Obsah 1. Úvod 2. Problematika zaměstnanosti v souvislosti se sociálním vyloučením 3. Faktory nelegální práce − u klienta − u zaměstnavatele 4. Zprostředkování pracovních příležitostí a role pracovního poradce 5. Cíle pracovního poradenství 6. Přímá práce s klientem − navázání spolupráce s klientem a další kroky − lokalita, cílová skupina, klient − získávání a přebírání klientů, spolupráce s TSP a celého týmu − základní pravidla při práci s klientem 7. Metody a techniky při práci s klientem − motivace klienta − podrobná pracovní anamnéza − sestavení CV − nácvik praktických dovedností − doprovod a jednání s institucemi 8. Spolupráce se zaměstnavateli a Úřadem práce 9. Evidence a dokumentace pracovního poradce. 10. Rizika pracovního poradenství 11. Závěr
2
1. Úvod Podpora politiky zaměstnanosti je jednou z klíčových priorit vládní politiky i politiky EU. Romové a obecně lidé ohroženi sociálním vyloučením představují jednu z nejvýznamnějších cílových skupin všech zaměstnanostních politik. Individuální práce s klienty ohroženými sociálním vyloučením má důležité místo v transformující se společnosti. Má smysl pouze v případě, že důkladně známe prostředí, ze kterého klient pochází a máme mu co nabídnout. Důležité je klást individuální přístup nad paušalizující znalost a pravidla.
3
2. Problematika zaměstnanosti v souvislosti se sociálním vyloučením Nezaměstnanost je významný společenský fenomén, kterým se zabývá především ekonomie a sociologie. V následujícím textu se zaměříme na nezaměstnanost v souvislosti se sociálním vyloučením. Lidé, kteří z různých důvodů vůbec nepracují a zároveň nejsou evidováni na úřadu práce se v takto registrované nezaměstnanosti vůbec neobjeví. Podobně jako ti, kteří pracují nelegálně (na černo) a také nejsou v evidenci ÚP. Naopak ti, kteří pracují na černo a jsou zároveň v evidenci ÚP jako uchazeči o zaměstnání, se ve výsledku objeví jako nezaměstnaní. Přitom práce „na černo“ je zvláště mezi lidmi ohroženými sociálním vyloučením velmi rozšířená.
4
3. Faktory nelegální práce - U klienta (dále jmenované faktory si klient často ani neuvědomuje, protože jsou přirozenou částí jejich kultury) Širší rodina, solidárnost - právě svými kolektivními nároky na každého člena rodiny je snižována motivace k dlouhodobému zaměstnání, které by mohlo vést ke kumulaci zisku a následné stabilizaci života jednotlivce. Pracující, který je součástí širší rodiny, totiž nemá kontrolu nad významnou částí svého příjmu. Nemůže se rozhodnout, zda ho použije na vlastní spotřebu nebo investice či spotřebu a investice své rodiny (partnera a dětí). Kulturně zakotvená hodnota sdílení prostředků v širší rodině ho nutí výnos z práce sdílet (formou darů nebo často nenávratných půjček) s dalšími příbuznými, kteří jsou na tom momentálně materiálně hůř. Výpomoc mezi příbuznými přitom nemusí být finanční, časté je půjčování nebo darování jídla nebo času, například formou hlídání dětí. Darovaný čas pak darující nemůže využít k vydělávání peněz. Zadluženost – obava z exekuce příjmu, která by byla uvalena na legální příjem, vede zadlužené lidi k různým způsobům výdělku – především k práci načerno. Nepřiznaný výdělek nemůže být exekuován. Stejný účinek má povinnost platit výživné. Nízká kvalifikace – pracovní trh s nekvalifikovanými pozicemi je postaven na relativně vysoké fluktuaci (většinou brigády formou DPČ a DPP) a nenabízí lidem dlouhodobou perspektivu a profesní růst, zároveň jsou uchazečům většinou nabízené velmi nízké mzdy. Kriminalita – v poslední době stále klesá počet pracovních příležitostí pro lidi, kteří mají záznam v rejstříku trestů a těmto lidem tak nezbývá než pracovat „načerno“. Dávky – některé dávky sociální podpory a zejména pak dávky pomoci v hmotné nouzi se odvíjejí od přiznaného příjmu domácnosti nebo jednotlivce. Ten, kdo pracuje na černo a příjem tudíž nepřiznává, může pobírat sociální dávky, jako by příjem neměl, zatímco když pracuje legálně, o část příjmu z dávek přijde. Zdravotní stav – velká část potenciálních klientů trpí nějakou dlouhodobou nemocí, často v důsledku bytových podmínek a životního stylu – chronická onemocnění cest dýchacích, pohybového ústrojí atd., a tyto neduhy často významně zužují okruh prací, které mohou klienti vykonávat. Rodinná situace, děti – klientky jsou často omezeny hlídáním dětí a vnoučat, takže se „nevejdou“ do pracovní doby standardních pracovních poměrů. Ženy i muži jsou často pod tlakem, aby zastávali práce a role v domácnosti, které jim znemožňují nastoupit do práce. Někdy je to právě rodina, která se staví proti vůli zejména klientek – žen nastoupit do práce. - U zaměstnavatele Zákoník práce – ochrana zaměstnance vede zaměstnavatele často k zaměstnávání lidí bez smlouvy. Předsudky – obava ze zaměstnávání lidí, kteří jsou ve společnosti objekty nějakých předsudků (např. Romové, atd.) a jejichž legální zaměstnání by mohlo znamenat pro zaměstnavatele neúměrné riziko, vede k jejich diskriminaci. Vysoké odvody – stát vysokými odvody (35% z hrubé mzdy) na zdravotní a sociální pojištění, které mají povinnost zaměstnavatelé platit za každého zaměstnance, významnou měrou posiluje institut nelegálního zaměstnávání. 5
4. Zprostředkování pracovních příležitostí a role pracovního poradce Při volbě vhodné strategie zaměřené na pomoc klientům ohroženým sociálním vyloučením je potřeba nejdříve zjistit poptávku klientů po legálním zaměstnání společně s nabídkou legálních pracovních příležitostí ze strany zaměstnavatelů. Výsledkem mohou být následující zjištění: Poptávka klientů >> nabídka zaměstnavatelů pracovních příležitostí Poptávka klientů = nabídka zaměstnavatelů Poptávka klientů << nabídka zaměstnavatelů (>>… výrazně větší/menší =…podobná) Role pracovního poradce: Výše popsané vztahy představují pouze velmi hrubou charakteristiku, nicméně vyvíjet aktivity za účelem tvorby dalších pracovních příležitostí, když neexistuje na druhé straně zájem (poptávka) ze strany klientů, by bylo plýtváním energie a finančních prostředků. Služba pracovního poradenství - zprostředkování, je vlastně službou, která je postavena na přímé práci s klienty. V praxi se ukazuje, že nabídku pracovních míst a poptávku ze strany klientů lze spolehlivě zjistit pouze cílenou prací v terénu. I kdyby se poradci ve spolupráci s terénním sociálním pracovníkem (dále TSP) podařilo zajistit větší nabídku pracovních míst, nebude mít větší počty klientů, kteří by mohli nabídku využít, a zaměstnavatelům tak prostě není možné slíbit dodání pracovníků v počtech, které by pro ně byly zajímavé. Větší firmy si obvykle zajišťují nekvalifikovanou pracovní sílu jako subdodávky od pracovních agentur nebo zprostředkováním u úřadu práce a těm pracovní poradce co do spolehlivosti a rychlosti „dodávky“ nemůže konkurovat.
6
5. Cíle pracovního poradenství −
Pomoci klientovi možnostem.
získat
dlouhodobé
−
Eventuelně pomoci klientovi získat časově omezenou legální práci, která mu dovolí stabilizovat nebo přechodně navýšit příjem.
−
Eventuelně pomoci klientovi získat časově omezenou legální práci, praxi nebo dobrovolnou práci, která zvýší jeho pracovní potenciál (znovuzískání pracovních návyků a režimu, získání pracovních zkušeností, „osahání si“ určité pracovní činnosti).
−
Eventuelně pomoci klientovi podle jeho schopností a možností získat lepší práci (lépe placenou, kvalifikovanější).
−
Pomoci klientovi překonávat překážky, které mu brání legálně pracovat nebo snižují jeho motivaci pro legální práci (psychologické důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti – nízké sebevědomí, úzkost ze změny, rodinná situace, dluhy).
−
Učit klienta dovednostem, které potřebuje k nalezení a získání zaměstnání (hledání práce, odpověď na inzerát, telefonický kontakt se zaměstnavatelem, sebeprezentace, sestavení životopisu, pohovor).
−
Pomoci klientovi s administrativními úkony, souvisejícími s nástupem do zaměstnání (registrace na ÚP, pracovní smlouva).
−
Pomoci klientovi ke zvyšování kvalifikace (rekvalifikační a jiné kurzy, praxe, vyučení, práce s PC).
−
Zprostředkovat klientovi další služby, které mohou zlepšit jeho situaci a pomoci mu při shánění zaměstnání (terénní sociální práce, psychoterapie, apod.).
−
Pomoci klientovi při kontaktu a vyjednávání se zaměstnavatelem.
−
Poskytnout klientovi poradenství v pracovně-právní oblasti, pomoci mu hájit jeho práva, pokud jsou krácena.
−
Asistovat klientovi, aby si udržel získané zaměstnání, pomoci mu překonat těžkosti, které mohou po nástupu do práce nastat, pomáhat klientovi s bezproblémovou komunikací se zaměstnavatelem.
−
Asistovat zaměstnavateli v kontaktu s klientem, pokud o to má zaměstnavatel zájem a klient s tím souhlasí.
7
legální
zaměstnání,
odpovídající
jeho
6. Přímá práce s klienty Služba pracovního poradenství je postavena na přímé práci s klienty, přičemž je při poskytování služby důležité klást velký důraz na flexibilitu a terénní charakter. Právě toto klientovi přináší přidanou hodnotu oproti velkému množství jiných pracovních agentur, které dnes na pracovním trhu působí. Taková služba pracovního poradenství potom představuje oprávněný prostředek na cestě k vyšší legální zaměstnanosti osob ohrožených sociálním vyloučením. Zaměstnavatelé, zprostředkovatelé ÚP a další jsou důležitými partnery pracovního poradce v lokalitě a snaha pomoci klientovi by neměla ohrozit korektní vztahy s těmito partnery. Navázání spolupráce s klientem a další kroky: Pracovní poradce začíná spolupracovat s klientem na základě zájmu ze strany klienta. Toto je možné aktivně podpořit, například častou přítomností pracovního poradce přímo v lokalitě nebo mezi potenciálními klienty, zavedením rozhovoru s klienty TSP na téma práce atd. Po vstupním rozhovoru o možnostech, pracovní minulosti a představách klienta je s klientem domluvena služba na pomoc při zprostředkování zaměstnání (viz. bod 5.). Uzavřením písemné pracovní smlouvy je završena první fáze práce s klientem, během níž poradce podniká další kroky: pomoc s nalezením a výběrem nabídky zaměstnání, posilování komunikačních dovedností, motivační práce s klientem a jeho rodinou, ale také např. získání výpisu z rejstříku trestů, výmaz z rejstříku, zajištění chybějících osobních dokladů, atd.). Když je s klientem podepsána pracovní smlouva, nabízí pracovní poradce klientovi možnost asistence po dobu trvání zákonem stanovené zkušební lhůty a v případě zájmu klienta je pracovním poradcem poskytována asistence i po jejím uplynutí. O této asistenci, pokud s tím klient souhlasí, poradce informuje zaměstnavatele, který tak v případě výjimečných situací (neshod s klientem, ztráty kontaktu s klientem, atd.) může kontaktovat pracovního poradce a požádat o asistenci. Podobně i klient se na pracovního poradce obrací s různými otázkami, problémy… Skutečnost je ale taková, že většina klientů o asistenci nemá zájem. Ve chvíli, kdy získají zaměstnání, většina přestává s poradcem spolupracovat. Poradce se často dozví o další kariéře klienta jen díky kontaktu klienta s TSP nebo od jiných klientů nebo obyvatel lokality. Pokud chce poradce udržovat přehled o další pracovní dráze klienta, o tom, zda si zaměstnání udržel, musí v typickém případě klienta sám vyhledat, což znamená jistou investici v podobě pracovního času. Jde také o záležitost hranic, poradce by se neměl dostat do situace, kdy klienta tzv.„otravuje“. Nicméně pokud tomu předchozí nastavení ve spolupráci s klientem nebrání, je oprávněné a účelné, aby poradce klienta aktivně vyhledal a zajímal se o jeho současnou situaci, případně, pokud je to potřeba, nabídl klientovi aktivně své další služby. Lokalita: V rámci lokality je většinou klient součástí širší rodinné sítě, která svými kolektivními nároky na úspěch jedince představuje významný demotivační faktor v procesu zaměstnávání. V prostředí často vynucované solidarity jsou potlačeny individuální aspirace klientů, a ti nejsou motivováni kumulovat zisk. Mzda, kterou pak klient donese domů, se rychle rozpustí v rámci širší rodiny. Ve výsledku tedy platí, že čím více finančních prostředků je utraceno hned po jejich obdržení, tím více jich zůstane tomu, kdo je vydělal. Právě tlak na kolektivní solidaritu představuje jednu ze základních odlišností, kterou se vyznačují romští klienti ze sociálně vyloučených lokalit. Jiní klienti, kteří jsou také ohroženi sociálním vyloučením, ale nejsou součástí těchto rodinných sítí, jsou v procesu zaměstnávání v dlouhodobější perspektivě úspěšnější. Na druhou stranu zdaleka ne všichni romští klienti jsou obklopeni solidární rodinnou sítí, a u mnohých budou jejich blízcí v užší rodině (partner/ka, rodiče), těmi, kdo budou klienta
8
motivovat (někdy tlačit) k tomu, aby si zaměstnání sháněl, což je pozitivní motivace, která ale pochopitelně nemusí být dostatečná. Cílová skupina: Služba pracovního poradenství by neměla být odepřena nikomu, kdo o ni aktivně projeví zájem, ale v některých případech je dobré uchazeči nabídnout vhodnější službu, kterou poskytuje jiná organizace. Nejvýznamnější cílové skupiny jsou sociálně vyloučení Romové, osoby opouštějící výkon trestu, mladiství a mladí dospělí ukončující ústavní výchovu a jinak sociálně znevýhodněné osoby. Cesta na legální pracovní trh je však náročná a vyžaduje značnou motivaci na straně klienta a tak zdaleka ne všichni, kteří splňují výše uvedenou charakteristiku, jsou vhodnými adepty na poskytnutí služby pracovního poradenství. Klient: Dnešní pracovní trh poskytuje mnoho příležitostí i lidem, kteří jsou nositeli různých znevýhodnění, nebo bývají objektem předsudků, a zároveň jsou bez kvalifikace (typicky absolvovali, nebo dokonce nedokončili, pouze základní nebo zvláštní školu). Takové pozice se vyznačují vysokou fluktuací a nízkým finančním ohodnocením. Taková práce je obvykle nabízena na krátkodobé úvazky a za velmi nízké mzdy na úrovni mzdy minimální. Toto je doprovázeno fungující prací"na černo", a tak je právě motivace klienta získat legální zaměstnání klíčovým faktorem. Motivovaných klientů je však málo, a tak bude nutné motivaci u klientů cíleně povzbuzovat a vyvolávat. Musíme si uvědomit, že takto vyvolaná motivace může rychle opadnout a dosavadní spolupráce s klientem nepovede k původně vytčenému cíli., i když může přinést jiné pozitivní výsledky, např. že klient získá nové dovednosti nebo informace, které využije později. Získávání a přebírání klientů: Pobyt v lokalitě není podmínkou spolupráce. Kontakt pracovního poradce s potenciálním klientem může vycházet z iniciativy klienta i pracovního poradce. Pracovní poradce může být kontaktován přímo v kanceláři nebo v lokalitě při spolupráci s jiným klientem. Poradce přichází do kontaktu s novým klientem tak, že službu klientovi doporučí jiný pracovník, v našem případě TSP nebo jiný klient, nebo poradce klienta potká při práci v lokalitě, nebo nový klient osloví poradce při jeho práci s jiným klientem, dostaví se do kanceláře, atd. Je účelné na institucích, kam klienti docházejí (sociální odbor, Úřad práce) informovat o službě pracovního poradenství personál, případně se domluvit na tom, že pracovníci instituce na naši službu upozorní ty své klienty, kteří by ji mohli využít. Důležitá je funkční vazba mezi různými službami, které jsou klientovi nabízeny – ostatní pracovníci musí být dobře obeznámeni s tím, co dělá jejich kolega, pro jaké klienty jsou jeho služby určeny, co od nich lze očekávat a za jakých podmínek. Terénní sociální pracovník musí mít ke kolegovi – pracovnímu poradci - důvěru a naopak, musí chtít předávat si klienty a sdílet o nich informace (samozřejmě v mezích etického standardu) a koordinovat spolupráci s klientem. Kvalita spolupráce v týmu je nejdůležitější faktor úspěšnosti služby pracovního poradenství. U klientů je důležité poznat jejich přirozené prostředí. K tomuto účelu lze nabídnout klientovi schůzku doma. Schůzka v klientově přirozeném prostředí může dát užitečné vodítko pro odhad klientovy motivace a pro práci s ní. V případě, kdy dojde například na výběr z inzerátů nebo na sestavování životopisu, nácvik profesních dovedností aj., je práce v kanceláři podstatně efektivnější. U klienta doma nebude na takovou práci klid, není připojení na internet, PC nebo telefon. Pozvání klienta na další schůzku do kanceláře je také otestování klientovy motivace – ten, který není ochoten se tam dostavit, se bude těžko den co den dostavovat na pracoviště. Je užitečné vhodně kombinovat návštěvu u klienta doma a práci v kanceláři. Základní pravidla při práci s klientem:
9
Rozpoznání a udržení určitých hranic při práci s klientem je důležité k poskytování poradenské služby. Vyjmenování a slepé dodržování všech podrobností by však bylo stejně neprofesionální jako nedodržování pravidel žádných. Vzhledem ke skutečnosti, že realita klientů je často velmi složitá a různorodá, je vhodné vytýčení základních rámcových pravidel. V konkrétní spolupráci s klientem je potřeba se spoléhat na dosavadní zkušenosti, na profesionální intuici a každou spoluprací s klienty si své zkušenosti rozšiřovat. Vždy by však měl být kladen důraz na individuální a flexibilní přístup, na zájem klienta a na citlivost k prostředí, ze kterého klient pochází a ve kterém žije. Především je třeba: - Ctít důvěru ve vztahu s klientem! - Být citlivý ke kulturnímu a sociálnímu prostředí i ke konkrétní situaci klienta!
10
7. Metody a techniky Motivace klienta: Jak již bylo několikrát zmíněno, nejdůležitějším předpokladem úspěšné spolupráce mezi pracovním poradcem a klientem je dostatečná motivace klienta. Mnoho klientů nedokáže identifikovat problém, na jehož základě by vyvinuli aktivitu k nalezení zaměstnání. Důležitá je podpora a rozvíjení samotné motivace tak, aby klientovi pomohla k překonání obtíží spojených se vstupem na legální pracovní trh. Motivaci je tedy možné podporovat, nikoliv však klientovi nutit!!!! Riziko představuje také výskyt liché motivace, kdy potenciální klienti nepřicházejí s objednávkou pomoci se zprostředkováním zaměstnání na základě vlastního rozhodnutí, ale na základě rozhodnutí někoho jiného (např. rodiče, kurátor, probační úředník, atd.). Proto je třeba vyslechnout klienta i mimo dosah ostatních příbuzných a blízkých tak, aby klient mohl v atmosféře důvěry promluvit o svých motivech opravdu svobodně. Často klienti přicházejí se snahou získat potvrzení o zaměstnání. Takové potvrzení může být přiloženo například k žádosti o obecní byt a nebo při vyřizování různých půjček. Klient však není motivován reálně do práce nastoupit a docházet. Z výše uvedeného vyplývá, že zjištění pravé motivace u klienta, který za pracovním poradcem přichází, bývá velmi složitou fází spolupráce, která může ovlivnit celou budoucí spolupráci. Motivace klienta se během spolupráce většinou vyvíjí, narůstá a opadá, střídá se. Často je motivace a snaha funkcí momentální nouze. Odhad klientovy motivace tedy není něco, co by poradce mohl jednoduše jednou provždy„provést“. Výše uvedená rizika je dobré znát a brát je v úvahu, rozhodně to ale neznamená, že klient, který chce vyhovět rodičům nebo úředníkům veřejné správy, nemůže s poradcem úspěšně pracovat na získání zaměstnání. Obecně je práce s klientovou motivací především věcí zkušenosti, která se získává praxí, a má intuitivní povahu. Čím více zkušenosti poradce se svými klienty získá, tím více se bude moci na svou intuici spolehnout. Podrobná pracovní anamnéza: Nástrojem, který může ušetřit mnoho času a energie, je vypracování podrobné pracovní anamnézy na počátku spolupráce. U terénní sociální práce existují některé zakázky, které nevyžadují téměř žádné osobní informace o klientovi, v pracovním poradenství však takové zakázky nejsou. Ačkoliv si klient mnoho informací již nemusí pamatovat například z důvodu vysokého věku, je podrobné zpracování této anamnézy nezbytnou součástí spolupráce. V takové anamnéze by neměly chybět informace o vzdělání (školy, kursy), dosavadním zaměstnání (časové vymezení, zastávaná pozice, případně výše mzdy) a o zdravotních omezeních, která mohou mít vliv na výkon práce. S takto vyplněnou anamnézou je třeba nakládat s maximální opatrností, dle zákona na ochranu osobních údajů a etického standardu neboť obsahuje citlivé údaje o klientovi. Nejlepším nenásilným způsobem, jak pracovní anamnézu získat, je sestavit společně s klientem jeho životopis, který bude klient ve většině případů potřebovat. Sestavení CV: Na základě informací z pracovní anamnézy je důležité s klientem sestavit CV, které je poté využíváno při hledání zaměstnání. Na samotném sestavení životopisu by se měl aktivně podílet klient. Poradce by měl pomáhat hlavně kladením vhodných otázek, a samozřejmě, pokud je to potřeba, se samotným sepisováním, neboť dnes je již standardem životopis sepsaný na PC, které většina klientů nemá a neumí s ním zacházet. Společné sestavování životopisu je také nenásilná metoda, jak se o klientově pracovní minulosti dozvědět potřebné informace. Zároveň sestavení CV je vhodné používat jako nástroj testování samostatnosti a dovedností klienta. Tuto fázi není třeba uspěchat, ale spíše je třeba zaměřit se na zvyšování kompetencí klienta. Jsou však situace, kdy je sestavení CV s klientem bezpředmětné. V
11
případě, kdy klient dokončil maximálně ZŠ a doposud nikde legálně nepracoval, je sestavování životopisu zbytečné, a může spíše vést k frustraci klienta. Nácvik praktických dovedností: Mnoho klientů má problém s formálním vystupováním a s orientací v běžném institucionálním prostředí. Tato neznalost je mnohdy způsobena malou zkušeností a odlišným sociokulturním prostředím, ze kterého klienti pocházejí. Problémem často bývají tak běžné dovednosti, jako je telefonování, napsání dopisu, komunikace s personálem úřadu, vystupování u zaměstnavatele atd. Když poté klient přijde za zaměstnavatelem ve snaze ucházet se o nabízené pracovní místo, komunikační problémy se projeví jako významná nevýhoda. V některých případech je vhodné klienta informovat o významu slušného vystupování a upravenosti při formálním pohovoru se zaměstnavatelem. Klient často ze svého přirozeného prostředí tyto znalosti nemá a může vás nemile překvapit, pokud s ním jdete na domluvenou schůzku, že přijde pozdě, nebo nedostatečně upravený, někdy po požití alkoholu. Ve vztahu s klientem je maximálně důležité dbát na klientovu důstojnost, ale zároveň je potřeba vyvarovat se základních chyb. Na možnost těchto praktických nácviků by měl být klient upozorněn při začátku spolupráce. Doprovod a jednání s institucemi: Zpočátku je dobré, pokud to potřebuje, poskytnout klientovi podporu při komunikaci a jednání s institucemi, zaměstnavateli. Klient může být doprovázen na úřad práce, k vyřízení výpisu z rejstříku trestů, atd. Do kontaktu se samotným potenciálním zaměstnavatelem je možné vstoupit jen tehdy, pokud jsme si jisti, že to klient bez naší pomoci sám nezvládne. A také, někteří zaměstnavatelé mohou vnímat asistenci poradce jako příznak rizikovosti uchazeče, a kontakt poradce se zaměstnavatelem, nebo i jeho pouhá přítomnost, tak může klientovi uškodit. Zvyšování kompetencí klienta: Cílem všech výše popsaných forem spolupráce s klientem by mělo být mimo jiné neustálé zvyšování kompetencí klienta. Ať už jde o sestavení pracovní anamnézy, sestavení a vhodné strukturování CV, nácvik telefonátu, vhodné vystupování při osobní schůzce, doprovod aj. Všechny tyto aktivity mohou mít pro klienta také druhotný výsledek, a to zvyšování jeho schopností. V situaci, kdy kvalifikace našich klientů bývá velmi nízká a dosavadní zaměstnanecká kariéra často téměř žádná, může klientova zdatnost v komunikaci a vystupování být tou jedinou dovedností, kterou je možné prezentovat. V případě neúspěchu při zaměstnávání klientovi tyto nabyté zkušenosti zůstávají a zvyšují šanci, že v dalším hledání, ať už s naší pomocí, nebo bez ní, bude úspěšnější.
12
8. Spolupráce se zaměstnavateli a Úřadem práce Pro pracovního poradce jsou hlavními partnery samotní zaměstnavatelé. Bude-li moci pracovní poradce zajistit ve správný čas a spolehlivě poptávané pracovníky, bude pro zaměstnavatele přínosem. V opačném případě je tento program pro ně nezajímavý. Určitě nemůžeme počítat s jakýmikoliv ohledy na „sociální“ či „sociálně-politický“ záměr pracovního poradenství. Věrohodnost pracovního poradce je jedním z klíčových faktorů, které mohou znamenat úspěch při vyjednávání podmínek ve prospěch klientů. Zorientování se ve struktuře potenciálních zaměstnavatelů je dlouhodobý úkol. Důležité je zmapování situace v celém regionu. Spolupracujícími zaměstnavateli mohou být velké firmy, kde bude komunikace pravděpodobně probíhat s personálním oddělením, menší firmy, školy a jiné veřejné instituce. Pro malé podnikatele a drobné živnostníky naopak zaměstnání klientů, kteří jsou objektem předsudků ze strany většinové společnosti, bývá příliš velké riziko a pravděpodobně se v mnoha případech setkáme s diskriminačním nebo prostě odmítavým postojem. Nelze očekávat od Úřadů práce rozsáhlou spolupráci, která by přímo vedla k zaměstnávání klientů. V lokalitách s velkou chudou romskou populací mívají pracovníci veřejné správy, včetně personálu ÚP, vůči romským uchazečům předsudky a není v moci pracovního poradce tyto postoje měnit. Seznámení se s realitou klientů a společné přemýšlení o tom, jak by v daných podmínkách bylo možné spolupracovat na zvyšování zaměstnanosti v dotčeném prostředí, může „prolomit ledy“ a založit korektní a někdy i produktivní vztah poradce s úřadem práce, případně s dalšími institucemi, zejména sociálním odborem. Bylo by ideální si s pracovníky Úřadu práce vyměňovat důležité informace, a spolupracovat na administrativních záležitostech společných klientů. Nebo úřad práce doporučí některým svým klientům službu pracovního poradenství. V tom případě se musí domluvit, jaká jsou vstupní kritéria pro klienty pracovního poradenství aby nedošlo k tomu, že ÚP zahltí poradce lidmi, se kterými si neví rady, protože ve skutečnosti o práci nestojí.
13
9. Evidence a dokumentace pracovního poradce Karta klienta je základní identifikační složka klientského spisu, který si vede pracovní poradce. Správné vedení těchto údajů je nezbytné pro věrohodné statistické zpracování stejně jako pro práci s celým spisem, respektive pro práci ostatních pracovníků, pokud s klientem pracuje více pomáhajících. Zaznamenáváme identifikační údaje a také údaje, které se týkají jak rodinné anamnézy, tak i dosavadních pracovních zkušeností, popřípadě informace o doposud absolvovaném vzdělání klienta. Na počátku spolupráce s klientem je důležité vypracování podrobné pracovní anamnézy. U terénní sociální práce existují zakázky, které nevyžadují téměř žádné osobní informace o klientovi, v pracovním poradenství tomu však tak není. Někdy si klient mnoho informací již nemusí pamatovat nebo nemá potřebné doklady dokazující vzdělání, zaměstnání, přesto je podrobné zpracování této anamnézy nezbytnou součástí spolupráce. Neměly by chybět informace o vzdělání (školy, kurzy), dosavadní zaměstnání (časové vymezení, zastávaná pozice, případně výše mzdy). Také zdravotní omezení, která mohou mít vliv na výkon práce. S takto vyplněnou anamnézou je třeba nakládat s maximální opatrností, dle zákona na ochranu osobních údajů a etického standartu, neboť obsahuje citlivé údaje o klientovi. Pracovní poradce si zaznamenává všechny úspěchy klienta (absolvované vzdělávací kurzy, rekvalifikace, zaměstnání), které se podařily v průběhu vzájemné spolupráce, a další informace o klientově kariéře po nástupu do zaměstnání (pokud zůstávají spolu v kontaktu). Pracovní poradce přikládá do spisu další dokumenty, které vytvoří přímo s klientem – životopis, různé dopisy, žádosti, inzeráty.
14
10. Hlavní rizika pracovního poradenství Poskytování služby pracovního poradenství je doprovázeno riziky, jak z hlediska samotného pracovního poradce, tak z hlediska klientů a služby jako takové. Nejzávažnější a zároveň nejčastější rizika mohou být tato: Nereálná očekávání PP: Na počátku činnosti pracovního poradce si většina lidí klade mnoho cílů a mají představy o úspěchu či neúspěchu, které se mnohdy liší od reality. Úspěšnost se liší podle jednotlivých cílových skupin, podle místa, kde je služba poskytována a podle způsobu, jak je zaměřena. Nicméně stanovený cíl - legální zaměstnání, je často v protikladu k reálné situaci velké části klientů, kteří v mnoha případech nemají motivaci o ni usilovat, a jde přitom o racionální přizpůsobení se daným podmínkám. A právě dovednost určit motivaci klienta je jedním z největších úskalí, se kterým se začínající pracovní poradci potýkají a jež vede k nereálným očekáváním. Z dosavadní zkušenosti se však domníváme, že počáteční deziluze se s nabytými zkušenostmi postupně vytrácí. Přesto je neustále třeba zdůrazňovat, aby pracovní poradci vstupovali do své práce bez počátečních velkých očekávání. Lichá motivace klienta = o které bylo hovořeno v kapitole 7 Nereálná očekávání TSP: Předávání klientů ze strany TSP k pracovnímu poradci funguje v různých lokalitách různě. Občas však dochází k nadhodnocení motivace klienta ze strany TSP. Tato skutečnost je zcela pochopitelná a logická, neboť spolupráce klienta s TSP se zakládá na jiných předpokladech. Zájem TSP tedy může být motivován snahou o úspěch v jiné zakázce, což samo o sobě představuje potenciálně rizikovou situaci, kdy je klientova motivace přeceňována. V praxi poradce nemůže po TSP požadovat, aby klienta, kterému doporučují službu pracovního poradenství, „testovali“ co do motivace. Břemeno pokusu leží v tomto případě na pracovním poradci. Opět tu je ale klíčová dobrá spolupráce mezi kolegy a dobrá vzájemná informovanost o klientech cílové skupiny. Nelegální zaměstnání: Nepodepsání smlouvy představuje jedno z hlavních rizik celé spolupráce. Ačkoliv je cíl stanoven jednoznačně, tedy zprostředkování legálního zaměstnávání, pracovní poradce nemá žádné prostředky, nebo jen velmi omezené prostředky k ověření, zda byla s klientem opravdu podepsána pracovní smlouva. Vzhledem ke skutečnosti, že různá forma práce načerno je atraktivní jak pro klienty, tak pro zaměstnavatele, často končí spolupráce pracovního poradce s klientem zaměstnáním klienta bez smlouvy. V lepším případě je smlouva uzavřena na minimální mzdu či zkrácený úvazek a klient pak pracuje významnou část pracovní doby načerno. S tímto rizikem je třeba počítat v případě každé zakázky na zprostředkování zaměstnání a snažit se komunikací s klientem toto riziko minimalizovat. Vztahy se zaměstnavateli: Pokud zrovna pracovní poradce nepůsobí ve větším městě, je skupina potenciálních zaměstnavatelů početně omezena. V případě, že se budeme klienta snažit, bez ohledu na jeho reálné možnosti, umístit na pracovní trh, vystavujeme celou službu riziku ztráty věrohodnosti mezi zaměstnavateli. Navíc jednotliví zaměstnavatelé nejsou izolované subjekty, ale často vzájemně komunikující skupiny lidí, a každá špatná zkušenost s pracovním poradcem se může různými komunikačními kanály dostat dál. Proto je nezbytné mít na srdci pomoc klientovi, ale zároveň mít na paměti perspektivu služby v delším časovém horizontu. Za klienta by se pracovní poradce nikdy neměl jakýmkoliv způsobem zaručovat. Měl by se snažit vůči zaměstnavateli postupovat co nejotevřeněji. Korektními vztahy se zaměstnavateli, pokud se je podařilo navázat, lze službu úspěšně profilovat v dlouhodobé 15
perspektivě. Diskriminace: v oblasti zaměstnávání představuje diskriminace určitý problém, nicméně problém významně menší než například v oblasti bydlení. Diskriminačního chování se častěji dopouštějí menší zaměstnavatelé, kteří více zvažují možná rizika ze zaměstnání osob, které jsou objekty různých předsudků. Naopak velké firmy k předsudkům přihlížejí podstatně méně, pravděpodobně proto, že případné selhání zaměstnance představuje pro existenci podniku menší riziko. Diskriminace může kromě nepřijetí do zaměstnání také často vést k nabídce práce na černo, čímž se zaměstnavatel většinou jistí pro případ konfliktu. Čím více si mohou zaměstnavatelé vybírat, tím spíše se setkáme se statistickou diskriminací. Zároveň se spíše setkají s diskriminací klienti kvalifikovaní, kteří by se chtěli ucházet o kvalifikovanou práci, a dále klienti, kteří se kromě „etnicity“ nějakým dalším způsobem odlišují nebo zavdávají příčinu k diskriminaci (klienti a klientky vyššího věku, matky s dětmi apod.).
16
11. Závěr Poradenství, realizované v našem projektu je klíčovým nástrojem pro úspěšné zařazení příslušníků romských lokalit ohrožených sociálním vyloučením do společnosti a na trh práce. Není ale možné, aby pracovní poradenství vyřešilo otázku nezaměstnanosti na Jesenicku. S nezaměstnaností se potýkají všechny Evropské země včetně Česka. Měl by se celkově řešit nedostatek nových pracovních míst a vysoký počet lidí bez práce. Nezaměstnanost jednoho či obou rodičů v rodinách znamená značné snížení příjmů rodiny a tím se projeví i snížení možnosti dětí rozvíjet svoje znalosti, pokračovat ve studiu či navštěvovat zájmové kroužky ve volném čase. Jenom v Česku v rodinách nezaměstnaných rodičů žije kolem 8 procent všech českých dětí do 17 let! Nedostatek práce, a tím i finančních prostředků, je začarovaný kruh, který uzavírá přístup ke vzdělání všem skupinám obyvatel. Rodiny nezaměstnaných a rodiny, které nemají žádné finanční rezervy, patří mezi rodiny nejvíce ohrožené chudobou. Sehnat práci na Jesenicku je těžké také zejména pro mladé lidi. Je minimum volných pracovních míst pro absolventy škol a mladistvé, nemluvě o další nejvíce ohrožené skupině, do které patří lidé, kteří ztratili práci po padesátce nebo v předdůchodovém věku. Návrhů, které předkládají české politické strany, jak snížit nezaměstnanost, je hodně. Např. změny systému minimální mzdy, urychlení propouštění, snížení odstupného, snížení odvodů na zdravotní a sociální pojištění či liberalizace zákoníku práce atd. Ale jak se vypořádat s tím, že v důsledku finanční a hospodářské krize je na Jesenicku 17,5% nezaměstnanost, přičemž většinou jde o živitele rodin? K tomuto by měly být předloženy programy rozvoje nejen průmyslu, a s tím i tvorba nových pracovních míst (včetně pracovních míst i pro pracovníky s nižším vzděláním).
17
18
