Obsah 1 Úvod 2 ÿeský les – místo, kde žiji 3 POBĎŽOVICE A OKOLÍ 3. 1 Pobďžovice 3. 2 PostĢekov 3. 3 KlenĀí (Výhledy) 3. 4 Nemanice, LuĀina, ValtíĢov (Wassersuppen, Grafenried, Waltersgrün) 3. 5 Capartice (ÿerchov, Sádek, Škarman) 3. 6 Babylon (Zelenov, Salka) 3. 7 Pivoě (Herštejn) 3. 8 Újezd 4 BLÍŽEJOV A OKOLÍ 4. 1 Blížejov 4. 2 MilavĀe 4. 3 Lštďní 4. 4 OsvraĀín 5 PġIMDA A OKOLÍ 5. 1 PĢimda (Pfraumberg) 5. 2 Diana (Dianaberg) 5. 3 Lesná (Schönwald) 5. 4 Rozvadov (Rosshaupt) 5. 5 PavlĪv Studenec (Paulusbrunn) 5. 6 TĢemešné pod PĢimdou (Zemschen) 6 BĎLÁ A OKOLÍ 6. 1 Bďlá nad Radbuzou 6. 2 Újezd Svatého KĢíže (Svržno, Hostouě) 6. 3 Železná 6. 4 Pleš 6. 5 K pramenĪm Radbuzy 7 ZAJÍMAVOSTI Seznam fotograÞí Seznam použitých zdrojĪ
1 2 3 3 10 14 18 22 27 30 33 37 37 41 45 49 55 55 61 64 72 77 82 87 87 92 98 102 109 115 121 129
1. Úvod Vážení pĢátelé ÿeského lesa, milí kolegové a žáci, dostává se vám do rukou publikace ÿeský les – místo, kde žiji, jejímž hlavním zámďrem je pĢiblížit kouzlo a pĪvab regionu ÿeského lesa, vyzdvihnout jeho známá i ménď známá místa, pĢedstavit jeho tradice a pĢírodu. Asi všichni znáte zemďpisný název ÿeský les. ÿeský les však není jen zemďpisným názvem, pohraniĀním pásmem nebo krajinou s neporušenou pĢírodou. Má i svoji bohatou historii. A kromď zámkĪ, hradĪ, kostelĪ a klášterĪ, opravených i tďch ménď krásných, nabízí i poznání nďĀeho, co zaujme vaši zvďdavost a možná vyvolá i mnoho otázek. Už jste nďkdy slyšeli o zaniklých obcích? O pohnuté historii tohoto kraje? O tďžkém životď, který zde kdysi žili tehdejší obyvatelé? Napadlo vás napĢíklad pĢi procházce lesem a pĢi pohledu na hromadu kamení, že tohle mohl být domek místního skláĢe nebo obecní škola? Je mnoho míst, která dennď míjíte, myslíte si, že je znáte, ale znáte je skuteĀnď? Informace zpracované v jednotlivých kapitolách jsou postaveny na spolupráci uĀitelĪ ĀtyĢ základních škol (PĢimda, Blížejov, Bďlá a Pobďžovice) i externích poradcĪ, pĢevážnď odborníkĪ z regionu a byly peĀlivď vybrány tak, aby pĢedevším v mladých ĀtenáĢích probudily zájem o hlubší poznání nastínďné problematiky a aby podpoĢily pedagogy v jejich snaze o zaĀlenďní regionální problematiky do školních vzdďlávacích plánĪ. Texty jsou doplnďny o autentické i historické fotograÞe, z nichž je zĢejmý upĢímný vztah tvĪrcĪ k vybraným tématĪm. Publikace si neklade za cíl pĢednést hluboké, pĢesné a detailní studie z oblasti historie, národopisu, kultury, sportu ani z oblasti pĢírodních vďd, ale každý z tvĪrcĪ se snažil obohatit obsah o témata, jež jsou mu blízká, o místa, která má uložena hluboko v srdci, a za každou Ģádkou se skrývá osobní prožitek i pouto. Publikace obsahuje také CD, kde naleznete následující texty nejen v elektronické podobď, ale i veškeré podpĪrné materiály, které tvĪrci sesbírali a z nichž bylo Āerpáno pro vytvoĢení Þnální podoby publikace. Tyto materiály obsahují mnoho zajímavých informací a fotograÞí a byla by škoda vám je neukázat. Na publikaci ÿeský les – místo, kde žiji, navazuje Manuál - odbornď zpracovaná sada pracovních listĪ, v nichž pedagogové jednotlivých škol rozpracovali Ģadu zajímavých a zábavných úkolĪ. Naleznete je v samostatném výtisku. Spolu s tvĪrci vám pĢeji pĢíjemné chvíle strávené nad stránkami publikace a vďĢte, že my, všichni, budeme velmi šĨastni, pokud vás inspiruje k toulkám a k výletĪm s vašimi uĀiteli po tajemných zákoutích ÿeského lesa, pokud ve vás publikace, kterou jste právď otevĢeli, dokáže probudit zájem o fascinující místa, kde žijete. Tím budeme považovat poslání naší práce na této publikaci za naplnďné.
Za projektový tým Mgr. Vladimír Foist Ģeditel ZŠ Pobďžovice
1
2. Český les – místo, kde žiji JedineĀnost ÿeské republiky spoĀívá mimo jiné i v tom, že je po svém obvodu obehnána témďĢ souvislým pásmem pohoĢí. Snad i to je pĢíĀinou toho, proĀ zĪstávaly hranice Āeského státu po staletí beze zmďn. Nedílnou souĀástí tohoto pĢírodnď spoleĀenského úkazu je i pásmo ÿeského lesa. AĀkoli se na území ÿeského lesa neodehrála žádná z fatálních historických událostí, která by významnď ovlivnila historii v Evropď Āi v ÿechách, je ÿeský les dodnes nďmým svďdkem Ģady drobných šarvátek regionálního charakteru mezi dominantní bavorskou civilizací a silnď konzervativní Āeskou náturou. Štďstďna se obracela tu na jednu, tu na druhou stranu, spravedlnost zpravidla zĪstala slepá. Ale ÿeský les, to nejsou jen války a boje, protože i tato smutná období plná bolesti a žalu jednou skonĀí a vystĢídá je období míru, jež je spojené vždy s prosperitou po obou stranách hranice. Tyto Āasy nejsou v kronikách pĢíliš vyhledávány, dokonce ani záznamy o nich nejsou pĢíliš výrazné, protože pro letopisce a historiky nejsou pĢíliš atraktivní. To však neznamená, že bychom na nď mďli zapomínat, ba právď, naopak! ÿeský les je pamďĨ krajiny, kterou charakterizují poutní místa, kultovní studánky, smírĀí kĢíže, votivní kĢížky a všechny pĢíbďhy, které se k tďmto lokalitám váží. Jsou to pohádky, povďsti o místních nadpĢirozených bytostech, jež oživovaly místní pĢírodu, ale jsou to zejména i pĢíbďhy obyĀejných lidí, kteĢí zde žili a vytváĢením hodnot zde navždy zanechali svoji stopu. Území ÿeského lesa je na poĀátku 21. století ještď velmi silnď spjato s událostmi druhé poloviny minulého vďku, jež byly pĢíĀinou – jako už tolikrát v minulosti – mnoha nepĢíjemností a bolestí a jež vyústily v úplnou izolaci témďĢ celého pásma tohoto pohoĢí. Nabízí se zcela logicky otázka, nakolik je tento po desetiletí zanedbávaný region zajímavý pro život, a stojí nám vĪbec za pozornost místa, která jsou úplnď opuštďná, a místa, která jsou sice osídlená, ale jejich obyvatelé si dodnes jen velmi ztďžka budují k tomuto kraji pouto? Nelze však najít jiné odpovďdi než pozitivní. Dnes bychom sotva našli v republice mystiĀtďjšího a tajuplnďjšího kraje, než je ÿeský les. PĢi toulkách po nďm takĢka na každém kroku mĪžeme vnímat pestrou minulost tohoto sice na pohled drsného, avšak malebného kraje, který se na první pohled jeví jako kraj bez minulosti, avšak je to právď objevování a návrat ztracené pamďti, jež je Āinností natolik zajímavou a vzrušující, že je zároveě i dostateĀným dĪvodem si k ÿeskému lesu vytvoĢit silné pouto, pouto domova.
Josef Nejdl Muzeum Chodska v Domažlicích
2
3 POBĎŽOVICE A OKOLÍ
3.1 Poběžovice
Foto č.1 Vítejte v Poběžovicích
Náhodní pĢíchozí nebo projíždďjící mohou Pobďžovice považovat za další obyĀejné mďsteĀko, které se pochlubí tak nanejvýš svým zámkem. Ale ten, kdo se rozhodne zĪstat v Pobďžovicích déle, ten se mĪže nechat unést bohatou historií, seznámit se se zajímavými pĢíbďhy lidí, kteĢí v Pobďžovicích žili, jako napĢíklad s nevšedním životem hrabďnky Micuko Coudenhove-Kalergi a jejích dďtí. A nakonec mĪže naĀerpat energii z lesĪ,do kterých není z Pobďžovic daleko.
3.1.1 Historie V místď, kde se nyní Pobďžovice rozkládají, žili lidé již v pozdní dobď kamenné, ale písemné zprávy o Pobďžovicích jsou až z let 1359 - 1362, což je doba, kdy žil náš nejznámďjší král a císaĢ Karel IV. Pobďžovice byly tehdy pouhou vsí. První trh a další výsady získala ves za Bohuslava z Horšova v roce 1424, kdy se stala marktem – mďstysem. Mďstem se stal mďstys až v roce 1502. Na pĢelomu 15. a 16. století vybudoval tehdejší majitel, Dobrohost z Ronšperka, vodní hrad, hradby, kostel a dal Pobďžovicím vedle mďstského znaku i nové jméno: Ronšperk. K názvu Pobďžovice se vrátilo mďsto až za první republiky, v roce 1920, Ronšperkem se stalo zase až po mnichovské dohodď v roce 1938, kdy se Pobďžovice (Ronsperg) staly naĀas souĀástí TĢetí Ģíše. V 16. století vlastnili Pobďžovice Švamberkové, viz jejich erb s labutí v mďstském erbu. Do Ronšperka se dostávají luteráni a také zaĀíná ponďmĀování obyvatel, které vrcholí v 2. pol. 17. stol., tj po tĢicetileté válce. Tehdy byl Ronšperk vdovď po Petrovi ze Švamberka, luteránce Annď Maxmiliánď z Oppensdorfu zkonÞskován Foto č.2 Poběžovický zámek
3
a dostal se do rukou katolické šlechty. Od roku 1864 patĢilo pobďžovické panství šlechtickému rodu, který Pobďžovicím pĢinesl nejvďtší sláv a to o rodu Coudenhove. Druhorozený syn Micuko a rakousko-uherského diplomata Heinricha Richard Coudenhove - Kalergi je známý tím, že založil Panevropskou unii, jejímž cílem bylo sjednocení Evropy. Kniha Panevropa vznikla v roce 1923. V témže roce byla v Ženevď založena i Panevropská unie. Její Ālenové se snažili bojovat proti fašismu a útlaku ze strany Nďmecka. Po vypuknutí 2. svďtové války emigroval Richard do USA, kde pĪsobil jako profesor historie. Po válce se vrátil do Evropy, zemĢel r. 1972 v Nďmecku. Otec Richarda - Heinrich Coudenhove - Kalergi je pohĢben na zdejším hĢbitovď. Pobďžovický zámek byl pĪvodnď vodní hrad, který vybudoval zakladatel mďsta Ronšperk, Dobrohost z Ronšperka. Na konci 17. století byl pak pĢestavďn na barokní zámek. Posledním majitelem byl nejstarší syn Micuko a bratr Richarda Hans, který musel po II. svďtové válce svĪj majetek opustit. Po 2. svďtové válce se v pobďžovickém zámku usídlili vojáci. Po jejich odchodu se o zámek nikdo nestaral a dál jen chátral. Až v posledních letech došlo na zámku ke stavebním úpravám, z nichž nďkteré umožnily poĢádání rĪzných výstav, napĢíklad fotek nebo obrazĪ. Dokonce se mĪžete v chodbách pobďžovického zámku setkat se strašidly, princeznami a jinými pohádkovými bytostmi. Že nevďĢíte? Krásné prostory této úžasné památky bývají využívány pro pobďžovické dďti, které si zde mohou zasoutďžit a pobavit se pĢi akcích, jež pro nď mďsto Pobďžovice poĢádají. Další významnou památkou v Pobďžovicích je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Nechal ho vybudovat Dobrohost z Ronšperka teprve koncem 15. století. Kostel byl pĪvodnď postaven v podobď pozdní gotiky, po požáru v roce 1632 pĢibyly prvky barokní. Dobrohost nechal kostel zasvďtit svátku Nanebevzetí Panny Marie, neboĨ Pannu Marii ctil jako ženu, jejíž tďlo i duše byly po smrti vzaty do nebe. V jeho tďsné blízkosti se nachází socha sv. Jana Nepomuckého. Hrabď Wunschwitz, tehdejší majitel zdejšího panství, pozval do Pobďžovic v roce 1680 vďhlasného sochaĢe a ĢezbáĢe Jana Brokoffa, který zde tuto sochu vyĢezal v životní velikosti. Podle ní pak byla odlita bronzová socha pro KarlĪv most v Praze a zhotovena kamenná socha Panny Marie stojící dodnes na pobďžovickém námďstí. Na
Pobďžovicku
nalezneme
i
další
kostely,
kaple
nebo kapliĀky. PĢipomínají nám význam duchovního života, který byl pĢíznaĀný pro generaci našich pĢedchĪdcĪ. Foto č.3 Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Tak se nyní vydejme po jejich stopách.
Dva kilometry jižnď od Pobďžovic leží vesniĀka ŠitboĢ. První zmínka o této vsi je již ze 13. století. Kostel sv. Mikuláše, který se zde nachází, pochází ze 14. století. V souĀasné dobď je sice ve velmi špatném stavu, ale pĢesto mĪžete obdivovat dochované gotické zdivo. Poslední archeologický výzkum potvrdil, že bylo v tďchto místech rozsáhlé slovanské pohĢebištď. Zasvďcení kostela vychází z legendy o Mikulášovi z Myry (žil snad ve 4. století a byl biskupem v maloasijské MyĢe). Byl schopen dďlat zázraky, rozdával dárky. Svatého Mikuláše lze poznat podle biskupského roucha, mitry a berly. U nohou mívá vyobrazeny tĢi dďti a tĢi mďšce. Obraz pĪvodem ze ŠitboĢe, který je umístďn v pobďžovickém kostele, má pĢipomínat nejkrutďjší pĢíbďh z mikulášské legendy: ve mďstď byl hlad a jeden hostinský rozsekal tĢi školáky a chtďl je naložit jako „maso“. Ale Mikuláš je zachránil. TĢi mďšce u nohou vhodil do oken chudého, který chtďl prodat dcery do nevďstince, protože nemďl na jejich vďno. Tak praví legenda.
4
Foto č.4 Kostel sv. Mikuláše v Šitboři
Foto č.5 Kaple v obci Mnichov
Kaple Nejsvďtďjší Trojice, stojící na návsi v obci Mnichov, byla postavena v 18. století pivoěským klášterem. Plátno na zhotovení oltáĢního obrazu vďnovali místní tkalci. Starší prameny uvádďjí, že v okolí Mnichova byly objeveny i dvď keltské duhovky (tehdejší platidlo). Chcete-li si udďlat poĢádný výšlap, navštivte Vranov. Odsud se vám nabídne kouzelný pohled do krajiny kolem, prohlédnout si tu mĪžete kapli sv. Markéty. Její výstavbu provedl vranovský chalupník a zednický polír George Wiedl s rozpoĀtem 6.300 zlatých. Obec Rybník získala své jméno po velkém rybníku, který zde založilo mďsto Domažlice. Nejstarší prameny dokládající existenci Rybníka jsou nďmecké a pocházejí z roku 1621. Protože po druhé svďtové válce byl Rybník izolován v pĢíhraniĀním pásmu, ještď dnes si tu budete pĢipadat jako na konci svďta obklopeni hustými lesy. Kromď úžasných procházek po okolí tu na vás Āeká kaple, která zde byla postavena na místď pĪvodního kostela sv. Anny. Obec Hora sv. Václava se nachází asi 5 km západnď od mďsta Pobďžovice. Nazývá se podle zdejšího kostela, který je zasvďcený patronu ÿech, sv. Václavovi. PĪvodní název mďl ještď pĢívlastek „Na hrĪbích”, což znamená na valech. Kostel byl pĪvodnď opevnďný. Valy, které ho obklopovaly, jsou místy dosud patrné. První písemná zmínka o vsi je z roku 1239, kostel je písemnď doložen v roce 1359 (za vlády Karla IV). Byl pĪvodnď gotický, jeho dďjiny souvisejí s dďjinami augustiniánského kláštera na Pivoni. Za husitských válek byl pravdďpodobnď silnď poškozen. V 17. století došlo k jeho barokní pĢestavbď. Nyní je bohužel ve špatném stavu, pĢesto je pravidelnď využíván pro konání bohoslužeb. Obraz na hlavním oltáĢi uvnitĢ kostela zobrazuje jeden pĢíbďh
ze svatováclavských legend. Kníže Āeský, svatý
Václav, se opozdil k Ģíšskému snďmu. Když dorazil, doprovázeli ho dva andďlé. Tak všichni poznali, že Václav je výjimeĀnou osobností. Co nesmíte vynechat na návštďvď v tomto kraji, je obec Pivoě. Leží 7 km jihozápadnď od Pobďžovic v údolí na úpatí Lysé hory. Nachází se tu bývalý augustiniánský klášter, který spolu s bujnou vegetací v okolí dodává místu tajuplný ráz. SouĀástí kláštera byl kostel. Architektura kostela je výjimeĀná tím, že se jedná o první gotické prvky v Āeském prostĢedí. Foto č.6 Kostel na Pivoni
5
