Obsah. Duben. Výuka gobelínového tkaní. (vpravo) Pohled na tajemný hrad Svojanov. Reportáž najdete. (dole)

80 2000 Duben Výuka gobelínového tkaní na úterních schùzkách. (vpravo) Pohled na tajemný hrad Svojanov. Reportហnajdete uvnitø èísla. (dole)

Obsah Hra starých Vlkù ............................................. 2 NEVYHAZOVAT!!! .......................................... 3 Rapotice ............................................................. 3 Stopovací výprava 1. 4. 2000 ....................... 6 VRÁTÍ SE VE SVÝCH STOPÁCH... ............ 7 Halóó, pomóóc (Svojanov) ......................... 10 Valná hromada LLM ................................... 12 Letní expedice se blíží ................................. 13 Stoupání na horu ......................................... 14 Poznej a urèi 15 souhvìzdí ........................ 16

Nejbližší akce 28. 4. - 1. 5. výprava Vinièné Šumice + v pondìlí pìšky do Brna 13. 5. dopoledne Linda - malování na sklo, odpoledne horolezecká stìna Piff 16.5. schùzka úèastníkù XI. LEV 26. - 28. 5. snìm LLM 9. - 11. 6. horolezecká výprava - vede Piff 23. - 25. 6. pøíprava táboøištì

Hra starých Vlkù Vzhùru, odvážní, jež jste zdolali alespoò jeden z úkolù, teï už je vás 27. Naposled vlna úspìchù pøišla v den, kdy øada z vás navštívila bazén na Lesné. Dobøe se tu nejen o jelenohorský potìr postarali Honza, Mižu, Drápek a Zvíøátko. Na konci zimy se pøihlásili Brèomil a Silva se splnìným úkolem „Stavba krmítek“. Vaše výkony nadchly i pár dalších náèelníkù v LLM. Na podzim se prý mùžete tìšit na další hru. Nejlepší hráèi jsou už všeobecnì známí. Tentokrát je na špici Brèomil (ÈÈ) s desítkou úspìchù. Devìtkrát zvítìzili nad úkolem Mižu (LM) a Silva (ÈÈ). Pochvalu si ovšem zaslouží i øada dalších z vás. Katka a Martin T. už vykonali sedum èinù, Radek D. zabodoval pìtkrát stejnì jako Terka. Úspìšný je ovšem každý, kdo zdolal alespoò jeden z èinù. Pátý list úkolù I.W/7 - Chùze na chùdách Na chùdách pøejdi 100 m vpøed, 10 m vzad a 10 m na stranu. II.A/4 - Souhvìzdí Rozpoznej a pojmenuj na obloze 15 souhvìzdí. III.E/4 - Ušij kapote Ušij v ruce kapote a rukavice z deky. IV.A/1 - Bylinkové èaje Prokaž, že znᚠ10 rostlin, které se používají k výrobì èajù. Vysvìtli, které èásti se používají, kdy se sbírají, jak se èaje pøipravují, jaké mají použití a úèinky. Pìt druhù èajù pøiprav; èaje musí být správnì pøipravené a chutné. V souèasné dobì jedná Starý Vlk (JH) se Starovlky o prodloužení doby hry, aby vìtší èást z vás mìla šanci hru dohrát. Návod na ušití kapote vyjde v pøíštím èísle Vlèovníku.

❑

-2-

NEVYHAZOVAT!!! Všimli jste si v minulém Vlèovníku prosby svého dorostu/potìru (nebo porostu/dotìru???), abyste na nì mysleli, než vyhodíte plastová vajíèka od Kinder nebo malé papírové krabièky? Rozšiøujeme své sbìratelské aktivity na: peøíèka (na šipky a šípy) plata od vajíèek (na odhluènìní klubovny) krabice od bonboniér (na naše sbírky odlitkù stop a další) odstøižky látek (na marionety) zbytky vln (na drhání) Èasem toho bude možná víc. A otázka, jak nám tohle všechno lze pøedat? No pøece - pøijïte v úterý do klubovny na naše schùzky. Uvidíte, že se zabavíte buï s námi (naše ještì nešikovné tlapky pomoc tìch Vašich pokroèilých lopat tolik potøebují) nebo pøi jiných užiteèných èinnostech. Pøibývá napø. provrtaných kolíèkù v roli olivek a chce to pár šikovných rukou, které by je na celty pøišily. Pøed každou výpravou zoufale sháníme rùzné vìci, takže by se hodilo koneènì provést inventuru všech vìcí a sepsat na stìnu seznam toho, co je k dispozici. Èinností by se našlo… a pøitom si mùžete s námi i zazpívat a spoleènì pokecat. Kdy Vás mùžeme èekat, milí a vzácní dospìláci???

❑

Rapotice 10. - 12.3.2000 I když je již den o hodinu delší, rtu teplomìru stále øíká: „Je tam zima, nikam nechoï“. Uchylujeme se tedy k tradiènímu kompromisu. Noc strávíme pod støechou nìjaké školy, den zase v lùnì matky pøírody. Pátek se neúprosnì blíží… Rádi bychom sice vymysleli nìco nového a neotøelého, pro nedostatek èasu se však musíme uchýlit k variantì osvìdèených nocoviš. Jedním z nich je základní škola v Rapoticích. Mají tu na nás milou a drahou vzpomínku v podobì urvaného basketbalového koše. Po takovýchto zkušenostech

Brèomil nám urèitì nocleh neodepøou. Zavolali jsme tam, domluvili se a mùže se jet. Pøestože na úterní schùzce každý, koho jsem se optal, zda jede na výpravu, zápornì vrtìl hlavou a tváøil se jak zdechlý sumec, nakonec se nás na hlavním nádraží sešlo sedm lidí a ještì další dva mìli dojet. V Rapoticích nás pøíjemnì vítá paní správcová, vykazuje nám tìlocviènu, kuchyò s jídelnou a zanechává zcela školu napospas smeèce Vlkù. Taky toho øádnì zneužíváme. Jakmile v nás zmizela bájeèná veèeøe a lá co

-3-

kdo dal, stavíme v tìlocviènì opièí dráhu. Dìti pøi pohledu na ni zapomínají na zdìdìné geny po svých pøedcích a v pøedklonu po ètyøech za neartikulovatelných skøekù pobíhají mezi pøekážkami. Jejich bìsnìní nás nenechává dlouho chladnými a zanedlouho už se tìlocviènou proháníme s nimi. Abychom tomu dali alespoò jakýs takýs øád, dìlíme se na dvì družstva. Jedno pod vedením Páti dostalo jméno Sádlo-máslo, druhé, jemuž šéfuje Zuzka, si zase øíká Kudlanky bezbožné. O poslední rozruch dnešního veèera se postarala moje malièkost. Jelikož jsem se dostal do Zuzèina družstva, musel jsem se z bezpeènostních dùvodù zmìnit na samièku, protože jak známo, kudlanky své sameèky požírají. Ráno se probouzíme za pomoci papuèe. Jejím vlastníkem a pachatelem celého incidentu byl Zdenìk, který ji po mì vrhnul za to, že jsem na nìj dìlal ksichty. Jenže místo mì strefil Petra. Abych mu pøedvedl, jak se správnì hází (a tím i dokázal jaký

je béèko a køivák, když se neumí z takové malé vzdálenosti trefit), hodil jsem botu nazpìt po nìm. Ale ouha. Trhlo to vedle ležící Zvíøátko. Rozcvièku už tedy máme za sebou. Ještì ranní píseò, snídani a mùžeme vyrazit ven. Batohu s jídlem se jako první nosiè ujímá Petr. Pøi jeho potìžkání (toho batohu) mì napadá, že nemáme dìti, ale pyranì. Sotva za námi zaklaply dveøe školy, vnutili jsme nic netušícím dìtem do rukou mapu s buzolou, urèili jim cíl a a se ukážou. A taky že se ukázaly. Že jsme se museli brodit proudem vody pøetékající vysokou rybnièní hráz budiž, nejsme máèky a nìjakou tu kapku vody vydržíme. Ale když nás jejich orientaèní smysl zavedl do soukromé zahrady, bylo to již na pováženou. Ještì že branka byla jen na závoru. Hned za vesnicí potok vyhloubil hluboké, úzké údolí, po jehož dnì se teï spokojenì klikatil. Dlouho se však ze své volné pouti neradoval, nebo za chvíli mu cestu zkøížila øeka Chvojnice, která ho schramstla jak malinu.

-4-

Údolí Chvojnice je od nepamìti Mekkou trampù, a tak brzy narážíme na rùznì zastrèené campy, totemy a sruby. Na ohništi jednoho z nich pak pøipravujeme teplý obìd. Poèasí je k nám trochu nevlídné, takže se nikde dlouho moc nezdržujeme a, jak je to jen možné, opouštíme hluboké údolí Chvojnice. Dlouhé stoupání nám ubralo mnoho sil, a k tomu nám do cesty vlezly jakési ostnaté dráty, plot s elektrickým napìtím, betonové zdi obložené kamerami a desítky výstražných tabulek. Vojenská raketová základna. Nic si z toho nedìláme. Prolézání takovými objekty je bìžnou trampskou rutinou. Šero nás zastihlo v lesích na uzouèké asfaltce mezi Ketkovicemi a Rapoticemi. Poslední metry, poslední vzdechy dìtí a je tu škola. Po nároèném výšlapu do nás veèeøe padla jak Nìmci do krytu. Zároveò s veèeøí padla vidina opièí dráhy, kterou jsme ještì ráno dìtem

slibovali. Vytahuje se kytara a dlouho do noci na ni støídavì preludujeme. I nedìlní den je na dobré poèasí velmi skoupý. Uvádíme tìlocviènu a pøilehlé prostory do pùvodního stavu, pøedáváme školu paní správcové a odcházíme do lesa za vesnicí, kde se pokoušíme o odlitky stop zvíøat. D隝 a vlezlá zima nás však nenechávají práci v klidu dokonèit. Balíme to a prcháme na nádraží do prázdné, teplé èekárny. Brzy se však do ní vedrala velká skupina dìtí. Když si mezi sebou zaèaly rozdìlovat svaèinu, probudila se v našich dìtech vlèí krev spolu s námi vypìstovaným pudem sebezáchovy, vecpaly se mezi nì a brzy z davu vypluly obtìžkány svaèinou. Do pøíštì si ještì musíme dát za úkol nauèit je, že když už nìkde nìco dostávají, tak a toho vezmou víc i pro nás.

-5-

❑

Stopovací výprava 1. 4. 2000 Silva Nebyl apríl. Dáša ve zvadle prorocky pravila, že se v sobotu rozjasní - a tak se dnes ráno po pìti dnech hustého oblaèna ukázalo sluníèko a høálo a høálo. Sešli jsme se v 9 h v klubovnì v nezanedbatelném poètu osmi dìtí, jednoho miminka v koèárku a šesti dospìlých a vyrazili jsme smìrem, který urèoval Brèomil, vedoucí výpravy. Cestou od autobusu jsme si ovìøili pravdivost Evèiných slov slibovala nám na schùzce, že na výpravì mùžeme nasbírat první bylinky na èaj, urèitì aspoò podbìl. A podbìl opravdu kvetl. Sbìr bylinek jsme nechali až na konec, abychom sádrovými odlitky nasbírané kytièky nezmasakrovali v baùžcích. I Brèomil mìl pravdu, když øíkal, že stopovací výprava se musí odehrát nejpozdìji v dubnu, jinak odkalištì vyschne. Už bylo skoro suché, takže jsme zvolili opravdu poslední použitelný termín. I tak byly stopy

už zèásti pøíliš staré, než by se daly odlévat. Vìtšina z nás však našla a odlila alespoò stopy psù a srncù. Ti šikovnìjší našli ještì stopy bažanta, který pøed námi vylétl z podrostu (podle toho jsme taky stopy poznali). I tak jsme mìli málo sádry, takže jsme si v poledne zahráli s Evèou fajn hru, zatímco Dáša odkvaèila domù pro další sádru. Ještì že je odkalištì tak blízko. Ani se nám nechtìlo domù. Od bláta až za ušima (jak bychom vypadali, kdyby odkalištì nebylo vyschlé, to si opravdu nedokážeme pøedstavit), plné baùžky odlitkù, hezkých kamenù a kvìtù podbìlu na èaj jsme se po 15 h dobatolili zpátky do klubovny, odkud jsme se rozpouštìli. Ti starší si ještì sedli k èaji a k menší svaèinì, aby si ujasnili, co je tøeba zvládnout do tábora - živá debata jim vydržela až do soumraku. Nejvìtším pøekvapením dne bylo oznámení, že do Svojanova jedeme už pøíští týden, tedy nikoliv až za 14 dní. Neva, stejnì se tìšíme.

❑

-6-

... VRÁTÍ SE VE SVÝCH STOPÁCH... Sedmý prorok, který kdysi dávno pøišel mezi lid, byl jiný, mladý, a v oèích mìl zvláštní pohled. Pravil: „V èase sedmého ohnì se objeví noví lidé. Vrátí se ve svých stopách, aby našli u cesty to, co zbylo z dávných vìkù. Jejich kroky je dovedou ke starcùm, které požádají, aby je na cestì doprovázeli. Ale mnoho starcù se oddalo spánku. Probudí se do nového èasu, aniž by mìli co øíci. Nìkteøí starci budou mlèet ze strachu. Ale vìtšina z nich nepromluví, protože se jich nikdo nezeptá.“ náèelník William Commanda z kmene Algonquinù Minule jsme si povídali o ménì zastoupených jazykových skupinách mezi prérijními Indiány - o kadoské (Wièitové, Arikarové, Pawnee) a athabaské skupinì (Kiowa-Apaèi). Stejnì tak málo byla mezi prérijními Indiány zastoupena skupina jutoaztécká patøili k ní jen Komanèové, Juteové a Šošoni. Všechny tøi kmeny žily na východní stranì americké èásti Skalistých hor, Komanèi (o kterých už víme, že byli nejlepšími jezdci na koních) byli severovýchodními sousedy Apaèù, na sever od nich žili Juteové a zhruba uprostøed americké èásti Skalistých hor pak Šošoni. Ze všech Jutoaztékù pøežili invazi bílých nejlépe Šošoni, kteøí se k bìlochùm vždy chovali pøátelsky, za což si vysloužili velkou a vcelku použitelnou rezervaci v dnešním Wyomingu (náèelník Washaki). Ani jeden z tìchto tøí kmenù se na prérie

Dáša Petrová

Arapaho nestìhoval - prostì jen s pøíchodem koní zmìnil zhruba v 17. století svùj dosud usedlý zpùsob života a zaèal se živit pøevážnì lovem bizonù, kteøí se bez koní døíve dali lovit jen tìžko. Bizon byl ostatnì jediným velkým zvíøetem, které v Americe pøežilo ústup ledovcù... Než se dostaneme k nejvìtším skupinám prérijních Indiánù, zaslouží si zmínku ještì severní sousedé Šošonù, kterým bìloši øíkal Nes Perséové (Propíchnuté nosy nosili v nosní pøepážce ozdobu z mušlí). Svùj pùvod odvozují tito Indiáni z šahaptiské jazykové skupiny od kojota. Nes Perséové nebyli praví prérijní Indiáni, pøestože se k nim poèítají - žili v polopodzemních chýších a stìhovali se minimálnì. Když se s nimi bìloši setkali poprvé v r. 1805, bylo jich jen asi 600. Tento velmi malý kmen se nesmazatelnì zapsal do historie Ameriky nejen svým odporem proti pøestìhování do rezervace pod vedením náèelníka Josefa, k nìmuž se pozdìji vrátíme,

-7-

Èejen nýbrž i tím, že jako jediní Indiáni vyšlechtil nové plemeno konì zvané Appaloosa, které dnes patøí k nejrozšíøenìjším plemenùm. A teï už k nejpoèetnìjším skupinám prérijních Indiánù. Byli jimi Indiáni z algonkinské jazykové skupiny (v oblasti prérie tzv. „západní“ Algonkinové - Arapahové, Èejeni, Èernonožci, v Kanadì pak na sever od prérií „prérijní“ Kríové a na sever od Velkých jezer „severní“ Algonkinové - Odžibvejové). Tato jazyková skupina dostala jméno podle kmene Algonkinù, lesních Indiánù žijících na severním, tedy levém bøehu øeky Sv. Vavøince. Kmen Algonkinù byl první indiánský kmen, který pøišel ve vìtší míøe do styku s bìlochy, takže asi 300 slov z jeho jazyka pøešlo do bìžného užívání (karibu, Manito, skunk, squaw, ...). Celá øada místopisných názvù v oblasti jejich pùvodního území pochází z jejich jazyka (Manhattan = Ostrovní kopec, Mani-toba = ڞina

duchù, Massachusetts = Okolí velkého kopce, Saskatchewan = Rychle tekoucí øeka, Chicago = od slova šekagua, skunk). Jejich nejvýznamnìjším náèelníkem byl Tekumseh, o kterém budeme mluvit pozdìji podrobnìji. Pøevážnou vìtšinu algonkinských kmenù vyhubili bìloši a epidemie, nìkteré (Delawary, Mohykány) však mají na svìdomí v prvé øadì jejich sousedé, lesní Indiání Irokézové - ale i o nich pozdìji. Ale zpìt k prérijním Indiánùm ze skupiny Algonkinù. Arapahové a Èejeni žili pùvodnì v oblasti Velkých jezer, odtud je Dakota Siouxové vytlaèili do prérie. Jejich pøedstava vzniku svìta zahrnovala želvu, která svìt vynesla z vod, a kachnu, která pøinesla dýmku a klas kukuøice prvnímu Arapahovi. Jinak je historie Arapahù pøíbìhem neustálých válek se sousedy - Jutey, Šošony, Pawnee, Dakoty, Kiowy i Komanèi. Èejeni, jihovýchodní sousedé Arapahù (a jediní sousedé, se kterými Arapahové prakticky nikdy neválèili) prosluli ovládáním posunkové øeèi, velkými slavnostmi Slunce, váleèným spolkem Psích váleèníkù (možná si vzpomenete na seriál Dr. Quinnová, kde o nich byla velmi èasto øeè), dále svou úèastí v bitvì u Little Big Hornu (podrobnìji se k ní vrátíme pozdìji) a nakonec hrdinským odporem proti nucenému pøesídlení do rezervací v Montanì a Oklahomì, s nímž jsou spojena pøedevším jména tehdejších náèelníkù Malého vlka a Tupého nože. Èernonožci si své jméno vysloužili èerným pomalováním tìla a mokasínù zaprášených èerným -8-

popelem. Prosluli pøedevším váleènými spolky, jejichž spojením vzniklo velké bratrstvo zvané Všichni kamarádi, nejsilnìjší a nejbojovnìjší organizace severních prérií. Kmen témìø vyhynul na tøi epidemie nešovic na pøelomu 18. a 19. století, pøedtím však staèil napomoci málem úspìšnému vyhlazení svých pøíbuzných, Indiánù kmene Cree (Kríové, viz dále). Kríové se skládají z vìtší èásti lesních Kríù a menší èásti prérijních Kríù. Byli proslulými lovci kožešinové zvìøe. Po celém severu Ameriky byli známí díky svými medicinmanùm, kteøí byli nadaní mimoøádnými schopnostmi dokázali na dálku uhasit oheò, nalézat ztracené vìci apod. I Kríové doplatili na alkohol a nešovice, podepsali se na nich však i jejich pøíbuzní, bojovní Èernonožci. Odžibvejové byli jedním z nejvìtších kmenù severní Ameriky. Jejich jazyk je považován za jeden z nejt잚ích jazykù na zemi vùbec mìli napø. více než 500 slovesných tvarù. Jejich nejslavnìjším náèelníkem byl Pontiac a o vìhlas se jim postarala mj. i tzv. indiánská (divoká) rýže, kterou spolu s ostatními sousedními kmeny pìstují dodnes (a která byla odjakživa zdrojem sporù mezi sousedy. Odžibvejové se dìlí do ètyø podkmenù Odžibvejové Hoøejšího jezera zvaní Saulteaux (èti: saltó, sami sebe nazývali Bavatigovininivug = Lidé vodopádù), Ottawové (vl. název, Obchodníci), Potawatomiové (vl. název, Lidé ohništì) a Missisaugové (vl. název, Lidé velkého ústí). Kromì Missisaugù vytvoøily kmeny Odžib-

vejù velkou konfederaci, která však proti sousedním Irokézùm (Liga Irokézù, svazek zpoèátku pìti a od r. 1722 šesti kmenù) a Dakotùm (Velká prérijní konfederace èili Sedm poradních ohòù) pøíliš neuspìla. Tolik Algonkinové. Zbývají nám už jen Siouxové, nejpoèetnìjší prérijní Indiáni. Pak nás èeká povídání o lesních Indiánech žijících na východì severní Ameriky. Ještì se Vám všichni nepletou? Bude hùø...

-9-

❑

Halóó, pomóóc, zachraòte mì nìkdo! (Svojanov) 7. – 9.4. 2000 Visím tady za uši pøikolíkovaný k prádelní šòùøe! Že prý strašnì smrdím kouøem! No chápete to? To si vám teda musím postìžovat! Já mìl totiž tenhle víkend vùbec strašnou smùlu. Všechno to zaèalo už v pátek, kdy jsem byl omylem sbalen do batohu. Moje paní je totiž velký èlen kmene Vlkù a ti poøád nìkam jezdí, jako by jim v teple u televize nebylo dobøe. Tentokrát jsem si øíkal: „Prší a je zima, tak to se stejnì za chvíli vrátíme.“ Ale kdeže. Když jsme pøišli na Zvonaøku, už tam bylo tolik lidièek, že mì málem rozmaèkali. A jenom mì moje paní vytáhla, abych se nadechl, uvidìl mne jeden vousáè (co mu všichni øíkali Starej Vlku) a ten na celý nádraží zaèal køièet: „Jé, to je Zajíèek Ropáèek!“ Taková ostuda! Ale tím moje trápení teprve zaèalo. Když pøijel autobus, okamžitì jsme ho naplnili od kufru až po støechu. A kde ještì zbyla skulinka, tam pøistoupili další lidi cestou, takže jsem nakonec ležel na obrovské hromadì batohù a na mnì ještì pøešlapoval ratlík poulièní a skoro dvì hodiny mi funìl a slintal na uši. A tak jsem ani neslyšel, jak dìti kolem mì krásnì zpívají. Pak nás najednou, myslím, že ve vesnièce Svojanov nebo tak nìjak, všechny vyhnali ven napospas vìtru a dešti. A rovnou vzhùru do strašlivì prudkého kopce – prý na hrad. No,

Evèa

hrad tam sice stál, krásný, i s vysokou vìží, ale mnì se na nìj vùbec nechtìlo. Naštìstí jsme se zabydleli v nìjaké chaloupce v podhradí. Ale nevím, který to rarášek pokousal ty naše dospìláky, že museli vymyslet ten strašidelnej pochod noèním lesem. A ještì u toho mìla chudinka moje paní hledat nìjaký obrázky! No hrùza! Ještì teï mám celej kožich zježenej. A aby toho nebylo málo, ještì nás pøinutili jít spát nahoru na hradní vìž. Všude tma, d隝, vítr, vrzající prkna, pøíkré schody, hvízdající meluzína a cvakající zuby kamarádù. No a ještì ta Bílá paní nebo Hamerlík na praseti a je to komplet jak z hororu! A ráno, sotva jsem se trošièku vyspal, jsou už všichni tady nahoøe a zpívají Sluníèku. Jenomže ono stejnì nic. Cha, cha. Vidíte, já jsem to øíkal, že máme zùstat doma. No, ale co to? Teï mì moje paní odložila. A kdo mì bude zahøívat? No to se mi snad jenom zdá? Že prý bych jí zavazel, až bude bìhat po lese od šifry k šiføe. Že prý jí tlaèím na bøiše, když válí sudy z kopce. Že by mì zamáèkla, až se bude plazit trávou. Že prý by mì ztratila, až bude bránit poklad. Že prý by mì pokecala, až bude obìdvat špagety. Že prý nevím, co je to azimutový závod a vùbec, že prý neumím zpívat! No, to je pravda. Ale stejnì mì ještì teï bolí hlasivky.

- 10 -

To jak jsem na ni na hradì køièel, když musela jít s šátkem na oèích. „Dopravaá, néé, trochu víc doleváá, pozóór, pøed sebou mᚠschody.“ A dospìláci protiváci se jenom smáli. Já, kdybych nebyl vegetariánem, všechny bych je pokousal. Nebo kdybych byl alespoò vìtší. Normálnì si mì veèer u táboráku jeden halama spletl s buøtem a chtìl si mì opíct, brrr. Jediné zpøíznìné dušièky jsem potkal. A to pøímo uvnitø hradu, na výstavì keramických pohádkových postavièek a jiných pajdulákù. Ale ti se stejnì jen smutnì koukali pøes sklo a šuškali mi: „My ti tak závidíme, chlupáèku, že si mùžeš s paní jezdit sem a tam po svìtì. Sedìt poøád doma, to je hrozná nuda.“ No to je asi pravda, ale bráškové plyšáci, BRAÒTE SE! Vždy s takovou Vlèí smeèkou nám za chvíli všechny dìti uteèou. A kdo nás bude rozmazlovat? Vždy oni už ani nefòukají. A pøi všech tìch hrách, písnièkách a

Pavèiných pohádkách si na nás ani nevzpomenou. A tak to pøece nemùžeme nechat.

- 11 -

❑

Valná hromada LLM Možná si vzpomenete, že pøed nìkolika týdny navštívil naši náèelník LLM Tokaheya s nìkolika dalšími náèelníky kmenù náèelnictva. Stalo se tak po skonèení Valné hromady LLM, která v klubovnì kmene Wallova. Valná hromada øeší problémy celé Ligy. Svoje zastoupení na ní kmen.

Starý Vlk klubovnu a èleny se konala má každý

Mezi problémy, které se letos Valná hromada snažila øešit, patøí: -

Slábnoucí propagace LLM. Pøitom platí, že o kom se nemluví, ten neexistuje.

-

Malá èlenská základna. Nyní je v LLM registrováno asi 800 èlenù. Pøitom se kolem LLM i kmenù pohybuje spousta lidí neregistrovaných. Spousta z nich tvrdí „Není to k nièemu“, nebo „Chci zùstat nezávislý“, popø. „Patøím ke kmeni, ale nechci nic platit Praze“. Bohužel pøesnì tito lidé teï v této chvíli poškozují kmeny nejvíc. Liga má ménì než 1000 èlenù, a tím pøestala být celostátní organizací. Je považována za regionální sdružení. A to znamená jako vždy problémy mimo jiné i finanèní, které hradí øadoví èlenové ze svých kapes.

-

Øada Woodcrafterù usnula na vavøínech po získání prvního titulu. Nabízí se otázka? „Je Woodcrafterem èlovìk, který za poslední rok nebo dva nezískal žádné orlí pero, nejezdí na žádné výpravy èi táboøení, neúèastní se aktivnì žádných akcí a projevuje se výhradnì kibicováním o tom, co bylo, když byl o rok, dva èi šest mladší?“

-

LLM hledá táboøištì – Malý Walden máme jen v pronájmu a platíme za nìj dost velkou èástku s ohledem na to, že Lize nepatøí okolní lesy.

… A co z toho No, pro každý kmen z toho vyplývá pøibližnì toto: - O jednu tøetinu zvýšit poèetní stav kmenù, Vlkù by mìlo být 60. Tím se vyhneme problémùm se státní správou. - Èinnost kmenù je zajímavá a dobrá, ale to víme jen my. Je tøeba dát o sobì vìdìt ve svém okolí (èlánky do novin, propagace kmene).

❑

- 12 -

Letní expedice se blíží Jen nemnoho z vás, Bratøíèci a Sestøièky odevzdalo pøedbìžnou pøihlášku na Letní táboøení. Pøitom je známým pravdilem, že èím vìtší poèet nás bude, tím menší èástky po vás bude Strážce Wampumu vymáhat. Starý Vlk doposud neví pro kolik lidièek vlastnì pøipravuje hru na letní táboøení. Do 1.5. 2000 buï odevzdejte pøedbìžnou pøihlášku, nebo dejte alespoò vìdìt Starému Vlkovi. V úterý 16.5. 2000 v 17.00 v klubovnì na Tomáškovì ulici v Brnì probìhne setkání úèastníkù Letní expedice a jejich rodièù s náèelnictvem kmene. Na schùzce budou pøedány závazné pøihlášky a budou upøesnìny pokyny k letní expedici.

Úèast rodièù dìtí do 15 let nutná! P.S. Nìkolik míst pro dìti je dosud volných, tudíž kamarádi jsou zváni.

- 13 -

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Jaroslav David TomᚠDagmar TomᚠVladimír Vladimír Pavel Pavla Martin Petr Lucie Vìra Iva Jan TomᚠKamila Karolína Martin Jan Silvie Kateøina Tereza Helena

Suský .................. JH Urbánek ............ SG Novotný ............ JH Sadílková ........... O Mrkos ................. JH Vystrèil .............. B Vystrèil .............. B Vystrèil .............. B Maarová ............. NZ Kubín ................. JH Bláha ................... StrហBugárová ........... ÈÈ Sadílková ........... JH Soušková ........... JH Rudý ................... JH Pøichystal .......... ÈÈ Olešovská ......... O Vašourková ...... O Višèor ................. JH Kubín ................. JH Petrová .............. ÈÈ Mráèková .......... ÈÈ Tuèková ............ ÈÈ Petrová .............. ÈÈ

25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45

- 14 -

Patrika Eva Dagmar Jana Zdenìk Dagmar Michal Zuzana Alžbìta Jakub Ludmila Klára Lucie Daniela Michaela Josef Vìra Pavel Martin Josef Radek Vlastik Hana Tadeáš

Hanušová .......... NZ Sedláková .......... StrហVošmerová Špaèková Petøica Petrová Sklenáø Sklenáøová Suská Vošmera Nejezchlebová Nejezchlebová Nejezchlebová Eliášová Jansová Šebek Sadílková ........... JH Sláma .................. SG Trtílek Štefaòák Daníèek Hanuš Hanušová Hanuš

- 15 -

Pomùcka ke splnìní èinu II A/4 - Poznej a urèi 15 souhvìzdí Nabízíme vám hvìzdnou mapu jarní oblohy, která vám mùže posloužit napøíklad pøi výpravì do Vinièných Šumic. Mapa je použita z knihy Naše souhvìzdí vydané v edici OKO jako svazek èíslo 33.

Legenda: Serpens - Had Libra - Váha Hercules - Herkules Corona - Jižní koruna Bootes - Honák Canes Venatici - Honící psi Virgo - Panna Hydra - Vodní had Cygnus - Labu Cepheus - Kefeus Draco - Drak Corvus - Havran

Ursa Minor - Malá medvìdice Ursa Maior - Velká medvìdice Leo - Lev Cassiopea - Kassiopeia Perseus - Perseus Auriga - Vozka Gemini - Blíženci Cancer - Rak Taurus - Býk Orion - Orión Canis Maior - Velký pes