamnější vánoční pečivo. O vánočce najdeme zmínky již v 16. století, jen se jí tenkrát říkalo húska, pletynka, štedrovice nebo calta. Původně ji mohli péct pouze pekaři, do domácností se dostala až v 18. století. K vánočce se váže hodně pověr a zvyků. Pletla se, aby nás ochránila před vším zlým, ale i znázorňovala malého Ježíška zabaleného v látce. První kousek z vánočky vždy dostal hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Někde se dávala i dobytku, aby odehnala zlou sílu. Pletla se z devíti pramenů, přičemž čtyři spodní znamenaly slunce, vodu, vzduch a zemi. Tři prameny uprostřed symbolizovaly rozum, cit a vůli a vrchní dva prameny představovaly lásku a moudrost. Na pečení vánočky si hospodyně měla vzít bílou zástěru a během hnětení těsta nesměla s nikým hovořit. Při kynutí těsta se doporučovalo skákat hodně vysoko, snad proto, aby těsto naskočilo. Někde se do vánočky dokonce zapékala mince. Ten, kdo ji našel, měl jistě zdraví a hojnost po celý další rok. Pokud se vánočka při pečení natrhla nebo připálila, nevěstilo to nic dobrého. Suroviny na jednu vánočku 600 g hladké mouky 2 žloutky 1 vejce na potření 125 g krupicového cukru 125 g rozpuštěného másla 250 g vlažného mléka hrst rozinek 44
50 ml rumu 42 g droždí 1 balíček vanilkového cukru 1 lžíce strouhané citronové kůry plátky mandlí moučkový cukr na posypání špetka soli • Troubu předehřejeme na 180 °C. • Rozinky dáme na dvě hodiny naložit do rumu, aby nabobtnaly. • Z droždí, lžičky cukru a poloviny mléka připravíme kvásek a necháme ho vzejít. • Do proseté mouky přidáme sůl, vanilkový cukr, citronovou kůru, žloutky, zbylé mléko, cukr a kvásek, částečně propracujeme a nakonec přidáme máslo. • Vypracujeme vláčné těsto a necháme hodinu kynout, během kynutí ještě dvakrát propracujeme. • Z těsta vytvoříme devět válečků v potřebné síle a délce, které použijeme k upletení vánočky: nejdříve upleteme základ ze čtyř válečků. Střed lehce zmáčkneme a potřeme vejcem. Pak upleteme cop ze tří válečků a umístíme ho na základ ze čtyř válečků. Opět lehce střed promáčkneme. Nakonec smotáme poslední dva válečky a položíme je na základ ze tří válečků. Vánočku můžeme zpevnit špejlemi, aby se nám během pečení tzv. „nerozjela“. • Upletenou vánočku necháme na teplém místě ještě 20 minut kynout, pak ji celou potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme plátky mandlí. • Pečeme v troubě asi 1 hodinu a 20 minut na plechu vymazaném máslem nebo na pečicím papíru. • Po upečení posypeme moučkovým cukrem. Mgr. Marie Šebelová
45
Jak jsem pekla tvarohovou bábovku Ve slohu přišla řada na popis pracovního postupu. Každý měl popsat postup přípravy nějakého pokrmu, který umí uvařit, usmažit či upéci. Na tyto hodiny se těším, slouží mimo jiného také k obohacení mojí sbírky receptů. Někdo „vařil“ krupičnou kaši, jiný vejce, mne ale zaujala bábovka. Byla tvarohová a pro mlsné jazýčky mé rodiny určitě velmi vhodná. Autorka byla ohodnocena tou největší jedničkou a já jsem se o víkendu dala do pečení. Pečlivě jsem si nachystala vše potřebné a šlehání, míchání, vymazávání vypuklo. Ze všech připravených surovin mi však zbyla nepoužitá právě ta nejdůležitější – tvaroh. Teprve při samotném zhotovování tvarohové lahůdky jsem odhalila chybu v pracovním postupu, které se autorka receptu dopustila. Zapomněla uvést, že se má do těsta vmíchat tvaroh. Jedničku jí zachránila moje rodina, spořádala bábovku ještě horkou. Tvarohová bábovka 3 vejce 250 g másla 250 g moučkového cukru 300 g polohrubé mouky 250 g tvarohu 8 polévkových lžic mléka 1 prášek do pečiva rozinky tuk na vymazání formy strouhanka na vysypání formy 1. Utřeme do pěny 3 žloutky, 250 g másla a 250 g cukru. 2. V další nádobě dobře promícháme 250 g tvarohu, 8 lžic mléka, rozinky a 300 g polohrubé mouky s 1 práškem do pečiva. 3. Ušleháme ze 3 bílků a špetky soli pevný sníh. 4. Smícháme 1. a 2. směs. 5. Na závěr opatrně „zvysoka“ vmícháme do těsta vzniklého z 1. a 2. směsi ušlehaný sníh. 6. Hmotou naplníme předem vymazanou a strouhankou vysypanou formu a pečeme v předehřáté troubě 1 hodinu při 150 °C. LeŠ
Čokoládové banánky s ořechy Suroviny: 180 g měkkého másla nebo margarínu 46
100 g moučkového cukru 1 balíček vanilkového cukru 1 vejce 300 g mouky 70 g strouhaných lískových ořechů 1,5 lžíce kakaa 300 g bílé polevy 40 g nasekaných pistácií Výrobní postup: Tuk, moučkový cukr a vanilkový cukr utřeme do pěny. Smícháme mouku, lískové ořechy a kakao a promícháme spolu s pěnou. Plech vyložíme pečícím papírem. Těstem naplníme cukrářský sáček s hvězdicovou špičkou a nastříkáme asi 4 cm dlouhé pásky na plech. Pečeme v předehřáté troubě při 200 °C asi 10 – 12 minut. Nakonec necháme zchladit na kuchyňské mřížce. Polevu rozehřejeme ve vodní lázni. Banánky v ní do poloviny namočíme a posypeme pistáciemi. Necháme ztuhnout. Helena Mináriková, SUS 2A
Nugátoví ježečci Suroviny: 50 g moučkového cukru 15 g kakaa 70 g piškotových drobečků 50 g ztuženého tuku 50 g mletých ořechů ½ lžičky mleté skořice 1 vejce nebo bílek 2 lžíce rumu nebo mandlového likéru 20 g mandlí a rozinek na ozdobení několik papírových košíčků na vložení Výrobní postup: V misce smícháme všechny sypké přísady. Přidáme rozehřátý tuk, rum, vejce a vypracujeme těsto. Lžičkou vykrajujeme malé hromádky, které rukama rychle zformujeme do podoby ježků. Do zádíček jim napícháme mandlové nudličky, místo oček a čumáčků vložíme kousky rozinek. Cukroví uchováváme v chladu. Před podáním je vložíme do připravených košíčků. Helena Mináriková, SUS 2A 47
CO NÁS ZAJÍMÁ (MÉDIA, ČETBA, …)
UČÍME SE PSÁT BLAHOPŘÁNÍ PRO NAŠE NEJBLIŽŠÍ
CO RÁDI SLEDUJEME V MÉDIÍCH NEBO ČTEME Winx Club To je skupina nerozlučných kamarádek! Každá je jiná, nejen svou povahou, ale také magickými schopnostmi a dovednostmi. Winx klub je italský animovaný seriál o skupině mladých víl, které pomocí kouzel brání magický svět. V České republice vysílá Winx klub každou sobotu a neděli TV Barrandov v rámci dětského pořadu Animáček.
48
Winx klub je parta nerozlučných kamarádek, které studují na Alfei - škole pro víly. Musí čelit spoustě nebezpečí jako například zlým čarodějnicím Trix, které je chtějí zničit. Nejsou to jen obyčejné holky, jsou to víly z pohádkových světů! Každá Winx je jiná, nejen svou povahou, ale také magickými schopnostmi a dovednostmi. Poznej jejich tajemství a uvidíš, že je jedna z nich přesně jako TY! Bloom, Stella, Flora, Musa, Tecna a Layla společně tvoří Klub Winx, přičemž slovo "winx" je slovní hříčkou - zní podobně jako slovo "wings", křídla. Příspěvek do školního časopisu nám zaslala Kateřina, která si Winx club oblíbila a tím nám zprostředkovala bližší seznámení s postavami tohoto klubu. Jako první nám představila první dvě postavy, víly Floru a Roxi.
FLORA Floře je šestnáct let a pochází z krásné planety jménem Lynphea. Na ramena jí spadají krásné dlouhé světle hnědě vlasy. Má ještě mladší sestru Miele. Flora chodí do školy Alfea pro víly. A i když je hodně stydlivá, má kamarádky. Je členkou klubu winx.
ROXI Roxi má také šestnáct let a je vílou zvířat. Je poslední vílou na zemi. Její otec je člověk a její matka je královna víl Morgana. Roxi má fialové vlasy, na konci trochu žluté a tmavě modré oči. Pracuje jako číšnice ve frutti music baru, kde se poprvé setkala s klubem winx. Tam jí také třetí víla jménem Bloom prozradila, že Roxi je také víla. Ta tomu ale nevěřila. ….. pokračování příště Kateřina Šebestová, PV 1
49
Proč se fotit či dívat se ráno do zrcadla, když už máme mezi sebou tak skvělé karikaturisty! Redakční rada 50
TROCHA POEZIE NIKOHO NEZABIJE Přátelství navždy Kam srdce nedohlédne, tak tam dohlédne zrak, a když ani ten, tak ti je všelijak. To každý přece ví, že každá láska jednou zabolí a vždycky je na ni lék, a jaký ... . Přeci přátelství, to aspoň na pár let vydrží, protože přátelé tě vždy podrží a ve zlých časech i podpoří. Bohumila Sychrová, KnP 2
Kamarádka Myslela jsem, že kamarádka je, ale spletla jsem se velice. Nejvíc, co jsem mohla. Ona byla moje mohyla. Někdo, komu jsem se mohla svěřit a věřit. To byla ona ..... . Už není ..... . Zuzana Kalová, PV 1
51
Nový začátek Přišlo to jak neřízená střela, která zasáhla nás, abychom s ní byli. Ale je to naše chvíle, je to náš čas a naše doba, s kterou můžeme začít od znova, a kterou můžeme prožít, jak budeme sami chtít. A co s ní uděláme, je jen a jen na nás. Bohumila Sychrová, KnP 2
Báseň pro tebe Sníh studí, slunce pálí, tvé polibky mou mysl šálí. Vítr fouká, kapky deště padají, mé oči ty tvé každou chvíli hledají. Hvězdičky ve tmě svítí krásně a já o tobě píši básně. Básničky o tom, jak moc tě miluji, básničky o lásce, o tom, jak ti ji slibuji. O tom, jak tě nikdy nechci ztratit a smutkem svým v životě platit. Miroslava Hrčková, PV 1
52
Zimní radovánky Už je to tu zas! Co asi? Zima a mráz. Všechna zvířátka se do svého pelíšku schovávají a děti, ty už se radují. Proč asi? Přeci už nadešel ten čas. Jaký asi? Přeci zimní. Sáňkování, lyžování a koulování. A když nás tohle omrzí, tak vezmeme brusle a jdeme na led, tam se všechno dělat dá, a pak zvířátkům všechno možné doneseme a chvíli s nimi pobudeme. A ten zimní čas s nimi pořádně prožijeme. Bohumila Sychrová, KnP 2
Kouzlo Vánoc Musíme oslavit každé Vánoce. Je to nejhezčí svátek v roce. Plno dárků, plno radostí, sníme nejvíc sladkostí. Přijede babička s dědečkem, i se synovcem Danečkem. Štědrý den, štědrá noc. To je to pravé kouzlo Vánoc! Daniela Kresová, Prš 2
Prosinec Zimní čas, ten nastal dnes, když se za okny třpytil mráz, a kreslil tam svá různá díla od hvězd až po různá stvoření, 53
která naší fantazií zmítají. A na dveře už klepou ti tři králové z veliké dálky: Kašpar, Melichar a Baltazar, kteří byli u zrození Ježíše Krista, který požehnal nám všem. Novinky nám přinášejí, dary své si pro Ježíše od nás odnášejí a různé zvěsti o něm povídají, o jeho zrození až po vzkříšení. A teď jen aby s nimi přišel a s námi zůstal První Lednový sníh. Bohumila Sychrová, KnP 2
54
SPORT SPORTOVNÍ OKÉNKO Odborné učiliště a Praktická škola, Lomená 44 pořádá
PŘ E DVÁN OČ NÍ TUR NAJ V
BASKETBALU
KDY: 5.12. 2013 (čtvrtek) KDE: Tělocvična (Odborné učiliště a Praktická škola, Lomená 44) V KOLIK: Sraz družstev v 8:15 nahoře před tělocvičnou PODMÍNKY ÚČASTI: Sportovní vybavení: samozřejmostí je přezutí a sportovní převlečení Zúčastnit se mohou 4členná družstva tvořena žáky naší školy (žádní náhradníci). Systém turnaje: upřesněno podle počtu přihlášených družstev 1. - 3. družstvo obdrží ceny. Přihlásit se můžete u vyučujících Tv: Mgr. J. Doležel - papír na dveřích kabinetu P 502k Mgr. B. Neklapilová
Krátké zhodnocení turnaje 2013 Letos před Vánocemi opět proběhl tradiční turnaj v košíkové. Přihlášené týmy se sešly ve čtvrtek 5.12.2013 v 8:15 před vstupem do naší tělocvičny. Po zápisu všech sestav z 8 přihlášených tříd se v 8:30 mohlo zahájit první utkání. Naši žáci, dobří sportovci, se pustili do boje o krásné diplomy a zajímavě chutné ceny. Hrálo se systémem na dvě kola. První bylo vyřazovací, přičemž každý zápas trval 2x10 minut. Druhé kolo se hrálo systémem „každý s každým“ (2x7 minut) a krátce po 12 hodině jsme znali jméno vítězné třídy. Stala se jí třída složená z žáků tříd ZP3 a MN 3. Pořádající tým učitelů TV gratuluje vítězům a těší se na další ročník VAŠEHO oblíbeného turnaje. 55
Vý sl e d ko vá l i st i n a Basketbal 2013
1. místo: MN 3, ZP3
2. místo: SUS 3B
3. místo:
Baloun Kratochvíl Lelko Wald
Prychoďko Nykodém Kazda Zábojník
ZP 1 Przybek Elsnek Damo Mucha
NEJLEPŠÍ HRÁČ TURNAJE
Zábojník NEJLEPŠÍ STŘELEC TURNAJE
Baloun
Na brzkou shledanou v tělocvičně se bude těšit Mgr. Jiří Doležel a Mgr. Barbora Neklapilová ... Text: Doležel Foto: Neklapilová
56
57
58
Slovo závěrem O Vánocích mysleme všichni nejenom na své nejbližší, ale i na všechny ty, kteří to štěstí společného prožití svátků Vánočních nemají. Navštivme proto právě toho, kdo je třeba sám nebo opuštěný, za kým po celý rok nemáme čas zajít. Určitě ho tím nejen potěšíme, ale jeho radost se stane i naší radostí. Pamatujme i na opuštěná zvířátka někde v lese nebo v útulcích, která o Vánocích možná nikdo nenavštíví. A nezapomeňme nasypat za okna našich hřejivých domovů ptáčkům do krmítek něco dobrého na zoubek, ať už jsou to slunečnicová semínka nebo třeba drobečky drcených oříšků, zbylé našim maminkám z výroby vánočního cukroví. Ať nás o letošních Vánocích potěší nejen dárečky, které najdeme pod vánočním stromečkem. Vždyť radost jistě udělá i malá drobnost či návštěva někoho nám milého a hlavně jeho hřejivý úsměv na rtech. Redakční rada
Jménem redakce školního časopisu MY a NAŠE ŠKOLA všem zaměstnancům a žákům školy přejeme krásné prožití svátků Vánočních a do Nového roku 2014 jen to nejlepší!
59
Do vánočního vydání školního časopisu MY a NAŠE ŠKOLA přispěli: Pavla Bauerová, PrŠ 2 Veronika Cirbusová, SUS 1A Helena Galová, PV 1 Martin Horák, PP 1 Miroslava Hrčková, PV 1 Kristýna Hrnčířová, SUS 1A Zuzana Kalová, PV 1 Daniela Kresová, PrŠ 2 Marek Kubáček, SUS 1A Kristýna Kvasnicová, PrŠ 2 Ladislav Laburda, PP 1 Helena Mináriková, SUS 2A Dagmar Nečasová, SUS 1A Aneta Ondráčková, PrŠ 1 Kristýna Pavlíková, PS 1 Pavel Peč, PS 1 Jan Pokorný, PV 1 Eva Procházková, PV 1 Michaela Rogožanová, SUS 1B Ondřej Slavík, PrŠ 2 Lenka Svobodová, SUS 1A Bohumila Sychrová, KnP 2 David Šebera, SUS 1A Kateřina Šebestová, PV 1 Marek Trněný, PP 1 Kristýna Vrbasová, PS 2 Monika, SUS 3 Mgr. Jiří Doležel Mgr. Jaroslava Krahulová Mgr. Barbora Neklapilová Mgr. Jana Piňosová Mgr. Jitka Sedláčková Mgr. Marie Šebelová Mgr. Lenka Šubrtová + AV Hlavní redaktorka: Mgr. Jana Piňosová Pomocná redaktorka: Mgr. Lenka Šubrtová 60
POZOR!
Uzávěrka pro zasílání příspěvků do jarního vydání časopisu MY a NAŠE ŠKOLA
15.4.2014
61
