Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/od-knihy-k-elektornicke-knize)
Od knihy k elektornické knize 4. 9. 2010 Homola Jan
Článek přináší zamyšlení nad problematikou současných trendů v oblasti vydávání knih - print on demand (zde je věnován prostor pro nastínění problémů se službou souvisejících), elektronické knihy aj. Autor se především zamýšlí nad tím, jakým způsobem by měli nakladatelé s elektronickou knihou nakládat, aby bylo její používání a šíření logické a efektivní. Poznámka redakce: jedná se o výtah z magisterské diplomové práce: Homola, Jan. Elektronická distribuce a formáty knih. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2010. 69 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Petr Škyřík.
Úvod Klasická kniha postupně prochází proměnou v knihu elektronickou, změna nosiče informací nepřináší jen otázky technologické, ale knihu mění ve své podstatě. První změny indukuje již Print on demand jako mezistupeň mezi knihou distribuovanou jako zboží a knihou jako informací elektronickou.
1. Print On Demand Začátkem 90. let minulého století se díky rozvoji digitálních tiskáren a následného zpracování knih začalo mluvit o novém fenoménu: Print On Demand (POD), tedy tisku na základě poptávky. Již nebude nutné tisknout tisíce knih, aby bylo docíleno nízké ceny knihy, ale bude se konkrétnímu kupci tisknout konkrétní kniha. Tím bude docílena vyšší efektivita a nižší cena než ve stávajícím systému. V současné praxi se Print on Demand využívá pro rychlé doplňování skladů knih, kdy například německý Amazon drží u titulů standardně zásobu 5 ks, kterou operativně doplňují POD firmy nebo vydavatelé ze svých skladů. Na objem největším trhem v Print On Demand je anglicko-americká spolupráce na doplňování skladů knih. Specializované firmy dotiskují a dodávají knihy na jiném kontinentu, než na kterém je vydavatel, aby nebylo nutné vozit papír tisíce kilometrů. Tyto firmy jsou zplnomocněny k manipulaci s autorskými právy ve smyslu distribuce knih. Přijímají platby od obchodníků nebo koncových klientů a na základě obchodního modelu dohodnutého s vydavatelem
platí autorské poplatky za tisk každé knihy. Nahrazují tak velkoobchodníky a jejich systémy přepravy knih tím, že knihy tisknou stále blíže konkrétním klientům. Print On Demand si našel několik aplikací na knižním trhu: Selfpublishing (samovydavatelé) - díky nízkým vstupním nákladům na vydání knihy si mohou autoři sužší čtenářskou cílovou skupinou vydat knihu sami a uvést ji na trh. Tisk pro přesnou cílovou skupinu se využívá zejména vuniverzitní sféře, nejčastěji se zhotovují materiály pro účastníky konferencí nebo vzdělávacích kurzů. Knihy většinou nejsou určeny pro veřejnou distribuci. Presales a reprints - tisk knihy před a po uplynutí jejího životního cyklu. Dotiskování pro doplňování skladů je optimální pro knihy s dlouhou životností. Print on demand databází a výseků zinternetu. Knižní automaty - zařízení je v podstatě větší laserová tiskárna s databází knih a lepičkou, která po zadání pokynů za 5-10 minut zhotoví požadovaný titul. Individualizované knihy - jedná se především o dětské knihy, ve kterých je dítě hlavním hrdinou příběhu.
1.1 Print On Demand jako nová technologie a předskokan elektronických knih Technologie Print On Demand může být v určitém smyslu považována za stejnou revoluci, jakou přinesl knihtisk nebo offsetový tisk. Ve své podstatě Print On Demand kombinuje některé vlastnosti klasické a elektronické knihy. Takto vyráběné publikace by se daly považovat za „hybridní" knihy, protože dílo je po určitou část své distribuční cesty dílem virtuálním, stejně jako elektronická kniha, a následně se mění na knihu běžnou - tištěnou. V současné době je ale nejvýraznější funkcí Print On Demand minimalizace fixních nákladů a rizika a umožnění fungování trhu pro samovydavatele, tedy částečné přenesení vydavatelských prací na autory. Jednoznačným efektem Print On Demand je tedy navyšování nabídky počtu titulů při snižování jejich průměrného nákladu. Dochází tak k přesycování trhu množstvím titulů, které není trh schopen pojmout, a určitá část z nich tak zůstává neprodejná. Aspekty, které ale digitální produkce přináší, jsou předobrazem toho, co přinese elektronická kniha. Proto se na ně podívejme podrobněji.
1.2 Problémy s Print On Demand 1) Přidělování ISBN:
Systém přidělování ISBN je ve všech zemích postaven na modelu „knihu nejdříve vytisknu a potom ji prodávám". Print On Demand ale tento princip obrací, kniha se nejdříve zpracuje a nabídne na trhu a až následně se tiskne. Není tedy předem známý náklad knihy a v mnoha případech ani to, zda kniha bude veřejně prodávána. Proto je často kniha vytištěna pouze pro tzv. „povinné výtisky", aby jí bylo přiděleno ISBN a na ukázku, čímž se snižují náklady vydavatele na samotné získání ISBN. Některé státy na tento trend zareagovaly tím, že vyžadují minimální náklad publikace, na Slovensku se jedná o 50 ks. Toto opatření ale není vymahatelné a orgán přidělující ISBN těžko zjistí, zda bylo uvedeného počtu opravdu dosaženo. Možným vhodným omezením pro přidělení ISBN je zpoplatnění služby, což by vedlo k úniku části publikací mimo oficiální knižní databáze, na druhou stranu by ale pročistilo trh od knih, které nejsou komerčně realizovatelné. 2) Změny v knihách: Print On Demand umožňuje individualizaci knih, může se jednat o výše uvedené změny jména hrdiny v dětských knihách nebo zacílené výseče z více zdrojů, ale významným přínosem je také aktualizace vydávaných knih. Pokud se kniha neustále dotiskuje, umožňuje vydavateli provádět změny. Může se jednat o nevinné opravování pravopisných chyb, ale také aktualizaci dat a odkazů. Podle direktivy ISBN by se při každém zásahu mělo knize přidělit nové číslo a ta by měla být nově zařazena do systému. Kdo ale ohlídá drobné změny v textu, které jsou na první pohled neviditelné? 3) Snižování prvotních nákladů na vydání knihy: Pro firmy, které se zabývají jen tiskem knih, je v podstatě každý samovydavatel zajímavou obchodní příležitostí, a proto umožňují vydání knih, které by klasickým tiskem nevyšly. Pro autory není vydání knihy takovým rizikem, jako tomu bylo klasickou metodou, kdy například nakladatelé požadují spoluúčast autora při tisku knihy (10 000 až 20 000 Kč), kterou získává autor zpět při určitých prodejích. Při Print On Demand je tato spoluúčast výrazně nižší, typicky lze vydat knihu již za 1 000 Kč (kalkulace autora), některé firmy jako www.bod.de nabízejí zveřejnění knihy zdarma. Ta je pak financována až z prodeje. Vzhledem k malému riziku autora se potom texty nesetkávají s odbornou péčí a často jim ani sami autoři nevěnují tolik času, kolik by měli. Toto je případ zejména literárních prvotin. Mnoho autorů již vlastní napsané texty, jako například diplomové práce nebo texty své milované, které se takto snaží zveřejnit. Je možné se setkat s rodinnými kronikami, příběhy domácích miláčků atd. Otázkou tedy je, jak kvalitní by měly být texty, které vycházejí na knižním trhu, a zda vůbec lze stanovit pravidla nebo hranici, která bude určovat, jaké knihy mají získat ISBN a jaké ne. 4) Obcházení nakladatelů při samovydávání a z toho vyplývající snižování kvality a množství redakčních prací: Před začátkem masovějšího využívání Print On Demand byly téměř všechny knihy vydávány nakladatelstvími, a to zejména z důvodu vysokých nákladů na vydání knihy, tedy i rizika ztrátovosti, kterou odborné firmy díky znalosti trhu dokázaly omezit.
2. Elektronické knihy a jejich distribuce
Abychom mohli odhadnout předpokládaný vývoj elektronizace knihy, musíme si říci, zda kniha má stejný mediální význam, jako tomu bylo dříve. Pokud by tomu tak bylo a kniha by jako médium byla hlavním nositelem poznání a zábavy, rychle by se adaptovala na nové technologie. Je to analogické tomu, jakým vývojem nyní prochází internet. Je technologicky nejnovějším médiem a jedním z hlavních tahounů pokroku a očekává se od něj tedy, že také sám bude rychle akceptovat změny ve vývoji. Naopak černé desky jako hudební nosič jsou veřejností brány jako vedlejší distribuční kanál pro hudbu, a tak jejich určitá retro funkce a příchuť z nich vytvářejí médium, u kterého se nepředpokládá rychlý posun vpřed. V hudební branži došlo naopak k masivní digitalizaci, a tak formát distribuce digitální cestou jako hlavní směr prožívá boom a během posledních 10 let se z okrajové oblasti MP3 souborů stalo relativně běžné médium s mnoha standardy a využitím i mimo hlavní oblast - poslech hudby. O citlivosti média na technologické změny, respektive schopnosti se na ně adaptovat, se můžeme přesvědčit podle množství podpůrných prostředků a nástrojů, které se kolem daného média vyvíjí, i když s ním přímo nesouvisí. Například zmíněné MP3 soubory byly dříve výsadou výkonných počítačů a speciálních čteček, v současné době lze tato média využívat kromě speciálních čteček také v mobilních telefonech, audio sestavách, autorádiích, ale také v diktafonech, GPS navigacích, dětských hračkách a dalších zařízeních. Kniha je rigidní text, který knihou dělá jeho ucelenost, ohraničení jak obsahové, tak v čase a tento text je garantován a definován autorem, názvem a časem vydání. Protože je psaný text jedním z nejuniverzálnějších médií, kniha je prostou definicí jeho určitého standardu. Těžko bychom nazvali knihou návod k počítači v autě, který je v samotném počítači obsažen v elektronické podobě, ale pokud bude vytištěn a svázán a v autě uložen v přihrádce, část populace tento papírový návod knihou nazve. Uvedená úvaha je důležitá proto, abychom zjistili, zda pouhým převedením textu do jeho digitální podoby a zpřístupněním bude zachováno médium, které budeme moci označit knihou, nebo vznikne médium nové. Pokud budeme považovat elektronické texty za knihy, budeme také očekávat stejné standardy, které má papírová kniha. Těmi jsou ohraničenost, časově definovaný vznik, ale také autorskoprávní aspekty. Elektronická média umožňují zápis a přenos textu v mnoha podobách, a proto standardizace pojmu elektronická kniha bude pro další vývoj zásadní. Pokud si například představíme historický kodex v knihovně, bez výhrady jej nazveme knihou. Pokud ale bude vytvořena jeho digitální podoba ve formě obrázků seřazených za sebou a spojených například v HTML stránkách, budeme již nad takovým označením váhat. A pokud by se jednalo o takto seřazené obrázky, které nikdy knižně nevyšly, například dětský komiks na internetu, za knihu jej budeme označovat jen stěží. To, co odlišuje výše uvedené dva příklady, je totiž právě aspekt časového definování vzniku, autora a neměnnosti obsahu. U skenu již vydané klasické knihy se tato fakta dají odvodit od originálu, u internetových stránek naopak definována nejsou. Otázkou je, zda vůbec mají elektronické texty schopnost tuto definovatelnost zajistit. Každé zabezpečení, každá technologie je v elektronickém světě překonatelná a u certifikací obsahu nebo autorství zatím nejsme schopni garantovat jejich 100% pravdivost ani na několik let dopředu, už vůbec pak ne na dlouhá staletí. Otázkou tedy je, zda za elektronické knihy budou považována data, která budou určitým způsobem garantovat vlastnosti klasické knihy, nebo zda dojde k významovému vyčlenění elektronické knihy. Stejně tak elektronická pošta není prostou elektronickou kopií klasické pošty,
ale má jiné charakteristiky, protože zkrátka nemůže doručit například víno z Austrálie. Pokud se smíříme s tím, že e-book není elektronická verze knihy, bude na současné generaci informačních pracovníků, aby se dohodli, případně v průběhu času vytvořili standardy, které má elektronická kniha převzít z knih klasických a které budou vytvořeny nově. Dříve byly velké naděje vkládány do prodeje elektronických knih přímo v knihkupectvích na paměťových kartách, ale tato metoda se neosvědčila, zejména díky snadnějšímu prodeji přes internet a také ceně karet. Právě flash paměti, do kterých by byly knihy „vypáleny", by splňovaly nejlépe parametry klasické knihy aplikované na její elektronickou verzi a díky malé velikosti nosného média by byly akceptovatelné i kupujícími. Bohužel zatím jediným široce využívaným nosným médiem pro elektronické knihy jsou CD, respektive DVD disky. Právě takto připravené texty jsou jediné elektronické dokumenty, které mohou v Čechách získat ISBN. Knihy uložené na CD splňují standardy nutné pro definici knihy kromě toho pro vydavatele a autory nejzásadnějšího standardu - ochrany autorských práv. Pro uživatele je potom nepraktický formát disku, protože velká část zařízení, na kterých jsou knihy čteny, nejsou vybaveny odpovídající mechanikou pro čtení CD, a proto si čtenář ať už ve čtečce knih, nebo například v netbooku musí uložit kopii knihy, kterou by měl následně smazat, což je těžko domahatelné. I když nebyl zmapován přímý vztah, lze se domnívat, že při umístění takových knih ve veřejných knihovnách klesají nakladatelům prodeje. Speciální flash paměti by v tomto případě byly zajímavější, zejména pokud by využívaly standardního rozhraní, jako například SD karty. Byly by čitelné jak v mobilních čtečkách, tak ve většině počítačů. Zabezpečení by muselo být uděláno na úrovni řadiče těchto čteček, který by znemožňoval soubory z těchto karet kopírovat standardními cestami. Je samozřejmé, že i tato ochrana by byla brzy prolomena, ale závisí na ceně knih na takových nosičích, zda by dali čtenáři přednost kopírování před nákupem. Obrovskou výhodou by bylo vlastnictví fyzického nosiče stejně jako se někteří lidé baví sbíráním CD disků nebo LP desek, podobný pocit by jim mohlo přinést shromažďování elektronických knih. Například sbírání MP3 souborů na disku počítače je bráno spíše jako účelové než druh zábavy. Speciální karty by se daly mezi čtenáři půjčovat, vyměňovat nebo prodávat. Nosné médium také řeší autorskoprávní problém v USA, kde není možné dědit software.
3. „Jeden" originál zpřístupněný všem V současné době nejčastějším využitím tohoto principu jsou internetové servery, v knižní oblasti pak zejména Google Books, které poskytují náhledy na naskenovanou literaturu, zejména nepodléhající autorským právům. Dalšími podobnými projekty je www.gutenberg.org nebo www.europeana.eu. Nesmíme opomenout ani http://wikisource.org, otevřenou knihovnu volných textů, do které přispívají nadšenci, kteří sami provádějí i korektury díla. Na obdobném principu pracuje i www.zlafond.sme.sk, který zpracovává knihy naskenované dobrovolníky do jednotné grafické úpravy a tu potom zpřístupňuje zdarma na internetu. Kromě těchto dobrovolnických projektů zveřejňují staré tisky i různé knihovny, veřejné organizace zase publikují své výzkumné zprávy a publikace vzniklé z grantů. Opomenout nemůžeme ani vědecké databáze - typicky s placeným přístupem a splňující parametry, které by měly splňovat budoucí databáze knižní, a to jak autorizaci textu, tak jeho
ucelenost, ověřenou kvalitu atd. Platby za přístup do nich jsou zejména platbou za služby a garantovanou kvalitu, kterou nabízejí. Jmenujme například ProQuest nebo EBSCO, případně Web of Knowledge. Zejména u vědeckých databází je ale nutné velké množství práce ze strany poskytovatele, a tím jsou dány i vyšší ceny. Pokud by obdobné databáze byly i knižní, náklady by byly nižší a z důvodu předpokladu širší cílové skupiny potenciálních kupců by ceny za přístup mohly být výrazně nižší.
4. Syntéza - garantovaný originál Ač se již od roku 2000 každý rok můžeme dočíst, že tento rok je rokem elektronické knihy, kdy se vše změní a hledají se viníci situace, že se tak nestalo doposud, elektronická kniha je stále hudbou vzdálené budoucnosti. Zejména internetoví novináři za to, že kniha v papírové podobě „zamrzla" v minulém tisíciletí, viní nakladatele. Musíme se ale uvědomit, že nakladatelství je zejména byznys, a to jen ve Spojených státech za více než 20 miliard dolarů. Připravit knihu na trh je relativně náročný proces, který má vysoké náklady dané množstvím lidské práce. Pokud tedy nakladatelé mají v současné době funkční model, který jim zajišťuje efektivní fungování, nebudou mít ochotu jej jen tak měnit. Tlak na vznik trhu s elektronickými knihami tak můžeme zaznamenat zejména z řad výrobců zařízení pro jejich čtení. Amazon mohutně investoval do e-knih až s vlastní čtečkou Kindle a můžeme jen odhadovat, zda mu více prostředků přinese prodej čteček, nebo prodej elektronických knih. Ve stejné situaci jsou nyní Apple s iPadem nebo Sony Ebook reader. Tyto firmy se snaží prosadit svá zařízení a v současné době jsou nakladatelé ti, kdo tento záměr zpomalují. Problémem elektronických knih jako zboží pro nakladatele je, že nezastarávají a vzhledem k možnosti jejich kopírovaní se jich bude s nejvyšší pravděpodobností prodávat méně než papírových knih. Musejí tedy nalézt nové obchodní příležitosti na trhu, zejména zvyšováním přidané hodnoty knih, které jim umožní za „stejné" zboží získat více prostředků. Jedná se například o obohacování knih o multimediální prvky, interaktivní odkazy na zdroje nebo jiné knihy, případně prodej dalších zařízení - jako čteček elektronických knih. V každém případě však můžeme říci, že pokud by došlo k pouhému převedení klasických knih do elektronické podoby, nakladatelský trh jako takový se zmenší. Pokud bychom ale knihy šířili jako soubory stažené do koncových zařízení uživatelů, kteří budou mít tendence je pozměňovat - a to jak z důvodu nelegální distribuce, tak například vpisováním poznámek - taková elektronická kniha tuto svou nejcennější vlastnost brzy ztratí. Proto se z informačního hlediska zdá výhodnější taková distribuce, kdy bude nějaká autorita schopna obsah ověřit, certifikovat. Prodej elektronických knih jako služba - tedy tak, že čtenář získá pouze právo do knihy kdykoliv nahlížet - je výhodnější i pro nakladatele, zejména proto, že mají snadnější kontrolu nad distribucí knih, protože se takové knihy hůře nelegálně kopírují a také proto, že je pravděpodobnost, že se prodá více práv přístupu ke knize, než kolik by se prodalo knih samotných. Pokud by se u elektronických knih zachovala vlastnost půjčování, čtenáři by se snažili minimalizovat nákupy a elektronické knihy si půjčovali. Na elektronizaci knih nemůžeme v současné době pohlížet jako na homogenní skupinu, ale na několik rozdílných trhů, z nichž některé jsou již za bodem zlomu a elektronická forma je pro ně výhodnější (odborné a studijní texty), zatímco jiné typy knih naopak mohou na svou elektronickou éru ještě několik desetiletí čekat (typicky dětská
literatura). Abychom shrnuli poznatky z této kapitoly do formy, kterou bych u elektronické knihy očekával, musíme se opět vrátit k vlastnostem, které přepokládáme u knih - jejich celistvost a garantovatelnost. Tu můžeme zajistit jen tehdy, pokud kniha bude na dosah garanta, který se za ni zaručí. Proto se domnívám, že bude nutné upravit systém poskytování ISBN nebo vyvinout systém nový pro celistvé elektronické texty. V současné situaci je totiž jediným měřítkem, zda bude přiděleno ISBN, ekonomické zhodnocení nakladatele, zda se mu to vyplatí. Vycházejí tak knihy v minimálním nákladu jen proto, aby byla splněna publikační povinnost. Co by se v takových případech stalo, pokud by ekonomická bariéra padla? Kdyby každý mohl vydat jakýkoliv text jako elektronickou knihu? Databáze by byly zahlceny obrovským množstvím textů bez garantované úrovně, stejně jako je internet plný html stránek s minimální návštěvností. A současný stav přesycenosti trhu by se tak ještě prohloubil. Musejí být tedy stanovena určitá kritéria pro to, co elektronická kniha je a co ne. Měl by to být například určitý počet znaků pro různé žánry a dále procentuální odlišnost knihy od dříve vydaných děl. Pokud dnes bereme následná vydání knihy s drobnými úpravami jako samozřejmost, v elektronickém prostředí by možnost kdykoliv a v podstatě zdarma vydat novou verzi knihy znamenala obrovský problém. Pokud budeme trvat na tom, že kniha má být celistvá, nemůžeme dovolit, aby vydavatelé, respektive autoři upravovali již vydaná díla. Z důvodu omezení aktualizací jednotlivých děl by tedy měla být stanovena například minimální doba, po jejíž uplynutí může být vydána nová verze knihy (například jeden rok). Také by bylo vhodné, kdyby byla následná vydání knihy oddělena dodatkem k číslu, například dvěma písmeny, aby bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o aktualizaci již existujícího díla, a tyto aktualizace se tak daly snadno seřadit. Národní knihovna (případně jiný subjekt odpovědný za přidělování označení elektronickým knihám) musí být určitým garantem kvality a omezovat množství přidělených označení, případně tuto funkci přenést na další subjekty, typicky nakladatele. Pokud v dnešní době vychází v České republice téměř dvacet tisíc knih ročně, elektronických knih může být na trh vydáno několikanásobně více, tedy i sto tisíc. To by znamenalo pět set titulů každý den, které by Národní knihovna měla zkontrolovat a rozhodnout o přidělení identifikátoru. To je těžko představitelné, a proto musejí být stanovena kritéria, která mají elektronické knihy splňovat, a dále garanti těchto kritérií (nakladatelé), kteří budou označení zprostředkovávat. Nakladatelé by měli být garanti z toho důvodu, že dokáží posoudit stav knih na trhu a hodnotu nabízeného díla lépe než většina autorů. Navíc by přidělením čísla nevhodné knize riskovali postih ze strany Národní knihovny (například nepřidělení dalších čísel), což pro samotného autora, který za život vydá například jen jednu knihu, není zásadní trest. Ze současné praxe vidíme, že autoři nedokáží objektivně zhodnotit své dílo, a proto je nutné, aby tuto činnost dělaly třetí subjekty.
Nakladatelé by se tak stejně jako v současné době specializovali na určité tržní segmenty, kde by dokázali autorům poskytnout určitou přidanou hodnotu. Tou bude paradoxně v elektronické době distribuce, protože přímé zpřístupnění všech knih povede k obrovskému převisu nabídky nad poptávkou, což můžeme vidět na Print On Demand serverech, jako například Lulu.com (v anglické verzi). Obrovská nabídka vede k zdůraznění dominance známých jmen a k tomu, že se hůře prosazují noví autoři. Nakladatelé tak budou mít vytvořené marketingové nástroje k prosazení elektronických knih, na které samotní autoři nedosáhnou, jako například zajištění recenzí v tisku nebo distribuci části knihy jako reklamu svým čtenářům. Aby byla zaručena originalita knihy, všechna díla, která budou mít přiděleno číslo, budou archivována na serverech Národní knihovny. Otázkou je, zda budou z tohoto jednoho zdroje i dále distribuována, ale z důvodů, které jsme si uvedli dříve, se domnívám, že toto umístění bude sloužit pouze pro certifikaci jednotlivých knih, kdy bude možné kdykoliv dílo porovnat a ověřit si, zda je neporušené a jeho další prodej bude probíhat prostřednictvím více partnerů, zejména podle způsobu distribuce nebo oborových databází. Knihy v takovém formátu by se měly prodávat pouze k náhledu - tedy jako on-line možnost listovat, ukládat poznámky a vyhledávat s tím, že do čtenářova zařízení se bude přenášet pouze jejich část. Čtenář bude platit za přístup do databáze děl, nikoliv za díla samotná. Toto řešení má zásadní výhodu v tom, že pokud poskytovatelé a čtenáři najdou obchodní model s odpovídající cenou a službami, nebudou mít čtenáři potřebu knihy kopírovat, protože je získají vždy „zdarma". Čtenáři obdrží také přidanou hodnotu v obrovské databázi titulů, včetně uvedení jednotlivých verzí dokumentů, ve kterých budou moci vyhledávat. Národní knihovna by tedy měla pouze certifikovat databázi děl a starat se o její přehlednost. Pokud si představíme model, kdy by například 3 milióny občanů ČR platilo roční poplatky za přístup do databází ve výši 350 Kč, tedy cca 30 Kč měsíčně, na poplatcích by se vybralo více než 1 mld. Kč. To je sice méně než objem současného knižního trhu (který se odhaduje na 4,5 mld. Kč), ale tato částka odpovídá prostředkům, které získají nakladatelé po odečtení distribučních a tiskových nákladů. Tento výpočet je čistě hypotetický a vztahuje se na dobu, kdy by nakladatelé neměli již žádné příjmy z tištěných děl. Na druhou stranu, určitou část příjmů by mohly zajistit státní subjekty, jako knihovny, školy nebo výzkumné instituce, které by licence hradily také. Částka odpovídající 1 miliardě korun by mohla zajistit fungování a rozvoj systému. Peníze vybrané do systému by se dělily podle počtu zhlédnutých stran od jednotlivých poskytovatelů obsahu, případně i dle citovanosti nebo doby strávené na stránkách konkrétních knih. Tento tržní model by motivoval nakladatele připravovat díla s vysokou čteností tak, jak se tomu děje na současném trhu, na druhou stranu by nediskriminoval drobné vydavatele, kteří často publikují jen pro radost. Národní knihovna by také získala odpovědnost za fungování systému, archivování děl a přechod na nové technologie, což by bylo při volné tržní součinnosti jednotlivých nakladatelství méně efektivní. Přejímání zahraničních děl do svých databází by naopak měli obstarávat jednotliví poskytovatelé (nakladatelé nebo provozovatelé databází), kteří by tak byli odpovědni za vyúčtování se svými partnery a autorskoprávní problematiku při přenosu knih přes hranice. Postupně by se standardizovala cena za zhlédnutou stranu, případně podíl z vybrané částky od
čtenářů, které by jednotliví provozovatelé databází platili poskytovatelům obsahu. Provozovatelé databází by byli jak provozovatelé různých sítí (například mobilní operátoři), tak velcí nakladatelé, případně knihovny. V rámci svého podnikatelského plánu by zajišťovali funkčnost svých vlastních databází, určovali výši poplatků za přístup a také to, zda budou své databáze provozovat jako všeobecné, nebo se budou specializovat na určitou oblast a jaké další služby budou na tuto databázi navázány. Může se jednat o reklamu na stránkách, provozování elektronických obchodů nebo případně i rešeršní a podobné služby.
Použité zdroje: BISG [online]. 2010 [cit. 2010-04-25]. US Book Industry. Dostupné z WWW: < http://www.bisg.org/news-5-363-book-industry-trends-2009-indicates-publishers-net-revenue-up10-in-2008-to-reach-4032-billion.php> Zpravodajství ČTK [online]. 29.7.2007 [cit. 2010-04-27]. V Česku roste počet vydaných knih i výdajů za ně. Dostupné z WWW: < http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/29_7_2007_v_cesku_roste_pocet_vydanych_knih_ i_vydaju_za_ne> Ikaros [online]. 1999 [cit. 2010-04-25]. Akvizice prostřednictvím nakladatelů, distributorů a internetových knihkupectví . Dostupné z WWW: http://www.ikaros.cz/akvizice-prostrednictvimnakladatelu-distributoru-internetovych-knihkupectvi V současné době jsou marže mírně vyšší. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. Statistika kultury 2008. Praha: 2009, NIPOS [cit. 2010-05-09]. Dostupné z WWW:
SÝKOROVÁ, Petra. Profit [online]. 7. 4. 2010 [cit. 2010-04-27]. Když nabídka likviduje poptávku na knižním trhu. Dostupné z WWW: Morris Rosenthal Blog [online]. 2008 [cit. 2010-04-25]. North American Book Market . Dostupné z WWW: DOČEKAL, Daniel. Www.pooh.cz [online]. 22. 4. 2010 [cit. 2010-04-28]. E-knihy: Výlet do historie a něco o e-knižních formátech. Dostupné z WWW: DOČEKAL, Daniel. Www.pooh.cz [online]. 12. 3. 2010 [cit. 2010-04-28]. E-knihy, e-čtečky, prostě takový e-svět (2). Dostupné z WWW: The Register [online]. 23. 12. 2009 [cit. 2010-04-27]. Hackers break Amazon's Kindle DRM. Dostupné z WWW: SILLMEN, David. Digitálně.cz [online]. 29. 07. 2009 [cit. 2010-04-27]. Čtečka Kindle čelí velké kritice. Dostupné z WWW:
HLAVENKA, Jiří. Lupa.cz [online]. 5. 10. 2009 [cit. 2010-04-28]. Knihy.google.cz - v roce 2030. Dostupné z WWW: Books as Expressions of Global Cultural Diversity A Data Mining Research Project: Books as Expressions of Global Cultural Diversity. OCLC [online]. November 2009, 11, [cit. 2010-05-16]. Dostupný z WWW: MP3 history: Fraunhofer IIS [online]. 7/2009 [cit. 2010-05-16]. Dostupné z WWW: < http://www.iis.fraunhofer.de/EN/bf/amm/products/mp3/mp3history/mp3history02.jsp> ARANGO, TIM. Digital Sales Surpass CDs at Atlantic . The New Yourk Times [online]. 25. 11. 2008, 1, [cit. 2010-05-16]. Dostupný z WWW: < http://www.nytimes.com/2008/11/26/business/media/26music.html?_r=1> Český hudební trh loni klesl o 12 %. Finanční noviny [online]. 2010, 8. 2. 2010, [cit. 2010-05-16]. Dostupný z WWW: . MALÝ, Martin. Elektronické knihy zdraží o 50 %. Co to znamená pro čtenáře?. Root.cz [online]. 4.3. 2010, 3, [cit. 2010-05-18]. Dostupný z WWW:
