Ochranné známky v národní a mezinárodní právní úpravě

Bankovní institut vysoká škola Praha

Ochranné známky v národní a mezinárodní právní úpravě Bakalářská práce

Eduard Vilím

Duben 2014

Bankovní institut vysoká škola Praha Práva

Ochranné známky v národní a mezinárodní právní úpravě Bakalářská práce

Autor:

Eduard Vilím Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D.

Praha

Duben, 2014

1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

……….……….……….……….……….………. V Praze dne 25. 4. 2014

Eduard Vilím

2

Chtěl bych poděkovat JUDr. Aleši Rozehnalovi, Ph.D. za odborné vedení při psaní mé bakalářské práce.

3

Anotace a klíčová slova Anotace Bakalářská práce Ochranné známky v národní a mezinárodní úpravě se zabývá úpravou ochranných známek v právním řádu České republiky a EU; stručně se také věnuje mezinárodní úpravě ochranných známek. V úvodu práce rozebírá autor zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Samotná kapitola se věnuje i mezinárodním úmluvám o ochranných známkách. V další kapitole autor rozebírá vznik, vývoj, pojem, funkce, účel, třídění, platnost a obnovu ochranných známek. V rámci kapitoly týkající se řízení o ochranných známkách je popsána právní úprava řízení o přihlášce, průzkumu, připomínky a námitky. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva autor při psaní bakalářské práce zohlednil změny přijaté na základě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a do práce zahrnul kapitolu Ochranná známka jako předmět vlastnictví, kde porovnává předchozí a novou úpravu ochranné známky jako věci. V závěru bakalářské práce se autor krátce věnuje i aktuálnímu vývoji v oblasti ochranných známek. Autor konstatuje, ţe právní úprava ochranných známek v ČR se v důsledku nařízení EU sbliţuje s úpravou v ostatních členských státech EU. Na mezinárodní úrovni je také snaha o co největší spolupráci v oblasti práv z duševního vlastnictví. Na závěr bakalářské práce se autor zamýšlí nad budoucím vývojem úpravy ochranných známek.

Klíčová slova:

Ochranné známky, Ochranná známka Společenství, Zákon č. 441/2003 Sb., Nekalá soutěţ, ÚPV, WIPO, OHIM, Řízení o přihlášce.

Annotation The bachelor thesis Trade Marks in National and International Legislation deals with the regulation of trade marks in the legal order of the Czech Republic and the EU; it also deals briefly with the international regulation of trade marks. In the introduction the author discusses the Act No. 441/2003 Coll., on Trade marks. The single chapter deals with international treaties on trade marks. In the next chapter the author analyses the origin, 4

the development, the concept, the function, the purpose, the classification, the validity and the renewal of trade marks. In the chapter on the proceedings on trade mark is described the procedure for the registration, the survey, comments and objections. In connection with the recodification of the civil law the author takes into account in his thesis changes adopted under the Law No. 89/ 2012 Coll., The Civil Code and he included in his work the chapter Trade mark as the Object of the Property, in which he compares the previous and the new regulation of a trade mark as thing. In the conclusion of the Bachelor thesis the author also briefly deals with the current development in the field of trade marks. The author concludes that the legislation on trade marks in the Czech Republic as a result of the EU regulation harmonizes with the legislation in other EU Member States. At the international level, there is also an effort to maximize the cooperation in the field of the intellectual property rights. At the end of the bachelor thesis, the author reflects on the future development of the trade mark system.

Key words:

Trade Marks, European Community Trade Mark, Act No. 441/2003 Coll., Unfair Competition, ÚPV, WIPO, OHIM, Application Procedure.

5

Obsah Anotace a klíčová slova .............................................................................................................. 4 Úvod ........................................................................................................................................... 8 1.

Ochranná známka ............................................................................................................... 9

1.1.

Vznik ochranných známek .............................................................................................. 9

1.2.

Vývoj známkového práva na našem území ................................................................... 10

1.2.1.

Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách ...................................................... 12

1.2.2.

Praktický význam ochranných známek ..................................................................... 14

1.3.

Mezinárodní smlouvy upravující práva z ochranných známek a jejich principy .......... 16

1.4.

Pojem ochranné známky ................................................................................................ 20

1.4.1.

Starší ochranná známka ............................................................................................. 23

1.4.2.

Všeobecně známá známka ......................................................................................... 24

1.5.

Funkce ochranné známky .............................................................................................. 24

1.6.

Třídění ochranných známek .......................................................................................... 25

1.6.1.

Ochranné známky podle účelu uţití........................................................................... 25

1.6.2.

Ochranné známky podle povahy označení ................................................................ 26

1.7.

Doba platnosti a obnova zápisu ochranné známky ........................................................ 29

1.8.

Kolektivní ochranná známka ......................................................................................... 30

2.

Účinky ochranných známek ............................................................................................. 30

2.1.

Práva vlastníka ochranné známky a jejich omezení ...................................................... 30

2.2.

Vyčerpání práv z ochranné známky .............................................................................. 32

2.3.

Uţívání ochranné známky ............................................................................................. 33

3.

Ochranná známka Společenství ........................................................................................ 34

3.1.

Účinky ochranné známky Společenství......................................................................... 36

3.2.

Účinky mezinárodního zápisu ochranné známky .......................................................... 37

4.

Ochranná známka jako předmět vlastnictví...................................................................... 37

4.1.

Ochranná známka nově jako nehmotná věc .................................................................. 37

4.2.

Změna vlastníka, převod ochranné známky .................................................................. 39

4.3.

Přechod ochranné známky ............................................................................................. 39

4.4.

Přepis vlastníka .............................................................................................................. 39

5. 5.1.

Řízení o ochranných známkách ........................................................................................ 40 Řízení o přihlášce .......................................................................................................... 41 6

5.1.1.

Formální průzkum...................................................................................................... 41

5.1.2.

Věcný průzkum .......................................................................................................... 42

5.2.

Připomínky a námitky ................................................................................................... 42

5.2.1.

Připomínky................................................................................................................. 42

5.2.2.

Námitky ..................................................................................................................... 43

5.3.

Zápis .............................................................................................................................. 44

5.3.1.

Národní úprava zápisu ochranných známek .............................................................. 44

5.3.2.

Mezinárodní úprava zápisu a zápis ochranné známky Společenství ......................... 45

5.3.3.

Navrhované změny v zápisu ochranných známek EU............................................... 45

5.4.

Vzdání se práv k ochranné známce ............................................................................... 46

5.5.

Zrušení ochranné známky a prohlášení neplatnosti....................................................... 47

5.5.1.

Zrušení ochranné známky .......................................................................................... 47

5.5.2.

Prohlášení neplatnosti ochranné známky ................................................................... 49

5.6.

Rozklad .......................................................................................................................... 49

5.7.

Subsidiarita správního řádu ........................................................................................... 50

6. 6.1. 7.

Ochranné známky a nekalá soutěţ.................................................................................... 53 Prostředky ochrany proti nekalé soutěţi........................................................................ 54 Jiná práva k ochranné známce .......................................................................................... 55

7.1.

Zástavní právo k ochranné známce ............................................................................... 55

7.2.

Licence .......................................................................................................................... 56

7.3.

Všeobecně známá známka ............................................................................................. 57

Závěr ......................................................................................................................................... 58 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 60 Seznam pouţitých právních předpisů ....................................................................................... 60 Seznam pouţitých internetových zdrojů................................................................................... 60

7

Úvod V mé bakalářské práci se budu na následujících řádcích zabývat známkovým právem, a to jak v národní tak mezinárodní, především komunitární úpravě. Postupně se v bakalářské práci budu věnovat vzniku pojmu ochranné známky a jejímu vývoji, funkci ochranné známky, jejím druhům a době platnosti. Dalším tématem mé práce budou účinky ochranné známky a účinky ochranné známky Společenství, včetně práv svědčících jejím majitelům. Následovat bude pojednání o ochranné známce jako o předmětu vlastnictví a řízení o ochranných známkách. Rovněţ bych rád zmínil vztah práv z ochranné známky a práva nekalé soutěţe, neboť se jedná o dva úzce související obory, které se v praxi v celé řadě případů prolínají. Při psaní své práce jsem čerpal hlavně ze zákona o ochranných známkách č. 441/2003 Sb. (dále také „Zákon o ochranných známkách“), komentáře k tomuto zákonu od R. Horáčka a kol.1 a důvodové zprávy. Důleţitým pramenem při zpracování mé práce byly také rozsudky soudů a rozhodnutí Evropského soudního dvora (dále také „ESD“), které jsou zásadní pro praktický výklad zákonů, směrnic a nařízení o ochranných známkách. Stručně v mé bakalářské práci uvedu také nejdůleţitější mezinárodní smlouvy sjednané k ochraně práv z průmyslového vlastnictví. A s ohledem na přijetí nového občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále také „nový občanský zákoník“ nebo jen „NOZ“), se práce dotkne rovněţ změn, které v oblasti ochranných známek přinesla nová kodifikace občanského práva. Co se týče metod a zpracování tématu bakalářské práce, rozhodl jsem se pouţít metodu komparace a analýzy dostupných právních předpisů, související literatury a judikatury; čerpal jsem také z databází příslušných institucí v oblasti duševního vlastnictví dostupných na internetu.

1

Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, ISBN: 97880-7400-058-4.

8

1. Ochranná známka 1.1.

Vznik ochranných známek

Ochranné známky řadíme společně s vynálezy, uţitnými a průmyslovými vzory a označením původu mezi průmyslová práva. Tradičně slouţí producentům a prodejcům k vyjádření svých práv k vyráběným či dodávaným výrobkům a sluţbám, k ochraně těchto práv a zároveň významně napomáhá jejich prosazování na poli poptávky a nabídky. Dá se říci, ţe ochranná známka tvoří hodnotu výrobku v očích spotřebitele, jenţ ji spojuje s kvalitativními vlastnostmi zboţí, dobrým jménem výrobce nebo obchodníka a významně mu napomáhá v orientaci na trhu při výběru výrobku. Během dějin prošly ochranné známky dlouhým vývojem, neţ dostaly nynější státem registrovanou podobu. Označování výrobků se objevilo uţ ve starověku, tehdejší řemeslníci často označovali výrobky ze dřeva, kůţe nebo keramiky znaky, písmeny, svými iniciály i prvními značkami. Ve středověku se s rozvojem výroby a obchodu objevila potřeba zboţí určené ke směně na trhu označovat, aby bylo odlišitelné od zboţí jiných výrobců. Tehdejší výrobci se obvykle sdruţovali v cechy, čímţ prohlubovali svou specializaci a zároveň konkurenceschopnost. Značky tak odpovídaly cechům nebo jednotlivým řemeslníkům. Další fází vývoje označování zboţí bylo překotné období průmyslové revoluce plné změn. Tím, ţe manufakturní výroba byla nahrazena výrobou strojní, se dramaticky zvýšilo mnoţství vyrobené produkce, a proto bylo ještě důleţitější jednotlivé výrobky od sebe navzájem diferencovat, coţ je také hlavní smysl známek. Známkové právo se začalo vyvíjet v tehdy nejrozvinutějších zemích světa, a to ve Spojených státech, Anglii, Francii a Německu.2

2

Jakl, L., Ing., CSc. a kolektiv: Ochranné známky a označení původu, vydání II. doplněné, Praha, Úřad průmyslového vlastnictví, 2002, s. 11, ISBN: 978-80-7282-017-7.

9

1.2.

Vývoj známkového práva na našem území

Na vývoj známkového práva na našem území mělo zásadní vliv začlenění do Rakouska – Uherska. Právní ochrana průmyslového vlastnictví byla zaloţena zákonem na ochranu průmyslových známek a jiných označení, který byl obsaţen v císařském patentu č. 230 z roku 1858. Zákon charakterizoval pojem ochranné známky jako speciální označení rozlišující výrobky různých producentů. Zápis ochranné známky zajišťoval majiteli výlučné právo známkou disponovat a zároveň moţnost postihu osoby zasahující do práv z ochranné známky.3 Novelizace uvedeného zákona proběhala říšským zákonem o ochraně známek č. 19 z roku 1890. Zákon převzal vymezení ochranné známky, její rozlišovací funkci, výlučné právo k ní, i postih proti jejímu zneuţívání. Navíc nově negativně vymezil označení, které nemohlo být ochrannou známkou. V roce 1908 rozhodl rakouský parlament o přistoupení k Paříţské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 (dále také „Pařížská úmluva“ či „Úmluva“). Jednotlivá ustanovení Úmluvy se stala vnitrostátně platnou normou dle ust. § 32 zmiňovaného známkového zákona z roku 1890. 4 První ústřední známkový rejstřík působil na území Rakouska – Uherska od roku 1890 a jiţ v této době byla doba trvání ochrany práv z ochranné známky stanovena na 10 let. Tehdejší známkové právo bylo novelizováno zákonem č. 108 z roku 1895. Tento zákon ze zápisu vyloučil slovní ochranné známky tvořené pouze údajem o místě, času nebo způsobu výroby, o vlastnostech, určení, ceně, mnoţství a váze výrobku. Na rozdíl od zákona č. 19 z roku 1890 se výslovně vztahoval výmaz ochranné známky i na zaměnitelné označení a umoţňoval uplatnit právo k označení předchozímu uţivateli nezapsané známky. Po skončení 1. světové války a vzniku samostatné Československé republiky (ČSR) byly nejprve převzaty rakouské zákony a předpisy. Takto bylo zabezpečeno pokračování právní ochrany známek zapsaných v Rakousku - Uhersku, pokud byly včas přihlášeny

3

Hák, J.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech, Plzeň, Aleš Čeněk, 2012, s. 35, ISBN: 978-80-7380364-3. 4 Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství, Praha, ASPI, a. s., 2007, s. 2, ISBN: 978-80-7357-265-5.

10

v nově vzniklé ČSR. Ve sbírce zákonů č. 27/1933 se promítla snaha zaktualizovat zákon o ochranných známkách tak, aby odpovídal novému státoprávnímu uspořádání. Zákon negativně vymezil definici ochranné známky především ve vztahu k presidentovi či stáním znakům a zakázal pouţívání úředních, zkušebních, záručních nebo puncovních značek jako ochranných známek. Délka ochranné doby zůstala 10 let.5 Jak dále ve své publikaci uvádí Jan Hák, tento stav trval aţ do roku 1952, kdy byl vydán zákon č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a chráněných vzorech, který uchoval principy právní ochrany ochranných známek. Upravoval právo priority, ţádost o zjištění zaměnitelnosti ochranné známky, práva cizinců, zastupování, rejstřík ochranných známek, atd. Mezerou tohoto zákona však byla moţnost podat přihlášku shodné ochranné známky, kterou Úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty musel zapsat. Logicky pak následovaly návrhy majitelů starších známek na výmaz. Také negativní vymezení termínu ochranné známky nebylo dostatečné, právní úprava řešila pouze známky nedistinktivní, popisné, klamavé a známky odporující obecnému zájmu, mezinárodním smlouvám a zvyklostem. Další novelizace proběhla zákonem č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách. Bylo třeba reagovat na probíhající společenské změny v rámci tzv. přestavby, rozvoje zahraničního obchodu a nutnosti uvedení vnitrostátního předpisu do souladu se závazky ČSSR z mezinárodních smluv. Zákon přinesl přesnější vymezení předmětu ochrany, měl přispět k rychlejšímu a jednoduššímu zápisnému řízení a usměrňovat přihlašovatele při tvorbě ochranné známky. V roce 1995 byl přijat zákon o ochranných známkách č. 137/1995 Sb. a vyhláška č. 213/1995 Sb. k jeho provedení. V zákoně se promítly jak závazky České republiky z mezinárodních smluv; především z Paříţské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek (dále také „Madridská dohoda“), tak probíhající harmonizace známkové práva především v Evropské unii (EU). Tento zákon přinesl jasnější definici absolutních i relativních důvodů vyloučení zápisu ochranných známek, vymezil práva k proslulým známkám; nadále nebylo nutné podávat ţádost o registraci proslulosti známky a zápis

5

Hák, J.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech, Plzeň, Aleš Čeněk, 2012, s. 36, ISBN: 978-80-7380364-3.

11

do rejstříku. Zákon také umoţnil poskytnutí ochranné známky do zástavy a zavedl námitkové řízení. V době účinnosti tohoto zákona mohly ţádost o zápis ochranné známky podat pouze fyzické nebo právnické osoby zapsané v ţivnostenském, respektive obchodním či jiném rejstříku, a to pro výrobky nebo sluţby související s předmětem jejich podnikání. Novelou č. 116/2000 Sb. byla do zákona transponována ustanovení Dohody o obchodních

aspektech

práv

k duševnímu

vlastnictví

(Trade Related

Aspects

of Intellectual Property Rights, zkráceně „TRIPS“, dále téţ dohoda TRIPS). Tato dohoda definuje hlavní poţadavky na označení, které můţe být ochrannou známkou, podmínky uţívání ochranných známek, uvádí minimální dobu platnosti známek, pravidla pro převod, postoupení práv na základě licence a přispívá k účinnějšímu hájení práv vlastníků ochranných známek.6

1.2.1. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách V současnosti je problematika ochranných známek v ČR upravena v zákoně č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, který je účinný od 1. 4. 2004. K provedení tohoto zákona byla vydána vyhláška č. 97/2004. Sb. Zákon je tvořen 13 hlavami. Hlava první definuje pojem ochranné známky a důvody pro odmítnutí ochrany. Hlava druhá popisuje účinky ochranné známky. Hlava třetí uţívání ochranné známky. Hlava čtvrtá definuje ochrannou známku jako předmět vlastnictví. Hlava pátá a šestá upravují přihlášku ochranné známky a řízení o ní, včetně připomínek a námitek. Hlava sedmá pojednává o době platnosti a obnově zápisu známky. Hlava osmá se zabývá vzdáním se, zrušením a obnovou zápisu známky. Hlava devátá obsahuje úpravu kolektivní ochranné známky. Hlava desátá uvádí obecná ustanovení o řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“). Hlava jedenáctá upravuje vztahy k zahraničí v oblasti ochranných známek. Hlava dvanáctá se věnuje ochranné známce Společenství. Hlava třináctá na závěr obsahuje přechodná, zmocňovací a zrušovací ustanovení.

6

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 1.

12

V zákoně se odrazil vstup ČR do Evropské unie ke dni 1. května 2004, který přinesl potřebu harmonizace národního a evropského právního prostředí nejen v oblasti ochranných známek. Právní úpravu problematiky ochranných známek upravuje První směrnice Rady ES č. 89/104/EHS, kterou se sbliţují právní předpisy členských států o ochranných zámkách, ze dne 21. prosince 1988. 7 Tato směrnice byla následně zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbliţují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění)8 a která vstoupila v platnost dnem 28. listopadu 2008. Spory v původních řízeních se však s ohledem na dobu rozhodnou z hlediska skutkového stavu řídí i nadále směrnicí 89/104/EHS.9 Dalším zásadním právním předpisem, který ovlivnil znění zákona o ochranných známkách, bylo Nařízení Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství, které nabylo účinnosti 1. dubna 1996. 10 Vstupem ČR do EU totiţ automaticky začaly platit ochranné známky Společenství udělené podle uvedeného nařízení. Původní nařízení č. 40/94 bylo pak nahrazeno kodifikovaným zněním nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství. Mezi důleţité změny, které Zákon o ochranných známkách přinesl, patří moţnost vlastnit ochrannou známku jakékoliv fyzické či právnické osoby, způsobilé k právním úkonům, včetně subjektů veřejného práva a nadací. Zákon č. 137/1995 Sb. toto právo přisuzoval

pouze

podnikatelům

v rámci

podnikání,

zapsaných

v obchodním,

ţivnostenském či jiném rejstříku. Posun nastal i v posuzování označení tvořeného pouze jednou barvou, takovou ochrannou známku lze nyní přihlásit při dodrţení zásady rozlišitelnosti. Naopak zachována byla zásada spojení ochranné známky s konkrétními

7

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 1. Úř. věst. L 299, s. 25. 9 JUDr. Jakub Vozáb, Ph.D.: Odpovědnost poskytovatele optimalizace pro vyhledávání na internetu za uloţená data (Spojené věci C-236/08 aţ C-238/08 Google France SARL a Google Inc. v. Louis Vuitton Malletier SA a další), http://www.vozab.com/70-odpovednost-poskytovatele-optimalizace-pro-vyhledavani-na-internetu-zaulozena-data (5. 1. 2014). 10 Viz. předchozí poznámka pod čarou č. 7, s. 2. 8

13

výrobky nebo sluţbami a nejdůleţitější formální podmínka přiznání ochrany, tj. moţnost grafického znázornění ochranné známky.11

1.2.2. Praktický význam ochranných známek Význam ochranných známek se projevuje vysokým počtem přijatých přihlášek. V roce 2012 ÚPV přijal 8 876 národních přihlášek ochranných známek, z nichţ 8 205 podali domácí a 671 zahraniční přihlašovatelé. V roce 2012 ÚPV zapsal do známkového rejstříku 6 648 národních ochranných známek, z toho 6 053 tuzemským a 595 zahraničním přihlašovatelům. Současně bylo v zápisném řízení o ochranných známkách vydáno 671 negativních správních rozhodnutí. Jak vyplývá s Výroční zprávy ÚPV, v oblasti mezinárodních ochranných známek bylo v roce 2012 ÚPV přijato 440 ţádostí o mezinárodní zápis ochranné známky do zahraničí, zároveň bylo pro Českou republiku cestou mezinárodního zápisu vyznačeno 2 298 mezinárodních známek. Ochrana byla přiznána 2 136 mezinárodním ochranným známkám. Po vstupu České republiky do EU na našem území platí i veškerá práva z ochranných známek Společenství, o jejichţ zápisu do rejstříku rozhoduje Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (Office for Harmonization in the Internal Market, zkráceně „OHIM“). V roce 2012 OHIM přijal takřka 108 000 přihlášek a provedl 95 645 zápisů. V závěru roku 2012 bylo v České republice platných více neţ 1 025 000 ochranných známek, z nichţ 70 % představovalo ochranné známky Společenství.12 Pro porovnání v loňském roce 2013 ÚPV přijal 8 975 národních přihlášek ochranných známek, z toho 8 302 od tuzemských a 673 od zahraničních přihlašovatelů. Do rejstříku bylo zapsáno 6 227 národních ochranných známek, z toho 5 697 domácím a 530 zahraničním subjektům. Ochrana byla v roce 2013 v ČR přiznána 2 210 mezinárodním ochranným známkám. Na konci roku 2013 bylo v ČR platných celkem 1 102 812

11

Hák, J.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech, Plzeň, Aleš Čeněk, 2012, s. 39, ISBN: 978-80-7380364-3. 12 Výroční zpráva ÚPV 2012, s. 12, http://www.upv.cz/cs/publikace/rocenka/rocenka.html. (2. 2. 2014).

14

ochranných známek, u nichţ 71 % (784 975) představovaly ochranné známky Společenství.13

Obr. č. 1: Zapsané ochranné známky, Výroční zpráva ÚPV 2012, s. 12.

13

Výroční zpráva ÚPV 2013, s. 13, http://www.upv.cz/cs/publikace/rocenka/rocenka.html. (21. 4. 2014).

15

Obr. č. 2: Zapsané ochranné známky, Výroční zpráva ÚPV 2013, s. 13.

1.3.

Mezinárodní smlouvy upravující práva z ochranných

známek a jejich principy Kromě národních právních předpisů jsou ochranné známky a označení původu výrobků, respektive jejich zápis a ochrana, upravovány také mezinárodními smlouvami v oblasti průmyslových práv, které smluvní strany zavazují k zavedení vnitrostátní právní úpravy. Česká republika je smluvní stranou celé řady těchto smluv. Mezi hlavní principy mezinárodních smluv upravující ochranné známky patří zejména: a) Princip mnohostrannosti – smluvními stranami je větší počet států či mezinárodních organizací, b) Zásada asimilace a reciprocity – státy musí cizím státním příslušníkům poskytovat stejná práva jako svým státním příslušníkům, a c) Princip teritoriality – zápis a ochrana ochranných známek a označení původu výrobků se vţdy řídí předpisy státu, kde jsou zapsány, mezinárodní smlouvy vytváří pouze sjednocující podmínky.

16

Dvě základní smlouvy - Paříţská úmluva a Madridská dohoda - byly uzavřeny jiţ koncem 19. století a během století 20. a 21. revidovány a doplněny dalšími dohodami. Zastřešující mezinárodní organizace na poli ochranných známek jsou Světová organizace duševního vlastnictví zaloţená v roce 1967 (World Intellectual Property Organization, zkráceně „WIPO“) a Světová obchodní organizace (World Trade Organization, zkráceně „WTO“), která vznikla v roce 1995 jako nástupce Všeobecné dohody o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade, zkráceně „GATT“). Mezi mezinárodní smlouvy v oblasti ochranných známek závazné pro ČR patří zejména následující úmluvy: Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví byla podepsána v roce 1883 a dále několikrát revidována. Byla první mezinárodní smlouvou upravující ochranu průmyslového vlastnictví (patentů, vynálezů, ochranných známek, atd.), včetně ochrany proti nekalé soutěţi. Tehdejší Československo k ní přistoupilo v roce 1919. V současnosti je ČR vázána stockholmským zněním Paříţské úmluvy z roku 1967 (vyhláškou č. 64/1975 Sb. ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb.). Paříţská úmluva mimo jiné zavádí zásady unijní priority a národního reţimu, čímţ vhodně doplňuje princip teritoriality. Tyto tři pojmy tak tvoří pilíře mezinárodní právní ochrany průmyslových práv. Zásada národního neboli cizineckého reţimu v praxi znamená, ţe smluvní státy se k příslušníkům jiných států chovají stejně, jako k vlastním státním příslušníkům – poskytují jim v oblasti ochranných známek stejnou právní ochranu. Unijní priorita opravňuje přihlašovatele ochranné známky, průmyslového vzoru či vynálezu získat na základě první přihlášky (podané v jakékoli zemi Úmluvy) právo

17

přednosti umoţňující podat v průběhu prioritní lhůty přihlášku v další zemi Úmluvy. Na tuto přihlášku se hledí, tak jako by byla podána ve stejný den. 14 Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek Madridská dohoda byla podepsána v roce 1891, navazuje na Paříţskou dohodu a taktéţ byla mnohokrát revidována. Tato dohoda umoţňuje zapisovateli ochranné známky na základě jediné mezinárodní přihlášky přihlásit svou známku v členských státech dohody, které v přihlášce označí. Činí tak aţ po zápisu přihlašované známky v zemi původu, a to prostřednictvím zápisného úřadu své země u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví v Ţenevě. Tento úřad byl zřízen na základě vzniku WIPO.15 Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboţí byla uzavřena téţ roku 1891, opírá se o Paříţskou úmluvu a upravuje prostředky a povinnosti členských zemí při obraně proti uţívání nepravdivých nebo klamavých údajů o původu zboţí, a to i při reklamě.16 Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb (dále jen „Niceská dohoda“) byla uzavřena roku 1957 a vznikla dalšími úpravami Madridského dohody. Sama byla revidována ve Stockholmu v roce 1967. Niceská dohoda zavádí jednotné třídění zboţí a sluţeb pro zápis ochranných známek. Základním kritériem třídění je určení výrobku nebo sluţby.17

14

Hák, J.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech, Plzeň, Aleš Čeněk, 2012, s. 24 ISBN: 978-80-7380364-3. 15 Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství, Praha, ASPI, a. s., 2007, s 46, ISBN: 978-80-7357-265-5. 16 Jakl, L., Ing., CSc. a kolektiv: Ochranné známky a označení původu, vydání II. doplněné, Praha, Úřad průmyslového vlastnictví, 2002, s. 127, ISBN: 978-80-7282-017-7. 17 Viz předchozí poznámka pod čarou č. 14, s. 49.

18

Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu Tato dohoda byla uzavřena roku 1958. Stejně jako Madridská dohoda se opírá o Paříţskou úmluvu a upravuje mezinárodní zápis označení průvodu podle stejných principů jako mezinárodní ochranu ochranných známek.18 Vídeňská dohoda o mezinárodním třídění obrazových prvků ochranných známek Byla uzavřena roku 1973, navazuje na Niceskou dohodu a dále třídí ochranné známky podle obrazových prvků.19 Smlouva o známkovém právu, jinak také Ženevská smlouva Smlouva o známkovém právu byla uzavřena roku 1994 v rámci WIPO a také navazuje na Paříţskou unijní úmluvu. Harmonizuje formální náleţitosti a postupy při řízení o ochranných známkách před zápisnými úřady, také stanoví maximální poţadavky náleţitostí přihlášky ochranné známky a podmínky uznání data vzniku práva přednosti.20 Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek (dále jen „Madridský protokol“) byl uzavřen v roce 1989 (účinný aţ k 1. dubnu 1996). Navazuje na Madridskou dohodu, avšak smluvní strany protokolu nemusí být zároveň jejími smluvními stranami. Stranou Madridského protokolu můţe být i mezivládní organizace. Zásadní posun oproti stavu před přijetím Madridského protokolu tkví v tom, ţe přihlašovatel můţe podat mezinárodní přihlášku ochranné známky jen na základě přihlášky u Úřadu původu, aniţ by musel být zápis ochranné známky jiţ proveden.21 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví Dohoda TRIPS byla uzavřena roku 1994 v Marrakéši v rámci GATT. TRIPS zavedla minimální standardy při zajištění ochrany duševního vlastnictví a především vymahatelnost práv poskytnutých v zahraničí, rozšířila cizinecký reţim národního zacházení o zacházení

18

Viz předchozí poznámka pod čarou č. 15, s. 126. Jakl, L., Ing., CSc. a kolektiv: Ochranné známky a označení původu, vydání II. doplněné, Praha, Úřad průmyslového vlastnictví, 2002, s. 125, ISBN: 978-80-7282-017-7. 20 Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství, Praha, ASPI, a. s., 2007, s 50, ISBN: 978-80-7357-265-5. 21 Viz předchozí poznámka pod čarou č. 19, s. 117. 19

19

podle nejvyšších výhod, coţ znamená, ţe jakmile smluvní stát přizná výhody občanům jiného smluvního státu, musí je přiznat i občanům všech ostatních smluvních států. Dále TRIPS stanovila prostředky vynucení práv a upravila pravidla pro prevenci a řešení sporů mezi smluvními státy. Zároveň měla dohoda vést ke zjednodušení správního a procesního řízení tak, aby ochrana duševního vlastnictví byla co nejefektivnější a stejně dostupná pro všechny smluvní strany dohody. Dohoda TRIPS také definovala označení, které můţe být ochrannou známkou (připouštěla se i rozlišovací schopnost získána uţíváním), podmínky jeho uţívání a prohloubila ochranu zeměpisných označení, především pro vína a lihoviny.22

1.4.

Pojem ochranné známky

Českému pojmu „ochranná známka“ mohou v jednotlivých státech odpovídat různé termíny. V právním řádu Velké Británie se uţívá výraz obchodní známka „trade mark“, v USA „trademark“, obdobně i v právu EU a v dokumentech WIPO a WTO. Relevantním pojmem podle Paříţské úmluvy je v českém jazyce výraz „tovární a obchodní známka“. V československém právu byl pojem „ochranná známka“ poprvé pouţit v zákoně č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a chráněných vzorech.23 Zákon o ochranných známkách vymezuje označení, které je schopné být ochrannou známkou touto definicí: Ochrannou známkou můţe být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo sluţby jedné osoby od výrobků nebo sluţeb jiné osoby. Jinými slovy tedy musí jít o graficky znázornitelné označení slovní (v běţném či zvláštním grafickém písmu), obrazové, kombinované (kombinace slova a kresby) nebo

22

Hák, J.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech, Plzeň, Aleš Čeněk, 2012, s. 28, ISBN: 978-80-7380364-3. 23 Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 56, ISBN: 978-80-7400-058-4.

20

spočívající ve zvláštním tvaru, obrysu nebo barvě. Moţná je i kombinace tvaru nebo obalu se slovy nebo kresbou. V případě označení pouze barvou musí jít o konkrétní odstín uvedený v některém vzorníku barev. Dalším znakem ochranné známky je, ţe nikdy nemůţe existovat sama o sobě, ale vţdy je spojena s konkrétním produktem či sluţbou. Můţe být součástí výrobku či obalu a současně uţívána v obchodním styku, např. na obchodních listinách a při inzerci. Z moci úřední ÚPV nezapíše jako ochrannou známku označení obsahující znaky uvedené v ustanovení § 4 Zákona o ochranných známkách. Toto ustanovení je transpozicí ustanovení článku 3 směrnice Rady ES č. 89/104 a uvádí důvody k odmítnutí ochrany, pro tzv. absolutní důvody. 24 Prvním z bodů, pro které je moţné odmítnout zápis ochranné známky, je nedodrţení ustanovení § 1 Zákona o ochranných známkách, které obsahuje legální definici ochranné známky. Ze zápisu je tedy vyloučené označení zvukové, čichové, světelné, pohybové, tvořené výhradně tvarem, symboly či údaji o jakosti, druhu, mnoţství, původu zboţí v obchodě běţně uţívané. V některých případech lze označení přihlásit převodem do podoby, která je graficky znázornitelná (např. zvukové označení zaznamenáno pomocí not) – předmětem ochrany je pak tento záznam.25 Zapsat nelze ani ochranné známky, které by mohly klamat spotřebitele, nebo tvořené výrazy pouţívanými dle obchodních zvyklostí nebo v běţném jazyce a výrazy odporující dobrým mravům. K problematice moţnosti zápisu označení tvořeného výrazy pouţívanými v běţném jazyce se vyjádřil také Městský soud v Praze (dále „MS“) v rozsudku sp. zn. 5 Ca 25/2005: „Do rejstříku tak není možné zapisovat mj. taková označení, která bez ohledu na činnost podnikatelských subjektů získala jistou obecnou povědomost, která se stala pro tato samotná označení příznačnou. Takovým označením je i označení „Panthenol (…) Pokud chce podnikatel požívat známkoprávní ochrany pro označení, které je jinak označením obecným a vžitým, může tak učinit teprve poté, co tuto obecnou povědomost nějakým

24

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 4. Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 56, ISBN: 978-80-7400-058-4. 25

21

způsobem překročí (zde grafickým provedením). Ochranu takto provedenému označení lze pak, pochopitelně s přihlédnutím ke všem okolnostem, přiznat, nikoliv však pro slovní prvek, ale pro grafické ztvárnění.“ Rozhodnutí soudu lze vyloţit tak, ţe označení, tvořené výrazy pouţívanými dle obchodních zvyklostí nebo běţném jazyce, můţe být ochrannou známkou jen tehdy, jestliţe svou „obecnost“ překoná. Bez schválení příslušného orgánu nemůţe ochranná známka obsahovat znaky, emblémy a erby, jejichţ uţití je předmětem veřejného zájmu. Také symboly vysoké náboţenské hodnoty nelze jako ochranné známky pouţít. Také v případě, kdy přihláška ochranné známky nebyla podána v dobré víře, ji ÚPV nezapíše. A to buď na základě podání podstatných připomínek, nebo nálezem zvláštních důvodů ke konstatování nedostatku dobré víry samotným ÚPV. Nedostatkem dobré vůle můţe být snaha o zápis tzv. „spekulativní známky“, která nemá slouţit k odlišení zboţí od konkurenčního, ale vede pouze k obohacení ze známkové transakce nebo neprávem získané rozlišovací způsobilosti.26 K prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu nedostatku dobré vůle se MS v Praze vyjádřil například v rozsudku č. j. 9 Ca 414/2009 – 77: „Skutečnost, že po podání přihlášky ochranné známky došlo ještě před zápisem přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek k převodu přihlášky z původního přihlašovatele na jiný subjekt, nebrání prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu uvedeného v § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, tj. z důvodu nedostatku dobré víry původního přihlašovatele.“ MS tak ve svém rozhodnutí vyjádřil názor, ţe nedostatek dobré víry původního přihlašovatele nelze zhojit převodem přihlášky na jiný subjekt. Zápis ochranné známky do rejstříku ochranných známek také nelze provést, pokud jiţ existuje shodná známka (či přihlašovaná známka obsahuje prvky jiţ přihlášené známky neboli

26

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 4.

22

starší známky), platí zde zásada in dubio pro signo priore. Pokud k takovému střetu práv dojde, povaţuje se datum podání přihlášky za datum vzniku práva přednosti. Odlišná je mezinárodní úprava dle dohody TRIPS, kde se hovoří o podmínce vnímatelnosti zrakem na místo národní úpravy s podmínkou grafického znázornění. V některých zemích jiţ také bylo prolomeno uţívání čichové známky (např. Velká Británie, Švýcarsko, Ruská federace, Austrálie a Indie) a velká skupina zemí uznává ochrannou známku zvukovou.27

1.4.1. Starší ochranná známka Starší ochrannou známkou dle Zákona o ochranných známkách můţe být zapsaná či přihlášená národní ochranná známka, mezinárodní ochranná známka, ochranná známka Společenství a všeobecně známá známka, pokud její ochrana vznikla před podáním novější známky a tato ochrana stále trvá. Jestliţe však drţitel starší známky udělí přihlašovateli novější známky písemný souhlas, lze takou známku zapsat. ESD se k rozlišovací schopnosti starší ochranné známky vyjádřil např. v rozhodnutí ve věci Canon Kabushiki Kaisha proti Metro-Goldwyn-Mayer Inc., rozhodnutí ESD, C39/97: „Rozlišovací schopnost starší známky, a zejména její proslulost, je třeba brát v úvahu při posuzování, zda podobnost mezi příslušným zbožím nebo službami označenými těmito dvěma ochrannými známkami je dostatečná k tomu, aby vzniklo riziko záměny. Riziko záměny může existovat i tam, kde se veřejnost domnívá, že zboží nebo služby mají různé místo výroby. Naopak takové riziko nemusí být tam, kde se veřejnost nedomnívá, že služby nebo zboží pocházejí z téhož podniku nebo případně z ekonomicky spjatých podniků.“ Rozhodnutí ESD lze interpretovat tak, ţe rozlišovací schopnost starší ochranné známky je vţdy důleţité posuzovat z pohledu vzájemné podobnosti zboţí nebo sluţeb, které označuje.

27

Hák, J.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech, Plzeň, Aleš Čeněk, 2012, s. 40, ISBN: 978-80-7380364-3.

23

1.4.2. Všeobecně známá známka Zákon o ochranných známkách zná i pojem všeobecně známá známka, a to pro označení natolik silné a známé veřejnosti, ţe získalo rozlišovací způsobilost a poţívá stejné ochrany, jako by bylo zapsáno do rejstříku ochranných známek. Oporou této právní úpravy je článek 6bis Paříţské úmluvy (vyhl. č. 64/1975 Sb.) a článek 16 TRIPS (vyhl. č. 191/1995 Sb.), který uvádí, ţe v kaţdém členském státě je všeobecné známé označení pro stejné nebo podobné zboţí nebo sluţby chráněno stejně jako ochranná známka. Jestliţe její vlastník prokáţe tuto proslulost, poţívá stejné ochrany jako ochranná známka zapsána do rejstříku, tj. Úřad zamítne nebo zruší zápis stejné nebo podobné známky, která by tak neoprávněně čerpala z renomé všeobecně známého označení.28

1.5.

Funkce ochranné známky

Základní funkce ochranné známky jsou dvě, a to následující: odlišuje výrobky nebo sluţby téhoţ druhu pocházející od různých subjektů trhu – spotřebitelům tak usnadňuje orientaci na trhu a sniţuje riziko záměny, a zároveň plní funkci ochrannou a soutěţní – zajišťuje vlastníku ochranné známky, ţe nikdo jiný nebude moci chráněné označení pouţít a umoţňuje mu budovat dobrou pověst či jméno svých produktů či sluţeb. K účelu ochranné známky se ve svém rozhodnutí, sp. zn. 6 A 39/2001, vyjádřil i Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“). NSS konstatoval, ţe ochranné známky poskytují ochranu především právnickým osobám soukromého práva a fyzickým osobám, které jsou soutěţiteli na trhu nejčastěji: „Ochranná známka slouží především subjektům, které se svými výrobky nebo službami vstupují na trh, tj. vstupují do soutěžních vztahů s producenty obdobných výrobků nebo poskytovateli obdobných služeb. Je skutečností, že takovými subjekty tradičně byly a stále jsou především osoby soukromého práva, nejčastěji nejrůznější právnické osoby soukromého práva (tedy především obchodní společnosti, družstva apod.) nebo fyzické osoby, neboť 28

Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 65, ISBN: 978-80-7400-058-4.

24

zejména v jejich řadách je třeba hledat většinu výrobců a dodavatelů konkrétních výrobků či služeb.“

1.6.

Třídění ochranných známek

Ochranné známky můţe rozlišovat z několika pohledů podle různých kritérií – podle účelu uţití, povahy, osoby vlastníka a způsobu vzniku práva k ochranné známce.

1.6.1. Ochranné známky podle účelu užití Ochranné známky dle účelu uţití lze třídit následovně:29 a) Výrobní ochranné známky – vztahují se pouze k závodu a na zboţí, které vyrábí. Jsou velice těţko přenositelné a stávají se trvalou hodnotou závodu, b) Obchodní ochranné známky – vztahují se ke zboţí, které závod prodává, případně i vyrábí. Označení touto známkou je pouţíváno tam, kde je pro to důvod. Bývá to tehdy, kdyţ zboţí stejného druhu a provedení je vyráběno pro jednoho vývozce či prodejce více výrobními závody, nebo se na jeho výrobě podílí více výrobců současně, c) Zásobní známky - jsou připraveny a registrovány jiţ předem pro případ rozšíření výroby o další druhy zboţí, d) Blokáţní ochranné známky - u nichţ byla registrace provedena proto, aby jimi nikdo jiný nemohl označit zboţí. Jsou ve většině případů ve vztahu k jiţ zaregistrovaným známkám, jsou jim podobné či zaměnitelné. Podobností či zaměnitelností by mohla být zavedená známka poškozena na trhu. Po registraci je nutné sledovat nutnost jejich občasného uţití a tím zabránit jejich zrušení a e) Známky sluţeb. Podle osoby vlastníka ochranné známky dělíme na individuální a kolektivní. Podle způsobu vzniku práva lze zase rozeznávat ochranné známky zapsané a všeobecně známé.

29

Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 57, ISBN: 978-80-7400-058-4.

25

1.6.2. Ochranné známky podle povahy označení Podle povahy označení rozlišujeme ochranné známky: a) Slovní označení v běţném písmu - tvořeno písmeny, slovy, jmény, spojením slov a číslic apod. Za běţné písmo se povaţuje písmo uţívané Úřadem, tj. TIMES NEW ROMAN velikost 12. Ideální je fantazijní, uměle vytvořené, označení (např. „Metrostav“ nebo „Kofola“), které svou originalitou výrazně zmenšuje moţnost střetu s právy ze starší ochranné známky. b) Slovní označení ve zvláštní grafické úpravě - můţe jím být speciální typ, velikost, stínování písma a také rukopis. Příkladem takového označení můţe být ochranná známka „Coca-Cola“ přihlášena společností The Coca-Cola Company:

Obr. č. 3: Grafická ochranná známka (Komunitární ochranná známka “Coca-Cola”, č. reg. 2108918).30

c) Obrazová označení - kresby nebo geometrické obrazce bez slovních prvků, například obrazová ochranná známka přihlášena společností Daimler AG:

30

Databáze ÚPV: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.ozs.det?pozk=510010&plan=cs (5. 1. 2014).

26

Obr. č. 4: Obrazové označení (Komunitární ochranná známka, „Mercedes Benz“, č. reg. 9149402). 31

d) Kombinovaná označení (loga) - většinou kombinující prvky slovního a obrazového označení, např. kombinovaná ochranná známka „Google“ přihlášena vlastníkem Google Inc:

Obr. č. 5: Kombinovaná ochranná známka (Mezinárodní ochranná známka „Google“, č. reg. 881006).32

e) Prostorová (trojrozměrná) označení tvořená tvary výrobků nebo jejich obalů, například ochranná

známka

přihlášena

přihlašovatelem

Jan

Becher

-

Karlovarská

Becherovka, a.s.:

31 32

Databáze ÚPV: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.ozs.det?pozk=4328942&plan=cs (5. 1. 2014). Databáze WIPO: http://www.wipo.int/branddb/en/index.jsp (5. 1. 2014).

27

Obr. č. 6: Prostorová ochranná známka (Národní ochranná známka „Jan Becher“, č. reg. 52030).33

f) Sestávající výlučně z barvy nebo kombinace barev - taková ochranná známka musí být tvořena přesně definovaným odstínem podle vzorníku barev s tím, ţe základní barvy nelze vyloučit z volného uţívání. Příkladem je ochranná známka tvořena odstínem fialové barvy přihlašovatele Kraft Foods Schweiz Holding GmbH:

Obr. č. 7: Označení tvořené pouze barvou (Komunitární ochranná známka „Milka“, č. reg. 31336).34

Moţná a přípustná je i kombinace uvedených moţností, tj. kombinace tvaru výrobku nebo obalu se slovy nebo kresbou. Příkladem můţe být ochranná známka přihlášena společností Sellier & Bellot a.s.:

33 34

Databáze ÚPV: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.oza.detail (5. 1. 2014). Databáze ÚVP: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.ozs.det?pozk=193323&plan=cs (5. 1. 2014).

28

Obr. č. 8: Kombinovaná známka (Národní ochranná známka „Sellier & Bellot“, č. reg. 115973).35

ESD se k problematice slovní ochranné známky vyjádřil např. v rozhodnutí ve věci Matratzen Concord36, a to především k pouţívání názvů převzatých z cizího jazyka: Ve smyslu základní funkce ochranné známky, tj. identifikace výrobků a služeb, považuje judikatura evropských soudů názvy převzaté z cizího jazyka za náhodné a fantazijní, ledaže by vykazovaly podobnost s vnitrostátním výrazem, o kterém se předpokládá, že průměrný spotřebitel zná jeho význam, nebo ledaže by získal skutečný význam na vnitrostátním trhu. Úprava první směrnice EHS o ochranných známkách nebrání zápisu jakožto národní ochranné známky v některém členském státě slova převzatého z jazyka jiného členského státu, ve kterém toto slovo postrádá rozlišovací způsobilost nebo popisuje výrobky či služby, pro které je zápis požadován, ledaže by byly dotčené kruhy v členském státě, ve kterém je zápis požadován, schopny identifikovat význam tohoto slova. Z nálezu ESD tedy vyplývá, ţe aţ na uvedené výjimky, jsou převzatá slova natolik originální, ţe dokáţí určit původ zboţí nebo sluţeb, tedy mají rozlišovací schopnost.

1.7.

Doba platnosti a obnova zápisu ochranné známky

Doba platnosti ochranné známky se počítá od data podání její přihlášky a trvá 10 let. Během této doby se projeví, zda známka obstála na trhu. Na návrh jejího majitele můţe být obnovena na dalších 10 let, jinak ochranná známka zanikne. Návrh na obnovu zápisu musí být podán v posledním roce její platnosti a zároveň musí být zaplacen určený správní poplatek. Jestliţe majitel toto právo nevyuţije, má moţnost k návrhu vyuţít tzv. poshověcí 6 měsíční lhůty. V tomto případě bude ale poplatek dvojnásobný. V důsledku vlivu komunitárního práva bylo upuštěno od tzv. karenční lhůty, ve které

35 36

Databáze ÚPV: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.oza.detail (12. 2. 2014). Rozhodnutí ESD, C-421/04.

29

nebylo moţno jiným přihlašovatelem ochrannou známku obnovit. Tato lhůta trvala 2 roky od zániku známky.37 Na základě ustanovení Paříţské úmluvy byla původně platnost ochranných známek zapsaných mezinárodní cestou stanovena na 20 let, s moţností prodlouţení platnosti na dalších 20 let. Takto dlouhá doba se ale z praktického hlediska ukázala jako příliš dlouhá, a proto byla v Protokolu k Madridské dohodě zkrácena na 10 let.

1.8.

Kolektivní ochranná známka

Kolektivní ochranná známka je označení, které je způsobilé odlišit výrobky nebo sluţby členů či společníků právnické osoby nebo účastníků sdruţení zaloţeného za účelem společného označování výrobků či sluţeb od výrobků či sluţeb jiných podnikatelů. K přihlášce kolektivní ochranné známky je třeba přiloţit písemnou smlouvu uzavřenou mezi všemi členy či společníky právnické osoby nebo účastníky sdruţení, která stanoví podmínky pouţívání kolektivní ochranné známky, včetně sankcí za jejich porušení. Vlastníkem kolektivní známky je sdruţení, ale právo uţívat ochrannou známku patří pouze členům či společníkům právnické osoby nebo účastníkům sdruţení, nikoli právnické osobě nebo sdruţení jako takovému. Zároveň s sebou známka nese i povinnost dodrţovat kvalitu takto označené produkce. Na rozdíl od klasické ochranné známky kolektivní známka nemůţe být převedena na někoho jiného ani být předmětem licence. Okruh uţivatelů se můţe rozšířit pouze na základně přistoupení do sdruţení či právnické osoby, pokud to smlouva o uţívání známky dovoluje.38

2. Účinky ochranných známek 2.1.

Práva vlastníka ochranné známky a jejich omezení

Pouze vlastníku ochranné známky zapsané do rejstříku patří právo ji uţívat, a to ve spojení s výrobky nebo sluţbami, pro které je zapsána. Tak je chráněn přímo

37 38

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 10. Viz předchozí poznámka pod čarou č. 37, s. 12.

30

ze zákona před jednáním třetích osob, které by známku uţívaly bez jeho souhlasu (např. porušením licenční smlouvy). Vlastník ochranné známky můţe poţadovat zákaz takového jednání, odstranění následků takového jednání, popřípadě náhradu škody.39 Drţitel ochranné známky má právo na pouţití symbolů vycházejících z historických a regionálních tradic uţívání ochranných známek, např.: ® registered, ™ trade mark, © copyright, nebo D design. Uţívání těchto symbolů, společně s dalšími informacemi o ochranné známce, patří k právu majitele ochranné známky a při řádném uţívání známky můţe pomoci zabránit generizaci neboli zdruhovění označení. Zdruhovění je stav, kdy ochranná známka ztratí rozlišovací schopnost, stane se běţným označením pro některý druh výrobků nebo sluţeb a můţe tak být následně zrušena. Takovou ochrannou známku běţný spotřebitel nevnímá ve spojení s konkrétním majitelem, např. výrobcem nebo obchodníkem. Riziko vzniká především u slovních ochranných známek při jejich reprodukci, např. v katalozích, slovnících nebo jiných publikacích. K problematice zdruhovění označení se vyjádřil MS v Praze, ve svém rozhodnutí, ve kterém se zabýval podnikovými normami a rozhodnutím České potravinářské inspekce40: „Přihlášené označení používali i jiní výrobci jako druhový název pro určitý typ zeleninové směsi stanovený v oborových normách. Ty nemohou vést k závěru, že předmětná ochranná známka byla zapsána v rozporu s ust. § 2 zákona. Přihlášené označení nebylo označením, které by nemělo způsobilost rozlišit výrobky přihlašovatele ani nebylo tvořeno výlučně ze značek nebo údajů sloužících v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty výrobků nebo služeb, z údajů o zeměpisném původu nebo o době výroby výrobku či poskytnutí služby. Označení „zmrazená mochovská zeleninová směs“ v podnikových normách a v rozhodnutích České potravinářské inspekce o schválení tohoto typu výrobku, založených 39 40

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 6. MS v Praze, sp. zn. 9 Ca 128/2005.

31

ve správním spise, nesvědčí o takovém významu druhovosti označení výrobku, které je třeba vnímat jako generické označení, které běžně vyjadřuje druh zboží.“ Na mezinárodní úrovni jsou účinky ochranných známek a ochrana práv jejich vlastníků uvedeny především v Dohodě TRIPS. Ta stanoví základní úroveň ochrany práv k duševnímu vlastnictví, kterou musí členské země dodrţet.41 Vlastník práv z ochranné známky však nemůţe tato práva vykonávat absolutně. V obchodním styku nemůţe třetím osobám zakázat uţívat identifikační údaje (např. jejich jméno, přímení, obchodní firmu, atd.), obecné údaje týkající se zboţí (např. mnoţství, druhu, jakosti, data výroby) nebo účelu příslušenství a náhradních dílů. Tato zásada platí, pokud je uvedené jednání v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěţe. Majitel ochranné známky svá práva ztrácí, trpí-li uţívání později přihlášené známky déle neţ 5 let od okamţiku, kdy se o této skutečnosti dozvěděl. V takovém případě se jiţ nemůţe domáhat zákazu uţívání později přihlášené známky.42

2.2.

Vyčerpání práv z ochranné známky

Důvodová zpráva k zákonu zmiňuje tzv. vyčerpání práv – majitel ochranné známky nemůţe zakázat její pouţívání třetími osobami, pokud takto označené zboţí bylo uvedeno trh s jeho souhlasem, a to i na základě licenční smlouvy. Národní vyčerpání práv znamená, ţe majitel ochranné známky musí souhlasit s uvedením zboţí do kaţdé země EU, tudíţ se nemůţe domáhat volné distribuce v EU. Existuje také mezinárodní vyčerpání, kdy majitel známky svým prvním uvedením na trh vyčerpá právo pro celý svět. Pro země EU platí také komunitární vyčerpání práv, kdy majitel prvním udělení souhlasu s uţitím známky vyčerpá své právo pro celou EU. Nemůţe tak zakázat dovoz výrobku do další země EU, pokud byl jím nebo s jeho souhlasem uveden na trh v jiném členském

41

Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství, Praha, ASPI, a. s., 2007, s. 51, ISBN: 978-80-7357-265-5. 42 Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 7.

32

státě.43 Komunitární vyčerpání neznamená ovšem vyčerpání světové, vlastník známky můţe zakázat dovoz zboţí na území EU, pokud je prve uvedl mimo Společenství – ustanovení čl. 7 odst. 1 směrnice 89/104/EHS. ESD se k vyčerpání práv z ochranné známky vyjádřil např. v rozsudku ve věci Zino Davidoff SA v. A & G Imports Ltd.44: Právní věta tohoto rozsudku zní: „Ustanovení čl. 7 odst. 1 směrnice 89/104EHS omezuje vyčerpání práv majitele z ochranné známky pouze na případy, kdy bylo zboží uvedeno na trh ve Společenství. Umožňuje majiteli uvádět zboží na trh mimo Společenství, aniž by toto uvedení na trh vyčerpalo jeho práva ve Společenství, a upřesněním, že uvedení na trh mimo Společenství nevyčerpává právo majitele bránit dovozu tohoto zboží učiněnému bez jeho souhlasu, zákonodárce Společenství povolil majiteli ochranné známky kontrolovat první uvedení zboží označeného ochrannou známkou na trh ve Společenství.“

2.3.

Užívání ochranné známky

Řádné uţívání ochranné známky znamená její uţívání tak, jak byla zapsána, lišit se můţe pouze v nepodstatných částech nesniţujících její rozlišovací způsobilost. Majitel známky je povinen ji veřejně uţívat pro výrobky nebo sluţby, pro které byla zapsána, ať uţ přímo na výrobku, obalu nebo v obchodní dokumentaci. Nestačí tedy vnitrofiremní uţívání bez vztahu ke spotřebiteli. Řádné uţívání známky je moţné i na základě licenční smlouvy, licenční smlouva nabývá účinků vůči třetím osobám aţ registrací v rejstříku. Pokud majitel známku řádně neuţívá, důsledky, neponese pouze v případě legitimních důvodů - tedy za okolností, které nemohl ovlivnit. Negativním důsledkem neuţívání známky můţe být oslabení práv z ochranné známky, či dokonce ztráta těchto práv čili zrušení ochranné známky. Při exportu zboţí lze známku uţívat pouze fakticky, čili reálně jí pouţívat při skutečné či připravované obchodní činnosti, např. označovat známkou produkci, obaly

43

Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 144, ISBN: 978-80-7400-058-4. 44 Rozsudek ESD C-414/99.

33

nebo sluţby. V ostatních případech je moţné i tzv. fiktivní uţívání – např. uţívání ochranné známky v reklamě, inzerci, obchodní korespondenci či jiné dokumentaci.45

3. Ochranná známka Společenství Ochranná známka Společenství (European Community Trade Mark, zkráceně „ETCM“) sjednocuje ochranu průmyslových práv v teritoriu EU. Rozšířením EU v roce 2004 se ochranná známka Společenství automaticky rozšířila také na území ČR. Definice ochranné známky Společenství zní 46: Ochrannou známkou Společenství můţe jí být jakékoli označení schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně vlastních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho balení, pokud jsou způsobilá rozlišit výrobky nebo sluţby jednoho podniku od výrobků nebo sluţeb jiných podniků. ETCM má jednotnou povahu, poţívá ucelené ochrany a na základně jediného řízení před ÚPV je platná a účinná pro celé území EU, tedy ve všech členských zemích. Řeší tak národní omezenost průmyslových práv tím, ţe vytváří nové známkoprávní teritorium. Přihlášku je moţno podat u ÚPV, který ji předá OHIM nebo ji lze podat přímo u OHIM. ETCM však nenahrazuje národní ochranné známky, ty jsou i nadále nezbytné pro podniky, které nepoţadují ochranu na úrovni Společenství. Ochranná známka Společenství je předmětem vlastnictví, který existuje nezávisle na závodu. Lze ji tak převádět, poskytovat jako zástavu a poskytovat jako licenci. Jednotnost rozhodování o platnosti a porušení ochranné známky Společenství je zajištěna ustanovením Bruselské úmluvy o soudní pravomoci a výkonu soudních rozhodnutí Tak je zamezeno vydávání navzájem si odporujících rozhodnutí ze strany národních soudů a úřadů. ETCM jiţ dříve umoţňovala chránit označení tvořené pouze barvou či zvukem. Nyní se problematika tzv. nekonvenčních ochranných známek rozšířila i o trojrozměrná označení,

45

Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 152, ISBN: 978-80-7400-058-4. 46 Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993, o ochranné známce Společenství.

34

hologramy a čichová označení. Bohuţel rozhodnutí o zápisu takových známek bývá u zápisných úřadů států EU odlišné a různé jsou i rozsudky ESD.47 K ochranné známce Společenství tvořené pouze barvou se OHIM vyjádřil např. v rozhodnutí ve věci Světle zelená48: „Obecně vzato může být barva sama o sobě schopna ochrany jako ochranná známka Společenství. Barva sama o sobě může být graficky znázorněna jako pruh barvy na listu papíru. Navíc barva sama o sobě, bez vztahu k určitému zboží nebo službám, je schopna plnit rozlišovací funkci ochranné známky. Barva sama o sobě bude obecně vyloučena ze zápisu a musí být zachována k volnému použití. Jasně zelená barva je obvykle užívána v reklamě a obchodě jako barva základní, spolu s obrázky, grafickými prvky nebo textem. Je tedy označením, které se stalo obvyklým v poctivých a zavedených zvyklostech v obchodě.“ Z rozhodnutí OHIM vyplývá, ţe aby samotná barva byla schopná odlišit produkty různých výrobců, musí být natolik specifická, aby ji relevantní veřejnost mohla vnímat. Zároveň je ve veřejném zájmu, aby si jednotliví výrobci ve volné soutěţi nemohli vyhradit základní barvy pro sebe a získali tak na barvu „monopol“. Výběr vhodných barev, respektive odstínů, je tedy poměrně omezený.49 Ke zvukové ochranné známce se ESD vyjádřil např. v rozhodnutí ve věci Shield Mark50: „Zvuková označení mohou být při splnění určitých předpokladů zapsána jako ochranná známka. Předně musí být zvukové označení schopno vést k odlišení zboží nebo služeb jednoho podniku od zboží nebo služeb podniku druhého. Kromě toho musí být předmětem grafického zobrazení, které je jasné, jednoznačné, ucelené, snadno dostupné, srozumitelné, trvalé a skutečné. Tyto předpoklady jsou splněny v případě, pokud je zvukové označení graficky zobrazeno prostřednictvím systému not, který tvoří notový klíč, noty a jiná v hudbě používaná označení.“

47

Hák, J.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech, Plzeň: Aleš Čeněk, 2012, s. 54, ISBN: 978-80-7380364-3. 48 Rozhodnutí ESD, C-421/04. 49 Viz předchozí poznámka pod čarou č. 47, s. 63. 50 Rozhodnutí ESD, C-283/01.

35

Notový zápis zvukové známky musí být rozdělen na takty a obsahovat notovou stupnici, hudební značky a pauzy, aby splňoval poţadavky na grafické ztvárnění ochranné známky. K čichové ochranné známce se ESD vyjádřil v rozhodnutí ve věci Sieckmann51: „Ochranná známka, jež se skládá ze symbolu, který není vizuálně znázornitelný, může být ochrannou známkou, pokud je možné tento symbol graficky popsat, a to především za užití obrazců, čar nebo písmen, a pokud je toto popsání jasné, jednoznačné, srozumitelné, trvalé a objektivní. Čichový vjem požadavky na grafický popis nesplňuje, a to ani uvedením chemického složení, popisem slovy nebo uložením vzorku nebo jejich kombinací.“ Tímto rozsudkem ESD v zásadě odmítl způsoby určení čichové známky a moţnost jejího zapsání téměř znemoţnil do doby, neţ bude znám lepší způsob její identifikace.

3.1.

Účinky ochranné známky Společenství

Z ochranné známky Společenství vzniká jejímu vlastníku výlučné právo, můţe třetím osobám v obchodním styku zakázat: a) pouţití stejného označení pro produkty a sluţby, b) pouţití označení, u kterého hrozí nebezpečí záměny nebo spojitosti s ochrannou známkou, nebo c) pouţití stejného označení pro jiné produkty a sluţby, pokud by šlo o parazitování na dobrém jménu ochranné známky. Vlastník ochranné známky tedy můţe poţadovat zákaz i) pouţívat takové označení na produkty a jejich obaly, ii) obchodovat s takto označeným zboţím či poskytovat pod tímto označením sluţby, iii) dováţet a vyváţet takto označené zboţí, a/nebo iv) uţívat toto zboţí v obchodních listinách a v reklamě. Právo z ochranné známky Společenství vůči třetím osobám vzniká aţ po zveřejnění zápisu ochranné známky. Přihlašovatel ale můţe po zveřejnění přihlášky ochranné známky

51

Rozhodnutí ESD, C-273/00.

36

Společenství poţadovat přiměřené náhrady za jednání zakázané soudem, ke kterému došlo jiţ po zveřejnění zápisu známky a na jeho základě.52 Ochranná známka Společenství je předmětem vlastnictví, který existuje nezávisle na podniku. Lze ji tak převádět, poskytovat jako zástavu a poskytovat jako licenci.

3.2.

Účinky mezinárodního zápisu ochranné známky

Mezinárodní ochrana účinků známek je upravena v Madridské dohodě a Protokolu k Madridské dohodě. Madridská dohoda umoţňuje zapisovateli ochranné známky na základě jediné mezinárodní přihlášky přihlásit svou známku v členských státech dohody, a to po zápisu přihlašované známky v zemi původu. Protokol k Madridské dohodě umoţňuje podání mezinárodní přihlášky jiţ na základě podání přihlášky v zemi původu. Právní úprava obsaţená v Paříţské úmluvě a v dohodě TRIPS zajišťuje v řízení o ochranných známkách stejná práva osobám, které mají skutečný podnik, místo trvalého pobytu nebo sídla na území státu Paříţské úmluvy nebo člena Světové obchodní organizace, stejná práva, jaké mají účastnící řízení v ČR. Podobně tak mohou přihlašovatelé ze zemí Madridské dohody či Protokolu k Madridské dohodě získat ochranu pro svou známku v ČR.53

4. Ochranná známka jako předmět vlastnictví 4.1.

Ochranná známka nově jako nehmotná věc

Do konce roku 2013 právo znalo pouze věci hmotné, které se dle předchozí úpravy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) dělily na movité a nemovité (tj. spojené s pozemkem). OZ výslovnou definici věci neobsahoval, nicméně právní teorie pod tímto termínem rozuměla ovladatelné hmotné předměty, které slouţí potřebám lidí. Takové pojetí však bylo zastaralé a přinášelo problémy, neboť čím dál více uţitečných hodnot, které mají cenu, lze je vlastnit nebo s nimi obchodovat, je nehmotných, např. právo, 52

Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 372, ISBN: 978-80-7400-058-4. 53 Viz. kapitola 1.3.

37

pohledávka, obchodní podíl, název, zhodnocení, ochranná známka, patent, průmyslový vzor, internetová doména, akcie, cenný papír, apod. Evropské občanské zákoníky jako věci označují, buď pouze hmotné předměty (např. Německo či Polsko), nebo tuto mnoţinu rozšiřují rovněţ o nehmotné předměty, resp. práva (např. Rakousko, Francie atd.)54. Skutečnost, ţe nehmotné věci (např. ochranná známka či zaknihovaná akcie) nejsou fyzicky ovladatelným předmětem, nebrání tomu, aby někomu patřily, aby s nimi nakládal jako vlastník, tzn., aby je uţíval, bránil se zásahům ze strany třetích osob, nebo aby je na někoho dalšího převedl. Majitel ochranné známky můţe svou ochrannou známku uţívat nebo ji můţe převést na jiného. Jeho postavení se tudíţ příliš neliší od postavení vlastníka hmotné věci (např. auta, pračky, apod.). Kaţdé z obou pojetí má jisté výhody a rovněţ nevýhody. Autoři nového občanského zákoníku se rozhodli dosavadní přístup opustit a vrátit se k rakouskému u nás dříve platnému širokému pojetí věci v právním smyslu. Výše popsané nedostatky předchozí právní úpravy týkající se chybějící definice věci NOZ napravil. Od 1. 1. 2014 NOZ výslovně upravuje také nehmotné věci, kterými jsou práva, jejichţ povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Věcí jsou i ovladatelné přírodní síly (např. elektřina), a to proto, ţe s nimi lze právně nakládat. Věcí naopak nejsou předměty a síly neovladatelné, třeba slunce, měsíc, vzduch a vítr, voda v řece apod. Ovšem např. stlačený vzduch v bombě nebo voda v lahvi však jiţ věcí budou.55 Nově od 1. 1. 2014 je věcí vše, co je odlišné od člověka a co slouţí potřebě lidí. Definice věci uvedená v ust. § 489 NOZ se tedy oproti předchozí úpravě v OZ podstatně rozšířila, a to i na nehmotné předměty. Ust. § 489 NOZ výslovně stanoví, ve spojení s ust. § 979 NOZ, ţe vedle věcí ve smyslu hmotných předmětů, lze vlastnit či mít jiné věcné právo i k věci nehmotné či právu, jehoţ povaha to připouští (tzn. práva, která lze trvale či opětovně vykonávat). Široké pojetí věci napravilo neúnosný stav, podle kterého se předměty občanskoprávních vztahů rozlišovaly na věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Široká koncepce umoţňuje pouţít ustanovení o věcech v právním smyslu rovněţ na nehmotné statky, jako jsou např. energie,

54

Web Ministerstva spravedlnosti ohledně NOZ, http://obcanskyzakonik.justice.cz/vecna-prava/konkretnizmeny/zmena-chapani-pojmu-veci/ (12. 1. 2014). 55 Dana Prudíková, František Korbel: Na Pravidla budou bezpečnější, MF Dnes, 18. 10. 2013.

38

objekty průmyslového a duševního vlastnictví (ochranné známky či patenty), nebo investiční nástroje bez hmotné podstaty.

4.2.

Změna vlastníka, převod ochranné známky

Majiteli známky svědčí právo převést ji na jinou osobu, a to buď v rámci převodu celého závodu či samostatně. Podstatnou náleţitostí smlouvy o převodu ochranné známky je její písemná forma. Vůči třetím osobám nabývá účinnosti aţ po zápisu do rejstříku ochranných známek.56 Pro nového vlastníka je důleţité, ţe společně s převodem veškerých práv ke známce získá i právo přednosti. V případném sporu tak bude rozhodovat datum podání přihlášky ochranné známky, nikoliv datum zapsání převodu.

4.3.

Přechod ochranné známky

Zatímco převod známky je projev vůle jejiho majitele, přechodem ochrannou známku nabývá právní nástupce majitele známky. Nejčastějším důvodem přechodu zámky je úmrtí dosavadního vlastníka – fyzické osoby. A to buď na základě závěti či přímo ze zákona. U právnických osob je nejčastějším důvodem fúze, kdy jedna právnická osoba zaniká a právo k ochranné známce přechází na právního nástupce. I v případě přechodu známky nastávají vůči třetím osobám účinky aţ po zaevidování do rejstříku ochranných zámek.57

4.4.

Přepis vlastníka

Na základě Paříţské úmluvy můţe majitel známky zapsané v členském státě Paříţské úmluvy podat u soudu návrh na určení práva na vyznačení změny vlastníka ochranné známky. Jestliţe příslušný soud pravomocně rozhodne o tom, ţe známka byla zapsána na jméno zprostředkovatele, zástupce či obstaravatele neoprávněně (tedy bez souhlasu majitele známky), přepíše ÚPV změnu vlastnictví k ochranné známce v rejstříku.58

56

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 7. Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, s. 160, ISBN: 978-80-7400-058-4. 58 Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 8. 57

39

Převodem zapsané ochranné známky; převodem přihlášky se zabýval NSS59: „Ustanovení § 15 Zákona o ochranných známkách, rozlišuje mezi převodem zapsané ochranné známky a převodem či přechodem přihlášky. V řízení o správní žalobě proti rozhodnutí ÚPV o zamítnutí přihlášky ochranné známky může být na straně žalobce pouze taková osoba, která byla jejím přihlašovatelem. Převede-li po zahájení žalobního řízení původní vlastník ochranné známky na nového vlastníka pouze ochrannou známku, a nikoliv práva vztahující se k přihlášce stejné ochranné známky pro dosud nezapsané výrobky či služby, pak nový vlastník ochranné známky není oprávněn vstoupit do žalobního řízení týkajícího se zamítnutí přihlášky ochranné známky na místo původního žalobce dle ust. § 107a o. s. ř.“ NSS vyjádřil názor, ţe v řízení o správní ţalobě proti rozhodnutí ÚPV o zamítnutí přihlášky ochranné známky můţe být na straně ţalobce pouze přihlašovatel ochranné známky.

5. Řízení o ochranných známkách Dvojstupňové řízení o zápisu ochranných zámek navazuje na tradici řízení v Rakousku – Uhersku. Od roku 1918 vedly rejstříky ochranných známek a formální průzkum přihlášek ochranných známek prováděly obchodní a ţivnostenské komory. Ústřední rejstřík vedlo ministerstvo obchodu. Jeho úředníci také prováděli faktický věcný přezkum způsobilosti zápisu ochranné známky a rozhodovali o zjišťovacích ţalobách a o ţalobách na výmaz. Proti rozhodnutí ministerstva obchodu se dalo odvolat pouze u NSS. Ten však nesledoval skutkový stav, ale pouze logický postup při řízení o zápisu ochranných známek. V roce 1950 došlo ke změně a ústředním úřadem pro ochranu průmyslového vlastnictví se stal Patentní úřad. V současnosti tuto úlohu plní ÚPV, který se zabývá formálním i věcným průzkum, jehoţ součástí je i námitkové řízení.

59

Rozhodnutí NSS č.j. 9 As 27/2007 - 98.

40

5.1.

Řízení o přihlášce

Písemné podání přihlášky k ochranné známce je konstitutivním úkonem. Podmínkou je uvedení všech poţadovaných údajů: ţádost o zápis ochranné známky do rejstříku, nezbytné identifikační údaje přihlašovatele, popřípadě zástupce, seznam výrobků nebo sluţeb, pro které se přihláška podává, a znění nebo plošné vyobrazení přihlašované známky. V případě, ţe navrhovatel neuvede veškeré poţadované údaje pro přihlášku ochranné známky, ÚPV jej vyzve k jejich doplnění ve stanovené lhůtě. Datem podání přihlášky vzniká přihlašovateli právo přednosti – je tak chráněn před pozdějším podáním stejné nebo podobné ochranné známky. Platí zde také výše v práci uvedená zásada unijní priority vyplývající z Paříţské úmluvy, kterou přihlašovatel můţe v přihlášce uplatnit. Musí ji doloţit do 3 měsíců od podání, jinak ÚPV prioritu nepřizná. V prekluzivní lhůtě 1 měsíce je přihlašovatel povinen zaplatit poplatek za podání přihlášky, jinak se na přihlášku hledí jako na nepodanou. Výše poplatku závisí na počtu tříd výrobků a sluţeb, pro které se ochranná známky přihlašuje. Posouzení splnění podmínek přihlášení známky podléhá tzv. formálnímu a věcnému průzkumu.

5.1.1. Formální průzkum Zkoumá splnění náleţitostí uvedených v ustanovení § 19 Zákona o ochranných známkách. Např. identifikační údaje přihlašovatele nebo zástupce, seznam výrobků nebo sluţeb, pro které se přihláška podává, znění nebo vyobrazení přihlašovaného označení, případné právo přednosti, podpis ţadatele, atd. Běţná lhůta pro doplnění poţadovaných údajů v přihlášce je 15 dní. Na základně zpoplatněné ţádosti podané přihlašovatelem můţe být však prodlouţena. Pro formální nedostatky musí ÚPV přihlášku odmítnout rozhodnutím. Proti tomuto rozhodnutí lze v lhůtě 1 měsíce podat rozklad, který má odkladný účinek. Pro platné podání přihlášky je nutné v prekluzivní lhůtě 1 měsíce zaplatit správní poplatek dle zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to dle počtu tříd výrobků a sluţeb následovně: 41

- individuální ochranné známky do tří tříd výrobků nebo sluţeb 5 000 Kč, - kolektivní ochranné známky do tří tříd výrobků nebo sluţeb 10 000 Kč, a - za kaţdou třídu výrobků nebo sluţeb nad tři třídy 500 Kč. V případě neuhrazení poplatku se přihláška povaţuje za nepodanou. Pokud ani po výzvě ÚPV není poplatek doplacen v celé výši, povaţuje se přihláška za podanou v rozsahu tříd výrobků a sluţeb na přihlášce uvedených v pořadí od nejniţší, kolik jich zaplacená částka zahrnuje.60

5.1.2. Věcný průzkum ÚPV zkoumá tzv. absolutní důvody bránící přijetí přihlášky uvedené v ustanovení § 4 Zákona o ochranných známkách, viz. kapitola 1.4. Pokud stanovené podmínky přihlášky splňují pouze některé výrobky nebo sluţby, bude ochranná známka zapsána pouze pro ně. Nařízení o ochranné známce Společenství se odráţí v ustanovení § 22 odst. 3 Zákona o ochranných známkách. Jestliţe část označení postrádá rozlišovací schopnost a přihláška by tak mohla být zamítnuta, můţe Úřad na ţádost přihlašovatele ochranu této části omezit. Tuto skutečnost pak zveřejní společně s přihláškou. Takto omezená míra ochrany jiţ nelze vzít zpět. Důvodem odmítnutí zápisu ochranné známky můţe být také shodnost se starší známkou, jak uvádí ustanovení § 6 Zákona o ochranných známkách. Tuto podmínku lze obejít získáním písemného souhlasu majitele starší ochranné známky.

5.2.

Připomínky a námitky

5.2.1.

Připomínky

Připomínky k přihlašované ochranné známce lze u ÚPV podat na základě transpozice nařízení Rady o ochranné známce společenství do tuzemské právní úpravy.61 Jakákoli fyzická nebo právnická osoba se můţe vyjádřit ke zveřejněné přihlášce ochranné známky, pokud uvede důvody, pro které by dotčené označení nemělo být zapsané do rejstříku. Můţe se jednat 60 61

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 9. Nařízení Rady (ES) o ochranné známce Společenství č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993.

42

o formální pochybení podání přihlášky, ale hlavně o tzv. absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti podle ustanovení § 4 Zákona o ochranných známkách a důvody uvedené v ustanovení § 6, tj. existence starší ochranné známky zapsané pro shodné výrobky či sluţby. Osoba podávající připomínky se nestává účastníkem řízení, ale má nárok na vyrozumění od ÚPV. Vyrozumění nelze napadnout opravným prostředkem. Zrovna tak má právo být o připomínkách a rozhodnutích ÚPV informován i přihlašovatel známky. Na rozdíl od podatele připomínek disponuje právem se ke zjištěným skutečnostem vyjádřit, popřípadě jinak svou přihlášku podpořit. Jestliţe ÚPV shledá známku nezpůsobilou zápisu do rejstříku, přihlášku zamítne. Připomínky lze bezplatně podat pouze v době předcházející zápisu ochranné známky do rejstříku.62

5.2.2. Námitky Se zřetelem na závazky ČR z mezinárodních smluv a harmonizaci známkového práva v EU bylo námitkové řízení zavedeno zákonem o ochranných známkách č. 137/1995 Sb. Jde o způsob ochrany práv osob uvedených v ustanovení § 7 Zákona o ochranných známkách, která by zápisem ochranné známky mohla být dotčena nebo porušena a zároveň zvýšení právní jistoty přihlašovatele, ţe jím přihlášená známka nebude následně vymazána. Splňuje-li podání námitek všechny stanovené podmínky, ÚPV o jejich podání informuje přihlašovatele, který má právo se k nim vyjádřit. Jestliţe svého práva nevyuţije, ÚPV rozhodne sám podle informací, které během řízení získá. ÚPV také můţe účastníky řízení vyzvat, aby se o podaných námitkách dohodli. Pokud se tak stane, ÚPV řízení zastaví, ale zaplacené poplatky se jiţ nevrací. Písemným podáním námitek se zahajuje námitkové řízení, přičemţ podatel se stává jeho účastníkem. K podání je třeba dodrţet zákonnou lhůtu 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, uvést důvody podloţené důkazními prostředky a zároveň prokázat aktivní legitimaci

62

Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 191, ISBN: 978-80-7400-058-4.

43

odpovídající ustanovení § 7 Zákona o ochranných známkách. Také musí být uhrazeny správní poplatky, jinak se řízení nezahájí.63 Výsledkem řízení můţe být zjištění, ţe námitky nejsou opodstatněné a v takovém případě je ÚPV zamítne a ochrannou známku zapíše do rejstříku. V opačném případě zamítne přihlášku známky a účastníkům řízení o tom zašle své rozhodnutí. V obou případech lze proti rozhodnutí ÚPV, během 1 měsíce od jeho doručení, podat rozklad, který má odkladný účinek.64

5.3.

Zápis

V současnosti lze v ČR zapsat tři druhy ochranných známek, a to: národní ochranné známky registrované ÚPV s účinky jen na území České republiky, mezinárodní ochranné známky zapisované podle Madridské dohody, ve znění pozdějších revizí, a Protokolu k této Dohodě z roku 1989, a ochranné známky Společenství registrované OHIM s účinky na celém území EU, tedy včetně České republiky.

5.3.1. Národní úprava zápisu ochranných známek Ochranná známka můţe být zapsána do rejstříku pouze v případě, ţe splňuje všechny náleţitosti uvedené v Zákoně o ochranných známkách. Zápis zakládá majiteli známky výlučné právo ochrannou známku uţívat a poţívat ochrany vůči třetím osobám. Účinky zápisu do rejstříku nastávají datem tohoto zápisu. Osvědčením o zápisu známky do rejstříku či výpisem z rejstříků majitel známky deklaruje svá práva k ochranné známce. Jestliţe byly podány námitky proti zápisu známky, můţe být zápis proveden aţ v momentě, kdy rozhodnutí o jejich zamítnutí nabude právní moci.

63

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 9. Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 196, ISBN: 978-80-7400-058-4. 64

44

5.3.2. Mezinárodní úprava

zápisu

a

zápis

ochranné

známky

Společenství Mezinárodní zápis ochranných známek upravovala jiţ Madridská dohoda. Na jejím základě je moţné získat ochranu v členských státech dohody pomocí jediné přihlášky podané u mezinárodního úřadu na ochranu průmyslového vlastnictví v Ţenevě a zápisu v mezinárodním rejstříku vedeného u tohoto úřadu. Podmínkou je konkrétní uvedení států, kde má být známka zapsána, zaplacení příslušného poplatku a zároveň musí být známka registrována u úřadu v zemi původu. Některá omezení většího vyuţití mezinárodního systému ochrany průmyslových práv řešil Protokol k Madridské dohodě, uzavřený v roce 1989. Zkrátil dobu platnosti zápisu známky na 10 let, usnadnil proces jejího zápisu a umoţnil přihlašovateli podat mezinárodní přihlášku ochranné známky jen na základě přihlášky zemi původu.

65

K vytvoření

Madridského protokolu vedl i vznik systému ochranné známky Společenství, respektive potřeby jejího sladění s principy Madridské dohody a Madridského protokolu. Díky propojení těchto institutů je od roku 2004 moţné ochrannou známku Společenství přihlásit prostřednictvím WIPO v Ţenevě. Vše vyvrcholilo ratifikací Madridského protokolu úřadem OHIM. V jediné přihlášce dle Madridského protokolu podané u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví lze získat ochranu ve všech členských státech EU.

5.3.3. Navrhované změny v zápisu ochranných známek EU Evropská komise (dále „Komise“) v roce 2013 představila balíček iniciativ, jimiţ chce dosáhnout levnějšího, rychlejšího a předvídatelnějšího zápisu ochranných známek v EU. Kromě jiného chce také změnit systém vybírání poplatků. Komise chce především zrevidovat stávající právní předpisy z hlediska upřesnění rozsahu práv z ochranné známky a také zapracování judikatury ESD. Konkrétně jde o směrnici z roku 1989 (nyní kodifikovanou jako 2008/95/ES), kterou se sbliţují právní

65

Hák, J.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech, Plzeň, Aleš Čeněk, 2012, s. 48 – 51, ISBN: 978-807380-364-3.

45

předpisy členských států o ochranných známkách a nařízení z roku 1994 (nyní kodifikovaného jako 207/2009/ES) o ochranné známce Společenství. Změněno má být také nařízení Komise z roku 1995 (2869/95) o poplatcích placených OHIM. Komise chce výrazně změnit systém vybírání poplatků. Nyní je moţné, aby se poplatek za zápis ochranné známky Společenství vztahoval aţ na tři třídy výrobků, nově by však mělo být moţné zapsat ochrannou známku pouze pro jednu takovou třídu. To bude platit jak u přihlášek ochranné známky Společenství, tak u přihlášek vnitrostátních. Komise tím chce pomoct podnikům k menším nákladům. Novelizované nařízení o poplatcích by mělo být přijato do konce roku 2014. V rámci modernizace předpisů má dojít také k posílení moţností boje proti padělanému zboţí při tranzitu přes EU a k zjednodušení spolupráce mezi úřady členských států a OHIM. Komisař pro vnitřní trh a sluţby Michel Barnier k výše popsaným změnám uvedl, ţe66: „Není zapotřebí zásadních změn: základy systému zůstanou nedotčeny. Naším cílem je modernizace konkrétních prvků tak, aby byl systém jednodušší, levnější a účinnější“.

5.4.

Vzdání se práv k ochranné známce

Jedná se o písemný jednostranný právní akt, ve kterém majitel známky dává na vědomí ÚPV, ţe se vzdává svých práv k ochranné známce. Jestliţe se vzdává práv jen k některým výrobkům nebo sluţbám, musí je v oznámení jasně vymezit a toto omezení jiţ nemůţe vzít zpět. Účinky oznámení nastávají dnem doručení ÚPV, který tuto skutečnost zapíše do rejstříku a oznámí ve Věstníku. Účinky vzdání se ochranné známky Společenství nastávají aţ zápisem do rejstříku. Jestliţe k ochranné známce je zapsaná licence, můţe se majitel práv ke známce vzdát aţ, kdyţ prokáţe, ţe o svém úmyslu informoval nabyvatele licence.67

66

Kateřina Hynčicová: Evropská komise chce efektivnější systém ochranných známek, zmodernizuje předpisy, http://pravniradce.ihned.cz/c1-59632310-evropska-komise-chce-efektivnejsi-system-ochrannych-znamekzmodernizuje-predpisy (5. 4. 2013). 67 Nařízení Rady (ES) o ochranné známce Společenství, č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993, čl. 49.

46

5.5.

Zrušení ochranné známky a prohlášení neplatnosti

Dalšími převzatými instituty dle nařízení Rady (ES) o ochranné známce

68

jsou řízení

o zrušení ochranné známky a prohlášení neplatnosti ochranné známky.

5.5.1. Zrušení ochranné známky Důvodem zrušení mohou být pouze okolnosti nastalé po zápisu známky do rejstříku. Písemný návrh na zrušení můţe podat kdokoli, aniţ by musel prokázat aktivní legitimaci, a stává se tak účastníkem řízení. Musí však pro své tvrzení uvést důvody podpořené důkazy a zaplatit správní poplatek, jinak na podání bude pohlíţeno, jako by k němu nedošlo. Pokud vlastník ochranné známky po dobu pěti let nepřetrţitě známku neuţívá bez odpovídajícího důvodu, můţe dojít k podání návrhu na zrušení takové ochranné známky. Argumentem ospravedlňujícím řádné neuţívání můţe být především tzv. vyšší moc, tedy události a jejich dopady, které majitel ochranné známky nemůţe přímo ovlivnit a objektivně mu brání v řádném uţívání známky. Toto ustanovení zákona je namířeno nejen na majitele známek, kteří o ně řádně nepečují, ale i proti tzv. blokáţním nebo spekulativním známkám, které mají pouze bránit jiným soutěţitelům v uţívání stejného nebo podobného označení.69 Dalším důvodem pro podání návrhu na zrušení ochranné známky je také tzv. generizace označení neboli zdruhovění, nastávající při nedostatečném uţívání známky jejím majitelem nebo nesprávné uţívání známky třetími osobami, které majitel ochranné známky trpí. Jak jiţ v práci uvedeno v kapitole 2. 1., zdruhovění ochranné známky znamená, ţe ochranná známka ztratila rozlišovací schopnost, stala se běţnou pro označování některého druhu výrobků nebo sluţeb a běţný spotřebitel ji nepřiřazuje ke konkrétnímu majiteli.70 Proti tomuto návrhu se majitel známky můţe bránit tím, ţe doloţí důkazy o důsledném uplatňování ochranné známky, o učiněných opatřeních k zachování rozlišovací schopnosti známky, o neposkytování licencí, atd. Nutno ale podotknout, ţe uţívání známky na základě

68

Směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988. Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 215, ISBN: 978-80-7400-058-4. 70 Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 11. 69

47

licence je povaţováno za řádné uţívání ochranné známky a je jen na majiteli známky, zda licenci poskytne. ÚPV se k problematice zdruhovění ochranné známky vyjádřil např. v rozhodnutí ve věci Rekrea71: „Ke zdruhovění ochranné známky může dojít nevhodným používáním ze strany majitele, např. poskytnutím licence k většímu počtu subjektů, čímž dojde na trhu k situaci, že spotřebitel přestává mít přehled o tom, kdo daný výrobek nebo službu ve skutečnosti produkuje a začne takové označení chápat jako běžné označení druhu výrobku nebo služby. Ke zdruhovění ochranné známky může dále dojít nečinností jejího majitele, a to zejména v případech, kdy majitel ochranné známky strpí používání shodných nebo snadno zaměnitelných označení jinými subjekty produkujícími stejné nebo podobné výrobky nebo služby. Výmaz ochranné známky pro ztrátu rozlišovací způsobilosti může být proveden jen v případě, kdy obchodní kruhy, spotřebitelé a veřejnost vůbec začali užívat označení jako druhový název pro výrobek nebo službu, které původně označovala. V takovém případě by označení zcela ztratilo svůj původní význam jako ochranná známka.“ Toto rozhodnutí ÚPV zdůrazňuje, ţe majitel ochranné známky by měl dbát na její řádné uţívání. Dalším důvodem podání návrhu dle ustanovení § 31 Zákona o ochranných známkách je klamání spotřebitelské veřejnosti ochrannou známkou, k čemuţ můţe dojít především převodem známky nebo jejím postoupením na základě licenční smlouvy. Ochranná známka můţe klamat, pokud je zapsána pro zboţí nebo sluţby, které se pojí k určitému regionu a má díky tomu charakteristické vlastnosti, ale zboţí nebo sluţby by z této oblasti nepocházely. Návrh na zrušení známky lze také podat v šesti měsíční lhůtě od nabytí právní moci rozhodnutí příslušného soudu, kterým rozhodl o dalším uţívání ochranné známky jako o nekalosoutěţním. ÚPV takové rozhodnutí nijak neprověřuje a zrušením známky uvede do souladu rejstřík ochranných známek a právní stav nastolený rozhodnutím soudu.

71

Rozhodnutí ÚPV, O 42936.

48

5.5.2. Prohlášení neplatnosti ochranné známky Řízení o neplatnosti nahradilo dříve uţívané řízení o výmazu především z nutnosti nastavení stejných podmínek pro uţívání známek zapsaných v ČR a ochranných známek Společenství a přiblíţení se komunitárnímu právu vůbec.72 K prohlášení ochranné známky za neplatnou dojde z podnětu třetí osoby nebo ÚPV na základě ustanovení § 4, § 6 a § 7 Zákona o ochranných známkách, to je pro absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti, existence starší ochranné známky zapsané pro shodné výrobky či sluţby (v těchto případech navrhovatel nemusí prokazovat aktivní legitimaci) a ochrany práv vymezených osob, která jsou zápisem ochranné známky dotčena nebo porušena (pouze jim svědčí právo návrh podat). Proti návrhu na neplatnost podle ustanovení § 4 písm. b), c), d) Zákona o ochranných známkách má majitel ochranné známky právo bránit se podáním důkazu o získané zápisné způsobilosti ochranné známky, tj. o nabytí rozlišovací schopnosti označení. Jestliţe ochranná známka splňuje podmínky pro prohlášení za neplatnou pouze pro část výrobků nebo sluţeb, pro které je přihlášena, bude prohlášena za neplatnou pouze v tomto rozsahu. Na ochrannou známku uznanou za neplatnou se hledí jako by do rejstříku nebyla nikdy zapsána, tedy s účinky ex tunc. Z toho důvodu lze známku prohlásit za neplatnou i v případě, kdy jiţ zanikla skončením platnosti nebo se jí majitel vzdal. V těchto případech totiţ nastávají účinky ex nunc ke dni uplynutí platnosti, resp. ke dni doručení prohlášení vzdání se práv z ochranné známky ÚPV. Návrh na prohlášení známky za neplatnou je třeba podat písemně, zdůvodnit a podpořit důkazy, podatel se tak stává se účastníkem řízení. Na podání návrhu se hledí jako na řádně podané jen po zaplacení správního poplatku dle Sazebníku správních poplatků.73

5.6.

Rozklad

Podle ustanovení § 42 Zákona o ochranných známkách lze rozklad proti rozhodnutí ÚPV podat během jednoho měsíce ode dne jeho doručení, podání má odkladný účinek. Můţe

72 73

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s. 11. Sazebník správních poplatků, příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

49

jej učinit pouze účastník řízení (přihlašovatel ochranné známky, podatel námitek podle ustanovení § 7 Zákona o ochranných známkách, vlastník ochranné známky, vlastník ochranné známky zapsané v unijní zemi Paříţské úmluvy, nabyvatel práv k ochranné známce na základě licenční smlouvy, osoba, jíţ svědčí práva podle ustanovení § 17 Zákona o ochranných známkách a navrhovatel dle ustanovení § 31 a ustanovení § 32 Zákona o ochranných známkách). V lhůtě jednoho měsíce od podání rozkladu je nutné ÚPV podat jeho opodstatnění. Mimo rozkladu proti rozhodnutí o námitkách lze uvádět i nové důkazy a tvrzení (rozklad proti rozhodnutí o námitkách je řízení koncentrované a nové skutečnosti lze uvést pouze ve lhůtě k podání námitek). ÚPV poté informuje účastníky řízení o obdrţení a obsahu návrhu rozkladu, vyzve je k vyjádření a dle potřeby řízení doplní o nová tvrzení. Jestliţe oddělení ÚPV, které rozhodnutí vydalo, rozkladu plně nevyhoví nebo se rozhodnutí dotýká dalšího účastníka řízení, postoupí rozklad odborné komisi sestavené předsedou ÚPV. Komise prověří, zda rozhodnutí oddělení ÚPV v první instanci odpovídalo skutkovému stavu a byly na něj správně pouţity hmotně a procesněprávní normy. Komise můţe rozhodnutí zrušit, změnit nebo rozklad zamítnout a původní rozhodnutí potvrdit. Pokud jej zruší, bude věc vrácena před první instanci k novému projednání a rozhodnutí. První instance je ale vázána právní názorem rozhodnutí o rozkladu. Proti tomuto rozhodnutí je opět moţné podat rozklad.

74

Při podání rozkladu je třeba uhrazení správního poplatku

dle Sazebníku správních poplatků, jinak podání není platné. Pravomocné rozhodnutí o rozkladu je přezkoumatelné pouze na základě ţaloby podané dle ust. § 65 SŘS. check

5.7.

Subsidiarita správního řádu

Prostřednictvím správního řádu probíhá tzv. obecné správní řízení a upravuje se jím postup správních orgánů, který přichází v úvahu při rozhodování jak na všech úsecích státní správy, tak také v oblasti samosprávy. Obecná úprava správního řízení často nebývá aplikovatelná sama o sobě, ale někdy bývá aplikovatelná s výjimkami, stanovenými ve zvláštních právních předpisech.

74

Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 236, ISBN: 978-80-7400-058-4.

50

Činnost ÚPV jako správního orgánu je ovládána zásadami správního řízení, mezi které patří např.: institut správního uváţení (moţnost zvolit pro danou věc v dané situaci odpovídající řešení) vţdy v souladu zásadami správního řízení, kaţdé pouţití jednotlivých ustanovení SŘ je třeba vykládat v souladu se zásadami, ty jsou závazné i pro formy činnosti, které ve SŘ nejsou upraveny, zásada neveřejnosti řízení, zásada písemnosti, zásada koncentrace řízení, a zásada volného hodnocení důkazů. Procesní normy Zákona o ochranných známkách jsou vůči platnému správnímu řádu (dále také „SpŘ“) lex specialis. SpŘ se tedy pouţije subsidiárně, pokud ujednání v Zákonu o ochranných známkách nebo ve vyhlášce ÚPV vyčerpávajícím způsobem neupravují konkrétní situaci. 75 Bude se jednat např. o vymezení osob, které mohou podat námitky, povinnou písemnou formu podání ţádosti o zahájení řízení, lhůty k jednotlivým úkonům, atd. Správní řád se také nepouţije v otázkách, ve kterých je ČR vázána mezinárodními smlouvami. Dispoziční zásada, kterou je řízení o ochranných známkách vedeno, vylučuje také pouţití ustanovení § 29 SpŘ o přerušení řízení, ustanovení § 49 stanovující lhůtu pro rozhodnutí (bude záviset na podání či nepodání námitek) a ustanovení § 50 umoţňující nadřízenému orgánu vydat rozhodnutí, jestliţe příslušný orgán je nečinný (atrakce je přípustná podáním ţaloby na nečinnost dle ustanovení § 79 SŘS).76

75

Vyhláška ze dne 20. února 2004 k provedení zákona o ochranných známkách, č. 97/2004 Sb. Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 253, ISBN: 978-80-7400-058-4. 76

51

Průběh řízení o přihlášce ochranné známky:

Podání přihlášky Formální průzkum

Odmítnutí přihlášky*

Věcný průzkum

Zamítnutí přihlášky* Zamítnutí přihlášky

Zveřejnění přihlášky

Námitky

Zamítnutí přihlášky

Zamítnutí námitek

Zápis do rejstříku

Zastavení řízení o přihlášce na návrh účastníka

Řízení o prohlášení neplatnosti OZ

Návrh na zrušení OZ

Rozhodnutí

Rozhodnutí*

* Možnost podat rozklad 77

77

Zdroj webové stránky ÚPV: http://upv.cz/cs/publikace/rocenka/rocenka.html (21. 4. 2014).

52

6. Ochranné známky a nekalá soutěž Ochranné známky se pro svou ochrannou a soutěţní funkci dostávají do těsného kontaktu s právem hospodářské soutěţe. Při porušení práv plynoucích z ochranné známky většinou dojde k jednání v rozporu s dobrými mravy soutěţe. Jak uvádí ve své knize Hana Pipková, směrnice 89/104/EHS o harmonizaci právní předpisů členských států EU, jejíţ transpozicí Zákon o ochranných známkách vznikl, vzájemný vztah ochranného a soutěţního práva přímo nedefinuje, ale v preambuli uvádí ţe, v oblasti ochranných známek nevylučuje aplikaci jiných právních předpisů, např. ustanovení o nekalé soutěţi, občanskoprávní odpovědnosti nebo o ochraně spotřebitele.78 Právní úpravu generální klauzule nekalé soutěţe, konkrétní skutkové podstaty a prostředky ochrany proti nekalé soutěţi upravuje NOZ v ustanovení § 2976 (do konce roku 2013 tuto problematiku upravoval obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 53 aţ 55). Ve vztahu k právům z ochranných známek se tedy můţe jednat například o: podání přihlášky ochranné známky pokud nebylo v dobré víře - označení přihlášené pouze ze spekulativních důvodů, popřípadě slouţící přihlašovateli k zisku z transakce s ochrannou známkou, parazitování na pověsti ochranné známky - označení shodné nebo podobné se starší ochrannou známkou nebo které má být zapsáno pro výrobky nebo sluţby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno anebo by nepoctivě těţilo z rozlišovací způsobilosti dobrého jména starší ochranné známky nebo jí bylo na újmu, označení shodné se starší ochrannou známkou nebo označení přihlášené nebo zapsané pro shodné výrobky či sluţby - tento absolutní důvod zápisné nezpůsobilosti lze obejít pouze písemným souhlasem majitele starší shodné známky, uvádění výrobků či sluţeb na trh s označením shodným nebo zaměnitelným s jinou

78

Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství, Praha, ASPI, a. s., 2007, s. 60, 21, ISBN: 978-80-7357-265-5.

53

ochrannou známkou - můţe se jednat i o shodnost nebo podobnost výrobků či sluţeb, na něţ se ochranná známka vztahuje a take o existenci pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, za kterou se povaţuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou, klamavé označení zboţí a sluţeb a klamavou reklamu - jakékoli označení obsahující falešný údaj, který je způsobilý uvést veřejnost v omyl, míra zavinění přitom není důleţitá,79 označení zasahující do jiných zákonem chráněných starších práv - práva k nezapsanému označení, osobnostní práva, autorská práva či práva z jiného průmyslového vlastnictví.

6.1.

Prostředky ochrany proti nekalé soutěži

Zákon o ochranných známkách v ustanovení § 8 a NOZ v ustanovení § 2976 (dříve upraveno v Obchodním zákoníku, ustanovení § 53) poskytuje účastníkům známkového práva a práva proti nekalé soutěţi několik moţností, jak se proti nekalé soutěţi bránit, a to moţnost uplatnit: právo na zdrţení se takového jednání, právo na odstranění závadného stavu, právo na přiměřené zadostiučinění, právo na náhradu škody, a právo na vydání bezdůvodného obohacení. Vlastník nezapsaného všeobecně známého označení můţe vyuţít ochrany odpovídající prostředkům práva proti nekalé soutěţi: Majitel ochranné známky můţe oproti vlastníku nezapsaného označení vyuţít také ochrany známkového práva díky ustanovení Zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů.80 Nelze však vyloučit i opačnou situaci, a sice pokud vlastník ochranné známky sám porušuje dobré mravy soutěţe a vstoupí do práv dalšího soutěţitele např. tím, ţe přihlásí svou známku

79

Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 125 – 130, ISBN: 978-80-7400-058-4. 80 Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví, ze dne 25. dubna 2006, ve znění pozdějších předpisů.

54

dříve neţ skutečný majitel. Jestliţe se skutečný majitel dovolá u ÚPV svých práv, neoprávněně přihléšené označení můţe být zrušeno. Dalším důvodem podání návrhu dle ustanovení § 31 Zákona o ochranných známkách je klamání spotřebitelské veřejnosti ochrannou známkou, k čemuţ můţe dojít především převodem známky nebo jejím postoupením na základě licenční smlouvy.81 Ochranná známka můţe klamat, pokud je zapsána pro zboţí nebo sluţby, které se pojí k určitému regionu a má díky tomu charakteristické vlastnosti, ale zboţí nebo sluţby by z této oblasti nepocházely.

7. Jiná práva k ochranné známce Ustanovení § 17 OchrZn uvádí, ţe ochranná známka můţe být předmětem zástavního práva, předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce a můţe být zahrnuta do konkurzní podstaty v konkurzním řízení nebo do seznamu majetku v řízení o vyrovnání. Zrovna tak můţe být ochranná známka předmětem licenční smlouvy.

7.1.

Zástavní právo k ochranné známce

Dohoda o smluvním zástavním právu je dispozičním právním úkonem dvou smluvních stran (vlastníka známky a zástavního věřitele). Ale vznik zástavního práva je závislý na jeho zápisu do rejstříku ochranných známek. Jen tak můţe být dohoda o zástavním právu účinná vůči třetím osobám. Mezi náleţitosti smlouvy patří písemná forma a dostatečná určitost. Existuje také zákonné zástavní právo zřízené správním orgánem nebo soudem. K jedné známce lze zapsat více zástavních práv.82 Zřízením zástavního práva nepřecházejí práva k uţívání známky na zástavního věřitele, ale svědčí stále vlastníku známky. Ten je však v jejím uţívání omezen – bez souhlasu věřitele nemůţe známku převést či uzavřít licenční smlouvu. Zároveň ale vlastník musí známku řádně uţívat, aby neztrácela svou hodnotu a zástavnímu věřiteli tak vznikla škoda, a chránit ji před porušováním práv třetími osobami.

81

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Hák, J.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech, Plzeň, Aleš Čeněk, 2012, s. 13, ISBN: 978-80-7380364-3. 82

55

Ţádost o výmaz zástavního práva z rejstříku mohou podat všichni účastníci zástavní smlouvy. Zánik zástavního práva je vůči třetím osobám taktéţ účinný aţ po jeho zápisu do rejstříku ochranných známek.

7.2.

Licence

Uzavření licenční smlouvy je také zcela závislé na vůli účastníků – vlastníka ochranné známky a nabyvatele licence. Při jejím uzavření vlastník poskytuje práva ze známky nabyvateli a nabyvatel se zavazuje vlastníku platit licenční poplatky. O licenční smlouvě nově pojednává NOZ v ustanovení § 2358. Licence můţe být buď výlučná, nebo nevýlučná. Výlučná licence znamená, ţe majitel práva ke známce dále neuţívá (nemůţe je ani převádět na další osoby) a naopak nabyvatel má tyto práva povinnost uţívat. Nevýlučná licence umoţňuje majiteli dál práva k ochranné známce vyuţívat a můţe je neomezeně poskytovat dalším osobám. Platí zde pravidlo, ţe nemůţe poskytovat více práv neţ sám má. Při poskytnutí nevýlučné licence vzniká ale riziko, ţe ochranná známka vůči spotřebiteli ztratí svou rozlišovací schopnost a její účinnost by tak mohla být oslabena. Nestanoví-li licenční smlouva jinak, získá nabyvatel licence také procesní práva k ochraně známky a se souhlasem majitele známky se můţe účastnit řízení o porušení práv, popřípadě řízení o náhradě škody z takového porušení. V případě výlučné licence můţe řízení zahájit sám, pokud majitel známky tak neučiní v lhůtě dvou měsíců od obdrţení oznámení o porušení práv z ochranné známky. Stejně jako při vzniku zástavního práva k ochranné známce i licenční smlouva musí mít písemnou formu. Licenční smlouva je platná a účinná hned po podpisu, ale účinky vůči třetím osobám vznikají aţ po jejím zápisu do rejstříku ochranných známek. Zápis musí mimo jiné obsahovat informaci, zda se jedná o licenci výlučnou či nevýlučnou. Jestliţe ÚPV obdrţí ţádost o zápis licenční smlouvy a zjistí, ţe existuje jiţ zapsaná licenční smlouva výlučná, ţádost odmítne. 83

83

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., ochranných známkách, s. 8.

56

Specifickým druhem licenční smlouvy je smlouva o frančíze, často obsahující dohodu i o dalších aspektech průmyslových práv, jako je vyuţití know-how, technické podpory, vyškolení pracovníků, atd.84 S ochrannou známkou Společenství lze disponovat nezávisle na podniku – převádět ji, poskytovat jako zástavu nebo licenci. Mezinárodní uţití licenční smlouvy není předmětem přímých mezinárodních norem.

7.3.

Všeobecně známá známka

V kapitole 1.4.2. je zmíněn pojem všeobecně známé ochranné známky, která poţívá stejné ochrany jako by byla zapsána do rejstříku ochranných známek. Zákon o ochranných známkách přiznává práva i drţiteli tohoto nezapsaného označení. Drţitel nezapsaného označení se můţe před ÚPV bránit zápisu později přihlašované ochranné známky pro stejné nebo podobné výrobky, pokud všeobecně známé označení nemá pouze místní dosah a právo k němu vzniklo před podáním přihlášky. Podmínkou této ochrany je doloţení proslulosti či renomé všeobecně známého označení, nejčastěji průzkumem trhu, reklamní aktivitou ve sdělovacích prostředcích, zviditelňování při veřejných kulturních či sportovních akcích, apod. Práva k ochranné známce mohou být téţ předmětem darovací smlouvy nebo mohou tvořit nepeněţitý vklad společníka do společnosti. Drţitel takového vkladu se stává společníkem nebo tímto nepeněţitým vkladem můţe svůj podíl ve společnosti navýšit.85

84

Hák, J.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech, Plzeň, Aleš Čeněk, 2012, s. 13, ISBN: 978-80-7380364-3. 85 Viz předchozí poznámka pod čarou č. 84, s. 14.

57

Závěr Národní úprava vztahů z ochranných známek vychází z právní tradice dané začleněním naší republiky do Rakouska – Uherska, v kontextu prudkého hospodářského vývoje v Evropě a USA v 19. stol. V době samostatného Československa došlo k několika novelizacím upravujícím problematiku ochranných známek, první z roku 1933, druhá z roku 1952, částečná novelizace z roku 1988 a poslední novelizace před vstupem do EU proběhla v roce 1995. Vstupem ČR do EU a přijetím zákona č. 441/2003, Sb. o ochranných známkách, by se s trochou nadsázky dalo konstatovat, se kruh uzavřel a opět jsme součástí nadnárodního integrovaného systému ochrany průmyslových práv. Pro volný pohyb zboţí a sluţeb a zároveň ochranu průmyslových práv má harmonizace právní prostředí v rámci EU zásadní význam. Základy tohoto sjednocení a sladění vychází z mezinárodních smluv o ochranně průmyslových práv z konce 19. stol. a jejich dalších úprav během století 20. Vrcholem těchto integračních procesů je vznik ochranné známky Společenství, která v praxi začala fungovat v roce 1996. Revolučním počinem je v tom smyslu, ţe překonává zásadu teritoriální vymezení průmyslových práv vytvořením nového unitárního známkoprávního území. Právní koncepce NOZ navazující na tradiční rakouské pojetí věci umoţňuje pouţít ustanovení o věcech v právním smyslu rovněţ na takové nehmotné statky, jejichţ povaha to připouští, jako např. energie, objekty průmyslového a duševního vlastnictví (ochranné známky). Nové široké pojetí věci v NOZ, účinném od 1. 1. 2014, napravilo dosavadní neúnosný stav, podle něhoţ se předměty občanskoprávních vztahů rozlišovaly na věci, práva a jiné majetkové hodnoty. V oblasti legislativní tvorby ÚPV pokračuje v pracích na změnách a doplnění zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví v souvislosti s přípravou novely zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a návrhem souvisejícího změnového zákona. Dále pokračují legislativní práce související s přípravou ratifikace Singapurské smlouvy o známkovém právu. V oblasti práva EU na konci března 2013 předloţila Evropská komise návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady revidující nařízení Rady č. 207/2009 o ochranné známce Společenství a návrh novely směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se sbliţují právní předpisy členských států o ochranných známkách. Litevské předsednictví předloţilo 58

v prosinci 2013 k další diskuzi kompromisní text novely směrnice. Kompromisní text revize nařízení mělo být předloţeno na počátku letošního roku. Diskuze o obou předpisech pokračují. Jak jsem jiţ zmínil, v červnu 2013 se uskutečnila první výměna názorů členských států EU na návrh nařízení Komise pozměňující nařízení (ES) č. 286/95 o poplatcích placených OHIM a nařízení (ES) č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství. Členské státy tyto tři legislativní návrhy prodiskutují ve vzájemných souvislostech. ÚPV se dále podílí na projektu TMview. Cílem tohoto projektu je poskytování zdarma uţivatelům přístup k informacím o ochranných známkách platných na území EU prostřednictvím jednotného rešeršního rozhraní. Projekt byl spuštěn v roce 2010 a je dostupný na adrese www.tmview.europa.eu. Tohoto projektu se účastní OHIM, WIPO, členské státy EU, ale také mimoevropské státy (USA, Maroko a Mexiko). Na konci roku 2013 tato databáze obsahovala více neţ 20,5 milionu ochranných známek.86 Na úplný závěr si dovolím malý výlet do moţné budoucnosti. Osobně by mě zajímalo, zda se uskuteční vize některých autorů sci-fi, kteří ekonomickou budoucnost lidstva vidí jako vládu jedno hyper konglomerátu. Např. ve filmu Pátý element je to Zorg Corporation, který má monopol téměř na vše, co lze vyrobit a prodat. Pokud by k takovému scénáři došlo, staly by se veškeré ochranné známky de facto zbytečné. Sice by nadále mohly odlišovat jednotlivé výrobky nebo sluţby, ale původ těchto výrobků nebo sluţeb by byl vlastně vţdy stejný – u jedné nadnárodní hyper korporace. Tím by přestaly plnit jednu se svých základních funkcí, tedy navzájem odlišovat jednotlivé výrobce či obchodníky, a tak spotřebitele informovat o původu zboţí, coţ by mohlo vést k zániku ochranných známek. Doufejme tedy, ţe se tento scénář nenaplní a pestrost a moţnost výběru mezi různými značkami různých výrobců zůstane zachována i v budoucím stále více propojeném světě.

86

Výroční zpráva ÚPV 2013, s. 13, http://www.upv.cz/cs/publikace/rocenka/rocenka.html. (21. 4. 2014).

59

Seznam použité literatury 1.

Horáček R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha 2008, ISBN 978-80-7400-058-4.

2.

Hák, Jan.: Známkové právo v mezinárodních souvislostech. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012, ISBN 978-80-7380-364-3.

3.

Jakl, L., Ing., CSc. a kolektiv: Ochranné známky a označení původu, vydání II. doplněné, Praha, Úřad průmyslového vlastnictví, 2002, ISBN 80-7282-017-6.

4.

Metodické pokyny pro řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví, Praha, Úřad průmyslového vlastnictví, 2006.

5.

Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI, a. s., 2007, ISBN 978-80-7357-265-5.

Seznam použitých právních předpisů 1. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. 2. Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.

Seznam použitých internetových zdrojů 1. OHIM, (23. 4. 2014), dostupné na: www.ohim.eu 2. OMPI, (23. 4. 2014), dostupné na: www.ompi.org 3. Úřad průmyslového vlastnictví, (23. 4. 2014), dostupné na: www.upv.cz 4. Rekodifikace, (23. 4. 2014), dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz 5. Ochranné známky, (23. 4. 2014), dostupné na: http://www.ochranne-znamky.com/jakregistrovat-ochrannou-znamku 60

6. WIPO, (23. 4. 2014), dostupné na: http://www.wipo.int/wipo_magazine/en/2009 /01/article_0003.html 7. Inter Lawyer, (23. 4. 2014), dostupné na: http://www.inter-lawyer.com/lex-escripta/articles/trademarks-registration-smell-EU.htm 8. JUDr. Jakub Vozáb, Ph.D.: Odpovědnost poskytovatele optimalizace pro vyhledávání na internetu za uloţená data, (23. 4. 2014), dostupné na: http://www.vozab.com/70odpovednost-poskytovatele-optimalizace-pro-vyhledavani-na-internetu-za-ulozenadata 9. Výroční zpráva ÚPV 2012, (5. 1. 2014), dostupné na: http://www.upv.cz/cs/publikace /rocenka/rocenka.html 10. Výroční zpráva ÚPV 2013, (21. 4. 2014), dostupné na: http://www.upv.cz/cs/ publikace/ rocenka/rocenka.html 11. Kateřina Hynčicová: Evropská komise chce efektivnější systém ochranných známek, zmodernizuje předpisy, (5. 4. 2014), dostupné na: http://pravniradce.ihned.cz/c159632310-evropska-komise-chce-efektivnejsi-system-ochrannych-znamekzmodernizuje-predpisy 12. Dana Prudíková, František Korbel: Na Pravidla budou bezpečnější, MF Dnes, (18. 10. 2013), dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/infocentrum/media /pravidlabudou-bezpecnejsi/

61