OBSAH Čtení Čtení Absolventi píší GF
Rozhovory Kultura Zajímavosti Referáty Fotografie Poezie
Lidé, čtěte! Eragon – Ch. Paolini Doma nejlíp Byt – dějství první Výjezd na krajský úřad Prezentace badatelského týmu Lyţařský kurz Jan Robovský Estraráda Bez lidí by to nešlo Nejošklivější zvířata Meandry Zima Valentýn Oleum eucalipti Čtvero ročních období
Kryštof Špidla Václav Kuncl Šárka Partlová Filip Melich Jakub Liška D. Hošová, G. Kosjuková Magdaléna Bartošová Luisa Pavlíková D. Hošová, G. Kosjuková Míra Němec Tereza Poděbradská Klára Šedivá Václav Pokorný Jakub Liška Jakub Štrom Ondřej Kuthan
4 4 5-6 7-8 8 10 10 12-16 16-17 17-19 20 21 22 23 23 23
Milí čtenáři GF Bodu, únorové číslo našeho školního časopisu se liší od všech doposud vydaných nejen obsahem, ale i počtem redaktorů, ze kterých se nyní skládá naše redakce. Mediální workshop, uskutečněný 26. ledna na GF, měl totiţ obrovský úspěch. Časopis sice oficiálně funguje od roku 2008, ale donedávna pod vedením pouze dvou stálých členů. A v lednu se nám do GF bodu zapsalo sedmnáct studentů. Je mi jasné, ţe s tak vysokým číslem asi operovat nebudeme, přesto zájem studentů o dění na GF, a to nejen v oblasti časopisu, mne překvapil. Jak jste se mohli v posledním čísle dočíst, ale většina z vás si mohla sama vyzkoušet, nebyl to jen GF bod, který se na workshopu prezentoval. Od roku 2006 studenti spolupracují s ČT a v projektu s názvem Digináves natáčí reportáţe stejně tak, jako reportéři České televize. Ani GF rádio, nejmladší z GF médií, nezůstalo se svou prezentací pozadu. Zkrátka, všechny skupiny nabraly nové posily, proto doufám, ţe nám gymnázium ještě více oţije. Fotografování patří mezi oblíbené činnosti mnoha studentů frýdlantského gymnázia. A v únorovém vydání si můţete prohlédnout několik fotek se zimní tematikou od Vaška Pokorného ze sekundy. Ale jsou tu i jiní, například Míra Němec, který je přikládá ke svému zimnímu cestování po Innsbrucku. Určitě se vzpomínáte na Šárku Partlovou, bývalou absolventku a naši zahraniční redaktorku, která nás v minulém čísle zasvětila do své malé detektivky o cestě z Aberdeenu do Čech. K Šárce se přidal, rovněţ bývalý absolvent GF, Filip Melich, a tak se počet bývalých absolventů píšících do GF bodu zdvojnásobil. Pokud jste příznivci poezie, jistě se vám budou zamlouvat básně Jakuba Lišky,
Ondry Kuthana nebo Jakuba Štroma, studentů septimy, kteří se pravidelně umisťují v literárních soutěţích (a to nejen v krajských kolech!). Ale nebudu vám prozrazovat vše, s čím se v časopise setkáte. A pokud byste ještě někdo chtěl, stále se k nám do redakce můţete přidat. Na závěr snad jen ještě něco málo z novinek, o kterých vám přinese zprávy březnové číslo GF bodu. Kdo z GF by neznal projekt „Jdeme na to od lesa“ a malou modrou krabičku se ţlutými čudlíky a spoustou funkcí a nepřebernými moţnostmi měření téměř čehokoli, jménem Pasco? Ale tento projekt na jaře končí a naši studenti se rozhodli natočit o Pascu film. Nápomocen jim přitom byl student FAMU v Praze, Jaroslav Kratochvíl. V pátek 17. února pilně natáčeli aţ do páté hodiny ve škole a poté se přesunuli domů, k jednomu ze studentů, kde se v posteli dotáčela jedna zajímavá scéna. A v sobotu 18. se pracovalo aţ do čtvrté odpoledne. Některé scény se budou ale ještě dotáčet v průběhu několik týdnů a v březnu se film bude stříhat. Máte se tak na co těšit, mj. na moţnost ohodnotit herecké výkony svých spoluţáků.
Ve spojitosti s Pascem je tu ještě jedna zpráva. V pátek 9. března budou více i méně perspektivní budoucí vědci z našich řad prezentovat své přírodovědné pokusy na GYMFRY KONFERENCI od 9:00 v Besedě. Celé vyšší gymnázium bude přítomno a vy se můţete na tuto akci pokusit vylákat rodiče, prarodiče či nezaujaté kolemjdoucí.
Víc se dozvíte na dalších stránkách. Za mě i celou redakci vám přeji příjemné počtení. Šéfredaktorka Luisa Pavlíková
Z natáčení filmu o PASCO
© Kateřina Mauerová 3
LIDÉ, ČTĚTE! Milí studenti, minulý rok jsme byli opět úspěšní v projektu Děti čtou nevidomým dětem (pro ty, kteří neví, o co jde: Sledujte nástěnky, nové kolo je na spadnutí!).
na je na „béčku“ a netopí se v ní, otevřena bývá o velké přestávce, kterou trávíte spíše ve frontě u bufetu... Přesto si myslím, ţe stojí za to do ní sem tam zajít. Já bych si tam rozhodně vybral. A protoţe stručnost není nikdy na škodu, dovolte mi na závěr parafrázovat uţ jen citát z Reportáţe psané na oprátce komunistického novináře a literárního kritika Julia Fučíka, kterým nás hojně zásobovalo normalizační školství (mimochodem mu tím v našich očích dosti uškodilo): „Lidé, čtěte!“
Vaši spoluţáci vám opět „vyčetli“ novou porci knih do školní knihovny. Řekl bych, ţe školní knihovna je docela slušně vybavená – obsahuje nejen léty prověřené klasiky, ale i spoustu titulů současné literatury, sekci literatury odborné či populárně naučné, nevyhýbá se ani komiksu. Jen je škoda, ţe moţnosti vypůjčit si tyto knihy vyuţívá jen několik z vás. Pravda, knihov-
Kryštof Špidla
ERAGON Christopher Paolini překlad: Olga Machůtová nakladatelství: Fragment počet stran: 487 Příběh mladého farmářského chlapce, který dospívá společně se svým drakem. Rozený vypravěč Paolini se pouští do svého veledíla. Série bude mít čtyři díly. Strhující příběh, který uchvátí svého čtenáře. Děj nikdy nestojí a je plynulý.
Christopher napsal dílo rovnající se fenoménu Harry Potter. Václav Kuncl 4
DOMA NEJLÍP Ahoj gympláci! Dnes vám napíšu něco o tom, co mi rok v cizině dal a o svých plánech na příští rok. Aberdeen uţ do nich nepatří. Včera jsem si objednala letenku do Čech, tentokrát jednosměrnou. Za sto liber, coţ je víc neţ hodně, ale hlavně, ţe budu doma. Měla jsem na výběr mezi touto a jinou letenkou za necelé dva tisíce korun. S přestupem v Londýně, kde bych ovšem na další letadlo čekala celý den. A já se znám, ztratila bych se tam a uţ by mě nikdy nikdo nenašel. To nebudu riskovat. Proč jsem se rozhodla vrátit zpátky domů? Kdyţ se mě na to někdo zeptá, pokaţdé odpovím, ţe Aberdeen smrdí. Tato odpověď mi přijde zkrátka víc cool neţ: „Protoţe se mi stýská.“ Nelíbí se mi tu, ale není to ani tak městem samotným a uţ vůbec ne lidmi, které jsem tu poznala. Ti jsou totiţ skvělí, opravdu. Rodinu a nejlepší kamarády mi ale nikdo z nich nenahradí. Kdyţ jsem před rokem odjíţděla, připadala jsem si tak hrozně dospěle, ţe jedu do cizí země a nebudu dál závislá na rodičích. Uţ samozřejmě nemluvím o tom, ţe jen díky nim jsem tu. Mé úspory by tehdy vystačily na benzin do Prahy a moţná na krabičku startek. Kaţdý den přemýšlím, jestli jim ty peníze budu někdy schopna vrátit. Uţ od puberty se úspěšně řídím heslem: „Peníze budou, my nebudem,“ aneb „utrať vše, co máš v co moţná nejkratší době.“ Takţe stejně jako jsem neušetřila nic v Čechách, neušetřila jsem nic ani tady. Uklidňuji se tím, ţe kvůli penězům
5
tu nejsem. Nečekala jsem, ţe si našetřím na nové auto nebo něco podobného. Nemoţné to není, to by ovšem ten alkohol tady nesměl být tak drahý, ţe? Půllitr ne zrovna dobrého piva vás vyjde na tři libry a krabička nejlevnějších cigaret na pět padesát. Po noci strávené venku jsem pravidelně o čtyřicet liber lehčí, o bolest hlavy těţší a barmany navíc podezírám z toho, ţe do drinků přimíchávají vymazávač paměti. A většinou jsem jim za to vděčná. S kamarády máme dohodu nic si o předešlé noci nevyprávět. Co si nepamatuji, to se nestalo. Byla jsem přesvědčena o tom, ţe víc neţ gympláci nikdo nepije, ale to, co jsem viděla tady, se nedá ani popsat. Nechme to tak, rodiče se minule ptali, kde si mohou přečíst další článek, a tak bych ten noční ţivot v Aberdeenu dál nerozváděla. Jak bych tedy shrnula svůj roční pobyt ve Skotsku? Peníze jsem nenašetřila a anglicky jsem se nenaučila tak, jak jsem doufala. Za obojí si ovšem mohu sama. Pokud jde o jazyk, stačí si najít práci například v restauraci, kavárně a podobně. Pozoruji to hlavně na spolubydlící Adél, která sem přijela a angličtinu neovládala. Získala ovšem práci v baru, nyní uţ rok obsluhuje zákazníky ve Starbucks a i na mě mluví spíš anglicky neţ česky. Vţdycky se jí směju, ţe se předvádí a říkám jí, ať nemachruje. A tomu se říká závist. Poznala jsem tu ovšem spoustu skvělých lidí, přesvědčila se, ţe Češi a Slováci jsou nejlepší lidi na světě, uţila si spoustu zábavy a troufám si říct, ţe jsem se osamostatnila.
Alespoň částečně. Doma jsem se styděla jít do obchodu a objednat si dvacet deka salámu. Váţně. Kdyţ jsem musela jít do banky nebo na poštu, desetkrát jsem volala mamce, kam přesně mám jít a co přesně mám říct. Tady si se vším musíte poradit sami, v cizím jazyce, a to je ta nejlepší škola. Taky jsem se naučila prát. Tedy dám prádlo do pračky, přidám prášek a nastavím vţdy na šedesát stupňů. Zatím mi to pokaţdé prošlo.
ze, nebyl to ztracený rok. Ale ten čas se dal určitě vyuţít líp. Hlavně si nemyslete, ţe tím, ţe odjedete do cizí země, před něčím utečete. Nakonec zjistíte, ţe doma je stejně nejlíp. Joey po tom, c+o se odstěhoval od Chandlera, řekl: „Myslel jsem, že se osamostatním a budu mít konečně čas na své přemýšlení. Došlo mi ale, že nemám zas tak moc o čem přemýšlet.“
„…navštívili jsme Thorpe Park, což je zážitek, na který do smrti nezapomenu!“ Uţ vím, ţe potřebuji mít blízko sebe lidi, které mám nejradši. A nestydím se za to, naopak. Nepotřebuji poznávat nové a nové lidi, mně opravdu stačí ti, co uţ mám. Vracím se tedy proto, ţe se mi stýská, ne proto, ţe Aberdeen smrdí. Za deset dní budu doma a ráda bych šla příští rok studovat filologii do Liberce. Tak mi drţte palce, budu to potřebovat. Ve Scio testech mě totiţ mimo jiné čeká i matika, z které jsem dělala reparát uţ v kvintě.
Podívala jsem se do Edinburghu, do Londýna, v Surrey jsme navštívili Thorpe Park, coţ je záţitek, na který do smrti nezapomenu... O víkendu se chystám s pár lidmi do Highlands, do hor, kde jsem ještě nebyla a je tam prý nádherně. Takţe ne, nebyly to vyhozené pení-
Zatím se ze mě stane opět servírka na plný úvazek. Máte se tedy na co těšit, protoţe ty nejlepší příběhy vznikají v hospodách! :) Mějte se fajn! Šárka Partlová
Učitel k ţákovi: „Kdybys měl sedm jablíček a já tě o dvě poprosil, kolik by ti jich zůstalo?" "Sedum!" +6
„Slyšela jsem, ţe váš syn studuje na univerzitě. Co z něho bude, aţ skončí?" ptá se známá paní Novákové. „Obávám se, ţe důchodce.“
BYT – DĚJSTVÍ PRVNÍ – LUSTR V ţivotě kaţdého mladého člověka jednou přijde čas, kdy musí vylétnout z hnízda a starat se o ţivobytí sám. To zahrnuje nejen nějaké zaměstnání, aby byl finančně nezávislý, ale také byt. Samostatné bydlení s sebou přináší spoustu nového a mladý člověk, dosud bydlící s rodinou, zjišťuje, co vše je k chodu domácnosti třeba. Tento okamţik před několika měsíci nadešel i v mém ţivotě, a tak jsem se konečně odstěhoval zpod máminy sukně. Práci uţ jsem nějakou dobu měl a společná domácnost z mého platu vyţadovala pouze pár stokorun. Teď, kdyţ přijde výplata, většina mého platu si sbalí saky paky, začne si říkat Nájemné a putuje na účet majitelky bytu. Ale to vem čert, psát jsem původně chtěl o něčem jiném. Důleţitý je hlavně byt jako takový. Potaţmo jeho vybavení. A s jedním kouskem jsem přišel do blízkého styku uţ při první prohlídce… Sotva jsem se poprvé prošel po místnosti, která je nyní mým obývákem, lustr si samozřejmě zcela bezchybně našel mou hlavu a uštědřil mi pořádný pohlavek. Zprvu mě to dokonce i pobavilo, protoţe během první návštěvy jsem na něj pořád zapomínal a po palici dostal ještě několikrát. Nepřikládal jsem tomu zvláštní váhu.
Nepřikládal jsem tomu zvláštní váhu. ZÁSADNÍ CHYBA! Zásadní chyba! Kdyţ jsem se začal stěhovat, lustr nevynechal jediné příleţitosti, aby mi nezaútočil na hlavu. Postupem času jsem si na jeho vrtošivé chování zvy7
kl. Ale ať jsem se mu snaţil vyhnout sebevíc, stejně si ta potvora vţdycky cestu k mé hlavě našla. Pokaţdé … PRÁSK! … a hvězdičky před očima.
Pokaždé …PRÁSK! … a hvězdičky před očima. Uběhl první měsíc a já začal něco tušit. Nevěděl jsem, proč mi v hlavě zvoní na poplach (ne, častými ranami od lustru to nebylo), ale něco zkrátka nebylo v pořádku. Aţ jednoho dne se tušení změnilo v pochopení podstaty problému. Víte, v mém bytě předtím bydlela stará paní. Byla upoutaná na lůţko a docházely za ní pečovatelky. Před nějakým časem ale zemřela a její dcera se rozhodla byt pronajímat. Samozřejmě pořádně vyvětrala, vyklidila, vymalovala a zrenovovala koupelnu, ale… myslím, ţe stará paní byt nikdy neopustila. Její tělesná schránka moţná, ale duše tu je pořád. Teď to zní moţná aţ moc mysticky a děsivě, ale skutečnost je mnohem obyčejnější. Beru to tak, ţe bydlím se starou paní, která ve svém bytě nerada vidí mladého člověka pouštějícího muziku nahlas, zvoucího si kamarády a celkově se chovajícího, jako by byl ve vlastním. Stařenka samozřejmě nesouhlasí a dává mi to najevo všemi moţnými způsoby. Třeba právě lustrem. Tak dlouho mě mlátil do hlavy, aţ jsem se rozčílil a rozhodl se ho vyměnit za nějaké klasičtější stropní svítidlo. Sotva tahle myšlenka uzrála a já se doopravdy začal po novém světle shánět, lustr se rozhodl zabojovat ještě víc. Nejenţe mě práskal do hlavy častěji a s větší vervou, ale začal i děsivě poblikávat a často se prostě jen tak, z ničeho nic, vypnul. A snad ani nemusím psát, ţe vţdy, kdyţ jsem se zvedl a šel ho znovu zapnout … PRÁSK!
Došlo to aţ tak daleko, ţe jsem si na pomoc zavolal přítele své mámy a společně jsme se odhodlali lustr ze stropu sundat. Při vyšroubovávání ţárovek nás lustr mlátil jako zběsilý a při následné snaze o vyndání ze záchytného háku protestoval a drţel. Síla dvou muţů na něj ale nakonec byla moc a z háku jsme ho dostali. Pak se mámin přítel pokusil odšroubovat dráty. Na mě připadlo lustr drţet, ale ta potvora sebou trhla a dráty zapraskaly. Kdyţ se jich pak mámin přítel znovu dotknul, upadly přesně u stropu. A to tak krásně, ţe tam nové světlo přišroubovat prostě nejde. Takţe teď mám strop prázdný a abych vůbec potmě viděl, rozsvěcím si v kuchyni.
Stará paní mi se svým lustrem dopřála spoustu bolestivých ran, ale nakonec byl její nástroj pomsty zbaven ţivota. Teď určitě leţí někde na skládce a je zase jen obyčejným lustrem. Co se nového osvětlení týče, čekám na elektrikáře a pokusíme se vysekat kus stropu a odhalit dostatečnou část drátů k přidělání nového osvětlení. Lustr však není jediná věc, kterou se mě bývalá majitelka snaţila trestat za rušení jejího klidu. Kdepak! Je toho víc, ale o tom budu vyprávět zase někdy jindy… Filip Melich
VÝJEZD NA KRAJSKÝ ÚŘAD O Vánocích se na krajském objevil návrh na dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje … kecy v kleci. Netýkal se sice GF, ale jak se člověk jednou začne o něco zajímat… Návrh – rozsáhlý dokument, který plánoval budoucnost všech škol v Libereckém kraji – jsme v lednu připomínkovali a 6. února jsme jeli na krajský úřad na vypořádávání připomínek. Hned na úvod nám paní Princová (pravá ruka bakaláře Cikla) sdělila, ţe „Veřejné připomínkování připomínek není povinnost, ţe to krajský úřad dělá z dobré vůle a abychom si toho váţili …“ Jasně, takhle otevřená zase nebyla. Ale měl jsem z jejích slov pocit, ţe bych měl vůči krajskému úřadu pociťovat vděčnost a ţe jestli bych chtěl narušovat hladký průběh tohoto setkání, tak mi dá co proto. Nevím proč, ale paní Princová působila velmi zlým a nepřátelským dojmem. Paní Magdalena Zábranská, která připomínky vypořádávala, uţ byla příjem-
nější. Srozumitelně vysvětlila, k čemu je dlouhodobý záměr dobrý a podle čeho se má vypracovávat. Pak začala procházet připomínky. „Dovolila jsem si připomínky shrnout do témat, protoţe se často opakovaly…“
8
Z jejího proslovu vyplynulo, ţe připomínky, které se týkaly osmiletých gymnázií, krajský úřad vesměs ignoroval. Vypořádávání pak mělo za cíl jen říci, proč zrovna tu či onu připomínku úřad nevyslyšel. Ţádný náznak posunutí v postoji. Po svačině, při které jsme se se Charlotou a Štromíkem rychle poradili co a jak, nadešla diskuse s odborníkem. Ještě neţ se o ní zmíním, rád bych poznamenal pár slov o lidech, co tam byli na vypořádávání s námi. Odhaduji, ţe polovina ze čtrnácti účastníků (pro primány se-dum) byli krajští úředníci, kteří na připomínkování přišli jen tak. Druhou polovinu jsme tvořili my tři (Charlota Dědková, Jakub Štrom a Jakub Liška – této moţnosti jsem nemohl nevyuţít), dále pak veřejnost zastupoval tři ředitelky (tři grácie) z JerGymu, FXka a Mimoně (Mimoň není zkratka) a paní, která se ukázala býti krajskou logopedickou koordinátorkou. Do diskuse s odborníkem jsme se pak zapojili všichni. Na sloţité otázky Charlotiny, odpovídal odborník Bursa vesměs tím, ţe se jedná o politické otázky, na které v diskusi není prostor. Na otázky nás Jakubů odpovídal tentýţ pán, ţe se jedná o odborné otázky, na které v diskusi není prostor. Paní ředitelky se nás dvakrát zastaly, ale k odpovědím odborníka nepřiměly.
A tak jsme z krajského úřadu odjeli bez uspokojivých odpovědí. Já jsem si ale na vypořádávání uvědomil několik zajímavých faktů. Předně, ţe slovní spojení „rušení osmiletých gymnázií na Frýdlantsku či Mimoňsku“ na krajské úředníky působí. Stačí se jen náznakem zmínit a uţ panikaří a ujišťují, ţe „To tedy samozřejmě ne, to v ţádném případě nemáme v plánu…“ Na kolik mluví pravdu, nevím. Pak jsem si také uvědomil, ţe je třeba vţdy vědět, kdo jsem a vystupovat ze své pozice. Dvě jednoduché otázky a odborník, který se ovšem jen tvářil jako odborník, nevěděl co říci a radši diskusi ukončil. A do třetice jsem zjistil, ţe zajímat se o „veřejné dění“ a vyjadřovat se k němu, má pro studenta smysl. Jen ho nesmí brát smrtelně váţně. Stačí si jen uvědomovat absurditu či nelogičnost věcí a upozorňovat na ně. Ne vţdy sice člověk uspěje, ale výraz v tváři pseudo-odborníka dusícího se nad dětsky jednoduchou otázkou, je, myslím, právě oním smyslem. Jakub Liška
Začínající učitelka si chce na své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie: „Kaţdý, kdo si myslí, ţe je hloupý, ať se postaví.“ Po chvilce se v tiché třídě postavil Pepíček. Kantorka povídá: „Pepíčku, tak ty si myslíš, ţe jsi hloupý?“ „Ne, prosím, ale přišlo mi nefér nechat vás stát jedinou.“ 9
Při hodině chemie: „Co se můţe vypařit stejně rychle jako voda?“ „Peníze,“ praví ţák. „Ty se vypaří, ani nevíte jak!“
PREZENTACE BADATELSKÉHO TÝMU GF v rámci projektu KEK Minulý rok jsme se zapojili do projektu Kořeny Evropské kultury, do kterého nás pozvalo Podještědské gymnázium. Náš badatelský tým se rozdělil do několika skupinek pracujících na dokumentaci daných památek. V pátek 10. 2. se většina týmu dostavila do Podještědského gymnázia, kde se seznámila s ostatními skupinami (Gymnázium Tanvald, Gymnázium Nový Bor, ZŠ Doktrína a hostitelský tým Podještědského Gymnázia). Náš tým zastupovala Luisa Pavlíková s prezentací o antikizujících prvcích na frýdlantském hradu a zámku. Pavel Holec a Jakub Liška všechny pobavili svou prezentací o boţích mukách na Frýdlantsku. Poté nám bylo nabídnuto občerstvení a kaţdému týmu byla udělena třída, kde si mohl udělat pře-
stávku. Následovala vědomostní soutěţ o pěti zajímavých stanovištích. Na prvním místě se umístil hostitelský tým Podještědského gymnázia. Celá akce byla ukončena společnou fotografií vítězů. Gabriela Kosjuková, Dominika Hošová
LYŢAŘSKÝ VÝCVIK VYŠŠÍHO GYMNÁZIA Na první letošní lyţařský kurz jely třídy Kvinta a Sexta. Neznamená to ale, ţe nás bylo hodně. Obě třídy jsou letos, co se týče počtu, oslabené a spousta spoluţáků nejela, takţe nás bylo dohromady 29. První pozitivní zprávy byly, ţe budeme mít volno ještě v pondělí po kurzu. Čekalo nás pěkné počasí a přes týden aktivního odpočinku. Na lyţák jsme vyrazili v neděli 29. ledna. Dopoledne nám profesoři přidělili pokoje a my si vybalili věci. Po obědě jsme museli na první krátký výlet na běţkách. Byly skvělé podmínky. V pondělí jelo pár lidí na sjezdovky a zbytek byl rozdělen do tří běţkařských skupin. Na sjezd s námi šel pan profesor Štryncl. První druţstvo běţkařů měl prof. Špidla, druhé prof. Šoltys a třetí paní profesorka Macháčková. My sjezdaři jsme museli jít asi kilometr ke sjez-
10
dovkám. Pan správce se nabídl, ţe nám vezme lyţe a snowboardy. Samozřejmě všichni souhlasili. Podmínky byly opět ideální a lyţování jsme si moc uţili. Následující den nás všechny čekal poměrně vyčerpávající celodenní výlet. První a druhé druţstvo dojelo aţ na Novou louku na Šámalovu chatu, kde všichni doplnili zásoby. Středa byla věnována aktivnímu odpočinku. Zájemci navštívili městský bazén v Jablonci, ostatní šli na pěší výlet do nedalekého Janova nad Nisou. Čtvrtek byl dnem závodu a odpoledního „polodeňáku“. Závod byl specialitou našich profesorů a opravdu nás překvapil. V první části nás čekal orientační běh hlubokým sněhem. Byl to vyčerpávající hon na lampiony s označovači, podle kterých se poznalo, jestli jsme navštívili všechny. Po vyplnění všech políček naší karty určené pro tuto část závodu jsme si rychle nazuli lyţe, zařadili se do stopy a povinnou klasikou vyjeli na dvoukilometrovou běţeckou trať. Byla to pěkná, upravená a rovná trasa. Po ukončení závodu všichni spěchali do chaty na oběd. Odpoledne ujeli všichni téměř vyčerpaní studenti ještě spoustu dalších kilometrů. Večer se dobelhali na večeři, po které předvedli připravené scénky a vyslechli si vyhlášení výsledků. Z chlapců vyhrál Josef Likavec z kvinty, nejlepší dívkou byla Karolína Tomanová ze sexty a skokankou letošního lyţáku se stala Ivetka (téţ ze sexty). Následující noc byla nejklidnější ze všech za celý lyţařský kurz. Moţná i proto, ţe učitelé vyhlásili, ţe kdo poruší večerku, půjde v pondělí do školy. Silná motivace nás donutila pravidlo dodrţet.
LYŢAŘSKÝ VÝCVIK Zúčastnily se třídy: KVINTA A SEXTA Profesorský dozor: KRYŠTOF ŠPIDLA PAVEL ŠTRYNCL VĚRA MACHÁČKOVÁ KDY: 29.1.
-3. 2. 2012
KDE: Janov nad
Nisou
Kurz jsme si opravdu uţili. Aţ na zimu, která nás koncem týdne překvapila, bylo nádherné počasí. Stopy i sjezdovky byly upravené. Ubytování bylo téţ pěkné, jen strava by mohla být o trochu lepší. Je jen škoda, ţe uţ nás ţádný lyţák nečeká. Děkuji všem profesorům, kteří nad námi drţeli přísný, ale důleţitý dozor, za příjemné strávení toho posledního. Magdaléna Bartošová
12
ROZHOVOR S… RnDr. Janem Robovským, Ph.D. Jan Robovský maturoval na Gymnáziu ve Frýdlantě v roce 1999. Poté nastoupil na biologickou fakultu Jihočeské univerzity (dnes přírodovědecká fakulta). V roce 2011 dokončil malý i velký doktorát, tzn. RnDr. i Ph.D. a dnes učí zoologii. Jeho přednášky se zabývají savci, chovem zvířat a chováním lidí vůči nim. V rámci výzkumu se zabývá systematikou nosoroţců, koňovitých či drobnějších zvířat, jako jsou hrabošovití a jiné skupiny. Jeho výsledky jsou anglicky publikovány v uznávaných vědeckých časopisech.
Jak jste se dostal k oboru kryptozoologie? Uţ kdyţ jsem byl na gymplu, naráţel jsem na všechny ty sněţné muţe a lochnesky. A na vysoké škole se člověku otevřely úplně jiné moţnosti a začal více kriticky uvaţovat. Byl naučený, jak se má na informace dívat a zjistil, ţe některé metody, které vnímal jako náročné, například některé genetické analýzy zvířat, jsou rutinní a zvládne je kaţdý. Ale na spoustu zajímavých zvířat člověk naráţí dennodenně, a tak se můţe pokusit o rozřešení otázky jejich existence. Pokud se chceme stát kryptozoology, musíme vystudovat speciální obor? Ve skutečnosti je kryptozoologie samozvaným oborem a vystudovat ji nelze.
Být krytpozoologem znamená buď, ţe člověk tajemná zvířata zkoumá, nebo si o nich jen vypráví v hospodě. Jedná se o rozličnou skupinu lidí, někteří jsou biologicky a zoologicky vzdělání, jiní ne. Kryptozoologie tedy není věda, kterou by se člověk mohl uţivit? Kdyby chtěl člověk studovat lochnesky a zároveň byl vědec, musí si nejprve ve vědě najít něco, čím se uţiví, tzn. řešit seriózní vědní problémy a lochnesky mít jako koníčka. Vědec například často vyuţívá k pozorování vzácných druhů jelenů, antilop nebo slonů kameru. Aţ odvede svoji práci, můţe si kameru půjčit k jezeru Loch Ness na lochnesku. Ale i zoolog má problém se uţivit.
12
Byl jste svědkem nějakého významného objevu? Člověk se stýká s kolegy, zná spoustu lidí, kteří učinili velký objev a je přítomen jejich vzniku. Někteří jsou sice ješitní, ale většinou se jedná o skromné lidi, za kterými je obrovský kus práce. Já sám jsem u jednoho objevu byl. U systematiky bílých nosoroţců. Přehodnotili jsme dvě populace bílých nosoroţců, vnímaných jako poddruhy. Jedna ţila ve Střední Africe, druhá na jihu afrického kontinentu. A my, na základě morfologie, srovnání vzhledu, případně velikosti zvířete a genetiky, jsme usoudili, ţe rozdíly jsou tak veliké, ţe si zvířata zaslouţí být novým druhem. Čili, na naší planetě není nosoroţců pět, ale šest. Ale momentálně jsou v běhu i další věci. Zkoumáme různé druhy opic a budeme některá zvířata obhajovat, protoţe jsou daleko zajímavější a nápadnější, neţ myslelo. A na čem momentálně pracujete? Momentálně pracuji na genetických záleţitostech. Například, vezmeme-li hrabáče, zvláštního hmyzoţravého savce, vypadajícího jako prasátko s protáhnutýma ušima, čumákem a ocáskem, je de facto vzdálený příbuzný prakopytník slonů, damanů a sirén. V současné době jsou v zoologických zahradách zvířata z Namibie a minulý rok přijela zvířata z Tanzánie. Můţeme je mezi sebou kříţit? Abychom jim ochranářsky prospěli, měli bychom kříţit zvířata, která k sobě patří. Pokud jsou odlišná nebo ze starší linie (kaţdá namibijská populace byla od tan-
13
zánské izolovaná 500 000 let nebo déle), kříţit by se neměla, vznikla by větší škoda, neţ kdybychom populace drţeli v samostatných chovech. A také mapujeme příbuzenské vztahy jednotlivých druhů a poddruhů koňovitých. Chceme zjistit, jestli je zebra stepní více příbuzná oslu africkému neţ koni převalského. Pracuji i na outloních, malých opičkách chovaných v Evropě. Ţije v ní několik stovek zvířat, která se nemnoţí. A čím to je? Buď chovatelským přístupem, za jaké teploty je chovám, chovám-li je v páru nebo ve skupině anebo se můţe jednat o jiný druh. Nám přijdou stejní, ale oni si vůči sobě můţou smrdět, vědět, ţe jsou jiný druh a nepáří se. A my je musíme geneticky zanalyzovat. Pokud zjistíme, ţe se řadí do dvou populací, nebudeme je mezi sebou míchat. Zdokumentoval někdo zvláštní druh či zvíře v České republice? V České republice máme unikátní druh, myšku z okolí Loun, vědecky popsanou po Járovi Cimrmanovi, z latiny přeloţeno jako myšice Cimrmanova. Je to zvíře, jeţ se vyskytuje pravděpodobně jen u nás. A z hlediska objevů nových zvířat, nebo pokud otázku vztáhnu na savce u nás, tak k nám tu a tam nějaké zvíře přijde. Aktuálně na jiţní Moravě zdokumentovali šakaly, jejichţ první část přišla ze Slovenska a druhá z Jindřichova Hradce. Ještě před deseti lety se šakal vyskytoval pouze na jihu Balkánu, ale šíří se na Slovensko a moţná i dál a příčinou je globální oteplování. U nás má šakal zajištěnou budoucnost, pokud nebude vyloven, lovem hrabošů.
S největší pravděpodobností k tomu však nedojde, na Slovensku uţ léta ţil a Slováci ho stříleli v domnění, ţe zabíjejí lišku a chlubili obřími trofejemi. Nikdo ho nepoznal, a to platí nejspíše i v České republice. Los, vlk, medvěd nebo rys tu kdysi ţili a opět se sem vrátili, ale šakal se objevil zcela nově. Na jihu Moravy nalezli i teplomilnější středomořské netopýry pravděpodobně opět s ohledem na globální oteplování. Najednou je teplo i u nás. A s dynamickým vývojem můţeme počítat i do budoucna.
spíše snahou o potvrzení bájí a udrţení pověr. A totéţ u sasquatche (amerického yettiho), u kterého našli v houští chlupy, na základě nichţ se ukázala nepravost. Lidé moţná podlehli pozorování a snaze zvíře vidět. Nakonec šli do hospody, a přesto, ţe ho spatřili třeba jen zezadu, rozvinuli teorii o velikánském zvířeti stojícím na zadních tlapách. Někteří lidé věří v existenci kryptidů, jiní ne. Ke kterým se řadíte vy?
Existují druhy, kterých naopak ubývá, například syslové nebo křečci. Zvlášť syslů, endemitů Evropy, rapidně ubývá a nelze vyloučit, ţe zaţijeme jejich vyhynutí. Ve vaší prezentaci jste zmiňoval nálezy nových zvířat, které nakonec byly prohlášeny za falzifikáty. Proč si myslíte, ţe lidé takové nálezy falšují? Touţí po slávě nebo penězích? Člověk nezná vnitřní motivaci, kdyţ sám nefalšuje, ale principielně moţná obojí. Spousta lidí chce být slavná a pouţívá k tomu prostředky za hranicí slušnosti. Někteří posílají fotky do bulváru, aby se jim zvedlo sebevědomí nebo se s nimi jinak jednalo. Sláva je zřejmě pro některé lidi podmanivá. Nevýrazný člověk nebo člověk, který nic nedokázal, si dopomůţe tímto hanebným způsobem. U yettiho ţádná sláva nebyla. Vědci o něm získali informace od mnichů a po dlouhém přemlouvání. Yetti byl dlouho udrţovaný v mytologii a jeho objev byl
To je těţké. Kupříkladu vakovlk by stále přeţívat mohl a já bych byl rád. U některých zvířat člověk nalézá zajímavé indicie, ale jiná zvířata jsou zjevně vymyšlená. Já jsem zoolog a myslím si, ţe kryptozoologii sice nepotřebujeme, ale pokud nám dává naději v existenci některých zvířat, je dobré jí věnovat pozornost. Já bych se označil za zoologa, který je rád informovaný o potencionálně nových, neznámých zvířatech, ale zjištění, ţe lochneska neexistuje, mě nijak neuráţí. Sice není pravda, ţe bychom o potencionálních zvířatech vůbec slyšet nechtěli, ale energii bychom měli věnovat zvířatům, která prokazatelně 14
existují nebo jsou ohroţená, těm prospět ještě můţeme. Nutno říct, ţe kryptidů je poměrně málo. A existujících nebo ohroţených zvířat hodně. V přednášce jste mluvil o druzích, které nemohly přeţít, protoţe nesplňovaly různá kritéria, a nedoţily by se dneška. Proč se to ale povedlo našemu druhu? Kaţdý druh jednou vymře. Buď úplně, nebo se přemění v jiný. A náš druh je na Zemi velmi krátkou dobu, zhruba 200 000 let. I kdybychom byli staří 1 000 000 let, coţ naše linie, řekněme od australopitheců, je, tak se naše stáří shoduje s bílými nosoroţci. Savanoví nebo pralesní sloni jsou ale daleko starší. Od prvního zástupce člověka uběhly asi 3 milióny let. Latimérie ţije uţ 300 miliónů let. Zoologicky jsme velmi mladým, úspěšným druhem a je otázkou, jak dlouho jím být vydrţíme. Proč se pojmenovávají objevy údajně nových druhů zvířat, ačkoli je posléze prokázáno, ţe se o nový druh nejedná? Zoologové většinou nemají potřebu pojmenovávat, trpělivě čekají na dokumentaci zvířat a v momentě, kdy mají nashromáţděné nezvratné důkazy, provedou popis. Důleţité je, aby byl druh přijímaný i dalšími kolegy. U popisu je vţdy rok, kdy jste zvíře publikovali a vaše jméno. Pro některé lidi to znamená jediný způsob, jak se zapsat do dějin a natolik lákavou moţnost se snaţí vyuţít. Pokud je druh uznán, vaše jméno je v zoologii nesmrtelné. I lochneska má vědecké jméno, ale my dnes víme, ţe je neobsaţné, protoţe neexistuje ţádný typový exemplář.
15
V minulosti lidé spoustu zvířat neznali a mysleli si, ţe právě oni jsou jejími objeviteli. Proto mohlo dojít k tomu, ţe zvíře bylo pojmenované několikrát. Ale následně se vytvořila tabulka, společných znaků, z níţ se vyvodilo, která zvířata jsou jedna a ta samá, případně nové druhy zvířat. Kdyţ se najde obrovská krakatice, povaţuje se automaticky za nový druh krakatice nebo jenom za krakatici, jeţ dorostla obrovských rozměrů? Od stávajícího druhu krakatic a nalezené krakatice se musí odebrat DNA a prozkoumat, zdali jsou identické. Pokud se shodují, jedná se pouze o přerostlou krakatici a publikujete článek, obsahující překvapivou velikost stávajícího druhu. Pokud najdete odlišný znak, objevili jste nový druh. Výsledky se musí zapsat a vy musíte dát k dispozici popis s diagnostickými znaky, tj. čím se odlišuje od všech do teď známých, podobných nebo potencionálně blízce příbuzných krakatic. Jak vzpomínáte na gympl? Kladně. Byla zde osobní atmosféra, málo kantorů a znali nás. Při zpětném promítnutí člověk zjistí, ţe na nás byli enormně hodní. Báli jsme se, ţe neuděláme maturitu a oni nás u ní podrţeli. Naší třídní byla Renáta Flecknová, se kterou jsme vycházeli naprosto bez problémů.
Afinitu ke sportu jsem vůbec neměl, tělocvik jsem rád neměl a nechápu, jak se přes to Dušan Šoltys přenesl, dokázal ignorovat moji nemotornost a dával mi dobré známky. To se zkrátka jen tak nevidí. Miluše Frydrychová učila ruštinu a dějepis a potom přešla na němčinu. A kdyţ jste do Ruska přijeli, zjistili jste, ţe se nacházíte v krásné zemi s dobrosrdečnými lidmi a úţasnými památkami. Politické zřízení je druhá věc, přesto se tam člověk rád vrací. Na češtinu jsme měli paní Doleţalovou, ale ta umřela. Byla na nás rovněţ strašně hodná, co ta s námi musela vytrpět, s hajzlíky. Kdyţ nás učila němčinu Věra Macháčková, nelíbilo se mi, ţe jsme museli umět podkovu nebo medvědí pracny. Na vysoké škole jsem četl odborné články
v angličtině nebo němčině a tam ta podkova samozřejmě byla. Sice v úplně jiné souvislosti, tvarové odlišnosti, ale musel jsem si přiznat, ţe skutečně měla pravdu. Vţdycky jsme se těšili na pokusy pana Čapuchy, na to nikdy nezapomenu. Na angličtinu jsme měli Nikolaje Kirakosjana a ten byl také neuvěřitelně hodný, moţná na nás měl být ještě větší pes. A učil nás i Karel Martinec. Někteří na něj sice nadávali, ale já jsem na vysoké škole s matematikou neměl ţádný problém Jistě, ţe uţ si všechno nepamatuji, ale Zk.: a styl práce se mi dostal pod kůţi a já si dodnes dovedu spoustu věcí odvodit. Anebo preciznost, člověk věděl, ţe matematika je velice exaktní a přesná a má svůj systém, člověk na ni byl vycvičen opravdu dobře. Luisa Pavlíková
ESTRARÁDA FRÝDLANTSKÉHO GYMNÁZIA Dne 8. 2. se ve frýdlantském kině konala Estraráda Frýdlantského Gymnázia, která měla být původně před Vánoci, ale kvůli úmrtí bývalého prezidenta Václava Havla byla přesunuta na únor. Moderování celé Estararády se ujaly Tereza Štormová a Julie Kochanová z kvarty, které můţete také znát z Rádia GF. Zahájení se ujala Kateřina Mauerová, která zazpívala Píseň pro 16
Martu k uctění památky bývalého prezidenta ČR Václava Havla a Anna Ţamberová, která ji doprovázela na housle. Poté vystoupila děvčata z primy, která tancovala zumbu na píseň Danza Kuduro a celou sestavu bravurně zakončila Veronika Lţičařová svým provazem. Dále program pokračoval bluesově rozvolněnou písní v podání Milana Schleidera, Kryštofa Špidly a Kateřiny Mauerové. Následovala hra septimánů, Jakuba Štroma, Jakuba Lišky a Luisy Pavlíkové za doprovodu akustického metronomu. Přestavení se celé odehrálo v německém jazyce. Na řadu při-
šly holky z kvarty tancující na písně Tepláky, I am sexy and I know it a píseň od Miley Cyrus. Program pokračoval vystoupením dramatického krouţku s ruskými hrami. Celý program zakončila nová skupina Hard Critic, ve které hrají Lukáš Beyer, Vojta Vašátko, Filip Čáp a Aleš Garčic, ten ale nebyl na Estrarádě a zastupoval ho Ondřej Kuthan. Zazpívali dvě vlastní písně a jednu od Linkin Park. Příští Estraráda je naplánována na konec roku. A všichni se na ni určitě těšíme! Gabriela Kosjuková, Dominika Hošová
BEZ LIDÍ BY TO NEŠLO "Volunteers, we need you! Take part of it! Teil sein ist alles!" Tak nějak zněl slogan Prvních mladých zimních olympijských her v Innsbrucku 2012. Kdyţ jsme se loni, někdy po
konání EYOWFu 2011 dozvěděli, ţe příští rok bude něco velmi podobného, jen jinde, byli jsme uchváceni. Strávit týden na libereckých kolejích s partou přátel, vyfasovat za to parádní oblečení, hromadu zkušeností, jídlo a nedat za to ani korunu, to byl studentský sen, který se pro nás stal skutečností! A tak jsem se já a pár přátel zaregistrovali… ...po úvodních problémech s komunikací, redukci počtu přátel, kteří by jeli, dlouhé a únavné cestě, jsem tu! Je 7. 1. 2012 a já stojím na innsbruckém nádraţí, zavalen hromadou věcí a vyhlíţející Káťu, holčinu, kterou jsem nikdy neviděl, ale u které strávím další 3 týdny. Vlastně, díky za to. Káťa byla jedna z nejpohodovějších lidí, které jsem kdy poznal. Spát mě nechala na jejím gauči, jíst v její kuchyni, sprchovat v její NA INNSBRUCKÉM NÁDRAŽÍ
17
OLYMPIJSKÝ KOPEC sprše - to bych tak nějak vzal. Ale ţe první den, hodinku dvě po tom, co jsme se poznali, mi dala klíče se slovy, „dnes tu spát nebudu, nechte je zítra ve schránce“, to mi trochu vyrazilo dech.
zmíněný Patcherkofel. Ve městě je hlavní třída - Maria-Theresien-Strasse, kde se konaly medailové ceremoniály a afterparty. Tady najdete známý sloup Sv. Anny a Zlatý balkónek.
První dny se nesly v duchu seznamování s městem a olympiádou. Zašel jsem si do MACu (Main accreditation center), kde jsem si vyzvedl akreditačky a oblečení, byl jsem si zalyţovat na Patcherkofelu (olympijské středisko pro alpské lyţování a bobování), prolezl město a cítil se jako v ráji. Město stálo opravdu za to. Lidé mě pouštěli na přechodu, všichni se smáli a povídali si. Mentalita lidí byla úplně jiná, neţ ta, na kterou jsme zvyklí. Moţná to dělalo i to, ţe všichni Innsbručané byli nesmírně pyšní na 3. Olympiádu, kterou pořádají, a já měl olympijský mundůr. To se ale změnilo ve chvíli, kdy jsem nastoupil do autobusu. Všichni se tlačili, mačkali, byli protivní a neochotní.
Na olympiádě bylo 1400 dobrovolníků, z toho asi 15 Čechů. Dobrovolníci se zde starají samozřejmě o vše, s výjimkou kuchyně, neobsazují také placené vyšší posty. A kuchyně? Tu měli na starosti vojáci. V Rakousku mají povinnou vojnu, takţe se na svahu objevila vţdy partička kluků o pár let starších, neţ jsem já, která dělala vlastně vše, co bylo potřeba, a ještě k tomu, nám výborně vařila.
Ale zpět k městu. Je zasazené v krásném údolí řeky Inn (Innsbruck - most přes řeku Inn), nad ním se tyčí na jedné straně Nordkette (Severní řetěz, Severní zeď) a na druhé straně nejprve Bergisel (známý skokanský můstek, z jehoţ startu vidí závodníci pěkný hřbitůvek, no, on je to vlastně pořádnej hřbitov…) a za ním jiţ
Mojí prací bylo "rutschen". Vlastně jsem trávil všechen svůj čas na lyţích, a upravoval trať. Závodník vystartoval, a my měli minutu, abychom ve dvojici projeli pluhem nebo bokem několik branek, asi tak 300 metrů, kde si nás pak "gelbmann" odchytil a my počkali, neţ projede další závodník. A tak to bylo takřka celou dobu. Bylo to super, lyţovat jen tak, zadarmo, a ještě za to být pochválen. Horší to ale bylo ve chvíli, kdy na svahu bylo -23°C, a my hodinu a půl čekali na start závodu. Zimu mám sice rád, ale musím se vám přiznat, ţe tehdy jsem bolestí od zmrzlých nohou a prstů skoro brečel.
18
Jídlo jsme bohuţel měli jen během práce, za to toho bylo moc. Hromady Corny tyčinek, ovoce, čaje, kafe a pití a k obědu vţdy něco teplého. Horší, ale zato na zkušenosti hodnotnější, bylo stravování mimo pracovní dobu. Po pár dnech a pár prolezlých obchodech jsem jiţ věděl, co si kde koupím a co si nekoupím vůbec, co se vyplatí a co ne. Nejlíp, a nejčastěji, mi vycházela bramborová kaše z pytlíku s cibulí a klobásou, 2 porce, 27 Kč. Ale jinak jsem si taky dělal palačinky, steak, těstoviny, zašel jsem si na kebab a nebo do McDonaldu, do kterého nás teamleadři obdarovávali vouchery. Ke konci výletu uţ jsem se těšil domů. Přeci jen, 3 týdny od rodiny jen v malé společnosti… Bylo to zkrátka náročné. Ale váţně to stálo za to. Na rozloučenou jsem ještě zamířil na Stuaier Gletscher, nejbliţší ledovec. Jeho údolí bylo úchvatné a on sám mě sice přivítal mlhou a mrazem, ale také mě obdaroval tou nejlepší jízdou - prašan po pás, 3000m. n. m., 20°C… Cesta domů stála taky za to. Vlak tam mě vyšel na 750 pro jednoho, leč u ÖBB by vyšel 90€ - značný rozdíl. Další levný vlak jel aţ ve čtvrtek stejně jako autobus a já chtěl být doma uţ ve středu. Nakonec mě zachránila spolujízda, jedna z "forem" autostopu. Jistý Roman z Čech jel čirou náhodou na sluţební cestu do Hall in
Tyrol (asi 10km od Innsbrucku) a druhý den zpět a já narazil na jeho zprávu na netu. Takţe jsem za krásných 550 Kč byl za 5 hodin doma.
27,- Kč
Nevím, co bych ještě mohl napsat, kdybyste někdo chtěl vědět víc, určitě se přijďte zeptat :o) A nyní jen něco na závěr. Všechny akce tohohle typu jsou nejen skvělým záţitkem a prázdninami, ale především neuvěřitelnou bankou zkušeností, jazykových bonusů (vţdyť jsem po příjezdu dokonce rozuměl paní profesorce Macháčkové! :)), zábavou, zdrojem originálního a výborného oblečení a bůh ví, čeho ještě…Takţe určitě hledejte, sledujte a jezděte! Protoţe
„TEIL SEIN IST ALLES!“
Učitel se ptá ţáka: „Kde leţí Afrika?” „Na mapě.“
19
Během hodiny zeměpisu: „Hlavní město Turecka?“ „Islámbull.“
Míra Němec
NEJOŠKLIVĚJŠÍ ZVÍŘATA na světě Příroda je dokonalá, tvrdili přírodovědci v 19. století. Kdyby viděli některé z tvorů objevených ve 20. století, určitě by svou hypotézu rychle změnili. Představíme vám 3 zaručeně nejohavnější tvory, kteří se pohybují po naší planetě. 1. místo: MOŘSKÉ PRASÁTKO Něţný název a odporný zjev – tak se dá nejlépe popsat teprve nedávno objevený druh sumýše (neboli mořské okurky). Tento nechutný tvor sice ţije v moři, ale nemá ţábry; dýchá jakýmisi vodními plícemi. Stejně jako ostatní příslušníci jeho třídy má navíc velice hnusný způsob obrany: je-li ohroţen, vyvrhne na útočníka část svých vnitřních orgánů, které ho oblepí a často i zabijí. Sumýši pak brzo dorostou nové. 2. místo: PAROPUCHA KRTKOVITÁ Co je tohle zač? Australská ropucha připomínající ţelvu bez krunýře vlastní vše, co má odporné zvíře mít. Pyšní se slizkou kůţí, odporným šklebem, krátkými končetinami a mimořádně tlustým tělem. Ani její návyky nejsou ničím, co by nám mohlo připadat přitaţlivé. Ţije podzemí, je poloslepá a ţiví se výhradně termity. 3. místo: BLOBFISH Slizká ryba s lidským obličejem se správně jmenuje Psychrolutes marcidus, ale nikdo jí neřekne jinak neţ Blobfish – sliznatá ryba. Ţije v hlubokých vodách u pobřeţí Austrálie a skládá se převáţně z rosolovité hmoty. To jí umoţňuje přeţít i v těch největších hloubkách. Protoţe nemá téměř ţádné svaly, musí se smířit s jakýmkoliv ţrádlem, které kolem ní plave. 21
Tereza Poděbradská
PŘÍRODNÍ REZERVACE Meandry Smědé Přírodní rezervace Meandy Smědé se rozkládá podél stejnojmenné řeky. Meandr je zákrut řeky, který je způsoben bočním vymíláním. Smědá pramení v Jizerských horách. Na různých okrajových místech Jizerských hor poblíţ Jizerky pramení tři různé říčky. Bílá, Hnědá a Černá Smědá se u smědavské chaty vlijí do jedné řeky a nadále nesou pouze název Smědá. Říčka protéká Bílým potokem, Hejnicemi, Raspenavou, Frýdlantem, Vískou, Předláncemi, Vsí, dále její tok tvoří přirozenou hranici s Polskem a pokračuje do Polské republiky. Do rezervace patří také rybník Dubák a jeho mokřady. Okolo něj rostou chráněné rostliny, např. ďáblík bahenní, a z ţivočichů je asi nejznámější vzácný mlok skvrnitý. Podél řeky a v nejbliţších lesích je mnoho chráněných a vzácných rostlin i ţivočichů. Vyjmenujme ty nejznámější, jako je lilie zlatohlavá, plicník lékařský i plicník tmavý. Vynechat nelze ani jaterník nebo ostřici šáchorovitou. Dále stojí za povšimnutí ţivočichové, jako je vydra říční, bekasina otavní, jeřáb popelavý, ledňáček říční, blatnice skvrnitá, mihule potoční a další.
V tomto čísle se budeme zabývat krásným a pozoruhodným chráněncem této rezervace, ledňáčkem říčním. Dorůstá 16– 17 cm, v rozpětí křídel měří 24–26 cm a dosahuje hmotnosti mezi 40–45 g. Má zavalité tělo, krátký ocas a končetiny a široká křídla. Tento modrozelený pták s oranţovým bříškem má zašpičatělý fialovošedý lesklý zobák. Pro své pestré zbarvení se mu přezdívá létající drahokam. Jeho způsob lovu je velmi zajímavý. Sedne si na větev nad vodou, a kdyţ uvidí plovoucí potravu, střemhlav vletí do vody a chytne ji do zobáku. Odletí na nejbliţší větev, kde svou kořist spolkne. Jako potrava mu slouţí nejčastěji vranky, pstruzi, štiky, ale i různý drobný hmyz a obojţivelníci. Známý je ale také způsob námluv, kdy se pár uhnízdí do hnízda vyhloubeného samičkou ve strmém břehu. Jejich zásnuby mají několik částí. Nejprve se sameček a samička strmě proletí těsně nad vodu a rychle zase vzlétnou vzhůru ke stromům. Pak přijde „zásnubní hostina“. Samec přináší samici potravu, uklání se a předává ji přímo samičce do zobáku.
21
Hnízdění trvá asi od května do září a ročně stihnou ledňáčci obvykle 1 aţ 2 snůšky. Samička klade 5-7 bílých vajec velkých asi jako desetikoruna a těţkých jako kostka cukru. Na jejich sezení, které trvá asi 19-21 dní se podílí samička i sameček. Červená kniha jej má zaznamenaného jako málo dotčený druh. V krajině české přírody není příliš častý, a tak je zařazen mezi přísně chráněné ţivočichy ČR. Ve světové populaci se jeho počty pohybují okolo 600 000 párů. A jako malou zajímavost na konec uveďme, ţe jedna rodina ledňáčků se šesti
či sedmi mláďaty denně seţere dohromady zhruba sto menších rybek.
V příštím čísle se dozvíte něco nového o ďáblíku bahenním. Klára Šedivá
FOTOGRAFIE – ZIMA © Vašek Pokorný
2219
Poezie Čtvero roční období Kaţdá láska chodí jinak.
Druhá pak jako léto. Přijde rychle, pohltí celou duši a před jejím ţárem není úniku.
Čtvrtá jako zima. Ze studených pohledů, chladných pozdravů, tiché nenávisti. Kaţdá láska chodí jinak. Ondřej Kuthan
Zrak no čirá kapalina alespoň ţe v tý zelený lahvi to vypadá pěkně Sluch pryč od toho
Jedna jako jaro. Dlouho se na ni čeká, ale pak je plna rozkvetlých květů.
Třetí zas jak podzim. Jakoby vytvořená z ticha, smutku, úzkosti. V ní se pak najde nejvíc krásných barev.
OLEUM EUCALIPTI všemi smysly
Čich tak jestli jsem měl rýmu tak uţ ji nemám Valentýn
Chuť zkusit či nezkusit pflocfipfdyckyfvolim tu pfpatnoumofnoft
Zlé bylo počasí Napadl sníh Vítr fučel
Hmat voda
Po hedvábné stezce mezi tvými prsy procházel jen Mráz
6. smysl a to je kterej
Záda mu byla malá
Výsledek FA KULICH
Kdyţ jsem ho navečer potkal usmál se pod vousy a pokýval hlavou
Jakub Štrom
Celou noc jsme pak rozprávěli O tobě a o jiných nedosaţitelných chimérách Nad ránem jsme se rozloučili Slíbil ţe tě bude pozdravovat Jakub Liška
