OBSAH
Předmluva Seznam zkratek Seznam autorů hesel podle šifer Úvodní studie Albánská literatura pro děti a mládež Běloruská literatura pro děti a mládež Bosenskohercegovská literatura pro děti a mládež Britská literatura pro děti a mládež Bulharská literatura pro děti a mládež Dánská literatura pro děti a mládež Estonská literatura pro děti a mládež Finská a finskošvédská literatura pro děti a mládež Francouzská literatura pro děti a mládež Chorvatská literatura pro děti a mládež Islandská literatura pro děti a mládež Italská literatura pro děti a mládež Literatura pro děti a mládež ve Španělsku Literatura pro děti a mládež v USA Litevská literatura pro děti a mládež Lotyšská literatura pro děti a mládež Lužickosrbská literatura pro děti a mládež Maďarská literatura pro děti a mládež Makedonská literatura pro děti a mládež Německy psaná literatura pro děti a mládež Nizozemská literatura pro děti a mládež Norská literatura pro děti a mládež Polská literatura pro děti a mládež Portugalská literatura pro děti a mládež Rumunská literatura pro děti a mládež Ruská literatura pro děti a mládež Řecká literatura pro děti a mládež Slovenská literatura pro děti a mládež Slovinská literatura pro děti a mládež Srbská a černohorská literatura pro děti a mládež Švédská literatura pro děti a mládež Ukrajinská literatura pro děti a mládež Slovník autorů A–Ž Přehled základní literatury Abecední seznam hesel podle jednotlivých literatur
7 11 11 13 13 15 19 21 26 30 33 35 38 44 47 49 55 59 68 70 73 75 78 83 91 98 102 111 113 116 125 131 134 140 146 150 155 819 832
P Ř E D M L U VA
Ve školách, v rodinách i v periodickém a denním tisku se zejména v posledních dvou desetiletích často setkáváme s tvrzením, že se výrazně snížil zájem dětí a mládeže o četbu. Jak ukazují některé dílčí průzkumy, souvisí to především s rozvojem informatiky. Počítače, mobilní telefony s fotoaparátem, hry s virtuální realitou vytlačily do pozadí zájem dětí a mládeže o knihu. A velkou roli hraje rovněž to, že se změnou společenských poměrů nemají na četbu čas ani jejich rodiče. Dokonce některé tzv. společenské celebrity veřejně prohlašují, že za celý život přečetly pouze jednu jedinou knihu. Některé dílčí výzkumy a ankety z nejnovější doby dosvědčují, že děti základních a středních škol i gymnázií znají starší a současnou českou a světovou literární tvorbu, i tu tzv. klasickou, pouze velmi nesoustavně, spíše útržkovitě, povrchně, že téměř vůbec nečtou denní tisk (snad kromě bulváru), neznají žádné nebo téměř žádné české literární a kulturní časopisy. Literaturu pro děti a mládež nepovažujeme za „nižší žánr“, jak se domnívají mnozí neinformovaní „znalci“ literatury. Podle našeho názoru si naopak svými skutečnými uměleckými a výchovnými hodnotami již dávno vydobyla v každé evropské a světové národní kultuře své důstojné místo. Proto jsme se pokusili předkládaný lexikon koncipovat tak, aby také v rámci literatury pro děti a mládež podal co nejúplnější, nejpravdivější a nejobjektivnější obraz o vývoji každé v něm zastoupené evropské národní literatury a o literatuře Spojených států severoamerických. Zahrnuje rovněž ve výběru některé tzv. mimoevropské autory píšící anglicky. A to bez rozdílu, zda jde o literaturu početného nebo málopočetného národního společenství. Slovník autorů světové literatury pro děti a mládež je první příručka podobného druhu, rozsahu a obsahového zaměření u nás. Přináší stručné přehledy a bio‑bibliografické informace o významných autorech literatury pro děti a mládež především z jednotlivých evropských národních literatur. Do slovníku jsme zařadili rovněž některé bilingvní, biliterární nebo dvojdomé autory. V souladu s tím, že je slovník určen zejména studentům humanitních i dalších rozmanitých oborů vysokých škol, vysokoškolským pedagogům, učitelům a žákům základních, středních a odborných škol a gymnázií, dále knihovníkům, vědeckým pracovníkům akademických ústavů, pracovníkům kulturních institucí, překladatelům a dalším zájemcům, jsme do něj pojali autory především posledních dvou století. Slovník obsahuje literární tvůrce tzv. tradiční i moderní orientace. 7
To znamená osobnosti, které nejednou upadaly do didaktičnosti, i takové, kteří prosazují ve svém díle tzv. teorii hry. Zařadili jsme do slovníku četné autory, které zájemci nenajdou v jednotlivých slovnících vydaných dosud nakladatelstvím Libri. Při sestavování hesláře slovníku jsme přihlédli rovněž k tomu, jak je dílo zařazených autorů překládáno do češtiny nebo slovenštiny a jak jsou jejich texty zastoupeny v čítankách pro základní a střední školy i v dalších učebních a studijních pomůckách. V závorce uvádíme kurzívou a v relativní úplnosti ta díla, která byla do češtiny nebo slovenštiny přeložena. Některá významná umělecká díla světové literatury byla v minulosti přeložena pouze do slovenštiny. Pokud dílo vyšlo jak česky, tak také slovensky, uvádíme informaci (pokud jsme ji zjistili) o překladech do obou jazyků. Uvádíme rovněž informace (pokud se nám je podařilo získat) o těch uměleckých dílech, která se dočkala divadelní dramatizace, filmového nebo televizního zpracování, případně jméno režiséra. Chtěli jsme tak umožnit uživatelům snadnější orientaci při výběru četby jak podle národních literatur a autorů, tak také podle žánrů. Do slovníku jsme zahrnuli všechny tři hlavní typy autorů píšících pro děti a mládež: tvůrce intencionální literatury, kteří psali výhradně pro děti a mládež, autory, kteří psali jak pro dospělé, tak také pro mládež, a ty, kteří psali převážně pro dospělé, ale také pro děti a mládež nebo je jejich dílo určeno všem věkovým kategoriím. Jednoduše řečeno, zařadili jsme do slovníku autory, kteří sice psali pro děti a mládež, avšak jejich díla četli také dospělí. A také tvůrce neintencionální literatury, kteří sice svá díla původně neurčili výhradně dětem a mládeži, postupně se však přesto stala trvalou součástí jejich četby. Jsme totiž toho názoru, že hodnotná literatura pro děti a mládež je dobrá také pro dospělé a naopak. Dobrá kniha svými estetickými kvalitami a svou funkcí odstraňuje hranice mezi literaturou pro děti a literaturou pro dospělé a potvrzuje, že existuje pouze literatura a neliteratura. V souladu s naší koncepcí slovníku jsme do něj podali i sběratele a vydavatele lidové slovesné tvorby (písní, pohádek, bájí, legend, přísloví, pořekadel aj.), neboť byla pro literární tvůrce v minulosti a je dodnes nevyčerpatelným inspiračním zdrojem námětů, tvůrčích postupů, stylistických a jazykových prostředků. Uvádím to proto, že téměř ve všech evropských (a patrně nejen evropských) národních literaturách jsou začátky literatury pro děti a mládež spjaty s náboženskými texty a zejména s lidovou slovesnou tvorbou. Pokusili jsme se pojednat stručně, ale komplexně o životě a díle jednotlivých autorů, tj. uvedli jsme základní a podstatné životopisné informace jak o jejich tvůrčím vývoji, tak o jejich díle. V žádném případě jsme však neusilovali o vyčerpávající výklad. Jde pouze o výběrovou faktografii. Přitom rozsah hesla ani počet uvedených děl nijak neoznačuje význam literárního tvůrce. Autoři, kteří mají 8
kromě jména a příjmení také tzv. otcovské jméno, užívají v současné době převážně pouze křestního (osobního) jména a příjmení. Proto jsme od uvádění otcovského jména upustili. U ženských příjmení uvádíme v závorce přechýlenou podobu podle obecně přijatého českého úzu. Španělští autoři, kteří užívají dvě příjmení, jsou ve slovníku zařazeni podle španělského úzu, tzn. podle prvního příjmení (po otci). V některých případech vešel autor do všeobecného povědomí pod druhým příjmením, např. Federico García Lorca. Pro abecední řazení však bývá podle španělského úzu směrodatné právě první příjmení (García, tedy pod G). U portugalských autorů užívajících dvou nebo více příjmení je z hlediska abecedního řazení rovněž nejdůležitější příjmení po otci. Na rozdíl od Španělska se však v Portugalsku uvádí otcovské příjmení jako poslední. Při abecedním řazení se v tomto případě držíme portugalského úzu. Například autorka Sophia de Mello Brey ner Andresen(ová) je zařazena pod písmenem A, neboť příjmení po otci je Andresen(ová), tj. ANDRESEN(OVÁ) Sophia de MELLO BREYNER. Místní jména (toponyma) a názvy zemí (států) uvádíme ve vžité české podobě (Paříž, Kodaň, Vídeň, Rakousko, Finsko apod.). U významnějších autorů jsme připojili na konci hesla základní (zpravidla nejnovější) sekundární literaturu, která by měla sloužit mj. vysokoškolským studentům, mladým vědeckým pracovníkům a překladatelům ke zpracovávání bakalářských a magisterských diplomových prací, odborných studií i informativních statí. Poznamenávám, že autoři pracovali podle předem pevně stanovených zásad. Přesto se ve zpracování hesel projevuje také individuální metodologický přístup. Za informace v hesle i za heslo jako celek odpovídají autoři hesel jmenovitě. U literárních tvůrců, v jejichž zemích se do roku 1917 užíval tzv. starý, tj. juliánský kalendář, jsme datum narození a úmrtí uváděli podle juliánského i podle gregoriánského (tzv. nového) kalendáře. Čtenáře upozorňujeme, že pokud by chtěl převést datum události, narození, úmrtí nebo vzniku díla z juliánského do gregoriánského kalendáře, měl by mít na zřeteli, že pro 16. století musí přidat k datu 10 dnů, pro 17. a 18. století 11 dnů, pro 19. století 12 dnů a pro 20. století 13 dnů. Slovník obsahuje stručné přehledy o historickém vývoji jednotlivých národních literatur pro děti a mládež, které jsou zařazeny v první části slovníku podle abecedy. Nejde o vyčerpávající výklad historického vývoje jednotlivých národních literatur ani o stručné dějiny příslušné národní literatury či literatury pro děti a mládež. Chtěli jsme především upozornit na některá klíčová vývojová období, na některá pozoruhodná literární díla a na některé významné tvůrčí osobnosti. 9
Do slovníku jsme zařadili téměř tisíc hesel. Jde o velmi strohý výběr, nikoli o úplný výčet autorů. Nemohli jsme rozsah slovníku neúměrně rozšiřovat. Na konci slovníku uvádíme podle abecedy a podle jednotlivých národních literatur soupis hesel, v závorce jejich výslovnost a základní literaturu. Na zpracování hesel se podíleli vysokoškolští pedagogové z Filozofické a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, z Pedagogické a Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, z Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci a vědečtí pracovníci z Ústavu svetovej literatúry Slovenskej akadémie vied v Bratislavě. Soupis jejich šifer je na str. 11. V Brně v srpnu 2005 Ivan Dorovský
10
S e z nam z kratek
č. čl. d. d. ed. hl. d. lit. sci-fi tv vl. jm. vyd. →
český, česky článek další díla editor, edičně připravil hlavní dílo(a) literatura science fiction, vědeckofantastický televizní vlastním jménem vydání, vydaný odkazová šipka
S e z nam autor ů hesel podle š i f er
aa Athena Alchazidu dd Dagmar Dorovská et Eva Toufarová hj Helena Jodasová id Ivan Dorovský jg Judit Görözdi jp Jenny Poláková js Jana Sladová jv Jaroslav Vala kh Kateřina Homolová kt Karol Tomiš kv Kateřina Váňová mij Miluše Juřičková mš Milena Šubrtová pd Pavla Doležalová vř Vlasta Řeřichová zš Zuzana Šebelová
11
ÚVODNÍ STUDIE
A L B Á N S K Á L I T E R AT U R A PRO DĚTI A MLÁDEŽ Ivan Dorovský Mohli bychom napsat, že četné překlady bohoslužebných textů ještě do unifikace dvou hlavních dialektů albánštiny, např. Katechismus, který roku 1592 přeložil Lekë Matrënga, tvoří počátky albánské literatury pro děti a mládež. Později literární tvůrci Theo dor Kavalioti, Dhanil Haxhiu, Kostandin Berati aj. psali sice svá díla v jiných jazycích, jejich mateřským jazykem však byla albánština. Pro výchovu mladých albánských kněží připravili jak různé příručky, tak také albánsko‑řecké, albánsko‑arumunské a albánsko‑slovanské slovníky. Th. Kavalioti sestavil pro děti sborníček textů k prvnímu čtení Protopeiria. Poskytovali dětem elementární poznatky ze čtení a psaní, bohoslužby, matematiku, přísloví, slovníčky aj. Součástí tzv. alhamiado literatury byla výuka a výchova v klášterech dervišů a v džamijích. Skutečné počátky albánské literatury pro děti a mládež jsou však těsně spjaty, jak se správně domníval historik literatury a plodný autor děl pro děti a mládež Bedri → Dedja, s lidovou slovesností, kterou intenzivně začali zapisovat četní obrozenští pracovníci teprve v 19. století. Patřil k nim mj. Jeronim de → Rada, Dh. Kamarda, Th. Mitko, V. Prenushi aj., kteří spolu se skupinou osvícenských a obrozenských historiků a jazykovědců, jakými byli např. autor Slabikáře (1844, Evetarit) Naum → Veqilhaxhi, otec albánského jazyka Kostandin Kristoforidhi, Naim Frashëri a Sami Frashëri (1850–1904); jsou označováni jako zakladatelé albánské literatury pro děti a mládež, která byla součástí národní literatury. Psali albánsky a zakládali albánské školy. Jsou nazýváni otci národa. Členové Albánského sdružení v Istanbulu sestavili a pro potřeby albánských dětí vydali rovněž slabikář (1870, Alfabetaren e gjuhës shqipe). S. Frashëri ve svých článcích o albánštině Gjuha shqipe a V. Pasha v knize Shqipnija dhe shqiptarët (Albánie a Albánci) prosazovali albánštinu proti autoritativní řečtině a turečtině a studium albánských národních dějin. V tomto započatém úsilí pokračoval K. Kristoforidhi, autor prvního Fjalorit shqip‑greqisht (Albánsko‑řeckého slovníku), slabikářů v toskském a gegském nářečí, sbírky loveckých povídek a jiných prací. Za otce albánského obrození je považován Naim → Frashëri, který je mj. autorem sbírky básní pro děti základních škol, knih 13
o albánských a obecných dějinách, bajek, četných moralizátorských a didaktických prozaických textů, vyprávění o přírodě aj. Jeho jazyk je snadno srozumitelný a styl jednoduchý. V období albánského národního obrození přispěli k rozvoji literatury obecně a literatury pro děti a mládež zejména také další literární tvůrci a kulturní pracovníci Papa Kristo → Negovani, mj. autor novely pro děti, který ve svých bajkách vycházel z → La Fontaina nebo je doslova překládal, Sami Frashëri, tvůrce slabikáře v albánštině a spoluautor několika školních příruček, jeden z prvních skadarských literátů Ndoc → Nikaj, který vytvořil četná jazykovědná, náboženská, prozaická a básnická díla a vedle N. Frashëriho jeden z nejvýraznějších tvůrců poezie pro děti i pro dospělé Andon Z. Çajupi. Psal vlasteneckou, sociální a milostnou lyriku. Sestavil a přeložil obšírný výbor z La Fontainových bajek, které sehrály důležitou roli ve vývoji albánské literatury. Patřil k nejpopulárnějším autorům albánského národního obrození. Albánská moderní literatura pro děti a mládež se však začala rozvíjet v desetiletích mezi dvěma světovými válkami a intenzivněji a soustavněji po druhé světové válce. V meziválečném období vznikala díla převážně osvětová a moralizující a bez větších uměleckých hodnot. Originální díla pro děti vytvořili např. N. Mjeda, A. S. D. Asdreni, L. Gurakuqi, M. Kuteli, → S. Spasse aj. Významné je kritickorealistické dílo Migjeniho. Ndre Mjeda vydal v roce albánské nezávislosti své básně pro děti školního věku (1912), v nichž zdůrazňoval lásku k životu, k vlasti a k Bohu, vzdělanost a výchovu. Jeho sbírka lyrických a epických básní pro děti Smělost, která je v současnosti součástí školní četby, se skládá ze tří cyklů, které prozrazují její obsahové zaměření: Rodina a škola, Příroda a práce, Pohádky. Výpravné básně jsou psány ve stylu veršů a bajek La Fontainových, jsou však zcela originální. Literární tvůrce, vědec a diplomat Luigj Gurakuqi proslul především jako autor veršů pro děti školního věku, slabikářů, povídek v obou hlavních albánských nářečích. Patří k nejlepším albánským meziválečným autorům. Psal vytříbeným jazykem a jeho verše mají dokonalou metriku. Jeho dílo je součástí školní četby. Millosh Gjergj Nikolla – → Migjeni – je sice autorem jediné básnické sbírky pro dospělé, ovšem svými četnými povídkami a verši se prosadil také jako výrazný tvůrce literatury pro děti a mládež. Některé jeho povídky jsou dokladem krutě prožitého dětství. Odhalují sociální bídu nejen dětí, nýbrž celé albánské meziválečné společnosti. V jeho textech defilují chudé, nedostatečně oděné, nemocemi trpící děti. Příznačná je z tohoto hlediska např. jeho povídka Malý Luli. Po roce 1945 vznikl také v Albánii nový, odlišný společenský systém, který vytvořil příznivé podmínky k rozvoji literatury pro děti a mládež. Již v prvním poválečném vývojovém období začala tvořit 14
SLOVNÍK AUTORŮ
A AA – Medaile Hanse Christiana Andersena, Andersen Award, nejvyšší mezinárodní cena v oblasti tvorby pro děti a mládež. Cenu každý druhý rok uděluje → IBBY, International Board on Books for Young People žijícímu autorovi, jehož dílo je trvalým příspěvkem k rozvoji literatury pro děti a mládež. Má dvě sekce: od 1956 za literární tvorbu, zde byl oceněn Bohumil Říha (1980), a od 1966 také sekci ilustrátorské tvorby, kde má Česká republika/Československo tři vyznamenané (1968 Jiří Trnka, 1988 Dušan Kállay, 1992 Květa Pacovská). Cena je neoficiálně nazývána Nobelova cena literatury pro děti a mládež. mij AAKESON [ókeson] Kim Fupz, * 12. 9. 1958 Kodaň (Dánsko), dánský prozaik a ilustrátor. Debutoval románem Gå løs på livet (1982, Pustit se do života), jenž nese charakteristické rysy autorovy pozdější tvorby – vtip a humor značné intenzity a dynamiky, vybuchující jako gejzír z témat nadmíru vážných a závažných. Nejsilnější stránkou jeho umění je unikátní schopnost přiblížit čtenáři slabost, outsiderství a duševní poruchu, často ve světle nemilosrdného hledání pravdy o většinové společnosti. Takto zaměřen je i komorní příběh osamělého, o nový životní směr usilujícího mladého muže v díle Englebarnet (1991, Andílek). Humor i dojetí vyvolává podle kritiky román Alting og Ulla Vilstrup (1998, Všechno a Ulla Vilstrupová), v němž je děj podán z psychologicky dokonale propracované perspektivy duševně zaostalého hrdiny. Autor si svá díla původně také sám ilustroval, nyní se soustředí na texty, jež prozrazují výrazný talent současné dánské literatury. • D. d.: román De Gale (1991, Šílenci), filmový scénář Sidemannen (1995, Vedlejší muž), sbírka novel Popmusik (1999, Populární hudba), román pro dospělé Kommando villavej (2006, Vilová čtvrť Kommando). mij Abbott [ebot] Jacob, 14. 11. 1803 Hallowell (Maine, USA) – 31. 10. 1879 Farmington (Maine, USA), americký učitel, kongregační pastor, autor více než 200 knih pro děti s moralistním a vzdělávacím důrazem. Některé z nich, především životopisy a historické práce, psal společně s bratrem Johnem (1805–1877). Ve svých knížkách spojil puritánskou tradici s filozofií → M. Edgeworthové a významně přispěl k tomu, že se americká literatura pro děti postupně stávala zajímavější a čtivější. Jeho prvním velkým úspěchem bylo 155
dílo The Young Christian; or a familiar illustration of the principles of christian duty (1832, Mladý křesťan aneb Známé podobenství principů křesťanské povinnosti). Mezi dětskými čtenáři však byly populární zejména povídky o Rollovi, vydávané od 1835 (celkem 28 titulů). Vyprávějí o příhodách malého chlapce, o tom, jak se Rollo učí mluvit, číst, pracovat (Rollo learning to read, 1837, Rollo se učí číst; Rollo learning to talk, 1855, Rollo se učí mluvit; Rollo at school, 1855, Rollo ve škole aj.), popisují jeho cesty po Evropě (Rollo in Paris, 1854, Rollo v Paříži; Rollo in Geneva, 1857, Rollo v Ženevě) apod. Stejně jako → Rousseauova Émila doprovází Rolla dospělý, který mu poskytuje nezbytná poučení. • D. d.: povídky Bruno; or, Lessons of Fidelity, Patience and Self-denial Taught by a Dog (1854, Bruno aneb Lekce psa o věrnosti, trpělivosti a sebeovládání), Carl and Jocko; or, The Advantures of the Little Italian Boy and his Monkey (1857, Carl a Jocko aneb Dobrodružství italského chlapečka a jeho opice), Viola and her Little Brother Arno (1857, Viola a její bratříček Arno) aj. vř Abkoude [apkaude] Christiaan Frederik Van, 6. 11. 1880 Rotterdam (Nizozemsko) – 2. 1. 1960 Portland (Oregon, USA), nizozemský prozaik, učitel, autor pamfletů, loutkoherec a pianista. Debutoval knihou pro chlapce Bert en Bram (1907, Bert a Bram) o dvou chlapcích, kteří rádi vymýšlejí různé lumpárny. V roce 1907 objížděl s přáteli města a vesnice a hrál loutkové divadlo. Své dojmy zpracoval do fejetonové podoby uveřejněné v novinách (Met de poppenkast op reis, 1910, S loutkových divadlem na cestách). Jeho největším úspěchem se stala kniha Pietje Bell of de lotgevallen van een ondeugenden jongen (1914, Pietje Bell aneb osudy malého nezbedy), v níž se zřetelně distancuje od tehdejší měšťácké morálky. Děj umístil do rotterdamského prostředí, kde sám vyrůstal. Poskytl svému protagonistovi dostatek svobody a dal mu možnost říct otevřeně svůj názor. Tehdejší kritika dílo odmítla, čtenáři však přijali příhody Pietje Bella s velkým nadšením. Emigroval do USA, kde se pod jménem C. F. Winters živil jako pianista a loutkoherec. V USA napsal další pokračování malého nezbedy: Pietje Bell in Amerika (1929, Pietje Bell v Americe), Nieuwe avonturen van Piet je Bell (1932, Nová dobrodružství Pietje Bella), Pietje Bell is weer aan de gang (1934, Pietje Bell znovu v akci), Pietje Bell gaat vliegen (1936, Pietje Bell má křídla). Úspěch zaznamenal i dojemný příběh o malém rotterdamském tulákovi Kruimeltje (1922, Drobeček). Příhody Pietje Bella i Drobečka se dočkaly také filmového zpracování. • D. d.: pamflet Droevig kinderleven in Rotterdam, een onderzoek naar de toestand van behoeftige schoolkinderen (1903, Žalostný život rotterdamských dětí, studie o stavu strádajících dětí školou povinných), Jolige liedjes voor de jeugd (1913, Veselé písničky pro mládež), De vlegeljaren van Pietje Bell (1920, Klackovitá léta Pietje 156
Bella), De zonen van Pietje Bell (1922, Synové Pietje Bella), Piet je Bell’s goocheltoeren (1924, Kouzelnické triky Pietje Bella). et ABRIL Manuel, 1884 Robledo de Chavela (Španělsko) – 1940 Madrid (Španělsko), španělský literární kritik, básník, prozaik, překladatel a uměnovědec. Samouk. Zpočátku psal básně, kritické články a statě. Věnoval se současné literatuře a výtvarnému umění, napsal řadu monografií literárních i uměnovědných. Ve 20. letech 20. století přispíval do humoristického časopisu Buen Humor společně s dalšími výraznými představiteli španělské avantgardy, např. s Ramónem Gómezem de la Sernou (1888–1963) a → Antoniorroblesem. Jeho humoristické prózy měly blízko k absurditě a nadsázce. Počátky autorovy tvorby pro malé čtenáře jsou spojeny s časopisem Pinocho, který řídil průkopník původní španělské literatury pro děti → S. Bartolozzi. Zde publikoval mj. prozaické příběhy Aventuras de Juan el marinero (1925, Příběhy námořníka Juana), El arte de Birlibirloque (1925, Čarování Čárymáryfuka) aj. Psal rovněž divadelní hry pro děti, např. El viaje al portal de Belén (1934?, Cesta k betlémské bráně). Jeho hlavním dílem je třísvazkový soubor pohádek Cuentos para niños (1930, Pohádky): Diablos y diabluras (Čerti a čertoviny), Aventuras asombrosas (Úžasná dobrodružství) a Aventuras de animales (Zvířecí dobrodružství). Autorovy prózy se vyznačují osobitým stylem, hravostí a smyslem pro svérázný humor, který často parodoval klasická klišé. • D. d.: pohádka La primera salida del Napoleón el Chico (1920, První výprava Malého Napoleona), La nuez de Bartolo y el constipado del diablo (1920, Bartolův ořech a čertova rýma) aj. aa ADAMS [edems] Richard (George), * 1920, anglický prozaik. Pracoval ve státních službách, od 1974 se věnuje pouze psaní. Světově proslulým se stal prvním románem Watership down (1972, Daleká cesta za domovem, č. 1986, 1996), který byl několik následujících let kultovní knihou dětí i dospělých. Líčí poutavý příběh králičí kolonie, která uniká před rozšiřujícím se městem. Králíci jsou donuceni opustit své nory a hledat si nový domov. Autor vytváří celou historii a mytologii králičího rodu a především dává svým hrdinům osobitost. Každý králík má vedle svého jména i určitou povahu a kvality a jisté postavení v králičí společnosti. Jejich chování často připomíná chování lidí, ale jejich pohled na svět jiný. Shardik (1974, Shardik) je náročný román-mýtus o velkém medvědu, který se vynořil z lesa a kmenem je uznáván jako reinkarnovaný bůh. The Tiger Voyage (1976, Tygří putování) a The Ship’s Cat (1977, Lodní kočka) je dvojice knih napodobujících balady. K příběhu se zvířecím hrdinou se Adams vrací v The Plague Dogs (1977, Moroví psi). Záměrem románu je ukázat krutost, kterou je člověk schopen páchat na zvířatech. Děj knihy odehrávající se v krásném prostředí oblasti Lake 157
