OBĚTOVÁNÍ: CESTA VÍRY OD PRVNÍCH DNÍ AŽ DO POSLEDNÍCH SIL
Jsme uprostřed tuhé zimy. V přírodě mnoho bytostí – některé už naposled – končí své „umírání“, a zárodky dalších začínají svou – prozatím skrytou – cestu. A my v nich vnímáme základní projevy víry: na jedné straně, víra v to, že to, co bylo, mělo smysl, a tvoří základy toho, co má přijít; na druhé straně to, že to, co přichází, bude k něčemu dobré. Proto si tento měsíc všímejme tří výrazných liturgických chvil. Obětování Páně čili Uvedení Páně do chrámu Čtyřicet dní po Ježíšově narození s ním Josef a Maria jdou do Jeruzaléma. V Chrámě vykonávají dva obřady. Jeden je obřad očisťování matky. Mojžíšův zákon ho opisuje v knize Leviticus (12:1-8); na závěr pravidlo říká: „Jestliže si (kdo) nemůže opatřit jehně, ať vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k zápalné oběti a jedno k oběti za hřích. Kněz za ni vykoná smírčí obřady a bude čistá.“ Další je obřad obětování prvorozeného, podle knihy Exodus (13:2.12-13); protože takto promluvil Hospodin: „Posvěť mi všechno prvorozené, co mezi Izraelci otvírá lůno, ať z lidí či z dobytka. Je to moje!“ Samečci z domácích zvířat byli obvykle obřadně zabiti. Rodiče za děti platili chrámu výkupné – za Ježíše, pět šekelů, což mohlo znamenat asi tři týdny placené práce. Svatá Rodina příkladně vykoná své náboženské povinnosti. Tím ukazují vděčnost za dar života, za dar zdraví; a také poslušnosti i odevzdanosti vůči Nebeskému Otci. Věří v Boha a mají s ním dobrý vztah. Právě to On chce a po tom touží: náš pravý postoj před Ním. Všímejme si, co nám k tomu ukazuje náš farní kostel: Michelská Madona, která s úsměvem představuje svého syna před Bohem Otcem i před námi lidmi. Odevzdává ho nám všem. Vedle ní Svatý Josef, obětník; on – také s úsměvem – přináší hrdličky jako oběť za očisťování manželky; tím zároveň děkuje i za syna. O něho se oba budou starat… ale jim ve skutečnosti nepatří. Je naplno zasvěcený Bohu. Začíná cesta víry od prvních dní. Panna Maria Lurdská – Světový den nemocných 11. února 1858 bylo první z osmnácti zjevení Panny Marie před očima sv. Bernadetty Soubirousové. Představuje se jako Neposkvrněné Početí a umožňuje objevení pramene uzdravující vody. Po mnoha „lurdských“ zázracích uzdravení na těle i na duši se Církev rozhoduje věnovat tento den zvláště nemocným. Ti, kteří přicházejí k Bohu, aby prosili, i o svátost nemocných, skutečně věří, že jejich životy jsou v Jeho rukách. Že mu patří, a proto své životy obětují jenom Jemu; jenom On dává tomuto utrpení plný smysl; jenom On může uzdravovat ve správné chvíli a míře. Tudy pokračuje – někdy i končí – cesta víry do posledních sil. 1
Popeleční středa – začátek doby postní Ježíš bere svůj krásný, mladý, pozemský život, a po dobu čtyřiceti dní ho vystavuje před Bohem v úplné odevzdanosti. Obětuje ho. Postí se. Bojuje o tělo i o duši jednou jedinou zbraní: modlitbou. Jako vtělený Bůh trpí… ale věří, že pro lidstvo je to potřebné a bude to výzvou. Že je to součásti jeho cesty víry, která ho doprovází od jeho prvních dní až do posledních sil… na kříži. P. Antonio Pérez, MId., farní vikář PŘÍPRAVA NA KŘEST A BIŘMOVÁNÍ Milí farníci a přátelé: Vám, kteří jste dosud nepřijali svátost biřmování, popřípadě i svátost křtu chci říct, že je možnost se přihlásit na přípravu k jejich přijetí. Člověk, ať ve skrytosti či otevřeně, touží po takovém životě, který by byl odpovídal požadavkům jeho hlubokého nitra. Ve skutečnosti netouží po jiném životě než po životě duchovním, po životě ve spojení s Duchem svatým. Proto vy, kteří pokřtěni nejste a křestní volání pociťujete, jste pozvaní k přípravě na přijetí svátosti křtu a biřmování. Kdo by tyto svátosti rád přijal a chtěl by se na ně připravovat v naší farnosti, tak se může přihlásit buď osobně či na telefonu: 241 485 428. P. Antonín Lukeš, M.Id. K ODMĚNĚ FARNÍ RADY Milá farní rado, dočetl jsem se nedávno ve FL, že jste se rozhodli odměnit mě za práci pro farnost, za péči o sál na Habrovce. Děkuju, potěšilo mne to, ale odměnu nepřijmu. Důvodů je víc: Sice mi ta práce přinesla různá nepohodlí v osobním i profesním životě, ale dal jsem se do toho dobrovolně, a chci, aby to tak zůstalo. A moje rodina, která mou činnost taky "dotovala" snášením mé nepřítomnosti, únavy a případných špatných nálad, když věci nešly, je v tom se mnou zajedno. (Nakonec, každej má něco dělat, ne :o) Také bych ani nedokázal vyjmenovat, kdo všechno další by měl také za svůj díl na společné farní práci dostat odměnu (varhaníci/e, kytaristé/ky, organizátoři/rky farního života, katecheti/ky, uklízeči/ky, techničtí pracovníci/e a další...). Ještě jednou díky, Josef Basík PS: I když různé práce pro farnost mají zůstat a zůstanou dobrovolnické, 2
ten, kdo bude pokračovat v péči o sál, měl by mít nějakou odměnu domluvenou. Ne proto, že já bych byl nezištnější než pokračovatelé, ale prostě se čas posunul a i ta práce bude v něčem jiná.
IKONA SVATÉHO JOSEFA OBĚTNÍKA V MICHELSKÉM KOSTELE Ikonu svatého Josefa obětníka jsem vytvořila během minulého roku 2012. Inspirací pro mne byly myšlenky otce Antonia Vicente Péreze Caramése, M.Id., jemuž jsem vděčna za to, že ikona vůbec vznikla. A také za to, aby svatý Josef v kostele hleděl na Michelskou madonu a aby s ní vnitřně komunikoval. Zároveň naším společným přáním bylo, pokusit se o to, aby se svatý Josef Michelské madoně podobal. To mě vedlo k mnoha hodinám pozorování a vnímání gotické Michelské madony nejen v Národní galerii, ale především fotografie pořízené na faře, kde je Panna Maria podle mého mínění nejpůvabnější, a které se nakonec svatý Josef také skutečně nejvíce podobá. Bylo nevyhnutelné překročit pro mě již zajeté a naučené hranice stylu ruských a byzantských ikon, a pokusit se vytvořit svatého Josefa v duchu středoevropských deskových gotických ikon. Nejtěžší ze všeho bylo vytvořit originální kresbu bez jakékoli předchozí předlohy, která vznikala doslova na kolenou a v prosbě o pomoc Ducha svatého, Panny Marie a samotného svatého Josefa. Když byla kresba na světě, strávila jsem potom mnoho hodin výběrem vhodné dřevěné desky, jejím zpracováním, nalepením plátna, přípravou a vrstvením kliho-křídového podkladu, nanesením kresby samotné, zlacením plátkovým zlatem o ryzosti 24 karátů a konečným psaním ikony vaječnou temperou, která je složena z práškového pigmentu smíchaného se žloutkovým pojidlem. Žloutek je zde ředěn suchým bílým vínem. Barvy se postupně vrství v mnoha vrstvách na sebe od nejtmavších po nejsvětlejší odstíny, práce na ikoně je zakončena závěrečným šelakovým lakem. Velmi ráda bych poděkovala administrátoru farnosti otci Antonínu Lukešovi, M.Id., jenž se ztotožnil se záměrem vytvořit ikonu, zároveň pomáhal při její instalaci, a také ji v kostele požehnal. Jsem také velmi vděčna panu Stanislavu Varhautovi za jeho citlivé řešení rámu, které celkový dojem ikony historizujícím stylem dotváří, a je završením celé této společné tvůrčí pouti k setkání se svatým Josefem v Michli. A v neposlední řadě chci poděkovat naší farní radě za potřebný souhlas a podporu tomuto návrhu. A na závěr ještě malé zamyšlení: Ikona se nemaluje, ale podle křesťanského pojímání se píše. Ikona je textem, vyjádřeným výtvarnými prostředky - je zobrazeným evangeliem. Ikonopisec na desce obraz sám nevytváří, ale jakoby 3
odkrývá Boží obraz, který je již vlastně hotov, jen jej odhaluje. To, co je hotovo ještě před zobrazením ikony, je její předobraz - sám Ježíš Kristus, Matka Boží, světec či anděl. Tento předobraz již v duchovním světě existuje a je třeba ho na ikoně co nejvěrněji zachytit. Postava není zasazena do realisticky pojaté krajiny, ale je umístěna před jednobarevným - většinou okrovým nebo zlatým pozadím. Tím je vytržena z pozemského prostředí, ukazuje realitu jiného světa - světa nebeského. Říká se, že ikona znamená okno - okno do nebe. Není pokračováním tohoto světa, jako je obyčejný obraz, a neukazuje nám skutečnost pozemskou, nýbrž nebeskou. Ikonu nemůžeme vlastnit, ikonu můžeme přijímat jen jako dar, součást našeho života, která nás přesahuje, a v tomto našem pozemském putování dozajista přežije. Mgr. Lucie Angelico Holíková – Rudňanská, autorka ikony sv. Josefa TŘÍKRÁLOVÝ PRŮVOD
Den před slavností Zjevení Páně v sobotu 5. ledna 2013 vyšel již po osmnácté z Arcibiskupského paláce průvod Tří králů na živých velbloudech. Na Hradčanském náměstí mu požehnal kardinál Dominik Duka a promluvil španělský velvyslanec. Dále pokračoval ke králi Herodovi a na Loretánské náměstí k živému Betlému. Lidé postupně předávali dárky pro děti v Motolské nemocnici. Doprovázel sbor pod vedením Zuzany Krušinové. I přes nepřízeň počasí se dostavilo velké množství lidí. Na neděli po 6. lednu připadá svátek Křtu Páně, kterým končí vánoční doba v rámci církevního roku. Video a fotografie z letošního Tříkrálového průvodu najdete v případě zájmu na následujícím odkaze: http://habrovka.rajce.idnes.cz/, kde jsou všechny fotografie z akcí farnosti. Text a foto: Martina Košinová
4
DRUŽNÁ NEDĚLE Milé farnice a milí farníci, dává se na vědomí, že 10. března 2013 o 4. neděli postní zvané Laetare (tzn. raduj se), se uskuteční od 9.00 hod. v sále na Habrovce Družná neděle. Tradičně se budou prodávat dárky a dekorace s velikonočními a jarními motivy. Jistě budete mít možnost se přesvědčit, jestli se někomu povedlo upéct lepší bábovku než vám …, a hlavně udělat si čas na setkání s ostatními. A letos máme jedno překvapení…, které vám prozradíme už teď. Poprosili jsme Otce Antonia, jestli by nám nechtěl vyprávět o své cestě do Svaté země, kterou navštívil minulý rok. Máme radost, že se na toto sekání můžeme těšit – začne kolem 13 hod. Své výrobky, dekorace nebo dobroty k prodeji můžete přinést buď večer v sobotu 9. 3. nebo v neděli ráno. Za veškerou pomoc a podporu předem děkujeme. Za organizátorky vás všechny srdečně zve Dáša Svobodová
REŽISÉR STRACH VYDÁVÁ SVĚDECTVÍ O JIŘINĚ JIRÁSKOVÉ Málokdo byl nedávno zesnulé herečce Jiřině Jiráskové v poslední fázi jejího života tak blízký, jako režisér Jiří Strach. Přinášíme zde jeho svědectví o charakteru známé umělkyně, které zpracoval ve formě své osobní modlitby: Poslední Soude, před Tebou teď stojí drobounká paní, malá vzrůstem, zato převeliká herectvím a lidstvím, a jmenuje se Jiřina Jirásková. Protože jsem jí posledních pár let směl být blízko maje její důvěru a tím i upřímně otevřené srdce, leccos o ní vím. Dovol proto, abych se stal v tomto přelíčení svědkem, snad i advokátem. Svědčím o jejím pevném charakteru. Nebála se postavit davům, když to považovala za správné. Uměla se zastat lidí, na které kdekdo plival, i když věděla, že jí to přinese jen nevraživost. Posledním takovým gestem byl její podpis k petici za návrat církevního majetku, byť dobře věděla, že ji to populistické body nepřinese. Zatímco mnozí se podepsat báli, ona ne. Svědčím o jejím humoru. Mnohdy sarkastickému, mnohdy ironickému, ale přesto vždy laskavému. Svědčím o jejím velkém herectví, kterým dokázala po mnoho let naplňovat duše lidí a povznášet je. Důkazem budiž celý český národ, který ji za to uznával, ctil a obdivoval. Svědčím o jejím altruismu. Málokdo ví o tom, jak v patronátní roli celá léta nezištně pomáhala organizaci UNICEF. 5
Svědčím o nevídané reflexi jejího vlastního života, všech chyb a hříchů. Když jsem se jí ptal, proč podlehla komunistickému opiu v padesátých letech a proč nenašla sílu zastat se Jiřiny Štěpničkové, odpověděla: “Byla jsem blbá, Jiříčku.” Žádné vytáčky, žádné relativizování vlastních vin, žádné alibistické nalhávání sobě samé. Byla to upřímná a hluboká lítost a smutek nad tím, že mnohé se už nedá napravit. Svědčím o její statečnosti, se kterou nesla odchod z tohoto světa. Bolest snášela trpělivě, nepropadala sebelítosti, ale osudu čelila se vztyčenou hlavou. Svědčím, že na hodinu své smrti čekala a žádným sebezáhubným způsobem ji nešla naproti. Svědčím, že odešla zaopatřena všemi svátostmi. Svědčím tedy o její víře, která se v posledních letech prohloubila natolik, že o Bohu nepochybovala. Slyšel jsem z jejích úst modlitbu Otčenáš tak procítěnou, s nadějí doufající, že by mohla být vzorem nám ostatním, co jí mnohdy bezmyšlenkovitě drmolíme. Nepochybuji v Tvou spravedlnost, Poslední Soude, nepochybuji, že jako rentgen vidíš do zákoutí každé lidské duše. Vím, že dokážeš mnohé odpustit. A proto věřím, že Jiřina Jirásková u tvého soudu obstojí. Jiří Strach, Autor článku: Jiří Prinz, -klNAVZDORY ZRANĚNÍM OD RODIČŮ MŮŽEME ŽÍT JINAK
I dobří rodiče mohou ranit… Když o tom, čím nás rodiče zraňovali, mluvíme nahlas, je třeba odsoudit konkrétní chování, ale neodsuzovat člověka. Vůbec nejde o to rodiče zavrhnout, 6
jde o pravdu. Jde o to uznat, že nás rodiče zraňovali, a svá zranění jasně pojmenovat. Často nám dělá velké potíže vůbec si přiznat, že nás rodiče v dětství něčím ranili. Lidé obvykle říkají: „Stydím se za sebe, nemám právo říkat o rodičích něco špatného. Mají mě rádi a dělali, co mohli. I oni si nesli svá zranění.“ To je sice pravda, ale pokud se chceme vymanit z destruktivních vzorců chování, které jsou důsledkem „špatného zacházení“, jemuž jsme byli v dětství vystaveni, musíme své rány pojmenovat a musíme připustit, že nám je zasadili opravdu naši rodiče. Rodiče jsou pro nás zkrátka rodiče a vždycky jimi zůstanou. Určitě dělali, co mohli, určitě byli „dostatečně dobří“. Dokonalí rodiče však neexistují. Moje dnešní problémy jsou důsledkem toho, že mě v dětství rodiče dostatečně nepodporovali, nenaslouchali mi, nechápali mě, nedávali mi najevo svou lásku … Jak se zranění, která jsme v dětství utrpěli, projevují v dospělosti? Například tím, že nám dělá potíže navázat trvalý vztah, nedokážeme věřit ve vlastní štěstí, neumíme druhému člověku říct: „Mám tě rád,“ navazujeme vztahy, které jsou od samého počátku odsouzeny k zániku, odmítáme lásku a jakékoliv projevy citu, více či méně vědomě každý rodící se vztah sabotujeme, setrváváme ve vztahu, kde vládne násilí, chováme se jako bernardýni, jejichž úkolem je všechny okolo stále zachraňovat … Jak se vyrovnat s vnitřním zraněním z dětství? Pokud se chceme z těchto obtíží vymanit, musíme si ze všeho nejdřív položit otázku, proč se vlastně chováme tak, jak se chováme, proč stále udržujeme nesprávný směr, proč jsme se dostali do slepé uličky, kde naše svoboda a zodpovědnost trpí. Tato práce na sobě je bolestná, ale pokud chceme dospět, musíme ji podstoupit. Dospět totiž znamená opustit rodiče a uvědomit si svá traumata, znamená to opustit svět dětství, kdy jsme si rodiče idealizovali, a navázat s nimi pravdivější, spravedlivější a rovnější vztah: vztah dvou dospělých lidí. Co jsem prožil, je pro mě tvrdá realita V tom, co jsme prožili, je každá pravda subjektivní. To, co jsem prožil a jak jsem to prožil, je pro mě prostě realita. Moji sourozenci nebo moji rodiče to možná vnímají jinak, ale já jsem to prožíval právě takto a je nutné, abych svou pravdu mohl konečně vyslovit a abych byl vyslechnut. Možná to všechno bylo ve skutečnosti jinak, možná že jsem si něco jen špatně vyložil, ale moje vnitřní realita a moje pravda je to, jak jsem konkrétní situace, ve kterých jsem určitě všemu dokonale nerozuměl, doopravdy prožíval. 7
Navzdory minulosti mohu žít jinak Někteří lidé si také myslí, že jsou přímo předurčeni k tomu rodičovské chování zopakovat, a vůbec nemají odvahu zkusit to jinak a lépe. Bolest byla někdy tak silná, že je pro takového člověka nemožné riskovat a někoho si znovu pustit k tělu. Představu o manželství mají děti rozvedených rodičů někdy pokřivenou natolik, že „když manželství vypadá takhle,“ tak to raději žádný vztah mít nebudu. Nejdřív ze všeho je nutné dodat si odvahy a prožitým bolestem i zasazeným ranám konečně věnovat pozornost. Když se člověk rozhodne, že se svou minulostí nenechá spoutat, odvahu bude určitě potřebovat. Vyléčit stará zranění, odpustit rodičům a neopakovat jejich chyby, to všechno je možné. Už mnohokrát jsme se setkali s tím, že Bůh člověka dokáže úplně uzdravit. Je jen třeba vydat se na cestu odpuštění a uzdravení. Dle knihy Élisabeth Contentové a kol.: Zádrhele lásky, vydané Karmelitánským nakladatelstvím. Převzato z www.vira.cz -jtRODINA POTŘEBUJE TRÁVIT ČAS SPOLU
Jednou jsme měli doma hosta – redaktora, který přijel z jiného města. Bylo to v prosinci a náš syn Kevin se vrátil z vysoké školy domů. Byli u nás i Krissy a její manžel Dennis. Onen redaktor si všiml, jak si naše děti užívají, že jsou spolu. Pak mi položil otázku: „Jak se vám podařilo vychovat takovou rodinu?“ „Jak to myslíte?“ zeptal jsem se. „Jak dosáhnete toho, že všichni chtějí být doma spolu?“ „To záleží na budování vztahů,“ odpověděl jsem. „Lemanovým to nikdy moc nešlo. Kdyby se naše děti pět či šest večerů v týdnu vydaly každé jiným směrem, nikdy bychom neměli čas vytvářet rodinu. Proto jsme drasticky omezili vnější aktivity a začali jsme trávit více času spolu – a dodnes v tom pokračujeme. Proto dnes chtějí být členové naší rodiny spolu. Opravdu se máme mezi sebou rádi.“ 8
Opravdu potřebujeme tolik aktivit? Některé rodiny žijí v šíleném tempu. Hovořil jsem s rodiči, jejichž děti začaly ve třech či čtyřech letech s gymnastikou, v pěti s fotbalem, v šesti s florbalem a v sedmi s karate. Znám desetiletého jedináčka, jemuž matka dovolila, aby během jediné sezóny hrál ve třech basketbalových týmech! Takový přístup k výchově dětí je šílený! Naše sedmiletá dcera Lauren není v žádném sportovním klubu. Někdo možná řekne, že je ochuzená, ale přál bych vám, abyste viděli její nadšení, když se její velký bratr Kevin vrátí domů! Lauren si nepřeje být nikde jinde než v jeho blízkosti. Pokud váš syn chodí v pondělí do skauta, v úterý a ve čtvrtek na trénink košíkové, ve středu má zkoušky hudební skupiny, v pátek a v sobotu hraje basketbalové zápasy, kdy bude mít čas na vytváření vztahů s vámi a se svými sourozenci? Naše děti se navzájem milují, protože si spolu mohly vytvořit vztah. Vztah si vytvořily, protože jsme spolu trávili dostatek času. Rodina není něco, co jste dostali. Je to něco, co tvoříte. Recept je velice jednoduchý. Čím budou vaše děti starší, tím větší radost budete mít z jejich vztahů. Máloco v životě mi poskytuje tolik uspokojení, jako když sedíme u oběda s našimi dospělými dětmi a jejich životními partnery, mluvíme a smějeme se a radujeme se z toho, že jsme spolu i se svými malými dětmi. K vytvoření rodiny je třeba něčeho více než jen pár uspěchaných chvil v posteli, po nichž následuje devět měsíců čekání a pak poněkud chaotický porod. Tím sice rodina může začít, rozhodně se tak ale neudržuje. Chcete-li vytvořit rodinu, musíte spolu trávit čas, musíte společně jíst, hrát hry a hovořit spolu. A něco takového není možné, pokud váš dům funguje jako hotel. Naše kultura žije takovým tempem, že prakticky každému rodiči, který čte tuto knihu, mohu poradit: „Ať už se vaše děti věnují jakýmkoli aktivitám, omezte je na polovinu.“ Můžete se mnou nesouhlasit. Pokud se podle mé rady nezařídíte, nedivte se, že vaše děti nebudou stát o to, aby byly spolu, jakmile dorostou do věku, kdy chodí ven samy. Budete-li svého syna chránit tím, že omezíte jeho vnější aktivity, pak je ve hře ještě něco jiného než vytváření vztahů. Chcete-li život svého syna skutečně ovlivnit, musíte s ním trávit čas. Jiné cesty není. Chcete-li, aby se o vztahu k ženám syn naučil něco od vás, a ne od šestnáctileté Sally ze sousedního bloku, musíte si položit otázku: Jsem ochotna s ním trávit tolik času jako Sally? Dle knihy Kevina Lemana: Jsou muži skutečně takoví, jak si myslíte?, nakladatelství Návrat domů. Převzato z www. vira.cz -jt9
● ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY ● ÚNOR 2013 ● VŠEOBECNÝ Aby se rodinám přistěhovalců, zvláště matkám, dostávalo v jejich těžkostech podpory a doprovázení. MISIJNÍ Za národy, které prožívají válečné konflikty, aby se jim otevíraly cesty k vytváření pokojné budoucnosti. NÁRODNÍ Aby všichni, kdo přijali úkol hlasatelů evangelia, horlivě a věrně plnili své poslání. FARNÍ Aby rodiny naší farnosti přijímaly děti jako Boží dar a byly vždy otevřené jejich případnému Božímu povolání do zasvěceného života.
Tříkrálový betlém na Pražském hradě 2013
Foto: Martina Košinová
10
FARNÍ KALENDÁŘ ● ÚNOR 2013 Pá So Ne Po Út
1 2 3 4 5
St
6
Čt Pá So Ne Po
7 8 9 17:30 ● Krč – kostel ● Mše sv. – Udělení svátosti pomazání nemocných 10 5. neděle v mezidobí Každá mše -Udělení svátosti pomazaní nemocných 11 Panna Marie Lurdská - Světový den nemocných 17:30 ● Krč – kostel ● Mše sv. (není určena dětem, mají jarní prázdniny) 12 Sedmikrásek odpadá (jarní prázdniny) 13 POPELEČNÍ STŘEDA – Den přísného postu 14 15 16 17 1. NEDĚLE POSTNÍ 18 19 09:00 ● Krč – sál ● Čtyřlístek 20 20:00 ● Krč – sál ● Setkání chlapů 20:00 ● Krč – sál ● Osmák 21 22 Svátek ● Stolec sv. Petra, apoštola 23 Památka ● Sv. Polykarp, biskup a mučedník 24 2. NEDĚLE POSTNÍ 25 26 09:00 ● Krč ● Sedmikrásek ● Čtení z Bible 27 18:45 ● Nusle – „Na paloučku“(Žateckých 1169/11) ● Biblická hodina ekumenická ● Lk 23:50nn 28
Út St Čt Pá So Ne Po Út St Čt Pá So Ne Po Út St Čt
11
Svátek ● Uvedení Páně do chrámu - Den zasvěceného života 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ Památka ● Sv. Agáta, panna a mučednice 09:00 ● Krč – kavárna CNoemi 09:00 ● Krč ● Úklid kostela – maminky ze Sedmikrásku 17:30 ● Krč – kostel ● Mše sv. – Sekulární františkáni Památka ● Sv. Pavel Miki a druhové, mučedníci 20:00 ● Krč – sál ● Modlitba Taizé – Nácvik zpěvu od 19:30
DENNÍ MODLITBA APOŠTOLÁTU MODLITBY Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení se tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce. POŘAD BOHOSLUŽEB MICHLE KRČ Poznámky Neděle 8:00 9:30 „dětská“ 11:00 19:00 Pondělí 2. pondělí v měsíci 17:30 dětská mše (kromě prázdnin) Úterý s nešporami 17:30 Středa 12:00 17:30 Čtvrtek 1. čtvrtek v měsíci 17:30 klanění se Nejsvětější svátosti Pátek s následným jednohodinovým 17:30 výstavem eucharistie Sobota 17:30 Slavnosti a svátky ► změny vyhrazeny! Svátost smíření ► 30 min. přede mší nebo na požádání. Další svátostí ► na požádání. Sv. Růženec ► 30 min. přede mší (Ne7:30 a 9:00 ● Po-So 17:00). Farní list Řk farnosti u kostela Narození Panny Marie Praha–Michle, Baarova 23, Praha 4, 140 00; tel. 241 485 428; e-mail pro zasílání příspěvků do farního listu:
[email protected] (nebo možno nechat texty příspěvků v sakristiích kostelů), e-mail farnosti:
[email protected]; www.volny.cz/farnost.michle. Redakce textů: Jiří Šesták, doprava FL na faru: Zdeněk Hučín. Žádáme autory o pochopení pro redakční a jazykovou úpravu zaslaných textů. Vychází 27.1.2013. Náklad 300 výtisků. Uzávěrka příspěvků do březnového čísla bude ve středu 13.2.2013 ve 23:59. Listopadové číslo vyjde 24.2.2013. 12
