OBSAH
Předmluva ..................................................................................................7 Seznam zkratek a cizojazyčných výrazů ............................................8 Úvodem .....................................................................................................10 Kdo byl Stanislav Fejfar aneb Jeden z mnoha ................................11 Útěk z vlasti .............................................................................................15 Polské intermezzo ...................................................................................19 Problémy po přechodu polských hranic .................................................21 Život v Malých Bronovicích. Postřehy z mírového Polska .....................23 Shrnutí polského období ........................................................................23 Sladká Francie ........................................................................................24 Postřehy z mírové Francie. Rozčarování z cizinecké legie ....................24 Legionářem v cizinecké legii ..................................................................30 Letecký výcvik ve francouzském koloniálním letectvu ........................34 Zpět ve Francii. Čekání na „skutečnou“ válku, dny všední i sváteční .38 Statut a organizace československého letectva ve Francii ...................46 Francouzské letecké základny za druhé světové války ........................49 V bitvě o Francii. Obraz války viděný „zdola“ .......................................51 A znovu na útěku ....................................................................................55 Shrnutí francouzského období ...............................................................57 Konečná stanice Anglie .........................................................................59 První dojmy z nového prostředí. Krize v československé zahraniční armádě .................................................................................................59 Statut a organizace československého letectva ve Velké Británii .......64 V bitvě o Anglii. Obraz války viděný „zdola“ .........................................74 „Bitva“ s anglickým jazykem .................................................................79 Ve válečné nemocnici a zotavovně .........................................................82 „Úředníkem“ na Inspektorátu československého letectva v bombardovaném Londýně ...............................................................86 Důstojník versus poddůstojník. „Boj“ o hodnosti ..................................93 Finanční otázka československých letců .............................................108 Bojový let. Deník versus archivní materiál .........................................118 Smrt byla blízko ...................................................................................124 Českoslovenští letci a tisk ve Velké Británii, rozhlas BBC ................127 Obraz nepřítele .....................................................................................134 Život na britských leteckých základnách ............................................142 Úroveň ubytování a stravování ............................................................142
Organizace života na leteckých základnách ........................................153 Dny všední i sváteční ............................................................................156 Českoslovenští letci a anglické ženy .....................................................167 Antisemitismus v československých leteckých jednotkách ...................169 Častý konec u operačních jednotek .......................................................176 Shrnutí britského období ...................................................................183 Epilog ......................................................................................................190 Závěrem ..................................................................................................192 Tabulky ...................................................................................................199 Srovnávací tabulka vojenských hodností I.–II. ...................................199 Nejúspěšnější českoslovenští letci .......................................................201 Prameny a literatura ...........................................................................203 Poznámky ...............................................................................................210 Obrazová příloha ..................................................................................239
PŘEDMLUVA
Knihy o československých letcích za druhé světové války již dnes běžně vycházejí – připomeňme alespoň texty z pera renomovaného leteckého historika Jiřího Rajlicha, jenž ve svém monumentálním díle Na nebi hrdého Albionu mapuje doslova den po dni bojovou činnost československých letců za druhé světové války v Anglii. Mohlo by to až svádět k dojmu, že téma je vyčerpáno, zvláště pokud přihlédneme k tomu, že zmiňovaný letecký historik zmapoval podobným způsobem činnost československých letců v bitvě o Francii. Ano, téma bojové činnosti československých letců je v podstatě zmapováno. Již samotný název této knížky, Když nelétali, ale napovídá, že přinejmenším část problematiky působení československých letců za 2. světové války dosud zůstávala skryta. Naši letci odešli za hranice, aby bojovali ve svých letounech proti nepříteli, a to také byl jejich nejpodstatnější příspěvek v boji proti Němcům, respektive nacismu – ale jak tito muži žili, když neseděli ve svém stroji, jak prožívali svůj volný čas, co je nejvíce trápilo a zajímalo? Na tyto a jiné otázky se pokusím odpovědět právě v této publikaci. Musím přitom poděkovat těm, bez kterých by kniha nevznikla. Především mgr. Jiřímu Rajlichovi za jeho nezištnou pomoc a za cenné připomínky. Rovněž nemohu vynechat poděkování za čas a trpělivost prof. Janu Wienerovi, bývalému příslušníku slavné 311. bombardovací perutě. Doc. Milanu Hlavačkovi pak patří můj dík za jeho vedení při diplomové práci, na jejíchž základech tato knížka vyrostla. Bez jeho pohledu na historii bych ji nikdy nenapsal.
7
ÚVODEM
Kniha, kterou právě začínáte číst, je pojata chronologicky a zároveň po jednotlivých úsecích života československých letců ve druhé světové válce. To znamená, že budeme sledovat anabázi československých letců od útěku za hranice, jejich život v Polsku, Francii a Velké Británii. Jednotlivé kapitoly jsou potom rozděleny do podkapitol, které sledují danou problematiku – např. postřehy z jednotlivých zemí, problémy ohledně ubytování, úroveň stravování, finanční otázku letců, problém, který se vytvořil ohledně hodností, pestrý život na leteckých základnách za druhé světové války atd. Celková koncepce je potom zřejmá z obsahu. Aby celá práce nebyla pouze anonymním a neosobním popisem života československých letců, necháme se provázet slovy letce Stanislava Fejfara, jehož deník vlastním. Především s ním projdeme válečnou anabázi československých letců za druhé světové války. Na jeho příkladu se pokusím v rámci možností zachytit všední i sváteční dny československých letců, které jinak byly vyplněny bojovými úkoly. Podíváme se, jak tito muži trávili svůj volný čas, jak byli spokojeni s ubytováním, se stravou, jak trávili Vánoce daleko od domova, jak na ně doléhala skutečnost, že neměli žádné zprávy od svých nejbližších, jak vůbec reagovali na zcela neznámé prostředí a jeho obyvatele. Ovšem nepůjde o žádnou biografii, daná problematika bude vždy doplňována archivním materiálem, ostatními deníky a odbornou literaturou. Někdy se od Stanislava Fejfara „vzdálíme“ a daná problematika bude vysvětlena bez jeho osoby. Přes název i téma této knihy se nevyhneme ani bojové činnosti československých letců ve Francii a Velké Británii. Nesnažím se zachytit den po dni bojovou činnost československých letců, to již udělal Jiří Rajlich – této nejdůležitější stránce života letců za druhé světové války se ale nemůžeme vyhnout, chceme-li pochopit situaci, ve které se naši letci nacházeli. Na základě archivních materiálů, deníků a odborné literatury rekonstruuje tato kniha pohled na leteckou válku, jak ji prožívali oni osobně. Zachycuje život obyčejných mužů ve velké válce, pokouší se „vžít“ do života československých letců, pochopit jej v celé šíři.
10
KDO BYL STANISLAV FEJFAR ANEB JEDEN Z MNOHA Stanislav Fejfar, pozdější kapitán československého letectva ve Velké Británii, se narodil 25. listopadu 1912 ve Štikově (okres Nová Paka). Ve Smiřicích absolvoval pět obecných tříd, čtyři ročníky měšťanky v Nové Pace a čtyři roky vyšší průmyslové školy v Pardubicích, strojní obor, kde také 20. června 1932 složil maturitu. A právě po maturitě se rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka u letectva. K základní vojenské službě byl odveden 20. dubna 1932, 1. října 1932 nastoupil jako vojín prezenční službu u leteckého pluku 1 v Praze. Již 9. října 1932 byl odeslán do školy pro důstojníky letectva v záloze do Prostějova. Tuto školu ukončil 15. června 1933 s hodnocením dobře, když skončil v pořadí 21 z 34 absolventů. Poté byl přemístěn jako svobodník k leteckému pluku 4 do Hradce Králové. U tohoto pluku však dlouho nepobyl, neboť již 1. září 1933 odešel jako četař aspirant do vojenské akademie v Hranicích a v Prostějově s určením k výchově na důstojníka letectva z povolání. Vojenskou akademii absolvoval 1. července 1935 s hodnocením velmi dobře, když skončil jako devátý z 27 absolventů. Poté byl jako poručík letectva přidělen k 6. letce 1. pluku v Praze. Tím ovšem jeho vzdělávání u letectva neskončilo, neboť již 2. září 1935 byl odeslán do aplikačního leteckého kursu v Prostějově, který završil 21. prosince 1935 s hodnocením velmi dobře (skončil 5 z 12 absolventů). Jako letec byl rovněž vyslán na zkušenou k dělostřeleckému pluku 331 k fotogrammetrické četě, a to od 2. července 1936 do 25. července 1936. Posledním zdokonalováním polního letce u stíhacího letectva byl pro Stanislava Fejfara kurs létání za noci, který absolvoval od 1. července 1937 do 14. listopadu 1937 v Piešťanech opět s hodnocením velmi dobře, když skončil pátý z 18 absolventů kursu. Jako poručík letectva byl Stanislav Fejfar po ukončení aplikačního kursu zařazen k Leteckému pluku č. 3 „Generála M. R. Štefánika“, kde byl jako nižší důstojník přidělen k letce 38. Od 1. května 1938 byl jmenován prozatímním velitelem 45. letky u stejnojmenného pluku. Vypadalo to, že nic nebude mladému poručíkovi překážet v jeho slibně začínající kariéře. Pak ale přišlo napjaté září 1938. V tomto mimořádném období byla letka společně s poručíkem Fejfarem nejprve zařazena do sestavy letectva 4. polní armády na jižní Moravě, později u 3. armády na Slovensku v Piešťanech. Osudný 15. březen 1939 ho zastihl již v Čechách, kam se musel jako ostatní Češi po vyhlášení Slovenského štátu přesunout.
11
Tak tedy stručně vypadala vojenská služba poručíka Fejfara v československém letectvu – ale za těmito suchými informacemi, se skrývá skutečný člověk. Jaký tedy byl Stanislav Fejfar? To nám pomohou přiblížit kvalifikační listiny za dobu jeho služby u letectva. Svými nadřízenými byl charakterizován jako iniciativní mladý poručík, který má smysl pro povinnost a je odpovědný. Ve službě byl prý ukázněný a vůči svým podřízeným spravedlivý, chování mimo službu bylo označeno za dobré. Dále se v jeho složkách dočteme, že byl živé, veselé povahy, bez špatných sklonů a vlastností. U bodu intelektuální vlastnosti a teoretické znalosti se dozvídáme, že byl duševně pružný, rychlého postřehu a logického uvažování s dobrým vzděláním. V mimoslužební době se snažil o soukromé vzdělání, byl členem literárního kroužku a rovněž se snažil o zvýšení všeobecného i vojenského vzdělání studiem odborných časopisů. Jako aktivní člen Sokola byl dobrého zdraví, holdoval zimním sportům, zvláště lyžování a bruslení. Rovněž byl vášnivý motocyklista. V kolonce velitelská schopnost se dozvídáme, že jako velitel stíhacího roje byl velmi dobrý, byl také označen za vynikajícího odvážného letce a dobrého střelce. V jeho poslední kvalifikační listině za rok 1938 se v posledním, shrnujícím bodě, který klasifikoval jeho předcházejí vlastnosti a dovednosti, dočteme, že je hodnocen stupněm kvalifikace „velmi dobrý“, což byla druhá nejvyšší možná dosažitelná hodnost (před ní již byl pouze stupeň hodnocení „výtečný“). Všechny tyto předpoklady a vlastnosti poručík Fejfar úspěšně uplatnil v průběhu druhé světové války, v níž se stal jedním z nejúspěšnějších československých letců.1)
12
ÚTĚK Z VLASTI
„Dnes v šest hodin ráno překročí německé vojsko hranice a bude všemi směry postupovat ku Praze. Zachovejte klid a jděte všichni po své práci.“1) Tuto zprávu odvysílal český rozhlas 15. března 1939. Poručík Fejfar, který se právě vrátil do Čech, nevěděl stejně jako jeho kamarádi, co bude dál. Piloti i letecký personál postávali v hloučcích a diskutovali o vzniklé situaci. Většina představených si toho nevšímala, vždyť ani oni netušili, jak se situací naložit. Jeden člen leteckého personálu si poznamenal: „Všichni jsme chodili jako v těžkém snu.“2) Prakticky celá letecká výzbroj padla postupně od 15. března 1939 do rukou německé armády. Jistě se nabízí otázka, zda se mohly podniknout nějaké kroky k tomu, aby se tak nestalo? Mohlo se s letadly, a tedy i s létajícím a částečně i s pozemním leteckým personálem odletět na území cizího státu? Mohli se později českoslovenští letci v zahraničí vyhnout nepříjemným otázkám jako „Proč jste se nebránili?“, „Proč jste jako piloti neodletěli s letouny?“ Československá zpravodajská služba zaznamenávala díky své vlastní zpravodajské síti, ale i z hlášení francouzské tajné služby vojenské přípravy ze strany Německa na okupaci zbytku Česko-Slovenska. Československá zpravodajská služba rovněž obdržela 11. března 1939 od agenta A-54 Paula Thümmela zprávu o plánu provedení okupace Čech a Moravy, a to 15. března 1939.3) Československá vláda však nepokládala tyto informace za podložené a kromě jiného si nepřála zhoršení vzájemných vztahů s Německem, zvláště když svoji hlavní pozornost věnovala událostem na Slovensku, kde sílily separatistické tendence. Teprve 13. března 1939 hlavní štáb československé armády svolal poradu vyšších velitelů československé armády a pracovníků zpravodajské služby. Přednosta II. zpravodajského odboru hlavního štábu plk. generálního štábu František Moravec seznámil přítomné se situací a s memorandem určeným vedení země. Mimo jiné navrhoval rozdání a uchování zbraní z vojenských skladů a zničení důležitých písemností.4) Vláda se i přes tyto důkazy a varování rozhodla pro dohodu s Němci. Armáda dostala rozkaz vyhnout se všem ukvapeným činům. Situace byla tedy pro vyšší velitele a představitele zpravodajské služby jasná – Německo provede v nejbližších dnech okupaci Čech a Moravy. Ovšem armáda měla svázané ruce, bez rozhodnutí vlády nemohla nic dělat. Na vojenský odpor ze strany vlády nebylo ani pomyšlení, chyběly k němu rovněž vojenské před-
13
poklady ze strany české armády. Vyhlášení „samostatného“ Slovenského štátu 14. března rovněž situaci ohledně odporu mimořádně ztížilo. Jedinou významnější akci podnikli zpravodajští důstojníci pod velením Františka Moravce, který se svými deseti podřízenými a s nejdůležitějšími zpravodajskými materiály ještě 14. března 1939 odletěl do Anglie.5) Nejaktivnější představitelé armády a letectva mezitím horlivě probírali možnosti odporu či zničení důležitých materiálů. Představitelé letectva brig. gen. Karel Janoušek, div. gen. Ing. Jaroslav Fajfr a brig. gen. Alois Vicherek zkoumali možnosti odsunu letectva. Vláda však armádě oznámila, že prezident dr. Emil Hácha odjede k přímému jednání do Berlína a zakázala armádě jakoukoliv akci. Československá armáda, ochromena politickým rozhodnutím vlády, tedy v drtivé většině pasivně očekávala německou okupaci. Ovšem byli i tací velitelé, kteří vydali rozkaz ke zničení důležitých materiálů, ale i tato slibně se rozvíjející opatření byla zastavena přímým rozkazem hlavního štábu vysílaným rozhlasem od 3.55 hodin 15. března 1939 ráno, v němž bylo zakázáno klást sebemenší odpor. Ti vyšší velitelé, kteří byli dosud na pochybách, dostali tímto rozkazem jasný pokyn: čekat a nic nedělat.6) Letci opravdu měli letadla – ale mohli vůbec uletět? A kam? Nejblíže to bylo na Slovensko, ale to po 14. březnu 1939 nepřicházelo v úvahu. Dále zde byla možnost přeletět do Polska, ale zde byla ještě příliš živá účast Polska na pomnichovském diktátu a rovněž se nedalo předpokládat, že by beckovské Polsko bylo ochotno zhoršit vztahy s Německem. Jediná možnost byla tedy přeletět do Jugoslávie nebo Rumunska, kde mohla být „přátelská intervence“ letců očekávána. Cisterny s leteckým benzinem se měly podle návrhu některých představitelů letectva přesunout na Moravu a Slovensko, ale Slovensko bylo po 14. březnu 1939 nepoužitelné. Rovněž musím znovu zdůraznit, že podobná akce neměla politické „požehnání“ a hraničila tedy s vojenskou vzpourou. A již výše zmíněný rozkaz hlavního štábu jasně diktoval: „… žádné letadlo, ani vojenské, ani civilní, nesmí opustit letiště…“7) Českoslovenští vojáci byli za první republiky vedeni k apolitičnosti a vojenská vzpoura pro většinu z nich byla zkrátka nemyslitelná. Dále si musíme uvědomit, že většina československých letadel neměla k podobné akci potřebný výkon a dolet. Rovněž naši letci nebyli nikdy na hromadný úlet za hranice připravováni, nikdy podobnou situaci ani nezkoušeli. A závěrem musím konstatovat zcela prozaickou, ale dle mého názoru hlavní skutečnost nemožnosti odletu letectva za hranice: nebylo jí nic jiného než počasí, které bylo 15. března pro létání naprosto nevhodné, protože: „…byla prášenice toho rána, velmi nepříznivé počasí, vítr skučel po silnicích. I ta příroda jako by plakala a naříkala.“8) Teprve pozdě odpoledne, když se počasí dočasně zlepšilo, přistály na některých českých letištích německé spojovací letouny. Ve Kbelích se však německé letouny objevily až 16. března 1939.9)
14
